PRESLIA Veslnik Cs. ßoianicke Spolecnosti v Draze 1937-38 VDI XVI XVII ßullelin de Ja Societe ßotanique Tcheque a Drague • ,· '

P. Svoboda:

Pfispevek k systematickemu a lesnickemu hodnoceni modfinu, zejmena karpatskeho. (Prace z dendrologickeho ustavu vys. skoly zemedelskeho a 1esniho infonyrstvi pfi vys. uoeni technickern! v P razie.)

M odfin evr ·opskp, L, ,arix decid,ua Mill., mu­:herne riozlisiti v1e tri geograficke poddruhy :1)

modfin alpsky, L. d 1e c i du a (subsp.) eur,opaea D. C.

modfin polsko-karpatsky, L. de ci du a (subsp.) po­fonicia Rac.-Szaf.

modfin sibifsky, L. de c i du a (subsp.) sibirioa Ledeb.

T1ento pos1edni vypustime z dalsich uvah pro nedo­statek materialu . Treba zduraznit, z.e geograficke „druhy" modfinu evropskeho nedaji s·e charak1ierisovati obvyklymi morfo1ogickymi znaky (~ejmena siskami), ktJere v tom smeru V systematickych praoech byly V1esmes silne pfeoe­novany. Sisky 1eurosibif.skych modfinu dävaji znaky pou­zie kvantit.ativni, nik:oliv kvalitativni, j1ejich variacni kriv­ky V 1extr·emech se sbihaji. Tvofi plynulou radu pfe­chodu, souvis1ejici asi s pomerne nedavnym rozdelenim ariealu ras, vzniklych z j1ednoho typu a se snadnym vzä­j1emnym kfifonim. u zadne z nich, jak lze z dosavadnich

1) Stanoviti synonyma je dosti obtiine, neboe dosavadni näzvy oznaeuji morfologicky odchylne tvary, jimiz se zaroveii pi'ipisuji i odchylne biologicke vlastnosti. V tomto pojeti mnohe befoe nazvy pfevadime do teto kategorie geografickych nebo stanovistnich ras, takie tu nabyvaji jineho vyznamu.

50

zkusenosti souditi, neväzi sie urcite biologicke a ekolo­gicke vlastnosti na takove morfologicke znaky. Snaha ·charakterisiovati biologicky odchylne „rasy" morfologicky, nebo hliedäni Mologickych rozdilu u morfologicky odchyl­nych forem viedlo k tomu chaosu, kt1ecy je dnes v syste­matioe modfiml. Aby se zabrä.nilo zameiioväni morfolo­gicky odchylnych forem s biologicky odlisnyrni typy a umozni1o se s1edoväni vzäj1emnych pomeru mezi nimi, navrhuji toto systematioke tfideni:

Pod1e razu a vlastnosti sisek, u nichz j1e nejspolehlii­vejsim znaroem pooet plodnich supin, muzeme V okruhu L. decidua (t. j. v oblasti alpske i karpatske) rozlisiti

1. var. v u l gar i s (Fisch.) n. comb. 2)

Delka sisek prum. 27 mm (od 15 do 44 mm) 3), prum. sifka 16 mm (13-23 mm) a prum. pooet supin V sisee 36 (16-60), okraje supin v.etsinou ven vyhnute. K tomu typu patfi pfevafoe modfin iv Alpach, kdezto v karpat­ske ioblasti jest jenom vyjimkou. (Tab. III, fada 4 typ ! )

f. m 1a c r o ca r p a Coaz4) (1ex Beissner, Mitt. d. Den­drol. Ges. 1905, 146) mä sisky neobyoejne velke, az 45 mm d1ouhe, 23 mm siroke, az se 75 supinami V siSoe, jinak odpovidaji zäkladnimu typu (var. vulgaris). Je vlastne ·vystfedni formou. Geograficky neni nijak vyhra­nena, nezfidka pfichazi v alpske oblasti, dosti hojne v okrajovych lokalitäch karpatske oblasti (v Presovskych horäch), pak z·ejmena v sudetske oblasti (v J ·esenikä.ch). (Tab. IV.).

2. Viar . . a d ien o c 'a r p a Borb.-J<foorka (So6) 5) Y.eli­kosti siSek a utväfenim supin j1e pfechodem mezi var.

2) L. europaea D. C, Fl. Franc. III, 1815, 277; f. typica. Zde je pouzito tohoto näzvu pro alpsky modfin, ktery morfolo­gicky zahrnuje fadu odchylnych forem, vlastne vsecky v rtl.zne mife.

3) Prfunerne hodnoty z praci: Hruby K., Hruby-Gotthard a podle vlastnich mefeni velkeho materiälu uloieneho ve sbirkäch dendrologickeho ustavu vys. skoly zemed. a lesn. inz. V Praze.

4) syn.: L. sudetica Dom. p. p. 5) syn.: L. carpatica Dom. p. p.; L. c. f. tatrensis Dom.;

L. c. f. major Dom.;

4* 51

vulgaris a var. microcarpa, mnohdy snad i bastardniho puv,odu (var. vulgaris x var. rnicrocarpa) se znaenou indi­vidualni variabilitou. Rozlis·eni bastardu j·e tu tezke a spolehlive neprov,editelne, nebot rodicovske formy jsou v tak uzkych morfologickych •vztazich, ~e j1e same lze tezko rozhranicit. Geograficky areäl rovnez nevyhra.nen, roste dosti hojne jak v karpatske (tatranske) oblasti, tak v Alpäch, zejrnena rakouskych. (Tab. II.-III.)

Sem mu.fome zaradit nektere vzäcne se vyskytujici formy s odchylne utväfonymi siSkami - pro näs oelkem bezvyznamne. Tak na pf. •vyskytuj.i sie u nich drobne sisky s plod. supinami kylnate .smacknutymi (Lipt. hol,e) a j.

3. va.r. m i c r o ca r p a Ooaz (1ex Beissner: Mitt. d. Dendrol. Ges. 1905, 146).6) Sisky - kulovite neb vej'­Cite ku1ovite, drobne, prum. 17 mm dlouhe (10-23 mm), 11 mm sir. (9-17 mm), prum. pocet supin sisku sklä·­dajicich 24 (11-42). Supiny miskoviteho tvaru s tu­hym, spfäe dovnitf zahnutym ükr.ajem. Modfiny karpatske oblasti jak z nizkych, tak z vysokych poloh piatfi temef vylucne k tomuto typu; neprävem byly tyto znaky pfi­suzoväny j·en modrinu z niziny polske (loc. clas. Chel­movä hora). Nechybi vsak ani v Alpä.ch, tu vsak je vzäcnejsi.7) (Tab. I-II.)

f. r o s u l ans (Dom.) n. comb. (Tab. I. f. 1-2.) Sisky velmi drobne, j1en ca 10 mm dlouhe, kulovite,

ruZickovite, tvar·em supin patfi do okruhu var. micro-

6) syn.: L. polonica Rac.-Schaf.; L. carpatica Dom. p. p. 7) Systematicke postaveni karpatskeho modfinu, pfes cetne

monograficke präce, zabyvajici se podrobne evropskym modfinem, je dosud nevyjasneno. SZAFER (4. p. 1289) povafoval jej püvodne za typlcky modfin evrop.sky, nebof po popisu L. europaea DC. piSe: „Opis powyzszy stosuje si~ do modrzewia obejmuj4cego swym zasi4giem Alpy, Karpaty Siedmiogrodzkie, Bezkid Za­chodni (cz~sciowo), Tatry i pasma Karpat na poludnie od Tatr polofone." Take podle Miklaszewskeho a j. mel byt V Bezkydech a v Taträch jiz typ alp.skeho modfinu, a jizni vyskyty polskeho modfinu byly Pieniny a Dukla (Wierdak a j.) Domin (1930) povaZuje je,i za geografickou odrüdu, var. carpatica Dorn., jejiZ popis je ovsem velmi plasticky, jak bylo nezbytne, aby byly shr­nuty v8ecky t vary a velikosti sisek tu pfichäzejici, pak jako druh :.

52

carpa. Je v)'stredni maloplodou formou. V tatranske oblasti casto se vyskytuj·e.

Modfin sibii'sky L. d. s i b i r i ca L edeb. (Fl. Ah . IV. 204) 1833).

Sisky 20-40 (- 50 mm dl., s supinami spiS<e misko­"itymi v 5-7 radach, zrale l'ezave chlupate. Poklada se

L. carpatica Dom. R. de Soö (p. 655) pak uvadi z Tater var. adenocarpa a var. polonica Rac.-Szaf. s poznämkou: „nous n 'avons pas vu de formes typiques des Carpathes, car les exemplaires rencontres etaient tous cultives."

Ve svem pojednäni „o modfinu v oravskych Rohäcich" dosel j is em jiz na zäklade studia materiälu mod:Hnovych sisek z puvod­nich lokalit na severnich ubocich Lipt. holi k zäveru, te tu jde podle morfologick)1ch znaku vetsinou o L. polonica Rac.-Szaf. , nejvyse pak o p:fechodni formy, ktere mozno oznaciti jako var. adenocarpa Borb.-Jävorka. Na zäklade bohateho materiälu, ktery j.sem od te doby sebral ve Vysokych Taträch, Liptovskych holich, Nizkych Taträch, v Slovenskem Räji, Fat:fe a Slovenskem Krasu , nemohu nez tyto vysledky potvrditi a rozsifiti na celou ablast karpatskou. Modfin od Tatranske Kotliny, ktery Domin (1930) ureuje take jako L. polonica, neni tedy Zädnou vyjimkou od befoeho typu modHnu, vsude v Karpatech obvykleho , a nejcle tu tedy take ani o zvläStni odchylnou biologickou rasu (viz Domin 1930, p. 76 , 86, 95), nebot na podobnych lokalitäch tychz vysek (750-800 m) je vsude jinde, zejmena v Nizkych Taträch, hojny. Tyto modfiny podle vzorku, sebranycll na K1occe a v okoli , patH naopak vesrnes k nasi var. adenocarpa.

Konecne take modHn z vysokych poloh rumunskych v)'chodnich Karpat, povestny modfin z Ceahlau, urcil konecnc Grintescu jako L. polonica, cimz je znovu potvrzena znacnä jednotnost morfologic­kych znaku techto modfini't z vysokych poloh Karpat se znaky modfinu z polskych nizin. Take Domin (p. 116.) vyslovil do­mnenku, te tento modfin je nejblizsi modfinu karpatskemu z ob­lasti tatranske , a pravdepodobne s nim totofoy. Popsal jej sice jako var. carpatica f. romanica (1931, p. 137) , ale Zläznate odeni supin, jimz jedine se tato forma lisi, je znak „velmi promenlivy. a systematicky, jak se zdä, bez valneho vyznamu" (Domin ibid. p. 40), a tudiz take tato forma. Ostatne tuto totofoost dokazuje jiz to, te Borbäsova Abies larix var. adenocarpa zahrnovala v sobe jak tuto formu z Ceahlau, tak formu tatranskou (Tatr. Lomnice, Lucky) a take jeclnu formu z Tyrol.

Z toho je tedy patrno, ze v cele oblasti karpatske od Fatry a Tate1r az po Rumunske Karpaty na vychod, a na sever od Polska niZiny, jde o morfologicky dosti jednotny typ modHnu, ktery mu­fome oznaeiti jako L. polonica Rac.-Szafer, ale na nejz se nevzta­huji biologicke vlastnosti pi'ipisovane modfinu, dosud timto näzvem oznacovanemu (v)1skyt pouze V rovine). Vyjimku V tom Cini nekolik

53

za dobfo vyhraneny druh, coz ovsem plati jen pro typ ;, jinak v oblasti S'veho vielkehQ areälu znacne p~ornenlivy. Podobnä prechodni forma, j1akou mäme mezi alpskym a karpatskym modfinem (var. adenocarpa), je take mezi karpatskym a sibirskym modfmem. Rusk)1mi autory byvä take L. polonica povaZ;ovän za .subspecii modfinu sibif­skeho. Celkove ·v 1evropske Cästi SSSR sie svyrni morfolo­gickymi znaky blizi spiSe modfinu karpatskemu (polo­nica) : var. rossica Regel, zauralske var. Obensis Sukacev a var. je·niss.eensis Sukacev j'sou hlizsi typu, kdezto var. altiaioa j1e opet pfechodem k modfinu dahurskemu.

Oelkov.e s hlediska lesnickeho neni utväf!eni sisek zvlaste cennym znakem. Byl u modfinu v systematickych praoech silnc pi~ehodnocen. Popis·oväny tu druhy na zä­klade nepatrnych oelkem odchylek v utvä~eni sis·ek, tfo­baz.e u jinych j1ehlicin (na pf. smrku, borovioe nebo k1eoe) dal.eko podstatnejisi rozdily zustävaji formami. Uvesti rv soulad zde rozlis1ene formy s g1eogriatickym roz­sföenim nelze dusledne provesti a nepov1ede se to, ste}ne j1ako se ukäzala marnou snaha najit takovou zä:vis1ost u smrku, klece nebo borovioe. Celkove vsak v oblasti L. d. 1europaea pfievläda 1var. vulgaris, v oblasti polsko­karpatske L. d. polonica, piak var. microcarpa.

Krome techto foriem, rozlisovanych podle utvä:f.eni sisek, nalezäme j1este jine, ktere se s predchozimi r -U z n ,e k o m bin u j i a vyskytuji sie tedy paralelne a ruzne hojn~ u vs·ech subsp. neb v.ariet i geografickych ekotyp-U. J sou to formy lisici se r u z n p m z b ,a r v e n i m s 1a m i C: i c h kv .etu:

okrajovych lokalit, kde se objevuje L. europaea, a to ve forme' macrocarpa (Ruda na Mor., Kakasovce u Presova), jejichz puvod lze nesnadno vysvetliti, nebot jde o oblasti silne kulturou dotcene.

Tfebafo se tedy nelisi morfologicky modfin z vysokych poloh Tater od onech z nizkych poloh polske nizinyi a pahorkatiny (Chelm), a odchylky v biologickych vlastnostech, ktere se zatim nalezly, jej nikterak neohranicuji, nebot podobne nachazime jak v oblasti alpskeho, tak karpatskeho modrinu take jinde, zejmena na jeho okrajovych lokalitach, pfece musime v praxi pocitati s bio­logickymi rozdily a pi·izpusobenim urCitym stanoviStnim narokum, ktere nejlepe vysvitnou srovnänim spolecenstev , resp. dfevin , v jejichz spolecenstvi pfichäzeji.

54

f. rubriflora8) (n. comb.) s rufovymi az rudymi nebo nachovymi samicimi sisticemi (nejobvyklejsi),

f. p all i d i f l o r 1a9) (n. comb) s bilymi, belavymi az ze1enave bilymi samicimi sistioemi,

f· viri.diflor ,a10) (n. comb) se zelenymi az Zluto­~elrenymi samicimi sistioemi.

Ovs,em i p f e d u z r ä n i m s i s 1e k mufome pod1e j1ejich barvy rozlisavati z e J ,e n o p l o d y (f. chloroc.arpa m.), v tatranske oblasti vzäcny a c re r v e n o p l o d y (f. erpthrooarpa m.), k1:ery je v tatranske oblasti pravidlem. J1e-li nejaky vztah mezi temito znaky barvy kvetu a barvy sisek a nekterymi biologickymi vlastnostmi, na pf. do­bou ras1eni (jako na pf. zhruba u smrku) nebo jakosti d:reva11 ), nebylo zatim bezpecne zjisteno.

Konecne p 0dl1e r u z n e ja k 0 s t i d f 1e V a, odräie­jici Se V ruznem vytvä.freni jadra, l~e tu rozlis10Vati dve prakticky vdmi dli1ezi te formy, a to:

f. r u b r a (f. n.) s krvave cervenym neb oerveno­hnedym sirokym jädrem a nepatrnou beli (Jochlärche nebo Blutlärche v Alpäch),

f. l u te a (f. n.) se svetlym a pomerne uzsim jädr,em a sirokou beli (v Alpäch Graslärche).

8) L. europaea f. rubriflora: syn.: L. europaea f. rubra Beck, f. colorata Dom., f. rosea (End.) Dom., f. rosiflora Szaf. L. polo­nica f. rubri.flora: L. polonica f. rubriflora Szaf., L. carpatica f. erubescens Dom., L. c. f. rosea Dom. - L. sibirica f. rubri­flora Szaf., f. rosea Szaf.

9) L. europaea f. pallidi.flora: L. europaea f. alba hort; f. vul­garis Beck; f. pallida Midloch; f. leucogyna Opiz. - L. polonica f. pallidiflora: L. polonica f. viridiflora Szaf. p. p.; L. carpatic~ f. pallida Dom. p. p.; L. sibirica f. pallidiflora: L. s. f. Tittelbachii Schroed.

10) L. europaea f. viridiflora: L. europaea L viridiflora Szaf., f. sulphurea Szaf. - · L. polonica f. viridiflora: L. polonica f. viri­diflora Szaf. p. p. L. carpatica f. pallicla Dom. p. p.; - L. sibirica f. viridi.flora: L. sibirica f. viridis Schroed; f. viridiflora Szaf.

11) Maloch (Häj XXV.) uvädi na pr., fo md s karminovymi samicimi kvety (cervenokvety) mä tmavocervenohnede jädro s uz­kou beli, kdezto svctlokvety svetle zlutohnede jädro s dosti siro­kou beli, ovsem tyto typicke odrudy jsou zase spoj,eny fadou pfe­chodu.

55

Casto odlisuji se tyto formy, zevne podle utväfeni borky rozeznatelne, jako zvlästni rasy, a to prvä j1ako vysok!ohorskä, druhä pak nizinnä (lufoi modrin) a jsou ovs,em opet spoj1eny pfiechody (tak Steinlärche). Pone­vadz a1e nekdy pfichäzeji spolecne (tak obe v oblasti su­detskeho modfinu), nelz.e fici, ze by tu slo jen 0 vli'V stanoviste. S 1esnickeho h1ediska rnaj1i z1vlästni vyznam a dUlezitost, kdezto fada forem, popsanych podle zbar­v1eni jiehlici a j. znaku, nemä prakticke hodnoty a ne­weba se jimi podrobneji zabyvati. Podrobny pfeh1ed j·est u Domina (1930). -

Puvodni domnenka, ze modHn j1e dfevina vyslovene vysolwhorskä patfi jiz minulosti. Vime dnes, ze mä znaene v1e:rtikälni rozsföeni, ktere vsak zäroveii nasved­cuj1e, fo &e vytvofily ruzne b~ologicke rasy, svymi na­roky znaene 'Od sehe odchylne. V praksi musime respel<­tovati zminene tfi variiety (subsp.), ktcre klimaticky odchylnymi a odde1enymi areäly j1sou do jiste miry i geo­grafickymi rasami. Krome tech vsak V k 'll :t dem a r e­it [ U, t ·e d y j a k V 0 b fo S t i a l p1 S k1 e h 0, t ,a k k .a r p a t­S k eh 0 a S i b i f S k eh 10 m 0 d fi n .U musime rozlisovat r 1a s u n i z i in n o u a r a s u h o r s k o .u, ktere nejsou mor­fo1ogicky ohranioeny. V Alpäch byla 1existenoe techto ras prokäzä.na zejmena pokUsnymi studi,emi Engl1erovymi, Cieslarovymi, Burger<0vymi a Tschermakovymi. Chybi vsak jeste pokusy, kterymi by bylo mofoo charakteri­sovati fysiologicke vlastnosti j1ednotlivych 1ekotypu. Tyto fysiologicke odchylky mu~eme dnes spiSe tusiti podle ruznych prostredi, v kterem modfin roste„ a j1e nejlepe charakterisovati j·e sociologicky ruznymi prö:vodnimi spo1e6enstvy, v nichz modfin nalezäme, ,a drevinami, ji­miz je v nich prO'vazen.

S toho hlediska mu~eme rozlisova ti v o b las t i L. d 1e c i d .u a p .o l ,o 1n i c a (k a r p a t s k e h o m o d f i n u) :

]. ras p h 0 r s k e vyznacu,ii se vseobecne volnejsim rüstern; vyskovy vzrüst zacinaj~ o nekolik dni drive, ale konci jej o mnoho dHve (jeden a pül mesice) nez modNny ze stfednich a nizkych poloh. Vlastnosti tyto jsou dedicne. Pokusne zjistil je E n g 1 er u alpskeho modfinu z nej­vyssich poloh (nad 1700 m). V nizSich polohäch je alpsky modM.n

56

zastoupen jen jednou rasou, coz take souhlasi s -vysledky Ci es 1 a r o­v y m i. Potomstvo modfinu z vysokych poloh vypestovane v nizkych polohäch, ukoncuje periodu vyskoveho pfirustu po 50-60 dnech, zatim eo modHny z nizkych poloh az po 80-90 dnech. Rasi tu. take ponekud dfive nez nizinne, proto jsou snäze poskozoväny pozd­nimi mrazy a podrfoji tu take svuj volnejsi rust (Burg er 1935). L. decidua polonica z Karpat je po teto stränce dosud neprozkou­män, jiste vsak muzeme pfisouditi podobne vlastnosti i modi'inu z nejvyssich poloh Vys. Tater a Lipt. holi. Z sirokeho vertikäl­niho rozsifeni modHnu karpatskeho, sahajiciho od ca 400 m az po horni hranici lesa, lze pfedpoklädati, ie modHny ze stfodnich poloh, ktere ziji v naprosto rüznych stanovistnich pomerech, budou miti nektere, s lesnickeho hlediska dülezite, odchylne vlastnosti. Bude tedy na miste z praktickych duvodü je rozlisovati a dfive, nez bude dokäzän opak, take v praxi respektovati:

Ekotyp tatrensis (modfin tatransky) z nejvyssich poloh Vysokych Tater a Liptovskych holi, v optimu ve spo1ecnosti smrku a limby na rozhrani pasma smrkovych a kleeovych porostu. Svymi vlastnost­mi se ani valne nelisi od alpskeho modfinu z podobnych poloh, pfi pestovani pfenesen do nepHznrvych novych stanovistnich pomeru bude hynouti stejne jako alpsky modfin z takovych poloh. Morfologicky predstavuje ve­smes var. microcarpa.

Ekotyp carpatica (karpatsky modfin) z nizsich poloh, zejmena ve vapencovych oblastech Niz­kych Tater, Slovenskeho Raj1e i Slov. Krasu, z pasma 1esu smiS.enych bukovo-j·edlovych az buCin. Tyto modfiny rostouci na vapencich a dolomit·ech tfeba hodnotiti jako zvlastni stanovistni .nasu. Je priokazano, ze modfiny ze suchych vapencovych skalnatych stanovisC i v pomerne nizkych polohach maji pomal,ejsi rust nez modfiny z vys­sich poloh, ale 1epSich hlinitych pud, a tato rychlost vzrustova projevuj1e se i u jejich potomstva (Burger 1'935). Modfiny z nejnizsich poloh muieme pak jiz radit k rasam nizinn:)1m, k nirnz jie tento ekotyp patrne pfe­chodem. Morfologicky nejvice zastoupena j1e var. mi­crocarpa.

II. Ras F n i i inne vyznacuji se od vysokohorskych rychlejsim vzrüstem, pr1meJs1m a plnodfevnejsim kmenem, rasi pozdeji a take jehlici di·iYe shazuji, ze,imena vsak snaseji vetsi zastineni. Doba vyskoveho pi'irustu je delsi (80-90 dni) nez u vysokohorskych. Proto nizinne modi'.'iny, vysa-

57

zene ve vysokych polohäch, trpi easto easnyrui i zimmnu mrazy (Burg er 1935). Rozdily v pocatecnim rüstu se sioe, jak se zdä, pozdeji vyrovnavaji, pf.esto vsak rychlejsi rÜst i V prvnich deceniich zivota jest dülezity, nebot tim snäze pfekonava modfin nebezpeci, kter:Ym je v mlacli v teplejSich nizsich polohach vystaven (T s c h e r· m ak).

Tyto vlastnosti nizinnych ras byly zjisteny cetnymi pesteb­nimi pokusy, pfi nichz byl vetsinou srovnävän modfin z vyso­kych poloh Alp s modrinem ze sudetske oblasti. Pokusy Tscher­makovy vsak ukazaly, ie potomstvo alpskeho modrinu z nizkych poloh (600-300 m) se chovä podobne jako potomstvo modfinü z Krnova a vyrovna se mu jak velmi dobrym tvarem, tak i rych­l;Ym vzrustem v mladi. S chelmskym modfinem nebyly sice pokusy konäny, biologicke vlastnosti, ktere se mu podle pozorovani pripi­suji, shoduji se vsak s temi, pozorovanyrui u modfinü z Jesenikü i nizkych poloh Alp (v Salzburgu), takie je müzeme povaiovati za shodne a dalSi rozlisovani je odüvodneno jen geograficky. Pri takovem jemnejsim rozlisoväni, zatim nedosti podloienem, mohli bychom v karpatske oblasti modfinu rozlisovati:

E k o t y p s u de t i ca (m o d fi n s u de t s k y c i je­s e nick y),

zahrnujici modfiny z optima bucin a ze smiSenych 1esu bukovo-j1edlovych; k nemu by nalezel jako zvlastni sta­novistni rasa z 'Vapencovych pud 1ek~typ m o r a v i ca z J\!.oravskeho Krasu, j 1ehoz puvodnost tu sioe dosud neni spo1ehlive prokazana, ac j1e tu prnvdepodobnä. Podle morfologickych znaku j1e to j 1ednak var. vulgaris, f. macroCaI]Ja, cästecne vsak var. microcarpa. Krome toho pak:

E k o t y p e u p o l o n i c a ( m o d fi n p o 1 s k y ci l~pe chelmsky),

kam lze shrnouti modfiny z oblasti na rozhrani mezi bucinami a doubravami az doubraivami, jako je tomu präve v Chelmu v Polsku (morfologicky vetsinou mi­crocarpa az adenocarpa) a na nekterych okrajiovych lo­kalitäch u nas (Kakasovce v Pr:esovskych horäclr -t. zv. sahinovsky modfin, morfologicky jak microcarpa, tak macrocarpa), pokud ovsem nejde o vapence.

Z fooeneho jie patrno, :Ze präve tak jako v alpske, tak take V karpatske oblasti ma modfin ruzne biotypy, pfichäzejici v nejruznejsich stanovistnich pomerech; tyto biotypy vsak nelze morfologicky rozli~ovati. Podrobi-

58

nejsi tfideni v ·ekotypy, biologickymi vlastnostmi se li­sici, nelze doposud pro nedostatek pokusu dietailne pro­vesti. Choerne-li v a~ealu modfinu rozlisiti klimaticky j1ednotne celky a uvesti j·e v souvislost s rozlisenim eko­typu, dostavame slozita schemata (viz Rubner ). Zatim pro praxi vystacime rozlisovati rasy horske a niZinne. Nalezame j·e shodne v oblastech vsech tfi geografickych poddruhu. Neni zatim mofoo hodnotiti hure nizinnou rasu alpskeho modfinu nez niZinnou rasu karpatskeho mod.H­nu, jak dokazuji zejmena modfiny z Hrotovic (u Znoj1

-

ma), pochazejici zc semene alpskeho modfi:nu nizkych poloh (Tschermak 1935, p. 319). Nelze tudiz vlastnosti pozorovane na j·ednom nebo malo ·exempläfich nebo v jedne oblasti alpskeho modfinu zevs1eobeciiovati a pfisuzovati jie jako vs·eobecne platne pro alpsky modfin a vysvetlo­vati vsechny neuspechy pi·i kulturäch modfinu j1edine alpskou proveni·enci. Stejne tak nelz,e charakterisovati L. d. polonica biologicky jiednotne. Charakterisovati tyto rasy nejakymi vnejsimi morfologickymi znaky neni pod1e nasich dnesnich vedomosti mozne a tim mene provesti podle nich jemnejsi tfideni. Prakticky lze rozfositi tuto otäzku jen charakteristikou stanovisf a sociologicky, t. j. spolecnosti, ktera je proväzi. Musime miti ovs.em zfetel na j1eji puvodni, pi·irozene rozsifeni a slozeni. To nam muiJc byti pak vychodiskem, mame-li posouditi vhodnost dotycneho modfinu pro stanoviste, na kterem chceme jeho s1emene pouziti. Chybou by bylo fiditi se morfologickymi znaky ( velikosti sisek a pod.).

L 1 T E R A T U R A. 1. Borbäs: Abies larix sub Pinu, var. adenocarpa Borb. ined.

(Magyar Bot. Lapok III. 1904, 217. - 2. Burger H.: Untersuchungen über das Höhenwachstum verschiedener Holzarten. Mitt. d. Schweiz. Centralanst. f. d. forstl. Versuchswesen, Zürich 1926, 94. - 3. Bur­ger H.: Einfluss der Herkunft des Sames auf die Eigenschaften der fortlichen Holzge"vächse, IV. Lärche. Mitt. der Schweiz. Anstalt für das forstl. Versuchswesen 1935, 103-130. - 4. Cieslar A.: Waldbauliche Studien über die Lärche, Centralbl. f. d. ges. Forstw. XXX, 1904, 1-25. - 5. Cieslar A.: Studien über die Alpen- u. Sudetenlärche. Cbl. f. d. ges. Forstwesen XL, 1914, 171-184. -6. Domin K.: Studie o prornenlivosti modfinu v Evrope se zvlä.Stnim zfetelem k Ceskoslovensku. Sbor. vyzk. ustavö. zemed. RCS, 65, Praha 1930. - 7. Domin K.: Acta Botanica Bohemica Vol. X., Praha 1931. - 8. Engler A.: Einfluss der Provenienz des Samens auf die Eigenschaften der forstlichen Holzgewächse. Mitt. d. Schweizer. Centralanstalt f. d. forstl. Versuchswesen, Zürich 1905, 209 ff. - 9. Grintescu I.: Le probleme du Meleze dans les Car­pathes roumaines, v Borza: Guide de la sixieme exc. phytogeogr. internat. Rournanie 1931, 82-89. - 10. Halvax Kl.: Az eur6paix vörösfenyö (L. deciclua Mill.) alakköre rendszertani es növeny­földrajzi szempontb61, Debuecen 1'932. - 11. Herrmann: Die Su­detenlärche, Thar. Forst!. Jahrb. 82, 1'931. - 12. Hruby K.: Roz~ dily eeskoslov. modHnu, Vestnik es. Akademie zemed. VIII, 1932, 514. ~ 13. Hrub)1 K.: Rozdily es. modfinu, Vestnik kräl. ees. spol. nauk. Tf. II., 1'933, 14. - 14. Hruby-Gotthard: Biometrika jehlic a sisek Larix decidua Mill., L. sudetica Dom. a L. polonica Racib., Rozpravy II. Tf. ees. Akademie XLIV, 1934, 19-23. -15. Klika J.: 0 rasäch modfinu evropskeho a jejich stanovistich. Vestnik es. Akademie zemedelske VII, 1931, 1066. - 16. Mauve: Die po1onische Lärche. Mitt. d. D. Dendrol. Gesellschaft 1932, 359. - 17. Metzger C.: Zur Kenntnis der sibirischen Lärche, Silva 23, 1935, No. 27-8. - 18. Münch E.: Das Lärchenrätsel als Rassenfrage, Tharandter Forstl. Jahrb. 84, 1933, H. 7. - 19. Osten­feld-Syrach L. : The species of the genus Larix und their geo~ graphical distrihution. Biol. Meddelelser IX, 2, Kobenhavn 1930. -20. Raoul de So6: Form es d;istribution et genese du Meleze euro­peen. Bulletin de la Societe botanique de France, Paris 193~ 651-667. - 21. Rubner K.: Beiträge zur Verbreitung u. wald­baulichen Behandlung der Lärche. Tharandter Forstl. Jahrb. 82, 1931. - 22. Sv,oboda P.: 0 modfinu v oravskych Rohäcich, Les. präce XIII, 1934, 65-76. - 23. Sukaeev V. N.: Dendrologija s Qsnovam~ lesnoj geobotaniki, Leningrad 1934. - 24. Szafer \V.: Przyczynek do znajomosci modrzewi eur-azyatickich ze szceg6lnem uwzglednieniem modrzewia w Polsee. Kosmos XXXVIII, Lw6w 1913. - 25. Szafer \V.: Polska mapa florystyczna, v atlasu Romer E.: Atlas polski wsp6lczesnej. - 26. Tschermak L.: Die natür­liche Verbreitung der Lärche in den Ostalpen Mitt. aus dem forstl. Versuchswesen Oesterreichs, H. 43, \Vien 1935. - 27. \i\7olf: Mitt. d. D. Dendrol. Gesellschaft 1925, 328.

60

Vjklad k taibulkam.

Tab I.*) Larix decidua: var. microcarpa a f. rosulans.

1. Liptovske hole, Kamenistä dolina, na Kotlove 1100 m (leg. P. Svoboda 1935). - 2. Belske Tatry, Kocka (Husiar u Tatran-­ske Kotliny), 750 m, väp. (leg. L. Svoboda 1934). - 3. Vysoke Tatry, Slavkovsky Stit, 1600 m, (leg. L. Svoboda 1934). - 4. Lip­tovskä pänev, pastevni lesy u Kokavy, 800 m {leg. P. Svoboda 1935). - 5. Nizke Tatry, les. spräva Teplicka, pod Orlavou 1500 m, (leg. P. Svoboda 1934). - 6. Vysoke Tatry, u Strbskeho plesa 1360 m. (leg. P. Svoboda 1935). - 7. Belske Tatry, Husiar u Ta­transke Kotliny, 700 m (väp. - leg. L. Svoboda 1934).

Tab. II.*) Larix decidua: var. microcarpa a var. adenocarpa.

1. Vysoke Tatry, Mlynica dol. 1550 m (leg. P. Svoboda 1934). - 2. Jihoslovensky Kras, Zadielskä dolina, väp., 600 m (leg. Klika­Svoboda 1936). - 3. Dolni Rakousy, Freiland les. spr., 600 m tspräva 1935). - 4. Dolni Rakousy, les. spr. Gutenstein, 700 m (.spräva 1936). - 5. Presovske vrchy, les. spräva Kakasovce, odd. Cerveny Smrek, 750 m (leg. P. Svoboda 1935). - 6. Vysoke Tatry, Velkä Pälenica u Kriväne, 1000 m (leg. P. Svoboda 1935). 7. Nizke Tatry, les. spr. Teplicka, pod Krälovou Holou, 1400 m (leg. P. Svoboda 1934).

T ab. III.*) Larix decidua: var. adenocarpa a var. vulgaris.

1. Rakouske Alpy, Todtes Gebirge u Aussee, 1450 m (leg~ Klika 1934). - 2. Dolni Rakousy, les. spr. Freiland, 600 m (spräva 1935). - 3. Dolni Rakousy, les. spr. Freiland, 800 m (spräva 1935). - 4. Rakouske Alpy, Dachstein u Hallstadtu 1500 m (leg. Klika 1934). - 5. Svycarske Alpy, Trins, Vorderrheintal, Graubünden, 1000 m (leg. Lüdi 1936).

Tab. IV.*) Larix decidua: var. vulgaris f. macrocarpa.

1. Vysoky Jesenik, spr. st. lesö. Ruda n. Mor. 550 m (spräva 1934). - 2. Vysoky Jesenik, spr. st. lesu Ruda n. Mor"., 5530 m (spr.äva 11932). - 3. Presovske vrchy, spr. st. lesu Kakasovee, pol. Zlatä Baiia (leg. P. Svoboda 1935). - 4. Presovske vrchy, les . spr. Kakasovce, odd. Räcovä (leg. P. Svoboda 1935).

*) Originäly uloieny V dendrologickem ustave (prof. dr. J. Klika) vys. skoly zemed. a lesn. inz. pfi vys .. uceni techn. V Praze.

61

Tab. I.

Tab. II.

63

tt

. ·' . .

Tab. III.

64

Tab. IV.

Preslla XVI-X VII. - 5 65

Ein Beitrag zur systematischen und forstwirtschaft­lichen Einschätzungen der Lärche, namentlich ihrer

karpathischen Rasse.

Der Autor unterscheidet im Areale der Art Larix decidua Mill. drei Unterarten: subspecies europaea D. C., subsp. piolonica Rac . ..:Szaf. und subsp. sibirica Ledeb. Alle drei Subspeci1en weisen charakteristische ökolo­gische Eigenschaften auf und haben selbständige Areale. Im Ariea~e jeder Suhspedes ist wieder die Rasse der nie­<lrigeven und j1ene der Gebirgs-Lagen zu untefächeiidien, welche aber in morphologischer Hinsichi keine Unter­schiede zeigen. Es ist nicht möglich, Zapfen oder andere morphologische Merkma1e, die sich in manigfaltigster Art kombinieren, zum Unterscheiden der Unterarten zu benüt~en. Zu den montanen Rassen gehört bei uns der Ekotyp der Tatra-Lärche in höchsten Lagen der HohJen Tatra und der Liptauer Alpen und der Ekotyp der Kar­pathen-Lärche in niedrigen Lagen, hauptsäclfüch auf Ka1-untergrund. --- Als Rassen der unteven Lagen ist die Sudeten- und die polonische ( chelmsche) · Lärche zu halten.

Nach dem Charakter der Zapfon aus dem Alpen-, Sudeten-, Karpathen- und polnischen Gebi,ete wurde es möglich ( s1elbständig, ohne Rücksicht auf Areale der Subspecien) folgende Varietäten fostzustellen: v.ar. vul­garis (Fisch) n. comb., überwi·egend in Alpen vierbneitet, mit der f. macrocarpa Coaz (L. sudetica Dom. p. p.), häufig im Alpen- und Sudeten-Geb1ete, obwohl sie auch in den Karpathen hie und da vorkommt; 2. v.ar. adeno­carpa Borb. Jävorka (So6), sowohl in den österreichi­schen Alpen, als auch im Karpathengebi1ete verbreitet (diese bildet einen Uebergang zwischen der 1. und 3.) ; 3. var. microcarpa Coaz, im Karpathen- und Chelmt­Gebiete, seltener in den Alpen. Zu dieser gehört auch die f. rosulans (Dom. n. comb. mit sehr kleinen Zapfen bei uns im Tatra-Gebiete).

66