tepelnÉ vlastnosti stavebnÍch...
TRANSCRIPT
-
TEPELNÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ
Katedra materiálového inženýrství a chemie ■■■■■
-
- šíření tepla materiály
- tepelně fyzikální veličiny (měrná tepelná vodivost, měrnátepelná kapacita, lineární délková teplotní roztažnost)
- tepelně technické veličiny (tepelná jímavost, součinitel teplotní vodivosti, tepelný odpor vrstvy materiálu, součinitel prostupu tepla)
parametry důležité především pro materiály konstrukcí, které oddělují prostředí s rozdílnými teplotními, vlhkostními a tlakovými parametry
Obsah přednášky:
2
-
Tepelné materiálové parametry dělíme na:
o tepelně fyzikální veličiny – měrná tepelná vodivost, měrnátepelná kapacita, lineární délková teplotní roztažnost
- definují přímo vlastnosti a chování materiálů
o tepelně technické veličiny – tepelná jímavost, součinitel teplotní vodivosti, tepelný odpor vrstvy materiálu, součinitel prostupu tepla
- popisují vlastnosti konstrukce v závislosti na jejím geometrickém uspořádání a použitých materiálech
o akumulační (tepelná kapacita)
o transportní (součinitel tepelné vodivosti, teplotní vodivosti)
o mechanické (teplotní roztažnost, objemové změny)3
-
Normy definující tepelné vlastnosti stavebních materiálů a požadavky na tepelně izolační funkci stavebních konstrukcí:
ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov. Část 1: Termíny, definice a veličiny pro navrhování a ověřování. (červen 2005), nahrazení normy z roku 1994.ČSN EN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkčnípožadavky. (duben 2007) – nahrazení stávajících norem z let 1994, 2002, 2005. ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov. Část 3: Výpočtovéhodnoty veličin pro navrhování a ověřování. (listopad 2005), nahrazení normy z roku 1994.ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtovémetody. (červen 2005), nahrazení normy z roku 1994.ČSN EN 12524 Stavební materiály a výrobky – Tepelné a vlhkostní vlastnosti – Tabulkové návrhové hodnoty (2001).
4
-
ČSN EN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkční požadavky. (duben 2007)
- norma stanovuje požadavky na měrnou spotřebu energie pro vytápění a celkovou spotřebu energie v budově a to včetně spotřeby energie pro osvětlení vyjma technologického vybavení
5
Energetickýdruh budovy
Jednotka Spotřeba energie v doměPro vytápění Celková
Pasivní dům [kWh.m-2.h-1] 15
50
115
220
42
Nízkoenergetickýdům
[kWh.m-2.h-1] 130
Běžnánovostavba
[kWh.m-2.h-1] 170
Starý dům [kWh.m-2.h-1] 280
-
Tepelně-technické normy zavádějí tři typy tepelněfyzikálních veličin:
o normové hodnoty – číselná hodnota veličiny stanovenánormalizovaným postupem
o charakteristické hodnoty – číselná hodnota veličiny statisticky vyhodnocená z naměřených hodnot
o výpočtové hodnoty – stanovené výpočtem podle norem na základě normové nebo charakteristické hodnoty této veličiny (případně přímo tabulková hodnota dle normy) – zavedeníbezpečnostních přirážek, koeficientů, hodnot určujících vlastnosti materiálu apod.
6
-
7
Šíření tepla materiály
• Přenos tepla - podle fyzikální podstaty dějů, jimiž jsou realizovány, se rozlišují tři druhy přenosu tepla:
• vedením (kondukcí) v látkách• prouděním (konvekcí) látek• zářením (radiací)
• Vedení - přenos tepla vedením probíhá ve spojitém látkovém prostředí- stavební částice látky si předávají kinetickou energii neuspořádaných tepelných pohybů, která se tím přenáší zmíst vyšší teploty do míst o nižší teplotě látky- vedení tepla probíhá v látkách pevných, kapalných i plynných
-
Proudění- přenos tepla prouděním látky je vázán taktéž na spojitélátkové prostředí
- probíhá pouze v tekutinách, tj. v kapalinách a plynech
- samovolné proudění je vyvoláno tím, že se ohříváním v důsledku roztažnosti zmenšuje hustota látek
- pokud vznikne mezi místem ohřevu a místem ochlazení v tekutině teplotní rozdíl, ohřívaná část tekutiny stoupá při vytlačování ochlazené těžší části
- v kapalinách a zvláště v plynech přenos tepla prouděním převažuje nad přenosem tepla vedením
8
-
Záření- přenos tepla zářením nevyžaduje látkové prostředí
- teplo se přenáší elektromagnetickým zářením
- energetická výměna mezi plochami o různé teplotě
- pokud je přenos tepla zprostředkován převážněinfračerveným zářením (vlnová délka 760 nm – 1 mm), nazývá se tento přenos sálání
9
-
10
Stavební materiály – převážně porézní nebo mezerovité- kromě kondukce se uplatňuje při přenosu tepla takékonvekce a záření- zejména u větších pórů je nutné brát v úvahu také prouděníplynů či par- na protilehlých stranách pórů dochází také k šíření tepla sáláním
způsob šíření tepla v materiálu je závislý na následujících vlastnostech:o pórovitosti (velikosti pórů) a objemové hmotnostio struktuřeo teplotěo typu materiálu (kov, nekov)o vlhkosti
-
11
Vliv tepla na materiály
Vlivem tepelné energie přidané do materiálu dochází ke změně jeho teploty, která je doprovázena změnami rozměrůmateriálu (objemu - pórovitosti), změnou pevnosti, tvrdosti, tažnosti, látkového složení atd.tepelnou závislost obecně vykazují veškeré materiálovéparametry- délkové (objemové) změny vyvolané v materiálu vlivem změny teploty mohou vést (v závislosti na pevnostních charakteristikách materiálu) ke vzniku trhlin, na to jsou citlivápředevším souvrství materiálů o různé tepelné roztažnosti- tepelná energie může v materiálu vyvolat i další významnézměny vedoucí až k narušení celistvosti (např. rozpad po vysušení – sádra)
-
12
Měrná tepelná vodivost – součinitel tepelné vodivostiλ [Wm-1K-1]
- vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo- udává tepelný výkon, který projde plochou homogenního
materiálu o velikosti 1 m2 do vzdálenosti 1m při teplotním rozdílu 1K
Transport tepla lze popsat například Fourierovým vztahem
[Wm-2]
- součinitel teplené vodivosti se dosazuje do tepelnětechnických výpočtů vlastností stavebních konstrukcí(výpočet součinitele prostupu tepla, tepelný odpor konstrukce)
gradTq λ−=
-
13
Podle součinitele tepelné vodivosti můžeme stavebnímateriály rozdělit na:
o vysoce tepelně izolační materiály λ = 0,03 – 0,10 Wm-1K-1(objemová hmotnost do 500 kgm-3)
o materiály s dobrými tepelně izolačními vlastnostmiλ = 0,10 – 0,30 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 800 kgm-3)
o materiály se středními tepelně izolačními vlastnostmiλ = 0,30 – 0,60 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 1600 kgm-3)
o materiály s běžnými tepelně izolačními vlastnostmiλ = 0,60 – 1,25 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 2400 kgm-3)
o hutné anorganické materiályλ = 1,25 – 3,5 Wm-1K-1 (objemová hmotnost > 2400 kgm-3)
o ostatní hutné ortotropní materiályλ > 3,5 Wm-1K-1
o kovy s velikostí tepelné vodivosti λ > 50 Wm-1K-1
-
14Závislost součinitele tepelné vodivosti na objemové hmotnosti
-
15
Závislost součinitele tepelné vodivosti na objemové hmotnosti1 – lehký beton z experlitu, 2 – pórobeton, 3 – plynosilikát, 4 – lehký beton z keramzitu, 5 - cihelný střep
-
16Závislost součinitele tepelné vodivosti Liaporu na sypné hmotnosti
-
17
- na součinitel vlhkostní vodivosti má výrazný vliv vlhkost materiálu (s nárůstem vlhkosti dochází k poklesu tepelněizolačních vlastností) způsobeno součinitelem tepelné vodivosti vody (cca 0,58 Wm-1K-1), která je cca 25x > než tepelná vodivost vzduchu (cca 0,025 Wm-1K-1) a takétím, že dochází k šíření tepla prouděním
- v případě, kdy dojde k zmrznutí vlhkosti, dochází k dalšímu nárůstu součinitele tepelné vodivosti ( λ = 2,3 Wm-1K-1 při -10°C)
-
18
- podstatný nárůst součinitele tepelné vodivosti vlivem nárůstu vlhkosti má významné důsledky při praktickém prováděnítepelných izolací – nasákavé materiály je nutné v průběhu skladování, montáže a i po zabudování do konstrukce dostatečně chránit proti pronikání vlhkosti
- při návrhu tepelně izolačních systému a konstrukčních detailů je tedy nutné počítat se součinitelem tepelné vodivosti, který odpovídá praktické vlhkosti materiálu (ne dokonale vysušenému materiálu)!!!
- v ČSN 73 0540-1 je vyjádřena změna velikosti součinitele vlhkostní vodivosti v závislosti na změně vlhkosti pomocívlhkostního součinitele materiálu (případně konstrukce)
Zu [-] (dříve Zw)
-
19
Vlhkostní součinitele materiálu Zu [-]
- a2 součinitel regresní lineární závislosti součinitele teplotnívodivosti na hmotnostní vlhkosti (směrnice závislosti)
- λk charakteristická hodnota součinitele tepelné vodivosti
2u
k
aZλ
=
-
20Závislost součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti
-
21
Závislost součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti desek EPS - S každým objemovým % obsahu vlhkosti roste tepelnávodivost o 3 - 4 % (měřeno na zkušebních tělesech o objemovéhmotnosti 16 kg/m3).
-
22
- pro zvýšení tepelně izolačních vlastností materiálu je výhodnější větší množství malých pórů oproti pórům velkým, v kterých probíhá radiace
- anisotropní materiály mají v jednotlivých směrech různéhodnoty součinitele teplené vodivosti (minerální vlny, lamináty s výztuží ze skleněných vláken, dřevo)
-
23
- u porézních materiálů dochází se zvyšováním teploty k intenzivnějšímu sálání v pórech
nárůst součinitele tepelné vodivosti
- pro informativní stanovení závislosti mezi teplotou a součinitelem tepelné vodivosti je možno použít vztah:
0 0,0025t tλ λ= +
-
24
Závislost součinitele tepelné vodivosti na teplotě EPS desky (měřeno na zkušebních tělesech o objemové hmotnosti 20 kg/m3).
-
Měření součinitele tepelné vodivosti• metody přímé• metody nepřímé
Základem všech metod je znalost rozložení teploty (teplotního pole) v měřeném vzorku materiálu.
Podle toho, jakým způsobem se ve vzorku vytváří teplotnípole rozdělujeme metody na stacionární – měření probíháza stálého tepelného výkonu a nestacionární – tepelný výkon se během měření mění.
Stacionární metody jsou exaktnější, jednodušší, spolehlivějšía snáze kontrolované. Na druhé straně je dosaženíustáleného teplotního stavu časově náročné a to i při měřenírelativně malých vzorků – zdlouhavé, při měření vlhkých vzorků může dojít k redistribuci vlhkosti a tím ke změnětepelné vodivosti zkoušeného vzorku.
25
-
Metody měření součinitele tepelné vodivosti lze takérozdělit podle dalších aspektů:
o podle tvaru zdroje – bodové, liniové (kruhové, přímkové), plošné, objemové a kombinované
o podle tvaru měřeného vzorku – vzorky nedefinovaného tvaru, definovaného geometrického tvaru (koule, destička, válec)
o podle časové průběhu tepelného příkonu zdroje
26
-
Přístroje pro měření součinitele tepelné vodivosti
- přístroj Shotherm Showa Denko – měření v nestacionárním stavu- princip měření je založen na metodě horkého drátu –- měření teplotního nárůstu v definované vzdálenosti od lineárního zdroje tepelné energie, který působí konstantním výkonem na jednotku délky- drátem, umístěným v ose vzorku, se dodává konstantnítepelný tok- s časem dochází k exponenciálnímu nárůstu teploty
- topný drát je umístěn mezi dvě vrstvy zkoumaného materiálu (Shotherm – jedna část vzorku nahrazena materiálem nepropustným pro teplo o známém λ)
27
2 1
2 1
ln( )4 ( )q t t
T Tλ
π⋅ −
=−
-
28
- měření trvá řádově v desítkách sekund, což umožňuje měření vlhkých vzorků
Přístroj ISOMET 104 (Applied Precision)- přístroj je založen na nestacionárním způsobu měření- do analyzovaného vzorku jsou vysílány tepelné impulsy a následně je měřena časová závislost teplotní odezvy materiálu- teplota je vzorkována a jako funkce času přímo vyhodnocena jako funkce času pomocí polynomiální regrese
-
29
Stacionární metody - Gaurded hot plate - Metoda Poensgenova, Poensgen-Eriksonova metoda, Bockovametoda- měření je založeno na průchodu ustáleného toku tepla z měřící topné desky zkoušeným vzorkem k chlazené desce přístroje
-
• Metody nepřímé- založeny na měření jiné fyzikální veličiny, z níž pak lze tepelnou vodivost odvodit (dynamická metoda určení teplotnívodivosti – difuzivity a)
Rovnice vedení tepla:
ρλ
ca =
)(xT
xtTc
∂∂
∂∂
=∂∂ λρ )( tλλ =
(inverzní analýza experimentálně stanovených teplotních profilů – obdobné s řešením inverzní úlohy transportu vlhkosti)
30
-
Tepelná kapacita c- měrná – vztažena na kg látky [J kg-1 K-1]- objemová – vztažena na m3 látky [J m-3 K-1]
-udává množství tepla, které je nutné dodat 1 kg (m3) materiálu aby se ohřál o 1K
- index x značí druh termodynamické změny stavu, při níž jetělesu přiváděno teplo (konstantní tlak, objem), nemění-li se při dodávání tepla látce její objem, dodané teplo pouzezvyšuje vnitřní energii látky a její teplota roste, může-li se přiohřívání objem látky zvyšovat, koná látka při rozpínánípráci a tuto práci je nutné krýt dalším dodáním tepla- u pevných a kapalných látek malá tepelná rozpínavost a proto nerozlišujeme cp, cv.
xx dT
dQm
c ⎟⎠⎞
⎜⎝⎛=
1
31
-
- je také vysoce závislá na vlhkosti a teplotě- s nárůstem vlhkosti roste také měrná tepelná kapacita-aditivní veličina závislost měrné tepelné kapacity na vlhkosti lze vyjádřit jednoduchým směšovacím vztahem
- kde c je měrná tepelná kapacita vlhkého materiálu- cw měrná tepelná kapacita vody (cca 4182 J/kgK při 20°C)- hmotnostní obsah vlhkosti [kg/kg]- c0 měrná tepelná kapacita suchého materiálu
- závislost měrné tepelné kapacity na teplotě není možnépopsat žádným obecně platným vztahem, neboť je zcela individuální pro každý druh materiálu
)1/()( 0 uuccc w ++=
32
-
33
-
34
-
35
-
36
-
Měření měrné tepelné kapacity
• kalorimetrická měření – nádoba opatřena teploměrným zařízením• princip měření je založen na zákonu zachování tepla- v uzavřené tepelně izolované soustavě se tepla přijatástudenějšími tělesy rovnají teplům odňatým teplejším tělesům za předpokladu, že tělesa nemění svá skupenství, nepůsobína sebe chemicky a nevykonávají při tomto procesu žádnou vnější mechanickou práci- výměna tepel mezi tělesy trvá tak dlouho, dokud v soustavěnedojde k vyrovnání teplot všech těles
Kalorimetrická rovnice
TmcQ x Δ= ∑∑==
=n
iii
n
iiii cmttcm
11
37
-
Měření měrné tepelné kapacity – adiabatický kalorimetr I/II
– mají stěny dokonale tepelně izolovány od okolí– dodávané teplo způsobí vzrůst teploty uvnitř kalorimetru –směšovací kolorimetr
TTTT
Mvcmc kvv
−−+
=2
1
mv … hmotnost kapaliny
cv … měrná tepelná kapacita kapaliny
vk … vodní hodnota kalorimetru
T … konečná teplota lázně kalorimetru
T1 … počáteční hodnota lázně kalorimetru
T2 … teplota vzorku před vhozením do kalorimetru
38
-
Měření měrné tepelné kapacity – adiabatický kalorimetr II/II
Mk … hmotnost suchého kalorimetru
M1 … hmotnost kalorimetru naplněného vodou do ½
T1 … teplota v kalorimetru na počátku měření
T2 … teplota ohřáté vody
)()(1868,41
112
12 kk MMTTTTMMv −−
Δ−−
−=
39
-
Teplotní délková a objemová roztažnost
• mezi nejdůležitější tepelné vlastnosti stavebních materiálůpatří kromě tepelné kapacity a tepelné vodivosti také teplotnídélková a objemová roztažnost• vlastnosti, které v mnohých případech rozhodují o použitímateriálů• !!!! vlivem teploty může docházet také ke smršťování – vznik smykových (případně tahových) trhlin ve zdivu
součinitel délkové teplotní roztažnosti α [K-1]- vyjadřuje reakci materiálu na změnu teploty (změna rozměrů ve všech směrech)- protože u stavebních materiálů zabudovaných v konstrukcích převažuje většinou jeden rozměr, posuzujeme je většinou podle změny délky ΔL
40
-
• u většiny tradičních materiálů se součinitel lineární délkovéroztažnosti pohybuje v rozsahu 6 – 16 x 10-6 K-1
• např. u betonů a oceli se uvažuje hodnota stejná 10 - 12 x 10-6 K-1
• pozor na spolupůsobení materiálů zabudovaných v konstrukci !!! vnitřní pnutí, deformace !!!
součinitel objemové teplotní roztažnosti γ [K-1]- pro pevné látky s isotropní strukturou lze vzhledem k maléhodnotě α volit vztah
dTldl α0=
3γ α≅0
1 dVV dT
γ =
41
-
Tepelně-technické vlastnosti materiálů
• počítají se na základě známých (změřených) hodnot tepelně-fyzikálních veličin
• tepelná jímavost
• součinitel teplotní vodivosti
• tepelný odpor vrstvy materiálu
• součinitel prostupu tepla
42
-
Tepelná jímavost materiálů b [W2sm-4K-2]
• vyjadřuje schopnost materiálu přijímat nebo uvolňovat teplo
• čím větší je tepelná jímavost materiálu, tím materiál méněpřijímá, ale i uvolňuje teplo
• nízká hodnota tepelné jímavosti pak znamená, že materiál rychle přijme teplo, ale také ho rychle uvolní
λ součinitel tepelné vodivostic měrná tepelná kapacitaρv objemová hmotnost
Vb cλ ρ= ⋅ ⋅
43
-
Součinitel teplotní vodivosti a [m2s-1]
• popisuje schopnost materiálu o definované vlhkosti vyrovnávat rozdílné teploty při neustáleném vedení tepla (důležité např. při přerušovaném vytápění)
• platí, že čím vyšší je velikost součinitele teplotní vodivosti, tím rychleji probíhá vyrovnání teplot
λ součinitel tepelné vodivostic měrná tepelná kapacitaρv objemová hmotnost
V
ac
λρ
=⋅
44
-
Tepelný odpor vrstvy materiálu R [m2KW-1]
• dříve návrhová hodnota dle norem ČSN• vyjadřuje tepelně izolační vlastnosti materiálu o konkrétnítloušťce• čím je vyšší, tím více materiál (konstrukce) izoluje
λ součinitel tepelné vodivostid tloušťka materiálu
dRλ
=
45
-
Součinitel prostupu tepla U [W/m2K]
• parametr popisující vlastnosti konstrukce• dle ČSN 73 0540-2 je to tepelně technická veličina charakterizující tepelně izolační vlastnosti konstrukce
1UR
=
46
-
Vztah mezi součinitelem prostupu tepla a tepelným odporem.
-
Akustické vlastnosti materiálů
• pro potlačení odrazu zvukových vln se navrhují konstrukce pohlcující• pro potlačení přenosu zvukových vln se navrhují konstrukce zvukově izolační• měřítkem vhodnosti stavebních materiálů pro tyto konstrukce je jich vlnový odpor Z [N s m-3]
c rychlost šíření podélných vln v materiálud tloušťka materiálu
Z cρ= ⋅
49
-
- vlnový odpor popisuje tzv. akustickou tvrdost materiálu, podle které materiály dělíme na:• akusticky měkké materiály – hodnoty vlnového odporu blízké odporu vzduchu (Z0)• akusticky tvrdé materiály – Z >> Z0
50
-
Schéma rozložení akustického výkonu zvukové vlny po dopadu na stavební konstrukci.
51
-
Materiály pro pohlcující konstrukce
• schopnost materiálu (konstrukce) pohltit část akustického výkonu dopadající zvukové vlny je definována činitelem zvukové pohltivosti α v kmitočtovém pásmu• definován jako podíl akustického výkonu konstrukcípohlceného k akustickému výkonu na konstrukci dopadajícího
• zvuková pohltivost A [m2] - schopnost absorbéru(pohlcovače) pohlcovat část akustického výkonu zvukové vlny, která na něj dopadá
αs činitel zvukové pohltivosti pohlcovače v kmitočtovém pásmuS plošný obsah volného povrchu pohlcovače [m2]
sA Sα= ⋅
52
-
Šíření zvuku stavebními konstrukcemi:
a) šíření zvuku vzduchemb) šířením zvuku kmitáním (vibrace)c) šíření zvuku jinými cestami (otvory a netěsnosti v
konstrukcích)53
-
Materiály pro neprůzvučné konstrukce
- neprůzvučnými konstrukcemi jsou konstrukce stěn a stropů, které akusticky oddělují různé prostory – zprostředkovávajípřenos zvukových vln ze vzduchu s určitou ztrátou akustického výkonu
Rozeznáváme neprůzvučnost:
o vzduchovou, o které mluvíme v případě, kdy sledujeme šíření akustické energie ze vzduchu přes stěnu (konstrukci) opět do vzduchu za stěnou o kročejovou, kdy se jedná o vyzařování akustické energie stěnou, která byla uvedena do ohybového vlnění vlivem impulsů (kroků). Tento jev se objevuje především ve stavebnictví
54
-
Norma ČSN 73 0532/2000 stanovuje požadavky pro vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost jejichž splnění je splněním závazných požadavků zákona č.50/1976 Sb., Stavebního zákona ve znění jeho pozdějších úprav, § 47, odst. 1 a vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, § 32, odst.3.
Význanou akustickou charakteristikou konstrukcí je jejich plošná hmotnost m´ [kgm-2], která definuje neprůzvučnost konstrukcí, a dle které můžeme stavební konstrukce rozdělit naohybově poddajné, polotuhé a tuhé
o ohybově poddajné konstrukce – m´ ≤ mc´o polotuhé mc´ ≤ m´≤ ms´o konstrukce tuhé ms´ ≤ m´
mc´, ms´ - charakteristické hodnoty plošné hmotnosti, liší se pro různé typy materiálů
55
-
ρ objemová hmotnost materiálu [kg m-3]c rychlost šíření podélných vln v materiálu [ms-1]kc [ms-1], ks - materiálové konstanty závislé na hodnotěztrátového činitele η (viz. normy)
• v látkách pevného skupenství rychlost šíření podílných vln úzce souvisí s tuhostí těchto látek, neboť platí
kde E (Pa) je dynamický modul pružnosti
´c cm k cρ
=
´ ´s s cm k m=
1/ 2( / )c E ρ≈
56
-
pro konstrukce ohybově poddajné platí:
Vážená neprůzvučnost Rwc [dB] pro plošnou hmotnost mc´, vážená neprůzvučnost Rws pro plošnou hmotnost ms´
( )20 log ´ 10wc cR m= ⋅ +
10ws wcR R= +
( )20 log ´ 10wR m= ⋅ +pro konstrukce ohybově polotuhé platí:
10 ´loglog ´w wc s c
mR Rk m
= + ⋅
pro konstrukce ohybově tuhé platí:´20 log 20ws
mRk
⎛ ⎞= ⋅ +⎜ ⎟
⎝ ⎠
-
Neprůzvučnost jednoduchých konstrukcí tedy závisí na následujících parametrech stavebních materiálů:
o objemová hmotnost materiálů (s jejím nárůstem se zvyšuje také neprůzvučnost)o rychlost šíření podélných zvukových vln c (resp. na dynamickém modulu pružnosti materiálu v tahu za ohybu E [Pa]) – s poklesem neprůzvučnost vstoupáo na ztrátovém činiteli η, s jehož nárůstem se zvyšuje neprůzvučnost konstrukce
o neprůzvučnost jednoduchých konstrukcí závisí na jediném konstrukčním parametru – tloušťce konstrukce h
59
-
Stavební a prostorová akustika
Doba dozvuku učeben, tělocvičen, sálu, studií atd. bývápokládána za převládající ukazatel jejich akustických vlastností.
Měření doby dozvuku jsou důležitá v oblasti snižování hluku v sálech, a také pro posuzování sálů pro řeč a hudbu.
Přípustné hodnoty doby dozvuku ve školních učebnách, tělocvičnách, ve společenských místnostech pro předškolníděti, v halách a chodbách školních a zdravotnických zařízenístanovuje nařízením vlády č. 502/2000 Sb.o ochraně zdravípřed nepříznivými účinky hluku a vibrací.
60
-
Prostorová akustika se zabývá způsoby jak dosáhnout co nejkvalitnějšího poslechu produkovaného zvuku v určitém prostoru. V uzavřených prostorech, které nejsou pravoúhlé a jejichž rozměry jsou větší než vlnová délka zvuku, jsou procesy šíření zvuku velmi složité.
Prostorová akustika je rozdělena do tří částí:
Vlnová teorie - zabývající se difuzitou (rozptylem) zvuku Geometrická akustika - geometrickým řešením prostoru zajišťuje všechna potřebná místa zvukem o dostatečné a srovnatelné intenzitě. Používá speciální odrazové plochy pro řízené zvukové vlny. Statistická akustika - jejím základním kritériem je doba dozvuku.
61