Tony LaneDějiny křesťanského myšlení

Část 1.1. století – 4. století - velké změny – z menšiny, jejíž uspořádání se lišilo od kraje ke kraji se křesťanství stává státním náboženstvím

- kanonizace textů Starého a Nového zákona - správa církve – biskup, presbyter, diakon - bohoslužby – liturgie, pevné modlitby - r. 70 – zničení Jeruzalémského chrámu, zánik židokřesťanské obce většina

křesťanů pochází z pohanů vůdčí církev se ustanovuje v Římě - r. 312 – obrácení Konstantina – oficializace církve - původní kř. texty řecky – latinsky jen malé skupinky, později rozepře v 5.

století rozpad na 2 části (z nich vzniká pravoslavná a římskokatolická církev)

Platonius a řecká filozofie- původní křesťanští autoři – vliv platonismu (Platón), aristotelismu (Aristoteles, Platónův žák) a

stoicismu (Zenón z Kitia)- 3. století – Ammonius Sakka a Plotin novoplatonismus – nejprve sekty, později ovlivnil

i křesťanské myslitele; naprostá Boží transcedence- Platón – svět prochází neustálými změnami, k tomu stojí v protikladu svět bytí (věčný a

neměnný), náš svět je pouze odraz dokonalého světa Idejí- řecký Bůh dlí v oblasti bytí nestýká se s lidmi, tak činí jen prostřednictvím Logu Logos

nemá pravé božství 4. století – rozpory; pohrdají tímto světem; člověk má dvě části – tělo a duši (obraz Logu, ovládá tělo, je nesmrtelná) v rozporu s Bohem

- křesťanští otcové – formulují víru v řeckých pojmech a snaží se ji nezkreslit; i přesto se vzájemně se ovlivnili

Apoštolští otcové – Poapoštolská doba = autoři, jejichž spisy nebyly zahrnuty do kánonu- 1. Klementův list – cca 96 – od římské církve církvi korintské připisován Klementovi; důraz na uspořádání církve- Ignatios – počátkem 2. století biskup v Antiochii; zemřel mučednickou smrtí 7 listů 5 církvím v Malé Asii (mezi nimi List Polykarpovi)

zastává tří člennou hierarchii - Umučení Polykarpovo – biskup ve Smyrně, Janův žák- Didaché – Učení Páně skrze 12 apoštolů národům; cír. řád, pokyny pro křest a eucharistii- Polykarpův list; Barnabášův list; Hermův pastýř; list Diognétovi

Justin Mučedník (Martyr) – Obhájce víry (poč. 2. století – cca 165)- počátek 2. století; nejprve ovlivněn řeckou filozofií (stoicismus, aristotelismus, pythagorismus,

platonismus), potom konverze ke křesťanství- vztahy mezi řeckou filozofií a křesťanstvím; jeho spisy –úroveň než u apoštolských otců- Dialog s židem Tryfonem- První obrana – obhajoba křesťanské víry- Druhá obrana- zemřel mučednickou smrtí

Tony Lane 1

Ireneus – Proti bludařům- učedník Polykarpův, presbyter v Lyonu, později i tamější biskup- ovlivněn Justinem; výklad apoštolského křesťanství- Odhalení a vyvrácení nepravého poznání (Proti bludným naukám) – proti gnózi = mnoho sekt

se společnými prvky nauky; svrchovaný Bůh je zcela vzdálený tomuto světu – ten je pouze nepodařené dílo nějakého menšího boha (často JHWH); mezi nimi existuje mnoho božských bytostí; duše je boží jiskra uvězněná v těle, spása = její únik z těla, ten je možný prostřednictvím poznání; měli své posvátné spisy, tajné tradice

- podrobně popsal jejich nauku, napadl jejich odkazy na tajné apoštolské učení, je důležitý jako zdroj o gnostických systémech

- jako první nazývá NZ Písmem (původně to bylo označení jen pro SZ) – odvolával se na tradici

Tertullian – Otec latinské teologie (160 – 220 n. l.)- právník a rétor, obhájce křesťanské víry; byl i zastáncem montanismu (= nové proroctví; zakl.

Montanos + Priscilla a Maximilla; přichází konec světa, je nutné žít asketickým životem; církví byl zavržen)

- psal latinsky, snažil se úplně zničit své odpůrce, napsal více než 30 spisů- díla apologetická – Obrana – proti odsuzování křesťanů na smrt, určené správcům římských

provincií- díla dogmatická/proti heretikům – odpůrce gnóze – Uplatnění proskripce proti heretikům

Proti Martionovi Proti Praxeovi – odpůrce monarchismu

(vláda 1 Boha Otec = Syn = Duch svatý); on tvrdí, že Bůh je jediná podstata ve třech osobách- díla praktická – etika a církevní disciplína, rigorista

katolická – O pokání montanistická – O početnosti

Klémens Alexandrijský – Inteligentní ortodoxie (150 – 216 n. l.)- konvertita; stal se vedoucím kř. filozofické školy v Alexandrii- Výzva Řekům – apologie- Vychovatel – příručka pro začínajícího kř., je zastáncem střední cesty- Pestré knihy (Koberce) – složité, víra – základ poznání- pravda je v řecké filozofii; víra (ortodoxní kř.) vede k poznání (řecká filozofie)- ve sporu s doketismem (Ježíš měl jen zdánlivé tělo)- byl pro manželství – ale pohlavní styk jen za účelem početí- ideál netečnosti (křesťan nemá mít žádné touhy)

Origenes – Platonismus pro každého? (185n. l. - ?)- otec Leonides – r. 202 umučen; naprosto oddaný křesťanství- nepohodl se s Demetriem, který stál v čele katechumenické školy (poučení pro kandidáty křtu)

odchází do Kaisareje- za Decia byl uvězněn a mučen, nakonec propuštěn, na následky zranění zemřel- rozsáhlé dílo, dochovala se jen část, překlady jeho díla v zájmu ortodoxie upravovány- biblické – Hexapla – 6 sloupců – hebrejský text Bible hebrejsky a řecky, řecký překlad Aquillův,

Symmachův, Septuaginty a Theodotionův komentáře, homilie (praktické a vzdělávací), scholár (poznámky)- O zásadách – 1. pokus o systematickou teologii; 4 knihy – o Bohu, světě, svobodě, Písmech

Tony Lane 2

- Proti Kelsovi- praktická díla – O modlitbě

Výzva k mučednictví- 4. století – silné protiorigénovské hnutí- 6. století – odsouzen jako kacíř- věnoval se především výkladu Bible, poukazoval na alegorii; položil přehled apoštolské tradice,

jež se stal měřítkem ortodoxie- proti monarchianismu – Otec, Syn a Duch svatý jsou 3 věčné „hypostaze“; Syn je věčně plozen;

Trojice je odstupňovaná – Otec na Synem ten nad Duchem svatým- všechny rozumné bytosti v určitou chvíli odpadly od Boha a podle vzdálenosti od něj se staly

anděly, lidmi, či démony; spása je návrat zpět k Bohu; 4 roviny bytí Otec, Syn, Duch svatý, rozumné bytosti – vzájemně se prostupují

Cyprián – Biskup mučedník (poč. 3. století – 258 n. l.)- učitel rétoriky v Kartágu; konvertita – zvolen presbyterem a krátce nato i biskupem v Kartágu,

mučednická smrt- ovlivněn Tertullianem- 249 – 251 – organizované pronásledování Deciem odstranit čelní biskupy (Cyprián byl

varován a utekl jeho kritika) donutit křesťany obětovat pohanským

bohům a předložit o tom potvrzení mnoho podlehlo, či podplatilo úředníky, a proto nesměli být přijati zpět do církve- O odpadlých – o sporu mezi vyznavači (ti jež trpěli za víru) a biskupy, kdo smí přijímat

odpadlíky- jeho názor – po pokání lze přijmout zpět – jiní - příliš přísné rozštěpení církve- v Římě – schizma – 251 – Kornelius biskupem – usmíření s kajícníky proti Novatiánovi –

protibiskup – odpadlíci nepřijímáni- O jednotě církve – o papežském schizmatu; c. je navždy daná, jediná pravá je katolická, nelze ji

dělit, jen opustit; biskup je hlavou církve, ale musí být ve spojení s ostatními další spor – Štěpán (biskup římský) – přijímá odpadlíky – snaží se to vnutit i ostatním – Cyprián – nemá na to právo napětí mezi Římem a Kartágem

- jeho názory na druhý křest položily základ donatistické církve – ofic. církví nepřijaty

Eusebios z Kaisareje – Otec církevních dějin (60. léta 3. století – 339/340 n. l.)

- historik, obhajoval Origena- O mučednících palestinských- Církevní dějiny – vývoj církve od vzniku do roku 324- Život Konstantinův – souhlasil s nejvyšším postavením císaře- 325 na koncilu v Antiochii dočasně exkomunikován, na Nikajském dostal příležitost se očistit, ale

musel podepsat Nikajské vyznání víry

Nikajský koncil (r. 325)- Areios – alexandrijský presbyter; Otec je nad Synem a ten je nad Duchem; jen Otec je skutečný

Bůh, skrze Syna stvořil svět proti němu Alexandr (biskup), ale mnoho biskupů s ním souhlasilo Konstantin

Veliký svolal koncil do Nikaje, jemuž sám předsedal- cca 220 biskupů- Areios odsouzen, formulováno Nikajské vyznání víry – Ježíš je zplozený (ne stvořený) a je stejné

podstaty s otcem (homoúsios)- 1. ekumenický koncil; spory s ariány spíše rozpoutal

Tony Lane 3

- círk. do 2 táborů – stoupenci Nikaje (Z, antioch. škola + část  V – Athanasios); plné božství Krista- origenovci – Bůh je trojjediný; Ježíš je pod Otcem

nepřesně se označuje jako spor s ariány- 50. léta 4. století – extrémní arianismus – Syn je zcela odlišný od Otce potřeba jasně vymezit

Kristovo postavení stoupenci Nikaje – Otec, Syn a Duch svatý – 3 hypostaze (origen.) a jsou vzájemně soupodstatné = homoúsios (nikaj.) = kapadočtí otcové – přijato na Konstantinopolském koncilu r. 381

Athanasios – Kristovo božství (konec 3. století – 373 n. l.)- diakon v Alexandrii, později biskup- proti arianismu (ve svém božství je Ježíš Kristus základem křesťanství); argumentace hl. Písmem- silný vliv řecké filozofie; pro své extrémní názory byl často ve vyhnanství- protiariánská díla – Promluvy proti ariánům - apologetická díla – Promluva proti Řekům- Velikonoční listy – egyptské církvi- Život a činy našeho svatého otce Antonína – první mnich, nejprve žil ve společnosti potom se

uchýlil do pouští a hor- věnoval pozornost i Duchu svatému – Listy Serapionovi

Efrém Syrský – Citera Ducha svatého (počátek 4. století – 373 n. l.)- mnich, učil, psal bibl. komentáře, kázání, hymny, spisy proti kacířství, překl. do řečtiny a

arménštiny

Kapadočtí otcové – Vytvoření nauky o Trojici- Basilios Veliký (z Kaisareje; 330 – 379 n. l.) – vzdělán v křesťanství i klasické řecké filosofii;

studoval v Athénách, vyučoval rétoriku, po křtu žil asketickým životem; presbyter v Kaisareji, pak i biskup; bojoval proti arianismu

O duchu svatém – proti makedonistům- Řehoř z Nazianzu (? – 389/390 n. l.) – studoval v Athénách, mnich, biskup v Konstantinopoli; r. 381 klíčová role na koncilu v Konstantinopoli; kvůli vnitrocírkevním sporům rezignoval

pět Teologických řečí- Řehoř z Nyssy (335 – 394 n. l.) – bratr Basilia; největší z těchto tří; rétor, ženatý, později mnich;

biskup v Nysse, sesazen, nahrazen ariánem, znovu zvolen; filozofické a teologické spekulace O tom, že nejsou tři bohové

- origénovci- spojovali nikajské vyznání (homoúsios) s origén. třemi hypostazemi, táž božská podstata existuje zároveň ve třech odlišných hypostazích či způsobech existence obviněni z triteismu- čelili i makedonistům (kolem biskupa Makedonia – Syn je bůh, Duch svatý je stvoření)- proti apollinarismu (Apollinarios – Ježíš neměl lidskou duši či mysl, ta byla nahrazena Logem) –

Ježíš je zcela člověkem, aby nás mohl spasit

Konstantinopolský koncil (r. 381 n. l.)- svolán Theodosiem, aby vyřešil spor s ariány; důležitou roli hrál Řehoř z Nazianzu; hereze byly

v souladu s učením kappadockých otců odsouzeny- 2. ekumenický koncil, Nikajsko – konstantinopolské vyznání víry – odsouzen arianismus,

makedonismus, apollinarismus- užíváno ve východní i západní církvi s jedním rozdílem: V – Dsv. vychází z Otce skrze Syna

Tony Lane 4

: Z – Dsv vychází z Otce i Syna (filioque)- příčina k dalšímu sporu – konstantinopolský biskup má být ctěn hned po biskupu římském, páč

Konstantinopol je Nový Řím – nevole v Římě (je následníkem Petrovým, nejen hlavním městem) a v Alexandrii ( začali Konstantinopol pokořovat)

Ambrož – Církev nad císařem (339 – 397 n. l.)- správcem provincií v Itálii; ještě jako katechumen zvolen na stolec milánského biskupa- zasazoval se o přijetí Nikajského vyznání; nadaný a oblíbený kazatel, pevně proti herezím- z V přejal alegoristickou metodu výkladu Bible; položil základy samostatnosti církve- důrazně proti pohanství; stál si za svým i proti císaři a císařovně

Jan Zlatoústý (Chrysostomos) – Kázat Bibli (pol. 4. století – 407 n. l.)- tvrdé odříkání (zničil si zdraví); potom návrat do Antiochie – diakon, kněz, musel nastoupit na

konstantinopolský biskupský stolec = nebezpečné postavení na základě vykonstruovaných obvinění několikrát poslán do vyhnanství

- antiochijská škola – doslovný výklad Bible- řada pojednání – O kněžství- schopný řečník; kázání v nichž vysvětloval Boha (později vydány jako komentáře)

Jeroným – Bible v latině (40. léta 4. století – 420 n. l.)- studoval v Římě, měl velkou knihovnu klasických autorů; pohanské klasiky podřídil teologii; po

křtu askeze; řečtina, hebrejština; latinský překlad Bible (= Vulgáta)- založil spolu s Pavlou a Eustochiou klášter v Betlémě- spor o Origénovo učení – původně obdivovatel, potom odpůrce; v polemikách hrubý a sprostý

Augustin – Měřítko víry (354 - ?)- nazýván otec západní církve; filozof, učitel rétoriky; presbyter/kněz, biskup v Hyppu- manichejec (2 základní principy/Bohové – Světlo a Temnota střety fyzického světa = Temnoty

a Duše = Světla); později je opustil a napsal 13 spisů proti manichejcům- četl novoplatonské spisy, poslouchal Ambrože – návrat k víře- O svobodě vůle – člověk - svobodná vůle, hřích z jejího zneužití plná zodpovědnost za skutky- donatistické schizma – r. 312 - spory o platnost svěcení kartaginského biskupa, spor mezi

africkou „církví mučedníků“ a nadnárodní katolickou církví; snížil moc donatistů- proti trestu smrti za kacířství- pelagianismus – Pelagius – britský mnich, kř. může žít bez hříchu; Adamův hřích ne dědičný;

Augustin – v Adamovi zhřešili všichni lidé, proto jsou k hříchu náchylní, jen některé Bůh spasí- proti pelagianistům – O předurčení svatých; O daru vytrvalosti- nauka o „neviditelné církvi“ – hranice pravé církve jsou neviditelné, jediný, kdo je zná, je Bůh- Výklad k prvnímu listu svatého Jana- O křtu, proti Donatistům- Vyznání (Confessiones) – autobiografie až do smrti jeho matky, krátce po jeho obrácení- O duchu a liteře- O trojici – dogmatické, systematické vylíčení; Boží trojice = 3 osoby v jedné podstatě, analogie

k bytí (mysl si vybavuje), vědění (mysl chápe), chtění (mysl miluje Boha)- O Boží obci – nejrozsáhlejší; apologie; vzor pro středověk; vklínil klasickou kulturu do křesť.

Tony Lane 5

Cyril Alexandrijský – Ježíš – vtělené slovo (? – 444 n. l.)- alexandrijský biskup, proslavil se spory s Nestoriem (konstantinopolský biskup) – zásadní rozdíl

v názorech; Nestorius – antiochijská škola – Ježíš Kristus = člověk, v němž přebývá Logos, velmi tšné spojení, společná vůle i záměry Panna Marie není theotokos spory s Cyrilem, ten mu napsal dopis, aby své učení odvolal, Nestorius neposlechl a proto Cyril píše do Říma Nestorius je nucen podepsat 12 anatemat odsuzujících jeho kacířské názory; on však nepodepsal koncilem v Efezu exkomunikován

- Ježíš je Bůh Slovo, skrze Marii se Božské Slovo narodilo jako člověk (= hypostatické spojení) Ježíš je Bůh Marie je theotokos (bohorodička)

- Ježíš Kristus = jednota dvou přirozeností- psal listy

Efezský koncil (r. 431)- svolán Theodosiem II., měl vyřešit spor mezi Cyrilem a Nestoriem, antiochijští biskupové jej

sabotovali, po 14 dnech však Cyrilem zahájen a Nestorius sesazen; teprve potom přijeli antiochijští, ustanovili vlastní koncil a sesadili Cyrila; západní biskupové však uznaly jako 3. ekumenický Cyrilův

- rozdělení V – r. 433 dohoda – antiochijští uznali Nestoriovo sesazení, Cyril podepsal Vyznání opětovného sjednocení

Theodoretos z Kyrrhu – Ježíš: Bůh a člověk (konec 4. století - ?)- mnich, pod nátlakem biskup v Kyrrhu, výborný kazatel a exeget (antiochijský způsob, doslovný

výklad Bible); apologetické spisy- Církevní dějiny – 325 – 428 n. l.- Vyvrácení 12 Cyrilových anatémat - podporoval Nestoria (neporozuměl Cyrilovu učení)- později střední cesta – v Ježíšovi nejsou ani 2 osoby/Synové, ani se v něm nesměšují 2 podstaty –

přijato na chalkedonském koncilu

Lev Veliký – „Nehodný dědic“- římský biskup; odvrátil krále Hunů Attalu od útoku na Řím, při dobytí Vandaly je držel na uzdě- Tomus ad Flavianum – domatický list, učení o Ježíši Kristu- eutichiasmus – směšuje dvě Ježíšovi prirozenosti v jednu (Eutyches – konstantinopolský mnich,

obviněn z kacířství, odsouzen Flavianem)- na Eutychově straně stál Dioskuros – přiměl císaře svolat koncil do Efezu r. 449 –

prostřednictvím císařských úředníků byl pevně v jeho rukou; odmítl číst Lvův dogmatický list; rehabilitoval Eustycha, antiochijské biskupy zbavil úřadů = tzv. „lupičská synoda“; potom nastoupil nový císař – Marcián – a svolal nový koncil do Chalcedonu (451) – 4. ekumenický koncil – rehabilitováni antiochijští; Dioskuros a Eutyches odsouzeni; nakajsko–konstantinopolské vyznání víry + 2 Cyrilovy listy a Lvův Tomus = chalkedonské vyznání víry; odsoudil hereze – měl stmelit V a Z – ale na V (hlavně v Egyptě) na něj až dosud nepřistoupili

Apoštolské vyznání víry- legenda – sepsali je sami apoštolové, každý jeden článek- pravda – ze „starořímského vyznání“, upravováno; ilustruje vývoj v Z církvi- dnešní podoba 6./7. století; Římem přijato 800 – 1100 n. l.- na západě přijímáno, na V ne, ale mají jej v úctě

Tony Lane 6

Část II.Východní tradice (po r. 500)- od r. 70 – těžiště křesťanství do řeckého světa- západ se až do 12. století nemohl s V měřit- Z – stoupající autorita papeže; středověk – mezidobí mezi ranou církví a její pozdější podobou- V po rozpadu křesťanské Byzantské impérium s hlavním městem Byzancí (Konstantinopolí);

vrchol – císař Justinián (527 – 565 n. l.); úpadek – muslimská invaze; 1453 – Konstantinopol dobyta (stává se Istanbulem), ale křesťané jsou i nadále tolerování

Egypt – koptská církev církev je tradiční/ortodoxní, snaha o nezměnění více apoštolských stolců žádný nehraje prim – jejich představení = patriarchové; církev vždy pod mocí císaře uznávali pouze 7 koncilů – Nikajský (325), Konstantinopolský (381), Efezský (431), Chalkedonský (451), Konstantinopolský (553; 680/681), Nikajský (787)- postupné oddalování V a Z – vrchol r. 1054 – vzájemné exkomunikace; ale i snahy o opětovné stmelení

Dionýsios Areopagita – Čili co Bůh není- obrácený Pavlův žák- od 6. století se objevuje více spisů pod tímto pseudonymem - O Božích jménech- O Mystické teologii- Nebeská hierarchie – povaha andělů; 9 chórů – Serafíni, Cherubíni, Trůni, Panstvo, Mocnosti a

Síly, Vládcové, Archandělé, Andělé- O církevní hierarchii – církev = obraz nebeského světa; 3 stupně služby (biskupský, kněžský,

jáhenský), 3 nižší stupně (mnišský, laický, katechumenický); 3 svátosti (křest, eucharistie, biřmování); „3 cesty“ duchovního života (očišťování, osvícení, sjednocení)

- silný vliv novoplatosnimu; úplná Boží transcedence- komentář k jeho dílům – Maximus Vyznavač- překlad do latiny cca r. 850 – Jan Scotus Eriugena

Konstantinopolský koncil (r. 553)- po chalkedonském koncilu – 3 skupiny – antiochijská škola (pro Chalcedon); mnoho alexandrijských křesťanů (proti Chalcedonu – jediná přirozenost božského Slova = monofyzité); novoalexandrijci (Chalcedon v cyrilovské interpretaci)- monofyzité – velmi silní- V císaři – nejprve pro Chalcedon, poté Zeno vydává Henotikon (jen nikajské vyznání a 12

Cyrilových anatémat) – kdo byl proti exkomunikován V byl jednotný, ale rozkol se Z; Anastasisus – odmítl Chalcedon; Justin a Justinián – pro Chalcedon a smíření s Římem

- 5. ekumenický koncil, svolán Justiniánem - 15 anatemat proti nestorianismu interpretovanému Chalcedonem- i přesto se monofyzité s Chalcedonem nesmířili

Maximus Vyznavač – Otec byzantské teologie (580 - ?)- hlavní tajemník konstantinopolského císaře, potom mnich- Ježíš Kristus – 2 vůle; pro svou pravdu trpěl; jeho víra schválena na Konst. k. (680/681)- cca 90 děl, komentáře k Dionýsiovi- Mystický učitel

Tony Lane 7

Konstantinopolský koncil (r- 680 – 681)- monoteletismus – Ježíš Kristus má jen jedinou vůli- 6. ekumenický koncil- 2 vůle Ježíše – Agathonův „dogmatický list“; vyplývá to z učení o dvojí přirozenosti; bez lidské

vůle by nebyl plným člověkem- poslední pokus o usmíření s monofyzity

Jan Damašský – Poslední z řeckých otců (3/4 7. století – ½ 8. století)- sloužil kalifovi, mnich- systematické uspořádání předchozí patristické nauky- Pramen poznání – Dialektika – filozofické pojmy Stručné dějiny herezí

Přesný souhrn pravé víry – systematické shrnutí učení řeckých Otců- zapojen do sporu o ikony a obrazy- Řeči na obranu svatých obrazů – spor s ikonoklasty (obrazoborci) na obrazoboreckém koncilu v Hierii r. 754 dán do klatby

Nikajský koncil (r. 787)- spor o ikony – zobrazení Ježíše Krista a svatých – lidé je uctívali, klaněli se jim, líbali je a modlili

se k nim- 8. století – ikonoklasté (obrazoborci) a ikonodúlové (uctívači obrazů); mnohaletý boj dle postoje

císaře; r. 843 zvítězili ikonodúlové- 7. ekumenický koncil- různé argumenty: uctívání ikon = idolatrie – pro ikonoklasty; pro ikonodúli ne – neboť uctívají

jediného pravého Boha; otázka k Bibli – zákaz uctívání kvůli falešným bohům či se takto nesmí sloužit ani pravému Bohu

: až do 4. st. bez zobrazení po pádu pohanství přejímání pohanských praktik : co je lepší pro prostý lid – ikonodúlové = obrazy jsou knihy neučených;

ikonoklasté – vedou je k idolatrii- další názory: ikonoklasté – větší úloha císaře v církvi; uctívání svatých a jejich ostatků- pokus o ospravedlnění pozdní praxe nezakotvené v Bibli

Symeon Nový teolog – Osobní duchovní zkušenost (949 – 1022 n. l.)

- opat kláštera Svatého Mamase- první systematický představitel vnitřní modlitby; otevřeně hovořil o svých duchovních zážitcích- Katechetické rozhovory- spor s biskupem Stefanem – Symeon vyhrál; nepřítel formalismu- Bůh = božské světlo – nestvořené a neviditelné

Řehoř Palamas – Bůh vyznávaný v tichu (konec 13.století – 1359 n. l.)

- hesychastický mnich- hesychasmus (Hesýchia = klid, mlčení, spočinutí) – mystické hnutí v pravoslaví; zvítězit nad

vášněmi a tak získat vnitřní pokoj; důraz na tichou meditaci- spor s Barlaamem

Tony Lane 8

- Triády na obranu svatých hesychastů- nazván heretikem; několikrát odsouzen i omilostněn; nakonec uznán a kanonizován- jeho učení západem nepřijato další zdroj schizmatu

Dositheovo vyznání (r. 1672)- Cyril Lukaris (1572 – 1638) – řecký ortodoxní teolog

- V vyznání křesťanské víry – Bůh = neomylné Boží slovo; předurčení – již před počátkem světa; církev vyučuje Duch svatý, ale může se mýlit; ospravedlnění vírou, ne skutky; bez Boží milosti nejednáme správně

- snažil se do V ortodoxie zavést protestantismus – setkal se s odporem (hlavně u Jezuitů) - popraven Turky; po smrti znovu odsouzen - hlavně Dositheem (1641 – 1707) – patriarchou jeruzalémským; to schváleno na Jeruzalémském koncilu (r. 1672); Bible je inspirovaná Bohem a katolická církev má stejnou hodnotu; predestinace je založena na Božím předurčení; katolická církev je vyučována Duchem svatým prostřednictvím svých otců, učitelů, církevních sněmů a je neomylná; ospravedlnění vírou skrze lásku (i skutky); i neobrácený může konat dobro

Část III.Středověký západ (500 – 1500)- 4. století – Z se hroutí, 410 dobyt Řím, 476 gótským králem sesazen římský císař; jediným

nositelem vzdělání se stává církev (zejména kláštery) doba temna; krátký rozkvět za Karla Velikého (r. 800 korunován římských králem); poté další úpadek

- klášterní (monastická) teologie – vnitřní přístup- 10. století – větší stabilita – celá Evropa navenek křesťanská- 11. století – vznik scholastiky – teologie mimo kláštery na univerzity; tázání, logika, disputace;

izolovaná objektivní věda; filozofie (rozum) zapojována do teologie jako způsob jak vymezit a obhájit křesťanské učení; 12. století další rozkvět

- 13. století – filozofie soupeřem teologie- 14./15. století – úpadek církve; 1305 – 1377 – „babylonské zajetí“ – papež vězněn v Avignonu, po

návratu do Říma (1378 – 1414) papežská schizmata; rozchod filozofie a teologie

Athanasiovo vyznání víry- od 7. století mylně připisováno Athanasiovi; v 16. století zpochybněno; v 17. století vyvráceno - spíše definice; v raných dobách – zkouška pravověří kněžích a souhrn katolické nauky pro laiky- 13. století – s Nikajským a Apoštolským – jedno ze „3 vyznání“, dnes se už téměř nepoužívá- 2 díly – O trojici – shrnutí Z trojičního učení; proti omylům monarchianistů a arianistů; a o Ježíši

Kristovi – učení z Chalkedonského koncilu, odsuzuje 4 hereze (arianismus, apollinarismus, nestorianismus, učení Eutychovo)

- není možná víra bez ospravedlnění

Boëthius – Rozpravy s filozofií (480 – 525 n. l.)- dokonalá znalost řečtiny; chtěl přeložit Aristotelovi a Platónovi spisy a opatřit je komentáři- úřadující konzul, představený kancléř – za Theodoricha; nakonec však popraven- Filosofie utěšitelkou – 5 knih- „poslední Říman a první scholastik“- O trojici

Tony Lane 9

Oranžský koncil (r. 529)- semipelagianismus – mniši na jihu Galie – proti Augustinovu učení o milosti; člověk se má

přičinit a Bůh mu pomůže- spory trvaly celé století, ukončil je- svolán Caesariem z Arles, měl podporu papeže Felixe IV.- kánon – krátké doktrinální prohlášení stvrzené závěrem- semipelagianismus odsouzen

Benedikt – Řeholní pravidla pro mnichy (480 – 597 n. l.)- poustevník, založil řadu klášterů; mimo jiné i klášter na Monte Cassinu- Řehole – pro mnichy; v 9. století se stala pro mnohé závaznou; umírněnost; základem je

poslušnost a pokora; 3 druhy práce – manuální, „svaté čtení“, „služba Bohu“

Řehoř Veliký – Služebník služebníků božích (540 – 604 n. l.)- římský prefekt, diákon, vyslanec papeže v Konstantinopoli, papež- z rodinných statků učinil kláštery- 4. velký učitel západní církve; vynikající organizátor- r. 596 jej Augustin poslal do Anglie- Listy – na 850- Morální výklad knihy Jóbovy- Kázání- Kniha o správě pastýřské – rukověť středověkého biskupa- spojil augustianismus s lidovým katolicismem- nauka o očistci- spor s konstantinopolským biskupem (chtěl být „ekumenický/univerzální patriarcha“); odmítl i

titul univerzálního papeže

Jan Scotus Eriugena – Teolog „doby temna“ (810 – 877 n. l.)- přeložil Dionýsia Areopagitu i komentáře Maxima vyznavače- zasáhl do dvou sporů- O předurčení - spor o predestinaci – mnich Gottschalk – extrémní augustinismus, Bůh předurčuje

i zlo; oponuje mu- 2. spor – skutečná přítomnost Kristova těla a krve ve večeři Páně; byl toho názoru, že věřící

přijímají Pána pouze duchem- O rozdělení přírody – 1. – příroda nestvořená a tvořící (Bůh = původce stvoření); 2. – stvořená a

tvořící (nebeské předobrazy věcí); 3. – stvořená a netvořící (vesmír, včetně člověka); 4. – nestvořená a netvořící (Bůh jako cíl cesty)

- střední cesta mezi pozitivním a negativním nazíráním Boha (Bůh je/není moudrý) – stojí nad- z novoplatonismu – stvoření je emanace z Boha

Anselm z Canterbury – Víra hledající nahlédnutí (1033 – 1109 n. l.)- převor benediktinského kláštera, opat, arcibiskup v Canterbury- neustálé spory s králi několikrát ve vyhnanství- zakladatel scholastiky; nechal působit i filozofii- Monologium (Řeči k sobě) – „důkaz“ Boží existence- Proslogium (Řeči k druhému) – „ontologický důkaz“ Boží existence; „to, nad co nic většího nelze

myslet“ – až dodnes se o něm diskutuje- Proč se Bůh stal člověkem

Tony Lane 10

Petr Abélard – Zpytující víra (1079 – 1141 n. l.)- měl 2 učitele - stáli na protilehlých stranách ve sporu o univerzálie Vilém z Champeaux –

realista – pojmy jsou před věcmi; Roscellin – nominalista – pojmy jsou až po věcech; Abélard volil střední cestu – pojmy neexistují nezávisle, ale nejsou ani nahodilé ukončil tento spor

- začal oponovat Vilému z Champeaux, odvedl mu mnoho žáků a donutil jej odejít z Paříže; poté se učil u Anselma z Laonu – stejná situace

- preceptor (učitel) neteře kanovníka Fulberta Heloisy – měl s ní románek a dítě rozzuřil Fullberta tajně se vzali, to však znamenalo konec jeho učitelování Heloisa do kláštera Fullbert jej nechal vykastrovat stal se mnichem; s Heloisou si dopisovali

- Historie mých nehod- Sic et non (Ano či ne) – pasáže z Bible srovnával s církevními učiteli; metoda pochybování a

ptaní- Výklad listu Římanům- 1121 – koncil v Soisson – jedno z děl odsouzeno a spáleno- proti němu stál Bernard z Clairvaux – r. 1140 byl odsouzen na synodě v Sens, odvolal se do Říma,

rozsudek byl však potvrzen- zemřel jako mnich na opatství v Cluny

Bernard z Clairvaux – Poslední z otců (1090 – 1153 n. l.)- cisterciák, opat kláštera v Clairvaux- podporoval Inocence II.; bojoval s Abélardem; podporoval 2. křížovou výpravu (1148)- mnoho děl o klášterním životě, kázání, listy- Milost a svobodná vůle- Jak milovat Boha- Stupně pokory a pýchy- 86 Kázání na píseň Šalamounovu- De consideratione – papeži Eugenikovi III. (jeho bývalý žák)- vysoké mínění o papeži („jediný zástupce Kristův“)

Petr Lombardský – Mistr sentencí (konec 11. století – 1164 n. l.)- pokračoval v díle Petra Abelarda, ale opatrněji- biskup v Paříži- Čtyři knihy sentencí – výroky z Bible, otců a dalších autorit, rozhoduje mezi nimi rozumem,

dialektikou a logikou, nechtěl být původní; stala se učebnicí teologie- navrhl výčet sedmi svátostí (obřadů) – r. 1439 se staly ortodoxními- po své smrti zpochybňován; na 4. lateránském koncilu očištěn

Jáchym z Fiore (3. desetiletí 12. století – 1202 n. l.)- cisterciácký mnich; opat v Carazzu; založil si vlastní klášter- rozdělil věk na věk Otce (starozákonní), Syna (novozákonní) a Ducha (měl nastat od roku 1260,

nová církev, nové obřady)- Výklad ke knize zjevení- Jednota Nového a Starého zákona- Žaltář o deseti strunách- některé jeho myšlenky odsuzovány; ovlivnil františkánské spirituály (odštěpenci františkánského

řádu); novokřtěnce za reformace, i protestantství

Tony Lane 11

4. lateránský koncil (r. 1215)- svolán Inocencem III. – jeden z nejmocnějších papežů, vynesl klatbu nad Anglií, donutil k poslušnosti krále Jana- odsouzení albigenských – gnostické a manicheistické názory, 2 Bohové – Světla (NZ) a Tmy

(SZ), fyzický svět je špatný, silné postavení na jihu Francie hlavně v Albi (odtud název); proti nim ustanovena křížová výprava potřeni; ale zbytky působily až do 16. století- odsouzení valdenských – odmítali římský katolicismus na základě biblické prostoty; lidový

kazatelé, špatně přijatí, dostali se do opozice a stali se tajným hnutím; ve 14. století se spojili s katolickou reformací, až do 19. století tvrdě pronásledováni

- odsouzení Jáchyma z Fiore, ospravedlnění Petra Lombardského- katolíci musí 1 ročně ke zpovědi a ke svatému přijímání; kněží – dodržování zpovědního tajemství- přijetí definice o transsubstanciaci (přepodstatnění) – 2 přístupy – symbolický – Augustin –

v chlebu a víně je tělo a krev Kristova jen symbolicky; Ambrož – tělo a krev se „proměnili“ nejprve existovaly souběžně, později se přely

František z Assisi – Ženich paní Chudoby (1181/1182 – 1266)- slyšel boží hlasy; žil v prostotě a chudobě- Původní řehole – nechal ji schválit Inocenci III.- ústřední místo v jeho řádu – chudoba, naprosté zřeknutí se vlastnictví- Klára – založila ženskou odnož jeho řádu (klarisky)- - 1221 – První řehole – upravoval ji, aby se stala přijatelnou pro papeže Druhá řehole –

potvrzena papežem Honoriem III.- první stigmatik- Závěť- Zpěv slunce- řád nedokázal žít v naprosté chudobě, někteří na tom však trvali rozdělení

Bonaventura – Cesta k Bohu (1217 - ?)- františkán, ale chtěl do řádu zavést učenost; druhý zakladatel řádu- novoplatonik – teorie osvícení – některé pojmy lze pochopit pouze duší (nikoli smysly)- Život svatého Františka- Cesta duše k Bohu

Tomáš Akvinský – Přirozenost a milost (1225 – 1274 n. l.)- syn hraběte, studoval v Neapoli, vstoupil do dominikánského řádu nelibost příbuzných únos,

domácí vězení, to ho nezlomilo a pokračoval ve svém studiu- snažil se vyrovnat s Aristotelovou filozofií – ani stoupenec aristotelismu ani názory katolické

církve- chtěl vyvinout systém slučující víru (teologii) a rozum (filozofii)- věřil , že filozofie s teologií se mohou doplňovat- Summa proti pohanům – 4 části, k poučení nevěrců; 1. a 3. kniha – argumentuje na základě

rozumu a filozofie, Písma se dovolává jen občas; 4. kniha – ty části učení, ke kterým lze dospět jen prostřednictvím kř. zjevení (Bůh, vtělení Ježíše Krista, zmrtvýchvstání)

- Teologická summa – psaná jako učebnice, přes 2 miliony slov, určená katolíkům, jeden z nejsystematičtějších výkladů křesťanské věrouky; 3 části, 512 otázek s pododdíly

- učení o analogii – 2 typy výpovědí – obrazné (Bůh je skála); správné a přesné (Bůh je dobrý)- učení o eucharistii – rozpracoval nauku o transsubstanciaci, jež byla přijata na 4. lateránské

koncilu- transsubstanciace - v eucharistii je přítomna Kristova podstata co se stalo s podstatou chleba a

vína – 3 teorie: 1. konsubstanciace = zůstává zachována spolu s Kristovou; 2. anihilace = zaniká,

Tony Lane 12

je nahrazena Kristovou; 3. konverze = proměna v Kristovu; během 13. století se ujala teorie konverze a ostatní 2 byly považovány za popřené 4. lat. koncilem; stejný názor zastával i Tomáš, ale říkal, že si chléb a víno zachovávají své „případky“ (jakoby podstaty, jež vnímáme smysly); Kristovo tělo však není ve svátosti umístěno

- spolužáci mu říkali „hloupý osel“- některé názory byly odsouzeny, r 1323 byl kanonizován

Jan Duns Scotus – Doktor subtilis (1265 – 1308 n. l.)- františkán- Komentáře ke Čtyřem knihám sentencí- těžce pochopitelné dílo- Bonaventurův pokračovatel, nesouhlasil s božským osvícením- opozice Tomáši Akvinskému – zdůrazňoval vůli, svobodu vůle Bohu se zalíbilo nechat Ježíše

Krista ukřižovat- první obhájce Mariina (jejího vlastního) neposkvrněného početí – jeho názor byl Piem IX.

v Ineffabilis Deus prohlášen za dogma

Vilém z Ockhamu – Nejprostší vysvětlení (kolem 13. století – 1349/1350 n. l.)

- františkán, některé názory prohlášeny za kacířské, při obhajobě se setkal s františkánskými spirituály (absolutní chudoba) – přidal se na jejich stranu uvržen do vězení; uprchl k římskoněmeckému císaři (ten byl ve sporu s papežem) exkomunikován

- teorie nejjednoduššího vysvětlení – aplikoval ji na univerzálie, jediné skutečné jsou věci, univerzálie jsou pouze mentální představy

- skutečné poznatky získáváme empiricky, existenci Boží nelze dokázat pouze položit určité doklady; Bůh nemůže být chápán rozumem či osvícením, pouze vírou

- jeho myšlení položilo základy pro vznik moderních věd- konciliarismus – moc nemá mít papež, ale obecný koncil s účastí laiků

Thomas Bradwardine – Boží svrchovanost (konec 13. století – 1349 n. l.)

- kancléř katedrály svatého Pavla, canterburský biskup; odpůrce pelagianismu- O příčině Boží proti Pelagiovi – boží milost je dar, který se nedá zasloužit- vyznavač augustinismu- proti astrálnímu determinismu – osud člověka je určen postavením hvězd- Bůh předurčuje všechny naše činy, přesto má člověk svobodnou vůli

Jan Tauler – Praktický mystik (cca 130 – 1361 n. l.)- mystická tradice – 2 větvě – intelektuální a spekulativní přístup – založen mistrem Eckhartem

(1326 obviněn z kacířství), novoplatonismus; praktický přístup (následování Ježíše Krista)- dominikánský mnich, ovlivněný Eckhartem, ale kladl důraz na praktickou stránku mystiky- kazatel- jeho teologie – vliv na hnutí tzv. Přátel Božích a tzv. hnutí nové zbožnosti

Kateřina Sienská (1347 – 1380 n. l.)- v 7 letech měla vidění strávila život v celibátu- terciářka (žila uprostřed světa) dominikánského řádu

Tony Lane 13

- pečovala o chudé, vedla křesťany- zažila mystickou smrt (4 hodiny ve stavu klinické smrti)- Dialog- dle svých slov stigmatička- donutila Řehoře XI. k návratu do Říma (předtím byl v Avignonu), jeho nástupce Urban VI –

diktátor vzdoropapež Klement VI.; Kačka podporovala Urbana

Jan Viklef – Jitřenka reformace (1330 – 1384 n. l.)- život – 3 období – 1. – akademický život – ke konci radiální názory na správu církve (není-li

vládce bohabojný, je bez autority); 2. - 1371 – 1378 – jeho učení o bohatství církve se hodilo světské moci, aby mohla s církví manipulovat; 3. – 1378 – 1384 – odešel z veřejného života, radikalizoval své názory vyhoštěn z Oxfordu

- O pravdivosti svatého Písma – nejvyšší autoritou je Písmo (ne církev); Bible – nejvyšší norma, měla by být přístupná všem, nejen kněžím překlad do srozumitelného jazyka

- O moci papeže – napadl autoritu papeže, jeho úřad je vytvořený člověkem, ne Bohem; nevztahuje se na světskou moc

- O odpadnutí, O eucharistii – učení o transsubstanciaci; je v rozporu s Písmem; chléb a víno = chléb a víno – Kristus je v něm přítomen pouze jako duše v těle, jeho stanovisko nebylo zcela jasné

- jeho učedníci = lollardi – nejprve i část drobné šlechty, později tajné hnutí nižších vrstev nespokojení s římskou církví půda pro reformaci

- koncil v Kostnici (1414 – 1418) odsoudil jeho 45 tezí- 1428 – jeho ostatky vykopány a spáleny- spolu s Husem předchůdce protestantismu

Jan Hus (1372 – 1415 n. l.)- správce Betlémské kaple (středisko reformního kazatelství)- Vikléfův stoupenec, byl jím lehce ovlivněn, nesouhlasil s jeho útoky na transsubstanciaci- útočil na svatokupectví a prodej duchovních privilegií; hlásal přenesení moci z církve na

neviditelnou církev vyvolených- spor o Viklefa – 1403 – Češi přehlasování Němci Viklef odsouzen; 1409 – Dekret kutnohorský

– měnil poměr sil na univerzitě odchod Němců Hus rektorem- papež proti reformnímu hnutí zákaz kázání v soukromých kaplích; Hus odmítl

exkomunikován; spáleny Viklefovy spisy- vystupuje proti papežově zneužívání moci ten uvaluje interdikt nad Prahou (zákaz veškerých

obřadů), proto Hus odešel do jižních Čech- O církvi- Knížky o svatokupectví- 1414 – koncil v kostnici – měl ukončit velké papežské schizma – pozván i Hus (dostal ochranný

glejt od Zikmunda Lucemburského), i přesto byl zajat, uvězněn, odsouzen za kacířství (odmítl odvolat svoje názory) a nakonec upálen

- jeho následovníci – 2 proudy: a) umírnění – chtěli pouze přijímání pod obojí; b) radikálnější – chtěli důkladnější reformu; byli střídavě pronásledováni a tolerováni

Florentský koncil (1438 – 1445)- usmířit V s Římem, poslední tohoto druhu- V potřeboval pomoc jisté ústupky- V k nikajskému přiznání přidal filioque- při eucharistii se smí používat kvašený (V) i nekvašený (Z) chléb- V přijal učení o očistci

Tony Lane 14

- V musel přijmout papeže jako hlavu křesťanů- tento dekret však V autority nepřijaly a Konstantinopol byla nakonec roku 1453 dobyta- 1439 – unie s arménskou církví – netrvala dlouho- definice Z svátostí

Tomáš Kempenský – Následování Krista (1378/1380 - ?)- škola, kterou vedli Bratři společného života – založeni Geertem de Groote – neformální laická

společenství, věnující se vzdělání- devotio moderna (nová zbožnost) – tradiční zbožnost, nová jen myšlenka laických společenství

nevázaných řádem- Následování Krista – jedna z nejoblíbenějších křesťanských knih

Gabriel Biel – Boží milosrdenství a spravedlnost (1432 – 1495 n. l.)

- vstoupil k Bratřím společného života- profesor teologie, univerzitní rektor- vliv semipelagianismu- sestavil „rozvrh spásy“ hříšníka

ČÁST IV.Reformace a katolická reforma ( 1500 – 1800)

- 1500 – po dobytí Konstantinopole Turky (1453) a překonání konciliarismu (všeobecný sněm je v církvi konečnou autoritou) pocit jistoty papežství

- zkorumpované duchovenstvo kritika humanistů (Viclef, Erasmus)- humanismus – oživení zájmu o minulost- reformace – Martin Luther Německo V Evropa Skandinávie luterský protestantismus

Zwingli (Švýcarsko) – kázal současně s Lutherem (jím zčásti ovlivněn, ale zároveň nesouhlasil) reformovaný (švýcarský) protestantismus Kalvín kalvinismus- Luther, Zwingli = magisteriální reformátoři (reforma ve spojení s výkonnou mocí či vládci) –

chtěli reformovat starou církev- radikální reformátoři – zpochybňovali základní křesťanské učení (racionalisté), pohrdali Biblí

(spiritualisté) evangelikové – důkladná reforma, nestátní církev, proti křtu nemluvňat

(anabaptisté = novokřtěnci)- ½ 16. století – Tridentský koncil – vymezit římskokatolické učení, katolická reforma- jezuité (Ignác z Loyoly) – útok proti protestantismu- 3 klasické konfese – římskokatolická, kalvínská, luterská – vymezení vlastní víry, vzájemné

spory- 17. století – pietistické hnutí (Spener) – praktický křesťanský život- 18. století – racionalismus- deismus – náb. rozumu- anglická reformace – do 1534 – římskokatolická země

1534 – Jindřich VIII – v Anglii papežem, „anglo-katolík“ 1552 – 2. modlitební kniha v Anglii

1553 – 58 – Marie – příklon k ř.k. 1559 – alžbětínská dohoda – protestantismus, 1662 – závazná, viam

mediam (střední cesta) mezi konzervativnější a radikálnější formou protestantismu

Tony Lane 15

Desiderius Erasmus – Křesťanský humanista- ovlivněn hnutím devotio moderna (Tomáš Kempenský)- přesvědčený humanista – reforma církve prostřednictvím učenců, studiem hebrejské a řecké

Bible, návrat k církevním otcům- satirik- položil základy protestantismu- schvaloval Lutherovu touhu po reformě, ne však odtrhnutí od církve- 1524 na nátlak papeže – polemika s Lutherovým učením o nesvobodně lidské vůli- Chvála bláznivosti – satira na mnichy a teology- Nový zákon – v řečtině s vlastním překladem, přiblížit Bibli všem- Julius z nebes vyhnaný – vydáno anonymně- O svobodné vůli – proti Lutherovi; upadlá lidská vůle není schopná činit dobro- zastánce liberální katolické reformy- 1527 – Paříž, jeho dílo odsouzeno – r. 1559 dáno na index zakázaných knih

LUTERSKÁ TRADICE

Martin Luther – Zde stojím (1483 –- nar. 10. 11. 1483, Eisleben- vstoupil k augustiniánským bratřím – nominalistická teologie (via moderna) Gabriela Biela- postupný odklon od semipelagiánského vzdělání k Augustinovým názorům- 95 tezí proti odpustkům – vydány v němčině – vzpoura Němců- 1519 – disputace s Johanem Eckem- 1520 – exkomunikován papežem, Luther spálil papežskou bulu = otevřená vzpoura- 1521 – povolán do Wormsu, Karel V nařídil odvolat, neuposlechl- nazval papeže Antikristem- Křesťanské šlechtě německého národa – výzva vládci, požadavek reformace c.; odmítá nazývat

klérus „duchovní“ všichni kř. jsou církev a jsou stejného stavu, klérus jen plní jiné úkoly- Předehra o babylonském zajetí církve – napadl ř.k. učení o 7 svátostech, omezil je na 2 – křest a

eucharistii; pokání – nejednoznačný; proti ř.k. eucharistii – odmítl odpírání kalichu lidu, transsubstanciaci, a to, že mše je oběť Bohu

- O křesťanské svobodě – rozlišuje vnitřního/vnějšího člověka; vnitřní – ospravedlnění vírou- po wormském sněmu v nebezpečí fingovaný únos ukryt (hrad Wartburg) překlad NZ do

němčiny Bibli prostým lidem; pomohl zformovat německý jazyk- spory s Erasmem a Zwinglim- O nesvobodné vůli – 1525, odpověď na Erasmův spis; odhaluje slabiny jeho díla, kloní se

k august. víře v naprostou závislost na Boží milosti, vyhrocuje ji- spor s Zwinglim o transsubstanciaci rozdělení protestantství

Filip Melanchthon – Učitel Německa- nejbližší Lutherův přítel, přesto rozpory v učení- autor Augsburské konfese – nejvýznamnější luterské vyznání víry- Obecné články- oddělit teologii od filozofie- zprvu zavrhoval Aristotela, později jej doporučoval- v Luth. sporu o reálnou přítomnost neoblomně na jeho straně, později se od něj však odklonil- Loci communes- obviňován z odklonu od Lutherova učení odsouzení ve Formuli svornosti- reformátor školství

Tony Lane 16

Augsburské vyznání (r. 1530)- Karel V. – císařská rada- předloženo protestantské vyznání zpracované Melanchtonem, schválené Lutherem – předčítáno

císaří v Augsburku- několik katolických teologů pověřeno jeho vyvrácením Melanchton – Obrana (odmítnuta cís.)- 2 části – 1. – 21 článků prolamujících luterskou víru- 2. – 7 článků – náprava výstřelků v luterské církvi- 1540 – přepracovaná verze Vyznání – hlavně transsubstanciace- verze z r. 1531 + Obrany + Formule svornosti – zahrnuty v Knize svornosti luterské c.

Formule svornosti (r. 1577)- po Lutherově smrti rozdělení luterství – vzájemné hádky 1577 z některých vyznání vytvořena

Formule svornosti – uznána mnoha luterskými státy, mnoha státy odmítnuta - 1580 – Kniha svornosti – Augsburské vyznání + Obrana

− Luther – Šmalkaldské články; Menší/Větší katechismus − Melanchton – Papežská moc a primát − Formule svornosti

- 2 části

Filip Jakub Spener – Zakladatel pietismu (1635 – 1705)- pastor, kazatel v Drážďanech a Berlíně- 1675 – Svatá Přání (Pia Desideria) – vytyčil jí cíle své reformy- pietisté – zdůrazňovali potřebu živé, osobní víry v JK; kř. není jen učení, kterému máme věřit, ale

zkušenostní obrácení a nový život v Duchu svatém- vytvořil domácí biblické skutky spojující duchovní i laiky- věřil ve všeobecné kněžství věřících (Luther) a že se všichni kř. mají cvičit k duchovní službě- pietismus měl velký vliv

REFORMOVANÁ TRADICE

Ulrich Zwingli – Švýcarská reformace (1484 – 1531)- zakladatel švýcarského protestantismu- ovlivněn Erasmovým humanismem- učení by nemělo být v protikladu k rozumu- chtěl vybudovat jednotné evangelické Švýcarsko – vytvořil svaz evangelických kantonů, proti se

utvořil svaz ř.k. kantonů – válka- Jasnost a jistota Božího Slova (1522) – základem protestantská zásada definitivní autority Písma- ve sporu s curyšskými (radikálnější reforma – dobrovolná církev, do níž by se vstupovalo křtem

v dospělosti) – Křtění, překřtívání a křtění nemluvňat – chápe křest především jako vnější znamení naší víry

- Počet z víry – spor s Lutherem o přítomnost Krista v chlebu a víně; L. – Kristova reálná přítomnost, ZW. jen symboly

Martin Bucer – Otec kalvinismu (1491)- ovlivněn Erasmovým humanismem- konvertoval k luterství- vytvoření jednoty církve, příčilo se mu rozdělení

Tony Lane 17

- chtěl sjednotit protestanty s ř.k., snažil se získat novokřtěnce- v učení o transsubstanciaci spojoval prvky Zw. a L. postoje – reálné sycení se krví a tělem bez

jejich skutečné přítomnosti v eucharistii- Vyznání o eucharistii- 1530 – proti Augsburskému vyznání – Vyznání čtyř měst- O pravé péči o duši- Pravá pastýřská péče

Jan Kalvín – Ženevský učenec (1509 – 1564)- ovlivněn Erasmem- komentář ke spisu římského filozofa Seneky O mírnosti- Instituce/Učení kř. náboženství – několik upravených vydání už za jeho života; ve francouzském

překladu důležité pro vývoj francouzštiny- Akta – o počátečních zasedáních tridentského koncilu- Pokárání – satira- přinucen psát proti luteránům- Krátké pojednání o večeři Páně – Kr. duchovní přítomnost v okamžiku přijímání- komentáře k mnoha knihám Bible- těsnopisem zaznamenaná kázání

Heidelberský katechismus (r. 1563)- kurfiřt Fridrich III (Falc) nechal na podporu protestantské víry sestavit katechismus- sepsán teology z heidelberské univerzity (Zacharias Ursinus, Kaspar Olevianus)- přeložen do latiny a dalších jazyků- 129 otázek, 3 části – O bídě člověka, O vykoupení člověka, O vděčnosti

Jakub Arminius – Otázka nad předurčeností (cca 1560 – 1609)- obviňován z nekalvinismu- Vyhlášení stanovisek – predestinace, odmítnul augsburskou a kalvínskou myšlenku o

nepodmíněném vyvolení; zdůrazňoval naši závislost na Boží milosti, ale máme si zvolit, zda ji přijmout či ne – dělí protestanty na arminiány a kalvinisty

- po jeho smrti (1610) jeho následovníci v Goudě sepsali Remonstraci – 5 bodů – 1. Bůh skrze J.K. spasil všechny, kdož věří a vytrvají; 2. Kr. svou smrtí odpuštění pro všechny, podíl však mají jen věřící; 3. člověk sám není dobrý, musí se znovuzrodit v Kr. skrze Ducha Svatého; 4. bez Boží milosti nemůžeme činit dobro, není však neodolatelná; 5. věřícím umožňuje milost vytrvat a dojít spásy, ale není jisté, zda je ji možné ztratit; podle ní se jim začalo říkat remonstranti

Dortská synoda (1618 – 1619)- spor o Arminia vyvolal téměř občanskou válku; vyhrála protiremontstrantská strana a svolala

Dortskou synodu – zde byla i delegace z Anglie, protestantských německých států, Švýcarska a Ženevy, později schválena i francouzskými protestanty

- Remonstrace odmítnuta v odpověď vytvořeny tzv. dortské „kánony“ – 5 - později chápány jako 5 bodů kalvinismu = naprostá zkaženost – každá část člověka zasažena

pádem, bez Boží milosti se k Bohu nelze přiblížit= nepodmíněné vyvolení – rozhodujeme se pro Boha protože on si vybral= omezené smíření – smrt J.K. měla spasit jen skutečně vyvolené (u Kalvína není, vyznává

jej pouze reformovaný směr)= neodolatelná milost – člověk na ni kladně odpovídá= vytrvalost svatých – ti co se obrátí, budou spaseni

Tony Lane 18

Jonathan Edwards – Filozof probuzení (1703 – 1758)- duchovní kongregacionalistické církve v Massachusetts, snažil se zpřísnit uvolněné poměry

1750 sborem propuštěn – misionář ve Stockbridge- Hříšníci v rukou rozzlobeného Boha (Sinners in the Hands of an Angry God) – kázání; jiskra

probuzení- Věrné vyprávění (A Faithful Narrative) – účinky dřívějšího probuzení- Náboženské city (Religious Affections) – povaha pravého náboženství, pravé náboženství není

v mysli, ale v citech, ale ne všechny jsou důkazem Boží milosti- odpůrce arminianismu- Kř. učení o prvotním hříchu obhájeno (The Christian Doctrine of Original Sin Defended)- Svoboda vůle (Freedom of the Will) – máme svobodu jednat jak se rozhodneme, ale naše

rozhodnutí je motivováno vyšší mocí

ANABAPTISTÉ

Schleitheimské vyznání (r. 1527)- anabaptisté – útočili na ideál kř. státu a křest nemluvňat

− kř. víra je svobodná a nemá být vynucována − vyvolení se mají stranit vnějšího světa (i státních církví), anabaptistický model c.

v 16. století odmítán − většinou na útěku, hrozil trest smrti

- 7 článků víry – hlavní autor Michael Sattler (1490 – 1527) – upálen; 1. křest je pro ty, co se vědomě rozhodli;2. pokřtění odpadlíci vyloučeni ze společenství; 3. lámání chleba na památku Kr. a jen pro pokřtěné učedníky; 4. věřící odděleni od bezbožného světa; 5. kř. nemůže být smírčím soudcem neb nesmí užívat násilí, jediná zbraň c. je exkomunikace; 6. není správné, aby kř. přísahali

Menno Simons – Vůdce anabaptistů (1496/97 – 1561)- zpočátku katolík- 1534 – radiální anabaptisté se zmocnili Münsteru, zavedli mnohoženství, 1535 vyhnáni katolíky a

protestanty zánik radikálních anabaptistů anabaptistické roztříštění Menno zasažen svědomím stává se potulným anabapt. kazatelem

- jeho stoupenci – mennonité – v Holandsku se rozrůstali, v 18. století pozváni do Ruska Kateřinou Velikou, 1873 – 1862 a 1923 – 1930 pronásledování do Severní Ameriky

- souhlasil se Schleith. vyznáním, opíral se o Bibli, pacifista- zastával názor, že J. byl plně člověkem, ale jeho lidství nepocházelo z Marie (to odmítnuto jako

hereze již ve 3. století) – v tomto bodě se jím mennonité neřídili- Sebrané spisy

BRITSKÁ REFORMACE

William Tyndale – Bible do angličtiny (cca 1490 – 1536)- v té době v Anglii jen Vikléfův překlad Bible šířený lollardy překlad z Vulgáty = nepřesný

chtěl vytvořit nový z řečtiny a hebrejštiny- 1525 - v Německu, tisk Nového zákona, zničen- 1526 – Worms – NZ vytištěn- 1530 – Antverpy – vytištěn Pentateuch

Tony Lane 19

pašován do Anglie – pálen, ale i oficiálně kupován- jeho velká část je součástí i starších revizí- Podobenství o zlém mamonu (Parable of Wicked mamon) – ospravedlnění vírou (z Luthera)- Poslušnost křesťana (The Obedience of Christian Man) – povinnost poslouchat světské autority- zrazen a usmrcen- Jindřich VIII. povolil šíření anglického překladu Bible

Thomas Cranmer – Jazyk bohoslužeb (1489 – 1555)- Jindřich VIII. – Anglie se vzpamatovávala z Války růží, on potřeboval dědice, jež mu jeho

manželka (Kateřina) nedala chtěl rozvod – ten mu nebyl papežem svolen − 1529 – 1536 – série zákonů, přerušujících vazby na Řím − Zákon o svrchovanosti (Act of Supermacy) – panovník je jedinou hlavou angl. c.

- 1532 – místo canterburského biskupa- boj mezi konzervativními katolíky a protestanty Cranmer dosáhl vydání angl. Bible a jejího

umístění v každém kostele- 1536 – Deset článků (Ten Articles)- 1539 – Šest článků (Six Articles) – katolická reakce proti protestantům, Cranmer se jim postavil- 1540 – sťat Thomas Cromwell- 1547 – králem Eduard VI.- 1549 – Kniha společných modliteb (Book of the Common Prayer) – psána opatrně by

nepohoršila katolíky, 1552 přepracována, protestantsky- 1547 – Kniha homilií (Book of Homilies) – evangelikální kázání určená pro čtení na farnostech- 1553 + Ridley – 42 článků (42 articles) – přepracovány na 39 článků- 1553 – královnou Marie (katolička) – chtěla zrušit jeho reformu

− 1555 – upalování protestantů− Cranmer donucen odvolat svou víru (pod tlakem) – přesto měl být upálen odvolal co

odvolal

John Knox – Hřmící Skot (1513 – 1572)- ovlivněn Georgem Wishartem (1546 upálen za kázání evangelia)- protestant, cestoval, účastnil se neúspěšné vzpoury v St. Andrews 19. měsíců jako otrok na

francouzské galéře- účastnil se vydání Cranmerovy Knihy společných modliteb- po nástupu Marie utekl do Evropy pastor angl. exulantského společenství ve Frankfurtu – ještě

více reformoval bohoslužby, vyvolal pohoršení donucen odejít do Ženevy- První zatroubení proti obludné vládě žen – 1558 – proti Marii Tudorově- 1559 – zpět do Skotska- 1561 – Kniha kázně - 1564 – Kniha všeobecného řádu- 1560 – Skotské vyznání + dalších 5 Janů – potvrzeno skotským parlamentem, do r. 1647 oficiální

skotské vyznání- opozice vůči skotské královně Marii Stuartovně – i přes její odpor prosazoval reformaci- Dějiny reformace náboženství v království Skotském – v plném znění vydána až 1644

39 článků (anglikánské církve)- v Knize společných modliteb, r. 1563 zrevidováním 42 článků Cranmera a Ridleyho z r. 1553- definitivní podoby dosáhly r. 1604, současná forma z r 1648 umírněná forma kalvinismu (via media)- do r. 1865 požadován souhlas s nimi od všech duchovních (nyní mírnější)

Tony Lane 20

Richard Hooker – Muž státní církve (1553/54 – 1600)- 1558 – Marie zemřela, na trůn Alžběta I., 1559 přijato kompromisní náboženské uspořádání =

s jeho pojetím problémy na obou stranách – další reformu už nepovolila- puritáni – protestanti, jež nepřijali „alžbětinskou dohodu“; členi anglikánské církve, chtěli její

hlubší reformu − stavěli se proti katolickým zvykům (nošení snubních prstenů a komže duchovenstvem;

jen to co je v Písmu bez přídavků)- 1585 – mistr v Templu v Londýně; 1591 odstoupil a odstěhoval se- jen jedno dílo – Zákony církevně politického zřízení – 8 knih- 16. století – dominantní vliv Aristotela na protestantskou teologii, H. = jeho obdivovatel, čerpal

z Tomáše Akvinského- nepochyboval o panovníkovi proti puritáni (preferovali Písmo), katolíci (prosazovali papeže)- církevní názory lze obhájit na základě rozumu či tradice, nejen Písma

William Perkins – Umírněný puritán (1558 – 1602)- 1584 vědecký pracovník na Christ´s College v Cambridgi- umírněné křídlo alžbětinského puritanismu- silně proti oddělení od existující církve- 80. léta 16. století – snaha puritánů vytvořit stínovou presbyterní organizaci (presbytarianismus)- silné pronásledování puritánů- chtěl hlubší reformu ale prostřednictvím větší spirituality a pastorační péče – velké rozšíření mezi

puritány- Reformovaný katolík – proti Římu- teologická díla zvláště o předurčení- 1595 – 96 – rozpory o předurčení, přijímány Arminiovi názory, arcibiskup Whitgift (9

Lambettských článků – kalvinismus) proti Perkins (z portské synody)- kasuistika (aplikace obecných etických principů na specifické případy svědomí) do protestant.- důraz na kř. zkušenost- „řád spasení“ – ovlivnil pietismus a evangelikalismus; normální pořádek věcí při obrácení a

posvěcení- puritáni chtěli ujištění o spasení oddělit a udělat z něj zkušenost, jež následuje až po spasení

Westministerské vyznání- 1603 – umírá Alžběta, na trůn Jakub I.- biskupové – za Alžběty episkopát (biskupská správa c.) tolerovatelný; za Jakuba jediný Bohem

daný způsob správy- mnoho nových biskupů zavrhlo kalvínskou teologii, odmítli učení o předurčení „arminiáni“

(více liturgie, pravidelná účast na svátostech = cesta ke spasení)- 1625 – Karel I. – prosazoval „Vysokou církev“ (high church) – arminianismus

− 1633 – William Laud canterberským arcibiskupem – VC – odpor přísně trestán − 1637 – snaha vnutit Knihu společných modliteb presbyt. Skotsku občanská

válka s parlamentem – ten zvítězil – Laud i Karel popraveni puritáni jen radikální změny- skotové chtěli prosadit svou c. do celé Anglie parlament vytvořil Westministerské shromáždění

(1643 – 1649 1000 schůzek) – členy především presbyteriáni – cíl – 1 společná presbyt. c. Rukověť k veřejným bohoslužbám – měla nahradit Knihu společných modliteb

Menší a Větší katechismus Westministerské vyznání – vyznání reformované církve 17. století, mělo nahradit 39 článků, přísný kalvinismus; v mnoha směrech od Kalvína odlišný „teologie smlouvy“ – myšlenka smlouvy řídící princip teologie „omezené usmíření“ – spása jen pro vyvolené

ujištění o spasení – ustupuje- anglikánskou církví nepřijato, skotskou r. 1647

Tony Lane 21

John Owen – Cromwellův obhájce (1616)- obliba presbyteriánů klesá- parlament závislý na armádě – v ní nezávislí (independenti)- autonomie místní c., každý sbor

svoboda ve správě svých záležitostí- Oliver Cromwell – independent, lord protektor – prosazoval je

− jmenoval výbor porotců (presb., nezávislí, baptisté) pro prosazování kandidátů do farností

− tolerance sborů mimo systém farností; až do r. 1660 – Karel II. – obnoven biskupský systém

- nejprve sympatizoval s presbyteriány, potom independent- jeden z autorů Pokorných návrhů – 1654 zakladatel Cromwellova uspořádání- 1658 – vedoucí role v Savojském shromáždění – kongregacionalisté (nezávislí) – Savojské

vyhlášení víry – nikdy široce používáno- Smrt smrti ve smrti Kristově – obrana učení o „omezeném smíření“

Druhé londýnské vyznání (r. 1677)- Cromwellovo uspořádání – vznik např. baptistů (John Bunyan) – autonomie místních církví, c. =

dobrovolné shromáždění věřících, odmítli křest nemluvňat (pouze pro ty, kdo udělali osobní vyznání spasitelské víry)

- 1644 – 1. londýnské vyznání – 7 bapt. sborů- 1677 – bapt. revize Westm. vyznání, bez autorů (doba pronásledování disentů – odpadlíků)- 1689 – doporučeno více než 100 bapt. sbory- nejautoritativnější z bapt. vyznání- 1742 – Amerika – Filadelfie – přijato Společenstvím bapt. vyzn. filadelfské- dovolují kř. být smírčími soudci (rozdíl od anabaptistů)

John Bunyan – Boží poutník (1628 – 1688)- v parlamentní armádě, skrze sňatek začal hledat Boha- 1660 (po návratu Karla II.) uvězněn, až do r. 1672, z vězení: Cesta poutníka – 1678, přeložena do

cca 100 jazyků, životní zkušenosti každého kř.; inspirovala mnoho autorů- Milost nesmírná k největšímu z hříšníků – autobiografie o vnitřním hledání- 1653 – člen sboru Johna Gifforda v St. John Church v Bedfordu- vynikající kazatel

John a Charles Wesleyové – Evngelikální probuzení

John (1703 – 1790)- farář; jeden ze zakladatelů Sv. klubu (Holy Club)- 1735 – do anglické kolonie Georgia – misie neúspěšná- ujištění o spasení = „základ křes.“, „hlavní učení metodistů“- evangelikál či metodista – v době morálního úpadku hlásali návrat k evangeliu- od r. 1739 kázal i pod širým nebem – velké pole působnosti- čelili opozici duchovních a vyšších vrstev- skrze ně evangelikální probuzení evangelikanismus – jeden z hlavních faktorů v anglikánském

protestantismu- oba – obrácení do společností „vedle“ farních kostelů- nepřátelství – oddělení metodistická c.

Tony Lane 22

- zasáhli všechny vrstvy společnosti a změnili jejich morální pohledCharles – asi největší skladatel duchovních písní

ŘÍMSKOKATOLICKÁ REAKCE Ignác z Loyoly – Tovaryšstvo Ježíšovo (1491)

- šlechtic, důstojník vojska místokrále Navarry- kvůli zranění upoután na lůžko – četl konverze- Duchovní cvičení (Exercitia spiritualia) – průvodce pro průvodce ke spasení; cvičení rozvržena

do 4 týdnů- studoval ve Španělsku a v Paříži – kruh přátel – 1534 – Montmartr – slib chudoby a čistoty- 1540 – potvrzení Tovaryšstva Ježíšova papežem Pavlem III.- 1547 – 1550 – Konstituce= jezuité – velký vliv na ř.k. c. – 1773 papežem zakázán, 1814 znovu obnoven, velká moc dodnes − 3 cíle – reformovat c. zevnitř (školství); bojovat s kacířstvím (hl. s protest.); šířit evangelium pohanům

Tridentský koncil (1545 – 1563)- 1539 – 1541 – Německo – sněm protestantů a ř.k. – Řezno – shoda – ospravedlnění skrze víru;

neshoda – transsubstanciace, papežská autorita- po neúspěchu Řezna – Pavel III. koncil do Tridentu- 3. etapy – 1545 – 48, 1551 – 52, 1562 – 63- 19. ekumenický koncil – přesto 2/3 biskupů Italové- vymezit učení ř.k c. proti protestantismu; zavést kázeňské reformy (uvnitř c.)- 1564 – Pius IV. – potvrdil jeho závěry- Tridentské vyznání víry = Vyznání Pia IV.- v opozici přední protest. teologové- 1547 – Kalvín – Akta tridentského synodu protilátkou opatřená- 1565 – 73 – Martin Cemnitz – Zkoumání tridentského koncilu- mnoho dekretů:- :Dekret o kanonických Písmech – latinská slova postupem měnila význam spory o jeho obsah- :Dekret o ospravedlnění – definovat nauku, kritika protest.; spáchá-li křtěný člověk hřích a potom

se kaje (a vyzpovídá se), je mu prominut a nejde do pekla, musí se podrobit dočasnému trestu (půst, pokání, odpustky, …); spása na zákl. zásluh (ty jen pomocí Boží milosti)

- další 4 století – tridentský katolicismus

Terezie z Avily – Darmošlap Boží (1515)- 1531 – do augustiniánského kláštera- 1535 – vstoupila do karmelitánského kláštera Encarnación- Život – vylíčení osobních zkušeností- Cesta k dokonalosti – o modlitebním životě; obhajoba „rozjímavé modlitby“- Hrad v nitru – učení o modlitbě; duše = hrad, 7 komnat, 7. = Bůh – projít jimi až k Bohu; stupně

mystické modlitby- inkvizice – ne španělský překlad Bible; odepřeno mnoho spisů- zasazovala se o reformu svého řádu – návrat k pův. Řeholi z r. 1209 1562 – klášter Sv. Josefa

v Avile – další po celém Šp. bosé karmelitánky - + Jan od Kříže (Výstup na horu Karmel, Temná noc) – reformoval mužskou větev karmelitánů

Tony Lane 23

Robert Bellarmin – Proti protestantismu (1542 – 1621)- 1560 – jezuitský řád, 1570 – 1. jezuitský profesor na univerzitě v Jovaně- 1599 – kardinál, 1602 – 1605 – arcibiskup- proti protest. – rozumná argumentace- Rozhovory o věcech víry, sporných v těchto dobách- počíná-li si vladař zle, může papež zasáhnout až jej sesadit.- člen komise revidující 1592 Vulgátu – latinský překlad Bible- raná fáze sporů s Galileem

Blaise Pascal – Srdce má své důvody (1623 – 1662)- sestrojil 1. počítací stroj, pomohl vynálezu barometru, průkopník pravděpodobnosti- 1646 – s jansenismem – uvnitř ř.k. c.- Cornelius Jansenius – výklad Augustinova učení – Augustinus (c. se Aug. vzdalovala) odpor

jezuitů – spory- Listy venkovanovi – na obranu Antoina Arnaulda – jansenisty souzeného r. 1655 na Sorbonně- Myšlenky – myšlenky, původně pro apologetický spis Obrana kř. náboženství – nestihl jej dopsat;

jen omezená úloha rozumu a filozofie

ČÁST V.Křesťanské myšlení v moderním světě (od r. 1800 po současnost)

- reformace – 3 hlavní denominace – římský katolicismus (dle Tridentského koncilu) − luterství (dle Augsburského vyznání a Formule svornosti)

− kalvinismus (dle Heidelberského katechismu a Westmin. v.)- 16. a 19. stol. – diskuse uvnitř těchto proudů = období konfesijní teologie- 18. stol. – deismus – zjednodušené a čisté náboženství založené na rozumu coby alternativa

k pověrám o křesťanském zjevení; konkurenční náboženství; útočil na církev zvenčí- 18.,19. stol – racionalismus – alternativní pojetí Boha a náb.; útok přímo proti církvi; 19. stol. –

kř. západ – ateismus a agnosticismus, zpochybňování všech tradičních autorit − věda 17. století – pomohla podkopat lidské vědomí závislosti na Bohu − historická kritika – 19. stol.; prameny, jež je třeba prověřovat a zkoumat; kritické

zkoumání života JK – pokusy o načrtnutí jeho zcela nového obrazu; studium dějin kř. dogmatu, objasnění způsobů, jakými se během staletí proměňovalo

− sekularizace – společnost se obracela k jiným ideologickým základům; náb. stále více vnímáno jako soukromá záležitost jednotlivce

LIBERÁLOVÉ – liberalismus – přizpůsobuje kř. teologii modernímu světu; ve své snaze udržet si v současném

dění významné postavení připraveni obětovat mnoho prvků tradiční kř. ortodoxie

Friedrich Schleiermacher – Romantické náboženství (1768 – 1834)

- výchova v pietistickém hnutí (spenerovská tradice)- jejich tradiční myšlení nepřijal; bohoslovecké vzdělání dovršil na univerzitě v Halle- farář reformované c.; při zakládání berlínské univ., zde profesor teologie

Tony Lane 24

- O náboženství: Řeči k jeho vzdělaným posměvačům – 1799 – obrana teologie vůči skepsi, nové pojetí náb.

- Věrouka – poprvé 1821 – 1822, přepracovaná 1830 – 1831- Řeči o náboženství – povaha náb.; víra je více než pouhá teologie a etika, spíše vědění a jednání,

poznání a konání toho, co je správné; náb. je skutečný základ jak vědění, tak jednání; náb. je něco jiného než teologie (teologie = vědění o náboženství); podstatou zbožnosti není ani vědění, ani jednání, ale vědomí absolutní závislosti na Bohu nebo obecenství s Bohem

- pietistický názor, že víru je třeba procítit a zažít, vyhrotil tezí, že náb. je pouze cit a zážitek- z teologie – studium náb. zkušenosti člověka; zjevení – nový obsah = náb. zkušenost každého

jednotlivce- měřítkem teologie není souhlas s učením NZ, ale zkušenost, jež je v NZ zapsaná zkoumat

zkušenost podle měřítek Písma spíše než oklešťovat nauku z hlediska zkušenosti- svou metodu použil i na osobu a dílo JK JK prý nemáme přisuzovat větší význam, než si žádá

jeho jednání; nemůžeme mu však připisovat žádnou činnost, jež neodpovídá jeho významu, protože by to již nebyla jeho činnost; JK nepřišel proto, aby zaplatil za naše hříchy, ale aby nás učil a dal nám příklad, jeho úkolem je, přivést nás k tomu, abychom si uvědomili Boha; jediné božství, které k tomu potřebuje, je dokonalé vědomí Boha; je absolutně bezhříšný a naprosto dokonalý má všechno, co potřebujeme ke spáse; víra v zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a druhý příchod jsou zbytečné

Albrecht Ritschl – Dokonalý člověk Ježíš (nar. 1822)- prof. teologie v Tübingenu a Göttingenu- O ospravedlnění a smíření – 3 svazky, 1870 - 1874- Dějiny pietismu – 3 svazky, 1880 – 1886- revidoval Shleiermacherovo myšlení- nejvlivnější liberální teolog 19. stol.; na přel. 20. stol. jeho škola početné příznivce- založil svou teologii na kř. zkušenosti- odpověď hledal v dějinách, jež měly poskytnout lék jak na subjektivismus, tak i na racionalismus;

teologie měla být postavená na Božím zjevení v JK, zaznamenaném v NZ- odpor k individualismu a subjektivismu spásu lze zakusit jen ve společenství c.; kř. je možné

prožívat pouze v živém společenství- teologické formulace spíše hodnotové soudy než logicky zdůvodnitelné teoretické úsudky; nejsou

otevřené nezaujatému, mravně neutrálnímu hodnocení; byl přesvědčen, že staří c. otcové zdeformovali kř. tím, že do něho zavlekli řeckou filozofii, čímž z biblického Boha udělali absolutno filozofů a z Ježíše věčný Logos řeckého platonismu

- výchozí bod teologie o Bohu – jeho konání pro nás, jež se projevilo v odpuštění našich hříchů skrze JK

- pojmy hříchu a spásy – odmítal učení o prvotním hříchu a tvrdil, že je možné žít bezhříšný život; smíření, jež přinesl Ježíš – proměna našeho postoje k Bohu; Ježíš Bohem v tom smyslu, že měl dokonalé poznání Boha a byl s ním jedno svou mravní poslušností

- celé jeho učení má moralistickou příchuť- království Boží – mravní sjednocení lidského rodu láskou podnítilo „sociální evangelium“ –

hnutí vedené americkým teologem Walterem Rauschenbuschem (1861 – 1918) – hlavní úkol c. v transformaci společnosti, jež měla být uvedena v soulad s Božím královstvím

Adolf von Harnack – Co je křesťanství? (nar. 1851)- prof. teologie v Lipsku, Giessenu, Marburgu, Berlíně- pro své liberální názory v nemilosti c. autorit- historik dogmatu

Tony Lane 25

- Dějiny dogmatu – 3 svazky – 1886 – 1889, došel až k době Lutherově a k období, jež následovalo, zvláště se zaměřil na ranou církev; spolu s Ritchlem věřil, že evangelium bylo zdeformováno cizorodým vlivem řecké filozofie

- cyklus přednášek – jejich záznam Podstata kř. – z pozice historika; pramenný materiál je evangelium a Ježíš; je nutno vzít v úvahu i působení Ježíšova učení v průběhu věků

- 19. stol. – aplikace historicko-kritické metody na Ježíšovu osobu; mnozí badatelé předkládali rekonstrukce „historického Ježíše“

- liberalismus na dlouho zapadl, nyní se však objevuje znovu

EVANGELIKÁLOVÉ - přizpůsobit modernímu světu, toto přizpůsobení nesmí vést k deformaci biblické zvěsti

Charles Finney – Napomáhání probuzení (1792 – 1875)- americký protestant; prof. teologie na Oberlin College v Ohiu, později rektor- 1824 ordinován jako duchovní presbyteriánské c.- inicioval probuzení ve východních státech- nekonvenční metody „nová opatření“ – např. pořádání shromáždění pro lidi hledající odpovědi

na důležité otázky- zatímco většinový kalvinismus lidi nabádal, aby pasivně čekali, až je Bůh obrátí, on popisoval

obrácení jako akt lidské vůle, který je v našich silách- vyzdvihl význam přípravy probuzení- Přednášky o náboženských probuzeních – 1835; dopomohlo k proměně charakteru am. protest.;

důraz na odpovědnost a iniciativu člověka (protiváha k hlavnímu proudu učení, dle kterého můžeme pouze pasivně přijímat svrchovanou Boží milost)

- ortodoxní kalvinismus Jonathana Edwardse upravený jeho synem J. Edwardsem ml., rozvinuté Nathanielem Tailorem do obecného povědomí jako kalvínská nová škola čili newhavenská teologie Přednášky o systematické teologii – 1846 – 1847

- důraz na lidskou svobodu a vůli – teorie o mravní vládě – Bůh řídí materiální svět prostřednictvím přír. zákonů, před kterými není úniku, je zároveň mravním vládcem vesmíru skrze své mravní zákony, těm se vyhnout lze, máme však možnost volby; B. nám říká, co je správné a hrozí sankcemi, rozhodnutí je však na nás odmítal nauku o prvotním hříchu; hřích zkrátka existuje, není však nevyhnutelný, všichni se rodíme tělesně zkažení, se sklonem k sobeckému požitkářství, spolu s pokušením si zvolíme hřích

- vůle není ničím determinována a je zcela nahodilá – podporuje pojetí hlásání evangelia jako vedení spíše k jednotlivým rozhodnutím než k hluboké proměně srdce

- morálka = mravní akty vůle volíme v každém okamžiku mezi dvěma póly (sobectvím a láskou) = „učení o jednoduchosti mravního jednání“ vlastně říká, že neexistuje neutrální půda

Peter Forsyth – Kříž je střed (1848 – 1921)- stal se duchovním kongregacionalistické c., pastor v 5 církevních sborech- zpočátku – liberální tradice, potom evangelikální obrácení- teologii založená na Bibli, plně však akceptoval metody a výsledky kritického biblického bádání

věřící kritičnost – spojoval biblickou kritiku s přijetím evangelijního učení; vrchol Božího zjevení = JK, obzvláště JK ukřižovaný; zákl. pramen kř. teologie = evangelium zapsané v Písmu; Písmo je směrodatné jako vrcholné svědectví JK

- ústřední bod kř. víry = kříž- každý člověk je od přirozenosti vzbouřencem proti Bohu a je mu odcizen; v Kristu na kříži nás

však Bůh se sebou smiřuje

Tony Lane 26

- výklad vtělení JK – Německo – teorie o kenosi = JK sám sebe zmařil, doslova „vyprázdnil (ř. ekenósen), při svém vtělení se oprostil od svého božství vyvolala zdrcující kritiku pokusil se tuto teorii upravit a vyjít tak kritice vstříc

- lidská slabost JK – dvě možnosti – buďto své božství tajil či se od něj oprostil; první – mravně nepřijatelná, druhá je správná – jeho vlastnosti se stávají latentními či potenciálními; zpětný proces – plérósis – za života na zemi získával své božské vlastnosti zpět postupným mravním znovunabýváním

Benjamin Warfield – Neomylná Bible (1851 – 1921)- Američan; prof. didaktické a polemické teologie- jeden z velkých představitelů „princetonské školy“ – teol. seminář od r. 1811 – Charles Hodge –

věrný kalvínské „staré škole“ – Systematická teologie; jeho syn A. A. Hodge v otcových šlépějích – na něj navázal Warfield; drželi se jednoho specifického proudu reformované teologie a hájili neomylnost Bible proti kritikům

- výklad nauky o Písmu – Bible je Bohem inspirované a neomylné Slovo- Inspirovanost Bible – jestliže je Bible slovem Božím, je rozhodně také slovem lidským;

odmítnout jedno či druhé je chyba- Biblická idea inspirace – pisatelé napsali přesně to, co Bůh chtěl poselství Bible je jeho

poselstvím a Písmo můžeme nazývat jeho slovem vše, co učí Bible je pravda- poč. 20. stol. – do evangelikanismu liberalismus; USA – pokus tento vývoj zvrátit 1910 – 1915

dvanáct knížek nazvaných Základy – obhajoba zákl. pravd protestantského kř. (božství JK, vzkříšení a druhý příchod, …) rozsáhlá polemika; i přesto liberálové získali většinu hlavního proudu protestantských denominací, zformovala se však pevná konzervativní evangelická fronta na obhajobu evangelikálního postoje; spojili se evangelikálové různých konfesí (luteráni, reformovaní, anabaptisté,…) – jednota v zákl. dogmatech evangelické víry

- fundamentalismus – sklon k antiintelektualismu a nepřátelství vůči kultuře- na Warfieldově straně ti, kdo si přáli obhajovat inspiraci a autoritu Písma

Gerrit Berkouwer – Lidský rozměr Bible (* 1903)- Holanďan, pastor Gereformeerde Kerk – odnož holandské reformované c. - 14 dogmatických studií – témata Víra a ospravedlnění, Hřích – reaguje na nejsoučasnější diskusi- řada prací o Karlu Barthovi – Triumf milosti v teologii Karla Bartha (1954) – podléhal jeho

vlivu, k některým aspektům však zůstal kritický- Konflikt s Římem (1948)- Druhý vatikánský koncil a nový katolicismus (1964)- cílem teologa není vytvoření samoúčelného logicky soudržného systému, ale musí se vždy

vtahovat k Bibli a potřebám kazatelny- Písmo svaté (1966) – nejkontroverznější; uznává, že Bible pochází „z Božího Ducha“, ale

zdůrazňuje lidskou stránku Písma- ani v Bibli neexistuje nadčasové poselství- Jednotné vyznání víry – konfese; vypracoval spolu s Hermanem Ridderbosem pro Generální

synod reformovaných c. v Holandsku, jím r. 1974 přijata

Helmut Thielicke – Kázání modernímu člověku (1908 – 1985)- prof. v Heidelbergu, Tübingenu, Hamburgu; kazatel- uváděl evangelium do souvislosti s moderním světem- Teologická etika – chtěl oslovit moderního člověka; varuje před dvojím nebezpečím – jedni chtějí

přetlumočit evangelium modernímu člověku a prakticky se „utápějí v hermeneutické reflexi“; druzí se snaží vyvarovat hereze a kážou s vyumělkovanou naivitou; protestuje proti přístupu, který na etiku pohlíží pouze jako na praktický dovětek dogmatiky; je mnohem víc, je to víra, která zkoumá chování, jež náb. ukládá člověku vůči sobě, bližnímu, světu a jeho řádu

Tony Lane 27

- jeho etika je etikou evangelickou, mluví o tom, jak jedná ospravedlněný člověk- konflikt soupeřících mravních nároků- Evangelická víra – 3 svazky; 1. – Vztah teologie k moderním myšlenkovým formám – teologie –

pokus oslovit kř. vírou současný svět; svět se mění musí se změnit i forma oslovení- dělení teologů – karteziáni – primární zájem o svět, o příjemce kř. poselství = výchozí bod; tento

o přístup vede k erozi kř. nauky a výhradnímu zaujetí metodami tlumočení víry dnešku; Schleiermacher, Bultmann, Tillich; tragický v tom, že nutí teologa k redakčnímu zpracování evangelia

− nekarteziáni – konzervativní, snaha zakonzervovat minulé; bere současný pohled na svět vážně, ale odmítá z něj dělat normativ; aktualizace nesmí být přizpůsobení či okleštění evangelia, tak aby vyhovovalo modernímu světonázoru; přirozený člověk nemůže evangelium přijmout, musí mu dopomoci Duch svatý

NOVÁ ORTODOXIE- po 1. sv. v. – reakce na liberalismus – obrat k ortodoxii; mnoho společného s evangelikálním

myšlením, nebyl návratem ke staré ortodoxii, ale vznikla ortodoxie nová

Karl Barth – Ať je Bůh opravdu Bohem (1886 – 1968)- farář reformované c. ve Švýcarsku; prof. teologie v Göttingenu, Münsteru, Bonnu, Basileji- po nástupu Hitlera – Barmenské prohlášení (1934) Hitlerem vypovězen z Německa- v čele novoortodoxní reakce na liberalismus- zpočátku ovlivněn liberálními teology, po r. 1914 (mnoho z nich podepsalo prohlášení na

podporu císařovy válečné politiky) – uvědomění si selhání liberalismu (vyvýšil člověka na úkor Boha)

- List Římanům (1919) – Boží božství, nekonečný rozdíl mezi Bohem a člověkem; teologie není studiem lidské filozofie či náb. zkušenosti nýbrž Božího slova

- Nárys kř. dogmatiky – 1927, kritika, že vychází z existenciální filozofie- Církevní dogmatika – 12 svazků; jeho spisy kladný ohlas i u ř.k. teologů- silný důraz na Boží zjevení a Písmo; návrat k mnoha reformátorům zvl. Kalvínovi, i přesto spíše

nová ortodoxie než návrat ke staré; B. slovo není doktrína či vyjádření, ale spíše událost, něco, co se děje; omyl staré ortodoxie – z Božího slova statický objekt; dnešní c. prostřednictvím hlása-ného slova (kázání,teologie,svátosti) svědčit o zjeveném slovu a vycházet z psaného slova (Bible)

- Písmo a hlásané slovo nejsou zjevením, nýbrž omylnými lidskými slovy, která ke zjevení ukazují; mluví-li skrze ně Bůh, stávají se slovem Božím; 3 podoby Božího slova – zjevené, zapsané a hlásané – nelze je oddělovat, jen jedno slovo ve 3 podobách

- Bible božím slovem pouze v tom smyslu, že svědčí o minulé události a že skrze ni B. mluví i dnes častá kritika

- rozpor – kritizuje statickou koncepci Božího slova ztotožňovaného s jednou knihou, ale příliš se kloní na druhou stranu

- teologie – zákl. pouze v Božím slovu ne v lidské filozofii, odmítal přirozenou teologii založenou na stvoření či lidském rozumu nezávislou na kř. zjevení; Boží slovo = jediné východisko pro teologii na tomto základě bylo možno oponovat pronikání nacistických ideálů do c. (zformulováno v Barmenské deklaraci)

- Ne! – v odpověd na práci Přirozenost a milost od Emila Brunnera, kde dokazuje dvě Boží zjevení (stvoření a JK) – tvrdil, že jeho postoj je bližší reformátorům

– ostrá kritika Brunnera; jen 1 Boží zjevení = JK, bez evangelia není možný reálný pojem hříchu; obával se, že prošlapává cestu nacistické hrozbě- obával se i Podstaty kř. od Ludwiga Feuerbacha, který prohlásil, že veškerá teologie je jen antro-

pologií ; náb. primitivní a nepřímá forma lidského sebepoznávání, nyní ji nahrazuje filozofie velký dopad – Marx – vysvětlení náb., Freud – Bůh jako nebeská projekce otce Barthovu teologii lze chápat jako odpověď Feuerbachovi a pokus ukázat, že Boha si člověk neutvořil ve svých představách

Tony Lane 28

- jeho odmítnutí přirozeného vědění – mimo JK je kř. Bůh zcela skrytý kritika, že bral příliš vážně ateistické chápání člověka jako bytosti bez Boha

- na sklonku života – mírná změna – JK (jediné Slovo Boží a jediné světlo) postavil proti jiným „pravdivým slovům a menším světlům“ jimiž Bůh promlouvá (nekř. svět a materiální stvoření), i dále však trval na tom, že nejsou nezávislá na zjevení Boha v JK vylučuje přirozenou teologii, ale je hlavním principem kř. teologie

- christomonismus (plíživá christologie) – vykládání všech nauk christologicky - Barth – christologické soustředění – vede k radikální revizi některých tradičních dogmat; Bůh

vnímá všechny lidi jako ospravedlněné v JK, i když to odmítají uznat; učení o hříchu nelze porozumět nezávisle na JK; hřích – naše reakce na Boží milost; důsledné uplatňování tohoto principu – místy deformace biblické představy

- postupem času zmírnil své nepřátelství k liberalismu; modifikace původních důrazů na Boží božství

- pozdější odmítání učení o křtu nemluvňat – v nedokončeném 13 svazku Církevní dogmatiky

Gustaf Silén (1879 – 1977)- luterán; švédský teolog; prof. v Lundu; biskup v Strängnäs- osobitý přístup k novoortodoxii- ekumenické hnutí – prezident konference Víra a řád (1937)- významné místo na ustavujícím shromáždění Světové rady církví r. 1948- proti nacismu; psal církevní hudbu- Víra kř. c. – 1923, systematická teologie- Kristus Vítěz – zkrácená verze jeho přednášek – poopravení tradičního podání dějin myšlenky

smíření, Ritschl – 2 protichůdné doktríny – a) objektivní (Anselm, Kr. zemřel aby učinil zadost Boží spravedlnosti a lidé se stali přijatelnými pro Boha); b) subjektivní (Abelard, Kr. přišel a zemřel aby změnil nás);nesouhlasil s Ritchlovou hypotézou, že ranná c. neměla promyšlenu nauku o smíření c) klasická doktrína - božský zápas a vítězství nad zlými silami světa, dílo vykoupení a smíření; jeho dílo – trhliny

- jeho dílo podnět k diskusi o nauce o smíření

Barmenské prohlášení (r. 1934)- nástup Hitlera – vznik skupina Deutsche Christen – snaha o smísení nacismu a německého

nacionalismu s kř., zavedli „árijský paragraf“ (zákaz v c. rasově nečistých osob)- proti nim Martin Niemöller – 1933 – Nouzový farářský svaz, z něj Vyznávající církev (vyznávala

JK jako jediného pána c. x Hitlerovi), ustavila stínové církevní vedení- proti Německým kř. Barth – proti přirozené teologii- 1. vyznavačská synoda německé evangelické c.; v Barmen-Gemarke- Prohlášení – rozhodující podíl Barth; 6 článků- 1. – odmítl ideu jakéhokoli božského zjevení vedle Božího slova v JK- 2. – odmítá myšlenku existence oblastí života nespadajících pod vládu JK (např. politika)- 3. – odmítá možnost, že by c. mohla změnit formu svého poselství a své liturgie - 4. – odmítá ideu následování nacistického státu a přijmutí „vůdcovského principu“- 5. – odmítá myšlenku převzetí některých c. fcí státem či že by c. měla rozšířit své závazky i na

záležitosti státu- 6. – proti podřízení c. světským cílům- nedotknutelný teologický základ německé evangelické c.- nepodařilo se mu sjednotit Vyznávající c. – mnohým luteránům připadalo nepřijatelné- mělo vliv jako teologické vyznání

Dietrich Bonhoeffer – Následování (1906 – 1945)- luterský farář; přednášel na berlínské univ.

Tony Lane 29

- vystoupil proti Hitlerovi odcestoval do Londýna, podpořil Vyznávající c. a Barmenské vyznání- po návratu z Londýna – mnoho restrikcí přidal se k německému hnutí odporu a souhlasil

s prací pro kontrašpionáž; zapojen do spiknutí na zabití Hitlera; ´43 zatčen gestapem- Následování – rozlišuje drahou a lacinou milost (překroucení reformační nauky)- Listy z vězení- fascinovala jej otázka, jak oslovit světského nenáb. člověka; od 13. století –sekularizace lidstva,

ne odklon od Boha ale správný a řádný vývoj- nynější snaha kř. zastihnout nevěřící nepřipravené a přivést je zpět k víře – nečestné a nekř.- snaží se kř. očistit od určitých aspektů buržoazní religiozity: metafyzika (náb. prostřednictvím

filozofie učinilo z Boha abstraktní a nedostupnou bytost; spása – únik do jiného světa – opomíjení světa vezdejšího), individualismus (zaměření na indiv. zbožnost), předpojatost (náb. omezuje kř. na jednu oblast života, jež se neustále zužuje kř. se sekulárnímu světu neustále vzdaluje)

- chtěl vrátit Boha a c. zpět do sekulárního světa; c. se nemá starat o své náb. zájmy, ale sloužit světu

Reinhold Niebuhr – Společenská důležitost kř. (1892 – 1971)- pastýř detroitského evangelického sboru; prof. morální teologie v New Yorku- zabýval se sociální etikou; upozorňoval na bezpráví kapitalismu; jeden z nejpronikavějších

zastánců prvotního hříchu a jeho projevů ve spol. a v dějinách- politický filozof; zpočátku liberální optimismus (věda a výchova vyhladí všechno zlo) potom

přijal některé prvky marxistické kritiky liberalismu; později tvrdá kritika marxismu Morální člověk a nemorální společnost (1932)

- Přirozenost a úděl člověka (1941 – 1943) – zákl. soubor přednášek z roku 1939; teologické rozvinutí jeho politických a sociálních názorů na lidskou přirozenost

EXISTENCIALISTÉ- nová interpretace kř. existencialistickými pojmy

Sören Kierkegaard – Nekonečná propast (1813 – 1855)- nikdy ordinován, ale vystudoval teologii- vystupoval proti Hegelově filozofii; napadal povrchnost kř. ve státní luterské c.- považován za zakl. kř. i světského existencialismu- nekonečná propast mezi Bohem a člověkem – může ji překlenout pouze Bůh vtělení JK- ovlivnil Karla Bartla a neoortodoxní hnutí- neztotožňuje se s hledáním „historického Ježíše“ ani s rekonstrukcí jeho osobnosti; Bůh se v JK

zjevil skrytě a vidí jej jen oči víry- evangelijní vyprávění přijímal tak, jak byla a nezpochybňoval jejich historicitu- odmítl názor, že pravda může být pouze objektivní a lze k ní dospět izolovaným rozumovým

bádáním, podle něj je v subjektivitě Deník (1835)- víra – neracionální, přijetí absurdního, paradoxního; krok odevzdání se, jež v sobě obsahuje riziko- extrémní tvrzení

Rudolf Bultmann – Evangelium bez mýtu (1884 – 1976)- přednášel na univ. v Marburgu, Vratislavi, Giessenu- znalec NZ- Dějiny synoptické tradice – 1921 – metoda kritiky forem – rozložil evangelia na různé druhy

forem vyzkoumat jejich vývoj v rané ústní tradici a fci v prvotní církvi a odkrýt jejich historicitu; soudil že většina výroků JK není přímo od něj, ale od nejstarších kř. komunit

- odkojen liberalismem, co se týče pátrání po hist. Ježíši se mu vzepřel – neuskutečnitelná vize

Tony Lane 30

- krajní forma historické skepse ohledně osoby JK – v Německu na dlouho převládala- liberalismus nahradil existencialistickou verzí kř.- program demytologizace – používal hermeneutiku (věda o výkladu) esej NZ a mytologie

(1941); „moderní člověk“ nemůže akceptovat NZ poselství proto, že nemůže přijmout mýtický pohled na svět demytologizace – výklad mýtických vyjádření NZ, existenciální vyložení

- připouštěl nahrazení teologie antropologií a interpretaci výpovědí o Bohu ve smyslu výpovědí o lidském životě

- značná kritika – dogmata (vzkříšení, …) rozpouští v existenciální interpretaci (považuje je za mýtické) – vytlačuje z NZ mýty, ale i historii

- neumí rozlišovat mezi vědeckými objevy týkajícími se struktury vesmíru a filozofickým postojem vylučujícím nadpřirozené

- nepřisuzoval písmu normativní úlohu

Paul Tillich – Otřásání základů (1886 – 1965)- vyučoval teologii a filozofii v Berlíně, Marburgu, Drážďanech, Lipsku, Frankfurtu- roku 1933 nacisty propuštěn pro svou socialistickou angažovanost odcestoval do USA – prof.

teologie v NY, na Harvardu a na Chicagské univ.- Systematická teologie – 1951 – 1963; 3 svazky- proti ortodoxii (směšování věčných pravd s jejich konkrétním časovým vyjádřením),

kérigmatické teologii Bartla a dalších (varuje se chyby prostého ztotožňování neměnného evangelijního poselství s Biblí či s tradiční ortodoxií, příliš vyzdvihuje nadčasovou pravdu na úkor aktuální situace)

- snažil se rehabilitovat slovo apologetika – apologetická teologie – musí dbát na varování nové ortodoxie (aktuální situaci nedovolit pohltit kř. obsah), hledá metody nadčasového poselství a momentální situaci uvádí do vztahu, aniž by jedno či druhé potlačovala metoda korelace – cesta přizpůsobení kř. zvěsti modernímu myšlení bez ztráty jejího zvláštního charakteru

- jeho výklad převážně filozofický- O hlubině existence – jeho pohled na Boha- po jeho smrti jeho vliv upadá

SOUČASNÝ VÝVOJ

Procesuální teologie – Vyvíjející se Bůh- vznikla na zákl. vývojové filozofie A. N. Whiteheada a Charlese Hartshorna- J.B.Cobb, S.M.Ogden a W.N.Pittenger- velký vliv hlavně v USA- vznikání, změna – primární a původní vývoj- zapadá do moderního světa – realita = dynamická a odvíjející se nikoliv statická a daná- odmítá klasický teismus a nahrazuje jej „bipolární“ koncepcí Boha, založené na rozlišení mezi

„abstraktní existencí“ a „konkrétní skutečností“- je připravena přijmout řecké chápání Boha jako věčného, neměnného a jako původce všech věcí,

ale pouze s odkazem na jeho abstraktní existenci – příčina a důsledek- procesuální pohled na Boha = „panenteismus“, „neoklasický teismus“ – Bůh není neovlivněný

světem (klasický teismus) ani s ním není ztotožněný (panteismus), ale ovlivňuje ho a současně je jím ovlivňován

- návrat k bibličtějšímu pohledu na Boha- popírá, že Bůh zná budoucnost – ještě neexistuje dělá z něj vězně času- činí Boha závislým na světu- nový a svěží přístup, osvětluje biblickou nauku o Bohu, ale částečně ji zkresluje stejně jako řecké

filozofické myšlení

Tony Lane 31

Jürgen Moltmann – Ukřižovaný Bůh (*1926)- vystudoval teologii, pastor, prof systematické teologie v Tübingenu- Teologie naděje (1964) – na kř. víru se dívá obecně z pohledu naděje na šťastnou budoucnost a

zvláště z pohledu Kr. zmrtvýchvstání; vážně se pokouší vykládat teologii ve světle eschatologie- eschatologická perspektiva – zjevení vykládáno jako zaslíbení, živná půda pro naději na šťastnou

budoucnost – zákl. poslání c. (transformace světa v očekávání slíbeného nového stvoření) = teologie naděje – významný vliv ve Světové radě církví a v teologii osvobození

- Ukřižovaný Bůh (1972) – nauka o Bohu z perspektivy kříže, konec představě Boha jako neschopného trpět a vzdáleného světu; nezranitelný v tom smyslu, že ho nic nemůže přimět aby se změnil či trpěl, může se však změnit sám a může svobodně dopustit, aby ho druzí změnili a přivodili mu utrpení (utrpení z lásky, aktivní)

- Církev v moci Ducha svatého (1975) – c. z hlediska svatodušních svátků a učení o Duchu svatém; c. otevřená vnitřní obnova c. duchem Krista a mocí přicházejícího království

- první 3 knihy – úzký zorný úhel pohledu na teologii- Trojice a království Boží (1980) – rozvíjí témata z Ukřižovaného Boha; rozchází se se Z tradicí,

která začíná Boží jednotou a pokračuje otázkami týkajícími se Trojice; on začíná trojiční historií Boží sociální učení o Trojici (zabývá se trojjediností); zákl. k osvobozujícímu poslání c. v dnešní spol.

- Bůh ve stvoření (1985) – „ekologická nauka o stvoření“; myšlenky týkající se řady klíčových bodů ovlivňovány židovskou teologií

- Cesta Ježíše Krista (1985) – nový pohled na jeho osobu v souvislosti s ekologickými otázkami; zaměřuje se na současné problémy; důraz na naději ve šťastnou budoucnost; důraz na christopraxi – Ježíšovo etické učení

Wolfhart Pannenberg – Víra zakořeněná v historii ( 1928- prof. teologie ve Wuppertalu, Heidelbergu, Mainzu, Mnichově- ovlivněn Barthem, někde nesouhlasil – nejvíc v pokusech odtrhnout teologii od historické kritiky

teologie musí vycházet z historie a být přístupná pro zkoumání jinými disciplinami - Zjevení jako dějiny (1961) – společná publikace „Pannenbergova kroužku“– nová radikální kon-

cepce zjevení; zjevení Boha (jako JK) a jeho zmrtvýchvstání = historická událost, má být otevře-ně přístupná pro ověření, podle něj jsou fakta jeho zmrtvýchvstání zřejmá, víra sama je touto udá-lostí zažehnuta; hist. kritika ukazuje na základě důkazů na pravděpodobnost zmrtvýchvstání, víra sahá za vědění a přináší nám jistotu; zjevení je součást univ. dějin nikoliv jen „dějin spásy“

- Ježíš – Bůh a člověk (1964) – dva přístupy k christologii: a) christologie shora – začíná u syna Božího a táže se, jakým způsobem se stal člověkem, snížený zájem o historického JK; b) christologie zdola – začíná člověkem Ježíšem Nazaretským a táže se, jakým způsobem byl Bohem

Feministická teologie- 20. stol. – požadavky žen na volební právo, větší spravedlnost a rovnoprávnost v c. otázka

vysvěcování žen, problém patriarchálního kř. postaveného na vládě mužů- zastřešuje různorodé názory- a) Mary Dalyová – Církev a druhé pohlaví – 1968 – ř. k. – rozešla se s křesťanskou vírou- b) Rosemary Radford Ruetherová – snaží se vystopovat alternativní prameny bez patriarchátu –

Osvobození christologie od patriarchátu – Kr. příchod měl znamenat převrácení poměrů – dvě větve – jedna se přizpůsobila patriarchálnímu stavu společnosti, druhá byla prohlášena za hereze

- c) Elizabeth Schüssler Fiorenzaová – Na její památku – správný pohled na roli, již sehrály ženy v raném kř., v mužské exegezi často přehlížena

- d) evangelikální hnutí feministické teologie – sladit požadavky žen s podřízeností biblické autoritě a věrností evangelické víře – Elaine Storkeyová – VB – Co je na feminismu správného – 1985 – kř. feminismus založený na učení Bible jako „třetí cesta“ mezi kř. antifeminismem a feminismem, jenž se s Biblí rozchází

Tony Lane 32

ŘÍMŠTÍ KATOLÍCI- od doby papeže Jana XXIII. – klíčové slovo „zdnešnění“, začleňuje ř.k. c. zpět do 20. stol

John Henry Newman – Rozvoj katolické nauky (1801 – - nejprve evangelík, později přestup ke katolicismu- Oxfordské hnutí – poč. kázání Johna Kebla o národní apostasii; víra, že episkopát jako Bohem

ustanovený způsob c. vlády a nauka o apoštolské posloupnosti; právo c. na samosprávu bez zásahu státu; důležitost svátostí; potvrzovalo tradiční c. názory, ale obraceli se k rané c.; jejich názory vyloženy v Traktátech pro naši epochu (od r. 1833) nazýváni „traktariáni“; antiprotestantský tón značné pobouření

- v tomto období chápal angl. c. jako střední cestu mezi protestantstvím a ř.k.- Traktát devadesát (1841) – 39 článků se shoduje s učením Tridentského koncilu, zatímco

usilovaly o protest. výklad, připouštěly i výklad katolický bouře protestů, ukončení traktátů- koncepce rozvíjející se nauky – esej Rozprava o rozvoji kř. učení – ať už je hist. kř. cokoliv, není

to prostest.; ř.k. c. se jí přibližuje mnohem více; vysvětluje změny během století kvůli vývoji kř. nauky – změny nevyhnutelné, nemusí však být nutně zdravé; 7 kritérií, jak se ujistit, že je vývoj věrný kř. nauce – kontinuita zákl. principu, logické navazování jedné nauky na druhou, zkouška časem,… používá je na obranu rozvoje ř.k. nauky; mimo tyto zkoušky je nutný i zvl. arbitr, který je bude používat = ř. k. církev

- jeho nauka mnoho následovníků, ale i množství slabých míst jakmile se c. stane neomylným vykladačem Písma, ztrácí Písmo svou skutečnou autoritu

- jeho myšlenky v ultradogmatické ř.k. c. ledové přijetí

Ineffabilis Deus (r. 1854)- na poč. středověku myšlenka, že Panna Marie žila bez hříchu otázka, kdy se od něj očistila –

Duns Scotus – byla uchráněna od hříchu už při samém početí spor mezi františkány (Duns Scotus) a dominikány (Tomáš Akvinský) – velmi vášnivý Sixtu IV. – 1483 – ani jeden z nich není kacířský, c. se ještě neshodla – až 1854 – bula Ineffabilis Deus papeže Pia IX. prohlásila nauku o neposkvrněném početí PM za dogma

- v Písmu nemá podklad, odvolávají se na tradici- 1950 – apoštolská konstituce Munificentissimus Deus – její přijetí do nebeské slávy

První vatikánský koncil (1869 – 1870)- století po reformaci – dva soupeřící názory na autoritu – a) menšinový = „galikanismus“ – papež

jako konstituční monarcha, převaha koncilu nad papežem, jeho rozhodnutí nebylo nezvratné, dokud ho neschválila c. 1682 – Paříž – 4. články; koncem 19. stol. na ústupu; b) většinový = „ultramontanismus“ – papež absolutistický vládce v c., právoplatnost koncilů od jeho osoby; 19. století – sílilo, naléhalo na vyhlášení papežské neomylnosti, papežem Piem IX. podporováni 1868 – svolal I. vatikánský koncil

- dvě dogmatické konstituce – a) Katolická víra – Bůh jako stvořitel, zjevení, víra a vztah víry a rozumu; b) Církev Kristova – papežská neomylnost

- inoportunisté – nevěřili v papežovu neomylnost, obávali se škodlivého vlivu na vztahy s pravoslavnou a protestantskou c.

- neomylná jsou pouze formální vyhlášení „ex cathedra“; vztahuje se pouze na oblast teologie a mravnosti; je přímo od Boha, nezávisí na souhlasu biskupů nebo c.

Tony Lane 33

- Ignác von Döllinger nepodpořil – exkomunikován Stará katolická c. – ti kdo odmítli tuto definici přijmout

- od té doby vyhlášeno pouze jediné neomylné dogma o nanebevzetí PM – Munificentisimus Deus- vyhlášení neomylnosti rozšířilo propast mezi Římem a ostatními c.

Munificentissimus Deus (r. 1950)- myšlenka nanebevzetí PM poprvé ve 4. století, koncem 8. století plně přijímána na V, na

Z mnohem později- PM je Královnou nebes a Prostřednicí umožňující nám přistoupit k Bohu- není podloženo Písmem ani nejstarší tradicí, spíše „teologická vhodnost“ nauky - souvisí s chápáním JK jako jeho božské podstaty, lidé chtěli někoho kdo, by je skutečně chápal

vznik množství nauk o Marii

Pierre Teilhard de Chardin – Evoluční mystik (1881 –- jezuita; paleontolog- zajímal se o vztah kř. a evolučního myšlení; Darwinova teorie nabízela kř. teologům 3 možnosti:

a) odmítnout ji (jen menšina); b) skloubit evoluční vědu s tradiční kř. teologií (většina); c) pokusit se o nový výklad kř. teologie z hlediska evoluce (Teilhard; velká podobnost s protest. procesuální teologií)

- jeho teologie vzbudila nesouhlas a restrikce ze strany jeho jezuitských nadřízených, jeho práce vydány až posmrtně

- Fenomén člověka- Božské prostředí- Budoucnost člověka- v době II. vatikánu velmi populární, později už tolik ne- evoluce – univ. zákon existence stejně jako kř. stvoření = evoluční proces; hřích nevyhnutelná

nedokonalost- klade důraz na „kosmického Krista“ vyvíjejícího se na pozadí lidské evoluce vykoupení =

evoluční proces- Bůh – aktivně se podílí na evolučním procesu a je od něj neoddělitelný

II. vatikánský koncil (1962 – 1965)- hnutí katolického modernismu – obdoba protest. liberalismu; Alfred Loisy, George Tyrell; zavrhli

myšlenku jakékoliv neomylné nauky či dogmatu; Piem X hnutí odsouzeno, představitelé exkomunikování, požadavek na duchovní, aby složili protimodernistickou přísahu

- omezení volnomyšlenkářství a zkoumání Bible- Jan XXIII. – období jeho pontifikátu – nástup moderního ř.k.; zdůrazňoval c. potřebu zdnešnění,

musí dohonit moderní svět; dogma se nemění, forma jeho vyjádření musí- odhalil hluboké názorové změny- jeho závěry spíše pastorální než dogmatické, bere ohled na jiné kř., jiná náb. a moderní svět;

ochota c. uznat své omyly- věroučné konstituce:- : o c. (Lumen gentium; snaží se napravit nerovnováhu způsobenou I. vatikánem; papež má plnou,

nejvyšší a univerz. moc nad c. a může ji svobodně vykonávat; potvrdil všechny nauky o Marii, někteří požadovali její prohlášení za Co-Redemptrix (Spolu-vykupitelku), výrazu nepoužito, její úloha při vykoupení však jasně uvedena; Mediatrix – Prostřednice mezi námi a Bohem

- : o Božím zjevení (Dei Verbum) – boj mezi konzervativním a pokrokovým křídlem; nakonec zjevení považováno za Boží zjevení sebe sama (ne pouze nauky) prostřednictvím skutků a slov, evangelium jediný zdroj veškeré spasitelské pravdy (předáváno tradicí a Písmem); koncepce neomylnosti Písma

- velká pozornost věnována Bibli – má být čtena laiky, její společný překlad katolíky i protest.

Tony Lane 34

- uzavřelo se jím 400 let tridentského katolicismu

Karl Rahner – Anonymní kř. (1904 – - jezuita; prof dogmatické teologie v Insbrucku, Mnichově, Münsteru- Teologická zkoumání – tematicky uspořádané eseje- Základy kř. víry – 1976, systematická teologie - teorie „anonymního kř.“ – spasení lze dosáhnout i mimo c., vírou v JK; ale může jí dosáhnout i

ateista, pokud nečinil nic proti mravnímu svědomí (ve svém svědomí se setkává s Bohem, i když si to neuvědomuje); musíme rozlišovat mezi vírou vyjádřenou slovy a vírou nevyslovenou, ale skutečnou

- největší slabina jeho teorie – převedení možnosti (že člověk nevěřící může být ve stavu milosti) v normu

Hans Küng – Katolický rebel (1928 – - disertační práce – Ospravedlnění: Nauka Karla Bartla v katolické perspektivě (1957) –

poznamenala celou epochu; vysvětluje jeho nauku o ospravedlnění a říká, že mezi ní a Tridentem není nesmiřitelný rozdíl mezi katolíky názor, že nauka o ospravedlnění samotnou vírou je přijatelná a nemusí jednotlivá vyznání navzájem rozdělovat

- sledován Svatým oficiem (pův. Inkvizice, později Kongregace pro nauku víry) – vydáno několik varování

- Neomylný? Dotaz (1970) – kritika nauky o papežské neomylnosti, naléhá na její nahrazení koncepcí neselhávající církve (navzdory všem omylům c. uchovává pravdu evangelia); c. by měla přehodnotit úlohu papeže – místo neomylného, svrchovaného vládce, pastýř c. tak jako je tomu u Jana XXIII. silná kritika jeho knihy, výsledkem však pouhé pokárání

- Být křesťanem (1974) – v Německu bestseller; ukazuje kř. víru moderním zp., jenž osloví i obyčejného člověka z ulice

- Existuje Bůh? (1978)- 1979 – Kongregace… vyhlásila, že Küng již není katolickým teologem, nebyl však

exkomunikován- Teologii pro 3. tisíciletí (1988) – přístup k teologii v postmoderním věku (pro něj „ekumenická

epocha“); příklon k teologii světových náb.

VÍRA VE SVĚTĚ- v nedávné době pokusy o rozvinutí původní asijské, africké a latinskoamerické teologie

Světová rada církví- formálně ustanovena r. 1948 v Amsterodamu delegáty 147 církví ze 44 zemí- spojení 3 hnutí: a) Víra a řád – vzniklo na edinburské konferenci, činnost zasvěcena sjednocení

rozdělených náb. denominací; b) Život a práce – vztah kř. víry k sociálním, politickým a ekonomickým ot.; c) Mezinárodní misijní rada – vytvořena na podnět edinburské konference (1910) r. 1921

- 1937 odsouhlaseno její vytvoření, 1938 vypracován návrh jejích stanov, válka však zahájení činnosti oddálila o 10 let

- práce na ústředí v Ženevě, konference na témata víry a řádu, poslání c. ve světě, šíření evangelia,...

- všeobecná zasedání:- : Amsterodam (1948) – formální ustanovení- : Evanston, Illinois (1954) – stanoveny cíle šíření evangelia (příprava lidí na osobní setkání s JK,

jejich začlenění do plného života c. a přeměna spol. v obraz Božímu záměru)

Tony Lane 35

- : Nové Dillí (1961) – připojení V pravoslavných c., rozšíření členské základny- : Uppsala (1968) – přijata myšlenka „anonymního kř.“ ( obrácení na víru – podružná

záležitost); r. 1970 – Frankfurtská deklarace (evangelíci) – stavěla se proti mnoha směrům, jež se zde objevily (proti spasení jako „polidštění“, univerzalismu, anonymnímu kř.,…); diskuse pokračovaly i na konferenci Komise pro poslání c. ve světě a šíření evangelia (Bangkok, 1973) - spása definována v převážně „horizontální“ (smíření se s lidským společenstvím) terminologii usilování o větší rovnováhu

- : Nairobi (1975) – důraz na společenský a horizontální rozměr, lepší sloučení s duchovním a vertikálním (smíření s Bohem) rozměrem; značná shoda mezi tímto ekumenickým, evangelikálním a ř.k. prohlášením (přesto stále nesoulad)

- : Vancouver (1983) – 1982 – Dohoda o křtu, večeři Páně a ordinaci – souhlasné prohlášení delegátů ř.k., pravoslavného, luterského, reformovaného, anglikánského, baptistického, letničního a mnoha dalších vyznání, velký rozsah společných názorových stanovisek

- : Canberra (1991) – zaměření na Ducha svatého poněkud netradičním zp.- 20. stol. – kroky ke křesťanské jednotě; ochota většiny c. se učit od ostatních- od r. 1968 nejnapjatější bod v programu Sv. rady c. – sociální rozměr evangelia

Martin Luther King – Sen o spravedlnosti (1929 – 1968)- baptistický pastor- pomohl zrušit některé segregační zákony- 1957 – založil Jižanskou asociaci kř. vedení, která měla koordinovat nenásilné akce na obranu

občanských práv- ovlivněn Gándhím – metoda přímé nenásilné akce- důraz na registraci černých voličů a využívání hlasovacích lístků- 2x ve vězení- jeho vliv na vrcholu v letech 1960 – 1965- 1964 – Nobelova cena za mír- 1968 – Memphis, Tenessee – zavražděn bílím střelcem- podařilo se mu přimět celý národ obrátit pozornost k otázce občanských práv a dosáhnout

skutečné politické změny- 1983 – den jeho narození vyhlášen státním svátkem

Kosuke Koyama – Bůh v kultuře nebeského klidu (*1929) - doktorát na Princetonu, misionář v Thajsku, děkan v Singapuru, přednášel na un. na Novém

Zélandu, vyučuje v NY- Teologie vodního buvola (1974) – rozhodl se podřídit myšlenky teologických velikánů myšlení a

potřebám obyčejných rolníků- svěží teologie- odmítá obejít téma Božího hněvu, které je v kultuře poznamenané Budhou šokující- Bůh kráčí rychlostí pět kilometrů za hodinu – sbírka biblických studií z pohledu JV Asie; staví

do protikladu mimořádnou výkonnost moderní techniky a způsob, kterým Bůh učil svůj lid- Hora Rádži a hora Sinaj (1984) – snaží se dát do vzájemné souvislosti historickou zkušenost

Japonců s teologií kříže závěry – a) zastáváme se stvoření namísto zkázy; b) nemáme poslední slovo při určování chodu světa a osudu; c) uvědomujeme si existenci mnoha božstev – nabízejí nám rychlá řešení; d) teologie kříže nám dává měřítko pro rozlišování mezi pravým Bohem a falešnými bohy

John Mbiti – Ne importovanému kř. (1931- Teologie NZ v podmínkách Afriky (1971) - přešel k anglikánské c., zde vysvěcen na kněze; prof. náb. a filozofie na Makererské un.

Tony Lane 36

- 1972 – ředitel Ekumenického institutu Světové rady c. v Céligny (Šv.)- kritický k misionářskému hnutí v Africe – nepotřebuje „importované kř.“; misionáři se Afričanům

snažili vnutit Z typ kř. nepropojilo se zcela s Africkou kulturou rychlý růst „Nezávislých církví“

- má-li vzniknout skutečné Af. kř., musí navázat na africká náb., jež tu byla před ním- Africká náb. a filozofie (1969)- Chápání Boha v Africe (1970)- Modlitby afrického náb. (1975)- Bible a teologie v africkém kř. (1986) – přehled současného af. kř.- studium tradičních af. náb. jako součást svého teologického úkolu – vidí je jako přípravu pro

evangelium- evangelium nemůže vyhánět původní kulturu, ale v daném prostředí se usadit a ovlivnit životy

lidí v této kultuře

Teologie osvobození – Křesťanská revoluce- Druhá latinskoamerické biskupská konference v Medellínu (Kolumbie, 1968) – na mnoha

místech JAm. existuje nespravedlnost, protože stávající systém porušuje zákl. lidská práva dalekosáhlé, odvážné, naléhavé a hluboké změny

- schválila novou analýzu situace jako způsobené útlakem a potřebu osvobození teologie osvobození

- mnoho schopných představitelů – Camillo Torres – kolumbijský kněz, levicové partizánské hnutí, zemřel při srážce s vládními vojáky (1966)

- Gustav Gutiérreze – Teologie osvobození (1972) – její nejpodrobnější výklad; Pijme z našich vlastních studní (1983) – duchovní otázky z pohledu teol. osvobození; O Jóbovi, hovorech o Bohu a utrpení nevinných (1986) – otázka zla

- José Porfirio Miranda – Marx a Bible (1971); Bytí a Mesiáš (1973 – o Janovi); Komunismus v Bibli (1981); Marx proti marxistům – kř. humanismus Karla Marxe (1978) – snaží se obhájit tvrzení, že Marx byl větším kř. než se obecně soudí

- Juan Luis Segundo – Teologie pro řemeslníky nového lidstva (1968-1972); Osvobození teologie (1975); Ježíš Nazaretský včera a dnes – christologické studie

- Leopard Boff – františkán, Brazílie; John Sobrino – španělský jezuita pracující v El Salvadoru – Christologie na křižovatce (1976), Duchovní ráz osvobození (1985)

- začala jako ř.k. hnutí, pronikla i do protestantismu Chosé Míguez Bonino – Teologická praxe v revoluční situaci; Kř. a marxisté: Společná výzva k revoluci ; Ke křesťanské politické etice

- nečiní si nárok být univ. teologií použitelnou v každé době a v každé situaci, ve skutečnosti tuto myšlenku odmítají; vychází z konkrétní situace v Latinské Am. – z útlaku; vychází ze specifické analýzy situace, staví na marxistické analýze v duchu kategorií třídního boje; názory, že c. nemůže zůstat politicky neutrální, musí se věnovat chudým odpověď Vatikánu, varuje před některými fragmenty učení

Lausannský kongres (r. 1974)- shromáždění evangelikálů, 3000 účastníků ze 150 zemí- rozhodující obrat v evangelikálním vývoji v tomto stol.- Slavnostní úmluva – vyznání víry, reprezentativní a autoritativní- do popředí otázky Třetího světa; dřívější názor o nezničitelnosti a věčnosti evangelikální víry

nahradilo pokání; kř. sociální zodpovědnost- 1989 – 2. Mezinárodní kongres o šíření evangelia ve světě – Manila, Filipíny – 3500 delegátů ze

173 zemí

Tony Lane 37

Katechismus katolické církve- na popud mimořádného shromáždění biskupské synody pověřil Jan Pavel II. komisi 12 kardinálů

a biskupů (v čele Josef Ratzinger), aby připravili návrh katechismu- po rozsáhlé diskusi byl roku 1992 schválen

Tony Lane 38