Kč 15,– 5771 ZÁŘÍ 2011 ROČNÍK 73

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

ELULTIŠRI

DOBRÝ A POŽEHNANÝ ROK 5772 PŘEJE FEDERACE ŽO V ČR A REDAKCE ROŠ CHODEŠ

Foto Arno Pařík.

TRYZNA KEVER AVOTZářijová tryzna v Terezíně na památku na-šich blízkých zavražděných během šoa sekoná v neděli 25. září od 11 hodin. (Bližšíinformace na rabinátě PŽO, u paní Alžbě-ty Turkové: 224 800 849, e-mail: turkova@kehilaprag.cz.) rab

NOVÝ FOND PRO OBĚTI NACISMUClaims Conference s potěšením oznamuje,že byl založen Kompenzační fond obětíholocaustu (Holocaust Victim Compensa-tion Fund – HVCF).

Kompenzace z fondu HVCF je určenažidovským obětem, žijícím v době podánížádosti, které

a) žijí trvale v České republice (anebov Bulharsku, Estonsku, Maďarsku, Lotyš-sku, Litvě, Polsku, Rumunsku, Slovenskérepublice a Slovinsku);

b) nepobírají důchodové výplaty z Claimsconference, resp. CEEF, nebo z německé-ho zdroje, tak jak je uvedeno v pokynechHVCF.

Žadatelé musí doložit, že byli pronásle-dováni z rasových důvodů jako Židé a pro-následování bylo uznáno podle podmínekfondu Hardship Fund (založeného němec-kou vládou). Tato kritéria zahrnují mimojiné:

(i) odnětí svobody (koncentrační tábory,ghetta, ukrývání, používání falešné identi-ty) nebo

(ii) útěk před nacistickým režimemz okupovaného místa nebo

(iii) omezení svobody pobytu jako zá-kaz vycházení, povinná registrace s ome-zením pobytu nebo (iv) nošení Davidovyhvězdy.

Oprávnění žadatelé obdrží jednorázo-vou platbu ve výši 1900 eur.

Kritéria a další informace jsou uvedenyna internetových stránkách Claims Confe-rence, www.claimscon.org/hvcf.

Lhůta pro podání žádosti HVCF budeod 1. září 2011 do 30. června 2013.Všechny žádosti musí být doručeny doClaims Conference nejpozději do 30. červ-na 2013.

Pro další informace a formuláře žádostí,prosím, kontaktujte:

V České republice: Jana Wichsová,Středisko sociálních služeb Židovské obcev Praze, tel. 00-420-222-310-951, e-mail:wichsova@kehilaprag.cz;

ve Slovenské republice: Judita SternováÚZŽNO, Panenská ulica 4, Bratislava, tel:00-421-2-5443-1651, e-mail: sternova.uzzno@gmail.com nebo Claims Confe-rence, HVCF, P.O. Box 20064, Tel Aviv61200, Israel. Bezplatná telefonní linka:00800-685-685-68, e-mail:infodesk@cla-imscon.org. cc

BESEDA S JEHUDOU BAKONEMČeská unie židovské mládeže vás srdečnězve na besedu s česko-izraelským malířema kreslířem Jehudou Bakonem. Koná sev pátek 9. září od 18.00 v baru jménemKrásný ztráty (Náprstkova 10, P 1).

Ostravský rodák Jehuda (Jiří) Bakon (nar.1929) patří mezi „Birkenau Boys“. Počát-kem května 1945 se jako úplný sirotek do-čkal osvobození americkými vojsky v tábořeGunskirchen. Nejprve ho Přemysl Pitter při-jal do ozdravovny pro děti postižené válkouve Štiříně, v roce 1946 se pak dostal do Pa-lestiny. Na doporučení Maxe Broda byl při-jat ke studiu na Akademii výtvarných uměníBecalel v Jeruzalémě, kde se roku 1959 stalřádným členem pedagogického sboru a kdepo dlouhá léta vedl katedru litografie.

Bakon byl jedním z korunních svědkůpři procesu s Eichmannem v r. 1961. Klí-čovým motivem jeho malby a grafiky jsouzážitky z období šoa. Rodnou zemi navští-ví v září, aby v Českém centru v Praze(Rytířská 31) otevřel svou retrospektivnívýstavu Návraty. Je pro nás ctí, že si vy-hradil čas i na besedu s naší komunitou. dp

NADAČNÍ FONDOBĚTEM HOLOKAUSTU:VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍNFOH vyhlašuje výběrové řízení na pod-poru projektů v programech: Péče – program podpory projektů sociálnězdravotní péče se zvláštním zřetelem k po-třebám těch, kteří přežili holokaust.Připomínka – program podpory projektůsloužících k důstojné připomínce obětí ho-locaustu a vzdělávání o holokaustu.Obnova – program podpory projektů re-konstrukce, obnovy a zachování židov-ských památek.Budoucnost – program podpory projektůvzdělávacích aktivit v judaismu a rozvojžidovských komunit.

Uzávěrka pro příjem žádostí je 21. září2011. Grantová pravidla a formuláře propodání žádosti o nadační příspěvek nalez-

nete na internetových stránkách www.fondholocaust.cz. mm

STIPENDIA FŽO – DRUHÉ KOLOFederace ŽO vyhlašuje pro školní rok 2011––2012 druhé kolo společného projektu ŽMPa FŽO v ČR na podporu rozvoje židovskýchstudií. Účelem projektu je podpora studiímladých občanů ČR a SR, kteří jsou členyněkterého ze subjektů, sdružených ve Fede-raci židovských obcí v ČR. Stipendium jeudělováno na podporu židovských studií kde-koliv ve světě (s výjimkou ČR a SR) neboi na studia dalších všeobecných oborů, pokudse uskuteční v Izraeli. O stipendium mohoužádat členové organizací sdružených veFŽO, kteří jsou k datu podání žádosti o sti-pendium starší než 18 a mladší než 35 let.Žádostí o udělení stipendia pro školní rok2011–2012 je třeba podat do 4. 10. 2011,komise o nich rozhodne do 17. 10. 2011.O výsledku budou žadatelé informováni do24. 10. 2011. Podrobné informace včetně kri-térií, kterými se bude řídit jeho udělování,formulářů pro podání žádosti a návoduk použití najdete na www.fzo.cz. fžo

SETKÁNÍ VĚZŇŮTEREZÍNSKÉHO GHETTAPamátník Terezín ve spolupráci s Terezín-skou iniciativou připravuje u příležitosti70. výročí počátku deportací Židů z čes-kých zemí setkání bývalých vězňů terezín-ského ghetta. Akce se bude konat v Terezíněv neděli 16. října 2011 od 10.30 a záštitunad ní převzal ministr kultury ČR pan JiříBesser. Uzávěrka přihlášek je 20. září. Zá-jemci se mohou hlásit telefonicky na čísle416 782 225, linka 418, pí Svobodovánebo e-mailem na adrese svobodova@pa-matnik-terezin.cz. tr

2 VĚSTNÍK 9/2011

AKTUALITY

OBSAH

Novoroční dopis zemského rabína E. K. Sidona 3

Sidry na tento měsíc 4–5Velké vize nefungují

(rozhovor s Tomášem Pojarem) 6–7Zapomenutý cestovatel

Jaakov Saphir 8–9Abraham J. Heschel: Kdo je Žid? 10O prvních izraelských pilotech 11Sergej Dovlatov: Cizinka 12–13Obrazový jazyk

(výstava fotografa A. Feiningera) 14–15

11. září podle Reicha 16Kulturní sionista Hans Kohn 17Ukradené medaile… a jiné události 18Izrael: Jaro přišlo v červenci 19Kalendárium 20Kulturní pořady 21Zprávy, inzerce 22–24

Milí přátelé! Tohoto roku to bude dvacet let, co jsemse stal rabínem, a navíc, dá-li Bůh, se do-žiju sedmdesáti let, tak si dovolím býtosobnější než obvykle. Již několik let siuvědomuji, že je načase předat rozděla-nou práci někomu jinému, ale – abychbyl upřímný – moc se mi do toho z druhéstrany nechce.

Nelze si představit člověka, který bysvůj úkol plnil lépe nežli Moše rabenu.Přesto se i on musil smířit s tím, že ne-přejde Jarden a nebude úča-sten dobytí země, praktické-ho cíle, v němž spatřovalsmysl naplnění své služby.Přestože mu táhlo na sto dva-cátý rok, žádné vnější příči-ny, ba ani jeho pokročilý věk,mu v tom nebránily. „Kdyžzemřel, nebylo jeho oko za-kaleno a netekly mu sliny,“zaznamenal na závěr Tóryjeho žák a pokračovatel Jeho-šua bin Nun. Mošeho moud-rost a zkušenosti by byly jeholidu jistě potřebné i nadálea sám Jehošua si byl vědom,že „nepovstal v Jisraeli pro-rok jako Moše, jehož by Hos-podin znal tváří v tvář“.

Aniž bych se chtěl přirov-návat k Mojžíšovi, bude miteprve sedmdesát a sliny mitaké ještě netečou. Ale je tuještě jiný důvod, proč bych seneměl unáhlovat. Uvádí jejjiný starý muž, pražský Ma-haral, jenž byl skálopevněpřesvědčen, že každá změnaje k horšímu. Koneckonců i král Šalamounv knize svého stáří, Koheletu, běduje nadtím, že člověk nemůže po sobě zanechatrozdělanou práci s vědomím, že ji někdojiný zdárně dokončí. Zkušenost naopakučí, že ho to ani nenapadne a půjde si svouvlastní cestou.

„Tehdy jsem snažně prosil Hospodina,“vypráví částečně i proto náš učitel Moše,„nech mne, prosím, přejít, ať spatřím tudobrou zemi za Jardenem, onu dobrouhoru a Levanon! Ale Hospodin se na mnehněval kvůli vám a nevyslyšel mne, a Hos-podin mi řekl: Dost, už o této věci znovunezačínej! Vystup na vrchol toho kopce,pozvedni své oči k západu, severu, k jihua východu a hleď svýma očima, protožepřes tento Jarden nepřejdeš! Přikaž všakJehošuovi a ujisti ho a posil, jelikož tenpřejde před čelem toho lidu a přidělí jimdo dědictví zemi, kterou ty vidíš.“

Zajímavé na tom je, že si Moše nevy-světloval zamítnutí své prosby tím, že

každý člověk musí zemřít, a on není vý-jimkou. Moše si to vysvětluje Božímhněvem kvůli vám, jeho obci, a na prvnípohled se zdá, že se cítí být vinen tím, žeIzrael nedobyl Zaslíbenou zemi hned dru-hého roku po východu z Egypta. Kdybybyl lepším vůdcem, převedl by lid přesJarden druhého roku po východu z Egyp-ta, kdy mu do sto dvaceti scházelo celýchosmnáct let!

Ani Bůh mu tím však neargumentuje.Neřekl mu: Mlč, takhle jsem se rozhodl,

a tak to bude! Argumentuje mu něčím ji-ným, hříchem, jehož se Moše s Aharo-nem měli dopustit, když neposvětili jehoJméno u Vod sváru. „Za to, že jste mi ne-věřili a neposvětili jste mne před očimasynů Jisraele, nepřivedete toto shromáž-dění do země, kterou jsem jim dal!“Mnoho učenců si už dostatečně lámalohlavu, čím to vlastně Moše rabenu nepo-světil Boží jméno. Nějak se jim nezdá, žeby to opravdu bylo proto, že místo abypromluvil ke skále, tloukl do ní holí.Rambam vidí jejich hřích v tom, že setam Moše osopil na Hospodinův lid, kte-rý volal po vodě, jako na rebely a nepro-jevil mu patřičnou úctu. Jinými slovy, žev hněvu zapomněl, že i tato skála je při-pravena vydat tolik vody, kolik potřebujek životu a kolik v sobě má.

Kdysi na mne v Kronice Mongolů, vě-nované převážně skutkům Čingischána,učinilo velký dojem vyprávění, které sou-viselo s jeho narozením. Kmen očekával

karavanu, doprovázející nevěstu, jeho bu-doucí matku. Jmenovala se, tuším, Bílálaň. K tomu, aby určili den jejího příjezdu,přirozeně použili schopnosti slepého ša-mana vidět do vzdálenosti, kam lidskýzrak nedohlédne. Vyvedli ho na návršís výhledem do pusté mongolské stepi, abyse jim podíval, kolik dní cesty je nevěstavzdálena, a on se podíval a řekl: tolik a to-lik. Když pak karavana s nevěstou měladorazit, bylo připraveno všechno, co mábýt připraveno, a kmen jí mohl radostně

jet v ústrety. Na slepého ša-mana bylo samozřejmě spo-lehnutí.

Zaujalo mne to tehdy, pro-tože kmen využíval nadpřiro-zených schopností svého ša-mana k tak praktickýmúčelům. S rolí rabína v židov-ské obci to je ale podobné.Pořizuje si rabína, aby jísloužil vědomostmi a schop-nostmi, které získal studiemTóry, a také od něj očekává,že se naučil vidět dál a hlou-běji do potřeb obce a jejíchčlenů, než oni sami dohléd-nou, nebo by to očekávatměla. Znát skutečné potřebyobce, ne jenom ty, jež samaobec vidí, je pro rabína hlav-ní úkol. Neměl by vyžadovatněco, co jeho obec neníschopná splnit, a stejně taknesmí pustit ze zřetele, žev ní dříme potenciál, kterýpřesahuje všechny jeho vědo-mosti jako nebe přesahujeHimálaj. Nesmí zapomenout,

že obec slouží Bohu a on slouží oběma. Toje častý důvod, proč rabín leze obci nanervy, ale rovněž důvod k tomu, proč by siměla vybírat statečného rabína, který vidío těch pár dní dopředu a dokáže to říct tak,aby mu obec rozuměla.

O to jsem se sice devatenáct let snažil,ale jestli se mi to dařilo, mohu mít a mámsvé pochybnosti. Horší je, že když jsempřijímal svůj úkol, dohlédl jsem pouze dodnů, které právě končí. A teď bych rád vidělještě o kus dál. Možná, že touha „spatřit tudobrou zemi za Jardenem, onu dobrou horua Levanon“, když tam jeho vlastní krokynepovedou, je poslední povinností staréhorabína, aby svého nástupce mohl ujistita posílit ho, že ona „Bílá laň“, která je nadohled jemu, bude na dohled všem a ne-vzejde z ní žádný Čingischán.

S tímto přáním přeji vám všem a každé-mu zvlášť požehnaný rok ???’’? v jižšestém tisíciletí židovského letopočtu.

EFRAIM SIDON, váš rabín

VĚSTNÍK 9/2011 3

NOVOROČNÍ DOPIS5772

Efraim Sidon na počátku svého rabínského působení v Praze. Foto archiv.

KI TECE (5M 21,10–25,19)„Když si muž vezme ženu a pojme ji zamanželku a stane se pak, že nenaleznepřízně v jeho očích, neboť nalezl na níněco hanlivého, a (on) jí napíše list rozlu-čovací a dá (jej) do ruky její a odešle ji zesvého domu.“ (5M 24,1)

Na těchto slovech se v judaismu zakládázákon o rozvodu. Na první pohled se zdá,že Tóra činí dvě jasná prohlášení: zaprvé –na rozvod lze pomýšlet, pokud byl spá-chán hřích cizoložství; zadruhé – platí vý-hradně to, že rozvodový list dává manželženě (nikoli naopak).

Naši moudří interpretovali v rámci úst-ního zákona Talmudu uvedené verše růz-ně. Učili, že sexuální nemorálnost je pou-ze příkladem toho, co se v manželstvímůže pokazit. Za určující pokládali prvníčást verše: „nenalezne přízně v jehoočích“. Rabíni si zřejmě uvě-domovali, že manželství mo-hou dokonale otrávit i jiné fak-tory než nevěra, a tak kdyžmuž a žena souhlasili, rozvodpovolovali.

Rozhodli také, že se mužrozvádí se ženou, i když ženamá právo rozvod iniciovatv případě, že ji manžel zneuží-vá nebo už ho zkrátka nemůževystát. Pokud rabínští soudcicítili, že rozvod je oprávněný,mohli nechat manžela násilímdonutit, aby souhlasil s rozvo-dem (B. T. Ketubot 63; Ram-bam Zákony o rozvodu, kapi-tola 2, zákon 20). To, jakúzkostlivě rabíni dbali na to, aby zaručili,že ženy nebudou vystaveny nesnesitelné-mu manželství, dokazuje Talmud. Uvádíse v něm pět případů, kdy mohou rabínisami anulovat manželství, pokud se man-žel choval jako zbabělec a odmítl dát roz-vodový list.

Když se vyskytly námitky k principu,podle něhož mohl náboženský soud vyslatprávní „donucovače“, aby „ho (manžela)tloukli tak dlouho, až prohlásí, že se s nívskutku chce rozvést“, mluvíme tedy o ná-mitkách k principu, který povoluje vynu-cování nějakého činu fyzickým násilím,Maimonides tvrdil následující: Jelikožkaždý Žid touží dělat jen to, co je správné,a jelikož je správné, aby manžel propustilženu ze svazku, který jí připadá nesnesi-telný, pak tělesné násilí mu jen pomáháučinit to, co by vykonat měl.

Jednou z důležitých funkcí, které vyko-nává Ohr Torah Stone (nábožensko-vzdě-lávací organizace, již autor řídí), je právnípomoc, poradní centrum a horká linka, ježmají pomáhat ženám k tomu, aby dosáhly

rozvodu. Jde o to vysvětlovat možné důvo-dy, které mají přesvědčit manžela, abys rozvodem souhlasil: aby pochopil, žeslovní ponižování může být stejně záludné

jako fyzické týrání a že mužské záletnictvíje pro rodinný život stejně zničující jakoženská promiskuita.

Je jasné, že v osvícené zemi v jednadva-cátém století nebude žádný soud vymáhatsouhlas násilím. Ale vůči vzdorovitýmmanželům byly zavedeny jiné „donucova-cí“ prostředky: odebrání cestovního pasuči řidičského průkazu, a pokud všechnoselže, lze takového člověka poslat i do vě-zení. Tímto způsobem udržujeme biblic-kou normu – rozvodový list vydává stálemanžel –, ale žena má velké možnosti: po-kud manželství je skutečně neudržitelné,může manžela zažalovat a iniciovat roz-vod. Což je zcela v souladu s talmudickýmprohlášením, které říká, „aby osvobodiliagunu (ženu, které manžel odmítá vydatrozvodový list), mudrci zapojili veškeroushovívavost“ (B. T. Gitin 2B, 3a).

Talmud dokáže dělat přemety, jen abyosvobodil manželku z obtížné situace, do-konce může opřít své rozhodnutí o jedinésvědectví ženy nebo nežidovského svědka.Abychom naplnili literu i ducha Talmudu,

je nutné postupovat vůči agunám co nej-milosrdněji.

NICAVIM–VAJELECH (5M 29,9–31,30)„...a vrátíš se k Hospodinu, Bohu svému,a budeš poslouchati hlasu jeho, zcela tak,já tobě dnes přikazuji, ty a synové tvojia celým srdcem svým a s celou tvouduší...“ (5M 30,2)

Takto začíná biblický oddíl, jejž Na-chmanides nazval „oddílem pokání“. Při-kázání kát se je relevantní 365 dní v roce,ale největší váhu má během deseti dní odRoš hašana do Jom kipur.

Jak toto přikázání naplňujeme? Maimo-nides to vysvětluje jasně:

„Jestliže člověk překročí jakékoli přiká-zání Tóry, ať kladné či záporné, ať zhřešilúmyslně nebo neúmyslně, když činí poká-

ní a odvrátí se svého hříchu, jepovinen vyznat se před Bo-hem, nechť je požehnán, neboťje psáno: ,Muž či žena, kteřízhřeší, musí doznat hřích, kte-rý spáchali...‘ Toto se vztahujeke slovnímu doznání a toto do-znání je kladným přikázá-ním...“ (Zákony o pokání, 1,1)

Řekl bych, že příkaz kát seby se měl týkat vnitřního pro-cesu, odhánění zlého sklonu,ale z toho, co bylo řečeno, tovypadá, jako by pokání spočí-valo v pouhém vyslovováníslov. Proč je to tak?

Můj učitel rabín J. B. Solo-vejčik učil, že existují dva

aspekty příkazu pokání: zaprvé to je kapa-ra, odpuštění, mechanické přinášení obětní-ho daru a/nebo vyslovení doznání; zadruhéto je závažnější tahara, očištění, která vyža-duje zkušenost přeměny. Maimonides pro-bírá tento druhý, závažnější aspekt pokáníve své druhé kapitole a nazývá je „úplnýmpokáním“ (tšuva gemura).

Přes tradiční brilantnost výkladu rabihoSolovejčika mě uplynulé roky naučily, žehřebík na hlavičku uhodil spíše Maimoni-des, když tvrdil, že základní příkaz se týkádoznání. Je zřejmé, že to, co mnozí mohoupokládat za jednoduchou, snad i mecha-nickou formuli – „Prosím, (Bože, ženo,muži, otče, matko, dítě, sousede, kolego)odpusť mi, zhřešil jsem, provinil jsem sena tobě tím, co jsem učinil; lituji svýchskutků a nikdy nic takového neučiním“ –,je pro většinu lidí nadmíru složité.

V minulých letech jsme byli svědky to-ho, že se provinili vysoce postavení lidé,politici, ministři; někteří byli dokonce zasvé činy odvoláni či zažalováni. Nevím aleani o jediném případu, kdy by někdo z nich

4 VĚSTNÍK 9/2011

SIDRAPRO TENTO

MĚSÍC

Marcela Sidonová: Rozvod.

veřejně přiznal vinu a žádal své voliče o od-puštění. Proč? Proč je doznání tak složité?

Jeden velký sociolog a psycholog na-psal: „V každém člověku existují čtyři by-tosti, čtyři ,ty‘: ten, kdo si myslíš, že jsi;ten, za koho tě pokládají ostatní; ten,o němž si myslíš, že tě za něj druzí poklá-dají; a ten, kým bys chtěl pro druhé být.“Rozdíl mezi těmito čtyřmi osobami, hlav-ně mezi tím, kdo jsi, a tím, za koho chceš,aby tě druzí pokládali, je právě to, co způ-sobuje tragický nelad v duši mnoha lidí,vytváří v nejlepším případě přetvářkua v nejhorším psychózu.

Každá lidská bytost je z biblického po-hledu úplným stvořením, sestávajícímz pozemského masa a Božího obrazu:„I utvořil Hospodin Bůh člověka z prachuzemě a vdechl do nosu jeho dech životaa stal se člověk bytostí živou.“ (1M 2,7)

Každé ráno vstaneme a pronesememodlitbu: „Můj Pane, duše, kterou jsi midal, je čistá. Stvořil jsi ji. Vymodeloval jsiji. Vdechl jsi do mě svou Boží esenci.“ Ra-bíni zde učí, že základem každého člověkaje Boží prvek uvnitř něj. Vnější tělo jepouhá skořepina, již lze oddělit. Každýz nás nosí navenek uniformu: vojáka, ob-chodníka, rodiče, politika. Slovo personapochází z řečtiny a znamená „maska“.Spousta našich identit je určena ostatním,vyjadřujeme tak, jak chceme, aby nás dru-zí vnímali. Někdy se tato maska stane takmocnou, že překoná i Boží obraz uvnitřnás. A když je náš hřích tak silný, že by sedoznáním zbortila i celá maska, pak hoprostě nepřiznáme, často ani sami sobě.

Pokud však hrajeme svou roli tak, že siza veřejnou maskou uchováme svůj Božíobraz, své ryzí já, pak se od své maskymůžeme osvobodit, a to právě pokáním.I velekněz, oblečený do kněžského osmi-dílného hábitu, zahájil sváteční rituál vý-křikem: „Prosím, Bože, odpusť.“ Talmud(B. T. Hagiga 13,14) mluví o kdysi slav-ném rabínovi Elíšovi ben Abujovi, který sestal hříšníkem, následoval římské filosofya byl nazýván Acher, ve významu „tendruhý“. Rabi Meir, jeho žák, ho prosil, abyse vrátil, aby se kál. „Ne,“ zněla odpověď.„Pro mě je už pozdě. Zaslechl jsem Božíhlas zpoza opony a ten říkal: ,Vraťte se,zbloudilé děti, kromě Achera.‘“

Rabi Solovejčik vysvětluje: Acher zničilsvůj Boží obraz; dokud byl Elíša potlače-ný, bylo na pokání pozdě. Ale pro Elíšuben Abuju nebylo pozdě nikdy.

Obnovte své nejvnitřnější já a nezáležína tom, jak daleko jste bloudili. Vždyckyse můžete vrátit ke své podstatě, již na po-čátku stvořil Hospodin.

(Z komentářů rabína Šlomo Riskina vybrala přeložila A. Marxová.)

VĚSTNÍK 9/2011 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – září 2011

Staronová synagoga2. 9. pátek začátek šabatu 19.27 hodin3. 9. sobota ŠOFTIM 5M 16,18–21,9

hf: Iz 51,12–52,12mincha – perek 1 19.00 hodinkonec šabatu 20.33 hodin

9. 9. pátek začátek šabatu 19.12 hodin10. 9. sobota KI TECE 5M 21,10–25,19

hf: Iz 54,1–10mincha – perek 2 18.45 hodinkonec šabatu 20.17 hodin

16. 9. pátek začátek šabatu 18.57 hodin17. 9. sobota KITAVO 5M 26,1–29,8

hf: Iz 60,1–22mincha – perek 3–4 18.30 hodinkonec šabatu 20.01 hodin

23. 9. pátek začátek šabatu 18.41 hodin24. 9. sobota ŠABAT SLICHOT

NICAVIM–VAJELECH 5M 29,9–31,30hf: Iz 61,10–63,9mincha – perek 5–6 18.15 hodinkonec šabatu 19.45 hodin

28. 9. středa předvečer Roš hašana 5772 18.30 hodin29. 9. čtvrtek 1. DEN ROŠ HAŠANA 5772 – šachrit 8.00 hodin

TEKI‘AT ŠOFAR 11.00 hodinmincha 17.15 hodinTAŠLICH 17.45 hodinmaariv 18.45 hodin

30. 9. pátek 2. DEN ROŠ HAŠANA 5772 – šachrit 8.00 hodinTEKI‘AT ŠOFAR 11.00 hodinmincha, kabalat šabat, maariv 18.26 hodin1. 10. sobota ŠABAT ŠUVA

HAAZINU 5M 32,1–52hf: Oz 14,2–10; Jl 2,15–27mincha 18.00 hodinkonec šabatu 19.30 hodin

V sobotu šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30 a mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hod.

V sobotu mincha (odpolední modlitba) od 13.30 hodin.

Jeruzalémská synagoga28. 9. středa předvečer Roš hašana 18.30 hodin29. 9. čtvrtek 1. den ROŠ HAŠANA

šachrit 9.00, mincha 18.00, maariv 18.45 hodin30. 9. pátek 2. den ROŠ HAŠANA 9.00 hodin

mincha, kabalat šabat, maariv 18.00 hodinV pátek večer se zde mimo 2. 9. v 19.30 a 30. 9. v 18.00 hod. bohoslužby nekonají.

Začátek bohoslužeb v sobotu je vždy v 9.00 hodin.

Španělská synagoga (Bejt Praha)(v jazyce českém, anglickém, a hebrejském – Steven Beck, Sari Ganulin, Peter Gyori)

Večer Roš hašana – středa 28. září v 19.00 hodin.Po skončení bohoslužby (přibližně ve 20.30 hodin) se koná slavnostní večeře.

Rezervace apilatova@hotmail.com (lístky na večeři musí být rezervovány do 15. září).1. den Roš hašana – čtvrtek 29. září

Ranní bohoslužba – šachrit + mincha od 10.00 hodin, Tašlich v 17.00 hodin.2. den Roš hašana + Kabalat šabat – pátek 30. září

večerní bohoslužba od 19.00 hodin.

Libeňská synagoga (Bejt Simcha)Předvečer Roš hašana 28. 9. 2011 – maariv v 19 hodin.

1. den Roš hašana 29. 9. 2011 – šachrit a musav v 10.30 hodin.

Bc. TOMÁŠ POJAR (nar. 1973 v Praze) vy-studoval politologii na Fakultě sociálníchvěd UK, v letech 1990–1992 studovalv Izraeli, v letech 2003–2004 v USA. Odroku 1995 působil v organizaci Člověkv tísni, nejprve jako koordinátor humani-tárních projektů, v letech 1997–2005 jakoředitel. Od roku 2005 pracoval na MZVČR jako náměstek, od února 2010 je vel-vyslancem ČR ve Státě Izrael. (Následujícírozhovor navazuje na interview, které bylov Rch otištěno v únoru 2010.)

Jste ve funkci českého velvyslance v Iz-raeli již rok a půl, zažil jste tam arabskéjaro. Jak na něj Izraelci reagují? Myslím, že převažují obavy. Jednak sez něčeho známého jde do neznáma, lidé sebojí toho, že v jednotlivých zemích budevíce chaosu, nebude fungovat ekonomika(čímž nechci říct, že teď funguje dobře, alenebude to rozhodně lepší), dojde k nárůstuextremismu, populismu a islamismu. Alesnad to neplatí pro všechny země. Izraelcitřeba dlouho říkali, že ten známý ďábelv Damašku je lepší než ten neznámý, kterýmůže přijít po něm.V poslední době sílíhlasy, že po incidentech na Golanskýchvýšinách, což byla nejklidnější hranice Iz-raele, poté co Asad chtěl odvést pozornostod domácích problémů ve své zemi tím, žeklid na Golanech cíleně narušil, začal pře-važovat názor, že ten neznámý je lepší nežten známý. Panují určitě obavy z toho, cose může stát v Jordánsku, tam by se situacez perspektivy Izraele a Západu mohla jedi-ně zhoršit. Izraelci se bojí, že to arabskéjaro, které ve skutečnosti začalo v zimě, ne-povede, alespoň v krátkodobém horizontu,k větší svobodě a prosperitě, jak tomu by-lo ve střední a východní Evropě, ale k vět-šímu chaosu, chudobě a k posílení islamis-tických, protiizraelských a protizápadníchnálad.

A jaká očekávání vzbuzuje u Palestincůvyhlášení palestinského státu, ke které-mu má dojít v září?Palestinci svůj stát určitě chtějí. Ale nadruhou stranu byl nedávno proveden po-měrně rozsáhlý průzkum na palestinskýchúzemích, jak na Západním břehu, tak v Ga-ze, tak ve východním Jeruzalémě. V němjen čtyři procenta lidí prohlásila, že je zají-má, jak dopadne hlasování o vzniku pales-tinského státu ve Valném shromážděníOSN; 80 % se zajímalo o práci, o bezpeč-nost, o ekonomickou situaci. Vyplynulo

z toho, že palestinská veřejnost vnímá ten-to krok jako cosi odtrženého od všedníchproblémů. Neočekávají od něho nic pozi-tivního, nic, co by reálně mohlo zlepšit je-jich každodenní situaci, nemají žádné ilu-ze. Naopak se někteří asi obávají většíhochaosu. To samo o sobě pro mě překvapivénení, ale ta pouhá čtyři procenta mě udivi-la. Nikdo neví, co vlastně bude předlože-no, o čem se bude hlasovat, a hlavně, co tobude znamenat potom konkrétně pro bez-pečnostní a ekonomickou situaci. Reálně,právně se prakticky nic nestane, Radoubezpečnosti to neprojde, a co se týká Val-ného shromáždění, je to jakýsi deklarator-

ní akt, je důležitý, ale jeho důležitost by seneměla přeceňovat. Do určité míry je i ne-bezpečný.

Spíš je otázka, co to bude znamenat namístě, jaká očekávání to vzbudí, jaké z to-ho budou frustrace. To, že očekávání pa-lestinské veřejnosti jsou mizivá, je velmirealistický postoj a v zásadě správný.Obecně jsou Izraelci i Palestinci dalekovětšími realisty, co se týká řešení neboalespoň ukočírování konfliktu než většinaEvropanů a profesionálních mírotvorců.

Já pevně doufám, že se na místě začnouřešit konkrétní problémy. Myslím, žesituaci by pomohlo více střízlivosti, a to ne-jen na izraelské a palestinské straně, alehlavně v Evropě a v Americe. Bylo by toužitečnější než budovat vzdušné zámkyo věčném míru, který v blízké době nena-stane, ani nastat nemůže. Ale může býtrozdíl v tom, jak bude konflikt intenzivní.Nikdo nemůže popřít, že situace se za po-slední dva tři roky ekonomicky i bezpeč-nostně na palestinských územích i ve vlast-ním území Izraele zlepšovala. Já doufám,že se všichni budou snažit, aby tenhletrend pokračoval, na tom se pak dá vybu-

dovat něco skutečně trvalého. Velké vizeo tom, že se nějakými deklaracemi všechnopřeskočí a bude dobře, zkrátka nefungují.

ČR byla první evropská země, která od-mítla účast na pokračování durbanskékonference. Co k tomu vedlo?Nechceme hrát tu hru, že se jedná o procesčistý a dobře míněný, protože jsme pře-svědčeni o tom, že předchozí konferencev Durbanu byla naprosto a od základušpatně, že jakékoli kosmetické změny tenzáklad změnit nemohou. My jsme neode-šli okamžitě, snažili jsme studovat návrhy,které tam byly, ale viděli jsme, že to jdepodobným směrem jako v minulosti, žeprostě se toho účastnit nechceme. Je to náškonzistentní a předvídatelný postoj, nakterý můžeme být patřičně hrdí.

Pokusil byste se shrnout, co se za uply-nulé období podařilo pro česko-izrael-ské vztahy vykonat?Je toho hodně. Uskutečnila se celá řadadůležitých vzájemných návštěv: do Českérepubliky poprvé zavítal izraelský premi-ér, do Izraele přijelo mnoho českých dele-gací včetně několika ministrů. Nyní se jižpřipravuje návštěva českého premiérav Izraeli. Podařilo se uspořádat spoustukulturních akcí, rozjelo se fungování Čes-kého centra v Tel Avivu. Další akce budounásledovat, jednou z největších budou DnyPrahy v Jeruzalémě v rámci Izraelskéhofestivalu. Vznikla Izraelsko-česká obchod-ní a průmyslová komora. Komora v Prazesice funguje, ale v Izraeli v posledních le-tech nebyla, od ledna je plně aktivní. Ros-te i česko-izraelský obchod, uskutečnila seprvní česká investice v Izraeli a posilují iz-raelské investice u nás.

Vznikly dohody mezi českými a izrael-skými univerzitami, takže lze očekávat, žedo Izraele bude jezdit více studentů a věd-ců a sem zase víc izraelských, že budouvznikat společné projekty. Ty se už roz-bíhají ve vědě a ve výzkumu na základědohody o spolupráci v aplikovaném vý-zkumu. Teď se chystá dohoda o výzkumuprimárním, tj. mezi univerzitami. Českávláda nedávno uvolnila deset milionů korunna to, aby v Herzlii při univerzitě vzniklstudijní a badatelský fond Masaryk Distin-guished Chair, kam budou moci jezdit češ-tí studenti a badatelé.

Na co se tento program zaměří?Na společenské vědy, ekonomii, psycholo-gii, strategická studia, mezinárodní vztahy,zahraniční vztahy, bezpečnostní studia,média, IT. Počítáme tu se vzájemnou stu-dijní výměnou a doufám, že časem vznik-nou i společné studijní programy.

6 VĚSTNÍK 9/2011

VELKÉ VIZE NEFUNGUJÍRozhovor s českým velvyslancem v Izraeli Tomášem Pojarem

Ze setkání s Pitterovými dětmi. Foto Pavlína Šulcová.

Řekl byste konkrétněji něco o izrael-ských investicích v České republice?Největší je Teva, což je farmaceutická fir-ma, jedna z největších na světě, pak tu jeOsem, potravinářská firma. Izraelci takéinvestují do špičkových technologií, zná-mé jsou developerské investice. Investicečesko-americké skupiny z ČR jde do izra-elského počítačového sektoru.

A co vědecko-technická spolupráce?Existuje celá řada spoluprací, kdy koope-rují jednotliví vědci a týmy z jednotlivýchuniverzit v rámci evropských univerzit,kde jsou také Izraelci. V Izraeli byly na-příklad dvě mise organizované Česko-iz-raelskou komorou, které se zaměřily namedicínu a fungování nemocnic, dále miserektorů vysokých škol. Na podporu apli-kovaného výzkumu byl založen společnýfond, o fondu na podporu primárního vý-zkumu se nyní intenzivně jedná.

Lze prohlásit, že ekonomické vztahyjsou na tak dobré úrovní jako vztahypolitické?Jsou na vysoké na úrovni, ale je samozřej-mě možné je zvyšovat. Ta čísla jsou lepší,než mají srovnatelné země ze střední a vý-chodní Evropy, ale máme co dotahovattřeba ve srovnání s Rakouskem a západo-evropskými zeměmi. Český vývoz doIzraele je srovnatelný s vývozem do všecharabských zemí dohromady s výjimkouSpojených arabských emirátů. Není tozkrátka zanedbatelný faktor, ale zcela jistěje ještě prostor k intenzivnější obchodnívýměně.

Ke kulturním akcím: na webu zmiňuje-te diskuse s názvem Czech the Issues.Tenhle pořad zavedl už Michael Žantov-ský s tím, že se bude konat každý poslednípátek v měsíci. Debaty jsou na proměnlivátémata s různými lidmi, většinou ve velmiuvolněné páteční atmosféře. Pokud mámejasného, dobrého mluvčího, debatu dělá-me, ale ne za každou cenu. Pozvali jsmetřeba historika Toma Segeva, který nedáv-no vydal biografii Simona Wiesenthala. Jevelmi zajímavá, a mluví-li o ní autor, kterýna ní pracoval pět šest let a mluvil s řadoupamětníků, jejích aktérů, je to tím pouta-vější. Překvapilo mě, jak reagovali lidé, kekterým se dostal, kdo byl otevřenější, kdonechtěl mluvit. Je to bezprostřední výpo-věď člověka, který bohužel nestudovalčeské nebo československé archivy, alestřední Evropu zná a zároveň je to vtipnýa provokativní vypravěč, čtivý novinář.

Pak byl na ambasádě politolog DanShueftan, který se zabývá izraelsko-arab-skými vztahy. Letos vydal 800stránkovou

knihu na téma arabské menšiny v Izraeli,bohužel jen hebrejsky. Je to jeden z výřeč-ných provokativních odborníků na danétéma, neřídí se politickou korektností, aleříká věci, jak si je myslí, a má je navícpodložené celoživotním výzkumem. Sho-dou okolností to bylo v době, kdy se napůdě velvyslanců EU probírala zprávao arabské minoritě a v rámci těch debatjsme uspořádali naši besedu, aby zazněloi něco, co se člověk nedočte na předníchstránkách novin nebo se nedozví od akti-vistických lidskoprávních organizací.

Uspořádali jste také setkání „Pittero-vých dětí“.Tuhle akci zorganizovala švýcarská Nada-ce Přemysla Pittera a Olgy Fierzovéa pražské Pedagogické muzeum J. A. Ko-menského, jejichž pracovníci se rozhodlipřijet do Izraele a uspořádat setkání lidí,kterým v dětství po válce, v níž ztratili ro-diny, Pitter pomohl. V Izraeli jich žije pod-statná část. A tak se tyhle „děti“, už veznačně pokročilém věku, dostavily jak nanaši ambasádu, tak na setkání v Jad va-šem. Bylo to moc pěkné, spontánní.Vestejném duchu se neslo setkání „Wintono-vých dětí“ při promítání premiéry Mináčo-va filmu Nikova rodina v Jeruzalémě.

Řekl byste ještě pár slov ke dnům Prahyv Jeruzalémě?V rámci Izraelského festivalu, který sekoná vždycky na přelomu května a června,bude pět až osm akcí – přestavení, výsta-vy, koncerty – pod hlavičkou Prahy. Budeto takové představení metropole, doufám,že přijede i pražský primátor.

Praha je v Izraeli velmi oblíbenou desti-nací, jezdí sem podle statistik kolem sta ti-síce Izraelců ročně, vracejí se sem, cítí setu bezpečně. Udělali jsme už předvýběr,ředitel Izraelského festivalu byl v dubnuv Čechách, viděl řadu představení, mluvils celou řadou lidí, má představu, co v Izra-eli bude fungovat. Pokud se to podaří, bylaby to jedna z největších akcí za posledníchdvacet let.

Snažíme se rozvíjet i česko-americko-židovskou spolupráci. Vznikl dokumentpodle deníků Petra Ginze, který natočiliameričtí dokumentaristé společně s Ginzo-vou sestrou. Premiéra byla v New Yorku,pak v Jeruzalémě a v listopadu, v předve-čer 70. výročí založení terezínského ghet-ta, se uskuteční v Praze.

A jak se vyvíjí situace v muzeu a památ-níku Bejt Terezin?Ještě vláda premiéra Fischera přispěla fi-nanční podporou k tomu, aby Bejt Terezinmohl vybudovat řádný archiv a byl poté

schopen žádat o muzejní grant od Izrael-ského státu. Do roka byly ty peníze použi-ty a v červnu přijel ministr Besser a ofici-álně činnost moderního archivu zahájil.

Co vás při pobytu v Izraeli osobně nej-víc potěšilo nebo překvapilo?Jedna věc, která mě překvapila, ale na čes-ké straně, je ta, že do Izraele jezdí tak máloČechů. I když naším zájmem je, aby conejvíc Izraelců jezdilo sem, překvapil měten opačný směr. V porovnání s ostatnímizeměmi a při vědomí toho, že Češi hodněa rádi cestují, je to zvláštní. Jednak je tozřejmě dáno tím, že Izrael je drahá země,ale překvapilo mě, že i tím, že v Čecháchje poměrně rozšířená představa o tom, jakje tam nebezpečno. Do Izraele přijelo lonijen pár tisíc Čechů, zhruba na týden, byťse tento počet také zvyšuje. Pak necelýchdvacet tisíc, kteří jedou většinou do Egyp-ta a odtud na jeden den do Jeruzaléma. DoIzraele je však třeba jet nejméně na tý-den… Představa, že tam člověk pomalunemůže vyjít na ulici, je však bohužel roz-šířenější, než jsem si myslel. A vůbec ne-odpovídá realitě.

Roli v tom hrají možná i média.Jednak média a jednak je to zřejmě tím, žeaž na malé procento lidí u nás není rozší-řená křesťanská poutní turistika. Vychází,že v procentech jezdí do Izraele mnohemvíc Rakušanů, Slováků, Poláků, Ukrajin-ců, Rusů a Italů, a předpokládám, že medi-ální obraz v těchhle zemích nebude lepšínež v Česku, Izrael tam není vykreslovánbezpečněji než u nás. Navíc si myslím, žeu nás je pohled na tamní dění ještě střízli-vý. Tím, že do Izraele jezdí málo lidí, ne-přenášejí se zkušenosti z člověka na člo-věka. Za těch posledních dvacet se zdemožnosti cestování ohromně zlepšily: lzekoupit mnohem víc turistických map, je tuvíc turistických značek, je možné jezdit nakole, chodit po kopcích, je spousta míst,kde přespat, kombinovat návštěvu přírodys historií a současností.

Ale například do Ejlatu by se teď asi tu-risté vydávat neměli…Samozřejmě je možné do Ejlatu cestovat.Je třeba sledovat situaci na místě. Ale fak-tem je, že i přes ejlatské útoky (které senestaly přímo v Ejlatu) je dnes v Izraelinejbezpečněji za posledních mnoho let. Tosamé však platí i o palestinských územíchs výjimkou Gazy. Já mohu návštěvu Izrae-le jedině doporučit. Stejně tak doporučujitřeba návštěvu Betléma či Jericha. A po-kud jsou někde nepokoje, jedná se naštěstío lokální události. Doufejme, že to tak vy-drží. ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 9/2011 7

Jaakov Saphir ha-Levi (1822–1886)se narodil v litevském městečku Aš-mena. Jako chlapec se s rodiči přestě-hoval do Safedu ve Svaté zemi, tehdykontrolované osmanskou říší. Poté, cojeho rodiče roku 1836 zemřeli, odešeldo Jeruzaléma, kde se stal členemmístní ortodoxní obce. Před nástupemsionistického hnutí na konci 19. stole-tí se Židé do země Izraele stěhovalivýhradně z nábožen-ských důvodů. Zbožnékomunity, jejichž hlavníčinností bylo studium,však nemohly ani po-myslet na ekonomickousoběstačnost, a bylyproto tradičně podporo-vány prostředky, zasíla-nými z ostatních židov-ských obcí. Peníze,rozdělované mezi zbož-né usedlíky a instituce,byly zvány chalukaa k jejich výběru vybí-zeli vyslanci, zvaní ša-dar (zkratka ze šluchej de-rabanin,vyslanci rabínů). Právě tímto poslá-ním byl pověřen i Jaakov Saphir nej-prve roku 1848 a znovu v roce 1854.

Druhá cesta, která trvala čtyři rokya osm měsíců, jej zavedla do Egypta,Jemenu, Indie a nakonec do Austrálie.Zápisky z obou cest, obsahující pozo-rování, ale také přepisy historickýchdokumentů, se kterými se v jinakmálo navštěvovaných místech setkal,se Saphir rozhodl po svém návratu vy-dat. Dvousvazkový cestopis vyšel podnázvem Even safir (Safírový kámen)péčí učené židovské společnosti Me-kice nirdamim ve dvou svazcích roku1866 a 1874.

PARNÍ VŮZ NA ŽELEZNÉ CESTĚJaakov Saphir nebyl zřejmě přímo ra-bínem, měl však široké povědomía zběhlost v rabínské literatuře a tradi-cích. Zdá se, že nedisponoval žádnýmsvětským vzděláním a ve svém cesto-pise nepřekračuje hranice kánonuhebrejského písemnictví. Svou knihu

proto nemohl založit na tehdy již roz-vinuté cestopisné literatuře evropské-ho Západu. Jediným modelem mu bylstředověký hebrejský itinerář Benja-mina z Tudely (2. pol. 12. století), nakterý Saphir čas od času odkazuje.Benjaminův spis ovlivnil Saphirovyzápisky zejména ve výběru témat:Saphir zaznamenává počet Židů v na-vštívených místech, způsob jejich ob-

živy a jejich zvykové odlišnosti, vší-má si místních legend a popisujezázraky, jež se měly přihodit na nav-štívených poutních místech.

Saphir byl rovněž pečlivým kroni-kářem vlastního života. Když v úvodusvého cestopisu zmiňuje hlavní udá-losti svého života, vždy uvádí nejenjejich rok, ale dokonce přesné datum.Tutéž pečlivost vykazuje i popis jehocest. Téměř naivní snaha o zazname-nání podrobností vede Saphira k zařa-zení detailů, které někdy působí ažefemérně: při popisu cesty z Alexand-rie do Káhiry mimo jiné zmiňuje, žepoužil „parní vůz na železné cestě“(I:4b; první část trati z Alexandrie doKáhiry byla zprovozněna právě roku1854 a jednalo se o první železnici naafrickém kontinentu a Blízkém vý-chodě). Jakmile se však Saphir věnujemístním zvykům a reáliím, stává sejeho důraz na detail naopak vítaným.Již při návštěvě Káhiry si napříkladzapsal, že zde tehdy žilo asi sto rodinkaraitů, zvláštní větve judaismu, jejížčlenové neuznávají autoritu rabínských

učenců. Káhirští karaité podle Saphirabydleli ve zvláštní ulici a nebyli pova-žováni za Židy. U sefardských Židův Káhiře zaujal Saphira zvyk vyhraditv synagoze zvláště označené místopro ženichy (I:10a). Podrobně popisu-je způsob odívání káhirských Židů,u nichž jej překvapilo, že i vousy siupravují zcela po způsobu místníchArabů, takže je nelze nijak odlišit, ne-boť navíc hovoří arabsky. Poznamenalsi však také, že někteří mladí Židé senaopak snaží svým oděvem připodob-nit nové turecké módě a nosí „veliceširoké kalhoty, široký pás a na něm

krátkou kazajku jenk pupku, na hlavě pakmalé červené fezy s čer-nými střapci, které jimvisí na ramena. [...] Ne-nosí plnovous a někteříz nich se odívají zcelapo evropském způsobu“(I:10a). Často je Saphi-rovo vyprávění jednodu-še zábavné i tam, kde onsám je aktérem spíšepřízemních událostí,jako když s údivem po-pisuje, že káhirští Židéo svátku Sukot nikdy

nespí v otevřených sukách, jak byloběžné v Jeruzalémě. Místní mu vy-světlí, že důvodem je přítomnost bo-davého hmyzu, čemuž však Saphiruvěří teprve poté, co se ráno probudízcela oteklý (I:11a).

KÁHIRSKÁ GENIZAPři svých cestách se Saphir vždy po-koušel získat přístup k vzácným a sta-rým hebrejským knihám. V Káhiře sesnažil nalézt rukopis Bible z 10. stole-tí, obsahující masoru (textově-kriticképoznámky) Árona Ben-Ašera, o němžvěděl z Maimonidova kodexu MišneTora (Hilchot tfilin, mezuza ve-SeferTora 8:4): „V každé káhirské synagozemají poblíž svatostánku malou truhli-ci, v níž je uložen rukopis Písma veformě knihy a nikoli svitku. Nazývajíjej ,starobylým‘ a připisují mu většísvatost nežli svitku Tóry. Balí jej a za-vinují do několika textilií. Před nímneustále plane lampa. [...] Vyjímajíjej pouze vpředvečer Jom kipuru. [...]Velice jsem toužil tyto rukopisy spat-řit, abych se přesvědčil, zda v nich

8 VĚSTNÍK 9/2011

SAFÍROVÝ KÁMENZapomenutý cestovatel Jaakov Saphir

Nádraží v Káhiře. Kresba z roku 1858.

naleznu něco neznámého. Předevšímjsem však chtěl zjistit, jestli bych mezinimi nenašel Písmo z ruky Ben-Ašera,o kterém hovoří Maimonides.“ Ke své-mu zklamání Saphir zjistil, že skříňkyobsahují jen poškozené a neúplné ru-kopisy nebo dokonce jen tisky biblí.O něco později se však proslechlo, žeMaimonidem použitý rukopis je ulo-žen v aleppské synagoze a Saphirovise podařilo získat jeho částečný opis(tzv. Aleppský kodex byl při nepokojíchroku 1947 rozdělen a jeho známá částje uložena v jeruzalémském Chrámuknihy).

S Maimonidovým pobytem se pojíi káhirské předměstí Fustát, který Sap-hir při obou cestách do Egypta opako-vaně navštívil. V polovině 19. stoletížilo ve Fustátu jen málo Židů. Místnísynagoga, jejíž založení se připisovalobiblickému Ezrovi (ve skutečnosti jepojmenována po jistém Avrahamu ibnEzrovi, jenž roku 822 zakoupil poze-mek pro její výstavbu), přitahovalapředevším o novoluní množství pout-níků. Saphirovy zápisky z Fustátujsou významné pro popis této výji-mečné synagogy, zejména pak tamějšígenizy, kterou Saphir jako bibliofilnemohl ponechat bez povšimnutí:„Geniza byla umístěna ve čtvercovémístnosti na střeše synagogy. Žádnáze čtyř stěn neměla dveře, pouze svr-chu byla střecha otevřena a tudy vha-zovali opotřebované a roztrhané kni-hy. Když jsem vystoupil po žebříku dovýšky dvou a půl poschodí, zjistiljsem, že při opravě synagogy nahořezanechali také prkna, odřezky, kamenya další materiál, který se střechou se-sul dovnitř. Po dvou dnech úmornédřiny, když jsem byl plný prachu,osvobodil jsem několik listů z různýchstarých knih a rukopisů, avšak nic, coby stálo za to. Ustal jsem tedy v hledá-ní, avšak kdo ví, co je dole.“ Jen o ně-kolik desetiletí později uposlechl Sa-phirovy výzvy jiný židovský učenec,Solomon Schechter (1847–1915), kte-rému se podařilo obsah genizy vy-zvednout a z větší části přesunout doAnglie. Právě Solomonu Schechterovije dnes přičítána hlavní zásluha o ob-jev této rozsáhlé „knihovny“, v níž senašly mimo jiné zlomky psané přímoMaimonidovou rukou, hebrejskézlomky mudroslovné Knihy Síracho-

vy, po staletí známé jen v řeckém pře-kladu, stejně jako tisíce dokladů stře-dověké židovské kultury z celéhoStředomoří i z Aškenázu.

LÁZEŇ V JEMENUSaphirův cestopis obsahuje detailnípopis zvyků a života jemenskýchŽidů, který patří k cenným pramenůmpoznání jejich tradic. Fascinující jenapříklad popis Pesachu v Sanaá(I:88b–89a), kde Saphir pobýval v ro-dině jistého Josefa Tairiho. Saphir za-znamenal místní způsob pečení mace-sů i podmínek recitace požehnání přijejich jedení, o nichž debatoval s míst-ním rabínem. Při sederu v Tairihodomě, kde seděli na zemi u nízkýchstolků, si povšiml zajímavých detailůrecitace Hagady, i když současněmohl s uspokojením konstatovat, žejemenští Židé „slavili Seder stejnějako celý Jisrael“. Protože v Sanaá,v jehož židovské čtvrti stálo podleSaphira šest tisíc domů a dvacet syna-

gog (I:91a), měli Židé horkou lázeň,Saphir se zde poprvé od příchodu doJemenu vykoupal a zkrátil si vous.

Ze Sanaá pokračoval Saphir doAdenu, odkud se přeplavil do Indie.Touto částí cesty, která jej zavedla ná-sledně na Malabar a do Singapuru, naJávu, do Austrálie, na Nový Zélanda před návratem do Jeruzaléma ještěna Cejlon, se budeme zabývat příště.

PAVEL SLÁDEK

NOVÉ KNIHY

RUDOLF RODEN: MIAPražský rodák Rudolf Roden (nar. 1923)prošel Terezínem i Osvětimí, je známýjako psychiatr a autor esejistických črta vzpomínek. Novela Mia je jeho prvníprózou a autor v ní propojuje milostnýpsychologický příběh s okolnostmi poli-tickými a společenskými, především zdů-razňuje atmosféru socialistického Česko-slovenska v konfrontaci se svobodnouspolečností Západu. V nejobecnější roviněřeší otázku emigrace jako záležitost lid-ského, a obzvláště židovského osudu.

Vydalo nakladatelství Prostor, Praha2011; 131 stran, doporučená cena 200 Kč.

BLANKA ROZKOŠNÁ:ŽIDÉ V OSEKU A RADOMYŠLI aneb Rodný kraj otce Franze KafkyVe vlastním nákladu vydaná útlá, ale peč-livě připravená a informativní publikaceo historii Židů v Oseku u Strakonica v Radomyšli a o tamních židovskýchpamátkách. Samostatnou kapitolu věnujeB. Rozkošná příbuzným Franze Kafky:dědeček slavného pražského rodáka Jakobtotiž pocházel z Oseka. Rozepisuje seo velmi skromných poměrech, v nichž ro-dina, tedy i Kafkův otec Hermann, žila(jejich malá chaloupka je v knize zachyce-na v dnešní podobě). Hermanna poslali ro-diče ve čtrnácti letech k cizím lidem a odté doby se musel sám živit. Knížka je sou-částí autorčina cyklu brožur mapujícíchhistorii Židů v Čechách (dosud vyšlo: Židév Brandýse nad Labem a okolí; Židév Českém Dubu; Židé v Lysé nad Labem,Milovicích a okolí; Židé v Mnichově Hra-dišti a okolí; Židé v Poděbradech a okolí;Židé na Vlašimsku a dolním Posázaví).Brožury stojí okolo 100 Kč a lze je objed-nat na adrese www.antikvariat-judaica.cz.

Vyšlo vlastním nákladem autorky v Pra-ze roku 2011. 27 stran, fotografie; dop.cena 60 Kč.

CHUCPEDIE– THE JEWISH JOKES BOOKAnglicko-česká kniha židovských anekdotKnížku celkem vousatých (ale i méně zná-mých) židovských anekdot sestavil JuliusMüller a rozřadil je do několika tematic-kých okruhů: O Bohu; O rodině; O náro-dech; Ostatní náboženství; O nemocia smrti; O exilu a Státu Izrael; O svátcích,ale také O podnikání.

Vydalo nakl. Garamond v Praze roku2011. Do angličtiny přeložil A. Grünber-ger. 206 stran, dop. cena: 198 Kč, u nakla-datele (www.e-garamond.cz) za 158 Kč.

VĚSTNÍK 9/2011 9

Jaakov Saphir. Foto z Jewish Encyclopedia, 1906.

Kdo je Žid? Svědek Boží transcendencea přítomnosti; člověk, do jehož života bymohl Abraham vstoupit jako do svého do-mova; člověk, s nímž byse rabi Akiva cítil hlubo-ce spřízněn; člověk, zakterého by se židovštímučedníci žádné gene-race nemuseli stydět.

Kdo je Žid? Ten, kdoztrácí svoji integritu, po-kud je nevšímavý k utr-pení, kterým procházejíjiní lidé. Kdo je Žid?Ten, kdo je přítomenv Božích snech a zámě-rech, ten, pro koho jeBůh skutečností a ne ab-strakcí. Ten, kdo má zapovinnost znát Boží účastv dějinách, podílet se naposvěcení času a po-vznesení Svaté země, mít opravdovou vá-šeň pro spravedlnost i schopnost považo-vat vlastní obnovu za skutečnou událost,každý týden, v pátek večer. Kdo je Žid?Ten, kdo je schopen vyvolat a v praxi ob-hájit, co bylo v minulosti našeho lidu sva-té, a nosit v srdci proroctví a vize vykou-pení pro dny, které přijdou.

ZÁVAZEK SRDCE A DUŠEJak zajistit přežití Židů? Nejlepším proro-kem naší budoucnosti je naše minulost. Jakjsme reagovali na útoky a výzvy změna rozkladu, na perzekuci a nenávist, jakjsme jako národ přežili v průběhu tolikastaletí? Neměli jsme ani moc, ani spojence,ani přátele, ani území, ani žádnou viditel-nou organizaci, která by nás pomohla ucho-vat nedotčené, věřící, věrné sobě samým.

Častá odpověď, podle které jsme siuchovali svou soudržnost díky síle idejejediného Boha, že naše věrnost tomutoBohu převyšovala moc králů a tyranůstejně jako nenávist a zášť našich sousedů– to je jen popisné vyprávění děje. Židébyli často napadáni ve jménu mocnýcha přitažlivých mýtů a idejí, a přece odolalipokušení konverze a asimilace. Nehleděna to, že člověk je bytost z masa a krve;má srdce a rozum. Jak by mohl žít z pouhéabstrakce?

To, co nám umožnilo neztratit to pod-statné, je závazek srdce a duše, láska, kteráobsahuje charakter a přesvědčení.

To nejmoudřejší, co bylo k tajemství na-šeho přežívání řečeno, jsou tato slavná slo-

va: Bůh, Izrael a Tóra jsou jedno a totéž.Tyto tři skutečnosti jsou neoddělitelné, na-vzájem na sobě závislé. Uznat to vyžaduje

znát jejich povahu a takélásku.

Každý život, v němžchybí jediná z těchto třískutečností, se podobátrojnožce, která má pou-ze dvě nohy, i když ty třipojmy nemají stejnouhodnotu a musí býtzkoumány v řádu, kterýje jim vlastní. Koncepce,které se mýlí v pořadí je-jich hodnot, a k takovýmomylům v historii ne-zřídka docházelo, vedlypak k deformacím zá-kladních perspektiv, ze-jména životních hodnot.

NÁVRAT K JUDAISMUKlasický reformovaný judaismus je zalo-žen na monoteistické etice, kterou považujeza samu esenci judaismu; Tórou a Izrae-lem se příliš nezabývá.

Laický nacionalismus pro změnu pova-žuje za svůj zásadní cíl a úkol lid Izraelea pomíjí Boha i Tóru.

Moderní ultraortodoxie se zase ve svéhorlivé obraně dodržování rituálních před-pisů věnuje převážně Tóře a kodexu rabín-ského práva Šulchan aruch, kterému při-kládá takřka stejnou důležitost jako Tóřesamé, což vede někdy až k okázalé forma-lizaci víry.

Samo sebou se rozumí, že je nezbytněnutné žít v řádu naší tradice, jak je to jenmožné – a možná dokonce i o něco víc,než je to možné – podle pravidel vírya halachy.

Sionistickým ideálem není pouze vy-mezit hranici země, ale také hranice ná-roda. A národem se tu rozumí nejen sku-tečnost biologická, ale také myšlenkya závazky, které národ reprezentuje. „Si-onismus je návratem k judaismu, kterýdokonce předchází návratu do židovskézemě,“ prohlásil Theodor Herzl ve svémúvodním projevu na prvním sionistickémkongresu.

Skutečností je, že judaismus bez hala-chy je jako strom oddělený od svých koře-nů. Platí, že zlehčovat víru a halachu zna-mená ohrožovat samu existenci našehonároda. To je nebezpečí, které vyžadujenaši nejbdělejší pozornost. Tisíc osm set

let jsme byli národem bez země. Dnes sto-jíme před nebezpečím, že budeme zemíbez národa.

V současnosti se setkáváme se dvěmakategoriemi lidí: na jedné straně stojí ti,kteří dychtivě prohledávají minulost a pát-rají, co zbylo z dědictví po zmizelých li-dech nebo vyhubených obcích. Ti druzí senaopak vůbec necítí dotčeni úzkostí uply-nulých tisíciletí ani záhubou nesčíslnýchduší, které nám byly vzaty, ti, kteří si mys-lí, že současnost je vše a že člověk můžežít bez minulosti.

SVĚDECTVÍNa tvrzení, že tajemství našeho přežití jeobsaženo v naší vůli k životu, může něcobýt. Ale vůle žít dlouho nevydrží, pokudnevíme, proč žijeme.

Skutečná posedlost, která hýbe židov-skou duší, je vášnivé hledání posledníhosmyslu každé věci. Jakkoli je svatý a důle-žitý boj o to, aby náš národ žil důstojněa v bezpečí, otázka, která trápí naši mlá-dež, je tato: co vlastně znamená žít bez-pečně a důstojně? Jaká orientace má určo-vat náš způsob života? Jakými hodnotamise máme řídit? Jaké vlastnosti máme roz-víjet?

Věřím, že nejhlubším znakem existenceje být nositelem důkazu v náboženskémslova smyslu. Jakým nositelem a jakéhodůkazu? Znovuvytvoření Státu Izrael jeneuvěřitelnou událostí, která nemá v du-chovních dějinách lidstva precedent. Samaexistence tohoto státu je potvrzením pře-vahy židovské spirituality nad chaosemhistorie. Ti, kteří jsou přítomni nebo se po-dílejí na rozvoji této nádherné skutečnosti,o tom nesou svědectví před světem a progenerace, které přijdou. Jaké je znamení,které tento důkaz a svědectví přinášejí?Soucítění s Bohem a respekt k člověku,oslava svaté podstaty času, vnímavost protajemství židovské existence a vnímavostpro Boží přítomnost v Bibli.

Z francouzštiny přeložil jd

Projev, který dosud neztratil svou aktuál-nost a jehož nejpodstatnější část zde jakonámět k zamyšlení na počátku novéhoroku 5772 otiskujeme, pronesl rabín a ná-boženský myslitel Abraham Heschel naSvětovém sionistickém kongresu v roce1972. Abraham Joshua Heschel (1907 až1972) se narodil ve Varšavě, holokaustpřežil jako jediný ze své rodiny a od roku1946 působil jako profesor na JewishTheological Seminary v New Yorku. Patřímezi významné židovské filosofy 20. stole-tí. Česky vyšla v nakladatelství Academiajeho práce Šabat.

10 VĚSTNÍK 9/2011

Abraham Joshua Heschel:

KDO JE TO ŽID?

A. J. Heschel. Foto archiv.

Československo bylo de facto jedinouzemí, která v roce 1948 nabídla Státu Izra-el ve chvíli, kdy to nejvíce potřeboval, vo-jenskou pomoc. Součástí této pomoci byli výcvik budoucí elity izraelského letectva.Málo se ví, že se první izraelští letci cvičiliinkognito také na letišti v Hradci Králové.Tuto dlouho zamlčovanou kapitolu svýchdějin si město chce nyní připomenout.

V rámci leteckého dne 3.–4. září budena hradeckém letišti odhalena pamětnídeska izraelským pilotům, kteří se zde vy-školili, a také jejich instruktorům, 5. záříbude otevřena výstava o čs. pomoci Izraeli(zapůjčená Vojenským historickým mu-zeem v Praze) a bude představena publika-ce historika Zdeňka Klímy Létali i na krá-lovéhradeckém nebi.

Součástí publikace je zvu-kový dokument „Piloti s Da-vidovou hvězdou“, v němžpublicistka Lenka Jaklová,iniciátorka vzpomínkovéudálosti, zaznamenala v roce1994 v Izraeli svědectví fre-kventantů výcvikového kur-su. „Byl to výjimečný životnízážitek hovořit se špičkamiizraelského letectva, jako byllegendární generál Morde-chai Hod, který velel v šesti-denní válce,“ vzpomíná novi-nářka dnes. „Nebo H. Y.Schwarztman, později plu-kovník a nejvyšší velitel izra-elské letecké základny s nověpřijatým hebrejským jménemGazit, či dosud žijící DanielShapira, pilot – rekordman,létající na proudových stíhač-kách. Vybavuji si, s jakýmobdivem vzpomínali na svéhradecké vojenské učitele, kteří je odborněi lidsky připravili na jejich poslání.“

Leteckého výcviku na Letecké vojenskéakademii v Hradci Králové, poskytujícítehdy nejvyšší letecké vojenské vzděláníu nás, se zúčastnilo celkem 13 frekventa-ntů. V neuvěřitelně krátké době od 14. 7.do 7. 9. 1948 byli proškoleni českými in-struktory, z nichž někteří působili za 2. svě-tové války v řadách britského Královskéholetectva (RAF). Letecký výcvik byl prová-děn na letounech Avia C-2B, což bylycvičné 2místné stroje, které se tu vyrábělyuž za války (jako německý cvičný letounArado Ar 96), a poté ještě do konce čtyři-cátých let minulého století.

Na hradecký výcvik navazoval od 10. 9.do 16. 10. 1948 tzv. zkrácený bojový (stíha-cí) pilotní výcvik u 2. letecké divize na Le-tecké základě v Plané u Českých Budějovic.

Z čs. instruktorů dosud žijí MiroslavVojnar a František Jankech, z izraelskýchletců Meir Ruff, Natan Novick a DanielShapira. Posledně jmenovaný nemohl spl-nit svůj slib, že přijede do Hradce Králové,napsal však dopis, který stojí za to citovat.

(tp)

DOPIS Z HAIFYVážení přátelé, nesmírně lituji, že se nemo-hu zúčastnit slavnosti v Hradci Králové.Rád bych alespoň při této příležitosti vy-jádřil své pocity a pro další generace při-pomněla Vaši podporu v nejtěžší době

existence a zcela výjimečné vztahy, jaké sevytvořily mezi námi – piloty – a našimihradeckými instruktory v roce 1948.

Měl jsem tu čest jako jeden z první sku-piny třinácti kadetů, vyslaných běhemosvobozenecké války o Izrael, zúčastnit sezkráceného výcviku stíhacích pilotů na Vo-jenské letecké akademii v Hradci Králové.

V té době bylo Československo jedinouzemí na světě ochotnou nejen prodat zbra-ně a letadla, ale také vycvičit vojenskéa letecké jednotky, které se později stalyzákladem celé naší armády.

Pro nás, kteří jsme neuměli česky, byl vý-cvik obzvlášť těžký. Nebýt fantastického úsi-lí našich instruktorů, sotva bychom dosáhli

takové úrovně a v tak krátkém čase, kterýbyl zapotřebí pro výcvik na stíhací letadla.Za to jsme našim učitelům navždy vděční.

V tutéž dobu skupina asi dvaceti pilotů,dobrovolníků z mnoha zemí (nejčastěji ži-dovského původu), kteří už měli praxiz bojů za druhé světové války, absolvovalapřeškolení na Messeršmitech (Avia S-199).Třicet kusů těchto letounů Izrael zakoupilspolu se Spitfiry MK-9.

Naši nepřátelé měli k dispozici dobřevycvičené letecké posádky na prvotřídníchstihačkách a bombardérech, s nimiž zaútoči-li na všech frontách. Nikdo nevěřil, že protitakové přesile obstojíme. Neměli jsme všakjinou možnost. A tak – vyzbrojeni odvahoua sebedůvěrou – a s Vaší pomocí jsme na-konec zvítězili.

V závěru výcviku, koncem prosince roku1948, bylo třeba převézt Spitfiry do Izrae-le. Pro tuto „Operaci Velveta č. 2“, jak seakce nazývala, jsme byli vybráni: zesnulýMotty Fein Hod, pozdější velitel letectva

v šestidenní válce v roce1967, a já, Danny Shapira.

Následující den po přistánív Izraeli jsme se na Spitfirechzúčastnili bitvy nad Tel Avivema podařilo se nám odrazit útokegyptského vojska. V březnuroku 1949 jsme my čtyři pilotiz Hradce Králové – zesnulíTibi Stern, Šaja Schwartzman,Motty Fein a já – jako vůbecprvní v historii dostali křídlaIzraelského letectva.

Náš kurz v Hradci Královébyl považován za jeden z nej-lepších, o čemž svědčí fakt, žedeset z jeho třinácti frekven-tantů sloužilo poté dlouháléta ve vojenském i civilnímletectvu Státu Izrael.

Například Šaja Schwartz-man se stal velitelem izrael-ské letecké školy, Tibi Sternbyl hlavním instruktorem a já

stihacím pilotem. Působil jsem také jakovrchní test-pilot letectva a naposled jakovrchní test-pilot Israel Aircraft Industries.

Nemám nejmenší pochybnosti o tom, žebez československé pomocí bychom nepře-žili naši první válku za samostatnost.

Ve svém srdci chovám hluboký vztahk českému národu, který nás přivítals otevřenou náručí. Má vděčnost patří pře-devším československým instruktorům,zvláště Vladimíru Kuškovi, který mi ten-krát řekl: „Jsi velmi dobrý“!

Nikdy nezapomeneme podporu našehonového státu. Přeji Vám všem Boží pože-hnání. Danny Shapira

plukovník letectva v rezervě, Haifa

VĚSTNÍK 9/2011 11

LÉTALI V HRADCIPrvních třináct izraelských pilotů

První izraelští piloti (všichni vyškolení v Hradci Králové), kteří získali kvalifikaci vojen-ského pilota ve vlasti. Zleva: H. Y. Swartzman, D. Shapira, I. Stern a M. Hod.

V naší čtvrti se odehrál takovýhle příběh:Marusja Tatarovičová už si nemohla po-moct a zamilovala se do LatinoameričanaRafaela. Asi tak dva roky váhala, a pak sivybrala, přestože když to tak vezmemekolem a kolem, vybírat vlastně nebyloz čeho. Celá naše ulice dychtivě rozjíma-la, jak se události budou vyvíjet dál.Vždyť my takovéhle věci bereme velmivážně.

My, to je šest cihlových činžáků obklo-pujících supermarket a obyd-lených převážně Rusy, tedynedávnými sovětskými ob-čany neboli – jak se píšev novinách – emigrantytřetí vlny. Naše čtvrť setáhne od železniční tratěk synagoze. Kousek na se-ver leží jezero Meadow, najihu pak Queens Boule-vard. My jsme uprostřed.

108. ulice je naší hlavnítepnou. Máme tu ruské ob-chody, mateřské školy, rus-ké fotoateliéry i holičea kadeřníky. Máme takéruskou cestovní kancelář.Máme ruské advokáty, spi-sovatele, lékaře i obchodní-ky realitami. Máme ruskégangstery, blázny i pros-titutky. Máme dokoncevlastního ruského slepéhomuzikanta.

Místní obyvatelé nás po-važují víceméně za cizince.Když zaslechneme angličti-nu, zbystříme pozornost. V takových pří-padech důrazně žádáme: Mluvte rusky!Výsledkem bylo, že někteří místní začalihovořit po našem. Číňan z malého bistramě vítá slovy: „Dobré jitro, Solženicyne.“(Zní to spíš jako „Solozenise“.)

Náš vztah k Američanům je kompliko-vaný; ani pořádně nevím, čeho je v němvíc – zda shovívavosti, či pokornéhozbožnění. Litujeme je jako nemoudré,bezhlavé děti. A přesto každou chvíliopakujeme: Jeden Američan mi říkal...Tuto frázi pronášíme s intonací rozhodu-jícího, drtivého argumentu. Například:Jeden Američan mi říkal, že nikotin škodílidskému zdraví.

Zdejší Američané jsou převážně němeč-tí Židé. Třetí emigrace je až na malé vý-jimky také židovská, takže najít společnýjazyk je dosti prosté.

Domorodci se každou chvíli ptají: „Vyjste z Ruska? A mluvíte jidiš?!“

Kromě nás v téhle čtvrti bydlí Korejci,Indové a Arabové. Lidí tmavé pleti u násnajdete poměrně málo, víc je tu Latinoa-meričanů.

Pro nás jsou to záhadné bytosti s tran-zistoráky. My je neznáme, ale pro každýpřípad jimi pohrdáme a bojíme se jich.

Šilhavá Frída nespokojeně vrčí: „Že račinevodjedou někam do tý svý Afriky!“

Sama Frída se narodila v ruském městěŠklovo. Raději ale bydlí v New Yorku...

Pokud se s naší čtvrtí chcete seznámit,postavte se vedle papírnictví na křižovatceSto osmé a Čtyřiašedesáté. Přijďte pokudmožno co nejdřív.

Zrovna teď se rozjíždějí naši taxikáři. Ljo-va Baranov, Percovič a Jeselevskij. Všich-ni jsou podsadití, zasmušilí a rezolutní.

Ljovovi Baranovovi je už přes šedesát.Je to někdejší malíř-molotovista. Na po-čátku své kariéry Ljova maloval výlučněMolotova. Jeho práce byly vystaveny v ne-sčetných podnicích bytového hospodář-ství, na poliklinikách, v místních výkon-ných výborech a dokonce i na zdechbývalých kostelů.

Baranov prostudoval podobu tohoto mi-nistra s tváří kvalifikovaného dělníka do

posledního detailu. Často se sázel, že Mo-lotova nakreslí za deset vteřin, a to prosímse zavázanýma očima.

Pak byl Molotov odstaven. Ljova se po-koušel malovat i Chruščova, ale marně –rysy zámožného rolníka se ukázaly býtnad jeho síly.

Totéž se stalo i v Brežněvově případě:Baranovovi se nedařila ani fyziognomieoperního pěvce. Tehdy se Ljova ze zoufal-ství změnil v abstraktního umělce. Začalmalovat barevné skvrny, linky a klikyháky.Navíc propadl pití a flámování.

Sousedé si na Ljovu stěžovali okrskáři:pije, flámuje a zabývá se jakýmsi abstrak-tocynismem. A tak Ljova nakonec emigro-

val, usedl k volantu a došelklidu. Ve volných chvílíchmaluje Reagana na koni.

Jeselevskij byl v Kyjevěučitelem marxismu-leni-nismu. Obhájil kandidát-skou práci a chystal sek doktorátu věd. Jednou seseznámil s bulharskýmvědcem. Ten ho pozval nakonferenci do Sofie, jenžeJeselevskij nedostal vízum– asi se jim nechtělo posí-lat do zahraničí Žida. Je-selevskému to poprvév životě pokazilo náladua prohlásil: „Ach tak! V ta-kovém případě odjedu doAmeriky.“ A odjel. Na Zá-padě Jeselevského defini-tivně zklamal marxismusa on začal v emigrantskýchlistech publikovat prchlivéčlánky. Pak ho ale rozčaro-valy i emigrantské listya nezbylo mu než se posa-dit za volant...

Pokud jde o Percoviče, tak ten šoférovali v Moskvě. V jeho životě se toho tedy mocnezměnilo, i když, pravda, vydělávat začalpodstatně víc, a taky taxík tu měl vlastní...

A tady už kráčí majitel fotoateliéru JevsejRubinčik. Svůj podnik koupil před devítilety. Od té doby splácí dluhy. Zbylé penízespolykají nákupy moderní techniky. Jevsejse už desátý rok živí makarony. Desátý roknosí na nohou výlučně vyřazené armádníboty na podrážce ze surové gumy. Jeho ženasní desátý rok o tom, že by si zašla do kina.Už desátý rok Jevsej ženu utěšuje, že podnikdostane syn a do té doby budou všechny dlu-hy zaplaceny. Připomínám mu, že do té dobyse určitě objeví ještě modernější technika.

Támhle spěchá pro ranní noviny začínajícínakladatel Fima Druker. V Leningradě byl

12 VĚSTNÍK 9/2011

Sergej Dovlatov: CizinkaOsamělým ruským ženám v Americe s láskou, smutkem a nadějí 108. ulice

108. východní ulice, New York. Foto archiv.

považován za proslulého bibliofila. Celédny se potloukal pro antikvariátech. Nako-nec shromáždil šest tisíc vzácných, ba uni-kátních svazků. V Americe si Fima usmys-lel stát se nakladatelem. Nemohl se dočkat,až ruské literatuře vrátí zapomenuté skvosty– verše Olejnikovovy a Charmsovy, prózuKomarovského, Dobytčinovu i Agejevovu.

Druker šel pracovat jako uklízeč do ob-chodního centra. Jeho žena se stala zdra-votní sestrou. Za rok se jim podařilo našet-řit čtyři tisíce dolarů.

Za tyto peníze si Fima pronajal útulnoukancelář a objednal si bleděmodré firemníhlavičkové papíry, plnicí pera a vizitky.Najal si taky sekretářku – mimochodemvnučku Ilji Erenburga. Svému podniku dalnázev Ruská kniha. Seznámil se s vý-znamnými americkými filology RomanemJakobsonem, Malmstoedem a EdwardemBrownem. Pokud Roman Jakobson někdecitoval málo známou báseň Mariny Cveta-jevové, Fima ihned dodával: „AlmanachMosty, rok 1930, strana 264.“

Filologové ho měli rádi pro jeho erudicia nezištnost...

Fima navštěvoval sympozia a konferencea v kuloárech debatoval s Georgem Nivau-tem Ottenbergem i s Runnitem. Dopisovalsi také s Nabokovovou vdovou Věrou Jevse-jevnou. Jako oko v hlavě střežil telegramy,které od ní dostal: „Rozhodně protestuji...Kategoricky nesouhlasím... Podmínky po-važuji za nepřijatelné...“ A tak dále.

Objednal si gumové razítko Jefim G.Drucker, nakladatel. A k tomu firemníznak – foliant založený husím brkem.A k tomu adresa. Pak peníze došly.

Druker se obrátil se žádostí na MichailaBaryšnikova. Baryšnikov mu poskytl pat-náct stovek a dobrou radu, ať si udělá ma-sérský kurz. Druker radou pohrdl a odjel nakonferenci do Amherstu. Tam se seznámils Weidlem a Karlinskim a ohromil je svýmiznalostmi. Připomněl dvěma učeným star-cům řadu jejich vlastních publikací, na něžoni sami stačili dávno zapomenout.

Na zpáteční cestě se Druker zastavilu Jurije Ivaska. Týden u starého básníkabydlel a debatoval s ním o Vaginovovia Dobyčinovi. Mimo jiné také o tom, kdoze dvou jmenovaných byl homosexuál.

Pak peníze znovu došly.Tehdy Fima prodal část své unikátní

knihovny. Za takto získané peníze vydalFeuchtwangerův román Žid Süss. Pro na-kladatelství s názvem Ruská kniha to bylatrochu zvláštní volba. Fima se domníval,že židovské téma by mohlo naši emigracizaujmout.

Kniha vyšla s jedinou tiskovou chybou– na přebalu bylo velkými písmeny vyve-deno: FEUCHTWAGNER. Na odbyt příliš

nešla. Doma Fimovi chyběla svoboda,zato bylo dost čtenářů. Tady bylo svobody,co hrdlo ráčí, ale čtenářů poskrovnu.

Drukerova žena mezitím požádala o roz-vod. Fima se přestěhoval do kanceláře.

Celá místnost byla zastavěna krabicemise Židem Süssem. Fima na těchto krabi-cích spal. Obdarovával Süssem četné přá-tele. Knížkami platil také Erenburgověvnučce a pokoušel se je v ruském obchoděvyměnit za salám.

Nejpozoruhodnější na tom všem je, ževšichni s výjimkou jeho ženy ho měli rádi...

A tady rozkládá své zboží majitel obchoduDněpr Zjama Pivovarov. Ve Svazu byl Zja-ma právník. V Americe se od prvního dnestal pomocným dělníkem ve velkoskladu.Pak se stal děvčetem pro všechno v krám-ku s ovocem a zeleninou. Za rok si tenkrámek koupil. Od té doby ho zbožím zá-sobovala slavná firma Demša a Razin.Prodávalo se tu vologdské máslo, rižskéšproty, gruzínský čaj a ukrajinský salám.Dal se tu koupit jantarový náhrdelník,elektrický samovar, dřevěná matrjoškai Šaljapinova dlouhohrající deska.

Zjama pracoval málem celých čtyřia-dvacet hodin denně. Byl to výraz výji-mečného splynutí snu s realitou. Výraznedosažitelné totožnosti vynaloženéhoúsilí a jeho výsledků. Mám pocit, že Zja-ma je dokonale šťastný člověk: potravinyjsou jeho živlem, jeho biologickým pro-středím.

Zjama se k lahůdkářskému krámku máasi jako Napoleon ke Slavkovu. Mezi deli-katesami působí stejně organicky jakoMozart na premiéře Kouzelné flétny.

Mnozí obyvatelé naší čtvrti jsou jehodlužníky...

Před obchodem s rybářskými potřebamivenčí svého psa publicista Zareckij. Má nasobě teplákovou soupravu s nášivkami, ly-sou hlavu chrání igelitový pytlík.

Ve Svazu byl Zareckij znám populární-mi monografiemi, věnovanými osobnos-tem kultury. Zároveň v samizdatu obíhalyjeho anonymní badatelské práce, napříkladobjemná nedokončená kniha Sex za totali-ty. Pravilo se v ní, že devadesát procent so-větských žen je frigidních.

Represivní orgány Zareckého brzy iden-tifikovaly a jemu nezbylo než vycestovat.Na celnici učinil historické prohlášení: „JáRusko neopouštím, to Rusko opouští mě!“

Všech vyprovázejících se ptal: „Je tadyněkde akademik Sacharov?“

Minutu před nastoupením do letadlarozhodným krokem zamířil k blízkémutrávníku – chtěl si s sebou do cizích krajůodvést hrst ruské hlíny.

Milicionáři ho z trávníku vyhnali.V té chvíli Zareckij zvolal: „Odnáším si

Rusko na podrážkách svých holínek.“V Americe se Zareckij stal učitelem.

Všechny tu něčemu učil: Židy pravoslaví,Slovany judaismu, americkou kontraroz-vědku bdělosti.

Ze všech sil bojoval za demokracii. Ří-kal: „Demokracii je třeba šířit všemi pro-středky, atomovou bombu nevyjímaje!“

Jak známo, chcete-li, aby vás v Americeněkdo poslouchal, musíte mluvit tiše. ToZareckij netušil. Na všechny řval. Zareckijkřičel na pracovníky sociální péče, na šéf-redaktory emigrantských deníků, na sestřič-ky v nemocnici, křičel dokonce i na štěnice.

Dosáhl toho, že ho nakonec neposlou-chal nikdo. Přesto navštěvoval všechnyemigrantské srazy a tam zase křičel. Volalnapříklad, že západní demokracie je ohro-žena a Geraldine Farrarová že je sovětskášpionka. Že americká literatura neexistuje.Že v supermarketech se prodává umělémaso. Že Harlem je třeba vybombarovat,kdežto sociální výpomoc chudým, welfa-re, je nezbytné zvýšit.

Zareckij byl profesionálním bořitelem.Bořivý pud v něm dosahoval rozměrůtvůrčí vášně.

V jeho rukou okamžitě braly za své ho-dinky, magnetofony, fotoaparáty, přestáva-ly fungovat kalkulačky, holicí strojky i za-palovače.

Zareckij poškodil ocelový turniket v met-ru, jeho tělo se na dlouhé minuty vzpříčilove vstupních otáčivých dveřích městskéradnice.

Když potkal známého, vždy se ptal: „Cose to u vás proboha děje, můj drahý? Vašežena fyzicky zchátrala. Syn se prý dostaldo moc špatné společnosti. A váš nezdravýruměnec se mi taky nelíbí – nejvyšší časvyhledat lékaře, vážený.“

Ač je to zvláštní, Zareckého si všichnipovažovali a snad se ho i trochu báli.

Z ruštiny přeložil Libor Dvořák

Posmutnělý humor, a přesto místy vskutkuk popukání – tak bychom asi mohli stručněcharakterizovat základní náladu ruského emi-grantského spisovatele arménsko-židovskéhopůvodu Sergeje Dovlatova. Nejsilnější je ne-pochybně jako povídkář a vlastně i jeho ro-mány působí spíše jako povídkové cykly. Čes-ky prozatím vyšla jeho povídková sbírka Kufra také román Lágr. V českém překladu zatímnevydaná novela Cizinka, z níž tu přetiskuje-me část první kapitoly, je jasným odrazemjeho prvních emigrantských zkušeností, jež sesvými krajany učinil v bezprostředním okolínewyorské 108. ulice. Celou kapitolu najdete– vedle mnoha jiných textů – v Židovské ro-čence 5772, která vyjde v říjnu letošního roku.

VĚSTNÍK 9/2011 13

„Fotografie je obrazový jazyk, jediný ja-zyk, kterému lze porozumět na celém svě-tě. To je na něm cenné a jedinečné. Jenžestejně jako můžeme zacházet s psaným čimluveným slovem – buď ho používat inte-ligentně a jehoprostřednictvím ší-řit znalosti, vyjad-řovat myšlenky,nebo jen naprázd-no tlachat – taki fotografie můžebuď přinášet divá-kovi cosi cenného,nebo mařit jehočas přehlídkou vi-zuálního švindlu.Z toho vyplývá,že nejdůležitějšívlastností fotogra-fie je to, co obsa-huje.“

Své krédo napl-nil Andreas Feinin-ger se stoprocentnípoctivostí. Patřil kegeneraci fotografů, kteří po první světovéválce objevili fotografii jako uměleckoudisciplínu, dokázal inspirovat řadu dal-ších umělců a fotografů, kteří vídali jehosnímky na stránkách časopisu Life a četlijeho učebnice. Pražané a návštěvníci me-tropole mají nyní vzácnou příležitost:v Domě U Kamenného zvonu je k viděníobsáhlá retrospektivní výstava jeho foto-grafií s názvem That’s Photography (To jefotografie).

FOTOAPARÁT JAKOŘEMESLNÝ NÁSTROJAndreas Feininger se narodil roku 1906v Paříži. Jeho otec byl slavný americkýmalíř Lyonel Feininger, matka pocházelaz židovské rodiny Lilienfeldtů. O dva rokypozději se rodina přestěhovala do Němec-ka, nejprve žila na předměstí Berlína, poté(od r. 1919) ve Výmaru, kam L. Feininge-ra pozval ředitel tehdy začínající avant-gardní umělecké školy Bauhaus WalterGropius. Malíř převzal vedení tiskařskédílny a jeho syn Andreas začal v Bauhausur. 1922 studovat. Nejprve se věnoval prácise dřevem, truhlařině, a když se vyučil,pustil se do studia architektury na Státníškole architektury ve Výmaru a Zerbstu.V této době již začal s fotografováním,a protože se mu jeho první snímky neza-mlouvaly, absolvoval v Bauhasu fotogra-

fický kurz – vyučoval ho Walter Peter-hans, matematik, filosof, historik uměnía vynikající fotograf. Feiningera všakzklamal – jeho metody mu připadaly přílišintelektuální, abstraktní a mystické. Roz-

hodl se jít svoucestou.

Jeho umění zá-sadně ovlivnily„učednické“ začát-ky i studium archi-tektury: pokládalse spíše za řemesl-níka než umělce,svůj aparát za pra-covní nástroj, zo-brazoval to, cok němu promlou-valo: Nebyly toproměnlivé děje,prchavé moment-ky, nezachycovalbouřlivé události(jako Robert Ca-pa), nesnažil seo zobrazení atmo-

sféry měst či výrazů na tvářích lidí (jakoHenri Cartier-Bresson). Od počátku hoinspirovalo to, co trvá, co má solidnía přitom pozoruhodnou strukturu a vnitř-ní sílu. Jeho hlavními tématy se stalyměstská architektura a příroda, přičemžtyto motivy se v jeho díle prolínalya navzájem si svouúčelností a krásoubyly podobné: ver-tikály mrakodrapůa kmeny stromů,žebroví železnýchmostů a žebrovízvětšených listů;pohled na newyor-skou pláž plnoulidí a pohled napoušť s rýhami pís-ku... Na obojí pou-žíval stejné kom-poziční principy,obojí na jeho obra-zech existuje jako-by nezávisle nalidské činnosti. Po-kud portrétoval lidi(většinou členy ro-diny či přátele), vy-padají na snímcích naprosto soustředěně,nehybně; v okamžicích, které by mohlytrvat věčně.

JEDNODUCHOST A UPŘÍMNOSTHistorik fotografie Thomas Buchsteiner,který výstavu sestavil a je spoluautoremanglicko-německého katalogu k ní (z ně-hož v tomto článku čerpáme), Feiningero-vo dílo charakterizuje takto: „Feiningerchtěl, aby kompozice jeho fotografií bylatak jasně strukturovaná jako hudba Johan-na Sebastiana Bacha. Nesmírně milovalBachovu hudbu kvůli její jednoduchosti,díky níž je průzračná, upřímná a mocná.Ovlivnily ho ale i avantgardní fotografovédvacátých let, především ti nejlepší lidéz Bauhausu. Zapůsobily na něj formálníprvky jejich děl, jako srozumitelnosta funkčnost, které jsou výsledkem fotogra-fických pravidel o perspektivě, kontrastu,šedivých tónech, ostrosti a nejasnosti. Na-víc lze vidět, že ho smyslem pro kompozi-ci ovlivnilo i dílo jeho otce, malíře. Fei-ninger strávil šedesát let svého dlouhého,naplněného života tím, že zkoumal tech-nické a umělecké hranice fotografie. Totobádání ho dovedlo k fotografickému mist-rovství, stal se průkopníkem, svrchova-ným učitelem, vzorem a znalcem meziznalci.“

NĚMECKO, FRANCIE,ŠVÉDSKO, USASvou první temnou komoru vybudoval vesklepě rodičovského domu. Na veřejnostivystavoval poprvé roku 1929 a měl oka-mžitě úspěch. Pustil se také do fotografic-kých experimentů. Téměř současně s Ma-nem Rayem objevil proces fotografickésolarizace (náhodně osvítil skleněnou des-

ku, již právě vyvo-lával, a dosáhl taktoho, že deskazčernala a obrysynegativu se změni-ly). Koncem dva-cátých let začaltaké pracovat s fo-togramy, obrázky,které vznikly bezpoužití fotoaparátupřímým osvícenímpředmětu polože-ného na citlivý pa-pír, dále s basrelié-fem, želatinovýmsíťkováním a nega-tivním tiskem. Vy-robil si vlastní dře-věný zvětšovák,jímž dokázal neob-vyklým způsobem

nastavovat expozici, a další důležitý ná-stroj: vyklápěcí mechanismus, který mupři fotografování budov pomáhal měnit

14 VĚSTNÍK 9/2011

OBRAZOVÝ JAZYKVýstava fotografa Andrease Feiningera v Praze

Řecká kavárna na Mulberry Street, New York, 1940.

Židovský obchod na Lower East Side, New York, 1940.

perspektivu a upravovat deformace objek-tů. Díky tomuto vynálezu (od roku 1935vyráběnému firmou Liesegang) se výraznězlepšila kvalita jeho architektonickýchsnímků.

Jako architekt začal Feininger pracovatv Hamburku a později, když jako americ-ký občan a Žid už nedokázal v Německusehnat práci, díky otcově přímluvě u LeCorbusiera v Paříži. Rodiče a sourozenciodjeli roku 1937 do Ameriky. Andreas seroku 1933 oženils Gertrudou Häg-govou, Švédkou,již poznal v do-bách Bauhausu,a strávil několiklet ve Stockhol-mu, který se muvelmi zalíbil. Alepolitické situacineunikl ani zde.Když Sověti na-padli na podzimroku 1939 Fin-sko, švédská vlá-da zakázala, abycizinci používaliauta a fotoapará-ty. Feininger serozhodl odjetz Evropy a v pro-sinci r. 1939 při-plul s manželkoua synem do NewYorku. Ačkoli za-čátky byly těžké,měl výhodu ame-rického občanstvía dostal práci:stal se fotogra-fem agenturyKurta Safranské-ho a ErnestaMayera a jehoúkolem bylo fo-tografovat cokoli,co by čtenáře za-jímalo. A tak fo-tografoval i to, cok němu zřejmětak úplně „ne-promlouvalo“:filmové hvězdy, automobilové salony,nehody, módní přehlídky, požáry, uměl-ce, bezdomovce, politická shromáždění.I při návalu „nádenické“ práce si ale na-šel čas pro vlastní pozorování a cestyměstem.

Při nich fotografoval mrakodrapy, vod-ní nádrže, mosty, doky, hřbitovy, parky.Začaly vznikat snímky, které ho prosla-vily: dnes již klasické záznamy New Yor-

ku. Řadě lidí se toto město, třeba nikdyna vlastní oči nespatřené, vrylo do před-stav právě díky těmto opravdu „mluví-cím obrazům“ Andrease Feiningera. Pat-ří mezi ně i snímky z přistěhovaleckéchudinské čtvrti Lower East Side, ob-rázky židovských, řeckých, čínskýcha německých obchodů, směs staréhoa nového světa. Například košer obchods drůbeží a současně oděvy: na vystavenézboží zřejmě už dlouho (jak lze poznat

z postoje, jenž ukazuje snahu ulevit no-hám v lodičkách s nepohodlnými podpat-ky) zírají dvě dámy, zatímco obchodník(snad sám majitel Harry Nass?) zases nadějí sleduje budoucí zákaznice; ně-mecké uzenářství má název firmy vyve-dený v gótském písmu a zboží vyrovnanév dokonalých sloupech, Řekové sedícípřed svou kavárnou se tváří nepřístupněa posmutněle. Tyhle postavy bychom

mohli zřejmě potkat i dnes, nemění se,jako se nezměnila podoba Brooklynské-ho mostu, Empire State Building, žebro-ví listu nebo závitů mušle.

ČASOPIS LIFERoku 1941 navázal Feininger spoluprácis předním americkým časopisem, obrazo-vým týdeníkem Life, symbolizujícím tunejkvalitnější fotožurnalistiku: několika-stránkové reportáže či příběhy dokázaly

názorně zpro-středkovat udá-losti a přitombyly krásné. Podvou letech s nímuzavřel stálousmlouvu jako ob-razový redaktora žurnalista. Fei-ninger vytvořilpro Life (v němžnakonec zůstalbezmála dvacetlet) na 346 něko-likastránkovýchpříběhů. Cestovalpo celých Spoje-ných státech, doKanady i Mexi-ka. Jeho díla ví-daly každý týdenmiliony čtenářůoblíbeného časo-pisu. Za svůj životvytvořil celkemna padesát knih.Z učebnic, přelo-žených a vyda-ných také u nás,jsou uváděnyLidé před apará-tem – učebnicemoderního por-trétování, Vysokáškola fotografiea Škola modernífotografie. Tytopublikace bylyjedny z mála u násvydaných zahra-ničních knih nadané téma a lze

říct, že na nich vyrůstali i zdejší fotografo-vé. Nějaký čas také vyučoval fotografii naNewyorské univerzitě a v Mezinárodnímcentru fotografie v New Yorku. Zemřel 18.února 1999.

K pražské výstavě, jež potrvá do 23. říj-na, je připravena řada doprovodných pro-gramů. Veškeré informace lze nalézt naadrese www.andreasfeininger.cz.

ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 9/2011 15

Most George Washingtona, New York, 1950.

Na konci dubna uspořádala newyor-ská Carnegie Hall s pětiměsíčnímpředstihem velkolepou koncertníoslavu 75. narozenin předního americ-kého minimalistického skladatele Ste-vea Reicha. Zájem o Reichovu staršíi současnou tvor-bu trvá a předsta-vení v CarnegieHall, při němžbyl oslavenecpřítomen v publi-ku, bylo do po-sledního místavyprodáno. Kon-cert, složený zečtyř skladeb, za-hájila kompoziceMallet Quartetpsaná pro dvěmarimby a dvavibrafony, kterouuvedl soubor ab-solventů konzervatoře Yale School ofMusic So Percussion. Následovala nej-novější Reichova kompozice WTC 9/11v podání světoznámého Kronos Quarte-tu. V druhé půli představení pak členovésouboru Bang on a Can All-Stars andFriends přednesli skladbu 2x5, prvníReichovu kompozici psanou pro nástro-je používané v rockové hudbě. Na závěrBang on a Can All-Stars společně sesouborem eighth blackbird přednesliDouble Sextet, za nějž Reich obdrželv roce 2009 Pulitzerovu cenu. Tři zečtyř uvedených skladeb, Mallet Quartet,WTC 9/11 a 2x5, měly na oslaváchv Carnegie Hall newyorskou premiéru.

WTC 9/11Skladbu WTC 9/11, inspirovanou tero-ristickým útokem na New York z roku2001, složil Reich na žádost KronosQuartetu a na přímou zakázku CarnegieHall. Členové proslulého souboru s Rei-chem spolupracují již od konce 90. leta v roce 2009 jej požádali o novouskladbu, která by v sobě nesla prvkymluveného slova. Reich je známým prů-kopníkem tohoto hudebního pojetí a jižv dřívějších kompozicích úspěšně vy-užil přirozené modulace lidského hlasucoby předlohy pro podrobně rozpraco-vanou hudební linku a harmonizaci.

Nejznámějším příkladem je pravděpo-dobně jeho opera The Cave z roku 1993,jejíž název odkazuje na jeskyni patriar-chů Me’arat ha-Machpela v Chevronu,tradičně považovanou za hrobku Abra-hama a Sáry, Izáka a Rebeky a Jákoba

a Ley, která je posvátným místem prožidy, muslimy i křesťany.

Reich před dvěma lety se zakázkouKronos Quartetu ihned souhlasil, avšakteprve po několika měsících přišels nápadem použít nahrávek pořízenýchv přímé souvislosti s teroristickým úto-kem na budovy World Trade Centerv New Yorku v roce 2001. Ve výsledné,letos dokončené patnáctiminutové sklad-bě pro tři smyčcová kvarteta, nástrojekopírují a harmonizují melodii mluve-ného slova a prodlužují znění jednotli-vých samohlásek i souhlásek lidské řeči.Během premiéry v Carnegie Hall bylaslyšet všechna tři kvarteta, avšak jen jed-no naživo, dvě další hrála z playbacku,nahraného taktéž Kronos Quartetem.

TŘI VĚTYSkladba WTC 9/11 má tři věty, hudba jemísty přerývána okamžiky ticha, zasta-vuje se, avšak jednotlivé části jsou ce-listvě propojeny opakovanými návratyk základnímu, jednolitému tempu.V první větě se ozývají hlasové zázna-my z řídícího centra velitelství severoa-merické vzdušné obrany NORAD, kterévzrušeně reagují na odchýlení letu Ame-rican Airlines č. 11 z předepsané dráhy.Toto letadlo pak jako první narazilo doseverní budovy WTC. Tatáž věta ve

svém závěru používá záznamů hlasůz archivů centrály newyorské protipo-žární ochrany, které během onoho osud-ného dne komentují dramatické událos-ti, odehrávající se v ulicích Manhattanu.Druhá věta používá nahrávek, jež Reichpořídil v roce 2010, a jsou na nich za-chyceny vzpomínky obyvatel ze soused-ství napadených mrakodrapů, velitelehasičů a též řidiče záchranné službyHatzalah, který jako první dorazil nascénu katastrofy.

Po útocích byly tělesné ostatky obětípřeváženy do narychlo postavených sta-nů na východní straně Manhattanu,k identifikaci ústavem soudního lékař-ství New York University. Židovská tra-dice ukládá, že tělo zemřelého má býtv rituálu šmira v době mezi úmrtíma pohřbem stráženo před znesvěcením,aby trpící a zmatená duše, nešama, neo-pustila tělo v osamocení, bez útěchya bez náležitého vzdání úcty. K útěšeduše zemřelého napomáhá recitovánížalmů. Vzhledem k technickým potížíms identifikací obětí pomocí analýzyDNA tato šmira trvala nepřetržitě něko-lik měsíců a dnem i nocí se jí coby šom-rim účastnili četní dobrovolníci, jejichžhlasy jsou zakomponovány do třetí větyWTC 9/11. Ozývají se úryvky žalmů a pa-sáží z Exodu, recitované dvěma ženamize sousedství či zpívané jedním new-yorským hudebníkem nebo kantoremz významné manhattanské synagogy.

1626Téma identifikace obětí tragédie z 11. zá-ří je i po deseti letech stále živé – letošníletní vydání věstníku zdravotního kom-plexu New York University např. při-neslo článek o tom, že identifikace pro-bíhá dodnes a bude pokračovat, a uvádí,že z celkového počtu 2752 zemřelých sepo deseti letech podařilo spolehlivě určittotožnost 1626 osob, z celkového počtu21 000 nalezených ostatků.

Zajímavou souvislostí je skutečnost,že vydařená newyorská premiéra WTC9/11 v Carnegie Hall byla uvedenaprakticky v předvečer likvidace Usámybin Ládina americkým komandemv Pákistánu. Oficiální nahrávka kom-pozice WTC 9/11 je připravována spo-lečností Nonesuch a má vyjít k deseti-letému výročí tragédie v září tohotoroku, tedy těsně před skutečnými Rei-chovými 75. narozeninami, které při-padnou na 3. října.

JIŘÍ ZAVADIL, NY

16 VĚSTNÍK 9/2011

11. ZÁŘÍ PODLE REICHAZpráva z newyorské Carnegie Hall

Stephen Michael „Steve“ Reich. Foto archiv.

V letošním roce uplyne výročí narozeníi úmrtí jednoho z mnoha pozapomenu-tých rodáků německo-židovské PrahyHanse Kohna, historika, pedagoga a auto-ra více než 40 knih. Narodil se v Prazepřed 120 lety, 15. 9. 1891, v židovské ně-mecky mluvící rodině. Po absolvovánístaroměstského německého klasickéhogymnázia (1909) studoval na německéčásti rozdělené pražské Karlo-Ferdinan-dovy univerzity filosofii, politické vědya právo, ze kterého získal později dokto-rát (1923). Krátce po dokončení studiabyl na sklonku roku 1914 povolán k pě-chotě habsburské armády. Následovalocvičení v Salcburku a nástup na frontuprvní světové války proti Rusům postu-pujícím v Karpatech. Již roku 1915 bylale zajat. Ze zajateckého tábora umístě-ného na území dnešního Turkmenistánuvysvobodil Hanse Kohna až vstup do čs.legií. S nimi absolvoval sibiřskou anabá-zi. Mezi většinou habsburské monarchiivěrnými Židy z českých zemí tak předsta-voval Kohn výjimku.

PO ANABÁZIPo návratu do Evropy žil Kohn v roce1920 nejprve v Paříži, pak v Londýně,odkud se po čtyřech letech přestěhovaldo Jeruzaléma. Z Palestiny, kterou tehdyspravovali Britové jako mandátní územíSpolečnosti národů, hodně cestoval pooblasti Blízkého východu a poznávaltamní kultury. Pracoval také jako zpravo-daj prestižních evropských periodikFrankfurter Zeitung a Neue Zürcher Zei-tung. V roce 1931 se rozhodl z Palestiny,kde se mu narodil syn Immanuel, žijícív současnosti v Princetonu, odejít. Nazákladě svých znalostí historických a po-litických reálií si vybral jako novou vlastUSA a to zejména kvůli tamním liberál-ním poměrům. Tam začal, i přes počáteč-ní problémy s komunikací v angličtině,vyučovat. Působil na Smith Collegev Northamptonu (1934–1949), na CityCollege v New Yorku (1949– –1962)a vedle toho hostoval na řadě jiných uni-verzit, mj. na New School for Social Re-search v Pensylvánii či na Harvardu.Prakticky až do své smrti (ve Filadelfii16. 3. 1971) publikoval pravidelně člán-ky a studie a vydával knihy.

Dílo Hanse Kohna však zůstává i počtyřech desítkách let v jeho rodné zemiv podstatě neznámé.

VÝZKUM NÁRODNÍCH HNUTÍPostihnout důkladně Kohnovo tematickyvelmi široké dílo není v možnostech toho-to článku. Multikulturní habsburská mo-narchie, kterou Kohn považoval za „labo-ratoř a observatoř etnických konfliktů“,a rodná Praha, srdce českého národníhohnutí a zároveň místo staletého slovansko-germánského střetávání, ho přivedly hlav-ně k zájmu o zkoumání národních hnutía s tím spojeného nacionalismu. V mno-hém ho ovlivnil také téměř pětiletý pobytv Rusku: i díky tomu, že zde mj. zažil, jakse komunisté chopili moci, stěžejní témasvé vědecké práce prohloubil a rozšířilo studium revolucí a válek jako příméhodůsledku nacionalismu.

Zde je nutno připomenout, že již jakomladý student se Kohn angažoval v nacio-nalistickém hnutí. Byl ovlivněn neoro-mantismem pražských německých stu-dentů a nejnovějšími trendy v sionismu,z nichž nejvlivnější byly názory význam-ného židovského filosofa Martina Bubera.

BRIT ŠALOMKohn považoval nacionalismus za klíčo-vou hybnou sílu moderních dějin. Běhempobytu v Palestině sepsal knihu o historiivýchodního nacionalismu společně s Ro-bertem Weltschem,prominentem mezi-válečného sionistic-kého hnutí a rovněžpražským rodákem.Jejich přátelství sedatuje zřejmě oddoby vysokoškol-ských studií, kdy byličleny sionistickéhostudentského spolkuBar Kochba, kterývznikl v Praze v dů-sledku návštěvya přednášky M. Bu-bera. Stejně jakoWeltsch, i Kohn sev Palestině připojil k pacifistické organiza-ci Brit Šalom, která usilovala o mírovésoužití Židů a Arabů v jednom samostat-ném státě, který by charakterizovala kul-turní autonomie obou národů a jejich vzá-jemná politicko-ekonomická spolupráce.Toto uskupení, založené roku 1925 socio-logem a ekonomem Arthurem Ruppinem,představovalo v sionistickém hnutí margi-nální proud, přesto ale získalo podporu

M. Bubera, A. Einsteina či Huga SamuelaBergmanna, filosofa a rektora jeruzalém-ské univerzity, který se taktéž narodilv Praze a byl členem spolku Bar Kochba.

Sám sebe označoval Kohn za „kulturní-ho sionistu“ a po vzniku Státu Izrael kriti-zoval politiku židovské vlády kvůli tomu,že nenapomáhá dostatečně integraci Pa-lestinců do vznikajícího politického es-tablishmentu. (Od roku 2007 probíhá naUniverzitě v Sussexu projekt věnovanýněmecky mluvícím sionistickým intelek-tuálům z Prahy, v jehož rámci by měla býtmj. vydána kritická edice vzájemné kores-pondence Weltsche a Kohna a studie inter-pretující Kohnovo pojetí nacionalismu.)

Z dlouhodobějšího pohledu zůstává vel-mi zajímavá Kohnova analýza konfliktuzápadoevropského imperialismu s novýmorientálním nacionalismem. Nadčasovouhodnotu mají i knihy věnované Rusku, jehonacionalismu a moderním dějinám, kteréjsou založeny nejen na pečlivém studiu his-torické literatury, ale, jak víme, i na osobnízkušenosti. Jako humanista odmítal politic-ký radikalismus – levicový i pravicový –,a tedy i totalitarismus. Proto již v době dru-hé světové války srovnával Hitlerův a Stali-nův režim a zároveň upozornil na nebez-pečí politické destabilizace v důsledkuhospodářské krize a následné názorové ra-dikalizace širokých vrstev obyvatelstva.

Do rodného města se Hans Kohn podruhé světové válce již nikdy nevrátila komunistické ideologii jeho názory, díloa životní postoje z pochopitelných důvodů

nevyhovovaly. I proto zde upadl v zapo-mnění. Naproti tomu v USA je dodnes po-važován za průkopníka zkoumání naciona-lismu a jeho kniha The Idea of Nationalismza fundamentální příspěvek k této proble-matice. O jeho významu svědčí i to, žejeho nekrology přinesla před čtyřiceti letypřední americká periodika jako např. TheNew York Times, Newsweek či The Time.

RADEK AUBRECHT

VĚSTNÍK 9/2011 17

KULTURNÍ SIONISTAAmerický historik a pražský rodák Hans Kohn (1891–1971)

Hans Kohn v roce 1959. Foto archiv.

„Židovský festival Šamajim se vydařil,“oznamují už v titulku Jihlavské listy (2. 8.)úspěch festivalu v třebíčském Zámostí,„největší události s židovskou tematikouv kraji Vysočina“. „Bylo to krásné, když seuličkami čtvrti nesla klezmerová hudba,“libovala si jedna z pořadatelek; nenechalase rozladit ani zjištěním, že oproti jinýmletům přišlo o „zhruba 100–150“ návštěv-níků méně. ■■ „Všechny Židy žijící na Ji-hlavsku pan Vilímek už našel, a teď mádalší sen: zmapovat všechny Židy, kteří žiliv kraji Vysočina,“ říká autorka pořadu ČT1 (8. 8.) o amatérském historikovi L. Vi-límkovi z Rounku u Jihlavy. ■■ Česká mé-dia (např. ČRo 6) zaznamenala masové de-monstrace proti sociální situaci v Izraeli,které „patří mezi největší v dějinách státu“.(ČRo 6, 8. 8.) ■■ Pod titulkem „Aparátefektivního zabíjení“ přetiskly Literárnínoviny (28. 7.) rozhovor s americkým his-torikem Timothym Snyderem, autoremknihy o milionech vražd spáchaných naobyvatelích „bloodlands“, jak nazývá vý-chodní Evropu. Na otázku, zda chtěl vyvo-lat skandál tím, že zpochybnil jedinečnostholokaustu, odpovídá historik mj.: „To jeto poslední, co bych měl v úmyslu. ... Sou-střeďuji se na tu část Evropy, v níž se konalholokaust, tedy na centrální část Polska,dnešní Bělorusko, západ Ruska, Ukrajinua státy v Pobaltí. Zde zemřeli téměř všichniz celkového počtu 17 milionů civilistůa válečných zajatců, kteří v oblasti mocen-ského vlivu Německa a Sovětského svazupřišli násilně o život. Byla to jedna z největ-ších tragédií v dějinách Západu … a holo-kaust je zvláštní kapitolou tohoto zločinu.“Pozoruhodné informace přináší historiko vraždění v SSSR ve 30. letech, přede-vším v letech velkého teroru 1937–38. ■■

Pod titulkem „Žid je otrávená houba“ recen-zuje týdeník Reflex (18. 8.) české vydáníknihy německého historika Ralfa G. ReuthaHitlerova nenávist k Židům. „Pro Hitlera jeŽid osoba, která stojí na místě ďábla, pra-men všeho zla,“ píše recenzent. „Na Zápa-dě jako kapitalista, na Východě jako bolše-vik.“ ■■ Pod titulkem „Drsný příběh posla,kterého neposlechli“ otiskla Mladá frontaDnes (20. 8.) recenzi českého překladuknihy Yanicka Naenela Tajný posel JanKarski. Jde o románové zpracování skuteč-ného příběhu polského katolíka a odbojářeJana Kozielewského (1914–2000), který zaválky pronikl tajně do varšavského ghettaa do tábora smrti a přinesl na Západ infor-mace o vyhlazování Židů. Tím, že mu poli-

tici nevěřili a nijak nezasáhli, se stali v jehoočích spoluviníky: „Když se člověk od-vrátí od zla, odmítá slyšet, že zlo existu-je, stává se jeho součástí.“ ■■ Valašskýdeník (30. 7.) pozval čtenáře do Lipníkunad Bečvou „za židovskou kulturou“. ■■

Pod titulkem „Svoboda za čtyři zuby“ při-náší MfD (19. 8.) rozhovor s ruským disi-dentem Viktorem Fajnbergem, jedním zesedmi statečných, kteří v srpnu 1968 pro-testovali před moskevským chrámem VasilaBlaženého proti vpádu sovětských vojákůdo Československa. Režim ho poslal zatrest do pověstné „psychušky“, kde hodrasticky léčili ze „schizofrenie s paranoid-ními symptomy opozičního politickéhomyšlení“. Na otázku MfD „Co vás to na-padlo, demonstrovat za Československo naRudém náměstí?“ odpověděl: „Zachraňo-val jsem si svoji kůži. Nebo ještě lépe: svo-ji duši.“ Fajnbergovu odvahu ocenili češtípolitici různě: „Havel nás pozval na Hrad,Topolánek na nás pověsil medaile, ale ne-dostali jsme k nim žádné papíry, takže tovypadá, že jsme je ukradli. Klaus nás po-zval na Hrad, ale pak se s námi ani nepo-zdravil.“ V Rusku byl na Fajnberga v roce2007 spáchán atentát – „chlap měl v ruká-vu kladivo a tím mě praštil do hlavy“. ■■

O výhrůžkách americkému moderátoroviDavidu Lettermanovi, který ve své showvtipkoval o smrti Usámy bin Ládina, píšouLidové noviny (10. 8.). „Vyřízněte tomunízkému Židovi jazyk,“ žádají džihádisténa webu. Podle The New York Post všakmoderátor není Žid, a „není proto jasné,proč ho za Žida označili“. ■■ Pod titulkem„Šábes? Málokdo si ho u nás uvědomí“ za-znamenala korespondentka Kroměřížské-ho deníku (22. 8.), co zažila: „O víkendujsem navštívila Týden židovské kultury.Během čekání na program jsem si všimlahloučku Židů a nadšeně jsem k nim běželas dotazem, zda bych se jich mohla zeptat,jak hodnotí uplynulý týden. Mohla. Ale nednes, dostalo se mi odpovědi. A proč? Pro-tože je šábes. Takže z rozhovoru nebylonic.“ ■■ Třebíčský deník (2. 8.) zaznamenal,že na festival Šamajim do Třebíče přijel je-den z řady nositelů jména Trebitsch, JeanT., který se narodil v Bruselu. ■■ O historiia majitelích Vily Stern v Teplicích nadBečvou píše Hranický týden (12. 8.). ■■

MfD (18.8.) konstatovala, že „východočes-ká kapela Oboroh, už třiadvacet let spjatás duchovními příběhy na křižovatce folku,rocku a blues, opět zalistovala ve Starémzákoně“. (tp)

Ad: Rch 7/2011Vážení,v červencovém čísle Roš chodeš jsem si sezájmem přečetl pojednání pana Daníčkao Kosově Hoře a její kdysi významné ži-dovské obci. Žiji ve Štětkovicích, což jeves od Kosovy Hory vzdálená 3 km. Tadyzakoupil můj pradědeček Leopold Pollák,původním povoláním Hofjude na Deymo-vě panství v Netomyšli u Tábora, statek,na němž dnes hospodaří moje dcera. TentoLeopold s manželkou Julií a dalším příbu-zenstvem jsou pochováni na židovskémhřbitově v Kosově Hoře. Byl poslancemna sněmu zemském ve Vídni, kde dosáhlpovolení stavby železnice z Olbramovicdo Sedlčan, na němž se finančně podílel.Schvalovací výměr mu přišel od císaředomů do Štětkovic a je uložen v sedlčan-ském muzeu. Jako poslanec se stýkal s ně-kterými lidmi známých jmen, navštěvoval

ho i F. L. Rieger, což připomínala deskazde na statku, ta se za socialismu ztratila.Mám též svatební oznámení, které pradě-dovi zaslal Dr. Karel Kramář. Po Leopol-dově smrti na statku ve Štětkovicích hos-podařil až do arizace jeho syn Emanuel.Leopoldova dcera Gabriela, což byla mábabička, se v Kosově Hoře provdala zasvého bratrance Otakara, rovněž Polláka,do Přehořova – to je u Soběslavi obec pů-vodně hojně Židy obývaná.

Tamní synagoga byla v době mého dět-ství již hostincem, pamatuji, že tam ještěv sále nahoře byla Weiberschul, kousekodtud v lese Starec je hřbitov, nedávnodobře poopravený, kde leží dědeček Ota-kar, jeho hrob je však zničen dokonale,což se stalo po válce. Maminka písemněu obce protestovala a dostala odpověď, žeto způsobila lesní zvěř. Nedávno jsem vi-děl v televizi pořad o Osvětimi a tam bylzáběr na kufr s nápisem „Pollak, Preho-rov“, což byla buď babička, nebo její dceraAnna, které snad byly zplynovány po zru-šení rodinného tábora.

Se srdečnými pozdravy, Otakar Süsser

18 VĚSTNÍK 9/2011

UKRADENÉ MEDAILE ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Zámek ve Štětkovicích. Foto archiv.

Léto roku 2011 se zapíše do dějin Izraele.Místo sporu s Palestinci ovládlo zprávy ryzedomácí téma – protesty proti vysokým ce-nám a obrazy lidí, kteří v centrech měst sta-věli stanová městečka. Hned se vynořilaotázka: Není to izraelská verze „arabskéhojara?“ Neuvolňuje se tu podobný přetlakjako v Egyptě, Tunisku a jinde v regionu?

Paušální paralela s „arabským jarem“ jepřehnaná, ale cosi se skutečně uvolnilo.Navyklý pohled na Izrael, pohled globální,strategický či makroekonomický, dostaldoplněk. V červencovém Rch jsme psalio Izraeli jako o „nespokojené zemi spoko-jených“, jejíž kdysi jen okrajová ekonomi-ka dnes prosperuje a opírá se o progresivníobory. Teď se ale ukazuje, že mezi těmistatisticky spokojenými je i značné pro-cento nespokojených.

To není jen izraelské téma. I srpnové ná-silnosti ve Velké Británii doložily, žev ekonomicky úspěšné zemi může dřímatspolečenské pnutí. A tato pnutí se probou-zejí ze zdánlivě malicherných příčin.

V Izraeli byly příčinou rostoucí cenysýra cottage. Když se je podařilo snížitspontánním bojkotem tohoto výrobku, ob-jevil se nápad, že podobně by to šlo i s ce-nami bydlení. Obecný široký protest bylna světě a s ním i řada pokusů ho vysvětlit.A jak už to chodí, každý pozorovatel si vy-světlení zasazuje do svého obrazu světa.Pro ilustraci poslouží články psané Izrael-ci do evropských médií, neboť navenek jetřeba vysvětlovat i to, co se v samotnémIzraeli považuje za notoricky známé.

KOMU TO SLOUŽÍ?Do Frankfurter Allgemeine Zeitung napsali u nás známý spisovatel David Grossman.Je pokládán za levicového intelektuálaa svými postřehy to dokládá. Když hledělna tisícové zástupy v ulicích Jeruzaléma,cítil se zprvu znejistěn a sám sebe se ptal:Jsme skutečně davem se zlobně zdvižený-mi pěstmi, jaký jsme viděli v Egyptě, Tu-nisku, Sýrii a Řecku? Chtěli jsme být ta-kovým davem? Mysleli jsme to vážně,když jsme skandovali RE-VO-LU-CE?A co když rychlý úspěch protestu rozložíkřehkou soudržnost národa? Ale po chvílipochodu se srovnal se spontaneitou, im-provizací i „pocitem my“ a dospěl k závě-ru: Děláme správnou věc. Konečně.

Grossman se s „pocitem my“ ztotožnilnatolik, až propadá hysterii intelektuála,který se z principu nestará o přízemní věcitypu „kde na to vzít“, ale tím rázněji argu-mentuje: Jak se to vše mohlo stát? Jakjsme mohli dopustit, že naše vláda změni-

la zdraví a vzdělání v luxusní zboží? Pročjsme se nebouřili, když ministerstvo finan-cí potrestalo stávkující sociální pracovní-ky a tím i handicapované, přeživší holo-kaust a důchodce? Jak to, že jsme chudéa hladové vytěsňovali do nepopsatelně po-tupné existence, do polévkových jídelena charitativních zařízení? Jak to, že jsmese smířili s hanebnostmi privatizace, ježvedla ke ztrátě solidarity, pocitu zodpo-vědnosti a sounáležitosti?

Tato apatie má více příčin, ale tu hlavníGrossman spatřuje v okupaci palestinskýchúzemí. Právě ta přispěla k zániku společen-ských varovných mechanismů. Ano, spiso-vatel, který se narodil v roce 1954, se na todívá optikou 60. a 70. let, doby, kdy dospí-val a zároveň klíčilo mírové hnutí.

S jinou životní zkušeností se ozývá HanaMayerová na webu Česká pozice. Na pro-testující se dívá tak jako mnozí na britskékraválisty – jako na rozmazlené fracky, kte-ří se nenaučili odpovědnosti a všechny pro-blémy svádějí na společnost. Tito mladí vy-růstali v 90. letech, za hospodářského růstuvyvolaného přistěhovalci z Ruska i světo-vou konjunkturou. Když dospívali, taks pomocí rodičů studovali a jezdili po světě.Teď zakládají rodiny a zjišťují, že dosavadní

způsob života už pro ně není reálný. I kdyžslušně vydělávají, nemohou si dovolit to,nač byli zvyklí, dokud je sponzorovali rodi-če. Proto protestují, zvlášť vidí-li před se-bou pravicového premiéra Netanjahua jakohromosvod všeho zla.

Rázná dikce naznačuje, že i Mayerováužívá optiku doby, kdy sama dospívala, tedynormalizačního Československa. Čteme-lititulek „Komu slouží protesty mládeže protivysokým nájmům?“, neubráníme se dojmu,že už jsme ho kdysi viděli v Rudém právu.

NOVINKOU JE NEROVNOSTAsi nejvěcněji píše pro německý web Osadobra (www.achgut.com) Gil Jaron. Je o ge-neraci mladší (ročník 1973), profesí lékařa publicista. Vychází ze základní otázky: Jakto, že země, jež vykazuje ekonomickou vý-konnost Itálie či Španělska (31 tisíc dolarůna hlavu), nezaměstnanost jen 5,7 % a infla-ci pouze 2,5 %, země, do níž se jezdí inspi-rovat světoví experti, má takové problémy?

Problém je v nerovnosti příjmů. Rozdílmezi bohatými a chudými je v Izraeli dru-hý nejvyšší (hned po USA) v západnímsvětě, o polovinu přesahuje evropský prů-měr. Příjem nejbohatší pětiny 7,5krát pře-kračuje příjem pětiny nejchudší (v Evropěčiní tento poměr 4,9). Pod úřední hranicíchudoby žije čtvrtina Izraelců, ale příčinytohoto stavu jsou různorodé.

Jednou z nich je způsob privatizacev 90. letech. Stát coby regulátor se stáhlz mnoha oblastí, ale nerozpustil státní mo-nopoly. Proto ekonomice dominuje úzkáskupina magnátů a bossů státních akcio-vek. K tomu přistupují strukturální problé-my. Nejen to, že 17 % rozpočtu se dává naobranu, ale i čím dál silnější demografickánerovnováha. Ultraortodoxní židovští mu-ži tvoří 12 % populace, ale jen polovinaz nich je ekonomicky aktivních. Většinounevydělávají ani arabské ženy, které tvoří10 % obyvatel. Výsledek? Široké vrstvy

společnosti sice stěží platí daně, ale právěna jejich adresy míří značná část sociál-ních výdajů. Zatímco vláda krátí výdaje navzdělání a infrastrukturu, z politických dů-vodů investuje miliardy do stavby osada do sociální pomoci pro ultraortodoxní.

Jaron ale protestům nedává moc šancí.Už dlouho totiž nebylo v Izraeli bezpečnost-ně tak klidné léto jako nyní. Jakmile se při-blíží 21. září, den, kdy má OSN hlasovato palestinském státu, přijdou jiné starosti.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 9/2011 19

IZRAEL: Jaro přišlo v červenci

Prázdninová idylka? Nikoliv, Izraelci protestují proti vysokým nájmům. Foto archiv.

Kalendárium

Před 70 lety, 1. září 1941, dva dny posvých 22. narozeninách, zemřel tragickybásník JIŘÍ ORTEN. Na jeho pohřbu se se-šlo mnoho lidí; ledaskdo si byl tehdy vě-dom, že odešla nejvýraznější osobnostnastupující básnické generace. Ti zasvěce-nější tušili, i kdo se skrývá za pseudonymyKarel Jílek a Jiří Jakub. První byl autoremsbírek Čítanka jaro (1939) a Cesta k mra-zu (1940), druhý autorem Jeremiášovapláče (1941) a sbírky Ohnice (1941). Jennejbližší Ortenovi přátelé však věděli, žeautor měl připraveny dvě nové sbírkya množství dalších básní, jen někteří četlijeho prózy a dramatické pokusy a nikdoasi tehdy neznal v plném rozsahu Orteno-vy Deníky, jeho nejpo-zoruhodnější literárnídílo, čítající více nežšestnáct set stran po-známek, záznamů, ver-šů atd.

V Čechách se nicneutají a Ortenovo in-kognito nebylo pevné.A tak v srpnu 1941otiskl český fašistickýlist Arijský boj článek,v němž se mj. píše:„V době, kdy se vedevelký zápas proti Ži-dům, zjišťuje se, žev čele českých básníků stojí Žid, který při-rozeně není nadšen novými poměry a kte-rý proto nejraději by se vrátil do lůna ma-teřského, aby tam přečkal světovoukonflegraci. (...) Jak je možné, že oficiálníčeská kritika nezmínila se o židovskémpůvodu Karla Jílka a že ho nechala státv čele mladé básnické generace?... Kdybynaši kritikové měli jen trochu prozíravosti,pak by nemilosrdně odmítli, aby Žid fušo-val do české literatury.“

Jen několik dní poté, shodou okolnostív den Ortenovy smrti, vychází nařízení,podle něhož musí Židé v protektorátu no-sit Davidovu hvězdu. Orten si ji už nebudemuset přišít, ale denunciace Arijskéhoboje mířila zjevně i na jeho okolí. Navzdo-ry tomu otiskuje Václav Černý ve svémKritickém měsíčníku Ortenův nekrologa František Halas báseň, jež končí verši:„Až v katedrálách budou plouti ryby / ten-to básník/ Vyvolán bude jménem.“ Skoroo dvacet let starší Ortenův přítel a mentortu vzdává nebývalý hold autorovi, kterémuod prvních veršů k posledním, napsanýmv předvečer smrtelného úrazu, bylo dánožít pouhých pět let.

Prozaik, dramatik, esejista a novinář IVAN

KLÍMA, jeden z protagonistů pokusu o re-formu komunistického režimu, po roce1968 pak výrazná osobnost intelektuálníopozice, se narodil v Praze 14. září 1931,tedy před 80 lety. Kdyby ho náhoda kalen-dářních dat nespojila s Ortenem, asi by-chom si i dál mysleli, že oba spisovatele,tak odlišné osudem, poetikou, jazykem,autorským přístupem, volbou žánrů, cito-vým nasazením atd., odděluje také propastčasu. Není tomu tak: Orten je překvapivějen o dvanáct let, o půl generace starší, jev čase blíž Klímovi, než byl Halasovi!A mají leccos společného. Tak třeba: obapocházejí z rodin, které se už zcela asimi-lovaly k české kultuře, řeči a národu. Cítíse být, a také jsou, autory ryze českýmia jejich dílo je přijímáno jako přirozenásoučást české literatury (v Ortenově přípa-

dě je vnímáno jakodílo iniciační). Pro obaje jejich tvorba, těsněspojená s rodným jazy-kem, volbou osudovou.To je jeden z důvodů,proč – každý v jinémčase – odmítli nabídkuemigrovat. („JsemRimbaud, který se jímnestal!“ zapsal si Ortenv Deníku.)

Ivan Klíma přežil té-měř čtyři roky v tere-zínském ghettu a dá seříci, že se ctí i čtyřicet

let komunistického režimu. Začínal jakonovinář, brzy se však prosadil jako prozaika dramatik, napsal desítky próz, rozhlaso-vých her, scénářů, esejů, knih pro děti. Patřík nejvíce překládaným českým autorůmv zahraničí, kde prý jeho dílo mívá většíohlas než doma. Je-li tomu tak, neplatí tourčitě o jeho pamětech, které nedávno vy-šly pod názvem Mé šílené století I–II a nakteré podle vlastních slov dostal takovémnožství čtenářských reakcí, jaké nevyvo-lal žádný z jeho románů. Není divu: stálepotřebujeme slyšet neuhýbavou odpověďna podobnou otázku, jakou klade sám soběautor: co mohlo mladého intelektuála, jenžse právě vrátil z ghetta, přimět, aby vstoupildo strany, která připravovala jinou formukruté diktatury. A jak to, že dlouho nevní-mal její zločiny. Čtenáře může na Klímo-vých pamětech přitahovat i jejich zvláštnístyl: Klíma zapisuje své vzpomínky bez pa-tosu, emocí, metafor a jiných přílišnýchsložitostí, jako by sám od sebe odstoupila suše, v klidu, nevzrušivě popisoval a dia-gnostikoval, co vidí. To je riskantní uměnív každém věku, v Klímově však dvojnásob.Ad mea veesrim šana! (tp)

Henryk GrynbergPOKLADY CHAJI LEBOWITZOVÉZ VOLOSIANKY

Když nám zabírali synagogu

dědeček vynesl Tóru

a modlil se pak u nás doma

když mu vytrhávali vousy

oněměl

a modlil se jen mlčky

když nás vyháněli z domu

uložil svitky do kufru

vždyť bez Tóry přece nelze žít

když nás vyháněli z vagonů

a přikázali odložit kufr

neposlechl protože není možné

zahodit Tóru

bili ho ale nezahodil

ač jsme ho prosili

dědečku co to děláš

a tak ho bili dál tím jistější

že je to poklad

a také byl

II

Matka nás držela pevně za ruce

a když jí vytrhli malého bratříčka

běžela za ním

odstrkovali ji ale nedbala

bili ji ale běžela

na tamtu stranu

a já tu zůstala abych předala

dětem a vnukům

z čeho jsme vzešli

Přeložila Olga Hostovská

20 VĚSTNÍK 9/2011

Ivan Klíma. Foto archiv.

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(společenský sál, Maiselova 18)Podvečer Yvonne Přenosilové■ V úterý 13. září v 15.00 mezi nás již po-třetí zavítá moderátor a publicista AlešCibulka. Budeme si povídat nejen o češti-ně, ale i o jeho novém kalendáři, o kníž-kách, televizi a rozhlase.

KÁVA O ČTVRTÉ■ Ve čtvrtek 22. září se od 15.00 konáprvní poprázdninová „Káva“. Uvítáme naní novináře, glosátora a komentátora Kar-la Hvížďalu. Setkání se koná u příležitostijeho 70. narozenin. Připravil a moderujeHonza Neubauer.

PROHLÍDKA HŘBITOVA■ Židovská obec v Praze si vás dovolujepozvat na komentovanou prohlídku Nové-ho židovského hřbitova, Izraelská 1, Pra-ha 3. Koná se v neděli 11. září v 11, 13.30a 15.30. Sraz před vrátnicí. Akce se konáv rámci Dnů evropského dědictví.

KONCERT ARGENTINSKÉHO DUA■ Pražská židovská obec a VelvyslanectvíArgentinské republiky vás srdečně zvouna koncert argentinského dua, který sekoná 15. září v 18.00 v Jeruzalémské sy-nagoze (Jeruzalémská ul. 7, P 1). ÚčinkujíPerla Gonilski (klavír) a Marcelo Bru(violoncello). Zazní chasidské a sefard-sko-liturgické melodie, skladby ErnestaBlocha, Baal Shema, Gustava Mahleraa Maxe Brucha.

ŽIDOVSKÝ ROK V BOHOSLUŽEBNÝCH ZPĚVECH■ Židovskému roku, tomu, jak jsou svá-teční dny vyjádřeny v bohoslužebných zpě-vech, byla věnována židovská část cykluJudaismus a křesťanství v hudbě. Nahráv-ky ve Staronové synagoze byly pořízenyv době, kdy v Praze působil rabín a vynika-jící interpret bohoslužebných zpěvů JehudaJešarim. Český rozhlas 3 – Vltava jej v pre-miéře uvedl v letech 2003–2004 a nyní hobude reprízovat. První díl si můžete po-slechnout v neděli 25. září v 8 hodin ráno,další budou následovat vždy v nedělní ranníprogramové řadě Duchovní hudba. vl

SHALOM TOMAS NEUMAN■ Během podzimu lze v Praze zhlédnout naněkolika místech obrazy a instalace praž-ského rodáka Shaloma Tomase Neumana.Vyrůstal v Haifě, od 12 let žije v USA,v současné době žije a vyučuje v New Yor-ku. Jeho modely vytvořené z nejrůznějšíchpředmětů dle principu splývání výtvarnýchtechnik (fusion art) jsou zajímavé a provo-kativní (článek o umělci a jeho díle nalez-

nete v příštím čísle Rch). V září můžete vi-dět Neumanovy práce ve Veletržním paláci(od 18. 9.), v Americkém centru na MaléStraně (6.–30. 9.); v Galerii La Femmev Bílkově ulici (21.–30. 9.), další příležitos-ti budou následovat v říjnu a listopadu. Víceviz na www.shalom-art.com.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽM V PRAZE(Maiselova 15, P 1, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, pořady začínajív 18.00 a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 12. 9.: Červená stuha aneb terezínskéghetto očima dítěte. Beseda Tomáše Krau-se s Annikou Tetzner, světoznámou izrael-skou autorkou, u příležitosti vydání jejíknižní novinky Červená stuha. Kniha jesouborem tří povídek, v nichž autorkazprostředkovává vlastní zkušenost. Besedabude v anglickém jazyce s tlumočením dočeštiny. Knihu si lze na místě zakoupit. ■ 13. 9.: Život jako poslání za ty, kteří senevrátili. Vzpomínkový večer na česko-iz-raelského spisovatele, historika a novinářeEricha Kulku (1911–1995) ke stému výro-čí jeho narození. Hostem večera bude OttoDov Kulka, syn E. Kulky, který žije odroku 1949 v Izraeli a je profesorem histo-rie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.Představí rozšířené vydání dvojjazyčné,česko-hebrejské publikace o E. Kulkovi,kterou vydaly ŽMP a Hebrejská univerzitav Jeruzalémě. Průvodní slovo pronese OttoDov Kulka, úvodní slovo historik MichalFrankl. Na místě lze zakoupit nové vydánínovely Ericha Kulky Útěk z tábora smrti.Osvětim 1944. Vstup volný.■ 15. 9.: Konečně doma. Vernisáž výstavyPetera Horáka, výtvarníka slovenskéhopůvodu, žijícího již více než 40 let v Aus-trálii. Vstup volný.

■ 20. 9.: Nigun – pásmo hebrejských, se-fardských a jidiš písní a houslových im-provizací. Účinkují: Věra Nerušilová –zpěv, Alexander Shonert – housle, na kla-vír hraje Natalie Shonert. Vstupné 60 Kč.■ 21. 9.: Svatá země podle Madabské mozai-kové mapy. Nejvýznamnější místa Svatézemě, zejm. Jeruzalém, podle kartografickémapy datované do 6. století. Z cyklu Blízkývýchod včera a dnes Ing. Jana Neubauera.■ 26. 9.: O Ivanu Klímovi s ArnoštemGoldflamem. Pořad věnovaný životnímujubileu spisovatele a dramatika Ivana Klí-my, autora více než třiceti literárních děl,která zahrnují povídky, eseje, romány a dra-mata. O jeho životních osudech bude s au-torem nad ukázkami z jeho tvorby roz-mlouvat neméně známý dramatik, režiséra herec Arnošt Goldflam, který sám v záříslaví své půlkulaté jubileum.■ Nedělní program pro děti a jejich ro-diče: 11. 9. ve 14.00 – Lvíček Arje slavíNový rok. Prohlídka: pražské ŽidovskéMěsto. Jednotné vstupné 50 Kč.■ 5. 10.: Tunisko: brána do světa islámu.Přednáška J. Neubauera.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽMP V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno)■ 3. 9. od 10.00: Začínáme aneb Kdo sihraje, nezlobí – nabídka volnočasovýchaktivit a doprovodný program na zahájeníškolního roku v parku na Moravském ná-městí v Brně, při kterém bude VKC ŽMPformou letáků, prodeje knih a osobní na-bídky po celý den poskytovat informaceo své činnosti. Vstup volný.■ 6. 9. v 17.00: Vernisáž výstavy obrazůRudiho Lorenze, na které promluví sámautor. Součástí vernisáže bude také malýhudební program. Vstup volný.■ 13. 9. v 17.30: Hudební paleta židovskékultury – koncertní program sestavenýz lidové i vážné hudby židovských sklada-telů, uskutečněný v rámci cyklu Hudebnímosty. Koncert v synagoze, Skořepka 13,proběhne jako připomínka Evropskéhodne židovské kultury a je pořádán ve spo-lupráci s ŽOB. Vstupné dobrovolné. ■ 18. 9. ve 14.30: Stvoření světa. Na po-čátku byla tma... ale potom se začaly dítveliké věci. Zveme vás na skutečně velkouvýtvarnou dílnu, kde si jeden z příběhůo stvoření světa namalujeme. Dílna pro ro-diče s dětmi od 5 let. Vstupné 30 Kč. ■ 20. 9. v 18.00: Dramatická tvorba ně-meckých autorů po II. světové válce –průřezově zaměřená přednáška seznámís divadelní tvorbou v německém jazyce.Přednáší Mgr. Aleš Urválek, Ph.D. Ná-hradní termín za neuskutečněnou přednáš-ku v květnu. Vstupné 30 Kč.

VĚSTNÍK 9/2011 21

KULTURNÍPOŘADY

Shalom Tomas Neuman: Angela, 2007.

LAUDEROVY ŠKOLY V PRAZEVědecká témata zpracována studenty ■ Na konci školního roku proběhla pre-zentace seminárních prací studentů Laude-rových škol. Některá z témat byla zpraco-vána velmi zajímavým způsobem – např.Ohlasy Charty 77 od Filipa Ruta či Tema-tický atlas obnovitelných zdrojů, kterýjeho autor Jakub Žaba vytvořil s pomocíprogramu ArcGIS, s nímž studenti praco-vali v rámci semináře školy (program jesoučástí tzv. geografického informačníhosystému (GIS), který se využívá v řaděoborů, mj. i v kartografii. Stejnému téma-tu, ale z jiného hlediska, se věnuje i Alžbě-ta Kvasničková v práci Obnovitelné zdrojeenergie aneb Jsou opravdu ekologické?.Vybrané práce jsou k dispozici na webuškoly (www.lauder.cz). ip

KURZY HEBREJŠTINY■ Ulpan, o. s., vypisuje na školní rok2011/2012 kurzy moderní hebrejštinyna 7 různých úrovních pokročilosti – odnaprostých začátečníků až pro konverzač-ní klub pro velmi pokročilé. Začínáme3. 10. 2011. Podrobnosti i on-line přihláš-ku najdete na www.ulpan.cz. lb

NEDĚLNÍ ŠKOLA■ V září začíná již šestý ročník židovskénedělní školy pro děti, pořádané o. s. Chi-nuch. Koná se zhruba jednou za tři týdnyv neděli od 10 do 12 hodin pro děti vevěku 4–15 let. Základy židovských svátků,židovský životní cyklus, příběhy z Tóry,modlitby, příp. základní úvod do hebrejšti-ny, vše přizpůsobeno věku dětí. Zároveňv téže době probíhá program pro rodiče(hebrejská konverzace). Kontakt: tel.00 402 604 178 620, e-mail: helena.bonischova@centrum.cz. Těšíme se na vás.

H. Bönischová, koordinátorka

WIZO■ Milé členky, naše zářijová schůze sekoná 21. 9. od 15.00 v Maiselově ulici, vý-bor se sejde dne 14. 9. od 15.00 v Jáchy-mově ulici. Těšíme se na vás! ek

SDRUŽENÍ ŽOV■ SŽOV v Praze srdečně zve své členya příznivce na schůzi, která se koná večtvrtek 15. září v 10.00 ve 3. patře radniceŽidovské obce Praha, Maiselova 18. Plk.Dr. Miloslav Brož nás seznámí s tvorboudatabáze účastníků Československé zahra-niční armády z let 1939–1945. Připomene-me si Vysoké svátky a popřejeme našimjubilantům. Současně na této schůzi pořá-dáme besedu s režisérem Matějem Miná-čem spojenou s promítáním ukázek z jehotvorby. jp

PROGRAM DSP HAGIBOR■ 7. září od 14.3: Poezie tuše a krajky –vernisáž výstavy krajek a kreseb Jany Jí-šové a Milana Jíši.■ 16. září od 10.30: Matiné s argentinskýmduem – Perla Gonilski (klavír) a MarceloBru (violoncello). ■ 21. září od 15.00: Vysoké svátky –setkání s vrchním pražským a zemskýma rabínem Karolem Efraimem Sidonem.

RODINA Z ARMÉNIEHLEDÁ POMOC■ Pětičlenná arménská rodina (chlapci 14a 13 let a sedmiletá holčička) požádalapřed lety v České republice o azyl. Otec jeabsolvent ekvivalentu naší mechanizačnífakulty Zemědělské univerzity. Matka jevyučená prodavačka. Rodina plynně ko-munikuje česky, rusky a arménsky.

Matka rodiny Madlen k tomu dodává:„Azylové řízení trvá již 6 let. Děti zde vyrů-stají, chodí do školy, Českou republiku cítíjako svůj domov. Nyní můžeme požádat ČRo trvalý pobyt, ale musíme najít bydlení.“

Jejich pobytový status je v současnédobě upraven institutem tzv. strpění. Abymohla rodina požádat o trvalý pobyt, musímít mimo splnění řady dalších podmínekzajištěné bydlení na území ČR a zaplacenézdravotní pojištění na komplexní péči nadobu, po kterou se bude o žádosti o trvalýpobyt rozhodovat. To může trvat i několikměsíců.

Podmínka úhrady zdravotního pojištěníbude v jejich případě splněna díky iniciati-vě soukromého dárce, který je pokryje naobdobí šesti měsíců. Rodina má však pro-blém se získáním adresy trvalého bydliště.Proto naléhavě hledá ubytování za co nej-nižší cenu na území České republiky. Ro-dina by preferovala bydlení v Libereckémkraji.

Může-li v tomto ohledu kdokoli z čtená-řů pomoci, nechť se obrátí na Jana Fábryho(tel.: 266 052 695). jf

INZERCE■ Nabízím fotografování svateb a jinýchpříležitostí pro členy židovských obcí.Kontakt: Jindřich Buxbaum, člen Židov-ské obce Olomouc, tel.: 603 856 853.

ZEMŘEL NOACH FLUGS velkým zármutkem sdělujeme, že 11. srp-na zemřel po krátké, těžké nemoci NoachFlug. Narodil se v roce 1925 v Lodži. Bě-hem holokaustu byl vězněn v lodžskémghettu, poté deportován do Osvětimi, bylosvobozen v Ebensee. Po válce studovalve Varšavě ekonomii. V roce 1958 se sesvou rodinou vystěhoval do Izraele, půso-bil v diplomatických službách Státu Izrael.Noach Flug byl od roku 2002 prezidentemInternationales Auschwitz Komitee, prezi-dentem Centre of Organizations of Holo-caust Survivors in Israel, viceprezidentemClaims Conference a členem mezinárodní-ho kuratoria Stiftung Erinnerung, Verant-wortung und Zukunft.

Nechť je jeho duše přijata do svazku ži-vých. Marta Malá

ZEMŘEL ERICH SOJKAByl to obyčejný předválečný židovský klukz Liberce. V Barvířské ulici naproti hasi-čům vlastnila rodina velký dům se sochamina střeše, podle kterých ten dům poznáteještě dnes. Sojkovi měli před válkou i fab-riku v Bílém Kostele hned pod nádražím.Ještě nedávno to byla papírna, která šmel-covala staré německé knihy posbíranéz domácností odsunutých Němců z Liber-ce, Jablonce a širokého okolí.

Erich chodil s mým tátou na nábožen-ství a v liberecké synagoze měli bar micva.Oba dva tehdy uměli česky, co by se za ne-het vešlo. Potom přišel Hitler…

Erich měl to štěstí a dostal se včas doAnglie. Ostatní z rodiny už ne. Po válce toměli tihle hoši těžké, snad těžší než nafrontě či ve vězení. V jejich libereckých po-stelích nejdříve spali Němci, potom Češia těm se z teplých duchen nechtělo.

Chlapci se trochu nepohodli s novýmpoválečným zřízením, a tak je stát poslaldo vězení. Dost dlouho na to, aby vystřízli-věli. Všichni známí, až na několik výjimek,republiku opustili. Oni zůstali.

Z rodiny Sojků zůstal v Liberci jenErich. Až do smrti bydlel v podnájmu vevilce naproti strojní průmyslovce. Učilangličtinu, přibral pár kilo a rád si poví-dal s lidmi.

Měl rád lidi, co se prali s osudem, kteřítrpěli jen proto, že byli jiní. Homosexuály,Židy, cikány, Eskymáky, cyklisty a kuřákydobrých cigaret. Krásné ženy, co muselybýt i chytré. Měl rád mýho tátu, jeho tátua dost možná i mě a mou ženu. Měl rádi lidi, co dosud spí v jeho posteli, co jedendruhému neubližovali. To byl jeden z těch,co tu kdysi žili. Erich Sojka, mimo jiné vý-borný učitel. Kéž je tvá duše přivinuta dosvazku živých!

Egon Wiener

22 VĚSTNÍK 9/2011

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV septembri blahoželáme: pani Viola Ale-xandrová – 98 rokov; pani Dagmar Dvorská –80 rokov; pán MUDr. Marta Gröplová – 70rokov; pán Peter Havaš – 76 rokov; paniRNDr. Mária Hvastijová – 75 rokov; pani Ing.Eva Kozáková – 60 rokov; pani Helena Kur-zová – 97 rokov; pán Ivan Mahler – 82 rokov;pani Mária Országová – 77 rokov; paniMUDr. Eva Salamonová – 55 rokov; pánMUDr. Peter Šťastný – 70 rokov; pán Dr. JozefWeiss – 78 rokov; pani Dr. Mária Weissová –78 rokov, a pani Renné Žiaková – 83 rokov.

Ad mea veesrim šana!

BANSKÁ BYSTRICABlahoželáme členom, ktorí oslávili a osláviasvoje narodeniny: pán Juraj Turčan, nar. 9.8.– 73 rokov; pán Ervín Dolný, nar. 14.8. – 62rokov; pán Ladislav Welward, nar. 17.8. – 75rokov; pani Viera Kordová, nar. 20.8. – 79rokov; pán Tomáš Gálik, nar. 4.9. – 64 rokov;pani Darina Kossárová, nar. 11.9. – 73 rokov,a pán Andrej Ambroš, nar. 21.9. – 88 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO BRNOV září oslavují: pan Petr Fiša, nar. 15.9. – 56let; pan Arnošt Goldflam, nar. 22.9. – 65 let;paní Judita Klauberová, nar. 27.9. – 90 let;pan David Kšica, nar. 13.9. – 36 let; paní He-lena Nedbalová, nar. 23.9. – 86 let; paníHana Němečková, nar. 30.9. – 29 let; paníEva Neufeldová, nar. 28.9. – 78 let; paní EvaPěnčíková, nar. 8.9. – 79 let; paní Ruth Ros-si, nar. 19.9. – 85 let; Elijah Shai Selinger,19.9. – 3 roky; paní Ráchel Michaela Selin-gerová, nar. 20.9. – 38 let; paní Gizela Stra-ková, nar. 12.9. – 84 let; paní Růžena Svobo-dová, nar. 13.9. – 63 let, a paní MichaelaWalsbergerová, nar. 10.9. – 36 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV září oslavují: paní Diana Shonert, nar.21.9. – 25 let; paní Božena Jelínková, nar.28.9. – 53 let; paní Ivana Kovtunová, nar.9.9. – 32 let; pan Janet Narodetsky, nar. 10.9.– 52 let; paní Zlata Palkovičová, nar. 9.9. –27 let; paní Ing. Karolina Bergmanová, 25.9.– 38 let; pan Viktor Sanovec, nar. 9.9. – 68let; pan Karel Šetelík, nar. 12.9. – 59 let; panVáclav Tůma, nar. 12.9. – 66 let, a pan Mgr.Jaroslav Faltýn, nar. 25.9. – 35 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV září přejeme: pan Gabriel Szász, nar. 4.9. –82 let; paní Anna Hyhlíková, nar. 22.9. – 52let, a paní Ildikó Lörintzy, nar. 26.9. – 41 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEV septembri oslávia: pani Ida Lacková, nar.14.9. – 94 rokov; pán Štefan Gömori, nar. 5.9.– 91 rokov; pani Margita Batová, nar. 19.9. –

90 rokov; pani Margita Bayernová, nar. 7.9. –89 rokov; pani Judita Grünbergerová, nar.15.9. – 89 rokov; pani Hermína Salzerová, nar.22.9. – 89 rokov; pán Zoltán Langer, nar. 29.9.– 88 rokov; pani Valérie Forbátová, nar. 12.9. –87 rokov; pani Alžbeta Starková, nar. 14.9. –87 rokov; pani Klára Friedová, nar. 4.9. – 85rokov; pani Berta Grossová, nar. 16.9. – 84 ro-kov; pani Rita Tholtová, nar. 2.9. – 78 rokov;pán F. Csaba Kende, nar. 7.9. – 78 rokov,a pani Eva Breinerová, nar. 21.9. – 74 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV září oslaví narozeniny: slečna Jitka Špač-ková, nar. 1.9. – 23 let; pan Pavel Gerö, nar.16.9. – 38 let, a paní Eva Gärtnerová, nar.23.9. – 74 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV září oslaví narozeniny: pan Tomáš Fürst,nar. 23.9. – 75 let; paní Eva Franklová 5.9. –64 let; pan Matyáš Ritter, nar. 15.9. – 18 let;pan David Ritter, nar. 15.9. – 18 let; paníEva Skládalová, nar. 14.9. – 64 let, a panDaniel Peršin, nar. 12.9. – 25 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV září blahopřejeme: paní JUDr. Eva Jiřičná,nar. 1.9. – 85 let; paní Eliška Romanová, nar.28.9. – 55 let; paní Doc. Dr. Eva ChavaSaunders, nar. 10.9. – 53 let; paní Olga Urba-nová, nar. 15.9. – 41 let, a paní Věra Vaňková,nar. 23.9. – 84 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV září oslavují narozeniny: paní FrantiškaAdamová, nar. 9.9. – 86 let; paní Eva Bielová,nar. 25.9. – 91 let; paní Gertruda Denská, nar.25.9. – 81 let; paní Hana Hamplová, nar. 2.9. –81 let; paní Alžběta Hauserová nar. 22.9. – 93let; paní Regina Hejnová, nar. 18.9. – 87 let;pan Ondřej Herškovič, nar. 27.9. – 94 let; paníJohanna Hušková, nar. 4.9. – 85 let; paní EvaKleinová, nar. 6.9. – 88 let; pan Ivan Klíma,nar. 14.9. – 80 let; paní Helena Krouská, nar.12.9. – 90 let; paní Marie Majerová, nar. 29.9.

– 88 let; paní Margit Maršálková, nar. 9.9. – 82let; paní Zuzana Mináčová, nar. 24.9. – 80 let;pan Jaroslav Poskočil, nar. 25.9. – 81 let; paníRenée Skálová, nar. 28.9. – 82 let; pan MiloušStodola, nar. 30.9. – 90 let; paní Viera Šlesin-gerová, nar. 5.9. – 87 let; pan Leo Tauber, nar.14.9. – 91 let; paní Hana Trávová, nar. 10.9. –86 let, a paní Zuzana Veselá, nar. 28.9. – 80 let.

Ad mea veesrim šana!

Úmrtí: Dne 19. 2. 2011 zemřel ve věku 79 let panEvžen Ječný.

Dne 7. 7. zemřela ve věku 78 let paní IrenaŠtefflová. Se zesnulou jsme se rozloučili11. 7. v obřadní síni Nového židovskéhohřbitova v Praze.

Dne 8. 7. zemřela ve věku 89 let paní Me-linda Avratová. Pohřeb se konal dne 11. 7. naNovém židovském hřbitově v Praze.

Dne 14. 7. zemřela ve věku 98 let paní EvaKalinová. Se zesnulou jsme se rozloučili14. 7. na Novém židovském hřbitově.

Dne 3. 8. zemřela ve věku 85 let paní LucieSvěcená. Se zesnulou jsme se rozloučili 10. 8.na Novém židovském hřbitově.

Dne 8. 8. zemřel ve věku 91 let pan Ladi-slav Cvi Palkovič. Pohřeb se konal 11. 8. naNovém židovském hřbitově.

Dne 25. 7. zemřel ve věku 85 let pan Ru-dolf Roubíček.

Nechť je jejich duše přijata do svazku ži-vých. Zichrona livracha.

ŽNO PREŠOVV mesiaci septembri sa dožíva svojho život-ného jubilea paní Judita Gregušová, nar. 4.9.– 83 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO RIMAVSKÁ SOBOTADňa 25. 7. 2011 odišiel z našich radov poťažkej chorobe vo veku 79 rokov náš členpán Egon Lenner. Bol dlhoročným pedagó-gom a primátorom mesta v Rimavskej Sobo-te. Česť jeho pamiatke!

Zichrona livracha.

ŽO TEPLICEV září oslaví narozeniny: pan Miloš Lichten-stein, nar. 6.9. – 30 let; paní Sonja Lichten-steinová, nar. 18.9. – 65 let; paní Tereza Ská-lová, nar. 26.9. – 26 let; pan Jiří Goebelt,nar.13.9 – 84 let; pan Oldřich Látal, nar. 9.9.– 51 let; pan Vít Lichtenstein, nar. 7.9. – 26let; paní Markéta Lichtensteinová, nar. 10.9.– 29 let; Samuel Látal, nar. 9.9. – 12 let; panDominik Látal, nar. 17.9. – 18 let; paníShindly Faerman, nar. 20.9. – 80 let, a paníGabriela Becková, nar. 1.9. – 36 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV září oslaví narozeniny paní MUDr. Anto-nie Chuchutová a pan David Markovič.

Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 9/2011 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

BOUŘLIVÝ SRPEN NA SINAJIDruhá polovina srpna ukázala oprávněnostobav z toho, že po pádu prezidenta Muba-raka bude Egypt méně bdělý vůči proniká-ní teroristů z Gazy na své území. Ve čtvr-tek 18. srpna došlo na izraelsko-egyptskéhranici k sérii teroristických útoků, přinichž bylo osm Izraelců zabito a nejméně40 zraněno; izraelští vojáci zabili při ná-sledném náletu na jih pásma Gazy sedmteroristů. Útok provedli členové palestin-ské teroristické skupiny Výbor lidovéhoodporu (PRC) a předpokládá se, že jejichcílem bylo unést dalšího izraelského vojá-ka. V průběhu následujících pěti dnů poútocích dopadlo na území židovskéhostátu na sto raket vypálených z PásmaGazy. Jednalo se vesměs o střely typuKásám a Grad, tvořící základní součást ar-zenálu palestinských teroristických orga-nizací. Při útocích byl zabit muž v Beerše-vě a desítky dalších byly zraněny.

Teroristé pronikli tunely z Pásma Gazyna Sinaj a přes egyptské území vnikli doIzraele. Mezi těmi, kteří byli zabiti, se na-cházeli čelní představitelé PRC, mimo jinéChálid Masrí, který spolupracoval na úno-su Gilada Šalita v roce 2006.

Na protest proti smrti pěti egyptskýchpolicistů, zabitých při pronásledování te-roristů na Sinaji, se 19. 8. konalo v Káhiřebouřlivé protestní shromáždění před izra-elským velvyslanectvím. Demonstrace senesla v ostře protiizraelském duchu, došloi k pálení izraelských vlajek a provoláváníhesla „Smrt Izraeli!“.

Vzápětí poté v sobotu (20. 8.) byl z TelAvivu dočasně odvolán velvyslanec Egypt-ské arabské republiky Jásir Saíd. Ten másetrvat v Káhiře, dokud izraelské autorityuspokojivě nevysvětlí smrt Egypťanů. Přes-tože se Izrael po odvolání velvyslanceEgyptu oficiálně omluvil za smrt jeho ob-čanů i možné narušení integrity hranic,Káhira tuto reakci nepokládá za uspokoji-vou. Představitelé státu naproti tomu uví-tali izraelský návrh na ustanovení společnévyšetřovací komise, jde však podle nichpouze o první krok.

V době uzávěrky Rch se jednalo o tom,že zástupci Izraele i hnutí Hamás, pod je-hož kontrolou se nachází Pásmo Gazy,pracují na dohodě o příměří.

PRVNÍ DOKTORKA TALMUDISTKANewyorská Yeshiva University udělila po-prvé doktorát v oboru Talmud ženě. Třice-tiletá Šana Strauch Schicková obhájila ús-pěšně svou disertaci a v září bude oficiálněprohlášena za doktorku. Schicková má jižmagisterský titul z biblických studií a plá-nuje, že příští rok stráví na studiích naBar-Ilanově univerzitě v Izraeli.

IZRAELSKÁ STUDIA V ČÍNĚDalší debut učinila univerzita v čínskémČchung-čchingu. V rámci jarního semest-ru roku 2012 zahájí výuku izraelských stu-dií, jež budou zahrnovat i postgraduálníprogram či možnost studovat ve Svatézemi. Čínští studenti se budou moci vzdě-lávat v izraelské historii, kultuře a politice,vyučovat je budou učitelé z Izraele, Spoje-ných států a Austrálie.

SPOR KVŮLI ARCHIVUMezi newyorským Metropolitním muzeemumění a Kremelským muzeem v Moskvěpokračuje spor kvůli archivu zesnulého ra-bína, zakladatele hnutí Chabad Josepha Is-saca Schneersohna. Tento archiv obsahujena 12 tisíc svazků a 50 tisíc dalších doku-mentů, které rabi Schneersohn shromáždil.Nejprve se jich zmocnili ruští revolucionáři,pak nacisté a nakonec ruská armáda. Nyníjsou ve vlastnictví ruského státu. Nárok naně si však činí představitelé Chabadu v Bro-oklynu a dle rozhodnutí brooklynského sou-du dokumenty hnutí Chabad právem náleží.Ruské úřady se teď obávají, že Američanébudou zadržovat umělecké předměty zapůj-čené z ruských muzeí a archiv za ně žádat.

HU: V PRVNÍ STOVCEHebrejská univerzita v Jeruzalémě se v pres-tižním akademickém žebříčku, který vyhla-

šuje šanghajská univerzita Ťiao Tchung,umístila na 57. místě. Oproti loňsku si tako patnáct míst polepšila. Další izraelské ško-ly – Telavivská univerzita, Weizmannův in-stitut přírodních věd a Technologický institutv Haifě – se umístily na 102.–150. místě.

MUZEUM ŠOA V ŘÍMĚV srpnu byly schváleny plány na výstav-bu Muzea holokaustu v Římě. Museo Na-zionale della Shoah mají navrhnout řím-ský architekt Luca Zevi a návrhář GiorgioTamburini. Jako lokalita byla vybránaneoklasicistní Villa Torlonia, v níž sídlilitalský diktátor Benito Mussolini.

Na otázku listu Forward, proč trvalotak dlouho, než se Italové rozhodli vybu-dovat své muzem šoa, odpověděl archi-tekt Zevi takto: „Zpoždění je příznačnépro italskou složitou konfrontaci se svoufašistickou minulostí. V Itálii panujesklon obviňovat z toho, co se stalo ital-ským Židům, nacistické Německo, což jepohled, který tiše přechází skutečnost, žejiž roku 1938, tedy dlouho před nacistic-kou okupací, vyhlásil italský stát ,rasovézákony‘.“

MRAMOROVÝ HERKULESJak informuje Židovský tiskový servis(www.ztis.cz), byla v severoizraelskémJezreelském údolí při archeologických vy-kopávkách nalezena mramorová sochaHerkula (či Hérakla), pocházející z druhéhostoletí. Zhruba metr a půl vysoká, bezhlavá,ale jinak velmi dobře zachovaná socha bylapravděpodobně jedním z okrasných prvkůřímských lázní. Zpodobňuje Herkula opí-rajícího se o kyj s kůží nemejského lva, je-hož zabití bylo prvním z dvanácti Herku-lových hrdinských činů.

am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova 18,110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz. Redakcea administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3, telefon/fax226 235 218, e-mail: roschodes@sefer.cz. Redakce:Jiří Daníček, Alice Marxová, Tomáš Pěkný (šéfredak-tor). Sekretariát a výtvarná spolupráce: Anna Tomáš-ková. Vychází měsíčně, nevyžádané rukopisy se nevra-cejí. Číslo indexu 47 680. Distribuci pro předplatiteleprovádí v zastoupení vydavatele společnost Media ser-vis, s. r. o., Zákaznické centrum, Vídeňská 995/63, 659 51Brno, tel.: 541 233 232; fax: 541 616 160, e-mail:predplatne@mediaservis.cz, reklamace: 800 800 890.Předplatné pro Slovensko MAGNET press, Slovakia,s. r. o. P. O. Box 169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33, fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail:predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizujeadministrace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 12107468. Toto číslo vychází 1. 9. 2011.

Cena 15 Kč (0,90 ε)

24 VĚSTNÍK 9/2011

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Andreas Feininger: Závity mušle.