Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Plato's Sophist. A philosophical Commentary by L. M. de RijkReview by: Dušan MachovecListy filologické / Folia philologica, Roč. 114, Čís. 1 (1991), pp. 32-34Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465400 .

Accessed: 23/06/2014 17:52

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.121 on Mon, 23 Jun 2014 17:52:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RECENZE

L. M. de Rijk, Plato's Sophist. A philoso

phical Commentary. North-Holland Publi

shing Company, Amsterdam (Oxford) New

York, 1986, 294 pp.

Kniha holandského badatele De Rijka je

uvedena krátkou předmluvou (str. 9-10), která

naznačuje hlavní zkoumaný problém: I když

Platón ve svém dialogu Sofistés nepochybně vnesl do své metafyzické teorie idejí

významnou změnu, zpravidla však špatně

chápanou a vykládanou, klade De Rijk otázku, zda zde Platón skutečně zavedl „pohyb" do

transcendentního světa a vzdal se tak své teorie

neměnných idejí. Tři krátké citáty, které se

týkají otázek zkoumání významu řeči pro filo

zofické poznání, naznačují, že v následujícím rozsáhlém výkladu autor nebude usilovat

0 nějaké staronové „metafyzické" řešení

problému. Zmínka o pouze částečné vhodnosti

uplatnění módních technik logicko-séman tické analýzy ve výzkumech Platónova textu

však stejně silně naznačuje, že autor nepůjde

jednostranně ani touto „novou" cestou, zcela

cizí Platónovu myšlení.

De Rijkova kniha má tři části. První je

přípravná (Preliminary: Plato's Sophist to be

reconsidered?, str. 11-67). Zkoumá se v ní

vůbec možnost nového výkladu Platónova

Sofisty. Druhá část je výkladová a analytická

(Reconsidering Plato's Sophist, str. 69-214). V ní se předkládá materiál k základnímu

pochopení, a to na základě početné odborné

literatury. Smyslem třetí části (The Frame

work: Semantics and Philosophy in Plato, str.

215-354) je nalezení jakési základní stavební

kostry či vědeckého systému v Platónových

spisech a doložení souvislosti sémantické

a filozofické složky Platónova myšlení.

Již z tohoto přehledu knihy je jistě patrné, že

De Rijk předpokládá u čtenáře značnou

odbornou obeznámenost s Platónovou filo

zofií a se způsoby jejího výkladu. Aby bylo

možné o takto pojaté knize napsat aspoň

přiměřeně srozumitelný referát, bude

rozhodně potřebí některé věci, myšlenky 1 stanoviska nejen konstatovat, ale aspoň stručně objasnit. Na prvním místě pokládám za

potřebné připomenout, o čem zkoumaný Platónův spis pojednává.

Platónův dialog Sofistés - jak známo - pod

záminkou zkoumání, kdo je „sofista", podro

buje revizi Parmenidovo učení, zejména jeho

pojetí „nejsoucna" jako něčeho sama o sobě

nepomyslitelného a proto neplatného,

„nejsoucího". Zkoumáním tzv. rodů (řec. gené, zde ve významu „rodů jsoucna") došel Platón

k závěru, že každé určité Jsoucí" je netotožné

s jinými jsoucny a rody či druhy jsoucna - a tedy že je relačním „nejsoucnem", zatímco platí i naopak, že smysluplná řeč o „nejsoucnu" je

způsobem výpovědi o Jsoucnu". Z toho je zřejmé, že dialog Sofistés má

význam sám o sobě - prostě jako řešení filozo

fického problému. Jiná věc je, zkoumá-li se

příbuznost tohoto dialogu s námětově podob

nými Platónovými dialogy (např. s Kratylem a Theaitétem) nebo dokonce postavení tohoto

dialogu v celku Platónova díla. Kniha nám

ukazuje, že autor sice též sledoval onen

zmíněný filozofický problém, ale šlo mu

hlavně o něco jiného, totiž o problém proměny v samé Platónově filozofické teorii, jak se

odehrála při řešení zkoumaných problémů

dialogu Sofistés. De Rijk s výrazným smyslem

pro pečlivé a kritické využití rozsáhlé odborné

literatury k tomuto dialogu, k příbuzným

dialogům a k Platónovi vůbec (ale i k dalším

autorům) sestavil svůj rozsáhlý „komentář" k Platónovu Sofistovi, který ovšem mnohoná

sobně přesahuje vlastní Platónův text (v I.

svazku Stephanova vydání jde o pouhých 53

stran textu, pp. 216-268). V Úvodu první části (str. 13-21) zkoumá De

Rijk otázku, zda zařazení pohybu mezi ideje,

provedené v Sofistovi, neznamenalo ústup od

doktríny transcendentních forem (idejí).

Zabývá se i některými speciálnějšími metodo

logickými otázkami základních přístupů k pochopení Platónova textu. Zabývá se zde

např. i otázkou vlivu Platónových formulací na

novoplatonismus. V 1. kapitole (The Dispute about Interpre

ting Plato, str. 22-29) podává autor přehled

dnes nejznámějších pohledů na Platóna, a to

hlavně na základě výkladů E. N. Tigerstedta

(Stockholm 1977), ve 2. kapitole (The Evolu

tion of the Doctrine of Eidos, str. 30-67) zkoumá zejména různé významy slova „eidos" a „genos" v Platónových textech, a to

především na základě práce R. E. Allena

(London-New York 1970) a konkrétních připo mínek Rossových a Guthrieho. Součástí této

nejrozsáhlejší kapitoly je též rozlišení a výklad

32

This content downloaded from 185.2.32.121 on Mon, 23 Jun 2014 17:52:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RECENZE

trojího statusu idejí: transcendentního, využívá i některých přístupů moderní episté

imanentního a mentálního. mologie a sémantické fdozofie. Zda uplat

Následující kapitoly 3. až 12. tvoří zmíněnou něním sebevětšího počtu těchto témat a dílčích

druhou, výkladovou část knihy. Jsou v nich přístupů dojdeme k objasnění podstatné zvlášt

postupně zkoumána následující témata: (3) nosti celku Platónovy filozofie, zůstává jistě hlavní téma dialogu Sofistés a postup výkladu velikou otázkou.

v něm, (4) obvyklé pojetí pojmu nejsoucna, (5) Není pochyb o tom, že způsob práce L. M. de

obvyklé pojetí pojmu jsoucna, (6) Platónova Rijkaje na vysoké interpretační úrovni, která se

nová metafyzická pozice, která je spatřována ve opírá o vynikající technické zvládnutí látky,

skutečnosti, že pohyb je vřazován mezi „ideje", Pramenné texty jsou přesvědčivě objasňovány

(7) různost pojmenování a tzv. společenství a důležitá místa jsou in extenso uváděna

rodů (tj. rodů bytí, idejí), (8) otázka odklonu od petitem v anglických překladech, ať už přímo

dialektiky ve výkladu společenství idejí, (9) v hlavním textu nebo v poznámkách pod čarou,

podrobný výklad společenství tzv. pěti rodů Nikde, ani v překladech, nechybějí kontrolu

(jsoucno, klid, pohyb, totožnost, různost), (10) umožňující původní řecké termíny, psané

propojenost těchto pěti rodů jsoucího, (11) kurzívovou latinkou. Také práce s interpretační

odmítnutí Parmenidova pojetí jsoucna literaturou je příkladná. Nechybějí mnohdy ani

a nejsoucna, (12) Platónovo rozlišení filozofie- citace širšího souvislého textu petitem, jde-li kého a sofistického výkladu a Platónova defi- o obzvláště dobře napsané pasáže (např. na str.

nice sofisty. 77 z knihy A. E. Taylora) nebo důležité pasáže,

Následující 13. až 16. kapitola jsou součástí k nimž však má De Rijk výhrady (např. třetí části knihy, která zkoumá souvislost Plató- k některým myšlenkám badatelky C. J. de

novy sémantiky a filozofie, a to v tomto seřa- Vogelové na str. 15). zení témat: (13) sémantika dialogu Kratylos, Obecně lze však říci, že De Rijkův přístup ke

(14) pojmenování a označení, (15) otázky zkoumaným textům a jejich výklad je spíše

jazyka a poznání na základě pojetí pravdivého a hlavně analytický a třídivý, než syntetický a klamného poznání, a to zejména v dialozích a jednotící. To lze ukázat na příkladu De

Kratylos, Euthydémos, Ústava, Theaitétos Rijkova výkladu zmíněné problematiky trojího a Sofistés, (16) shrnutí výkladu o poměru statusu Platónových idejí (the threefold status

sémantiky a metafyziky u Platóna. of the Platonic Form, str. 57 nn.), totiž trans

V závěru knihy je uvedena rozsáhlá biblio- cendentního, imanentního a mentálního. De

grafie (str. 355-364), úplný seznam citovaných Rijk sice správně říká, že ten „trojí status" se

a probíraných pasáží z Platóna a všech ostat- týká jedné a téže ideje (of one and the same

nich antických i několika pozdějších spisová- Form, str. 58), ale poznatek „trojitosti" je brán

telů (str. 365-376), úplný seznam odkazů na jako víceméně sám o sobě uspokojivý literaturu 19. a 20. století (str. 377-382) a konečný a není brán jako východisko a rejstřík základních pojmů (str. 383-394). k problematice, jak je toto vůbec možné, což

Podrobný obsah je otištěn už na začátku knihy přece souvisí s otázkou specifického Platónova

(str. 5-8). pojetí Jsoucího", v němž stará Parmenidova

Rozsáhlé dílo De Rijkovo, které je syntézou teze totožnosti myšlení a bytí (DK 28 B 3)

početné analytické literatury o zkoumaném nabyla nové platnosti. Otázku Platónova speci

Platónově dialogu a příbuzné tematice, se fického pojetí Jsoucího" položil a řešil Nicolai

nepochybně stane mezi odborníky s užitkem Hartmann už v roce 1909 a později, např. ve

používanou platónskou monografií. Její studiích z roku 1939 a 1941, se k tomu znovu

podtitul („A philosophical Commentary") si vracel. Platónovu vlastní filozofii se pokusil

ovšem vynucuje otázku, z pozice jaké filozofie charakterizovat a pojmenovat jako „logiku

je kniha koncipována, případně co autor bytí" (Logik des Seins). Není důležité, zda

rozumí pod pojmem „filozofie". Z knihy je Hartmannův název je zcela přesný a dokonalý

zřejmé, že autor „filozofickým komentářem" či ne, ale důležité je, že tímto pojmem se Hart

rozumí výklad filozofických témat v Platónově mannovi podařilo objasnit základní intenci

filozofii, jeho názorů a proměn těchto názorů. Platónovy filozofie, která pak může být Tento výklad pečlivě provádí a k jeho zpřesnění chápána jako v zásadě táž, i když chceme

33

This content downloaded from 185.2.32.121 on Mon, 23 Jun 2014 17:52:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RECENZE

upozornit na její vnitřní proměny, modifikace, Autor nové významné, myšlenkově bohaté

doplňky a explikace. De Rijk o Hartmannovi a velmi přehledně napsané knihy o Platónově

vůbec nepíše, ale přesto platí, že teprve tehdy, dialogu Sofistés, Lambertus Marie de Rijk(nar.

když pronikneme do základního způsobu 1924), je historikům filozofie, logiky a séman

Platónova filozofického myšlení, do Hart- tiky znám svými pracemi už z doby, kdy byl mannem objasněné základní intence Plató- profesorem středověké filozofie na římskoka

novy filozofie, pak teprve všechny výklady tolické univerzitě v Nijmegenu (1961-69).

dílčích a aspektových problémů pomocí Určitý čas vyučoval souběžně i na Státní

moderních pojmových prostředků, jsou-li univerzitě v Utrechtu (1967-84). V současné

zdařilé, jak tomu je bezesporu v komentáři De době (od r. 1969) je profesorem starověké

Rijka, dostávají hlubší smysl, a to právě při a středověké filozofie na Státní univerzitě

plnění postulátu „nechat Platóna, aby byl v Leidenu. Je jedním z redaktorů proslulé edice

vlastním mluvčím a skutečným průvodcem" Kephalaion, Studies in Greek Philosophy and

(str. 67), totiž za účelem výkladu netoliko něja- its Continuation, vydávané v nakladatelství

kých dílčích problémů, nýbrž za účelem Van Gorcum & Comp. v holandském Assenu

myšlenkové rekonstrukce a reprodukce oné a v níž také publikoval řadu svých dřívějších

jednotící intence Platónova onto-logického prací.

systému. Dušan Machovec Dušan Machovec

Giuliano Bonfante, Larissa

Bonfante, The Etruscan Language. An

Introduction, New York and London, New

York University Press 1983, 174 str. - (Italský

překlad: G. Bonfante, L. Bonfante,

Lingua e cultura degli Etruschi, Roma, Editori

Riuniti 1985, 214 str.)

Kniha, vzniklá jako výsledek úspěšné spolu

práce mezi otcem a dcerou - indoevropeistou a archeoložkou, podává přehledný úvod do

současných znalostí o kultuře a jazyce starově

kých Etrusků. Bohatě ilustrovaná kniha, prvá svého druhu napsaná pro širokou anglicky mluvící veřejnost, je rozdělena do tří částí.

I. část - archeologická (s. 5-37, L. Bonfante), tvořící v podstatě jen širší úvod do zkoumání

problematiky Etrusků, seznamuje čtenáře

s historickým pozadím vývoje jejich civilizace -

s nejdůležitějšími etruskými městskými státy, s jejich nekropolemi a bohatou řemeslnou

kulturou.

II. a III. část - lingvistická (s. 39-103, resp.

105-154, G. Bonfante), věnovaná jazyku

Etrusků, představuje jádro a hlavní přínos celé

knihy. Ačkoliv tyto části věnované etruštině

nejsou sepsány specializovaným etrusko

logem, nýbrž indoevropeistou, jednoznačně

prozrazují, že autor je velice dobře seznámen

i s danou problematikou. Autor se s rozmyslem

vyhýbá smělým konstrukcím a bez jakékoliv

pochybnosti podtrhuje izolované postavení

etruštiny mezi doposud známými jazyky antic

kého Středomoří. Zároveň v práci rozhodně

vystupuje proti požadavku zavádění moder

ních jazykovědných metod (strukturalismu) do

etruskologie. Ve II. části knihy se autor věnuje nejprve

problematice etruské abecedy a charakteru

zachovaných nápisů (s. 41-51), rozboru jednot

livých interpretačních metod jazyka (s. 52-62),

výslovnosti etruštiny (s. 63-68) a nakonec

podává souhrn současných znalostí o etruské

morfologii, syntaxi a slovníku (s. 69-91).

Druhou část knihy pak uzavírá krátké pojed

nání o severoetruském původu germánských run (s. 92-95) a nezbytné poznámky.

III. část pak představuje velmi precizní prak

tickou cvičebnici. Autor zde podává 55 vybra

ných nápisů - počínaje od archaických abece

dářů a nápisů na stélách přes nápisy na zrca

dlech a na votivních figurkách až po nápisy z hrobek (s. 106-139). Každý nápis, uvedený v transliteraci, je opatřen anglickým překladem

spolu s datací předmětu, jeho popisem

a příslušnou literaturou. Následuje srovnávací

tabulka příbuzenských pojmů, základních

číslovek a několika právnicko-náboženských

termínů v etruštině na jedné straně a jejich

ekvivalentů v latině, řečtině a sanskrtu na

34

This content downloaded from 185.2.32.121 on Mon, 23 Jun 2014 17:52:45 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions