pojďte číst troubskÝ
TRANSCRIPT
Pojďte číst TROUBSKÝ
Ročník: Červen 2016
Číslo VI.
Milí farníci a všichni spoluobčané farnosti Troubska!
Vstupujeme do druhé poloviny Jubilejního Svatého roku
milosrdenství.
Papež František v modlitbě k tomuto jubileu vyslovuje mimo jiné
prosbu: „Dej, ať každý z nás slyší slova Ježíše Krista určená samařské
ženě, jako by je říkal nám: Kdybys tak znala Boží dar!“ Tato slova jsou
zachycena v Janově evangeliu Jan 4,10. Samařská žena se setkává
s Ježíšem u studny a netuší, s kým se setkává. Setkat se s Ježíšem je
veliký dar, on je nám stále nablízku a my to mnohdy netušíme. Tuto
scénu setkání máme znázorněnou na kazatelně farního kostela.
Kéž je nám názornou pomocí více Krista poznávat a otvírat se bohatství
jeho lásky, kterou nás velkoryse zahrnuje.
František Koutný
farář
Farní májová pouť
První den měsíce května připadl v letošním roce na šestou neděli velikonoční.
Měsíc, který je plný květů, kdy nám příroda přestavuje svoji nejpřívětivější
tvář, v požehnaném roce, kdy Boží milosrdenství obdarovává každého z nás,
kteří si to vůbec nezasloužíme, jsme po poledni začali putovat k Panně Marii
Vranovské.
I když se zdá být zbytečné o programu pouti psát, pro ty, kteří se z nějakých
důvodů nemohli pouti zúčastnit, tak činím. Na poutních místech jsou chvíle
s modlitbou, mši svatou a uctíváním patrona každého poutního místa, téměř
stejné.
Ale přitom každá pouť je svým charakterem specifická a neopakovatelná.
Ani naše letošní nebyla výjimkou.
Všechny cesty k promodleným místům jsou velkou milostí od Boha, Jeho
darem, i odvahou poutníka. Zvlášť, pokud putují lidé obtíženi nemocí,
bezmocí, nebo věkem.
Naše farní rodina se rozhodla putovat ne pěšky z farnosti (nevím o nikom), ne
daleko, ne několik dní, ale pohodlně autobuse, při zpěvu mariánských písní a
při modlitbě. Čas nám příjemně utíkal, a my dojeli až před chrám Matky Boží
Vranovské.
Soška Panny Marie vítá každého, kdo vstupuje do chrámu.
Viditelná, nepřehlédnutelná, stále čekající na své děti, Matka Boží.
Osvědčenou přípravou na mši svatou je modlitba svatého růžence, nerušená.
Ani hlukem, povídáním, varhanami. Důstojná, taková jakou si zaslouží Pán
Ježíš a Jeho Matka.
Mše svatá, za doprovodu varhan, zpěvu a nedělních čtení (této služby se
výborně zhostili naši poutníci), byla obětována za farníky.
Díky za ni patří Otci Františkovi, vždy myslí na svěřené ovečky, mysleme i my
na něho ve svých modlitbách…
Po mši svaté jsme litanií vzdali Panně Marii úctu a dík. Byl to krátký okamžik
vděku za Její ochranu.
Okolo šestnácté hodiny jsme nastoupili cestu domů.
Autobusem, auty, jak kdo mohl.
Připojím ještě krátké pozdravení, které již zapadlo v zapomenutí. V dobách
dávno minulých bylo putování na poutní místa velkou námahou a obětí.
Když se člen rodiny vrátil z pouti domů, byl svými nejbližšími, i známými
uctivě přivítám, a bylo slušností se zeptat: „Pěkně vítáme od Matičky Boží
(můžeme patrona dosadit, podle toho, které poutní místo navštívil), a co nám
Panna Maria vzkazuje?“
A odpověď byla: “Panna Maria Vás všechny pěkně pozdravuje, a vzkazuje
Vám, že ji máte také navštívit.“
Děkujeme Otci Františkovi, jáhnu Pavlovi, kostelníkovi Jiřímu a bratru
paulánovi za službu u oltáře, i těm, kteří se hudbou, zpěvem a čtením podíleli
na duchovním zážitku nedělního odpoledne.
Co by tam však dělali bez nás poutníků, kterých se sjelo hodně, i bez těch,
kteří na nás doma mysleli?
Buď tedy chvála a dík Bohu a Panně Marii za zdařilou pouť, a také našemu
farnímu společenství, které žije a pracuje pro svoji farnost.
Mgr. Marie Kubová
Vranovská hrobka
V listopadu 2015 byla na Vranově znovu vysvěcena rodinná hrobka
Lichtenštejnů. Na tuto událost přijel lichtenštejnský kníže Hans Adam
II.
Tím byla zakončena tříletá rekonstrukce, bez níž by hrozilo podmáčení
zdí a znehodnocení hrobky. Knížecí rodina uvolnila na opravu 54
milionů, i když oficiálně knížecímu rodu nepatří. Po roce 1945 byla totiž
zkonfiskována stejně jako zbytek majetku rodu.
Je zde pochováno 14 vládnoucích knížat z Lichtenštejnského rodu a 48
členů nejbližší rodiny. Hrobku nechal ve vranovském klášteře, jež je
sídlem paulánů, vystavět kníže Maxmilián v 16. století. Pohřbívat se
začalo na počátku 17. století. Posledním pohřbeným byl v roce 1938
kníže František I. Hrobka bude pro veřejnost otevřena jedenkrát za rok,
vždy 1. listopadu.
Pomocný biskup Pavel
Když na začátku školního roku v září 2000 nastoupil do Teologického
konviktu (přípravného ročníku) v Litoměřicích pětatřicátník
s ukončeným teologickým vzděláním a dalšími akademickými tituly
Pavel Konzbul, byl jsem na rozpacích, jaký přínos pro něj má mít ten
roční pobyt mezi převážně teologickými začátečníky. Jaký pro něj měl,
může nejlépe odpovědět sám. Já jsem brzy poznával a zpětně
s vděčností jsem chápal, že spíše on byl přínosem pro konvikt. Mohl
jsem „studenta“ ustanovit pedagogem, který vedl hodiny katechismu.
Jeho přirozená, všestranná a přátelská autorita byla kolektivem
studentů uznána, když si ho zvolil za svého mluvčího. Dosavadní kněžské působení otce Pavla dostatečně potvrdilo jeho
kvality. Můžeme se těšit na jeho vydatnou pomoc otci biskupu
Vojtěchovi a na celkový přínos pro diecézi.
František Koutný rektor Teologického konviktu v Litoměřicích 1990-2002
Naše cesta k prvnímu svatému přijímání
Připomínala tak trošku orientační běh, kdy jsme na jednotlivých
stanovištích plnili úkoly jak duchovního rázu, tak zcela praktické.
Nevěřili byste například, jak je skoro nemožné sehnat na dva
dospívající chlapce oblek a nedat za něj tři tisíce. Pak také musíte děti
nechat ostříhat a nedbat na jejich stesky, že společenské boty mají
podpatek, na kterém se fakt nedá chodit.
Duchovní běh jsme zahájili v únoru, kdy započala příprava vedená
naším panem farářem. Děti s rodiči se scházely každý pátek v kostele,
kde k nim měl po mši Otec František krátkou promluvu a zasvěcoval je
do tajů víry. Z výpovědí mých synů o tom, co v nich zanechalo největší
dojem vyplynulo, že to byla detailní prohlídka kostela, ale především
pak ochutnávka neproměněných hostií. Otec zkrátka ví, jak děti
zaujmout.
V sobotu před prvním sv. přijímáním jsme se sešli v kostele a vedle
plánování logistiky celé očekávané akce šly naše děti ke svátosti
smíření. Musím se přiznat, že jsem byla nervózní za ně, když jsem
viděla, jak v ručkách žmoulají papírek s poctivě sepsanými proviněními
a obavou, jestli jim Bůh odpustí i nepořádek v pokojíčcích. Když se pak
trousili z kaple sv. Kříže byla bych přísahala, že měli kolem hlavy malou
svatozář. A opět invence otce Františka, který papírek s hříchy po
zpovědi spálil.
V samotný den D vše probíhalo hladce až do chvíle, kdy si můj syn
k obleku nasadil oranžové kotníkové ponožky. Velkým úsilím se mi ho
podařilo přemluvit, aby si vzal ponožky černé, když už kotníkové
Manžel však nepřipustil kompromis a tak jsme pět minut před
odjezdem splašili moje šedé ponožky. Toho, že měly stříbrná srdíčka, si
jistě nikdo z vás nevšiml.
Pak už jsme jeli do kostela. Celou mši mám tak trošku v mlze, byla jsem
opravdu dojatá. V obětním průvodu děti nesly perníková srdce a já zde
musím vyzdvihnout paní Krulovou, která nejen srdíčka, ale především i
dárek pro našeho Františka zajistila .Byl jím kříž ze dřeva stromu, který
vyřezali v jeho rodném kraji.Snad jsme se Otci Františkovi takto
alespoň z části odvděčili za jeho laskavý, trpělivý a vlídný přístup
k našim dětem.
Také bych ráda poděkovala Karlu Gallinovi. Celý obřad totiž nafotil a
umožnil nám rodičům si slavnost nerušeně užívat.
Jana Vlachová
Ohlédnutí zpět
Koncem dubna byly dokončeny práce na opravě interiéru kaple Všech
svatých v Troubsku provedené firmou Rekonstruktiva s.r.o. Zlín.
Náklady činily 306.792,- Kč. Obec Troubsko přispěla 200.000,- Kč.
Farnost Troubsko tímto vyjadřuje veliký dík za tuto vydatnou pomoc na
dílo, které neodmyslitelně patří k obci.
Obnovený interiér zaujme a zvláště v noci vynikne díky novému
osvětlení realizovanému firmou Vidlák ze Střelic. K uměleckému
zvýraznění přispěly kamenické práce Jiřího Zimovčáka na návrh
ing.arch. Michala Říčného. Dík za vyřizování záležitostí kolem oprav a
za odborný dozor patří ing.arch. Lence Pekové, techničce stavebních
investic Brněnského biskupství.
Na stěně kaple se nachází nová vitrína, kde je možno umístit potřebné
informace, např. parte zemřelých příbuzných. To je možné
prostřednictvím faráře nebo pana ing. Karla Křivánka.
Od května se konají v obnovené kapli pravidelné bohoslužby vždy ve
čtvrtek v 18:00 hodin.
Poutní slavnosti ve farnosti
Bosonohy – 8.5. mše svatá pod širým v 9:00 u příležitosti svátku
patrona obce sv. Floriána.
Svatodušní hody v Troubsku - 15.5. zahájila mše svatá v 9:00 hod ve
farním kostele za účasti stárků.
Hody v Popůvkách – rovněž 15.5. Mše sv. u příležitosti svátku sv. Jana
Nepomuckého, patrona obce, se konala v 11:00 hod v jistém a
příjemném prostředí zasedací síně Obecního úřadu. Tímto vyjadřujeme
díky paní starostce. V den svátku v pondělí 16.5. bylo možno
v omezeném prostředí kaple prožít mši svatou.
1. svaté přijímání dětí - o slavnosti Nejsvětější Trojice jsme zakusili
radost spolu s 9 dětmi, které poprvé prožily osobní setkání s Ježíšem
v Eucharistii.
Poutě v Jubilejním Roce milosrdenství mohli mnozí farníci prožít na
dvou místech:
V Polsku, v Krakově – Lagiewnikách ve svatyni Božího milosrdenství při
národní pouti 28.5. a 11.6. ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě.
Krakov – Lagiewniki
Slavkovice – kostel Božího milosrdenství
Putování za Božím milosrdenstvím
V roce Božího milosrdenství připravilo Radio Proglas českou národní pouť do
Krakova – Lágievniku, kde žila a je pohřbena sv. Faustyna Kowalska,
apoštolka Božího milosrdenství. Rovněž zde postupně vzniklo Sanktuárium sv.
Jana Pavla II, kde se můžeme seznámit s jeho životem a pomodlit ve
velkolepém kostele.
Do Krakova připutovalo více než 5000 poutníků, mezi nimi byli i bratři a sestry
z naší farnosti. Dvě z nich se s vámi podělí o zážitky z poutě:
28. května 2016 se konala česká národní pouť k Božímu milosrdenství do
Krakova. Z naší farnosti byl vypraven autobus, protože se jej však nepodařilo
zaplnit, přibírali jsme poutníky z dalších farností. Vyjeli jsme ve tři hodiny ráno
a po deváté hodině jsme byli na místě - v Krakově-Lagievnikách. Protože při
vjezdu na parkoviště se vytvořila kolona autobusů, vybídl nás Otec František
k vystoupení z autobusu, a tak jsme měli také možnost pěšího putování.
K našemu překvapení již byla po deváté hodině bazilika téměř plná. Zaujali
jsme tedy místa kde se dalo, rozložili jsme své poutnické stoličky a věnovali se
programu.
O ten se před mší svatou postarali moderátoři Radia Proglas, vyslechli jsme
několik krátkých, ale zajímavých rozhovorů s představiteli křesťanských médií,
například Katolického týdeníku, In!, Imaculaty, Tarsicia a dalších. Mezitím
jsme se mohli zaposlouchat a také se přidat ke Scholle brněnské mládeže,
která program doprovázela známými písněmi.
O půl jedenácté začala mše svatá. Hlavním celebrantem byl kardinál Dominik
Duka, zúčastnilo se dalších osm českých biskupů včetně našeho Otce biskupa
Vojtěcha. Průvod kněží, kterých bylo 170, byl opravdu dlouhý. V kázání nám
arcibiskup olomoucký Jan Graubner připomněl důležitost milosrdenství pro
náš život a nutnost odpuštění a smíření, aby mohlo dojít k přetržení řetězu
zla.
Po mši svaté byla přestávka, kterou jsme využili k občerstvení, prohlídce
areálu, někteří vystoupali na rozhlednu a kochali se pohledem na Krakov a
také na nově postavený areál Jana Pavla II., který leží nedaleko. Myslím, že
každý z nás využil možnosti projít Svatou branou a vzít sebou alespoň v duchu
i své drahé, své radosti a starosti.
Z odpoledního programu si každý mohl vybrat, co mu bylo blízké – v bazilice
probíhal koncert SBM, bylo možno navštívit přednášku na téma Poselství či
Milosrdenství, v kostele sester Matky Božího milosrdenství probíhala adorace
a také bylo možné se pomodlit u ostatků sestry Faustiny či shlédnout
vybavení její klášterní cely. Všechna místa byla opravdu „v obležení“
poutníků, takže dostat se tam byl velký problém.
Ve tři hodiny jsme byli pozváni k modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství a
to bylo velmi silné, tam bylo Boží milosrdenství opravdu jakoby hmatatelné.
Po modlitbě nás velmi srdečně pozdravil krakovský arcibiskup, kardinál
Stanislav Dziwisz, který vyjádřil své překvapení nad počtem poutníků i naději
na probuzení víry v našem národě.
Cestou domů jsme se modlili, zpívali a děkovali za krásný den, který jsme
mohli prožít.
Díky patří našemu duchovnímu Otci Františku Koutnému za organizaci poutě,
doprovázení a trpělivost s námi.
Marie Žižkovská
„ To budete vstávat již ráno ve dvě hodiny? A před třetí na stanovišti? No to
tedy nedám! A cesta z parkoviště k bazilice, a celou dobu stát, a těch lidí?“ To
byly velmi časté otázky, když jsme se jako účastníci přihlásili na Národní pouť
do Krakova.
A skutečně jsme vstávali, ještě dříve než ve dvě hodiny, a poctivě čekali na
příjezd autobusu, ukázněně a rychle nastupovali, podle pokynů Otce
Františka a usedali na svá místa, abychom v Brně u divadla Bohéma, přivítali
velkou skupinu poutníků z několika farností. Cestou na stanoviště bylo
zajímavé pozorovat život v ulicích Brna, dnes se dá napsat, že velkoměsta, a
to ve chvílích, kdy sobotní den již ukrajoval čas páteční noci, a ulicemi
procházeli unavení opozdilci.
Naše poutní skupina se vázala ještě na poutníky z Brna-Líšně, kteří vyjeli
autobusem chvíli po nás, ale na dálnici se oba autobusy setkali, a kilometry
dálnice již ukrajovaly společně.
Ještě jedna malá zastávka u Vyškova, pro poutnici z okolí, a cesta do Krakova
pokračuje.
Organizaci Otce Františka neunikl žádný detail. Byl si vědom, že nedostatek
spánku se brzy projeví, tak se po krátké modlitbě s prosbou o šťastnou cestu,
většina poutníků uložila k příjemnému snění. Předpokládaný cíl byl vzdálen
asi 350 km. Cesta vedla pouze po dálnici, čas povinných zastávek byl dodržen,
ukázněnost poutníků byla nadstandardní, počasí více, než příznivé, s
modlitbou a zpěvem jsme se rychle blížili k cíli.
Krakov, rozhlížíme se, kde je bazilika, za námi dojíždí další a další autobusy,
vystupujeme a po krátkém úseku cesty stojíme u chrámu Božího
milosrdenství.
Program celého dne je naplněný do poslední chvíle před odjezdem. Před mší
svatou jdeme zapálit svíčky k soše Pána Ježíše a sv. Faustyny. Obě sochy jsou
umístěny v přilehlém parku.
Před mší svatou máme štěstí, průvod biskupů, kněží, jáhnů a ministrantů jde
okolo nás.
Samotná bohoslužba je duchovní, i citový zážitek. Po skončení je chvíle na
oběd.
Usedáme, tak jako ostatní poutníci kde se dá, pojíme ze svých zásob, a už
začíná odpolední program. Každý si může vybrat.
Důležitější než výběr, je schopnost se do sálů s přednáškou, hudbou, adorací
atd, dostat.
Ve tři hodiny začíná v bazilice Korunka k Božímu milosrdenství.
Kdo měl možnost vše sledovat v televizi, prožíval i skrze obrazovku to, co
jsme cítili my, přímí účastníci. Závěrečný zpěv naší hymny nenechal suché
oko.
Zbývá se rozloučit s požehnaným místem, projít Svatou branou a spěchat
k autobusu.
Jsme všichni, nikdo nezůstal, neztratil se, spěcháme domů.
Bezpečná cesta, trpělivý a vstřícný pan řidič, spokojený Otec František a
nadšená a veselá skupina poutníků, to byla cesta zpět.
Až na malé zpoždění, které způsobila havárie dvou aut na dálnici v Polsku,
jsme šťastně dojeli domů.
Co jsme si dovezli, hmotného nic, ale každý načerpal do svého srdce tolik
milosti, jakou jeho srdce má kapacitu. Nepřeslechl tiché, ale naléhavé
volání“Pojď.“ To byl smysl a prožitek pouti Božího milosrdenství.
Být ve správný čas, na správném místě, pokud mu to okolnosti, nebo
zdravotní a životní situace dovolily.
Mgr. Marie Kubová
Zasvěcení do řádu ORDO VIRGINUM (Řád panen)
K tomu nás zve farnice Jana Pešková do města Rennes ve Francii
16.7.2016 k obřadu zasvěcení v 15:00 v tamější katedrále. Mnozí se
chystají zúčastnit se tohoto obřadu, většina farníků asi nebude mít
možnost do Francie jet. Rodina Jany dostává dotazy, co by jí mohli
poslat, třeba nějaké pečivo atd. Vznikl nápad vytvořit pro ni album, do
kterého je možno přispět nějakým přáním, obrázkem apod. Příspěvky
je možné odevzdat do neděle 10.7. paní Juráčkové, paní Konečné nebo
mamince Jany, paní Peškové, elektronicky [email protected].
Jana navštíví naši farnost v srpnu a zve nás všechny na společnou
modlitbu do farního kostela, pravděpodobně 12.8. Pak je v plánu
agapé, ke kterému jsou příspěvky vítány. Termín a program bude ještě
upřesněn.
Každopádně duchovní povolání z farnosti je požehnáním pro samotnou
farnost. Provázejme Janu svými modlitbami a můžeme se těšit na
obohacení jejím svědectvím.
Panovník, který sloužil Bohu
14. května celá naše vlast oslavila 700 let od narození krále českého,
římského, lombardského, burgundského a především císaře Karla IV.
Při této příležitosti se odkudsi vyrojilo plno historiků, odborníků na
Karlův život, pseudohistoriků, kteří jak se říká, nenechali na něm „nit
suchou“. Někteří s velkou vervou vyzdvihovali jeho nedostatky,
především nevěru a jeho sňatkovou politiku. Musíme ale především
brát v úvahu, že císař Karel žil ve středověku, kdy smilstvo, intriky,
vraždy, travičství bylo na denním pořádku. Jeho dětství rovněž nebylo
ukázkové. Neshody mezi rodiči vyvrcholily vězněním malého Václava
(jméno Karel přijal při biřmování podle svého kmotra a strýce
francouzského krále Karla IV. Sličného) ve sklepení hradu Loket. Jeho
vlastní otec Jan Lucemburský se obával, že by ho tříletý chlapec mohl
nahradit na českém trůně.
Ale my křesťané se na císaře Karla díváme především jako na velmi
zbožného člověka, velkého sběratele ostatků svatých a obdivovatele
sv. Kateřiny. Jeho snem byla stavba Nebeského Jeruzaléma jako
ideálního města. Ve své době ji ztvárnil v kapli sv. Kříže na Karlštejně.
Karel IV. se zapsal do historie jako jeden z nejvelkorysejších
uměleckých mecenášů a jako panovník – diplomat, který dokázal
během své vlády, jež trvala 32 let udržet v zemi mír a zajistit všem
svým poddaným pokojný život.
Zemřela paní Božena Káňová
Odchod každého blízkého a známého člověka by mohl a měl být také
chvílí k zamyšlení nad jeho životním poselstvím, které, ač nikdy hlasitě
nevyřčeno, může být inspirací a vodítkem pro naše dny příští. V úterý
31. května jsme se při zádušní mši v kapli sv. Floriana v Bosonohách
rozloučili s paní Boženou Káňovou, bosonožskou rodačkou. Laskavá a
milá paní Káňová zemřela 26. května v nedožitých pětadevadesáti
letech. V polovině dubna, bezprostředně před tím, než ji odvezli do
léčebny, odkud se již nevrátila, se jí ještě v Bosonohách dostalo péčí
otce Františka Koutného svátosti nemocných. A jistě i proto odešla tiše,
ale důstojně, smířená a silná, tak jak procházela celým životem. Paní
Káňovou jsme v Bosonohách znali jako člověka, pro kterého víra, úcta k
bližnímu a pokora nebyly jen prázdnými slovy. Když jsme jí před pěti
lety blahopřáli k devadesátinám a ptali se, co ji udržuje v takové
duševní i fyzické pohodě, odpověděla, možná pro někoho poněkud
překvapivě, že práce. Taková práce, která vysouší slzy a dodává radost.
Práce, která rozvíjí a utužuje pilnost, sebezapření, ale i poznání jiných a
sympatie k nim. Proto si k tehdejším narozeninám nejvíce přála více
pochopení a tolerance mezi lidmi. K narozeninám jí tehdy přál i
brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který si paní Káňovou pamatuje ještě
ze svých mladých let. A věřím, že nejen on si při zprávě o jejím skonu
na ni nejen vzpomněl...
Vladimír Koudelka
Duchovní centrum ve Slavkovicích
Bylo dokončeno v roce 2008 podle návrhů architekta Ludvíka Kolka.
V lednu 2009 byli do Slavkovic povoláni otcové pallotíni, kteří přišli
z nejvýznamnějšího poutního místa u nás, ze Staré Boleslavi. Časopis
Apoštol, který u nás pallotíni vydávají od roku 2006 je právě zaměřený
na šíření úcty k Božímu milosrdenství. Díky tomuto časopisu se zde
zrodil projekt „Kniha milosrdenství“. Jde o neformální sdružení
věřících, kteří cítí potřebu modlit se vzájemně za Boží milosrdenství pro
sebe, pro církev v Čechách a na Moravě a pro celý svět. Všichni, kteří
pošlou své prosby do Slavkovic a vyjádří takové přání, budou zapsáni
do „Knihy milosrdenství“. V současnosti toto společenství čítá 2000 lidí.
Otcové pallotíni rovněž rozjeli projekt „Nikodéma noc“, který probíhá
již čtvrtým rokem. Tento projekt vznikl jako odpověď na otázku, jak
hledat a nacházet cestu k Ježíši v dnešním uspěchaném světě. Je
inspirován postavou Nikodéma, farizeje a člena židovské rady, který
přišel za Ježíšem právě v noci, aby nebyl nikým vyrušován. Důležitým
prvkem Nikodémových nocí je tma, neboť adorace v tichu a ve tmě
odprošťuje od světa plného zvuků a obrazů. Tma vytváří atmosféru
intimity a pomáhá nalézt odvahu přijít a setkat se s Pánem.
Letos 11. června zažilo Slavkovické centrum Božího milosrdenství další
z vrcholů Svatého roku. Bohoslužbu pro několik tisíc poutníků, mezi
nimiž nechyběla ani naše farnost, sloužil otec biskup Vojtěch Cikrle a u
oltáře spolu s ním stál i řeckokatolický apoštolský exarcha Ladislav
Hučko, českobudějovický biskup Vlastimil Kročil a desítky kněží.
Apoštolka Božího milosrdenství
Svatá Faustyna Kowalska nám nabízí způsoby, jak prohlubovat
důvěryplný vztah k Bohu a povzbuzuje k hlásání Božího milosrdenství.
Právě v tomto pořadí byly sv. Faustyně zjeveny nové formy úcty. První
formou úcty, která má oslovit a vést k obnově důvěryplného vztahu je
obraz Božího milosrdenství. Vidíme Ježíše, jak nám žehná a vychází
vstříc. Rány a probodnuté srdce nás zpravují o tom, co pro nás Bůh
udělal. Slova v dolní části obrazu „Ježíši, důvěřuji Ti“ mají být odpovědí
člověka Bohu. Druhou formou úcty je svátek Božího milosrdenství,
který slavíme o první neděli po velikonocích. Svátek se považuje za
nejdůležitější ze všech forem úcty, protože k němu vedou všechny
ostatní způsoby úcty.
NOC KOSTELŮ 10.6.2016
Letos poprvé také v Troubsku pod záštitou paní starostky paní Ireny Kynclové,
které jsme mohli pogratulovat k narozeninám, které právě v ten den slavila.
Nejlepší komentář je ten, co kdo každý návštěvník mohl osobně zažít. Více o
našich kostelích bude možno se dočíst na webových stránkách farnosti. Dá-li
Bůh zase příští rok při této akce na shledanou.
Bohoslužby ve farnosti Troubsko:
Úterý – 18:00 – Bosonohy – kaple
Středa – 18:00 – Ostopovice – kaple
Čtvrtek – 18:00 – TROUBSKO – KAPLE
Pátek – 18:00 – Troubsko – farní kostel
Neděle – 7:30 a 9:00 – Troubsko- farní kostel
Kontakty farnost Troubsko
Římskokatolická farnost Troubsko
Úzká 30/4
664 41 TROUBSKO
Tel: 547 227 053 (fara naproti kaple)
Web: http://farnost.troubsko.cz – informace o farnosti
Farář - Mons. František KOUTNÝ, mobil: 603 597 155
Verze elektronická na stránkách http://farnost.troubsko.cz s fotografiemi
Redakční rada: Mons. František Koutný
rodina Feitova
e-mail: [email protected]
rok vydání: 2016
Co se chystá:
Svátost biřmování - předběžný termín - září příštího roku 2017.
Příprava na ně začne pravděpodobně v září tohoto roku. Týká se všech,
kdo dovršili 15. rok věku. Přihlášky jsou k dispozici v kostele nebo u
faráře. Biřmovací jméno a jméno kmotra zatím nevyplňujte.
Pěší pouť na Velehrad – 24.8. vycházejí poutníci v 6:30 od kostela
v Bystrci. Další poutníci se mohou připojit v 9:30 u kaple sv. Floriána
v Bosonohách a v 10:00 u kostela v Troubsku. Bližší informace na
plakátě, nebo na [email protected] nebo na 608 470 415.
KURZY Spirituální dimenze člověka a Zdraví je dar - pořádají Brněnská
akademie třetího věku a Biskupství brněnské.
Podrobnější zprávy na <http://www.bioetika.cz>.
KURZ SAMUEL proběhne v rámci pastorace povolání v brněnské
diecézi. Je určen pro mladé nezadané lidi ve věku 17 – 35 let, kteří
chtějí rozpoznat své životní povolání. Veškeré další informace na
www.facebook.com/krestanskykurz
Kontaktní osobou je sestra Lucie Horáková, SCB, e-mail
za organizační tým R. D. Mgr. Marek Dunda, Th.D., kněz pověřený péčí
o pastoraci povolání v brněnské diecézi
Bilance:
Svatby
18.6.2016 – Tomáš Ulrich DiS. a Věra Medová
24.6.2016 – Ing. Zbyněk Jakubec a Ing. Christine Sedláková
Křty
5.3.2016 – Štěpánka Ludmila Leitnerová
9.4.2016 – Emma Melanie Bučková
21.5.2016 – Klaudie Ludmila Kaňová
Pohřby
2.3.2016 – Stanislav Polcar
10.3.2016 – Vojtěch Smetana
15.3.2016 – Marie Čuperová
22.3.2016 – Marie Kiliánová
16.4.2016 – Marie Černá
26.4.2016 – Anna Pleskačová
6.5.2016 – František Špaček
10.5.2016 – Jiří Straka
20.5.2016 – Jana Endlicherová
31.5.2016 – Božena Káňová
Krásné, slunečné, pohodové a
požehnané prázdniny všem
farníkům
přeje Redakční rada