Teorie ekonomických cyklů

Další variantou pro strategické analýzy je, jak již bylo řečeno, využívání cyklickéhocharakteru vývoje, tj. opakovatelnosti s určitou pravidelností některých důležitých událostí, nazákladě čehož lze prognózovat vývoj. Problematika cyklického vývoje byla v moderní doběrozpracovávána především ekonomy. Ekonomický cyklus je spojen s oscilacemi v produkcinebo ekonomické aktivitě s periodicitou od několika měsíců do desítek let. V ekonomickéteorii se zvažuje existence čtyř typů cyklů. Jsou to Kitchinovy cykly, Juglarovy cykly,Kuzněcovy cykly a Kondratěvovy cykly.

Kitchinovy cykly se charakterizují jako tzv. krátké vlny, nebo-li obchodní cykluss periodicitou cca 40 měsíců, který je vyvolaný časovou prodlevou v pohybu informacíovlivňujících rozhodování firem. Firmy reagují na zlepšení obchodní situace prostřednictvímzvýšení výkonu v rámci plné zaměstnanosti v rozsahu existujícího fixního kapitálu. Jakovýsledek dojde během několika měsíců až dvou let k zaplavení trhu zbožím, které nemáspotřebitele. Pád cen a hromadění zboží je signálem pro podnikatele, aby omezily výrobu.Proces vyhodnocení informace a přijetí rozhodnutí o omezení výroby vykazuje opět určitoučasovou prodlevu. Tyto výkyvy tvoří ve svém celku Kitchinův cyklus1.

Juglarův cyklus2, tzv. střední vlna s periodicitou cca 7-11 let je odrazem vývoje(oscilací) investic do fixního kapitálu, tj. strojů, pozemků, budov, zařízení, vozidel atechnologií. K cyklům středního dopadu lze zařadit i Kuzněcův cyklus s periodicitou 15-25let. Kuzněc3 spojil ekonomický cyklus s demografickými procesy, zvláště s přílivy a odlivyimigrantů a se změnami dynamiky ve stavebnictví. Kuzněcův cyklus je někdy nazýváninvestičním infrastrukturním cyklem. Analytický efekt Juglarova a Kuzněcova cyklu jepodobný Kitchinovu cyklu – přeinvestování vede ke krizi nebo recesy a dočasným změnámv podmínkách sebereprodukce společnosti jako dynamického systému.

Posledním typem cyklů jsou Kondratěvovy4 cykly, nebo-li teorie dlouhých vln(supercyklus, K vlna) s periodicitou cca 50 let. Teorie Kondratěvovych cyklů není všeobecněuznávána a i mezi jejími stoupenci jsou rozdílné názory na příčiny existence dlouhých cyklů.Zásadním problémem je, zda lze statisticky prokázat periodicitu ve vývoji vybranýchekonomických ukazatelů či empiricky prokázat opakovatelnost některých jevů v časovémúseku existence kapitalismu, tj. cca v období posledních 250-300 letech. Navíc je otázkou,zda lze pro tak složitý a mnohotvarý systém, jako je lidská společnosti, i při zjištěníopakovatelnosti některých jevů z tohoto faktu vyvodit závěr o nutnosti či pravděpodobnostianalogického vývoje v budoucnosti, tím spíše v určitém časovém úseku.

Odmítnutí teorie dlouhých vln může být spojeno jak s dominancí ideologickéhovnímání světa, neboť tato koncepce zpochybňuje hodnotové paradigma prakticky všechdnešních ideologií, rovněž může mít ale i vědecký základ - nelze prokázat periodicitu

1 Joseph Kitchin (1861- 1932), britský podnikatel a statistik, která na základě analýz pohybu úrokových sazeb a dalších údajů přišel ve 20. letech 20. století k závěru, že existuje krátký obchodní cyklus o délce 40 měsíců.

2 Clement Juglar (1819-1905) francouzský doktor a statistik byl jedním z prvních, kdo přišel v roce 1860 s ideou ekonomického cyklu. K jeho předchůdcům patřil R. Owen J. a de Sismondi na začátku 19. století.

3 Simon Smith Kuznets (1901-1985) americký ekonom ruského původu, který výrazně přispěl k rozvoji ekonometrie a Keynesianské revoluce.

4 Nikolaj Kondratěv (1892-1938) sovětský ekonom ve svém díle z roku 1925 problematiku dlouhých cyklů proslavil, byť nebyl první. K jeho předchůdcům patřili Holanďané Jacob van Gelderen a Samuel de Wolff, jejichž dílo bylo ale přeloženo až později. Kondratěv měl rozdílné názory na budování socialismu v SSSR než byla oficiální linie Stalina, a proto byl odsouzen k pobytu v gulagu a nakonec popraven.

opakování společenských jevů. Teorie dlouhých vln tvrdí, jak již bylo řešeno, že každých cca50 let dochází k zásadní kvalitativní změně společnosti. Tento závěr nekoresponduje se závěry existujících ideologických schémat. Konzervativní ideologie, respektive její stoupencivycházejí z představy v zásadě neměnné společnosti. Představa o změnách, a tím spíšerazantních změnách, které narušují pravidelně stabilitu řádu, je pro ně nepřijatelná. Liberálníideologie a její stoupenci více méně vycházejí z koncepce evolučně se rozvíjející společnosti,ve které by nemělo docházet k periodicky se opakujícímu výraznému zhoršování parametrůfungování systému. Rozvoj technologií, vzdělání a šíření kultury by měly zajišťovatharmonizaci vývoje civilizace. Jinými slovy, civilizace by se měla dokázat vyhnout zásadnímrevolučním změnám. Socialistická ideologie ve své radikální marxistické podobě siceakceptuje kvalitativní změny společenského systému, nicméně z těchto změn vyvozujínevyhnutelnost zániků kapitalismu a tržní ekonomiky. Kondratěvovy cykly sice hovoří ozásadních změnách, nicméně změnách v rámci systému, z čehož vplývá, že všeobecná krizekapitalismu, jak o ní hovořil K.Marx a V.I.Lenin je pouze cyklickou změnou uvnitř systému,jak to nakonec ukázal i vývoj po 2. světové válce.

Statistické (empirické), a tedy vědecké prokázání věrohodnosti Kondratěvových cyklůje další problém. Významný anglo-americký geograf Brian J.L. Berry5, jenž podle svých slovvždy pochyboval o hodnověrnosti této koncepce, ve své knize „Dlouhovlnné rytmyv ekonomickém rozvoji a politické chování“6 konstatoval, že po té, co se touto koncepcízačal zabývat a na základě bohatého empirického materiálu a zejména statistických údajů,který sebral, našel v ní řadu odpovědí na otázky týkající se kolébání cen a ekonomickéhorůstu, stejně jako časování bodů zvratu v ekonomickém rozvoji USA, což ho přivedlo mezistoupence této koncepce. Berry rovněž uvádí důvody, proč je tato koncepce mnohými autorypodle něj odmítána, citujíce přitom úvahu J.S. Goldsteina z jeho knihy Long, Cycles:Prosperity and War in the Modern Age. Základní problém je, že akceptování teorie dlouhýchvln je spojeno se změnou paradigmatu, tj. vyžaduje jednak nový pohled na historii a vazbyekonomiky a politiky, jednak předpokládá připustit přesah událostí za rámce generace, cožpřesahuje standardní přístupu instrumentální racionality, která je většinou orientovaná naaktuálně dosažitelný výsledek.7

Kondratěvova vlna má podobu sinusoidy s dvěma odlišnými fázemi - vzestupem,který trvá cca 25 let a je typický vyššími tempy růstů ekonomiky (tzv. fáze A), a sestupems nižšími tempy růstu (fáze B). Kondratěv zdůvodňoval dlouhé cykly cyklickým pohybemcen, inflace a úroků, kdy ve fázi A roste inflace a nízké úrokové míry, na rozdíl od fáze B, kdejsou tendence opačné. Kromě pohybu těchto ukazatelů je cyklus provázán i s dalšími jevy jakv ekonomice, tak i v sociální a politické oblasti.

Obrázek 24: Sinusoida dlouhé vlny

investice do racionalizace

5 http://en.wikipedia.org/wiki/Brian_Berry

6 Berry Brian: Long-wawe Rhytms in Economic Development and Political Behavior. The Johns Hopkins University Press, Baltimore and London 1991

7 Berry Brian: Long-wawe Rhytms in Economic Development and Political Behavior. The Johns Hopkins University Press, Baltimore and London 1991, s. 1-5

Řada autorů zpochybňuje hodnověrnost teorie dlouhých vln tvrzením, že vespolečnosti nelze prokázat existenci časově shodných úseků realizace jednotlivých jevů.Hospodářská krize, která přišla 70 let po krizi 30. let, tyto pochybnosti potvrzuje. Analogickytomu bychom ale mohli zpochybnit i 11leté cykly sluneční aktivity, i ty však vzhledemk dynamickému charakteru procesů na Slunci kolísají.8 Jinými slovy, daná námitka neníopodstatněná. Rozhodující (zejména z hlediska využití teorie dlouhých vln) není ani tak délkacyklu, která kolísala v minulosti mezi 40 a 60 lety, jako následnost jednotlivých událostí, kteréve svém celku vytvářejí daný časový úsek (viz obr. č. 24.). Níže uvedená tabulka ukazujerozdílnost názorů jednotlivých autory, stoupenců teorie dlouhých vln na délku cyklu a bodyzvratu. Kromě odlišností dosahujících v některých případech až 10 let, z tabulky rovněžvyplývá, že mezi autory je obecná shoda, že se v současnosti nacházíme ve fázi obratu k 5.dlouhé vlně.

Tabulka 19: Chronologie dlouhých vln podle různých autorů

Autor 1. dlouhá vlna 2. dlouhá vlna 3. dlouhá vlna 4. dlouhá vlna

dno vrchol dno vrchol dno vrchol dno vrchol

Kondratěv (1926) 1790 1810/17 1844/51 1870/75 1890/96 1914/20

De Wolff (1929) 1825 1849/50 1873/74 1896 1913

Schumpeter (1939) 1787 1813/14 1842/43 1869/70 1897/98 1924/25

Clark (1944) 1850 1875 1900 1929

Dupriez(1947,1978)

1789/92 1808/14 1846/51 1872/73 1895/96 1920 1939/46 1974

Mandel (1980) 1826 1847 1873 1893 1913 1939/48 1967

Van Duijn (1983) 1845 1872 1892 1929 1948 1973

Zdroj : upraveno podle Siruček s. 9

Neshody mezi autory panují i ohledně důvodů cykličnosti vývoje, respektive příčinzvratů. Vzhledem k tomu, že jednotlivé subsystémy ve společnosti jsou provázány a růst čipokles v dynamice jednoho subsystému má dlouhodobě vliv na další subsystémy, jeproblematické určit klíčový faktor. Jednotliví autoři zde nabízejí alternativní pohledy,zdůvodňující opakovatelnost společenských jevů: objevení nových nalezišť zlata, války,

8 Schwabeův sluneční cyklus, Schwabe-Wolfův cyklus nebo cyklus slunečních skvrn je cyklus jedenáctileté aktivity Slunce objevené roku 1843 německým hvězdářem Heinrichem Schwabem. Roku 1849 byl položen základ pozorování počtu slunečních skvrn pozorovaných na naší nejbližší hvězdě. Cyklus je také spojen s otočením sluneční magnetické polarity. Sluneční cyklus není přesně 11 let dlouhý; již se také vyskytl 9 letý cyklus či 14 let trvající cyklus. http://cs.wikipedia.org/wiki/Slune%C4%8Dn%C3%AD_cyklus

střídání generací, inovační vlny. Přestože odpověď na tuto otázku může do určité míryovlivnit právě náhled na moment obratu dlouhé vlny, pokud pojímáme společnost jakonelineární systém, ve kterém z hlediska jeho definice nelze určit počátek a následek vzhledemk všestranné a vzájemné závislosti jednotlivých jevů, můžeme tuto otázku považovat do určitémíry za irelevantní. Vzhledem k výrazné technologické determinaci vývoje civilizace je všakmožné připustit, že důležitou úlohu mohou mít, jak tvrdil např. rakouský ekonomJ.A.Schumpeter, zásadní technologické inovace.

Tabulka 20: Charakteristika jednotlivých dlouhých vln

Pořadí vlny Technologickácharakteristika

Inovace Dominantnísektor

Hospodářskákrize

1. vlna

(1790-1844/51)

I. průmyslová revoluce

Stroje na zpracování bavlny, tkalcovství

zemědělství 1825

2. vlna

(1851-1880/96)

2. průmyslová revoluce

Věk páry, železnice, parníky, těžký průmysl, železo a ocel

primární 1873-79

3. vlna

(1896-1939/45)

Technicko-vědecká revoluce

Petrochemie, elektřina,

spalovací motor

sekundární 1929-1941

4. vlna

(1945-1998/00

Vědecko-technická revoluce

Jaderná energetika, rakety, plastické hmoty, elektronika

terciální 1998

5. vlna

(2000-?

Informační revoluce

Internet, biotechnologie, nanotechnologie

quadrální 2008-?

Zásadní technologické inovace (fáze A) rozšiřují nejen rozsah výroby a spektrumvýrobků, ale přispívají i k růstu produktivity práce a mají vliv i na další subsystémyspolečnosti, včetně chování lidí. Nové technologie se v zásadě nasazují, respektive jsoudovedeny do aplikované podoby a zaváděny do výroby v momentu, kdy již nelze zvýšit čiudržet zisk rozšiřováním výroby (trh je standardními výrobky již nasycen) či zvyšovánímproduktivity práce (inovace nižších řádů nebo intenzifikace práce). Nové technologie seprosazují nejčastěji přes nové firmy, což vyvolává růst konkurence o suroviny, energie, úvěrya pracovní cílu. Zvýšení poptávky spolu s objevením se nových výrobků vyvolávají zpravidlazvýšení cen a mezd a zároveň i vyšší tempa růstu HDP a inflace. Situace může rovněž přispětke zvýšenému hledání zdrojů zlata jako ekvivalentu rostoucí masy peněz (zlatý standard).Nové technologie mají ale rovněž řadu dalších systémových efektů, spojených se změnouchování jednotlivých subjektů:

- snížení konkurence na trhu práce vede k růstu stávkového hnutí za zvýšení příjmů,

- nové technologie a nové výrobky mohou formovat nový typ myšlení (technickémyšlení, vědecké myšlení, počítačové myšlení) – lidé (inteligence, střední vrstvy,mládež) jsou schopni samostatně posuzovat jevy a přijímat autonomní řešenínezávislá na oficiálních autoritách,

- státy, které ovládly nové technologie a nemají dominantní postavení ve světě, jenžby jim zajistilo zdroje surovin či trhy, mohou začít usilovat o přerozdělení cestouválky (tzv. hegemonní války),

- lidé mohou začít usilovat o zvýšení podílu na celospolečenském (politickém)rozhodování – narůstají požadavky reforem ale i riziko revolucí (prohraná válkamůže zhoršit ekonomickou situaci mas),

- rostoucí ekonomický potenciál společnosti a nové myšlení otevírají prostor proemancipační a revoluční ideologie.

Poté, co jsou nové technologie dovedeny do výroby, nové firmy vytlačily firmy staré azároveň došlo ke změnám v dalších oblastech a společenský systém se přizpůsobil novýmtechnologiím (fungují maximálně efektivně), může dojít ke snížení konkurence o suroviny,pracovní sílu, kredity apod., což se ve svém celku může projevit v poklesu temp růstu cen(nebo jejich snížení – např. suroviny) HDP a inflace (fáze B). Cestou jak udržet zisk, jsouinvestice do racionalizace a snížení ceny práce, což se může projevit v poklesukoupěschopnosti. Proto narůstají odbytové potíže, zostřuje se konkurence o odbytiště, rostevliv spekulativního kapitálu. Konečným důsledkem je vznik krize z nadvýroby. Podobně jakov případě vzestupné fáze i sestupná fáze se vyznačuje specifickými systémovými efekty azměnou chování jednotlivých subjektů:

- růst konkurence na trhu práce vede ke snížení stávkového hnutí, stávky jsouvedeny za udržení mezd a nezřídka si jednotlivé skupiny vzájemně konkurují,

- ve společnosti narůstá skepticismus a pocit bezvýchodnosti, v první fázi sestupu seprosazují spíše konzervativní a antidemokratické ideologie a politika, jejichž cílemje udržení řádu bez ohledu na práva a svobody jedinců,

- vznikající autoritativní režimy využívají mocenské páky k udržení dané situace adíky centralizaci zdrojů se mohou pokoušet urychlit rozvoj nových technologií,v první fázi především ve vojenství (popřípadě využít v tomto i starýchtechnologií), které by jim umožnily vnější expanzi, jako podmínky sníženívnitřního napětí společenského systému.

Tabulka 21: Ideologie a události ve fázi vzestupu a sestupu Kondratěvovy vlny

Vlna

Vzestupod-do

Ideologie Klíčové události Sestup od-do

Ideologie Klíčové události

1. 1780/90

1810/17

jakobínství ,bonapartismus,

Francouzská revoluce,Napoleonské války,

1810/17

1844/51

absolutismus,liberalismus,socialismus,

restaurace feudalismu,konstituční monarchie,anglický chartismus,

2. 1844/51

1870/75

liberalismus,autoritářský konzervatismus,marxismus,

buržoasní revoluce,

I. Internacionála,

1870/75

1880/96

marxismus, paternalistický konzervatizmus,

Pařížská komuna, II. Internacionála sociální stát

3. 1880/96

1914/18

imperialismus,

leninismus,

Španělsko-americká válka, 1. světová válkaRuská revoluce

1914/18

1939/45

komunismus, fašismus,

moderní liberalismus

SSSR,fašistické státy, 2. světová válka,New deal (USA)

4. 1939/4 paternalistický sociální stát 1965/7 nová pravice, minimální stát,

5

1965/70

konzervatismuszápadní. socialismus, nacionalismus,

nová levice,

(CDU/CSU)

sociální stát,

národně-osvobozenecké hnutístudentské bouře 1968

0

1998/?

demokratická levice-nový střed

rozpad SSSR a východního bloku,hegemonní války USA

limitovaný sociální stát

5. 1998/?

?

Antiglobalismus,globální levice, posilování krajní pravice

Změna rozložení sil v MV

Zásadní technologické inovace, objevující se zejména v sestupné fázi (volné finančnízdroje jsou vyděleny na fundamentální výzkumy), jsou dováděny do aplikační podoby aumožňují nastartování nového cyklu. I přes společné průvodní jevy se však jednotlivé vlnyodlišují některými svými projevy. Je to spojeno především s rozsahem dopadu technologickézměny vzhledem k rostoucí provázanosti světa a hloubce jejího dopadu při neadekvátnímvyužití.

Ve 4. dlouhé vlně nedošlo na rozdíl od předcházejících cyklů k žádnému velkémuvojenskému konfliktu, což je zapříčiněno zejména existencí jaderných zbraní a rizikemvzájemného sebezničení při jejich použití. Dalším faktorem, který ovlivňuje sestupnou fázicyklu je globalizace. Díky volnému pohybu kapitálu, klesá zájem na silovém řešení problémů,neboť by mohlo ohrozit investice. Válečné konflikty, které se zde odehrávají, se proto týkajípředevším periferních oblastí a zemí, které se izolovaly od globalizačních procesů, v důsledkučehož nebylo možné využívat jejich potenciálu pro udržení zisků.

Specifika může mít i 5. dlouhá vlna. Technologie této dlouhé vlny nevytvářejí přisvém nasazení srovnatelný počet nových pracovních míst, což nepochybně může

a) oddálit jejich plnohodnotné nasazení a prodloužit dobu náběhu této vlny

b) prohloubit sociální konflikty již v době náběhu této vlny.

Prosazení se 5. technologické vlny proto může vyžadovat hlubší a cílené zásahy dospolečenského systému nejen jednotlivých zemí, ale v rámci celé planety (efekt globalizace)než tomu bylo v minulosti . Z tohoto hlediska se rýsují dvě tendence. Z jedné strany lzeočekávat nárůst aktivity širokých mas obyvatelstva, nespokojených se způsobem vlády ařešením společenských problémů, ze strany druhé se mohou objevit pokusy omezitdemokracii a vytvořit autoritářské režimy i v technologicky vyspělých zemích, ani ne tak zaúčelem prosazení nových technologií s nejistým stabilizačním dopadem, jako spíše proudržení systému. Důležitým faktorem mohou být i dopady klimatických změn, což můžeztížit náběh nové vlny, neboť mohou nárazově vzniknout doplňující náklady spojenés udržením stability systému.