JAN PECHÁČEKStarý věci

Vydáno a uspořádáno v BRNĚdne 25III13

Vydavatelsví Pavlač

lehla si na zembyl hlad - měsíc kočkysvolná k mrouskání

jenže já na nipoď je zimapřešla mě mlčenímtak sem se vrátil zpátky

nemíchám sexs astrologií

co je to černý za tvou hlavoukdyž se mě dotýkáš?chtěla se zeptatale byl jako pes, byl pes, byl...v posteli, při jídlea pořád šilhal na měsíc

co je to černý, co mě pořád svlíkáco mě nutí běhat po nocíchpít a řvát na lidi?chtěl se zeptatale zrovna se milovalia to černý bylo až tam vzadua nevrtělo se to jako ocas psa

když sem jel oblohou ulepený prsty od hroznůvečeřel laciný sardinky (víc hlav, víc rozumu)

a druhý ráno blbej

slepym krokem našel svůj někdejší trucparkbylo mi jako čekat na zastávce v tvý ulici

vim že tam už nebydlíš

...>

...>

to město za to můženašibovanej na kusoučtu v síře listů hláskyco máte společný

i když to už nevim,bylo to v příjmení

dávám si prsty do týdálky aby neteklaa svoje blízký šancevypravuju do pustin

moje nynější city souobětovaný conquistadořico už nic nedobudou

v době kdy se přechylujou šaliny i jiný linkyv džungli neonů na prahu ranní pouštěvim tovlažně příbuzný šero mě čeká večervopalovaný extází propanu na černý ipě

štukovej stereotypa hokej z obou stranta stejná servírkata hezká jako minule

přepíjim horečkua skelný oči mámto dělá ten sendrží se přisátej jak mihule

o půl druhý ránořek sem ti ve snu píčoa teď se usmívámna tu co mi tě připomíná

naposled záclona i za oknemje to jako bych tam zase stálbosej na bílý kůži zimya snažil se nafukovatzbytky poleptanejch plicechuchechtřeba tam rašej malý klíčkya skrz chodidla de jejich dech

do země kam se pudu vrátitaž naposled mi řekneš ne

V tom snu se furt vracelsmrděl kouřemHolčička co mluvila českyale jemu to přišlo jakodocela jinej jazykViděl letkuv čele letěl ten nejsilnějšía ještě se mu nic nestalo

Vysázeno fonty futura Licence Creative CommonsStarý věcitext, ilustrace, grafikaJan Pecháček

podléhá licenci Creative Commons.Uveďte autora.Neužívejte dílo komerčně.Nezasahujte do díla.