Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Plato: Political Philosophy by MALCOLM SCHOFIELDReview by: Jaroslav DanešListy filologické / Folia philologica, Vol. 131, No. 3/4 (2008), pp. 531-533Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23468588 .

Accessed: 14/06/2014 12:08

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.248.152 on Sat, 14 Jun 2014 12:08:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RECENZE 531

letzten Endes nicht das Recht abzusprechen, seine Veroffentlichung so

zu gestalten, wie er will. Der Haupteinwand, den man zum Buch, das

Die Hauptprobleme der indogermanischen Lautlehre betitelt ist, sich erlauben mochte, besagt, dass es die Probleme, auch die Hauptprob leme, nicht immer geniigend signalisiert und vor allem diskutiert.

Dieser Einwand und seine in der Besprechung vorgenommene An

wendung an einzelnen Fallen sollen nicht etwa heiBen, dass der Bespre cher Mayrhofers Rekonstruktion des indogermanischen Phoneminven tars im GroBen und Ganzen nicht beistimmt; das wáre bei jemandem, der noch vor kurzem die Grundkenntnisse des Stoffes aus Meier-Briig gers erwahnten Studienbuch, also im Grande genommen von M. Mayr

hofer selbst erst erlernen solíte, eher sonderbar. Ist aber etwas richtig, so

muss es deshalb noch nicht auch als bewiesen gelten. Es ist also zu

bedauern, dass das auf Bechtel bereits im Titel verweisende Biichlein nicht mit der Ausfuhrlichkeit des Autors Der Hauptprobleme der indo

germanischen Lautlehre seit Schleicher sowie Der griechischen Dia lekte I. -III. verfasst ist. Professor Mayrhofer ware dazu sicher wie nie mand anders fahig gewesen.

Ján Bakyta (Prag)

MALCOLM SCHOFIELD, Plato: Political Philosophy. Oxford University Press 2006, 384 pp. ISBN 0-19-924946-6.

Oxfordské nakladatelství vydalo v rámci ediční řady Founders of mo dem political and sociál thought svazek věnovaný Platónovi. Ještě než

se budu zabývat pouze tímto dílem, rád bych v krátkosti připomněl záměr editorů této řady pod vedením Marka Philpa. Cílem je vydávat kritické práce o díle významných politických a sociálních teoretiků, a to

jak z hlediska jejich dobového přínosu, tak z hlediska jejich pokra

čujícího působení, a přimět úzce zaměřené odborníky, aby své studium

klasických textů byli schopni propojit se současnou politickou diskuzí.

V rámci této řady vyšly např. následující svazky: Aquinas, Aristotle,

Durkheim, Machiavelli, de Tocqueville. Autorem svazku věnovaného Platonovi je renomovaný proresor

z Cambridge Malcolm Schofield, který však již v předmluvě (Preface, s. VIII) upozorňuje, že by nebyl schopen dostát strategii a nárokům edi

This content downloaded from 91.229.248.152 on Sat, 14 Jun 2014 12:08:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

532 LISTY FILOLOGICKÉ

torů, kdyby mu nebyli oporou tři vynikající historikové: Moses Finley, Quentin Skinner a Josh Ober. Platónovo dílo je důkladně analyzováno v historickém kontextu a je vyloženo systematicky a problémově v sed mi kapitolách. Schofield ukazuje, jak kriticky se Platón vyrovnával s fungováním athénské demokracie (méně však již s oligarchickými zřízeními) a jak se jeho myšlenky upíraly к Athénám i tehdy, když hovořil o demokracii obecně. Athénskou demokracii dle Schofielda

posuzoval Platón jednak zevnitř, jednak z výšin svých filozofických ideálů. „I když jej netěšilo, co viděl, jeho vhled do plurality demokracie a jejího anarchického potenciálu dal vzniknout silné a originální socio

politické analýze, která za svou životnost a vtip vděčí demokracii samé"

(s. 130). Přestože v dialozích Politikos a Prótagoras nechává Platón útrž

kovitě zaznít i demokratické protiargumenty, znázornění mezí demo kracie je dle Schofielda mnohem hmatatelnější. Platón byl prý toho

názoru, že demokratické vědění a demokratická koncepce výchovy jsou pouhou iluzí vědění a výchovy. Alternativu viděl buď v expertním vě

dění, nebo v politicích-filozofech. Není totiž jasné, zda státnictví je totéž

co filozofie, nebo je to expertní vědění vlastního druhu. Ve shodě se

strategií editorů pak Schofield ukazuje na příkladu Johna Stuarta Milla a George Grota, jak uvedený problém hýbal anglickou intelektuální scénou v 19. století (s. 139). Mill si vysoce cenil ideje profesionaliza ce vládnutí a schvaloval požadavek vzdělaného vládce. Naproti tomu

„Grote, který byl velkým obdivovatelem athénské demokracie a stou

pencem prótagorovského relativismu, neměl tyto Platónovy úvahy v lás ce a požadavek vzdělaného vládce přirovnával к neomylnosti středo věkého katolicismu a inkvizici" (s. 140).

Za inspirativní považuji rovněž úvahy o Platónovi jako paradigmatu utopického myšlení a psaní, které dle mého názoru vrcholí v závěru

knihy Schofieldovou citací Evansova článku z listu The Guardian (27. 10. 2005). Evans konstatuje, že západní společnosti nemají - na rozdíl od většiny západních myslitelů počínaje Platónem - žádnou vizi sebe

sama, a tak jim zbývá jen útěcha konzumu. „Má-li toto být konec dějin, pak je to jakýsi anti-vrchol", říká Evans. Schofield Evansovi oponuje tvrzením, že utopické myšlení je stále živé a „je žádoucí Platónovy úvahy o kohezivní síle ideologie zakotvené v náboženství brát velmi vážně obzvláště na počátku 21. století" (s. 333).

Schofieldovu práci považuji jak v celku, tak v částech za inspirativní a zajímavou především z toho důvodu, že je demonstrována nosnost

This content downloaded from 91.229.248.152 on Sat, 14 Jun 2014 12:08:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RECENZE 533

a aktuálnost Platónových idejí. Pokud jde o formální stránku, pak bych kromě systematičnosti podtrhl závěr na konci každé kapitoly, kde jsou rekapitulovány východiska, problémy a ideje, a plynulý přechod od

jednoho tématu ke druhému. Jako negativum vidím to, že v práci chybí ucelenější metodologická diskuze o Platónových dialozích. Chápu však, že pro význam idejí obsažených v Platónových dialozích je toto dru hořadé.

Jaroslav Danes (Hradec Králové)

PAVEL O L Γ V A, Démos thenés.

Praha, Arista - Baset - Maitrea 2007, 112 s. + 1 arch křídových příloh.

ISBN 978-80-86410-54-8.

Historický, resp. kulturně historický či úzce politický význam Démos

thenovy osobnosti je natolik známou skutečností, že nemusí být posi lován nově shledávanými důkazy. Přesto však není zbytečné dnešní čes ké kulturní veřejnosti znovu Démosthena připomenout jednak novým překladem jeho řečí, přednesených na athénském sněmu, jednak sou

hrnným pohledem na jeho životní, a zvláště politickou dráhu. Je třeba

ocenit, že uskutečnění obou podnětů se ujal Pavel Oliva, známý znalec řecké historie, který se v tomto kontextu představuje jako spolehlivý tlu močník věcně i filologicky náročné řecké předlohy (srov. Démosthenés, Řeči na sněmu, překlad a předmluva Pavel Oliva, Praha 2002).

V rámci pnmerene rozsáhle monogratie sleduje autor Uemosthenovy

osudy od jeho prvního vynuceného veřejného vystoupení, kdy po smrti

svého otce musel obhajovat vlastní dědické nároky, až do dobrovolného

odchodu ze života roku 332 př. Kr. Obraz dramatického údobí v dě

jinách Řecka, kdy se jednotlivá, stále ještě samostatná města dostávala

do makedonského područí, oživuje v Olivově podání nejen Démosthe

novu osobní tragédii, ale i komplikovanou situaci v Athénách, kde Dé

mosthenés narážel i na odpor příznivců Filipa II. Démosthenova biogra fie se tak stává i reflexí politických aktivit Démosthenova hlavního

domácího odpůrce Aischina a samozřejmě i samotného Filipa. Východiskem к poznání Démosthenových záměrů i jejich uskutečňo

vání jsou především jeho řeči, i ty, které se mu jen připisují. Pavel Oliva

využívá plně jejich svědectví, aniž by však s ohledem na čtenáře zachá

This content downloaded from 91.229.248.152 on Sat, 14 Jun 2014 12:08:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions