struČnÉ dĚjiny husitskÉ cyklistiky›j… · struČnÉ dĚjiny husitskÉ cyklistiky kolektiv...
TRANSCRIPT
STRUČNÉ DĚJINY
HUSITSKÉ CYKLISTIKY
KOLEKTIV AUTORŮ
Nové vydání! Nyní
včetně stran 5, 8 a 158,
které omylem chyběly
v prvním vydání!
2
Obsah ÚVODEM ............................................................................... 3
ROZTOČTE KOSOČTVERCE POKROKU! ....................... 5
DUŠE HUSITSKÁ .................................................................. 9
SPORT MATKOU VÁLKY ................................................. 13
HOUSKOVÝ KNEDLÍK NAD NAŠIMI HLAVAMI ...... 17
ZTRACENO V PŘEKLADU .............................................. 20
PRUNUS DI PACE, TŘEŠEŇ MÍRU ................................. 23
SRDEČNÉ POZDRAVY Z UHER ..................................... 26
NÁDECH, VÝDECH ........................................................... 27
EPILOG ................................................................................. 29
3
ÚVODEM
Když Lance Armstrong v roce 2005 přebíral posedmé
pohár za vítězství ve slavném závodě Tour de France a
vzpomenul přitom ve své děkovné řeči zásluh Krůta Rukolama
o světovou cyklistiku, věděli jen skuteční znalci sportu, o čem
triumfující americký silničkář hovoří. Stejný údiv jako Lancova
slova přitom vyvolává mužská socha stojící ve městě
Jaamparipul na kambodžsko-laosské hranici, zobrazující dle
popisu „slavného kolového válečníka Hrůzu Lyzonoha“.
A přestože dělí Paříž a Jaamparipul 5.487 km (cestuje-li se
mezi Jihlavou a Velkou Bíteší po silnici 102, nikoliv 104, je
vzdálenost o 3 kilometry delší), mají tato dvě města jedno
společné – projevy úcty k husitské cyklistice.
Letos je tomu kulatých 592 let od chvíle, kdy Jan Žižka
svým Dekretem pražským prohlásil cyklistiku za oficiální sport
husitské víry. I přesto je toto významné datum v moderních
učebnicích dějepisu až na třetím místě co do historického
významu za pádem říše římské (r. 395) a patentováním
houskového knedlíku Sádlem z Dubé (r. 1578). Tato příručka si
proto klade za cíl vnést více světla do temných dějin kolového
sportu a upoutat pozornost k jeho zakladatelům.
Autor věří, že laskavý čtenář odpustí některé drobné
historické nepřesnosti, kterým se takto rozsáhlé a
komprehenzivní dílo zkrátka nemůže vyhnout a přijme
myšlénky zde uvedené jako inspiraci k posílení vlastního
zájmu o kolový sport.
4
„…a na smuteční žranici na mou počest připravit
nechte sto nadívaných kanců a knedlíky ať vaří se v těch
největších hrncích, ať všem se sliny sbíhají a mají chuť si
přidat… A vymačkejte mi už, hergot, ty nechutné boláky na
zádech. Zase mokvají.“
Jan Žižka, na smrtelném loži
11. října 1424
5
KAPITOLA PRVNÍ
ROZTOČTE KOSOČTVERCE POKROKU!
Statisíce let snažil se člověk o vytvoření takového
nástroje, který by svým tvarem při běžném použití usnadnil
práci, urychlil stavbu domů a sídel, poskytl radost a lechtivé
potěšení, nabídl ochranu před nepřáteli, a který by se mohl
stát jasnou obchodní značkou a konkurovat tehdejší jedničce
na trhu se sycenými nápoji, Mezopotan Cole.
Kolo přitom nebylo první volbou starověkých tesařů a
stavitelů. Jak doslova píše sumerský král Gilgameš ve svém
pojednání a geometrických tvarech (Gilgameš, s. 1056): „Kolo
nebylo první volbou našich tesařů a stavitelů.“ Z dobových
kreseb a rytin se tak dozvídáme, že palác sumerského krále
stavěl se za pomoci kladek osazených kosočtvercem. Jasnou
nevýhodou takovéhoto stroje bylo rychlé opotřebení lana ve
vrcholech kosočtverce a nebylo proto výjimkou, že za jednu
pracovní směnu dělníci měnili přetržené lano až pětkrát.
Jejich nespokojenost s tímto zařízením se přenesla i do lidové
tvořivosti a označení „kladka“ patřilo od starověku mezi
stavebními dělníky k těm nejvulgárnějším, kterými se
častovali.
6
Výjev datovaný 3 tis. let před Kristem, nalezený na stěně sumerského
paláce, vyobrazuje postavu označující postavu druhou vulgárním označením
„kladka“. (zdroj: Sumer Bicycle Institute)
Stejný vývoj jako stavební stroje zaznamenalo v době
sumerské i válečné náčiní, ze kterého se později přímo
vyvinulo náčiní sportovní. Nevýhody kosočtverce jako
oficiálního státního tvaru se naplno projevily při sumerské
invazi do Egypta l.p. 2.856 př.n.l. Král Egu III Pantofel nechal
tehdy osadit válečné vozy všech 5 divizí (tj. cca 10.000 vozů)
kosočtverci.
Zastaralost konceptu kosočtverce se projevila
okamžitě po vydání rozkazu k přesunu vojska. Díky kronikáři
Hušepsovi se dozvídáme, že (Hušeps, s. 56): „…kosočtverce
způsobily svým tvarem kostrbatý pohyb vozu, vedoucí k
vystřelování posádky do vzduchu a jejímu následnému pádu
z výšky na zem. Během prvních 500 ujetých stop vyklepáno
takto z vozů na dvě třetiny vojska.“
7
Kresba z Hušepsovy kroniky znázorňuje sumerského vojáka vystřeleného
z vozu v důsledku použití kosočtvercového pojezdu. (zdroj: Sumer Horse
Museum)
Po egyptském debaklu rozhodl svým výnosem z
23. března asi kolem roku 2.855 př.n.l. král Egu III o dalším
zákazu používání kosočtverce ve válečném průmyslu,
stavebnictví a hračkářství a nařídil zároveň vývoj nového
tvaru, který lépe vyhoví požadavkům moderní doby.
A přestože filozofové a matematici té doby pracovali
na svěřeném úkolu svědomitě, skutečný průlom, totiž objev
kola, uskutečnil se, stejně jako mnohé jiné objevy v dějinách
lidstva, náhodně, a stála za nimi žena (jak se dozvídáme ze
zápisu Fillopéla z Atikké, který doslova píše (Fillopéla, s. 87):
„…při objevu kola stála mi za zády žena.“).
Mladičký konstruktér Fillopéla z Atikké byl roku 2.854
př.n.l. zaměstnán na stavbě nové sumerské kanalizace a jeho
úkolem bylo vymyslet nový tvar čtverce, když tu náhle
napadlo ho zkombinovat dosud nikdy nepoužitou technologii,
se kterou se seznámil během nepodařeného tažení do Egypta.
8
Fillopéla v podstatě věci použil čtverec, obrousil jeho hrany a
prohlásil ho za kolo.
A tak darovala sumerská říše světu navěky kolo!
V této kapitole seznámil se čtenář se vznikem kola
jako tvaru a tím, co mu předcházelo. Na konkrétních
příkladech bylo prokázáno, že se kolo vyvinulo z kosočtverce a
tedy oba tvary patří do stejné geometrické rodiny.
Kapitola následující přenese nás bez dalších
historických exkurzů o několik tisíc let dále, do patnáctého
století, do doby husitské. Zkoumán bude zejména všeobecný
vztah husitství ke kolu a jeho vývoj do podoby sportovního
náčiní.
9
KAPITOLA DRUHÁ
DUŠE HUSITSKÁ
Odborníci se všeobecně shodují, že rozmařilá
kratochvíle, jakými byly husitské války, byla jedině důsledkem
nesmírného pohodlí a emancipace, jakých se středověké
společnosti v patnáctém století dostávalo.
Pryč byly doby, kdy všichni členové domácnosti
vykonávali velkou potřebu přímo ve spací místnosti domu.
Počátek patnáctého století byl obdobím nebývalého
rozmachu domácích záchodků – výklenek z patra s dírou ústící
nad ulicí měl každý slušný měšťanský dům, bez něj se
nemovitost stávala prakticky neprodejnou. V dobových
poutačích se tak můžeme snadno dočíst například toto:
„Prodám echt měšťanský doum, stavěný s německou poctivostí. Stojan na svíci v každé ze dvou místností, prostor pro služebnictvo před domem v hromadě sena, hromadný hrob pro případ morových epidemií vzdálen 5 min. chůze. KADÍCÍ DÍRA VYSTAVĚNA!“ (zdroj: Jan Hus Museé, Kostenau, Švýcarsko)
A tak, v této přešťastné společnosti, měli lidé spoustu
volného času věnovat se svým zálibám, jako například
rozšiřování sbírky katovských mečů, znásilňování hospodyň,
nebo vymýšlení nových náboženských směrů. Tak, jak to činil
Jan Hus.
10
Řekne-li se Jan Hus, každého jako první napadne
spojení se silniční cyklistikou. Málokdo však ví, že Jan Hus byl
také významným církevním reformátorem, který celý svůj
život zasvětil boji za výměnu chlebových hostií při církevním
obřadu za houskový knedlík. Je to tak jeho spis Hostia
Knedlikulara Religiosis (1401), ze kterého se dozvídáme o
Husových marných snahách:
„Zdá se mně, že celý svět proti mně stojí v jednum
šiku. Vždyť tolik ústupků jsem již udělal ve jménu Boha;
ustoupil jsem od toho, aby společně s houskovým knedlíkem
při svatém přijímání podáváno bylo i zelí. Přijal jsem argument
vatikánských, že během jediného přijímání kněz od hlavy
k patě zelím zpatlán by byl…a ten puch ve svatostánku…Ale
copak ten knedlík alespoň přijmout za svůj nemohou?!“
(Jan Hus, 1401)
Český reformátor zašel dokonce tak daleko, že se
l.p. 1405 vypravil na slavnou kajícnou cestu do Říma, kde
chtěl papeže o svých myšlenkách osobně přesvědčit. Bosky
přešel Alpy, přičemž s každým krokem, který učinil, ukousl
z houskového knedlíku. Před Milánem však nacházel se Hus
v tak zuboženém stavu, že si doslova zapsal: „Nacházím se
v zuboženém stavu!“ (Jan Hus, Zápisky z cesty římské, 1405).
Husinský rodák se však nevzdal, v cestě pokračoval a
dobře udělal. U městečka Dolce Mare totiž zastihly ho tak
silné bolesti břicha, že upadl do mdlob. Když se z nich probral,
11
spatřil místní chlapce, jak si hrají s něčím, co Hus, ani svět, do
té doby nikdy nespatřil – každé z dětí drželo hračku, jejíž
podstatou byla konstrukce z klacíků, držící dva kruhové
předměty. A v těch šokovaný Hus poznal kola svých, tou
dobou již jako kámen tvrdých, knedlíků! Děti s hračkami
pojížděly po zemi, protáčejíce knedlíková kola. Jan Hus věděl,
že jeho kariéra církevního reformátora je u konce; v daný
okamžik se rozhodl, že svůj další život zasvětí kolovému
sportu.
V městečku Dolce Mare (kde se dnes nachází třetí
největší socha houskového kvedlíku na světě) se Hus zdržuje
na následujících šest měsíců a s pomocí místního kováře,
kuchaře a chytače rejsků v jedné osobě, Paula di Fiolli,
zdokonaluje pohybostroj, který nazývá „jízdním kolem“.
Houskové knedlíky, které v páru používá jako
pojízdnou část jízdního kola, mají průměr jeden metr a před
použitím tvrdnou měsíc na jižanském slunci. Hus je ale s dílem
spokojen a 14.9.1405 usedá do sedla svého kola a vydává se
směrem k české domovině. Netuší, jaký převrat jeho cesta
způsobí.
Když Hus na jaře roku 1406 vjíždí do Čech, zná již
houskové knedlíky celá Evropa. Vídeň pořádá slavné „Knödel
Sonntag“, při kterých se smetánka tehdejší společnosti schází,
aby jedla houskové knedlíky, pila kávu ochucenou drtí
z houskových knedlíků (tzv. Knödelpresso) a tleskala nadšeně
módním kreacím, např. kloboukům z houskových knedlíků.
12
Dobová kresba zobrazuje milence předávající si za tónů hudby láskyplně
houskový knedlík (Vienna Knödelmuseum, 1406)
V Čechách ale Husa davy nevítají. Země se svíjí pod
nešťastnou vládou Václava IV., cesty jsou plné lapků, ve
městech není bezpečno a Hus je tedy rád, že živ a zdráv na
svém houskovými knedlíky osazeném kolostroji dojíždí do
města Tábora v jižních Čechách.
Na březích Lužnice se tu setkává se Šnekem z Ulity a
Krůtem Rukolamem. Pojí se tak životní osudy tří mužů, kteří
v následujících letech změní podobu cyklistiky na celá
následující staletí.
13
KAPITOLA TŘETÍ
SPORT MATKOU VÁLKY
Má se všeobecně za to, že husitské války byly
způsobeny snahou o církevní a společenskou reformu,
nejnovější výzkumy a studie zasazené do období vrcholného
středověku nicméně jasně dokládají, že několik let krutostí ve
jménu kalicha rozpoutal pouhý spor o úřední razítko.
A o tom již více ve třetí kapitole této publikace.
Tábor první poloviny patnáctého století je městem
sportu a ne nadarmo mu Václav IV. roku 1417 propůjčuje
„statut města tělocvičného“. Mezi desítkami sportovních
celků působí ve městě i nenápadná Jednota Bradlácká, kterou
následující staletí přejmenují chybně na Jednotu Bratrskou.
Jednota Bradlácká soustředí veškerou svou
tělocvičnou činnost na prostocviky prováděné na bradlech a
v patnáctém století se v úrovni bradlového sportu řadí na třetí
místo hned za celky ze Svaté říše římské a Francie. Není
náhodou, že jedním z cvičenců Jednoty Bradlácké je do té
doby zemi neznámý muž s knírem, Jan Žižka, muž zcela
oddaný bradlovému sportu a pečení medových dortů v
matčině peci.
14
Předsedou Jednotky Bradlácké je roku 1406, tedy
v době Husova návratu z Itálie, Péro z Pružiny, potulný
bradlenec (tj. cvičenec na bradlech), mnich a hudební kritik.
Péro z Pružiny nicméně nemá v Jednotě snadnou pozici a čelí
neustálé kritice ze strany ostatních bradlenců, zejména Jana
Žižky.
Na iluminaci z patnáctého století přednáší Péro z Pružiny členům Jednoty
Bradlácké o bradlovém sportu. Za pozornost stojí zejména vkusný houskový
knedlík na Pérově hlavě. Druhý muž zleva, sedící zády, je Jan Žižka.
Jak se dozvídáme z Žižkových zápisků z té doby, Jan je
sžírán a hnán pouze dvěma ambicemi – upéct ten nejsladší
medový dort na západ od Jihlavy (která v patnáctém století
platí s celkem 467 cukrárnami a dvěma obchody
15
s deratizačním náčiním za velmoc v pečení medových dortů –
pozn. editora) a vyhrát v kategorii bradlového sportu
Olympijské hry, které se mají dle výnosu Václava IV. v roce
1420 konat v Praze. Péro z Pružiny ale není příznivcem účasti
Jednoty Bradlácké na Olympijských hrách a to je trnem
v Žižkových (tou dobou ještě obou) očích. Nechme nyní
promluvit Péra samotného:
Na Hry naše Jednota jeti nesmí! Sport bradlový jest sportem čistých myšlének, nikoliv davové hystérie. Vztah muže a bradla jest citem nejintimnějším, který neradno kazit zbytečným soupeřením!
(Péro z Pružiny, 1408)
Žižka ale nesouhlasí a hlásí se k radikální větvi
táboritů, kteří naopak na účasti na Hrách trvají. Napjaté
vztahy vydrží až do samotného roku 1420. Mezidobí přitom
využívají obě názorové skupiny odlišně. Zatímco péristé
radikalizují svůj odpor k veřejné nečisté prezentaci
bradlového sportu a začínají pod názvem Jednota adamitská
cvičit na bradlech nazí, Žižka přebírá postupně vedení Jednoty
Bradlácké a chystá se se svými stoupenci plně na vrcholný
sportovní podnik na pražském Vítkově.
Žižkovi však k řešení zůstává poslední problém –
úřední razítko Jednoty Bradlácké, jehož otisk je třeba na
přihlášce na Olympijské hry, stále drží adamita Péro z Pružiny.
Kde ho na svém nahém těle Péro ukrývá, trápí Žižku méně,
než obava, aby Péro s razítkem nedorazil do Prahy dříve než
16
on a Václavem IV. propůjčený štempl nepředal zpět královské
koruně, čímž by oficiálně Jednotu rozpustil a zabránil jí
definitivně v účasti na Hrách.
Skupina adamitů se rozcvičuje před prezentací bradlové sestavy v Táboře.
V popředí kočka. (Muzeum bradlového sportu, Plzeň).
Prvního května 1420 dostává Žižka u matčiny pece,
kde právě zdokonaluje vlastní recepturu na medový dort,
šokující zprávu: Péro z Pružiny vyrazil ku Praze. Razítko
Jednotky Bradlácké má u sebe / v sobě / na sobě.
Husitské války právě začaly. A s nimi se začínají psát oficiální
dějiny sportovní cyklistiky.
17
KAPITOLA ČTVRTÁ
HOUSKOVÝ KNEDLÍK NAD NAŠIMI HLAVAMI
Čtvrtého května je k cestě na Prahu připraveno i cca
4 tisíce táboritů vedených předsedou spolku Janem Žižkou.
Péro z Pružiny má tou dobou se svými adamity třídenní
náskok a na cestě k Vítkovu ho zpomaluje pouze skutečnost,
že počátkem května jsou trnkové keře podél cest v plném
rozpuku a zcela nazí adamité musejí tedy vážit každý svůj
krok. Složitost postupu k hlavnímu městu dokládá nápis na
kapličce připomínající postup adamitů u jihočeských
Chotovin:
„K čertu s proklatými trnkovými keři!“
Žižka si přesto uvědomuje, že ani postup jeho čtyř
tisíc cvičenců nebude snadný a rychlý. Vždyť každý muž i
každá žena si s sebou nesou kompletní bradlovou výbavu –
příruční bradla (20 kg), žíněnku (15 kg), cvičební úbor a
zásoby.
A tu si u bran Tábora Žižka všímá reklamního poutače
následujícího znění:
„Odvšivení koňů, dobytka, dětí. Zakázková výroba ovocných zákusků. Žumpach, ulice Královská 4“.
18
A není to nikdo jiný, než Prokop Holý, kdo Žižku
upozorňuje, že pod tímto strhujícím poutačem je ještě další
reklamní deska:
„Jízdní kola a pohybostroje pro všechny! Každý pohybostroj dodáván s náhradním houskovým knedlíkem v ceně! Pro pohyb rychlý a snadný! Firma Hus, Rukolam, Šnek, Táborské nám. 3, u veřejné latríny zahněte vpravo“
Žižka neváhá a vydává se na Táborské náměstí, kde se
setkává s Janem Husem. Během prvních chvil vzniká pouto
přátelství, které nepřehoří ani v ohních nadcházející války.
Na momentce z roku 1420 ukazuje Žižkovi Jan Hus, jednatel firmy Hus,
Rukolam, Šnek, kam až Žižka na pohybostroji od jeho společnosti,
vybaveném houskovými knedlíky místo kol, dojede. (soukromý archiv)
19
Žižka je prezentací pohybostroje (neboli jízdního kola)
zcela unesen. Sám si kolo zkouší a několikrát na něm krouží
kolem táborských hradeb. Nadšení je tak veliké, že Žižka velí
vojsku cvičenců zastavit a objednává u firmy Hus, Rukolam,
Šnek 4.000 jízdních pohybostrojů. Jedná se přitom o největší
průmyslovou zakázku na výrobu jízdních kol až do roku 1868,
kdy bavorský král Ludvík II. Šílený zadává u českých Škodových
závodů výrobu 6.453 jízdních kol v mylné domněnce, že se dá
Ameriky dosáhnout suchou nohou, čehož chce král využít
k jízdnímu přesunu celého svého dvora do mexického
Chuáronu, kde plánuje dožít jako chudý rybář a pletař sítí.
Žižkova objednávka je kromě toho pro Husovu firmu
ohromnou organizační výzvou. Z dobových análů se
dozvídáme, že (Kronika města Tábora, s. 432):
„…na výrobu osmi tisíc houkovo-knedlíkových kol třeba 5 tun těsta, 42 kuchařů, padesáti koček na odchytání očekávaného nárůstu 2 tisíc krys ve skladech a dvaceti hlídačů na odhánění hladových od skladů a várnic.“
Zakázka je vyhotovena v rekordním čase a už
12. května vyráží 4.000 husitů na bicyklech za Pérem
z Pružiny, který se tou dobou blíží opatrným krokem mezi
trnkovými keři k Sedlčanům. Součástí husitského voje jsou na
svých strojích i zástupci výrobce, Jan Hus, Krůt Rukolam a
Šnek z Ulity. Osobně. Do dějin se tak tato cesta zapisuje jako
historicky první masový „cyklo maraton“.
20
KAPITOLA PÁTÁ
ZTRACENO V PŘEKLADU
Přenesme se nyní v čase zpět do let kolem roku 1406
a místopisně do Uher, kde tou dobou sídlí předseda
mezinárodního sportovního svazu, Zikmund Lucemburský,
řečený „liška ryšavá“. Zikmundovým nelehkým úkolem je
připravit Evropu na Olympijské hry v Praze v roce 1420, jejichž
pořádání vyhlásil málo schopný český král Václav IV.
Pro tak veliký mezinárodní podnik (na kterém přislíbili
účast i mongolští gymnasté, kteří na Moravě zůstali po
odchodu mongolského vojska ve třináctém století) ale
potřebuje Zikmund všesportovní podporu a jednotu, nikoliv
vnitřní půtky a rozbroje. O to více proto Zikmunda rozčiluje,
když se dozvídá o rozštěpení Jednoty Bradlácké v Táboře,
která je považována za favorita v disciplíně cviků na bradlech.
Do Tábora ihned vysílá svého vyjednavače Vilhelma
Psí hlavu, aby spory uvnitř Jednoty urovnal. Psí hlava přijíždí
do Čech roku 1410 a do svého deníku si zapisuje (Vilhelmova
dobrodružství, s. 65): „Tolik pochoutek, co ti Češi na stůl
podávají! Husí játra, pečeni od kosti a té zeleniny!“ Kromě
místní kuchyně je ale uherský diplomat unesen ještě další
věcí, se kterou se v Táboře setkává poprvé v životě – jízdními
koly, na kterých místní obyvatelé zcela běžně jezdí.
21
Psí hlava neváhá a v prodejně firmy Hus, Rukolam,
Šnek kupuje kolo vlastní a reklamní prospekt firmy posílá zpět
na dvůr Zikmunda Lucemburského v přesvědčení, že jízdní
pohybostroje by se mohly stát skvělým módním doplňkem
členů uherského dvora.
A zde se začíná psát tragédie jednoho obchodního
zástupce. Na dvoře Zikmundově totiž roku 1410 chybí akutně
dvě věci – slané tresky v konzervě a tlumočník z českého do
německého jazyka. Zikmund je však muž netrpělivý, a aniž by
vyčkal na příjezd překladatele, mylně usuzuje, že mu Psí hlava
posílá písemné doznání viníka vnitřních rozporů Jednoty a bez
váhání vysílá proto do Tábora dalšího posla, který má Jana
Husa (jehož podpis na plakátku Zikmund rozeznal) dopravit do
Kostnice na břehu Bodamského jezera. Tam se totiž Zikmund
vydává na svou letní chatu a rozhoduje se tedy spojit
příjemné s užitečným, totiž odpočinek s rázným urovnáním
sporů v Jednotě.
Ani druhý Zikmundův posel ale není jazykově příliš
dobře vybaven a Hus se proto po jeho návštěvě s kolegy
domnívá, že je v Kostnici čeká obchodní jednání týkající se
objednávky jízdních kol přesně tak, jak jim to jejich spokojený
zákazník Vilhelm Psí hlava sliboval. Na břeh bodamského
jezera se tři společníci rozhodnou vyslat svého nejlepšího
obchodního zástupce – Pudlíka z Uhrů. Bohužel pro Pudlíka,
kostnický proces je krátký a rázný, Zikmund nic netušícího
Čecha posílá do žaláře, ze kterého mladík poputuje až v roce
1415 přímo na hranici. Zikmund je spokojen, protože je
přesvědčen, že se mu podařilo zlikvidovat samotného Jana
22
Husa, domnělého hlavního strůjce rozpadu Jednoty
Bradlácké. O tisíce kilometrů dále, v jihočeském Táboře, se
Hus, Rukolam a Šnek po čase shodnou, že se Pudlíkovi cestou
na jednání muselo přihodit něco zlého a najímají na jeho
místo nového obchodního zástupce. Na uherskou epizodu
rychle zapomínají, věnují se dále obchodu s jízdními koly a až
bude v roce 1415 jejich bývalý kolega plápolat na hranici
kostnické, ani se to nedozvědí.
Pudlík z Uhrů, obchodní zástupce firmy Hus, Rukolam, Šnek, končí kvůli
chybnému překladu reklamního letáku v plamenech kostnických ohňů.
Na hlavě má Pudlík firemní čepici s českým nápisem Hus, Rukolam, Šnek –
zakázková výroba jízdních pohybostrojů. Českému nápisu, bohužel, jeho
soudci nerozuměli a obchodní cesta se tak pro Čecha stala tou poslední.
23
KAPITOLA ŠESTÁ
PRUNUS DI PACE, TŘEŠEŇ MÍRU
Osmnáctého května 1420 dorazil peloton čtyř
tisícovek Žižkových bradlistů na kolech do města Benešova,
kde, jak prozrazují kroniky, došlo k nešťastné události. Žižka,
ujištěn o rychlosti vlastního postupu a sebejistý ve
skutečnosti, že Péra z Pružiny dostihne nejpozději
následujícího dne, rozhodl strávit v Benešově noc a uspořádat
pro mnichy v benešovském klášteře speciální ukázku cvičení
na bradlech. Představení však mnichy nadchlo až přespříliš a
když se tehdy sedmdesátiletý převor Kloub z Kosti pokusil
v euforii cvik na bradlech po svých hostech zopakovat, skopl
svíci ze stolu tak nešťastně, že klášter do základu vypálil.
Na ráno následujícího dne, 19. května 1420, vyráží
pole táborských cyklistů znovu na cestu. Osm kilometrů
severně od Benešova se před nimi rozevírá pohled na
sázavské údolí a do té doby neznámou vesničku Poříčí. Nikdo
z nich netuší, že ještě toho dne zapíšou její jméno do
světových dějin.
Vzhledem k tomu, že večeře předchozího večera
v benešovském klášteře musela být tak nešťastně narychlo
ukončena, je Žižka poměrně hladový a rozhoduje se proto
v Poříčí poobědvat.
24
V sousedství románského kostela sv. Petra
čtyřtisícová družina táboří a očesává třešňové stromy. Protože
ale třešně v patnáctém století v jižních Čechách běžně
nerostou, považují je táborští za exotickou rozmařilost
„Středočeských“. Navíc jejich trpkou chuť z neznalosti zapíjejí
hlty pramenité vody. Účinky tohoto nešťastného rozhodnutí
se dostavují záhy.
Třešeň, jejíž plody Žižka 19.5.1420 poobědval. Třešeň byla v roce 2007 u
příležitosti prvního ročníku závodu BIKE TRANS POŘÍČÍ vyhlášena za národní
kulturní památku. V roce 2008 musela být skácena, když do ní traktorem
nacouval opilý místní zemědělec Zoulský.
25
Čtyři tisíce husitů jsou v Poříčí stiženy silnými
žaludečními obtížemi, které je odrazují i od jejich původního
záměru vypálit kostel sv. Petra. Žižka v naději, že proti křečím
a průjmu pomůže pohyb a těla očistí vody řeky Sázavy, velí
husitům vysvléci se do naha a brodit s jízdními koly nad
hlavou. A v tu chvíli dochází ke dvěma historickým událostem.
Tou první je skutečnost, že Žižka takto nevědomky ve
vlnách Sázavy, s jízdním kolem nad hlavou, vynalézá
cyklistickou kategorii „cross-country“. Ta druhá má
pravděpodobně ještě větší historický dopad. Když je totiž
Žižka se svými v polovině brodu, vystupuje na druhém břehu
z křoví nahá postava adamity Péra z Pružiny. V tu chvíli
bezbranný Žižka se ale bojí náhleného přepadu zbytečně.
Péro z Pružiny si táborských nahotu mylně vysvětluje jako
Žižkovo gesto smíření s odštěpenou Jednotou adamitskou.
Domnívá se, že Žižka nahotu přijal a se zdviženýma rukama
žádá Péra o přátelství.
Péro neváhá, vrhá se do proudu řeky vstříc Žižkovi,
kterého objímá a než se překvapený táborita stihne
vzpamatovat, předává mu Péro vytoužené razítko Jednoty
Bradlácké. Cesta na Olympijské hry je, zdá se, volná. Bohužel,
historie nezná šťastných konců a ani tato obsáhlá vzdělávací
publikace (kterou zatím Ministerstvo školství a tělovýchovy ČR
z nepochopitelných důvodů odmítá uznat jako oficiální
učebnici) tedy, naneštěstí, nemůže skončit projevy přátelství a
smíření. Dopovědět je třeba i krvavý zbytek příběhu.
26
KAPITOLA SEDMÁ
SRDEČNÉ POZDRAVY Z UHER
V létě roku 1420 přijíždí předseda olympijského
výboru Zikmund do Čech, kde se šokován seznamuje se
stavem příprav na blížící se vrcholný sportovní podnik.
Nejenom, že na pražském Vítkově roste chybným územně-
plánovacím rozhodnutím pražských radních místo
olympijského stadionu jakási obří jezdecká reklamní socha
firmy na kovářské a jezdecké potřeby Kobliha a Koníksicht, vše
pro koně a švadleny, zobrazující majitele firmy, Sedla
z Předkožky, třímajícího kornout zmrzliny, Zikmund se navíc
dozvídá, že Jednota Bradlácká je stále rozštěpena a její nový
předseda a pokladník, Jan Žižka, žene adamitu Péra z Pružiny
ku Praze, to vše ve společnosti Jana Husa, který měl podle
všeho skončit v ohních kostnických již před pěti léty.
Rozčilený Zikmund proto žádá Petra ze Šternberka,
jediného českého pána, který překonal svůj odpor k němčině
a naučil se, údajně „z lásky ke králi a bez jakékoliv jiné
pohnutky“, zpaměti celou jazykovou příručku Deutche –
Fákladní němefké fláze plo Ein Prostituten Turist, aby Žižku
přivedl před přestupkovou komisi. Petr vyráží se svými z Prahy
směrem k Benešovu 17. května 1420. O dva dny později se
před ním u Poříčí rozevírá pohled na ležení muže, kterého
hledá…Jana Žižky. Navečer 19. května 1420 velí Šternberk
svým rozjet se proti táborským a Žižky se zmocnit…
27
KAPITOLA OSMÁ
NÁDECH, VÝDECH
„Zmocnil se mně průjem,“ zapisuje si Žižka v pozdním
odpoledni 19. května 1420. „Pocit radosti je ale silnější“.
Jediným taktickým přesunem z Tábora uchvátil kýžené razítko
Jednoty Bradlácké, smířil se s Pérem z Pružiny a jeho adamity
a navíc objevil kouzlo jízdního kola (a nudismu). A je to právě
jízdní kolo, se kterým se Žižka rozhoduje vyhrát blížící se
Olympijské hry. Odpoledne 19. května 1420 svolává všech
čtyři tisíce cvičenců i se svými biknedlíky (označení „bicykl“ se
vžije až o několik století později – v patnáctém století se kvůli
dvěma houskovým knedlíkům místo kol používá označení
„biknedlík“) a předvádí novou, na svou dobu revoluční,
sestavu.
Nejprve jen on, Hus, Rukolam a Šnek krouží na kolech
dokola a za jízdy neohroženě cvičí bradlovou sestavu.
Čtyřtisícový husitský dav je hypnotizován, svět jakoby se ve
stínu svatopetrského románského kostela zastavil jen pro ten
okamžik. Postupně se zapojují další a další a brzy již na
poříčském poli v neprostupné kolové hradbě krouží celá
Žižkova armáda. Sestava je nicméně nesmírně náročná – cvičit
na bradlech za současné jízdy na kole se dosud nikdo
nepokusil a smělost tohoto záměru si brzy vybírá svou daň –
Pečínku z Roštěné zasahuje v rychlosti bradlo vymrštěné
z rukou Jíry z Kšíry. Pečínka na místě zraněním podléhá a Žižka
28
proto ihned nařizuje všem svým svěřencům nasadit přilbice.
Kromě zvýšení bezpečnosti sportovců tak trocnovský rodák
zároveň vynalézá cyklistickou přilbu.
Nácvik formace ale i přes nešťastnou událost
pokračuje. Tempo se zvyšuje, táborským se hlavy točí, ale
adrenalin vylitý jakoby symbolicky z kalicha přímo do jejich žil
nedovoluje zastavit, nedovoluje vnímat okolní svět. A tak
dochází i k tomu, že si nikdo ze čtyř tisíc nevšímá, že se od
severu, od chladné, nevlídné a již tou dobou až dodnes
nevýznamné vesničky Nespeky, řítí několik stovek královských
v čele s Eine Kleine Prostituten Turist Šternberkem (na jehož
památku je ve dvacátém století v Nespekách obecním
nákladem vybudován „penzion pro nezadané pány“, Hotel
Doly, u jehož vstupních dveří hosty vítá pamětní deska
s textem „Alespoň Žižkovi se postavil“).
Šternberk žene jízdu vpřed, se zkušeností polního
velitele rozkazuje roztáhnout formaci, a když je jen několik
stovek metrů od vířících husitů, troubí konečně k závěrečné
zteči. V tu chvíli mu ale plán kazí něco zcela obyčejného -
fyzikální zákony. Táborští cvičenci v ten okamžik již mají
takovou rychlost, že začíná působit síla odstředivosti. A ta jim
trhá bradla z rukou a katapultuje je do všech směrů. Nejprve
jedna bradla, druhá, postupně další a další, až tu náhle ocitají
se královští v dešti bradel. Formace se rozpadá, koně se plaší,
jezdci naříkají a padají k zemi. Dvacet jich v poříčské oranici
umírá, ostatní stáčí v poslední vteřině své oře a prchají zpět
ku Praze. Následující den Zikmund oznamuje, že Žižka koruně
vyhlásil válku. Olympijské hry se ruší.
29
KAPITOLA DEVÁTÁ
EPILOG
Jan Žižka tuší, že Zikmund jen tak neuvěří v pouhou
nešťastnou náhodu. Táborita ví, že je třeba se koruně ihned
omluvit.
Ráno 20. května 1420 vyráží kvapem čtyři tisíce husitů
na kolech a s velkým pugétem a bonboniérou k pražskému
Vítkovu…
HODNOCENÍ KRITIKY
…aneb co nejlepšího o knize napsali.
„O pravdivosti několika málo tvrzení by se dalo polemizovat!“
„Plná drobných historických přešlapů.“
„Místy dokonce bez gramatických chyb.“
„...“
BIKE TRANS POŘÍČÍ
…závod horských kol od roku 2007
www.biketransporici.cz
TIŠTĚNO NA MONOGRAFICKÉ TISKÁRNĚ HP 1421 „HUSOVO PERO“
NÁKLADEM 3.234.542 KUSU. DISTRIBUCI VE VŠECH ZEMÍCH SVĚTA,
S VÝJIMKOU VENEZUELY A POBŘEŽÍ SLONOVINY, ZAJIŠŤUJE TISKOVÁ
KANCELÁŘ „ŽÁR OHŇŮ KOSTNICKÝCH, s.r.o.“