thomas bernhard staří mistři
TRANSCRIPT
w 1 w
w 2 w
w 3 w
Thomas Bernhard
Stař í mistř iKomedie
přeložil Bohumil Šplíchal
PROSTOR | PRaha | 2016
w 4 w
Thomas Bernhard: alte Meister. Komödie
© Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1985
Czech edition © PROSTOR, 2016
Translation © Bohumil Šplíchal, 1994
ISBN 9788072603305
w 5 w
Trest odpovídá vině: být připraveno veškerou chuť k životu, ocitnout
se na nejvyšším stupni znechucení.
KierKegaard
6
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 6
Ačkoliv jsem byl s Regerem domluven v Umě-leckohistorickém muzeu až na půl dvanáctou,
byl jsem tam už v půl jedenácté, abych ho, jak
jsem si už před časem předsevzal, mohl jednou
nerušeně pozorovat z takřka dokonalého úhlu,
píše Atzbacher. Protože Reger dopoledne sedá-
vá v takzvaném Bordoneho sále, naproti Tinto-
rettovu Muži s bílým plnovousem, na sametem
potažené lavici, na níž včera, poté co mi vysvět-
lil takzvanou sonátu Bouře, pokračoval v před-
nášce o umění fugy od doby, jak sám řekl, předBachem až do doby po Schumannovi, přičemž
spíš neustále hovořil o Mozartovi, a nikoliv
o Bachovi, musel jsem zvolit místo v takzvaném
Sebastianově sále; musel jsem, ačkoliv se to zce-
la příčilo mému vkusu, zaujmout místo před
Tizianem, abych mohl Regera, sedícího před Tin-
torettovým Mužem s bílým plnovousem, pozo-
rovat, a to vestoje, což pro mne ale nebyla žád-
ná nevýhoda, poněvadž já raději stojím než
sedím, zvláště když pozoruji lidi, já odjakživa
pozoruji lépe, když stojím než když sedím, a je-
likož jsem, dívaje se ze Sebastianova sálu do sá-
lu Bordoneho, s krajním vypětím všech sil na-
konec skutečně zahlédl celého, ani opěradlem
lavice nezastíněného Regera, který od včerejška
bezpochyby trpěl vlivem náhlé noční změny
počasí, a proto si ponechal po celou dobu na
hlavě černý klobouk, hleděl jsem na celou ke
7
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 7
mně obrácenou levou stranu jeho postavy, a mé
přání jednou nerušeně Regera pozorovat se vy-
plnilo. Protože Reger (v zimníku), opíraje se
o hůl, kterou držel mezi koleny, byl, jak se mi
zdálo, zcela zaměstnán pohledem na Muže s bí-lým plnovousem, nemusel jsem se obávat, že by
mě mohl při tomto pozorování přistihnout. Zří-
zence muzea Irrsiglera (Jenöho!), s nímž Regera
pojí už více než třicetiletá známost a s nímž i já
jsem (také už přes dvacet let) vždy dobře vy-
cházel a dodnes vycházím, jsem znamením ru-
ky upozornil, že bych jednou chtěl Regera
nerušeně pozorovat, a tak pokaždé, když se
Irrsigler, přesný jak hodinky, objevil, dělal, jako
bych tu vůbec nebyl, a stejně tak předstíral, ja-
ko by tu ani Reger nebyl, a věnoval se, což bylo
jeho úkolem, dozoru nad návštěvníky galerie,
kterých tu bylo, i když byla sobota a vstup vol-
ný, jen pomálu, a to svým navyklým způsobem,
který u každého, kdo ho neznal, vyvolával ne-
příjemný pocit. Irrsigler má onen podezíravý
pohled, jakým se obvykle zřízenci v muzeích dí-
vají, aby odstrašovali návštěvníky muzeí, vyba-
vené jak známo všemi nectnostmi; jeho způsob,
bezprostředně a ve vší tichosti vystoupit zpoza
rohu do kteréhokoliv sálu a přeměřit návštěvní-
ky pohledem, je skutečně pro každého, kdo ho
nezná, zneklidňující; ve své šedivé, špatně stři-
žené, nicméně na doživotí přiřčené uniformě,
která drží pohromadě zapnuta velkými černými
8
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 8
knoflíky a na Irrsiglerově hubeném těle visí ja-
ko na věšáku, a se svou ze stejné šedivé látky
ušitou kšiltovkou na hlavě připomíná spíš zří-
zence v našich věznicích než státem zaměstna-
ného strážce uměleckých děl. Irrsigler je od
těch dob, co ho znám, pořád stejně bledý, ačko-
liv není nemocný, a Reger ho už po léta ozna-
čuje za státní mrtvolu, konající pětatřicet letslužbu v Uměleckohistorickém muzeu. Reger,
který Uměleckohistorické muzeum pravidelně
navštěvuje již šestatřicet let, zná Irrsiglera od
prvního dne jeho nástupu do služby a má k ně-
mu vcelku přátelský vztah. Stačil docela malýúplatek, abych si tuto lavici v Bordoneho sálenatrvalo zajistil, pravil jednou před lety Reger.
Reger se s Irrsiglerem seznámil před více než
třiceti lety a oba si za tu dobu na sebe zvykli.
Často se stává, že chce-li Reger být při pozoro-
vání Tintorettova Muže s bílým plnovousemsám, Irrsigler Bordoneho sál jednoduše pro ná-
vštěvníky uzavře, prostě se postaví do vstup-
ních dveří a nenechá nikoho projít. Stačí, když
Reger pouze pokyne rukou, a Irrsigler uzavře
Bordoneho sál, dokonce se neostýchá, když si
to Reger přeje, vytlačit z Bordoneho sálu postá-
vající návštěvníky. Irrsigler se vyučil truhlářství
v Brucku nad Litavou, truhlařiny však ještě předtovaryšskou zkouškou zanechal a zatoužil stát
se policistou. Policie ale Irrsiglera odmítla pro
fyzickou slabost. Jeden z jeho strýčků, bratr jeho
9
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 9
matky, který byl už od roku dvacet čtyři zřízen-
cem v Uměleckohistorickém muzeu, mu pak
opatřil toto místo, velmi špatně placené, ale za-to, jak říkává Irrsigler, jisté. I k policii chtěl Irr-
sigler vlastně jen proto, že se mu otázka ošace-
ní, zvolí-li povolání u policie, zdála vyřešena.
Doživotně oblékat stejný šat, a nemuset tento
doživotní šat dokonce platit, protože jej dává
k dispozici stát, mu připadalo ideální, a téhož
mínění byl i jeho strýc, jenž mu místo v Umě-
leckohistorickém muzeu zprostředkoval, a kte-
rý se navíc domníval, že pokud jde o tento ide-
ál, tak není valný rozdíl mezi místem u policie
a zřízencem v Uměleckohistorickém muzeu,
snad až na to, že u policie je lepší plat, kdežto
v Uměleckohistorickém muzeu horší, ale služba
v Uměleckohistorickém muzeu zase není se
službou u policie srovnatelná; zodpovědnější,ale zároveň také nenáročnější službu než
v Uměleckohistorickém muzeu si on, Irrsigler,
neumí představit. Služba u policie je každoden-
ní strach o život, pravil Irrsigler, služba v Umě-
leckohistorickém muzeu nikoliv. Z jednotvár-
nosti tohoto povolání si není nutno dělat
starosti, on má jednotvárnost rád. Za den ujde
takových čtyřicet až padesát kilometrů, a to je
zdraví prospěšnější než například policejní
služba, která znamená prosedět dny do konce
života na tvrdé kancelářské židli. Ostatně sledu-
je raději návštěvníky muzea než obyčejné lidi,
10
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 10
neboť návštěvníci muzea jsou lidé výše postave-ní, kteří mají smysl pro umění. On sám si tako-
vý smysl pro umění rovněž časem osvojil, a byl
by kdykoliv schopen provádět Uměleckohisto-
rickým muzeem, v každém případě obrazár-
nou, říkává Irrsigler, ale to nemá zapotřebí. Lidé
vlastně ani moc neposlouchají, co se jim vyklá-
dá. Po léta vykládají průvodci v muzeu stále tosamé a přirozeně je v tom, jak říkává pan Re-ger, spousta nesmyslů, říkává mi Irrsigler. Histo-rici umění zahrnují návštěvníky svým věčnýmblábolením, říkává Irrsigler, který během doby
doslovně převzal řadu Regerových úvah, ne-li
dokonce všechny. Irrsigler se vlastně stal Rege-
rovou hlásnou troubou; téměř vše, co pronesl
Irrsigler, už předtím řekl Reger, už více než
třicet let říká Irrsigler to, co slyšel od Regera.
A když pozorně naslouchám, slyším Irrsiglero-
vými ústy promlouvat Regera. Nasloucháme-liprůvodcům, slyšíme stále to samé blábolenío umění, které nám jde na nervy, stále totéž ne-snesitelné blábolení o umění z úst historikůumění, říká Irrsigler, protože to tak říkává Re-
ger. Všechny tyto obrazy jsou velkolepé, ale žád-ný z nich není dokonalý, opakuje Irrsigler po
Regerovi. Lidé chodí do muzea nikoliv ze zá-
jmu, ale protože jim někdo řekl, že se pro kul-
turního člověka sluší, aby je navštěvoval, ti lidé
se o umění vůbec nezajímají, v každém případě
devadesát devět procent lidstva žádný zájem
11
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 11
o umění nemá, opakuje Irrsigler doslova to, co
slyšel od Regera. On, Irrsigler, měl těžké dětství,
matku trpící rakovinou, jež ve šestačtyřiceti le-
tech zemřela, a nevěrného, věčně opilého otce.
A Bruck nad Litavou je stejně tak ohavné místojako většina měst v Burgenlandu. Kdo jen tro-
chu může, uteče z Burgenlandu, říkává Irrsigler,
ale většina utéct nemůže, a ti jsou pak odsouze-
ni k doživotnímu Burgenlandu, což je přinej-
menším tak strašné jako být odsouzen k do-
životnímu vězení ve Steinu nad Dunajem.
Obyvatelé Burgenlandu jsou trestanci, říkává
Irrsigler, jejich domovská země je vězeňským
ústavem. Oni sami si namlouvají, že mají hezký
domov, ale ve skutečnosti je Burgenland nudná
a ošklivá země. V zimě se Burgenlanďané dusí
ve sněhu a v létě je žerou komáři. A na jaře a na
podzim se Burgenlanďané brodí ve vlastní špí-
ně. V celé Evropě není chudší a špinavější ze-
mě, říkává Irrsigler. Vídeňáci Burgenlanďanům
stále namlouvají, že Burgenland je krásný kraj,
protože Vídeňáci jsou do burgenlandské špíny
a do burgenlandské tuposti zamilováni, Vídeňá-
ci pociťují burgenlandskou špínu a burgenland-
skou zabedněnost jako něco romantického,
protože oni jsou po vídeňsku zvrhlí a po vídeň-
sku zamilovaní. Burgenland se také kromě pa-na Haydna, jak říká pan Reger, nemá čím chlu-
bit, říkává Irrsigler. Pocházím z Burgenlandu, to
přece neznamená nic jiného, než že pocházím
12
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 12
z rakouského trestaneckého ústavu. Nebo z ra-
kouského blázince, říkává Irrsigler. Burgenlan-ďané vstupují do Vídně jako do chrámu, řekl.
Největším přáním Burgenlanďana je být přijat
k vídeňské policii, řekl před několika dny,
a mně se to nepoštěstilo, protože jsem byl příliš
sláb, zkrátka pro fyzickou slabost. Ale přece je-
nom jsem aspoň zřízencem v Uměleckohisto-
rickém muzeu, a tím také státním úředníkem.
Večer, po šesté hodině, nezavírám zločince,
nýbrž umělecká díla, zavírám Rubense a Bellot-
ta. Jeho strýčkovi, který vstoupil do služeb Umě-
leckohistorického muzea hned po první světo-
vé válce, to celá rodina záviděla. Když ho
jednou za několik let v Uměleckohistorickém
muzeu o bezplatné sobotě nebo neděli navští-
vili, tak vždy chodili těmi sály s velkými mistryplni bázně těsně za ním a neustále obdivovali
jeho uniformu. Přirozeně, že se můj strýc stal
pak brzy vrchním zřízencem a nosil na klopě
uniformy malou mosaznou hvězdičku, pravil
Irrsigler. Ze samé úcty a obdivu k tomu, co jim
vysvětloval, když je provázel sály, ničemu nero-
zuměli. Také by to nemělo žádný smysl vysvět-
lovat jim takového Veronese, pravil Irrsigler
před několika dny. Děti mé sestry obdivovaly
mé boty z měkké kůže, pravil Irrsigler, má ses-
tra zůstala stát před Renim, zrovna před tím nej-
nechutnějším ze všech zde vystavených malířů.
Reger nenávidí Reniho, takže i Irrsigler Reniho
13
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 13
nenávidí. Irrsigler dosáhl v osvojování si Rege-
rových úvah již značného mistrovství, také je
skoro dokonale pronáší, s oním charakteristic-
kým Regerovým tónem, napadlo mě. Má sestra
nenavštěvuje muzeum, ale mne, řekl Irrsigler.
Má sestra se ani v nejmenším o umění nezajímá.
Její děti ale obdivují vše, co vidí, když je vedu sá-
ly. Před Velázquezem zůstanou stát a nechtějí jít
dál, řekl Irrsigler. Pan Reger mě jednou pozval
s naší rodinou do Prateru, řekl Irrsigler, tak vel-korysý byl pan Reger, jednou v neděli večer. Teh-dy ještě žila jeho paní, řekl Irrsigler. Stál jsem
stále na místě a pozoroval Regera, který byl ješ-
tě, jak se říká, zahloubán pohledem na Tinto-
rettova Muže s bílým plnovousem, a zároveň
jsem viděl Irrsiglera, i když v Bordoneho sále
zrovna nebyl, jak mi vypráví o svém životě, jiný-
mi slovy, jak mi Irrsigler minulý týden vyprávěl,
za přítomnosti Regera, který nyní seděl na sa-
metem potažené lavici a samozřejmě mě ještě
nepostřehl. Irrsigler říkal, že už jako malé dítě
měl velké přání dostat se k vídeňské policii
a stát se strážmistrem. Nikdy neměl jiné přání,
pokud jde o povolání. Když ho, tenkrát mu by-
lo třiadvacet let, v Rossauerských kasárnách od-
mítli pro fyzickou slabost, tak se mu skutečně
zřítil svět. A ve stavu naprosté bezvýchodnosti
mu pak strýček opatřil toto místo zřízence
v Uměleckohistorickém muzeu. Přišel tenkrát
do Vídně pouze s malou odřenou taškou v ruce,
14
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 14
do bytu svého strýce, který ho u sebe nechal
čtyři týdny bydlet, a pak se přestěhoval do pod-
nájmu v jednom pokoji u Mölkerbastei. A v tom-
to pokojíku pak bydlel dvanáct let jako podná-
jemník. V prvních letech z Vídně nic neviděl,
časně zrána kolem sedmé odcházel do Umělec-
kohistorického muzea a navečer, po šesté, se
vracíval domů, jeho obědy se po celá ta léta
skládaly pouze z chleba se salámem nebo sý-
rem, který jedl v malé převlékárně za veřejnou
šatnou, a zapíjel to sklenicí vody z vodovodu.
Burgenlanďané jsou velmi nenároční lidé, já
sám jsem za svého mládí pracoval s lidmi z Bur-
genlandu na různých stavbách a nocoval s nimi
v různých noclehárnách, a tak vím, jak jsou Bur-
genlanďané nenároční, potřebují skutečně jen
to nejnutnější, a koncem měsíce mají našetřeno
osmdesát procent mzdy, možná ještě víc. Zatím-
co jsem z Regera nespustil oči a skutečně ho
soustředěně pozoroval tak, jak jsem ho dosud
nikdy nepozoroval, viděl jsem zároveň Irrsigle-
ra, jak se mnou před týdnem stál v Battoniho sá-
le a jak jsem mu naslouchal. Muž jedné jeho
prababičky pocházel z Tyrolska, odtud jméno
Irrsigler. Měl dvě sestry, mladší z nich se v šede-
sátých letech spolu s jakýmsi holičským po-
mocníkem z Mattersburgu vystěhovala do Ame-
riky a tam v třiceti pěti zemřela steskem po
domově. A ještě má tři bratry, a všichni tři žijí
dnes v Burgenlandu jako pomocní dělníci. Dva
15
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 15
z nich to zkoušeli jako on dostat se do Vídně,
k policii, ale nebyli přijati. A služba v muzeu
bezpodmínečně vyžaduje jistou inteligenci. Od
Regera se toho hodně naučil. Zná lidi, kteří tvr-
dí, že Reger je blázen, protože prý jen blázen
může po celá léta každý druhý den, s výjimkou
pondělí, chodit do obrazárny Uměleckohisto-
rického muzea, ale na to on nedá, pan Reger jemoudrý, vzdělaný muž, pravil Irrsigler. Máte
pravdu, řekl jsem Irrsiglerovi, pan Reger je ne-
jen moudrý a vzdělaný, nýbrž i slavný muž, stu-
doval přece v Lipsku a ve Vídni hudbu a psal hu-
dební kritiky do Timesů a píše do Timesů
dodnes, řekl jsem. Žádný obyčejný pisálek, řekl
jsem, žádný žvanil, nýbrž hudební vědec v pra-
vém slova smyslu i s celou vážností velké osob-
nosti. Reger se nedá se všemi těmi hudebními
kritiky a žvanily, kteří v novinách šíří ty svoje ne-
smysly, srovnávat. Reger je skutečný filozof, ře-
kl jsem Irrsiglerovi, filozof se vším všudy, co
tento pojem v sobě zahrnuje. Už více než třicet
let píše Reger kritiky do Timesů, krátké filozo-
fující úvahy o hudbě, které jednoho dne jistě
vyjdou knižně. Jeho návštěvy Uměleckohisto-
rického muzea jsou bezpochyby jedním z před-
pokladů toho, že Reger může do Timesů psát
tak, jak do Timesů píše, řekl jsem Irrsiglerovi,
a bylo mi jedno, zda mi Irrsigler rozuměl či ne,
pravděpodobně mi Irrsigler vůbec nerozuměl,
napadlo mě a napadá mě to i nyní. O tom, že Re-
16
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 16
ger píše hudební kritiky do Timesů, v Rakousku
nikdo neví, nanejvýš několik lidí, řekl jsem Irr-
siglerovi. Mohl bych klidně říci, že Reger je sou-kromý filozof, řekl jsem Irrsiglerovi, nedbaje
skutečnosti, že bylo pošetilé cokoli mu říkat.
V Uměleckohistorickém muzeu nachází Reger
to, co jinde nenajde, řekl jsem Irrsiglerovi, vše
důležité, vše, co je příznivé jeho myšlení i jeho
práci. Nechť lidé označují Regerovo počínání za
pošetilé, ono pošetilé není, řekl jsem Irrsiglero-
vi, tady ve Vídni a v Rakousku Regera neberou
na vědomí, ale v Londýně a Anglii, a dokonce ve
Spojených státech vědí, kdo je to Reger, tuší,
o jakou veličinu se v jeho případě jedná, řekl
jsem Irrsiglerovi. A nezapomeňte také na ideál-
ní teplotu osmnácti stupňů Celsia, která se zde
v Uměleckohistorickém muzeu po celý rok udr-
žuje, řekl jsem znovu Irrsiglerovi. Irrsigler při-
kývl. Reger je v hudební vědě na celém světě
nanejvýš ctěnou osobností, řekl jsem včera Irr-
siglerovi, jen zde, v jeho rodné zemi, ho nikdo
nechce brát na vědomí, ba naopak, tady, kde je
doma, je Reger, který přece všechny v tomto
oboru daleko převyšuje, celou tu odpornou
provinciální hudlařinu, tady je nenáviděn, Re-
ger je ve své vlasti, v Rakousku, jen nenáviděn,
řekl jsem Irrsiglerovi. Takový génius jako Reger
je zde nenáviděn, řekl jsem Irrsiglerovi bez
ohledu na to, že tomu Irrsigler vůbec nerozu-
měl, že nerozuměl, co jsem tím myslel, když
17
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 17
jsem mu řekl, že takový génius jako Reger je zde
nenáviděn, bez ohledu na to, zda je vůbec
správné mluvit o Regerovi jako o géniovi, vě-decký génius, ba dokonce lidský génius, napad-
lo mě, Reger jistě je. Génius a Rakousko nejdou
dohromady, řekl jsem. Když se chce někdo
v Rakousku dostat ke slovu a chce být brán váž-
ně, musí se vyznačovat průměrností, musí být
hudlařem a provinciálním lhářem, človíčkem
naprosto oddaným malému státu. Génius či jen
mimořádný duch je zde ponižujícím způsobem
dříve či později vyřízen, řekl jsem Irrsiglerovi.
Jen lidé jako Reger, a ty lze v této strašné zemi
spočítat na prstech jedné ruky, přečkají tento
stav ponižování a nenávisti, útisku a ignorance,
všeobecně ubíjejícího hulvátství, které zde v Ra-
kousku všude vládne, jen lidé jako Reger, kteří
mají velkolepý charakter a skutečně bystrý
a neúplatný rozum. A ačkoliv pan Reger má k ře-
ditelce tohoto muzea docela hezký vztah a ač-
koliv tuto ředitelku dobře zná, řekl jsem Irrsig-
lerovi, nikdy by ho ani ve snu nenapadlo tuto
ředitelku o něco poprosit, ať už by se to týkalo
jeho či muzea. A když pan Reger kdysi zamýšlel
upozornit ředitelství, jinými slovy, paní ředitel-
ku, na špatný stav potahů lavic v muzeu, což by
možná podnítilo jejich nové potažení, právě
v té době byly lavice potaženy, a vcelku vkusně,
řekl jsem Irrsiglerovi. Pokud vím, řekl jsem Irr-
siglerovi, ředitelství Uměleckohistorického mu-
18
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 18
zea o tom, že pan Reger už více než třicet let
každý druhý den navštěvuje muzeum, aby za-
ujal místo na lavici v Bordoneho sále, nic neví.
Na to by při nějakém nahodilém setkání Regera
s ředitelkou zajisté přišla řeč, ale pokud vím, tak
o tom ředitelka nic neví, protože pan Reger
o tom nikdy nemluvil a protože vy, pane Irrsig-
lere, jste o tom vždy pomlčel, neboť je to přání
pana Regera, abyste o skutečnosti, že Reger už
více než třicet let každý druhý den s výjimkou
pondělí navštěvuje Uměleckohistorické muze-
um, nemluvil. Mlčenlivost je, aspoň doufám, va-
še silná stránka, řekl jsem Irrsiglerovi, zatímco
jsem pozoroval Regera, který pozoroval Tinto-
rettova Muže s bílým plnovousem, na nějž nyní
i Irrsigler zaměřil svůj pohled. Reger je výjimeč-
ný člověk a s výjimečnými lidmi se musí opatrně
zacházet, řekl jsem včera Irrsiglerovi. Že by-
chom, totiž Reger a já, navštívili muzeum po dva
dny za sebou, je nemyslitelné, řekl jsem včera
Irrsiglerovi, a přece jsem je právě dnes navštívil
znovu, protože si to Reger právě tak přál; jaký
důvod ho však k tomu, že tady dnes je, vedl, ne-
vím, napadlo mě, ale brzy se to dovím. Irrsigler
byl také nesmírně překvapen, že mě dnes vidí,
protože jsem mu zrovna včera řekl, že je ne-
myslitelné, abych do Uměleckohistorického
muzea přišel dva dny po sobě, stejně jako je to
nemyslitelné pro Regera. A teď jsme oba, Reger
stejně jako já, opět v Uměleckohistorickém mu-
19
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 19
zeu, v němž jsme byli již včera. To muselo Irr-
siglera zmást, napadlo mě, a napadá mě i teď.
Také mě napadlo, že je možné se zmýlit a nav-
štívit hned další den Uměleckohistorické muze-
um, jenže jsem přemýšlel dál, že se třeba zmýlil
Reger nebo že se třeba já sám v té věci mýlím,
ale rozhodně není možné, abychom se oba, Re-ger a já, v této věci mýlili. Reger mi včera doslo-
va řekl, zastavte se tu zítra, ještě slyším, jak to
Reger říká. Ale Irrsigler z toho ovšem neslyšel
nic a nic o tom nevěděl, a tak se přirozeně po-
divil, že jsme, Reger a já, dnes znovu v muzeu.
Kdyby mi Reger včera nebyl řekl, přijďte sem
zítra, nebyl bych do Uměleckohistorického mu-
zea šel a přišel bych pravděpodobně až další tý-
den, neboť na rozdíl od Regera, který Umělec-
kohistorické muzeum navštěvuje skutečně
obden, a to už po léta, já nechodím do Umělec-
kohistorického muzea obden, nýbrž jen mám-li
náladu a chuť. A chci-li se s Regerem setkávat,
nemusím bezpodmínečně zajít do Umělecko-
historického muzea, stačí, zajdu-li do hotelu
Ambassador, kam on vždy po odchodu z Umě-
leckohistorického muzea zamíří. V Ambassado-
ru se mohu s Regerem, pokud bych chtěl, setká-
vat denně. V Ambassadoru sedává Reger
u rohového okna, a sice u stolku sousedícího
s takzvaným židovským stolem, který se nalézá
před maďarským stolem, a ten zase za arab-ským stolem, díváme-li se od Regerova stolu
20
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 20
směrem ke vstupní hale. Přirozeně mnohem ra-
ději chodím do Ambassadoru než do Umělec-
kohistorického muzea, ale když se nemohu Re-
gera dočkat v Ambassadoru, zajdu kolem
jedenácté do Uměleckohistorického muzea,
abych se tam s ním, jako se svým duchovním
otcem, setkal. Dopoledne tráví Reger v Umělec-
kohistorickém muzeu, odpoledne v Ambassa-
doru, kolem půl jedenácté jde do Umělec-
kohistorického muzea, kolem půl třetí do
Ambassadoru. Dopoledne mu vyhovuje osm-
náctistupňová teplota v Uměleckohistorickém
muzeu, odpoledne se cítí lépe ve vyhřátém Am-
bassadoru, kde vždy bývá kolem třiadvaceti
stupňů. Odpoledne už tak rád neuvažuji a už
tak rád intenzivně nepřemýšlím, říkává Reger,
a tak si mohu dovolit posezení v Ambassadoru.
Uměleckohistorické muzeum je místo, kde semyšlenky utvářejí, pravil. Ambassador je tak ří-
kajíc zařízení, v němž se uhlazují. V Umělecko-
historickém muzeu se cítím být vydán napo-
spas, v Ambassadoru chráněn, pravil. Tento
protiklad, můj milý Atzbachere, protiklad Umě-
leckohistorického muzea a Ambassadoru, je to,
co mé myšlení potřebuje jako nic jiného, být vy-
dán napospas na jedné straně a chráněn na stra-
ně druhé, atmosféra v Uměleckohistorickém
muzeu na jedné straně a atmosféra v Ambassa-
doru na straně druhé, být vydán napospas na
jedné straně a chráněn na straně druhé; tajem-
21
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 21
ství mého myšlení spočívá v tom, řekl, že dopo-
ledne trávím v Uměleckohistorickém muzeu
a odpoledne v Ambassadoru. Není nic proti-
kladnějšího než Uměleckohistorické muzeum,
než obrazárna Uměleckohistorického muzea
a hotel Ambassador. Pro mne se stalo Umělec-
kohistorické muzeum stejně tak duchovní po-
třebou jako Ambassador, řekl. Úroveň mých kri-
tik do Timesů, které tam ostatně píšu už
čtyřiatřicet let, řekl, spočívá ve skutečnosti
v tom, že navštěvuji Uměleckohistorické muze-
um a hotel Ambassador, Uměleckohistorické
muzeum každé druhé dopoledne, Ambassador
každé odpoledne. Jedině tento můj zvyk mě po
smrti mé ženy zachránil. Můj milý Atzbachere,
nebýt tohoto zvyku, byl bych už dávno umřel,
řekl mi Reger včera. Každý člověk potřebuje ně-
jaký takový zvyk, aby dokázal přežít, řekl.
A i když je to nejpotřeštěnější zvyk ze všech zvy-
ků, člověk jej potřebuje. Zdá se, že Regerův stav
se zlepšil, způsob jeho řeči je opět stejný jako
před smrtí jeho ženy. Říkává, že sice už překo-
nal takzvaný mrtvý bod, nicméně přece jen bu-
de doživotně trpět, že ho žena zanechala sa-
motného. Stále opakuje, že po celý život
podléhal omylu, že to bude on, kdo zanechá
svou ženu opuštěnou, že to bude on, kdo ze-
mře dříve, a protože její smrt přišla tak náhle,
byl ještě pár dní před její smrtí skálopevně pře-
svědčen, že ona ho přežije; ona platila za zdra-
22
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 22
vou, já za nemocného, s tímto přesvědčením
a v této víře jsme žili neustále, řekl. Nikdo nebyl
nikdy tak zdráv jako má žena, ona žila svůj ži-vot ve zdraví, zatímco já jsem trávil svoji exi-stenci v nemoci, dokonce ve smrtelné nemoci,řekl. Překypovala zdravím, byla samá budouc-
nost, zatímco já jsem byl neustále nemocný
a v minulosti, řekl. Že by jednou měl žít bez své
ženy a doopravdy sám, ho nikdy nenapadlo,
tím se v myšlenkách, jak mi řekl, nezabýval.
A kdyby snad zemřela dříve než já, pak zemřu
hned po ní, pokud možno rychle, myslel jsem si
vždy, pravil Reger. Nyní se musí vypořádat jak
s oním omylem, že by zemřela až po něm, tak se
skutečností, že si po její smrti nevzal život, a že
tedy nezemřel, jak si předsevzal, hned po ní.
Protože jsem vždy věděl, že je pro mne vším,
nemohl jsem přirozeně nikdy myslet na pokra-
čování své existence po ní, můj milý Atzbache-
re, řekl. Díky oné lidské a vpravdě nedůstojné
slabosti, díky oné zbabělosti jsem nezemřel
hned po ní, řekl, nespáchal jsem po smrti své
ženy sebevraždu, naopak, stal jsem se, jak se mi
zdá (což řekl včera!) dokonce silnějším, a často
mi poslední dobou připadá, jako bych byl nyní
silnější než kdykoli předtím. Trvám teď na svém
životě ještě víc než kdykoli předtím, věřte nebo
nevěřte, jsem teď zcela zvláštním způsobem
připoután k životu, pravil včera. Nechci si to při-
znat, ale já nyní žiji s daleko větší intenzitou než
23
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 23
před její smrtí. Samozřejmě, potřeboval jsem
k tomu víc než rok, abych si takovou myšlenku
mohl připustit, ale nyní se touto myšlenkou za-
bývám zcela nenuceně, pravil. Co mě však
mimořádně tíží, je skutečnost, že tak vnímavý
člověk, jakým byla má žena, s celým tím nesmír-ným věděním, jež jsem jí zprostředkoval, musel
zemřít a že celé toto nesmírné vědění vzala s se-
bou do hrobu, a to je vlastně to hrozné, tato
okolnost je mnohem hroznější než skutečnost,
že zemřela dřív než já. Oddáme se tomu, aby-
chom vše, co víme, druhému předali, a on nás
opustí, zemře a je pryč, navždy, pravil. A k tomu
je tu náhle ještě skutečnost, že smrt takového
člověka jsme nepředvídali, ani na chvilku jsem
smrt své ženy nepředvídal, jako by tu měla žít
věčně, nikdy jsem ani nepomyslel na její smrt,
řekl, myslel jsem, že bude nekonečně dlouho žít
s mými vědomostmi jako nekonečnost sama,
pravil. Byla to opravdu náhlá smrt, řekl. Považu-
jeme takového člověka za věčného, a to je omyl.
Kdybych věděl, že mi zemře, byl bych jednal do-
cela jinak, ale já jsem nevěděl, že mi zemře, že
zemře dřív než já, a jednal jsem zcela nesmysl-
ně, tak jako by měla žít nekonečně a do neko-
nečna, zatímco pro nekonečnost vůbec stvoře-
na nebyla, byla, jako my všichni, stvořena pro
konečnost. Jen když někoho milujeme tak ne-
spoutanou láskou, jakou já jsem miloval svoji že-
nu, věříme opravdu, že ten člověk bude žít věč-
24
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 24
ně, do nekonečna. Ještě nikdy neměl Reger,
když seděl na lavici v Bordoneho sále, klobouk
na hlavě, a stejně mě znepokojovala skutečnost,
že mě dnes pozval do muzea, kterážto skuteč-
nost mi připadá nejpodivnější ze všech, jež si
lze představit, nicméně skutečnost, že seděl na
lavici v Bordoneho sále a ponechal si klobouk
na hlavě, byla ještě podivnější, nehledě v této
souvislosti na celou řadu dalších podivných
okolností. Irrsigler vstoupil do Bordoneho sálu,
namířil si to k Regerovi, pošeptal mu něco do
ucha, a hned zase sál opustil. Irrsiglerovo sděle-
ní se ale Regera, aspoň navenek, vůbec nedo-
tklo, Reger zůstal po Irrsiglerově sdělení usazen
na lavici stejně jako před jeho sdělením. Mne
však přece jen znepokojovalo, co asi Irrsigler
Regerovi mohl říci. Myšlenku, co asi Irrsigler Re-
gerovi říkal, jsem ale hned pustil z hlavy a dál
jsem pozoroval Regera, zaslechnuv zároveň, jak
mi říká: Lidé chodí do Uměleckohistorického
muzea, protože se to sluší, jiný důvod nemají,
přijedou dokonce do Vídně ze Španělska
a z Portugalska a navštíví Uměleckohistorické
muzeum, aby doma ve Španělsku a Portugalsku
mohli vyprávět, že byli v Uměleckohistorickém
muzeu ve Vídni, což je ovšem směšné, protože
Uměleckohistorické muzeum není Prado, a ta-
ké to není muzeum v Lisabonu, ani s jedním se
Uměleckohistorické muzeum nemůže měřit.
Uměleckohistorické muzeum nevlastní napří-
25
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 25
klad ani jednoho Goyu, ani jednoho El Greca.
Díval jsem se na Regera a pozoroval jsem ho
a zároveň jsem slyšel, co mi předcházejícího
dne říkal. Uměleckohistorické muzeum nevlast-ní ani jediného Goyu, ani jediného El Greca. Sa-
mozřejmě se může bez El Greca obejít, neboť El
Greco nepatří k těm opravdu velkým, nebyl to
prvotřídní malíř, řekl Reger, ale nevlastnit ani
jednoho Goyu, to je pro muzeum, jako je Umě-
leckohistorické muzeum, takřka zničující. Ne-
vlastnit Goyu, řekl, to je Habsburkům podobné,
protože jak víte, Habsburkové neměli smysl pro
umění: cit pro hudbu, to ano, ale žádný smysl
pro umění. Beethovenovi naslouchali, ale Goyu
neviděli. Goyu nechtěli. Beethovenovi pone-
chali podivínskou svobodu, protože hudba pro
ně nebyla nebezpečná, ale Goya do Rakouska
nesměl. Pochopitelně, protože Habsburkové
mají přesně onen pochybný katolický vkus,
jaký je tomuto muzeu vlastní. Uměleckohisto-
rické muzeum je přesným obrazem tohoto po-
chybného zjemnělého a odporného habsbur-
ského uměleckého vkusu. O čem všem se
nebavíme s lidmi, s nimiž nemáme nic společ-
ného, řekl, jen proto, že potřebujeme poslucha-
če. Potřebujeme posluchače a nějakou hlásnou
troubu, řekl. Po celý život toužíme po ideální
hlásné troubě, a nenajdeme ji, protože ideální
hlásná trouba neexistuje. Najdeme si sice Irrsig-
lera, a přesto po celý čas hledáme jiného Irrsig-
26
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 26
lera, ideálního Irrsiglera. Uděláme si ze zcela
obyčejného člověka hlásnou troubu, a když
jsme z toho zcela obyčejného člověka učinili
hlásnou troubu, hledáme jinou hlásnou troubu,
někoho jiného jako naši hlásnou troubu, pravil.
Po smrti své ženy mám aspoň Irrsiglera, řekl.
Irrsigler byl, než poznal mě, jako všichni Bur-
genlanďané, jen burgenlandský hlupák, řekl Re-
ger. Jako hlásná trouba je hlupák obvykle vhod-
ný. Burgenlandský hlupák je naprosto vhodná
hlásná trouba, řekl Reger. Abyste mi dobře ro-
zuměl, já si Irrsiglera cením, potřebuji ho stejně
jako skývu chleba, po léta jsem ho potřeboval,
ale jen takový hlupák jako Irrsigler je jako hlás-
ná trouba k použití, řekl Reger včera. Takového
hlupáka samozřejmě využijeme, řekl, ale na
druhé straně právě tím, že ho využíváme, činí-
me z takového hlupáka člověka, neboť tím, že
z něj učiníme svou hlásnou troubu a vpravuje-
me do něho svoje myšlenky, přiznávám, že zpo-
čátku to jde jen se značnou bezohledností, vy-
tvoříme z burgenlandského hlupáka, jakým
Irrsigler kdysi byl, burgenlandského člověka.
Irrsigler přece neměl, než poznal mě, například
o hudbě ani tušení, a o umění už vůbec, v pod-
statě neměl o ničem tušení, dokonce ani o své
hlouposti. A nyní je Irrsigler mnohem dál než
všichni ti lidé, co žvaní o dějinách umění, kteří
sem den co den táhnou a vtloukají lidem do uší
ty své uměleckohistorické žvásty. Irrsigler je dá-
27
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 27
le než všichni ti uměleckohistoričtí fanouškové,
kteří před sebou každodenně ženou celé tucty
školních tříd a na celý život je poznamenávají
svým žvaněním. Historici umění jsou vlastně ni-
čitelé umění, řekl Reger. Historici umění tak
dlouho žvaní o umění, až je užvaní k smrti. His-
torici umění umučí svým žvaněním umění
k smrti. Probůh, myslím si často, když sedím ta-
dy na této lavici a vidím, jak historici umění
před mýma očima ženou ta svá bezmocná stá-
da, jaké je to neštěstí, že tito historici umění prá-
vě smysl pro umění ze všech těchto lidí vyháně-
jí, a navždy vyhánějí, řekl Reger. Povolání
historika umění je nejhorší povolání, jaké exis-
tuje, a užvaněný historik umění, neboť všichni
historici umění jen žvaní, by měl být bičem vy-
hnán, vyhnán ze světa umění, řekl Reger. Všich-
ni historici umění by měli být vyhnáni ze světa
umění, protože historici umění ve skutečnosti
umění ničí, a my bychom si umění neměli ne-
chat historiky umění, kteří umění ničí, zničit.
Nasloucháme-li nějakému historiku umění, je
nám špatně, řekl Reger, nasloucháme-li nějaké-
mu historiku umění, je zřejmé, jak je umění,
o kterém žvaní, ničené, a žvaněním takového
historika umění se umění scvrkává, až je zniče-
né docela. Tisíce, ba desetitisíce historiků umě-
ní prožvaní a zničí umění, řekl. Historici umění
jsou skuteční vrazi umění, a pravdou je, že po-
sloucháme-li nějakého historika umění, podílí-
28
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 28
me se na ničení umění, protože kde vystoupí
nějaký historik umění, tam se umění ničí. Proto
jsem v celém svém životě sotva co nenáviděl
s hlubší nenávistí než historiky umění, řekl Re-
ger. Naslouchat Irrsiglerovi, jak vysvětluje něja-
ký obraz někomu, jenž o věci nemá nejmenší
ponětí, je čistočistá radost, řekl Reger, protože
Irrsigler při vysvětlování uměleckého díla není
nikdy užvaněný, on není žvanil, on pouze
skromně vysvětluje, podává zprávu, a úsudek
o uměleckém díle ponechává na pozorovateli,
on mu přístup k dílu neuzavírá žvaněním. Za ta
léta jsem Irrsiglera naučil, jak je nutné umělecká
díla lidem při prohlížení vykládat. Jistěže vše, co
Irrsigler říká, má pochopitelně ode mne, řekl
posléze Reger, nemá nic ze své přirozené pod-
staty, nic ze sebe, ale ani tak to není posluchači
k užitku, neboť to, co se ode mne naučil, nepa-
tří k tomu nejlepší z mé hlavy. Takzvané výtvar-
né umění je pro hudebního vědce, jako jsem já,
nanejvýš vhodné, řekl Reger, čím víc jsem se na
hudební vědu soustřeďoval a čím víc jsem sku-
tečně svůj zájem o hudební vědu prohluboval,
tím usilovněji jsem se zabýval takzvaným vý-
tvarným uměním; stejně tak se domnívám, že je
například pro malíře prospěšné, zabývá-li se
hudbou, a když se někdo, jenž chce celý život
malovat, také po celý život věnuje studiu hudby.
Výtvarné umění doplňuje úžasným způsobem
umění hudební a jedno je vždy dobré pro dru-
29
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 29
hé, řekl. Já bych si svá hudebněteoretická studia
bez zájmu o takzvané výtvarné umění, zvláště
pak malířství, vůbec nedovedl představit, řekl.
Vykonávám své povolání hudebního kritika
proto tak dobře, protože se současně a s ne-
menším nadšením a s nemenším úsilím zabý-
vám malířstvím. Ne nadarmo chodím už přes
třicet let do Uměleckohistorického muzea. Jiní
navštěvují dopoledne hostince a vypijí tři nebo
čtyři sklenice piva, já sedím tady a pozoruji
Tintoretta. Možná že si třeba pomyslíte, jaká
je to pošetilost, ale já nemohu jinak. Pro někoho
je po léta nejmilejší zvyk popíjet dopoledne
svá tři či čtyři piva v nějakém výčepu, já chodím
dopoledne do Uměleckohistorického muzea.
Někdo si kolem jedenácté hodiny dopoledne
dopřeje koupel, aby lépe zdolával úskalí dne,
já navštívím Uměleckohistorické muzeum. Je-li
ještě navíc k použití takový Irrsigler, je člověk
dobře zaopatřen, řekl Reger. Ve skutečnosti
jsem od mládí nesnášel ze všeho nejvíc muzea,
řekl, už povahou jsem nepřítel muzeí, ale asi
právě z toho důvodu je už přes třicet let navště-
vuji a dovoluji si tuto bezpochyby duchovně
podmíněnou absurdnost. Jak víte, nechodím
do Bordoneho sálu kvůli Bordonemu, dokonce
ani ne kvůli Tintorettovi, ačkoliv jeho Muže s bí-lým plnovousem považuji za jeden z nejvelkole-
pějších obrazů, které byly vůbec namalovány,
chodím do Bordoneho sálu kvůli této lavici
30
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 30
i pro ideální vliv světla na stav mé mysli a také
pro ideální teplotu právě Bordoneho sálu, a pak
ovšem kvůli Irrsiglerovi, který pouze v Bordo-
neho sále je ideálním Irrsiglerem. Po pravdě ře-
čeno, kupříkladu v blízkosti Velázqueze bych to
ani nevydržel. Nemluvě už o Rigaudovi a Largil-
lierovi, kterým se vyhýbám jako moru. Zde
v Bordoneho sále mám tu nejlepší možnost
k meditacím, a kdybych někdy dostal chuť zde
na lavici něco číst, například svého milovaného
Montaigne nebo snad ještě milovanějšího Pas-
cala nebo nadevše milovaného Voltaira, jak
vidíte, jsou moji milovaní spisovatelé všichni
Francouzi, ani jeden Němec, pak to zde mohu
činit tím nejpříjemnějším a nejužitečnějším
způsobem. Bordoneho sál je můj salon, kde
mohu přemýšlet a číst. A zachce-li se mi někdy
po doušku vody, tak mi Irrsigler přinese skleni-
ci, nemusím se ani namáhat vstávat. Lidé často
žasnou, když vidí, jak zde sedím na lavici, čtu
svého Voltaira a popíjím ze sklenice čirou vodu,
podiví se, zakroutí hlavou a jdou dál, a vypadá
to, jako by mě považovali za blázna se zvláštní,
státem trpěnou svobodou pohybu. Doma jsem
už dlouhá léta nečetl knihu, zde v Bordoneho
sále jsem se už začetl do stovky knih, ale to ne-
znamená, že jsem všechny tyto knihy v Bordo-
neho sále také přečetl, já jsem nikdy v životě
žádnou knihu nepřečetl, můj způsob čtení je
způsob nadmíru talentovaného listování strán-
31
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 31
kami, způsob člověka, který raději listuje strán-
kami než čte, který obrátí tucty, ne-li stovky strá-
nek, než jednu jedinou přečte; ale když člověk
tu jednu stránku čte, pak ji přečte důkladněji
než kdokoli jiný, s tou největší čtenářskou váš-
nivostí, jakou si lze vůbec představit. Abyste vě-
děl, já spíše listuji stránkami než čtu, já miluji li-
stování stránkami stejně tak jako čtení, v životě
jsem prolistoval milionkrát víc stránek než jsem
přečetl, ale při listování jsem měl vždy nejméně
tolik radosti a skutečného duševního požitku ja-
ko při čtení. Je přece lepší, přečteme-li všeho
všudy jen tři stránky nějaké čtyřsetstránkové
knihy, ale tisíckrát důkladněji než obyčejný čte-
nář, který sice přečte vše, ale ani jedinou strán-
ku důkladně, řekl. Je lepší přečíst dvanáct strá-
nek nějaké knihy s nejhlubším úsilím, a tak, jak
lze říci, proniknout k celku, než přečíst kni-
hu jako obyčejný čtenář, který přečtenou knihu
chápe na konci stejně tak málo jako cestující
v letadle krajinu, nad níž letí. Ten nevnímá ani
obrysy. Dnes čtou všichni všechno jako v letu,
přečtou vše, a nechápou nic. Já když si čtu kni-
hu a zasednu k ní, pak pochopte, že k ní zase-
dám celý, se vším všudy, a taková jedna nebo
dvě stránky nějaké filozofické práce, to je, jako
bych vstupoval do krajiny, do přírody, do státní-
ho útvaru, do nějaké částečky země, chcete-li,
tak abych do té částečky pronikl zcela, nikoliv
jen polovičatě, jen způli srdce, tak abych ji pro-
32
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 32
zkoumal, a posléze, co jsem ji se vší důkladnos-
tí, jaké jsem schopen, prozkoumal, z ní usoudil
na celek. Kdo čte vše, ten nepochopí nic, řekl.
Není nutné číst celého Goetha, celého Kanta
a také není nutné číst celého Schopenhauera;
pár stránek z Werthera, pár stránek ze Spřízně-
ní volbou, a pochopíme o těchto dvou knihách
víc, než kdybychom je četli od začátku do kon-
ce, i když nás to ovšem zase připraví o nejčistší
zábavu. Jenže k takovému násilnému sebeome-
zování patří i hodně odvahy a hodně duševní sí-
ly, kterou lze jen zřídkakdy nalézt, a my sami ji
jen zřídkakdy můžeme uplatnit; čtoucí člověk je
stejně jako člověk masožravý tím nejodporněj-
ším způsobem nenasytný a ničí si, podobně ja-
ko člověk masožravý, svůj žaludek, a vůbec
zdraví, svoji hlavu a celou duševní existenci. Do-
konce filozofické úvaze rozumíme lépe, když ji
nespořádáme vcelku, naráz, nýbrž když si z ní
vyďobneme jen jednu část, od níž se pak, má-
me-li štěstí, dostaneme k celku. Největší potěše-
ní máme přece z fragmentů, stejně jako v životě
pociťujeme nejvyšší radost, když jej posuzuje-
me jako fragment, vždyť jak strašlivý připadá
člověku celek, a vlastně vše, co je hotové a do-
konalé. Teprve když máme to štěstí učinit z cel-
ku, z něčeho hotového či dokonaného, frag-
ment, a ten počneme číst, máme z toho
výsostný, podle okolností dokonce nejvýsost-
nější požitek. Náš věk není už dlouhou dobu ja-
33
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 33
ko celek k vydržení, řekl, jen tehdy, když za-
hlédneme fragment, je pro nás snesitelný, řekl.
Celek a dokonalost jsou pro nás nesnesitelné,
řekl. Tak jsou pro mne v podstatě i všechny tyto
obrazy zde v Uměleckohistorickém muzeu ne-
snesitelné, a mám-li být upřímný, z mého po-
hledu jsou vlastně strašné. Abych je snesl, hle-
dám v každém a na každém z nich takzvanou
přitěžující chybu, což je postup, který mě do-
sud vždy přivedl k cíli a z každého z těchto tak-
zvaných dokonalých uměleckých děl učinil
fragment, řekl. Všechno dokonalé nejen neustá-
le hrozí sebezničením, ale ono nás to vše, co
zde jako mistrovské dílo visí na stěnách, skuteč-
ně ničí, řekl. Vycházím z toho, že něco dokona-
lého, celistvého vůbec neexistuje, a teprve když
jsem z nějakého zde na stěně zavěšeného tak-
zvaného dokonalého uměleckého díla učinil
fragment, potom co jsem dlouze na tomto
a v tomto uměleckém díle pátral po přitěžující
chybě, po rozhodujícím bodě ztroskotání auto-
ra, jenž ono umělecké dílo vytvořil, teprve když
jsem tu chybu našel, dostal jsem se o krok dál.
Dosud jsem v každém z těchto obrazů, v tak-
zvaných mistrovských dílech, objevil přitěžující
chybu, shledal autorovo ztroskotání. Přes třicet
let mi tento, jak si asi pomyslíte, hanebný výčet
vycházel. Ani jediné z těchto světoznámých
mistrovských děl, ať pochází od kteréhokoli
autora, není skutečně dokonalé, ani jedno není
34
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 34
uzavřeným celkem. A to mě uklidňuje, řekl. To
mě v podstatě dělá šťastným. Teprve když stále
znovu zjišťujeme, že celistvost a dokonalost ne-
existují, nalézáme možnost dál žít. My prostě ce-
listvost a dokonalost nemůžeme vystát. Jedeme
do Říma, jen abychom zjistili, že chrám svatého
Petra je nevkusně odvedené řemeslo a Bernini-
ho oltář předvádí architektonickou zabedně-
nost, řekl. Abychom to vydrželi, musíme spatřit
papeže tváří v tvář a osobně se přesvědčit, že je
to venkoncem zrovna takový bezradně grotesk-
ní človíček jako my všichni ostatní. Musíme se
zaposlouchat do Bacha a slyšet, jak ztroskotává,
zaposlouchat se do Beethovena a slyšet, jak
ztroskotává, dokonce se zaposlouchat do Mo-
zarta a slyšet, jak ztroskotává. A tak je třeba při-
stupovat i k takzvaným velkým filozofům,
i když se jedná o naše nejmilejší tvůrce ducha,
řekl. Nemilujeme přece Pascala proto, že by byl
tak dokonalý, nýbrž proto, že je v podstatě bez-
mocný, stejně jako milujeme Montaigne pro je-
ho celoživotní hledání a bezmoc něco nalézt,
Voltaira kvůli jeho bezmoci. Milujeme filozofii
a všechny duševní vědy dohromady jen proto,
že jsou absolutně bezmocné. Opravdu miluje-
me jen takové knihy, které nejsou uzavřeným
celkem, které jsou chaotické a bezmocné. Tak je
tomu se vším a s každým, řekl Reger, i na urči-
tém člověku jsme přece závislí právě proto tak
bezmezně, že je bezmocný a neucelený, proto-
35
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 35
že je chaotický a nedokonalý. Ovšem, řekne se
El Greco, ale ten dobrák neuměl namalovat ru-
ku! anebo řekne se Veronese, ano, ale ten dob-
rák neuměl pořádně namalovat přirozený obli-
čej. A co jsem vám dnes vyprávěl o fuze, řekl mi
včera, vždyť nikdo z těch skladatelů, ani z těch
největších, nenapsal dokonalou fugu, ani Bach,
který je zosobněním míru a ryzí skladatelské
jasnosti. Pravdou je, že neexistuje žádný doko-
nalý obraz, že neexistuje dokonalá kniha, do-
konalé hudební dílo, řekl Reger, a tato pravda
umožňuje, že hlava jako hlava moje, jež přece
odjakživa nebyla ničím jiným než zoufající si
hlavou, nepřestává existovat. Hlava musí být
hledající hlavou, hlavou pátrající po chybách,
po chybičkách lidstva, hlavou pátrající po ztros-
kotáních. Lidská hlava se stává opravdovou lid-
skou hlavou teprve tehdy, hledá-li chyby lidstva.
Lidská hlava není lidskou hlavou, nezabývá-li se
nalézáním chyb lidstva, řekl Reger. Dobrá hlava
je hlava hledající chyby lidstva, a mimořádná
hlava je hlava, která tyto chyby lidstva najde,
a geniální hlava je hlava, která na tyto nalezené
chyby, potom co je našla, poukáže a všemi jí do-
stupnými prostředky na tyto chyby upozorní.I v tomto smyslu, řekl Reger, se ukazuje pravdi-
vost jinak vždy více či méně bezhlavě vyslovo-
vaného přísloví Kdo hledá, najde. Kdo zde
v tomto muzeu na stovkách takzvaných mis-
trovských děl hledá chyby, ten je také najde, řekl
36
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd 8.2.2005 13:50 StrÆnka 36