Nástin věcného záměru zákona o obchodním rejstříku

1. Návrh občanského zákoníku ani zákona o obchodních korporací neupravuje prob-lematiku obchodního rejstříku jako jednoho z veřejných rejstříků. Bez zákona o ob-chodním rejstříku nemohou obchodní korporace fungovat. Občanský zákon navíc předpokládá existenci dalších evidencí obdobného typu a bude nutno vyřešit, zda bu-dou regulovány jednotně, nebo zda budou zachovány separátní zákony.

2. Při právní úpravě obchodního rejstříku je do značné míry Česká republika vázána Uni-jním právem, zejména pokud jde o společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti (viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES, Druhá směr-nice Rady 77/91/EHS, ve znění pozdějších předpisů, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/35/EU, Šestá směrnice Rady 82/891/EHS, Jedenáctá směrnice Rady 89/666/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/102/ES).

3. Stávající úprava obchodního rejstříku v obchodním zákoníku a v občanském soudním řádu, pokud jde o zapisované subjekty, zapisované skutečnosti, sbírku listin a re-jstříkové řízení, je koncepčně v zásadě vyhovující a je možné ji s úpravami ve vazbě na novou úpravu obchodních korporací převzít.

4. Obchodní rejstřík by nadále měly vést soudy v souladu s dosavadní úpravou, neboť se osvědčila a případný přenos této agendy na jiné subjekty by vyvolal zbytečné transakční náklady.

5. Zákon o obchodním rejstříku by měl obsahovat i zvláštní procesní úpravu, která je dnes roztříštěna mezi obchodní zákoník a občanský soudní řád s tím, že nestanoví-li zákon jinak, použije se na řízení ve věcech obchodního rejstříku občanský soudní řád. Zákon by měl pro uživatelskou přátelskost nicméně tyto dvě své části zřetelně oddělit, aby byla pochopitelná hmotněprávní část i ta procesněprávní.

6. Zbytečně a neodůvodněně složitá a pro zapisované osoby zbyrokratizovaná je současná problematika tzv. přímých (registračních) zápisů do obchodního rejstříku, které mají podklad v notářském zápisu. V takovém případě rejstříkový soud v podstatě nezkoumá a nemůže zkoumat obsah veřejné listiny a jen fakticky provede zpravidla přímý zápis (registrační princip). Zákonodárce tedy zbytečně nutí podnikatele, aby se se stejnou věcí, jejíž zákonnost již byla posouzena notářem, ještě obrátil na rejstříkový soud, který jen provede formální zápis do obchodního rejstříku a zaplatí státu poplatek za provedení tohoto formálního úkonu. Jde o zbytečně zdlouhavý proces, který za-těžuje zejména menší podnikatele a tvoří nákladovou bariéru podnikání.

7. Je-li zájmem České republiky omezovat administrativní překážky a průtahy při pod-nikání a zjednodušit a zlevnit proces zakládání obchodních korporací, je adekvátním nástrojem pro dosažení tohoto cíle připustit, aby notáři byli oprávněni provádět přímé zápisy do obchodního rejstříku, mají-li zapisované skutečnosti podklad v notářském zápisu. Pak odpadne nutnost podnikatele obracet se ještě formálně na rejstříkový soud. Tím by se dokončil proces zavádění registračního principu do českého práva, protože by soud skutečně v těchto případech pouze vedl registraci, ale samotný zápis by prováděli notáři po řádném přezkumu zapisovaných skutečností.

8. Toto řešení je navíc dáno i požadavky První směrnice, která předpokládá jasný přezkum zapisovaných skutečností, byť neříká kým – má-li být registrace provedena notářem, musí mít notář právní nástroj na provedení kontroly rozhodných skutečností.

9. Provedení přímého zápisu notářem by neprobíhalo v občanském soudním řízení, ale bylo by specifickým druhem notářské činnosti, zřejmě zčásti upravené i v notářském řádu.

10. Pokud by měly zapisované skutečnosti podklad v kvalifikovaném notářském zápisu, mohl by notář na základě žádosti osoby, která je oprávněna podat návrh na zápis do obchodního rejstříku, nebo s jejím souhlasem, provést elektronickým přenosem dat přímý zápis do obchodního rejstříku, pokud by byly splněny všechny podmínky stanovené zákonem pro provedení přímého zápisu do obchodního rejstříku. Žádost nebo souhlas by byly obsaženy buď přímo v příslušném notářském zápisu nebo by podpis žadatele nebo souhlasícího musel být úředně ověřen.

11. Přímý zápis by mohl provést pouze notář, který notářský zápis, jež je podkladem pro provedení přímého zápisu, sepsal. Pokud by měly zapisované skutečnosti podklad ve více notářských zápisech, mohl by notář provést přímý zápis jen tehdy, sepsal-li by notářské zápisy jeden notář.

12. Osoba, jíž se zápis do obchodního rejstříku týká, popř. její zakladatelé, by byli povinni předložit notáři listiny, které mají být kromě notářského zápisu předloženy k návrhu na zápis nebo založeny do sbírky listin. Notář by digitalizoval dokumenty a rovnou by je ukládat do sbírky listin, bude-li to technicky možné (viz bod 14). Jestliže by nebyly notáři stanovené listiny předloženy, musel by odmítnout zápis provést.

13. Notář by byl také povinen odmítnout provedení přímého zápisu, pokud by obsahoval notářský zápis jeho vyjádření, že obsah právního jednání není v souladu s právními předpisy nebo se zakladatelským dokumentem nebo že nebyly splněny předepsané formality pro jeho učinění.

14. Notář by provedení a dobu zápisu bez zbytečného odkladu sdělil elektronickým přenosem dat rejstříkovému soudu; do sbírky listin by zaslal v elektronické podobě písemnosti, které se do sbírky listin ukládají v souvislosti se zápisem a kromě toho by zaslal příslušnému soudu v elektronické podobě listiny, které se přikládají k návrhu na zápis, i když se neukládají do sbírky listin.

15. Notář, který povedl přímý zápis, by mohl opravit chyby v psaní a počtech i bez návrhu.

16. Osobě, které se zápis týká, by notář následně vydal z obchodního rejstříku ověřený výstup z informačního systému veřejné správy podle zvláštního právního předpisu.

17. Odmítnutí provedení přímého zápisu notářem by nebylo překážkou pro podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku k rejstříkovému soudu. Pak by se postupovala jako v každém jiném rejstříkovém řízení. Osoba oprávněná k podání návrhu by podala návrh na zápis k rejstříkovému soudu. To nevylučuje, aby přímý zápis pak provedl re-jstříkový soud, bude-li mít za to, že jsou splněny podmínky pro takový zápis.

18. Podnikatel a osoby zapisované v rámci zápisu podnikatele do obchodního re-jstříku, by se mohli domáhat u rejstříkového soudu výmazu, změny nebo obnovení původního zápisu za stejných podmínek, za jakých mohou brojit proti zápisu do ob-chodního rejstříku provedeného soudem.

19. Dále je třeba dořešit, zda se vůbec bude platit nějaký poplatek za provedení přímého zápisu notářem do obchodního rejstříku. Spíše se přikláníme k názoru, že by se měl promítnout do odměny za sepsání notářského zápisu. Pokud by se měl takový zvláštní poplatek vybírat, bude třeba rozhodnout, zda tento poplatek by byl příjmem notáře, příjmem státu nebo by se dělil mezi notáře a stát. V každém případě by však měl být nižší, než bude soudní poplatek.

20. Kromě toho je třeba i zvážit, zda se nadále mají zapisovat do obchodního rejstříku všechny dosud zapisované osoby, či zda některé právnické osoby mají být zapisovány do jiného veřejného rejstříku. Jde zejména o příspěvkové organizace samosprávných celků (státní příspěvkové organizace se do obchodního rejstříku nezapisují), některé státní fondy (např. Státní fond kultury ČR, Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie), zaměstnanecké pojišťovny, komory podle zákona č. 301/1992 Sb. a Českou tiskovou kancelář, neboť tím automaticky získávají statut podnikatele. Řešení této otázky bude záviset i na tom, jaká koncepce se zvolí podle bodu 1.

Prof. JUDr. Jan Dědič