1

Psychedelika a náboženství seminární práce pro předmět FSS MU PSY425 Psychologie náboženství

Leoš Ševčík

FF MU

obor psychologie

2.semestr

3.5.2008

2

OBSAH

Úvod ................................................................................................................................................................................................................ 3

1. Souvislosti ............................................................................................................................................................................................... 4

2. Mystická zkušenost ............................................................................................................................................................................. 6

A) Náboženská ...................................................................................................................................................................................... 6

B) Psychedelická zkušenost ............................................................................................................................................................ 7

3. Experimenty ........................................................................................................................................................................................ 11

A) Velkopáteční experiment ........................................................................................................................................................ 11

B) Studie s alkoholiky...................................................................................................................................................................... 13

C) Studie s chovanci nápravných zařízení ............................................................................................................................. 14

D) Klinická studie druhů psychedelické zkušenosti .......................................................................................................... 14

E) Sebe-experimenty ....................................................................................................................................................................... 15

F) Studium psychedelik uživaných v tradičních rituálech .............................................................................................. 16

4. Kritika (n)a závěr .............................................................................................................................................................................. 17

Zdroje .......................................................................................................................................................................................................... 20

3

ÚVOD

Jaký je smysl života? Co nás čeká po smrti? Odkud se zrodil život? Proč čas plyne pouze jedním směrem? Není můj život jen dlouhý sen? Člověka napadá spousta otázek, na které neexistuje jednoznačná odpověď a nad kterými přitom přemítali jeho předci od dob, kdy přemítání byli schopni. Člověk vždy cítil, že jej nějaká síla převyšuje. Tušil za obzorem další poznání, jež by mu mohlo pomoci nalézt odpovědi, pro které nemůže spát. Spousta odvážných se vydala na dobrodružnou cestu za obzor skýtající rozřešení záhady bytí. Ne každý na této cestě uspěl. Nekteří pouze nedošli do cíle, nekteří cíl těsně minuli, nekteří po cestě zapoměli, po čem vlastně pátrali a nekteří se nadobro ztratili. Ti, jež ale dokázali najít, co hledali, nám po sobě nechali několik svědectví, návodů a map, jak je následovat.

Tato práce sleduje pro západní kulturu zdánlivě nejnovější cestu za odpovědmi na otázky tykající se samé podstaty bytí. Pokusím se načrtnout kontury, kudy se ubíraly stopy argonautů vědění, kteří si za své plavidlo zvolili mysl manifestující látky a vydali se na dobrodružství napříč duší.

Entusiastický výzkum psychedelik přešel v 60. letech v kontroverzní a později pro nerozvážnost politiků úplně zakázaný. Pár statečných vědců, za cenu ohrožení své reputace, se ale v posledních letech chopilo odkazu domorodých kultur i minulé generace výzkumníků vědomí. Jejich závěry postupně přesvědčují vládní agentury schvalující výzkumy o svém významu pro pochopení funkcí mysli a svých léčebných účincích (Eagles, 1998). V jejich pionýrské práci spatřuji ohromný potenciál pro celé lidstvo. Nabízejí se nám prostředky pomoci, o kterých se konvenční psychologii a psychiatrii pouze zdá. Pochopení jevů ovšem leží zcela mimo rámec karteziánsko-newtonoského paradigmatu a tak se stává problematicky akceptovatelnou pro většinu současných vědeckých autorit. Věda by avšak měla především sloužit ku pomoci lidem a Zemi, ne k zatvrzelému prosazování svého ega a manipulaci s informacemi. Zavíráním očí před fenomény, které nelze vysvětlit podle doposud současného rámce vztahů, se snad bude jevit našim potomkům pouze naivní, dětsky nezodpovědné a bude sloužit jako ponaučení pro otevřenost a nepředpojatost budoucích generací.

Na začátek bych se rád stručně věnoval historickým souvislostem. V další části rozeberu pojetí mystické zkušenosti s důrazem na porovnání zkušenosti bez užití drog a psychedelické zkušenosti. Experimenty dokládající fakta pro tuto tématiku rozepisuju ve třetí cásti. Na závěr se pokusím částečně zodpovědět a částečně položit otázky umožňující kritický nadhled nad samotnými psychedeliky i represivní legislativou.

4

1. SOUVISLOSTI

Objev spirituálních vlastností psychedelik není tak novým fenoménem jak někteří lidé pod dojmem senzace a histerie okolo 25. diethylamidu kyseliny lysergové věří. Existují důkazy naznačující, že lektvar užívaný jako součást iniciace v Eleusinský mystériích ve starověkém Řecku, obsahoval psychedelickou látku (Wasson, R. G.; Hoffman, A.; Ruck, C. A. P., 1978). Také záhadná látka zvaná Soma užívaná v Indii pro náboženské účely měla psychedelické vlastnosti (Merlin, 2003). Dále s mexickými houbami s aktivní složkou psilocybinem nakládali Aztékové po staletí jako se svátostí v jejich terminologii označovanou za „maso Boží“.

“Peyotlový knoflík”, svrchní část dutého kaktusu Lophophora williamsii nebo Lophophora diffusa s aktivní látkou meskalin, má své nezastupitelné místo v ceremoniích mnoha kmenů severoamerických indiánů. O „peyotlové náboženství“ se nalézají historické záznamy z doby před 150 lety, ale jistě bude tento fenomén ještě starší. V současnosti je reprezentované Domorodou americkou církví (Native American Church), volným seskupením 200 000 členů. Peyotl mezi indiány má podobnou kontroverzní historii jako LSD v západní kultuře. I tak přes léta právního pronásledvání a represivních zákonů se nalezly nepatrné nebo žádné důkazy podporující tvrzení o jeho nebezpečí, naopak některá pozorování naznačovala kladné dopady (Clark, 1970). Zákony, ustanovené k potlačení užívání, byly nakonec shledány neústavní v několika státech USA pro porušení práva svobody vyznání.

Měnící se nahlížení na psychedelika dále dokládá zlegitimizování užití ayahuasci,

tradičního nápoje šamanů, v náboženském kontextu křesťanské organizace União do Vegetal, ke kterému došlo v Brazílii v roce 1992 (Eagles, 1998).

Asi nejvýznačnějším a nejvýmluvnějším obhájcem názoru, že určité chemikálie mohou podpořit naboženské stavy mysli, byl Wiliam James, který před sto lety inhaloval psychedelikum své doby, oxid dusný. Experimenty na sobě sama popisuje:

„... naše normální bdělé vědomí, racionální vědomí, jak ho nazýváme, je pouze jeden zvláštní druh vědomí, zatímco všude okolo rozdělené nejtenčí sítí leží možné

5

formy vědomí úplně odlišné .... Žádný celistvý popis vesmíru nemůže být úplný, pokud opomine tyto odlišné formy vědomí.“1

1. James, William. The Varieties of Religious Experience, Penguin Classics, 1982., p. 289, ISBN 0-14-

039034-0.

6

2. MYSTICKÁ ZKUŠENOST

A) NÁBOŽENSKÁ

Termín „náboženství“ lze težko uchopit a zda můžeme považovat stavy asociované s psychedeliky za náboženské, záleží na tom, jak náboženství definujeme. Tillich mluví o ultimátním zaujetí, zatímco jak William James tak W.R. Inge nahlížejí na kořeny náboženství jako na ultimátně mystické. Rudolf Otto v Ideii Svatosti označuje neracionální elementy náboženského života- hrůzu, děs, úžas, fascinaci za mysterium tremendum (z angl. tremble- třast, tzn. mystérium, které roztřese člověka). W.H. Clark vymezuje náboženství jako vnitřní zkušenost individua, kdy cití Přesah (orig. Beyond), doloženo obvzlástě účinkem této zkušenosti na chování, když se individuum aktivně snaží harmonizovat své chování s Přesahem.

Doktor Clark hodnotí zkušenosti vyvolané psychedeliky, zda mohou být označeny za náboženské či nikoli, dle předchozího standardu. Z definice plyne subjektivnost samotného jádra náboženské zkušenosti a proto ji nelze nikdy zcela sdílet s ostatními. Pro jakékoli zkoumání náboženství jsme následně z velké míry nuceni spoléhat na výpovědi zbožných osob. Tato nezbytnost zneklidňuje moderní psychology, kterým příliš přímočarý koncept jejich disciplíny vpodobě pozitivistické vědy brání zkoumat podstatu náboženského vědomí přes jeho průkaznost jako zdroj hlubokých změn osobnosti. Z pozorování běžných navštěvníků kostela, z jejich vyprávění o hříchu, znovuzrození, zatracení a spáse, může psycholog přiliš zbrkle usoudit, že podobné termíny představují pouze jazyk pobožných, jež jim přináší určité sentimentální uklidnění. Psychologové zapoměli, pokud kdy věděli, že podobné termíny jsou jen ozvěnou zkušeností transformujících životy lidí bohatých i chudých, v dobách minulých i dnešních. Umožňuje jim sjednotit jejich životy a dosáhnout jinak nedostupných výšin. Právě tato efektivita, spolu se subjektivními zprávami zážitků naplněných mystériem a úžasem, nás nutí zpozornět, pokud se snažíme zhodnotit náboženský význam těchto zvláštních chemikalií.

Náboženský život dle Clarka zahrnuje alespoň tři základní faktory:

Život spekulací a myšlenek, výraz racionální fukce lidské mysli.

Aktivní exprese náboženských principů, starost o druhé, dodržování etických a socialních požadavků vyvstávajících z individuální náboženské oddanosti. Naboženství sdílí tyto dvě funkce s ostatními zájmy a povinnostmi lidského druhu.

Zážitek posvátna, zasvěcenosti, který subjekt pokládá, ne tak logicky jako intuitivně a ne-racionálně (pozor, rozdílné od iracionálního stavu mysli), za pojítko s proroky a svatými dneška i minulých dob. Tuto neracionální percepci posvátna, jež hýbe individuem, proniká jak myšlením tak činností, naplňuje obě aktivity ohromnou energií a dává punc celému životu, nazývá Clark náboženství.

Proto je nezbytné se ptát, zda psychedelika mohou vyvolat tento faktor, abychom mohli určit, jestli lze výsledek označit za náboženství.

7

B) PSYCHEDELICKÁ ZKUŠENOST

Termín psychedelika poprvé použil britský psychiatr Humphry Osmond v dopise Aldousi Huxleymu roku 1956 pro označení meskalinu a LSD. Vychazí z řeckého psyché (duše) a delein (manifestovat), překládáno jako mysl manifestující látky. Užití látek s psychedelickým potenciálem lze doložit v mnoha kulturách a po celém světe v tradičním rituálním kontextu (Mckenna, 1993).

Walter N. Pahnke (1966), harvardský psychiatr, načrtl na zakládě řízených experimentů s LSD několik urovní stavů, jež jsou psychedelika schopna indukovat.

Psychotickou psychedelickou zkušenost charakterizují intenzivní negativní zážitky strachu až k bodu paniky, paranoidní bludy, absolutní zmatenost, narušení abstraktního usuzování, výčitky svědomí, deprese, izolace a somatické obtíže. Všechny tyto projevy mohou být velmi silného stupně.

Psychodynamická psychedelická zkušenost se projevuje dramatickým vstoupením dříve nevědomého nebo předvědomého materiálu do vědomí. Abreakce a katarze představují elementy subjektivně prožívané jako vlastní znovuprožití událostí z minulosti, nebo jako symbolické znázornění významných konfliktů.

Kognitivní psychedelická zkušenost se vyznačuje úžasně jasným myšlením. Na problémy může být nahlédnuto z neotřelé perspektivy. Vnitřní vztahy mnoha úrovní nebo dimenzí lze spatřit všechny najednou. Kreativní zážitky mohou mít něco společného s tímto druhem psychedelické zkušenosti, ale tato možnost musí počkat na výsledky budoucích experimentů.

Estetická psychedelická zkušenost charakterizuje změna a zintenzivnění všech senzorických modalit. Mohou nastat fascinující změny pocitů a percepce, tzv. synesthesia, kdy zvuk může být „viděn“, objekty se jeví pulzující a „ožívají“, obyčejné věci se zdají naplnění ohromnou krásou, hudba nabývá neuvěřitelné emotivní síly, subjekt spatřuje vidiny nadherných barev, propracovaných geometrických vzorů, architektonických forem, krajin, téměř cokoli představitelého.

Psychedelický peak (vrchol), kosmická, transcendentální nebo mystická zkušenost. Poslední typ psychedelické zkušenosti se označuje vice termíny. Ze studie zpráv o spontáních mystických zkušenostech zaznamenaných během historie lidstva v téměř všech kulturách a náboženství Pahnke (1966) odvodil devět psychologických

8

charakteristik. Po podrobení experimentu (viz níže) se tyto charakteristiky prokázaly identické pro spontaní i psychedelické zkušenosti.

1. Jednota - pocit vesmírného souladu dosažený pozitivní transcendencí ega. Ačkoli obvyklý pocit identity nebo ega se vytratí, vědomí a paměť nezmizí. Namísto toho si osoba začne intenzivně uvědomovat, že je součástí dimenzí mnohem rozlehlejších a větších než ona sama. Kromě nasledování cesty „vnitřním světem“, kde externí smyslové vjemy jsou opuštěny, lze jednotu prožít skrz vnější svět a tak se osoba cítí součástí všeho (například objektů, lidí, vesmíru). Jednodušeji a elegantněji vyznívá anglické „all is One“.

2. Transcendece času a prostoru - znamená cítit za hranice minulosti, přítomnosti a budoucnosti, za běžný tří-deminzionální prostor ve sférách nekonečnosti a věčnosti.

3. Hluboce procítěná pozitivní nálada - zahrnuje elementy radosti, požehnání, míru a lásky dosahující nesmírné intenzity, často doprovázená slzami.

4. Pocit posvátnosti - neracionální, intuitivní, poklidná reakce úžasu a údivu v přítomnosti inspirující reality. Podstatnou součástí je úžas, pokora a oddanost, i když tradiční teologické nebo náboženské termíny není nutné v popisu použít.

5. Noetická kvalita - označuje, dle Williama Jamese, pocit vhledu či iluminace na intuitivní, neracionální úrovni s ohromnou silou jistoty. Subjektivně se jí připisuje status nejzákladnější reality. Toto vědění se neprojevuje nárustem faktů, ale získáním psychologického, filosofického nebo teologického vhledu.

6. Fenomén paradoxu - logické kontradikce se při důkladné analýze popisů stanou zřejmé. Jedinec může zažít například „totožnost protikladů“, přitom si udržet konzistenci pojetí sebe a světa jak v okamžik zážitku, tak i po něm.

7. Údajná nesdělitelnost - zážitek je mimo hranice slov, neverbální a nemožný popsat. Přesto jedinci tvrvající na nesdělitelnosti zkušenosti se pokouší elaborovaně komunikovat svůj zážitek.

8. Pomíjivost - psychedelický peak (vrchol) nepřetrvává ve své plné intenzitě, namísto toho přechází ve svůj odlesk (orig. afterglow) a přetrvává pouze jako vzpomínka.

9. Přetrvávající pozitivní změny v přístupu a chování - k sobě, ostatním, životu a zážitku samotnému.

Pro úplnost je nutné podotknout, že výsledná zkušenost závisí samozřejmě na dávce látky sloužící ovšem pouze jako spouštěč či facilitující agent. Daleko více kritické se jeví extra-chemické proměnné - set a setting. Psychologický set označuje faktory vycházející ze subjektu, například osobnost, životní historie, očekávání, příprava, nálada před sezením a možná nejdůležitější schopnost důvěřovat, poddat se a otevřít se čemukoli, co nastane. Setting popisuje faktory mimo subjekt, tj. fyzické prostředí, v němž se látka podává, psychologickou a emoční atmosféru, již se subjekt vystavuje, jakým způsob se se subjektem zachází a jakou reakci experimentátor na drogu očekává.

Podobně Alan Watts, britský filosof a religionista, zaznamenal čtyři dominantní charakteristiky projevů psychedelik v experimentech ukazující opět na prakticky totožné projevy psychedelické a mystické zkušenosti.

9

Koncentrace na přítomnost - zpomalení toku vnímaného času. Snížení kompulzivního plánování a očekávání budoucnosti. Jedince si začne být vědom enormního významu a zajímavosti aktuálního dění. Pozorování lidí v každodením shonu se může jevit jako projev neschopnosti vnímat krásu okolo a spěchající lidé v ulicích dokazují, že jejich přemíra orientace na budoucnost je vykoupena úzkostí, jež může vymazat všechny výhody předvídavosti lidské rasy.

Uvědomění polarity - jasné prozření, že stavy, věci a události, které obyčejně pokládáme za protikladné, jsou vzájemně závislé. Jedinec vnímá explicitně rozdílné objekty jako implicitně stejné: self a ti ostatní, subjekt a objekt, pravá a levá, muž a žena, pevnost a prostor, figura a pozadí, puls a interval, svatí a hříšníci, .... Každý lze definovat pouze vymezením vůči zbytku. Prvky mají vůči sobě transakční vztah: např. kupování a prodávání, bez jednoho nemůže existovat druhé. Jak uvědomění polarity nabývá na intenzitě, jedinec pociťuje, že on sám je polarizovaný s externím vesmírem v takové míře, že se vzájemně obsahují. Psychedelická zkušenost může díky takovým nevšedním pocitům zapříčinit zmatenost, paranoiu a děs, přestože jedinec cítí svůj vztah ke světu tak, jak je popisovaný biology, ekology a fyziky, kdy se člověk cití jako sjednocené pole organismu a prostředí.

Uvědomění relativity - subjekt vnímá sebe sama jako spojení v nekonečné hiearchii procesů a bytostí, pohybující se od molekul přes bakterie k hmyzu a lidem a možná k andělům a bohům- hiearchie, na niž každá úroveň je ve stejné situaci. Bytost na každé úrovni si připadá v centru svého vesmíru, s nepoměrně velkými věcmi nad ní a menšími pod ní. Poté následuje již krůček k prozření, že všechny formy života pouze variují ústřední téma: všichni jsme jednou bytostí dělající tu samou věc tolika způsoby, kolika jen je možné. Mystická a psychedelická zkušenost člověku umožňuje spatřit, že všechny tyto „Já“-centra jsou ve skutečnosti on sám: ne ovšem jeho povrchní ego, ale to, co hinduismus nazývá paramatman - Self všech self. Stejně jak nám sítnice umožňuje vidět nespočet impulsů vpodobě světla, tak nám mystická zkušenost ukazuje nespočet individualit jako jedno Self.

10

Uvědomění věčné energie - často ve formě intesivního bílého světla, jež se zdá být jak proudem v našich nervech, tak záhadným E=mc2. Toto tvrzení může znít megalomansky nebo jako velikášský klam, avšak jedinec fenomenologicky jasně vnímá jednotnou energii veškeré existence a že tato energie je i jeho bytím. Podobné pojetí nepopírá smrt, energie pulsuje. Stejně jako vrchol a následný sestup vlny. Proto se prakticky nemáme čeho bát, jelikož my sami jsme věčnou energií vesmíru hrající si před sebou samým na schovávanou. V podstatě se jedinec ve svém prožitku stane bohem, jelikož bůh je vše, co existuje.

Odkazy na toto prozření lze nalézt v nespočtu pramenů.

V Bibli Isiáš pronesl: „Já jsem Pán a není nic jiného. Já utvářím světlo a způsobuji temnotu. Já dělám mír a vytvářím zlo. Já, Pán, dělám všechny tyto věci.“ 2

Ve stejném duchu se nese fundamentální zásada hinduismu „Tat tram asi“, překládano „ty jsi To“3, kde To značí sotva patrnou Bytost, z níž je utkán tento vesmír.

Ve svých pamětech Alfred Tennynson, oficiální dvorní básník královny Viktorie, uvedl: „Od chlapeckých let, v okamžicích úplné samoty, jsem pravidelně míval jakýsi druh bdělého tranzu. Sestoupil na mne skrz tiché opakování mého vlastního jména, najednou, jakoby z intensity vědomí individuality, se individualita sama jevila, že se rozpouští a pohasíná do nespoutané bytosti. A toto není zmatený stav, ale nejčistší z nejčistších, nejjistější z nejjistějších, nejpodivnější z nejpodivnějších, zcela mimo slova, kde smrt je až směšně nemožná, ztráta osobnosti (pokud tomu tak bylo) se nezdá jako vymření, ale naopak jako pravý život.“4

2 Isaiah 45: 6, 7 3 Chandogya Upanishad 6.15.3 4 Tennyson, Alfred Lord. A Memoir by His Son., Kessinger Publishing, 2005., p.350, ISBN-10: 0766183734.

11

3. EXPERIMENTY

Pokud akceptujeme směr argumentů, že esenciální jádro náboženství lze nalézt v mystickém vědomí a přímém zážitku posvátna, poté existuje několik pokusů dokládajících, že právě tomuto neracionálnímu aspektu vědomí poskytují psychedelika průchod.

A) VELKOPÁTEČNÍ EXPERIMENT

Tomuto pokusu bych se věnoval nejdůkladněji, jelikož se o něm dochovaly nejrozsáhlejší záznamy a ilustruje provázanost psychedelického mysticismu se spontáním.

Dr. Walter N. Pahnke ve své dizertační práci na Harvardu použil 20 studentů teologie, všichni protestanté, ve dvojitě slepé studii účinků psilocybinu, extraktu psychoaktivních hub. Jeho hypotéza zněla, že psychoaktivní látky mohou facilitovat mystickou zkušenost v nábožensky zaměřených dobrovolnících, jež látku pojmou v náboženském prostředí. Dále pak by pak taková zkušenost měla mít vliv na přetrvávající pozitivní změny v chování a postoji. Pahnke věřil, že stimulující prostředí a komunita věřících vyvolá náboženské pocity vytvářející atmosféru v důsledku podobnou té, již přírodní kmeny obeznámené s účinky psilocybinových hub využívaly pro náboženské účely.

Příprava se všem probandům poskytla stejná. Důraz se kladl na prohloubení důvěry mezi členy čtyřčlených skupinek, do nichž byli ůčastnící rozdělěni. Zároveň se experimentátoři snažili maximálně vyhnout vytvoření jakýchkoli prekonceptů a předsudků o charakteru zážitku. Nikdo z účastníků neměl předchozí zkušenost s psilocybinem nebo podobnou substancí. Dobrovolnící byli vybídnuti, aby nečetli žadnou literaturu tykající se psychedelického a antropologického výkumu. Jediné povzbuzující instrukce tykající se zážitku zněly, aby během samotného exprimentu šli do neprozkoumaných sfér zkušenosti, aby se nesnažili bojovat s účinky drogy, i kdyby se zkušenost stala velmi neobvyklou nebo hrozivou.

Polovině probandů se podalo 30mg látky, kontrolní skupině aktivní placebo, nikotinová kyselina, za účelem vyvarování se vlivu očekávání počátečních somatických projevů aktivní látky subjekty. Poté se postupně jednotlivé skupinky zůčastnili dvou a půl hodinového Velkopátečního obřadu v místní univerzitní kaply.

Probandi se následně podrobyli 147-položkovému dotazníku a interview po zážitku, za několik dní a 100-položkovému dotazníku a interview za půl roku. Data se kvantifikovala na základě Pahnkeho osmi stupňové typologie mystické zkušenosti (viz výše). Záměry dokončit výzkum longitudinálním porovnáním po přibližně 20 letech zasáhla Pahnkeho smrt při potápění v roce 1971. Po 24 letech se většina údajů týkající se identity probandů ztratila. Rickovi Doblinovi, zakladateli MAPS (Multidisciplinární asociace pro psychedelický výzkum), se ovšem podařilo lokalizovat a přimět ke spolupráci 9 členů kontrolní skupiny (1 si vyložil doslovně důvěrnost a odmítal o zážitku vypovídat) a 7 členů experimentální skupiny (1 zemřel, 1 neidentifikován, 1 se obával o své soukromí). Administroval jim původní 100-položkový dotazník určený pro testování po 6. měsíci.

12

Dotazník samotný operuje s kategoriemi podobnými definicím W. Jamese, E. Underhilla či W.T. Stance. Vyvinul se z něj pozdější dotázník Peak Experience Profile užívaný transpersonálními psychology, jež pojímá pouze 6 kategorií (vynechal pomíjivost a sjednotil uvědomění paradoxu a údajnou nesdělitelnost) a dále se dotazník stal přdchůdcem v současnosti nejznámějšího 32-položkový dotazníku Ralpha Hooda.

Otázky dotazníku se většinou ptají po nových perspektivách, ovšem druhý tip otázek tážících se po ztrátě normálního stavu výsledky mírně zkresluje, jejich zastoupení je ovšem minimální. Slabým místem dotazníku a terčem kritiky se stalo prakticky vlastní sebehodnocení probandů, dotazník nepokrývá vnitřní mechanismy a v experimentu chybí hodnocení chování osobami probandovi blízkými. Přes své nedokonalosti má zjevně vypovídající hodnotu a jeho kritika by měla být důvodem pro znovuověření s lepšími nástroji a metodologickými postupy.

Výsledky po šesti měsících a po 24-27 letech zachycuje tabulka.

Pro označení mystické zkušenosti Pahnke arbitrárně stanovil minimální hodnotu celkového skóru a skóru v každé kategerii alespoň 60 procent maximálního skóru. Výsledky lze shrnout:

8 z 10 subjektů experimentální skupiny zažilo (dosáho skóru nad 60%) alespoň 7 z 9. kategorií.

pouze 1 subjekt kontrolní skupiny měl výraznější kategorie posvátnosti a pocit míru, ale v životě prý zažil intenzivnější pocity.

13

ve všech kategoriích průměrný skór exp. skupiny předčil průměrný skór kontrolní.

přetrvávající změny chování a postojů mezi 6. měsícem a administrací po 24 letech zaznamenány téměř beze změny

exp. skupina zaznamenala průměrný skór po 6. měsíci 60.8, po 24 letech 66.8

nejnižší 34.

kontrolní skupina zaznamenala průměrný skór po 6. měsíci 11.8, po 24 letech 12.2 nejvyšší 29.

S odstupem 24 let došlo u experimentální skupiny k posílení přesvědčení o autentičnosti prožitku mystické zkušenosti. U kontrolní skupiny došlo pouze ke snížení dojmu údajné nepopsatelnosti.

Rozhovor odhalil změny v chování a postojích. Probandi se zmiňovali, že zážitek jim pomohl s rozhodnutím týkající se jejich profesního zaměření, napomohl jim rozpoznat arbitrárnost hranic ega, zvýšil víru, ocenění věčného života, prohloubení jejich pojetí významu Krista, zvyšil jejich smysl pro radost a krásu. U kontrolní skupiny se žádné pozitivní změny nezaznamenaly. Jediným negativním jevem se zdá neochota probanda experimentální skupiny s nejkomplikovanějším zážitkem participovat na dotazníku nebo podstoupit rozhovor. Vyvstává tak také otázka generalizace závěrů.

Výsledky dotazníků a rozhovorů jak po 6. mesíci tak po 24 letech podporují Pahnkeho hypotézu, že psilocybin užitý v náboženském kontextu lidmi nabožensky zaměřenými může facilitovat zážitky různé hloubky, jež jsou nerozlišitelné od zážitků popisovach v mystické literatuře všech kultur. Výsledky také podporují hypotézu, že probandi, kteří dostali psilocybin, zaznamenali podstatně více pozitivních přetrvávajících změn v chování a postojích.

B) STUDIE S ALKOHOLIKY

Další přesvědčivé důkazy poskytuje studie Osmonda a Hoffera s alkoholiky léčenými LSD v 50. letech minulého století. Původně se LSD aplikovalo pro simulování

14

deliria tremens k odrazení od dalšího pití. Ovšem paradoxně pozitivní zkušenost stimulovala jedince ke změně.

Z 60 případů polovina minimálně ještě po 5 letech nepila (Grof, 2001). 40% subjektů po 3. sezení se kompletně zbavilo symptomů závislosti (Eagles, 1998). Navíc se projevila vysoká korelace mezi úspěšným zvládnutím závislosti a zprávami jedinců o transcendentální zkušenosti v duchu popisu W. Jamese (Clark, 1970).

Hoffer a Osmond mimo jiné pomohli vyléčit Billa Winsona, pozdějšího zakladatele Anonymních Alkoholiků.

C) STUDIE S CHOVANCI NÁPRAVNÝCH ZAŘÍZENÍ

Dr. Timothy Leary, v době svého působení na Harvardské univezitě v roce 1963, získal povolení podat psilocybin 35 chovancům Concord State Reformatory. Jelikož Learyho došel k závěru, že odsouzenci prožili mystickou zkušenost, práce se stala velice kontroverzní.

Nezaujatou interpretaci měl zprostředkovat profesor W. H. Clark. Po přezkoumání událostí a sérií rozhovorů se subjekty, jež pro težší zločiny nebyly jěště propušteni z ůstavu, konstatoval, že jejich zážitky vykazovaly v různé míře všechny projevy náboženské zkušenosti. Společným fenoménem se ukázal náhled odsouzenců na své činy z širší perspektivy příčiny a následku, zodpovědnosti za své činy a lítost nad promarněním životních šancí (Clark, 1970).

Účastníci pokusu v době výkonu trestu z vlastní iniciativy zformovali sebepodpůrnou skupinu Self-Development Group. Vězně, podobně jako závislé na alkoholu, zážitky inspirovaly k další práci na svém duševním rozvoji.

D) KLINICKÁ STUDIE DRUHŮ PSYCHEDELICKÉ ZKUŠENOSTI

Práce průkopníků výzkumu vědomí doktorů R. Masterse a Jean Houstonové, zakladatelů Hnutí lidského potenciálu. Od poloviny 50. let minulého století prováděli klinický výzkum s řadou psychedelik. Jejich pionýrská studie Druhy psychedelické zkušenosti poprvé vyšla v roce 1966, tedy přesně v době, kdy vešla vplatnost první právní omezení užívání psychedelických látek.

Studie představuje 206 případů, z nichž všechny subjekty popsaly náboženské představy nějakého druhu. Pouze několik zaznamenalo mystickou zkušenost považovanou autory za transformující a integrující zážitek nejhlubšího stupně. Na základě klinického pozorování Masters a Houstonová věří, že tyto drogy facilitují právě mystické zkušenosti (Clark, 1970).

Pro ilustraci uvádím pozoruhodný případ.

Subjekt, úspěšný psycholog na prahu čtyřicítky, byl od dětství přitahovaný k tomu, co společnost považuje za „zlé a špatné“. V nic nevěřil, považoval se za militantního ateistu, byl sexuálně promiskuitní a svým studentům „hlásal slova totální zhýralosti“. Vznik neurotických symptomů jej přivedl k sebeanalýze a pouze částečně úspěšné terapii. Přesto pouze tři LSD sezení vyvolaly v tomto subjektu, skrze komplikovanou sérii bouřlivých symbolických zážitků, téměř absolutní transformaci

15

self. Po roce subjekt vnímal tuto transformaci jako setkání s Bohem, jež působilo nábožensky a přetrvalo. Změna postojů byla ověřena jeho blízkými.

E) SEBE-EXPERIMENTY

Aldous Huxley, básník a žurnalista, v roce 1953 nadšeně popsal své zážitky po pozření meskalinu v knize Brány vnímání. Hájil názor, že podobné zkušenosti představují prostředky vizualizace náboženského života zdůrazňující obvzláště jeho mystické aspekty.

R. C. Zaehner, religionista a poradce zpravodajské služby MI6, ve své knize Mysticismus: Posvátné a profánní, s Huxleym nesouhlasí. Naznačuje, že meskalin může být schopný indukovat panteistické nebo monistické druhy zkušeností, i ty blízké psychóze, ale nelze jej považovat za stimulant teistické náboženské zkušenosti. Využití meskalinu neshledává ospravedlnitelné křesťanskou doktrínou. Sám měl jednu zkušenost s látkou a tak jej nelze srovnávat s armadou kritiků bez přímé zkušenosti.

Jak Huxley, tak Zaehner ovšem chybovali v příliš širokém generalizování na základě své zkušenosti a svého světonázoru.

Pravdou přesto zůstává, že náboženské zkušenosti většiny uživatelů drog čitelněji zapadají do panteistických schémat a modelů východních náboženství. Zkušenost sama ale zůstává nepopsatelná a neracionální. Ve snaze zážitek popsat, musí člověk použít koncepty, z nichž žádný dobře zážitek nevystihuje.

W. T. Stance v knize Mysticismus a filosofie podotýká, že mystická zkušenost se projevuje univerzálním charakterem na rozdíl od interpretaci závislé na době a víře. Fakt, kdy nezáleží na způsobu dosažení mystické zkušenosti, ale na zážitkových charakteristikách shrnuje Stance ve svém principu kauzální lhostejnost. Konceptualizovat zkušenost lze jakýmkoli způsobem vhodným pro mystika. Zážitek panteismu, který mystiky často dostal do problémů, nazývá transsubjektivní a zdůrazňuje jeho paradoxní charakter- jedinec se cítí zaráz Bohem i božím stvořením, což dělá zkušnosti kompatibilní jak s teismem tak s ateistickým budhismem.

16

F) STUDIUM PSYCHEDELIK UŽIVANÝCH V TRADIČNÍCH RITUÁLECH

Ibogain - alkaloid nalezený v kořenech keře Tabernanthe iboga (z čeledi Apocynacae, řádu Contortae) a některých dalších druzích, rostoucích v deštných pralesech rovníkové středozápadní Afriky. Žvýkání tohoto kořene bylo domorodým obyvatelstvem běžně užíváno v tradiční medicíně, k odstranění únavy, hladu a žízně. Vyšší dávky, např. i extrakty kořene, navozovaly stavy změněného vědomí a sloužily jako rituální prostředek při náboženských obřadech (nejznámější je jeho použití v náboženství ”bwiti”). Rituální účinky ibogainu jsou popisovány různě, domorodci věřili, že kořeny ibogy umožňují kontakt s jejich předky a bohy v duchovním světě.

Zážitky na vyšších dávkách vyrazně redukují abstinenční příznaky závislostí na alkoholu (Fišerová, 2002). Výrazné snížení symptomů cravingu u závislých na opiátech potvrdil výzkum Deborah Machové v Miami, USA. Úleva neprobíhá pouze na úrovni potlačení symptomů, ale i na úrovni spirituální. Lidé vizualizují vlastní situaci, zpětně prožívají dobu, kdy ještě nebyli závislí, dostávají se k otázkám své identity a proč musí brát drogy (Eagles, 1998). Potvrzení vlivu na opiátové závislosti bude předmětem zkoumání v nadcházející studiu prováděné MAPS v Kanadě.

Ayahuasca - nápoj amazonských šamanů tradičně připravovaný z divokého vína Banisteriopsis caapi a z rostlin obsahující DMT (například Psychotria viridis). Častá forma zážitku obsahuje vizi pohlcení jedince anakondou.

Pokud se jedinec zážitku podvolí a nezápolí s ním, následuje výrazné snížení nejruznějších druhů fóbií a redukce depresivních stavů (Grunwell, 1998). Pozitivní efekt při snižování úzkosti, pocitu bezmoci a záchvatů paniky potvrdily nedávné experimenty (R.G. Santos, J. Landeira-Fernandez, R.J. Strassman, V. Motta, A.P.M. Cruz, 2007). Glaucus de Silva, doktor UDV5, provedl výzkum při tradičním pití ayahuasci věřícími. Oproti kontrolní skupině konstatoval zlepšní neuropsychofyziologických funkcí jako koncetrace a krátkodobá paměť (Eagles, 1998).

5 União do Vegetal - brazilské ayahuascové křesťanské náboženství, s centrální organizací, legitimizované státem.

17

4. KRITIKA (N)A ZÁVĚR

Hlavním terčem kritiky se psychedelika stávají na poli terapie, zdraví, práva a náboženství. Problematika je nanejvýš komplexního charakteru.

Každá terapeutická technika by měla vycházet z minimalizace rizika a hlavně neublížit tomu, komu má pomoci. Spjatá zdravotní rizika se zatím jeví minimální nebo žádná, pokud se k psychedelikům přistoupí s respektem jako k mocným nástrojům a užijí se uvážlivě (D.B. Blewett; N. Chwelos, 2002) (Grof, 2001) (Pahnke, 1971) (Doblin, 1991). V množství indukujícím stavy nerozlišitelné od mystických zkušeností nelze psychedelika považovat za toxické či návykové (Grof, 2001).

Nepochopení jejich biomechaniky nemůže být důvodem pro jejich vyčlenění z nástrojů terapie, pokud účinky těchto látek pomáhají tam, kde ostatní selhali. Podobné předsudky nelze v současné době rovnoprávnosti a vědy ospravedlnit.

Naopak touha po poznání a vidina zpřístupnění pomoci co největšímu počtu lidí, při zachování ostražitosti před riziky, by se měla stát motivem podrobnějšího zkoumání vlivu psychedelických látek na člověka.

Častá výtka z řad zástupců nejrůznějších náboženských škol směřující k relativně nedlouhému trvání výsledků se jeví jako bezpředmětná, podíváme-li se na fakt, že všechny techniky indukující mystické stavy - meditace, kontemplace, modlitba,

nejrůznější druhy deprivace a transu- je nutné opakovat. Váha techniky spočívá v roli prostředníka. Sled postupů navozuje, zpřístupňuje, technika ale nikdy nezastupuje prožitek sám o sobě, ani nás nezbavuje otázky kdo je pro takový zážitek kompetentní či jak se zážitkem naložit.

Hlavní váha psychedelik spočívá v náboženské funkci. Náboženství dodává smysl životu. Nejjasnější zdroj tohoto smyslu spočíval v náboženské přímé zkušenosti nábožensky nadaných vůdců, snílku snů, proroků vizí, věštců, mučedníků a mystiků. Tito muži a ženy, dle jejich vlastního popisu osvícení, stanuli před Bohem. Někteří v radosti, jiní v ponížení, další třesoucí se strachem, jiní v extázi. Ale ať uchváceni jakýmkoli způsobem, byli to tito lidé, kdo se vyjádřili k nejvýznamnější funkci lidské existence na Zemi.

18

Skupina zodpovědných obhájců statusu quo viděla mnoho zákonu-neposlušných vizionářů, kteří použili drogy a jevili známky úžasu, překvapení, uražení, zděšení a opojení podmaňujících si představivost nepředpojatých lidí s přesvědčivostí, jíž církve těžko konkurují.

Psychedelické hnutí je náboženské hnutí (Clark, 1970). Proud lidí, kteří musejí čelit pošlapanému odkazu křesťanství, pokřivené interpretaci mystické zkušenosti několika lidí před stovkami let, zneužité pro přízemní mocenské účely. Lze morálně ospravedlnit zamezení svobodné volby cesty k přímé náboženské zkušenosti?

Nábožensky orientovaní lidé nikdy nepovyšovali zákon nad diktát jejich svědomí. Tvrdohlavý zvyk lidské mysli přinesl ochranu v podobě jakou má postavení náboženského přesvědčení proti státu. Ve finále jsou zákony proti psychedelickým drogám téměř neuplatnitelné. Ať civilně nebo teologicky uzákoněné náboženské přesvědčení vedlo k netolerantním sporům, pokrytecké krutosti a k některým z nejbrutálnějších válek v historii. Tato ostudná evidence vedla k principu náboženské svobody, jak je vepsána ve všech opravdu demokratických ústavách na světě, které i tak pouze částečně chrání náboženské minority z tyranie většiny. Obecně neexistuje jiný druh náboženské zkušenosti, pro kterou má průměrný Evropan nebo Američan méně tolerance, než druh podporovaný psychedelickými drogami. Důvod spočívá ve značném potlačovaní mystické strany lidské přirozenosti a proto se ji téměř nerozumí. Nahlíží se na ní jako na esoterickou a orientální, tudíž nejasně protikladnou vůči západnímu způsobu života.

Pro upozornění na zanadbané otázky polemiky okolo psychedelik a pro zdůraznění mého stanoviska používám záměrně ostřejší rétoriku. Uvědomuji si ale rizika, které drogy přináší a nutnost jejich kontroly. Přesto doufám, že zákonodárci a výkonné orgány umožní daleko snadněji vysoce potřebný výzkum. I nejzkušenější a nejvýznačnejší světový výzkumníci v oblasti několik desetiletí nemohli sehnat povolení pro výzkum (Eagles, 1998). Průlom nastal až v posledních letech. Pevně věřím v pokračování pozitivního trendu.

Když se ohlédneme do nedávné minulosti, není překvapivé vidět narůstat kulty pokladající psychedelika za posvátné substance velkého účinku. Od Neo-American Church (česky Neoamerická církev), jejichž vůdce militantně trvají na svých ústavních právech používat látky jako svátosti, k Church of the Awakening (česky Církev probuzení) podávající na příslušné úřady žádosti o povolení používat peyotl stejně jako Native American Church (česky Domorodá americká církev). Toto a další náboženská práva získali Indiáni z Native American Church díky oddanosti členů kultu, sebeobětováním a ochotou jednotlivců jít do vězení, pokud bude potřeba podpořit jejich přesvědčení. Pakliže Indiáni v USA mohou používat peyotl, stěží lze pochopit proč církve jiného etnického původu nemohou podobně dostát svého práva. Mezitím nelegální používání látek pokračuje- někdy nábožensky, někdy nenábožensky, někdy s nezodpovědnou potřeštěností a někdy s nejvyšším předsevzetím neztratit pro společnost tak slibný nástroj, alespoň do doby, než výzkum a zodpovědná praxe odhalí jejich nejhlubší tajemství.

Není pochyb o výzvě jakou drogy a jejich náboženské využití představují pro etablované církve. Předkládá se nám prostředek, který umožňuje nejen živější náboženské zkušenosti, ale i regeneraci duše a transformaci osobnosti v míře daleko spolehlivější a častější, než tradiční církve mohou slíbit. Psychedelika jsou nástroje, skrz které lze náboženskou zkušenost přinést do laboratoře a tak ji pojmout jako předmět

19

studia. Nechci navrhovat zakonná ani náboženská opatření. Veškerá rozhodnutí se ale musí zakládat na úplných informacích osvobozených od histerie a především musí vycházet z nepředpojatého zvážení velkého příslibu a nebezpečí těchto fascinujících látek.

Je pouze na nás, jak se postavíme k odkazu předků.

20

ZDROJE

Bernard Aaronson (Editor), Humphry Osmond (Editor), Walter Houston Clark (author of the

article). 1970. Psychedelics: The Uses and Implications of Hallucinogenic Drugs . s.l. : Anchor, 1970. ISBN-

10: 038

Clark, Walter Houston. 1970. The Psychedelics and Religion. [book auth.] Bernard Aaronson and

Humphrey Osmond. PSYCHEDELICS. s.l. : Doubleday & Company, 1970.

D.B. Blewett; N. Chwelos. 2002. Handbook for the therapeutic use of lysergic acid diethylamid-25:

individual and group procedures. MAPS. [Online] 2002.

http://www.maps.org/ritesofpassage/lsdhandbook.html.

Doblin, Rick. 1991. Pahnke's "Good Friday Experiment": A Long-Term Follow-Up and Methodological

Critique. The Journal of Transpersonal Psychology. 1991, Vol. 23, 1.

Eagles, Bill. 1998. Horizons: Psychedelic Science. BBC, 1998.

Fišerová, Magdaléna. 2002. Ibogain - perspektivy v léčbě závislostí na psychotropních látkách.

POSTGRADUÁLNÍ MEDICÍNA. 2002, Vol. 6.

Grof, Stanislav. 2001. LSD psychotherapy. s.l. : MAPS, 2001. 978-0966001945.

Grunwell, John N. 1998. Ayahuasca Tourism in South America. Newsletter of the Multidisciplinary

Association for Psychedelic Studies MAPS. 1998, Vol. 8, 3.

Mckenna, Terence. 1993. Food of the Gods: The Search for the Original Tree of Knowledge A Radical

History of Plants, Drugs, and Human Evolution. s.l. : Bantam, 1993. 0553371304.

Merlin, M. D. 2003. Archaeological Evidence for the Tradition of Psychoactive Plant Use in the Old World.

Economic Botany. 2003, Vol. 57, 3.

Pahnke, Walter N. 1966. Drugs and Mysticism. The International Journal of Parapsychology. 1966, Vol.

VII, 2, pp. 295-313.

Pahnke, Walter N. 1971. The Psychedelic Mystical Experience in the Human Encounter With Death.

Psychedelic Review. 1971, Vol. 11.

R.G. Santos, J. Landeira-Fernandez, R.J. Strassman, V. Motta, A.P.M. Cruz. 2007. Effects of ayahuasca

on psychometric measures of anxiety, panic-like. Journal of Ethnopharmacology. 2007, Vol. 112, 3.

Wasson, R. G.; Hoffman, A.; Ruck, C. A. P. 1978. The Road to Eleusis: Unveiling the Secret of the Mysteries.

s.l. : Harcourt Brace Jovanovich, 1978. 0-15-625279-1.

Watts, Alan. 1968. Psychedelics and Religious Experience. The California Law Review. 1968, Vol. 56, 1, pp.

74-85.