univerzita palackÉho v olomouci - thesesprotože rusko je světský stát, ve kterém je církev...

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO

V OLOMOUCI

KATEDRA SLAVISTIKY

POSTAVENÍ KATOLICKÉ CÍRKVE V SOUČASNÉM

RUSKU

THE POSITION OF THE CATHOLIC CHURCH IN

RUSSIA THESE DAYS

Bakalářská diplomová práce

VYPRACOVALA: Lucie Dragounová

VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. PhDr. Zdeňka Vychodilová, CSc.

2013

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a že veškeré podklady,

ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v přehledu literatury.

V Olomouci, 22. 4. 2013

______________________

podpis

Na tomto místě bych ráda poděkovala paní doc. PhDr. Zdeňce Vychodilové, CSc., za

vedení a pomoc, které mi při psaní této práce poskytla.

Také bych ráda poděkovala Mgr. Alexandru Nikolajeviči Kopylovovi za poskytnuté

rady, materiály a dotazník.

4

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1 KATOLICKÁ CÍRKEV OBECNĚ ........................................................................... 7

1.1 Katolická církev a její principy .......................................................................... 7 1.2 Rozdíly mezi katolickou a pravoslavnou církví ................................................. 7

2 HISTORICKÝ VÝVOJ KATOLICKÉ CÍRKVE NA RUSKÉM ÚZEMÍ ............... 9 2.1 Historie katolické církve v Rusku ...................................................................... 9 2.2 Spolupráce katolické a pravoslavné církve v současnosti ................................ 18

3 RUŠTÍ KATOLÍCI .................................................................................................. 20 3.1 Dnešní ruští katolíci ......................................................................................... 20 3.2 Počet ruských katolíků ..................................................................................... 21

3.2.1 Minulost ......................................................................................................... 21

3.2.2 Současnost ..................................................................................................... 22

3.3 Významné osobnosti KC v současném Rusku ................................................. 22

3.4 Struktura KC v Rusku ...................................................................................... 24 4 KATOLICKÉ CHRÁMY ....................................................................................... 26

4.1 Nejvýznamější katolické chrámy Moskvy ....................................................... 26 4.2 Nejvýznamější katolické chrámy v Petrohradě ................................................ 29

5 KATOLICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ ............................................................................... 33 6 KATOLICKÉ ORGANIZACE ............................................................................... 36

6.1 Historie katolických organizací na území Ruska ............................................. 36 6.2 Organizace působící v duchu katolické víry v současnosti .............................. 36

7 KATOLICKÝ TISK ............................................................................................... 39 7.1 Nejrozšířenější katolická periodika .................................................................. 39

7.1.1 Papírová podoba ............................................................................................ 39

7.1.2 Internetová podoba ........................................................................................ 40

7.2 Tisk vydávaný katolickými institucemi ........................................................... 41

8 ŘECKOKATOLICKÁ CÍRKEV ............................................................................ 43 8.1 Minulost ........................................................................................................... 43

8.2 Současnost ........................................................................................................ 44 8.3 Uniatismus........................................................................................................ 44

9 SROVNÁNÍ VŠECH NÁBOŽENSTVÍ NA RUSKÉM ÚZEMÍ........................... 46 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 47

РЕЗЮМЕ ........................................................................................................................ 49 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 54 POUŽITÉ ZDROJE ........................................................................................................ 72

5

ÚVOD

Jak vyplývá z názvu práce, předmětem mého výzkumu bude katolické církve

v současném Rusku. Toto téma jsem si vybrala hned z několika důvodů, shledávám ho

zajímavým a nedostatečně probádaným. Při pobytu na měsíční stáži v ruském městě

Kostroma, jsem se setkala pouze s pravoslavnými chrámy. V souvislosti s tím, že je

Rusko mnohonárodnostní země, mě toto zjištění zaskočilo a chtěla jsem se o této

problematice dozvědět více. Při zpáteční cestě jsem navštívila největší katolický chrám

hlavního města Ruska, katedrálu Neposkvrněného početí Panny Marie. Katolickou

církev jsem si zvolila proto, že je mi ze všech konfesí nejbližší a v naší zemi je obvyklá.

Mým cílem je prozkoumat a osvětlit situaci katolické církve na území Ruska

z historického i současného hlediska. Mým hlavním úkolem však bude přesvědčit sebe

i čtenáře mé práce o tom, že Rusko není výhradně pravoslavný stát. Každý Rus nemusí

a nevyznává výhradně pravoslavnou víru, i když většina lidí je o tom stále přesvědčena.

Součástí práce je také komentovaný glosář pojmů spojených s katolickou tématikou.

Poznatky k práci jsem nečerpala pouze z knižních publikací, kterých však není mnoho,

protože o současné religiózní situaci v Rusku moc knih neexistuje. Pokud přece jen

nějaké knihy existují, věnují se převážně otázce pravoslavné víry. K mému překvapení

však v roce 2012 byla v Rusku vydána kniha, která se věnuje pouze a výhradně

katolické církvi na území Ruska v minulých letech i v současnosti. Zbylé informace

jsem čerpala převážně z oficiálních internetových stránek katolické církve v Rusku,

oficiálních stránek katolických chrámů, vzdělávacích institucí či organizací.

Prostřednictvím emailu se mi také podařilo navázat kontakt s odborníkem. Šlo

o konzultace se zakladatelem neoficiální internetové stránky katolické církve

Alexandrem Nikolajevičem Kopylovem (Dominikem). Postupem času jsem došla

k závěru, že práci konzultuji se samotným autorem výše zmiňované knihy, což mi

později on sám potvrdil.

Práce sestává z devíti hlavních kapitol, které jsou dále členěny na podkapitoly. Každá

kapitola se věnuje jinému tématu a je různě rozsáhlá. První kapitola se zabývá

katolickou církví obecně, jejím postavením ve světě a zároveň základními principy této

víry. V této kapitole jsou také rozvedeny rozdíly mezi katolickou a pravoslavnou církví.

Druhá a zároveň nejrozsáhlejší kapitola celé práce pojednává o situaci a rozvoji

katolické církve na území Ruska v letech dávno minulých. Kapitola začíná

6

souvislostmi, díky nimž se na ruské území dostalo křesťanství, kdy byla v roce 988

pokřtěna Rus, a popisuje další události spojené s rozvojem, posléze s úpadkem

a znovuobrozením katolické konfese na ruském území. Další kapitola se věnuje tématu

ruských katolíků, tedy katolíků, kteří jsou ruské národnosti. V kapitole je rozebrán

proces vzniku ruských katolíků, jejich množství v minulosti i současnost. V současné

době je nemožné získat oficiální statistiky o počtu katolíků žijících na ruském území,

protože Rusko je světský stát, ve kterém je církev plně oddělena od státu. Dále se tato

kapitola věnuje tématu osobností, které významným způsobem ovlivnily rozvoj

a působení katolické církve na ruském území. V neposlední řadě je ve třetí kapitole

popsána struktura katolické církve a rozdělení katolických chrámů do diecézí.

Samotným katolickým chrámům je věnována další kapitola. V Rusku funguje několik

katolických chrámů a také pastýřských center, které nemají k dispozici vlastní budovy,

a proto se v této kapitole budu zabývat pouze chrámy na území dvou největších měst,

tedy Moskvy a Petrohradu. V pořadí pátá kapitola se zabývá existencí katolických

vzdělávacích institucí, jejich historickým vývojem a možnostmi, které předkládají svým

studentům. Další kapitola osvětluje téma katolických organizací, působící především na

území Ruské federace. V této kapitole se nevěnuji charitativním organizacím, které

vyvíjejí činnost celosvětově, jako je Caritas. Jedná se o organizace a hnutí, které působí

v duchu katolické církve v různých kulturních oblastech, ať už jde o podporu obyvatel

v těžké životní situaci či pořádání koncertů. Sedmá kapitola se zabývá tiskem, bez

kterého by nedocházelo k rozvoji a informovanosti veřejnosti. Periodika jsou v této

kapitole rozdělena podle toho, jestli mají papírovou či internetovou podobu a jestli jsou

vydávána pod záštitou nějaké katolické organizace. Osmá kapitola se věnuje otázce

řeckokatolické církve, která je rozvinutější ve státech bývalého Sovětského svazu než

v samotném Rusku. Poslední devátá kapitola se věnuje srovnání většiny konfesí

vyznávaných v Rusku.

7

1 KATOLICKÁ CÍRKEV OBECNĚ

1.1 Katolická církev a její principy

Katolická církev (dále KC) je společenství věřících, kteří jsou shromážděni kolem

biskupa. Pod pojmem křesťanská církev si představujeme společenství lidí věřících

v Ježíše Krista. Lidé v této společnosti se spoléhají na Ježíše Krista jako na naději pro

všechen lid. (Kung 2010,s.14) Církev se stává pro věřící nástrojem spásy a vykoupení.

Hlavní knihou pro věřící-katolíky je Bible, která se skládá ze Starého a Nového zákona.

Kristus předává svou milost ve svých slovech a svátostech. Katolická církev si udržuje

nejsilnější pozici mezi všemi křesťanskými církvemi.

Římskokatolická církev je nejrozšířenější církví na světě a nejenom podle počtu

věřících, ale i podle územního rozmístění. Její nejsilnější vliv můžeme pozorovat

především v evropských státech, jako jsou Polsko, Španělsko, Portugalsko, Belgie,

Rakousko aj. (Kojzar 2010, s.67) Církev je uspořádána hierarchicky, nástupcem

sv. Petra je papež a biskupové jsou zástupci apoštolů. Všichni jsou svrchováni Kristovi.

Bůh vystupuje ve třech podobách - Bůh Otec, Bůh Syn a Duch Svatý. Odlišují se

vztahem mezi sebou, Otec rodí Syna, Svatý Duch vychází z Otce i Syna a Otec je

zdrojem celé Trojice. Katolíci věří, že k úplnému spasení dojde tehdy, až znovu přijde

Ježíš Kristus na Zemi a spasí všechny mrtvé v jednotě těla a duše. Pro katolíky není

fyzická smrt úplným koncem, duše se odebere budˇ do nebe, očistce či pekla. Katolická

církev brání v nejvyšší míře důstojnost každého člověka nezávisle na jeho sociálním

a ekonomickém postavení. Nezáleží ani na národnosti, pohlaví, barvě kůže, vyznání,

občanství či vzdělání. Důležitými elementy duchovního života katolíků, stejně jako

všech křesťanů, je modlitba, půst a služba bližnímu svému.

1.2 Rozdíly mezi katolickou a pravoslavnou církví

Tyto dvě církve proti sobě nelze postavit, protože obě dvě vycházejí z křesťanství.

„Obě církve, jak KC tak pravoslavná církev dále jen PC, se v mnoha věcech odlišují, ale

mají i podobné názory. Pravoslavní i katolíci věří v jednoho Boha a mají společné svaté,

mezi které patří pouze ti, kteří se stali svatými do roku 1054. Pravoslavná a katolická

církev se odlišují ve třech rovinách, a to ve věrouce, církevní struktuře a liturgice.

Mezi věroučné rozdíly patří především to, že KC považuje početí obyčejných lidí za

úplně odlišné než narození Krista. Kdežto PC považuje za obdivuhodné i početí

obyčejných lidí. Příkladem může být narození Jana Křtitele, kterého PC vnímá jako

8

svaté a výjimečné. Pravoslavní věřící jsou přesvědčeni o tom, že lidé byli původně

stvořeni dokonalí, ale vlastní vůlí se přiklonili k špatnému chování, zlu a neposlušnosti

vůči Bohu. Dále se Západní a Východní církev odlišují v chápání dědičného hříchu.

Podle Západní se lidé s dědičným hříchem už rodí, ale Východní církev říká, že hřích je

osobní čin, ne přirozenost, se kterou se člověk rodí.“ Čerpali jsme z brožury, kde není

uveden autor - Úcta ku presvatej Bohorodičke na krestanskom Východe, Košice

2005,s.78-79)

Pravoslavná církev se od KC odlišuje v dogmatických otázkách týkajících se

neposkvrněného početí Panny Marie, ale také prvenství apoštola Petra mezi ostatními

apoštoly. (Stěpanova, Vychodilová 1998,s.30) Mezi nejzávažnější věroučný rozdíl

můžeme zařadit spor o filioque, tedy spor o to, z koho vychází Duch Svatý. Pravoslavná

církev učí, že Duch Svatý pochází od Otce, kdežto katolická církev věří v to, že Duch

Svatý pochází z Otce i Syna. Jako další věroučný rozdíl můžeme nazvat existenci

očistce v katolické tradici. Pravoslavná tradice existenci očistce nepřipouští, pro

pravoslavné existuje pouze nebe a peklo, žádný přechod mezi nimi neexistuje. (Kopylov

2012,s.46) Mezi KC a PC existují i rozdíly ve struktuře. Pro KC je hlavou církve na

Zemi římský papež jako nástupce apoštola Petra, ale pravoslavní věřící neuznávají

prvenství ani neomylnost papeže, protože pro ně je hlavou církve Ježíš Kristus.

Katolická církev přizpůsobila slavení svátků podle kalendáře, který byl ustanoven

papežem Řehořem XIII. v roce 1582. Zatímco pravoslavní dodržují juliánský kalendář,

který se od nového liší o 13dní. Dochází tak k odlišnému slavení Velikonoc a dalších

svátků. Pravoslavní kněží nejsou povinni dodržovat celibát a je jim povoleno uzavírat

manželství před svěcením na kněze.

Odlišností v liturgii je především to, že při pravoslavné bohoslužbě věřící po celou

dobu konání mše stojí, při katolické bohoslužbě věřící převážně sedí. V pravoslavné

bohoslužbě duchovní předčítá texty v církevně- slovanském jazyce, který je doprovázen

pouze sborovým zpěvem, na rozdíl od katolické bohoslužby, ve které je zpěv

doprovázen instrumentální hudbou a liturgie je vedena v jazyce, kterému věřící rozumí.

Pravoslavná církev předkládá ten názor, že hudba ruší soustředění mysli věřících, kteří

pak neslyší Boží hlas. Pravoslavná bohoslužba je delší než katolická liturgie. Při

bohoslužbě přijímají katoličtí věřící hostie z nekvašeného mešního chleba, kdežto

pravoslavní věřící přijímají chléb kvašený. Je mimo veškeré pochybnosti, že katolictví

poukázalo ohromný vliv na kulturu i duchovní rozvoj Ruska. (Kopylov 2012, s.8)

9

2 HISTORICKÝ VÝVOJ KATOLICKÉ CÍRKVE NA RUSKÉM

ÚZEMÍ

2.1 Historie katolické církve v Rusku

Existuje několik hypotéz o tom, že bylo křesťanství na Rusi známo již dříve než v roce

988. Jednou z nich je hypotéza o vladařce Olze. Ta se snažila zavést křesťanství na

území Kyjevské Rysi už v roce 945-962, byla to první žena na ruském trůnu, vdova po

vládci Igorovi. Její pokus se však setkal s neúspěchem.V roce 980 požádal byzantský

císař Basileos o vojenskou pomoc cara Vladimíra. Podle jejich smlouvy se car Vladimír

oženil s císařovou sestrou Annou a dále musel přijmout a zavést ve své zemi

křesťanství. Počátkem roku 988 je datováno pravděpodobné přijetí křesťanství carem

Vladimírem. V tomto roce bylo křesťanství vyhlášeno za oficiální náboženství a posléze

byli obyvatelé Kyjeva hromadně pokřtěni v řece Dněpr. (Pečenka, Litera 2011,

s.11,13,14)

Začátek vývoje katolické víry na ruském území můžeme datovat do 9. stol. n. l. V této

době přicházejí na ruské území první kazatelé především z Byzancie, ale také

ze západní Evropy. Římský papež se všemi možnými způsoby snažil přivést Rus

ke katolicismu. Papež Benedikt VII. vysílal ke kyjevskému knížeti Jaropolkovi a knížeti

Vladimírovi své posly. N.M.Karamzin ve svém díle Obrazy z dějin říše ruské píše

o ruských knížatech, která přijala křest a uzavírala sňatky s příslušníky katolických

dynastií. Jako příklad můžeme uvést knížete Jaroslava Moudrého, který se sice později

stal pravoslavným věřícím, ale také se spojil s katolickým panovnickým rodem.

Na začátku působení KC na ruském území se obyvatelům vryly do paměti některé

z katolických svátků, příkladem je svátek svatého Mikuláše, který je v pravoslavném

kalendáři nazýván „Никола Вешний“. V tomto období došlo k hlavní události

ve vývoji katolické a pravoslavné církve, což byl rozkol neboli schizma z roku 1054.

Od této události na dobu 100-150 let dochází ke koexistenci latinské a východní tradice

na ruském území. Předtím, než se křesťanská církev rozdělila, byla jednotným

organismem, ovládaným římským papežem. Po odloučení východní církve od západní

se pro mnohé řadové věřící nic závažného nezměnilo. Mnozí o rozpadu jednotné církve

nevěděli a někteří předpokládali, že schizma bude po určité době překonáno.

Existuje celá řada tezí, které se zamýšlí nad důvody rozkolu obou církví. Jednou

z příčin může být postupný progresivní rozvoj moci papeže, což je pro pravoslavné

věřící absolutní rozkol s jejich starokřesťanskou vírou, již vyznávají. Dále lze souhlasit

10

s tezemi Hanse Kunga, který ve své knize Malé dějiny katolické církve předkládá

nejenom důvody náboženské, sociální, psychologické, ale také kulturní rozdíly mezi

etniky. Stejně tak můžeme dát za pravdu Ladislavu Skokanovi, který ve své knize

Reálie Ruska tvrdí, že jedním z důvodu rozkolu byly majetnické spory mezi římským

papežem a konstantinopolským patriarchou. Oba mezi sebou vedli spory o primát

křesťanského patriarchy. (Skokan 2009, s. 54) Jako příklad náboženských rozdílů

můžeme uvést odlišnou forma života i víry v teologii, církevní právo, odlišnost

v organizaci církve a v neposlední řadě i rozdíly v liturgickém ceremoniálu. V dnešní

době je hlavním důvodem pro setrvání v rozkolu především papežský primát. Papež si

udržuje svoji moc už ze 4.-5. století, kdy se při stěhování národů římští biskupové na

Západě snažili vytvořit a upevnit vlastní moc.

Rozkol mezi oběma církvemi zesiluje v 11.století, kdy římský papež organizuje

křižácké výpravy. Jeho cílem bylo zatlačit rozmáhající se sílu islámu, ale také

schizmatickou východní církev, která stále odmítala svrchovanost papeže. (Kung 2010,

s.59-60) Evropané žijící na území dnešního Ruska v 12.-13. století měli svobodu

vyznání. Bylo jim dovoleno stavět kostely a díky tomu můžeme nacházet na území

Novgorodu, Kyjeva, Pskova či Smolensku kostely z tohoto období. Archeologové

dokonce z této doby nacházejí předměty latinského náboženského kultu. Už ve 12. stol.

se na různých místech Ruska nacházely katolické kaple jako například v Novgorodu. Na

začátku 13. století docházelo k odcizování Rusi od katolické víry. V této době také

dochází k izolaci ruského lidu od římskokatolické církve především kvůli závislosti

Rusi na Byzantské říši, špatným vztahům mezi řadovými kněžími. Jedním z důvodů

byly také nepříznivé vztahy mezi představiteli katolické a pravoslavné církve v době,

kdy došlo k dobytí Konstantinopole křižáky v roce 1204. Dalším důvodem odcizení

může být feudální rozdrobenost země. Na Rusi nebylo jednotné místo, ze kterého by

byla ovládána všechna knížectví. Uzavření dohody s jedním z knížat nepřineslo papeži

žádné záruky, protože další vládce území mohl dohodu anulovat. Většina obyvatel

i sama knížata se pyšnila velmi silným národním sebeuvědoměním, a proto často

bojovali proti svým západním sousedům. (Kopylov 2012,s.81)

Podle S. Golovanova je ve Vatikánské knihovně ukryta kopie dokumentu adresovaného

ruskému knížeti Alexandrovi (Něvskému) z roku 1248, ze které vyplývá snaha knížete

Alexandra uzavřít s papežem úmluvu. Alexandr se v tomto dokumentu zavazuje

k postavení katolického chrámu v Pskově. Detaily této úmluvy však nejsou zcela

známy.

11

Od roku 1243 do roku 1480 byla Rus pod tataro-mongolskou nadvládou, což se

významně podepsalo na jejím nejenom náboženském vývoji. Zastavil se politický

a ekonomický rozvoj ruského státu a mnoho duchovních odešlo ze země. V letech 1438

až 1445 se konal Ferraro-florentský koncil, který probíhal ve Ferraro, Florencii a Římě.

Římskokatolická církev považuje tento koncil za celosvětový, avšak dnešní pravoslavná

církev nerespektuje rozhodnutí tohoto koncilu. Na Ferraro-florentském koncilu byla

řešena a analyzována otázka nesouhlas s učením západní a východní církve. Konkrétně

se řešila otázka filioque, což je původ Ducha Svatého v rámci Boží Trojice. Dále byly

na koncilu projednávány otázky očistce, vedoucí pozice papeže a další sporné otázky

mezi katolíky a pravoslavnými. 6. července 1439 bylo podepsáno usnesení Ferraro-

florentského koncilu, a tím byla uzavřena Florentská unie a sjednocena západní

a východní církev. Usmíření církví však bylo pouze zdánlivé. Pravoslavné církvi byl

ponechán obřad, ale bylo po ní požadováno přijmutí římského papeže jako hlavu církve.

Koncilu se účastnilo 116 představitelů církve latinské a 33 zástupců církve východní.

Východní představitele byli vedeni metropolitou Isidorem a všichni přijali výsledky

Ferraro-florentského koncilu. Po návratu na Rus byl metropolita Isidor zbaven své

funkce. Moskevský velkokníže Vasilij III. Temný, ani ostatní ruské duchovenstvo

Florentskou unii nepřijali. (Kopylov 2012,s.85)

Řecká církev viděla ve spojení s katolickou církví ochranu proti tureckému napadání.

V roce 1443 na Jeruzalémském sněmu pravoslavná církev odstoupila od výsledků

Florentské unie. Katolická církev však žádnou ochranu proti Turkům neposkytla

a v roce 1453 byla Konstantinopole „druhý Řím“ či „hlavní město pravoslaví“ dobito.

Pravoslavní duchovní veřejně prohlašovali, že obsazení Konstantinopole Turky je

Božím trestem za uzavření unie s katolíky na Ferraro - florentském koncilu. Můžeme

dát za pravdu autorům publikace Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska: tradice

a alternativy, kteří se vyslovují v tom smyslu, že Pěresvětov, což byl ruský spisovatel

a publicista, nevidí příčinu pádu Konstantinopole v odstoupení věřících od pravé víry,

ale v konkrétních prohřešcích řeckých velmožů. V Pěresvětových dílech katolíci -

latiníci nevystupují jako kacíři. Pěresvětov považuje katolíky za moudré, často skrze ně

pronáší závažné myšlenky. Katolictví a pravoslaví proti sobě striktně nestaví. (Nykl,

Příhoda, Řoutil, Téra,Vydra 2005, s.70)

Nehledě na to, že na ruském území žilo mnoho cizinců vyznávajících katolictví, zde

nebylo dovoleno pořádat katolické bohoslužby. Dalším pokusem o navrácení katolické

víry na ruské území bylo uzavření dynastického sňatku mezi ruským carem Ivanem III.

12

a neteří posledního byzantského císaře Konstantina XI. Zoé Palaiologovnou, který

proběhl kolem roku 1472 v bazilice apoštolů svatého Petra a Pavla v Římě. Zoé

Palaiologovna je na ruském území známá pod jménem Sofie. Tímto svazkem chtěl

římský papež Pavel II. posílit vliv katolické církve v Rusku. Jeho očekávání se však

nevyplnily a po uzavření sňatku k žádným změnám v postavení katolické církve

nedošlo. (Kopylov 2012,s.91)

V 16.století byla katolická církev na území Moskvy tajně zakázána, a proto se také

zcela přirozeně tendence pokatoličtění ruských obyvatel setkala s neúspěchem. V druhé

polovině 16. století v Rusku působí jezuita Antonio Possevino. V této době je car Ivan

IV. znepokojen úspěšným tažením polského krále Štěpána Bathory v Livonské válce

a v roce 1580 se obrací s žádostí o mírové jednání na papeže Řehoře XIII. Za přispění

právě jezuity Antonia Possevina byl uzavřen mír mezi Ruskem a polským královstvím.

Od roku 1598 až do roku 1613 na Rusi probíhá Smutné období neboli Smuta. Toto

období patří k jednomu z nejtajnějších a nejděsivějších období v historii Ruska. Roku

1584 zemřel car Ivan Hrozný a na trůn nastupuje jeho syn Fjodor I. Ivanovič. V této

době na ruském území sílila moc Poláků. Docházelo k častému střídání panovníků na

trůně a nejenom těch pravých, ale také vymyšlených a znovuzrozených. Na začátku

roku 1604 carevič Dmitrij přijal od polského krále katolickou víru. Moc nad Ruskem

převzal Lžidimitrij I., který se díky svým intrikám dostal na ruský trůn. Historik S. M.

Solovjev o Lžidimitriji I. píše, že byl nakloněn sjednocení církví a nepovažoval rozdíly

mezi církvemi za nepřekonatelné. Lžidimitrij zastával tento názor: ,,Latiníci nejsou

kacíři a víra latinská a řecká je jedna.“ Ruský lid však vnímal Poláky jako dobyvatele na

svém území. V tomto období v Kremlu působila katolická kaple. (Kopylov 2012,s.101)

Po osvobození Moskvy od Poláků a po ukončení Smuty dochází v Rusku k tendencím

a snaze oddělit se od katolického světa. V roce 1649 byl přijat první normativně - právní

akt v ruské historii neboli sbírka zákonů Moskevského státu, ve které byla zanesena

norma týkající se nepravoslavných církví. Za odvedení obyvatel od pravoslavné církve

k jiné církvi byl ustanoven trest smrti upálením. Svedeným obyvatelům bylo přikázáno

přicházet zpět k pravoslavným duchovním. Roku 1670 car Alexej Michajlovič požádal

papeže o spojení sil v boji proti Osmanské říši. V této době jsou zaznamenávány první

oficiální případy přechodu ruských obyvatel ke KC. Ve většině případů se jednalo

o ojedinělé případy, kdy ke katolictví přecházeli obyčejní občané, ale také lidé z vyšší

společnosti, jako příklad můžeme uvést zástupce knížecí rodiny Golicynových.

13

Na začátku 18. a konci 19. století přichází na ruský trůn oblíbený ruský vládce Petr I.,

jehož vláda se vyznačuje značnými reformami a transformacemi společenského

způsobu života v zemi. Tento panovník zavedl od roku 7208 od „doby stvoření světa“

(1700 n.l.) v Rusku stejný kalendář jako v ostatních křesťanských zemích, kde se rok

počítá od doby, kdy přišel na svět Ježíš Kristus. (Švankmajer, Veber, Sládek, Moulis

1995,s.111) S Petrem I. je spojována náboženská snášenlivost v Rusku, především

v souvislosti s „katolickými etniky Poláků, Francouzů a Italů“. Ruským obyvatelům

bylo po předešlých letech zakázáno být či stát se katolíky. Car Petr I. obnovil vztahy

s papežem v roce 1698 tím, že k papeži Inocenci XII. vyslal svoji delegaci v čele s B. P.

Šeremetěvem. Papež vyslal k carovi papežského nuncia, což je papežův diplomatický

zástupce s postavením velvyslance. V dubnu roku 1702 podepsal Petr I. manifest

„O vyzvání cizinců do Ruska a o slibu svobodného vyznání“. V rámci tohoto manifestu

bylo cizincům na ruském území dovoleno pořádat veřejné bohoslužby. V první polovině

18. století se s carovým dovolením zaplnilo Rusko pracovními migranty z Evropy,

z nichž velká část vyznávala katolickou víru. Vzhledem k přílivu katolických cizinců se

v Rusku začínají budovat katolické chrámy a školy. Za vlády Petra I. měla vláda

snášenlivé stanovisko ke katolíkům za předpokladu, že katolíci budou plně politicky

loajální. Za vlády prvního ruského imperátora se v Rusku hojně nacházely katolické

kostely v Moskvě i v Petrohradu posléze byly o něco skromnější postaveny také

v Azově, Tule, Kazani, Archangelsku a dalších městech.

Následovnicí Petra Velikého byla Kateřina II., jejíž vláda je specifická především

snahou podrobit si řízení římsko-katolické církve. Měla stejné stanovisko ve vztahu ke

katolíkům jako její předchůdce. Za její vlády Rusko s Římem uzavřelo konkordát

pojednávající o podmínkách diplomatických vztahů s papežským stolcem, dále

o jmenování katolických biskupů a církevním majetku. Ve své legislativě Kateřina II.

dovoluje jinověrcům, přespolním a cizincům vyznávat svoji víru. Ve svém dalším

zákoně poskytuje carevna budoucím novomanželům možnost vybrat si jakoukoliv

církev, ve které uzavřou manželství a to podle jejich vlastního uvážení, stejně tak jim

dává svobodu ve výběru církve, ve které nechají pokřtít své děti. Carevna sama řešila

správní záležitosti uvnitř KC, což dokazuje rozhodnutí o výběru vedoucího katolické

komunity a jeho pomocníků, dále oprostila katolický nemovitý majetek od městských

daní, ale pouze za předpokladu, že se katoličtí duchovní nebudou věnovat proselytismu.

Proselytismus je cílené získávání nových věřících pro jinou víru s využitím nátlaku.

Kateřina II. se také rozhodla otevřít katolickou školu, kterou budou moci navštěvovat

14

i děti, jejichž rodiče vyznávají pravoslaví. (Šimandl, Mádr, Barton, Hlavsová 2004,

s. 82) Kvůli těmto opatřením nemohl Řím kontrolovat majetek katolické církve, ani

jmenovat do funkcí katolické duchovní na ruském území. V roce 1774 zřídila pro KC

institut katolického biskupství s centrem ve městě Mogilev na území dnešního

Běloruska. Všem katolickým kostelům a klášterům byla ponechána jejich

nedotknutelnost. Po roce 1795 fungovalo na území Ruského impéria 10 tis. katolických

kostelů a 400 katolických klášterů. Kateřina II. ustanovila církevní hierarchii katolické

církve na ruském území tak, že až do 20. století řešil otázky katolické církve na ruském

území ruský monarcha nikoli římský papež.

Po smrti Kateřiny II. přichází na trůn Ruského impéria Pavel I., který se ve vztahu ke

katolické církvi zasloužil především o to, že katolické vyznání získalo za jeho vlády

občanský (světský) status a v politické úrovni se vyrovnalo ruské pravoslavné církvi.

V duchovní sféře se však vztahy mezi oběma církvemi nezměnily. Historik M. P.

Pogodin zastává názor, že kdyby nebyl na přechod z pravoslaví na jinou víru uvalen

státní zákaz, polovina rolníků by přešla k starověrcům a polovina vzdělaného

obyvatelstva by se přiklonila ke katolictví. V roce 1801 zemřel při státním převratu car

Pavel I. a na jeho místo byl dosazen jeho starší syn Alexandr I. Jeho vláda byla do

značné míry ovlivňována pravoslavným duchovenstvem, což se také projevilo na vztahu

ke katolické církvi. Cílem Alexandra I. bylo omezení vlivu Svatého stolce na ruském

území. S postupem času se carův názor změnil a dokonce se před svou smrtí chtěl stát

katolíkem. Alexandr I. se hluboce zajímal o katolictví, důkazem toho je carova osobní

korespondence s kněžnou Kateřinou Pavlovnou a také jeho plánovaná návštěva Říma

v roce 1822. (Kopylov 2012, s.132)

Na počátku 30tých let se k vládě nad Ruským impériem dostává Mikuláš I. Jeho vláda

byla poznamenána povstáním polského lidu za nezávislost polských zemí, důsledkem

čeho byly v Rusku uzavírány katolické kláštery, školy a také byly anulovány sňatky

mezi pravoslavnými a katolíky. Biskup Kessler nazval cara Mikuláše I., v souvislosti

s těmito událostmi za radikálního odpůrce katolické církve, který potlačuje náboženskou

svobodu a pronásleduje členy katolických řádů.

Za vlády dalšího z ruských carů Alexandra II. se KC potýkala s tvrdým stíháním. Tato

protikatolická politika cara byla spojena v první řadě s dalším povstáním Poláků v roce

1863-1864, které bylo surově potlačeno. 9. listopadu 1863 vydává Alexandr II. nařízení,

kterým přikazuje uzavřít veškeré katolické kostely a kláštery především v západních

guberniích Ruska. Vláda cara Alexandra II. započala rusifikací katolické církve

15

v Rusku. Dalším nařízením z 23. března 1866 vláda Alexandra II. přerušila

diplomatické vztahy se Svatým stolcem. O rok později car ještě prohloubil svoji

protikatolickou politiku tím, že snížil katolíkům jejich práva a nařídil, že činy

katolického duchovenstva i obyčejných věřících budou posuzovány Římskokatolickým

duchovním kolegiem.

Šance na zlepšení situace se naskýtá na jaře roku 1905 s novým carem Mikulášem II.,

který podepisuje nařízení o upevnění tolerantnosti náboženského vyznání. Od podepsání

tohoto dokumentu není odklon od pravoslavné víry, přechod k jinému křesťanskému

vyznání nebo věrouce pronásledováno. Obyvatelé s jiným vyznáním než pravoslavným

nebyli nijak znevýhodňováni ani z pohledu lidských či občanských práv. Tito obyvatelé

mohli veřejně vyznávat jinou víru, což se také odrazilo na počtu přechodů z pravoslavné

církve ke katolictví. Jestliže tedy přešel jeden z rodičů na jinou víru, nezletilé děti

musely vyznávat stále stejnou původní víru. Jestliže na jinou víru přešli oba rodiče,

jejich děti musely až do 14 let vyznávat původní víru. Z hlediska oficiální statistiky

mezi lety 1905 až 1909 přešlo z pravoslaví ke katolictví 233 000 obyvatel. (Kopylov

2012,s.218) V roce 1906 se biskup von Roll pokusil založit Konstituční katolickou

stranu, ale jeho úsilí bylo přerušeno hned v začátcích. Nehledě na to, že byl von Roll

delegátem Státní dumy, byl poslán do vyhnanství. Na území Ruského impéria byl

povinnou disciplínou vyučovanou ve školách „Boží zákon“. Každý týden se

uskutečňovala pravoslavná procesí, na kterých byla povinná účast především kvůli

společenskému mínění. Někteří ruští obyvatelé se chtěli stát katolíky, ale navenek

neměli odvahu měnit dobou vytvořené pilíře víry. Důsledkem toho byl masivní rozmach

přechodů pravoslavných věřících ke katolické církvi, avšak s tím rozdílem, že

dodržovali byzantský obřad. 23. ledna 1918 vydala Rada lidových komisařů dekret „O

odluce církve od státu a vzdělávacích zařízení od církve“, kterým byla ruská

pravoslavná církve připravena o monopol duchovní moci v Rusku. 30. května 1918

proběhlo v ulicích Petrohradu slavení svátku Těla a krve Kristovy, kdy přes celé město

prošlo procesí se Svatými dary. Dříve byly podobné akce katolíkům přísně zakázané.

Ve 20. a 30. letech začali bolševici pronásledovat katolické obyvatelstvo. V prvních

letech bolševické vlády spoléhala katolická církev na to, že režim se u moci dlouho

neudrží a pokoušeli se zabezpečit si podporu vlád z jiných zemí. Začaly první represe

katolických věřících, bolševici barbarsky zúčtovali s katolictvím i katolíky na

sovětském území. Katolictví v době sovětského pronásledování značně upadalo.

(Fozikoš, Reiterová 2000, s.59-60) Probíhaly první majetnické spory mezi ruskými

16

katolíky a bolševickou vládou, které vyústily ve věznění katolických duchovních.

V Rusku udeřil hlad, který vládu donutil zkonfiskovat církevní majetek. V únoru 1922

byl vydán dekret „O způsobu vyvlastnění cenností, které mají k dispozici věřící“. Tento

dekret se v první řadě týkal především pravoslavné církve, ačkoliv katolíků se

v několika případech také dotkl. Nicméně KC si dokázala dopředu zabezpečit své

zázemí, katolické cennosti byly budˇ spolehlivě ukryty nebo odvezeny za hranice. Při

konfiskaci církevních věcí se vláda setkala s nezištným odporem farníků katolických

chrámů. V letech 1918-1939 byla v SSSR provedena represe na 470 katolických

kněžích. Část pronásledovaných duchovních byla zastřelena hned a část zemřela ve

vězení či v táborech. Většina přeživších opustila zemi. Nehledě na to, někteří duchovní

zůstávali v zemi a tajně sloužili bohoslužby. Za vlády bolševiků byla většina

katolických chrámů uzavřena.

Od roku 1939 do roku 1991 existovaly legálně na území Svazu sovětských

socialistických republik pouze dva katolické chrámy, a to v Moskvě a v Leningradu při

francouzském velvyslanectví. V Sovětském svazu mohli být katolíky pouze občané

jiných států. Pro potřeby katolíků – cizinců byl v Moskvě otevřen chrám sv. Ludvíka

francouzského sloužící především cizincům, jenž přijeli do Ruska s pracovními vízy.

Na začátku 20. století se v Rusku stal velmi populární východní obřad KC.

Příčiny oblíbenosti východního obřadu u prostého lidu jsou více než zjevné.

Bohoslužby latinského obřadu byly až do 70tých let 20. století odříkávány výhradně

v latině, které obyčejný ruský lid nerozuměl. Ruskojazyčná katolická komunita

latinského obřadu působila až do perestrojky ilegálně, poté byla zlegalizována. Jelikož

byla KC v sovětské době izolována od zbylé části světa, docházely k ní novinky od

západních katolíků s velkým zpožděním. V SSSR katolíci stejně jako dříve sloužili mše

v latině, protože v té době překlady bohoslužebných textů do ruštiny neexistovaly.

Chyběla jakákoliv oficiální statistika o počtu věřících, protože většina věřících

vyznávala víru tajně, tudíž není možné zjistit počet katolíků, kteří žili na území

sovětského svazu. (Kopylov 2012,s.247)

V polovině 60tých let 20. století došlo ke zlepšení vztahu mezi SSSR a katolickou

církví, když byli do Říma na Vatikánský koncil vysláni zástupci pravoslavné církve.

Delegáti pravoslavné církve mohli navštívit Russikum, což bylo ruské katolické

centrum pro přípravu duchovních. V polovině 80tých let s nástupem Gorbačovovy

perestrojky se situace po stránce náboženské zlepšila. V roce 1988 bylo v SSSR na

17

oficiální úrovni dovoleno oslavovat výročí tisíc let od „pokřtění Rusi“. Na počátku 90.

let bylo Římskokatolické církvi oficiálně dovoleno vrátit se na území Ruska.

Předrevoluční katolická společnost byla v této době úplně zničena nejenom bolševiky,

ale i působením času, protože většina věřících a duchovních emigrovala nebo postupem

času zestárla a zemřela. V důsledku toho katoličtí misionáři, kteří sem dorazili na

začátku 90tých let, začínali s budováním církve prakticky od nuly. Docházelo

k vytvoření oficiálních katolických farností a s procesem připojování ruských obyvatel

ke KC.

V roce 1991 byla vyhlášena svoboda vyznání a konfese, která trvá do dnešních dní.

Rusko je světským státem a podle článku 14 Ústavy Ruské federace je náboženství

v Rusku odloučeno od státu. Stát nemá právo vměšovat se do církevních záležitostí ani

naopak. V souladu s tímto ustanovením se žádná církev nesmí prohlašovat za státní.

Ve stejném roce proběhla renesance ve struktuře římskokatolické církve v Rusku.

Katolíkům bylo dovoleno založit svoji diecézi, studentskou kolej a střední teologickou

školu. Bylo obnoveno 83 katolických sdružení a do služby postaveno 123 biskupů

úředně podřízených římskému papeži. (Fozikoš, Reiterová 2000, s.59-60)

Po rozpadu sovětského svazu došlo k postupnému vracení katolických chrámů, které

byly kolem roku 1930 katolíkům odebrány. V polovině 90tých let byl katolickým

věřícím navrácen chrám Neposkvrněného početí Panny Marie v Moskvě. Po dlouhých a

nelehkých sporech byl nakonec chrám v druhé polovině 90tých let renovován a vrácen

farníkům. Rusové jsou známí svým patriotismem, který je z minulých dob spojen

s pravoslavím, a v souvislosti s tím je někdy na katolíky nahlíženo skrz prsty. V roce

1997 byl přijat zákon o svobodě vyznání a o náboženských spolcích, kdy v souladu

s tímto zákonem legálně existují náboženské skupiny a organizace.

(http://www.bibliotekar.ru)

KC se za dobu svého vývoje na ruském území stále setkává se stejnými překážkami,

které se nepřímo týkají náboženské problematiky. Ve většině případů mají překážky

kulturně-politický a protizápadní charakter či podobu komunistických a pravoslavných

předsudků. Komunistický a nacionalistický tisk často používá stejné mýty, předsudky a

nařčení, jakými jsou především ustálená spojení běžně používaná v textech: katolické

spiknutí, katolická politická expanze, intriky jezuitů aj., které Rusku znemožňují

sblížení se Západem.

18

KC se v novém, moderním Rusku rozrůstá, staví se zde nové chrámy a nově pokřtěných

věřících přibývá. Pro věřící i nově pokřtěné jsou zde vedeny kurzy katechizace,

pravidelně probíhá vyučování Písma svatého a další akce spojené s katolickou vírou.

2.2 Spolupráce katolické a pravoslavné církve v současnosti

Pozorovatelé nejen z Ruska, ale také ze Západu došli k závěru, že se v posledních letech

oboustranné vztahy mezi katolickou a pravoslavnou církví zlepšily. Obě konfese, jak

pravoslavná, tak katolická se v dnešní době střetávají se zesvětštěním neboli laicizací

společnosti. Jde o proces, kdy dochází ke snižování důležitosti náboženství

v uvědomění lidí a ve společenském životě. Dochází k tomu, že se náboženské zásady

a tradice mění na zásady racionální, které se vymykají náboženským normám. Obě

konfese vidí ve vzájemné spolupráci klíč k odstranění laicizace a k obnovení jednoty.

(Kopylov 2012, s.267-268)

Vše nasvědčuje tomu, že se dialog mezi Vatikánem a Moskvou urychlil. Vatikán se

soustředí především na Moskvu, která je považována za centrum Ruské pravoslavné

církve. Avšak ne všichni jsou stejného názoru jako pozorovatelé z Ruska a Západu.

Ozývají se i hlasy, které upozorňují na to, že pravoslavná církev se věnuje dialogu

s Římem, ale KC na území Ruska ignoruje.

V roce 2001 ve Vatikánu přijal papež Benedikt XVI. delegaci Světového

Konstantinopolského patriarchátu a v souvislosti s tím prohlásil, že Svatý stolec bedlivě

pozoruje činnost komise teologického dialogu mezi katolickou a pravoslavnou církví.

Také patriarcha Cyril ve svém projevu poznamenal, že existují témata, která rozdělují

obě církve, ale existuje i několik témat, na která mají obě konfese stejný názor. Mezi

tato témata patří problémy spojené s laicizací, negativními projevy globalizace,

otázkami sociálně-ekunemické etiky a s krizí rodinných hodnot. (Kopylov 2012, s.270-

271)

V roce 2006 se v Rusku v Petrohradu poprvé konalo plenární shromáždění katolických

biskupů. Sjezd trval čtyři dny a zúčastnilo se ho 34 biskupů z 22 zemí světa. Biskupové

projednávali nejrůznější otázky týkající se problémů evropského obyvatelstva, jako jsou

spolupráce církví, ekumenické vztahy mezi křesťanskými konfesemi, vztahy mezi

Evropou a dalšími kontinenty nebo migrace. (http://www.religio.ru)

V květnu 2012 byl na pracovní návštěvě v Petrohradu otec Milan Žust, který působí

jako spolupracovník Papežské rady pro podporu křesťanské jednoty ve Vatikánu.

Za dobu svého pobytu se setkal jak s představiteli katolické církve a škol, tak se

19

zástupci pravoslavné církve. S každou z těchto stran projednával otázky křesťanské

jednoty. (http://www.online812.ru)

Patriarcha Cyril se při příležitosti odstoupení papeže Benedikta XVI. ze Svatého stolce

vyslovil v tom smyslu, že v době jeho působení, se vztahy mezi Ruskou pravoslavnou

církví a katolickou církví značně změnily. Do budoucna také patriarcha doufá v dobré

vztahy mezi pravoslavnými a katolíky s aktivní pomocí Benedikta XVI. a jeho nového

nástupce. (http://www.katolik.ru)

Obě strany mají snahu změnit vzájemné vztahy, ale obě strany mají jiné představy

o tom, jak tato změna bude vypadat. KC Ruska by uvítala spolupráci s PC Ruska, která

se ale ve větší míře věnuje dialogu s katolickou církví sídlící v Římě. V dohledné době

s největší pravděpodobností nedojde ke sjednocení obou církví, ale je šance na zlepšení

ekumenického dialogu mezi oběma církvemi.

20

3 RUŠTÍ KATOLÍCI

V ruské společnosti nemají ruští katolíci jednoduchou pozici. Na rozdíl od minulosti

však nejsou v současné době nijak kvůli své víře diskriminováni. V roce 1886 byl

v jednom z ruských časopisů otištěn článek o ruských katolících. Z tohoto článku

vyplývá, že spojení slov ruský občan a katolík je nenormální a ještě divnější je, když jde

o ruské katolíky. Tento názor vznikl pravděpodobně proto, že Moskva byla považována

za jedinou správkyni opravdové víry a byla centrem pravoslavného světa. (Kopylov

2012, s.167)

3.1 Dnešní ruští katolíci

S přihlédnutím k tomu, že je Rusko mnohonárodnostní zemí, ve které žije ohromné

množství „tradičních katolických“ etnik, což jsou především Poláci, Italové a Francouzi,

je velká část farníků katolických kostelů tvořena Rusy. Tito Rusové nejčastěji nemají

cizí rodinné kořeny a proces tvoření nových ruských katolických farníků má ve většině

Ruska podobný průběh. Skupina především starších ruských Poláků nebo Němců žádá

u katolického biskupství o vyslání duchovního do jejich bydliště. Avšak za 8 až 10 let

tvoří většinu farníků nově obrozené katolické „etnické“ farnosti Rusové. Hlavní roli při

vzniku takových farností a věřících mají vnější faktory, kterými jsou například

uchvacující síla varhanní hudby, gregoriánský liturgický chorál či architektura

neogotických katolických chrámů, které v lidech mohou vyvolávat zájem a obdiv.

Tento proces je ovlivňován také sociálními faktory, mezi které se především řadí

nepříjemná soudobá realita v Rusku spojená s ekonomickou nestabilitou, politickou

rebelií, kulturní zanedbaností a neuspokojujícím stavem ruského pravoslaví a jeho

nacionalismu. (Kopylov 2012,s.258, L.D.)

Sice existuje několik sociálních sítí, ve kterých se katolíci sdružují, ale proniknout do

jejich nitra a zjistit jejich počet či stanoviska, je nemožné. Stejně tak je nemožné

navázat s nimi kontakt pro případný dotazník, který jsme měli v plánu. Přece jen se

podařilo zkontaktovat jednoho ruského katolíka, který ochotně odpověděl na naše

dotazy.1

1 (viz příloha č. 1)

21

3.2 Počet ruských katolíků

Počet katolíků v Ruské federaci nebyl nikdy ani v současné době přesně stanoven,

protože neexistují žádné statistiky, podle kterých by se dal určit. V minulosti nebyl

o tyto informace velký zájem a v současné době je není možné získat, a to především

proto, že církev je v Ruské federaci odloučena od státu. Stejně tak jako v České

republice probíhá také v Rusku sčítání lidu, ve kterém můžeme pozorovat určitou

rozdílnost. Tyto rozdíly se týkají právě církve a počet věřících, kteří se hlásí k různým

konfesím. Rusko je světský stát, proto by bylo dotazování na víru v rozporu s Ústavou

Ruské federace. Při snaze zjistit množství katolíků v současném Rusku jsme se setkali

s neúspěchem. Podíváme se na tuto problematiku z hlediska časového.

3.2.1 Minulost

Různé publikace věnující se tématu katolictví v Rusku uvádí různé údaje o počtu

katolíků v minulých letech. Jednou z takových publikací je kniha „Папство и папизм“

od E. Vintra, ve které se autor přiklání k následujícím údajům. Autor sice tvrdí, že počet

katolíků v Rusku se rok od roku zvyšoval, avšak autor čtenáře ujišťuje o tom, že

převážnou část katolíků tvořili Francouzi, Němci, Poláci a Italové. Ruský lid byl

okolnostmi přitahován k Římskokatolické církvi, a to především v nejtěžších dobách

carské vlády a pravoslavného duchovního despotismu. (Kopylov 2012, s.10) V roce

1691 bylo v Rusku zaregistrováno 40 katolíků, o sedm let později už to bylo 400

katolíků, v roce 1721 už 600 a o tři roky později celých tisíc lidí, kteří vyznávali

katolickou víru. (Kopylov 2012, s.119) Podle údajů statistiky žilo v roce 1850

v Petrohradě 27 590 katolíků (z toho bylo 16 430 ruských poddaných, 6 030

německých, 2 004 francouzských, 850 italských, španělských, portugalských,

anglických a běloruských bylo 630). V roce 1892 bylo katolíků už 36 090 a tvořili tak

3,8% obyvatelstva. V 1900 připadalo v Petrohradě na 1 248 122 obyvatel města

přibližně 50 000 katolíků. V témže roce tedy na 1000 obyvatel Petrohradu připadalo

73% protestantů a 47% katolíků, což tvoří 4% všech obyvatel. Do roku 1905 tvořili

většinu katolíků cizinci. V roce 1910 bylo petrohradských katolíků méně než 70 000.

(Kopylov 2012, s.199) Na začátku 20. století žilo v Rusku okolo 10,5 milionu lidí, kteří

vyznávali katolickou víru. Fungovalo zde více než 5000 katolických kostelů, kde

sloužilo 4300 duchovních. Dále existovalo 8 mužských a 16 ženských katolických

22

klášterů, v nichž žilo 700 řeholníků a řeholnic různých řádů. V době Ruského impéria

byla katolická komunita rozdělena podle administrativních příznaků na 12 diecézí.

Z těchto diecézí se sedm nacházelo na polském území a zbylých 5 v ostatních regionech

státu. Když nebudeme brát v potaz polské, pobaltské, ukrajinské a běloruské území

připadá na ruském území více než 0,5 milionu katolíků a bylo otevřeno přibližně 150

katolických kostelů. (Kopylov 2012, s.215)

3.2.2 Současnost

V současné době není přesně známo, kolik lidí vyznává katolickou víru. Prakticky

všichni cizinci především Poláci, Litevci a část Němců žijících na území Ruské federace

vyznává katolickou víru. (Stěpanova, Vychodilová 2011, s.23) Ač katoličtí duchovní

většinou uvádí ve svých neoficiálních poznatcích, že se počet etnických Rusů

vyznávajících katolickou víru pohybuje od 200 tisíc do 600 tisíc lidí, internetový

prohlížeč Catholic-hierarchy uvádí informace o 785 tisících katolíků a Vatikán

předkládá informaci, že množství katolíků v Rusku se pohybuje kolem 1milionu a 300

tisíc obyvatel. (www.catholic.ru)

3.3 Významné osobnosti KC v současném Rusku

Každé společenství či organizace se skládá z hierarchicky seřazených součástí, které

tvoří jeden celek. Jinak tomu není ani v rámci církve. Existují nejvýznamnější

představitelé církve, kterými jsou bezesporu biskupové, kardinálové a především papež,

ale bez řadových věřících a osob působících v nejrůznějších řádech by tento celek nebyl

kompletní.

V různých klášterech a kostelech po celém světě působí různé mnišské řády a stejně

tomu je i v Rusku. Příkladem může být působení mnichů a řeholnic Salesiánského řádu

při katedrále v Moskvě. Tento řád se specializuje na práci a pomoc dětem. V chrámu sv.

Kateřiny Alexandrijské na Něvském prospektu v Petrohradě se své řeholi věnují mniši

Dominikánského řádu. V obou městech, jak v Moskvě, tak v Petrohradě působí řád

Sestry Matky Terezy, který pečuje o umírající, mentálně zaostalé děti a osamělé

seniory. Práci, která je spojena s šířením Božího slova, se věnuje společenství „Verbum

Dei“. (Kopylov 2012, s.255)

K významným osobnostem, které zásadním způsobem přispěly k obnovení a rozvoji

katolické církve v Rusku, patří především otec Tadeáš Kondrusevič, otec Pavel Pecci

http://www.catholic.ru/

23

a otec Bernardo Antonini. Mohli bychom na tomto místě jmenovat mnoho dalších

osobností, které byly nápomocny rozvoji KC a kostelů v Rusku, ale my se zaměříme

především na tři výše jmenované, protože jejich úloha v rozvoji ruské katolické církve

byla podle našeho názoru nejvýznamnější.

Otec Tadeáš Kondrusevič

Tadeáš Kondrusevič se narodil 3. ledna 1946 v Bělorusku. Po prvním roce studia

pedagogické vysoké školy byl nucen tuto školu opustit kvůli pravidelnému

navštěvování kostela a účastem v bohoslužbách. V roce 1976 podlehl svému nadání

sloužit Bohu a zapsal se na Náboženský seminář v Kaunase v Litvě. Po dobu sedmi let

byl vikářem v různých kostelech a po vypracování disertační práce o víře získal v roce

1988 titul doktora teologie na teologické fakultě v Kaunase. 25. července 1989 ho papež

Jan Pavel II. jmenoval biskupem a apoštolským správcem Minského biskupství pro

katolíky žijící v Bělorusku. Za dobu svého působení v Bělorusku se T. Kondrusevič

zasloužil o založení Vyššího náboženského semináře ve městě Grodno, napomáhal

znovuotevření více než sta dříve uzavřených kostelů a působil při přípravě a vytvoření

textů katechizace v běloruštině. V roce 1991 byl jmenován arcibiskupem, apoštolským

správcem pro katolíky latinského obřadu evropské části Ruska a v roce 1999 byl

jmenován i správcem katolíků latinského obřadu severní evropské části Ruska. Oživení

římskokatolické církve v Rusku by se neobešlo bez jeho aktivní činnosti arcibiskupa

v Arcibiskupství Matky Boží v Moskvě mezi lety 1991-2007. Od února 1999 do září

2007 byl arcibiskup Kondrusevič v čele Konference katolických biskupů Ruské

federace. V září 2007 byl podle nařízení papeže Benedikta XVI. otec Tadeáš

Kondrusevič převeden zpět do Běloruska. Arcibiskup mluví plynně bělorusky, anglicky,

polsky, litevsky a italsky. Dosud vydal 48 publikací o církvi ve všech jazycích, kterými

hovoří. Je také členem mnoha spolků a organizací, například je členem Mezinárodní

akademie nauk Eurasie, Papežské rady, viceprezident Mezinárodní asociace náboženské

svobody aj. (http://catholic.by, http://cathmos.ru)

Otec Paolo Pecci

Narodil se 8. srpna 1960 v Itálii a v roce 1990 získal titul bakalář teologie v Římě.

Ve stejném roce byl jmenován duchovním Bratrstva kněží a misionářů sv. Karla

Boromejského. Od 1993 do 1998 působil jako děkan centrálního regionu Apoštolské

http://catholic.by/

http://cathmos.ru/

24

administrace pro katolíky latinského obřadu v asijské části Ruska, což je dnešní

římskokatolická diecéze v Novosibirsku. Po dobu sedmi let byl představeným vikářem

Bratrstva sv. Karla Boromejského. Od roku 2004 působil jako profesor pastýřské

teologie na katolickém Vyšším mravním semináři „Marie-královna apoštolů“ a mezi

lety 2006 a 2008 byl rektorem tohoto semináře. V září 2007 se otec Pecci stal

nástupcem otce Tadeáše Kondruseviče a byl jmenován na katedru arcibiskupství Matky

Boží v Moskvě. Stejně jako jeho předchůdce otec Tadeáš Kondrusevič, také otec Pecci

se věnuje psaní publikací i recenzí. (http://www.cathmos.ru)

Otec Bernardo Antonini

Narodil se 20. října 1932 v Itálii. V roce 1955 byl ve Veroně jmenován duchovním

katolické církve. Po dobu 16 let působil jako ředitel veronské diecézní školy a po dobu

12 let byl členem redakčního kolegia diecézních novin „Verona fedele“. Do hlavního

města Ruské federace byl tento italský duchovní pozván právě arcibiskupem Tadeášem

Kondrusevičem v roce 1991. O rok později byl jmenován děkanem Akademie katolické

teologie sv. Tomáše Akvinského. Otec Bernardo se také stal zakladatelem a prvním

rektorem Vyššího mravního semináře „Marie- královna apoštolů“ (1993-1999). Založil

v roce 1994 katolické noviny s názvem „Světlo evangelia“ a byl autorem několika

teologických knih a naučných publikací. Od srpna 2001 působil v Kazachstánu jako

vicerektor diecézního Vyššího mravního semináře „Marie – Matka církve“ mimo to byl

hlavním redaktorem kazachstánských katolických novin „Kredo“ a v neposlední řadě

zastával funkci tajemníka Rady duchovních.

Don Bernardo zemřel 27. března 2002 v Kazachstánu. Od roku 2009 probíhá proces na

jeho prohlášení za blahoslaveného. V současné době existuje v Itálii asociace „ Přátelé

dona Bernarda Antonini“ a také v Moskvě existuje škola Písma svatého otce Bernarda

Antonini. (http://ru.wikipedia.org)

3.4 Struktura KC v Rusku

Katolická církev v současném Rusku je rozdělena do čtyř Apoštolských

administrativních správních složek pro katolíky latinského obřadu. Tyto složky byly

na území Ruska založeny v roce 1991 a 1998. V roce 2002 byly překvalifikovány

na plnohodnotné katolické diecéze. Patří k nim většina katolických chrámů

25

nacházejících se na území Ruska. Všechny čtyři diecéze jsou spojeny v církevní

provincii.

Současné katolické diecéze na území Ruska jsou následující:

1.) Arcibiskupství Matky Boží s centrem v Moskvě

2.) Biskupství s centrem v Novosibirsku

3.) Diecéze sv. Klementa s centrem v Saratově

4.) Diecéze sv. Josefa s centrem v Irkutsku

V čele každé diecéze stojí biskup a v čele arcibiskupství je arcibiskup, kterému jsou

všichni biskupové zbývajících diecézí podřízeni. Všechny diecéze Ruska se souhrnně

nazývají statkářská neboli místní církev (поместная, местная церковь). Biskupové

vedoucí tyto diecéze jsou sdruženi v Konferenci katolických biskupů Ruska, jinak se

toto sdružení také nazývá Biskupská konference Ruska. Tato konference byla zřízena

2. března 1999 a plenární zasedání probíhá dvakrát za rok. Předsedou konference je

vždy jeden z biskupů, který tuto funkci vykonává tři roky, ale pouze dvakrát za sebou.

Současným předsedou konference je nynější arcibiskup Paolo Pecci. Toto sdružení se

zabývá řešením aktuálních problémů regionální církve.

Arcibiskupství Matky Boží v Moskvě je vedeno arcibiskupem Paolem Pecci. Pod

správu tohoto arcibiskupství spadá území 2 629 000 čtverečných metrů, kde působí 63

kostelů a 46 pastýřských center. Na území arcibiskupství žije přibližně 200 000 katolíků

latinského obřadu. Biskupství s centrem v Novosibirsku vede biskup Josef Vert. Diecézi

sv. Klementa v Saratově vede biskup Clemens Pickel. K této diecézi přiléhá 53 menších

kostelů a pastýřských center. Diecéze sv. Josefa v Irkutske je vedena biskupem Cyrilem

Klimovičem. Nižším článkem v hierarchii KC v Rusku je Apoštolská nunciatura, která

sídlí ve všech zemích, kde lidé vyznávají katolickou víru. Je to orgán představující

diplomatické zastoupení Svatého stolce v jiných částech země než je jeho původní

místo působení Vatikán. Apoštolská nunciatura byla založena v Rusku v roce 1990 a

sídlí v Moskvě. Od prosince 2009 má nunciatura status Velvyslanectví Vatikánu pro

Ruskou federaci.

Jak už jsme na začátku kapitoly nastínili, hierarchicky nižší vrstvu představují mnišské

řády, které jsou podřízeny různým kongregacím. Jedná se nejenom o mužské, ale také

ženské řády, kterých je nepřeberné množství. Dále také existují nejrůznější katolická

hnutí, která jsou zakládána samotnými věřícími a věnují se nejrůznějším činnostem.

Mívají nejrůznější podobu, existují jako skupiny, asociace, hnutí, komunity či bratrstva.

26

Jako příklad můžeme uvést hnutí „Matky v motlitbě“, „Una Voce Russia“, „Společnost

nejsvatějšího srdce Ježíšova“ aj. (http://catholic-russia.ru)

4 KATOLICKÉ CHRÁMY

V této kapitole se zaměříme na rozmístění a historický vývoj farností a chrámů a jejich

působení na území současného Ruska. Podíváme se blíže na hlavní katolické kostely,

které se nacházejí především v Moskvě a Petrohradě.

V současné době se na území Ruska nachází a funguje přibližně 230 farností, přičemž

čtvrtina z nich nemá k dispozici kostelní budovu. Všechny tyto farnosti jsou podle

svého umístění rozděleny do čtyř diecézí. Tématu diecézí jsme se věnovali výše.

V příloze přikládáme abecední seznam vybraných katolických kostelů a center

sestavený podle oficiálních informací Římskokatolické církve v Rusku.2

Z historického hlediska je za první katolický kostel v Moskvě považován dřevěný

kostel, který byl vybudován na Německém předměstí v roce 1688. Posléze byl

přestaven do kamenné podoby. Další katolický kostel v Moskvě byl vybudován v roce

1706, byl zasvěcen Svaté Trojici a byl kamenný. Bohužel se ani jedna tato stavba do

dnešních dní nedochovala. (Kopylov 2012, s.120-121)

4.1 Nejvýznamější katolické chrámy Moskvy

Chrámy jsou seřazeny chronologicky podle data svého vzniku.

Chrám sv. Ludvíka francouzského 3 (Храм Святово Людовика

Французского)

Francouzi žijící v roce 1789 v Moskvě požádali císařovnu Kateřinu II. o svolení pro

stavbu katolického kostela. Souhlas ke stavbě byl vydán a na ulici Malá Lubljanka

vznikl dřevěný kostel, který byl roku 1791 zasvěcen francouzskému králi Ludvíku IX.

V 19.století byl na místě dříve dřeveného kostela vystavěn kostel kamenný. Stavba

probíhala od roku 1833 do roku 1835. V rámci chrámu existovala dvě gymnázia, a to

mužské gymnázium sv. Filipa Neri a ženské gymnázium sv. Kateřiny s dobročinným

azylem sv. Doroty. V roce 1917 se počet věřících navštěvujících tento chrám pohyboval



27

okolo 2700 farníků. Chrám sv. Ludvíka funguje dodnes a byl dokonce jediným

katolickým chrámem, který byl věřícím přístupný i v době sovětského pronásledování.

V době SSSR zde probíhaly bohoslužby, které byly vedeny pod přísným dohledem

KGB. V roce 1991 byl chrám prohlášen papežem Janem Pavlem II. za apoštolské

centrum pro katolíky latinského obřadu. Chrám pomáhá africkým studentům studujícím

v Moskvě. Především jim pomáhá v případech, kdy své dokumenty ztratili nebo byly

odcizeny a v neposlední řadě je podporuje i finančně. Chrám dále pomáhá různými

způsoby vězněným osobám, lidem bez domova a nemocným dětem. Při chrámu existuje

středisko pomoci pro osoby v těžké životní situaci, kterým zde poskytují nejenom teplé

jídlo, oblečení, ale také psychologické poradenství. (http://bg.ru)

Kostel sv. apoštolů Petra a Pavla (Приход свв. Апп. Петра и Павла)

Kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v letech 1839 a v roce 1845 byl zasvěcen svatým

apoštolům Petrovi a Pavlovi. Kostel je vystavěn ve stylu pozdního moskevského

klasicismu. V druhé polovině 19.století byly ke kostelu přistaveny další budovy,

ve kterých se nachází dům pro seniory a sídlo dobročinné komunity. Stejně jako většina

katolických chrámů i kostel sv. Petra a Pavla byl v době Sovětského svazu uzavřen

a místo původního kostela bylo přestaveno na kino a divadlo. V důsledku dvou

přestaveb ztratila budova původního kostela svoji historicky cennou tvář. V roce 1991

požádal tehdejší apoštolský správce katolíků latinského obřadu Tadeáš Kondrusevič

o navrácení kostela do rukou církve. Před kostelem jsou pořádány mše a modlitební

procesí, duchovní sbírají podpisy na petici za vrácení kostela do rukou církve, ale ani do

dnešních dní kostel nebyl církvi navrácen. V současné době má větší část kostela

v pronájmu „Projektově-konstruktivní a experimentální institut uhelného strojírenství“

(Проекто-конструкторский и экспериментальный институт угольного

машиностроения Гипроуглемаш). Kvůli této neblahé situaci probíhají bohoslužby

v chrámu sv. Ludvíka francouzského v Moskvě. (http://peterpaul.msk.ru)

Katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie 4 (Кафедральный собор

Непорочного зачатия Пресвятой Девы Марии)

Je to hlavní ruský katolický chrám, je považován za centrální chrám arcibiskupství

Matky Boží v Moskvě.


http://bg.ru/

28

V roce 1894 Rada římskokatolické církve požádala moskevského gubernátora

o povolení pro stavbu dalšího katolického kostela v Moskvě. Stavba katedrály

Neposkvrněného početí Panny Marie v Moskvě byla dokončena v roce 1911 a posléze

se tato katedrála stala největším katolickým chrámem země. Finanční prostředky na

postavení katedrály byly vybírány po celém Ruském impériu, značnou část finančních

prostředků věnovala polská komunita a zbylou část ostatní národnosti Ruského impéria.

Celková částka na výstavbu kostela se vyšplhala na 300 tis. rublů ve zlatě. Chrám byl

postaven podle vzoru gotického chrámu ve Westminsteru a hlavního chrámu v Miláně.

Roku 1914 byly do nového chrámu namontovány varhany a k úplnému dokončení

katedrály došlo o tři roky později. V tomto období se v katedrále kromě hlavního oltáře

pro sloužení římskokatolické bohoslužby nacházela i kaple, kde mohli sloužit mše

katolíci byzantského obřadu.

V roce 1919 získala katolická komunita katedrály Neposkvrněného početí Panny Marie

status samostatné farnosti a představeným chrámu se stal otec Michail Cakul.

S nástupem Sovětského svazu, nastaly krušné časy nejen pro katolíky, ale také pro

katedrálu. V roce 1938 byla stejně jako většina katolických chrámů a kostelů uzavřena.

V té době byly zničeny varhany a duchovní chrámu byl zastřelen při kladení odporu

proti rozhodnutí vlády. V procesu konfiskace byl chrám rozdělen na čtyři poschodí

a byla změněna jeho původní podoba.

V roce 1990 byl chrám navrácen do rukou církve, konala se zde první bohoslužba a byla

započata restaurace celého objektu. O devět let později byl chrám slavnostně zasvěcen

státním tajemníkem Vatikánu kardinálem Angelem Sodano a povýšen na úroveň

hlavního chrámu Moskvy. V roce 2002 se duchovní a věřící tohoto chrámu zúčastnili

společné motlitby s papežem Janem Pavlem II. a s katolíky z několika evropských zemí

přes telekomunikační kanál. V roce 2005 byly chrámu podarovány nové varhany

od švýcarského luteránského kostela. Duchovní kostela pro své věřící pravidelně

organizují akce spojené s vírou. V kostele jsou vedeny bohoslužby různých komunit

např. indonéské, filipínské, latinskoamerické aj. Jsou zde pořádány koncerty duchovní

hudby a nejrůznější programy pro děti. V rámci chrámu působí dětské centrum a klub

mládeže „Oratorium dona Bosca“. Pravidelně jsou pro věřící organizovány poutě

do Běloruska, Polska a Itálie. Několikrát do roka se věřící mohou účastnit křížových

cest po okolních ulicích tedy procesí se Svatými dary. V kostele jsou pořádány různé

kurzy např. studium Bible a pohroužení do základů víry, vyučování vedou kvalifikovaní

specialisté především katoličtí duchovní, kteří se věnují převážně práci s mládeží.

29

Pravidelně je pořádán nábor mládeže na přípravu ke křtu, pomazání a dalším svátostem.

Duchovní slouží bohoslužby v různých světových jazycích podle vlastního rozpisu, aby

se mše mohl zúčastnit každý cizinec nebo člověk jiné národnosti. Stejně tak vycházejí

svým věřícím vstříc i s vánočními bohoslužbami v různých jazycích např. polský,

anglický, italský, španělský, německý, arménský a další. (http://ria.ru, http://bg.ru,

www.allo495.ru)

Kostel sv. kněžny Olgy5 ( Церковь святой равноапостольной княгини

Ольги)

V roce 2000 došlo vedení katolické církve v Rusku k závěru, že je potřeba postavit další

katolický kostel v Moskvě, protože se množství katolických věřících zvyšuje. V dnešní

době se kostel rekonstruuje, jelikož vzniká na místě bývalého disko klubu. I v době

rekonstrukce v kostele probíhají bohoslužby. Liturgie jsou konány každý den a v pátek

a neděli i vícekrát za den. Kostel sv. Olgy je jediným katolickým chrámem, který se

nachází na okraji hlavního města, oba předešlé jsou v centru. V chrámu jsou vyhrazeny

místnosti pro alkoholově a drogově závislé osoby a poskytují zde pomoc lidem

jakéhokoliv vyznání. V kostele jsou organizovány dobročinné akce, na kterých se

vybírají léky, oblečení a finanční příspěvky pro potřebné osoby a nemocné. Kostel

sv. Olgy se aktivně podílí na pořádání akcí ve spolupráci s dalšími dvěma katolickými

chrámy v Moskvě. (http://www.diletant.ru)

4.2 Nejvýznamější katolické chrámy v Petrohradě

Největší katolické chrámy Petrohradu jsou seřazeny chronologicky podle data svého

založení. Celkově se v Petrohradě a jeho okolí nachází sedm katolických kostelů, z toho

jeden je uzavřen z důvodu restaurace. Zmíníme se o čtyřech největších.

Chrám sv. Kateřiny Alexandrijské 6 (Собор св. Екатерины

Александрийской)

Už reformátor Petr I. měl v úmyslu postavit na území tehdejšího hlavního města kostely

různých konfesí, aby do nového města přijeli vyznavači jiných náboženství. Kostel byl

postaven v roce 1763 na Něvském prospektu a v roce 1783 byl zasvěcen svaté Kateřině

Alexandrijské, jmenovkyni carevny Kateřiny II. Název kostela je také odvozen od



http://ria.ru/

http://bg.ru/

http://www.allo495.ru/

http://www.diletant.ru/

30

jména patronky Dominikánského řádu působícího v pastýřském centru, které přiléhalo

k farnosti kostela. V rozmezí let 1761 až 1763 stála na území dnešního kostela dočasná

kamenná kaple. Původní plán budovy vypracoval italský architekt Trezini, avšak jeho

plán nebyl realizován a kostel byl postaven pod vedením J.-B. Vallen de la Mothe a od

roku 1779 stavbu vedl Antonio Rinaldi. Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské je jedním

z největších kostelů nacházejících se na území Petrohradu. Interiér kostela byl vyplněn

barevnými vitrážemi, monumentálními malbami a mnoha sochami. Ve 20tých letech 19.

století byl do kostela nainstalován mramorový trůn vyrobený v Itálii, ale hlavní

vzácností kostela jsou originální varhany, které byly vytvořeny v Německu na zakázku.

Kostel byl v minulosti navštěvován několika známými osobnostmi, jakými byli

především Adam Mickiewicz, Honore de Balzac, Alexander Dumas aj. V roce 1938 byl

kostel sv. Kateřiny Alexandrijské uzavřen stejně jako další kostely. Budova kostela byla

přeměněna na skladiště a sídlila zde ředitelství muzeí historie, náboženství a atheismu.

V této době došlo ke zničení interiérové výzdoby, varhan i knihovny. Ve druhé polovině

20. století byla započata restaurace celého objektu s naplánovaným varhanním sálem,

ale všechno bylo v roce 1984 zničeno požárem. O šest let později byl kostel vrácen

katolíkům a od roku 1992 zde opět probíhají pravidelné bohoslužby. Do programu

bohoslužeb jsou zařazeny i mše v různých cizích jazycích. V rámci kostelu funguje

nedělní církevní škola. V roce 2006 byly dokončeny hlavní restaurátorské práce a byli

sem pozváni italští malíři na vytvoření interiérových maleb. (http://www.votpusk.ru)

Kostel sv. Stanislava 7 (Храм святого Станислава)

Kostel sv. Stanislava byl postaven roku 1825 na místě, kde původně stála katolická

kaple. Kostel je postaven v klasicistním stylu podle návrhu architekta Davida

Viscontiho. Finanční prostředky na stavbu kostela poskytl metropolita Станислав

Сестренцевич-Богуш, který se v roce 1784 stal arcibiskupem římskokatolické církve

v Rusku. V roce 1826 byl kostel slavnostně posvěcen samotným arcibiskupem a svůj

název získal podle svatého biskupa a mučedníka Stanislava. Ve 30. letech probíhala

u kostela kampaň, která byla zaměřena proti uzavření kostela. V souvislosti s kampaní

bylo zatčeno 50 občanů a roku 1934 bylo vydáno rozhodnutí o uzavření kostela, jenž

byl uzavřen až o rok později kvůli protestům věřících. Po uzavření kostel sloužil jako

skladiště a dílna, stejně jako většina katolických i pravoslavných kostelů té doby. V roce


http://www.votpusk.ru/

31

1996 byl kostel vrácen církvi a o dva roky později se zde sloužila první mše. Ve stejném

roce byly do chrámu dopraveny ostatky sv. Stanislava z polského města Krakov.

V kostele sv. Stanislava je památeční deska papeže Jana Pavla II., který je v tomto

kostele uctíván. Po té, co byl Jan Pavel II. v roce 2011 vyhlášen blahoslaveným, byl nad

oltář kostela pověšen obraz svatého otce. Každou první středu v měsíci je za Jana Pavla

II. sloužena v kostele sv. Stanislava bohoslužba. V únoru 2013 byly v tomto kostele

vystaveny ostatky (kapky krve) svatého otce stejně tak jako o dva roky dříve v hlavním

katolickém kostele v Moskvě. V současné době jsou zde slouženy mše v ruském

i polském jazyce. (www.citywalls.ru, http://ria.ru)

Kostel sv. Jana Křtitele8 ( Церковь Иоанна Крестителя)

Základní kámen kostela byl položen roku 1825 na místě dřívějšího dřevěného kostela,

který nebyl dostatečně prostorný. O rok později byl kostel zasvěcen biskupem Matějem

Lipským z běloruského Minsku. Kostel je postaven podle plánu architektů Dominico

a Adamiti v klasicistním stylu, ale v letech 1906 až 1908 byla budova rozšířena podle

návrhu architekta S. A. Danini. V roce 1938 byl kostel uzavřen a používán jako

sportovní hala. První bohoslužba po obnovení katolické církve v Rusku se v kostele

konala v roce 1991 na počest polským restaurátorům kostela. Této mše se účastnilo

sedm místních katolíků a od této první mše se počet věřících, navštěvující kostel stále

zvyšuje. O šest let později byla do kostela sv. Jana Křtitele přivezena zázračná socha

Matky Boží Fatimské. V roce 1997 kostel uzavřel dohodu s vedením státního památníku

„Carské Selo“ o společném využívání budovy. Dříve byl v kostele uchováván kovový

kříž s částicemi Božího kříže. V kostele jsou pravidelně každou středu večer konány

hodiny katechizace pro děti i dospělé, kteří se chtějí dozvědět o katolické církvi více.

Kostel sv. Jana Křtitele je jediným kostelem v Petrohradě, kde jsou pravidelně konány

slavnostní křížové cesty. V budově kostela jsou pořádány koncerty klasické a duchovní

hudby. (http://www.votpusk.ru, http://ioannkrestitel.ru/, http://www.catholicspb.ru )

Kostel návštívení Panny Marie 9 ( Костел Посещения Пресвятой Девы

Марии Елизаветы)

Plán kostela byl vypracován v roce 1877 architektem N. L. Benua podle jehož plánu na

stejném místě dříve stála římskokatolická kaple a hřbitov. Kaple byla založena roku



http://www.citywalls.ru/

http://ria.ru/

http://www.votpusk.ru/

http://ioannkrestitel.ru/,%20http:/www.catholicspb.ru

32

1856 a o tři roky později zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1879 byl kostel

znovu zasvěcen a získal nový název. V kostele byly vytvořeny dvě rodinné hrobky a to

rodiny Benua a hrabat Potockých, je zde pochován architekt Benua. Bohoslužby jsou

v kostele slouženy pouze od pátku do neděle na rozdíl od dalších katolických kostelů,

ve kterých probíhají bohoslužby každodenně. Každou první neděli v měsíci je sloužena

mše v němčině. (http://www.citywalls.ru)

http://www.citywalls.ru/

33

5 KATOLICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

Po celém světě fungují vzdělávací instituty, které vychovávají lidi k víře v Boha, a jinak

tomu není ani v Rusku. S přihlédnutím k tomu, že katolíků v Rusku není mnoho, je

situace s katolicky zaměřenými školami a instituty nevalná. V Rusku na rozdíl od jiných

evropských zemí převládají školy, ve kterých se zaměřují na výchovu a přípravu

budoucích duchovních. První katolická škola zaměřená na výuku obyčejných věřících

byla založena v Moskvě mezi lety 1698 a 1699. Byla k dispozici nejenom katolíkům,

ale navštěvovali ji i děti protestantů. Ze začátku svého působení měla velký úspěch

a docházeli tam i představitelé ruských šlechtických rodin jako jsou Golicynovi

a Dolgorucí. (Kopylov 2012, s.121) Současní zájemci o studium na katolické škole

mohou navštěvovat Katolické gymnázium v Tomsku, Francouzkou katolickou školu

v Novosibirsku a jiné menší školy zaměřené tímto směrem.

K nejznámějším a nejvíce navštěvovaným katolickým institutům patří Akademie

katolické teologie sv. Tomáše Akvinského neboli Institut filozofie, teologie a historie

sv. Tomáše v Moskvě a Vyšší mravní seminář „Marie-královna apoštolů“ v Petrohradě.

Dále existuje několik doprovodných menších škol, kde dochází k přípravě budoucích

katolíků a katechumenů. Tyto školy se však už neřadí k vzdělávacím institutům

v pravém slova smyslu, protože převážně působí jako večerní či víkendová škola,

kterou může navštěvovat kdokoliv.

Akademie katolické teologie sv. Tomáše Akvinského – Institut filozifie,

teologie a historie sv. Tomáše 10

( Колледж католической теологии св.

Фомы Аквинского – Институт философии, теологии и истории св.

Фомы)

Tato akademie byla založena v roce 1991 v Moskvě jako nestátní vzdělávací ústav

vyššího specializovaného vzdělání. Později byla akademie překvalifikována

a přejmenována na Institut filosofie, teologie a historie sv. Tomáše. V roce 2006 získal

institut licenci od Ministerstva vzdělání a nauk Ruské federace a s touto licencí má

právo vydávat svým absolventům bakalářské diplomy státního typu. Absolventi

institutu jsou odborníky v oblasti religionistiky. Studenti mohou navštěvovat různé

hodiny, na kterých jsou informováni nejen o katolické církvi, ale také o dalších

10

(viz příloha č. 10)

34

konfesích, jejich vývoji, problémech, o filozofii, psychologii, historii, sociologii víry

apod. Vzdělávání probíhá ve dvou formách, které si studenti mohou vybírat podle svého

uvážení. Je to budˇ večerní nebo víkendová výuka, která trvá 5 let pro získání titulu

bakalář. V přijímacím řízení se hodnotí znalosti z historie, ruského jazyka

a všeobecných znalostí. Institut disponuje vlastními prostory pro výuku, dále

komfortními posluchárnami a moderní materiální a technickou základnou. Studenti mají

k dispozici rozsáhlou knihovnu, která čítá více než 40 000 knih. Od roku 2001 je zde

vydáván čtvrtletní časopis „Точки-Puncta“ - „Body-Puncta“, který se zaměřuje

na řešení náboženských, kulturních a společenských otázek. V rámci institutu funguje

vydavatelství religiózních knih „Bibliotheca Ignatiana“, které za dobu své působnosti

vydalo 54 knih s religiózní tématikou. (Kopylov 2012,s.12,253,254, www.ifti-homas.ru)

Vyšší mravní seminář „Marie – královna apoštolů“ 11

(Высший духовный

семинар «Мариа – Царица Апостолов»)

Institut byl založen v roce 1993 pod záštitou arcibiskupa Tadeáše Kondruseviče.

Ze začátku výuka semináře probíhala v Moskvě v místnostech katolického chrámu

Neposkvrněného početí Panny Marie a o dva roky později byl ústav převeden do

Petrohradu. Prvním rektorem semináře se stal otec Bernardo Antonini. Rektoři semináře

jsou do své funkce jmenováni Konferencí katolických biskupů Ruska. V roce 1999

získal seminář titul Apoštolské „Протонатария“ a otec Bernardo Antonini byl

jmenován vedoucím Komise velkého jubilea při Konferenci katolických biskupů Ruska.

Po jeho jmenování byl za nového rektora semináře zvolen monsignor Antoni Gei. Od

roku 2006 do 2008 byl rektorem semináře arcibiskup Paolo Pecci a nynějším rektorem

je od roku 2008 Pietro Skalini. První rok existence semináře se na výuku zapsalo 18

seminaristů a první rok působení v Petrohradu už bylo seminaristů 50 a 6 pedagogů.

Příprava absolventů na této škole trvá sedm let, kdy jsou dva roky věnovány studiu

filozofických disciplín, čtyři roky výuce teologie a poté se seminaristé seznamují

prakticky s životem v komunitě v některém z kostelů. Od roku 2005 v budovách

semináře sídlí také Škola katolické teologie a duchovnosti, o které se zmíníme níže.

Seminář se stejně jako jiné instituty může pochlubit rozsáhlou knihovnou, která čítá

více než 20 000 exemplářů knih v různých jazycích – rusky, anglicky, latinsky,

německy, francouzsky, italsky, polsky aj. Uchazeči o studium musí splňovat tato

11


http://www.ifti-homas.ru/

35

kritéria: svobodní, bezdětní, musí disponovat dobrým psychickým a fyzickým zdravím,

musí být římskokatolického vyznání a musí mít úplné střední vzdělání.

(http://cathseminary.ru)

Škola katolické teologie a duchovnosti ( Школа Католического

Богословия и Духовности)

Výuka probíhá od roku 2005 v budovách Vyššího mravního semináře „Marie –

královna apoštolů“ v Petrohradě a to každou sobotu od 15-20 hodin. Studium trvá čtyři

roky a je určeno nejen pro katolíky, ale také pro občany, kteří se o katolících chtějí

dozvědět, co nejvíce informací a zařadit se mezi ně. Škola na svých internetových

stránkách předkládá budoucím studentům tyto předměty: Úvod do Starého a Nového

zákona, Historie církve, Historie spasení, Úvod do filozofie, Úvod do pravoslavné

bohoslužby, Východní církve, Základní situace katolické věrouky aj. Uchazeči

o studium musí být starší 18 let a musí mít splněno základní vzdělání.

(http://schola-teologica.narod.ru)

Škola katechumenů při působnosti moskevského Centra katechizace

(Школа катехизаторов при Московском Центре катехизации)

Kurzy trvají čtyři roky a vyučování se koná každý třetí víkend v měsíci od září

do června. Absolventi získají osvědčení o ukončení Školy katechizace. Studenti

navštěvují vyučování věnované například Bibli, základům víry, historii víry, církve

a katechizace, hudbě bohoslužbě, svátosti apod.

Škola katechumenů při spolupráci s Centrem katechizace v Petrohradě

(Школа катехизаторов при Санкт-Петербургском Центре

катехизации)

Žáci navštěvují vyučování Školy katolické bohoslužby a teologie v Petrohradě.

Škola Bible otce Bernarda Antonini (Школа Библии имени о. Бернардо

Антонини)

Výuka probíhá každou sobotu v prostorách chrámu Neposkvrněného početí Panny

Marie v Moskvě.

http://cathseminary.ru/

36

6 KATOLICKÉ ORGANIZACE

6.1 Historie katolických organizací na území Ruska

V rámci každé církve existují organizace, které působí v jejím duchu, pomáhají

potřebným lidem apod. Stejně je tomu i v rámci KC v Ruské federaci.

Při pohledu do minulosti zjistíme, že mezi první organizace působící na území SSSR

patřil Červený Kříž, jenž byl v té době veden E. Peškovou. Tato organizace poskytovala

aktivní podporu pronásledovaným katolíkům. Od roku 1937 byla jakákoliv činnost

katolických charitativních organizací na území SSSR zakázána. (Kopylov 2012, s.218)

V roce 1991 začala v Rusku působit pobočka charitativní a humanitární katolické

organizace Caritas, díky které se v roce 1992 dostalo přibližně 100 tisíc

balíků humanitární pomoci k obyvatelům Moskvy a Petrohradu. O rok později Maltézská

pomoc otevřela v Petrohradě dobročinnou jídelnu a Sestry kongregace Svatá rodina

v Moskvě založily dětské centrum. Katolická církev aktivně poskytovala pomoc

potřebným lidem ve většině regionů Ruska. V Novosibirsku katolíci založili dětský

domov pro osiřelé děti s názvem „Domov sv. Mikuláše“. Od té doby až doposud domov

funguje a byl rozšířen o bezplatnou jídelnu pro nemajetné občany. (Kopylov 2012, s.252-

253)

6.2 Organizace působící v duchu katolické víry v současnosti

V této kapitole se budeme věnovat především organizacím, které existují pouze v Rusku,

protože mezinárodní organizace působí v podobném duchu po celém světě. Soustředíme

se na čtyři nejznámější organizace, které sama KC Ruska uvádí na svých oficiálních

webových stránkách. Organizace jsou seřazeny chronologicky podle data jejich založení.

Všeruské veřejné hnutí „ Katolický odkaz“ 12

(Общероссийское общественное

движение «Католическое наследие»)

Hnutí vzniklo v roce 1998 za účelem upevnění a podpory záchrany a rozvoje katolických

křesťanských hodnot. „Katolický odkaz“ pomáhá Římskokatolické církvi a katolíkům

z celého světa žijícím v Ruské federaci. Pomáhá jim chránit svá práva a zákonné zájmy.

Toto hnutí spolupracuje nejenom s oficiálními orgány státní moci, ale také se

12


37

společenskými organizacemi. Katolický odkaz také zaujímá důležitou roli ve spolupráci

katolické a pravoslavné církve. (www.catholics.ru)

Kulturní centrum „Ochranná brána“13

(Культурный центр

«Покровительские ворота»)

V roce 2000 bylo v Moskvě založeno Kulturně-osvětové centrum „Покровские ворота“

„Ochranná brána“. Spoluzakladatelem této instituce byla především katolická charitativní

organizace Caritas, italský katolická nadace „Křesťanské Rusko“ a „Křesťanské

vzdělávací centrum sv. Cyrila a Metoděje“ se sídlem v Minsku. Působí ve všech

regionech, kde je ruština státním jazykem, respektive kde se ruština používá jako jazyk

kultury. V „Ochranné bráně“ věnují mimořádnou pozornost ekumenickému přátelství

mezi katolíky a pravoslavnými. Nejde jim o teoretický a diplomatický dialog mezi

církvemi, cílem této organizace je přátelská spolupráce obou církví. Organizují umělecké

a společenské projekty, jejichž úkolem je oživení a rozšíření křesťanské kultury. Centrum

je finančně nezávislé, své projekty si financuje samo a není podřízeno žádné světské ani

náboženské organizaci. Věnuje se mnohým činnostem, mezi které patří konání výstav,

seminářů, prezentací, vydávání knih s duchovní tématikou, rozšiřování této četby mezi

obyvatelstvo, pořádání koncertů a jiných společenských akcí založených na duchovním

základu. (www.dbiblio.org)

Charitativní nadace „Umění dobra“14

(Благотворительный фонд

«Искусство добра»)

Nadace „Umění dobra“ byla založena v prosinci 2001. Jejímu založení však předcházela

dlouhodobá snaha Valentiny Novokovské, která se zajímala o gregoriánský chorál.

Valentina Novokovská nejdříve působila ve Varšavě. Později začala organizovat

koncerty duchovní hudby také v Rusku, nejdříve v kostele sv. Ludvíka francouzského

v Moskvě a posléze i v katedrále Neposkvrněného početí Panny Marie také v Moskvě.

Koncerty si získaly velkou popularitu a staly se pravidelnými kulturními akcemi.

Dobročinná nadace je nezávislá a nekomerční společenská organizace. Cílem nadace je

popularizovat duchovní hudbu, podporovat mladé muzikanty a kapely, podílet se na

vzdělávání učitelů a muzikologů. V rámci nadace jsou každoročně pořádány stovky

koncertů duchovní hudby, které navštěvuje odhadem 30 tisíc lidí. Nadace „Umění dobra“

13

(viz příloha č. 13) 14


http://www.dbiblio.org/

38

pořádá nejenom koncerty, ale také výstavy. Spolupracuje s různými organizacemi,

filharmoniemi a koncertními sály po celém Rusku. Mezi koncertní sály a kostely, které

spolupracují s tímto fondem, patří katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie,

Moskevský mezinárodní Dům hudby, Koncertní sál Mariinského divadla v Petrohradě,

katedrála v Kaliningradu a Evangelicko-luteránský chrám v Moskvě. Nadace „Umění

dobra“ získal exkluzivní právo na pořádání světských akcí na půdě katolických kostelů.

Na všechny akce pořádané touto nadací mají vstup zdarma nejenom váleční veteráni, ale

také děti z dětských domovů a lidé s postižením. Při nadaci existují kluby podporující

různé projekty jako příklad můžeme uvést „Клуб друзей органа“ – „Klub přátel

varhan“. Klub pořádá nejrůznější projekty, jako je výuka hry na varhany, každoročně

koná mezinárodní festival soutěže mladých varhaníků, provádí kurz západoevropské

duchovní hudby aj. Projekty jsou pořádány nejen pro mládež a dospělé, ale také pro děti.

Jsou zaměřeny především na hru na varhany a zpěv v chórech. (www.artbene.ru)

Katolické informačně-osvětové centrum „Militia Dei“ 15

(Католический

информационно- просветительский центр « Militia Dei»)

V roce 1993 se čtyři studenti Státní pedagogické univerzity v Petrohradě dohodli

a společně podepsali program nového hnutí „Militia Dei“. Členové chodili po městě

a strhávali ze stěn domů upoutávky na různé sekty a podobné organizace. Snažili se

lidem na ulici vysvětlit nebezpečnost podobných spolků. Postupem času se hnutí začalo

rozvíjet v katolickém duchu, členové se věnovali Bibli a katolické víře. Od roku 1997

hnutí spolupracuje s rozhlasovým vysíláním Rádio „Marie“, kde má své pravidelné

pořady. V roce 2001 arcibiskup Tadeáš Kondrusevič požehnal tomuto hnutí a prohlásil

ho za katolickou organizaci. Oficiálně byl také členům hnutí přidělen církevní asistent.

Od roku 2002 začalo hnutí fungovat jako informační centrum, jehož hlavním cílem je

objasnění pozic tradičního křesťanství a prevence proti zavlečení mládeže do sekt.

Centrum se věnuje nábožensko-osvětové činnosti. Občané mají možnost telefonicky si

sjednat konzultaci ohledně svých dotazů o katolické církvi, dalších konfesích či sektách

apod. V roce 2008 podle rozhodnutí Rady komunity „Militia Dei“ byl status centra

změněn na Petrohradské katolické informačně-osvětové centrum. Centrum vydává knihy

a brožury s katolickou tématikou, členové centra navštěvují školy a univerzity, kde ve

svých přednáškách varují před působením sekt. (www.militia-dei.spb.ru)

15


http://www.artbene.ru/

http://www.militia-dei.spb.ru/

39

7 KATOLICKÝ TISK

Ze všeobecného hlediska je tisk nástroj napomáhající informovanosti obyvatelstva či

zájmové skupiny v různých oblastech včetně problematiky víry. Tisk má především

hmotnou, tedy papírovou podobu, ale v dnešní době je stále rozvinutější

a rozpracovanější i internetová podoba tisku. Existují také časopisy, které mají pouze

papírovou podobu. Z ruských katolických časopisů, které vycházejí pouze papírově,

můžeme jmenovat časopis „Дом Непорочного Сердца“ - „Domov neposkvrněného

srdce“16

, který vydává katolické vydavatelství „Белый камень“. Na území Ruské

federace vychází několik katolických časopisů a novin, které jsou vydávány pod záštitou

nějaké instituce. Jejich největším problémem je jejich nedostupnost v běžné distribuční

síti. Na ruském území vznikla většina časopisů týkajících se katolické církve

v novodobější historii, a to především po rozpadu SSSR.

Jedním z časopisů, který vycházel v době Sovětského svazu, byl časopis „Слово

Истины “ – „Slovo pravdy“. Tento časopis začal být vydáván v rámci první katolické

církve východního obřadu v Petrohradě v roce 1912. (Kopylov 2012, s.227)

7.1 Nejrozšířenější katolická periodika

7.1.1 Papírová podoba

K nejrozšířenějšímu časopisu, který má pouze papírovou podobu, patří katolický časopis

„Радуга“ neboli „Duha“17

. Svůj název dostal podle příběhu z Bible, kdy Noe po potopě

světa přinesl Bohu oběť. Jako důkaz harmonie mezi Bohem a člověkem a člověkem

a přírodou se na obloze objevila duha.

Časopis „Радуга“ je vydáván od roku 2002 v Petrohradě. Předností tohoto časopisu je

především to, že se každé vydání věnuje aktuálnímu tématu. Jako příklad můžeme uvést

Evangelium, Bible, Virtuální svět aj. Na témata je nahlíženo z více úhlů pohledu nejenom

z teologického, duchovního, ale také praktického.

Časopis se skládá ze tří částí. První část je vzdělávací, nalezneme v ní teoretické

a informativní články z oblasti filozofie, teologie, psychologie a etiky. Tato rubrika se

nazývá „Отплыви на глубину“ – „Odpluj do hloubky“ a většinou má rozsah deseti stran.

Příklady témat, která se vyskytla v minulých vydáních této rubriky: Evangelizace-

nedílná část církve, Otázka Filioque, Inkvizice, Celibát aj. Druhou částí je duchovní

16


(viz příloha č.17)

40

společenské uspořádání, které se zaměřuje na hloubání, meditaci a duchovno. Rubrika se

nazývá „У истока“ – „U pramene„ a většinou je osmistránková. Příklady článků této

rubriky: Boží milosrdenství, O pokání a modlitbě, Chápání krize ve Starém zákoně aj.

Třetí částí je praktická pomoc, která je obsažena ve čtyřech rubrikách. Každá jednotlivá

rubrika má svůj název a věnuje se různým tématům. První rubrikou je „Мастерская“ –

„Dílna, pracovna“, v této rubrice můžeme najít praktické materiály a metody, které jsou

potřebné právě v té době, kdy je časopis publikován. Témata této rubriky: Psychologické

zvládnutí krize, Konflikt v rodině a jeho řešení, Čtyři kroky ke smíření, O pokání aj.

Další rubrikou je „Хлопотные вопросы“ - „ Namáhavé otázky“. V této rubrice autoři

odpovídají na nelehké dotazy svých čtenářů. V minulých vydáních této rubriky se autoři

věnovali této problematice: Pastýřský dialog ve svátosti smíření, Křesťanské poslání

očima psychologa, Láska Kristova srdce aj. Třetí rubrikou z praktického zaměření

časopisu je rubrika s názvem „Всего понемногу“ – „Všeho po troškách“. Tato rubrika se

věnuje obsahu mezinárodních kongresů o katechizaci, novým knihám, filmům

a hudebním tendencím. Publikovaná témata této rubriky: Ženatý duchovní, Pozvání

k celibátu, O filmu „Poutník“, O knize K. Ostrovké „O hledání hodnot“ aj. Poslední

rubrikou je „Литургия“ - „Liturgie“ , již jsou v časopise věnovány čtyři strany. Mezi

témata této rubriky patří: Druhý Vatikánský sněm a liturgika, Očekávání spásy v adventní

a vánoční bohoslužbě, Eucharistie – škola dialogu a smíření aj. Cena jednoho vydání je

55 rublů, roční předplatné 200 rublů a k tomu rozeslání po Rusku za 100 rublů, do

zahraničí 200 rublů. Časopis je vydáván ve velikosti A5 a vychází čtyřikrát do roka,

přičemž dvakrát za rok jsou k běžnému vydání přidávány barevné záložky. Tento časopis

je velice těžké, mnohdy až nemožné sehnat na stáncích. Lze ho zakoupit pouze

v katechizačních centrech větších kostelů. (http://katechein.ru)

7.1.2 Internetová podoba

Nejrozšířenějším časopisem nebo spíše novinami, které jsou k dispozici na internetu,

patří „Сибирская католическая газета“ neboli „Sibiřské katolické noviny“.

Na začátku svého působení vycházely časopisecky, a to od roku 1995, a od 2009 mají

i internetovou podobu. Tyto noviny jsou připravovány tiskovou službou

římskokatolického arcibiskupství v Novosibirsku. Mezi rubriky těchto novin patří Slova

pastýře, Novinky, Církev, Fotogalerie, Video, Články a Krátce. „Sibiřské katolické

noviny“ jsou věnovány čtenářům z nejširších vrstev obyvatelstva a různým skupinám

http://katechein.ru/

41

farníků. V článcích se čtenáři mohou dočíst fakta a informace o stavu KC ve světě, ale

také v Rusku, o duchovních, kteří pracují v arcibiskupství, o činnosti církevních

organizací aj. V novinách jsou k dispozici i články pro děti a mládež, příkladem mohou

být rubriky: „Молодежный угол’ОК“ – „Mladý koutek“ a „Детская площадка“ -

„Dětské hřiště“. Čtenáři mají možnost posílat své dotazy do redakce novin nejenom

v písemné, ale také v elektronické podobě. Většina žurnalistů těchto novin jsou lidé žijící

a pracující v Rusku z převážné většiny jsou to kněží, duchovní pracovníci a věřící farníci.

(http://sibcatholic.ru)

7.2 Tisk vydávaný katolickými institucemi

Existuje několik málo katolických časopisů, které jsou vydávány pod záštitou katolických

organizací, škol a mnišských řádů. V rámci každého kostela či farnosti je vydáván

časopis pro věřící navštěvující tento kostel nebo pro katolickou mládež. V převážné

většině i každá jiná katolická instituce jako je například škola si v rámci svého působení

vydává svůj katolický školní časopis. O těchto časopisech je velmi těžké získat

informace, protože mají v převážné většině pouze papírovou podobu.

V rámci Vyššího mravního semináře „Marie – královna apoštolů“ v Petrohradě existuje

Institut sv. Jana, který vydává katolický časopis „Folia petropolitana“. Autoři tohoto

časopisu se ve svých rubrikách věnují filozofickým a teologickým otázkám, Bibli

a historii církve. Velký důraz je v tomto časopise kladen na památku otce Bernarda

Antonini, který byl zakladatelem a prvním rektorem Vyššího mravního semináře „Marie

– královna apoštolů“. Jeden výtisk časopisu se prodává za 300 rublů a v papírové podobě

je k dostání v Moskvě, Petrohradu a Novosibirsku v hlavních kostelech katolické církve.

(www.cathseminary.ru)

Stejně tak je v rámci Vyšší mravní seminář- „Marie- královna apoštolů“ v Petrohradě

vydáván katolický časopis s názvem „Призвание“ – „Poslání“. Každé vydání je

věnované jednomu tématu, které je rozebráno ze všech úhlů pohledu. Mezi minulá témata

otištěná v tomto časopisu patří: Apoštolství, Bohoslužba, Modlitba, Poslání biskupa aj.

Časopis má nejenom papírovou, ale také internetovou podobu. Zájemci si ho mohou

přečíst na webových stránkách institutu. V papírové podobě je časopis k dispozici

v kostele sv. Kateřiny Alexandrijské v Petrohradě a nebo si zájemci mohou emailem

objednat dodávku časopisu až domů. (www.zhurnal-prizvanie.narod.ru)

http://www.zhurnal-prizvanie.narod.ru/

42

Řád Františkánů vydává každé čtvrtletí časopis „Брат солнце“ – „Bratr slunce“. Tento

časopis se věnuje především tématu františkánské duchovnosti, Františkánům v Rusku

a ve světě a problémům církve a společnosti. Vychází nejenom v papírové podobě,

zájemci si ho mohou přečíst i v elektronické podobě a to od roku 2005.

Řád Salesiánů vydává časopis „Святая радость“ – „Svatá radost“. Tento časopis je

věnován mládeži. (www.cathmos.ru)

http://www.cathmos.ru/

43

8 ŘECKOKATOLICKÁ CÍRKEV

Řeckokatolická církev stejně jako církev římskokatolická a pravoslavná jsou církve

křesťanské. Katolíci byzantského obřadu, jak jsou vyznavači řeckokatolické víry také

nazýváni, se odštěpili od pravoslavné církve a přidali se k Římu. Řeckokatolická církev

zachovává byzantský obřad, který je shodný s obřadem pravoslavné církve, ale ve

věrouce se shoduje s církví katolickou. Stejně jako římskokatolická tak i řeckokatolická

církev uznává za hlavu církve římského papeže a souhlasí s dogmaty katolické církve.

Řeckokatolická církev má vlastní organizační strukturu a právní předpisy.

(http://www.katolik.cz) Sama PC považuje řeckokatolíky za odpadlíky pravoslavné

církve. Bohoslužby byzantského obřadu jsou slouženy především v starořečtině, církevní

slovanštině, ale také v národních jazycích. Stejně jako PC také řeckokatolická používá při

eucharistii kvašený chléb na rozdíl od KC, která používá chléb nekvašený. Po vzoru

pravoslavných duchovních mohou i kněží sloužící v řeckokatolické církvi uzavírat sňatky

a ve většině případů dodržují juliánský kalendář.

V současnosti je řeckokatolická církev nejrozšířenější v zemích bývalého sovětského

svazu, jako jsou Ukrajina či Bělorusko, ale v samotném Rusku se vyskytuje velmi zřídka.

Ve zmíněných dvou státech existuje několik chrámů a několik desítek tisíc lidí vyznává

řeckokatolickou církev.

8.1 Minulost

Řeckokatolická církev se plně začala vyvíjet v souvislosti s Brestskou unií a to především

na území Ukrajiny a Polska. První legální řeckokatolické komunity vznikají v roce 1905

po přijetí carského nařízení o tolerantnosti ke konfesím. Ukrajinský metropolita

řeckokatolické církve Andrej Šeptickij zřídil z moci jemu dané papežem Piem X. v roce

1917 exarchát ruské řeckokatolické církve. Prvním exarchou ruské řeckokatolické církve

byl jmenován Leonid Fedorov. V této době se na ruském území nacházelo přibližně 2000

věřících a deset duchovních řeckokatolické církve. V roce 1921 byl exarchát uznán

papežem za platný. V době sovětského svazu nastala stejně jako pro další církve doba

pronásledování věřících a uzavírání chrámů. Leonid Fedorov byl v roce 1923 uvězněn

a po svém osvobození v roce 1935 zemřel. V 30tých letech bylo na území Ruska mnoho

věřících, vyznávajících řeckokatolickou církev. Jako nástupce Fedorova byl zvolen bratr

Andreje Šeptického Cyril, který byl jmenován exarchou v roce 1939. O dva roky později

http://www.katolik.cz/

44

byl exarchát oddělen od ukrajinského a byl podřízen přímo papeži. Po smrti Cyrila

Šeptického, který zemřel v sovětském vězení, byla řeckokatolická církev na ruském

území zcela zničena. Její působení pokračovalo za hranicemi Ruska. Na konci 90tých let

začala snaha o obnovení řeckokatolické církve v Rusku. V roce 2004 byl biskup Josef

Vert jmenován zastáncem všech katolíků byzantského obřadu žijících na území Ruské

federace. ( http://www.catholic.ru)

8.2 Současnost

V roce 2008 existovalo na území Ruska přibližně šest komunit katolíků byzantského

obřadu, přičemž na celém světě jich bylo 20 a i dnešní ruské řeckokatolické komunity

nejsou příliš početné. V současné době se na území celého Ruska nachází pouze tři

plnohodnotné chrámy řeckokatolické církve a podle slov A.N. Kopylovova je věřících

ještě méně. Jako příklad uveďme fakt, že v hlavním chrámu katolické církve v Moskvě

v chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie, jsou bohoslužby pro katolíky

byzantského obřadu pořádány jednou měsíčně. V dnešní době si většina věřících, kteří se

rozhodnou přejít z pravoslavné církve ke katolictví, vybírá latinský obřad před

byzantským. Řeckokatolické chrámy působící na území dnešního Ruska jsou pouze tři:

Приход Св. апостолов Петра и Андрея, Приход свщмч. Игнатия Богоносца

a Приход во имя свв. Кирилла и Мефодия. První dva řeckokatolické chrámy se

nachází v Moskvě a třetí ve městě Sargatskoe - Саргатское.

(http://www.hierarchy.religare.ru)

8.3 Uniatismus

Uniatismus je označení pro existenci východních církví, které si ponechávají byzantský

obřad, ale uznávají dogmata a prvenství papeže jako katolíci. Uniatismus je proud

východních církví, které se spojily s římskokatolickou církví a souhlasí s dogmaty, která

pravoslavná církev odmítá. Slovo uniaté vzniklo původně z latinského slova „unus“ –

„jeden“ a později z ruského slova «уния» tedy „jednota“. V souvislosti s Florentskou

a Brestskou unií, kde se začala formovat řeckokatolická církev, jsou výrazem „uniaté“

označováni vyznavači řeckokatolické církve. Zpočátku toto označení používali

pravoslavní, kteří nepřijímali a ohrazovali se proti spolčení řeckokatolíků s KC, protože

jejich spolčení chápou jako ránu do zad mateřské církvi Východu. Pro pravoslavné věřící

http://www.catholic.ru/

http://www.hierarchy.religare.ru/

45

je označení „uniaté“ nadávkou, protože jsou přesvědčeni o tom, že odloučením od

pravoslavné církve ji zbavili moci. Uniatismus je druh sjednocovacího modelu, kterým

se římskokatolická církev snaží znovu spojit s odloučenými východními křesťanskými

církvemi. ( http://www.iencyklopedie.cz, http://katolikrevue.ath.cx)

Uniatismus je také jednou z příčin, proč zatím nebylo dosaženo ekumenického dialogu

mezi katolíky a pravoslavnými. Pozice obou církví je v tomto směru nelehká. PC jak

jsme výše naznačili chápe řeckokatolickou církev jako odpadlíka naopak římskokatolická

církev nemůže existenci této církve ignorovat. Do budoucna rozhodně není modelem

ekumenického dialogu přestup pravoslavných k římskokatolické církvi – uniatismus.

http://www.iencyklopedie.cz/

http://katolikrevue.ath.cx/

46

9 SROVNÁNÍ VŠECH NÁBOŽENSTVÍ NA RUSKÉM ÚZEMÍ

Ruská federace je největší zemí světa, která zahrnuje velkou část východní Evropy

a téměř celou severní Asii. Vzhledem k tomuto faktu patří Rusko mezi

mnohonárodnostní země a stejně tak je různorodá i škála konfesí, která je obyvateli

Ruské federace vyznávána. Rusko je světský stát, který je odloučen od církve a církev

nemá právo zasahovat do činnosti státu či naopak. V souvislosti s tím není možné získat

přesné informace o počtu věřících, kteří vyznávají různé konfese, protože by to bylo

v rozporu s Ústavou Ruské federace. K dispozici jsou pouze odhady a poznatky získané

při dotazování obyvatel v nejrůznějších výzkumech.

Rusko je země nejrůznějších náboženství přes křesťanství, islám, buddhismus až

po židovství. Nejpočetnější skupina ruských obyvatel vyznává pravoslaví, které vzývá

podle některých informací až 80 mil. obyvatel. Další část obyvatel vyznává katolictví

nejenom latinský, ale také byzantský obřad. Druhou nejpočetnější skupinu tvoří zastánci

islámu, který podle odhadů vyznává až 13 mil. lidí. Ve východní části Ruska je rozšířen

také buddhismus. (http://www.un.int) V červenci 2007 provedlo Analytické centrum

Jiřího Levady (Аналитический Центр Юрия Левады - Левада-Центр) výzkum, ve

kterém se dotazovali 2011 Rusů na jejich vyznání, na pravidelnost v navštěvování

chrámů apod. V příloze přikládáme tabulku s výsledky výzkumu tohoto centra.

(http://www.polit.ru )18

V přílohách přikládáme grafy vytvořené podle údajů

o vyznávaných konfesích, které jsme získali na různých ruských internetových

stránkách.19

18


(viz příloha č. 19, č.20)

http://www.un.int/

http://www.polit.ru/

47

ZÁVĚR

Jak již bylo v úvodu naznačeno, cílem práce bylo osvětlit a přiblížit situaci KC nejenom

v dnešním Rusku, ale také její historický vývoj. V práci jsem také chtěla poukázat na

rozšířenost katolické církve i v zemích jako je Rusko, kde po celá staletí vévodila jedna

monopolní církev.

Úvodní kapitolu s všeobecnými informacemi o katolické církvi a také o její historii jsem

čerpala ve větší části z knižních zdrojů, které byly dostupné v místních knihovnách,

a z ruské knihy A. N. Kopylova „Католическая Церковь в России (конец IХ – начало

XXI вв.). Autor knihy mi poskytl cenné rady, komentáře a odpovědi na dotazník, který

přikládám v příloze. Dotazník se týká přestupu Alexandra Kopylova z pravoslaví ke

katolictví, jeho důvodů a upřesnění. Dotazník přikládám pro představu, proč někteří

etničtí Rusové přecházejí ze své tradiční víry na jinou.

Informace k dalším kapitolám jsem ve většině případů hledala na oficiálních

internetových stránkách organizací, chrámů, vzdělávacích institucí i samotné katolické

církve v Rusku, protože na žádném jiném místě tyto informace nejsou k dispozici.

Ve třetí kapitole se zabývám tématem ruských katolíků. V této kapitole také uvádím

počty katolíků žijících na území Ruska v minulosti i současnosti. Počet lidí vyznávajících

v dnešní době katolickou víru je těžko zjistitelný, protože neexistují žádné oficiální

statistiky s touto informací. Při své práci jsem zjistila, že údaje o počtu věřících se značně

liší. Jiné informace uvádí Vatikán a jiné počty udávají samotní duchovní ruské KC. Třetí

kapitola se dále věnuje významným osobnostem KC v Rusku, které se podíleli na jejím

rozvoji. V neposlední řadě je kapitola věnována struktuře KC, která je v Rusku rozdělena

na čtyři diecéze. Další kapitola se zabývá katolickými kostely, jejich rozmístěním

a historickým vývojem. Na ruském území se vyskytuje 230 katolických chrámů a několik

pastýřských center, která bohužel nemají k dispozici své vlastní prostory, proto je část

kapitoly věnována katolickým kostelům dvou hlavních měst Ruska a tedy Moskvě

a Petrohradu. V případě Moskvy jsem popsala všechny čtyři katolické chrámy, ale

v případě Petrohradu, kde i v okolí města existují katolické kostely, jsem ze sedmi

existujících popsala pouze čtyři. Pátá kapitola se věnuje katolickému vzdělávání, protože

jeho postavení v Rusku je odlišné od ostatních evropských zemí. Na ruském území

existují pouze tři katolické školy pro vzdělávání dětí v katolickém duchu. Většina

vzdělávacích institucí je zaměřena na vzdělávání budoucích duchovních, knězů

a katechizaci obyvatel. V šesté kapitole jsem rozpracovala téma katolických organizací

48

a hnutí. Jde především o charitativní organizace, které pomáhají potřebným lidem,

zaměřují se na kulturní rozvoj věřících, pro které pořádají různé kulturní či poznávací

akce, jakými jsou například výuka hry na varhany, čtení Bible, koncerty duchovní hudby

v katolických chrámech aj. Další kapitola osvětluje téma katolického tisku, který

napomáhá k rozšíření víry a porozumění náboženských otázek. Katolická periodika

nejsou moc rozšířená na novinových stáncích, zájemci si je mohou zakoupit

v katolických chrámech, školách či si je objednat na dobírku domů. Většina periodik je

vydávána vzdělávacími institucemi a chrámy. Osmá kapitola se týká postavení

řeckokatolické církve v současném Rusku. Tato církev je rozšířenější ve státech bývalého

Sovětského svazu, a to především na Ukrajině a v Bělorusku. Na území dnešního Ruska

se nacházejí pouze tři chrámy pro věřící vyznávající tuto víru, proto se tomuto tématu

věnuji jen okrajově stejně jako uniatismu. Poslední završující kapitola se zabývá shrnutím

informací o nejvíce vyznávaných konfesích Ruska. Tyto informace nejsou podloženy

žádnými věrohodnými statistikami, a proto se v mnoha případech odlišují. Mezi

nejrozšířenější náboženství v Rusku stále v první řadě patří pravoslaví, které vzývá větší

část obyvatel. KC podle nejvlídnějších předpokladů vyznává asi jedna deseti obyvatel

Moskvy. Pro naši představu je to velmi malé množství, ale ve srovnání s tím, že v dobách

minulých měla pravoslavná církev monopolní postavení, je to posun kupředu.

V přílohách přikládám seznam vybraných katolických kostelů a center, obrázky kostelů

a v neposlední řadě také glosář s katolickou tématikou pro lepší orientaci.

Dospěla jsem k závěru, že Rusko není výhradně pravoslavná země, jak jsem se vždy

domnívala a jak mě k tomu většina knih vedla. Pravoslavná církev je sice ještě zdaleka

nejrozšířenější, ale už se nejedná o zmíněný monopol. V počtu věřících je na druhém

místě po pravoslavné církvi islám, především díky republikám jako je Tádžikistán

či Uzbekistán. K dalším vyznávaným konfesím patří protestantismus, buddhismus

či starověrství. Jak jsem v práci nastínila, v Rusku existuje několik desítek katolických

kostelů a také škol. Jsou zde vydávána katolická periodika a na pomoc potřebným lidem

se specializují organizace a hnutí působící v katolickém duchu.

Při své práci jsem se ujistila i o tom, že se obě znepřátelené církve pravoslavná

i katolická snaží o vzájemnou, sice jen částečnou spolupráci.

49

РЕЗЮМЕ

Целью моей дипломной работы является рассмотрение положения католической

церкви на территории современной России, описание истории католической

церкви, описание ситуации существования католических храмов и

образовательных институтов в современной Российской Федерации. Главной своей

задачей я ставлю - показать положение современных русских католиков живущих в

России: рассказать какие храмы они посещают, какие католические журналы они

имеют в своём распоряжении, и где могут посещать занятия по катехизации. Также

главной моей задачей является убедить читателей моей работы в том, что Россия не

только православная страна. Показать читателям, что православная церковь уже не

имеет религиозную монополию в современной России. Дополнительной задачей

является глоссарий по теме католической церкви. В настоящей работе сделан

анализ доступных материалов на чешском и русском языках, информации из

книжных ресурсов и прежде всего из Интернета с официальных сайтов русской

католической церкви, католических храмов и проч.

Работа состоит из восьми глав, и каждая из них имеет свою тему.

Римско-католическая церковь самая распространенная в мире религия, не только в

связи с численностью своих верующих, но и в соответствии с территорией своего

охвата. Католическая и православная церкви имеют единые корни. Их объединяет

1000 лет общей истории. Католики верят в то, что наш мир был создан Богом,

который существует в трех единицах. Это Бог Отец, Сын и Святой Дух. Для

католиков физическая смерть не является концом их человеческой жизни.

Между католической и православной церквами существуют различия в

вероучении, культе и организации церкви. Православные не признают власть Папы

Римского. Отличие между обеими церквами в вопросе догматов является прежде

всего отличие в понимании того, что Святой Дух происходит от Бога Отца, но

католики говорят, что Святой Дух исходит от Отца и Сына. В православной церкви

не существует догмат о чистилище, как в католической церкви.

Вторая глава описывает историю католической веры на территории России. На

территорию России пришло христианство в связи с князем Владимиром, который в

988 году дал приказ крестить жителей России в реке Днепр. Однако в 1054 году

случился раскол между православной и католической церковью, и в это время

начинает отчуждение обеих сторон. В истории обеих церквей состоялось семь

50

общих вселенских соборов, на которых было принято много важных решений. В

разные периоды своей истории Россия была оторвана от католической церкви, как

например во времена, последующие за Смутой. Первые переходы русских граждан

в католическую церковь произошли во время царствования царя Алексея

Михайловича. Первым царем имеющим хорошие отношения к другим религиям не

только к православной церкви, был царь Петр I. В 1905 году император Николай II

подписал указ об укреплении начал веротерпимости, позволивший гражданам

России свободно переходить из православной церкви в другие религии. Во время

СССР наступает тяжёлый период для католиков. Большинство католических

храмов было закрыто и существовали только два храма в Москве и Ленинграде. В

1991 году была провозглашена свобода совести и вероисповедания.

Темой третьего раздела являются русские католики. В прошлом большинство

католиков живущих в России, были поляки, итальянцы и немцы. Количество

русских католиков постоянно увеличилось в России например в 1691 году было

только 40 католиков, но в 1850 году принадлежало к католиком в Петербурге уже

27 590 людей, из которых было 16 430 русских крепостных. В современной России

не существуют точной статистики о количестве верующих разных религий. По

данным католических священников в России с 200 до 600 тысяч католических

верующих, но интернет-сайт «Catholic-hierarchy» показывает, что количество

католиков является приблизительно 785 тысяч. Официальные данные, которые

предоставлены Ватиканом говорят об одном миллионе католиков в России. Эта

глава рассказывает также о наиболее значимых лицах современной католической

церкви: ныне покойный о. Бернардо Антонини, который открыл в России первую

католическую духовную семинарию, о. Тадеуш Кондрусевич — первый

католический Архиепископ в современной исвтории России, о. Паоло Пецци —

преемник о. Тадеуша на архиепископской кафедре. В России существуют четыре

епархии, центры которых находятся, соответственно: в Москве, Новосибирске,

Саратове и Иркутске. Епископы этих епархий объединены в Конференцию

католических епископов России. Самая главная епархия в России - это

Архиепархия Божией Матери в Москве. К ней принадлежат 63 храма и 46

пастырских центра.

Четвертый раздел моей работы посвящён католическим храмам, которые

расположены на территории Российской Федерации. Сейчас существуют на

территории России 230 католических приходов, но к сожалению, многие из них не

51

располагают собственными зданиями католических храмов, и вынуждены ютиться

в арендованных частных домах или на съёмных квартирах. В этой главе описаны

католические храмы в двух российских городах федерального значения: в Москве

и Санкт-Петербурге. В Санкт-Петербурге находятся семь католических храмов, но

в работе указаны только четыре из них, Собор св. Екатерины Александрийской,

Храм святого Станислава, Церковь Иоанна Крестителя и Костел Посещения

Пресвятой Девы Марии Елизаветы. В Москве существуют следующие храмы:

Храм Святого Людовика Французского, приютивший в своих стенах Приход свв.

Апп. Петра и Павла, у которого в настоящее время нет своего храма;

Кафедральный собор Непорочного зачатия Пресвятой Девы Марии и Церковь

Святой равноапостольной княгини Ольги. В этом разделе описана история храмов,

когда они были основаны, в каком стиле построены и какие мероприятия и

благотворительность предлагают своим прихожанам.

Пятая глава касается католических школ, и семинарий для будущих священников.

В России находятся несколько католических школ, которые посещают дети

католиков, например, в Новосибирске и в Томске. В 1991 году в Москве был

основан «Колледж католической теологии св. Фомы Аквинского». В настоящем

колледж превратилась в Институт философии, теологии и истории св. Фомы.

Выпустники настоящего института – специалисти по теологии и религиоведении. В

рамках института существует большая библиотека и издательство религиозных

книг. В 1993 году в Москве была основана «Высшая духовная семинария Мария –

Царица Апостолов» и два года позже семинария была перемешена в Санкт-

Петербург, где находится до сих пор. Сначала посещало институт 18 учеников, но

после перемещения количество учеников увеличилось до 50. К институту тоже

принадлежит большая библиотека, где находится 20 тысяч книг на разных языках

например на английском, латинском, польском, французском и других. В России

существуют еще четыре католические школы для мирян, где проходят лекции по

катехизации. В большинстве случаев эти катехизационные школы имеют общие

помещения с институтами или с храмами. Лекции по катехизации или теологии в

настоящих школах осуществляют прежде всего в субботу или в воскресенье.

Участники этих лекций занимаются чтением Библии, историей церкви, историей

спасения, введением в Ветхий и Новый Завет, введение в философию и другие.

Лекции могут посещать все граждане не только русские, но и иностранцы, которые

52

интересуются католической церковью, Библией или же они просто хотят стать

католиками.

Темой шестого раздела являются католические организации и движения

действующие на территории современной России. В этой теме не показаны

международные организации, которые работают во всем мире на общих условиях,

как например Красный крест или Каритас. Тема касается прежде всего организации

существующих в России и работающих в связи с католической церковью.

Общероссийское общественное движение « Католическое наследие» возникло в

1998 году. Главной задачей этого движения является укрепление и поддержка

католических и христианских ценностей. «Католическое наследие» помогает

католиком из всего мира, которые живут в России, защищать свои права. Движение

сотрудничает с государственной властью и общественными организациями. Второе

движение рассмотренное в моей работе называется

«Католический информационно- просветительский центр Militia Dei». Движение

было основано в 1993 году, но получило статус католической организацией только

в 2001 году при архиепископе Тадеуше Кондрусевиче. Главной целью настоящего

центра является профилактика и борьба за мир без сект, в которые часто

привлечены молодые люди. В России также существует «Культурный центр

Покровские ворота», который был основан в Москве в 2000 году. Главной задачей

центра является экуменический диалог между католиками и православными. Центр

организует для жителей России разные культурные мероприятия, как например

выставки, концерты духовной музыки, семинары, издательство книг и другие.

Последняя организация указанна в моей работе — это «Благотворительный фонд

Искусство добра», была основана в 2001 году в Москве. «Искусство добра» -

независимая, некоммерческая организация, которая специализируется в

организации концертов духовной музыки в католических храмах и концертных

залах России. Организация предоставляет прежде всего помощь и поддержку детям

и молодым людям интересующимся духовной музыкой и игрой на органе.

Организация также предлагает образование преподавателям музыки.

Седьмая глава касается периодических изданий католической тематики, которые

прежде всего изданы под патронажем католических храмов или образовательных

институтов католической церкви. Самой большой проблемой католических

периодических изданий является их доступность, журналы можно купить прежде

всего в католических храмах или в школах, где они изданы, или можно их

53

выписать на дом. Как все журналы по разной тематике, и католические журналы

так же имеют не только бумажный вид, но и электронную версию. Самый

распространенный бумажный журнал – «Радуга» издаётся с 2002 года в Санкт-

Петербурге. Журнал имеет несколько частей, каждая из которых посвящена какой-

либо актуальной теме, например, Библии, Евхаристии, загробному миру и др.

Каждая тема рассмотрена с разных точек зрения и каждая рубрика занимается

разными темами. Журнал «Радуга» можно купить в храме Непорочного зачатия

Пресвятой Девы Марии в Москве или выписать на дом. Стоимость одного

экземпляра составляет 55 рублей и он издаётся каждый квартал. Главный

католический интернет-журнал в России – это «Сибирская католическая газета». С

1995 года эта газета издавалась только в бумажном виде, но с 2009 года имеет еще

интернет версию. Автором газеты является пресс-служба Римско-католической

церкви с центром в Новосибирске. «Сибирская католическая газета»

ориентирована на все слои жителей и разные группы прихожан. Рубрики газеты

касаются не только католической церкви в России, но и актуальной жизни

католиков во всем мире. Интернет-газета имеет рубрики и для детей и молодых

людей, чтобы они могли ознакомиться с Иисусом Христом и католической

церковью.

Темой восьмого раздела является греко-католическая церковь, униатство и

сравнение всех главных конфессий в России между собой. Греко-католическая

церковь в современной России мало развита, эта церковь больше развита в странах

бывшего Советского союза, как например в Украине и Белоруссии. В России

существуют только три греко-католических храма. В теме сравнения больших

вероучений в современной России на первом месте является православие, но уже

не имеет монополии как раньше. К другим конфессиям в России принадлежат

ислам, католическая церковь, буддизм, староверцы и другие. Официальная

статистика по делам вероисповедания в России не существует.

К моей работе принадлежит также приложения, в которых показаны фотографии

католических храмов в Москве и в Санкт-Петербурге, список всех католических

храмов и пастырских центр в России, титульные страницы некоторых

католических журналов, чешско-русский глосарий, и другие приложения.

54

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Dotazník

Александр Николаевич Копылов (Доминик)

Русский, родился в Москве 1980 году

Администратор неофициального католического сайта

Магистр филологии, выпустник Московского Государственного

Педагогического Университета

Сколько Вам лет?

На момент заполнения анкеты (январь 2013 г.) – 32, через месяц будет 33.

Где Вы впервые познакомились с католичеством?

Смотря, что подразумевать под «встречей». Первый раз я пришёл в католический

храм в 2009 году, когда мне было 29 лет, однако о том, что на свете существуют

такие люди – католики я знал, наверное, столько, сколько себя помню. Я родился

и вырос в полуправославной семье – то есть, один мой родитель исповедовал

православие (отец), мать же моя к любым видам религии в то время относилась

достаточно сдержано (сказались годы атеистического воспитания, которое она

получила в своём детстве). Я в детстве читал много православных книг, в

которых в той или иной мере упоминались католики. Чаще всего, надо признать,

речь о католиках там шла в негативном ключе. В качестве примера, могу

называть следующий экземпляр антикатолического чтива: «Православный

противокатолический катехизис в вопросах и ответах. Харьков. Епархиальная

Типография, Каплуновская, № 4. 1916 г.» (я купил репринтное издание этой

книги в начале 90-х годов в лавке одного из православных храмов). Так же с

католичеством я опосредованно знакомился через книги (например, зачитывался

бестселлером Колин Маккалоу «Поющие в терновнике») и фильмы (во времена

моего детства в разваливавшийся Советский Союз потоком хлынули зарубежные,

чаще всего, Бразильские, сериалы, где иногда можно было увидеть, например,

церемонию католического бракосочетания).

Почему Вы перешли из православия в католичество?

Друзья и знакомые меня часто спрашивают: «почему ты, человек, родившийся и

всю жизнь проживший в России, русский по национальности, православный по

крещению, тем не менее, исповедуешь Католическую веру»? Обычно я отвечаю

на подобный вопрос кратко, цитатой из Г.К. Честертона: мой выбор Римско-

55

католической Церкви «заключается в том, что на это есть десять тысяч причин, и

все они восходят к главной причине – истинности Католичества». Часто я

вспоминаю так же слова Бенедикта XVI, которые он произнёс в далёком 1971

году, когда не был ещё даже кардиналом: «Я католик потому, что я верю, что

сейчас, как и в прошлом, независимо от нас, Господь поддерживает Церковь, и

мы не можем пребывать подле Него, не пребывая в Его Церкви. Я принадлежу

Католической Церкви, ибо вопреки всему я верю, что это Его Церковь, а не

"наша"».

Что послужило главной причиной Вашего перехода?

Осознав, что так называемый «Раскол» 1054 года был, на самом деле, не

«расколом» (данное слово подразумевает, что нечто целое раскололось на

некоторые равные друг другу составляющие), а «отколом» (т.е. православие

просто-напросто отпало от Истинной веры, впало в схизму), я не смог больше

быть с отколовшимся осколком (православием), и выбрал себе основу –

твердыню, камень, от которого откололся в 1054 году этот осколок – я выбрал

Католичество. Католическая Церковь – это вселенская Церковь в полном смысле

этого слова. Единожды образованная Иисусом Христом 2000 лет назад Его

церковь на протяжении всей своей истории выплёвывала из себя целые куски. В

середине 5 века от Церкви откололась так называемая Несторианская ересь.

Кстати, наши православные «братья» очень часто забывают, что этот самый

Несторий, от которого и пошло несторианство, был, в своё время, до впадения в

ересь и до отлучения…. епископом Константинопольского патриархата(!!!). Так

вот, откололись несториане. Кстати, они живы до сих пор. Их церковь процветает

и здравствует и поныне, называется «Ассирийская церковь Востока». Филиал

этой Церкви есть даже и в Москве. Да- да. У нас в столице есть целый

несторианский храм. Красивый. С башенками. Потом, например, от Церкви

откололись армяне. Это было практически так же давно, как с несторианами.

Армяне откололись после III Вселенского собора. В IV Соборе они уже не

принимали участия и зажили собственной жизнью. Здравствуют и поныне.

Кстати, часть армян впоследствии влилась в лоно КЦ, предварительно согласовав

догматику с Папой, и сейчас в КЦ есть особый армянский обряд… В 1054 году от

Церкви откололась Православная её часть. В 1500 годах от Церкви откололись

различные протестантские деноминации… А Церковь сама, между тем,

продолжает отлично существовать и без отвалившихся от неё кусков, под чутким

56

руководством Преемника апостола Петра… Кстати, каждая из отколовшихся

сект: несториане, армяне, православные, протестанты – считают себя истиной в

последней инстанции. Но с кем лучше быть – с частью или с целым?

У Вас были какие-нибудь проблемы с переходом?

Нет, проблем никаких не было. В Российской Федерации религия (любая)

официально отделена от государства. Прописана эта норма в главном законе

нашей страны:

Статья 14 Конституции Российской Федерации гласит:

1. Российская Федерация — светское государство. Никакая религия не

может устанавливаться в качестве государственной или обязательной.

2. Религиозные объединения отделены от государства и равны перед

законом.

Таким образом, вопреки мнению большинства наших зарубежных коллег, Россия

не православное, а светское государство, где каждый гражданин вправе

самостоятельно изберать себе религию или быть атеистом.

Как долго длился Ваш переход?

Для того, чтобы стать католиком, необходимо пройти курсы катехизации

(подготовки к принятию католичества), они длятся, в среднем, чуть больше года,

занятия полностью бесплатны, идут раз в неделю. Время занятий групп

катехуменов выбирается в зависимости от пожеланий участников.

Что Вам было нужно сделать, чтобы стать католиком?

Надо было пройти занятия на курсах катехизации, затем прочитать у алтаря

храма Символ веры, исповедоваться и причаститься.

Где Вас крестили? (в каком храме)

Вы имеете ввиду в католичество где крестили? Нигде. Меня не крестили в

католичестве. Католическая Церковь считает таинства православной церкви

действенными, я же был крещён в православной церкви. Православное крещение

я получил на дому, где меня крестил православный монах, друг моего отца. Я

получил таинство Крещения без миропомазания (монахам в Православной

Церкви запрещено миропомазывать). Поэтому, 27 лет я жил без Даров Святого

Духа, и получил таинство миропомазания уже в Католической Церкви.

Поскольку католикам, получающим это таинство в зрелом возрасте, разрешено

выбирать себе небесного покровителя, я выбрал себе таковым католического

57

святого Доминика де Гусмана. Под именем «Доминик» я записан в приходскую

книгу миропомазаний, и теперь имею полное право носить это имя.

Какой храм Вы посещаете и как часто?

Посещаю Приход Непорочного Зачатия Пресвятой Девы Марии, который

располагается в одноимённом храме в городе Москве. Кроме этого, хожу так же в

другие Московские католические храмы – храм св. Людовика и храм св. Ольги.

Каждое воскресенье и в праздники в храме бываю обязательно, но, при этом,

стараюсь и чаще посещать Мессы по мере моих сил и возможностей.

У Вас были какие-нибудь проблемы с тем, что Вы русский и католик?

Проблем как таковых у меня не было. Дело в том, что православную церковь я

покинул ещё в далёком 1995 году, в то время, как католиком стал лишь много лет

спустя…

Как отреагировала Ваша семья на Ваше решение принять католичество?

Сначала мой переход в католичество вызвал у них удивление, но после того, как я

объяснил им причины своего перехода, сделал ссылки на Священное Писание и

творения Святых Отцов Церкви, подтверждающие истинность католической

догматики, то… многие мои друзья сами устремились на курсы катехизации и

теперь являются полноценными католиками. Ежегодно только в одной Москве

несколько десятков людей принимают Католическую веру (крестятся или

присоединяются к КЦ). Так, в сентябре 2012 года на курсы катехизации в

Кафедральный собор Москвы одновременно записалось около 130 (!!!) человек.

На вопросы анкеты отвечал Доминик, администратор сайта www.credoindeum.ru

Москва, январь 2013 г.

http://www.credoindeum.ru/

58

Příloha č. 2 Seznam vybraných katolických kostelů a center v Ruské federaci

Střední oblast

АРХАНГЕЛЬСК: Приход Святых Апостолов Петра и Павла

БРЯНСК: Приход Неустанной Помощи Божией Матери

БЕРЕЗНИКИ, Пермский край: Приход Царицы мира

ВЕНЕВ, Тульская обл.: Пастырский пункт (Тула)

ВЛАДИМИР: Приход Святого Розария Пресвятой Девы Марии

ВОЛОГДА: Приход Успения Божией Матери

ДОБРЯНКА, Пермский край: Пастырский пункт (Пермь)

ИВАНОВО: Приход Вознесения Господня

ИЖЕВСК: Пастырский пункт (Пермь)

КАЛУГА: Приход святого Георгия Великомученика

КИРОВ: Приход Пресвятого Сердца Иисуса

КОТЛАС, Архангельская обл.: Пастырский пункт (Архангельск)

КРАСНОВИШЕРСК, Пермский край: Пастырский пункт (Березники)

КУРСК: Приход Успения Божией Матери

КУРЧАТОВ, Курская обл.: Пастырский пункт (Курск)

ЛИПЕЦК, Липецкая обл.: Пастырский пункт

МОСКВА

НИЖНИЙ НОВГОРОД: Приход Успения Пресвятой Девы Марии

НОВОМОСКОВСК, Тульская обл.: Пастырский пункт (Тула)

ОМУТНИНСК, Кировская обл.: Пастырский пункт (Киров)

ОРЕЛ: Приход Непорочного Зачатия Пресвятой Девы Марии

ОРИЧИ, Кировская обл.: Пастырский пункт (Киров)

ПЕРМЬ: Приход Непорочного Зачатия Пресвятой Девы Марии

РЯБИНИНО, Пермский край: Пастырский пункт (Березники)

РЯЗАНЬ: Приход Непорочного Зачатия Пресвятой Девы Марии

СЕВЕРОДВИНСК, Архангельская обл.: Пастырский пункт (Архангельск)

СМОЛЕНСК: Приход Непорочного Зачатия Пресвятой Девы Марии

СОВЕТСК, Кировская обл.: Пастырский пункт (Киров)

СОЛИКАМСК, Пермский край: Пастырский пункт (Березники)

ТВЕРЬ: Приход Преображения Господнего

ТУЛА: Приход Рождества Пресвятой Богородицы

ЧАЙКОВСКИЙ, Пермский край: Пастырский пункт (Пермь)

ЯЙВА, Пермский край: Пастырский пункт (Березники)

ЯРАНСК, Кировская обл.: Пастырский пункт (Киров)

ЯРОСЛАВЛЬ: Приход Воздвижения Святого Креста

Severo-západní oblast

АПАТИТЫ, Мурманская обл.: Пастырский пункт (Мурманск)

ВЕЛИКИЕ ЛУКИ, Псковская обл.: Приход Святого Антония

ВЕЛИКИЙ НОВГОРОД: Приход Святых Апостолов Петра и Павла

ГАТЧИНА, Ленинградская обл.: Приход Божией Матери Кармельской

ЗАХАРИНО, Псковская обл.: Пастырский пункт (Новгород)

КАНДАЛАКША, Мурманская обл.: Пастырский пункт (Мурманск)

КОЛПИНО: Пастырский пункт

КОСТОМУКША, Республика Карелия: Приход Святых Кирилла и Мефодия

ЛУГА, Ленинградская обл.: Приход Святого Николая

МУРМАНСК: Приход Святого Михаила Архангела

59

НИКЕЛЬ, Мурманская обл.: Пастырский пункт (Мурманск)

ПЕТРОЗАВОДСК, Республика Карелия: Приход Божией Матери Неустанной

Помощи

ПСКОВ: Приход Пресвятой Троицы

САНКТ-ПЕТЕРБУРГ

СЕБЕЖ, Псковская обл.: Пастырский пункт (Новгород)

СЫКТЫВКАР, Республика Коми: Пастырский пункт святого Иосифа

УХТА, Республика Коми: Приход Святой Терезы из Лизье

Západní oblast БАГРАТИОНОВСК: Приход святого Бонифация

БАЛТИЙСК: Приход Пресвятого Имени Марии

БОЛЬШАКОВО, Славский р-н: Приход Святого Иоанна Крестителя

ГВАРДЕЙСК: Приход Святого Иосифа

ГУСЕВ: Приход Святого Апостола Андрея

ЗАЛЕСЬЕ, Полесский р-н: Приход Трижды Предивной Девы Марии

ЗЕЛЕНОГРАДСК: Пастырский пункт

ЗНАМЕНСК: Приход Скорбящей Божией Матери

КАЛИНИНГРАД

КРАСНОЗНАМЕНСК: Приход Святого Антония

ЛИПКИ, Озерский р-н: Приход Святого Мартина

МАМОНОВО: Приход Успения Пресвятой Девы Марии

НЕМАН: Приход Святого Духа

НЕМАНСКОЕ: Пастырский пункт

НЕСТЕРОВ: Приход Святейшего Сердца Иисуса

ОЗЕРСК: Приход Благовещения

ОТВАЖНОЕ, Гурьевский р-н: Приход Божьего Милосердия

ПИОНЕРСКИЙ: Приход Божией Матери Неустанной Помощи

ПОЛЕССК: Пастырский пункт

ПРИЧАЛЫ: Пастырский пункт

РАЗДОЛЬНОЕ: Приход Рождества Пресвятой Девы Марии

СВЕТЛОГОРСК: Пастырский пункт

СВЕТЛЫЙ: Приход Святых Апостолов Петра и Павла

СЛАВСК: Приход Святого Франциска

СОВЕТСК: Приход Воскресения Христа

ЧЕРНЯХОВСК: Приход Святого Бруно

ЯНТАРНЫЙ: Приход Матери Божией Милосердия

ЯСНАЯ ПОЛЯНА, Нестеровский р-н: Пастырский пункт

60

Příloha č. 3

Chrám sv. Ludvíka francouzského (Храм св. Людовика Французского) Moskva

Příloha č. 4

Katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie (Кафедральный собор Непорочнощо

зачатия Пресвятой Девы Марии) Moskva

61

Příloha č. 5

Chrám sv. kněžny Olgy (Церковь Святой равноапостольной княгини Ольги ) Moskva

Příloha č. 6 Chrám sv. Kateřiny Alexandrijské

Chrám sv. Kateřiny Alexandrijské (Собор св. Екатерины Александрийской) Petrohrad

62

Příloha č. 7

Kostel sv. Stanislava (Храм святого Станислава) Petrohrad

Příloha č. 8

Kostel sv. Jana Křtitele (Церковь Иоанна Крестителя) Petrohrad

63

Příloha č. 9

Kostel navštívení Panny Marie ( Костел Посещения Пресвятой Девы Марии

Елизаветы) Petrohrad

64

Příloha č. 10

Znak školy Institut filozofie, teologie a historie sv. Tomáše (Институт философии,

теологии и истории св. Фомы) Petrohrad

Příloha č. 11

Znak školy Vyššího mravního semináře „Marie-královna apoštlů“ ( Высший духовный

семинар «Мария – Царица Апостолов») Petrohrad

Příloha č. 12

Logo Všeruského veřejného hnutí „Katolický odkaz“ ( Общероссийское общественное

движение «Католическое наследие»)

65

Příloha č. 13

Logo Kulturního centra „Ochranná brána“ (Культурный центр «Покровительские

ворота»)

Příloha č. 14

Logo Charitativní nadace „Umění dobra“ (Благотворительный фонд «Искусство

добра»)

Příloha č. 15

Logo Katolického informačně-osvětového centra „Militia Dei“ (Католический

информационно-просветительский центр «Militia Dei»)

66

Příloha č. 16

Titulní stránka časopisu „Domov Neposkvrněného srdce“ ( Дом Непорочного Сердца)

Příloha č. 17

Titulní stránka časopisu „Duha“ (Радуга)

Příloha č. 18 Tabulka konfesí RF

Tabulka o počtu obyvatel vyznávajících různé konfese. Údaje jsou uvedeny

v procentech. (http://www.polit.ru/article/2007/08/14/religia/)

rok 1991 1994 2001 2004 2007

pravoslaví 31 38 50 57 56

islám 1 2 4 4 3

katolictví chybí <1 <1 <1 <1

protestanství chybí <1 <1 <1 <1

židosvtví chybí <1 <1 <1 <1

jiná víra 1 <1 2 1 1

ateista 61 58 37 32 33

problém s odpovědí 6 1 7 6 6

67

Příloha č. 19 a č. 20

konfese Ruska

pravoslavní

muslimové

ateisté

buddhisti

protestanti

katolíci

Židé

0

20

40

60

80

náboženství vyznávané v Rusku

pravoslaví islám jiné netradiční buddhismus

protestanství judaismus starověrci jiné tradiční

68

Glosář s katolickou tématikou

Součástí zadání mé práce byla tvorba překladového česko-ruského glosáře, který je

zaměřen na výrazy spojené s katolickou tématikou. Glosář zahrnuje nejenom základní

pojmy, ale také pojmy z názvů katolických chrámů, organizací a časopisů.

Pro získání českých ekvivalentů ruských názvů a používaných výrazů jsem využila

knižní slovník, několik internetových slovníků, vyhledávačů a v neposlední řadě také

slovník cizích slov. Pro ověření správnosti překladu jsem vyhledávala výrazy nejenom

na českých, ale i ruských internetových stránkách. Velmi náročné bylo překládání názvů

chrámů, vzdělávacích institucí, organizací apod.

arcibiskupství архиепархия

arcidiákon архидиакон

biřmování

миропомазание, конфирмация

biskup епископ

bohorodička Божья Матерь, Богородица, мать Божья

bohoslužba литургия , богослужение

bratrství братство

církevní procesí крестный ход

Červený kříž Красный крест

diákon диакон

diecéze епархия

dogma

догмат

duchovní священнослужитель, священник

ekumenický

экуменический

eucharistie евхаристия

farník

прихожан

farnost приход

69

gubernátor Vatikánu губернатор Ватикана

hostie хостия, облатка

charita благотворительность, милосердие

integrace объединение

jezuita иезуит

kacíř еретик

kaple часовня, капелла

katechizace катехизация

katolický

католический

kněz священник

koncil собор

komunita

общинa

konfese Вероисповедание, конфессия

křest крещение

latinský obřad

латинский обряд

litanie литания

Mesiáš Мессия, спаситель

motlitba молитва

nadace фонд

nanebevzetí вознесение

nebeské království

Царство Небесное, Царство Божье

neposkvrněný непорочный

Nový zákon Новый Завет

nuncius нунций

obrození возрождение

70

očistec чистилище

ostatky svatých

мощи

panna дева

papež понтифик, папа, папа римский

Písmo svaté Священное Писание

početí зачатие

poutˇ паломничествo

pravda

истина, правда

pronásledování

гонение, преследование, репрессия

prvorozený

первородный

rada совет

řád

орден

řeholnice монахиня

Římskokatolická církev

РКЦ, Римско-Католическая Церковь

smíření

примирение, смирение

spása

спасение

Starý zákon Ветхий Завет

Svatý stolec Святой Престол

světový вселенский

teolog богослов

útočiště убежище

věrouka вероучение

věřící верующий

vikář

викарий

71

vyhlášení za blahoslaveného

беатификация

vyzpovídat se исповедаться

zjevení откровение

zmrtvýchvstání воскресение

zničení víry

уничтожение веры

72

POUŽITÉ ZDROJE Кnižní zdroje:

КОПЫЛОВ,Александр.Католическая Церковь в России (конец IX – начало

XXI вв.).Москва:Спутник, 2012.

AUTORSKÝ KOLEKTIV.Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha:

Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1446-7

FOZIKOŠ,Andrej a Tatjana REITEROVÁ. Reálie rusky mluvících zemí.

Plzeň:Fraus, 2000. ISBN 80-85784-76-9

KOJZAR,Jaroslav. Jediná spravedlivá. Kapitoly z dějin katolické církve.

Praha:Futura, 2010. ISBN 978-80-86844-61-9

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ ENCYKLOPEDICKÉHO

DOMU.Slovník cizích slov.Praha: Encyklopedický dům, 1996. ISBN 80-90-1647-8-

1

KUNG,Hans.Malé dějiny katolické církve.Brno: Barrister&Principál, 2010. ISBN

978-80-87029-92-3

NYKL,Hanuš, Marek PŘÍHODA, Michal ŘOUTIL, Michal TÉRA a Zbyněk

VYDRA. Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska: tradice a alternativy.1.brož.

Červený Kostelec:Pavel Mervart, 2005. ISBN 80-86818-15-2

PEČENKA, Marek a Bohuslav LITERA.Dějiny Ruska v datech.Praha:Dokořán,

2011. ISBN 978-80-86569-14-7

SKOKAN,Ladislav.Reálie Ruska.Praha:Fortuna, 2009. ISBN 978-80-7373-076-5

STĚPANOVA,Ludmila a Zdeňka VYCHODILOVÁ.Reálie ruské pravoslavné

církve. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. ISBN 80-7067-857-7

STĚPANOVA,Ludmila a Zdeňka VYCHODILOVÁ.Reálie současného Ruska.

Olomouc:Univerzita Palackého, 2011. ISBN 978-80-244-2855-0

ŠIMANDL,Josef, Oto MÁDR, Josef BARTONˇ a Jaroslava HLAVSOVÁ.Jak

zacházet s náboženskými výrazy ( Pravopis, výslovnost, tvary,

význam).Praha:Academia, 2004. ISBN 80-200-1193-5 Praha

ŠROUBKOVÁ,Miloslava, Marta VENCOVSKÁ a Rostislav PLESKLÝ.Rusko-

český, česko-ruský slovník.Praha:Leda, 1999 ISBN 80-85927-41-1

ŠVANKMAJER,Milan, Václav VEBER, Zdeněk SLÁDEK a Vladislav MOULIS.

Dějiny Ruska. Praha:Lidové noviny, 1995. ISBN 978-80-7106-613-2

Ústa ku presvatej Bohorodičke na krestanskom Východe. Medzinarodná vedecká

konferenci. 25.-26. novembra 2005. Košice: Dobrá kniha,2005 ISBN 80-7141-505-7

73

Internetové zdroje:

(řazení podle příslušnosti zdrojů k jednotlivým kapitolám)

http://www.religio.ru/arch/06Oct2006/news/13543.html [cit. 2013-01-10].

http://www.online812.ru/2012/05/25/006/ [cit. 2013-01-05].

http://www.katolik.ru/rossiya/114105-glava-rpts-poblagodaril-benedikta-xvi-za-

beskompromissnost-v-voprosakh-very-i-razvitie-dialoga-mezhdu-pravoslavnymi-i-

katolikami.html [cit. 2012-12-18].

http://www.bibliotekar.ru/konstitucionnoe-pravo-1/97.htm[cit. 2012-12-18].

http://krajane.czu.cz/geografie-nab/doku.php?id=krestanstvi_-_pravoslavna_cirkev

[cit. 2012-12-10].

http://www.catholic.ru/modules.php?name=Encyclopedia&op=content&tid=457

[cit. 2012-12-05].

http://catholic.by/2/ru/news/interview/100066-kondrusievich-biogr.html[cit. 2013-

03-06].

http://cathmos.ru/content/ru/section-2009-06-24-16-54-33.html [cit. 2013-03-06].

http://ru.wikipedia.org/wiki/Антонини,_Бернардо [cit. 2013-03-06].

http://www.cathmos.ru/content/ru/bio.html [cit. 2013-03-01].

http://catholic-russia.ru/structure/ [cit. 2013-02-02].

http://cathmos.ru/content/ru/culture.html [cit. 2013-02-02].

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-mosco [cit. 2013-02-05].

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-novosibirsk/ [cit. 2013-02-05].

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-saratov/ [cit. 2013-02-05].

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-irkutsk/ [cit. 2013-02-05].

http://www.allo495.ru/telephones-cat-397.html [cit. 2013-03-10].

http://bg.ru/city/katolicheskie_hramy_i_chasovni_moskvy-9868/[cit. 2013-03-14].

http://cathmos.ru/content/ru/section-2009-10-28-12-43-31 [cit. 2013-03-17].

http://www.catholic.su [cit. 2012-12-10].

http://ria.ru/society/20121224/915950626.html#13603434635413&message=resize

&relto=register&action=addClass&value=registration [cit. 2013-03-14].

http://www.diletant.ru/excursions/67389/ [cit. 2013-03-10].

http://peterpaul.msk.ru/history/ [cit. 2013-03-14].

http://www.votpusk.ru/country/dostoprim_info.asp?ID=2776 [cit. 2013-03-10].

http://p1.citywalls.ru/photo_23-24169.jpg?mt=1273625807 [cit. 2013-03-17].

http://www.citywalls.ru/house5560.html?highlight=%F5%F0%E0%EC%20%F1%F

2%E0%ED%E8%F1%EB%E0%E2 [cit. 2013-03-17].

http://ria.ru/society/20130202/920917313.html#13636834179574&message=resize

&relto=login&action=removeClass&value=registration [cit. 2013-03-14].

http://www.votpusk.ru/country/dostoprim_info.asp?ID=10645 [cit. 2013-03-10].

http://ioannkrestitel.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=46[cit.2013-

03-12].

http://www.catholicspb.ru/?id=26 [cit. 2013-03-06].

http://www.citywalls.ru/house4685.html [cit. 2013-03-12].

http://ifti-thomas.ru/index.php?lang=ru [cit. 2013-03-07].

http://cathseminary.ru[cit. 2013-03-08].

http://schola-teologica.narod.ru [cit. 2013-03-08].

http://www.militia-dei.spb.ru/?go=parish&id=5 [cit. 2013-03-12].

www.catholics.ru [cit. 2013-03-12].

www.dbiblio.org [cit. 2013-03-13].

http://www.religio.ru/arch/06Oct2006/news/13543.html

http://www.online812.ru/2012/05/25/006/

http://www.katolik.ru/rossiya/114105-glava-rpts-poblagodaril-benedikta-xvi-za-beskompromissnost-v-voprosakh-very-i-razvitie-dialoga-mezhdu-pravoslavnymi-i-katolikami.html



http://www.bibliotekar.ru/konstitucionnoe-pravo-1/97.htm

http://krajane.czu.cz/geografie-nab/doku.php?id=krestanstvi_-_pravoslavna_cirkev


http://catholic.by/2/ru/news/interview/100066-kondrusievich-biogr.html

http://cathmos.ru/content/ru/section-2009-06-24-16-54-33.html

http://ru.wikipedia.org/wiki/Антонини,_Бернардо

http://www.cathmos.ru/content/ru/bio.html

http://catholic-russia.ru/structure/

http://cathmos.ru/content/ru/culture.html

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-mosco

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-novosibirsk/

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-saratov/

http://catholic-russia.ru/structure/dioceses/diocese-irkutsk/

http://www.allo495.ru/telephones-cat-397.html

http://bg.ru/city/katolicheskie_hramy_i_chasovni_moskvy-9868/

http://cathmos.ru/content/ru/section-2009-10-28-12-43-31

http://www.catholic.su/

http://ria.ru/society/20121224/915950626.html#13603434635413&message=resize&relto=register&action=addClass&value=registration

http://ria.ru/society/20121224/915950626.html#13603434635413&message=resize&relto=register&action=addClass&value=registration

http://www.diletant.ru/excursions/67389/

http://peterpaul.msk.ru/history/

http://www.votpusk.ru/country/dostoprim_info.asp?ID=2776

http://p1.citywalls.ru/photo_23-24169.jpg?mt=1273625807

http://www.citywalls.ru/house5560.html?highlight=%F5%F0%E0%EC%20%F1%F2%E0%ED%E8%F1%EB%E0%E2

http://www.citywalls.ru/house5560.html?highlight=%F5%F0%E0%EC%20%F1%F2%E0%ED%E8%F1%EB%E0%E2

http://ria.ru/society/20130202/920917313.html#13636834179574&message=resize&relto=login&action=removeClass&value=registration

http://ria.ru/society/20130202/920917313.html#13636834179574&message=resize&relto=login&action=removeClass&value=registration

http://www.votpusk.ru/country/dostoprim_info.asp?ID=10645

http://ioannkrestitel.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=46

http://www.catholicspb.ru/?id=26

http://www.citywalls.ru/house4685.html

http://ifti-thomas.ru/index.php?lang=ru

http://cathseminary.ru/

http://schola-teologica.narod.ru/

http://www.militia-dei.spb.ru/?go=parish&id=5

http://www.catholics.ru/

http://www.dbiblio.org/

74

www.artbene.ru [cit. 2013-03-13].

http://cathmos.ru/content/ru/massmedia.html[cit. 2013-03-24].

http://katechein.ru/rus/raduga [cit. 2013-03-24].

http://sibcatholic.ru/ [cit. 2013-03-22].

http://www.cathseminary.ru/pages/386/ [cit. 2013-03-22].

http://zhurnal-prizvanie.narod.ru [cit. 2013-03-22].


[cit. 2013-03-28].

http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=3425 [cit. 2013-03-28].

http://www.hierarchy.religare.ru/h-uniate-rgkcprihod.html[cit. 2013-03-29].

http://www.iencyklopedie.cz/uniate/ [cit. 2013-03-30].

http://katolikrevue.ath.cx/traditio_orientalis/deklarace_z_balamandu.htm[cit. 2013-

03-30].

http://www.un.int/russia/new/MainRootrus/newrussiarus/religrus.htm [cit. 2013-03-

30].

http://www.polit.ru/article/2007/08/14/religia/ [cit. 2013-03-30].

http://goup32441.narod.ru/files/ogp/001_oporn_konspekt/2006/2006-06-1.html [cit.

2013-03-30].

http://kuraev.ru/smf/index.php?topic=63554.0 [cit. 2013-03-20].

http://rutv.ru/brand/show/episode/191932/viewtype/picture [cit. 2013-03-28].

http://goup32441.narod.ru/files/ogp/001_oporn_konspekt/2006/2006-06-1.html [cit.

2013-03-28].

http://rutv.ru/brand/show/episode/191932/viewtype/picture [cit. 2013-03-28].

http://www.artbene.ru/

http://cathmos.ru/content/ru/massmedia.html

http://katechein.ru/rus/raduga

http://sibcatholic.ru/

http://www.cathseminary.ru/pages/386/

http://zhurnal-prizvanie.narod.ru/


http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=3425

http://www.hierarchy.religare.ru/h-uniate-rgkcprihod.html

http://www.iencyklopedie.cz/uniate/

http://katolikrevue.ath.cx/traditio_orientalis/deklarace_z_balamandu.htm

http://www.un.int/russia/new/MainRootrus/newrussiarus/religrus.htm

http://www.polit.ru/article/2007/08/14/religia/

http://goup32441.narod.ru/files/ogp/001_oporn_konspekt/2006/2006-06-1.html

http://kuraev.ru/smf/index.php?topic=63554.0

http://rutv.ru/brand/show/episode/191932/viewtype/picture

http://goup32441.narod.ru/files/ogp/001_oporn_konspekt/2006/2006-06-1.html

http://rutv.ru/brand/show/episode/191932/viewtype/picture

univerzita palackÉho v olomouci - thesesprotože rusko je světský stát, ve kterém je církev...

Documents