Český zápasTýdeník Církve československé husitské

Ročník: 94číslo: 22

1. června 2014 Cena: 8 Kč

Kresba: Jakub Verich, dětské centrum Paprsek

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežaNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

2 Český zápas

ediToRialMilí čtenáři, právě jste dostali do rukoušesté tematické číslo tohoto roku, tentokrátzaměřené na naše nejmenší. Děti. Jak krátké slovo a kolik významuskrývá. Zračí se v něm princip celého lid-ského života, v jistém smyslu i naděje jehonesmrtelnosti. A kolik takové krátké slovoskrývá radosti, touhy... Ano, jsou v něm skryté i starosti, zprvumalé, pak větší, ale snad jsou i takové sta-rosti s dětským světem vlastně radostí. Dá-vají našemu životu smysl a cíl. Jak smutnáby byla konečnost našich pozemských ži-votů, nebýt těch našich malých, do kterýchmůžeme vložit své naděje. Vždyť to budouoni, kteří za pár okamžiků povedou tenhlesvět, a kdo ví, třeba capart, co vám dneskarozbil okno od kuchyně, když si hrál naRobina Hooda, vám už zítra může zachrá-nit život na operačním stole. Proto, než muvyhubujete, zkuste se nejdřív malinko za-myslet: nebyli jsme náhodou jako malíúplně stejní? Neopakuje se ona věta „to zamých mladých let…“ stále znova?Dětství je a má být veselé a hravé a inu,jaká by to byla veselost bez trošky nezbed-nosti. Pojďme se spolu na chvíli ponořitdo toho dětského světa, světa, kde nic nenínemožné, kde pro starosti všedního dneještě nebyl vytvořen čas a prostor. Světa,v němž „Pán Bůh existuje od 25. pro-since“ a v němž „Abrahamovo potomstvobude rozmnoženo jako písek na pláži“, jakse dočtete v jednom z příspěvků. Světa, jenž si, jak dokládají synoptickáevangelia, zasloužil pozornost samotnéhoJežíše. Být jako dítě se v jeho očích stávádokonce jakýmsi kritériem pro „vstup“ doBožího království. Učedníci, snažící se dleznámé historky Ježíše „izolovat“ od ne-mluvňátek, která k němu lidé přinášejí,aby jim požehnal, jsou pokáráni a jasnězde zaznívá Ježíšovo „Nechte děti přichá-zet ke mně a nebraňte jim“.Tedy, ani my už nezdržujme a dejme dětemslovo… Příjemné počtení přeje redakce

Ze žiVoTa CíRKVe

č. 22 • 1. 6. 2014

V pondělí 5. května se uskuteč-nil nádherný, téměř dvouhodi-nový, koncert žáků hudební

školy Yamaha. Písecký Husůvsbor se zaplnil stovkami rodičů, praro-dičů a přátel, aby se společně radovaliz nadšení a talentu svých dětí a vnoučat.Výtěžek z koncertu byl věnován na po-kračující práce na rekonstrukci budovyHusova sboru. Zaznělo zde poděkováníbratra biskupa Filipa Štojdla všem zú-

častněným za podporu svých dětí při stu-diu jednoho z nejkrásnějších umění, a nazávěr též ředitele hudební školyMgr. Pavla Černého za vynikající záži-tek. Autorem úžaných fotografií je Mi-chael Moravec (více snímků na strán-kách naší církve ve fotogalerii).

Filip Štojdl

V pátek a v sobotu 9. a 10. května pro-běhlo v Prostějově tradiční diecézní se-tkání malých zpěváčků, pod názvem„Jarní kuropění“. „A co tam budemedělat?“ ptala se měmalá vnučka. „Já ne-umím to kuropění.“„Nic se neboj,“ řeklajsem, „všechno se na-učíme.“Atak jsme sedo toho „kuropění“pustili.Přijely děti z Lysic,z Krumsína a Vřeso-vic. Hráli jsme hrypohybové, ale hlavně rytmické a „sran-dovní“, jak řekla Verunka. Při těch jsme vy-padali obzvlášť legračně, takže jsme semuseli všichni chvíli vysmát, abychommohli pokračovat. Naučili jsme se spoustunových písní i říkadel. O bouři, o Noe-movi, o barevném světě, na kterém jekrásné bydlet a chválit Hospodina. A takéo tom, že je dobré poslouchat a odpouštětsi. Děti byly úžasné. Vlastně to byl „babi-nec“, protože tentokrát byl jediný mužpouze pan farář Miloš a ten loupal bram-bory a smažil řízky...Večer nechybělo „do-mácí kino“. Magdalénka vybrala pohádku

oAladinovi. Ta byla před usnutím akorát.A druhý den znovu rychle hrát a zpívat.Johanka se Štěpánkou doprovázely ně-

které písně nahousle, v jinýchpísních děti tan-čily, „hrkaly a ťu-kaly, cinkalya chřestily“. Tobylo kuropění!Počasí nám taképřálo, takže jsmevšichni mohli jítpo obědě na vý-bornou zmrzlinudo cukrárny a za-

hrát si několik her v lesoparku. Odpolednenás čekalo vystoupení před rodiči. Myslíte,že jsme neměli trému? Měli, jako bychomvystupovali v divadle před plným sálem.Nakonec se vše povedlo. Dospělí tleskalia usmívali se a děti se klaněly a bylyšťastné. A my s Máňou Spurnou, kterácelé setkání vedla, také. A moje vnučka?Ta při loučení volala: „Babi, tak já už vím,jak se kuropí! Já už to kuropění umím!“ Takže, milé děti, jestli se chcete naučitkuropět, zvu vás napřesrok k nám dobrněnské diecéze. Krásné a požehnanéjarní dny. iv

Jarní kuropění

Velký jarní koncert v píseckém sboru

Týdeník Církve československé husitské.Vydává: Ústřední rada Církve československéhusitské, Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: PhDr. Václav Drašnar, Mgr. Ervín Kukuczka, Milan Udržal, grafik. Šéfredaktorka Cesty: Mgr. Jana Krajčiříková.Tel. redakce: 220 398 107;e-mail: cesky.zapas@ccsh.cz. Tisk: Grafotechna.Distribuce a reklamace: A.L.L. production s. r. o.,F. V. Veselého 15, 190 00 Praha 9, tel. 234 092 866,e-mail: martina.machackova@predplatne.cz. Redakce si vyhrazuje právo na úpravy a krácení příspěvků. Předplatné: F. Brynych,tel.: 220 398 117, e-mail: frantisek.brynych@ccsh.cz

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežaNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

Český zápas 3č. 22 • 1. 6. 2014

Na konci měsíce března se uskutečnilov prostějovské náboženské obci setkánímládeže CČSH „NAPŮL“. Celkem 21mladých lidí se zde sešlo s cílem vzá-jemného sdílení náboženské zkušenosti,jelikož tématem sobotní diskuze byloznovuzrození s odkazem na Janovoevangelium (3,1-21). Zároveň se celýmsetkáním prolínalo modlitební témaSvaté Trojice, podle kterého byla takékoncipována biblická čtení modliteb.Součástí byl výlet za historií do maleb-ného zámku Plumlov na břehu Plumlov-

ské přehrady. Setkání zakončila v nedělibohoslužba v místním sboru. A proč

právě název NAPŮL? Každoročně pořádá Na-ukový odbor CČSH celo-církevní setkání mládeže.Abychom se však neset-kávali pouze jednou doroka, je tu právě setkáníNAPŮL, otevřené všemmládežníkům, kteří se jižnemohou dočkat zářijo-vého celocírkevního se-tkání mládeže.

Karolína Guhl

Milíčův dům na pražském Žižkově uvedl vestředu 23. dubna „Večer poezie a hudby“v rámci prezentace básnického souboruMiroslava Matouše „Rok pod nebem“. Slovo o poezii přednesl autor MiroslavMatouš (básník, překladatel, kmenovýspolupracovník Českého zápasu, přítelzakladatele Milíčova domu PřemyslaPittera). Recitovala Táňa Fišerová, hu-dební doprovod na harfu obstarala JanaMandelová. Akce se zúčastnil i autorkrásných kreseb Lumír Čmerda. Vznik Milíčova domu je spojen se jmé-nem Přemysla Pittera, člověka známéhove světě patrně více než v jeho rodnéPraze. Ve dvacátých letech, kdy Česko-

slovensko zasáhla hospodářská krize,začal Přemysl Pitter sbírat peníze na vy-budování domu, který by sloužil dětem

z dělnického Žižkova. V r. 1933 bylapostavena dvoupatrová budova – Milí-čův dům (dnes Mateřská škola Milíčůvdům, www.milicuvdum.cz). Jednalo seo výchovné a humanitní zařízení provolnočasové aktivity dětí a mládeže, ježv mnoha ohledech předběhlo svou dobu.Dobrovolně v něm působila řada vycho-vatelů včetně významného pedagogaFerdinanda Krcha. Denně sem dochá-zelo až 200 dětí a byla mezi nimi i hol-čička jménem Olga Šplíchalová, pozdějiHavlová. Pořad o Přemyslu Pitterovi natočený v Mi-líčově domě byl uveden na ČT 2. Můžetejej shlédnout na webu České televize v ar-chivu seriálu Historie CS pod názvem„Křesťanská duše Přemysla Pittera“. red

Večer v Milíčově domě

Setkání mládeže

O Církevní základní a mateřské školeArcha v Petroupimi jsme se zmínili v ne-dávném čísle našeho časopisu. Tentokrát ses námi podělili o své dojmy účastníci dub-nového výletu na Sázavu, jejž škola zor-ganizovala…Sešli jsme se v Sázavském klášteře, kdejsme vyslechli výklad o jeho historii. Paníprůvodkyně nás svým poutavým projevemprovedla všemi možnými legendami a po-věstmi... Podařilo se jí, alespoň u nás, dospě-lých, vzbudit dojem, že bychom se tomuvýjimečnému místu měli začít intenzivnějivěnovat, neboť jistě skrývá velké množstvízatím netušených zajímavostí. Na prohlídcenás několikrát překvapila Stellinka, kterápaní průvodkyni zdatně oponovala či její vý-

klad doplňovala. Podařilo se jí vyzrát navšechny, když na jen tak hozenou větu paníprůvodkyně „Kompas tu asi nikdo nemáte,že?“ s klidem reagovala: „Já jo, mamka miho koupila.“Po prohlídce jsme se odebrali do rekreač-ního střediska Sázavský ostrov. Díky níz-kému stavu vody máme někteří zážitek,přebrodění Sázavy (téměř) suchou nohou. V místní restauraci jsme se sešli na večeři,ze které se postupně vytratily všechny děti.Najít je nebylo těžké. Všechny, od těch sotvachodících, byly na jednom místě, totiž namístní obří trampolíně. Podvečer jsme strá-vili všichni u ní nebo na ní. Asi bychom tambyli doteď, kdyby nám paní recepční nevy-pustila vzduch. Jedině to nás přimělo k pře-

stěhování do tepla. Příjemně jsme poseděli,zpívali, hráli, povídali, plánovali. AlenkaKubíková, maminka Kristýnky, nás zásobilabohatým občerstvením, takže jsme neseděliu prázdných stolů.Druhý den po snídani jsme vyrazili na závě-rečnou výletní trasu. Vláček nás odvezl doRatají nad Sázavou, odkud jsme po svačincea obhlídce místní hradní věže a chátrajícíhozámku vyrazili pěšky zpět k Sázavě. Mladšíděti šly tříkilometrovou trasu a největší„chrti“ ušli dokonce kilometrů pět. Výletu se zúčastnilo devatenáct rodin, cožasi všechny příjemně překvapilo. Blízkostk domovu se ukázala být výhodou, někteřídorazili i jen na chvíli.

Jitka Hřebecká a Kristina Hořáková

Výlet archy na Sázavu

Celocírkevní setkání mládeže se letos uskuteční ve Vlašimi ve dnech 26.-28. 9.Více informací naleznete na stránkách CČSH pod Naukovým odborem v sekci „Mládež“

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežaNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

4 Český zápas č. 22 • 1. 6. 2014

Milé sestry a bratři, pokoj vám od našehoPána Ježíše Krista. Autor Janova evangelianám předkládá Ježíšovu promluvu. Není tovšak promluva k jeho učedníkům a násle-dovníkům, jak jsme z evangelijních čtenízvyklí. Ježíš promlouvá k Otci. Stejně, jakose v dnešní době modlíme my, modlil sei Ježíš z Nazareta k Bohu.Tuto modlitbu můžeme rozdělit na dvěčásti. První začíná a zároveň i končí výra-zem doxason – oslav. „Oslav svého Syna,aby Syn oslavil tebe.“ Prosí Otce, aby hovyvýšil, ne však proto, že by toužil po věč-né slávě. Ježíš to žádá proto, aby se skrzeněj a jeho činy mohl oslavit Bůh sám. Toužípo vnesení věčného života do dějin, a totak, že lidem zjeví Boha skrze svou osobu. Druhá část se pak zaměřuje na ty, kteří byliJežíšovi během jeho života na zemi nej-blíže. Mluví zde o tom, že dokončil úkol,který mu Bůh dal. Zvěstoval Boha učední-kům a dále prosí právě za ně, aby zvládlinelehký úkol, který mají před sebou. Šířitzvěst o Bohu a zmrtvýchvstání dál. Syn oslaví Otce a sám bude oslaven tím, žedokončil dílo, které mu Otec zadal. Úko-lem Ježíše z Nazareta bylo zvěstovat Boha.

Ty všechny zázraky, které podle evangeliíčinil i samo vzkříšení z mrtvých, ono pora-žení smrti, kdy pro nás Kristus získal věčnýživot, jsou „jen“ součástí zvěstování Boha.Důkazem toho, že Ježíš z Nazareta byl sku-tečně poslán tím, koho i my smíme nazývatOtcem. Samotné zázraky nebyly cílem,pouze cestou k oslavení Boha.Ježíšova úloha, být tím, kdo oslaví Boha –a tak i sám sebe, je spojena s výsadami,které v židovské společnosti tradičně nále-žely Bohu. Jeho moc nade všemi za účelemdarování věčného života pak připomínáprolog evangelia podle Jana („Těm pak,kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal mocstát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jenjako se rodí lidé, jako děti pozemskýchotců, nýbrž narodili se z Boha“). OslaveníOtce i Syna pak spočívá v tom, že Syn dalvěčný život těm, které mu svěřil. V tétomodlitbě je nám dokonce i vysvětleno, coje to život věčný. Ve 3. verši čteme: „Věčnýživot pak je to, že poznají tebe, jedinéhopravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Je-žíše Krista.“ Jde o příslib života pro ty, kdoskutečně uvěří, že příběh, který Ježíš vy-práví, je skutečně příběhem o Bohu.

V podstatě teď i můžeme říct, že Ježíšůvživot byl zaměřen na úkol, který splnil navýbornou. Atak má jasné právo žádat nejeno ono oslavení, ale i o to, aby se směl na-vrátit tam, kam patří ve slávě, která mu ná-leží již od počátku. K tomu však může dojítjen skrze „hodinu“, kterou autor evangeliazmiňuje v prvním verši naší kapitoly. Budeto chvíle, kdy se v Ježíšově lásce zjevíi láska Otcova a Ježíš Kristus bude navrá-cen do slávy, kterou měl dříve, než bylstvořen tento svět. Bude to hodina ukřižo-vání a vzkříšení. Učedníci teď mohou žíts vědomím, že všechno, co jim jejich Mistrpředal, pochází od Boha. Přijali nejen Je-žíše, ale i informaci, že je poslaný od Boha.Dál už je to ale na nich. Mohou si teď žít,jak se jim zachce... Ale kdo by se mohl vrá-tit k životu bez Krista po tom, co i třeba jenslyšel, ale hlavně uvěřil zvěsti o zmrtvý-chvstání. Následovníci Ježíše z Nazaretamají být těmi, kdo oslaví Otce i Syna. A totak, že budou zachovávat a rozvíjet to, cojim Syn předal a Otec skrze Syna zjevil.Ježíš opouští tento svět, ale my tu zůstá-váme, abychom hlásali evangelium. Nyní ale přichází ta otázka, co to znamenáhlásat evangelium? Číst si v Bibli? Kázatna Ježíšova slova? Vykládat texty? To všesouvisí s hlásáním Boží zvěsti, protože nej-dříve je nutné porozumět tomu, co po násOtec chce. Ale jen to samo nestačí. Jekrásné, že rozumíme biblickému textu, žeho umíme číst v originále, že na něj v ne-děli kážeme, ale je to k ničemu, když hoskutečně nehlásáme. Skutečně hlásat evan-gelium, skutečně oslavovat Boha znamenážít podle příkladu Krista. Protože jen takmůžeme skutečně poznat Boha, a získatživot věčný. Amen. Kateřina Merglová

Nad PíSMeM

a žiVoT VěčNý Je V ToM, Když PoZNaJí Tebe! J 17,1-11

Milostivý Bože, náš Otče,ty znáš i ta nejskrytější místa

v našich srdcích, naše nejtajnější touhy.Prosíme tě, pomoz nám,

abychom byli skutečnými následovníky tvého Syna

a našeho Pána Ježíše Krista.Dej, ať každý den jednáme

ne tak, jak my chceme, ale tak, jak chce on. Kéž je

naše církev místem, kde budeoslaveno tvé jméno. Amen.

Šestá neděle po Velikonocích (exaudi)Hospodine, slyš můj hlas, když volám. Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: Hledejtemou tvář. Hospodine, tvář tvou hledám. Svoji tvář přede mnou neukrývej. Aleluja!

ŽALM 27, 7.8.9První čtení z Písma: Skutky 1,6-14

Tužby velikonoční (IV):2. Aby dobrý Bůh, který nás v Kristu povolal do svého podivuhodného světla, nám

dal růst k věčné spáse, modleme se k Hospodinu. 3. Abychom s Kristem se sjednocovali zachováváním jeho vůle a žili jako svatý lid

Boží, vyvolený k životu věčnému, modleme se k Hospodinu.Modlitba před čtením ze sv. Písem: Nebeský Otče, svého jednorozeného Syna jsi vyvýšil s velikou slávou do svého království v nebesích. Prosíme tě, nezanechej nás bez útěchy! Sešli nám svého Ducha svatého a přiveďnás tam, kam náš Spasitel vystoupil před námi. Osviť nás, Bože, ať slyšíme slova JežíšeKrista, našeho Pána. Amen.Druhé čtení z Písma: 1. Petrův 4,12-14; 5, 6-11 Evangelium: Jan 17,1-11Verš k obětování: Žalm 47,6Verše k požehnání: Jan 17,12.13.15Modlitba k požehnání:Nebeský Otče, děkujeme ti, žes nás nasytil svatými dary chleba a kalicha. Dej, ať jsou námstálým zdrojem posily a požehnání! Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. AmenVhodné písně: 127, 136, 64, 75, 188, 195, 289, 293

Z kazatelského plánu

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a Mládež aNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

Český zápas 5č. 22 • 1. 6. 2014

aNKeTa – Jak oslovit děti a mládež

• Mgr. Jana Wienerová, farářka, Brou-mov, emeritní vedoucí redaktorka ČZ(1989-2000)Co jsem za desetiletí života v církvi odpo-zorovala a nad čím uvažovala? Byli jsmev církvi zvyklí začínat od dětí (ještě jsmeměli relativně dost křtěných). Dnes jetřeba začínat od jejich (a zejména budou-cích) rodičů – od mladých lidí, ještě dřívenež založí rodinu. Ano, je to věk, doněhož se nikomu nechce, ale on je ne-snadný i pro ty, kdo ho žijí. Na jednustranu se emancipují, na druhou bourajíautority a chtějí vystavět sebe. Přestomají velkou nouzi o výhradní zájem,o důvěru, o náročnost. O místa, kde by semohla rozvíjet jejich vnímavost, citlivosta vnitřní kultura. V roztříštěné postmo-derně je to zvlášť důležité. Církev byměla umět nacházet „body kontaktu“v širší než jen své veřejnosti (ať už na-bídkou přednášek v základních a střed-ních školách, dětskými tábory,

mládežovými kurzy nebotematickými akcemi). Stojíza to zamyslet se, jak postu-povat, když už je zájem pro-buzen. Mnoho věcí je třebaušít na míru dnešním mla-dým, mnoho věcí však užbylo vyzkoušeno v minu-losti a je možno z toho těžit.Někdejší Jednota mládeže(spolek, který měl pro cír-kev značný význam a kterýsi nechala počátkem padesátých let reži-mem zlikvidovat) snad zanechala zesvých metodických materiálů alespoňstopy v našich archivech. Znamenala promladé možnost iniciativy, podložené du-chovním vedením ze strany církve. Vzpo-mínám na (o generaci mladší) MatyášůvKlub mladých v Rudolfově, na jeho mlá-dežové tábory a kurzy – byli tak oslovo-váni lidé mimo církev. Dnes jsmegeneračně, ale zejména kulturně a tech-

nicky opět někde jinde,ovšem základní lidské po-třeby zůstávají stejné. Těm jetřeba rozumět, vyjít jim vstříca pracovat s nimi v duchuKristova evangelia. Ani Ježíšse nakonec neomezil na „cír-kevní ohrádku“ svých sou-věrců, proměňoval lidskýživot, kde bylo zapotřebí.Kdo je zasažen evangeliemv mladém věku, zpravidla

přijme jeho výzvu pro sebe a časem i provlastní rodinu. Budoucnost rozvoje církvevidím v rodinné zbožnosti. Ale i ti, kdoodejdou „po svých“ žít nějak jinak někamjinam, se po letech vracejí. Potkala jsemtak řadu lidí odchovaných Jednotou mlá-deže, kteří se po středním věku začalik církvi vděčně vracet a našli v ní svůjdomov. Základem všeho však je v mla-dých budovat vztah k Bohu a Kristu, kdyžse daří toto, církev se ovoce dočká.

Děti představují budoucnost každého národa i společenství. Český zápas oslovil již v minulém mimořádnémčísle statečné husitské ženy s otázkou „Jak by mohla CČSH více oslovit děti a mládež?“ Dnes uvádíme dalšíodpovědi, které by mohly čtenáře seznámit s jejich zkušenostmi a poskytnout inspiraci.

Sestry a bratři,otevíráte červnové číslo našeho církev-ního tisku, které je věnováno dětema mladým lidem.Náš lidský život má před Bohem hodnotu,ať jsme právě v jakémkoliv věku. Přestov situaci, kdy pravidelná shromážděnív našich sborech jsou převážně tvořenastaršími lidmi, máme klást zvláštní zřetelprávě na děti a mládež, snažit se hledatcesty k jejich oslovení evangeliem a umo-žnit jim nacházet své místo v církvi. V židovství se děti již ve starých dobáchúčastnily náboženských slavností a bylyvyučovány svými rodiči formou vyprá-vění příběhů (Ex 13,14) a životních rada pokynů (Př 6,20). Děti a mladí byli za-hrnuti do Božího lidu, jak je patrnéz knihy proroka Joele, kde se hovoříi o „pacholátkách a kojencích“ (Jl 2,16).Ježíšův zájem o děti a mladé lidi jezřejmý podle svědectví Nového zákona(Mk 10,14). Ježíš učinil výmluvné gestotím, že postavil dítě do samého středuspolečenství učedníků (Mk 9,36).

V husitské době přicházely děti se svýmirodiči na bohoslužby, naslouchaly kázánía dokonce i nemluvňata byla zahrnuta dospolečenství přijímajících svátost večeřePáně. Mládež se učila z katechismovýchpříruček a zpívala společné písně. Ke zvlá-štnímu zhodnocení dítěte dochází ve vý-chovném díle bratrského biskupa JanaAmose Komenského. Dítě podle něho máblízko k Božímu království (srov. Mt18,3). Proto člověk hned ve svém mládímá být utvářen a veden k poznání, víře,moudrosti a dovednostem. Jak je to vyjá-dřeno v knize Přísloví: „Zasvěť užchlapce do jeho cesty, neodchýlí se odní, ani když zestárne“ (Př 22,5).Zatímco v minulosti početná dětská shro-máždění v podobě nedělní školy nebo se-tkání mládeže patřila k samozřejmémuživotu naší církve, v současnosti se usku-tečňuje setkávání dětí a mladých lidí v ná-boženských obcích spíše ojediněle. Tra-dice předávání víry a kontinuita generačnínávaznosti byla přerušena. O to více jecennější, když věřící rodiče přinášejí své

děti ke křtu, když přicházejí s nimi nabohoslužby a přivádějí je do skupinkyduchovní péče. Je třeba ocenit sestrya bratry duchovní i další pracovníky cír-kve, kteří se s trpělivostí a s nápaditostív rozmanitých formách katecheze věnujímladé generaci. Nezapomínejme pro různé starosti, zájmya jiné úkoly na děti a mládež, žijící ve slo-žitostech naší přítomné doby. Věnovat semladé generaci není něčím okrajovým, alepatří to k jádru života a poslání církvev každé době. Obnovujme tradiční způ-soby křesťanské výchovy v podobě pří-pravy ke svátostem – ke křtu, k prvnímupřijímání večeře Páně a k biřmování,biblické vyučování pro děti, ale hle-dejme také nové formy tvořivého využitíjejich volného času. Děti a mladí lidémají mít možnost slyšet evangelium Je-žíše Krista, být námi dospělými a staršímirespektováni a přijímáni v trpělivé lásce,aby tak mohli nacházet i oni své místo vespolečenství současné církve, do něhož ná-leží všechny generace. Tomáš Butta

CíRKeV MíSTeM SeTKáVáNí děTí a MladýCh

• Mgr. Zuzana Kalenská, farářka, TachovTato otázka mě trochu uvedla do rozpaků.Nemyslím si, že bych měla patent narozum pro práci s dětmi a mládeží. Každýse jistě ve své farnosti snažíme, jak to jde.Snažím se nabízet své služby školám, kdebývá šance děti pozvat do společenstvícírkve. (Má situace byla o to snazší, žejsem několik let učila na gymnáziu anglič-tinu a s mnohými učiteli i ze základníchškol jsem se během té doby seznámila.)V současné době nabízím školám témata,která učitelé často rádi přenechají někomu„více z oboru“. Můžeme nabízet tématahistorická, etická, Bibli v hudbě, v umění,křesťanské svátky apod. Velmi dobrá jsoui průřezová témata, která školy musí zařa-zovat, a pozvat faráře je pro ně něčím ne-obvyklým a je to určité obohacení. Také

jsme pro školy připravovali nafaře výstavy např. o Žlutickémkancionálu, o M. J. Husovi,o společných kořenech židovstvía křesťanství apod. Děti a jejichrodiče můžeme oslovit i zorga-nizováním příměstského dět-ského letního tábora, pokudk tomu máme podmínky. To jemisijní práce a děti, které majíhezké zážitky, pak možná budou mít chuťk pravidelnému vyučování na faře. Co se týče práce s mládeží – dříve jsem setrochu bála něco po lidech chtít, ale zjistilajsem, že docela rádi na sebe mladí vezmouurčité povinnosti. Je dobré vymyslet prak-tické činnosti, kromě pravidelného setká-vání, protože to je věc, na kterou rádipřijdou. Skupina se dobře pozná, když při-

pravuje program pobytu pro sku-pinu mladých z jiné země. (Spo-lupracovali jsme s organizacíAtlantic Bridge.) I mladí lidé,kteří jsou nevěřící, když je po-prosíte o pomoc s připravenímscénky pro děti nebo s přípravouživého betléma, jsou velmischopní. Přizvou další a zúčastníse tak bohoslužeb. Osvědčilo se

i spoléhat na mládež při přípravě dětskýchbohoslužeb. Studenti rádi pomohou při ja-kékoli činnosti s dětmi. Proto si myslím,že práce s dětmi a mládeží se nedá od sebemoc oddělit. Bylo by jistě dobré společněodjet jako dobrovolníci pomáhat na něja-kém sociálním projektu. Dnešní svět na-bízí velké množství možností a tím je pronás stále těžší mládež a děti přitáhnout.

• Mgr. Klára Břeňová,Th.D.,vedoucí redaktorka Českého zápasuVelice těžká otázka a ještě těžší úkol. Do-mnívám se, že žádný jednoduchý návodči rada neexistuje. Jedná se o poměrnědlouhodobý proces, jehož základním sta-vebním kamenem je důvěra. Věc je navícsložitější v tom, že děti a mládež dnešnídoby již ve většině případů nežijí a nevy-růstají v náboženských tradicích, Bůh ne-provází jejich denní cesty od úsvitu dosoumraku tak, jako tomu bylo v životechnašich předků. Je tedy nutné v nich nej-prve zájem o víru a Boha probudit. Existuje-li vůbec jaký návod, pak je to be-zesporu cesta příkladu. Tento úkol však

neleží na naší církvi jako ta-kové, nýbrž na každém jejímčlenu zvlášť. Především nanás, kteří si cestu víry vybralijako své povolání, leží tentovpravdě nelehký úkol. Pro-střednictvím našich profesíbychom měli šířit Boží slovodále a nést to světlo mezi vě-řící i ty, kteří zatím nenašlicestu k sladkým plodům poznání. Aby ne-zaniklo, nýbrž mělo se k životu a svítiločím dál jasněji.Jsou to naše životy, jejich mravní principya šlépěje, které za sebou v tomhle světěnecháváme, které by měly naše děti

a mladé lákat k nám…volata vybízet k následování. Buď-me však opatrní a v opatrnostiupřímní, protože dětská dušeneupřímnost neodpouští a vidíi to, co myslíme, že jí zůstaloskryto… a zklame-li se jednou,těžko hledá cesty zpět. Radějikažme víno, chceme-li víno pít,než abychom v dětských očích

byli tím, kdo za vodu schovává svůj hřích.Vždyť jak jinak zaujmout křehkou dušidítěte, jak zasvítit v dnešním světě plnémsvětel, když ne zářným příkladem? Vždyťnás to naučil již Pán Ježíš, on byl první,my jsme toliko jeho následovníci.

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežaNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

6 Český zápas č. 22 • 1. 6. 2014

• Mgr. Ing. Henrieta Zejdová, farářka, Frýdlant v ČecháchJak by mohla CČSH více oslovit děti? Docírkve by měli především přivádět své dětirodiče či prarodiče, kteří od Pána majív srdci touhu přivádět ke Kristu své „ma-ličké“. Pro menší děti je naše liturgiedlouhá (takže pak po určité době zlobía ruší), ale je možné pro ně po vzoru pro-testantských církví vytvořit nedělní školkya školy, kde by formou her a dalších zají-mavých aktivit poznávali Pána. Dalšímožností, která mne napadá, je třeba zku-sit vytvořit kluby nebo kroužky jiný denv týdnu než v neděli. V těchto kroužcíchby se také formou her, zábavných či po-hybových aktivit, ale i čtením Bible, po-vídáním si, zpíváním či výtvarným tvo-řením přiblížil dětem Bůh a jeho dílo.Další možností by mohlo být vytvoření

biblických skupin pro rodičes dětmi, kde by společně po-znávali, jaký je Bůh, k čemuje vyzývá v jejich životechskrze Krista, našeho Pána.Kroužek pro děti spolu s ro-diči máme zde ve Frýdlantu.Vidím, že je to dobré a pří-nosné, když můžeme spolu-pracovat a společně děti véstk poznání Boha a také přitom rozvíjet svévzájemné vztahy. Pro naši církev bymohlo být podnětné vydat knížky pro dětive vícebarevné a podrobnější didaktickéformě, ve kterých by byly uvedeny pod-něty i náměty, k čemu jako církev spo-lečně chceme naše děti vést.Jak by mohla CČSH více oslovit mládež?Tato věková skupina se obecně těžkooslovuje a zasahuje svědectvím o Kristu.

Bývá to obdobím „temna“,kdy mnohé teenagery du-chovno moc nezajímá (bývajíi výjimky) a zabývají se spíšesami sebou nebo romantikou,sportem či PC atp. Základemjejich života je však sdružo-vání a také touha být pospolua sdílet se ve svých „důleži-tých“ společných tématech.

Myslím si, že v tomto teď dobře působínaše celocírkevní mládežnická setkání.V naší náboženské obci jsme se déle mod-lili a přemýšleli, jak být ve spojení s toutoskupinou. Mládež zde chybí. Od podzimujsme zahájili setkávání s děvčaty nad ru-kodělnými pracemi (tvorba z korálků,háčkování atp.). Budoucnost ukáže, zdatoto setkávání a rozvíjení vztahů bude ces-tou pro oslovení zdejší mládeže.

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

1

CESTA

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

8

De

n d

ětí

Tak

leto

s vy

šel D

en d

ětí n

a ne

děli.

Ne-

jsem

zto

ho n

ijak

nadš

enej

, pr

otož

ekd

yby

vyše

l na

všed

ní d

en, š

li by

chom

se

škol

ou d

o ki

na,

ale

takh

le s

e no

rmál

něuč

íme.

Uči

telk

a ná

m j

enom

sdě

lila,

že

siv

páte

k př

edtím

oD

ni d

ětí n

ěco

řekn

eme.

Tojs

em z

věda

v, c

o se

doz

vím

e.

Když

ta p

říslu

šná

hodi

na n

asta

la, z

ačal

auč

itelk

a vy

klád

at o

tom

, jak

Den

dět

í vzn

ikl

aže

se m

á v

ten

den

víc

mys

let n

a dě

ti a

naje

jich

práv

a. A

by n

ebyl

y nu

cený

pra

cova

t.Ta

k to

mus

ím d

oma

přip

omen

out,

řekl

jsem

si v

duch

u, p

roto

že já

teda

rozh

odně

nuce

nej s

em. T

aky

říkal

a, ž

e sp

oust

a dě

tíne

můž

e ch

odit

do šk

oly.

To b

y m

i ted

a za

se

obrá

zek o

d Vero

niky

Marko

vé z D

oudle

b n. O

.

až ta

k m

oc n

evad

ilo, k

dyby

ch n

emoh

l. Ata

kyvy

klád

ala,

že

hodn

ě dě

tí um

írá h

lady

ana

různ

ý ne

moc

i. N

o, u

přím

ně ře

čeno

, po

návš

těvě

naš

í ško

lní j

ídel

ny m

ám d

ost č

asto

podo

bné

obav

y io

sebe

asv

é sp

oluž

áky.

Její

výkl

ad b

yl d

ost d

louh

ej a

mně

už

to z

ačí-

nalo

nud

it. Z

vláš

ť kdy

ž js

em si

pře

dsta

vil, ž

eza

jiný

ch o

koln

ostí

jsm

e te

ď m

ohli

být v

kině

.N

ebo

venk

u na

hřiš

ti, k

dyž

je ta

k he

zky.

Kone

čně

skon

čila

. Na

závě

r ale

řekl

a př

ekva

-pi

vou

info

rmac

i – ž

e si

půjd

eme

do ja

zyko

vé

učeb

ny p

rom

ítnou

t film

. Že

by p

řece

jen

něja

ký k

ino

bylo

?N

adše

ně js

me

se z

vedl

i apř

esun

uli d

oja

zyko

vky.

Tam

už

bylo

přip

rave

ný p

látn

oa

prom

ítačk

a. Je

nže

nast

alo

dalš

í pře

-kv

apen

í. N

ebyl

o to

ani

Rio

2, a

ni ji

ný a

me-

rický

film

, ale

dok

umen

t odě

tech

, co

někd

ev

Asii

prac

ujou

na

plan

táží

ch. P

omal

u m

ido

cház

elo,

že

na to

m b

udou

asi

kapá

nek

jinak

než

my

tady

. Kdy

ž fil

m sk

onči

l, nik

omu

zná

s neb

ylo

moc

do

řeči

. Kdy

ž ta

k o

tom

přem

ýšlím

, jse

m fa

kt rá

d, ž

e v

nedě

li, n

aD

en d

ětí,

můž

u jít

kná

m d

o pa

rku

nasp

orto

vní d

en m

ísto

na d

vaná

ctih

odin

ovou

směn

u na

pla

ntáž

i.JK

bude

te ji

čís

t jed

ním

dech

em. J

e na

pína

vá, a

lene

chyb

í vní

ani

okam

žiky

, kdy

se

bude

teze

srd

ce s

mát

. Je

plná

nám

ětů

kpř

emýš

lení

,lo

gick

ých

prob

lém

ůa

chyt

áků.

Je d

ojem

ná.

Zjis

títe,

že

ne v

šech

nobý

vá ta

kové

, jak

se

to je

vína

prv

ní p

ohle

d.A

vne

posl

ední

řadě

se

také

doz

víte

, jak

nebe

zpeč

né m

ůže

být

dlou

hodo

bé v

ysed

áván

ípř

ed te

levi

zní o

bra-

zovk

ou. A

nako

nec

dobr

á zp

ráva

–v

těch

to d

nech

vyc

hází

pok

račo

vání

–Ta

jem

né b

ratr

stvo

pan

a Be

nedi

kta

ane

bezp

ečná

výp

rava

(pok

ud s

i prv

nídí

l pře

čtet

e až

teď,

bud

ete

ve v

ýhod

ě,pr

otož

e m

y js

me

jej č

etli

už p

řed

roke

ma

to č

ekán

í na

druh

ý dí

l je

nesn

esite

lné!

). JK

Mát

e rá

di d

obro

-dr

užst

ví a

napě

tí,lo

gick

é úk

oly

arů

zné

chyt

áky?

To

vše

najd

ete

vkn

ize

Taje

mné

bra

trst

vopa

na B

ened

ikta

od

Tren

tona

Lee

Stew

arta

. Příb

ěh z

ačín

áin

zerá

tem

vno

viná

ch: „

Jsi

nada

né d

ítě a

chce

š vy

užít

jedi

nečn

é př

íleži

tost

i?“ P

ři-hl

ásí s

e na

něj

des

ítky

dětí,

kter

é m

usí p

rojít

sér

iíob

tížný

ch z

kouš

ek. N

akon

ecus

pějí

jen

čtyř

i zni

ch, k

aždé

mim

ořád

ně n

adan

é, i

když

každ

é jin

ak. P

ostu

pně

vy-

cház

í naj

evo,

že

při z

kouš

kách

neš

loje

n o

inte

ligen

ci, a

le tř

eba

ito,

zda

maj

ído

bré

ane

sobe

cké

srdc

e. N

aši n

e-so

urod

ou č

tyřk

u če

ká v

elm

i nár

očný

ane

bezp

ečný

úko

l, ve

kte

rém

mus

íos

vědč

it ne

jen

svůj

tale

nt, a

le p

řede

-vš

ím s

chop

nost

tým

ové

prác

e. I

když

jekn

iha

hodn

ě tlu

stá

(má

skor

o 50

0 st

ran)

,

Co rá

di č

tete

?

Sklá

dank

aJe

ruza

lém

je s

taré

a k

rásn

é m

ěsto

, kte

ré le

ží v

 Asi

i ve

stát

ě Iz

rael

. V 1

0. s

tole

tí př

ed K

ris-

tem

zde

síd

lil k

rál D

avid

. Jeh

o sy

n, k

rál Š

alom

oun,

dal

v Je

ruza

lém

ě po

stav

it ná

dher

ných

rám

, ve

kter

ém s

e sc

háze

li lid

é, a

by u

ctív

ali H

ospo

dina

– B

oha.

Na

paho

rku

Gol

gotě

v bl

ízko

sti j

eruz

além

skýc

h hr

adeb

byl

ukř

ižov

án Je

žíš

Kris

tus.

J E R

U Z

 A L

É M

Vaší

m ú

kole

m je

ses

tavi

t z p

ísm

en to

hoto

jmén

a no

vá s

lova

. Kaž

dé m

usí m

ít ne

jmén

ě tř

ipí

smen

a. Je

dov

olen

o po

dle

potř

eby

odst

rani

t čár

ku n

ad „E

“, př

ípad

ně p

řidat

čár

kune

bo h

áček

k ji

ným

pís

men

ům. K

do s

esta

ví n

ejví

c ta

kový

ch s

lov

a po

šle

je d

o re

dakc

e,bu

de o

dměn

ěn.

Z. S

.

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

2

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

7

Proč se říká, že...

26. Mám

s tebou kříž

Neslyšely jste, děti, toto povzdechnutíněkdy třeba od své m

aminky? Pokud

ano, bylo to zřejmě ve chvíli, kdy nem

ělaprávě důvod jásat nad vaším

chováním.

Kříž, nesení

kříže, znam

ená trápení,

těžkosti, starosti.

VJežíšově době, jak

dobře vím

e, bylo

ukřižování jedním

zkrutých způsobů

popravy. Zemřel tak

iJežíš Kristus. Byl

však vzkříšen, takžekříž je pro křesťanypředevším

sym

-bolem

vítězství nadsm

rtí.Ježíš svým

učed-níkům

řekl: „Kdochcete jít za m

nou,vezm

ěte svůj kříža

následujte mne.“

Vyjadřuje tím, že

cesta, kterou námukazuje, není nijaksnadná. Vždyť když si m

useli odsouzencisam

i odnést na popraviště kříž, na který jepoté pověsili, byl to pořádně těžký náklad– dva dlouhé, silné trám

y. Samotném

uJežíši k

tomu již nezbývaly síly, proto m

upom

ohl Šimon z

Kyrény. Cesta násle-dování Ježíše tedy není snadná, ale m

áme

jistotu, že na ní nikdy nejsme sam

i. Vždy,když začnem

e pod svým křížem

klesat,dostane se nám

pomoci. A

navíc to bývátak, že každý kříž m

á isvou dobroustránku – z

každé zkoušky vyjdeme

zkušenější, moudřejší, o

něco bohatší.

Atak je to is

našimi m

aminkam

i. Ikdyž sim

ožná někdy postesknou, že snám

i mají

kříž - avychovávat děti opravdu není nic

snadného – současně platí ajistě m

i topotvrdí, že je to jeden z

největších darů,

kterých se jim dostalo. O

všem, ruku na

srdce, nebudeme jejich trpělivost po-

koušet více, než je zdrávo, ano? Chceme

přece, aby se usmívaly a

měly z

nás ra-dost, a

ne, aby se musely tvářit jako

mučednice.

Jana Krajčiříková

obrázek Ježíše na Golgotě od Matouše Jindry z Příbrami

Každý jsme jiný – i děti jsou sam

ozřejmě každé jiné (což je dobře). I když se na první

pohled může zdát, že na našem

obrázku jsou všechny stejné, ve skutečnosti se odsebe nijak neliší pouze dvě dvojice z devíti. Poznáte je? Pošlete nám

písmenka, která

je označují, nejpozději do poloviny července na e-mail jana.krajcirikova@

ccsh.cznebo poštou do redakce. N

ezapomeňte uvést i svou adresu a věk, abychom

, pokudvyhrajete, pro vás m

ohli vybrat správnou knížku a věděli, kam ji poslat!

Blahopřejeme výhercům

soutěže z dubnové Cesty:(správné řešení: jeden beránek m

ěl kratší žerď praporu, jinou barvu nad hlavou, chybělkvětinový ornam

ent a hrot vlevo dole, jedno sklíčko bylo červené místo m

odrého)M

atouš a František Jindrovi z Příbrami

Eva Sýkorová z Lišova

Řešení ze str. 3: 1. Jákob, 2. Juda a Josef, 3. Jitro, 4. Jozue, 5. Jónatan, 6. Jezábel, 7. Jób, 8. Jeremjáš, 9. Jonáš, 10. Josef,

11. Jan Křtitel, 12. Jakub a Jan Zebedeovi, Jakub Alfeův a Jidáš Iškariotský, 13. Josef z Arimatie.

Soutěž o tři knihy

Řešení ze str. 3:

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

3

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

6

1Iz

ákův

syn

, poz

ději

Izra

el -

viz

min

ulé

čísl

o Ce

sty

(Gn

25,2

6).

2Ta

ké d

va s

ynov

é pr

aotc

e Iz

rael

e m

ají

jmén

o od

J –

ten

mla

dší b

yl o

bdař

ensc

hopn

ostí

vykl

ádat

sny

, pro

dán

svým

ibr

atry

do

otro

ctví

ave

slu

žbác

h eg

ypt-

skéh

o fa

raón

a za

jistil

pro

svů

j lid

živ

obyt

í(G

n 35

,23

aod

39.

kap

. Gn)

.

3M

ojží

šův

tchá

n, k

terý

mu

pora

dil, a

byčá

st sv

ých

prav

omoc

ípř

edal

urč

eným

sprá

vcům

lidu

(Ex

18. k

ap.).

4M

ojží

šův

nást

upce

, jen

žpř

ived

l Izr

aelc

e do

za-

slíb

ené

zem

ě (j

men

uje

sepo

něm

bib

lická

kni

ha).

5Sy

n Sa

ulův

apř

ítel

Dav

idův

(1 S

18,1

).

6Kr

utá

man

želk

a iz

rael

-sk

ého

král

e A

chab

a,ne

váha

la d

át z

abít

Náb

-ot

a, a

by m

u m

ohla

vzí

tje

ho v

inic

i (1

Kr 2

1. k

ap).

7Te

nto

muž

, po

něm

ž se

také

jmen

uje

jedn

a kn

iha

vBi

bli,

je s

ymbo

lem

lid-

skéh

o ut

rpen

í.

8 Pr

orok

, kte

rý p

ůsob

il za

krá

le Jó

šijaš

ev

době

, kdy

se ze

mě

dost

ala

pod

nadv

ládu

Baby

loňa

nů (b

iblic

ká k

niha

nes

e je

hojm

éno)

.

9Pr

orok

, kte

rý o

dmítl

posl

echn

out H

ospo

dina

am

usel

pro

tost

rávi

t tři

dny

atř

i noc

i vút

robá

ch v

elik

éry

by (t

aké

jeho

jmén

o se

sho

duje

sná

zvem

bib

lické

kni

hy).

10O

tec

Ježí

še N

azar

etsk

ého

(Mt 1

,18-

25).

11Pr

orok

, kte

rý p

řipra

vova

l ces

tu P

áně

(Mt 3

,1).

12Čt

yři J

ežíš

ovi u

čedn

íci m

ají j

mén

o za

-čí

najíc

í J: o

ba b

ratř

i Zeb

edeo

vi (M

t 4,2

1),

dalš

í má

příd

omek

Alfe

ův (M

t 10,

3) a

ten

čtvr

tý J

ežíš

e zr

adil

(Mt 1

0,4)

.

13M

už, j

enž

Ježí

še p

ohřb

il (M

t 27,

57).

Kdo

je k

do?

Nakre

slila:

Lucie

Krajč

iříko

vá

Poku

d na

I za

čína

la jm

éna

mno

ha v

ýzna

mný

ch b

iblic

kých

pos

tav,

pak

písm

eno

J je

ješt

ě dů

leži

tějš

í. Vž

dyť t

ímto

pís

men

em z

ačín

á i j

mén

oKr

isto

vo! Z

kusm

e si

vša

k al

espo

ň st

ručn

ým v

ýčte

m p

řipom

enou

t i ta

osta

tní (

všec

hna,

nap

ř. iz

rael

ští a

judš

tí kr

álov

é, se

sem

vša

k ne

vejd

ou).

Sprá

vné

řeše

ní n

ajde

te n

a st

r. 7.

Hád

anky

ze

zahr

ádky

IV.

Jen

se d

obře

pod

ívej

te n

a ni

,na

tu v

ysok

ou a

štíh

lou

paní

,ja

k sv

ou h

lavu

vzh

ůru

k ne

bi n

ese.

Podl

e če

ho a

si jm

enuj

e se

?(e

cinč

enul

s)

Poup

ě ba

rvu

má

jak

přís

vit r

anní

,ze

spod

u je

ost

ré tr

ny c

hrán

í.Ro

zkvé

tá –

a p

ozor

na

má

slov

a:vz

budi

lo se

, řík

ám, d

o rů

žova

.(e

žůr)

Květ

y ta

nčí v

e vě

tru

a vo

ní...

Opa

dají,

hla

vičk

y se

sklo

ní.

Mož

ná, ž

e se

troc

hu m

alé

zdaj

í,al

e br

zy z

rudn

ou, s

ladc

e zr

ají!

(ňeš

eřt)

Miro

slav

Mat

ouš

Otá

zky

Proč

tvář

naš

í mam

ičky

má

dva

mal

é do

líčky

?

Proč

má

kočk

a no

hy,

ale

žádn

é ro

hy?

Proč

nám

čoko

láda

pro

stě

dom

a ne

naro

ste?

Proč

má

děda

asi

jako

mlé

ko v

lasy

?

Proč

pak

hlav

y pt

áčků

nejs

ou b

ez z

obáč

ků?

Proč

pak

labu

ť skv

ěle

spí i

bez

pos

tele

?

Prot

ože

mal

ý ch

lape

ček

na p

use

nem

á zá

meč

ek.

Kres

ba Lu

cie Kr

ajčiří

ková

Verš

e ne

znám

ého

auto

ra z

 rušt

iny

přel

ožili

O. a

Z. S

vobo

dovi

Kres

ba Lu

cie Kr

ajčiří

ková

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

IK

ŘE

SŤ

AN

SK

Ý Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

54

Známka podplacená hříchem

av

notýsku páně katechetově se ob-jevila pětka, zatím

jen slabě napsaná,což znam

enalo, že budu zkoušen příštíhodinu a

budu-li umět, pětka se sm

aže,nebudu-li um

ět, na pětku se přitlačía

doma by pak bylo také „přitlačeno“.

Kdyby snad to náboženství nebylo hnedza týden, dalo by se něco dělat, ale zatýden dva růžence do hlavy nevpravím

,kdyby co. Ve všední den nebylo na učeníčasu a

vneděli? Když se m

ně podařiloz

domu se vytratit, to se zase m

uselyprohlédnout tůňky v

potocích apřekon-

trolovat stav pstruhů apřišel-li O

taLunců, tak jsm

e se zase chodili doH

lušova hájku učit kouřit. Kde by zbylčas na růženec! A

ž večer, když jsem si

chystal knížky na pondělí (v pondělí bylovždycky náboženství), snad, ale to užzase bylo pozdě. A

tehdy mně bylo hod-

nou chvíli všelijak. Co jsem se

našpekuloval, jak zté kritické situace

vyváznout. Nejít do školy? N

ebylo anipom

yšlení a„hodit“ se nem

ocným?

Tehdy se na nemoci tak m

oc nedrželoa

jazyk, který by se vpřípadě onem

oc-nění prohlížel, byl růžový jedna radost.N

e ane na něco kloudného přijít.

Až přece! Když se už všechny m

yšlenkya

nápady vyčerpaly, objevil se vhlavě

nápad, kterého jsem se už nepustil.

Vyřešit kritickou situaci růžencovou –růžencem

! Vzpomněl jsem

si, že vjedné

šatní skříni vkrabičce a

vjakési vážnosti

je chován růženec upletený zjakýchsi

zvláštních bílých korálků, okterém

sedom

a povídalo, že byl svěcený vJeruza-

lémě. D

nes už nevím, byl-li to dědeček

nebo pradědeček Tomšů, který v

těchdobách a v těch m

ístech za obchodem

Chodil jsem tehdy, tuším

, do 2. ročníkum

ěšťanky (dnes druhý stupeň základníškoly) do Brodu. N

eučil jsem se tehdy

špatně, zvláště rád jsem m

íval zeměpis,

dějepis, češtinu a zpěv, méně už fyziku

a chemii a načisto nic počty

a náboženství. Počtům nás učil pan ředi-

tel D., hodný člověk, i když někdy rukou

trochu víc přitlačil na naše hlavy, aledalo se s ním

vyjít. Horší to bylo s kate-

chetou (učitel náboženství). Ten nás pro-háněl a nic neslevil. M

ěl také asi pročTehdy se m

uselo povinně chodit každouneděli do kostela. N

ám se do Brodu

chodit nechtělo avym

louvali jsme se, že

do Držkova m

áme blíž, ale žádal vždy

potvrzení, že jsme v

kostele skutečněbyli. N

o, potvrzení jsme nosili, ale těm

podpisům pana faráře nebo kaplana

moc věřit nechtěl. M

y jsme jim

takém

noho, vlastně vůbec nevěřili, ale co sedalo dělat, když k

falšování podpisů bylopotřebí trochu um

ění (byť to bylotrestné!) a

nám toho um

ění právě moc

chybělo. Tak na oplátku nás pak pan ka-techeta vyvolával a

zkoušel hodinu cohodinu, nejdříve m

ne, potom Bedřicha

Matouška a

podruhé naopak, ale snadnikdy na nás nezapom

něl.N

ejhůře snám

i bylo, když jsme se učili

modlit růženec (název m

odlitby, ale taképom

ůcka k modlení, která vypadá jako

náhrdelník s korálky a křížkem). Těch

růženců jakýchsi bylo, jednou radostný,podruhé bolestný, ale radost jsm

enem

ěli ze žádného abolest m

uselisnášet ipři m

odlení radostného, protožepan kaplan učil m

odlit irukama a

dostcitelně. H

ned při prvním zkoušení

znalosti růžence jsem neobstál

se skleněným zbožím

pobýval arůženec

tam nechal posvětit. M

aminka jej nikdy

nepoužívala atatínek teprve ne, byl jakoby

odloženou věcí. Vté chvíli však uzrál ve

mně nepěkný plán: zm

ocnit se tohorůžence a

darovat ho panu katechetovi.Snad by zam

houřil alespoň jedno oko, ne-li obě dvě. O

d myšlenky ke skutku nebylo

daleko. Jak jen naši odešli do chléva,otevřel jsem

skříň arůženec po ne-

dlouhém hledání objevil. Ještě v

té chvílibyl ukryt ve školní brašně a

pak už zcelabez starosti jsem

se uložil ke spánku. Abez

jakéhokoliv vědomí špatného činu jsem

klidně spal až do rána.Cestou do školy jsem

se súm

yslem po-

darovat růženec panu katechetovi nikomu

nesvěřil, ne snad pro hřích (krádež) sám,

ale aby se to naši náhodou nedovědělia

nenásledoval výprask. Když potom pan

kaplan vstoupil do třídy, pak po pozdravua

úvodní modlitbě jsem

přistoupil kestolku s

růžencem v

ruce atěžko, přetěžko

jsem ze sebe vypravil: „Pane katecheto,

naši vám posílají prastarý růženec, který

bylaž vJeruzalém

ě posvěcený.“ Katechetaoněm

ěl, ale když se vzpamatoval, m

useljsem

mu růžencovou historii (o dědečkově

apradědečkově cestování se skleněným

zbožím po jihovýchodní Evropě a

Malé

Asii) vyprávět. V

tu hodinu se už ne-zkoušelo, pan katecheta zářil štěstím

,vzkázal poděkování našim

(ale já jsem ho

dodnes nevyřídil), ze znalosti růžence jsemuž nikdy zkoušen nebyl, a

proto takédodnes ani radostný ani bolestný, nebo je-li jich ještě více, se m

odlit neumím

.A

doma ztráta růžence vůbec nebyla

poznána. Snad bych se ktom

u hříchu měl

alespoň nyní přiznat, ale nevím kom

u.Tatínek s

mam

inkou už nejsou...Kam

il Hnídek

Vzpom

ínky na KopaňNakreslila: Lucie Krajčiříková

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a Mládež aNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

Český zápas 7 č. 22 • 1. 6. 2014

Ploďte a množte se a naplňte zemi

Povinnost mít děti je prvním biblickým pří-kazem, jenž dal Bůh člověku poté, co jejstvořil jako svůj obraz (Gn 1,28). Narozenípotomstva je darem a naplněním Hospodi-nova slibu (Gn 15, 5-6; 21,1-6); je požeh-náním, zázrakem Boží moudrosti. Veršeknihy Genesis také ukazují, jak negativněvnímal biblický člověk neplodnost: je zdedůvodem k osobní lítosti, hněvu, pocitůmfrustrace v příbězích, které líčí lidské dramaodehrávající se mezi patriarchy, jejich že-nami a Hospodinem. Abrahamova ženaSára rezignovala v pokročilém věku nasvůj osud a rozhodla se poslání matky vy-řešit tehdy obvyklým způsobem, prostřed-nictvím otrokyně. Jákobova žena Ráchelneváhala při řešení tohoto problému sáh-nout i k magii. V obou případech však Hos-podin zázračně zasáhl a jmenovanépotomkem obdařil... Rovněž biblický příběh o Lotovi, synovciAbrahama, a jeho dcerách, popisuje, kamaž žena byla schopná zajít, aby dosáhla vy-touženého cíle. Z incestního svazku meziotcem a dcerami se podle vyprávění stalipraotci národů Moábců a Amónců…Tak jako v jiných kulturách je neplodnostviděna často jako Boží trest. V knize Deu-teronomium je jasně řečeno, že bude-li člo-věk dodržovat zákon, Bůh mu bude žehnata rozmnoží jej. Nevěrnému neposlušnémulidu, jenž například uctívá cizí božstva nebomodly, dá Bůh „neplodné lůno…“ Také hlavním účelem manželství bylo vždyzplození potomstva. Významný zdroj ži-dovského zákona, halachy, tzv. ŠulchanAruch (asi 1550) uvádí, že by „manželskévztahy neměly ústit v ukojení živočišnýchpotřeb, ale v budování rodiny, která budesloužit Nejmocnějšímu a bude užitečná

i celému lidstvu.“ Povinnost založit rodinua mít děti vyústila v židovském prostředík založení instituce tzv. levirátního manžel-ství, která odvozuje svůj původ z Dt 25,5-6. Levirátní zákon ukládal povinnost bratrubezdětného zesnulého muže oženit se s je-ho ženou. Děti, které se z tohoto svazkunarodily, se počítaly za děti zesnuléhomanžela.

Starověké rituály stále fungují

Stejně jako v biblických časech je i dnesv židovském prostředí narození miminkavelkou událostí, kterou provází řada úkonůdoma i v synagoze a spo-lečných setkání příbuz-ných a přátel rodičů.Významné je hned po-jmenování dítěte či pře-sněji řečeno oficiální pro-nesení jména. Narodí-li seholčička, je vhodnou pří-ležitostí první šabat po na-rození, kdy je otec přizvláštním obřadu vyvolánke čtení Tóry. Někteříhosté přinášejí drobnédárky, které původně měly odvrátit sílyzlých duchů. V případě pojmenováníchlapce je oficiálním okamžikem pro tutopříležitost rituál obřízky, konaný osmý denpo narození.Obřad známý ze starověkých kultur Blíz-kého východu i mnoha oblastí Afriky aAu-strálie, praktikovaný často z hygienickýchdůvodů, v judaismu symbolizuje přijetí dospolečenství lidu a zejména do posvátnéhosvazku mezi Hospodinem a jeho lidem.Zákrok je prováděn v synagoze, dnes takév nemocnici či doma tzv. mohelem, zbo-žným mužem zběhlým v židovských před-

pisech a speciálně vyškoleným pro tentoúkon; nemluvně drží na kolenou kmotr. Vy-žadována je přítomnost pokud možno de-seti dospělých mužů – minjanu. Přítomnízdraví přinášeného chlapce zvoláním ba-ruch haba – „ať je požehnaný ten, kterýpřichází“ a povstáním. Pozdrav platí i ne-viditelnému hostu, proroku Eliášovi, svěd-kovi a ochránci chlapce. Tím, že hosté po-vstanou, vzdávají čest „božskému obrazu“v dítěti, které na rozdíl od křesťanského po-jetí není v žádném smyslu obtěžkáno hří-chem. (Z toho důvodu je nevhodnésrovnávat obřízku s obřadem křtu v křes-ťanství, jak se někdy děje.) V jistém textuv Midráši si nenarozené dítě dokonce stě-žuje Stvořiteli, že bylo spokojené tam, kdedosud žilo, a nechce vstoupit jakožto čistéa „svaté“ do tohoto nečistého světa. A to jeprý i důvod jeho křiku při porodu. K náboženským povinnostem, které majípůvod v biblické době, patří i vykoupeníprvorozených – pidjon ha ben. Souvisí s po-žadavkem knihy Exodus, aby prvorození,zachránění před desátou egyptskou ranou,byli zasvěceni službě Bohu. Na připome-nutí tohoto zasvěcení se 31. den po naro-zení vykupuje každý chlapec, narozený ja-ko první dítě matky; otec předstupuje předkněze a prohlašuje, že chce syna vykoupita zaplatit za něj pět stříbrných šekelů.Jako významný mezník lidského životavnímá judaismus dosažení dospělého věku.

Od raného středověku jeznám termín bar micvaoznačující židovskéhochlapce, který dosáhl 13let. Při první příležitosti posvých narozeninách – ob-vykle o šabatu – je vyzvánke čtení příslušných částíTóry. Od této chvíle je po-važován za způsobiléhododržovat židovské zá-kony a připíná si při mod-

litbě modlitební řemínky - tefilin, které jsoutaké častým darem k tomuto obřadu.K jiným oblíbeným darům patří třeba ritu-ální čepička kipa, jinak také jarmulka.Podobně je dívka od 12 let „náboženskyodpovědnou“. Je bat micva a čeká ji obřad,při němž jsou recitovány biblické pasáže,Desatero, články víry, apod., následovanýrodinnou oslavou. Zkrátka židovská kultura ctí tradice svýchdávných předků opravdu důsledně a po-tomci jsou v ní chápani jako opravdový,hmatatelný dar Boží, výraz jeho přízněa požehnání.

Klára Břeňová

bibliCKý SVěT STále žiVýJe překvapivé, že v současném světě plném technických vymožeností, které ulehčujíživot nám dospělým i dětem, v době, kdy rychlost se stala optikou, kterou vidíme svět,a vše, co nové bylo včera, je již dnes nenávratně zastaralé, zejména pak vše, co se námnehodí do naší představy moderního způsobu života včetně morálky, si v některých spo-lečenstvích člověk připadne, jakoby se zastavil čas. Jakoby neměl tu sílu proniknout sesvým uspěchaným krédem skrze pevnou zeď tradic. Jedním z nejcharakterističtějšíchpříkladů je židovská kultura, kde tyto tradice a zvyky, s kořeny sahajícími až do nejra-nějších dob biblických, žijí svým neměnným životem dál po celá staletí... V minulém čísle věnovaném ženám jsme se zamýšleli nad počátečními verši knihy Genesis,které ženě přiřazují rovnocenné místo po boku muže. Oba podle těchto etymologickýchpříběhů, objasňujících kromě jiného i podstatu lidského hříchu, selhali a oba také bylipotrestáni: Adam měl v potu tváře těžce dobývat a jíst svůj chléb a „prokletí“ Evy spočí-valo v trápení spojeném s rozením dětí. A právě s rozením a dětstvím je v judaismu spojenacelá řada pozoruhodných obřadů.

Už začínáte rozumět? Ano, tušítesprávně, výše uvedené výroky jsou dět-ské spleteniny, či popleteniny, dá-li se totak říci. Jen dětská fantazie a jí vlastnípřímočarost a upřímnost jsou schopnyvytvořit podobné perly, nad kterými sedospělý usmívá a někdy mu i údivempovyletí obočí. Děti mají svůj vlastnísvět, v němž neplatí logika a zákony do-spělých, a vše pro nás tak složité a slo-žitě uchopitelné je jim vcelku hnedjasné. Zmíněné dětské výroky a desítkydalších daly vzniknout knížečce Slovomají děti, kterou nejprve vydalo brněn-ské biskupství, jehož katechetickémucentru zasílali výroky ze své praxe uči-telé náboženství, katecheté a kněží(2010), a pro velký zájem veřejnostiv nové podobě pak v r. 2011 Karmelitán-ské nakladatelství. Výroky uspořádala asestavila Marie Špačková s kolektivem,o pěkné a trefné ilustrace je doplnila vý-tvarnice Andrea Tachezyová.V úvodu je knížka charakterizována jako„léčivá“ díky účinkům, které má smícha humor obecně na lidský organizmus.Nelze než souhlasit. Začtete-li se do tohotomilého „svědectví“ dětí z hodin školníhonáboženství či katechezí, ručím vám za to,že veškeré chmury a negativní emocebudou zaplašeny, stres zmírněn, bránice

náležitě procvičena a kdo ví, možná v tomdětském světě i omládnete o několik let…K čemu však dalšího popisu, bude lépe,dáme-li slovo dětem… Klára Břeňová

„Pán Ježíš řekl: Když ti dá někdo potváři…“ „Co řekl Ježíš dál?“ „Dej mu ještě jednu!“

„Pán Ježíš byl na poušti po-kousán od ďábla.“

„Děti, Bůh není jako člověk!Je úplně jiný! Nemá ruce aninohy…“ „Jó, tak on je invalida!?“

„Proč musela Svatá rodinautéct do Egypta?“„Protože Herodes chtěl Je-žíška nechat ukřižovat.“

Izraelité byli na poušti nespokojení. Chy-běl jim chléb, maso i voda. Stále reptaliproti Hospodinu. Co Bůh na to? Jak rea-goval? „Dal jim za trest Desatero.“

„Co uviděly ženy, které přišly o velikonoč-ním ránu k Ježíšovu hrobu?“„Pán Ježíš tam nebyl, a místo něho tamseděl Duch svatý.“

Při zpěvu žalmu: „Hospodinovy výrokyjsou spravedlivé. Sladší jsou nad med, nadšťávu z plastů.“

„Co nám říká 9. přikázání?“ „Když se mi líbí nějaká žena, která jevdaná, tak jí neřeknu, ať se rozvede, alemám smůlu.“

„Jmenuj tři listy apoštola Pavla.“„Genesis, Exitus...“

Katecheta dává úkol: „Co bys poradil Jo-bovi ty, kdybys jej navštívil a viděl jeho

utrpení?”Odpověď: „Ať je klidnej, že seto stává.“

„Kde žil Pán Ježíš, než začalveřejně působit?“„Pán Ježíš žil 30 roků v Jor-dánu.“

Ježíš řekl Petrovi: „Neboj se,od této chvíle budeš chytatlidem ryby.“

„Čím se živil Jan Křtitel napoušti?“„Křtěním!“

„V čem byla Šalomounova moudrost?“„Nevím, ale ženy mu to pokazily.“

Malý chlapec z farnosti, kde náhle zem-řel farář, medituje: „…Tak pan farář užje v nebi. No, hlavně aby se mu tam lí-bilo!…“

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežaNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

8 Český zápas č. 22 • 1. 6. 2014

Napadlo vás někdy, že bohatému pro to, aby se dostal do nebe, stačí zminimalizovatvelblouda? Nebo že se Ježíš dorozumíval se svým otcem pomocí holubice? Že evangeliasepsali čtyři evangelíci? Že Hospodin chtěl po Mojžíšovi z hořícího keře „aby to uhasil“?Že ne? Inu ani mě ne, ale jak známo, dětská fantazie nezná hranic…

SloVo MaJí děTi

To odpověděl Pán na otázku, kdo je nej-větší v království Božím. Dětský věk sesvou bezstarostností, spontaneitou a vy-trvalým úžasem, když jsme s důvěroupřijímali každý vjem, nám dává za pří-klad způsobilosti pro Boží království.

Nechci se dnes pouštět do dětské psy-chologie, byť křesťanské, k tomu odka-zuji např. na knihu E. Kübler-RossovéO dětech a smrti z roku 1993.Chci se podívat nazpět na prvních pět letživota se svým synem ve světle evangel-ního výroku. A ptám se sám sebe, kdyjsem vcházel a vycházel do královstvíBožího spolu se svým synem? Ježíš i učedníci totiž mluví o královstvív přítomném čase. Je to něco, do čeho semůžeme dostat teď a tady, byť nev plnosti. Církevní dogmatika svéhočasu pozapomněla na přítomný rozměrspásy, na tady a teď, což napravil pronaši církev Trtíkův biblický personalis-

mus. Jeho pokračovatel, prof. ZdeněkKučera, na loňské konferenci v Brněprohlásil, že s radostí sleduje, jak si přeszáda otců podávají ruce vnuci s dědy.Když pozoruji, jak dobře si rozumí můjsyn s mým otcem, trochu jim to závidím.Zkrátka, dědeček má na to, vžít se dorole dítěte, více zkušeností, času a mou-drosti kruhu života, který završuje. Ra-duje se i pláče s vnukem (srv. Ř 12,15).Pamatuji se, jak jsem miloval o dost vícsvého nevlastního dědu, který mi věno-val pozornost, než vlastní babičku, kterámě často peskovala za různé věci. Taképeskovala dědu, byli jsme spojenci. Mysi jako rodiče často nedovedeme před-stavit, jak křehká je duše dítěte, jak sev jeho podvědomí na celý život ukládají

Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostředa řekl: „Amen, pravím vám, jestliže seneobrátíte a nebudete jako děti, nevej-dete do království nebeského. Kdo sepokoří a bude jako toto dítě, ten je nej-větší v království nebeském. A kdo při-jme jediné takové dítě ve jménu mém,přijímá mne.“ Mt 18,2-5

děTSKá duŠe oTCe

Nemám na mysli vzdorovité slzičky, najejichž pozadí bývá únava, hlad, žízeň,ospalost – nebo také zkušenost, že vy-vzdorovat se dá skoro všechno. Myslímteď na dětské slzy lítosti, ukřivdění, stra-chu, malých i větších bolístek. To jsouslzy, které se snažíme osušit co nejdřív,a hlavně vypátrat jejich příčinu a pokudmožno hned ji eliminovat.Ostatně máme vesměs zkušenosti, kterésahají až do našeho vlastního dětství. Je totakový paradox, že si z předškolních letani tak nepamatujeme, kdy a kde násněkdo pochválil, ale zato se nám živě vy-baví pocit ublíženosti. Vidím, jako by tobylo předevčírem, jak jsem klečela nahanbě v jednom rohu a o rok mladšíbráška v druhém, a jak jsem polykala slzya činila předsevzetí, že budu jednou k vla-stním dětem mnohem spravedlivější, pro-tože jsem to (aspoň tentokrát) nezačala já!Mnohem později jsem pochopila, jakmoudře tatínek upustil od zjišťování, kdoza tu rvačku může víc a kdo míň. Nebojednou, také už dávno, jsme měli výčitkysvědomí, když jsme ráno na svatého Mi-kuláše viděli naši předškolní dcerunku, jak– celá schoulená – tichounce pláče. Nako-nec ze sebe vypravila: „On mě pak budesmažit!“ Nestrašili jsme ji čertem, to mělaasi ze školky, ale občas samozřejmě zlo-bila, jak by ne, a tak jsme narafičili dárkytak, aby napřed musela najít punčoškus koksem, a pak teprve tu s cukrovinkami.Výchovné působení se nám tedy nepo-

vedlo, a jakkoli druhá punčoška, jako zá-zrakem okamžitě nalezená, zmírnila tra-gédii, museli jsme ještě pokračovatv chlácholení. Dostali jsme lekci z dětsképsychologie.

Ale někdy vyvede děti z rovnováhy zcelaneočekávaný impuls. Přítelkyně mi vyklá-dala, jak si hrála s vnoučkem. Davídkovije tři a půl a spolu hráli domácí košíkovou,jejíž pravidla nebyla moc přesně specifi-kována. Košů na papíry a na nákup roze-stavěných po bytě nebylo dost, a tak seještě doplnily několika kbelíky, házely sedo nich míčky všech rozměrů a papíry sba-lené do koule a byla to báječná legrace, přikteré nemohl nezavládnout určitý zmatek.V nejlepším přišla maminka, měla trochuzpoždění, a tak zavelela: „Mládeži, konechry. Davídku, teď se rychle převlečeš,

a běžíme!“ Ale adept přízemního basket-balu se rozplakal a nebyl k utišení. Ma-minka byla skoro uražená, že s ní nechcejít, a babička ho ještě na ulici chlácholila:„No no, zítra zase přijdeš!“ Když mu utřelaoči a nosánek, zmohl se konečně na slovo:„Dyť sem to vůbec neuklidil! Že mi slíbíš,babi, že to uklidíš!“ Davídek je totiž po-sedlý tím, aby byly věci na svém místě,aby byly hračky srovnány do řady a knížkydo hraničky. Nezná pojmy jako pravý úhelnebo paralelní poloha, ale instinktivně do-držuje těch devadesát stupňů nebo souběž-nost. Když dostane starší ubrus, natáhne hona koberci a baví se tím, že na něj pečlivěskládá příbory tak, jak to odkoukal na běž-ném stole. Běda, když je nějaká vidličkatrochu nakřivo.Ani se mi nechtělo věřit, v jak útlém věkuse může projevovat jedinec, který má ra-dost z uklizeného prostředí a trvá na tom,aby měly věci řád! V naprosté většině pří-padů jsou reakce opačné; i mládež naprahu dospělosti zanechává předměty tam,kde je přestane potřebovat. Bez sebemenšípsychické újmy. A tak tiše závidím Davíd-kovým rodičům a prarodičům. Jenomnevím, zda mám závidět tomu pořádku-milovnému chlapečkovi – nebude to mítv životě lehké. Má rád, když jsou předmětyseřazeny, ale sám bude z řady určitě vybo-čovat. Zatím mu utřou slzičky, když ho vy-vede z míry nějaká disharmonie. Alemožná to bude jednou právě on, kdo budepůsobit příkladem a kdo bude umět těm os-tatním osušit slzu. Těm maličkým i těmvelkým. Neboť máme závazný příkaz, aby-chom se radovali. Pavla Váňová

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežaNKeTa • PRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

Český zápas 9 č. 22 • 1. 6. 2014

o děTSKýCh SlZáCh

zrady a nespravedlnosti, jak nebeskyumí dítě milovat předmět své lásky. Dítěspontánně projevuje vděčnost, soucit,odpuštění, ale také vztek a lítost. Dětskéslzy jsou jako prameny živé vody ze za-hrady v Edenu. Ale přece jen se mémusynovi podařilo několikrát mě tou úzkoubránou do království propašovat. Tokdyž jsem zapomněl na své starostia povinnosti a nechal se úplně vtáhnoutdo hry. Mamka nás při tom pozorovalaa kroutila hlavou: vy jste jako blázni,táto, ty nemáš rozum. Ale já byl v tuchvíli naprosto šťastný. Byl jsem dítě-tem. Nabíjelo mě to energií. Když sihraju jen z povinnosti, naopak mi toenergii bere. Tehdy jsem pochopil výrokEmauzských učedníků „Což nám srdcenehořelo, když s námi na cestě mluvila otvíral nám Písma?“ Pokořit se jako dítě

neznamená zbabělost, to není ústupz pozic ani ostuda. Je to přijetí. V Božímkrálovství se člověk nemusí bát. Neníčeho. Malé děti nemají strach ze smrti, alejen z odloučení. Mému synovi stačiloujištění, že se vrátím. Nebylo podstatné,jak dlouho budu pryč. Není náš vnitřní bojo víru něco podobného? Nebojíme se, žeJežíš je jen v Bibli, ale ne s námi? Kdyžmá dítě pochybnosti, pláče. Když pochy-buje o své víře dospělý, dá nakonec před-nost svému rozumu. Bližší košile nežkabát. Ale ať už jsme oblečeni do čeho-koliv, ta nespokojenost, vnitřní neklid,nám zůstává. To je mnohdy jedináznámka našeho vnitřního dětství. Pře-rostlá puberta, říkala moje máma. Nejsmutnější reminiscence na dětstvímají deprivanti a násilníci a jejich dětiv tom pokračují. „Otcové jedli nezralé

hrozny a synům trnou zuby.“ (Ez 18,2). Víte, proč se ze mě stal sebevědomýčlověk? Protože můj otec mě nezapom-něl pochválit. Lenin se ke konci životasvěřil jednomu novináři, že když bylmalý, hodně zlobil. Jeho otec jej přivedlke knězi a ptal se, co s ním má dělat.Pop řekl: řezat, řezat, řezat. Mladý Vla-dimír zanevřel na křesťanství, a jak tobylo dál, všichni víme. A ještě jeden postřeh na závěr. Má dět-ská duše otce se projevuje také v tom, žemám rád sportovní hry, zejména fotbal.Na začátku mezinárodních utkání pro-bíhá ceremoniál. Oba týmy přijdou nahřiště a každý dospělý fotbalista přivededítě, oblečené do dresu protivníka. Dáváse tím najevo, že se v klubu o děti sta-rají, že fotbal má budoucnost. A co našecírkev? Tomáš Procházka

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežPRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

10 Český zápas č. 22 • 1. 6. 2014

Jednou v létě jsme se nadchli, že za-čneme hrát pravidelně malé divadlo proděti na vesnici. Jako první jsme si vy-brali samozřejmě O stvoření světa. No,a aby děti měly opravdu „echt“ proži-tek, hráli jsme to se vším všudy. Abysterozuměli, potřebovali jsme k tomu vy-tváření světa trochu víc než jen SlovoHospodinovo. Dali jsme se do nácvikua do přípravy rekvizit – písek, voda,světlo, tma, ryby, zvířata. A tehdy se tostalo. „Mám nápad!“ řekl Kuba. „Tyrekvizity musí být reálné, ne jen z pa-píru.“ „No to je úžasné!“, volaly jsmenadšeně s Máňou. Náš bratr farář hnedaktivně běžel pro rybičky do Zveri-mexu. Všechno klapalo. A jelo se napremiéru. Nervozita, shon – jen něconezapomenout! Hlavně ty rybičky! Jsoupřekrásně barevné, to se bude dětemlíbit. Sama jsem je odnesla do autaa položila je opatrně dopředu na se-

dadlo spolujezdce. Byly v sáčkus vodou. A teď honem, všechno pěkněnaložit, nasedat a jedeme!Znáte také ten pocit, že jste něco zapom-něli? Zastavila jsem a ptám se: „Mámety rybičky?“ „Nevíme,“ ozvalo se od os-tatních „herců“. Bratr farář seděl ne-hybně na sedadle spolujezdce a klidnězíral dopředu. „Všechno máme, jeď.“„A kde jsou ty ryby?“, mlela jsem sisvou. „Kams je dala, tam budou,“ odpo-věděl bratr farář. Zbledla jsem, protožemi došlo, kde jsou. „Prosím tě, mohl bysvylézt z auta?“ požádala jsem kolegu fa-ráře. „Proč?“ „Ty rybky byly na tomhlesedadle.“ „Tak to kecáš!“ V autě bylovteřinu ticho jako v hrobě a pak to na-stalo. Bratr farář vyskočil z auta a zdě-šeně jsme natáhli krky nad sedadlo.Byly tam a plavaly. Trochu sice vmáč-knuté do sedadla, ale živé. Řehtali jsmese, až nám tekly slzy. A měli jsme potom

co dělat, abychom nevyprskli i při di-vadle smíchy. A pak prý, že nebyla přistvoření světa legrace. iv

JaK JSMe hRáli diVadlo

Titulní stránka časopisu se želvami jedílem Jakuba Vericha z dětského cen-tra Paprsek, obdařeného mimořádnýmvýtvarným talentem a nevšedním vidě-ním věcí. Autor své kresby prezentovalběhem květnové vernisáže na fařev Horních Počernicích. Vernisáž bylasoučástí prezentace projektu „Domusetkávání“ pro handicapované děti.

Motiv želvy používá i sochař mezinárod-ního formátu Ivan Theimer, mj. autor obe-lisku Via Lucis (Cestou Světla nebo CestaSvětla) v Uherském Brodě, odhaleného připříležitosti 400. výročí narození posled-ního biskupa Jednoty bratrské J. A. Ko-

menského, a kašny v Olomouci. Theime-rova želva v Olomouci je velmi oblíbenátamními dětmi. Želva byla populárnímmotivem například Římanů; symbolizujei ženu, Zemi, stáří nebo také spojení nebea země. Na památníku Jana Amose značípodle autorových slov věčnost, mou-drost a pokoru.

Via Lucis:• ...Nemohlo mě nicvíce utěšit, než dáv-né sliby Boží o po-sledním světle, žekonečně přece jenpřekoná tmu. A tujsem si myslil, žebude-li požadována

nějaká účast lidí, nebude to nic jiného, nežaby mládež, která má být vyproštěna z la-byrintů světa, byla lépe o všem poučována(hned od prvních základů)...• ...Naplň, ó Bože, zemi poznáním sebe,jako moře je naplněno vodami, aby pro tebejásala celá země. Povzbuď lidi, aby psali

to, co si přeješ, doknih, a ty sám je ve-piš do lidských srdcí. Učiň, ať všude nasvětě jsou zřizoványškoly, v nichž budouvychováváni tvoji sy-nové! A ty sám vy-buduj svou školuv srdcích všech lidí!Vzbuď ducha mou-drých na celém svě-tě, aby dychtili potvé slávě, ale ty sám

buď předsedou sboru svých vyvolených!Navrať národům vyvolené rty, aby tě sla-vili jedněmi ústy, a sám nás uč vnitřnímidomluvami!...

Jeden z pokorných mužů tužeb, stařec Komenský, jehož život uplynul

v bolesti a léta v žalu. (Žal. 32, 11).

Bronzový obelisk Via Lucis na uhersko-brodském náměstí; želva na olomouckémnáměstí od sochaře Ivana TheimeraFoto: Jižní Valašsko, vlevo dole Wikipedia

CeSTou SVěTla

ediToRial • Ze žiVoTa CíRKVe • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: děTi a MládežPRo děTi • TéMa MěSíCe • NeNeChTe Si uJíT

Český zápas 11 č. 22 • 1. 6. 2014

Tábor Broučků 2014

Šestnácté letní setkání – rodinný „TáborBroučků 2014“ se uskuteční v rekreač-ním zařízení Hela ve Velké Úpě v Krko-noších v termínu od soboty 2. srpna dosoboty 9. srpna.Kromě pestrého programu se budemezamýšlet nad biblickými příběhy. Cena pobytu včetně plné penze: děti do3 let 1.750,-Kč; děti do 10 let 2.450,-Kč;mládež do 18 let 2.800,-Kč, dospělí3.150,- Kč. Zájemci, hlaste se prosím do 30. červnana uvedený kontakt, kde obdržíte při-hlášku a informace: Kolín 3, Husovo ná-městí 273, 280 02; tel.: 321 722 944,mobil: 720 668 098, e-mail: krasava.machova@seznam.cz

Krasava Machová

Putování s oslem 2014

Nazaret opět pořádá tábor pro dospělélidi s handicapem pod názvem Putovánís oslem. Vracíme se na tábořiště Jedlič-kova ústavu v Bukové u TrhovýchSvinů. Tábor je určen pro vozíčkáře a ne-vidomé, ale i pro další handicapovanéspoluobčany. Denně vyrážíme na zají-mavá místa v okolí, bohatý je i dopro-vodný program. Od 10. do 16. srpna.Kontakt: e-mail nazaretdilna@centrum.cznebo tel. 603 175 004. fil

Setkání v Přibyslavi

máme v naší romantické, trošku ještěrozestavěné farní chaloupce a polodi-voké zahrádce. Pro odrostlejší děti vevěku asi 8 – 13 let, a to 9. – 16. srpna.Pro mládež ve věku od 13 let 26. čer-vence – 2. srpna. Spaní je v půdníchpokojících po pěti ve vlastním spacáku,oddělené sprchy a WC, dobré jídlo, třihodní vedoucí.Program má duchovní základ – bib-lické příběhy, zpívání, ranní a večerníchvály v kapli, hry, výlety, koupání, vý-tvarná činnost – atd. Cena za pobyt:1000 Kč. Nástup je v sobotu odpo-ledne. Kontakt: František Tichý, Ko-menského 20, Jihlava; tel: 736 265 817;e-mail frantisektichy@email.cz ft

Koncerty u sv. Mikuláše

• 2. 6. - 20 hodinOd baroka k jazzuPrague Brass Ensemble• 3. 6. - 17 hodinBach, Händel, Dvořák, Mendels-sohn-BartholdyJ. Kalfus - varhany, Y. Škvárová - mezzosoprán• 4. 6. - 14 hodin Benefiční koncert - zdarmaSavannah Children´s Choir (USA)• 4. 6. - 17 hodinBuxtehude, Verdi, Bach, HändelJ. Prokop - varhany, M. Laštovka - trubka• 4. 6. - 20 hodinVivaldi, MozartVivaldi Orchestra Praga• 5. 6. - 14 hodin Benefiční koncert - zdarmaMiddlebury College Choir (USA)• 5. 6. - 17 hodinBach, Mozart, Franck, CacciniCanto Corno e Organo• 6. 6. - 17 hodinBach, Schubert, Dvořák, VerdiJ. Kšica - varhany, T. Jindra - bas• 6. 6. - 20 hodinMozart, Bach, Vivaldi, DvořákPrague String Orchestra• 7. 6. - 14 hodin Benefiční koncert - zdarmaVivace (Norsko)• 7. 6. - 17 hodinCaccini, Bach, Vivaldi, MozartZ. Němečková - varhany, • 7. 6. - 20 hodinVivaldi, Mozart, Dvořák, RavelRadio Symphony Collegium • 8. 6. - 17 hodinHändel, Beethoven, Mozart, CorelliJ. Popelka - varhany, V. Frank - housle• 8. 6. - 20 hodinMozart, Dvořák, Vivaldi, HändelVivaldi Orchestra Praga