průvodce místy paměti na území městské části praha...

Jan Palach

Praha 2019

PETR BLAŽEK

Průvodce místy paměti na území městské části Praha 2

Texts © Petr Blažek, 2019

ISBN 978-80-270-7056-5

OBSAH

Slovo starostky ............................................................................................ 5

Úvodem ....................................................................................................... 7

Kalendárium ............................................................................................... 9

Místa paměti ............................................................................................. 17

Místo narození .......................................................................................... 18

Místo okupace ........................................................................................... 23

Místo protestu ........................................................................................... 31

Místo smrti ................................................................................................ 38

Místo služby .............................................................................................. 46

Místo tradice ............................................................................................. 51

Místo demonstrace ................................................................................... 61

Pietní akce Prahy 2 .................................................................................... 68

Vzpomínky pamětníků .............................................................................. 69

Použitá literatura ....................................................................................... 74

Seznam zkratek ......................................................................................... 76

Jmenný rejstřík .......................................................................................... 77

Summary ................................................................................................... 78

SLOVO STAROSTKY

Vážení čtenáři,je až fascinující, kolika významných událostí byla Praha 2 svědkem, či přímo hybným dějištěm. Považuji za naši povinnost (a řekla bych, že čím dál víc) tyto události připomínat. Boj za svobodu názorů a hrdost národa i jednotlivce se vinou přes všechny z nich; a mnohdy jsou spjaté s nejvyšší obětí, s položením vlastního života za mravní ideály. Příkladem takové oběti je „Pochodeň č. 1“, student Jan Palach. Letos uplynulo již padesát let od jeho smrti, zároveň si připomínáme třicet let od pádu komunistického režimu. Přičemž události sa-metové revoluce předznamenal tzv. Palachův týden v lednu 1989. Jan Palach ovlivnil osud českého národa i dvacet let po svém sebeobětování! A jsem po-ctěna tím, že se díky mé poslanecké iniciativě povedlo prohlásit 16. leden vý-znamným dnem České republiky.

Jak navíc při práci na tomto průvodci po pamětních místech v Praze 2 zjistil historik Petr Blažek, Jan Palach v Praze 2 nejen zemřel, ale také se tu na-rodil. Místo jeho skonu na soukromém Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici nyní připomíná jeho podobizna, zhotovená a instalovaná medailérem Ota-karem Duškem. Jiná Duškova práce – Palachovy rty odlité ve stříbře podle posmrtné masky, již sňal čestný občan Prahy 2 Olbram Zoubek – je součástí vstupu do kanceláře starostky Prahy 2. Nejen ke mně, ale ke všem návštěvám tak Palachovy rty na radnici naší městské části každodenně promlouvají: „Ka-ždý musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“ Snažme se, aby toho zla nepřibývalo… a aby oběť Jana Palacha, rodáka z Londýnské ulice, nebylo možné nikdy v budoucnu považovat za zbytečnou.

Mgr. Jana Černochovástarostka MČ Praha 2

ÚVODEM

Dne 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Palach. Svým šokujícím činem chtěl vyburcovat domácí veřejnost z rezignace, do které se začala propa-dat necelých pět měsíců po srpnové okupaci Československa. Jeho protest měl mimořádný ohlas nejen v domácím prostředí, ale také v zahraničí.

Jan Palach se inspiroval příklady vietnamských buddhistických mnichů, kteří tímto drastickým způsobem protestovali od roku 1963 proti potlačo-vání náboženských svobod. O svých třech předchůdcích v sovětském bloku (Mykola Didyk, Ryszard Siwiec a Vasyl Makuch) nevěděl.

Pohřeb Jana Palacha se 25. ledna 1969 stal velkou tichou manifestací od-poru proti současné politické situaci. V následujících měsíc jeho příkladu ná-sledovalo několik dalších živých pochodní. Příběhy Jana Palacha, Sándora Bauera, Josefa Hlavatého, Jana Zajíce, Evžena Plocka, Michala Levčíka a Bo-humila Peroutky vybízí k zamyšlení o základních otázkách lidského života. Smysl jejich drastických činů není na místě poměřovat pouze bezprostřed-ním neúspěchem při prosazování vznesených požadavků či jen kriticky zdů-razňovat selhání dobové společnosti, ale je možné je vnímat jako nadčaso-vou výzvu k plnohodnotnému naplnění života.

V lednu 1989 se při příležitosti 20. výročí protestu Jana Palacha uskuteč-nily v Praze velké pouliční demonstrace, které předznamenaly pád komu-nistického režimu. Listopad 1989 umožnil návrat příběhu Jana Palacha do veřejného prostoru. V mnoha městech po celém světě byly po všetatském mladíkovi pojmenovány ulice, nábřeží či náměstí. Palachovo jméno přijalo po roce 1989 do svého názvu také několik základních i středních škol. Na několika místech v Čechách, kde Jan Palach v různých obdobích svého života pobýval, byly v minulosti odhaleny pamětní desky. Jeho čin také doma (Vše-taty, Mělník a Praha) a v zahraničí (Belgie, Francie, Itálie, Švýcarsko a Velká Británie) připomíná několik pomníků, kde se konají pravidelná pietní setkání. Patrně nejvíce působivý je pomník nedaleko Palachova náměstí v Praze, kte-rý byl vytvořen podle návrhu Johna Hejduka.

Památku Jana Palacha si lidé také tradičně připomínají rovněž u jeho hrobu na pražských Olšanech a v urnovém háji ve Všetatech, kde byla urna s jeho popelem uložena v letech 1974–1990. Tradiční vzpomínky se rovněž konají 16. ledna 1989 na místě Palachova protestu před rampou Národního muzea a před budovou Filozofické fakulty UK v Praze. V lednu se také pravidelně koná vzpomínková akce ve Všetatech. V říjnu 2019 byl slavnostně otevřen Památník Jana Palacha ve Všetatech na místě domu, kde prožil značnou část života.

7

V roce 2013 vstoupil v platnost zákon, kterým se 16. leden stal významným dnem České republiky jako „Den památky Jana Palacha“.

Klíčová místa paměti na Jana Palacha se nacházejí na území městské čís-ti Praha 2. Dne 19. ledna 1969 se uzavřel jeho život v Legerově ulici, kde se tehdy nacházelo oddělení pro léčbu popálenin, které bylo součástí Kli-niky plastické chirurgie Státní fakultní nemocnice v Praze, dnešní Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Ve Studničkově ulici se doposud nachází Ústav soudního lékařství, kde sochař Olbram Zoubek poskytl Janu Palachovi poslední službu a sňal mu posmrtnou masku. Odlitky poté vytvořil ve svém ateliéru v nedaleké Salmovské ulici.

Zatímco předchozí události jsou známé, jen málokdo ví, že se Jan Palach na území městské části Praha 2 také narodil. Na svět přišel 11. srpna 1948 v po-rodnici, která se nacházela v Londýnské ulici 545/15. Jedná se o budovu, jejíž funkcionalistickou podobu výrazně ovlivnil při přestavbě činžovního domu na moderní sanatorium významný německý architekt Berthold Schwarz.

V Praze 2 se nachází hlavní budova Českého rozhlasu, kde se odehrávaly dra-matické chvíle při pražském povstání v roce 1945 a srpnové okupaci v roce 1968. Dne 21. srpna 1968 se na těchto místech pohyboval také Jan Palach, který zde pořídil i jednu ze svých fotografií z prvního dne okupace. Pro mladíka znamena-la tato událost zásadní přelom v jeho životě a stála na počátku jeho radikalizace, která vyvrcholila v lednu 1969. Přibližně deset dnů před svým protestem navrhl představiteli studentského hnutí Lubomíru Holečkovi, aby společně s malou sku-pinou obsadili budovu Československého rozhlasu na Vinohradské třídě a vyzvali spoluobčany prostřednictvím rozhlasového vysílání ke generální stávce.

V Praze 2 se nacházejí také místa paměti spojená s Palachovým týdnem v roce 1989. V Mánesově ulici byli 15. ledna 1989 zadrženi představitelé opozičních skupin, kteří chtěli uctít památku Jana Palacha na Václavském ná-městí. Nachází se zde také budova Obvodního soudu pro Prahu 2, kde byli souzeni někteří účastníci protirežimních demonstrací v lednu 1989.

Úvod, kalendárium a kapitoly věnované místům paměti spojených s Ja-nem Palachem na území městské části Prahy 2 napsal historik Petr Blažek. Kapitoly věnované pietním akcím na Jana Palacha, které v roce 2019 připra-vila Praha 2, a vzpomínkám pamětníků sestavila Kateřina Veselá. Autor dě-kuje Jiřímu Palachovi, knihovně Libri prohibiti a všem ostatním za poskytnutí fotografií a dokumentů z jejich archívů. Petru Tomíškovi děkuji za pomoc s jazykovou redakcí.

JAN PALACH

8

11. srpna 1948 – Jan Palach se narodil v pražském sanatoriu v Londýnské ulici1. září 1954 – začal navštěvovat základní školu ve Všetatech3. leden 1962 – v brandýské nemocnici umírá jeho otec Josef Palach1. září 1963 – začal studovat v Mělníku Střední všeobecně vzdělávací školučerven 1966 – skládá maturitní zkoušku a zapisuje se ke studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE)26. červen 1967 – odjel na několikatýdenní pracovní zájezd do Sovětského svazubřezen 1968 – na VŠE spoluzakládal Akademickou radu studentů (ARS)30. červen 1968 – odjel jako vedoucí na několikatýdenní pracovní zájezd do leningradské oblasti17. srpen 1968 – přijel z pracovního zájezdu do Sovětského svazu21. srpen 1968 – v první den okupace odjel ze Všetat do Prahy, kde se zúčastnil pouličních demonstrací1. říjen 1968 – poprvé vyjel na Západ, ve Francii pomáhal při sběru hroznů19. říjen 1968 – přijel z brigády ve Franciiříjen 1968 – zahájil studium na Filozofické fakultě UK v Praze (FF UK)28. říjen 1968 – navštívil v Lánech hrob prvního československého prezidenta T. G. Masaryka7. listopad 1968 – zúčastnil se v centru Prahy pouliční demonstrace proti okupaci Československa18.–21. listopad 1968 – zúčastnil se okupační stávky na FF UK6. prosinec 1968 – složil svou poslední zkoušku na vysoké škole24. prosinec 1968 – zúčastnil se půlnoční mše v římskokatolickém kostele sv. Petra a Pavla ve Všetatech25. prosinec 1968 – zúčastnil se bohoslužby v českobratrském evangelickém kostele v Libiši6. leden 1969 – studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi písemně navrhl obsadit hlavní budovu Československého rozhlasu a vysílat výzvu k zahájení generální stávky15. ledna 1969 – zúčastnil se pohřbu svého strýce Ferdinanda Kostomlatského v Libiši16. leden 1969, 6.00 hod. – odjel vlakem ze Všetat do Prahy16. leden 1969, okolo 8.00 hod. – přijel na spořilovské koleje, kde poté napsal koncept a čtyři varianty posledního dopisu, který podepsal jako „Pochodeň č. 1“

9

KALENDÁRIUM

16. leden 1969, okolo 11.00 hod. – odešel z koleje, nakoupil známky a pohlednici, kterou odeslal spolu se třemi variantami posledního dopisu16. leden 1969, mezi 11.00–12.30 hod. – v ulici Na Poříčí č. 22 zakoupil dvě umělohmotné nádoby, do nichž si později v Opletalově ulici č. 9 nechal načepovat benzín a odešel na Václavské náměstí16. leden 1969, okolo 14.25 hod. – přišel ke kašně pod rampou Národního muzea, polil se benzínem a zapálil16. leden 1969, okolo 14.45 hod. – sanitkou ministerstva vnitra byl odvezen na Kliniku plastické chirurgie v Legerově ulici17. leden 1969, mezi 10.30–11.00 hod. – Jana Palacha navštívili v nemocnici jeho bratr a matka17. leden 1969, dopoledne – psychiatrička MUDr. Zdenka Kmuníčková nahrála na magnetofon rozhovor s Janem Palachem19. leden 1969 – Jana Palacha navštívili v nemocnici jeho známá Eva Bednáriková a vysokoškolský aktivista Lubomír Holeček, kteří později tlumočili jeho údajný poslední vzkaz19. leden 1969, 15.30 hod. – Jan Palach zemřel v nemocnici v Legerově ulici20. leden 1969 – veřejná tryzna za Jana Palacha23. leden 1969 – první tajemník ÚV KSSS Leonid Iljič Brežněv a předseda Rady ministrů SSSR Alexej Nikolajevič Kosygin zaslali svým československým protějškům dopis, v němž vyjádřili své znepokojení nad situací v Československu a Jana Palacha označili za „oběť provokatérů“25. leden 1969 – pohřeb Jana Palacha25. únor 1969 – v Praze se zapálil Jan Zajíc, nejznámější následovník Jana Palacha 18. leden 1970 – v Římě byl slavnostně odhalen první pomník Jana Palacha, jehož autorem je sochař Vittorio Colbertaldo22. říjen 1973 – pod dohledem příslušníků Státní bezpečnosti byly na Olšanském hřbitově exhumovány ostatky Jana Palacha, které byly následně zpopelněny ve Strašnickém krematoriubřezen 1974 – urna s popelem Jana Palacha byla uložena v rodinném hrobě ve Všetatech1982 – ve Švýcarsku vyšla kniha Jiřího Lederera o Janu Palachovi15.–21. leden 1989 – protirežimní demonstrace a národní pouť do Všetat („Palachův týden“)20. prosinec 1989 – po Janu Palachovi bylo opět pojmenováno náměstí

10

JAN PALACH

před hlavní budovou Filozofické fakulty UK v Praze (poprvé bylo náměstí Krasnoarmějců spontánně přejmenováno po Janu Palachovi již v lednu 1969)25. říjen 1990 – urna s popelem Jana Palacha byla slavnostně převezena ze Všetat a uložena na Olšanském hřbitově28. říjen 1991 – československý prezident Václav Havel propůjčil Janu Palachovi in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva16. leden 2000 – na místě protestu Jana Palacha před Národním muzeem v Praze byl slavnostně odhalen Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce, jehož autory jsou výtvarnice Barbora Veselá a architekti Čestmír Houska a Jiří Veselý12. ledna 2002 – premiéra filmu Jan 69 (kamera a režie Stanislav Milota)16. leden 2009 – vydána byla kniha Jan Palach ’69, kde byl vedle jiného poprvé zrekonstruován na základě archivních pramenů protest Jana Palacha23. leden 2013 – premiéra filmové série Hořící keř (režie Agnieszka Holland)11. srpen 2013 – v účinnost vstoupil zákon, podle něhož se 16. leden připomíná jako významný den (Den památky Jana Palacha)25. ledna 2014 – na dům v Legerově ulici umístil výtvarník Otakar Dušek guerillový pomník Josefa Toufara a Jana Palacha 16. leden 2016 – na Alšově náměstí byl slavnostně odhalen pomník Dům matky a Dům syna, vytvořený podle návrhu architekta Johna Hejduka19. leden 2019 – vydána byla kniha Jiřího Sozanského 1969 rok zlomu21. srpen 2018 – premiéra hraného filmu Jan Palach (režie Robert Sedláček)16. leden 2019 – na mnoha místech, včetně Prahy 2, se při příležitosti půlstoletí od protestu Jana Palacha konaly pietní akce9. říjen 2019 – otevřen Památník Jana Palacha ve Všetatech

KALENDÁRIUM

11

Cukrárna Josefa Palacha ve Všetatech, 30. léta (AJP)

Dům rodiny Palachových v lednu 1969 (ABS)

JAN PALACH

12

Jedna z nejstarších fotografií Jana Palacha, který je na snímku zachycen s dědečkem Josefem Palachem, který nechal v roce 1929 postavit rodinný dům ve Všetatech, 5. červen 1949 (AJP)

Jan Palach se starším bratrem Jiřím, 1957 (AJP)

Jan Palach s rodiči, 1958 (AJP)

13

První třída základní školy ve Všetatech, vlevo dole Jan Palach, 1955 (AJP)

Devátá třída základní školy ve Všetatech, čtvrtý zprava v zadní řadě Jan Palach, 1963 (AJP)

JAN PALACH

14

Hodnocení Jana Palacha jeho učiteli ze střední školy v Mělníce, která po roce 1989 přijala jeho jméno (ABS)

Maturitní fotografie Jana Palacha, 1966 (ABS)

Jan Palach se spolužáky krátce před maturitou (archiv Jaroslavy Dreslerové a Ivany Žižkové)

15

Jan Palach na fotografii z cesty do Kazachstánu, kterou podnikl s dalšími studenty VŠE v létě 1967 (Národní muzeum)

Index Jana Palacha z FF UK, kde začal na podzim 1968 studovat (ABS)

Studentská průkazka Jana Palacha na vlak (AJP), vpravo jeho kolejní legitimace (ABS)

Pokoj na strahovské koleji, kde Jan Palach napsal 16. ledna 1969 poslední dopisy, které podepsal jako Živá pochodeň č. 1. Výzdoba na zdi pokoje pocházela z předchozího akademického roku, nebyla Palachovým dílem (ABS)

16

JAN PALACH

MÍSTA PAMĚTI

1. Praha 2 – Vinohrady, Londýnská 545/15 (místo narození)2. Praha 2 – Vinohrady, Vinohradská 1409/12 (místo okupace)3. Praha 1 – Nové Město, Václavské náměstí (místo protestu)4. Praha 2 – Nové Město, Legerova 1627/61 (místo smrti)5. Praha 2 – Nové Město, Studničkova 2039/2 (místo služby)6. Praha 2 – Nové Město, Salmovská 498/7 (místo tradice)7. Praha 2 – Vinohrady, Mánesova 1624/20 (místo demonstrace)8. Praha 2 – Nové Město, Legerova 1877/7 (místo demonstrace)

3

6

4

27

5

8

1

17

Místa paměti

Soukromé sanatoriumPraha 2 – Vinohrady, Londýnská 545/15

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 manželům Libuši a Josefu Palachovým, kteří provozovali ve Všetatech cukrářství. Paní Libuše Palachová porodila svého druhého syna v soukromém gynekologickém a porodnickém sanatoriu v Lon-dýnské ulici, jehož počátky jsou spojeny s rodinou Gottliebových.

Sanatorium bylo v roce 1928 moderně přestavěno z původního činžov-ního domu, na kterém byla na zakázku Dr. N. N. Gottlieba vystavěna ná-stavba dvou pater, podle architektonického návrhu významného německého architekta Bertholda Schwarze. Dr. Gottlieb na počátku nacistické okupace spáchal patrně sebevraždu, aby zachránil majetek pro manželku. Budova sanatoria Gottlieb – Pražský soukromý léčebný ústav, a. s. byla na základě ra-sových nařízení zabavena protektorátními úřady a byl v ní zřízen lazaret říš-ské protektorátní policie. Majetek manželů Gottliebových byl navzdory smrti Dr. Gottlieba, který v poslední vůli odkázal vše manželce, protektorátními úřady zkonfiskován. Vdova se zachránila útěkem do Švýcarska.

Po znárodnění v roce 1949 se sanatorium stalo součástí Státní fakultní nemocnice v Praze II. Po jejím rozdělení v roce 1953 zde bylo pracoviště Porodnicko-gynekologického ústavu Fakultní nemocnice II. Od poloviny pa-desátých let zde sídlila III. chirurgická klinika v rámci Fakulty všeobecného lékařství, řízená Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. Působil zde prof. Pavel Pafko, specialista na operace plic, který zde v prosinci 1996 operoval prezidenta republiky Václava Havla. V roce 1997 se III. chirurgická klinika přestěhovala do motolské nemocnice. Dnes se v Londýnské ulici nachází Ge-riatrická klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Londýnská ulice nese název od roku 1926 podle hlavního města Velké Britá-nie. Pojmenována byla na počest vzniku mírového uspořádání Evropy po první světové válce, které umožnilo vznik Československa v roce 1918. Proto jsou ně-které okolní ulice pojmenovány podle hlavních měst nebo přímo států Doho-dy či nově vytvořených států. Původní název ulice byl Tunelová nebo Tunelská. Odkazoval na první železniční tunel spojující Hlavní nádraží s nádražím na Vi-nohradech, který byl otevřen v roce 1871 a vedl přímo pod touto ulicí. V letech 1884–1926 se jmenovala Hálkova podle básníka Vítězslava Hálka. Za nacistické okupace se jmenovala Mnichovská podle hlavního města Bavorska.

18

JAN PALACH

„Jan byl počat koncem roku 1947. Když došlo ke komunistickému

převratu 25. února 1948, paní Palachová už věděla, že opět nosí pod

srdcem děcko, již druhé. Únorový převrat znamenal vichřici, která se

dotkla každé rodiny. I rodiny Palachových.

Palachovi žili ve Všetatech, v nevzhledném městečku nedaleko

Prahy. Manžel Josef Palach tu zdědil rodinný domek. (…) V domku

měl zároveň cukrářskou výrobnu a obchod. Sem si v roce 1939 při-

vedl manželku Libuši. Za dva roky se jim narodil syn. Byl pokřtěn

jako Jiří. Cukrárna rodině zajišťovala slušný životní standard.

Palachovi si mohli dovolit porod v Praze, v sanatoriu v Londýn-

ské ulici. Právě tady se jim 11. srpna 1948 narodil druhý syn.

Mamince tehdy bylo třicet pět roků.“

(Jiří Lederer: Jan Palach, Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta)

Současná podoba budovy, kde se narodil Jan Palach (foto: Petr Blažek)

19

MÍSTO NAROZENÍ 11. SRPEN 1948

Sanatorium Dr. Gottlieba po přestavbě, 1928 (repro z knihy Nová architektura)

20

JAN PALACH

Vchod do sanatoria dr. Gottlieba (repro z knihy Nová architektura)

Operační sál (repro z knihy Nová architektura)

Hala sanatoria se schodištěm (repro z knihy Nová architektura)

Jednolůžkový pokoj v sanatoriu dr. Gottlieba (repro z knihy Nová architektura)

21

MÍSTO NAROZENÍ 11. SRPEN 1948

Plánky jednotlivých pater – nahoře první až čtvrté podlaží a dole páté podlaží (repro z knihy Nová architektura)

JAN PALACH

22

Hlavní budova Československého rozhlasuPRAHA 2 – VINOHRADY, VINOHRADSKÁ 1409/12

V noci z 20. na 21. srpen 1968 byla na pokyn Kremlu zahájena invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa, jejíž cílem bylo násilně po-tlačit pražské jaro. Jednalo se o největší pohyb vojenských sil v Evropě po druhé světové válce.

Ozbrojenou pomoc proti údajné kontrarevoluci zpočátku odmítla většina představitelů Komunistické strany Československa, kteří vydali prohlášení odsuzující vojenskou intervenci. Současně však vyzvali armádu, aby okupač-ním vojskům nekladla odpor a zůstala v kasárnách. Na ulicích tak proti tan-kům stáli neozbrojení rozhořčení občané.

Již první hodiny okupace přinesly oběti na životech. Podle nejnovějších výsledků historického bádání zemřelo od srpna do prosince 1968 v důsledku okupace celkem 137 Čechů a Slováků. Do června 1991, kdy sovětská vojska odešla, zahynulo celkem 406 československých občanů.

Největší počet obětí první den okupace byl v okolí hlavní budovy Čes-koslovenského rozhlasu na Vinohradské třídě. Rozhlasové vysílání, které nedokázali okupanti za pomoci domácích kolaborantů vyřadit z povozu, se stalo hlavním zdrojem objektivních informací o tehdejší situaci. Sídlo rozhlasu přišli 21. srpna 1968 lidé – obdobně jako v květnu 1945 – hájit. Střety s okupanty zde dostaly dramatickou podobu, která připomínala vá-lečné scény. Sovětské tanky se snažila především mládež zastavit pomoci barikád z nákladních aut, autobusu či tramvajového vozu. Někteří sahali k radikálním krokům. Snažili se prorážet přímo na tancích palivové ba-rely a zapalovat je. Okupanti odpovídali střelbou do vzduchu i okolních domů, mířili také na barikády, které se snažili rozrážet prudkým pohy-bem tanků. Ulice byla v některých okamžicích velmi nepřehledná, zaha-lena byla kouřem z hořících nádrží, ležících vozů na barikádě a okolních domů, které zapálila střelba sovětských vojáků.

Na následky střelby zemřeli Vladimír Hnulík, Milan Lamper a Bedřich Řepa. Jo-sef Hanus byl zastřelen v bytě v Mánesově ulici č. 16. Při požáru jednoho z domů zemřel Jan Baborovský, když se snažil zachránit své blízké. Obětí požáru se stal také Jiří Klapka, který vyskočil z hořícího domu. Stejný způsobem zemřela ještě jedna osoba, patrně se jednalo o Pavla Alberta. V důsledku požáru zůstalo bez ubytování celkem 39 rodin. Další čtyři osoby – Ivana Laitu, Jaroslav Švece, Jarosla-

23

MÍSTO OKUPACE 21. SRPEN 1968

va Málka a Jaroslava Nováka – zabily na rohu Balbínovy a Vinohradské ulice stře-piny z munice, která vybuchla v zapáleném tanku. Ten opustila jeho posádka, aniž se ho jakkoliv snažila uhasit. Na místě exploze zůstala také řada zraněných osob. Nejvíce obětí v okolí Československého rozhlasu paradoxně způsobil nákladní vůz, který kdosi pustil bez řidiče dolů Italskou ulicí. Na rohu s Vinohradskou ulicí narazil do skupiny lidí. Na místě zemřelo pět osob: Milan Kadlec, Jaroslav Kubeš, Mario Musich, Josef Reichl a Václav Sadílek. Zmíněné oběti srpnové okupace dnes připomíná pamětní deska na budově Českého rozhlasu.

O okupaci Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy se Jan Palach dozvěděl 21. srpna 1968 ráno ve Všetatech. Přes prosbu maminky, aby zůstal doma, odjel autostopem do Prahy. Celý den chodil po ulicích a diskutoval se sovětskými vojáky. Večer se vrátil do Všetat pro fotoaparát a druhý den ráno opět odjel do Prahy. Pořídil řadu snímků v okolí budovy Československého rozhlasu a na Václavském náměstí. Snažil se dostat také na Pražský hrad, v jehož okolí byl krátce zadržen sovětskými vojáky. Srpnová okupace pro něho znamenala zásadní zlom.

Velmi cenná svědectví, která dokládají velkou Palachovu radikalizaci již bezprostředně po srpnové okupaci, poskytli teprve nedávno dva jeho spolu-žáci z Vysoké školy ekonomické v Praze a účastníci společné cesty do Kaza-chstánu v roce 1967.

Ekonom Václav Hanák potkal náhodně Jana Palacha 21. srpna 1968 v do-poledních hodinách. Podle vzpomínek to bylo na Senovážném náměstí, oko-lo jezdily sovětští obrněnci. Jan Palach byl velmi rozrušený. Říkal, že zrovna přijel ze Všetat. Chtěl se dostat k budově Československého rozhlasu, kde se již několik hodin odehrávaly krvavé střety demonstrantů se sovětskými vojáky. Měl s sebou aktovku, ze které vyndal pistoli a dodal, že bude bojovat s okupanty. Václav Hanák se vyděsil a snažil se svého kamaráda odradit od použití zbraně. Po krátkém rozhovoru se spolužáci rozešli, Palach odešel do Jindřišské ulice směrem k Václavskému náměstí.

Podobný překvapivý zážitek měla také Marie Stříbrná. Několik týdnů po srpnové okupaci potkala v hlavní budově VŠE Jana Palacha, který se teh-dy přišel podívat za svými bývalými spolužáky. Svěřil se jí tehdy, že uvažuje o útoku na některého ze sovětských vojáků. Ukazoval jí pistoli, kterou měl s sebou v aktovce. Velmi se vyděsila a snažila se ho přesvědčit, aby žádný útok neplánoval, protože by následovala odveta okupantů, včetně vyhláše-ní stanného práva. O této události řekla poprvé na počátku devadesátých

JAN PALACH

24

let svému někdejšímu spolužákovi Václavu Hanákovi, který jí s překvapením vyprávěl svůj zážitek. Oba se dohodli, že o tom nikomu nebudou vyprávět, aby z jejich kamaráda novináři neudělali teroristu. Nakonec se rozhodla pro-mluvit v době, kdy onemocněla rakovinou a věděla, že zanedlouho zemře.

Také z archivních pramenů vyplývá, že Jan Palach přemýšlel o radikál-ním činu, který by vyburcoval veřejnost k odporu, delší dobu. Dokládá to také jeho návrh na obsazení hlavní budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě a vysílání výzvy ke generální stávce, který na počátku ledna 1969 poslal studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi na shromáž-dění studentů Filozofické fakulty UK v Praze. Dokument byl zveřejněn te-prve v roce 2009, nachází se ve spise Státní bezpečnosti, která ho zabavi-la na počátku sedmdesátých let v archivu Univerzity Karlovy. V souvislosti s neúspěchem okupační stávky v něm Jan Palach navrhl, aby se iniciativy chopila malá a odhodlaná skupina studentů, která strhne k odporu širší veřejnost. V tomto dokumentu se také objevují teze, které Palach později použil také v dopise „Pochodně č. 1“. Mezi požadavky nechybí například zrušení cenzury.

Vinohradská ulice měla v minulosti různé názvy. Nejstarší byl patrně Ří-čanská silnice. Ještě před rokem 1873 se jí říkalo Černokostelecká, podle směru, kterým se ubírá od centra Prahy. V letech 1884–1920 byla pojme-nována podle národního buditele Josefa Jungmanna. Poté se nazývala Fochova podle francouzského maršála Ferdinanda Foche. V roce 1940 se název změnil na Schwerinova podle pruského maršála Kurta Christopha Schwerina. Po skončení druhé světové války se na krátkou dobu vrátil ná-zev Fochova (případně třída Maršála Foche), ale již v roce 1946 byla na počest sovětského vůdce pojmenována Stalinova. Dne 10. března 1962 byl přijat název Vinohradská, podle obce ustavené v roce 1849 a roku 1879 povýšené na město Královské Vinohrady, které byly v roce 1922 při-pojeny k Praze.

25


Snímek sovětského tanku pořídil Jan Palach 21. srpna 1968 v Balbínově ulici nedaleko budovy Československého rozhlasu (Archiv Ladislava Žižky)

Jan Palach v roce 1968 (ABS)

JAN PALACH

26

Dopis Jana Palacha s návrhem na obsazení budovy Československého rozhlasu, leden 1969 (ABS)

27



JAN PALACH

28


29


U Českého rozhlasu se každoročně koná pietní akt k uctění obětí srpnové okupace. Jejich jména připomíná samostatná pamětní deska (foto: Kateřina Veselá)

JAN PALACH

30

Horní část Václavského náměstíPRAHA 1 – NOVÉ MĚSTO, VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ

Okolí místa protestu Jana Palacha vypadalo na konci šedesátých let jinak než dnes. Hlavní budova Národního muzea, která leží poblíž hranice městských částí Praha 1 a Praha 2, byla integrální součástí Václavského náměstí, nebyla neoddělena magistrálou. Po Václavském náměstí jezdily tramvaje a jedna ze zastávek byla hned vedle sochy sv. Václava.

Dne 16. ledna 1969 přišel dvacetiletý student na místo, kde se zapálil, okolo 14.30 hod. U zábradlí kašny odložil kabát a z aktovky vyndal lahvičku s éterem. Otevřel ji nožem a dal si ji k obličeji. Poté se u kašny polil benzinem z jedné ze dvou umělohmotných nádob (benzin měl z pumpy v Opletalově ulici) a zapálil se. Okamžitě vzplál. Rozběhl se, přeskočil zábradlí a probě-hl mezi zaparkovanými automobily směrem k pomníku sv. Václava. Poté byl málem sražen projíždějící tramvají. Zřejmě proto zahnul směrem k Domu potravin, poblíž něho padnul na vozovku a byl zde náhodnými svědky uha-

Snímky místa protestu Jana Palacha pořídil technik Veřejné bezpečnosti 16. ledna 1969 (ABS)

31

MÍSTO PROTESTU 16. LEDEN 1969

Plánek nakreslil v roce 1969 očitý svědek sebeupálení Jana Palacha (ABS)

JAN PALACH

32

šen jejich kabáty. Na Palachovu výzvu otevřeli přihlížející aktovku zanecha-nou u kašny a přečetli si jeho poslední dopis, ve kterém vysvětlil důvody své-ho činu. Po několika minutách na místě zastavila sanitka ministerstva vnitra, která jela náhodou kolem.

Popálený mladík, který byl stále při vědomí, byl nejdříve převezen do ne-mocnice na Karlově náměstí. Zde však nebyl službou přijat a sanitka byla poslána do Legerovy ulice, kde tehdy sídlila Klinika plastické chirurgie Fa-kultní nemocnice na Vinohradech, jejíž součástí bylo oddělení pro léčbu po-pálenin. Přijat zde byl ve 14.45 hodin. Když byl odvážen do nemocničního pokoje, zdůrazňoval zdravotním sestrám, že není sebevrah, ale že se zapálil na protest – podobně jako buddhisté ve Vietnamu (viz kapitola Místo smrti).

Na místě Palachova protestu se v následujících dnech konala až do 23. led-na 1969 hladovka na podporu jeho požadavků. Byla zde také tehdy vystave-na posmrtná maska Jana Palacha, kterou studentům věnoval sochař Olbram Zoubek (viz kapitoly Místo služby a Místo tradice).

Figurant Veřejné bezpečnosti ukazuje několik desítek minut po protestu Jana Palacha místo, kam hořící student doběhl (ABS)

33


Dnes se na místě nachází pomník věnovaný Janu Palachovi a Janu Zajíco-vi. Jeho autory jsou výtvarnice Barbora Veselá a architekti Čestmír Houska a Jiří Veselý. Na rozdíl od naprosté většiny tradičních pomníků zdůraznili ho-rizontálu. Z dlažby chodníku vystupují dvě nízké kruhové mohyly propoje-né bronzovým křížem. Pomník současně symbolizuje lidskou postavu jako pochodeň. Poloha kříže naznačuje směr, kde hořící mladík padnul k zemi. Na levém rameni kříže jsou umístěna jména Jana Palacha a Jana Zajíce s je-jich životními letopočty.

Autoři pomníku v soutěžním návrhu uvedli, proč zvolili tento symbol: „V našem kulturním prostředí byl s obětí spojován vždy symbol kříže. V křes-ťanské tradici kříž přináší vykoupení. Náš kříž se svým významem blíží kří-žům označovaným jako smírčí. Ty byly obecně a většinou vztyčovány ve volné krajině jako pomníky smířené viny, jako přiznání a odčinění neblahé události a možnost vyrovnání se s ní. Nechceme však konejšit. O našem kříži nelze s konečnou platností rozhodnout, je-li před vztyčením, anebo je z naší lhostejnosti už povalen, stejně jako vynořující se vrcholky mohyl se mohou právě propadat do podzemí – do našeho podvědomí, do zapomínané a za-tlačované historie a pomalu mohou splynout s terénem.“

Na místě Palachova protestu se každý rok konají zejména v lednových dnech pietní setkání. Místo je také velmi hojně navštěvováno návštěvníky z celého světa.

Václavské náměstí nese od roku 1848 název po patronovi české země sv. Václavovi. Změnu navrhl novinář Karel Havlíček Borovský. Náměstí vznik-lo v roce 1348, již několik let poté je doložen původní název Koňský trh.

JAN PALACH

34

Poslední dopis Jana Palacha (ABS)

35


Poslední dopis Jana Palacha (ABS)

JAN PALACH

36

Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce (foto: Viktor Portel)

Klinika plastické chirurgie PRAHA 2 – NOVÉ MĚSTO, LEGEROVA 1627/61

„Dnešního dne ve 21.00 hodin byla podle předchozí dohody na-

vštívena Dr. Zádorožná – ošetřující lékařka Kliniky plastické

chirurgie v Praze 2, Legerova ul. č. 63, za účelem informace ve

věci Jana Palacha, nar. 1948. V průběhu informace bylo sděleno,

že kolem 14.45 hodin byl jmenovaný přivezen na sál ve stavu šoku

a byl ošetřen. Přesto mohl souvisle mluvit a tak na dotaz lékařky

a sester, co se mu stalo, říkal, že toto provedl sám, že je to pro-

test proti současné politice a že v případě, že jeho oběť nedojde

výsledku, přijdou za pět dnů za ním jiní.“

(Ze služebního záznamu vyšetřovatele VB mjr. Jaroslava Buchara, 18. leden 1969)

Borůvkovo sanatorium po rekonstrukci v roce 1931 (ČTK)

JAN PALACH

38

Dne 16. ledna 1969 byl Jan Palach asi čtvrt hodiny po svém činu dovezen sanitkou na Kliniku plastické chirurgie v Legerově ulici, která tehdy byla součástí Fakultní nemocnice. V této budově strávil těžce popálený student poslední tři dny svého života. Naprostou většinu času Jan Palach ležel v pokoji, který je umís-těn v posledním patře budovy a je orientován směrem do dvora.

Již za několik hodin po tragické události na Václavském náměstí (viz ka-pitola Místo protestu) byla klinika obležena novináři. Vedoucí oddělení po-pálenin Jarmila Doležalová proto rozhodla o uzavření oddělení a návštěvu povolila pouze Palachově matce a bratrovi Jiřímu. Do pokoje nevpustila ani vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti, kteří chtěli zjistit podrobnosti o poten-ciálních Palachových následovnících. Převzala od nich pouze kotoučový magnetofon, na který měly být nahrány případné Palachovy výpovědi (tento přístroj však nebyl z nejasných důvodů zřejmě vůbec použit).

Hala Borůvkova sanatoria, okolo r. 1931 (ČTK)

Chodba v Borůvkově sanatoriu, okolo r. 1931 (ČTK)

Operační sál v Borůvkově sanatoriu, okolo r. 1931 (ČTK)

39

MÍSTO SMRTI 16.–19. LEDNA 1969

Snímek pokoje Jana Palacha pochází z filmu Ticho (režie Milan Peer, 1969). Podle květin byly záběry natočeny po jeho smrti (APB)

40

JAN PALACH

Zesnulý Jan Palach, 19. leden 1969 (foto: Vladimír Tůma, Národní muzeum)

41


Podle vzpomínek zdravotního personálu trval Palach až do své smrti na tom, že skupina následovníků existuje. Na otázku, kdo jsou její členo-vé, však odmítal odpovědět. Dne 17. ledna 1969 nahrála psychiatrička MUDr. Zdenka Kmuníčková na kazetový magnetofon (patrně jiný, než dodala Veřejná bezpečnost) krátký rozhovor s popáleným studentem. Zopakoval v něm požadavky ze svého dopisu a zdůraznil, že svým činem chtěl probudit lidi. Ve stejný den navštívila Palacha na pokoji také jeho matka a bratr, kteří byli silně otřeseni. Oba byli následně hospitalizováni na psychiatrické klinice.

Zdravotní stav Jana Palacha byl po celou dobu hospitalizace velmi kritický. Lékařka MUDr. Marta Zádorožná při jeho přijetí na oddělení konstatovala, že utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně na téměř 85 procentech těla, což je v naprosté většině případů neslučitelné se životem. Přesto se Palach, kterému byla podávána analgetika pro utlumení bolesti, zajímal o ohlasy svého činu.

V neděli 19. ledna 1969 ošetřující lékař MUDr. Radko Vrabec zavolal Pa-lachově známé z kolejí Evě Bednárikové a požádal ji, aby okamžitě přišla do nemocnice, protože s ní chce pacient mluvit. Podle její výpovědi Jan Palach požádal, aby přivedla studentského vůdce Lubomíra Holečka. Když se s ním do nemocnice vrátila, měl je popálený student údajně požádat, aby vyřídili vzkaz ostatním členům skupiny, aby se neupalovali. Zůstane pa-trně otázkou, zda se ve skutečnosti jednalo o Palachovo autentické přání. Pětidenní lhůta ke splnění jeho požadavků se postupně naplňovala a obava z opakování šokujícího činu mohla vést minimálně k jinému výkladu Pala-chových výroků. Vzhledem k jeho kritickému stavu navíc nebyl schopen souvislejší výpovědi. Po odchodu Bednárikové a Holečka z pokoje se jeho stav výrazně zhoršil.

Dne 19. ledna 1969 v 15.30 hod. konstatovali lékaři smrt Jana Palacha. Večer bylo jeho tělo převezeno do budovy Ústavu soudního lékařství na Al-bertově (viz kapitola Místo služby).

Oddělení pro léčbu popálenin jako součást Fakultní nemocnice Králov-ské Vinohrady bylo v Legerově ulici zřízeno roce 1953 zásluhou prof. Fran-tiška Buriana (1881–1965) ve čtvrtém patře někdejšího Borůvkova sanato-ria. Jedná se o spojené dva domy, které byly původně postaveny v r. 1882 odděleně. Již v osmdesátých letech 19. století si zde otevřel sanatorium gynekolog Dr. Jaroslav Hausman (1827–1923). Byl to nadšený sportovec, který stál vedle jiného u založení fotbalového klubu SK Slavia Praha. Po

JAN PALACH

42

jeho smrti převzal soukromé sanatorium chirurg a porodník Dr. Vladimír Borůvka, který se orientoval na movitější klientelu. V roce 1931 Dr. Borůvka koupil vedlejší dům a sanatorium po rekonstrukci rozšířil.

V červenci 1942 bylo sanatorium změněno na kliniku určeno výhradně pro německé děti vysílané na ozdravné pobyty. Český personál byl propuš-těn a nahrazen německým.

Po válce byla klinika přeměněna opět na sanatorium, které bylo v roce 1949 znárodněno. Určeno bylo pro poskytování léčebné péče prominentům komunistického režimu, měla se zde například léčit Marta Gottwaldová. Dne 25. února 1950 zemřel v pokoji č. 312 farář Josef Toufar z Číhoště po neú-spěšné operaci zranění, které mu způsobili brutální příslušníci Státní bezpeč-nosti. Jeho ostatky byly tajně pohozeny do hromadného hrobu v Ďáblicích. Exhumovány byly teprve v listopadu 2014 a poté byly v červnu 2015 slav-nostně pohřbeny v číhošťském kostele.

V souvislosti se vznikem Kliniky popáleninové medicíny (dnes součást Fa-kultní nemocnice Královské Vinohrady) se oddělení z Legerovy ulice v roce

Výtah a chodba ve 4. patře bývalého Borůvkova sanatoria, 23. 8. 2008 (foto: Petr Blažek)

43


1983 přestěhovalo do nové budovy. V následujícím roce získala dům Akade-mie věd. Sídlily zde Farmakologický ústav a Ústav experimentální medicíny. Po roce 1989 zde sídlilo nakladatelství Academia. Prostory využívala také Fakulta humanitních studií, která bývalé operační sály ve 4. patře využila jako přednáš-kové místnosti.

V roce 2007 byl dům bezplatně převeden na Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, který plánoval jeho rekonstrukci. Nakonec z ní sešlo a dům byl nabídnut ostatním složkám státu, které o něj však tehdy neproje-vily reálný zájem.

V roce 2014 byl dům prodán za 42 mil. Kč společnosti Reacabano, která jej následně prodala akciové společnosti United Corporation, která zde plá-novala údajně vybodovat hotel. Ve smlouvě uzavřené s městskou částí Pra-ha 2 se zavázala, že vytvoří v jedné místnosti památník Josefa Toufara a Jana Palacha. Doposud však dům neopravila. Nové vedení magistrátu po roce

Současná podoba vchodu do domu, kde zemřel Jan Palach (foto: Petr Blažek)

JAN PALACH

44

2018 projevilo zájem dům odkoupit, zatím bez úspěchu. Někteří navrhují na místě vytvořit stálou expozici Muzea paměti XX. století, pro muzejní účely se však nejedná o vhodné prostory.

Výtvarník Otakar Dušek 19. ledna 2014, tedy v den 45. výročí smrti Jana Palacha, instaloval na venkovní fasádu bez povolení památník Josefa Toufara a Jana Palacha, který je na místě dodnes. Stejný umělec také navrhl stálý pa-mátník na přilehlý chodník, který však nebyl realizován.

Legerova ulice spojuje ulici Wilsonovu a Nuselský most. Původně vedla podél městských bran od Nuslí k brodu na Štvanici. V roce 1885 dostala prv-ní oficiální název – Táborská. V roce 1919 byla přejmenována po francouz-ském slavistovi a spisovateli Louisovi Légerovi (1843–1923). V letech 1940–1945 se nazývala Havlíčkova, v letech 1945–1978 opět Legerova a v období 1978–1990 Třída Lidových milicí.

Guerillový pomník, který v roce 2014 vytvořil Otakar Dušek (foto: Petr Blažek)

45


Ústav soudního lékařství Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Kar-lovy v PrazePRAHA 2 – NOVÉ MĚSTO, STUDNIČKOVA 2039/2

„Ležel v chodbě, přikrytý státní vlajkou a obklopen květinami. Měl

klidný výraz, ale jeho tvář byla jedna velká podlitina. Proto v jeho

posmrtné masce nelze hledat podobu, jde vlastně o dokument.“

(Vzpomínka Olbrama Zoubka na snímání posmrtné masky Janu Palachovi, 2009)

Dne 19. ledna 1969 okolo osmé hodiny večerní šestadvacetiletý řidič Ivan Je-náček a devatenáctiletý sanitář Vladimír Smolík převezli tělo Jana Palacha do budovy Ústavu soudního lékařství ve Studničkově ulici, kde měla být druhý den provedena pitva (blíže kapitola Místo smrti).

Palachovy ostatky, které převzali na šokovém pokoji od staničních sester, byly zabalené prostěradly a přikryté československou státní vlajkou, na které byly položené květiny. Výtahem odjeli do suterénu, naložili tělo do sanitky a odjeli do Ústavu soudního lékařství, kde převzal Palachovy ostatky proti podpisu starší zřízenec.

Hlavův ústav na kresbě otištěné v časopise Světozor v roce 1921 (Wikimedia Commons)

46

JAN PALACH

Na místě se poté objevili dva studenti, kteří prohlásili, že jsou spolužáci zemřelé-ho a žádali, aby mohli zachytit jeho podobu. Ve skutečnosti se jednalo o studenty FAMU, kteří natáčeli s režisérem Dobroslavem Zborníkem o Janu Palachovi film. Udělali několik snímků, z nichž některé se později objevily v západním tisku.

Když se sochař Olbram Zoubek dozvěděl, že Jan Palach zemřel, rozhodl se, že mu poskytne poslední službu a sejme mu posmrtnou masku. Zavolal léka-ři z oddělení popálenin, svému bývalému spolužákovi Vladimíru Matějíčkovi a požádal ho o pomoc. Palachovo tělo se však již v Legerově ulici nenacházelo, a proto se za doprovodu Matějíčkovy manželky vydali na Albertov, kde byla v ne-děli pozdě večer pouze noční služba, která je přes zákaz vstupu pustila, neboť doktor Matějíček chodil do budovy pravidelně.

Sochař pro jistotu sejmul dva negativy popálené tváře. Když byl hotov, opustil s doprovodem setmělou budovu vedlejším vchodem a zamířil do ateliéru v ne-daleké Salmovské ulici. Zde udělal pět sádrových pozitivů posmrtné masky (blí-že kapitola Místo tradice).

Na konci ledna 1969 dala rodina zesnulého Jana Palacha souhlas s vytvořením jeho busty, která měla být umístěna v prostorách Filozofické fakulty UK. Jejím hlav-ním autorem však neměl být Olbram Zoubek, ale šestašedesátiletý výtvarník Anto-nín Chromek z tehdejšího Gottwaldova. K jejímu vytvoření chtěl použít posmrtnou

Posmrtná maska Jana Palacha, kterou sňal Olbram Zoubek 19. 1. 1969 (Národní muzeum)

47

MÍSTO SLUŽBY 19.–24. LEDNA 1969

masku, kterou 23. ledna 1969 sejmul se souhlasem matky a bratra Jana Palacha společně s Josefem Vaculíkem, patrně krátce před převezením rakve do Karolina, kde druhý den začalo poslední rozloučení. Oproti Zoubkově dílu je tato posmrtná maska velmi neumělá a připomíná spíše starověké artefakty.

Když se o tomto plánu dozvěděl z tisku zlínský výtvarník Josef Kadeřábek, napsal představitelům Svazu vysokoškolského studenstva a Akademie vý-tvarného umění dopisy, v nichž protestoval proti tomu, aby byl tento úkol svěřen právě Chromkovi. Poukazoval na skutečnost, že se tento sochař snažil v roce 1942 uchovat památku Reinharda Heydricha, kdy okupantům nabízel velkovýrobu plaket (výsledkem byla jeho internace a velké problémy po vál-ce). Z dochované dokumentace není jasné, zda realizaci busty znemožnily zhoršené politické poměry či obavy z kompromitace Palachovy památky. Ka-ždopádně druhá posmrtná maska upadla v zapomnění. Po roce 1989 byla nakonec s fotodokumentací předána do Národního muzea.

Dne 20. ledna 1969 byla v budově Ústavu soudního lékařství provedena soudní pitva těla Jana Palacha, podle níž byl bezprostřední příčinou smrti „vznikající zápal plic v důsledku popálenin“. Během pitvy, kterou provedl před-

Zesnulý Jan Palach přikrytý vlajkou a květinami na Albertově, 19. 1. 1969 (APB)

JAN PALACH

48

Snímek dokumentující snímání posmrtné masky Jana Palacha výtvarníkem Antonínem Chromkem, 23. 1. 1969 (APB)

Posmrtná maska Jana Palacha, kterou sňal Antonín Chromek 23. 1. 1969 (Národní muzeum)

49

MÍSTO SLUŽBY 19.–24. LEDNA 1969

nosta ústavu prof. MUDr. Jaroslav Tesař, DrSc., a jeho asistent MUDr. Franti-šek Nádvorník, byla pořízena fotodokumentace, která zachycuje rozsáhlé po-škození těla Jana Palacha. Zpráva a snímky jsou uloženy v operativním svazku Státní bezpečnosti.

Ústav soudního lékařství existuje na stejném místě doposud. Pracoviště je součástí Hlavova ústavu, který byl postaven v letech 1913–1921 podle projek-tu architekta Aloise Špalka. Činnost Ústavu soudního lékařství byla zahájena 23. dubna 1921. Od této doby prošly prostory řadou stavebních úprav. Hlavův ústav je památkově chráněným objektem, proto musely být všechny stavební úpravy prováděny se souhlasem památkářů. Poslední celková rekonstrukce se uskutečnila před několika lety.

Studničkova ulice vznikla v roce 1906 po přemístění části botanického ústa-vu Univerzity Karlovy v Praze. Původně se jmenovala Preslova podle českého přírodopisce Jana Svatopluka Presla. V roce 1947 byla přejmenována na Stud-ničkova na počest prof. Františka Karla Studničky, spoluzakladatele a předse-dy Československé biologické společnosti. Od roku 1934 byl vedoucím ústavu histologicko-embryologického na Lékařské fakultě UK v Praze 2 na Albertově.

Současná podoba Ústavu soudního lékařství a toxikologie VFN a 1. LF UK (foto: Petr Blažek)

JAN PALACH

50

Ateliér Olbrama ZoubkaPRAHA 2 – NOVÉ MĚSTO, SALMOVSKÁ 498/7

Po sejmutí posmrtné masky Janu Palachovi v Ústavu soudního lékařství za-mířil Olbram Zoubek do svého ateliéru v Salmovské ulici. Zde ještě v noci udělal pět sádrových pozitivů posmrtné masky.

Jednu masku umístil na černou dřevěnou desku a odnesl na místo, kde se Jana Palach zapálil. Skupina mladých lidí zde držela od 18. ledna 1969 hla-dovku za splnění jeho požadavků. Po násilném přerušení hladovky 23. ledna 1969 příslušníky Veřejné bezpečnosti byla posmrtná maska uchována v kan-celáři Svazu vysokoškolského studentstva.

Druhý odlitek dostala matka Jana Palacha, třetí TJ Sokol Všetaty a čtvrtý Akademická rada studentů Filozofické fakulty UK v Praze. Patrně posledně uvedená posmrtná maska byla 24. ledna 1969 vystavena v kostele sv. Tomá-še na Malé Straně, kde se uskutečnila zádušní mše za Jana Palacha. O po-

Posmrtná maska Jana Palacha na místě jeho protestu, 22. 1. 1969 (ČTK, foto: Jiří Kruliš)

51

MÍSTO TRADICE 1969–2017

smrtnou masku se tehdy staral dvacetiletý student Tomáš Halík: „Na re kviem jsem nesl do kostela Palachovu posmrtnou masku od Olbrama Zoubka a pak ji přenesl na Filozofickou fakultu. Tam jsme pak sundali Leninovu bustu a posmrtnou masku Jana Palacha dali místo ní do výklenku na schodišti, kde dnes stojí socha TGM.“

V prosinci 1989 byla posmrtná maska Jana Palacha vystavena u Rudol-fína na náměstí, které bylo tehdy přejmenováno z náměstí Krasnoarmějců na náměstí Jana Palacha. Olbram Zoubek poté vytvořil s využitím posmrtné masky pomník Jana Palacha, který byl na budově Filozofické fakulty Univerzi-ty Karlovy v Praze odhalen v lednu 1990. Každoročně se zde ve výroční den Palachova sebeupálení konají pietní setkání, která organizují studenti.

Olbram Zoubek použil posmrtnou masku Jana Palacha také pro pamětní desku ve vstupní hale všetatské sokolovny.

Olbram Zoubek očišťuje pomník Jana Palacha na FF UK v Praze, 24. 5. 1991 (ČTK, foto: Michal Doležal)

JAN PALACH

52

Ateliér Olbrama Zoubka se sádrovým modelem náhrobní desky a s posmrtnou maskou Jana Palacha, 1970 (Nadační fond Kmentová Zoubek)

53


Hrob Jana Palacha na Olšanech v roce 1970. Náhrobní deska vydržela na místě pouze tři týdny (ABS)

JAN PALACH

54

V Salmovské ulici vytvořil Olbram Zoubek také náhrobní desku pro hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech. Po osazení vydržela na místě pouze tři týdny. Byla odvezena a poté roztavena. V říjnu 1973 byly po vynuceném souhlasu pozůstalých exhumovány ostatky Jana Palacha a jeho hrob byl zlik-vidován. Ostatky byly zpopelněny a urna předána Libuši Palachové, která urnu po několika měsících uložila do rodinného hrobu ve Všetatech. Zde zůstala až do 25. října 1990, kdy byla slavnostně převezena zpět na Olšanské hřbitovy. Na stejné místo se také vrátila nově odlitá bronzová deska podle Zoubkova návrhu.

S dvacetiletým zpožděním osadil Olbram Zoubek deskou rovněž hrob Jana Zajíce ve Vítkově a vytvořil jeho pomník pro Střední průmyslovou školu v Šumperku, kterou nejznámější Palachův následovník studoval.

V roce 1993 vytvořil Olbram Zoubek také pamětní desku na někdejší dům rodiny Palachových. Je také součástí Památníku Jana Palacha ve Všetatech, který byl slavnostně otevřen 9. října 2019. V památníku byla také dočasně umístěna socha Jan, kterou Olbram Zoubek vytvořil v roce 1969 pro Všetaty jako pomník Janu Palachovi. Na zamýšlené místo se tedy nakonec dostala, byť se zpožděním půl století.

Jan Zajíc (ABS) Dopis Olbrama Zoubka rodičům Jana Zajíce, 21. 2. 1989 (Národní archiv)

55


Olbram Zoubek při osazení reliéfu na náhrobek Jana Zajíce (Národní archiv)

JAN PALACH

56

Pamětní desku určenou pro dům rodiny Palachových vytvořil Olbram Zoubek v roce 1993. Nyní je umístěná na Památníku Jana Palacha ve Všetatech (foto: Petr Blažek)

Památník Jana Palacha ve Všetatech. V pozadí je vidět socha Jan a posmrtná maska Jana Palacha, které v roce 1969 vytvořil Olbram Zoubek (ČTK, foto: Michal Krumhanzl)

57


Olbram Zoubek na dvoře svého ateliéru (Nadační fond Kmentová Zoubek)

JAN PALACH

58

Vpravo je dům v Salmovské ulici, na jehož dvoře se nacházel ateliér Olbrama Zoubka (foto: Petr Blažek)

Olbram Zoubek v roce 1989 podepsal Několik vět a v listopadu 1989 byl členem akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců. Stál u zrodu obno-vené Umělecké besedy a v roce 1999 byl zvolen jejím starostou. V roce 1996 byl vyznamenán prezidentem republiky Václavem Havlem Medailí Za zásluhy I. stupně. Zemřel 15. června 2017. Dne 30. ledna 2013 bylo Olbramu Zoubko-vi uděleno čestné občanství Prahy 2.

Původní název Salmovské ulice byl Krupná, neboť se zde konaly trhy – podle nichž byla pojmenována i ulice Ječná. Od 15. století pak nesla název Krupičná. Od poloviny 18. století se jmenovala Salmova a od roku 1870 se používá současný název Salmovská. Odvozen je od šlechtického rodu Salm-Reifferscheidt. František hrabě Salm-Reifferscheidt nechal v místech dnešní Salmovské ulice vybudovat na sklonku 18. století zahradu, která poz-ději ustoupila zástavbě.

59


Leták vytiskli členové opoziční skupiny České děti (Libri prohibiti)

JAN PALACH

60

Byt Andreje KrobaPRAHA 2 – VINOHRADY, MÁNESOVA 1624/20

Protest Jana Palacha byl v Československu veřejně opět připomenut až po dvaceti letech. Představitelé pěti opozičních skupin se tehdy dohodli, že v neděli 15. ledna 1989 veřejně uctí jeho památku položením květin u sochy svatého Václava. Když se sešli v bytě divadelního režiséra Andreje Kroba, aby odešli společně na Václavské náměstí, byli zadrženi příslušníky StB.

Lidé však na náměstí přesto přišli a demonstrace pokračovaly i v několika následujících dnech. Většinou byly razantně rozehnány za pomoci vodních děl a pohotovostních jednotek. Bezpečnostní složky zadržely více než 1400 osob, řada z nich poté byla odsouzena.

Na konci „Palachova týdne“ 21. ledna 1989 znemožnily úřady ve spo-lupráci s bezpečnostními složkami také konání pietního aktu u Palachova hrobu ve Všetatech. Jediní, kterým se tehdy podařilo přiblížit se alespoň k hřbitovní zdi, byli mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý a jeho přítel Ondřej Bartošek.

Demonstrace na Václavském náměstí 18. 1. 1969 (ČTK, foto: Michal Doležal)

61

MÍSTO DEMONSTRACE 1989

Ukázka z „Informace o průběhu bezpečnostního opatření ve dnech 13. – 15. 1. 1989“, kterou vypracovala Městská správa VB Praha v souvislosti s 20. výročím sebeupálení Jana Palacha

Ve 13,45 hod. [15. ledna 1989] byli v Mánesově ulici v Praze 2

zadrženi organizátoři nepovoleného shromáždění, kteří zde měli

v bytě Andreje KROBA schůzku, odkud chtěli společně odejít na

Václavské náměstí. Jednalo se o 25 představitelů nezávislých

iniciativ, kteří byli po odchodu z domu č. 20 v Mánesově ulici

předvedeni na MO VB Benediktská a MO VB Náměstí Míru, kde s nimi

byl sepsán zápis o výpovědi podle § 19 zák. č. 40/1974 Sb. a do 21.30

hod. byli postupně propuštěni.

Jednalo se např. o Rudolfa BATTĚKA, Ladislava LISE, Evu KAN-

TŮRKOVOU, Petra PLACÁKA, Otakara VEVERKU, Heřmana CHROMÉHO,

Václava MALÉHO, Tomáše HRADÍLKA, Andreje STANKOVIČE a další.

Nebyly u nich zajištěny žádné věci, ani stuhy.

(ŽÁČEK, Pavel /eds./: Organizace a řízení represe v ČSSR: Operační štáby generála Lorence 1988–1989. Praha 1998, s. 294.)

Václavské náměstí 19. 1. 1969 (ČTK, foto: Michal Doležal)

JAN PALACH

62

Obvodní soud pro Prahu 2PRAHA 2 – NOVÉ MĚSTO, LEGEROVA 1877/7

V této budově sídlil Obvodní soud pro Prahu 2, před kterým se odehrálo v období komunistického režimu mnoho politických procesů. V roce 1989 zde byli souzeni opoziční aktivisté Jana Petrová, Otakar Veverka, David Ně-mec, Stanislav Penc, Alexandr Vondra, Dana Němcová, Vlasta Chramostová a Libuše Šilhánová.

Sdělení VONS č. 940 Václav Havel a Jana Petrová a spol. odsouzeni, kte-ré shrnovalo informaci o politických procesech s představiteli nezávislých iniciativ po jejich zadržení při pietním aktu konaném při příležitosti 20. výročí sebeupálení Jana Palacha, Někteří z nich byli odsouzeni u Obvod-ního soudu pro Prahu 2 (6. březen 1989)

Vzhledem k tomu, že o průběhu obou hlavních líčení v těchto

trestních věcech bylo mnohé publikováno, přinášíme pouze infor-

maci o rozsudcích.

Dne 21. 2. 1989 byl Obvodním soudem v Praze 3 odsouzen Václav

Havel. V hlavním líčení, které vedla samosoudkyně JUDr. Helena

Hlavatá, byl uznán vinným podněcováním podle § 164 tr. z. a ztě-

žováním výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156a tr. z.

a odsouzen k 9 měsícům nepodmíněně ve II. NVS. (Viz naše sdělení

č. 894, 911.)

Ve dnech 21. a 22. ledna 1989 proběhlo u Obvodního soudu v Pra-

ze 2 před samosoudcem JUDr. Antonínem Těšíkem hlavní líčení

v trestní věci proti Janě Petrové a spol. (Viz naše sdělení č. 894,

910.) Věc mluvčí Charty 77 Dany Němcové, která je hospitalizována

v nemocnici, byla vyloučena k samostatnému projednání. Ostat-

ních sedm obviněných bylo odsouzeno k těmto trestům: Jana Pet-

rová k 9 měsícům nepodmíněně v I. NVS; Ota Veverka k 12 měsícům

nepodmíněně ve II. NVS; David Němec k 6 měsícům odnětí svobody

s podmíněným odkladem na tři roky a k peněžitému trestu ve výši

4000 Kčs a v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu odnětí

svobody v trvání jednoho měsíce; Jana Sternová ke 4 měsícům pod-

míněně na jeden rok. Všichni čtyři byli uznáni vinnými trestným

63


činem výtržnictví podle § 202/1 tr. z. Jana Petrová a Ota Veverka

navíc trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156/2

tr. z. Zbývající tři obžalované, Stanislava Pence, Petra Placáka

a Sašu Vondru, soud odsoudil za přečin proti veřejnému pořádku

podle § 6a zákona o přečinech a uložil jim tresty v trvání dvou

měsíců s podmíněným odkladem na dva roky, navíc pak peněžité

tresty ve výši 2500 Kčs. U všech tří může být peněžitý trest v pří-

padě nedobytnosti nahrazen trestem odnětí svobody v trvání jed-

noho měsíce. Žádný z rozsudků nenabyl právní moci.

(Informace o Chartě 77, roč. 12, č. 5/1989, s. 12.)

Sdělení VONS č. 984 – Vlasta Chramostová a Libuše Šilhánová odsouzeny (10. duben 1989)

Dne 10. 4. 1989 se u Obvodního soudu pro Prahu 2 konalo hlavní

líčení v trestní věci proti signatářkám Charty 77 Vlastě Chra-

mostové a socioložce PhDr. Libuši Šilhánové. Obvodní prokurátor

pro Prahu 2 JUDr. František Antoš je obžaloval z trestných činů

schvalování trestného činu podle § 165/1 tr. z. a útoku na státní

orgán a orgán společenské organizace podle § 154/2 tr. z. Těchto

trestných činů se měly dopustit tím, že dne 16. 1. 1989 sepsaly do-

pis adresovaný předsedovi vlády ČSSR a generálnímu tajemníkovi

ÚV KSČ, který 16. 1. 1989 zaslaly i čs. a zahraničním sdělovacím

prostředkům. V dopise údajně vyslovují podporu účastníkům zaká-

zaného shromáždění, konaného 15. 1. 1989 na Václavském náměstí

v Praze, zkresleně líčí tyto události a nepravdivě osočují státní

a stranické orgány ze lží, zneužívání svěřených pravomocí a po-

rušování občanských práv a svobod. (Viz sdělení č. 941 a 968.)

Ve své závěrečné řeči se prokurátor JUDr. František Antoš ne-

zabýval právním posuzováním případu a na místo toho používal

politické argumentace padesátých let. Mluvil o tom, že západní

rozhlasové stanice v minulosti inspirovaly vraždy a sabotáže

v Československu a že západní nepřátelské síly, které dříve do

Československa posílaly diverzanty, dodnes platí představitele

nezávislých iniciativ. Tyto iniciativy vyvolávají neklid ve spo-

JAN PALACH

64

lečnosti a pouliční konfrontace, na něž složky SNB v lednu toho-

to roku oprávněně reagovaly realizovanými opatřeními. Na závěr

své řeči navrhl pro obě obžalované podmíněný trest. Vlasta Chra-

mostová zakončila svoji závěrečnou řeč slovy: „Můj čin by jistě

schválili všichni, kdyby jim hrdlo nesvíral strach.“ L. Šilhánová

na závěr své řeči řekla: „Ne lež, ne represe, ale pravda a svoboda

je to, co naše země potřebuje nejvíce.“

Oba obhájci zdůvodnili neudržitelnost obžaloby a navrhovali

zproštění viny. Samosoudce JUDr. Tomáš Vrchlabský uznal obě ob-

žalované vinnými pouze trestným činem útoku na státní orgán

a orgán společenské organizace podle § 154/2 tr. z. a odsoudil je

ke třem měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušeb-

ní lhůtu jednoho roku. Obě obžalované se odvolaly. Prokurátor se

nevyjádřil.

Do soudní síně byli vpuštěni příbuzní obou obžalovaných a též

tři zástupci nezávislých iniciativ. Za Mezinárodní helsinskou

federaci se jednání zúčastnil Martin Fincke, profesor trestního

práva z pasovské univerzity. Na chodbě před soudní síní bylo asi

80 přátel.

Přítomni byli i zástupci velvyslanectví USA a Velké Británie.

(Informace o Chartě 77, roč. 12, č. 8/1989, s. 12.)

65


Leták s fotografiemi opozičních aktivistů vězněných v souvislosti s Palachovým týdnem v roce 1989 (Libri prohibiti)

JAN PALACH

66

Signatářky Charty 77 Libuše Šilhanová a Vlasta Chramostová 16. ledna 1989 na Václavském náměstí. V dubnu 1989 byly Obvodním soudem pro Prahu 2 odsouzeny k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce v souvislosti s jejich dopisem předsedovi vlády a generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, v němž vyslovili podporu zadrženým představitelům nezávislých iniciativ při uctění památky Jana Palacha v lednu 1989 na Václavském náměstí. (Post Bellum)

Vchod do někdejší budovy Obvodního soudu pro Prahu 2 (foto: Petr Blažek)

67


Oběť Jana Palacha si Praha 2 připomíná každoročně a různými způsoby. V lednu 2015 byla na radnici městské části slavnostně představena stří-brná pamětní medaile ve tvaru rtů Jana Palacha. Její autor Otakar Dušek ji vyrobil v symbolickém počtu 69 kusů, jeden artefakt darovala Praha 2 svému čestnému občanu Olbramu Zoubkovi k jeho 90. narozeninám.

Druhý pak připomíná odkaz Jana Palacha v předsálí kanceláře starost-ky Prahy 2. Medailér Dušek se účastnil i připomínky 50 let skonu Jana Palacha na radnici Prahy 2 v lednu 2019. Široká veřejnost mohla při té příležitosti po několik dní shlédnout dokument Opus 13, pojednávající nejen o vzniku stříbrné medaile, ale i o instalaci podobizen Jana Palacha a kněze Josefa Toufara na Borůvkovo sanatorium v Legerově ulici, kde ze-mřely obě tyto oběti komunistického režimu. V rámci piety podepisovali návštěvníci pamětní listy a redakce Novin Praha 2 vyzvala čtenáře, aby zaslali své vzpomínky na Jana Palacha. Některé z nich si přečtete na ná-sledujících stranách.

Dva z pamětních listů, na něž mohli návštěvníci radnice Prahy 2 psát své vzkazy při 50. výročí sebeobětování Jana Palacha

68

JAN PALACH PIETNÍ AKCE

Obyvatelé Prahy 2 vzpomínají

Jako dnes vnímám onen lednový den roku 1969. Pohřeb Jana Palacha. S ro-diči jsem tehdy stála uprostřed davu lidí poblíž filozofické fakulty. Panovalo nevlídné počasí. Paradoxně jsem měla pocit, že mi to smutné mrholení dělá dobře. Všude kolem bylo ticho. Hluboké, až děsivé ticho. „Jak je možné, že tak velké množství lidí může být tak tiché?“ ptala jsem se v duchu. Nechtěla jsem splynout s tím mlčenlivým davem, nepřišla jsem z lítosti ani ze zvěda-vosti. Přišla jsem se rozloučit se statečným mladým člověkem. Nevnímala jsem smuteční projevy na ozvučeném náměstí. Až zvony rozeznělé v pravé poledne mě vrátily do reality. Jejich fascinující zvuk ve mně rozechvěl cosi zvláštního… Cosi, co člověk v sobě prožívá v osudových okamžicích svého života, své vlasti... S tímto pocitem jsem vzdala hold majestátnímu pohřební-mu vozu s bílou kyticí na víku rakve, když projížděl těsně kolem nás. Očima jsem se do něho téměř vpíjela. Slíbila jsem v duchu tomu mrtvému chlapci, že na něj nikdy nezapomeneme. Lidé se rozešli, ale ticho nabité srdcem zvo-nů mě bez přestání jitřilo.

Po prvotním otřesu z Palachova protestu proti bezpráví jsem si uvědomo-vala význam jeho činu. Jana Palacha jsem neznala, ale jako studentka práv-nické fakulty jsem ho možná potkávala v aule naší fakulty, která tehdy byla oblíbeným místem setkání vysokoškolských studentů i z jiných fakult, nejčas-těji z blízké filozofické fakulty.

Čin Jana Palacha otřásl nejen námi, jeho vrstevníky, ale také vysokoškolský-mi pedagogy. Když jsem v únoru 1969 navštívila profesora Karla Svolinského v jeho ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, bylo naše setkání jiné, než ta předchozí. Pohnutí pana profesora bylo nepopsatelné. Nemluvili jsme moc, vše bylo napsáno v jeho očích. Pamatuji se, jak pan profesor náhle zve-dl ruku k těžkým mrakům za oknem. Podívej, to dramatické nebe, řekl. Když jsem pak odcházela, vtiskl mi do ruky velké desky. Byla v nich kolorovaná kresba – akvarel, motivovaný smrtí Jana Palacha; mužská tvář s trnovou ko-runou na hlavě… Ten chlapec je opravdový hrdina, nezapomeň na to, dodal.

Ten obraz jsem doma nikdy nepověsila. Byl pro mne příliš silnou vzpomín-kou; nejen na Jana Palacha, ale připomínal mi i tragédii posrpnových dnů. Obraz jsem měla uložený ve svém domácím depozitáři. Tam ale nepatřil. Patřil do míst, kde Jan Palach studoval a kde zrála jeho osobnost – na Filozo-fickou fakultu UK. V lednu 1990 jsem po dohodě s děkanem fakulty obraz

69

VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKŮ

fakultě věnovala. Za jeho přítomnosti obraz převzali dva studenti. O Janu Palachovi téměř nic nevěděli. Nezlobila jsem se, vždyť vyrůstali v době, kdy se o něm a jeho činu nesmělo mluvit. Zadívala jsem se na protější budovu Vysoké školy uměleckoprůmyslové, k oknu ateliéru, kde mi pan profesor Svo-linský obraz v únoru 1969 předal. S mým rozhodnutím věnovat ho filozofické fakultě by určitě souhlasil.

Marta Ehlová

Po maturitě v roce 1965 jsem chtěla pokračovat na nástavbě Obsluha počí-tacích strojů, jenže mě pro velký počet uchazečů nepřijali. Byla jsem zoufalá. Co teď? Nikdo nemohl zůstat bez zaměstnání. Tak mi kamarádka mojí mámy zařídila místo na ministerstvu zahraničního obchodu… Trávila jsem roky ve Washingtonově ulici a koukala přímo z okna, jak nad krásnou budovou bý-valého Parlamentu staví to strašné monstrum – moderní železné sloupy a ná-stavby – pořád jsem netušila, že je to konečná stavba.

A pak, v srpnu 1968, jsme jednoho dne uslyšeli strašnou kanonádu a utí-kali na druhou stranu budovy. Myslela jsem, že z Národního muzea nemůže zbýt ani kámen, jaká to byla palba. Ale, jak všichni vědí, to byl teprve začátek. Dělaly se prověrky, vyhazovali lidi ze zaměstnání a tomu se říkalo normaliza-ce… Jednoho dne jsem šla na oběd kolem bývalého Domu potravin a mezi ním a sochou sv. Václava byl na silnici velký černočerný flek. Lidi říkali, že se tu upálil nějaký kluk. Byl stejně starý jako já… a byl to Jan Palach. Dlouho jsem kolem toho místa chodila se zvláštním pocitem. I dnes, když jdu kolem, nemohu projít jen tak, abych na to místo alespoň nepohlédla.

Jitka Jupová

V říjnu r. 1968 jsem byla s Janem Palachem na studentské brigádě na sběru hroznů v Burgundsku ve vesnici Santenay. Pořídila jsem tam patrně jeho po-slední fotografii. (Ta byla poprvé uveřejněna v Lidových novinách v r. 2009 k 40. výročí úmrtí J. P.) Mám také schovaný článek z ledna 1969 v PARIS MATCH (otištěný v tehdejších východočeských novinách Pochodeň), kde na Palacha vzpomíná vinař Adrien Belland, u kterého tenkrát bydlel a praco-

70

JAN PALACH

val. Já jsem tehdy pracovala u jiného vinaře, ale při tzv. dočesné jsme sklízeli hrozny společně na jedné vinici.

Domnívám se, že tento krátký Palachův francouzský pobyt není příliš zná-mý. Literární i filmové zpracování se tohoto faktu jen lehce dotýká a spíš se tady jen fabuluje.

Anna Skoumalová

Je otázkou, proč se vzpomíná pouze Jan Palach? Byl v té době jeden z mnoha!Že o něčem takovém uvažuje, bylo ve studentských kruzích diskutované

téma, většinou u pivka. Studentské hospody, kde bylo vždy mnoho názorů, on často nenavštěvoval. Snad proto, že byl ve svých postojích velmi zásado-vý a nekompromisní. Nesnesl klasický většinový názor, že „je to v ryti, nějak to přežijem“. Měl vysněno, že utrhne lavinu celonárodního odporu, že „ty Rusáky vyženeme!“

… Ve vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy se každý den objevovaly zprávy, kdy každý čin byl popsán se jmény a místem provedení i s různým rozsahem zranění. Tyto stanice také referovaly o reakcích veřejnosti a o tom, jak rychlý a úspěšný je postup normalizace! Jestli měly ty statečné hrůzné činy pohnout svědomím národa a utrhnout lavinu odporu, tak se jim to v té době rozhodně, želbohu, nezdařilo!

A co my všichni ostatní? Rok dva na to už po celé republice na sebe bon-zovali letití kamarádi a kolegové při stranických prověrkách! My na školách dál chodili na pivko, snažili se prolézt. Chmelové brigády, nějaký sport, jak sehnat bony na džíny, blbnout hlavy holkám na diskoškách. Většinou taky do SSM, jinak bych se u maturity pěkně zapotil. Pak na vejšku, ale ne všichni! Na přijímačkách plusové body – angažovanost moje a rodičů, dělnický původ, z venkova, ze Slovenska! Až potom výsledky přijímaček a maturita. Také lo-gicky body mínusové. A to vám nepomohly ani ty nejlepší testy!

Pak manželství, děti, chata, flek, kde se uživíte, Balaton, někdy Jugo, do Drážďan pro boty, sehnat bony na Tuzex... A najednou Gorbačov a malá na-děje! Konečně se všude kolem něco děje! V Gdaňsku bouře, endéráci prcha-jí přes zeď… A my to stále pozorně sledujeme od pivka. A konečně nám snad nic nehrozí, tak beru klíče a hurá chřestit na Václavák! To je nás najednou hrdinů, kdepak jsme těch dvacet let byli schovaní?


71

Viděno touto optikou bych se rád zpětně moc snažil Janovi i všem dalším statečným jejich hrůzný čin rozmluvit. Asi u pivka. Moc mě mrzí, že jsem tehdy neměl tu možnost.

Jen kamarádku Katku se mi podařilo uprosit a odradit. Vylosovala si č. 6! Už mě potom ale nechtěla nikdy vidět. Asi se celý život má za zrádkyni, že nesplnila svůj hrůzný slib. Ale já jsem celý život za to rád.

Byla to krásná, záhadná a složitá introvertka a často byla dřina ji rozpo-vídat. V těch dnech se dostala do těžkých depresí a stále plakala. Až pod pohrůžkou rozchodu mi vše neochotně útržkovitě prozrazovala. Svým zdě-šeným nesouhlasem jsem tomu ovšem nepomáhal. Velmi jsem stál o osobní setkání s dotyčnou skupinou „pochodní“. Katka mi slíbila, že se o to pokusí. Bez mobilů a mailu to nebylo lehké. Po nějaké době mi předal cizí člověk u školy dopis a skočil do tramvaje. Byla to velmi důrazná výhrůžka, abych se Katce okamžitě ztratil ze života! Až po letech jsem si oddechl. Podnapilí tan-číme v taverně na Rhodosu s přáteli řecké kolo a proti mně ty krásné uslzené oči, tentokrát snad z kouře cigaret. Měl jsem tolik otázek, ale nedala mi šanci! Ztratila se mi se svými přáteli, jako tehdy.

Ivan Vlárský

Stojím před budovou Rudolfina na Palachově náměstí, tehdy ještě náměs-tí Krasnoarmějců. Je 25. leden 1969, den pohřbu Jana Palacha, studenta, který se na protest proti okupaci na Václavském náměstí u Národního muzea upálil.

Moje známá Marta K. byla tehdy přímým svědkem studentova činu a ne-dávno mi o tomto otřesném prožitku vyprávěla:

„Tehdy jsem šla s kamarádkou z Vinohrad na Václavské náměstí. Právě jsme procházeli kolem kašny pod Muzeem, když tam přišel mladík, který na obrubu kašny, na pravé straně z pohledu od sochy Václava, položil kanystr. Pak si svlékl bundu, nalil na sebe obsah kanystru a zapálil se! Hořící utíkal dolů k soše sv. Václava.

Tam byla, vpravo před sochou, budka výhybkáře. U budky mladík upadl, výhybkář vyběhl ven, strhl ze sebe ten dlouhý zimní kabát, jaký výhybkáři v zimě nosili, a začal hořícího hocha hasit. Dodnes cítím ten hrozný puch spáleného kabátu. Po čase přijela sanitka a mladíka odvezla. Policie přijela

72

JAN PALACH

na místo o dost později. Moc lidí tam tehdy nebylo, bylo tam dost prázdno. Před patnácti lety se mnou o tom natáčela televize u rampy muzea repor-táž, kde jsem o tom všem vyprávěla.“ Tolik přímé svědectví o upálení Jana Palacha. Dvacetiletý student o pár dní později v nemocnici na popáleniny zemřel.

Náměstí na nábřeží je narváno, odhaduji, že je nás tady před Rudolfinem snad až dvacet tisíc. Zaplněnými ulicemi od Karolina zvolna přichází pohřeb-ní průvod s rakví.

Poslední rozloučení probíhá před Právnickou fakultou, kde Jan Palach stu-doval. Shromážděný dav zpívá Kde domov můj a lidé poté tiše zvedají ruce k přísaze. Mnozí drží v rukách zapálené svíčky. Stmívá se.

Zcela zaplněné náměstí, a přitom velké a totální ticho. A v tom hrobovém tichu přísahající ruce s véčkem a v lidských rukou planoucí svíčky… Na ce-lou scenérii padá šero zimního večera. Nesmazatelně se mi ta scéna vrývá do paměti.

Rakev je naložena na pohřební vůz. Ten se davem zvolna rozjíždí. Pohřeb-ní vůz se pomalu vzdaluje, ale i po jeho odjezdu je u Rudolfina hrobové ti-cho. Nikdo se nerozchází, lidé nadále zůstávají tiší a onen nad námi vztyčený les přísahajících rukou dlouho, předlouho zůstává.

My zde stále v davu stojíme, stojíme a mlčíme a stále svými vztyčenými pažemi a prsty přísaháme. Na náměstí i na nábřeží je téměř tma. Dojemná a nezapomenutelná chvíle.

Teprve po dlouhé chvíli se tisíce lidí v soumraku mlčky a beze slov rozchá-zejí. Smutný den. Navíc přichází studená noc. Cítíme ji a já navíc i cítím pocit marnosti. Ale jistě nejen já, to my všichni, shromáždění tam tenkrát za onoho chladného smutného lednového podvečera.

Později za časů normalizace si na ty chvíle a ten obraz mnohokrát vzpo-menu.

Po Palachově smrti se na čelní straně sochy sv. Václava na Václavském náměstí objevil, mezi jinými, i ručně napsaný transparent: LIDÉ, BDĚTE! ZE-MŘEL ČLOVĚK.

Událo se to před půl stoletím, ale moje vzpomínka je i dnes stále jasná a živá.

Ivo Hudec

73


POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY

Archiv bezpečnostních složekArchiv hlavního města PrahyNárodní archivNárodní muzeum

BIGGS, Michael: Dying without Killing. Self-Immolations, 1963–2002, In: GAMBETTA, Diego (ed.): Making Sense of Suicide Missions. Oxford 2005, s. 173–208, 320–324.BLAŽEK, Petr: Jejich duše byly krásné, In: Paměť a dějiny, roč. 9, č. 3 (2015), s. 63–70.BLAŽEK, Petr: Místa vzdoru. Průvodce Chartou 77 na území městské části Praha 2. Praha 2017.BLAŽEK, Petr: „Pořadí, v jakém se hodlají upálit, má určit los.“ Vietnamská inspirace Jana Palacha, In: PETRÁŠ, Jiří – SVOBODA, Libor (eds.): Předjaří. Československo 1963–1967. České Budějovice – Praha 2018, s. 165–169.BLAŽEK, Petr: První následovník. Sebeupálení Josefa Hlavatého 20. ledna 1969, In: Paměť a dějiny, roč. 7, č. 1 (2013), s. 95–102. BLAŽEK, Petr: Ryszard Siwiec 1909–1968. Praha 2015. BLAŽEK, Petr: Sebeupálení jako forma radikálního politického protestu ve světě, In: SVOBODA, Libor (eds.): Solitér. Pocta historikovi Václavu Veberovi. Praha 2012, s. 339–352.BLAŽEK, Petr – EICHLER, Patrik – JAREŠ, Jakub a kol: Jan Palach ´69. Praha 2009.DORKO, Branislav: Jan Zajíc. Matice slezská, Opava 2012.BLAŽEK, Petr – SCHOVÁNEK, Radek: Prvních sto dnů Charty 77. Průvodce historickými událostmi. Praha 2018.DRAUS, Jan – SZYMANOWSKI, Maciej (eds.): Żywe pochodnie. Świadectwa sprzeciwu i solidarności wobec agresji na Czechosłowację w 1968 roku. Warszawa 2018.KULMIŃSKI, Robert: Tu pali się ktoś. Ryszard Siwiec, Jan Palach, Zdeněk Adamec. Kraków 2016.LEDERER, Jiří: Jan Palach. Ein biografischer Bericht. Zürich 1982.MAZÁČOVÁ, Barbara a kol.: Ve jménu života Vašeho…, Praha 1990.OTÁHAL, Milan: Opoziční proudy v české společnosti 1969–1989. Praha 2011.PAŽOUT, Jaroslav a kol. (eds.): Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných 1978–1989. Edice dokumentů. Praha 2014. SADECKÝ, Josef (ed.): Živé pochodně. Zürich 1980.SCHWARZ, Berthold: Nová architektura. Praha 1932.

JAN PALACH

74

SLACH, Miroslav: Světlo v soumraku. Kyjov 1994.SOZANSKÝ, Jiří: 1969. Rok zlomu. Praha 2015.STACH, Sabine: Vermächtnispolitik. Jan Palach und Oskar Brüsewitz als politische Märtyrer. Göttingen 2016.ŠMOK, Martin a kol.: Stopy židovské přítomnosti v Praze 2. Praha 2015.ŠVÁB, Jan a kol.: Kapitoly z dějiny chirurgie v českých zemích. Praha 2016.

www.encyklopedie.praha2.czwww.janpalach.czwww.olbramzoubek.czwww.pametnimista.usd.cas.czwww.prazdnedomy.czwww.ustrcr.cz

75

SEZNAM ZKRATEK

ABS – Archiv bezpečnostních složekAJP – archiv Jiřího PalachaAPB – archiv Petra BlažkaARS – Akademická radu studentůFF – filozofická fakultaKSČ – Komunistická strana ČeskoslovenskaKSSS – Komunistická strana Sovětského svazu (Коммунистическая партия Советского союза)MČ – městská částSK – sportovní klubSSSR – Svaz sovětských socialistických republik (Союз Советских Социалистических Республик)StB – Státní bezpečnostUK – Univerzita KarlovaÚV – ústřední výborVFN – Všeobecná fakultní nemocniceVONS – Výbor na obranu nespravedlivě stíhanýchVŠE – Vysoká škola ekonomická

76

JAN PALACH

JMENNÝ REJSTŘÍK

Bauer, Sándor 7Brežněv, Leonid Iljič 10 Colbertaldo, Vittorio 10Havel, Václav 11Hejduk, John 7, 11Hlavatý, Josef 7Holeček, Lubomír 10Holland, Agnieszka 11Houska, Čestmír 11Chramostová, Vlasta 63, 64, 65, 67Kmuníčková, Zdenka 10, 42Kosygin, Alexej Nikolajevič 10Lederer, Jiří 10, 19, 75Makuch, Vasyl 7Masaryk, Tomáš Garrigue 9, 11Milota, Stanislav 11Palach, Jiří 8, 19, 39 Palachová, Libuše 18, 19, 55Peroutka, Bohumil 7Sedláček, Robert 11Schwarz, Berthold 8, 18, 75, 78Siwiec, Ryszard 7, 75Sozanský, Jiří 76Šilhánová, Libuše 63, 64, 65, 67Toufar, Josef 11, 43, 44, 45, 68Veselá, Barbora 11, 34Veselý, Jiří 11, 34Zajíc, Jan 7, 10, 55, 56, 75Zoubek, Olbram 5, 8, 33, 51, 52, 53, 55, 56, 57, 58, 75, 78

77

SUMMARY

This publication is devoted to memorial places located in Prague 2 City District linked to university student Jan Palach. On 16 January 1969 he immolated himself on Václavské náměsti in Prague in order to rouse the public from its resignation, which had started to become prevalent nearly five months after the August Occupation of Czechoslovakia. His protest met with an extraordinary response not only in this country, but also abroad.

The life of Jan Palach came to a close on 19 January 1969 in Legerova ulice, which was the location of the Burns Treatment Unit, which was a department of the Plastic Surgery Clinic of the State Faculty Hospital in Prague (now the Royal Vinohrady Faculty Hospital). The Institute of Legal Medicine, where sculptor Olbram Zoubek provided Jan Palach with a last service and created a death mask, is still located in Studničkova ulice. He created casts from this mask in his studio in nearby Salmovská ulice.

While the preceding events are well-known, only a few people know that Jan Palach was also born in Prague 2 City District. He came into this world on 11 August 1948 in a maternity ward situated at Londýnská ulice 545/15. This is a building the functionalistic appearance of which was significantly influenced by German architect Berthold Schwarz during the conversion of a block of flats into a modern sanatorium.

The main building of Czech Radio, where dramatic moments during the Prague Uprising in 1945 and the August Occupation in 1968 took place, is also located in Prague 2. Jan Palach was also present in this area and took one of his photographs of the first day of the occupation here on 21 August 1968. For a young man this event was a crucial turning point in his life and saw the beginning of his radicalisation, which cul-minated in January 1969. Approximately ten days before his protest he proposed to student movement member Lubomír Holeček that they and a small group should occupy the Czech Radio building on Vinohradská třída and use the radio to call upon their fellow citizens to carry out a ge-neral strike.

There are also memorial places in Prague 2 linked to Palach week in 1989. Members of opposition groups who wished to honour the memory of Jan Palach on Václavské náměsti were arrested in Mánesova ulice on

JAN PALACH

78

15 January 1989. This is also the location of the District Court for Prague 2, where some participants of the anti-regime demonstrations were sen-tenced in January 1989.

The introduction, list of events and chapters devoted to memorial places linked to Jan Palach in Prague 2 City District were written by historian Petr Blažek. Chapters devoted to recent reverential events and witness testimo-nies were prepared by Kateřina Veselá.

79

Jan PalachPrůvodce místy paměti na území městské části Praha 2

Petr Blažek

Vydala městská část Praha 2 v roce 2019Odpovědná redaktorka Kateřina VeseláMapové podklady: © Sazba a tisk: AMOS Typografické studio, spol. s r. o.

ISBN 978-80-270-7056-5

Průvodce je věnován místům paměti spojených s Janem Palachem na území měst-ské části Praha 2. Dne 19. ledna 1969 se jeho život uzavřel v Legerově ulici, kde se tehdy nacházelo oddělení pro léčbu popálenin, které bylo součástí Kliniky plas-tické chirurgie Státní fakultní nemocnice v Praze (dnešní Fakultní nemocnice Králov-ské Vinohrady). Ve Studničkově ulici se doposud nachází Ústav soudního lékařství, kde sochař Olbram Zoubek poskytl Janu Palachovi poslední službu a sňal mu po-smrtnou masku. Odlitky poté vytvořil ve svém ateliéru v nedaleké Salmovské ulici. Zatímco předchozí události jsou známé, jen málokdo ví, že se Jan Palach na území městské části Praha 2 také narodil. Na svět přišel 11. srpna 1948 v porodnici, která se nacházela v Londýnské ulici. Jedná se o budovu, jejíž funkcionalistickou podobu výrazně ovlivnil při přestavbě činžovního domu na moderní sanatorium významný německý architekt Berthold Schwarz.

PhDr. Petr Blažek, Ph.D. (1973) – historik. Zabývá se dějinami komunistických reži-mů v Československu a Polsku. Autor řady publikací, působil jako poradce u mnoha hraných a dokumentárních filmů. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů a je zástupcem ředitele Centra pro dokumentaci totalitních režimů.

I SBN 9 7 8 - 8 0 - 2 7 0 - 7 0 5 6 - 5

9 7 8 8 0 2 7 0 7 0 5 6 5

průvodce místy paměti na území městské části praha...

Documents