studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního ...€¦ · web viewvýznam...

III.

Studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu České republiky pro síťová odvětví

OBSAH

SHRNUTÍ.....................................................................................................................41 Úvod.............................................................................................................................62 Dosavadní vývoj a výzvy.............................................................................................8

2.1 Vývoj regulace síťových odvětví..........................................................................82.2 Výzvy – očekávaný vývoj...................................................................................132.3 Výhledové změny a výzvy v odvětvových strategiích v ČR..............................16

3 Analýza současného stavu..........................................................................................183.1 Regulace..............................................................................................................183.2 Stávající úprava regulačních správních orgánů...................................................183.3 Energetika...........................................................................................................193.4 Elektronické komunikace a poštovní služby.......................................................213.5 Železniční doprava..............................................................................................233.6 Vodovody a kanalizace.......................................................................................24

4 Jednotné požadavky regulace síťových odvětví.........................................................254.1 Strategické koncepce...........................................................................................254.2 Ekonomická regulace..........................................................................................264.3 Kvalita služby......................................................................................................274.4 Dohled nad trhem................................................................................................284.5 Kontrolní činnost.................................................................................................294.6 Řešení sporů........................................................................................................30

5 Projekt jednotné regulace...........................................................................................335.1 Management Projektu a řízení lidských zdrojů...................................................335.2 Technické a technologické řešení Projektu.........................................................385.3 Zajištění investičního majetku............................................................................42

5.3.1 Kapitálové výdaje NRÚ...............................................................................425.4 Zajištění provozních zdrojů.............................................................................43

5.4.1 Běžné výdaje NRÚ.......................................................................................445.4.2 Zdroje NRÚ..................................................................................................45

5.5 Finanční plán a analýza Projektu....................................................................455.5.1 Výdaje na zřízení NRÚ................................................................................465.5.2 Výdaje na provoz NRÚ................................................................................475.5.3 Finanční plán................................................................................................47

5.6 Řízení procesů a požadavky (certifikáty) kvality............................................505.6.2 Řízení problémů a změn...............................................................................50

Strana 2 z celkem 87

5.7 Dopad projektu na životní prostředí................................................................515.8 Hodnocení efektivity a udržitelnosti Projektu.................................................515.9 Analýza a řízení rizik (citlivostní analýza).....................................................54

5.9.1 SWOT analýza.............................................................................................545.9.2 Řízení rizik...................................................................................................555.9.3 Citlivostní analýza........................................................................................61

5.10 Harmonogram Projektu včetně etap a alternativ.........................................625.10.1 Základní etapy zřízení NRÚ.......................................................................635.10.2 Základní oblasti postupu zřízení NRÚ.......................................................635.10.3 Oblast legislativní.......................................................................................635.10.4 Oblast projektová.......................................................................................645.10.5 Oblast provozní..........................................................................................66

5.11 Přechodné období..............................................................................................676. Zahraniční zkušenosti................................................................................................707. Závěry.......................................................................................................................75Přílohy...........................................................................................................................79

Zkratky......................................................................................................................79Literatura...................................................................................................................80Tabulka 14: Regulátoři Předmětných oblastí ve státech EU.......................................0


SHRNUTÍ

Studie proveditelnosti zřízení Národního regulačního úřadu vychází z Programového prohlášení vlády a zadání v rámci úkolu č. 10 usnesení vlády č. 86/2015. Její zpracování si vyžádalo analýzu problematiky: - věcných regulovaných oblastí (energetika, elektronické komunikace a poštovní služby,

regulované oblasti dopravy a vodárenství, včetně kanalizačních služeb)- principů, nástrojů a metod regulace síťových odvětví na úrovni evropské legislativy a

národní úrovni ČR- institucí (včetně legislativních rámců a nástrojů), jejich organizace a fungování V ČR i

lenských státech EU- dotčených veřejných zájmů způsobem, cenou a regulací síťových služeb v rámci ČR i ve

vztahu k společnému společensko-ekonomickému kontextu EU- rezervy v dílčím uspořádání regulace, problémy a dopady síťových služeb a jejich regulace

na uživatele a otázky nových formujících se faktorů a prvků v ekonomice a společnosti, které ovlivňují účinnost síťových služeb, jejich náklady, ceny a požadavky na regulaci.

Výsledky ukazují na proveditelnost záměru zřízení Národního regulačního úřadu pro síťová odvětví v ČR. Vyhodnocení zahraničních poznatků ukazuje na příkladech, že jednotná regulace je možná a je funkční v několika sousedních zemích (Německo, Slovensko). Zároveň se ukázalo, že zatímco v jednotlivých oblastech (odvětvích) jsou v různé míře rozvíjeny společné evropské přístupy a principy regulace, samotné uspořádání regulace závisí významně na vnitřních poměrech jednotlivých zemí, významu, který mají pro jejich ekonomiku a společnost sítové služby, míře a způsobu jejich předchozí deregulace a intenzitě nových výzev a faktorů, které efektivnost síťových služeb ovlivňují, vymezují účinnost jejich regulace nebo přímo vyžadují integraci do regulačních schémat a postupů v nadcházejících letech.

Význam síťových služeb pro ekonomiku a společnost v ČR je mimořádný. Regulace jejich tržních segmentů a vlivů na (dobré) standardní úrovni prostřednictvím odvětvových a dílčích regulátorů ukazuje již v současné době některé aktuální a zejména budoucí problémy plynoucí z mezinárodní komparace a propojování trhů, důrazu na zcela nové (disruptivní) změny ve společenském uplatnění technologií, organizaci tržního prostředí, požadavky na bezpečnost a stabilitu síťových dodávek.

Možnost (proveditelnost) procesu zřízení jednotného Národního regulátora se z roviny, na které je možno uvažovat o úsporách ze sloučení některých komplementárních agend a duplicitních obslužných činností, posunuje do roviny vysoce efektivního a v kontextu některých trendů i nutného opatření. Jednotná regulace je zároveň prakticky jediným způsobem, jak optimalizovat efekt síťových odvětví a jejich regulace na marko úrovni koordinovat a do jisté míry předvídat jejich vliv na ekonomiku a společnost.

Proces zřízení Národního regulátora pro síťová odvětví v ČR vyžaduje ingerenci vlády na nadresortní úrovni, omezené však na proces formování u zřízení instituce, nikoli formou


zásahů do výkonu regulační činnosti, který musí být nezbytně na vládě nezávislý. K tomu je navržen vládní výbor, na nadresortní úrovni.

Pro nezbytné vymezení jednotného regulačního rámce a pravidel je navržen standardní postup: zpracování a předložení věcného záměru zákona o Národním regulačním úřadu podle tezí, které jsou navrženy vládě.


1 ÚVODTato studie proveditelnosti prověřuje možnosti vytvoření jednotné regulační kapacity

vybraných síťových odvětví v ČR. Součástí postupu je důraz na efektivnost posuzované alternativy. Základní použitou

metodou je porovnání dnešních a výhledových požadavků na regulaci síťových služeb a prostředků a nákladů na jejich zajištění. Projekt je součástí veřejného sektoru, jeho cílem a kritériem je vysoký efekt a společenský užitek vynaložených veřejných prostředků. Návratnost prostředků potřebných pro udržení vysoké úrovně současných regulačních kapacit a jejich sjednocení není měřena pouze finančními úsporami a přínosy, ale komplexností ekonomických a sociálních benefitů.

V tom spočívá význam a smysl takto postavené jednotné alternativy regulace a zároveň obtíže porovnatelnosti s jinými dílčími řešeními. Jednotná regulace je odpovědí na otázky meziodvětvových vlivů, zájmů jednotlivých poskytovatelů na jedné straně a domácností a uživatelů síťových služeb na straně druhé, koordinované prosazování požadavků ČR na služby síťových odvětví v rámci jednotného evropského trhu a zahrnutí nových úkolů regulace, pro které dílčí podoba řešení nabízí méně účinné nebo i nechtěné výsledky. Regulace síťových odvětví, provázená vysokými nároky na kvalitu a bezpečnost služeb, v odlišných ekonomických podmínkách odvětví, logicky vytváří sklon ke specializaci. Sjednocení regulace zahrnuje, vedle sloučení odvětvové a technické specializace, také postupné spojení společných činností, i obecných kompetencí, které charakterizují každého regulátora. To je cesta pro účinnější vliv regulátora na řešení některých makroekonomických otázek, které jsou v rámci kompetencí a praxe dosavadních institucí pomíjeny, v souladu se zásadou, že žádná veřejná instituce nesmí použít svěřené prostředky mimo účel, pro který byla zřízena.

Nelze také využít příležitosti k zvýšení efektivnosti, optimalizaci účinku i dopadů regulace v jednotlivých odvětvích navzájem. Některé průvodní jevy nebo problémy jsou pak odsunuty mimo rámec regulace do jiného segmentu veřejné správy (nebo je rámec regulace přímo vymezen tak, že je nezahrnuje). Typickým příkladem, který vychází z nezbytnosti síťových služeb na jedné straně a proporce jejich zajištění komerční mechanismy na straně druhé, je odsouvání řešení sociálních dopadů „přijatelné“, neprohibitivní, ceny služby mimo síťová odvětví, do sociálního systému.

V rámci zpracování Studie byly využity veškeré veřejně dostupné, odborné a ověřitelné podklady pro předmětná síťová odvětví. Kritériem pro zahrnutí podkladů byl důraz na očekávané a budoucí funkce jednotné regulační autority v návaznosti na silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby, odolnost a efektivnost služeb síťových odvětví pro ČR v horizontu uvažovaného zřízení Národního regulačního úřadu (dále jen NRÚ).

Pro potřeby Studie jsou definována následující síťová odvětví: energetika (elektroenergetika, plynárenství, teplárenství), elektronické komunikace a poštovní služby, vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu, veřejná (železniční) doprava.


Jednotlivé části Studie byly řešeny vždy v návaznosti na tato odvětví a členění, sjednocení poznatků a sloučení jednotlivých kapitol bylo vytvořeno tak, aby co nejlépe hodnotilo popisovanou problematiku.

Jednotná regulace síťových odvětví založená na NRÚ pomůže na základě zkušeností a praxe těchto oblastí vytvořit relativně obecné postupy a nástroje způsobilé pro řešení regulace v dalších segmentech strategických služeb, budoucích výzev a očekávaných změn obsažených v koncepcích a tématech jako Průmysl 4.0, digitalizace, sdílená ekonomika, lokální energetické systémy, kritická infrastruktura, bezpečnost zajištění síťových dodávek atp.

Studie je rozčleněna do 7 částí. Úvod vymezuje vazbu záměru k ostatním strategickým oblastem a výhodu jednotného pojetí. Následuje stručný popis vývoje síťových odvětví a jejich regulace včetně problémů a úkolů ve výhledu. Aktuální stav rekapituluje rozsah agend, způsoby a nástroje regulace v rámci současného uspořádání. Východiska jednotného pojetí v kapitole 4 reprezentují pilíře v kapitole jednotné požadavky. Jádrem materiálu je projekt jednotné regulace v kapitole 5 strukturovaný podle standardních částí studie proveditelnosti. 6. část je souhrnem zahraničních zkušeností. V závěru je shrnuto doložení proveditelnosti záměru zavést NRÚ v rozsahu předmětných oblastí.

Analýzy a návrhu projektu dokládají efektivitu sjednocení regulace (bez zvláštních nároků na finance a personál proti dnešku) a efektivnost NRÚ ve vztahu k současným a novým úkolům a roli v podpoře ekonomiky a společnosti, která je o síťových služeb očekávaná, a ve které jednotný regulační úřad typu NRÚ zaujímá klíčové místo. Materiál je založen na strukturovaně zpracovaných podkladech Úřadu vlády, diskutovaných v meziresortní pracovní skupině Úřadu vlády (KPSP KPMG GTA, 2016), strategických dokumentech, materiálech Evropské unie (dále EU), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále OECD) a dalších zahraničních zkušenostech.


2 DOSAVADNÍ VÝVOJ A VÝZVYSíťová odvětví, jak je známe dnes v ČR i Evropě, jsou charakterizována koexistencí

konkurenčních a regulovaných segmentů, přirozených monopolů, utopených nákladů a úspor z rozsahu, odvozených ze základních vlastností síťové infrastruktury (BUIGUES, 2006). Nosné sektory byly v různé hloubce a s různou dynamikou přetvořeny podle hlavních regulačních reforem v průběhu posledních dvou desetiletí, a to zejména s cílem podpořit hospodářskou soutěž a ochranu práv spotřebitelů.

2.1 VÝVOJ REGULACE SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍ

Ve vývoji v rámci EU a ČR jako reprezentanta tranzitivní ekonomiky lze v regulaci síťových odvětví najít určité odlišnosti, které se projevily zejména v 90. letech, ale dodnes ovlivňují dosažitelnou efektivnost regulace.

Evropský, a do jisté míry globální, trend k liberalizaci v průběhu 80. a 90. let zastihl síťová odvětví zemí Evropských společenství jako zvláštní segment, jehož zapojení do moderní ekonomiky vyžadovala uvolnění jejich regulace. Deregulace probíhala v rámci tržních ekonomik a jednotného evropského trhu (COELLI, 2006). Síťová odvětví se stala předmětem hledání nových podnikatelských příležitostí (KESSIDES, 2004) a současně i cest pro vstup soukromého kapitálu do vysoce nákladných síťových oborů a zdůraznění privátně vydělených a komerčně provozovaných prvků a systémů1. Jednotlivá odvětví se začala postupně lišit podle dosaženého stupně deregulace, vazeb na tržní segmenty ekonomiky a evropský trh. Role státu při zabezpečení a ochraně životně důležitých síťových služeb se zredukovala na regulaci a ochranu tržních podmínek podnikatelů na nedokonale konkurenčním trhu, který se vytvořil jako menší (okrajová) část síťových odvětví.

V přistupujících zemích EU, nacházejících se v přechodu od centrální k tržní ekonomice, se obecný liberalizační trend spojil s reformou a přechodem k tržnímu hospodářství a deregulace sítových odvětví často splynula s tímto proudem bez ohledu na jejich specifika.

V oblasti cen po provedení cenové liberalizace byla regulace všech síťových odvětví (energetika, doprava, voda, telekomunikace, pošty) soustředěna a zajišťována Ministerstvem financí jako průřezovým ministerstvem, nezávislým a nespojeným s odvětvovými zájmy na základě zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.

Podobně jako se v evropských zemích ukazuje užitečnost přehodnocení některých prvků deregulace (DUŠEK, 1998a) a obohacení regulace o nové cíle a principy (tzv. re-regulace) je v některých případech užitečné posoudit zpětně efekty některých liberalizačních kroků, pokud vytvořily bariéry dalšímu rozvoji potenciálu síťových služeb. Vývoj regulace síťových odvětví v ČR pak probíhal v hranicích těchto obecných tendencí odděleně podle jednotlivých sektorů.

1 V procesu jednoznačně dominoval vstup privátního kapitálu do provozování složek a prvků síťových oborů. Naopak v údržbě a rozvoji investičně náročné infrastruktury převažuje (s odvětvovými výjimkami – př. elektronické komunikace) veřejné financování. Finanční normy vstupu nebo kombinace privátního a veřejného kapitálu do síťové infrastruktury – např. PuPP, BOT, BOOT (DOLEŽAL, 2012).


2.1.1 Energetický regulační úřad

Energetický regulační úřad (dále ERÚ) byl zřízen jako správní úřad pro výkon regulace v energetice zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů.

V roce 2002 byl ukončen proces přeměny autorizací na licence, v cenové oblasti došlo u elektřiny a zemního plynu k uplatnění regionálních cen s výjimkou cen elektřiny pro domácnosti, byly vyhlášeny cíle I. regulačního období pro roky 2002–2004. V roce 2003 se ERÚ stal řádným členem Rady evropských energetických regulátorů (CEER) včetně zastoupení v poradním orgánu regulátorů, spolupracujících s generálním ředitelstvím pro dopravu a energetiku Evropské komise. V roce 2004 vstoupila ČR do Evropské unie. Směrnice a nařízení ES upravující společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou a plynem se staly přímo závaznými. V roce 2005 byla zahájena první etapa otevírání trhu s plynem, pokračovala liberalizace trhu s elektřinou, právo zvolit si svého dodavatele získali nově podnikatelé z kategorie maloodběru. Byly vyhlášeny cíle II. regulačního období pro roky 2005–2009. V roce 2006 byla realizována poslední etapa liberalizace trhu s elektřinou. Od 1. 1. 2006 skončila kategorie chráněných zákazníků a všichni odběratelé elektřiny se stali zákazníky oprávněnými s právem vybrat si svého dodavatele elektřiny. ERÚ již nestanovuje konečnou cenu elektřiny, ale jen její regulované složky2 a je arbitrem sporů, které rozhoduje ve správním řízení. V oblasti plynárenství se od 1. 1. 2007 stali všichni zákazníci včetně domácností oprávněnými zákazníky a získali tak právo (stejně jako v roce předchozím zákazníci v oblasti elektroenergetiky) právo volby dodavatele, oddělení resp. rozdělení správy sítě a jejího využívání (unbundling) a transformace společností v oblasti energetiky výrazně změnily fungování distribučních společností. V roce 2009 vstoupila v platnost rozsáhlá novela zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který je základním právním předpisem, který ovlivňuje prostředí v energetice a práva a povinnosti účastníků trhu s elektřinou a s plynem. ERÚ připravil metodiku regulace síťových činností v odvětví elektroenergetiky a plynárenství pro následující pětileté období. V roce 2011 se rozšířily pravomoci ERÚ v oblasti dozoru nad fungováním trhu s elektřinou a plynem a při ochraně práv zákazníků při sjednávání smluv o podmínkách dodávky, došlo k přenesení části kontrolních pravomocí podle novely energetického zákona ze SEI na ERÚ. Rok 2015 byl posledním rokem III. regulačního období, a vstupem do intenzivní přípravy podmínek pro IV. regulační období.

2.1.2 Český telekomunikační úřad

K 1. 1. 1993 byl zřízen Český telekomunikační úřad (dále ČTÚ) jako 6. sekce Ministerstva hospodářství ČR, v jeho působnosti byly telekomunikace do 31. 10. 1996. Od 1. 11. 1996 přešly veškeré kompetence této sekce na ministerstvo dopravy a spojů. ČTÚ jako nezávislý správní úřad byl zřízen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů k 1. 7. 2000. Současný ČTÚ byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb. (viz § 3). Uvedené subjekty jsou jen jeho právní předchůdci.

Usnesením vlády České republiky č. 655 ze dne 26. 6. 2000 schválila vláda v souladu s § 3 odst. 2 zákona o telekomunikacích Statut Českého telekomunikačního úřadu. Nyní je

2 Tvoří jenom část celkové koncové ceny (v roce 2016 cca 55 % u elektřiny, 25 % u plynu). Strana 9 z celkem 87

Statut ČTÚ na základě § 107 odst. 9 zákona č. 127/2005 Sb. v působnosti Rady ČTÚ, jmenované vládou, a vláda jej již přímo neschvaluje, kompetence ČTÚ pak jsou stanoveny přímo zákony. Uvedený statut v návaznosti na zákon o telekomunikacích a jiné právní předpisy upravil postavení ČTÚ, jeho hlavní úkoly, organizaci, pravomoc jeho předsedy rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím Úřadu a vztah k ostatním orgánům státní správy, územní samosprávy a k veřejnosti. Během roku 2009 ČTÚ věnoval systematickou pozornost monitoringu výsledku procesu přechodu na zemské digitální televizní vysílání a vydal v určených termínech v souladu s vládním nařízením zprávy o průběhu přechodu na zemské digitální vysílání. V roce 2012 došlo k posílení kompetencí Úřadu v oblasti ochrany spotřebitele.

ČTÚ v průběhu roku 2012 věnoval pozornost především situaci trhu mobilních služeb. V průběhu roku bylo realizováno několik projektů, soustředěných na zvýšení efektivnosti činnosti Úřadu a adaptaci na podmínky implementace systému státní pokladny. Velkou pozornost bylo nutno věnovat přenesení agendy sporů o povinnosti k peněžitému plnění (§ 129 zákona o elektronických komunikacích) z ČTÚ na obecné soudy. V roce 2013 ČTÚ znovu vypsal a také úspěšně dokončil aukci volných kmitočtů, které jsou vhodné pro provoz vysokorychlostních mobilních sítí LTE. Úřad dokončil 3. kolo analýz relevantních trhů, což je předpokladem pro navazující proces ukládání potřebných nápravných opatření na základě zjištění tržních problémů. Tento úkol ČTÚ splnil na podzim roku 2014. Rok 2015 lze charakterizovat jako rok pokračující výstavby sítí LTE a stoupající datové spotřeby zákazníků. V reakci na rozdělení jednoho z klíčových hráčů na trhu, tedy společnosti O2 Czech Republic a.s., na dva samostatné subjekty O2 a Česká telekomunikační infrastruktura, a.s. V reakci na to zahájil ČTÚ již 4. kolo analýz, které budou novou situaci na trhu zohledňovat. K těmto problémům se počátkem roku 2017 přidružují i tarifní otázky jako odezva změn v legislativě.

2.1.3 Vodovody a kanalizace

Regulace oblasti vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu se vyvíjela již od poloviny 90. let 20. století poněkud odlišně, převážně pod vlivem vnitřního prostředí a pouze nepřímo dotčena evropskou legislativou. Protože relikty průběžných rozhodnutí a změn ovlivňují východiska a podmínky regulace, opravňují komplexnější analýzu a popis.

V transformaci státních vodárenských podniků se uplatnil proces jejich odstátnění (deetizace) převodu infrastruktury do veřejného vlastnictví měst a obcí, které mělo zajistit bezpečnou vlastnickou regulaci pro všechny typy provozovatelů (komunální, privátní nebo smíšené). V souběžné liberalizaci cen pro vodné a stočné začali hrát zásadní roli provozovatelé resp. provozní požadavky dosažení plné nákladové ceny na lokální úrovni. Z jednotné regulace zbylo prakticky pouze věcné usměrňování cen, požadavky na kvalitu pitné a na vypouštěnou odpadní vodu, spolu s omezeními při nakládání s odstátněným majetkem. Různé symptomy tohoto vývoje až do současného stavu se obecně označují jako „roztříštěnost“ odvětví Vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu (dále VaK) v ČR.

Markantně to ilustruje fakt, že v roce 1990 vstupovalo do procesu liberalizace cen a transformace 7 krajských podniků VaK a 2 pražské, pro vodovody a pro kanalizace. V roce 2004 (vstup do EU), je již evidováno 3 700 vlastníků a 1 200 provozovatelů VaK a v roce


2015 6 400 vlastníků a 2 700 provozovatelů. Návazně na růst počtu subjektů se diverzifikují podmínky vlastnické regulace takových síťových podniků (na místní úrovni pokud jsou založeny smluvně, i obsahem, trváním apod. provozní smlouvy). Důraz na finanční a ekonomickou stránku provozu se projevil ve 3 směrech: tlaku na finanční úspory a efektivitu nákladů, pokud byla vlastníky důsledně vyžadována. Dále podnikatelskou soutěží o rentabilní provozy (pokud se zachovaly pohromadě a ve velkých městech) a k vytvoření a využití možností maximálně se podílet na zisku z provozování vodárenské infrastruktury vlastníků.

Určitý signál, jak obtížné bude nastavení účinných opatření ve velmi širokém a benevolentním rámci vlastnické regulace, přinesla potřeba uplatnění podmínek EU pro veřejnou podporu rozvoje a obnovy vodohospodářské infrastruktury již v programu ISPA (požadavek na jasné oddělení veřejné a privátní části VaK, sdružené projekty mikroregionů a obcí). Následovalo další rozdělení odvětví na dotovanou a nedotovanou část jako podmínka postavená Evropskou komisí (dále EK) pro využití dotací z OPŽP pro období 2007–2013. Doporučení EK byla zahrnuta do tvorby pravidel pro poskytování dotací ze Státního fondu životního prostředí (dále SFŽP). Jedná se o finanční model resp. nový finanční model pro aktuální období, ale je řešeno pro celé odvětví (nevede k řešení problému regulátora).

Stav a podmínky, s kterými by přistoupilo odvětví VaK k řešení jednotné regulace, jsou proto odlišné od ostatních předmětných oblastí a jejich konsolidace by měla být hlavní náplní přechodného období, včetně řešení specifických problémů charakterizujících současný stav VaK, ale nikoli tak, aby se rozcházela s principy regulace ostatních předmětných oblastí, často formovaných ve společném evropském rámci.

Z trendů v odvětví plyne, že současný systém a úroveň regulace nemá dostatečnou účinnost a odvětví kromě finančních dotací, vyžaduje i aktivní opatření na úrovni vlády.V časové posloupnosti se Vláda ČR zabývala otázkami regulace vodárenství takto:

V rámci vodohospodářské politiky po vstupu do EU (Usn. vl. č. 617/2004) a formulovala záměr „zřídit institut pro uplatnění regulace a kontroly k zabezpečení veřejného zájmu v oblasti vodohospodářských služeb oboru vodovodů a kanalizací“.

Záměr byl připomenut vládě 5. 3. 2014 v informační Situační zprávě MŽP k rizikům při čerpání dotací z EU pro OP ŽP pro období 2014–2020 „Dle předběžné podmínky uvedené v Pozičním dokumentu EK k programovému období OPŽP 2014–2020 bude možné využít dotace do vodohospodářské infrastruktury, jen pokud bude zřízena nezávislá regulační instituce, nebo bude navázáno na implementaci podmínek přijatelnosti.“ (Vláda, 2014)

Dne 4. 6. 2014, byl v dokumentu „Návrh koncepčního řešení regulace cen ve vodárenství“ zadán úkol rozpracovat varianty zřízení regulačního subjektu (Usn. vl. č. 417/2014).

Úkol byl proveden v „Návrhu koncepčního řešení regulace ve vodárenství“ (Usn. vl. č. 86/2015), zahrnujícím rozpracování jednotlivých aspektů (včetně úkolu č. 10 k Proveditelnosti zřízení NRÚ, tedy zpracování této studie).

Dalším plněním Usn. vl. č. 86/2015 je ustavení koordinačního subjektu k posílení regulace ve vodárenství (Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací) – (Usn. vl. č. 386/2015).


Návazně byla vláda 9. 1. 2017 informována o zpracování strategie pro oblast VaK Výborem v rámci materiálu Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030 (Vláda, 2017). Regulace v oblasti VaK je aktuálně ve stádiu koordinace kompetencí několika dílčích

regulátorů. Začlenění v rámci jednotného regulátora je podmíněno dosažením konsolidace oboru v přechodném období sjednocení nyní mimořádně diverzifikovaných poměrů (regionální a lokální systémy, regulační vlastnická funkce municipalit, četnost a odlišnost ekonomických modelů provozování atp.). Vzhledem k vysokému podílu zásobovaných obyvatel a požadavky na úsporu a ochranu vody jako vzácného přírodního zdroje je nezbytné počítat s již relativně malým rozšiřováním vodovodní sítě a vlivem optimalizované nižší spotřeby na přijatelnou cenu služeb VaK, na efektivnost instalované infrastruktury, provozní náklady i uživatele (CAVE, 2013).

2.1.4 Doprava

V současné době vykonává část působnosti regulačního orgánu pro veřejnou železniční dopravu Drážní úřad. Drážní úřad je správní úřad zřízený zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Cenová regulace je uskutečňována Ministerstvem financí ČR. Základní právní podmínky pro stavbu železničních drah, podmínky pro provozování železničních drah, pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené stanoví v ČR zákon o dráhách a jeho prováděcí předpisy v platném znění, a také přímo účinné předpisy práva EU.

Směrnice 2012/34/EU označuje Drážní úřad jako regulační subjekt, který ovšem nesplňuje základní požadavky na nezávislost a nestrannost. Požadavky na nezávislost a nestrannost tohoto subjektu byly obsaženy již v předcházející směrnici 2001/14/ES a směrnice 2012/34/EU je ještě prohloubila a rozšířila. Usnesením vlády č. 758 ze dne 15. 9. 2014 byl schválen harmonogram otevírání trhu veřejných služeb v objednávce Ministerstva dopravy (dále MD), který obsahuje jasné zadání pro železniční sektor, aby bylo zřejmé, jakým způsobem bude nadále stát postupovat v oblasti objednávky dálkové a nadregionální dopravy podle § 4 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů. Na vnitrostátní úrovni je stěžejním legislativním dokumentem regulujícím oblast drážní dopravy zákon č. 319/2016 Sb. (novela zákona o dráhách). V roce 2016 byl tento zákon novelizován tak, aby byl v souladu s unijní legislativou i s potřebami novelizace v měnícím se liberalizovaném prostředí drážní dopravy. Zákon o dráhách byl novelizován zejména v oblasti kategorizace drah, podnikání dopravce a provozovatele dráhy, zařízení služeb, systém odměňování výkonu, licence, přístup na dráhu a jeho omezení, organizace státní správy v oblasti drážní dopravy, financování drážní infrastruktury, cenová regulace, vyšetřování nehod a mimořádných událostí.

V září 2015 byl Vládou ČR schválen návrh MD na vytvoření nezávislého regulačního úřadu, jehož úkolem je zejména kontrolovat transparentní postup provozovatele dráhy (v současnosti Správa železniční dopravní cesty (dále SŽDC) při rozdělování železniční kapacity jednotlivým dopravcům. Tento úřad by měl také řešit spory mezi dopravci a kontrolovat


nenarušování závazku veřejné služby, který by mohl být narušen v důsledku přístupu soukromých dopravců na trh. Nová podoba regulace na železnici počítá se vznikem samostatného nezávislého úřadu pro regulaci – Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, který kromě regulace přístupu k železniční infrastruktuře bude regulovat také přístup k letecké infrastruktuře a provozování evropské služby elektronického mýta. Návrh příslušného zákona byl schválen Parlamentem ČR i podepsán prezidentem a ve Sbírce zákonů vyšel pod číslem 320/2016 Sb. a úřad byl již formálně ustaven.

2.2 VÝZVY – OČEKÁVANÝ VÝVOJ

Z analýzy institucionálního nastavení regulace ve vybraných oblastech (energetika, elektronické komunikace, vodárenství a železniční doprava) u vybraných zemí EU vyplývá, že základní rámec vývoje v návaznosti na tradiční mechanismy distribuce a kontroly síťových služeb, deregulace v návaznosti na liberalizaci ekonomiky jako celku a jednotlivých odvětví zvlášť, byl podobný.

Charakter výzev

Způsob, jakým reagují a budou reagovat instituce EU, členské státy a společné i národní regulační autority na výzvy jednotného trhu, globalizace, národní specializace, odvětvových reforem a otázky bezpečnosti spojené s dopady již zjevných nebo očekávaných ohrožení, ať přírodního (změny klimatu, environmentální udržitelnost, vyčerpání a obnovitelnost zdrojů) nebo antropogenního (časově, místně i objemově diferencované požadavky na kapacity, jejich propojení, komplementaritu a sdílení, technologické inovace, bezpečnostní napětí, terorismus, migrace), se liší.

Podobně jako změny, kterými reagovala síťová regulace na dílčí potřeby a podněty z jednotlivých odvětví a sektorů ekonomiky (zachování tradičních regulátorů nebo jejich sjednocením, odvětvovým členění, seskupením několika odvětvových regulátorů, koordinací dílčích regulátorů, sdružováním agend atp.) v dosavadním vývoji, lze očekávat adaptaci k požadavkům komplexní služby síťových odvětví, ve vztahu k budoucím změnám a výzvám, založenou na jednotných cílech a principech.

Šíře a komplexnost očekávaných výzev, které mohou být ze zřejmých důvodů pouze naznačené nebo odkázané k specializovaným podkladům, naznačuje trend, ve kterém bude postupně role jednotlivých síťových odvětví nahrazována rolí koordinovaného komplexu síťových služeb jako komparativní výhody na úrovni národní ekonomiky i v globálním kontextu.

Zkušenosti, poznatky a nástroje dosavadní odvětvové regulace, chápané jako usměrňování a dohled nad určitým komoditním trhem, zahrnujícím podporu konkurenčního prostředí, cenovou kontrolu a regulaci, dozor nad trhem a rovnými podmínkami jeho aktérů, mohou být ve sjednocené formě východiskem pro zvládnutí těchto nových výzev a trendů.

Pro každou národní ekonomiku – včetně ČR – i ekonomické uskupení typu jednotného evropského trhu EU, představuje podstatnou výhodu, pokud vstoupí do procesu naznačených změn s koordinovaným komplexem síťových služeb a konsolidovanou regulací síťových odvětví. Naopak míra, ve které bude umožněno přetrvání odvětvových rozdílů síťových


odvětví jako konkurenčních výhod operátorů a limitů pro účinnost regulace, tedy odstup od dosažitelné úrovně jednotné regulace, bude trvalou nevýhodou.

To vysvětluje a zdůvodňuje trendy, zaznamenané v sjednocování regulační politiky na úrovni EU, koordinaci dílčích regulátorů v jednotlivých zemích, přehodnocování a korekce v nastavených postupech síťových regulátorů a zařazování nových oblastí do jejich působnosti.

Sjednocené síťové služby jako makroekonomický faktor

Role síťových služeb jako „makroekonomického faktoru“ při obsluze ekonomiky a regulace jako makroekonomického nástroje mění i pohled na proces vytváření nové generace regulátora a implementaci jeho nových funkcí. Zatímco odvětvový regulátor vychází nutně z mikro (event. „mezzo“) ekonomické úrovně s důrazem na zajištění zdrojů a silnou vazbu na jednotlivé ekonomické subjekty, jednotný makroekonomický regulátor je schopný zahrnout i dlouhodobé požadavky udržitelnosti, vazby na ekonomiku jako celek a specifickým způsobem i sociální dopady (množství a ceny síťových služeb v nákladech výrobců a spotřebě obyvatelstva). Prevence, tlumení projevů a snížení dopadů zátěže a ohrožení síťových odvětví v zabezpečení a kontinuitě dodávek, mj. v důsledku křížového nebo dominového šíření vlivů, přesahuje bezprostřední rámec krizové bezpečnosti a stává se jednotícím trvalým faktorem stability ekonomiky i životního standardu.

Z tohoto hlediska jsou posuzovány i dosavadní a perspektivní způsoby uspořádání regulace, formy regulátora síťových služeb v členských zemích EU a v ČR.

Obecně jde o souběh dvou procesů: následování příkladů „dobré regulační praxe“ a směrování k jejich koordinaci a jednotnému uspořádání. Konkrétní uspořádání regulátora síťových odvětví v členských zemích EU samo o sobě nevypovídá o tom, zda je spíše výslednicí dosavadního vývoje, nebo zda již zahrnuje nové výzvy. Situace, kde je jednotná forma regulace zavedena, postupná integrace regulátorů probíhá, a do regulačních agend jsou zařazovány nové úkoly, lze však, zejména ve vztahu k budoucím potřebám, považovat za výhodu.

Z praktických zkušeností vyplývá, že oblasti energetiky a vodárenství mohou být regulovány společně jedním nezávislým regulátorem (Norsko, Itálie, Slovensko). U velkého počtu zemí existuje jeden společný nezávislý regulátor pro telekomunikace a poštovní služby. Z vývoje v ostatních zemí vyplývá, že dochází k transformaci/soustředění regulace síťových odvětví pod jednoho společného regulátora (Německo, Nizozemí, Španělsko, Slovensko). Soustředěním pod jednoho regulátora se očekává zvýšení dohledu a kontrolní činnosti, koordinace regulovaných odvětví, prohloubení analytické činnosti a benchmarkingu (MACHEK, 2013). U velkého počtu zemí je veřejná regulace vodárenství decentralizována. Národní regulační orgán má roli dozoru nad rámcem regulace a regionální nebo municipální orgány ve vlastní regulaci.

Křížové a dominové efekty

V reálné ekonomice jsou síťové služby propojené, roste závislost jedné na druhé a tvoří komplementární systém. Například růst cen v oblasti vodárenství zčásti i digitalizovaných systémů je neoddělitelně spojen s elektroenergetikou.


Zkušenosti získávané doposud z případů výpadku síťových služeb vlivem přírodních vlivů ukazují na hrozby jejich křížového zesilování a dominových efektů. Vzájemné interakce síťových odvětví a komplementarita jejich služeb se bude prohlubovat, jednotná komplexní regulace se tak jeví nutností.

Digitalizace trhu posunuje i roli a postavení poštovních služeb (například fyzické doručení nákupů objednaných přes internet). Kromě perspektivních, ale dosud pouze velmi neurčitě legislativně upravených logistických inovací (například dodávky na „GPS adresu“ prostřednictvím dronu) jsou zde i tradiční problémy bezpečnostní kontroly obsahu zásilky.

Sdílená ekonomika a bezpečnost

Příkladem nových výzev v oblasti zajištění síťových služeb může být integrace alternativních a lokálních energetických systémů do příslušných odvětví. Např. v oblasti sdílené ekonomiky povaha „sdílených zdrojů“ a jejich další uplatnění a rozvoj vyžaduje vážně uvažovat o nových principech regulace. Nové formy vytváření zdrojů pro síťové služby (lokální systémy obnovitelných zdrojů, sdílené zdroje a distribuční schémata) ukazují, že pro ně základní pravidla a nástroje regulace, adekvátní k současnému podnikání v síťových službách, mohu být zcela neúčinná. Viz např. RABÁGO ET AL. (2015): „Tradiční regulace ‚nákladovou přirážkou‘, by měla být do značné míry nahrazena hodnotově založeným oceňováním funkčně oddělené (unbundling) služby, za zachování jen pro ty služby, které nadále splňují definici přirozeného monopolu.“

Sdílená ekonomika vytváří zcela nové prostředí, distribuční schémata i role subjektů, které nabízejí nebo užívají síťové služby, tedy i pro jejich regulaci. Jejich vysoký význam pro ekonomiku a společnost zůstane sice stejný nebo poroste, ale odpovědnost za jejich zdroje a distribuci za ně bude stále více přenášena na konkrétního účastníka „sdílení“, ať již v roli dodavatele nebo konkrétního spotřebitele. Operátoři veřejných podniků uvažují o nabízení služeb k otevření nových zdrojů příjmů (vytápění jako služba a sprchové minuty jsou také hledáním obchodního modelu pro sdílenou ekonomiku). Obě tyto formy, jak nový obchodní model, tak sdílená ekonomika, jsou založeny na představě, že lidé v budoucnu nebudou chtít vlastnit už tolik složek těchto systémů (EUW, 2016). Vzhledem k požadavkům na masivní a dlouhodobé investice jak do zdrojů, tak sítí, to pak může vést k rapidnímu poklesu efektivnosti nebo i rozpadu některých tradičních systémů (obdobně jak to známe z individualizace zásobování teplem nebo vodou a odpojování od centrálních systémů) a extrémnímu zvýšení vzájemné závislosti takovýchto systémů na „jádru“ tradičních služeb (dodávky elektřiny, nouzové zásobování, veřejné dotované základní kapacity atp.).

Samostatnou stránkou provozu síťových odvětví je jejich bezpečnost. Vznik difuzních a asymetrických hrozeb spolu se ztrátou jakýchkoliv alternativ k síťové službě (zejména v městských aglomeracích) posunuje odolnosti a bezpečnosti prvků kritické infrastruktury a sítí z polohy problému krizového řízení ke každodennímu provoznímu riziku. Kromě prevence, podpory nouzových a alternativních systémů se s rostoucí frekvencí vynořují otázky dominových efektů výpadků síťových služeb, propojování nebo sdružování individuálních a případných náhrad za škody.


Obnova infrastruktury

Studie Odliv (2016) ukazuje mj. na odliv výnosů zahraničních operátorů sítových odvětví mimo ČR. Mezi opatřeními, která navrhuje, uvádí: „Efektivnější regulace síťových odvětví s cílem eliminace dolovaní renty v sektorech s oligopolní a monopolní tendencí“ a navrhuje fiskální řešení: „V případě, že není možné efektivně či realisticky pomocí regulace předejít neúměrným výnosům síťových odvětví daných jejich přirozenou tendencí vytvářet oligopolní či monopolní postavení, pak je možné v kombinaci s menší nebo rozdílnou mírou regulace zavést diferencovaná opatření v oblasti daňové politiky, daně ze síťových sektorů.“

Této problematice se taktéž věnuje ve své studii BENÁČEK ET AL., (2001). Pokud nástroje regulace umožní nebo dokonce podpoří reinvestice síťových operátorů do jejich provozního majetku a zahrnutí těchto výdajů do nákladů a ceny síťové služby v masivním rozsahu, roste riziko tzv. Averch-Johnson efektu (zajištění nákladově uznaných položek v drahé, exkluzivní formě). Objem dlouhodobějších investic do provozu, vybavení vozového parku atp. rovněž vede ke snaze operátorů udržet si výlučné postavení (licenci) po dobu adekvátní životnosti těchto investic, nebo na řešení podmínek a nákladů na změnu operátora (s případným odprodejem provozních prostředků).

V rámci regulace je diskutována otázka, zda a jak umožnit reinvestice operátorů v oblasti jejich podnikání, kterou detailně znají a v některých případech (př. vodárenství) i pro investora z pohledu nutných investic hodnotí.

K tomu, aby se vytvořily podmínky pro investování těchto výnosů, je nutná jednotná úprava podmínek vstupu soukromého kapitálu do infrastrukturních investic a projektů PuPP na úrovni jednotného regulátora a jejich důsledná kontrola, včetně možnosti zásahu do vlastnických vztahů (NEWBERY, 2001), pokud by hrozilo zneužití postavení vlastníka na trhu.

Druhou cestou je regulovaná podpora investic do sítových služeb v jiném odvětví, která by umožnila využít úspor z lokálního souběhu provozování více služeb (economy of scope). Výhoda jednotného regulátora nad síťovými odvětvími je v tomto případě zjevná.

2.3 VÝHLEDOVÉ ZMĚNY A VÝZVY V ODVĚTVOVÝCH STRATEGIÍCH V ČR

Ve strategickém horizontu je nutno přiznat vazbu regulace síťových odvětví na vznik některých specifických problémů. Udržitelná strategie pro Českou republiku (ČR2030, 2016) kupř. uvádí, že transformační procesy v sektoru bydlení (restituce, privatizace, deregulace nájemného apod.) a diferenciace nákladů na bydlení vytvořily stimuly pro odchod chudých obyvatel z měst, a tím přispěly k vzniku sociálně vyloučených lokalit. Je zřejmé, že pro řešení tohoto problému nelze hledat pouze v sociální politice a příspěvcích na bydlení, navazujících na ekonomicky a tržně limitovanou regulaci, ale je výzvou pro koordinovanou jednotnou regulaci síťových odvětví založenou na diferenciaci cenového reliéfu síťových služeb adekvátně podle rozvrstvení příjmů domácností, které se navíc v čase prohlubuje.

Komplexní a jednotná síťová regulace se v rámci udržitelného rozvoje musí vyrovnat i s průběžným vymezováním vůči volnému trhu a globalizačním tendencím v obou alternativách řešení (jednak adaptace regulace ke změně tržních pravidel a zájmů nebo jako


trvalé řešení zachování prioritních zájmů národní regulace při implementaci těchto změn a pravidel). V optice jednotného síťového regulátora je preferována druhá alternativa.

Na makroekonomické úrovni a v kontextu evropské a světové ekonomiky má komplex síťových odvětví a jejich funkce postavení zvláštního makroekonomického faktoru (podobně jako surovinová základna, znalostní potenciál, proporce zemědělství, průmyslu a služeb atp.). Její regulace je pak v tomto smyslu nástrojem hospodářské politiky.

ČR coby otevřená ekonomika profituje z volného obchodu, který má silné globální dopady. Obchod mezi ČR a státy Evropské unie a třetími zeměmi vytváří nové příležitosti také za hranicemi ČR. Stát v cestě mu však mohou nespravedlivá obchodní pravidla či bariéry. Nemalá část společnosti má také oprávněné obavy, že obchodní dohody mohou omezit právo států používat legitimní sociální, environmentální nebo hygienické regulace.

Z obecných a dlouhodobých trendů, které se však již zřetelně rýsují a jsou postupně zohledňovány ve vládních strategiích, plynou evidentní vazby na síťová odvětví a jejich služby:

Změny klimatu, s dopadem zejména v oblasti zásobování vodou, teplem a z pohledu energetických zdrojů i elektroenergetiky (chlazení); včetně intenzivního využití dodávek (recyklace, kaskádové použití aj.) – vodárenství, energetika – tlumí dopady, vytváří prostor pro řešení (včetně vyšších nákladů a nezbytných zvýšení cen);

Vyčerpávání fosilních paliv a vliv jejich užívání na přírodní cykly (růst cen surovin, snížení emisí skleníkových plynů) – zejména v energetice; včetně alternativních zdrojů energie a systémů – energetika, ochrana klimatu;

Digitalizace jako nezbytná podmínka konkurenceschopnosti vyžadující přechod na nové systémy výroby a řízení (včetně nových forem přímého přístupu k trhu, sdílená ekonomika, e-logistika a e-shop) – elektronické komunikace, všechny síťové obory;

Bezpečnost a odolnost proti vlivu migračních tlaků a cíleným útokům, včetně klíčové role zajištění nouzových dodávek při časové a místní kumulace potřeb. Všechny síťové obory - primárně v zajištění základních životních potřeb;

Cyklický vývoj ekonomiky a citlivost otevřené ekonomiky ČR k přeneseným dopadům recese a krizí. – Všechna síťová odvětví, zejména stabilita jejich služeb domácnostem snižují dopady ekonomické recese na životní standard, atraktivitu ČR pro investory atp.;

Strukturální změny zaměřené na produkci a služby s vyšší přidanou hodnotou, znalostní ekonomiku, materiálově úsporné typy výrob, úsporné technologie a obnovitelné zdroje. Stabilní služby síťových odvětví jsou podmínkou účinnosti těchto změn.

a)


3 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVURegulací z právního pohledu rozumíme především usměrňování podnikatelské nebo

jiné ekonomické činnosti v určitém odvětví, zpravidla prostředky administrativního nebo vrchnostenského ovlivňování nebo zasahování, za účelem nahrazení některých absentujících účinků hospodářské soutěže a vytváření předpokladů pro její vznik a fungování.

3.1 REGULACE

Specifické místo ve veřejném právu zaujímá úprava podnikání v tzv. síťových odvětví, jako jsou odvětví elektroenergetiky, plynárenství, částečně teplárenství, sítě elektronických komunikací, vodárenství, drážní doprava, provoz letišť, přístavů, z části též poštovní služby atd. Někdy se tyto činnosti nazývají tzv. přirozenými monopoly a prostředky, kterými jsou činnosti v oblasti přirozených monopolů vykonávány (DUŠEK, 1998), jsou tzv. essential facilities.

Po dlouhou dobu byla síťová odvětví považována za klasické příklady přirozených monopolů, které z povahy věci vylučují existenci soutěže a konkurence v celém odvětví. Státní kontrola cen (i dalších aspektů podnikání) měla především chránit spotřebitele před zneužitím monopolního postavení. Tato státní kontrola byla poté základem pro rozvinutí politik regulace v energetickém odvětví jako nezbytné podmínky liberalizace těch sektorů původně monopolních odvětví, které mohou za jistých okolností podléhat liberalizaci a jež mohou fungovat na čistě tržních principech (BRENNAN ET AL., 2009).

Regulatorní zásahy (BERGMAN ET AL., 1998) do fungování trhu zpravidla nemohly být nadále prováděny samotnými vládami, protože přes postupnou liberalizaci a rozvoj trhu (a oddělování monopolních síťových činností a činností podléhajících trhu) byl pro tato odvětví nadále charakteristický vysoký podíl veřejného vlastnictví (tedy existence účastníků trhu ovládaných státem samotným). V takovém případě by ovšem vláda vystupovala současně osoba zainteresovaná na výkonnosti jimi ovládaných subjektů a současně jako regulátor trhu. Proto došlo k vytváření specializovaných orgánů, jejichž posláním je výkon regulace v daném odvětví, kdy pojmovým znakem zřizovaných regulačních orgánů byla větší či menší míra nezávislosti na centrálních vládách nebo politické reprezentaci.

3.2 STÁVAJÍCÍ ÚPRAVA REGULAČNÍCH SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Požadavek nezávislosti není dán pouze potřebou ochrany před přímými zásahy politické reprezentace do činnosti regulátorů, ale rovněž nutností kontinuity rozhodování regulačních úřadů, protože se zpravidla jedná o ovlivňování sektoru s dlouhodobými účinky přijatých opatření. Regulace není založena na jednorázových nebo nesouvisejících rozhodnutích, nýbrž naopak jde o soustavnou a spojitou činnost, pro niž je tudíž důležitá konzistentnost (POUPEROVÁ, 2014).

České veřejné (obzvláště ústavní) právo nezná žádnou speciální kategorii správního orgánu, který by byl pojmově a institucionálně určen pro výkon regulace v určitém odvětví národního hospodářství. Proto vznikne-li (nebo pokud přetrvává) v určitém odvětví potřeba regulace ve smyslu stanovení podmínek podnikání a regulace monopolních činností,


vypomáhá si české ústavní (či správní) právo zpravidla obvykle používanými instituty (např. zřízení regulačního orgánu ve formě správního úřadu) se zaváděním určitých odvětvových specifik. Záměrem je obvykle zřízení správního orgán pro výkon regulace v daném odvětví s atributy tzv. nezávislého správního orgánu.

Patrně nejvyšší míru nezávislosti regulačních orgánů lze vymezit u ústředních orgánů státní správy odlišných od ministerstev. Ministerstva i ostatní správní úřady je podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR možné zřídit a jejich působnost upravit pouze zákonem. Jedná se o zvláštní kategorii správních orgánů, které z hlediska svého zařazení v organizaci státní správy nejsou funkčně podřízeny žádnému ministerstvu a hierarchicky jsou tak postaveny naroveň ministerstvům. Nezávislost na politickém vedení gesčně příslušného ministerstva je tak významným atributem nezávislosti. Další atributy nezávislosti mohou tvořit výslovná nezávaznost řídicích aktů vlády pro výkon jejich působnosti či úprava podmínek ustavení do funkce nebo naopak stanovení podmínek pro odvolání z funkce vedoucího takového správního úřadu bez přímého vlivu vlády nebo či ministerstva (např. přiznání kreační pravomoci prezidentovi republiky).

K nezávislým správním úřadům bývají v podmínkách České republiky přiřazovány Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Český statistický úřad, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad a dříve rovněž Komise pro cenné papíry (POUPEROVÁ, 2014).

Podle zákona č. 320/2016 Sb. byl nově zřízen Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře. Pro odvětví vodovodů a kanalizací dosud nebyl specializovaný regulační úřad dosud vytvořen a roli regulačního orgánu plní především Ministerstvo zemědělství ve spojení s Ministerstvem financí jako obecným cenovým orgánem podle zákona č. 265/1991 Sb.

3.3 ENERGETIKA

Odvětví energetických trhů je v jistém smyslu unikátní. Pro zákazníky je ze všech ohledů nejdůležitější spolehlivá a bezpečná dodávka obchodované komodity. Na rozdíl od jiných komodit (snad ještě s výjimkou dodávek vody), je dodávka tohoto zboží nerozlučně podmíněna využitím příslušné technické infrastruktury. Výstavba a provozování energetických soustav je činností s tzv. přirozeně-monopolním charakterem a, i kdyby bylo v jednotlivých případech přípustné vybudování a provozování paralelních soustav, není taková investice do výstavby a provozování konkurenční soustavy s dostatečným pokrytím zákazníků pro dodavatele elektřiny a zemního plynu v ekonomickém smyslu uskutečnitelná.

V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu skutečnost (ale tento aspekt je vlastní více odvětvím, které byly nebo jsou i nadále zahrnovány mezi služby obecného hospodářského zájmu, včetně např. veřejné dopravy), že poskytování služeb bylo svěřeno subjektům s exkluzivním oprávněním, kdy navíc takové společnosti vlastnily jak výrobní zařízení, tak i energetické soustavy pro dodávku energií odběratelům.

Pro výkon regulace v energetických odvětvích byl v České republice v roce 2001 zřízen Energetický regulační úřad. ERÚ je ústřední orgán státní správy se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu.

Mezi základní úkoly regulačních orgánů pro oblast energetiky patří:


zamezení diskriminace – čím nižší stupeň unbundlingu je v tom kterém členském státě uplatňován, tím vyšší existuje riziko diskriminace nových soutěžitelů na trhu. Regulační orgány tak mají především přezkoumávat uplatňované podmínky pro přístup do energetických soustav nebo takové podmínky přímo autoritativně stanovovat;

zamezení křížových dotací – v případech, kdy jsou energetické soustavy provozovány stejným vertikálně integrovaným subjektem, který se zároveň zabývá výrobou či obchodem s energiemi, má takový subjekt přímý ekonomický zájem přenést některé z nákladů výroby či obchodu s energiemi do nákladů na provoz energetických soustav, a tím získat konkurenční výhodu v podobě nižší ceny vyrobené či dodávané energie;

zamezení nepřiměřených cen za užívání energetických sítí – provoz energetických sítí je tzv. přirozeným monopolem, a její provozovatel má přímý zájem na co nejvyšších cenách za její užívání, a to bez ohledu na množství přenesené a zákazníky spotřebované elektřiny. Regulační orgány tak mají zajistit, aby ceny za užívání energetických soustav odrážely pouze náklady na provoz, údržbu a obnovu soustavy a přiměřený zisk.

Požadavky na zřízení, organizaci a rozsah působnosti národního regulačního orgánu pro odvětví elektroenergetiky a plynárenství upravují v směrnice Evropského parlamentu a rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice EP a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Tyto směrnice také vymezují základní rozsah harmonizovaných pravomocí, které mají být v jednotlivých členských státech svěřeny národním regulačním orgánům. Dá se konstatovat, že rozsah pravomocí Energetického regulačního úřadu podle stávajícího právního stavu odpovídá požadavkům unijního práva podle směrnic 2009/72/ES a 2009/73/ES.

ERÚ v rámci mezinárodní spolupráce spolupracuje s Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů zřízenou dle nařízení EP a Rady č. 713/2009, která zajišťuje soulad regulačních rámců mezi jednotlivými regiony za účelem vytvoření konkurenceschopného vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem.

Další agendou, kterou se ERÚ zabývá, jsou aktivity spojené s Nařízením EP a Rady č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (dále REMIT). REMIT stanovuje pravidla, která zakazují nekalé praktiky mající dopad na velkoobchodní trhy s energií, která odpovídají pravidlům uplatňovaným na finančních trzích a řádnému fungování velkoobchodních trhů s energií.

Působnost ERÚ pro oblast regulace trhu je vymezena především v § 17 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Působnost ERÚ pro oblast cenovou je upravena zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Specifickou kategorii tvoří působnost ERÚ podle zákona č. 165/2012 Sb., podle kterého vykonává ERÚ působnost orgánu pro oblast podpory výroby energií z určitých privilegovaných zdrojů energie nebo energeticky účinných procesů výroby energie.


Podle dosavadního právního stavu stojí v čele ERÚ předseda, kterého na 6 let jmenuje prezident republiky na návrh vlády. Předseda jmenuje jednoho nebo více místopředsedů, který je oprávněn zastupovat předsedu v plném rozsahu jeho povinností.

S účinností od 1. 8. 2017 nabydou účinnosti ustanovení zákona č. 131/2015 Sb., podle kterých dojde ke změně organizace vedení ERÚ. Monokratická funkce předsedy bude nahrazena nově kolektivním orgánem Radou Energetického regulačního úřadu. Rada bude mít 5 členů, kteří (s výjimkou prvního jmenování ke dni 1. 8. 2017) budou jmenováni na 5 let. Následně má být každý rok jmenován jeden člen Rady (princip kontinuální obměny).

ERÚ má podle § 17 odst. 2 energetického zákona sídlo v Jihlavě. Dislokovaná pracoviště byla interními rozhodnutími zřízena v Praze a následně Ostravě.

Do ERÚ je pro rok 2016 zařazeno celkem 297 míst, z čehož 238 míst jsou systemizovaná služební místa, ve kterých je vykonávána státní služba ve smyslu zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, a 59 míst, ve kterých je vykonávána pracovní činnost v režimu zákoníku práce. ERÚ hospodaří jako samostatná kapitola státního rozpočtu a nemá žádnou hospodářskou činnost, žádné majetkové účasti v tuzemských ani zahraničních společnostech.

3.4 ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE A POŠTOVNÍ SLUŽBY

Cílem regulace v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb je prostřednictvím regulačních opatření vytvářet předpoklady hospodářské soutěže pro ochranu uživatelů a dalších účastníků trhu. Dalším z cílů regulace v oblasti elektronických komunikací je správa kmitočtového spektra a národního číslovacího plánu. Tato sektorová regulace je specificky řešena formou ex ante, jejímž účelem je nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže do doby dosažení plně konkurenčního prostředí.

Regulaci dle zákona o elektronické komunikaci je možné dělit na dva typy. Prvním typem je regulace podporující vznik a rozvoj samovolně fungující hospodářské soutěže a druhým pak regulace podporující veřejný zájem. První typ regulace se uplatňuje vůči podnikům s významnou tržní silou, druhý se pak uplatňuje bez ohledu na úroveň hospodářské soutěže a vztahuje se na všechny podnikatelské subjekty na trhu elektronických komunikací.

Specifickým aspektem regulace elektronických služeb je pak zajištění tzv. univerzální služby, u základních poštovních služeb, tzn. minimální soubor služeb elektronických komunikací (resp. definovaných poštovních služeb), který je přístupný za stejných podmínek všem koncovým uživatelům, za dostupnou cenu a ve stanovené kvalitě, včetně povinnosti tzv. zvláštních cen dílčích služeb a veřejné telefonní služby pro osoby se zvláštními sociálními potřebami.

Princip regulace evropských národních trhů elektronických komunikací vychází ze společného předpisového rámce tvořeného tzv. rámcovou směrnicí a čtyřmi specifickými směrnicemi (rámcová, přístupová, autorizační, o univerzální službě a o soukromí). Tento předpisový rámec elektronických komunikací byl podroben zásadní revizi v roce 2009, a to vydáním dvou revidujících směrnic Evropského parlamentu a Rady. Další revize regulačního rámce aktuálně probíhá – dosavadní směrnice by měly být nahrazeny směrnicí „kodexového typu“.


Vedle dvou nových směrnic bylo také přijato nařízení zakládající sdružení BEREC3, v oblasti elektronických komunikací. Nešlo o významné koncepční změny, nicméně i tak se jednalo o rozsáhlou a komplexní novelizaci v reakci na změny trhu elektronických komunikací.

Mezi základní úkoly regulačních orgánů pro oblast elektronických komunikací patří: odstraňování překážek pro poskytování služeb na evropské úrovni, zajištění jednotného (nediskriminačního) zacházení s poskytovateli služeb

elektronických komunikací či provozovatelů sítí, technologická neutralita přijatých opatření (neexistence diskriminace mezi

různými druhy přenosu za regulačním účelem), podpora hospodářské soutěže, ochrana spotřebitelů, resp. zákazníků (s důrazem na zvlášť zranitelné skupiny

jako jsou zdravotně postižení nebo senioři).Současný ČTÚ jako národní sektorový regulátor byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb.,

o telekomunikacích a o změně dalších zákonů k 1. 7. 2000. Mimo regulace trhu má ČTÚ za úkol zejména stanovení podmínek pro podnikání v uvedeném odvětví, zajištění správy kmitočtového spektra a číslovacího plánu a zajištění univerzální služby. Momentálně je působnost ČTÚ definována zákonem č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Oblast poštovních služeb zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů.

Institut univerzální služby, tzn. Dílčí služby (elektronické komunikace) a souboru základních služeb (poštovní služby), které nabízí vybraný poskytovatel všem občanům daného státu za dostupnou cenu a ve stanovené kvalitě, včetně povinnost tzv. zvláštních cen dílčích služeb a veřejné telefonní služby pro osoby se zvláštními sociálními potřebami, byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).

Úřad jako jiný ústřední orgán státní správy má samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu. Úřad má 5člennou Radu Úřadu. Jeden z členů Rady je předsedou Rady. Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je pět let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let.

Sídlem Úřadu je Praha. Úřad vykonává působnost prostřednictvím útvarů, tj. sekcí, odborů a samostatných oddělení. ČTÚ má 6 dislokovaných pracovišť mimo Prahu. Odbory po oblastech ČR – odbory pro oblast jihočeskou, západočeskou, severočeskou, východočeskou, jihomoravskou a severomoravskou jsou jako dislokovaná pracoviště umístěny mimo Prahu. Počet funkčních míst zařazených do ČTÚ je 622.

3 Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací BEREC (The Body of European Regulators for Electronic Communications) je seskupení evropských regulátorů, které také převzalo činnost bývalé Skupiny evropských regulátorů ERG. BEREC byl zřízen Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009 ze dne 25. listopadu 2009 „o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a Úřadu“.


3.5 ŽELEZNIČNÍ DOPRAVA

Drážní doprava je odvětví determinované existencí přirozeného monopolu na straně vlastníka a provozovatele infrastruktury a poskytování přístupu k ní a současně existencí dominantního postavení státem vlastněného dopravce (zejm. v oblasti osobní dopravy). Cílem regulace v drážní dopravě je prostřednictvím stanovení ex ante podmínek zejména zamezení zneužití monopolního/dominantního postavení vlastníka síťové infrastruktury. Veřejnoprávní regulace vedle obecného zákazu diskriminace (který je současně cílem takové regulace) s sebou nese i podrobnou regulaci předsmluvních jednání a uzavírání smluv (např. prohlášení o dráze, přidělování kapacity), značné omezení smluvní volnosti (např. zákaz vyjednávání o některých náležitostech smlouvy) a v neposlední řadě cenovou regulaci využívání dopravní infrastruktury.

Stávající právní úprava, kdy některé z činností regulačního orgánu vykonával Drážní úřad, neodpovídá požadavkům čl. 35 směrnice 2012/34/EU na nezávislost regulačních orgánů, a to především proto, že Drážní úřad byl podřízený Ministerstvu dopravy. U rozhodování Drážního úřadu coby regulačního subjektu je sice vyloučen přezkum ze strany Ministerstva dopravy, nicméně ostatní aspekty hierarchické podřízenosti vyloučeny nejsou. Proto došlo zákonem č. 320/2016 Sb. ke zřízení Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře coby regulačního subjektu s postavením ústředního orgánu státní správy.

Základní vymezení působnosti regulačního orgánu pro železniční dopravu zahrnuje následující:

přezkum zákonnosti obsahu prohlášení o dráze a základních podmínek, které provozovatel dráhy stanovil pro přístup a užívání dráhy,

přezkum zákonnosti jednání provozovatele dráhy při umožňování přístupu k dráze jednotlivým dopravcům,

přezkum zákonnosti smluvních vztahů mezi provozovatelem dráhy a dopravcem, včetně fáze předsmluvního jednání,

schvalování omezení provozování drážní infrastruktury, popř. přezkum zákonnosti postupu provozovatele dráhy při omezení provozování drážní infrastruktury,

přezkum zákonných podmínek pro přístup k drážní infrastruktuře ve zvláštních případech (posuzování hlavního účelu příhraniční drážní dopravy, posuzování ohrožení hospodářské vyváženosti drážní dopravy provozované na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících),

přezkum zákonnosti odepření přístupu k zařízení služeb, výkon cenové kontroly – úřad může provádět přezkum toho, zda obecně stanovený ceník popř. konkrétně sjednaná ceny nejsou diskriminační; v rámci cenové kontroly kontroluje rovněž, zda odpovídá stanovené cenové regulaci. Tuto působnost vykonává souběžně s Ministerstvem financí a dalšími cenovými kontrolními orgány.

Do Drážního úřadu je v současné době v rámci systemizace zařazeno 125 systemizovaných míst. Agendu regulačního subjektu interně vykonává odbor úředních povolení a licencí. Předpokládá se, že pro samostatný výkon regulačních činností Úřadu pro


přístup k dopravní infrastruktuře bude v počátku činnosti vyčleněno 25 systemizovaných míst.4

3.6 VODOVODY A KANALIZACE

Působnost ústředního správního orgánu na úseku vodního hospodářství je v současné době nadále sdílena mezi více orgány. Jedná se především o Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví. Podmínky uzavírání provozních smluv jsou stanoveny zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, které reflektují evropskou právní úpravu v oblasti veřejných zakázek a zadávání koncesí.

Z hlediska procesu formování NRÚ lze proto v tomto odvětví uvažovat o přechodném období pro vytvoření dílčího regulátora VaK, podle principů platných pro NRÚ, před jeho zahrnutím do NRÚ.

Regulace cen vody je vykonávána Ministerstvem financí, kterému je tato působnost svěřena zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. Regulační rámce jsou stanoveny zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, který definuje formy a případy, v jakých lze uplatňovat státní zásahy do oblasti cen. Ve vztahu ke všem vodárenským subjektům se uplatňuje forma věcného usměrňování cen.

S ohledem na značný počet subjektů (v současnosti působí více než 5 700 vlastníků, resp. cca 2 400 provozovatelů) s různými vlastnicko-provozovatelskými a majetkovými vztahy není zejména z kapacitních a finančních důvodů možné za současného právního stavu reálné regulovat vodárenské subjekty jednotlivě tak, jak je to například na Slovensku nebo v Anglii a Walesu (BOLTON et al., 2013). Vzhledem k rozdílnosti jednotlivých modelů provozování a diverzitě podmínek provozování byla zavedena universální cenová regulace, která se uplatňuje jednotně pro všechny vodárenské subjekty.

4 Ve smyslu delimitace z rámce agend (tj. i počtu tabulkových míst) Drážního úřadu. Strana 24 z celkem 87

4 JEDNOTNÉ POŽADAVKY REGULACE SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍ

Východiskem pro sjednocení regulace síťových odvětví jsou jednotné požadavky regulace. Prakticky se jedná o soubor vnitřně i vzájemně provázaných agend, které tvoří obecné kompetence všech regulátorů bez ohledu na jejich dílčí, odvětvové nebo společné vymezení.

Analýza současného stavu provedená pro předmětná odvětví a jejich regulátory ukazuje na jedné straně, že v regulaci všech odvětví je možné identifikovat jednotné společné principy, na straně druhé ukazuje odlišnosti ve stupni vývoje prvků a procesů, které jsou na nich postaveny a jejich uplatňování v základních oblastech (rovinách regulace). Určení společných principů, „pilířů“ regulace, je východiskem k porovnání prvků a procesů regulace v současném odvětvovém a dílčím uspořádání, včetně efektivnosti regulace, deficitu některých agend, popř. duplicit. Jednotné uspořádání vyloučí běžné provozní duplicity (materiální, technické, výpočetní vybavení – ICT, provozní správa, účetní, personální, provozně právní, interní finanční kontrola a audit, pracovní podmínky – BOZP aj. administrativní agendy). V rámci jednotné struktury řízení i obecných správních agend, kontrolní činnosti a dalších postupů, které lze sjednotit, je možná úspora odborných personálních kapacit. Konečně jednotné komunikační rozhraní vůči regulovaným subjektům a veřejnosti umožní omezení duplicit nutných ve styku s veřejností (evidence, kontroly, atp.)

Cílový stav, respektive účel, kterého má být zřízením jednotného NRÚ dosaženo, lze pak posoudit souhrnně podle 3 základních kritérií: jaké náklady a přínosy jsou spojené se sloučením současných regulačních kapacit, co přinese jejich sjednocení, a konečně, o kolik by náklady na zvládnutí nových agend v současném uspořádání regulace převýšily náklady jednotného regulátora a zda by schopnosti reagovat na nové výzvy bylo vůbec dosaženo. Významným a obtížně kvantifikovatelným efektem sloučení je tedy i schopnost reagovat na méně frekventované problémy s dlouhou periodicitou opakování, které mohou mít významné společenské dopady, ale v rámci dílčích přístupů se jejich zahrnutí a regulace prostě „nevyplatí“ (př. vliv regulace na spotřebu, využití kapacit, nároky na sociální výdaje, požadavky na environmentální investice atp.). Dalším pak kupř. transpozice některých regulačních přístupů a nástrojů na regionální a lokální úroveň v jednotné podobě (př. vodárenství), jako součást přechodného období vytváření NRÚ.

Cílový stav může být charakterizován kvalitativními nebo kvantitativními indikátory: úspora ve veřejných rozpočtech, sjednocení legislativy a správních postupů, snížení nákladů pro podnikatele a občany, zvýšení kvality ochrany spotřebitele a urychlení a zvýšení kvality rozhodování. Na základě těchto indikátorů bude možné posoudit, zda návrh věcného řešení odpovídá cílovému stavu, jaké důsledky může mít nepřijetí navrhovaného řešení a který z pilířů je pro praktické řešení určující čili zda lze věc řešit jinak než zákonnou úpravou.

Konkrétní hodnocení vychází ze struktury kompetencí rozdělené do šesti základních pilířů regulace v síťových odvětvích energetika, elektronické komunikace a poštovní služby, vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu a veřejná železniční doprava.


4.1 STRATEGICKÉ KONCEPCE

Tvorbu podmínky regulace v oblasti přípravy zákonné i podzákonné právní úpravy, dlouhodobých strategií a akčních plánů, včetně zajištění souladu s nároky ze strany EU, vzdělávací činnosti apod. je třeba považovat za obecný požadavek regulace, z kterého se odvíjejí ostatní níže uvedené požadavky a který předurčuje jejich kvalitu a vývoj – dále jen „Strategické koncepce“.

Právě s ohledem na charakter Strategické koncepce je nezbytné v rozhodující míře ponechat tyto kompetence na úrovni vlády, potažmo kompetentních ústředních orgánů státní správy (ministerstev) v uvedeném obsahu a formě. Na praktické úrovni jde v regulaci síťových odvětví o mix stávajících odvětvových kompetencí (orientovaných na „regulované trhy“), obnovení některých principů opuštěných v procesu deregulace a liberalizace a doplnění nových kompetencí ve vztahu k makroekonomické, společenské a environmentální odpovědnosti.5

Role NRÚ by byla v úrovni připomínkového, popř. iniciačního místa, motivaci resortů k sjednocování koncepcí a využití synergie spojené regulační činnosti.

Posílení úlohy NRÚ se předpokládá při tvorbě prováděcích právních předpisů a lze očekávat úsporu odstraněním duplicit v právně-legislativní podpoře společných agend. Podtržení tohoto efektu by bylo možné očekávat po převzetí dalších zmocnění k vydávání podzákonných předpisů, opatření obecné povahy a cenových rozhodnutí, která dosud zajišťují ústřední správní orgány místo regulačních orgánů.

Příkladem a důkazem efektivnosti tohoto postupu je mj. praxe německého regulátora (BNA), která postupně přebírala nové úlohy a sektory tak jak se v nich problémy a potřeba regulace objevovala: v oblasti odpovědnosti za budování energetických sítí, obnovitelných zdrojů, politiky „obratu v energetice“ (Energiewende), ochrany spotřebitelů, veřejné dopravy tak, jak tyto požadavky v kontextu evropské legislativy a německé politiky vznikaly. Aktuálně je agentura způsobilá, ujmout se témat digitalizace, „inteligentních sítí“ (smart grid) a „chytrých měst“ (smart cities).

4.2 EKONOMICKÁ REGULACE

Klíčovým požadavkem regulace je zajištění transparentnosti ekonomické regulace s ohledem na transparentnost stanovení cen, aby ceny věrně a plně odrážely náklady na dané služby a aby ceny tvořily dostatek zdrojů na samofinancovatelnost a udržitelnost systému, přičemž tyto aspekty mají být posouzeny i z pohledu sociálních dopadů na společnost.

Aktuálně jsou požadavky ekonomické regulace v jednotlivých odvětvích naplňovány různě (CRAMPES ET AL., 1997). Liší se použitými metodami cenové regulace, časovým přístupem a úrovní a s řádově odlišným dopadem na operátory i uživatele síťové služby. V různé míře jsou v nástrojích cenové regulace vyčleněny metody regulace výnosů, zisku, a zdrojů a podmínek související s udržitelností a rozvojem služeb (veřejná nebo universální služba, obnova a rozvoj infrastruktury, kvalita služeb atp.) Rozdíly jsou rovněž ve skladbě

5 Schopnost a možnost přenášení důrazu v regulaci jednotlivých složek a podmínek fungování síťových odvětví a současně změny a doplňování regulačních cílů jsou základním zdrojem dynamiky vývoje regulace směrem k celkové efektivnosti: úspornosti na jedné a účinnosti na druhé straně.


tarifů (jednosložkové, vícesložkové ceny). Efektivnost regulace je rovněž limitována konsolidací odvětví (př. řádové rozdíly mezi počty operátorů a jejich podíly na produkci služeb), a v některých případech (veřejné vodovody) i částečné v detailu odlišnou regulací (podle toho, zda veřejný vlastník infrastruktury je nebo není napojen příjem dotací na investice z OPŽP).

Institucionální roztříštěnost ekonomické a cenové regulace sebou nese výrazný nárůst požadavků na administrativu. Rostoucí provozní a personální náklady, nelze optimalizovat koordinací a synergií postupů. Roztříštěnost a znepřehlednění právní úpravy, správních postupů a odvětví specifika, se promítají v uspořádání a činnosti dílčích regulátorů a jejich fungováni navenek, vůči podnikatelům i domácnostem. Izolovanost dílčí ekonomické regulace, nesouměřitelná kritéria, nepoměřování sociální únosnosti v souvislostech všech síťových odvětví je zdrojem nejistoty a nedůvěry vůči regulaci. V některých případech nelze vyloučit ani podíl státu na tvorbě zisku poskytovatelů služeb z těchto příspěvků.

Cílovému stavu proto odpovídá ekonomická a cenová regulace ve všech předmětných oblastech v gesci NRÚ. Vzhledem k přímému dopadu na operátory a uživatele jde o zavedení praxe „jedněch dveří“. Praktické provedení však vyžaduje postupné kroky, které by vycházely ze stávající právní úpravy a postupného sbližování postupů (konvergencí) již v současném výchozím uspořádání.

Podmínkou efektivního sjednocení a následného fungování ekonomické regulace je souběžná analýza a hodnocení dopadů postupných kroků v jednotlivých síťových službách v jejich vzájemné podmíněnosti. Pokud z tohoto procesu vyjdou principiálně jednotná návazná cenová rozhodnutí (byť procesně odlišně pojatá) a nápravná opatření, lze předpokládat nejen zvýšenou efektivitu, popř. úspory v oblasti sociální politiky státu, ale i další kvalitativní skok při odstraňování překážek podnikání v síťových odvětvích.

4.3 KVALITA SLUŽBY

Dalším důležitým požadavkem regulace je nastavení minimálních standardů kvality, a to nejen služby, ale i produktu (zboží). Patří sem i péče o infrastrukturu či správa vzácných a omezených zdrojů a podmínek a též mezinárodní koordinace.

Kvalita služby vymezuje povinnosti operátora v síťovém odvětví k dodržení určitých podmínek a technických standardů služby ve vztahu k jejímu uživateli. Kromě požadovaného užitečného efektu, prakticky vždy, vzhledem k charakteru síťové služby, odráží i základní požadavky na lidskou bezpečnost a určitou záruku před ekonomickými škodami a poškozením životního prostředí.

Pokud je základní kvalita služby definována jako jednotný standard, je její stanovení, kontrola a regulace rovněž východiskem pro cenovou regulaci.

I v pohledu na současný stav regulace kvality služby je patrná institucionální i formálně právní nejednotnost. Příčiny leží zčásti ve vytváření odvětvových rámců postupně a odděleně na úrovni evropské úpravy a rozhodování EK, odvozených z požadavků kladených na změny jednotného trhu.

V energetice jsou vyhláškami č. 540/2005 Sb. a č. 545/2006 Sb. stanoveny jednotně ukazatele nepřetržitosti provozu distribuční a přenosové soustavy a standardy pro obnovu


přepravy plynu do odběrného místa, dále standardy spolehlivosti dodávek a kvality produktu (např. napětí, frekvence, kvalita plynu).

Odlišná situace je v elektronických komunikacích, kdy ČTÚ je oprávněn svým rozhodnutím uložit podnikateli dle § 71 zákona o elektronických komunikacích požadavky na zajištění minimální kvality služeb, včetně informačních povinností atd. Dále ČTÚ stanoví opatřením obecné povahy dle § 47 zákona o elektronických komunikacích parametry kvality a výkonnostní cíle univerzální služby a obsah, formu a způsob informační povinnosti. V poštovních službách jsou parametry univerzální (základní) služby (rychlost, spolehlivost, pravidelnost, hustota obslužných míst, úroveň informovanosti) na rozdíl od elektronických komunikací je stanovena obecně závazným předpisem – vyhláškou ČTÚ č. 464/2012 Sb.

Zcela nevyvážená situace při stanovení kvality služby je oblasti vodovodů a kanalizací. Zatímco pro produkt (pitnou vodu, úroveň čištění odpadních vod) je kvalita služby vymezena striktně, pro samotné služby VaK obecně závazné normy kvality neexistují. Nahrazují je různě uspořádaná a podrobná ustanovení provozních smluv nebo všeobecných podmínek dodávky, v jejichž vyjednávání a formulaci zastupuje uživatele zpravidla vlastník infrastruktury nebo přímo operátor. Prvky kvality služby spojené s bezpečností, přerušením nebo omezením dodávky pouze velmi zprostředkovaně regulují požadavky na obnovu infrastruktury6, bez účinných kontrolních a sankčních nástrojů.

V podstatě obdobná situace je i v odvětví teplárenství, které trpí obdobnými systémovými problémy.

Ve veřejné železniční dopravě kvalitu služeb zajišťuje Smlouva o provozování drážní dopravy uzavřená mezi dopravcem a SŽDC, která stanovuje podmínky pro přidělení kapacity dráhy, přístupu na dráhu apod. Obecné požadavky na kvalitu služeb stanovuje zákon o drahách a vyhláška č. 351/2004 Sb., např. pokud jde o bezpečnost, kvalitu a stav drážních vozidel a způsobilost strojvůdců atd.

Požadavek zajištění regulace kvality služby je motivován především obecným zájmem na ochraně spotřebitele. Zároveň směruje k určení základního standardu služby a vyloučení nechtěných vázaných služeb na základní nutnou dodávku.

Z uvedených důvodů se navrhuje, aby ve všech oblastech probíhalo stanovení standardů kvality služby v gesci NRÚ s výjimkou kvality dodávané pitné vody a odváděné odpadní vody, kde by se kompetence, např. KHS, SZÚ, ČIŽP neměnily. Mělo by však dojít ke stanovení požadavků na kvalitu služeb VaK prostřednictvím právního předpisu v gesci NRÚ.

4.4 DOHLED NAD TRHEM

Předpokladem pro účinný dohled nad trhem jsou jednotné a funkční informační systémy.

Dohled nad trhem v současnosti (mimo působnosti ÚOHS) odpovídá dosavadnímu rozdělení kompetencí mezi jednotlivé příslušné orgány státní správy. ERÚ sbírá a vyhodnocuje informace o energetickém trhu. MPO dále vydává autorizace k výstavbě výroben elektřiny o výkonu 1 MW a více, vybraných plynových zařízení. ERÚ naproti tomu

6 Povinnost zpracovat a aktualizovat 10letý Plán financování obnovy VaK podle Vyhlášky č. 428/2001 Sb.


vydává licence pro podnikání v energetických odvětvích (výjimky jsou stanoveny energetickým zákonem). ERÚ uděluje certifikáty nezávislosti pro provozovatele přenosové soustavy a provozovatele přepravní soustavy.

Stejně tak v oblasti elektronických komunikací ČTÚ eviduje oprávnění k podnikání a vede evidenci podnikatelů a vydává a uděluje oprávnění k využívání radiového spektra. V poštovních službách ČTÚ zajišťuje sběr a zveřejnění dat o trhu v oblasti elektronických komunikací a vede evidenci podnikatelů na základě jejich oznamovací povinnosti. Omezeně též poštovních služeb.

Oblast vodovodů a kanalizací se z podstaty věci vymyká modelu jednotného informačního místa, když MZE vede výkaznictví (sběr a vyhodnocování dat) v oboru VaK, mj. i prostřednictvím krajských hygienických stanic (KHS, SZÚ) ohledně kvality pitné vody, kdežto MŽP zabezpečuje výkaznictví v oblasti odpadních vod a čistírenských kalů prostřednictvím ČIŽP a prostřednictvím SFŽP vede výkaznictví o cenotvorbě u projektů financovaných z OPŽP. Benchmarking v oblasti VaK není formálně zaveden, dopracovává se však metodika.

I ve veřejné železniční dopravě se situace s novou právní úpravou komplikuje, když vedle Drážního úřadu, který vydává licence k provozování drážní dopravy, bude vykonávat dozor podle zákona o drahách Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře. SŽDC přiděluje kapacitu dopravní cesty, je-li státní7.

I při plnění tohoto požadavku regulace lze vysledovat vážnou neefektivitu s dopadem na státní rozpočet spojenou s vysokou administrativní zátěží pro orgány veřejné správy. Příčinou je zejména nezbytnost duplicit, které zvyšují provozní a personální náklady na podpůrné činnosti zejména v oblasti výkaznictví, reportingu a benchmarkingu v oblasti IT, evaluace, auditů a právní podpory dohledu nad trhem. Přitom se v principu jedná o blízké takřka společné procesy.

V rámci dohledu nad trhem je perspektivní sběr a vyhodnocování informací, benchmarking, výkaznictví i udělování oprávnění podnikat v daném odvětví svěřit gesci NRÚ. Efektem není jen sloučení a formální úspory z využití společných technických a ICT prostředků pro přenos, sběr a zpracování dat, ale také možnost pozitivní synergie při modernizací dosud odvětvových systémů, dohled nad sektorem síťových odvětví jako celku a v neposlední řadě transparentnost mechanismů regulace.

4.5 KONTROLNÍ ČINNOST

Shora uvedeným kompetencím a požadavkům na kvalitu služeb, na soulad podmínek pro provoz či vydanou licenci, na dodržování povinností daných zákonem a rozhodnutí musí odpovídat i požadavek odpovědnosti za kontrolu dodržování těchto povinností a odpovědnosti za udělování sankcí, popř. nápravných opatření při neplnění nebo porušení daných povinností.

Dosud v kontrolní činnosti dochází k duplicitám a vícenákladům způsobeným roztříštěností pravomocí. Např. v energetice vykonává dozor nad dodržováním energetického zákona, zákona o podporovaných zdrojích energie, zákona o cenách a přímo aplikovatelných

7 Síť cca 9 500 km železničních tratí tvoří 9468 km ve vlastnictví státu a přes 100 km regionálních tratí vlastněných jinými subjekty (2012).


norem EU a ukládá pokuty a opatření k nápravě ERÚ. Nad dodržováním zákona o hospodaření s energií vykonává dozor SEI. Kompetence nad dodržováním zákona o cenách v oblasti podporovaných zdrojů energie však zůstala také na SEI. Je otázka, zda nedochází k zbytečnému tříštění sil a prostředků. V oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb, je kontrolní činnost především v působnosti regulátora. ČTÚ vede správní řízení pro porušení cenových předpisů, vykonává dozor podle zákona o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti, vykonává dozor podle zákona o provádění mezinárodních sankcí v oblasti elektronických komunikací a konečně vykonává dozor i podle zákona o provádění mezinárodních sankcí v oblasti poštovních služeb.

Tradičně zcela oddělené jsou kompetence v oblasti regulace kvality služeb vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. MZE určuje rámec pro podmínky zajištění bezpečnosti, kontinuity a dalších podmínek dodávek v rozsahu kvalifikačních požadavků na provozovatele. MZD provádí, kontrolu kvality pitné vody (prostřednictvím SZÚ, Zdravotních ústavů, Hygienických stanic). MŽP kontroluje kvalitu odpadních vod a nakládání s odpady (kaly) prostřednictvím ČIŽP. MF, KÚ a ORP vykonávají cenovou kontrolu. Kraje dále ovlivňují kvalitu a dostupnost služeb VaK přípravou a realizací Plánů rozvoje VaK území kraje.

S novou právní úpravou dochází nově i k rozdělení kompetenci při kontrolní činnosti u veřejné železniční dopravy. MD a ÚPDI mají provádět cenovou kontrolu. Drážní úřad kontroluje řízení bezpečnosti a práv cestujících v dopravě. Drážní inspekce provádí výkon kontroly v oblasti prevence mimořádných událostí.

Z uvedeného plyne, že i v tomto úseku regulace jsou možnosti úspor výdajů státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů. Zažitý systém představuje i administrativní zátěž pro orgány veřejné správy. Bylo by proto nanejvýš žádoucí zastavit další znepřehledňování právní úpravy, správních řízení a postupů a růst entropie sloučením požadavků na výkon kontrolní činnosti, tak aby tento výkon probíhal v souladu s principy transparentnosti a legitimního očekávání. Zdlouhavé soudní procesy účastníkům často dávají za pravdu, což se negativně zpětně v důsledku nesprávného úředního postupu a potažmo náhrad škod odráží i při hodnocení dopadů na veřejné rozpočty.

Provádění kontrol, stanovování nápravných opatření a udělování sankcí a souvisejících správních řízení by měl přednostně vykonávat NRÚ. V rozsahu cenové regulace vše, u kvality služeb, jen tam, kde NRÚ stanovuje standardy kvality. Pokud jde o kontrolu plnění dalších zákonných povinností či povinností z rozhodnutí je třeba působnost NRÚ posoudit případ od případu, např. je otázkou, zda působnost SEI nerozdělit mezi NRÚ a MPO nebo krajské úřady (v případě dohledu nad dodržováním povinností stanovených zákonem o hospodaření energií).8

Dále v předmětné oblasti VaK NRÚ postupně převezme kompetence stávajících dílčích regulátorů9 a vymezí se vůči regionální a lokální vlastnické regulaci na úrovni veřejné správy, která je specifikem tohoto oboru.

8 Součástí procesu formování NRÚ a soustředění kompetencí v regulaci síťových odvětví je i zpřesnění a potvrzení nyní „roztroušených“ kompetencí v regulaci síťových odvětví na jednotlivých úrovních a státní a veřejné správy.

9 V rámci zformování a převzetí samostatného regulátora VaK v přechodném období nebo již přímo v rámci NRÚ.


4.6 ŘEŠENÍ SPORŮ

Posledním požadavkem jednotné regulace, ne však nejméně problematickým, je požadavek na rozhodování ve sporných řízeních. Problematika řešení sporů se dělí na spory spotřebitelské a spory mezi ostatními subjekty na trhu.

Pokud jde o spotřebitelské spory je žádoucím řešením mimosoudní urovnání sporů. V energetice zajišťuje mimosoudní urovnání sporů MPO a v oblasti elektronické komunikace a poštovních službách ČOI . V ostatních oblastech řešeno není.

V současném stavu, ERÚ rozhoduje v prvním i druhém stupni spotřebitelské spory mezi zákazníky a držiteli licencí a spory mezi držiteli licencí podle energetického zákona a správního řádu. ČTÚ rozhoduje v prvním i druhém stupni. Spotřebitelské spory mezi odběratelem a provozovatelem VaK řeší obecné soudy a v případě, že smlouva nepočítá s arbitrážním řešením sporů, řeší obecné soudy i spory mezi vlastníkem a provozovatelem VaK. V oblasti veřejné železniční dopravy byl zvolen zcela odlišný přístup. Drážní úřad rozhoduje v prvním stupni spory mezi provozovatelem dráhy a dopravcem obecně a MD je pak odvolacím orgánem. S novou legislativou pak Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře bude rozhodovat v prvním i druhém stupni spory mezi provozovatelem dráhy a dopravcem při přidělování kapacity jednotlivým dopravcům.

Ačkoliv ve všech síťových odvětvích lze při řešení sporů nalézt společné základní zásady pro spravedlivé a pokud možno rychlé vyřešení sporů, praktické výsledky v jednotlivém odvětví tyto požadavky nesplňují. Nejednotnost agend v současné podobě má zejména z pohledu odběratele povahu duplicitní činnosti regulátora a tak se také zajištění těchto agend projevuje v činnosti a nákladech regulátorů. Ačkoliv jde často při řešení sporů o mnohostupňové rozhodování, a i když rozhoduje nezávislý úřad, vyžaduje se přezkum soudem v plné jurisdikci, což je iracionální a v rozporu se zásadou hospodárnosti.

Navrhuje se sjednotit systém sporných řízení s využitím redukce soudního řízení v plné jurisdikci. Pravomocné rozhodnutí NRÚ by podléhalo kasační stížnosti k NSS.

Z těchto důvodů se navrhují zřídit v rámci NRÚ správní senáty, které budou nezávislým a nestranným orgánem schopným věc posoudit i po odborné stránce. Do rozhodovacího procesu totiž budou vedle právníků zapojeny i osoby, které sice nemají právnické vzdělání, ale naopak získaly vzdělání a zkušenosti z věcných oborů. Tyto osoby budou vykonávat funkci odborných přísedících. Navrhuje se, aby odborné přísedící pro jednotlivé obory jmenovala (ev. na návrh předsedy NRÚ) vláda za předpokladu dodržení nezávislosti. Zákon stanoví předpoklady pro výkon funkce odborného přísedícího a délku funkčního období přesahující délku funkčního období vlády. Počet senátů dle jednotlivých oborů stanoví předseda NRÚ interním předpisem. Rozdělení práce (přidělení případů) správních senátů upraví jednací řád. Předsedy senátů jmenuje rovněž vláda. Předseda NRÚ bude jen jakýmsi „manažerem“ správních senátů, který bude prostřednictvím podpůrných složek NRÚ zajišťovat organizační, personální a technické zabezpečení fungování správních senátů. Předseda NRÚ nesmí zasahovat do rozhodování v jednotlivých případech.

Šlo by o zavedení speciální úpravy ve vztahu k § 89 odst. 1 a § 152 správního řádu. Správní senáty nebudou koncipovány jako nadřízené správní orgány ve vztahu k jiným správním orgánům. Správní senáty NRÚ budou rozhodovat v druhostupňovém řízení o odvolání, a to mimo rámec vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Tato koncepce není


v rozporu se správním řádem (zák. č. 500/2004 Sb.), který ve svém § 89 připouští odvolací správní orgán jiný než nejblíže nadřízený správní orgán. Obecná nadřízenost správních orgánů se bude řídit stejnými pravidly jako doposud, dosavadní hierarchie úřadů zůstane zachována. Tam, kde správní řád odkazuje na nadřízený správní orgán, se bude postupovat dle dosavadní hierarchie.


5 PROJEKT JEDNOTNÉ REGULACE

Projektem jednotné regulace se označuje cílový stav sjednocení regulace v alternativě jednotného regulační kapacity, reprezentované Národním regulačním úřadem (NRÚ).

Metodicky je kompromisem mezi popisem výhledového stavu (stavu v letech 2022–2024) a možnostmi odvozenými od současných parametrů a poznatků fungování dílčích regulátorů. Důvodem tohoto přístupu (který zdůrazňuje spíše statické vlastnosti regulační kapacity než dynamické faktory, které na ní působí) je fakt, že parametry cílového stavu lze s vyšší spolehlivostí odvodit z dat a údajů o uspořádání a provozu stávajících regulátorů (tvrdá data) než odhadovat tyto parametry od stávajících a tím méně budoucích požadavků na regulaci.

S přihlédnutím k vazbě na obecný evropský rámec regulace síťových odvětví a segmentů služeb obecného (ekonomického zájmu) lze konstatovat, že EU principiálně neurčuje způsob institucionálního zajištění regulace na národní úrovni členských států.

Dále připouští, alespoň pro služby síťových odvětví, které podléhají povinnostem veřejné služby, popř. jsou organizovány jako ne-hospodářské služby obecného zájmu, jejich zvláštní režim a výjimky i ve vztahu jednotným pravidlům volného trhu v rámci EU (Čl. 16 a 14 Smlouvy o fungování EU, Protokol č. 26 o službách obecného zájmu), jako právo uplatňované na úrovni členských států.

Z uvedeného je patrné, že již ve výhledovém horizontu (5–7 let) je realistické počítat s novými požadavky na národní kapacitu v regulaci síťových odvětví, a to ze dvou zdánlivě rozdílných důvodů. Prvním je snaha co nejlépe sjednotit podmínky pro podnikání v členských státech EU. Ta je v dosavadních východiscích národních regulátorů adekvátně zastoupena, a bude se jistě dále prohlubovat. Druhým je dosažení a udržení, zčásti též obnovení, adekvátního postavení občanského uživatelského sektoru (domácností).

Pro přístup k projektování jednotného regulátora, který volí současný stav jako nejlépe popsané a nejspolehlivější východisko to znamená počítat s vývojem a rozvojem regulace síťových odvětví jako výchozí premisou a nezbytný růst regulační kapacity (včetně personálních, provozních, investičních aj. nákladů) – pokud nebude zásadně předbíhat nárůst požadavků na regulaci – jako nutný a v zásadě „zdravý“ rys jednotného regulátora.

Další popis projektu zahrnuje hlavní standardních částí studie proveditelnosti a je založen na KPSP KPMG-GTA (2016).

5.1 MANAGEMENT PROJEKTU A ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ

Tato podkapitola vymezuje návrh struktury funkčního organizačního uspořádání NRÚ, včetně návrhu kompetencí vedoucích pozic a způsobu jejich volby. Mezi základní vstupy pro tuto část je zohlednění současného stavu u regulátorů trhu (ČTÚ a ERÚ) a dále pak koncept organizačního uspořádání německého regulátora.

Organizační struktura NRÚ


Výkon kompetencí úřadu byl navržen tak, aby byl realizován v ucelených organizačních jednotkách, kde je možno realizovat činnosti s maximálním využitím synergií a zároveň tak, aby byly respektovány závěry z provedené analýzy současného stavu, ze kterých vyplývá, že současné nastavení výkonu činností pro jednotlivé agendy je pro předmětné oblasti natolik specifické jednotlivé, že aktuálně neumožňuje přímo sjednotit či zavést standardizovaný procesně orientovaný model regulace v ČR pro všechny předmětné oblasti. Výsledkem těchto závěrů (a zároveň inspirací ze zahraničí) je organizačního uspořádání NRÚ vycházející z následujících předpokladů:

NRÚ bude zajišťovat výkon činností v oblastech regulace, které v současné době zajišťuje ERÚ, ČTÚ a Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále ÚPDI) a v rámci předmětné oblasti VaK postupně10 převezme činnosti, které jsou v současné době rozptýlené mezi více subjekty a institucí;

Organizace NRÚ je strukturována jako vícestupňová:o Rada NRÚ:

Předseda NRÚ a místopředsedové (přičemž každý místopředseda řídí jednu sekci, s výjimkou Provozní sekce),

o Rada za každou předmětnou oblast (vede místopředseda),o Poradní výbory pro každou z předmětných oblastí a poradní orgán Rady NRÚ,o Sekce (dle předmětných oblastí) včetně regionálních pracovišť (výkonné

útvary),o Provozní sekce (podpůrné útvary).

Kompetence NRÚ

Dále naznačené řídicí kompetence jsou variantou kompatibilní s ostatními části studie Projektu. Jejich konkrétní nastavení bude výsledkem legislativního procesu. Jedná se o:

Řešení nezávislosti NRÚ jeho samostatným postavením na horizontální úrovni resortů kompetentních v jednotlivých předmětných odvětvích, které mají kompetenci metodického a koncepčního vedení;

Jmenování Rady závisí na zařazení NRÚ v rámci státní institucí. Mělo by zajistit nezávislost NRÚ i návaznost řešení oprávněných operativních problémů ve vztahu ke kompetencím vládní exekutivy;

Vyváženým řešením v tomto případě by mohla být návrhová pravomoc resortů k jmenování odborně profilovaných členů Rady na jedné straně a pravomoc vlády ve vymezených případech uskutečnit změnu předsedy (předsedkyně) NRÚ z členů rady jmenovaných prezidentem ČR mimo základní mechanismus střídání, popř. i na úrovni místopředsedů.V čele NRÚ stojí Rada Národního regulačního úřadu (dále jen „Rada NRÚ“), která má

5 členů a vykonává řídicí kompetence celého úřadu. Jeden z členů Rady NRÚ je předsedou (předsedkyní) Rady NRÚ. Předseda řídí činnost Rady NRÚ, v jeho (její) nepřítomnosti řídí její činnost jím pověřený člen Rady NRÚ.

10 Jejich sloučením v přechodném období a zahrnutím do NRÚ, nebo v přímo v procesu formování NRÚ.


Funkční období členů Rady NRÚ je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady NRÚ do funkce předsedy Rady NRÚ, přičemž je jmenován vždy na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě NRÚ. V čele NRÚ tedy stojí předseda a čtyři místopředsedové (členové Rady NRÚ). Rada NRÚ má k dispozici Poradní orgán NRÚ na zajištění výkonu řídicích kompetencí.

Pro každou z předmětných oblastí je v rámci NRÚ zřízena příslušná sekce (Sekce energetických odvětví, Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb, Sekce vodovodů a kanalizací, Sekce dopravy), která je řízena dílčí radou (Rada pro energetická odvětví, Rada pro elektronické komunikace a poštovní služby, Rada pro vodovody a kanalizace) Sekce dopravy, pak zřízenou Radou pro regulovanou dopravu. Samostatně je navrhována sekce kontroly společná pro všechny předmětné oblasti.

Hlavní (klíčové) kompetence

Hlavní kompetence NRÚ jsou definovány na základě zpracovaných základních pilířů regulace. Hlavní kompetence NRÚ jsou v navrhovaném funkčně organizačním uspořádání zajišťovány jednotlivými odbornými sekcemi (Sekce energetických odvětví, Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb, Sekce VaK a Sekce dopravy). Každou z uvedených sekcí řídí jeden z místopředsedů.

Mezi hlavní (klíčové) kompetence vykonávané NRÚ patří: výkon ekonomické regulace (mezi agendy patří zajištění cenové regulace podle

zákona či jiných právních předpisů), zajištění kvality služby (mezi agendy patří nastavení minimálních standardů služby,

nastavení minimálních standardů produktu/zboží, nastavení péče o infrastrukturu, výkon mezinárodní koordinace, správa vzácných zdrojů),

provádění dohledu nad trhem (mezi agendy patří výkon autorizace subjektů, licencování, kontrola výkaznictví a sběr dat (včetně zveřejňování), provádění benchmarkingu),

řešení sporů (mezi agendy patří řešení spotřebitelských sporů a sporů ostatních subjektů na trhu),

zpracování a naplňování strategické koncepce (mezi agendy patří příprava prováděcích předpisů, příprava strategií, realizace vzdělávací činnosti, provádění harmonizace (EU, mezinárodní),

výkon kontrolní činnosti (kontrola povinností (centrální, regionální) u provozovatele, vlastníka, poskytovatele služeb, stanovení sankcí).

Podpůrné činnosti

Podpůrné činnosti NRÚ jsou zajišťovány Sekcí provozní, v jejímž čele stojí ředitel. Tyto kompetence jsou zajišťovány jednotně pro celý NRÚ a patří mezi ně například:

administrativní podpora řídících pracovníků (tj. vedení NRÚ), finanční řízení, řízení lidských zdrojů, právní podpora (obecné právo, včetně realizace veřejných zakázek), správní řízení, správa informačních technologií,


zajištění provozu (vč. centrální dopravy) a hospodářské správy (nemovitostí, majetku, vozového parku a to vč. údržby),

zajištění komunikace s veřejností a prezentace úřadu, projektové řízení, výkon interní auditu (nezávislá kompetence, přímo podřízená předsedovi úřadu).

Zajištění kompetencí jednotného NRÚ

V následujících odhadech jsou jednak převzaty aktuální personální a finančních parametry z evidence samostatných regulačních úřadů ERÚ a ČTÚ, jednak provedeny odhady zajištění kompetencí v rámci současných odvětvových (doprava) nebo dílčích (VaK) regulátorů na úrovni složek ústředních orgánů státní správy. Pro oblast dopravy je využito odhadu podílu regulační činnosti ve složkách MD, do jejichž kompetence je regulace svěřena. V případě VaK, kde regulaci zajišťuje více dílčích regulátorů, jsou pak odhady odvozeny od kapacit příslušných útvarů ústředních orgánů státní správy kompetentních v regulaci (MZE, MF, MŽP) a váze regulace v jejich agendách. V případě VaK je nutno dále uvažovat s kompetencemi municipalit, jako ve většině případů vlastníků vodohospodářské infrastruktury a zároveň kompetentních na některých regulovaných úrovních (výběr provozovatele a regulace podmínek formou provozní smlouvy, schvalování místní ceny atp.)

Metodicky obtížné jsou i odhady budoucího stavu (kapacity jednotného NRÚ). Obecně platí, že odhad sloučené kapacity je sestaven se samostatného popisu kapacit ERÚ a ČTÚ (dokumentovaných v tabulkách) a kapacit převedených z ostatních složek státní správy. Platí, že některé duplicitní personální i finanční kapacity mohou být zredukovány (př. paralelní regulace VaK na úrovni koordinačního orgánu dílčích regulátorů na MZe a samostatně pro dotovanou oblast na MŽP) a jejich převedením dojde zároveň ke snížení počtu pracovníků a nákladů v složkách, které dosud regulaci zajišťují.

Personální zajištění výkonu kompetencí NRÚ

Pro zajištění výkonu činností NRÚ je třeba v návaznosti na navrženou organizační strukturu stanovit předpokládaný počet zaměstnanců. V rámci obecného vymezení výše jsou převzaty aktuální personální z evidence samostatných regulačních úřadů ERÚ a ČTÚ. Pro oblast odhadu personálního zajištění regulační činnosti ve složkách MD. V případě VaK, jsou odhady odvozeny od kapacit příslušných útvarů ústředních orgánů státní správy kompetentních v regulaci (MZE, MF, MŽP) a váze regulace v jejich agendách.

Současný stav

Odhad navrhovaného počtu zaměstnanců potřebných pro výkon činností NRÚ vychází z počtu zaměstnanců, kteří se v současné době podílejí na výkonu činností v rámci jednotlivých regulačních úřadů (tj. ERÚ a ČTÚ). Vstupními údaji jsou počty zaměstnanců obou těchto úřadů k 1. 7. 2016 a jejich stávající organizační struktury.

Počty zaměstnanců existujících regulačních úřadů byly rozděleny do třech kategorií (v návaznosti na budoucí navrhované kompetence a řízení NRÚ, identifikované v předchozích kapitolách):

vedení úřadu (předseda či rada),


zaměstnanci v odborných útvarech (odborné sekce, včetně sekretariátu předsedy rady či jiných přímo řízených útvarů předsedou organizace),

zaměstnanci v provozních útvarech (personalistika, ekonomika, informatika, správa majetku, administrativa, interní audit, projektové řízení, právní podpora).

Analýzu současného stavu zaměstnanců uvádí následující tabulka 1.

Tabulka 1: Přehled počtu zaměstnanců ERÚ (k 1. 7. 2016) a ČTÚ (k 9. 1. 2017)Organizace/počet zaměstnanců

Vedení úřadu Odborné útvary Podpůrné

útvaryPoměr podpůrné k celkovému počtu Celkem

ERÚ 1 253 41 13,8 % 294ČTÚ 5 556 81 12,7 % 637Celkem 6 809 122 13,1 % 931

Navrhovaný počet pracovníků (viz následující tabulka 2) je rozdělen následovně: vedení úřadu (Rada NRÚ) a vedení za jednotlivé předmětné oblasti (rady), poradní orgány (pro všechny rady), odborné útvary (Sekce za jednotlivé předmětné oblasti), podpůrné útvary (včetně ředitele Provozní sekce a všech sekretariátů vedení

organizace).

Tabulka 2: Přehled navrhovaného počtu pracovníků v příslušných sekcích NRÚ

Oblast / počet zaměstnanců Vedení úřadu

Poradní orgány

Odborné útvary

Podpůrné útvary Celkem

Vedení úřadu 5 5 - 5 15Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb 5 5 553 2 565

Sekce elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství 5 10 250 2 267

Sekce vodovodů a kanalizací 5 5 58 2 70

Sekce služeb dopravy 1 3 23 2 29Sekce společných správních agend a kontroly 1 - 18 1 20

Sekce provozní 1 - - 125 126Celkem 23 28 902 139 1092

Vedení úřadu je tvořeno Radou NRÚ, dále jsou v rámci návrhu stanoveny jednotlivé rady pro příslušné sekce). Rady jsou vždy tvořeny lichým počtem členů (maximálně 5) pro možnost hlasování.

Každá rada má k dispozici Poradní orgán (v navrhovaném počtu min. 3 členů). V rámci Sekce energetických odvětví byl počet členů Poradního orgánu stanoven na 10 z důvodu většího rozsahu zajišťovaných činností pro fakticky čtyři různé oblasti (plyn, teplo, elektrická energie a obnovitelné zdroje).

Počet zaměstnanců v odborných útvarech vychází z aktuálních počtů v organizacích ERÚ a ČTÚ (tj. počty stávajících zaměstnanců z odborných útvarů jsou převzaty). Pro Sekci dopravy vychází navržený počet z důvodové zprávy a schváleného počtu zaměstnanců, kteří přecházejí do ÚPDI. Pro Sekci VaK byl počet zaměstnanců navržen dle současných počtů


zaměstnanců příslušných odborných pracovišť v rámci MF, MZE, MŽP (SFŽP), kteří se mají ve své kompetenci činnosti související s regulací VaK. Tento počet byl navýšen z důvodu nárůstu agend, který by byly v rámci kompetencí NRÚ pro VaK vykonávány. Sekce provozní bude vykonávat činnosti společné pro všechny sekce.

Pro oblast zajištění podpůrných činností (tj. samotný provoz NRÚ) bylo stanovení počtu zaměstnanců provedeno na základě aktuálního poměru těchto zaměstnanců v existujících regulačních úřadech (tj. ERÚ a ČTÚ), který činí 13,1 %. Celkově je tedy v podpůrných útvarech navrhováno 142 zaměstnanců (včetně administrativních pracovníků v sekretariátech a útvaru interního auditu, který je přímo řízen předsedou NRÚ).

Navrhovaný počet zaměstnanců NRÚ je 1 092 a z toho se počítá se 155 zaměstnanci (nad rámec stávajících zaměstnanců ERÚ a ČTÚ) převedenými s příslušnými agendami z dosavadních resortů a s přihlédnutím k novým agendám, které v průběhu 5–7 let v regulaci síťových odvětví přibydou (potřebu reakce na nové agendy je možno vysledovat i ve vývoji pracovníků ERÚ a ČTÚ).

Model organizačního uspořádání NRÚ

Organizační uspořádání vyplývající z výše uvedených kompetencí NRÚ zobrazuje níže uvedený obrázek 1. Model organizačního uspořádání také obsahuje navrhovaný počet zaměstnanců v jednotlivých útvarech na úrovni vedení úřadu a sekcí úřadu.

Detailní rozpad na nižší organizační útvary (včetně počtu zaměstnanců v těchto útvarech) musí být definován v realizační etapě, ve které budou detailně popsány jednotlivé procesní oblasti zabezpečované NRÚ a nároky na jejich zajištění lidskými zdroji.

5.2 TECHNICKÉ A TECHNOLOGICKÉ ŘEŠENÍ PROJEKTU

Technické řešení NRÚ se zabývá zajištěním budoucích kompetencí NRÚ, které souvisí s jeho budoucím uspořádáním (viz předchozí kapitola – organizační struktura NRÚ). Věcná náplň činností NRÚ a jeho kompetence vychází z požadavků na jednotnou regulaci a provedené analýzy současného stavu. Za účelem sjednocení struktury agend regulace v předmětných oblastech bylo navrženo celkem šest základních pilířů regulace. Pilíře reprezentují dílčí prvky jednotné regulace. Aby byl naplněn požadavek jednotné regulace v co největší míře napříč předmětnými oblastmi, návrhový budoucí stav NRÚ plně zohledňuje stávající kompetence existujících regulačních úřadů (tj. ERÚ, ČTÚ, ÚPDI) či konsoliduje roztříštěné kompetence různých subjektů (zejména v oblasti VaK).

Pojem technologické řešení odpovídá osvědčeným administrativním, negociačním, informačním a obecně komunikačním technikám a jejich materiálním, nemateriálním a technickém základům (ITC technologie, ISVS, principy, pravidla, postupy a nástroje zakotvené v legislativě aj.). Jako vzor pro technologické řešení a zároveň všeobecný vzor, bez nutnosti odkazovat na obsáhlé dílčí a teoretické příklady slouží konkrétní uspořádání a praxe funkčních samostatných odvětvových regulátorů (ERÚ, ČTÚ) i obecná praxe jednotek zajišťujících regulaci v rámci kontextu státní a veřejné správy.


Obrázek 1: Navrhované funkčně organizační uspořádání NRÚ

5

5 2

3

5 5 5 11 1

5 2 10 2 5 2 3 2 1 1

555 252 60 25 19 126

z toho 553 250 58 23 18

(Vedoucí provozní sekce)

Sekretariát

Sekce elektronických komunikací a

poštovních služeb

Odborné útvary

Sekce eletroenergetiky,

plynárenství a teplárenství

Odborné útvary

Sekce vodovodů a kanalizací

Poradní orgán Sekretariát Poradní orgán SekretariátPoradní orgán Sekretariát Poradní orgán Sekretariát

Sekce provozní

Odborné útvary

Sekce služeb dopravy

Odborné útvary

Sekce společných správních agend

a kontroly

Odborné útvary

Rada pro elektronické

komunikace a poštovní služby

(Místopředseda - Vedoucí sekce)

Rada pro eletroenergetiku,

plynárenství a teplárenství


Rada pro vodovody a kanalizace


Rada pro služby dopravy

(Místopředseda - Vedoucí sekce) (Vedoucí sekce

společných agend)

Rada Národního regulačního úřadu (Předseda - Vedoucí úřadu)

Sekretariát

Útvar vnitřní kontroly a finančního auditu

Poradní orgán

Sekretariát

Schéma upraveno dle: KPSP KPMG-GTA (2016)

39

Tabulka 3: Návrh budoucího řešení fungování NRÚ (přehled agend zajišťovaných NRÚ)

Pilíř Agendy

Elektronické komunikace a pošty Energetika

Vodovody a kanalizace Veřejná (drážní) dopravaEl.

komunikacePošty Elektřina Plyn Teplo

Ekonomická regulace

cenová regulace dle zákona o cenách (č. 526/1990 Sb.) - - NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚúředně stanovené ceny - - NRÚ NRÚ - - -věcné usměrňované ceny - - - - NRÚ NRÚ NRÚcenové moratorium (vláda) - - - - - - -

cenové regulace podle jiných pravidelNRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ

price cap NRÚ NRÚ - - - - -revenue cap - - NRÚ NRÚ - NRÚ -univerzální služba NRÚ NRÚ - - - - NRÚprovozní podpora - - NRÚ - NRÚ - -kompenzační fond NRÚ - - - - - -

Kvalita služby

nastavení minimálních standardů služby NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚnastavení minimálních standardů produktu/zboží NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ

MZ (SZÚ, ZÚ, KHS), MŽP/ČIŽP, VodÚ NRÚ

péče o infrastrukturu - - NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚmezinárodní koordinace NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ - NRÚspráva vzácných zdrojů NRÚ NRÚ - - - NRÚ -

Dohled nad trhem

autorizace subjektů pro výstavbu stěžejních objektů NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ - -

licencování/přidělení licence k provozu (nad rámec živnostenského oprávnění)

NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ - NRÚvýkaznictví a sběr dat (včetně zveřejňování NRÚ, ČSÚ NRÚ, ČSÚ NRÚ, ČSÚ NRÚ, ČSÚ NRÚ, ČSÚ NRÚ, ČSÚ NRÚ, ČSÚbenchmarking - - - - - NRÚ -

Řešení sporů spotřebitelských NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ -ostatních subjektů na trhu NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ NRÚ

40

Strategické koncepce

tvorba primární legislativyMPO MPO MPO MPO MPO

MZe, MŽP, MZ, MF, MMR MD

tvorba sekundární legislativy NRÚ NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ NRÚ MD, NRÚtvorba strategií MPO, NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ MŽP, MZ, NRÚ MD, NRÚvzdělávací činnost NRÚ NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ NRÚ NRÚharmonizace (EU, mezinárodní) NRÚ NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ MPO, NRÚ NRÚ NRÚ

Kontrolní činnost

kontrola povinnostíNRÚ NRÚ NRÚ, SEI NRÚ, SEI NRÚ, SEI

MZ (SZÚ, ZÚ, KHS), MŽP (ČIŽP, SFŽP), VodÚ, NRÚ NRÚ /DI/SŽDC

sankční činnost NRÚ NRÚ NRÚ, SEI NRÚ, SEI NRÚ, SEI NRÚ NRÚ


5.3 ZAJIŠTĚNÍ INVESTIČNÍHO MAJETKU

K tomu, aby mohl NRÚ vykonávat svoji činnost, bude muset NRÚ pořídit majetek, přičemž se jedná o dlouhodobý hmotný (např. budovy) a nehmotný majetek (např. software) a drobný hmotný (např. telefony, PC) a nehmotný majetek (např. software). V návrhu je počítáno zejména v návaznosti na vznik NRÚ s převodem stávajícího majetku (v členění výše uvedeném) z ERÚ a ČTÚ (případně v té době již fungujícího ÚPDI) na NRÚ.

V prvních letech (v realizační etapě) vzniknou kapitálové výdaje (na zajištění investičního majetku) spojené se zřízením úřadu.

V rámci návrhové části není uvažováno, že NRÚ bude centralizovaně umístěn v nové budově, ale je zohledněn předpoklad, že jednotlivé organizační útvary NRÚ sídlí v původních prostorech slučovaných regulátorů (aktuálně jde o prostory využívané ERÚ, ČTÚ, případně ÚPDI).

Pro nové zaměstnance (vedení NRÚ, oblast VaK, případně přesunuté zaměstnance ÚPDI) bude nutné zajistit nové prostory o velikosti cca 1 860 m2 (155 zaměstnanců * 12 m2) a tyto prostory řádně vybavit nábytkem a zajistit IT výbavu pro nové zaměstnance.

Nové prostory budou zajištěny formou pronájmu (v případě, že se nenajdou vhodné prostory ve vlastnictví státu, které by mohly být pro NRÚ využity), nájemné dále vstupuje do provozních nákladů (běžných výdajů NRÚ).

5.3.1 Kapitálové výdaje NRÚ

Pro stanovení celkové předpokládané výše ročních kapitálových výdajů NRÚ (v provozní etapě) byla využita analýza těchto skutečných výdajů v ERÚ a ČTÚ za roky 2013–2015 a jejich následný přepočet na základní jednotku – 1 zaměstnance úřadu. Výsledná hodnota byla vynásobena celkovým navrhovaným počtem zaměstnanců NRÚ.

Tento přístup byl zvolen z důvodu toho, že v rámci přípravy komplexních podkladů pro studii NRÚ není možné odhadovat, jak bude výše kapitálových výdajů ovlivněna dalšími faktory. Mezi faktory, které mohou konečné hodnoty zásadním způsobem ovlivnit, patří:

politické rozhodnutí s dopadem do finálního schváleného rozpočtu NRÚ, finální umístnění úřadu a potřebné náklady na rekonstrukci či vybavení prostor NRÚ

(nové sídlo x pronájem x stávající budova ve vlastnictví státu), včetně rozhodnutí o případných dislokovaných pracovištích jednotlivých sekcí,

aktuální stav IS využívaných na ERÚ a ČTÚ a možnost jejich provázání / rozšíření, možnost využití jednotného IS pro podpůrné účely (ekonomické, personální systémy)

či potřeba výběru systému nového, stav a potřeba obnovy stávajícího HW, stav a potřeba obnovy dalšího stávajícího majetku (např. vozový park).

Kapitálové výdaje (současný stav)

Pro účely stanovení předpokládávané výše kapitálových výdajů NRÚ na zajištění investičního majetku je uvažováno na základě skutečných kapitálových výdajů a počtu zaměstnanců (systemizovaná místa) za poslední tři roky (2013, 2014 a 2015) u stávajících

42

regulátorů a stanovení jejich přepočtu na 1 zaměstnance. Tyto údaje byly převzaty z výročních zpráv (u ČTÚ) či státních závěrečných účtů kapitoly (u ERÚ) za dané roky, viz tabulka 4.

Tabulka 4: Investiční (kapitálové) výdaje ERÚ a ČTÚ (skutečnost), přepočet na 1 zaměstnance

ROKInvestiční (kapitálové) výdaje – skutečnost (v tis. Kč / rok)

Počet zaměstnanců (systemizovaných míst)

Přepočet (v tis. Kč na 1 zaměstnance / rok)

ERÚ (průměr) 9 797 224 43,72013 13 687 193 70,92014 7 789 224 34,72015 7 915 254 31,2

ČTÚ (průměr) 34 741 622 55,92013 51 804 622 83,32014 6 122 622 9,82015 46 298 622 74,4Průměr - - 52,8

Upraveno dle KPSP KPMG-GTA(2016)

Přepočet skutečně vynaložených kapitálových výdajů na 1 zaměstnance u stávajících regulátorů vychází v průměru 52,8 tis. Kč na rok.

Kapitálové výdaje (navrhovaný stav)

Pro výpočet výše kapitálových výdajů v navrhovaném stavu pro jednotlivé útvary NRÚ byl využit přepočet na základě současného stavu ČTÚ a ERÚ, kdy průměr 52,8 tis. Kč za rok byl vynásoben navrhovaným počtem zaměstnanců v jednotlivých útvarech, viz tabulka 5.

Tabulka 5: Odhad ročních kapitálových výdajů NRÚ

Útvar Navrhovaný počet zaměstnanců

Roční kapitálové výdaje (v tis. Kč)

Vedení úřadu 15 789,00Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb 565 29 719,00

Sekce energetických odvětví 267 14 044,20Sekce VaK 70 3 682,00Sekce dopravy 29 1 525,40Sekce společných správních agend a kontroly 20 1 052,00

Sekce provozní 126 6 890,60Celkem 1092 57 702,20

Upraveno dle KPSP KPMG-GTA (2016)

Při zohlednění navrhovaného počtu zaměstnanců NRÚ ve výši 1 092 jsou roční kapitálové výdaje odhadovány ve výši 57 702,20 tis. Kč.

5.4 ZAJIŠTĚNÍ PROVOZNÍCH ZDROJŮ

V návaznosti na fungování NRÚ a jeho provoz bude nutné zajistit zdroje na jeho krytí. Úvodem je stanovena výše běžných (provozních) výdajů NRÚ, které budou muset být pokryty. Popis zdrojů krytí je uveden v kapitole č. 5.8.


5.4.1 Běžné výdaje NRÚ

Běžné výdaje jsou stejně jako kapitálové výdaje odvozeny od stávající výdajové struktury fungujících regulátorů (ERÚ a ČTÚ).

Běžné výdaje (současný stav)

Pro účely stanovení předpokládávané výše běžných výdajů NRÚ na zajištění provozu je uvažováno na základě skutečných běžných výdajů a počtu zaměstnanců za poslední tři roky (2013, 2014 a 2015) u stávajících regulátorů a stanovení jejich přepočtu na 1 zaměstnance. Tyto údaje byly převzaty z výročních zpráv (u ČTÚ) či státních závěrečných účtů kapitoly (u ERÚ) za dané roky, viz tabulka 6.

Tabulka 6: Běžné (provozní) výdaje ERÚ a ČTÚ, přepočet na 1 zaměstnance

ROK Běžné výdaje – skutečnost (v tis. Kč)

Z toho osobní náklady(v tis. Kč)

Počet zaměstnanců

Přepočet osobních nákladů na 1 zaměstnance(v tis. Kč)

Přepočet běžných výdajů (v tis. Kč na 1 zaměstnance)

ERÚ (průměr) 186 597 137 714 224 614,8 833

2013 163 438 118 584 193 614,4 8472014 186 285 137 273 224 612,8 8322015 210 067 157 284 254 619,2 827ČTÚ

(průměr) 597 410 311 567 622 500,9 960

2013 535 993 294 579 622 473,6 8622014 616 817 309 576 622 497,7 9922015 639 420 330 545 622 531,4 1 028

Průměr - - - 531,1 896,5

Přepočet běžných výdajů na jednoho zaměstnance u stávajících regulátorů vychází průměrně 896,5 tis. Kč za rok (z toho 531,1 tis. Kč činí průměrné osobní náklady na 1 zaměstnance).

Běžné výdaje (navrhovaný stav)

Pro zjištění výše běžných výdajů v navrhovaném stavu pro jednotlivé útvary NRÚ byl využit přepočet na základě současného stavu ČTÚ a ERÚ, kdy průměr 896,5 tis. Kč za rok byl vynásoben navrhovaným stavem zaměstnanců v jednotlivých útvarech.

Nové náklady, které vstupují nad rámec současného stavu do běžných výdajů NRÚ, jsou navýšené osobní náklady, kdy u „vedení úřadu“ byla průměrná výše osobních nákladů (z výpočtu současného stavu) na zaměstnance navýšena z důvodu, že tyto pozice jsou nové a průměrné osobní náklady na tyto pozice jsou reálně vyšší než u ostatních pracovních pozic. V návaznosti na veřejně dostupná data o výši hrubých mezd vedení ČTÚ, byly doplněny běžné výdaje NRÚ o částku 11 533,5 tis. Kč (15 členů vedení, průměrné osobní náklady na člena vedení 1 300 tis. Kč ročně, průměrné roční osobní náklady v současném stavu 531,1 tis. Kč = 15*(1 300–531,1), tj. osobní náklady nad výši průměrných osobních nákladů v současném stavu).


Novou položkou je také nájemné placené u nových prostor, kde budou umístěni noví zaměstnanci NRÚ (vedení, útvary v Sekci VaK a v Sekci dopravy). Nájemné bylo stanoveno ve výši 8 246,23 tis. Kč a v tabulce je hodnota rozpočítána dle počtu zaměstnanců v nových útvarech, viz tabulka 7.

Tabulka 7: Odhad ročních běžných výdajů NRÚ

Útvar Navrhovaný počet zaměstnanců

Navýšené osobní náklady

(v tis. Kč)

Roční nájemné (v tis. Kč)

Roční běžné výdaje (v tis.

Kč)Celkem

Vedení úřadu 15 11 533,50 1 019,85 13 447,50 26 000,85Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb

565 506 522,50 506 522,50

Sekce energetických odvětví 267 239 365,50 239 365,50

Sekce VaK 70 4 895,29 62 755,00 67 650,29Sekce dopravy 29 2 039,70 25 998,50 28 038,20Sekce společných správních agend a kontroly

20 291,39 17 930,00 18 221,39

Sekce provozní 126 112 959,00 112 959,00Celkem 1092 11 533,50 8 246,23 978 978,00 998 757,73

Při zohlednění navrhovaného počtu zaměstnanců NRÚ ve výši 1 092 a nových nákladů (navýšené osobní náklady a nájemné nových prostor) jsou roční běžné výdaje odhadovány v celkové výši 998 757,73 tis. Kč ročně.

5.4.2 Zdroje NRÚ

Zajištění provozních zdrojů bude realizováno čerpáním ze státního rozpočtu ČR. Nicméně je více možností, co vše může být zdrojem těchto čerpaných finančních prostředků:

1) pouze státní rozpočet ČR;2) zdroje od odběratelů/uživatelů, kdy odběratelé/uživatelé platí v ceně za služby v dané

předmětné oblasti také odpovídající výši nákladů na provoz NRÚ (v současnosti tomu tak je u ERÚ a z určitého úhlu pohledu i u ČTÚ);

3) kombinací dvou výše uvedených přístupů.

Bližší popis uvedených zdrojů je v kapitole č. 5.8.

5.5 FINANČNÍ PLÁN A ANALÝZA PROJEKTU

Finanční plán byl zpracován na období 10 let se zohledněním výdajů spojených se zřízením a provozem NRÚ. Finanční plán zahrnuje:

výdaje spojené se zřízením NRÚ (realizační etapa), výdaje spojené s provozem NRÚ.

Pro stanovení výše uvedených položek byly využity veřejně dostupné zdroje (zejména výroční zprávy a zprávy o činnosti stávajících regulátorů – ERÚ a ČTÚ), expertní odhady


zpracovatele (včetně odhadů uvedených v důvodové zprávě k založení ÚPDI) a průzkumy trhu (např. u hrubých cen software, nákupu licencí).

5.5.1 Výdaje na zřízení NRÚ

Výdaje spojené se zřízením NRÚ vzniknou v návaznosti na potřeby: vybavení prostor, kde budou umístěni noví zaměstnanci (nábytek, sítě a další IT

technologie – tiskárny apod.), případně rekonstrukci a přizpůsobení stávajících prostor současných regulátorů,

zajištění IT vybavení pro nové zaměstnance (HW, SW, telefony), rozšíření stávajících informačních systémů (dále jen „IS“), případně implementace

nového jednotného IS (úprava stávajících IS či nákup nových licencí), nákup nových automobilů.

Výdaje na zřízení NRÚ jsou odhadovány: nové IT technologie – 5 000 tis. Kč (síťové prvky, servery, telefonická ústředna,

upgrade stávajících v návaznosti na potřebu propojení technologií či instalace nových v pronajatých prostorech),

nový SW či přizpůsobení stávajících IS – 2 000 tis. Kč (licence, SW pro servery, změny v aktuálně využívaných informačních systémech zejména v oblasti účetnictví, personální systémy případně úpravy se systémy pro výkon hlavní činnosti),

IT a další vybavení pro zaměstnance – 3 100 tis. Kč (20 000 Kč (z toho PC/ notebooky průměrně 12 500 Kč, mobilní telefon 2 500 Kč, laserová tiskárna 3 000 Kč, kancelářské potřeby a další vybavení 2 000 Kč) * 155 zaměstnanců),

dopravní prostředky (automobily) pro vedení a pro sekci vodárenství a sekci dopravy – 11 000 tis. Kč (20 nových vozů * průměrná cena 550 tis. Kč za ks),

pronájem nových kancelářských prostor pro nové zaměstnance (vedení Sekci VaK a případně Sekci dopravy) ve výši ročního nájemného 7 954,8 tis. Kč (1860 m2 * 356,40 Kč/m2/měsíc * 12 měsíců),

administrativní výdaje spojené se vznikem NRÚ ve výši 3 210 tis. Kč (výdaje jsou stanoveny v přepočtu 1 zaměstnance ve výši 2 939,56 Kč, tj. 1 092 navrhovaných zaměstnanců * 2 939,56 Kč), kdy mezi tyto patří:

o výdaje spojené a administrativou a případným přesunem zaměstnanců,o výdaje na nábor nových zaměstnanců,o změna loga, webová a další prezentace NRÚ,o výdaje spojené s interní a externí komunikací změny (informování jak

interních zaměstnanců, tak dalších dotčených subjektů – veřejnost, regulované subjekty) a další.

výdaje na odměnu projektového manažera (uvažován 1 zaměstnanec, průměrná mzda stanovena na základě statistického údajů za 2. čtvrtletí 2016), který řídí realizaci zřízení NRÚ – 1 703,1 tis. Kč (průměrná hrubá mzda 33 445 Kč * odvody zaměstnavatele (34 %) * 38 měsíců, dle časového harmonogramu). Zbývající členové projektového týmu (či pracovních skupin) jsou doplněni z interních zdrojů jednotlivých resortů a stávajících regulátorů.


Výdaje na zřízení NRÚ (realizační fáze) jsou odhadovány ve výši 33 967,9 tis. Kč.

5.5.2 Výdaje na provoz NRÚ

Náklady na provoz NRÚ vycházejí z rozdělení na kapitálové a běžné výdaje. Jejich stanovené hodnoty byly určeny v kapitolách č. 5.3 (Zajištění investičního majetku) a č. 5.4 (Zajištění provozních výdajů). Níže je uvedena sumarizační tabulka 8 těchto výdajů za jeden rok provozu NRÚ.

Tabulka 8: Sumarizační tabulka, odhad ročních celkových výdajů NRÚ

Útvar Roční běžné výdaje (v tis. Kč)

Roční kapitálové výdaje (v tis. Kč) Celkem

Vedení úřadu 26 000,85 789,00 26 789,85Sekce elektronické komunikace a poštovních služeb 506 522,50 29 719,00 536 241,50

Sekce energetická odvětví 239 365,50 14 044,20 253 409,70Sekce VaK 67 650,29 3 682,00 71 332,29Sekce dopravy 28 038,20 1 525,40 29 563,60Sekce společných správních agend a kontroly 18 221,39 1 052,00 19 273,39

Sekce provozní 112 959,00 6 890,60 119 849,60Celkem 998 757,73 57 702,20 1 056 459,93

5.5.3 Finanční plán

Finanční plán (viz tabulka 9 níže) je zpracován na 10 let s tím, že první rok je spojen s realizací zřízení NRÚ a nejsou zde uvažovány kapitálové ani běžné výdaje (tyto jsou dále vynakládány u současných regulátorů). V prvním roce (realizační etapa) bude nutné financovat výdaje spojené se zřízení NRÚ ve výši 33 967,87 tis. Kč. V následujících letech bude nutné zajistit výdaje NRÚ minimálně ve výši 1 056 459,93 tis. Kč ročně (výše výdajů spojených s provozem NRÚ).


Tabulka 9: Finanční plán zřízení a provozu NRÚ (10 let) v Kč

Položka výdajů Rok

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 CelkemZřízení NRÚ 33 967 867 0 0 0 0 0 0 0 0 0 33 967 867

Informační technologie 5 000 000 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 000 000

Informační systémy 2 000 000 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 000 000Vybavení nových zaměstnanců 3 100 000 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 100 000

Dopravní prostředky 11 000 000 0 0 0 0 0 0 0 0 0 11 000 000

Nájem 7 954 848 0 0 0 0 0 0 0 0 0 7 954 848

Administrativní náklady 3 210 000 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 210 000Projektové řízení (manažer) 1 703 019 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 703 019

Provoz NRÚ (kapitálové výdaje a běžné výdaje) 0 1 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9261 056 459

9269 508 139

335

Kapitálové výdaje 0 57 702 200 57 702 200 57 702 200 57 702 200 57 702 200 57 702 200 57 702 200 57 702 200 57 702 200 519 319 800

Vedení úřadu 0 789 000 789 000 789 000 789 000 789 000 789 000 789 000 789 000 789 000 7 101 000

Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb

0 29 719 000 29 719 000 29 719 000 29 719 000 29 719 000 29 719 000 29 719 000 29 719 000 29 719 000 267 471 000

Sekce energetických odvětví 0 14 044 200 14 044 200 14 044 200 14 044 200 14 044 200 14 044 200 14 044 200 14 044 200 14 044 200 126 397 800

Sekce VaK 0 3 682 000 3 682 000 3 682 000 3 682 000 3 682 000 3 682 000 3 682 000 3 682 000 3 682 000 33 138 000

Sekce dopravy 0 1 525 400 1 525 400 1 525 400 1 525 400 1 525 400 1 525 400 1 525 400 1 525 400 1 525 400 13 728 600

Sekce společných správních agend a kontroly 0 1 052 000 1 052 000 1 052 000 1 052 000 1 052 000 1 052 000 1 052 000 1 052 000 1 052 000 9 468 000

Sekce provozní 0 6 890 600 6 890 600 6 890 600 6 890 600 6 890 600 6 890 600 6 890 600 6 890 600 6 890 600 62 015 400

Běžné výdaje 0 998 757 726 998 757 726 998 757 726 998 757 726 998 757 726 998 757 726 998 757 726 998 757 726 998 757 726 8 988 819 535

Vedení úřadu 0 26 000 850 26 000 850 26 000 850 26 000 850 26 000 850 26 000 850 26 000 850 26 000 850 26 000 850 234 007 650Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb

0506 522 500 506 522 500 506 522 500 506 522 500 506 522 500 506 522 500 506 522 500 506 522 500 506 522 500 4 558 702

500

Sekce energetických odvětví

0 239 365 500 239 365 500 239 365 500 239 365 500 239 365 500 239 365 500 239 365 500 239 365 500 239 365 500 2 154 289 500

48

Sekce VaK 0 67 650 290 67 650 290 67 650 290 67 650 290 67 650 290 67 650 290 67 650 290 67 650 290 67 650 290 608 852 610Sekce dopravy 0 28 038 200 28 038 200 28 038 200 28 038 200 28 038 200 28 038 200 28 038 200 28 038 200 28 038 200 252 343 800Sekce společných správních agend a kontroly 0 18 221 386 18 221 386 18 221 386 18 221 386 18 221 386 18 221 386 18 221 386 18 221 386 18 221 386 163 992 475

Sekce provozní 0 112 959 000 112 959 000 112 959 000 112 959 000 112 959 000 112 959 000 112 959 000 112 959 000 112 959 000 1 016 631 000

Výdaje celkem (v Kč) 33 967 867 1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

1 056 459 926

9 542 107 202


5.6 ŘÍZENÍ PROCESŮ A POŽADAVKY (CERTIFIKÁTY) KVALITY

Hlavním přístupem k řízení procesů NRÚ a zajištění požadavků kvality je respektování základních pravidel organizace a řízení státní správy tj. mj. v oblasti majetkové11, finančně -ekonomické12 a personální13 a dále základních principů řízení kvality, řízení rizik a řízení problémů a změn.

Tyto základní principy musí být využity napříč všemi etapami zřízení NRÚ a také v rámci jeho provozu. V této kapitole jsou rozpracovány části řízení kvality a řízení problémů a změn.

Lze odlišit několik odlišných etap, jejich požadavky musí být již obsaženy v základním návrhu:

Přípravná (přechodné období) formování legislativního rámce a harmonizace dílčích přístupů,

Implementace legislativního rámce a technickoekonomická fáze formování instituce, Vlastní provoz, propojování a specializace agend, jejich řízení, kontrola a hodnocení a

zpětná vazba, Vývoj instituce korekce prvků a procesů na základě zpětné vazby a vzniku nových

požadavků.

5.6.1 Kontrola kvality

Kontrola kvality bude ve všech etapách kontinuální, víceúrovňová a týká se všech prvků organizační struktury projektu. Kontrola kvality v průběhu realizace projektu probíhá v souladu s postupem, který byl vytvořen v přípravné etapě. Klíčovou osobou zodpovědnou za průběžné monitorování a finální dosažení požadované úrovně kvality je PM.

ŘV je o naplňování stanovených kvalitativních parametrů výstupu informován v průběžných zprávách. V případě, že se vyskytne problém, který není PM schopen sám vyřešit, příslušná informace je eskalována na ŘV (viz následující podkapitola „Řízení problémů a změn“).

Vedoucí PS jsou zodpovědní za každodenní sledování kvality připravovaných výstupů a v případě jakýchkoliv odchylek od stanoveného plánu reportují PM.

5.6.2 Řízení problémů a změn

Řízení problémů a změn je stejně jako řízení rizik a řízení kvality procesem, který PM nastavuje již v průběhu přípravy projektu (tj. již v přípravné etapě) a který trvá po celou dobu realizace projektu, tedy od jeho zahájení až po jeho dokončení a předání závěrečného výstupu projektu (plného provozu NRÚ).

Cílem řízení problémů a změn není případným problémům či změnám v projektu zabránit, ale to, aby každý problém, či změna byly včas identifikovány, schváleny příslušnou osobou a v případě potřeby byla přijata vhodná opatření.

11 Zákon č. 219/2000 Sb. – o majetku státu.12 Zákon č. 218/2000 Sb. – rozpočtová pravidla.13 Zákon č. 234/2014 Sb. – o státní službě.

50

5.7 DOPAD PROJEKTU NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Zřízení NRÚ ani jeho provoz nebude mít žádný přímý dopad na životní prostředí. V širší souvislosti efektivnosti (viz též 5.8) a roli v dosahování environmentálních cílů udržitelnosti (př. regulace energetických služeb v podmínkách růstu podílu obnovitelných zdrojů energie) je jednotná regulace, jejíž požadavky splňuje projekt NRÚ, nutnou nikoli však postačující podmínkou strategií a cílů udržitelného rozvoje, tedy obsahující potenciál pozitivního environmentálního vlivu.

5.8 HODNOCENÍ EFEKTIVITY A UDRŽITELNOSTI PROJEKTU

Na základní úrovni efektivitu projektu dokumentují efekty spojení stávajících regulačních kapacit ve stejném rozsahu a obdobnými náklady, které vyžadují dnes. Efektivnost pak zahrnuje odhad rozšířený o identifikované nové požadavky a jejich náročnost v poměru k nákladům na jejich zajištění.

K rozšířenému pojetí patří zejména specifické vazby síťových služeb na makroekonomické procesy a problémy, k oblasti sociálních a environmentálních problémů a cílů, komplexní podobu síťových služeb reflektující celou soustavu od zdrojů, přes infrastrukturu, její provozování až po různé typy užití se zvláštním důrazem na konečného uživatele, nových formám a oblastem vznikajícím v rámci síťových služeb a jejich relevantním okolí a k evropskému regulačními rámci s ohledem na jeho propojení s prvky a postupu regulace na národní úrovni.

Toto hodnocení navrhovaného nástroje (způsobu dosažení) jednotné regulace síťových odvětví proto nelze zaměňovat za určení společenského efektu jednotné regulace, zejména pro zvýšení jistoty podnikatelského prostředí (eliminace neoprávněných soutěžních výhod pro účastníky trhu odvozených z přístupu k síťovým službám), dosažení adekvátního místa uživatelského sektoru domácností jako závislého na veřejných službách síťových odvětví a jeho udržení, řešení nových výzev plynoucích ze vzájemného ovlivňování předmětných oblastí, adaptace k technologickým a společenským změnám (např. obnovitelné zdroje, zcela nový a rostoucí typ samozásobení – např. domácí fotovoltaika, formy sdílené ekonomiky aj.) a v neposlední řadě i odolnost společnosti a ekonomicky v oblasti bezpečnosti (ať již ve vztahu k přírodním nebo antropogenním hrozbám).

Prokázání reálnosti a udržitelnosti projektu jednotného regulátora síťových odvětví v ČR pak ukazuje, že pokud vzniká potřeba perspektivní, pružné, vícestranné a robustní autority při regulaci síťových odvětví a služeb, pak proti ní leží realistické a poměrně dobře a komplexně popsané, proveditelné, řešení.

Efektivitu NRÚ lze spatřovat především ve sjednocení metodických přístupů a postupů u těch agend, které jsou pro předmětné oblasti shodné anebo podobné, ve sjednocení a následném využívání informačních systémů, jak pro interní chod NRÚ, tak i pro sběr a vyhodnocení dat, tj. analytické činnosti a v neposlední řadě sjednocením přístupu ke kontrolám, ukládání sankcí a případnému řešení sporů napříč předmětnými oblastmi. Do širšího výčtu prostředků, které mohou být použity společně, je spotřební materiál, služby autoparku, ekonomické a administrativní činnosti, zajišťované jednotně, legislativní a správní činnosti atp.


Efektivitu NRÚ lze spatřovat především ve sjednocení metodických přístupů a postupů u těch agend, které jsou pro předmětné oblasti shodné anebo podobné, ve sjednocení a následném využívání informačních systémů, jak pro interní chod NRÚ, tak i pro sběr a vyhodnocení dat, tj. analytické činnosti a v neposlední řadě sjednocením přístupu ke kontrolám, ukládání sankcí a případnému řešení sporů napříč předmětnými oblastmi. Do širšího výčtu prostředků, které mohou být použity společně, je spotřební materiál, služby autoparku, ekonomické a administrativní činnosti, zajišťované jednotně, legislativní a správní činnosti atp.

Pro hodnocení efektivity je zásadní pojetí NRÚ jako jednotné regulační instituce, schopné zahrnout a dosáhnout:

a) Stávající regulační kompetence v regulovaných oblastech odvětví (trhů) zařazených k odvětvovým nebo dílčím regulátorům. Efekty sloučení regulačních kapacit spočívají v eliminaci duplicit a postupném sdílení některých společných agend.

b) Regulační kompetence a nástroje, které ve stávající regulaci chybí a nejsou ustaveny, ale jsou mimořádně významné z důvodů makroekonomických vazeb síťových odvětví a jejich regulace (hospodářská, sociální, bezpečnostní a environmentální politika, rehabilitace finální spotřeby jako součásti síťových služeb a jejich regulace), vazeb na evropský rámec a ve směru k regionálním a místním úrovním, tam kde to odpovědnost státu a charakter problémů vyžaduje. Vytvoření regulace na této úrovni převezme a především doplní funkce dosud nahrazované jinými složkami státní správy a proto je její vliv na celkový efekt i úspory veřejného sektoru velmi obtížně kvantifikovatelný. Tuto úroveň regulace síťových odvětví je možné konstituovat pouze na jednotné úrovni. Efekty tohoto typu nejsou v jiném uspořádání dosažitelné.

c) Nové faktory a výzvy, které ovlivní základní charakteristiky síťových služeb (dostupnost, bezpečnost, přijatelnou cenu, udržitelnost infrastruktury), ale nejsou dosud integrovány regulaci síťových trhů (př. „trh“ alternativních zdrojů a služeb a jejich sdílení), ani do nepřímých regulačních kompetencí a nástrojů (př. požadavky na krizovou spolupráci, bezpečnostní spolehlivost dodavatelů). Závazky tohoto typu regulace je nutno očekávat i v rozvoji dílčích regulátorů. Jejich jednotné řešení (v rámci jednotných kompetencí) je potenciálně úspornější a není v jiném uspořádání dosažitelné.

d) Sjednocení postupů a instrumentáriem cenové regulace, dozoru nad trhy, monitoringu, vyhodnocování a implementace makro kominických výzev, dopadů a cílů v regulační praxi, kontroly, řešení sporů a posílení jednotného postoje a role při vytváření evropských regulačních rámců pro dílčí – povinně regulované – části síťových odvětví. Tuto úroveň regulace síťových odvětví, kterou je možné konstituovat pouze na jednotné úrovni. Koordinací je dosažitelná pouze částečně a bez zahrnutí širších a nových úkolů.


Na udržitelnost NRÚ lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu, a to jako na udržitelnost věcnou, tj. zda má anebo nemá NRÚ v takovéto podobě existovat, a na udržitelnost finanční, tj. z jakých zdrojů a v jakých objemech může být NRÚ financován.

ČR je vázána evropským regulatorním rámcem pro regulaci elektronických komunikací a poštovních služeb a energetiky (elektřiny a plynu) a perspektivně i dopravy tím, že musí být zřízen pro tyto oblasti nezávislý regulační úřad. Unijní práva stanoví požadavky na nezávislost regulačních úřadů na politických a podnikatelských vlivech, některé požadavky na ustanovení vedení těchto regulačních úřadů, ale obráceně nijak nebrání, aby funkci dvou nebo více regulačních orgánů nemohl vykonávat jeden správní orgán, budou-li dodrženy požadavky na postavení, nezávislost a pravomoci jak pro odvětví energetiky, tak elektronických komunikací. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že udržitelnost NRÚ v takové podobě, jaká je navrhována (jednotný nezávislý regulátor pro všechny předmětné oblasti), je věcí víceméně politickou. ČR je vázána povinností regulovat předmětné oblasti na úrovni státu, nezávislou autoritou. Žádné nařízení či závazek neurčuje organizační a institucionální formu národního regulátora

Finanční udržitelnost NRÚ je zajištěna tak, že potřebné finanční prostředky jsou čerpány ze státního rozpočtu ČR. Nicméně je více možností, co vše může být zdrojem těchto finančních prostředků:

pouze státní rozpočet ČR, zdroje od odběratelů/uživatelů, kdy odběratelé/uživatelé platí v ceně za služby v dané

předmětné oblasti také odpovídající výši nákladů na provoz NRÚ (v současnosti tomu tak je u ERÚ a z určitého úhlu pohledu i u ČTÚ),

kombinací dvou výše uvedených přístupů. Financování NRÚ odběrateli/uživateli (prostřednictvím státního rozpočtu ČR), může

být za předmětné oblasti provedeno rozdílně. Nicméně lze navrhnout, aby náklady na NRÚ byly odběrateli/uživateli hrazeny v ceně dodávky obdobným způsobem, jakým jsou v současnosti hrazeny náklady na činnost ERÚ, tj. jako zvláštní poplatek na činnost ERÚ. Sazba poplatku je stanovená pro odvětví elektroenergetiky rozpětím za každé odběrné místo a pro odvětví plynárenství rozpětím za množství spotřebovaného plynu. Tento přístup lze použít pro předmětné oblasti energetických odvětví, VaK a dopravy. Naopak u předmětné oblasti elektronické komunikace a poštovní služby je, respektive musí být přístup odlišný.

V současnosti platné rozpětí sazeb pro stanovení poplatku na činnost ERÚ navrhujeme ponechat ve stávající výši.

V případě hrazení nákladů NRÚ pro Sekci VaK je tyto vhodné řešit obdobným způsobem, jaký existuje v současnosti u ERÚ, tj. zavedením poplatku na činnost regulátora pro vodné a stočné (Kč/m3). V případě, že celkové náklady NRÚ za Sekci vodovodů a kanalizací jsou odhadovány ve výši 73 230 491 Kč/rok (děleno 2, tj. stejná část připadá na vodovod a kanalizaci tak, aby bylo dodrženo pravidlo „uživatel platí“) a zároveň byly za rok 2014 v Česku fakturované objemy za dodávku pitné vody ve výši 471 600,5 tis. Kč m3/rok a fakturované objemy za odvádění a čištění odpadních vod ve výši 491 560 tis. Kč m3/rok lze průměrnou přirážku jak k ceně pro vodné, tak k ceně pro stočné očekávat do 0,10 Kč/m3.

Náklady na sekci dopravy v rámci NRÚ by taktéž měly být hrazena přirážkou k platbě za přístup na železniční cestu, výši mýtného či cenu za užití letiště.


U předmětné oblasti elektronické komunikace a poštovní služby musí operátoři ročně hradit za využívání rádiových kmitočtů a za využívání čísel poplatky, a to v souladu s nařízením Vlády. Roční výše těchto poplatků je vyšší, než jsou náklady na zajištění chodu ČTÚ, neboť v uvedených poplatcích je také zohledněna cena za užívání vzácných zdrojů. Takže i v tomto případě lze konstatovat, že náklady na chod této sekce v NRÚ mohou být z výnosů poplatků zajištěny.

Kombinace financování nákladů na chod NRÚ částečným výběrem od uživatelů/odběratelů a částečně ze státního rozpočtu ČR je možnou alternativou, nicméně bude zapotřebí stanovit procentuální výši nákladů, kterou mají hradit v ceně přímo uživatelé/odběratelé a která připadá na státní rozpočet ČR (tento způsob funguje např. v německém modelu).

Preferovanou variantou financování nákladů NRÚ může být varianta, kdy jsou náklady na NRÚ hrazeny přímo uživateli/odběrateli, neboť tento přístup je transparentní a efektivní z následujících důvodů:

je dodržen přístup „uživatel platí“, pro uživatele/odběratele je transparentní, kolik jej NRÚ stojí, částečná ekonomická nezávislost NRÚ na státu, neboť náklady na jeho chod jsou

hrazeny uživateli/odběrateli (přes státní rozpočet ČR).Když je patrné, kolik činí přirážka za chod NRÚ v jednotkové ceně, lze poté očekávat

odpovídající tlak od uživatelů/odběratelů, aby NRÚ vykonával svoji činnost efektivně a hospodárně.

5.9 ANALÝZA A ŘÍZENÍ RIZIK (CITLIVOSTNÍ ANALÝZA)

V rámci této kapitoly je zpracována SWOT analýza (siné, slabé stránky, příležitosti a hrozby) pro všechny 4 etapy zřízení NRÚ (viz kap. 3.3). V dalších částech se kapitola zaměřuje na popis principů pro řízení rizik a uvádí základní přehled projektových rizik spojených se zřízením NRÚ. Citlivostní analýza je zpracována na konce této kapitoly.

5.9.1 SWOT analýza

SWOT analýza je rozšířeným nástrojem pro vyhodnocení vnitřních a vnějších vlivů působících na daný projekt či organizaci. Na základě SWOT analýzy lze zjistit riziková místa (negativní vlivy) i motivátory a příležitosti (pozitivní vlivy). V analýze se hodnotí čtyři posuzované oblasti – Strengths (vnitřní pozitivní vlivy), Weaknesses (vnitřní negativní vlivy), Opportunities (vnější pozitivní vlivy) a Threats (vnější negativní vlivy). Každá oblast je uvedena samostatně.

Pro účely tohoto dokumentu se SWOT analýza vztahuje k výstupu celého procesu zřízení NRÚ, tedy ke stavu, kdy NRÚ funguje v běžném provozu. SWOT analýza tak pokrývá fázi po ukončení čtyř etap zřízení NRÚ, viz tabulka 10.

Tabulka 10: SWOT analýza

Silné stránky – Strengths Slabé stránky – Weaknesses


Vni

třní v

liv Silné postavení jednotného regulátora pro

všechny Předmětné oblasti; Sjednocená regulace oblasti VaK vedoucí

k jednotné odpovědnosti za toto odvětví; Možnost sdílení metodik, expertíz a

postupů z tzv. dobré praxe; „Single point of contact“ pro poskytovatele

i pro odběratele; Menší oblasti regulace (doprava, VaK)

získají silnější mandát jakožto součást větší organizace;

Možnost využití benchmarkingu a zavedení minimálních standardů kvality služeb (technických a zákaznických) ve všech regulovaných oblastech.

Nezávislost znamená složitější kontrolu volenými orgány;

Složitá nástupnická struktura; Časová náročnost adaptace na novou

strukturu regulátora ze strany zaměstnanců i řídících pracovníků;

Různorodost pravidel regulace v jednotlivých Předmětných oblastech znamenající složitější řízení;

Náročnější personální řízení velké organizace s různorodými rolemi.

Příležitosti – Opportunities Hrozby – Threats

Vně

jší v

liv

Zjednodušení a zpřehlednění regulatorního rámce díky harmonizaci některých postupů;

Konsolidace jednotlivých odvětví regulace; Příležitost k zohlednění sociálních dopadů

ceny (sociální aspekt cenotvorby); Potenciální úspory z rozsahu; Umožnění fungování městských (obecních)

podniků poskytujících veřejnou službu.

Neúplný přesun systemizovaných pracovních míst z ministerstev a jiných úřadů;

Právní kontinuita nové organizace – přebírání odpovědnosti za rozhodnutí předchůdců úřadu;

Nejasná definice postavení/zasahování do pravomocí organizace ministerstvy, která měla předtím agendu ve své gesci;

Zájmové skupiny a vliv na rozhodnutí či samotné zřízení NRÚ.

V konkrétním rozpracování lze využít další obvyklé údaje o nákladech na různých srovnatelných stupních státní a veřejné správy (vedle zde využitých ŇRÚ a ČTÚ, ústřední orgány státní správy, územní a regionální složky, porovnatelně náročné agendy př. ČSSZ aj.).

5.9.2 Řízení rizik

Cílem analýzy a řízení rizik je identifikace a specifikace jednotlivých rizik projektu včetně posouzení jejich dopadů a celkové závažnosti a vymezení vhodných opatření na prevenci daného rizika nebo omezení následků při reálném uplatnění daného rizika. Na základě identifikace a specifikace jsou následně vybraná opatření plánována v rámci projektu. Některá identifikovaná rizika mohou být záměrně akceptována bez jakýchkoli opatření (nebo jen s omezenými opatřeními) s ohledem na přílišnou (danému riziku neadekvátní) náročnost některých opatření (zejména nároky na časové, finanční a lidské zdroje).

Rizika se vztahují k procesu zřízení NRÚ, tedy k období realizace projektu zřízení NRÚ, nikoliv k jeho následující provozní fázi.

V rámci projektu bude probíhat řízení rizik ve čtyřech základních krocích, kterými jsou:

identifikace rizik, vyhodnocení rizik, stanovení opatření a implementace opatření.

Identifikace rizik Strana 55 z celkem 87

V rámci identifikace rizik by vždy měly být určeny následující aspekty: příčina rizika (reálná událost nebo situace, která je důvodem pro vznik rizika), riziko (událost, která může nastat s určitou míry nejistoty/pravděpodobnosti), dopad na cíle projektu v případě materializace rizika.

Vyhodnocení rizik

U identifikovaných rizik projektu bude provedeno vyhodnocení: pravděpodobnosti výskytu rizikové události, velikosti dopadu v případě, že riziková událost nastane (viz tabulka 11).

Pravděpodobnost výskytu rizikové události i velikost dopadu dané události je určena hodnotou na škále 1–5.

Tabulka 11: Popis hodnot pro pravděpodobnost výskytu rizika a velikost jeho dopaduPravděpodobnost výskytuÚroveň

Označení

1 Téměř vyloučené2 Nepravděpodobné3 Možné4 Pravděpodobné5 Téměř jisté

Zároveň bude určen časový horizont, v kterém daná riziková událost může nastat. Součin hodnot pravděpodobnosti výskytu a velikosti dopadu pak určí významnost rizika. Čím vyšší je hodnota součinu, tím významnější je riziko.

Stanovení opatření

Po určení významnosti jednotlivých identifikovaných rizik budou tato rizika seřazena dle významnosti a následně budou řízena od těch nejvýznamnějších po ta méně významná. Řízení rizik bude spočívat v nalezení a následné implementaci takového opatření, které nejvhodnějším způsobem reaguje na identifikované riziko a co nejvýznamněji snižuje či dokonce úplně eliminuje pravděpodobnost výskytu daného rizika, případně redukuje velikost negativního dopadu daného rizika. Vždy bude kladen důraz na to, aby náklady na realizaci zvoleného opatření nepřevyšovaly výdaje, které by bylo nutno vynaložit, pokud by k dané rizikové události skutečně došlo.

Implementace opatření

Po výběru nejvhodnějšího opatření bude dané opatření implementováno a následně bude sledována a vyhodnocena jeho účinnost.

Za účelem řízení rizik bude vytvořen a průběžně aktualizován Registr rizik, přičemž identifikovaná rizika (viz následující kapitola) budou sloužit jako základní vstup pro tento registr.


Velikost dopaduÚroveň

Označení

1 Zanedbatelné2 Nevýznamné3 Střední4 Významné5 Katastrofické

5.9.3 Projektová rizika

V níže uvedené tabulce 12 jsou uvedena nejvýznamnější rizika projektu (tj. zřízení NRÚ) včetně jejich možných dopadů, pravděpodobnosti jejich výskytu, velikosti jejich dopadu a jejich významnosti. Součástí jsou rovněž vhodná opatření k jejich eliminaci/minimalizaci.

V průběhu realizace projektu musí být tato rizika průběžně vyhodnocována a doplňována o další identifikované hrozby/rizika. Zodpovědnost za řízení rizik bude mít PM.

Tabulka 12: Projektová rizika (katalog rizik)Název rizika Popis rizika Opatření k eliminaci

rizika a jeho dopadůZávažnost

Pravděpodobnost výskytu

Míra rizika

Obecná projektová rizika

Nízká politická podpora projektu

Pokud politická reprezentace nedostatečně aktivně přistupuje k realizaci jednotného regulátora a rozhodnutí na nejvyšší politické úrovni bude odkládáno, může dojít k pozastavení nebo pozdržení projektu.

Vedení projektu, popřípadě ŘV, musí být schopný zajistit dostatečnou politickou podporu prostřednictvím logické a podložené argumentace výhodnosti a vhodnosti navrhovaného řešení.

4 3 12

Různé (neslučitelné) zájmy zainteresovaných aktérů

Pokud zainteresovaní aktéři nejsou ochotni dospět při vyjednáváních ke kompromisu, může dojít ke zpomalení vyjednávání, případně zúžení předmětu činnosti úřadu, vyjmutí některých činností.

Dostatečné zapojení všech relevantních aktérů do procesu tvorby návrhu od počátku s cílem zamezit nedostatečné informovanosti a možnosti připomínkování daných návrhů. Jasná definice pravomocí jednotlivých aktérů.

3 3 9

Legislativní rizikaZdlouhavý legislativní proces

Kvůli velkému množství legislativních změn nutných pro vytvoření úřadu může dojít ke zpoždění přijetí potřebných legislativních dokumentů, neprosazení potřebných legislativních změn.

Vytvoření detailního legislativního plánu potřebného k tvorbě a schválení veškeré potřebné legislativy. Jmenování zodpovědných subjektů/osob pro každou oblast zvlášť.

2 3 6

Finanční rizika


Název rizika Popis rizika Opatření k eliminaci rizika a jeho dopadů

Závažnost


Míra rizika

Nevhodné přerozdělení rozpočtu NRÚ

Rozpočet NRÚ bude na začátku plánován na základě odhadů potřebných prostředků, díky čemuž může dojít k nerealisticky vysokému/nízkému rozpočtu některých sekcí na úkor jiných. Tím může dojít k podfinancování některých sekcí NRÚ a případně přefinancování jiných.

Zajištění flexibilního rozpočtu NRÚ s možností přesunu mezi jednotlivými jeho sekcemi.

3 2 6

Zvýšení nákladů během realizace projektu

Velké množství požadavků na změny plánovaných/ fungujících sekcí nového regulátora mohou vyústit v nesprávný odhad nákladů na vytvoření NRÚ, nedostatek prostředků na realizaci nebo jeho případné pozastavení.

Detailní odhad potenciálních provozních nákladů na fungování jednotlivých sekcí od prvního roku fungování NRÚ.

3 2 6

Nedostatek finančních prostředků na financování počátečních nákladů NRÚ

Pokud rozpočet pro realizaci projektu nebude schválen, bude krácen, uvolnění prostředků bude zpožděné (nebude možné je čerpat), může dojít k ohrožení financování ze státního rozpočtu, pozastavení realizace projektu.

Zpracování detailního a reálného rozpočtu, plánu vstupních nákladů, zajištění průběžného vyhodnocování alternativních možností financování.

2 2 4

Personální rizikaNekvalitní projektový tým

Nevhodná nominace členů do ŘV a projektových týmů (nedostatečná odbornost, špatná motivace na projektu, nedostatek specializovaných odborníků, neefektivní komunikace) může vést k nedostatku a/nebo zpožďování klíčových informací o projektu, procesním a obsahovým chybám v řízení projektu, nejednoznačnosti rozhodování či pozdním rozhodování.

Vysoký důraz na výběr kvalifikovaných pracovníků s dostatečnou zkušeností v oblasti projektového řízení a sociální politiky.Projektové řízení bude probíhat podle některého z uznávaných mezinárodních standardů (IMPA, PMI, PRINCE2). V rámci projektového řízení budou pečlivě nastavena pravidla a metodiky.Vytvoření adekvátního kompetenčního modelu vedoucích pracovníku projektu s cílem přesného rozdělení pravomocí a odpovědnosti.

4 2 8



Závažnost


Míra rizika

Problémy v komunikaci mezi klíčovými aktéry

Nevhodná, případně chybějící komunikace mezi týmy jednotlivých budoucích sekcí NRÚ může vyústit v nepochopení procesu tvorby jednotného regulátora, nedostatečnou informovanost klíčových aktérů způsobující zpomalení, příp. pozastavení procesu.

Zabezpečení dostatečné frekvence a formátu setkání jednotlivých aktérů, zabezpečení fungujících informačních kanálů, včasná distribuce dostatečného množství podkladů před každým ze setkání.

3 2 6

Právní rizikaNedodržení právních norem ČR, EU

Nedostatečná znalost legislativního rámce vztahujícího se k problematice regulace může vyústit v postihy nebo sankce ze strany státních orgánů nebo orgánů EU.

Průběžná analýza legislativních změn na úrovni ČR i EU, v jejímž rámci bude docházet k aktualizaci legislativních nároků na jednotného regulátora a jeho fungování.

4 2 8

Složitost řešení právního nástupnictví slučovaných institucí

Vzhledem k tomu, že jednotný regulátor bude přebírat právní zodpovědnost za již existující regulátory, mohou být podány žaloby na nového regulátora za rozhodnutí jeho předchůdců (součástí). Nový regulátor (NRÚ) tedy ponese zodpovědnost za původní úřady.

V legislativním procesu je nutné brát v úvahu přebírání zodpovědností a řešení případných sporů tak, aby nebyla narušena kontinuita poskytování služeb a zároveň bylo zajištěno narovnání sporů.

2 2 4

Nemožnost přesunu systemizovaných míst mezi orgány státní správy

Pokud dané instituce/aktéři vysloví nesouhlas s přesunem systemizovaných míst z jejich úřadů/ministerstev, může dojít k navýšení rozpočtu na vytvoření NRÚ kvůli nemožnosti přesunout systemizovaná místa a jejich provozní náklady pod jednotného regulátora.

Dostatečná informovanost všech dotčených institucí o důvodech vzniku NRÚ. Zároveň je nutné jednat se zákonodárci a zajistit vhodné znění nové právní úpravy s odpovídajícím přesunem kompetencí.

2 2 4

Provozní rizikaZpožďování interního harmonogramu realizace projektu

Pokud nebudou plněny termíny realizace (fáze, etapy, kroky), může dojít k ohrožení spouštění plánovaných a ohlášených služeb, ohrožení financování ze státního rozpočtu.

Stanovení priorit, citlivé plánování zejména interních personálních zdrojů, pečlivá příprava zadávacích řízení podle ZZvZ, příprava smluv s poskytovateli a dodavateli (pronájmy prostor, vybavení atd.) umožňujících vysokou flexibilitu v plnění.

3 3 9



Závažnost


Míra rizika

Nedostatek finančních prostředků v provozní fázi

Pokud nedojde k jasnému a dlouhodobému nastavení pravidel, jak budou finanční prostředky ze státního rozpočtu získávány, může nastat riziko znemožnění funkčnosti systému a neudržitelnosti jeho běžného provozu.

Provozní náklady jsou kvantifikovány, podpora je zakotvena v národních strategických dokumentech a zároveň je navržen přístup k získání finančních prostředků na chod NRÚ.

4 2 8

Nedostatečná kontinuita služeb nového úřadu

Po vzniku NRÚ může dojít k dočasnému stavu, kdy není zajištěna kontinuita služeb, např. kvůli migraci dat, nedostatečně vyřešenému propojení informačních systémů či kvůli personálním a organizačním změnám.

Analýza možností technické návaznosti služeb (se současným zajištěním bezpečnosti dat), následná implementace postupů dle analýzy realizovaná souběžně s dočasným navýšením personálních kapacit potřebných pro pokrytí úvodního období organizačních změn.

2 3 6

Nekompatibilita systémů využívaných u jednotlivých existujících institucí

Vzhledem k obtížnosti sjednocení informačních systémů používaných k řízení interní agendy daných úřadů může být ohrožena harmonizace procesů, může být znemožněn výkon podpůrných činností na sjednocené úrovni a mohou vzniknout dodatečné náklady na souběžný provoz více systémů s podobnou funkcionalitou.

Provedení detailní analýzy stávajících systémů využívaných v rámci existujících úřadů, srovnání jejich kompatibility a vytvoření plánu sjednocení informačních systémů.

2 2 4

5.9.3 Citlivostní analýza

Citlivostní analýza se při plánování a přípravě projektů zpracovává zejména v případě investičních projektů, a to z důvodů posouzení změny ovlivňujících faktorů v rámci ekonomických modelů. Změny v ekonomických vstupních parametrech jsou v rámci analýzy uměle vyvolány proto, aby se předkladatel projektu (např. investor) přesvědčil, jaké jsou hranice možností financování investičního projektu a jaký budou mít dopad do sledovaných ukazatelů (doba návratnosti, vnitřní výnosové procento či čistá současná hodnota projektu).

V případě zřízení NRÚ lze konstatovat, že se nejedná přímo o investiční projekt a případné vyvolané investiční náklady při zřízení NRÚ nevyvolají změny nákladů u jednotlivých dotčených (slučovaných) regulátorů. Náklady na zřízení NRÚ jsou uvedeny ve finančním plánu (viz kapitola 5.5). Případné změny (např. o 10 % či 20 %) tedy budou mít vliv pouze na výši celkových nákladů na zřízení NRÚ, a to o přesně danou hodnotu jejich změny. Vzhledem k tomu, že významnou částí výdajů na provoz NRÚ budou již stávající


výdaje ERÚ a ČTÚ, není také v tomto případě relevantní tyto výdaje v rámci citlivostní analýzy dále upravovat.

Dalším faktorem, který výrazně ovlivňuje výsledek v citlivostních analýzách, je realizace úspor (citlivostní analýzy proto standardně zohledňují i propad úspor o zvolená procenta). V případě, kdy je posouzení omezeno daty současného stavu („ex post“ – skutečnost „tvrdá“ data) a nikoli odhady budoucích agend a jejich nákladů („ex ante“prognózy- odhadovaná data), není relevantní tento faktor analyzovat, neboť ze zpracovaných výstupů vyplývá, že zřízení NRÚ (zejména vzhledem k novým kompetencím úřadu a potřebě získat nové zaměstnance) nebude generovat úspory v pojetí celkem. To však nevylučuje dílčí úspory ze sjednocení administrativy, kombinace agend atp. jejich potenciál může být v jednotlivých odvětvových oblastech různý, ale navzájem se zhruba vykompenzují (dílčí využité úspory v jedné části se použijí na nutné požadavky rozšíření v jiné).

Zbývající faktory, které do procesu zřízení NRÚ vstupují a mohou ho ovlivnit, jsou neekonomického charakteru (např. legislativní proces změn) a jejich případné změny budou mít vliv zejména na časový harmonogram (předpoklady a omezení zohledněné při tvorbě časového harmonogramu jsou uvedeny dále v kapitole 5.10).

5.10 HARMONOGRAM PROJEKTU VČETNĚ ETAP A ALTERNATIV

V této kapitole je zpracován harmonogram realizace zřízení NRÚ. Harmonogram je členěn na základní etapy projektu a oblasti postupu realizace zřízení NRÚ v délce 66 měsíců. Při zpracování harmonogramu byly zohledněny tyto základní předpoklady a omezení:

nebyly uvažovány alternativy / varianty zřízení NRÚ14; minimalizace počtu přechodných legislativních období; harmonogram předpokládá jednotnou politickou vůli a spolupráci všech

zainteresovaných subjektů (resorty, regulátoři); termín schvalování těchto komplexních podkladů a rovněž stav rozpracovanosti

příprav projektu realizace NRÚ; přípravné projektové práce částečně poběží zároveň s legislativními činnostmi; realizační termíny současně znamenají jistou preferenci aktuálně využívaných

softwarových produktů v těch částech řešení, kde je takové řešení možné, a jejich implementaci formou pouze nezbytných zákaznických úprav;

lhůta určená pro realizaci bude maximálně využita. Nastartování přípravné etapy a zajištění podpory vedení projektového plánu a zahájení zadávacích řízení tak v navrhovaném harmonogramu záměrně předchází předpokládaný termín finalizace legislativních změn;

zohlednění hlediska včasné přípravy rozpočtovaných financí pro realizaci změnových a integračních projektů v dotčených institucích (tj. zpracování podkladů pro příslušné resorty a současné regulátory);

změnová řízení, která souvisí s realizací úprav v dotčených institucích, realizačním pracím a návrhu řešení musí předcházet zpracování detailního návrhu

řešení, v jehož rámci budou rozpracovány budoucí procesy až do úrovně logických celků aktivit;14 Zadáním je jednotný regulátor typu NRÚ – jiné alternativy a varianty jsou mimo zadání


provedením detailní specifikace cílové podoby NRÚ, budou definovány funkční a nefunkční požadavky, bude připraven detailní návrh řešení, specifikují se požadavky na součinnost ostatních institucí a sestaví se výchozí plán prací;

harmonogram je zpracován k zahájení plného provozu NRÚ (se zohledněním přechodného období pro optimalizaci chodu úřadu).Harmonogram je zpracován s ohledem na minimalizaci dopadů rizik.

5.10.1 Základní etapy zřízení NRÚ Základní etapy zřízení NRÚ jsou uvedeny v tabulce 13 (viz níže).

Tabulka 13: Etapy zřízení NRÚEtapa Rámcový popis Délka

Iniciační

Etapa ukončená zpracováním studie proveditelnosti a schválením záměru realizace zřízení NRÚ.Etapa předpokládá zapojení stávající pracovní skupiny na ÚV ČR a následně schválení vypracování věcného záměru o NRÚ vládou ČR.

5 měsíců

Přípravná

Etapa, která je klíčová pro zahájení veškerých změn a která je spojená s legislativními dopady a projektovým řízením.Analýza dopadů do legislativy, změny v legislativě a ukotvení NRÚ včetně jeho kompetencí do legislativy.Projektová příprava a organizační zajištění realizace zřízení NRÚ. Vhodnou formou může být schválení věcného záměru zákona o NRÚ Parlamentem ČR.

37 měsíců

RealizačníEtapa spojená s realizací jednotlivých činností v souladu s projektovým plánem zejména z pohledu hlediska provozního (infrastruktura, procesy).

12 měsíců

Provozní

Etapa zaměřená na provoz NRÚ se zohledněním přechodného období, kdy NRÚ funguje jako nástupce původních regulátorů (ERÚ, ČTÚ a ÚPDI) a v tomto období optimalizuje své činnost v návaznosti jak na povinnosti vzniklé z nástupnictví, tak na zvýšení efektivnosti vykonávaných činností a jejich řádný výkon. Praktické podmínky přechodného období vymezuje stávající uspořádání a legislativa, včetně jejich setrvačnosti na jedné straně a cílová podoba NRÚ na straně druhé.

12 měsíců

5.10.2 Základní oblasti postupu zřízení NRÚ

Etapy zřízení NRÚ v sobě zahrnují několik oblastí, v rámci, kterých jsou realizovány jednotlivé kroky v časovém harmonogramu. Mezi tyto oblasti patří:

oblast legislativní, oblast projektová (projektové řízení) a oblast provozní.

Základní oblasti zřízení NRÚ respektují omezení, příležitosti a závěry identifikované v rámci analýzy současného stavu. Jsou formulovány z pohledu dodržení principů pro realizaci a zajištění efektivního postupu zřízení NRÚ.

5.10.3 Oblast legislativní

Možnými způsoby řešení zřízení NRÚ jsou zřízení nové instituce či začlenění všech činností do jedné již existující instituce. Z pohledu základních vstupů v podobě regulovaných předmětných oblastí (jejich specifik) a aktuálního zaměření potenciálních institucí (kam by


mohly být činnosti začleněny) vyplývá, že vzhledem k náročnosti řešení se jeví jako vhodnější volba způsobu zřízení NRÚ formou nové instituce.

V přípravné etapě se předpokládá předložení zákona, kterým bude zřízen zcela nový úřad – NRÚ. Tento úřad by vznikl sloučením ERÚ, ČTÚ, ÚPDI a přičleněním pracovníků, kteří aktuálně vykonávají regulaci předmětné oblasti VaK na MF, MZe, SFŽP, tj. zajišťují procesy, které by v návrhovém stavu měl vykonávat NRÚ. U předmětné oblasti VaK se jedná o změnu většího množství zákonů a vyhlášek, především co se odpovědnosti jednotlivých úřadů a institucí týče, neboť nově za tyto činnosti bude odpovídat Sekce vodovodů a kanalizací na NRÚ. Tento proces může být (vedle rozhodnutí o ustanovení NRÚ) kritický, neboť odpovědnosti v předmětné oblasti VaK jsou v současnosti roztříštěné, a tudíž lze předpokládat, že změna zákonů a stanovení kompetencí v této předmětné oblasti bude náročným procesem.

Nicméně jako příklad a zároveň návod může sloužit aktuální vytvoření nové instituce ÚPDI včleněné do struktury fungující, leč rozptýlené regulace v dopravě. ÚPDI je zřízeno samostatným zákonem č. 320/2016 Sb., ale kromě vzniku nového zákona došlo paralelně ke změnám v souvisejících zákonech, zejména pak v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách nebo v zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách. Poslední jmenovaný zákon byl novelizován tak, aby odrážel nové přerozdělení kompetencí v regulaci drážní, letecké a cestní dopravy. Obdobně, ale v mnohem větším rozsahu by měly proběhnout změny spojené se vznikem NRÚ.15

NRÚ musí zajistit plnění veškerých činností svěřených zákony do gesce původních regulátorů. Vlastní právní úprava kompetencí a působnosti NRÚ nemůže být obsažena v jednom zákoně, ale byla by provedena také deklaratorně odkazem na jednotlivé složkové zákony. Obdobně je tomu tak v německém modelu, kdy existence a náplň činnosti německé Bundesnetzagentur je řízena samostatným Zákonem o Spolkové síťové agentuře pro elektřinu, plyn, telekomunikace, pošty a dráhy. Jednotlivá odvětví se pak řídí dalšími sektorovými zákony, jak tomu je i v případě regulace v ČR.

Dalším klíčovým krokem bude nutnost změny (novelizace) kompetenčního zákona, a to vzhledem k tomu, že ERÚ , ČTÚ i ÚPDI jsou zde vyjmenovány (z důvodu, že se jedná o ústřední správní úřady a stejně tak NRÚ bude zřízen v podobě ústředního správního úřadu).

Zřízení NRÚ z pohledu legislativního znamená velký rozsah, časovou náročnost a nejvíce rizikovou část v návaznosti na provedení právních úprav nezbytných k dosažení cíle a dále nutnost provést další detailní rozbor legislativy k jednotlivým předmětným oblastem (základním vstupem do detailní analýzy je výčet dotčené legislativy v příloze č. 1 tohoto dokumentu). Bude potřebné řešit dopady z hlediska aplikace zákona o státní službě (omezit ohrožení funkčnosti z důvodu vydávání správních rozhodnutí o převodu státních zaměstnanců, uznávání oborů služeb atd.).

Společně se zřízením nového úřadu budou spojené další legislativní náležitosti, které bude nutné v přípravné fázi zohlednit v projektovém plánu realizace, zejména právní rizika v návaznosti na převzetí veškerých nástupnických práv z pohledu předchozích rozhodnutí jednotlivých regulátorů, smluvních vztahů, vztahů k EU orgánům či dalších povinností vyplývající z mezinárodních úmluv.

15 Z hlediska přípravného období, konsolidace přistupujících složek a délky celého procesu nelze najít mezi zřizováním odvětvových regulátorů a NRÚ použitelné paralely.


5.10.4 Oblast projektová

Struktura projektového řízení

Struktura projektového řízení je navrhována formou třístupňové organizace, v rámci, které budou jasně vymezeny kompetence a odpovědnosti jednotlivých zainteresovaných subjektů:

řídicí výbor, projektový tým, pracovní skupiny.

Řídicí výbor projektu16 (dále ŘV), který bude nejvyšším orgánem v rámci organizační struktury projektu s hlavní rozhodovací pravomocí a rovněž s finální odpovědností za úspěšnou realizaci projektu a naplnění jeho cílů.

Projektový tým (dále PT), který bude řízen Projektovým manažerem (dále jen „PM“) a který se bude podílet na realizaci projektu na denní bázi a bude naplňovat dílčí cíle projektu.

Pracovní skupiny (dále PS), které budou zřízeny na úrovni jednotlivých předmětných oblastí. Lze předpokládat zřízení minimálně čtyř PS, a to za každou předmětnou oblast.

Řízení projektových prací (přípravná etapa)

Výkonným útvarem řízení projektových prací je PT. PT musí být sestaven tak, aby byli zastoupeni odborníci ze všech předmětných oblastí, které budou regulovány NRÚ.

Pří zřízení NRÚ musí být zajištěno (v návaznosti na to, že nová organizace vznikne sloučením jiných organizací), že převodem zaměstnanců z dotčených organizací nebude docházet ke ztrátě znalostí v návaznosti na jejich případné odchody.

Zřízení NRÚ bude z velké části probíhat jako dodávka služeb v rámci aktuálně existujících různých institucích, relativně oddělených, v autonomních oblastech, kdy každá z těchto oblastí bude vyžadovat zřízení samostatné PS. Jediným organizovaným styčným bodem musí být právě PT.

Kriticky důležitou složkou budoucí podoby PT je, kromě kontroly a řízení projektu, hodnocení splnění cílů projektu. Kromě toho se musí průběžně vyhodnocovat plánování, případně vývoj řízení jednotlivých částí projektu, a to na všech třech úrovních řízení projektu.

Důležitou složkou hodnocení úspěšnosti realizace projektu je také uživatelská zpětná vazba, které by měla být poskytována zejména v tzv. přechodném období (provozní fáze) tj. v době optimalizace fungování NRÚ a kdy jejím nositelem budou převážně PS.

Budování NRÚ je nepochybně unikátní již ze své povahy, a proto management zřízení NRÚ musí být jasně a hierarchicky přesně definovaný a založen na předem definovaných metodách projektového řízení a na jasně stanovených odpovědnostech (resort, vládní výbor, zmocněnec).

Řízení projektových prací (realizační etapa)

16 Popsaná role ŘV může být modifikována volbou jeho statutu, který je věcí politického rozhodnutí. V aktuální podobě je Studie předkládána s návrhem na ustanovení ŘV na úrovni nadresortního Vládního výboru pro zřízení Národního regulačního úřadu ČR pro síťová odvětví (viz IV. Důvodová zpráva)


Při přechodu kompetencí ze stávajících organizací (zejména ERÚ, ČTÚ, ÚPDI, ale také MF, MZE a MŽP (SFŽP)) bude nutné definovat potřeby pokrytí těchto kompetencí lidskými zdroji a definovat role, které musí v NRÚ existovat.

I přestože zpracované podklady pro studii předpokládají sloučení organizací ERÚ a ČTÚ jako celku pod NRÚ, tak i zde mohou nastat změny, zejména za účelem co největší standardizace a optimalizace homogenních procesů již od počátku fungování NRÚ (finální podoba funkčního uspořádání ve svém důsledku závisí na konečném politickém rozhodnutí determinujícím skutečný rozsah realizace NRÚ).

Hlavní činnosti v oblasti řízení projektových prací v realizační etapě budou zahrnovat: zpracování konkrétních popisů procesních oblastí, procesů a aktivit za všechny

organizační jednotky, které budou převedeny či budou změnou zasaženy; určení délky přechodného období, kdy budou souběžně běžet činnosti v původních

organizačních uskupeních a v těch nově vznikajících, kde bude v tomto období docházet k optimalizaci fungování NRÚ (tzv. přechodné období);

zpracování seznamu rolí (kompetencí) soustředěných v organizačních útvarech, včetně místa jejich působení;

zpracování systému odměňování (včetně systému motivace zaměstnanců); analýzu nových potřeb a plánování lidských zdrojů; realizaci náboru nových zaměstnanců (případně výběrová řízení na pozice vedoucích

zaměstnanců a dalších v souladu se služebním zákonem); definování potřeb školení a přípravu plánu školení, a to zejména v oblastech:

o nových procesů (zejména v nových oblastech či oblastech, kde v procesech dochází ke změnám),

o legislativy (změny v souvislosti se vznikem NRÚ),o nových či upravených IS,o manažerského vzdělávání,o dalšího vzdělávání (např. odborné oblasti) v návaznosti na činnosti NRÚ.

V realizační etapě musí být dále zpracovány interní řídicí dokumenty NRÚ, kdy nejefektivnějším způsobem bude vyhodnocení stávajících dostupných dokumentů ERÚ a ČTÚ a jejich přepracování/sjednocení do řídicích dokumentů platných pro celý NRÚ.

Sloučením organizací do nového úřadu NRÚ se postupně propojí podpůrné procesy (personalistika, IT, finance a účetnictví, interní audit, právní služby, majetková správa apod.). V odborných oblastech (hlavních procesech) dojde postupně k optimalizaci těch procesů, u kterých se na základě detailních analýz ukáže přidaná hodnota jejich sjednocení (např. u procesů realizace kontrolních činností, či oblast vytváření strategických dokumentů a koncepcí). U všech útvarů bude také možné optimalizovat personální kapacity v návaznosti na vyhodnocení jejich fungování po ukončení přechodného období v provozní etapě.

5.10.5 Oblast provozní

Z pohledu provozního je zřízení NRÚ vhodné začít připravovat již během realizace změn a schvalování v legislativní oblasti. Klíčovým podnětem je schválení zákona, kterým se NRÚ zřizuje a sestavení detailního projektového plánu. V oblasti provozní budou realizovány zejména následující činnosti:


nalezení vhodných prostor pro umístění vedení NRÚ a nových zaměstnanců:o nové sídlo NRÚ,o dále z pohledu umístění jednotlivých útvarů NRÚ se počítá v návrhu

s převzetím stávajících prostor ERÚ a ČTÚ (včetně prostor v pronájmu), kdy navržená struktura dále předpokládá:

Sekce energetických odvětví: vedení v Jihlavě, územní pracoviště v Praze a Ostravě;

Sekce elektronických komunikací a poštovních služeb: vedení v Praze, oblastní pracoviště jihočeská oblast (České Budějovice), západočeská oblast (Plzeň), severočeská oblast (Ústí nad Labem), východočeská oblast (Hradec Králové), jihomoravská oblast (Brno), severomoravská oblast (Ostrava);

Sekce dopravní: Praha; Sekce VaK: Praha.

vytvoření loga a grafického manuálu NRÚ; zahájení podpůrných činností z pohledu nákupu, realizace veřejných zakázek na

vybavení nových prostor a nových zaměstnanců (s využitím i pro budoucí obměnu u převedených zaměstnanců z ERÚ, ČTÚ a ÚDPI) ideálně formou uzavřených rámcových smluv;

analýzy a z nich vyplývající činnosti vedoucí k sjednocení či úpravě IS v oblastech podpůrných (personalistika, ekonomika apod.) či dalších např. databází využívaných současnými regulátory (u nových odborných útvarů za VaK a dopravu se předpokládá, že převezmou nově nastavené IS),

vytvoření základního procesního řízení na centrální úrovni a na úrovních jednotlivých funkčních celků, detailní definice procesů,

realizace nákupu (veřejné zakázky) potřebného vybavení:o IT vybavení – standardní vybavení z pohledu kancelářsky zaměřených

činností: stolní PC, notebooky, tiskárny, nové licence využívaného kancelářského SW, síťové prvky, mobilní telefony, telefonní ústředna.

o dopravní prostředky.Detailní časový harmonogram zohledňující jak základní etapy, tak základní oblasti

postupu zřízení NRÚ je uveden v následující kapitole.

5.11 PŘECHODNÉ OBDOBÍ

Skutečnost, že realizace záměru zřízení NRÚ zahrnuje řadu kroků vázaných na politická rozhodnutí, legislativní proces a závazné termíny, zakotvené ve výchozím uspořádání může pořadí jednotlivých dílčích kroků, jejich trvání, začátek i konec značně relativizovat. To znamená, že „projektový čas“ nemusí odpovídat reálnému, pokud budou některé procesy na určitou dobu přerušeny, pozastaveny nebo pozměněny.


Důrazem přechodného období je plné věcné dosažení dílčích cílů s určitou tolerancí v časových termínech. Požadavkem definice a přípravy přechodného období je vymezení těchto dílčích cílů a podmínek, které musí být splněny pro postup k dalšímu kroku. Dalším požadavkem je vzájemná synchronizace a postupné sbližování procesů v rámci vývoje účastníků projektu, regulačních autorit v předmětných oblastech. K tomu je potřebné prohloubit a vymezit postupné (taktické) formy základních společných principů odvozených z cílového stavu. Harmonogram přechodného období (viz níže) musí také počítat se zpětnou vazbou a průběžnou možností korekcí, zejména pokud jde o změny a tendence v celém evropském rámci.

Pokud se potvrdí předpoklad, že vstup jednotlivých regulátorů do projektu bude na jedné straně strategicky daný, na druhé ale postupný, je věcí přechodného období zajistit konvergenci jejich vývoje tak, aby se ve svých formách přibližovaly a nikoli vzdalovaly od jednotného cílového stavu.


Akceptace Studie proveditelnostiRozhodnutí o realizaci

Oblast legislativní

Návrh změn v současné legislativní úpravě

Příprava paragrafového znění legislativní úpravy NRÚPříprava nových legislativních dokumentůVnější připomínková řízeníPředložení do PSP a senátu, schválení změn a nové legislativyOblast projektová (projektové řízení)Příprava a výběr útvaru zodpovedného za projekt (případně poradce)Vytvoření projektového týmu (výběr projektového manažera)Příprava a výběr zpracovatelů detailních procesních a personálních analýz dopadu změnZpracování detailních procesních a personálních analýz dopadu změnZpracování detailního projektového plánu realizační etapyŘízení a koordinace projektových pracíUstanovení vedení NRÚVytvoření realizačního týmu (projektový tým a zástupci dotčených institucí)Zpracování detailního návrhu řešeníŘízení změn (change management) u stávajících regulátorů (ČTÚ, ERÚ, ÚPDI)Oblast provozníAnalýza požadavků a příprava odpovědností a rolí dle analýz dopadu změn

Upřesnění organizační struktury, odpovědností a rolí dle legislativních úpravAnalýza požadavků a příprava zadávací dokumentace pro výběr nových prostor a vybaveníNalezení vhodných prostor pro nové pracovníky NRÚ

Nákup vybavení (technická infrastruktura, vybavení prostor, vybavení pro pracovníky)Relokace stávajících pracovníků vč. nutných úprav smluvNábor nových pracovníkůFyzický přesun stávajícího vybavení do nových prostor (vč. archivů)Úprava a nasazení / propojení jednotných IS NRÚ ve všech organizačních jednotkáchNávrh procesů na detailní úrovni aktivitPříprava / změny metodických postupů u vykonávaných činnostíZměny formulářů a další dokumentaceŠkolení změnPředchodné období pro optimalizaci dopadů změn

Činnosti / Etapy / Čas (Q=kvartál)Q1 Q2 Q3 Q12 Q13 Q14 Q15Q4 Q5 Q6 Q7 Q8 Q9 Q22

Realizační etapa Provozní etapaIniciační etapa

Přípravná etapa

Q16 Q17 Q18 Q19 Q20 Q21Q10 Q11

68

6. ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTIRegulační systémy ve světě – principy a konceptyPředložený text shrnuji základní informace principům a konceptům regulace. Text

vychází ze zkušeností 7 zemí – Velké Británie, Itálie, Nizozemí, Norska, Rakouska, USA a Spolkové republiky Německo. Výběr zemí se řídil hlediskem zachycení širší palety regulačních systémů, jež se v současné době uplatňují.

Při zpracování textu byly též využity podklady Bundesnetzagentur – Regulační agentury Spolkové republiky Německo (BNA, 2014) a OECD.

Při vyhodnocování fungování regulačních systémů se uplatňují různé regulační cíle, jako velmi podstatné jsou zpravidla brány v úvahu následné regulační cíle:

a) Efektivnost oddělení výnosů a nákladů, dlouhé periody regulace, srovnání efektivnost na základě celkových nákladů, metody stanovení efektivnosti.b) Investice úročení kapitálu investic na základě rizika, zobrazení investičních cyklů v horní hranici výnosu, dodatečný zisk díky využití technické životnosti.c) Kvalita monetární systémy stimulace, povinnost předložení zpráv (o kvalitě regulace).d) Inovace navýšení parametru WACC (Weighted Average Cost of Capital – průměrné náklady

kapitálu), neovlivnitelné náklady, postupy Efficiency-Carry-Over (přenos účinnosti z jedné oblasti/subjektu k druhé).e) Jednoduchost a transparence postupy a systémy stimulace, diferencované nástroje regulace, publikace dat o nákladech a srovnání efektivnosti.

Působení a efekty jednotlivých systémů regulace závisí na jejich ukotvení v příslušném specifickém regulačním rámci dané země a je možné je posuzovat pouze v perspektivě spolupůsobení s ostatními nástroje. Zkušenosti ukazují, že přenositelnost jednotlivých nástrojů (třeba úspěšných v některé zemi) je možná pouze v omezeném rozsahu.

Celková charakteristika situace je nastíněna v následujících bodech:

1. Přístupy a koncepty regulace jsou vysoce rozdílné. Nelze pozorovat či identifikovat jednoznačný směr vývoje k určitým preferovaným nástrojům regulace.

Základní cíle regulace jsou ve všech zemích srovnatelné. Na začátku zavedení tzv. stimulační regulace (incentive based regulation) byla hlavní pozornost věnována efektivnosti nákladů. Většina zemí usiluje o vysokou efektivnost nákladů při vysoké kvalitě zajištění

69

služby či produktu. V průběhu času nabývá na významu zajištění dostatečné investiční činnosti. K ústředním cílům regulace tak dnes ve většině zemí patří vedle cíle efektivnosti nákladů cíl dostatečných investic a inovací. Posun ve struktuře cílů probíhal a probíhá cestou kontinuálního vývoje jednotlivých nástrojů regulace. Základní struktury regulatorních přístupů v jednotlivých zemích zůstávají zpravidla neměnné.

Nejdelší tradici má regulace v USA, která se po desetiletí vyvíjela na základně regulace nákladů popř. zisku, při postupném doplňování stimulačních prvků.

Velká Británie má nejdelší zkušenosti s moderní formou stimulační regulace – tzv. RPI-X – retail price index. Tento model zde byl zaveden již koncem 80. let. V roce 2013 zavedla Velká Británie koncept RIIO (Revenue = Investment + Innovation + Outputs).

V Norsku byla rovněž v polovině 90. let zavedena tzv. regulace RPI-X, v roce 2007 zde byl tento koncept podstatně restrukturován. Byl zaveden každoroční nový propočet horní hranice výnosu a cíle efektivnosti se stanoví podle průměru oborů. Tak byly významně posíleny stimuly pro investice, které byly vnímány jako nedostatečné.

Modely regulace pro poskytovatele přenosových a distribučních sítí jsou často podobné, odlišují se však ve způsobu určování efektivnosti a nastavení horní hranice parametrů. Zčásti se využívají i mezinárodní srovnání efektivnosti pro poskytovatele přenosových služeb a služeb dálkového vedení. Tato srovnání jsou však brána jako rámec hodnocení a přizpůsobována konkrétním podmínkám.

2. Rostoucí stimuly efektivnosti vznikající díky vytvoření možnosti vysokých zisků

V procesu vývoje modelů tzv. stimulační regulace zpravidla postupně získávaly na významu nástroje stimulace efektivnosti. V letech 2000–2001 byly v Itálii a Nizozemí zavedeny tzv. postupy Yardstick. Při tomto postupu vyplývají podněty ke zvyšování efektivnosti z trvalého (částečného) oddělení či odpojení vývoje výnosů a nákladů. Je formou motivační regulace a spočívá ve stanovení maximálních nebo průměrných dosažitelných nákladů a výnosů nebo cenové hladiny pro vytvoření konkurence operátorů na oddělených trzích.

V Itálii byl původně zaveden model Yardstick na základě celkových nákladů, který byl však postupně regulován na provozní náklady.

Norsko též v systému stimulační regulace využívá přístup Yardstick. V Nizozemí, Norsku a Itálii se odpojení dosáhne tak, že horní hranice výnosů a vždy orientuje podle nákladů srovnávacího podniku a tím se zčásti nebo zcela odpojí od individuálních nákladů. Zaměření na tzv. průměrné srovnávací podniky v rámci odvětví vytváří účinné stimuly regulace, i když je někdy časový rámec pro nové určení horní hranice výnosů relativně krátký.

3. Postupy určování efektivnosti nejsou jednotné a představují kompromis mezi respektování individuálních případů a všeobecnou platností.

Pro akceptaci stimulační regulace je klíčové robustní stanovení efektivnosti. Přitom není podstatné, zda je efektivnost určována jako odstup k nejefektivnějšímu podniku nebo k průměru odvětví. Příliš vysoké zadané parametry efektivnosti brání investicím a ohrožují udržitelnou kvalitu poskytovaných produktů a služeb. Příliš nízké parametry efektivnosti zmenšují tlak na provozovatele sítí.


V mezinárodním srovnání se dosud neprosadil žádný postup srovnávání efektivnosti jako převažující. Uplatňují se různé metody, které jsou mnohdy využívané paralelně, tak aby eliminovaly slabiny jednotlivých metod. Cílem je zvýšení akceptace výsledků hodnocení efektivnosti. V zemích, jež využívají metody Yardstick, se pro propočet odvětvových průměrů využívá zpravidla určitý konkrétní postup.

V některých zemích, v nichž se uplatňuje metoda Yardstick, slouží jako základna pro srovnání nákladů tzv. tarifní koš. Výhodou této metody je, že tarifní koš sestává výhradně z exogenních, tedy provozovateli sítí neovlivnitelných parametrů.

Většina metod určování efektivnosti využívá parametru celkových nákladů. Ve Velké Británii byly při zavedení regulace RPI-X na konci 80. let rozlišovány

kapitálové a provozní náklady. V současné době se zde uplatňuje velmi komplexní model regulace, který sice odlišně reguluje kapitálové a provozní náklady, ale bere též v úvahu např. rozvojové investice.

4. Pro zobrazení investičních cyklů se zpravidla využívá plánovaných a reálných parametrů.

Tradiční přístup RPI-X využívá historických hodnot nákladů. Vychází se z předpokladu, že celkový systém se nachází ve stabilním stavu a cíle regulace se v budoucím období nebudou podstatně odlišovat od minulého regulatorního období. Pokud se potřeby investic v budoucnu významně odlišují od minulého vývoje, přizpůsobuje se parametr horní hranice výnosů. K tomu se v jednotlivých zemích využívají různé přístupy.

Rozvojové investice se ve většině zemí hodnotí podle plánovaných či reálných nákladů.

Metoda plánovaných nákladů využívá ex-ante hodnocení efektivnosti (Velká Británie, Itálie, USA), při využití metody skutečných či reálných nákladů se využívá ex-post hodnocení (Rakousko, Nizozemí). Pro hodnocení investic do obnovy se využívají různé metody.

Adekvátní úročení vynaloženého kapitálu je v každém případě základním předpokladem „správného“ hodnocení investic. Ve všech zemích se využívá metoda kapitálových nákladů podle rizika (tzv. metoda CAP-M – Capital Asset Pricing Model). Předpokladem úspěchu této metody je však aktivní analýza investičních rizik a transparentní propočet rizikových přirážek.

5. Efektivnost nákladů a stimulace investic si nemusí protiřečit, ale lze je realizovat jako vhodnou kombinaci regulačních nástrojů

Všeobecně se předpokládá, že nástroje zvyšování efektivnost a podněty k efektivnímu investičnímu chování se vzájemně vylučují. V jednotlivých zemích se však uplatňují modely regulace s kombinací vhodných regulatorních nástrojů, tak aby bylo možno sledovat oba cíle regulace.

Ve Velké Británii se využívá parametru plánovaných nákladů pro dlouhé období regulace. Nástroje stimulace efektivnosti se přitom odvozují od délky regulačního období. Ex-ante odhadovaná potřeba investic se bere v úvahu při stanovení horní hranice výnosu.

Alternativní set nástrojů představuje kombinace srovnání efektivnosti s využitím metody Yardstick a krátkých období regulace.


6. K zajištění kvality poskytování služeb a produktů se zpravidla využívají monetární nástroje stimulace.

Kvalita hraje ve většině zemí v rámci stimulační regulace důležitou úlohu, tak aby se zabránilo, že zvyšování efektivnosti bude realizováno na úkor kvality poskytování služeb a produktů. Ukotvení prvků kvality v jednotlivých regulatorních systémech je dosti odlišné.

Často se srovnávají technické ukazatele kvality mezi provozovateli sítí. Nadprůměrná či podprůměrná kvalita má za následek navýšení či snížení přípustných výnosů.

Někdy vstupují náklady nedodané energie přímo do srovnání efektivnosti a tím ovlivňují horní hranici výnosů. Výhodou tohoto přístupu je, že podniky mohou samy určovat nejvhodnější poměr kvality a nákladů. Nevýhodou je, že výsledek významně závisí na finančním ohodnocení nedodané energie.

Dalším regulatorním nástrojem je přímá platba provozovatelů sítě postiženým zákazníkům (tento nástroj se využívá v Norsku, Velké Británii a v Nizozemí).

7. Povinnost vypracování zpráv o zajištění kvality je důležitým nemonetárním doplňujícím nástrojem regulace

V některých zemích (Velká Británie, Nizozemí, Rakousko) mají provozovatelé sítí povinnost předkládat doplňující zprávy o zajištění kvality. Tyto zprávy mohou být koncipovány jako podnikatelské plány či byznys plány (Velká Británie) či samostatné plány zajištění kvality (Nizozemí a Rakousko).

8. V některých zemích a jejich regulatorních systémech se nad rámec implicitní podpory inovací využívají explicitní nástroje podpory.

Předpokládá se, že inovace mají vést k dlouhodobému zvyšování efektivnosti. Implicitní stimuly podpory inovací existují v rámci stimulace efektivnosti.

V některých zemích se uplatňují explicitní stimuly podpory inovací v podnicích. Někdy se rozlišuje mezi technologicky neutrálními a technologicky specifickými nástroji stimulace.

U technologicky neutrálních regulatorních nástrojů nejsou zadávány konkrétní parametry dotovatelných technologií (Velká Británie, Norsko). V některých zemích se uplatňuje podpora specifických technologií. S podporou inovací dosud není dostatek zkušeností, specifické nástroje v jednotlivých zemích se začaly uplatňovat teprve v posledních letech.

9. „Jednoduchost“ a administrativní náročnost regulace závisí na míře respektování specifických zvláštností jednotlivých podniků.

Řešení problému informační asymetrie se odlišuje. Některé modely regulace kladou důraz na vytváření dodatečných možností zisku pro podniky. Provozovatelé sítí mají sami usilovat o snižování nákladů. Přínosy a zisky ze zvyšování efektivnosti jsou pak dále předávány uživatelům sítí. Výhodou tohoto přístupu je, že přesná prognóza vývoje nákladů má menší význam, čímž je spojena nižší regulatorní zátěž při zjišťování skutečných nákladů.


Nevýhodou této metody je, že srovnání efektivnosti je velmi komplexním úkolem a nediferencované stanovení výnosů může vést k nesprávným výsledkům. Tento přístup se uplatňuje např. v Norsku a Nizozemí.

Alternativní modely usilují explicitně o prognózování efektivních nákladů a bezprostřední poskytnutí či přesun výnosu či zisku ze zvyšování efektivnosti uživatelům sítí. Problém informační asymetrie se řeší získávání informací od provozovatelů sítí. Tento přístup se uplatňuje např. ve Velké Británii, která obecně požaduje velmi komplexní poskytování informací pro regulaci.

10. Objem publikovaných dat se mezi jednotlivými zeměmi silně odlišuje a částečně souvisí s uplatňovanými nástroji regulace.

Ve většině zemí jsou publikovány základní ukazatele technické kvality poskytování produktů a služeb. Veřejně dostupné informace a diskuse o nich mají generovat dodatečné podněty ke zlepšení kvality poskytování služeb a produktů. Obecně je tento nástroj regulačními úřady považován za velmi efektivní.

Druh a objem publikovaných informací se v jednotlivých zemích velmi liší. Nizozemí publikuje výsledky v neanonymizované podobě. V Norsku se publikují všechny podkladové informace, takže účastníci trhu mohou jednotlivé výsledky ověřit. V některých zemích se data publikuji pouze v anonymizované podobě (Rakousko).Údaje o nákladech se publikují v Nizozemí, zčásti též v USA a ve Velké Británii.

11. Příklady reálného sjednocení síťových regulátorů.

Regulace síťových odvětví se v členských zemích EU vyvíjela postupně působením dvou typů faktorů: potřeby liberalizace a nového nastavení vnitřní regulace podle vnitřních požadavků a postupně i vlivem vzniku některých regulačních pravidel na úrovni EU. Typové zkušenosti odvozené z vývoje regulace v kontinuálním rámci tržní ekonomiky (Německo) a v přechodu od centrálně příkazové k tržní ekonomice (Slovensko), sledující trend jednotné regulace, nelze proto přenést do ČR mechanicky. Organizace regulace síťových odvětví na národní úrovni, jejíž cílovou formou je jednotná regulační autorita, není z úrovni EU vymezena. Efektivnost transferu zkušeností je proto určena dvěma stránkami procesu: podmínkami reformování regulovaných součástí sítových odvětví potřebám národní ekonomiky (charakterizovaná zejména liberalizací, deregulací a privatizací) a způsoby organizace regulačních agend (charakterizovaná mírou sjednocení regulace) s cílem dosáhnout optimálního poměru mezi účinkem regulace a personálními a ostatními náklady státu na tyto činnosti. Pokud proto porovnáváme významný ukazatel personální náročnosti, lze z porovnání soudit na potenciál personálních úspor (v rozsahu cca 20% spojovaných s reorganizací takových entit obecně), ale v tempu a rozsahu závislém jak na samotném sjednocení současných regulačních kapacit (dílčích regulátorů), tak i na reformě regulovaných oblastí ((platí zejména pro vodárenství). Německá Bundesnetzagentur zajišťuje regulaci všech sektorů energetiky, telekomunikací a poštovních služeb a regulaci dopravy (vodárenství je regulováno na úrovni municipalit) s 2900 zaměstnanci; na Slovensku Úrad pre reguláciu síeťových odvětví reguluje oblasti


energetiky a vody s 114 zaměstnanci, Dopravný úrad dopravní obory s 207 zaměstnanci a Úrad pre reguláciu elektronických komunikácií a poštových služieb má 145 zaměstnanců (data: 2015); aktuální souhrnný počet zaměstnaných v ERÚ, ČTÚ a Drážním úřadě v ČR je 1044 (2017), včetně kapacit angažovaných v centrální regulaci vodního hospodářství cca 1080. Možné personální úspory reorganizace regulace v ČR jsou ve Studii vyjádřeny ve výchozím stavu a proto konzervativní (menší než dosažitelné). Konzultace a vyhodnocení podkladů z jmenovaných národních regulačních úřadů naznačují, že důvody pro další sjednocení, nebo zachování, organizace regulačních autorit (v Německu otázka regulace vodárenství, které je vzhledem k poměrně přísné a jednotné organizaci na municipální úrovni regulováno městy a obcemi jako vlastníky infrastruktury odpovědnými za provo¨z služeb, na Slovensku otázka sbližování agend ÚRSO a kapacit v regulaci elektronických komunikací, pošty a dopravy) vycházejí především z připravenosti (dosaženého nebo zachovaného stavu) samotných síťových socioekonomických agregátů (odvětví zahrnujících výrobu, distribuci, obnovu sítí a také obsluhu výrobní sféry i domácností v národním kontextu ) a také aktualizaci a zahrnování nových strategických agend. Evropský rámec regulace, který je v kontextu regulátorů v ČR považován za zásadní faktor, je chápán spíše jako sekundární (v německé praxi zahrnující jeho cílené a silné aktivní ovlivňování, na Slovensku poměrně důslwdnou implementaci a přizpůsobení národním potřebám).


7. ZÁVĚRY

Studie prokazuje, že návrh na zavedení jednotné regulace formou Národního regulačního úřadu v časovém horizontu 5–7 let je proveditelný. Jeho personální, ekonomické, materiálové a další požadavky jsou reálné a odpovídají dosavadním odborným kapacitám a zdrojům v rámci státní správy, které jsou aktuálně rozloženy na dva samostatné odvětvové regulátory (ERÚ a ČTÚ) a další odvětvové a dílčí regulační kapacity v rámci státní a veřejné správy. Již z odhadu nákladů na sloučené kapacity lze odvodit, že jednotný regulátor není alternativou, která by vyžadovala významné dodatečné náklady ze státního rozpočtu a požadavky na pracovní síly.Ve výhledu, zahrnujícím nárůst souhrnných požadavků na odvětvové regulace, nové výzvy a roli síťových odvětví jako stabilizačního makroekonomického základu, se jeví návrh Národního regulačního úřadu v rámci cca 5- 7 let, jako významná a pravděpodobně i vysoce efektivní alternativa řešení. Záměr NRÚ je v souladu s vzory institucí, ustaveným ve stabilním tržním prostředí (např. Bundesnetzagenturv, Německo), v procesu přechodu k tržní ekonomice (např. Úrad pre reguláciu sieťových odvetví, Slovensko), i s dynamikou změn v regulaci strategických síťových služeb v rámci EU.

Záměr lze doporučit k dalšímu rozpracování, a to z následujících důvodů: Představuje perspektivní, hospodárnou a udržitelnou variantu k současnému stavu a je

v souladu s trendy v sjednocení regulace sítových odvětví jako specifického segmentu v členských zemích EU i EU celkově.

Jednotný regulátor typu Národního regulačního úřadu nabízí jedinečné řešení koordinace a synchronizace regulačních postupů, aktivního přístupu k novým problémům a výzvám, které žádná jiná varianta – z podstaty věci – nedosahuje a v rámci odvětví dosahovat nemusí.

Rozpracování záměru jednotného regulátora pro horizont 5–7 let zahrne nové požadavky a výzvy, které jsou patrné již dnes, v tomto období se projeví a které bude regulátor nucen řešit. Projekt Národního regulačního úřadu je vhodným východiskem zvládnutí agendy obecných společných problémů, dosud řešených jednotlivě. Unikátní možnosti pak nabízí pro řešení složitých a nákladných otázek makroekonomické povahy a koordinaci dílčích regulátorů v nastávajícím období.

Významným důvodem ke sjednocení regulace síťových odvětví jsou rovněž (makroekonomické) procesy a požadavky na úrovni ekonomiky ČR a celé EU. Jde o několik tendencí, ve kterých je role a regulace síťových odvětví nedílně obsažena.

Globalizační tendence a regulatorní role státu - základním účelem je vytvoření stabilních regulatorních rámců, které jsou bezpečnou základnou, ale i podmínkou prohlubování volného trhu a pro odvětvové reformy (směrem k úspornosti, konkurenceschopnosti) a přístupu ke globalizaci.

Další rozvoj principů jednotného trhu EU a zapojení do mezinárodních ekonomických procesů je spojeno na jedné straně s procesy ekonomické liberalizace, na druhé pak s požadavkem na stabilitu a odolnost klíčových strategických služeb síťových odvětví v národní ekonomice a přiměřenou míru jejich deregulace.


Souběžným procesem, který je uvažován jako zásadní strategický cíl pro ČR, jsou odvětvové reformy, zaměřené na produkci a služby s vyšší přidanou hodnotou a konkurenceschopné na mezinárodních trzích. Síťová infrastruktura a „přiměřenost“ (objem, cena) síťových služeb a koordinace celého síťového sektoru je nezbytnou podmínkou tohoto procesu.

Strukturální změny ekonomiky nesou vždy zvýšení nejistoty a vysokou zátěž na schopnosti podnikatelského prostředí vytěžit jejich pozitivní efekt. Podpora nebo jen akceptování další odvětvové diferenciace síťových odvětví, by toto břemeno násobily a staly by se i překážkou deregulace, pokud se ukáže jako nezbytná. Při různém vlivu sítových služeb na jednotlivá odvětví a sektory (včetně finální spotřeby). Nekoordinovaná regulace vyvolá spontánní kompenzační pohyby (trade off) v ekonomice, na jejichž pozadí mohou být změny prakticky neuskutečnitelné.

Z obecných a dlouhodobých trendů, které se však již zřetelně rýsují, a jsou postupně zohledňovány ve vládních strategiích, plynou evidentní vazby na síťová odvětví a jejich služby:

o Změny klimatu, s dopadem zejména v oblasti zásobování vodou, teplem a z pohledu energetických zdrojů i elektroenergetiky (chlazení); včetně intenzivního využití dodávek (recyklace, kaskádové použití aj.) – vodárenství, energetika – tlumí dopady, vytváří prostor pro řešení (včetně vyšších nákladů a nezbytných zvýšení cen);

o Vyčerpávání fosilních paliv a vliv jejich užívání na přírodní cykly (růst cen surovin, snížení emisí skleníkových plynů) – zejména v energetice; včetně alternativních zdrojů energie a systémů – energetika, ochrana klimatu;

o Digitalizace jako nezbytná podmínka konkurenceschopnosti vyžadující přechod na nové systémy výroby a řízení (včetně nových forem přímého přístupu k trhu, sdílená ekonomika, e-logistika a e-shop) – elektronické komunikace, všechny síťové obory;

o Bezpečnost a odolnost proti vlivu migračních tlaků a cíleným útokům, včetně klíčové role zajištění nouzových dodávek při časové a místní kumulaci potřeb. Všechny síťové obory – primárně v zajištění základních životních potřeb;

o Cyklický vývoj ekonomiky a citlivost otevřené ekonomiky. – Všechna síťová odvětví, zejména stabilita jejich služeb domácnostem snižují dopady ekonomické recese na životní standard, atraktivitu ČR pro investory atp.;

o Strukturální změny zaměřené na produkci a služby s vyšší přidanou hodnotou, znalostní ekonomiku, materiálově úsporné typy výrob, úsporné technologie a obnovitelné zdroje. Stabilní služby síťových odvětví jsou podmínkou účinnosti těchto změn.

Rozsah a způsob jakým ovlivňují síťové služby a jejich ceny17 je silnou makroekonomickou determinantou úspěšnosti ČR v reakci na uvedené (a další) trendy.

17 V tzv. regulované části a složkách (regulace vymezených „trhů), zahrnutí, schopnost a míra usměrňování nerovnováh v oblasti zajištění síťových služeb komplexně (tedy včetně regulace faktorů, které nejsou „ex definitione“ v „regulovaných“ síťových trzích uvažovány tj. z regulace „vyloučených“ problémů makroekonomických nerovnováh, ekonomických externalit v oblasti prevence a řešení vlivů na životní prostředí, na sociální standard a kvalitu života, na veřejný sektor a producenty výrobků a služeb, tedy všechny oblasti které mohou být velmi zásadně ovlivněny síťovými službami.


Stát odpovídá za zajištění síťových služeb pro obyvatelstvo. V rámci ekonomickému zájmu a odpovědnosti za to jak ovlivní konkurenceschopnost a výkonnost ekonomiky.18 Toto a nikoli „pouhá“ ochrana podnikání a „trhů“ některých komponent síťových služeb, kde je podnikání možné a bylo připouštěno (jak je tomu nyní), je důvodem proč má stát právo a povinnost konsolidovat regulaci, ve vztahu k své odpovědnosti, zájmům a z reálných trendů odvozeným cílům nezbytně obsahově rozšířit obsah regulace, sjednotit „pestré“ a „roztroušené“) odvětvové regulace a vytvořit koordinovanou jednotnou regulační autoritu pro síťová odvětví typu NRÚ. Tento postup se jeví po všech stránkách proveditelný a efektivní, protože na jiné úrovni integrace a veřejné správy není možný. Alternativou k tomuto postupu je „nulová varianta“ ponechání „odvětvové“ regulace“ v rozsahu uměle „vymezených“ (imitovaných) trhů19 a ponechání ostatních vlivů a dopadů20 na jiných složkách státu a veřejného sektoru, 21

„Nulová varianta“ bez sjednocení regulace síťových odvětví nebo jeho odložení, se nemusí projevit přímo v selhání regulace jednotlivých odvětvových vertikál, které zajišťují síťové služby resp. jejich regulovaných částí a složek. Může se však projevit vysokými nároky a náklady na řešení a kompenzaci nepřímých relevantních dopadů fungování síťových služeb tam kde současný regulátor nezasahuje, kde však selhává trh a které nepřímé nástroje (makroekonomické, fiskální, sociální, environmentální politiky) nejsou schopny zvládnout s dostatečnou účinností nebo vůbec. Neochota integrovat širší kompetence do jednotného regulačního rámce a neschopnost současných regulátorů zachytit a efektivně ovlivnit širší a nepřímé dopady fungování síťových služeb na ekonomiku a společnost zvyšuje riziko, že žádoucí strukturální změny a pozitivní odezva na vývoj nových a alternativních ekonomických schémat bude pro ČR nedostupná, nebo ve srovnání s vyspělými zeměmi na nižší úrovni.

Domácí spotřeba síťových služeb je příspěvkem k růstu v užším ekonomickém pojetí, v oblasti bydlení, vybavení domácností a přístupu k novým výrobkům a službám. Nezbytnost síťových služeb – jako servisního komplexu, ve kterém každá složka má své nezaměnitelné místo, vede k jejich silnému vlivu na výsledný užitek pro spotřebitele, tedy na jeho „blahobyt“. Ať již přímo nebo prostřednictvím plného a intenzivního využití dalších spotřebních statků; nejen indikuje, ale přímo určuje životní standard (počínaje jeho strmým omezením i při relativně malém snížení spotřeby nebo zvýšení ceny, přes podmíněnost středního i vysokého životního standardu až po atraktivnost a stabilitu ČR jako součásti Evropy).

Jednotná regulace má svůj potenciál i pro řešení nesouladu požadavků (př. podpora tendence k útlumu spotřeby energií nebo vody, a naopak rozvoj telekomunikačních 18 Přeneseně pak za růst bohatství, jeho rozdělování, blahobyt, a související míru zaměstnanosti, fungující sociální a zdravotní

systém, obranu a bezpečnost).19 Pouze tam, kde působí privátní subjekty, kde současný typ regulace vytváří imitaci trhu, a tak přijatelně snižuje riziko získání

neoprávněných výhod nebo nevýhod v oblasti kde skutečný trh nefunguje).20 Na domácnosti, životní prostředí, stabilitu makroekonomického prostředí, náročnost a náklady zodolnění infrastruktury vůči

hrozbám.21 Které je budou (nebo nebudou) řešit návazně v diverzifikované podobě a s nižší efektivitou – pokud vůbec (př. je nerealistické

vyjednat s místním operátorem odvozeným z nadnárodní struktury zvláštní podmínky př. povinnost reinvestice zisku v lokalitě namísto jeho „odlivu“ do sídla „matky“, aktuálně rezonuje médii případ vymezení oddělených trhů pro služby mobilních operátorů, kde z NOZ (nový občan.z.) odvozená „klička“ vylučuje firmy jako „spotřebitele“ firmy a umožňuje operátorům pro ně stanovit tržní ceny násobně nižší než pro „spotřebitele“ tj. koncové zákazníky).


služeb a udržitelné dopravy) a „cross“ a „trade off“ efektů v oddělené formě regulace.

Pojetí síťových služeb jako „balíčku“ ve výdajích domácností a princip „přiměřenosti“ cen, vyžaduje mj. i postupnou koordinaci cenové regulace, včetně některých nástrojů v reakci na cenovou a důchodovou stratifikaci spotřeby těchto služeb.

Komplexní a komplementární síťová služba je v uvedené kvalitě (množství, cena, vzájemná struktura dodávky) nikoli odvětvovým, ale makroekonomickým faktorem a jednotná regulace makroekonomickou institucí, na které závisí stav i budoucí vývoj ekonomiky i společnosti.

Dílčí a odvětvové regulace řeší tento problém napříč EU, a pokud jsou z tradičních nebo jiných důvodů dosud praktikovány, tak nepochybně za cenu vyšších nákladů na koordinaci a s rizikem nižšího efektu jak pro volný trh, pro domácnosti, tak i účinnost nastartovaných aktuálních změn v ekonomice (odvětvová reforma, restrukturalizace, zavádění inovací).

Zvláštní místo má komplex služeb síťových odvětví a jejich jednotná regulace ve vztahu k bezpečnosti. Aktuální (asymetrické, difuzní atp.) hrozby se stávají trvalou součástí života a reálné řešení spočívá v nastavení nové úrovně rovnováhy mezi těmito hrozbami a regulací ochrany a fungování síťové infrastruktury jako jejich potenciálního cíle. Charakter hrozeb rovněž stírá rozdíly mezi preventivními a zásahovými opatřeními a běžným provozem a krizovou situací.

Zodolnění základu síťových odvětví – infrastruktury – (včetně reakce na adaptace a inovace spojené př. s rozvojem obnovitelných zdrojů energie, klimatickou změnou aj.) – klade odlišné požadavky na jednotlivé síťové služby, které nelze řešit v jednom na úkor druhého nebo cenovou konkurencí služeb. Komplexní jednotná regulace je optimální cestou, jak tyto nové úkoly zajistit (alternativou je vytvořit k regulaci bezpečnostních požadavků jakousi samostatnou entitu by znamenalo vějíř odvětvových regulátorů rozšířit o další, nadřazený koordinační „úřad“ a vymezit jeho kompetence jak v běžném, tak krizovém režimu).


PŘÍLOHY

ZKRATKY

BEREC Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací

BNA Bundesnetzagentur , jednotný federální regulátor pro síťová odvětví energetiky, pošt, telekomunikací a železniční dopravy v Německu

BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práciCEER Rada evropských energetických regulátorůČIŽP Česká inspekce životního prostředíČOI Česká obchodní inspekceČR Česká republikaČSÚ Český statistický úřadČTÚ Český telekomunikační úřadEK Evropská komiseEP Evropský parlamentERÚ Energetický regulační úřadEU Evropská unieHW HardwareIS Informační systémISPA Instrument for Structural Policies for Pre-accession

(nástroj předvstupních strukturálních politik) – nástroj pro financování infrastrukturních projektů v oblastech životního prostředí a dopravy

IT Informační technologieICT Počítače a informační technologie (Information and Communication

Technology)KHS Krajská hygienická staniceKPSP Komplexní podklady pro studii proveditelnostiLTE LTE (Long-Term Evolution) aktuálně prakticky rozvíjená

„vysokorychlostní mobilní síť“ mezi 3 a 4. generacíMD Ministerstvo dopravy ČRMF Ministerstvo financí ČRMMR Ministerstvo pro místní rozvoj ČRMPO Ministerstvo průmyslu a obchodu ČRMV Ministerstvo vnitra ČRMZD Ministerstvo zdravotnictví ČRMZE Ministerstvo zemědělství ČRMŽP Ministerstvo životního prostředí ČRNRÚ Národní regulační úřad – projektovaný jednotný regulátorNSS Nejvyšší správní soudOECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvojOPŽP Operační program životní prostředíPM Projektový manažer


PS Pracovní skupinaPT Pracovní týmPuPP Finanční schéma PuPP (Public and Private Partnership), založené na

sdílení nákladů, rizik a případných přínosů oběma partnery - veřejnou správou a privátní organizací v partnerství. Financování PuPP umožňuje dodávku veřejných služeb a infrastrukturních projektů pomoci závazku mezi veřejným a soukromým sektorem.

Rada NRÚ Rada Národního regulačního úřaduREMIT Nařízení EP a Rady (EU) č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti

velkoobchodního trhu s energiíŘV Řídicí výborSEI Státní energetická inspekceSFŽP Státní fond životního prostředí ČRStudie Zpracování komplexních podkladů pro studii proveditelnosti záměru

na vytvoření národního regulačního úřadu ve smyslu úkolu č. 10 usnesení vlády ČR č. 86/2015

SW SoftwareSZÚ Státní zdravotní ústavSŽDC Správa železniční dopravní cestyÚOHS Úřad pro ochranu hospodářské soutěžeÚPDI Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuřeVaK Vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebuVodÚ Vodoprávní úřadyZÚ Zdravotní ústavyZZvZ Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek

LITERATURA

AARONS, G., HURLBURT, A., HORWITZ, M., McCue, S.

Advancing a conceptual model of evidence-based practice implementation in public service sectors. Administration and Policy in Mental Health and Mental Health Services Research, 2011, 38.1: 4-23.

ANBAZHAGAN, S., KUMARAPPAN, N.

ANBAZHAGAN, S.; KUMARAPPAN, N. Day-ahead deregulated electricity market price forecasting using neural network input featured by DCT. Energy Conversion and Management, 2014, 78: 711-719.

ARMSTRONG, M. Public service broadcasting in the digital world. In: In The Economic Regulation of Broadcasting Markets: Evolving Technology and Chal48 for Policy. 2007.

BARR, A., LINDELOW, M., SERNEELS, P.

Corruption in public service delivery: An experimental analysis. Journal of Economic Behavior & Organization, 2009, 72.1: 225-239.

BACH, S., BORDOGNA, L.

Varieties of new public management or alternative models? The reform of public service employment relations in industrialized democracies. The International Journal of Human Resource Management, 2011, 22.11: 2281-2294.

BARON, M., OCHOJSKI A., POLKO, A.

Economics and strategic management of local public services in Central Europe: towards multidisciplinary analysis of infrastructure and service costs. Prague: Institute of Sociology, Academy of Sciences of the Czech Republic, 2014. ISBN 978-80-7330-253-5.

BAPTISTA, J., F. de M. The regulation of water and waste services: an integrated approach (RITA-ERSAR). London, England: IWA Publishing, 2014. ISBN 978-1-78040-653-4.

BARTUŠKA, V. et al. BARTUŠKA, V. et al. Energetická politika: sborník textů, 1. vyd. Praha: CEP, 86 s. ISBN 97-8808-654-7770.

BENÁČEK, V., KUDRNA, Z., SEDLÁČEK, T.

Konkurenční schopnost české ekonomiky. Institucionalizace (ne) odpovědnosti: Globální svět, evropská integrace a české zájmy. Praha, Karolinum, 2001.

BENČO, J. Verejný sektor a verejné služby. 2., aktualiz. vyd. Kunovice: Evropský polytechnický institut, 2011. ISBN 978-80-7314-278-0.

BERGMAN, L. et al. Europe’s network industries: conflicting priorities: telecommunications,1. vyd.


Londýn: Centre for Economic Policy Research, 1998. 258 s. ISBN 1-898128-37-5BESLEY, T., GHATAK, M.

Reforming Public Service Delivery1. Journal of African Economies, 2007, 16.suppl 1: 127-156.

BIGLAISER, G., ALBERT MA., Ch.

Moonlighting: public service and private practice. The RAND Journal of Economics, 2007, 38.4: 1113-1133.

BISOI, R., DASH, P. K. A hybrid evolutionary dynamic neural network for stock market trend analysis and prediction using unscented Kalman filter. Applied Soft Computing, 2014, 19: 41-56.

BOLTON, R., FOXON, T. J.

Urban infrastructure dynamics: market regulation and the shaping of district energy in UK cities. Environment and Planning A, 2013, 45.9: 2194-2211.

BØGH ANDERSEN, L., HOLM PEDERSEN, L.

Public service motivation and professionalism. International Journal of Public Administration, 2012, 35.1: 46-57.

BRADWELL, P., MARR, S. Making the most of collaboration: An international survey of public service co-design. London: Demos, 2008.

BRENNAN, T. J. Network Effects in Infrastructure Regulation : Principles and Paradoxes. Review of Network Economics. December 2009, Vol.8, Issue 4, s. 279–301. ISSN 1446-9022>.

BROWER, M. C., THOMAS, S. D. MITCHELL, C.

The British Electric Utility Restructuring Experience: History and Lessons for the United States. 1996.

BUIGUES, P. A. Competition Policy Versus Sector-Specific Regulation in Network Industries – the EU Experience [online], [cit. 2010-04-13]. Dostupný také z WWW: http://unctad.org/sections/wcmu/docs/c2clp_ige7p14_en.pdf

CAVE, M. Extending competition in network industries: Can input markets circumvent the need for an administered access regime?. Utilities Policy, 2013, 27: 82-92.

CERRE, 2014 Network industries: efficient regulation,affordable & adequate services, CERRE Regulation Dossier for the Incoming European Commission 2014-2018, Brussels, 18 June 2014, 140618_CERRE_RegulDossIncomEC_Final, www.cerre.eu

CLIFTON, J., DÍAZ-FUENTES, D.

Evaluating EU policies on public services: a citizens´ perspective. Munich Personal RePEc Archive Paper [online]. 02. July 2008, 9420, [cit. 2010-04-28]. Dostupný z WWW: <http://mpra.ub.uni-muenchen.de/9420/>.

COELLI, T. (ed.) Performance measurement and regulation of network utilities. Cheltenham: Edward Elgar, 2006. 380 s. ISBN 1845423178.

COENRAADS, R. et al. PROGRESS promotion and growth of renewable energy sources and systems [online]. Utrecht, 5 March 2008, [cit. 2010-05-01]. Dostupný z WWW: < http://www.res-progress.eu/file.php?fileId=51>.

CRAMPES, C., ESTACHE, A.

Regulatory tradeoffs in designing concession contracts for infrastructure networks. Washington, DC: World Bank, Economic Development Institute, Regulatory Reform and Private Enterprise Division, 1997. Policy research working papers, 1854.

ČR2030 Strategie pro Českou republiku 2030, RVUR, ÚV, 2016??DENHARDT, J. V., DENHARDT, R., B.

The new public service: serving, not steering. Expanded ed. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 2007c. ISBN 978-0-7656-1998-3.

DOLEŽAL, J. et al. Projektový management podle IPMA: 2., aktualizované a doplněné vydání, Grada Publishing a.s., 2012, ISBAN 978-80-247-4275-5

DONDERS, K. Public service media and policy in Europe. New York: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 9780230290969.

DUBASH, N. K., RAO, N. D.

Regulatory practice and politics : Lessons from independent regulation in Indian electricity. Utilities Policy. 2008, 16, ss. 321–331. ISSN: 0957-1787.

DUŠEK, L. Ekonomická teorie regulace a konkurence v energetických sítích. Politická ekonomie, 1998, r. XLVI, č. 3, str. 400-411.

DUŠEK, L. Konkurence – cesta k efektivní výrobě a spotřebě elektrické energie. Liberální institut, Praha, 1998a

EUROPEAN COMMISION Interconnecting Europe: new perspectives for trans-European energy networks, 1. vyd. Lucemburk: Office for Official Publications of the European Communities, 2008. 31 s. ISBN 978-92-79-07295-6

FANG, L., ZOU, W., ZHANG, Q.

A Survey of the Access Pricing Research in Network Industries. Review of Industrial Economics, 2014, 2: 003.

FAURE, M. G., ZHANG, X. (eds.)

Competition policy and regulation: recent developments in China, the US and Europe. Cheltenham: Edward Elgar, 2011. ISBN 978-1-84980-075-4.

FIALA, P. Síťová ekonomika. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008. 225 s. ISBN 978-80-86946-69-6.

FIALA, P. Výběr dodavatelů v síťové ekonomice. Katedra ekonometrie, VŠE Praha, GA ČR, 2005, 402.05: 0148.

FISCHER, J., SIXTA, J. K propočtu souhrnné produktivity faktorů. Politická ekonomie 57.4 (2009): 544-554.FLORIO, M. Network industries and social welfare: The experiment that reshuffled European

utilities. OUP Oxford, 2013.GHEZZI, A., Strategy and business model design in dynamic telecommunications industries: A


CORTIMIGLIA, M. N., FRANK, A. G.

study on Italian mobile network operators. Technological Forecasting and Social Change, 2015, 90: 346-354.

GLACHANT, J-M., RUESTER, S.

The EU internal electricity market: Done forever?. Utilities Policy, 2014, 31: 221-228.

GOTTINGER H-W. Economies of network industrie. Routledge. 2003. ISBN 041527740X [online].GRAND, J., L. Knights and knaves return: public service motivation and the delivery of public

services. International Public Management Journal, 2010, 13.1: 56-71.HAHN, R. W. The Economic Analysis of Regulation : A Response to the Critics. University of

Chicago Law Review. Summer 2004, Vol. 71, Issue 3, ss. 1021-1054. ISSN 00419494.HALÁSEK, D. Standardizace veřejných služeb. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2004.

ISBN 80-248-0685-1.HALÁSKOVÁ, M. Veřejná správa a veřejné služby v zemích Evropské unie. Ostrava: VŠB-TU, 2012.

ISBN 978-80-248-2808-4.HARTLEY, J. Innovation in governance and public services: Past and present. Public money and

management, 2005, 25.1: 27-34.HENDRYCH, D. Správní věda: teorie veřejné správy. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014.

ISBN 978-80-7478-561-0.HOBZA, A. Evropská unie a hospodářské reformy. Praha: C. H. Beck. 2009. 352 s. ISBN 978-80-

7400-122-2.HRIVNÁK M. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. Univerzity of Zilina,

2010. 99 s. ISBN 978-80-7399-137-1HULÍKOVÁ, K. Demografický vývoj Středočeského kraje s důsledky pro vybrané veřejné služby.

Praha: Krajský úřad Středočeského kraje, 2012. ISBN 978-80-260-3561-9.HYÁNEK, V., ŘEŽUCHOVÁ, M.

Role soukromého sektoru v poskytování veřejných služeb. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4888-1.

HYÁNEK, V., PROUZOVÁ Z., ŠKARABELOVÁ, S.

Neziskové organizace ve veřejných službách. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4423-4.

CHEUNG, A. The Politics of Administrative Reforms in Asia: Paradigms and Legacies, Paths a Diversities. Governance. Ročník 2005, 18(2), ss. 257–82. ISSN: 1468-0491.

KAMPEN, J., K. DE WALLE, S., V., BOUCKAERT, G.

Assessing the Relation Between Satisfaction with Public Service Delivery and Trust in Government. The Impact of the Predisposition of Citizens Toward Government on Evalutations of Its Performance. Public Performance & Management Review, 2006, 29.4: 387-404.

KENNEDY, D. Power sector regulatory reform in transition economies: Progress and lessons learned. EBRD Working Paper No. 78 [online]. [cit. 2010-07-01]. Dostupný z WWW: http://www.ebrd.com/downloads/research/economics/workingpapers/wp0078.pdf

KESSIDES, I. N. Reforming Infrastructure : Privatization, Regulation, and Competition. Washington: The International Bank for Reconstruction and Development / The World Bank, 2004. 325 s. ISBN 0-8213-5070-6.

KLEIN, M. Competition in network industrie – Where and how to introdukce it. World Bank [online]. 1997.

Kolektiv autorů. 10 let regulace v elektroenergetice. Big Ben Novoelties, s.r.o. 2007. 71 s. ISBN 978-80-254-1767-6

KPSP-KPMG-GTA(2016) Komplexní podklady pro studii proveditelnosti záměru na vytvoření národního regulačního úřadu ve smyslu úkolu č. 10 usnesení vlády ČR č. 86/2015, Finální výstup č. 4, Úplné znění, Konsorcium KPMG a GTA, 24. 10. 2016, 172 stran (včetně příloh)

KRAFTOVÁ, I. "Služby sociální péče jako quasi síťové odvětví." Scientific papers of the University of Pardubice. Series D, Faculty of Economics and Administration. 26 (1/2013) (2013).

KVIZDA, M. Ekonomické dějiny železniční sítě České republiky – mýty, omyly a iluze v hospodářské politice a path dependence železných drah, 1.vyd.- Masarykova univerzita, Brno 2006, 83 s. ISBN 80-210-4219-2

KVIZDA, M. Vymezování relevantního trhu v odvětví železniční dopravy. Regulace konkurenčního prostředí na železnici, 2011, 49.

LAD, L., CALDWELL, C. Collaborative Standards, Voluntary Codes and Industry Self-regulation [online ABI/INFORM Global]. The Journal of Corporate Citizenship. 2009 Oct 1(35), ss. 67-80

LEVEQUE, F. (ed.). Transport pricing of electricity networks. Springer Science & Business Media, 2013.LEVY, B., SPILLER, P. T. The Institutional Foundations of Regulatory Commitment: A Comparative Analysis of

Telecommunications Regulation. The Journal of Law, Economics & Organization. Vol. 10, No 2, 1994. ss. 201–246.

LIBECAP, G. D. Innovation in new markets: the impact of deregulation on airlines, financial markets, and telecommunications. London: JAI, 1988. 289 s. ISBN 0892327715.

LIPSKY, M. Street-level bureaucracy: dilemmas of the individual in public services. New York: Russell Sage Foundation, 2010. ISBN 0-87154-526-8.


MACHEK, O. et al. Methods of network industries regulation. Ekonomika a Management, 2010, 2010.3.MACHEK, O., HNILICA, J. Metody regulace síťových odvětví. Ekonomika a management, 2010, 4.3: 9.MACHEK, O., HNILICA, J. Mezinárodní zkušenosti s využitím benchmarkingu TFP v cenové regulaci energetiky.MAJOR, I., KISS, K. Interconnection and incentive regulation in network industries. Acta Oeconomica,

2013, 63.1: 1-21.MEJSTŘÍK, M. Privatizace, regulace a deregulace utilit v EU a ČR: očekávání a fakta. Praha 2004.

ISBN 80-86732-35-5MIZUTANI, F. Regulatory reform of public utilities: the Japanese experience. Northampton, MA:

Edward Elgar, c2012. ISBN 1847203302.MOYNIHAN, D., P., PANDEY, S., K.

The role of organizations in fostering public service motivation. Public administration review, 2007, 67.1: 40-53.

MPO Iniciativa Průmysl 4.0. Praha 2016.MZE MZE: Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu

Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030, Praha 2016NEWBERY D. M. Privatization, Restructuring, and Regulation of Network Utilities. Massachusetts

Institute of Technology. 2001. ISBN 0-262-14068-3NIELSEN, C. K. Market Opening in Network Industries [online]. European Commission, DG Internal

Market, September 2005, [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: http://ec.europa.eu/internal_market/economic-reports/docs/2005/part_i_final_report_en.pdf.

OCHRANA, F. Východiska pro vytváření transparentního a nekorupčního systému zadávání veřejných zakázek." Ekonomický časopis 07 (2012): 732-745.

OCHRANA, F. Programové financování a hodnocení veřejných výdajů: teorie a metodika hodnocení veřejných výdajů a veřejných služeb v systému programové alokace zdrojů. Praha: Ekopress, 2006. ISBN 80-86929-13-2.

OCHRANA, F. Efektivnost zabezpečování vybraných veřejných služeb na úrovni obcí. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1259-4.

OCHRANA, F. Veřejné služby - jejich poskytování, zadávání a hodnocení: teorie a metodika poptávkového způsobu poskytování a zadávání veřejných služeb na úrovni municipalit. Praha: Ekopress, 2007. ISBN 978-80-86929-31-6.

OCHRANA, F. Veřejné služby: jejich poskytování, zadávání a hodnocení: teorie a metodika poptávkového způsobu poskytování a zadávání veřejných služeb na úrovni municipalit. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2007. 167 s. ISBN 978-80-86929-31-6.

OCHRANA, F. PAVEL J., VÍTEK L.

Veřejný sektor a veřejné finance: financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada, 2010. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3228-2.

OSTŘÍŽEK, J. Public private partnership: příležitost a výzva. Praha: C.H. Beck, 2007. C.H. Beck pro praxi. ISBN 978-80-7179-744-9.

OWEN, B. M., BRAEUTIGAM, R.

The Regulation Game: Strategic Use of the Administrative Process. Cambridge: Ballinger, 1978. 271 s. ISBN 0884100669.

PANTEGHINI, P. M., SCARPA, C.

Political pressures and the credibility of regulation : can profit sharing mitigate regulatory risk? [ABI/INFORM Global] International Review of Economics. 2008, Vol.55, Iss.3, ss. 253–274

PAVEL, J. Efektivnost a transparentnost obecních obchodních společností." Praha: Transparency International–Česká republika (2006).

PAVLÁT, J. (ed.). Účast veřejnosti v rozvoji obcí a měst a krajů: aktivity "O lidech s lidmi" : mobilizace komunikace mezi veřejnou správou, veřejností a neziskovým sektorem prostřednictvím transparentnosti rozhodování úřadů veřejné služby (státní správy a samosprávy) formou soutěže, vzdělávání a mezinárodní výměny zkušeností. Praha: Centrum pro komunitní práci, 2010. ISBN 978-80-86902-86-9.

PAVLÍK, M. Jak úspěšně řídit obec a region: cíle, nástroje, trendy, zahraniční zkušenosti. Praha: Grada, 2014. Manažer. ISBN 978-80-247-5256-3.

PELTRÁM, A. Veřejná správa v EU. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2007. ISBN 978-80-7044-910-3.

PHILLIPS, Ch. F. The regulation of public utilities : theory and practice. Arlington: Public Utilities Reports, 1993. 1025 s. ISBN 0-910325-45-6

POSNER, R. A. Theories of Economic Regulation. The Bell Journal of Economics and Management Science. Vol. 5, No. 2 (Autumn, 1974). ss. 335–358.

POUPEROVÁ, O.: Nezávislé správní úřady. Časopis Správní právo č. 4/2014.PROVAZNÍKOVÁ, R. Financování měst, obcí a regionů: teorie a praxe. 3. aktualizované a rozšířené vydání.

Praha: Grada Publishing, 2015. Finance (Grada). ISBN 978-80-247-5608-0.RABÁGO, K.R., et al The “SHARING UTILITY”, 51st State Initiative, 27 February 2015, on line:

http://sepa51.org/submissions/submissions/Kennerly_Rabago_51st_State.pdfRAMSEOOK-MUNHURRUN, P., LUKEA-BHIWAJEE, S. D.,

EUW:Please give us an Energy Sharing Economy instead of the Uberfication of Energy, European Utility Week, Barcelobna, Spain, 15-17 November, 201, on line:http://www.european-utility-week.com/


NAIDOO, P.RAYNER, J., et al. Public service ethos: Developing a generic measure. Journal of Public Administration

Research and Theory, 2010, muq016.ROTHBARD, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha: Liberální institut, 2005.

755 s. ISBN 80-86389-27-8.ROVENSKÝ, V., BÉREŠ, J.

Electricity Regulation in 34 jurisdictions worldwide – Czech Republic (O’DONNELL, Earle H. – contributing editor) [online]. Getting the Deal Through, 2009, [cit. 2010-07-29]. Dostupný také z WWW: http://www.ksb.cz/docs/081219-electricity-regulation-2009.pdf.

ŘEŽUCHOVÁ, M. Fenomén Public-private Partnerships a poskytování veřejných služeb. Brno: Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210-5409-7.

SANDFORT, J., MILWARD, H. B.

Collaborative service provision in the public sector. In: Oxford University Press. 2009.

SEIDENGLANZ, D. Železnice v Evropě a evropská dopravní politika, 1.vyd.- Masarykova univerzita, Brno 2006, 82 s. ISBN 8021042214

SHAPIRO, C., VARIAN, H. R.

Information rules: a strategic guide to the network economy. Harvard Business Press, 2013.

SLACK, B. Intermodal transportation. Sustainable Railway Futures: Issues and Challenges, 2016, 219.

SLAVÍK, J. Marketing a strategické řízení ve veřejných službách: jak poskytovat zákaznicky orientované veřejné služby. Praha: Grada, 2014. Manažer. ISBN 978-80-247-4819-1.

STEJSKAL, J. Měření hodnoty veřejných služeb. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-412-5.

STERN, J., CUBBIN, J. Regulatory Effectiveness: The Impact of Regulation and Regulatory Governance Arrangements on Electricity Industry Outcomes. (World Bank Policy Research Working Paper 3536 [online]). March 2005, [cit. 2010-07-01]. Dostupný z WWW: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=695386

STERN, J., HOLDER, S. Regulatory governance: criteria for assessing the performance of regulatory systems : An application to infrastructure industries in the developing countries of Asia. Utilities Policy. Volume 8, Number 1, March 1999, ss. 33–50. ISSN: 0957-1787

VAN HOVE, L. Drivers of internationalisation in network industries: the case of electronic purse developers. International Journal of Management and Enterprise Development, 2013, 12.3: 189-211.

VAN SLYKE, D. M., ALEXANDER, R. W.

Public service leadership: Opportunities for clarity and coherence. The American Review of Public Administration, 2006, 36.4: 362-374.

VAVREJNOVÁ, M. Financování veřejných služeb pro obyvatelstvo a zdroje pro jeho krytí: (vývoj a mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů). Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008. Studie (Národohospodářský ústav Josefa Hlávky). ISBN 978-80-86729-44-2.

VÍTEK, M. Veřejné služby a jejich správa. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. ISBN 80-7041-472-3.

Strategie Strategie resortu Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030.Státní energetické koncepce České republiky.Bílá kniha - Koncepce veřejné dopravy 2015-2020 s výhledem do roku 2030.Dopravní politika ČR pro období 2014-2020 s výhledem do roku 2050.Státní politika v elektronických komunikacích - Digitální Česko v. 2.0.

VODÁKOVÁ, J. Nástroje ekonomického řízení ve veřejném sektoru. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-324-1.

ŠKARABELOVÁ, S. (ed.). Problematika zabezpečování veřejných služeb: sborník z mezinárodní vědecké konference pořádané Katedrou veřejné ekonomie ESF MU a Centrem pro výzkum neziskového sektoru. Brno: Tribun EU, 2007. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-030-5.

VESELÝ, A., et al. Institucionalizace neodpovědnosti, efektivity, nebo konformity? Reformy organizací veřejných služeb v teorii akontability. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2012, 48.04: 757-784.

Výroční zprávy Zprávy o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu. Výroční zprávy Českého telekomunikačního úřadu.

Vláda, 2014 SITUAČNÍ ZPRÁVA o rizicích vyplývajících z výhrad Evropské komise ke způsobu uplatňování Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA) a dále k otázce regulace vodárenství, včetně návrhů legislativních řešení, MŽP, 2014. Projednáno Vládou ČR 5. 3. 2014.

Vláda, 2017 Integrace koncepčních kroků oboru VaK v ČR naplňováním strategie resortu Ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030, projednáno Vládou ČR 9. 1. 2017.

Usn. vl. č. 617/2004 Usnesení vlády ČR ze dne 16. června 2004 č. 617, ke Koncepci vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství pro období po vstupu do Evropské unie na léta 2004


až 2010.Usn. vl. č. 417/2014 Usnesení vlády ČR ze dne 4. června 2014 č. 417 ke Koncepčnímu řešení regulace cen

ve vodárenstvíUsn. vl. č. 86/2015 Usnesení vlády ČR ze dne 9. února 2015 č. 86 k Návrhu koncepčního řešení regulace

ve vodárenství

Usn. vl. č. 386/2015 Usnesení vlády ČR ze dne 25. května 2015 č. 386 o ustavení koordinačního subjektu k posílení regulace ve vodárenství

Usn. vl. č. 392/2016 Usnesení vlády ČR ze dne 2. května 2016 č. 392, ke Strategii resortu Ministerstva zemědělství České republiky s výhledem do roku 2030.

WALKER, R. M., et al. Market orientation and public service performance: new public management gone mad?. Public Administration Review, 2011, 71.5: 707-717.

WHITE L. U. S. public policy toward network industries, American Enterprise Institute. 1999. ISBN 0844771406.

ZAJÍČEK M. Vybrané kapitoly z historie de(re)gulace v energetických odvětvích. Praha. 2002. Working Paper 01-2002

ZHANG, Q. et al. Market power and its determinants in the Chinese airline industry. Transportation Research Part A: Policy and Practice, 2014, 64: 1-13.

ZHANG, X., CHEN, S. A systematic framework for infrastructure development through public private partnerships. IATSS research, 2013, 36.2: 88-97.

ZHANG, Y. F., KIRKPATRICK, C., PARKER, D.

Electricity sector reform in developing countries: an econometric assessment of the effects of privatisation competition and regulation. Journal of Regulatory Economics. 2008, Volume 33, Issue 2, April, ss. 159–178.


TABULKA 14: REGULÁTOŘI PŘEDMĚTNÝCH OBLASTÍ VE STÁTECH EU

Země Telekomunikace Energetika Vodovody a kanalizace Veřejná (železniční) dopravaBelgie Belgian Institute for Postal services and

TelecommunicationsCommission for Electricity and Gas Regulation

Federal level - Flemish Environment Agency

Regulatory Body for Railway Transport and for Brussels Airport Operations

Bulharsko Communications Regulation Commission State Energy & Water Regulatory Commission

State Energy & Water Regulatory Commission

Railway Administration Executive Agency

Česká republika

Český telekomunikační úřad Energetický regulační úřad N/A Drážní úřad

Dánsko Danish Business Authority Danish Energy Regulatory Authority N/A Danish Railway Regulatory BodyEstonsko Technical Regulatory Authority Estonian Energy Market Inspectorate Estonian Competition Agency Estonian Competition AgencyFinsko Finnish Communications Regulatory

AuthorityEnergy Market Authority N/A Finnish Transport Safety Agency

Francie Regulatory Authority for Communications and Postal Services

Commission for Energy Regulation N/A French Rail and Road Regulatory Body

Chorvatsko Croatian Regulatory Authority for Network Industries

Croatian Energy Regulatory Agency N/A Croatian Regulatory Authority for Network Industries

Irsko Commission for Communications Regulation Commission for Energy Regulation Commission for Energy Regulation

Commission for Railway Regulation

Itálie Communications Guarantee Authority Electricity, Gas and Water Services Authority

Electricity, Gas and Water Services Authority

Transport Regulation Authority

Kypr Office of the Commissioner of Telecommunications and Postal Regulation

Cyprus Energy Regulatory Authority N/A N/A

Litva Communications Regulatory Authority National Control Commission for Prices and Energy

N/A Competition Council

Lotyšsko Public Utilities Commission Public Utilities Commission Public Utilities Commission State Railway Administration of Latvian Republic

Lucembursko Luxembourg Regulation Institute Luxembourg Regulation Institute N/A Luxembourg Regulation InstituteMaďarsko National Media and Infocommunications

AuthorityThe Hungarian Energy and Public Utility Regulatory Authority

The Hungarian Energy and Public Utility Regulatory Authority

National Transport Authority Department of Railway Regulation

Malta Malta Communications Authority Malta Resources Authority Malta Resources AuthorityNěmecko Federal Network Agency Federal Network Agency N/A Federal Network AgencyNizozemsko Authority for Consumers and Markets Authority for Consumers and Markets N/A Authority for Consumers and MarketsPolsko Office of Electronic Communications Energy Regulatory Office N/A Office for Rail TransportPortugalsko The National Communication Authority The Energy Services

Regulatory AuthorityThe Water and Waste

Services Regulation AuthorityMobility and Transport Authority

Rakousko Austrian Regulatory Authority for Broadcasting and Telecommunications

Energie-Control GmbH N/A Schienen-Control Gmbh (monitoring)Schienen-Control Kommission (complaints)

Rumunsko National Authority for Management and Romanian Energy Regulatory National Regulatory Authority for Railway Supervision Council

0

Regulation in Communications Authority Municipal ServicesŘecko Hellenic Telecommunications and Post

CommissionRegulatory Authority for Energy N/A Regulatory Authority for Railways

Slovensko Úrad pre reguláciu elektronických komunikácií a poštových služieb

Úrad pre reguláciu sieťových odvetví Úrad pre reguláciu sieťových odvetví

Dopravný úrad SR

Slovinsko Agency for Communication Networks and Services of the Republic of Slovenia

Energy Agency of the Republic of Slovenia

N/A Post and Electronic Communications Agency of the Republic of Slovenia

Spojené království

Public Utilities Commission Office of Gas and Electricity Markets Water Regulatory Authority forEngland and Wales,Northern Ireland Authority for Utility Regulator,Water Industry Commission for Scotland

Office of Rail and Road

Španělsko National Competition and Market Authority National Competition and Market Authority

National Competition and Market Authority

National Competition and Market Authority

Švédsko National Post & Telecommunications Agency The Energy Markets Inspectorate N/A Swedish Transport Agency

In total the Bundesnetzagentur employs about 2,900 specialists, including legal experts, economists, engineers and scientists from various fields, to ensure the efficient, proper performance of tasks in all areas., Bundesnetzagentur Annual Report 2015, s.126

Plán zamestnancov Dopravného úradu so sídlom v Bratislave bol stanovený MDVRR SR pre rok 2015 prostredníctvom Rozpisu záväzných ukazovateľov štátneho rozpočtu na rok 2015 v počte 207 zamestnancov. Fyzický stav zamestnancov k 31.12.2015 bol 190. Z celkového počtu zamestnancov plnilo úlohy štátnej správy 178 zamestnancov zaradených v štátnej službe a 12 zamestnancov vykonávalo práce vo verejnom záujme. VÝROČNÁ SPRÁVA DOPRAVNÉHO ÚRADU ZA ROK 2015, Bratislava, s83

Na RÚ k 31.12.2015 plnilo úlohy štátnej správy a vykonávalo štátne záleţitosti 131 zamestnancov a zamestnankýň v štátnej sluţbe a prácu vo verejnom záujme vykonávalo 14 zamestnancov a zamestnankýň. Priemerný evidenčný stav zamestnancov a zamestnankýň RÚ v roku 2015 bol 145, fyzický stav zamestnancov a zamestnankýň k 31.12.2015 bol 145., Vyročná správa , h, s 40


studie proveditelnosti záměru na vytvoření národního ...€¦ · web viewvýznam...

Documents