scool! no. 41

32

Upload: aippex

Post on 06-Apr-2016

245 views

Category:

Documents


0 download

DESCRIPTION

 

TRANSCRIPT

Page 1: SCOOL! No. 41
Page 2: SCOOL! No. 41

EDITORIAL

OBSAH

04 Jednou větou…

06 Nepostradatelná, fascinující i děsivá

08 Není krev jako krev

09 Transfuze

10 Krvavé legendy

12 Jazykový koutek + Leitner

13 Anketa + Dojiva

14 Nejkrvavější bitvy historie

16 O tanečních + foto z dokončené

18 Absolvent: Boris Procházka

20 Fotoreportáž: Mikuláš a Vídeň

22 Kdo nám pije krev?

23 Filmový klub + pozvánka na LiStOVáNí

24 Povídky

26 Prádelna dvacetiletá

28 Tepová frekvence

29 451°H aneb kuchařka Jana Hruškoviče

30 Zábava

SCOOL!SCOOL! – MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 41, prosinec 2014

Šéfredaktorka: Lucie Hamarová

Redakce: Vladimír Buchar, Jan Hruškovič, Michala Bučková, Kateřina Lánská,

Baboo Holubářová, Barbora Simajchlová, Ludmila Volavá

Grafika: Jan Čermák

Korektury: Eva Kokešová

web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL e-mail: [email protected] tel: 732 659 640

2 OBSAH cover design: Jan Čermák tisk: POINT CZ, s. r. o.

22 O B S A H

EDITORIAL

Vážení spolubojovníci ve frontách našeho gymnázia, držíte v rukou 40. číslo SCOOL!u, které je tentokrát doslova přecpáno hrami. Co se Vám vybaví při slově hra? Mně na mysli vyvstane Jan Ámos Komenský, který to s námi přece jen myslel dobře, když zavedl školu hrou. Tohle číslo je zároveň premiérou mojí a celé nové redakce a doufám, že se Vám zalíbí. Můžete se těšit na hry ze všech možných úhlů, dojmy nových ročníků a zajímavé rozhovory. Jed-ním z nich je rozhovor s Denisem Kubíkem, známým především díky Youtube. Přeji Vám hodně štěstí do nového školního roku, spoustu skvělých známek a úspěchů.

LUCIE HAMAROVÁ ŠÉFREDAKTORKA

OBSAH

04 Jednou větou...06 Počítačové hry 08 Absolvent10 Všechno, co jste kdy...11 Divadlo12 Exkurze do Prahy13 Komiks14 Nebezpečí her16 Rozhovory18 Adaptační pobyt20 Rozhovory22 Taneční24 Bratříček Jan Kryl26 Itálie28 Olympijské hry29 Sportovní den

web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL email: [email protected] tel: 732 659 640

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 40. listopad 2014Šéfredaktorka: Lucie Hamarová Redakce: Vojtěch Wagner, Barbora Simajchlová, Barbora Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Ro-man Krupica, Jan Hruškovič Korektury: Eva Kokešová Grafika: Lucie Hamarová a Vojtěch Wagner Layout: Jakub Maca, Martin Suchomel Webmaster: Martin Suchomel Ilustrace: Barbora Holubářová

22

Tanečním krokemJak probíhaly přípravy? Info ze zákulisí!

26

Itálie!Silencio! No pikčrs!

Vážení přátelé!Držíte v rukou 41. číslo SCOOL!u, z něhož doslova odkapává krev. Toto číslo je zároveň posledním v roce 2014, čímž si dovoluji Vám popřát všechno nejlepší do nového roku a veselé Vánoce :). Na co se můžete v tomto čísle těšit? Bude Vám tuhnout krev v žilách při četbě povídek, možná se odhodláte k odběrům krve na základě rozhovorů s těmi, co je podstoupili, a mimo jiné se podíváme i na krev jako takovou. Zkrátka a jednoduše pronik-neme do kouzla rudé tekutiny i napříč stoletími, z hlediska biologického i z toho literárního. Přeju Vám příjemnou četbu a doufám, že naši redaktoři mají psaní v krvi a snad se Vám zalíbí jejich práce.

ŠÉFREDAKTORKA LUCIE HAMAROVÁ

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍTENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR

Page 3: SCOOL! No. 41

Gymnázium ZastávkaKomunitní organizace

Timeline Informace Fotky

Čajovna Obec Zastávka Jsme členy mensy

Podporují nás

DalšíTo se mi líbíGTGM

Škola hrouRelaxační centrum obklopené lesy v nejhezčím kraji České republikyToto se líbí: 265 nadějným studentum

Ludmila Brestič

Zatopit Zavolat Zuzanku Vyhlásit rozshlasem

12. prosinec

Tak jsem slyšela, že můžu plati věci na internetu, když do mechaniky strčím kreditku. Je to fakt božííí! Nejchytřejší věc, co jsem slyšela.

Postěžujte si

Toto se líbí Zuzanka

Zuzanka: Konečně si můžu koupit nějaké hodinky!Holky, nemáte tip na nějaký vánoční dárek???

Myslel jsem, když se načerním, že ze mě bude malej a šikovnej. Ale zůstal jsem velkej a nešikovnej, bleble…

Ztratil se vermikompost! Naposledy byl viděn v jídelně.

- se cítí rozzuřeně

Přiznání Karla Krejčího

Tranzan (Radek Malý) Tranzan

5. prosinec

2. prosinec

Anonymní student: Zdálo se to jenom mně, nebo dneska dneska ty špagety byly divný??

Rychlost přibližování dvou fotonů

Zdeněk Máša16. prosinec

Zbyněk Leitner: Tohle není Google, ale Facebook!!!Zkus to ještě jednou, Zdeňku...

Zdeněk Máša: Rychlost dvou fotonů letících proti sobě

Už na vysoké jsem věděla, že učitelkou nechci být navždy. Dlouho jsem jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla, že podnikání s balónky bude to pravé. Takže pokud je budete někdy shánět, víte, na koho se obrátit! Btw, co říkáte na ty bundy? SWAG, co?

Eva Kokeshová do skupiny Pondnikatelé z TGM9. prosinec

Marie Drncová: Skvělé zrovna sháním pár tisíc na náš stužkovák! Množstevní slevy vedete?

Eva Kokeshová: Určitě se nějak domluvíme! Slyšela jsem, že letos bude bohatá tombola…

Toto se líbí Všem studentům školy

BESCOOL!PŘIDEJ SE K NÁM I TY!

Page 4: SCOOL! No. 41

4 JEDNOU VĚTOU

Byli jsme v kině//

• Film byl podle mě jeden z  nejlepších, který jsme

v rámci školy viděli.

• Film byl okouzlující a lidský. A právě ta lidskost a čis-

tota, se kterou se poslední dobou tolik šetří, ve mně

zanechala hluboký emoční zážitek.

• Čekala jsem, že mě film nebude bavit, protože větši-

na válečných filmů ve mně probouzí smutné emoce,

ale předčil mé očekávání a velice mile mě potěšil.

• Bylo to opravdu nečekaně dobré pojetí 1. světové

války

• Film Joyeux Noël na mě zase tolik nezapůsobil. Ale

líbilo se mi, že film byl vyloženě z  pohledu vojáků

a bylo krásně vidět, jak to tehdy bylo těžké, a oni si

i přes to všechno dokázali zpříjemnit svátky a ukázali

svou lidskost.

• Film ukazuje, že i když jsou vojáci na různých stra-

nách, tak jsou vlastně stejní – sami od sebe nechtějí

zabíjet a touží oslavit Vánoce v klidu a míru.

• Krásný film, jen bylo vidět, jak herci zpívají na play-

back. Ale jinak jsme brečely od začátku do konce…

• Název tentokrát opravdu symbolizuje film, válka jinak,

než jak ji předkládá většina ostatních filmů, a to mě

na filmu bavilo. Šťastné a veselé!

Ve středu 3. 12. jsme opět navštívili rosické kino Panorama v rámci mediální výchovy. Téma 1. světové války se letos, v roce výročí jejího vypuknutí, vzpomíná téměř na každém kroku, ale ve filmu Šťastné a Veselé (Ch. Carion, 2005) bylo zpracováno neotřele a neobyčejně dojemně. Vzpomeňte tedy letos na Štědrý večer, že právě před 100 lety stáli proti sobě bojující vojáci, ale stále lidé…

http://www.csfd.cz/film/181404-stastne-a-vesele/

Několik dojmů studentů sexty a oktávy:

Page 5: SCOOL! No. 41

5

Den ote-vřených dveří//

Cesta do Vídně a zase zpátky//

V odpoledních hodinách 3. 12. se

otevřely dveře naší školy všem zájem-

cům o studium v  1. ročníku čtyřleté-

ho a v  primě šestiletého cyklu. I přes

mimořádně nepříznivé počasí dorazi-

lo několik desítek zájemců. V  každé

třídě pro ně byl připraven zajímavý

program a hlavně informace o studiu.

Tradiční předvánoční exkurze do Vídně 10. 12. nebyla až zase tak úplně tradiční. Svátečně nastrojené město jsme si

prošli jako obvykle, prodavači na stáncích byli vlídní, drahé kameny na habsburských klenotech se blyštěly jako nové

a Marie T. na nás mateřsky shlížela ze svého podstavce. Odpoledne si každý našel to svoje – někdo výtvarnou galerii,

jiný muzeum, další prohlídku vídeňské radnice à la Bradavice, onen hrobku. I předvánoční nákupy stihli někteří pořídit.

Čímže se tedy tato cesta lišila od těch ostatních? Tak už jenom tím, že jsme si mohli v  autobusu zazpívat známou vídeň-

skou píseň Ó, du Lieber Augustin za doprovodu originálních dud. Ale hlavně proto, že kytka určená k  náhrobku Marie

Terezie jela s  námi do srdce nenáviděné monarchie a pak zase zpátky do Zastávky. Inu, všechno je jednou poprvé…

Fotoreportáž z Vídně najdete na str. 21

E. Kokešová

foto: Vladimír Buchar, sexta

Page 6: SCOOL! No. 41

Nepostradatelná, fascinujícíNepostradatelná, fascinující i děsivá… Těmito slovy by se dal charakterizovat tekutý orgán našeho těla, krev. Jed-

nou z  jejich nejdůležitějších funkcí je rozvážení živin a kyslíku po těle. I když by se nám bez ní žilo jen těžko, spoustě

lidem nahání strach. Je pravda, že fantastické příběhy o upírech jí na popularitě moc nepřidávají…

Složení krve

Napadlo vás někdy, z čeho se krev skládá a proč má červenou barvu?

Jestli ano, čtěte dál a dozvíte se víc.

Z  větší části krev tvoří z  krevní plazmy. Je to průhledná tekuti-

na se žlutým nádechem. Asi z  90% je složena z  vody. Zby-

lých 10% tvoří anorganické ionty a důležité organické látky

(bílkoviny, glukóza, hormony, enzymy, vitamíny apod.). Spe-

cifickou barvu má krev díky červeným krvinkám (erytrocy-

ty), které obsahují barvivo hemoglobin. Na tuto látku se

váže kyslík, který se ve tkáních opět uvolňuje. Jako jedny

z  mála buněk nemají jádro. Jejich tvar si můžete prohléd-

nout na obrázku. Muž má v 1 mm3 asi 5 milionů těchto tělísek.

Ženy jich mají o půl milionu v každém mm3 míň. Poměru celko-

vého objemu krve a objemu červených krvinek se říká hematokrit

(ženy mají 41% a muži asi 46%). Červené krvinky „se rodí“ v kostní

dřeni a asi po 120 dnech umírají ve slezině.

Proč nám koluje v těle?

Funkce krve jsou mnohostranné. Dalo by se říci, že je to taková

tělní „hromadná doprava“. Její nejvýznamnější úlohou je právě

transport. Ke tkáním z  plic přiváží kyslík a z  trávící soustavy

živiny. Z  tkání naopak odváží oxid uhličitý nebo další zplodiny

metabolismu, které vyloží u patřičných orgánů, aby mohly být

bezpečně odstraněny. Krev k  dopravě využívají hormony i různé

protilátky. Významně se podílí na termoregulaci, myslím si ale, že

to všichni poznali na vlastní kůži.

6 TÉMA

Page 7: SCOOL! No. 41

Bohužel ani v lidském těle neprobíhá vše hladce. Někdy se stane,

že se do našeho těla dostanou zločinci a teroristé v  podobě ne-

přátelských bakterií a virů. Na  obranu proti nim máme bílé kr-

vinky (leukocyty). Krev je pro ně pouze transportním prostře-

dím. Na  rozdíl od trombocytů a erytrocytů mají jádro. Jsou

to bezbarvé buňky nestálého tvaru. V 1 mm3 je průměrně

5–8 tisíc leukocytů. Jejich počet však kolísá (např.: na lačno

je jich méně než po najedení). Při chorobných stavech se

jejich počet někdy snižuje (v počátečním období břišního tyfu),

jindy zvyšuje (při zánětlivých onemocněních). Vznikají v  kostní

dřeni z kmenových buněk. Jejich životnost je proměnlivá (většinou

několik dnů). Existuje několik typů leukocytů.

i děsivá/// Iva Poláková, 3.ročník

7SCOOL! ISSUE 41

Pár zajímavostí

Krev tvoří u člověka cca 8% celkové hmotnosti. Tělo muže obsahuje 5-6 litrů krve. Dámy, nám koluje v cévách o trošku

míň krve než pánům. Ženy mají asi 4,5 l této tekutiny. Náš organismus snese bez obtíží ztrátu asi 0,5 l krve. Na životě nás

ohrožuje ztráta 1,5 l krve (při takové ztrátě nastává šok), pokud ztratíme víc, můžeme zemřít. Při menstruaci ztrácí ženy asi

50 ml krve.

Víte, která krevní tělíska se uplatňují při srážení

krve nebo zastavování krvácení? Jsou to krev-

ní destičky (trombocyty). Tyto buňky v  kostní

dřeni odškrcováním cytoplazmy obrovských

buněk (megakaryocytů). Stejně jako červené

krvinky nemají jádro. Žijí pouze několik dní.

V  1 mm3 jich máme 200-300.

Page 8: SCOOL! No. 41

A můžou za to červené krvinky. Přesněji sacharidy a bílkoviny

na jejich povrchu. Existují čtyři základní krevní skupiny: A, B,

AB a 0. Dále se u krve zkoumá Rh faktor. O jeho charakteru roz-

hoduje, jestli je v  krvi přítomen antigen D, a dělí se na pozitivní

(je přítomen) a negativní (není přítomen).

Jako první objevil krevní skupiny Karl Landsteiner v  roce 1901.

Objevil však pouze tři (A, B a 0). Americká lékařská komise dala

jako objeviteli přednost českému psychiatrovi Janu Janskému,

který objevil skupiny až v  roce 1907, ale na rozdíl od Landstei-

nera všechny čtyři.

Krevní skupina se dědí po obou rodičích. Určuje ji gen zvaný

alela. Jsou celkem tři IA, IB a i. IA a IB jsou dominantní nad i. Jest-

liže má člověk ii je jeho krevní skupinou 0, IAIA nebo IA i tvoří A,

IBIB nebo IBi tvoří B a IAIB tvoří AB.

V  případě, že matka má Rh- a již narozené dítě má po otci

Rh+, hrozí u dalšího těhotenství (v případě, že plod má Rh+)

komplikace, protože matka už má proti Rh+ vytvořené protilátky.

Dnes se tato situace řeší pomocí podání antiglobulinu matce.

Narozené dítě má poté jen menší komplikace ve formě novoro-

zenecké žloutenky.

Při transfúzi může člověk dostat vždy jen krev, která mu ne-

uškodí, jinak může dokonce i zemřít. Ideální je dostat vždy

přesně svou krevní skupinu, ale jestliže máte například skupinu

AB- můžete při transfúzi klidně získat krev skupiny A- nebo B-.

Člověk se skupinou AB+ je tzv. univerzální příjemce a může

získat krev s  jakoukoli krevní skupinou. Ten, kdo má skupinu 0-,

je univerzální dárce a jeho krev nikomu neublíží.

V  České republice je nejčastější skupina A (45%), dále 0 (30–

35%), B (15–25%) a nejméně je zastoupena AB (5–7%). Kolem

90% Čechů má Rh pozitivní.

Není krev jako krev/// Ludmila Volavá, kvinta

Podmínky dárcovství krve: » mám 18 – 65 let

» vážím alespoň 50 kg

» netrpím závažnou alergií

» netrpím chronickým onemocněním plic

» neprodělal/a jsem tuberkulózu

» neměl/a jsem infekční žloutenku typu B nebo jiné závažné onemoc-

nění jater

» netrpím chronickým onemocněním ledvin a močového ústrojí

» netrpím onemocněním srdce a cév (srdeční vada, infarkt)

» netrpím vážným kožním onemocněním

» neprodělal/a jsem malárii ani jinou tropickou nemoc

» neprodělal/a jsem pohlavní nemoc (kapavku, syfilis)

» netrpím chronickým onemocněním zažívacího traktu (žaludku, sliniv-

ky…)

» neměl/a jsem tyfus, paratyfus

» netrpím závažným onemocněním žláz s vnitřní sekrecí (diabetes

mellitus..)

» netrpím revmatickým onemocněním

» nebyl/a jsem léčen/a pro zhoubné nádorové onemocnění

» netrpím  žádnou  chorobou krve

» netrpím onemocněním nervového systému (epilepsie, roztroušená

skleroza…)

» neprodělal/a jsem Jacobs-Creutzfeldovu chorobu (BSE)

» nebyl jsem v letech 1980-96 více jak šest měsíců v Anglii nebo ve Francii

» netrpím psychiatrickým onemocněním

» nejsem alkoholik

» nejsem HIV pozitivní

» nepatřím do tzv. rizikových skupin (promiskuitní způsob života, nitrožilní narkomané)

Krev mohu darovat jestliže: » nejsem právě nemocen

» nemám opar

» v posledním půl roce jsem nebyl/a na endoskopickém

vyšetření

» v posledním týdnu jsem nebyl/a na ošetření chrupu (trhání

zubu)

» v posledním měsíci jsem neužíval/a žádná antibiotika

» v posledním měsíci jsem neměl/a přisáté klíště

» v posledním měsíci jsem nebyl/a očkován

» v posledním půl roce jsem nebyl/a v kontaktu s nakažlivou

chorobou

» v posledním půl roce jsem nebyl/a na operaci

» v posledním půl roce jsem si nenechal/a provést tetováž,

piercing

» od posledního porodu uplynulo alespoň 12 měsíců

» momentálně nemenstruuji, nejsem těhotná, nekojím

» v posledních 12-ti hodinách jsem nejedl/a žádné jídlo

obsahující tuk

8 TÉMA

http://www.fnbrno.cz/darcovstvi-krve/k1570

Page 9: SCOOL! No. 41

TÉMA 9SCOOL! ISSUE 41

Adam: Měl jsem dva důvody proč tam jít. Ten první byl, že

jsem měl před dárcovstvím krve autonehodu. Nebylo to nic

vážného, ale   psychiku člověka to ovlivní, proto jsem se roz-

hodl udělat dobrou věc, abych se i já cítil lépe. Tím druhým

důvodem bylo to, že jako dítě jsem dostal úplnou transfuzi krve,

proto jsem si řekl, že jim to nyní vrátím. Když můžu, pomůžu.

Zuzka: Darovat krev jsem chtěla jít už dávno, jen jsem se tam

nechtěla jít sama. Sama jsem podobně jako Adam měla auto-

nehodu…sice už před mnoha lety, ale vzpomínky na to mám

stále v  živé paměti. Dnes a denně se člověk v  mnoha médiích

dozvídá o násilí a nenávisti… dárcovství krve považuju za jaký-

si mírový akt, kterým vyjádříte, že vám životy ostatních nejsou

lhostejné, nemluvě o dobrém pocitu, který máte, když uděláte

takovouto dobrou věc.

Václav: Zajímalo mě, jak to tam vypadá a probíhá.

Anet: Jako malá jsem chodila taťku doprovázet na darování

krve, tak mi to přišlo samozřejmé a těšila jsem se, až budu moci

darovat i já.

Transfúze

Adam: Návštěva transfuzního centra je úplně něco jiného než

návštěva např. u zubaře. Každý zde ví, že jdete udělat dobrou

věc, a taky tak k  vám přistupují. Prostředí je zde příjemné a klid-

né. Já osobně jsem byl naprosto v  klidu a bavil se nervozitou

ostatním. Každý to prožívá jinak ;)

Zuzka: Mým největším postřehem a taky radou do budoucna

je, udělat si příště pár kliků. Není moc příjemné, když vám se-

střička nemůže najít žílu a rýpe se vám  jehlou v  ruce ☺. Ale

přesně jak psali kluci, každý to prožívá jinak a někdo má holt

těkavou pozornost.

Václav: Sestřička vám odvede pozornost tím, že se zeptá na

vaše datum narození, a než si vzpomenete, máte jehlu v  ruce.

Aneta: I přesto, že jsem byla nervózní, personál nemocnice byl

příjemný. Sestra, která odebírala krev mně, si se mnou celou

dobu při odběru povídala.

Adam: Určitě, až bude zase čas a chuť, půjdu udělat dobrou

věc.

Zuzka: Pro mě osobně byla má první návštěva transfúzní sta-

nice docela traumatizující a neudělalo mi to moc dobře, ale

s  větším časovým odstupem se na to budu asi zase dívat jinak

a na odběr půjdu znova.

Václav: Určitě. Chtěl bych chodit pravidelně.

Aneta: I přesto, že jsem po odběru omdlela, tak tam půjdu znova.

Jen si dám ráno větší snídani a snad zas neskončím na zemi

Proč ses rozhodl/a jít darovat krev?

Jaké máš postřehy z  prvního darování krve?

Půjdeš znovu?

Už v předchozím čísle SCOOL!u jsme vás informovali o čtyřech statečných, kteří se odhodlali darovat svou krev.

Všechno je jednou poprvé a o to, jaké to bylo u prvního odběru, se s vámi zde podělí Adam Veleba, Zuzana

Procházková (oba oktáva), Václav Kokeš (3. roč.) a Aneta Krikelová (4. roč.). Řada ohlasů na tuto akci dává naději,

že další podobná bude brzy následovat. Zájemci, kontaktujte V. Kokeše; bude-li vás víc, nebudete se bát jehly nic.

Krev byla už od dob staré antiky vnímána jako zdroj života. Podle Aristotela v ní byly skryty emoce a bylo všeobecně

uznáváno, že má za úkol udržovat rovnováhu těla. Některé nemoci se od starověku až do konce 19. století léčily pou-

štěním žilou. Lékaři tak chtěli znovu nastolit rovnováhu těla.

První transfúze u člověka byla provedena v  roce 1667 ve Francii a to konkrétněji z jehněte na člověka.

Byla označena za úspěšnou, protože pacient tento zřejmě malý převod krve přežil.

Později nebyla využívána pouze krev z  jehňat, ale i z  prasat, telat a psů. Kvůli častým úmrtím byly nakonec transfúze

zakázány. Bezpečné transfúze se znovu objevují až ve 20. století spolu s  objevem krevních skupin (viz článek na před-

chozí straně). (Ludmila Volavá, kvinta)

Page 10: SCOOL! No. 41

Krvavé legendy/// Baboo Holubářová, kvintaKrev jako taková je velmi oblíbené a vyhledávané téma. Existuje nespočet literárních děl, filmů, lidových moudrostí a legend o krvi. Lidstvo se již od počátku věků snaží přijít na zapeklité tajemství záhrobního života. Existuje mnoho teorií a dohadů, ale toto tajemství nám zůstane pravděpodobně navěky skryto. Díky této nevědomosti vznikaly příběhy o nadpřirozenu, které nás obklopuje a jehož zlé bytosti vždy su-

žovaly nás bezbranné. Lidstvo se snažilo popsat nevysvětlitelné nemožným.

Krvavá Mary

Krvavá Mary má mnoho podob. Za její představitelky se dá

považovat nespočet mladých nešťastných žen. Z  lidového

vyprávění vychází, že Krvavá Mary byla nešťastná nevěsta,

která se nešťastně vdala. Po hádce s  manželem jednoho

večera utekla do lesa, kde měla příšernou nehodu. Byla při ní

odporně zohavena a ostatní osadníci se jí začali stranit. Pro-

to zůstala bydlet v lesích a vznikla pověra o tom, že je Mary

čarodějnicí.

Z historického hlediska je této jméno spojováno s  královnou

Marií I Tudorovnou, narozenou 18. 2. 1516, za jejíž vlády bylo

upáleno přibližně 300 církevních rebelů, a královna tak získa-

la přezdívku KRVAVÁ MARY. Existují ale i další teorie. Někdo

například říká, že královna dostala svou přezdívku proto, že

se pokoušela otěhotnět a nešťastně potratila. Jiná verze tvrdí,

že se královnino dítě ve věku šesti měsíců ztratilo a nebylo

po něm ani stopy. Královna se údajně zbláznila a celé dny

proseděla u zrcadla.

Což nás přivádí na způsob, jakým se dá údajně duch Kr-

vavé Mary vyvolat z  onoho světa. Stačí, aby se smrtelník

postavil čelem k velkému zrcadlu v potemnělé místnosti se

svící v  ruce. Po té musí třikrát či víckrát za sebou vyslovit její

jméno. Spousta dobrodruhů již tento rituál vyzkoušela a ně-

kteří z  nich neblaze skončili. Říká se, že po vyslovení formule

svíce zhasne, Mary rozbije zrcadlo a vyškrábe člověku oči…

Ale, kdo ví?

Bloody Mary

10 TÉMA

Page 11: SCOOL! No. 41

Hraběnka Bathory

Alžběta Bathoryová (rovněž nazývána Čachtická paní)

byla uherská hraběnka. Je obecně považována za nej-

známější masovou vražedkyni v  maďarských a sloven-

ských dějinách. Tato šlechtična si údajně libovala v  sa-

dismu vůči svým služebným. Děvčata prý týrala hořícími

svícemi, rozpáleným železem, píchala jehlicemi, polévala

studenou vodou na mrazu, řezala noži apod. Ne vždy je

zabila. Svědkové vypověděli, že viděli děvčata tak popá-

lená, že nemohla nastoupit do kočáru. Mučením oslavo-

vala i Vánoce i svatbu své dcery - v této době zemřely dvě

německé služky. Mrtvoly byly pochovávány různě – na

hřbitově, na poli, v obilních jamách. Jednou byly zahrabá-

ny tak nedbale, že rozkládající se těla vyhrabali psi a roz-

nášeli je po dvoře.

Jednou byla při mučení přistižena příbuzným svého man-

žela a poté byla postavena před soud. Tak začal dne 

2.  ledna 1611 soudní proces v Bytčanském hradu  s po-

mocníky Alžběty Báthoryové. Díky hraběnčině původu

a známostem chyběl před soudem hlavní viník – Alžběta

Báthoryová. Soudcovský sbor tohoto zajímavého  trestní-

ho  případu odsoudil pomocníky k  trestu smrti. V rozsud-

ku bylo o Alžbětě Báthoryové připomínáno jen tolik, že ji

nechali ve věznici na  Čachtickém hradu, kde zůstala až

do své smrti v roce 1614. Pochována je v   Čachticích

a nikdy se před soud nedostala.

K  životu této šlechtičny se často připojují příběhy o kou-

pelích v  krvi oněch mučených služek. Těmto koupelím se

prý hraběnka oddávala, aby získala mládí a krásu z krve

zemřelých. Ale nic z toho, co bylo řečeno, není prokáza-

né, a tudíž se můžeme jenom domnívat…

Anča Bathor

TÉMA 11SCOOL! ISSUE 41

Page 12: SCOOL! No. 41

The @– Pamatujete si na svůj první odběr krve?

– Pamatuji a probíhal úplně normálně.

– Jak vás napadlo začít darovat krev?

– Bylo to po operaci dědy, který dostal krev a jeho přání bylo, abych ji

daroval. Bylo to v Brně v roce 1981, když mi bylo 21 let. Od té doby jsem

krev daroval do dvakrát do roka a celkově jsem ji daroval devětatřicetkrát.

– Daroval vám někdo krev?

– Ne, zatím to nebylo potřeba.

– Máte v plánu s tím do budoucna pokračo-

vat?

– Pokud bude potřeba a zavolají mi, tak ano.

12 ROZHOVOR SCOOL! ISSUE 41

GodZbynaˇ

• hlas krve

• děvče krev a mléko

• medvědí krev

• modrá krev

• zlá krev

• fráze a idiomy

• pěnit se někomu krev

• pít krev

• poskvrnit si ruce krví

• potit krev

• přít se do krve

• stydnout někomu v žilách krev

• příliv nové krve do měst

• prolévat krev za vlast 

• krve by se v něm nedořezal 

• působí zlou krev

• přešlo mu to do krve 

• do krve se urazit 

• krev není voda

• mít modrou krev

přísloví• z cizího krev neteče

pozn.: fotografie jsou fotomontáž

Jazykový koutek// Eva KokešováSlovo KREV má v češtině několik významů:1. tekutina sloužící k rozvádění  látek v tělech vyšších živočichů (Okysličená krev z plic se žílami vrací k srdci.)

2. povaha, temperament (V žilách mu koluje divoká krev předků.)

3. rod,  pokrevní  příbuzenstvo (Nezradím svou krev!)

Toto slovo je také často užíváno v mnoha slovních spojeních, frázích a idiomech

slovní spojení

Page 13: SCOOL! No. 41

[kg.kmol-1]– Pamatujete si na svůj první odběr krve?

– Ne, nepamatuji se. S odběrem krve nemívám problém.

– Kdy jste s maskováním začal?

– Začínal jsem jako samouk. Maskování se věnuji už 8 let.

Teď dělám lektora na kurzech.

– K čemu se používá?

– Slouží to k praktické výuce první pomoc.

– Jak probíhá maskování?

– Nejdříve si musíme rozmyslte, co budeme maskovat. Pak ná-

sleduje příprava materiálů pro maskování. Poté namaskování a

poučení figuranta o zranění.

– Kde maskujete?

– Maskuji například na vodě nebo na Zdravokurzu. A před pěti

lety jsem se účastnil cvičení Integrovaného záchraného systé-

mu.

– Co k tomu používáte?

– Divadelní líčidla, speciální těsto, imitaci krve a pak různé po-

můcky, jako jsou například kamínky (do odřenin) a podobné,

nejméně rád maskuji třeba střep v oku, je to jedno z nejtěžších

zranění.

– Je k tomu potřeba výtvarná dovednost?

– Alespoň trochu ano, člověk si musí umět představit, co bude

dělat. 13

Mr. M

pozn.: fotografie jsou fotomontáž

Anketa// K. Lánská, M. Bučková, J. Hruškovič (sexta)Jako do každého čísla i do toho, které právě držíte ve svých rukou, jsme si pro vás připravili anketu. Tématem byla, jak jinak, krev.

Dle mého názoru není překvapující, že 65% dotázaných se krve bojí, přece jen to není moc pěkný pohled na někoho, kdo krvácí,

za což velmi obdivuji lékaře, kteří dokáží tuto fóbii potlačit. Také není moc překvapující, že většina respondentů ani nezná svou

krevní skupinu. Tohle je, dle mého názoru, poměrně důležitá věc, přece jen se to hodí znát. Na druhou stranu mne ale vcelku

překvapuje, že relativně velká část z těch, kteří svou skupinu věděli, má vzácnou krevní skupinu AB. Avšak potěšující okolností

je fakt, že většina již přemýšlela o darování krve, což v redakci hodnotíme velmi pozitivně! Sice ne každý může krev darovat, ale

alespoň za ten dobrý pocit pomoci to stojí. Samozřejmě ale až po dosažení 18 let.

Bojíte se krve?

35% NE x 65% ANO

Znáte svoji krevní skupinu?

72% NE x 7% A x 6% B x 6% AB x 9% 0

Chcete ji znát?

31% NE x 69% ANO

Přemýšleli jste o darování krve?

35% NE x 65% ANO

Budete ji v budoucnu darovat?

29% NE x 31% ANO x 40% MOŽNÁ

Page 14: SCOOL! No. 41

Nejkrvavější bitvy historie// Lidé měli a mají spoustu pošetilých nápadů, jako napří-

klad bitvy a války, tohle je několik těch nejkrvavějších…

Thermopyly: 490 př. nl.

Velmi známá bitva, ve které dokázalo 7000 tisíc Řeků v čele se

spartským králem Leonidem odolávat 3 dny více než 100 000

perských vojáků. Nakonec přeživší Řekové z  bitvy odešli

a padli všichni Sparťané spolu s Thespijci, Foky a Leonidem.

Bitva měla zdrcující účinek pro perské záměry.

Řecké ztráty: 2000–4000

Perské ztráty: 5000–20 000

Teutoburský les: 9 nl.

Zde byly pobity tři římské legie spolu s civilním doprovodem

vedené generálem Varem cca dvaceti tisíci germánských vá-

lečníků pod vedením náčelníka Arminia. Zajaté vojáky Germáni

krutě mučili, např. vyříznutí jazyka a následné zašití úst. Generál

Varus se zabil. Germáni mu setli hlavu a poslali ji do Říma.

Římské ztráty: přes 20 000

Germánské ztráty: neznámé

Kleidion: 1014 nl.

Dvacet tisíc vojáků bulharského cara Samuela se zde střetlo

s dodnes neznámou silou byzantského císaře Basilea. Výsle-

dek byl pro Bulhary zdrcující… Byzantinci každému stému ne-

chali jedno oko a ostatním vzali obě. Samuel prý při pohledu

na svou zničenou armádu zemřel.

Byzantské ztráty: malé

Bulharské ztráty: cca 15 000

Azincourt: 1415

V  této bitvě se střetli Angličané vedení Jindřichem V. s Fran-

couzi pod vedením Karla VI. 7000 anglických vojáků (větši-

na lukostřelci) proti 12 000 rytířů, pěšáků a zanedbatelnému

množství kušníků. Díky rozbředlému povrchu a vysoké nedis-

ciplinovanosti nepřátelských rytířů Angličané vyhráli.

Anglické ztráty: 100–200 mrtvých nebo zraněných

Francouzské ztráty: 7000–10 000 mrtvých, 1500–1600 zra-

něných.

14 TÉMA

Page 15: SCOOL! No. 41

Lepanto: 1571

Svatá liga zde porazila osmanskou flotilu vedenou Alim Pašou,

který přišel o život. Na křesťanské straně stáli Benátky, Španěl-

sko, papežský stát, johanité, řád sv. Lazara, Janov, Savojsko,

Toskánsko a Urbino vedené Juanem d´Austria.

Ztráty Svaté ligy: 12 lodí, 8000 mužů.

Osmanské ztráty: 137 galér dobyto, 60 plavidel potopeno,

30 000 mužů.

Borodino: 1812

100 kilometrů od Moskvy se Napoleon pokusil dobýt se

130  000 mužů vysoký kopec bráněný Rusy. Než Napoleon

zjistil, že bude lepší ostřelovat kopec z děl a ne posílat pěchotu

do útoku, přišel o mnoho mužů.

Francouzské ztráty: 30 000

Ruské ztráty: 44 000 mrtvých nebo zraněných.

Petr Ondroušek, kvarta

15SCOOL! ISSUE 41

Stalingrad: 1942 – 1943

Německá armáda hluboko na sovětském území se měla zmoc-

nit ropných polí v okolí Baku. Ale cesta vedla přes Stalingrad.

Zde se německá vojska zastavila. Rusové kladli tuhý odpor

a bojovalo se o každý dům. Němci se dokonce probili do cen-

tra, ale odpor neustával a navíc gen. Žukov během operace

Uranus dostal Němce do kleští ze severu a z  jihu. Německý

generál Paulus se vzdal a hodně Němců bylo zajato.

Ruské ztráty: 1 129 619 (včetně techniky, raněných a civilistů).

Vojáků: 478 741

Německé ztráty: 841 000 (včetně techniky). Vojáků: 750 000

mrtvých, 91 000 zajatých – z toho se jen 6000 vrátilo domů.

Page 16: SCOOL! No. 41

O tanečních// s Ludvíkem Vaverkou

Taneční v Zastávce pro studenty gymnázia mají mnohaletou

tradici. Stovky absolventů na ně vzpomínají jako na jednu

z nejlepších akcí během studia. Kromě výuky tance zde

mají účastníci kurzu nabýt slušného a kultivovaného cho-

vání. Bohužel někteří starší studenti preferují zábavu páté

cenové skupiny, a tím frekventantům kurzů berou možnost,

která byla v dřívějších letech normální – stát se zaslouženým

centrem pozornosti ostatních studentů školy, kteří dřív měli

volný vstup na prakticky každou lekci tanečních, včetně

prodloužených.

Tímto problémem se zabývalo i vedení školy a po rozhovo-

ru s L. Vaverkou došlo ke společnému řešení: na lekcích

tanečních budou vždy přítomni zástupci školy (třídní učitel

účastníků kurz nebo jiná pověřená osoba), kteří budou vy-

konávat dozor, a případná hrubá porušení školního řádu se

budou řešit jako u každé jiné školní akce. V příštím roce se

ukáže, jestli je šance, aby se taneční opět vrátily do starých

dobrých kolejí.

Jaký je po přečtení článku váš názor na problematiku ta-

nečních? Souhlasíte s  opatřením vedení školy? Jaké jiné

řešení byste navrhli? Hlasovat a diskutovat můžete na FB.

Každá návštěva tanečních lekcí pro mě byla velkou nostal-

gií. Kolena se sama od sebe pohupovala do rytmu a každá

pošlapaná lodička mě bolela za přítomné tanečnice. S ome-

zením počtu návštěvníků na bílé prodloužené jsme se smířili.

Letošní novinka – podmínka vstupu na dokončenou v  podobě

vstupenky ale způsobila velkou vlnu nepokojů a zklamání pro

mnohé studenty. Troufám si říct, že i profesorský sbor na tuto

skutečnost reagoval jistým bojkotem. Výhodu to ovšem mělo:

zájemci si mohli zatančit valčík „okolo sálu“, místo na to bylo.

Dění před plesem by se nejlépe dalo popsat slovy pana

Kalouska: „Každá regulace trhu vyvolá rozvoj černého trhu.“

Já si ale dovoluji upravit známé pravidlo: bez známostí se ani

na ples nedostaneš!

(Karolína Čapková, oktáva)

Sál má omezenou

kapacitu cca 210

míst, která by ne-

měla být překro-

čena. Překročení nevadí, pokud se nic závažného nestane.

V  případě jakékoliv nehody by nastal pro organizátory velký

problém. (pozn. redakce: Mighty Shake Zastávka nechal

vypracovat projektovou dokumentaci na přístavbu dělnické-

ho domu – stála několik set tisíc- je vydáno platné územní

rozhodnutí, ale projekt zatím nezískal finanční podporu).

Ale hlavním důvodem je, že se rok od roku zhoršuje cho-

vání „návštěvníků“ z vyšších ročníků. Kromě posměšných

poznámek na adresu tančících se rozmohlo požívání alko-

holu v   neúnosné míře, rozbité láhve a nedopalky v okolí

dělnického domu… Letos po první lekci tanečních dokon-

ce musel personál restaurace zavolat policii. Zodpovědnost

za celou akci ale logicky padá na Mighty Shake. A přestože

jsme si vědomi, že regulování vstupu na taneční omezu-

je především ty slušné, nedovolíme, aby na jméno Mighty

Shake padalo podezření, že jejich akce jsou spojeny s alko-

holem, drogami a nevhodným chováním.//

O vyjádření jsme požádali Ludvíka Vaverku, tanečního mistra.

Co je důvodem omezení vstupu na prodloužené lekce tanečních?Důvodů je několik. Taneční hodiny jsou určeny především pro ty, kteří se do kurzu zapsali a zaplatili si jej, v případě prodloužených lekcí i pro jejich rodiče. Takže nelze tyto lekce zaměňovat s plesem gymnázia.

16 TANEČNÍ

Page 17: SCOOL! No. 41

Jak všichni víme, jako každý rok se po prodloužené ko-

nala dokončená. Tento rok nebyl výjimkou. Sešli jsme

se ve velice hojném počtu. Kluci na sobě měli čer-

né obleky a moc jim slušely. Zase se na chvíli proměni-

li v muže. A holky? No všechny vypadaly jako princezny.

Na začátku byl tanec vymezený pouze pro tanečníky kur-

zu, ale postupně se k nim přidávali i rodiče, učitelé a další…

Také naši prvotní nervozitu rozpustil dobrý výběr skladeb ka-

pely. Po  té byla zahájena taneční soutěž. Tancovaly se čtyři

základní tance: waltz, valčík, cha cha a jive. Každý tanec se

hodnotil zvlášt´, a kdo měl nejvíce bodů, vyhrál. Podle mě měli

vyhrát všichni, protože každý tančil skvěle. Následoval tanec,

který si pro nás připravili naši lektoři, a po nich Mighty Shake.

Byl to skvělý večer. Moc jsem si ho užila a to nemluvím jenom

za sebe. Jen je škoda, že to všechno končí. Snad se na příští

dokončenou budou moct podívat všichni a nejen ten, kdo se-

hnal lístek, ale i přes tohle se mi dokončená líbila.

(Denisa Škodová, kvinta)

17SCOOL! ISSUE 41

foto z dokončené: Petra Jandáková

Page 18: SCOOL! No. 41

Boris Procházka:

Představte nám, prosím, Váš projekt GINA.

Čím se zabývá?

GINA je taktický koordinační systém složek IZS. A teď nějak

slušně a pochopitelně. Dalo by se to přirovnat ke  strategic-

ké hře typu real-time strategie, jen místo virtuálních jednotek

v  počítači řešíte reálné události typu dopravní nehoda, požár,

povodně a vašimi jednotkami jsou záchranáři, hasičské vozy,

vrtulníky a záchranky, vše je zcela reálné. GINA zajišťuje, aby

bylo vše propojeno a fungovalo předávání informací mezi za-

sahujícími. Rozkazy samozřejmě vydávají velitelé jednotlivých

složek.

Jak vůbec nápad na jeho realizaci vznikl?

Kdo všechno se na něm podílel?

Celý nápad vznikl v pátém ročníku při studiích na fakultě in-

formačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně.

Jako tři studenti já, Zbyněk Poulíček a Petra Bačíková (dnes

Černá) jsme se rozhodli přihlásit do soutěže ImagienCup, kde

řeší studenti pomocí IT technologií palčivé problémy lidstva.

My jsme se zaměřili na koordinaci záchranářů po zemětřesení

na Haiti, později se systém uchytil i u nás.

Dočetla jsem se, že jde o mobilní software. V jakých

operačních systémech funguje? Případně, je možné

ho použít v dneska klasicky dostupných smartpho-

nech?

GINA je celý systém. Obsahuje server, aplikace do PC (Win-

dows XP, 7, 8) a verze pro mobilní telefony a tablety. Například

hasiči dnes hodně sází na tablety Android do aut, jsou levné

a výkonné a přinášejí osádce lepší informovanost o zásahu

Někdy, ať sebevíc chcete, se prostě stává, že rozhovor nedomluvíte.

Vždycky říkám, že není nad to, si s  člověkem v klidu (když je nou-

ze, tak i neklidu) promluvit a dát výsledku trochu toho lidského tepla.

Tentokrát se ale - jak já, tak i vy – budeme muset smířit s  rozhovorem

elektronickým. Dovolím si ale říct, že o nic méně zajímavým. Díky vynálezům pánů Bella a Bernerse-Lee

jsem vyzpovídala pana inženýra Borise Procházku, absolventa naší školy a tvůrce komunikačního systému

GINA, o kterém především bude řeč. Tak třeba v létě, až vyrazíte na dovču na Haiti, a ztratíte z dohledu

máminu sukni, s nadějí v srdci na krásku GINU zavzpomínáte.

Koordinační systém jako strate-gická hra// Ivana Puškarová, oktáva

16 ABSOLVENT

-

+

GINA při hasičském zásahu

foto: archiv Borise procházky

Page 19: SCOOL! No. 41

17SCOOL! ISSUE 41

přímo do vozu v  reálném čase. Naopak ve vrtulnících letecké

záchranky se používají výrobky Apple, neboť ty jediné jsou pro

vrtulníky certifikované.

Jaké bylo poprvé systém GINA použít v terénu?

Účastnil jste se?

Úplně první využití bylo na Haiti v  roce 2010. Tohoto nasazení

jsme se účastnili jen vzdáleně jako technická podpora. V roce

2011 však již byl kolega na Haiti osobně, při nasazování v IZS

vždy asistujeme a dnes jsem i oficiální součásti IZS. Jsme rádi,

že můžeme být s  aplikací v terénu také, neboť nás to inspiruje

k dalšímu vylepšování a víme, co udělat ještě lépe. Lépe také

chápeme potřeby našich uživatelů (víme na co je a není čas)

a dokážeme tak uzpůsobit ovládací prvky.

Kolik se toho od té doby změnilo? Jsou to spíš kosmetické

proměny, nebo jste systém museli přepracovat od základu?

Princip, tedy vtvořit sdílenou digitální mapu, zůstal stejný. Bě-

hem času samozřejmě došlo k  řadě změn, především se sna-

žíme držet krok s  novými technologiemi. Dám příklad, s  ná-

stupem LTE sítí je např. čím dál víc možné ze zásahu přímo

odesílat živý obraz zasahujících, to ještě před 3 roky nešlo.

Kde všude našla GINA svoje využití?

GINA se za své čtyři roky proměnila ze startupu v  běžnou

komerční firmu (i když se snažíme zachovat si startup elán

a nápady). Mezi nejvýznamnější zákazníky z  českého IZS patří

7  hasičských krajů. Nejsilnější jsme v  Jihomoravském kraji,

kde naším systémem prošlo již 7000 výjezdů a nově jsme stáli

za propojením hasičů a záchranky. Tím že je GINA již kořenový

systém IZS, pomáhala i při zdolávání povodních letos v říjnu na

jihu Moravy. Ve světě si velmi ceníme zákazníka UNDP, což je

sekce pod OSN.

Zeptám se i na konkurenci. Je v oblasti mapovacích

systémů na záchranu osob hodně různých systémů

nebo je Váš projekt spíš ojedinělý?

Konkurence vždy existuje, ať již přímá nebo nepřímá. Zatím si

myslím, že konkurenci máme spíše nepřímou, ale to se dřív

nebo později změní. Prvenství se snažíme zachovat inovacemi.

Jsou kromě GINA další oblasti, kterými se zabýváte,

nebo bezezbytku vyplňuje Váš čas?

Z pracovního hlediska určitě ne, v GINA pracuji na hlavní pra-

covní poměr a jako jeden ze zakladatelů se zabývám strate-

gický rozvojem společnosti. To samozřejmě bere hodně času,

na druhou stranu je to práce nesmírně inspirativní. Podařilo se

nám např. snížit dojezdové časy u zhruba třetiny zásahů, což

nás povzbuzuje v další práci. V osobním volnu, kterého díky

tomu moc není, se snažím věnovat sportu a svému nejbližší-

mu okolí.

Na závěr bych věnovala ještě otázku vzpomínkám

na školní léta. Tíhnul jste už tenkrát k  předmětům

jako zeměpis nebo informatika? Na co nejraději z  let

na gymnáziu vzpomínáte?

Vzpomínám velmi rád. Z mého zaměření asi vytušíte, že mě

vždy bavila především matika, fyzika a informatika. Gymnázi-

um v  Zastávce mně dalo velmi dobrý základ pro studium na

vysoké škole. Učitelé byli skvělí, uměli předat znalosti a záro-

veň se k  nám chovali velmi férově – tohle, myslím, všude není.

Doufám, že to platí i dnes :-).

Více informací o projektu se dozvíte na ginasystem.com/cs

Zleva: Zbyněk Poulíček, Petra Černá (Bačíková), Boris Procházka

Page 20: SCOOL! No. 41

20 REPORT

Mikuláš// Fotoreport

Page 21: SCOOL! No. 41

Wir Wien// Fotoreport

21SCOOL! ISSUE 41

Page 22: SCOOL! No. 41

22 TÉMA

Kdo nám pije krev?// Někoho po vyslovení této otázky možná napadnou komáři, blechy (kromě blech psích – ty na člověka nejdou)

a podobná havěť, ale většinu lidí asi napadnou postavy literárních a filmových upírů. Vlna obliby těchto postav

se vzedmula cca před deseti lety, zachvátila prakticky celý svět a i mezi čtenáři našeho časopisu je spousta

znalců této tématiky. Pole je to tak široké, že je naprosto nad možnosti tohoto čísla je nějakým vyčerpávajícím

způsobem zhodnotit. Proto představujeme ty nejznámější postavy – ze slušnosti, aby se členové redakce ne-

probudili s prokousnutým krkem.

Málokterá postava tak radikálně rozdělila davy filmových fanoušků/fanynek jako

upír-vegetarián. Tento upír byl objeven poměrně nedávno. Nesaje krev lidem,

nýbrž  zvířatům. Kromě toho je schopen vydržet sluneční svit (dokonce se

i  třpytí). V literatuře se poprvé objevil v roce 2005. Jednalo se o Stmívání,

které napsala upíroložka Stephane Mayerová. Spisovatelka se na nějaký

čas údajně infiltrovala do vegetariánské upíří rodiny. Snažila se zachytit

jejich každodenní život a přiblížit tento druh upírů lidem. V knize její jmé-

no zmíněno není, ale ve skutečnosti v knize vystupuje jako postava Belly

Swanové. Velmi mnoho čtenářů a upírologů vyvolalo po přečtení knihy na

internetových odborných upírologických portálech brutální diskuzní válku.

Větší část veřejnosti (a největší upírologické kapacity) zpochybňovala nově

objevená fakta o existenci tohoto druhu. Ta menší část veřejnosti a dokonce

i pár odborníků fanaticky obhajovali Mayerovou. Diskuzní válka nicméně stále

trvá a i přes kontroverzi díla Mayerová napsala další tři knihy.

* Pozor, nezaměňovat s postavou zvanou Drátula – tímto přízviskem se prý honosil jeden neznámý a navíc nemanželský Drákulův potomek jménem Ištván Szekely. Podobně jako jeho otec i on se stal upírem. Na rozdíl od něj nenasával krev, ale jinou červenou tekutinu známou pod názvem červené víno, po kterém byl často doslova „zdrátovaný“. Ovšem je to jenom pověst. Tímto jménem lze totiž nazvat poměrně hodně lidí i např. v Mikroregionu Kahan

Drákula , Román irského spisovatele Brama Stokera vyšel poprvé v roce1897, čes-

ky 1919. Titulní postava vychází z historicky doložené osobnosti krutého vojvody

Vlada II. (?) (1431 – 1476), zvaného Napichovač pro svou zálibu v popravách

narážením na kůl. Tato kniha psaná formou dopisů, telegramů, deníkových

zápisků apod. se stala inspirací mnoha filmařů (viz níže) i spisovatelů (včet-

ně Jana Nerudy, povídka Upír, 1920).*

Filmová klasika Nosferatu (1922, F. W. Murnau) – expresionistický němý

film natáčený mj. na Slovensku (Oravský hrad). Režisérovi se nepodařilo

získat autorská práva od Stokerových dědiců, proto pozměnil jména osob

a částečně i děj. Podobnost filmu s románem přesto vedla k soudnímu pro-

cesu, který filmové studio prohrálo a mělo originál a všechny kopie zlikvidovat.

Kopií však bylo po celém světě tolik, že se je nepodařilo všechny zničit, naopak

se začaly šířit rychleji a zajistily tak filmu velkou popularitu.

Page 23: SCOOL! No. 41

21SCOOL! ISSUE 41

Využijete proto možnost navštěvovat

Filmový klub Panorama

Co vám členství v  klubu nabízí?

» Mimořádné filmy, které možná neznáte,

s  komentářem odborníka

» 10 filmů ročně (projekce 1x měsíčně mimo

červenec-srpen)

» Zvýhodněné vstupné

» Možnost setkání se zajímavými tvůrci z  oblasti

filmu

» Příležitost podílet se na výběru filmu

prostřednictvím hlasování

» Další doprovodné akce

Sdílený prožitek

Pro další informace sledujte www.kino.rosice.cz

filmu společně s jinými diváky sledováním u televize nenahradíte.

První projekce 28. ledna 2015 v  kině Panorama v  Rosicích.

„V tom je pro mne jedno z velkých kouzel filmu (a jiných skupinových zážitků…)

sledovat, kdy se směju já, kdy jiní… a pak se o tom bavit…“

20. 1. 2015

19:30 Rosice

Page 24: SCOOL! No. 41

24 POVÍDKY

Seděli jsme na vlakovém nádraží

a zmateně se rozhlíželi. Bylo sotva půl

čtvrté ráno. Nádraží bylo zašedlé a špi-

navé jako jindy. Přesto se toto ráno

lišilo od všech ostatních. Na nástupi-

šti nebylo k hnutí. Lidé se opírali o zdi

nádražní budovy nebo posedávali, kde

se dalo. Zimní mrazíky se dnes ráno

ozývaly zvlášť výrazně. Lidé se chou-

lili do kabátů, schovávali červené nosy

a prokřehlé ruce.

Můj bratr seděl na matčině kufru s  hla-

vou v dlaních. Matka odešla sehnat ně-

koho, kdo jí vysvětlí, na co tady vlastně

čekáme. Bratr se začal klepat. Svlékla

jsem si svůj kabát a  přehodila mu jej

přes malá ramena. Mráz se mi okamži-

tě dostal pod svetr a já si strčila ruce

do podpaží. Bratr se pokusil o jakýsi

děkovný úsměv, který mu mrzl ve tváři.

Sedla jsem si mezi kufry, doufajíc v ale-

spoň malý úkryt před mrazivým větrem.

Opřela jsem se a zavřela oči.

Najednou se ozval výkřik. Zvedla jsem

hlavu a stáhla bratra dolů k  sobě.

Z    čekárny se ozývaly zvýšené hlasy,

nějaké to nadávání v  němčině a po

té se rozletěly dveře. Rázným krokem

z  nich vystoupil esesák ve vysokých 

kožených botách a dlouhém kabátě.

Měl ostře řezané rysy, velký nos po-

dobný klice a mezi tenkými rty svíral

párátko. Z    jeho očí byla vidět zloba

a pohrdání. V    ruce držel malý uzlí-

ček. Dveře za ním se rozlétly a vyběh-

la z  nich ubrečená mladá žena. Měla

mastné rozcuchané vlasy, podlité oči a

příšernou ránu na tváři. Její dřív červe-

né šaty zdobené výšivkou byly špinavé

od bláta a na mnoha místech potrha-

né. Jen co vyběhla ze dveří, svalila se

esesákovi k   nohám. Bylo na ní vidět,

jak je zesláblá. Z  posledních sil se

snažila vztáhnout hubené ruce k    uz-

líčku. Esesák ji s    úšklebkem nakopl

do žeber, překročil ji a zamířil přes ná-

stupiště. Kroky jeho těžkých zimních

bot otřásaly všemi přítomnými. Bratr

se ke mně přitulil a já jej schovala pod

kabát, sledujíc stále onoho odporného

muže. Blížil se ke kolejišti. Mladá žena

se namáhavě zvedla a klopýtala za ním.

Vykřikovala jakási německá slova, ale

on pokračoval dál, jako by ji neslyšel.

Zastavil se těsně nad kolejištěm, roz-

hlédl se a v  šeredném úsměvu vyce-

nil zuby. Zahoukal vlak. Žena se opět

složila esesákovi k  nohám. Se slzami

v  očích se špinavýma rukama znovu

snažila získat uzlíček. Objala muži nohy,

sápala se po jeho kabátu nahoru, pro-

sila. Esesák natáhl ruku s  uzlíčkem

nad koleje. Žena křečovitě sevřela jeho

kabát mezi prsty. Esesák k  ní beze slo-

va sklopil zrak. Žena k  němu vzhlédla

s  očima vlhkýma a zarudlýma od bre-

ku. Šeptem ho prosila. Nyní byl už jas-

ně slyšet dusot kol blížícího se vlaku.

Esesák se sklonil, chytl ženu za vlasy

a plivl jí do obličeje. Teď už bylo vlak

i vidět. Řítil se neuvěřitelnou rychlostí.

Esesák se narovnal a pustil uzlíček do

kolejiště. Žena se z posledních sil vrhla

za svým novorozenětem.

Vlak proletěl stanicí jako střela. Ani ne-

přibrzdil. Slyšela jsem jen ohlušující hu-

kot a  sledovala esesáka, jak se vrací

do čekárny. V   hlavě jsem měla šedý

opar. Stále jsem tomu nemohla uvě-

řit. Cítila jsem jen, jak mi bratrovy slzy

kanou na svetr. Když vlak projel, vstala

jsem a šla směrem ke kolejišti. Musela

jsem. Cítila jsem volání někde hlubo-

ko v hlavě, které mě vedlo až ke kole-

jím. Ten obraz mě ještě dnes straší ve

snech. Na kolejích, které byly pokryté

krví, ležely zbytky zohavených mrtvých

těl. Nevinných…

(Baboo Holubářová, kvinta)

Další pán na holení. A jejda. Koukám,

že tohle je slečna. Na vdovu bych ji

netipoval, ji by si snad nikdo nevzal.

Nebo právě proto teď leží v rakvi.

Když jsem si ji spletl s mužem, tak

bych jí ten knírek měl oholit. I když mě

se nechce. Možná bych mohl popro-

sit dramatickej kroužek o trochu barev

na obličej. To je nápad! Žádný holení,

ale pořádná vrstva barvy. Určitě celej

život chodila s tuny make-upu, tak jí

to do hrobu vadit nebude. Nebo jo?

Ale zas chodit pro mobil, když je tak

daleko a ještě někde hledat číslo na

vedoucího, je spousta kroků na víc.

POÍDYKV

Page 25: SCOOL! No. 41

25SCOOL! ISSUE 41

Křoviňák je jen na dosah ruky. Měl

bych ho sklidit, ale tady těm mrtvým

to nevadí. Pohřeb je v sobotu. Teď

je pátek, takže ještě spousta času

tu paní nachystat. Žiletku jsem viděl

na stole. Myslím. Před týdnem bych

řek. To jsem tu měl jednoho továrníka.

Pracoval jako vedoucí skladu, myslím,

ale skladňák se říká hůř než továrník.

Kouřil jak továrna, takže továrník zní

dobře, řek bych. Takže ta žiletka. To

bude na dlouho. Nejradši bych použil

křoviňák, ale komu by se chtělo zapí-

nat ho v elektrice, že jo. No nic, tak

vezmu tu žiletku. Jdu na to. Dneska

mi to nějak nejde. Ne že by i to jindy

šlo nějak víc. Fajn je, že když říznete

do mrtvoly, nic neteče. Jo to je fajn,

aspoň nemusím chodit pro kapesní-

ky. Nechal bych tu krev, kde je, ale to

bych pak musel ty mrtvoly omývat a

komu by se to chtělo, co? Mě teda ne.

Ha a zrovna když to mám, tak začne

zvonit mobil, že jo a já ho musím zve-

dat. Tolik kroků, je jich víc jak pět, což

je hodně, že jo. Fajn, jdu pro něj. Dal-

ší pod drnem. Aha? A komu by se ho

chtělo na ten funus připravovat, co?

Rodinu asi ne, když volaj mě. Že prej

ho přivezou. Prej se neprobral z nar-

kózy. Amatéři, když neumím uspávat,

tak neuspávám ne? A pak nepřidá-

vám práci unavenejm lidem. Ten kní-

rek mi dal zabrat. Dal bych si dvacet.

A teď mi zvoněj u domu. Tak teda,

když už tu jsou, jim jdu otevřít. Strčili

mi ho hned vedle té báby, co nevy-

padá jako bába. A pokud vidim dob-

ře, jakože vidim, tak koukám, že má

zas knírek. To mi dělaj naschvál, nebo

choděj na operace neoholený. Chu-

dák poctivej unavenej člověk. Tak

když už jsem tu žiletku našel, tak jdu

na to. Broukal bych si, ale hlasivky

mám jen jedny a nemaj se přemáhat,

ne?

Pak bych šel pod kudlu a dopad

bych, jako tady ten nebožtík. Jejda,

zas jsem ho řízl. Moment! Teče krev!

Měl bych zavolat rodině. Ale komu by

se chtělo, že jo. Mobil je daleko.

(Barbora Simajchlová, kvinta)

Nesnášela jsem sklepy. Ale rodiče

jsou rodiče, a když se má uvařit, jsou

potřeba i brambory. A brambory jsou

kde? Ano, přesně tak, ve sklepě.

S dlouhým povzdechem jsem vešla

do dveří sklepa a doufala, že to budu

mít rychle za sebou. Jako obvykle se

mi na obličej přilepily chomáče pavu-

čin a já jsem se znechuceně otřás-

la. Ano, pavouci jsou další položkou

na mém seznamu „Tisíc věcí, které

nenávidím“. Normálně bych ztropila

scény, aby pro brambory zašel můj

starší bratr Sebastian. Ale chtěla

jsem zítra přespat u své kamarádky,

která nebydlí zrovna v okruhu naše-

ho bydliště. Proto jsem musela sekat

dobrotu od rána do večera, aby se

jednoduše zvýšily moje šance.

Už jen pár schodů. Sklep byl zaprá-

šený odshora dolů. Spousty polic

vršících se nad sebou, na nichž se

válelo harampádí nebo zavařená ze-

lenina z bůhvíjakého století. Hluboce

jsem si povzdechla a vzápětí se roz-

kašlala pod přívalem prachu do plic.

Začala jsem mžourat v šeru našeho

sklepa a hledat plátěné pytle s bram-

borami. Nikdy jsem nechápala, proč…

počkat…

Natočila jsem mírně hlavu, až mi čer-

né vlasy sjely po tváři dolů. Nastražila

jsem uši a poslouchala. „Kap...Kap...

Kap...“ Že by nám někdy praskla

voda? To není dobré... Představila

jsem si, jaká by byla asi mamčina

nálada, pokud bychom museli volat

opraváře. Ano, s přespáním u kama-

rádky bych se mohla nadobro rozlou-

čit. Útrpně jsem si povzdechla a jala

se hledat autora nekonečného kapání.

Šátrala jsem po oprýskaných zdech

a všude se mi zdálo sucho. Když v

tom najednou mi do něčeho napros-

to nechutně začvachtaly boty. „Jani!

Pojď nahoru!“. Skoro jsem dostala in-

farkt, rodiče přijeli z obchodu a volají

mě. „Už jdu,“ houkla jsem ledabyle

nahoru a rozhodla se jen tak nevzdat.

Zalovila jsem v hluboké kapse džín

a vytáhla malou baterečku. A na zemi

byla spousta krve. Tolik krve, kolik si

dokážete představit. Udělalo se mi

mdlo a celý oběd šel rychle nahoru.

Polka jsem nakyslou chuť zvratků

v krku a snažila se ze všech sil ne-

omdlít. „Kap…Kap…Kap…“ Roztře-

senou rukou jsem svítila čím dál tím

výš směrem ke stropu. Boty, kalho-

ty, ruce, trup. Bez hlavy. Tedy spíše

bez hlav. V žilách mi koloval adrenalin

a já jako omráčená koukala na dvě

mrtvoly visící v našem sklepě. Hla-

vou mi bleskla myšlenka a já otočila

proud světla do rohu místnosti. Hlava

mé matky. Dávící reflex mě zradil a já

už to neudržela, začala jsem zvracet.

Když v tom zhasla i moje baterečka.

„Jani! Pojď už nahoru!“ ozvala se zno-

vu moje matka zeshora...

(Lucie Hamarová, kvinta)

POÍDY

Page 26: SCOOL! No. 41

Divadlo Prádelna letos v listopadu oslavilo 20 let od  svého

založení. U jeho zrodu stála partička maturantů, kteří se rádi

předváděli. Ti oslovili režisérku bývalého Tylova divadla z Ro-

sic, paní Jaroslavu Burešovou, která se jich s velmi shovívavým

přístupem ujala a uvolila se předat jim své bohaté ochtnické

zkušenosti. V  Rosicích neexistoval v té době žádný oficiální

kulturní prostor, kde by se dalo existovat. Divadelníci požádali

o střechu nad hlavou pana Jiřího Veselého – majitele rosické-

ho koupaliště. Jelikož se koupališti dříve přezdívalo prádelna,

i nově vzniklé ochotnické divadlo přejalo tento název. Začalo se

zkoušet a v květnu 1995 proběhla oficiální premiéra představe-

ní V. K. Klicpery Hadrián z Římsů. Nutno dodat, že to bylo před

nabitým hledištěm KD Cristal a to hned dvakrát.   

V následujících letech Prádelna pod taktovkou Jaroslavy Bu-

rešové připravila ještě dva tituly, kterými byly Sluha dvou pánů

a Slaměný klobouk aneb Helenka je ráda. Tento kus už měl

svoji premiéru v prostorách zámeckého šenku. Současně se

v kádru divadelníků rodil nový scénáristický a režisérský talent

v osobě Pavla Strašáka, který v létě 1996 pro Prádelnu napsal

hru Mejdan aneb Sonda do života středoškolské mládeže

před maturitou v  roce 1986. Toto představení bylo středobo-

dem prvních Přátelských setkání – letní akce pod širým nebem.

V následujících letech byla pro letní akce nastudována další

autorská představení Duch hraběte Hohenberga aneb Emi

slaví narozeniny a Jaderný potlach aneb Trampská odyssea

v atomovém věku.

26 DIVADLO

Prádelna dvacetiletá// Lukáš Volánek

foto: Michal Eliáš

Page 27: SCOOL! No. 41

Dalšími důležitými milníky v historii Prádelny byl její přesun do stálé scény na

zámek tzv. Kamenného divadla v roce 1997, kde byla nastudována předsta-

vení  Hrátky s čertem, Princezna Žofka a drak Dynamit (režie J. Burešová) a,

nebojme se to přiznat, legendární Stínohra a Misionáři z dílny Pavla Strašáka.

Stínohra byla komerčně nejúspěšnějším kusem pro velkýsou bor, o čemž

svědčí dvakrát naplněná brněnská Fléda. Misionáři zase nejhranějším

představením s počtem cca 120 repríz po celé ČR a účastí na festivalu

v Londýně.

V roce 2005 začala Prádelna oprašovat areál bývalého pivovaru v Rosicích.

Přesunula sem festival Život na zámku, přátelská setkání a pro tento jedi-

nečný prostor nastudovala výpravné Hovory ryb, které se hrály průběhu

dvou sezón a dostaly se až do televize. Režie a scénář Pavel Strašák, hud-

ba Jiří Hradil, choreografie Michal Holý, taneční a pohybová složka Mighty

Shake, skulptura lodi Patrik Vlček.

Posledním přesunem Prádelny bylo stěhování do prostor kina Panorama

a posledním představením byli Žízníci, kteří měli premiéru v roce 2011.

V den dvacátého výročí Prádelna poputovala po místech, kde zanechala

nezapomenutelný otisk, a připravila cca 20 minutovou koláž z představení.

Zdali bude výroční akce pro diváky i samotné Prádelňany resuscitací spící-

ho souboru, či pouhou hezkou vzpomínkou, ukáže čas.//

Je tomu už dvacet let, co jsme, coby náctiletí, zakládali divadlo Prádelna.

Při pohledu zpět si uvědomuji, že vůbec není samozřejmost, že to spojení

tak zázračně zafungovalo. Divadlo je totiž zatraceně náročný podnik. Na-

malovat obraz nebo napsat knihu básní, v  tom si člověk vystačí veskrze

i sám. Divadlo, navíc autorské, však vyžaduje nejen dobrý koncept, ideu,

téma přetavené ve scénář, ale navíc i synergii mnoha lidí, adekvátní prosto-

ry, scénické vybavení, světelnou, i zvukovou techniku, produkci, propagaci

a mnoho dalšího. A ani když to všechno dáte dohromady, ještě nemáte

zajištěné, že se to všechno dobře propojí a vznikne jedinečný eintopf, nad

kterým se budou olizovat nejen tvůrci, ale především diváci. Potřebujete

ještě něco navíc, nějaký ten faktor x, přitakání nebes, intuici, štěstí, to, aby

se potkali ti správní lidé ve správný čas. S  Prádelnou se tohle opakovaně

dělo, a to možná právě proto, že to nikdy nebyl idylický spolek fungující

na bázi nějakého zájmového kroužku, ale spíše smečka individualit zkon-

centrovaná vždy znovu kolem nějaké nové hry, tématu, projektu. Pro mě

osobně bylo a je divadlo projekčním plátnem, kam jsem mohl odkládat své

fantazie, fabulovat a metamorfovat do různých forem témata, která jsem

žil, případně spoluprožíval jako současník své generace. A dělám to tak

dosud. Tvorba představení přitom není nikdy jednoduchý proces. Ale vždy

neskutečné dobrodružství. Ale vězte, že divadlo není nudné vysedávání

v kousavém límečku někde v Mahence, ani to není exhibice krásných mu-

zikálových hvězd. Divadlo je princip nahlížení na svět a sebe sama, který

je přístupný každému. Přístup k  životu se zapojením fantazie, imaginace,

hravosti a touhy. Srdečně ho všem doporučuji. A všechny od něj odrazuji.

(Pavel Strašák)

„Misionáři byli nejhra-

nějším představením

s počtem cca 120

repríz po celé ČR

a  účastí na festivalu

v Londýně.“

27SCOOL! ISSUE 41

Prádelna dvacetiletá// Lukáš Volánek

Page 28: SCOOL! No. 41

28 SPORT

Když člověk dostane ke zpracování téma krev a sport, vyvolá to

v  něm hned několik možných nápadů. Dlouho jsem zvažoval,

o čem budu psát. V  úvahu padala témata jako doping nebo

vážná zranění, ale nakonec padla volba na tepovou frekvenci.

Tepová frekvence je velice důležitý ukazatel stavu organismu při

jakékoliv činnosti. Pomocí této dnes již nezbytné hodnoty se

nastavují sportovcům jejich tréninkové plány, míry zátěže a další

prvky, které mají v  konečném důsledku sloužit ke zkvalitnění fy-

zické kondice daného jedince. Důležité je podotknout, že dnes

je již dostupná všem sportovcům všech výkonnostních úrovní.

Tepová frekvence se dá rozdělit na klidovou a maximální hod-

notu tepové frekvence. Klidová tepová frekvence je velmi závis-

lá na stavu trénovanosti. Vytrvalostním tréninkem se posouvá

směrem dolů. Netrénovaný člověk má hodnoty klidové tepové

frekvence obvykle v rozmezí 70 až 80 tepů/min. Vytrvalostním

tréninkem se postupně snižuje až na hodnoty kolem 50 tepů/

min. Klidovou tepovou frekvenci je třeba měřit ráno, ihned po

klidném, přirozeném probuzení. U výkonnostních sportovců je

důležitým ukazatelem aktuálního stavu organismu.

Maximální tepová frekvence dosahuje u netrénovaného jedince

téměř stejné hodnoty jako u trénovaného závodníka, tréninko-

vým procesem bývá velmi málo ovlivněna. Její hodnoty se po-

hybují zhruba kolem 170 – 210 tepů /min. Záleží na typologii

jedince. Znamená to, že maximální tepová frekvence nezávisí

na stavu trénovanosti. Můžeme ji zjistit pouze speciálním tes-

tem, kterému musí předcházet dostačující odpočinek, protože

maximální tepová frekvence je závislá na celkové únavě. S při-

bývajícím věkem dochází k postupnému snižování hodnot ma-

ximální tepové frekvence.

Jak se vlastně tepová frekvence měří?

V současnosti se na monitorování tepové frekvence využívá ze-

jména sporttester, který funguje na principu bezdrátového pře-

nosu. Sporttester, registruje srdeční cykly pomocí R vln. Přes-

nost měření je založeno na principu EKG.

Díky němu si člověk může zjistit svou aktuální výkonnost, stu-

peň únavy či stav kondice. Předností je možnost zpracování

svých záznamů v počítači a určit si tak správný stupeň trénin-

kového zatížení.

Pro zjištění hodnot PF se zejména ve vědeckých pracích využí-

vají různé typy testů jako např. Ruffierova zkouška, Ortostatická

zkouška a Jacíkov motorický test.

Lze konstatovat, že zjišťování TF je nejpřístupnější a současně

nejužívanější metoda hodnocení zdatnosti oběhového systému.

A určitě se taky stane vaším dobrým pomocníkem a zpětnou

vazbou při dosahování vašich sportovních cílů.

Tepová frekvence// Ruda Zezula,oktáva

SCOOL! ISSUE 41

Page 29: SCOOL! No. 41

Jan Neruda - Husí krev

Jsem Čech, můj znak je lev! Jsem Čech, chci krev, jen krev! Však moderní Čech jinak na to musí, Čech moderní když krev chce, chce - krev husí.

Ta lahoda, ta chuť - ach srdce, klidné buď! ať mluví jen, kdo zkusí!

Vem po třech krejcařích krev ze dvou husí a měj se k činu! Na kastrol másla čerstvého tři loty dej, pár k tomu kmínu, a cibulinku pěkně nakrájej, ať jemná je, droboulinkatá. Když pak je cibulka už „zlatá“, (jaký libý zjev!)dej tam tu hezky rozmačkanou krev. A když se to už, jak se říká, „dělá“, by nezůstala krev snad předc zas celá a nevypadala jak hlíny kousky, dej ještě trochu nastrouhané housky. A má-li to pak příliš suchou líci, dej dobré polívčičky k tomu lžíci.

Pomalu, ale jistě se nám blíží čas zabijaček a tématem tohoto SCOOL!u je krev, proč tedy nenapsat právě o této polévce. Pře-dem varuji – pokud jste vegetarián, tak raději otočte list! Osob-ně mám zabijačku rád, bohužel už žádnou v  rodině neděláme, ale zpět k  tématu. K  zabijačce prdelačka neodmyslitelně pa-tří! Ač se jí říká prdelačka, tak z  prasečích zadků se opravdu nedělá… Název je zavádějící a nejspíše vznikl žertovným zko-molením slova trdelačka. Ale pro ty slušné o ní můžeme hovořit

jako o „černé zabijačkové polévce“. Základem je osolená voda s  troškou sádla, ve které se uvaří kroupy. Na další trošce sádla se osmaží cibulka dozlatova. Vývar po uvaření krup přecedíme a popřípadě sesbíráme tuk z  povr-chu. Tuto „vodu“ přivedeme k  varu a vmícháváme krev, následně mícháme, ale už nevaříme, aby se krev nesrazila. Nakonec při-dáme uvařené kroupy, cibulku, majoránku a dle chuti sůl či pepř. Doporučujeme konzumovat pořádně ohřátou. Dobrou chuť!

Znáte svou krevní skupinu? Rádi byste zhubli nebo si pročistili tělo? Možná si říkáte, proč se ptám na dvě otázky, které spolu vůbec nesouvisí, ale není tomu tak! Existuje totiž dieta právě podle krevních skupin. Například krevní skupině 0 prospívá fy-zická aktivita a jako strava přísun bílkovin neboli maso, protože například oproti skupině A má 0 více žaludečních kyselin, a tak to maso lépe stráví. Na druhou stranu jsou nuly více náchylné na nemoci – ze-jména související s  překyselením žaludku, funkcí štítné žlázy, krevní srážlivosti a zánětlivých onemocnění. Oproti skupině 0 jsou „áčka“ stavěna spíše na potraviny rostlinného původu. Po-kud jste skupina A, tak se samozřejmě taky věnujte sportu, ale ne tolik jako 0, spíše relaxačně. Pozor si dávejte zejména na rakovinná a srdeční onemocnění, popřípadě cukrovku či chu-dokrevnost. Vyvarujte se nadměrné konzumaci masa, které se vám ukládá ve formě tuků do vašich pneumatik. Předposlední skupinou je skupina B. Je velice podobná krevní skupině 0, tedy je vhodné konzumovat maso a mléčné výrobky,

ale i s  těmi pozor (s mléčnými výrobky), protože pokud jich po-žijete příliš, zahleníte se, což vede k  úbytku vaší tělesné energie. A pokud se po mléčných výrobcích necítíte dobře, tak je radši nekonzumujte vůbec nebo se poraďte s  lékařem, pravděpo-dobně totiž máte laktózní intoleranci (doporučuji si o tomto něco zjistit). Pozor si dávejte na autoimunitní onemocnění, jako je na-příklad roztroušená skleróza. Stejně jako skupině A i vám dopo-ručím spíše mírnější pohyb – kolo, plavání, procházky. Pokud chcete podpořit metabolismus, tak ještě hodně zelené zeleniny. No a nakonec tu máme krevní skupinu AB, která je vcelku vzácná. Pokud máte rádi, tak jezte rajčata, jsou pro vás velice vhodná, obecně je pro vás vhodnější zelenina než maso, stejně jako u A. Sportujte taktéž mírně a pozor si dávejte opět na ra-kovinná onemocnění. Pokud vás tato tématika zajímá více, tak na internetu najdete mnoho informací ohledně této diety, pro každou krevní skupinu jsou přímo napsané (ne)doporučené po-traviny.

KUCHAŘKA 29

Zadky jinak aneb prdelačka

451°H// Jan Hruškovič, sexta

Dieta podle krevních skupin

pozn. redakce: 451° Fahrenheita - Ray Bradbury

Page 30: SCOOL! No. 41

30 ZÁBAVA SCOOL! ISSUE 41

Page 31: SCOOL! No. 41

Artwork designed by Mirovia 31

Page 32: SCOOL! No. 41