vodafone - karicurry

VO

DA

FON

EM KŘ

ÍŽEM

KR

ÁŽE

M A

ZA

SE Z

PÁTK

Y 03

/09

01_Cover_Curry_03_09.indd 1 11/6/09 10:22:19 AM

Vyberte si 1 až 4kamarády a sveďte jim holku Ušetříte 50 % nákladů a nemusíte s ní chodit dýl než 3 měsíce. Když se vám přejí, prostě ji kamarádovi necháte. A basta.

flower to you

KozíDechKozíDech

02_FakeAD_Curry_03_09.indd 2 11/6/09 10:25:48 AM

03PL

OC

HA

Mele: Ahoj, Jardo, myslíš, že si toho nikdo fakt nevšim…

Sele: Čeho zas?

Mele: No, jak jsem včera v Omsku hrál za tebe.

Sele: To nevím, ale vy kluci kanadský si s pukem poradíte dycky. Já na to nekoukal, Ina mě vzala na manikúru.

Mele: Ty si dáváš dělat manikúru?

Sele: Ty ne?

Mele: Jsem snad baba?

Sele: Tak hele, nedělej si ze mě šoufky, beru miliony za to, že za mě hrajou nadšenci jako ty. Snad mám za tu dřinu… fix, teď nevím, co jsem chtěl, nestíhám se najednou rozčilovat i psát.

Mele: Že zítra za tebe hraju proti Calgary.

Sele: Jo, vidíš, tak si to užij. Já jdu do kosmeťáku trhat chlupy z hrudníku.

Mele: Ty máš ještě nějaké chlupy na hrudníku?

Sele: Já ne, Ina…

ICQ

Plocha

viceprezident pro nefiremní zákazníky VodafonuMario Mele

Sakro - Kafemletí Bijáky Jarda mele3. liga

Můj počítač

xxxx

Ahoj, brouku, neměla jsem čas ani se s tebou roz-loučit. Zrovna odlítala grupa Indů domů na nějaké svátky, tak mě s nimi hodili do jednoho přepravního kontejneru, naložili na trajekt a šoupli postrkem do Dílí.

Takže jsem ti nestihla ty svoje ovečky ani předat. Prostě, hele Mele, někde v šanonech tam mám složku nadepsanou Lidi, co volají s Vodáčem. A snad v ní ještě něco bude.

Tvoje Anča

[email protected] [email protected], [email protected]

Zdravím z nového fleku v Indii

Impérium vrací úderKdyž se muž vrací domůSuperman se vracíMumie se vracíLassie se vracíBarman se vracíNávrat zbloudilého pastýřeNávrat do Červeného městaPodzimní návratNávrat ztraceného synaNávrat ztraceného rájeNávrat z exiluKouzelníkův návratNávrat idiota (Zatím neviděl)

Oblíbené filmy

Koš

www.aukro.cz

Kanadská 3. liga

HC Okotoks : HC Saskatoon0:3 po 2 minutách 1. třetiny

Live přenos

03_Plocha_Curry_03_09.indd 3 11/6/09 10:34:36 AM

No vůbec!

04V

ÝKO

P

Kdo si hraje, nezlobíMoje děti si otevřely tetovací salon. Nepotřebovaly k tomu skoro nic – je-den kufřík, několik permanentních fi xů, papíry na kreslení předloh a... A to je vlastně všecko. Poslední do-bou každý den, jen co přijdou ze ško-ly, zalezou si do pokoje a kutí. Člověk o nich ani neví. Dcera šéfuje dizajnu, o tři roky mladší bratr nadšeně posi-luje každý nápad tančením a já cho-dím do práce s pokreslenými před-loktími, za která by se nemusel stydět ani můj šéf Michal (viz rubrika Roz-hovor) – na jednom smrtka v hábitu s kosou, na druhém slon s nohama rovnoměrně podél celého těla, takže spíš připomíná hřeben. Jediné, s čím si nevěděly rady, byl název. Ptaly se, jestli by mě něco nenapadlo. Tat-too... tattoo... Jak by tomu mohly ří-kat? Vtom mě to napadlo – jejich te-tovací salon se jmenuje Audrey.

Mít koníčka je bájo. Běžný život pak není taková pruda, protože se máte cestou z práce na co těšit. Taky nějakému holdujete? Jakpak by ne! Jsme přece v Čechách, kde podle sta-tistik připadá tři a půl koníčka na hla-vu. Včetně kojenců. Určitě! Proto nás zajímalo, s čím si hrajete vy, když ne-zlobíte. V tomhle čísle to máte. Podí-vejte se sami. Koníčkům zdar!

Když jsme hledali průvodce pro tohle číslo, pořád se nám jako černý Petr vra-cel včera nedoceněný a dnes již zce-la zapomenutý mediální umělec Petr Čeřen z Medonos nad Ohří, otec leo-pardismu, syn hajájismu, tchán pluto-leopardismu a mučedník syndromu falešného přítele. O koníčcích ví nejen svoje. Celý život se zabývá – jak sám potichu říká – páráním pěkňoučka, vy-střihováním a vyřezáváním obrázků (koláží) z dobrých i špatných periodik. Z jeho fantastických nůžek a žlutého skalpelu pochází i obálka tohoto čísla. Vliv Miroslava Horníčka, Maxe Ernsta a lidového umělce Jury Ubzdila z Brna je patrný už na druhý pohled. Čeře-na jsme našli a oslovili v jednom praž-ském soukromém sanatoriu a požádali ho o spolupráci. Po půl roce pochopil a souhlasil. Jeho jemná, čistá a magická tvář vás provede i tímhle periodikem.

Obsah3 Superman se vrací5 Rachota natrhla koníčkům úsměv6 Coline, Coline, sedíš v pěkný rovině7 Jezdíme na on-linech8–13 Téma: Kdo si hraje, nezlobí14–15 Brutální Michal čili 5 let Čili16–17 Koučové se koučkujou18–19 SCC revoluce, teda konference

KARICURRY 3/2009 ROČNÍK IITomáš Fürstenzeller šéfredaktorFilip Hrubý ředitel projektuMichal Schindler odborný dozorJindřich Novák editorŠtefan Švec editorPetr Toman designérAleš Duroň DTPMartin Groman psavecJakub König psavecMarek Slezák manažerPavel Matuška produkčníwww.bpublishing.cz vydavatel

Kdo za to může?!

Čeřen jakoprůvodce číslem

Já ne!

Já trošku

Tendle! To von!

04_Vykop_Curry_03_09.indd 4 11/6/09 10:36:36 AM

05SO

UB

OJ

Koníčky Rachota

0 6Klasický kanár. Nestačili jsme se divit, jak to práce natřela koníč-kům. Marná sláva, práci se věnuje většina z nás od rána do veče-ra, takže má mnohem větší svaly a dá na budku všem těm kolům,

známkám, motýlům, mincím a dalším serepetičkám.

:

XVětšinou vám seberou kus víkendu

Stojí pěkný prachy

Můžou být super adrenalin

Manželka na ně většinou žárlí

Vyflusají vám duši z těla

Koníčkáři jsou tiší blázni

Od devíti do šesti a padla

Když se snažíte, prachy spíš domů dovalí

Aspoň si nenamelete tlamu

Manželka jí fandí

Když se šéf nekouká, můžete si i dáchnout

Do práce musí každej

0 : 10 : 10 : 10 : 10 : 10 : 1

05_Duel_Curry_03_09.indd 5 11/6/09 2:04:40 PM

06D

OPI

NG

S plánováním jsem na štíru...

Kdy jsi naposled udělalstrategické rozhodnutí? Asi tak před osmi a půl měsíci, když jsme se s manželkou rozhodli mít druhé dítě. Finanč-ní analýza sice vycházela v záporných čís-lech, ale stejně jsme se rozhodli jít do toho.

Gratuluju! Holka, nebo kluk? Holka...

Vedeš oddělení Strategie a plánování. Je plá-nování tvojí silnou stránkou i mimo kancl? Naopak, s plánováním jsem v životě dost na štíru. Když dělám snídani, jsem schopný zapomenout, že vejce se musejí před sma-žením nejdřív rozklepnout.

A já myslel, že budeš mít tabulkua v ní plán na pět let dopředu...Kdepak, o budoucnosti přemýšlím tak málo, jak to jen jde. Entropie ovládá život víc, než jsme ochotni si připustit. Pokud člověk moc plánuje, ztratí schopnost reagovat na neče-kané příležitosti a překážky. Upřímně řeče-no, tohle pokládám za důležité i v byznysu – proto věnuju stejnou pozornost nejen tomu, co předpokládáme, ale i tomu, co nečekané-ho nás může překvapit.

Vím na tebe, že máš slabost pro tvůrčí psa-ní. Překvapivý koníček u viceprezidenta pro Strategii a plánování. Jak ses k němu dostal?Když mi bylo deset, zúčastnil jsem se literár-ní soutěže. Inspirovala mě malá chlupatá fi -gurka na magnetce, kterou jsme měli na led-nici. Vymyslel jsem si nesmyslný příběh, jak tahle příšerka ještě s jednou další našly taj-nou jantarovou komnatu z druhé světové války. Třídní si pak zavolal rodiče, že mám nejspíš vážný psychický problém. Ale tu sou-těž jsem vyhrál. Tenkrát mi došlo, že na led-nici je spousta dalších magnetek, jejichž pří-běhy je třeba vyprávět.

Proč ses nakonec rozhodl pro byznys,a ne pro literaturu? V byznysu občas zafunguje vztah mezi talen-tem, disciplínou a tvořivostí na straně jedné a ohodnocením na straně druhé. Psaní je to-tální sázka na nejistotu. Z padesáti skvělých spisovatelů se jeden prosadí, devět se jich protlouká učením a psaním fi lmových re-cenzí a zbylých čtyřicet maká ve Starbucksu

a čeká, až se jim ozvou na ten trhák, co před třemi měsíci poslali nakladateli. Je to podob-né jako chtít udělat kariéru v muzice, ale ješ-tě o něco horší, protože kolem psaní nelítá žádný sex ani drogy. Usoudil jsem, že bude lepší vydělat peníze v byznysu a psaní se vě-novat později. Nechtěl jsem být v situaci, kdy bych musel perem uživit rodinu.

Máš čas psát aspoň ve volných chvilkách? Ne, jako každá práce i psaní vyžaduje abso-lutní nasazení. Někdy se stane, že mě něco vytočí, a pak nejdu celou noc spát a píšu. To se mi přihodilo třeba v roce 2004 po ame-rických prezidentských volbách, kdy jsem prošpikovaný kofeinem dvanáct hodin dě-lal statistickou analýzu volebního podvodu na Floridě a v Ohiu. Ovšem od chvíle, co se George Bush odporoučel zpět do Texasu štípat dříví, jsem jaksi ztratil motivaci pro po-dobná snažení.

COLIN SHEA

Do České republiky přijel v roce 1995. Zrovna dokončil školu, když přišla pracovní nabídka od kamaráda z Čech. Než se rozhodl, přečetl si pár knih od Milana Kundery. „Ty se mi líbily,“ říká současný viceprezident pro Strategii a plánování, „takže jsem si od mámy půjčil na oblek a letenku a vyrazil.“ Od té doby proharcoval Evropu skrz naskrz. Pracoval v Holandsku, Rumunsku, Chorvatsku i Rusku. Nejvíce času však strávil v Praze. Do Vodafonu nastoupil v září minulého roku.text Tomáš Fürstenzeller foto Archiv

Nechtěl jsem být v situaci, kdy bych musel svojirodinu uživit perem

<< d<<, badScontdsBabadScontdsBabadS

<< d>> d

Coline, Coline, můj žlutý řezák tě nemine...

06_07_Dopin_Curry_03_09.indd 6 11/6/09 10:47:43 AM

Online v jednom kuse 07D

OPI

NG

TYHLETY INTERNETY

ŘEHOLE, KTERÁ SE VYPLÁCÍJestli fandíte Face-booku, tak se vám to asi nebude zamlou-vat, ale na rovinu – Facebook je pasé.

Dneska frčí Twitter. Je rychlejší a obe-jde se bez fotoalb i dalších aplikací. Ká-mošům se na něm říká „followers“ a zá-kladem je mikroblogging – na každé sdělení máte 140 znaků a šmytec.

Na západ od našich hranic ros-te Twitter rychlostí termitiště. Formát a stále větší obliba ho navíc předurču-jí k tomu, aby se ho chytly taky fi rmy. V České republice jsme jednou z prv-ních. „Začít twittrovat jsme se rozhodli hlavně proto, že tak můžeme rychle ko-munikovat s médii, která jsou na Twit-teru přítomna. Kromě toho dokážeme přes tuhle síť oslovit i takzvané early adopters nových technologií, kterým tak můžeme pohotově říct o tom, co zrovna chystáme, třeba o našem Voda-fone parku,“ říká Alžběta Weinfurtová z PR, která se o naše fi remní twittrová-ní stará. Že to dělá skvěle, je jasné už z toho, že Vodafone CZ Twitter byl ser-verem Lupa.cz vyhlášen komerčním Twitter kanálem s nejvyšším počtem „followerů“ v celé ČR.

Skvělou pozici jsme si samozřejmě nevybudovali jen tak. „Uživatelé byli nejdřív opatrní. Mysleli si, že účet není pravý. Až když jsme jim začali odpoví-dat a sem tam vyřešili nějaký jejich pro-blém, důvěra vzrostla. Naše pravidlo zní: jeden zásadní twít co dva dny a od-pověď na dotazy zhruba do dvou ho-din. Je to sice řehole, ale taková, která se vyplácí,“ uzavírá Alžběta.

PARK JAKOŽÁDNÝ JINÝMobil a internet se konečně propojily. Zrovna fi nišují pří-pravy na spuštění portálu Vodafone

park beta. Proběhl poslední zátěžový test a portál, který byl zatím přístup-ný jen omezenému počtu uživatelů, se otevře všem. SMS a MMS brány, ar-chiv zpráv, výpisy hovorů, osobní pro-fi l, prostor pro spoustu aplikací třetích stran – přesně to je Vodafone park.

„S internetem v mobilu jsme zabo-dovali u statisíců zákazníků. Teď na to chceme logicky navázat a přenést mo-bil na internet. Vodafone park přináší na český trh něco zcela nového. Jedi-nečné na něm je, že je otevřený služ-bám třetích stran, takže předpokládá-me, že se bude dynamicky vyvíjet, říká ředitel marketingu pro nefi remní zá-kazníky Lukáš Kružberský. Abychom vývojáře aplikací v tvořivosti trochu popíchli, připravili jsme pro ně soutěž, v které si výherce přijde na celý milion. To už stojí za to trochu se posnažit.

CO VODAFONE PARK BETA UMÍ:

a příchozích hovorů

a MMS notifi kací

NAŠE DOMÁCÍ VIDEOKde jsou ty doby, kdy světem hýba-ly myšlenky?! Jestli jím hýbe něco dnes-ka, tak je to video.

Králem na tomhle poli je jednoznačně YouTube, největší obrazová encyklo-pedie světa. Najdete na něm všechno. Od poloviny října dokonce prémiový komerční kanál Vodafonu, kde se mů-žete podívat na všechna videa, která produkujeme – od televizních reklam z dob Oskara přes nejnovější spoty, vi-dea z oblastí PR, nadační činnosti, spo-lečenské odpovědnosti až po sekvence ze zákulisí fi rmy.

O rozběhnutí našeho kanálu na YouTube se postaral tým Interaktivního marketingu. „YouTube navštěvuje kaž-dý den obrovské množství lidí a ty jsme chtěli oslovit,” říká Lenka Černá, která má náš nový kanál pod palcem. „Jsme jednou ze tří českých fi rem, které spon-zorský kanál na serveru YouTube.cz provozují.” Víme, že samochvála není úplně voňavá záležitost, ale už zběžné srovnání obsahu všech tří kanálů vám jasně napoví, který ze sponzorských kanálů je favoritem.Na ten náš se dostanete přes adresu

.

VÝHODY KANÁLU YOUTUBE:

VYNDEJHO

SLOŽKA

PŘÍTEL TWITTER

PÁRCIZ PARKU

PDF

<< dsSystemFileErr >>, >> dsBadSANEopcode <<. >> shutDownAlert << >> dsLoadErr <<, >> dsTraceErr <<, >> dsBad Patch <<, >> dsForcedQuit << >> dsSysErr << smIntStatVErr >> <<smNoMoresResources>> -454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr containerNotFoundWrn << dsSystemFileErr >>, >> dsBadSANEopcode <<. >> shutDownAlert << >> dsLoadErr <<, >> dsTraceErr <<, >> dsBadPatch <<, >> dsForcedQuit << >> dsSysErr << smIntStatVErr >> <<smNoMoresResources>> -454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr containerNotFoundWrn << dsSystemFileErr >>, >> dsBadSANEopcode <<. >> shutDownAlert << >><< dsSystemFileErr >>, >> dsBadSANEopcode <<. >> shutDownAlert << >> dsLoadErr <<, >> dsTraceErr <<, >> dsBad Patch <<, >> dsForcedQuit << >> dsSysErr badSubPartErr-454 badSubPartErr-454 badSubPartErr containerNotFoundWrn << dsSystemFileErr

<< dsSystemFileErr >>, >> dsBadSANEopcode <<. >> shutDownAlert << >> dsLoadErr <<, >> dsTraceErr <<, >> dsBad Patch <<, >> dsForcedQuit << >> dsSysErr << smIntStatVErr >> <<smNoMoresResources>> -454 badSubPartErr-454

Věcí, které dělá naše fi rma na internetu, je stále víc. O takových velkých projektech, jako je Vodafone park, asi víte. O jiných naopak nejspíš ani netušíte. Pár takových perliček jsme pro vás našli. text Tomáš Fürstenzeller foto Archiv

06_07_Dopin_Curry_03_09.indd 7 11/6/09 10:47:57 AM

08TÉ

MA

text: Štěpán Paveta

Koláž: Čeřen

Když jsme se rozhodli podívat se

na to, jaké máme koníčky, měli jsme obavu, jestli nám vedle práce ještě

zbývá čas na hraní a jestli budete ochotni nám o svých zálibách něco napsat. Kalhoty jsme

ovšem před brodem stahovali zbytečně, protože do týdne nás zavalila hromada skvělých fotek a nadšeného povídání, které nám potvrdily, že nejen Vodafonem živ je vodafoňák. Nakonec bylo nejtěžší vybrat deset zajímavých

koníčků, protože jak už to tak bývá, nezajímavý nebyl ani jeden.

08_13_Tema_Curry_03_09.indd 8 11/6/09 10:55:44 AM

09TÉ

MA

Jednou sedo první ligyvrátím

Koníček máčlověka bodnout.

My včelaříme.

LUBOŠ BÖHMSenior CNO Engineerhobby: včelaření

Včelařství se často dědí. Jak jsi k tomuhle koníčku přišel ty?U nás naposled včelařil praděda, ale toho jsem už bohužel ne-zažil. Včelaření se věnuji skoro pět let, ten nápad přišel spon-tánně. Těšil jsem se samozřejmě na první sladkou odměnu, ale na pozadí byla myslím touha vrátit se k přírodě. Postupem času nabírám zkušenosti, co chov obnáší, a mírně koriguju ro-mantické představy začátečníka.

Jaké byly začátky?Začínal jsem se třemi úly, to si člověk vyhrál s každým zásahem do včelstva. Teď jich mám čtyřiadvacet a určité racionalizaci zo-otechniky, ač to může s ohledem na chov živého tvora znít po-někud odtažitě, se neubráním. Od dubna do srpna věnuju vče-laření téměř všechny víkendy. Zjednodušeně řečeno je potřeba individuálně zhodnotit kondici každého včelstva, tj. vytvářet mu postupně podmínky k rozvoji, aby se nevyrojilo a mělo kam no-sit med, a zároveň jej neoslabit zbytečným rozšířením o prostor, který chumáč včel není schopný zahřát a obsadit.

Vadí ti ještě včelí bodnutí?Včely a žihadla, to jde ruku v ruce. Chovám temperamentnější kmen Vigor, který pochází ze Slovenska, jeho vyšší agresivitu vy-važují vlastnosti, které umožňují lépe odolávat tlaku nákaz, jako je varroáza. Velkým překvapením pro mě bylo letošní setkání s účin-ky pylu máku, resp. alkaloidů na chování včel, zkrátka šest žihadel v první minutě. Písknul jsem přerušení a šel na střídačku.

Jak člověk pozná na krámu dobrý med?Med přímo od včelaře má u nás právem stále dobrý zvuk, takový na pultech supermarketů nenajdete. V regálech s marmeláda-mi je bohatá nabídka vysoce fi ltrovaných medů ze všech koutů světa, kde se nestydí zaměstnávat děti a cpát do včel antibiotika, proto ta stálá tekutost a nízká cena. Pravý med je přírodní lék, ur-čitě si zaslouží minimálně regál se zdravou výživou.

VČELAŘOVO PRAGMATICKÉ MINIMUMZimování: Včely v zimě neumírají chladem, ale hladem.Množení včelstev: Kdo nemnoží, ten živoří.Ulítlý roj: Tak si leťte, když se vám u mě nelíbí.

KAREL BOROVANSKÝCustomer Service Specialisthobby: elektronické šipky

Co pro tebe znamená tvůj koníček?Hodně a vysvětlím proč. Elektronické šipky hraju za Kleopatru Chrudim už sedmým rokem a přibližně sedm let taky pracu-ju ve Vodafonu. Když jsem v roce 2003 dělal výběrové řízení na pozici operátora chrudimského call centra, všechno probí-halo naprosto standardně. Teda až do otázky: „Co vaše koníč-ky?“ V té chvíli se ve mně uvolnilo napětí a já se rozpovídal. To zaujalo dotyčného, který pohovor vedl. Najednou jsme spolu mluvili jako staří kamarádi. Šipky dost možná ovlivnily, že pra-cuju v téhle fi rmě. Já osobně jsem o tom přesvědčen.

Šipky si většina lidí zahází nanejvýš z dlouhé chvíle. Jak čas-to trénuješ ty?Elektrické šipky jsou sport jako každý jiný, i když dost lidí je vní-má jako hospodskou záležitost a kouká na ně skrz prsty. Ovšem i v téhle oblasti jsou u nás mistři Evropy, a to už opravdu není zadarmo, za tím je hodně práce. My se scházíme dvakrát týdně na trénink a zápasy. No a po odehrané sezoně spolu vždy vy-razíme na víkend na chatu. Dost se nám to hobby dostalo pod kůži – nezřídka spolu jedeme i na letní nebo zimní dovolenou.

Jaký největší kousek se vám zatím povedl?Co hrajeme, posunuli jsme se ze třetí ligy do první. Bohužel jsme se v ní dlouho neohřáli a po jediné sezoně jsme spadli znovu do druhé ligy. Teď se snažíme probojovat zpět do první ligy, což je obrovská motivace. Náš dosud největší úspěch bylo vítězství v turnaji, kterého se účastnily nejlepší týmy od Krko-noš až po Humpolec.


ZUZANA ČERNÁRetail Store Managerhobby: dýdžejka

Co pro tebe znamená tvůj koníček?Ventil, způsob, jak dobít baterky, totální restart, který trvá asi šest hodin a začíná v sobotu večer, kdy se ve mně probudí mé druhé já a s mixážním pultem a cédéčky vyrážím do víru disko-ték. Když hraju, nemám čas přemýšlet nad ničím jiným, než co pustit a jak udržet lidi na parketu. Není nic lepšího než spoko-jené publikum. Druhý den jsem sice polomrtvá, ale vždy to sto-jí za to. Když pak jdu v pondělí do práce, mám čistou hlavu.

Jak dlouho už děláš dýdžejku a jak ses k tomu dostala? Samostatně hraju nějakých sedm let. O muziku jsem se začala zajímat ve třinácti. Chytla mě hudba sedmdesátých let, přede-vším ABBA. Dodnes jsem hrdá majitelka celé jejich diskografi e. Pak přišlo období diskoték a poznávání hudby devadesátých let. V té době jsem absolvovala dva konkurzy do rádia, na kterých se mé naivní představy trochu rozplynuly, ale díky nim jsem se seznámila s jedním dýdžejem. Na diskotéce jsem mu občas po-hlídala cédečka, když šel na bar. Občas se nestihl vrátit, než do-hrálo cédečko, tak jsem si i zamixovala. Zkraje byl hodně překva-pený, protože jsem mu to odkoukala z ruky, nic mě neučil.

Co nejradši hraješ? Cokoli se líbí lidem. Osobně mám ráda klubovou hudbu, tran-ce s naléhavým ženským vokálem. V hudbě hledám emoce.

Na jaké nejzajímavější akci sis dosud zahrála?Hraju především na klasických diskotékách, okrajově na fi rem-ních akcích a svatbách. Nemám žádný vysněný klub, kde bych si chtěla zahrát. Stačí mi, když lidi odcházejí spokojení a třeba na konci akce bezprostředně zatleskají – to pokládám v dnešní době za úspěch.

A co trapasy? Byly už nějaké?Největší noční můrou každého dýdžeje je, že dohraje cédeč-ko a vy tam najednou nemáte to druhé, nevíte, co pustit, ane-bo nemůžete najít tu správnou písničku. A teď je ticho, lidi na vás koukají a postupně odcházejí. O něčem takovém se mi často zdá večer předtím, než hraju. Naštěstí zůstává zatím je-nom u snu. Jen jednou se mi stalo, že dohrála písnička a dru-hé cédečko se nenačetlo. Začala jsem pohotově něco klábosit do mikrofonu a pustila další track z prvního cédečka. Lidi si na-štěstí ničeho nevšimli.

JAN BUCKISafety and Fire Specialisthobby: lomografi e

Lomografi e? To je takové to, jak vám vezmou půlku moz-ku, ne? Tak skoro. Jde vlastně o staré sovětské foťáky. Stránky www.lomography.cz tvrdí, že LOMO je zkratka pro Leningrad-skou optickou mechanickou společnost. Má na svědomí foto-aparát LOMO, který měl být symbolem sovětské pokrokovos-ti, ovšem soudruzi udělali chybu a fotografi e z téhle pixly lezly neostré, špatně exponované, zvláštně barevné… Stačilo málo, a LOMO vzal po zásluze čert. Našla se ale partička maníků, kteří si LOMO přivezli jako suvenýr z Východu. Fotky vyvola-li a propadli jejich zvrhlému kouzlu. Z hobby pár nadšenců se časem stal světový retrokult.

Kdy a jak ses k lomografi i dostal?Přivedl mě k ní paradoxně časopis o digitální fotografi i, kde se psalo o pluginech pro grafi cký program. Byly tam takové, které umožňovaly vytvořit z normální fotky něco, čemu říkali „lomo“. Šlo o složitý proces. Fotografi i je třeba oříznout, rozostřit, na-točit, rozhodit barvy... V podstatě aplikovat vady, které se běž-ní smrtelníci snaží u svých snímků odstranit.

Jak je to s foťáky? Vyrábí se LOMO dodnes?Jde výhradně o analogové aparáty. Protože starých kusů je málo, začaly se vyrábět nové napodobeniny, které jsou ko-piemi těch původních. Lomo ale není ani tak o foťáku, jako spíš o přístupu k fotografování a o poctě klasickému formátu. Lomo je částečně životní styl.

Životní styl?!Jo, lomografi e je o naprosté svobodě tvorby, o tom, že fotit se má všechno, všude a vždycky. Že si můžeš najít svoje téma a styl a pořizovat snímky neobvyklým způsobem a jedinečnou technikou. Není to těžké, fotit se s tím naučí každý. Každá fotka je pěkná nebo alespoň zvláštní, takže něco jako „špatná lomo-fotka“ neexistuje.

Je lomografi e v České republice hodně rozšířená? Zatím moc ne. Na českém portálu je registrováno necelých 300 lidí. Už jsem si zvykl, že když někde vytáhnu svůj foťák, vět-šinu lidí překvapí ten design z 80. let a absence displeje na zad-ním panelu. Taky mě baví nechápavé pohledy digitálních tech-nokratů, kteří se předhánějí v pixelech a co půl roku utrácejí za nová megaděla.

Pozor, vyletí

rozmazaný

ruský ptáček!

Sáhla jsem DJovi

na nádobíčko a už

mě u toho nechal.


11TÉ

MA

MIROSLAV HALUZASales Consultanthobby: expediční cestování za domorodými kmeny

Jak se stane, že člověk začne jezdit za domorodými kmeny?Vždy jsem hodně cestoval, ale většinou to bylo na turnaje v ka-rate, což je další můj koníček. Na první dobrodružnější cestu – pod stan do východní Afriky – jsem jel s outdoorovou cestov-kou. Projeli jsme Keňu, Tanzanii a Ugandu. Organizované cestování mi ale moc nevyhovovalo, takže další cesty už byly na vlastní pěst.

Kam všude ses podíval? Začal jsem Thajskem, pak Indonésie, USA, Ekvádor, Kolumbie, Kuba... Jedině na Novou Guineu jsem se podíval v rámci expe-dice, protože vyrazit sám ke Kombajům je dost velký risk. Tihle stromoví lidé ze Západní Papuy jsou dost obávaní. Koneckon-ců i my jsme tam zažili perné chvilky, když nás v poslední, už ci-vilizovanější vesnici večer přepadli, průvodci rozbili hlavu šut-rem a chtěli výkupné.

Veselá historka. Takových zajímavých míst jste navštívili hodně?Papua zatím vede. Dostat se ke kmenům, které žijí na úrovni doby kamenné a kde jste třeba čtvrtí bílí lidé, co navštívili jejich vesnici, to se často nestane. Letos jsme podnikli taky poměrně náročný trek v Ekvádoru, a to ke kmeni Waorani u řeky Curra-ray. Ten je už o poznání civilizovanější než Kombajové, ale se-tkání to bylo stejně velmi zajímavé.

Takové expediční cestování asi není úplně levný špás...Dá se říct, že čím extrémnější, chudší a nebezpečnější země, tím víc vás bude stát. Všichni se totiž budou snažit stáhnout vás do trenek. Třeba když si chcete na Nové Guineji pronajmout vratké letadýlko, co vás hodí na louku v džungli, odkud pokra-čujete po svých, můžete jít jen k misionářům, kteří vám ho půj-čí velmi neradi, a když jo, tak za nehoráznou cenu. Finančně velmi náročné je očkování. Kromě tyfu, meningitidy, žloutenek A+B, vztekliny, žluté zimnice a cholery musíte mít kvalitní pro-fylaxi proti malárii, a to nejlépe drahý malaron. Na Nové Gui-neji jako jediné na světě žijí všechny čtyři kmeny malárie a jen na tři malaron zabírá, takže z naší expedice si z osmi lidí půlka malárii přivezla jako suvenýr, kterého se už nezbaví.

Kam to bude příště?Tak v tom mám jasno. Jelikož moje přítelkyně má džungle po krk, příští rok plánuju Etiopii a kmeny kolem řeky Omo. No a taky bych rád po zklamání s „turistickými“ Pygmeji v Ugandě někdy v budoucnu rád podnikl trek k Pygmejům ve Středoaf-rické republice, kde na odlehlých místech ještě žijí zbytky ves-nic svým přírodním způsobem, ale to se ještě uvidí.

JANA DUCHOSLAVOVÁCustomer Service Specialisthobby: výcvik mladých hasičů

Kdy ses svému koníčku začala věnovat?Asi před rokem. Sama jsem hasička v SDH Bučina. Kdyko-li jsme trénovali, pobíhaly děti kolem nás. Bylo vidět, že by to chtěly zkusit. Tak jsem jednoho dne vylepila plakát „Kdo se chce stát mladým hasičem“ a během krátké chvíle jsme měli celé družstvo.

Kolik vás na to je?Jsme dvě trenérky a máme čtrnáct mladých hasičů ve věku od pěti do patnácti let. Je hezké vidět, že se děti baví a nedě-lají vylomeniny.

Účastní se vaši mladí hasiči soutěží?Fungujeme necelý rok, takže zatím spíš dáváme dohroma-dy, co všechno je potřeba, abychom splňovali podmínky HRY PLAMEN. Zatím je pro nás úspěch to, že máme družstvo a zkoušíme si plnit disciplíny mimo soutěž. Brzy ale pojedeme poprvé na ofi ciální soutěž, tak uvidíme, jak dopadneme.

Co děti na hasičství nejvíc baví?Některé tento sport provází od mládí. Jako třeba moji dcerku Sabču. Kdykoliv jsme trénovali, byla s námi. Tudíž se jí to zalíbi-lo. Pro jiné je to prostě možnost sportovat, trávit volný čas jinak než u počítače a naučit se novým věcem. Myslím, že hasič je pro ně člověk, kterého si váží a chtějí se mu malinko podobat.

Dneska to balím

e,

razíme k Pygmejům

Hasák použí-

vám jako pěno-

vé tužidlo.Chtěl bych znát

jejich kadeřníka.

08_13_Tema_Curry_03_09.indd 11 11/6/09 2:34:53 PM

Kolikrát se dá

vydržet 24 hodin

Le Mans?

Jjjještě žžžžženeeeeekoktám...

IVA HROMÁDKOVÁBusiness Partnerhobby: motoristické závody

Kluků motoristů se nám ozvalo hodně.Co přitáhlo k motorům tebe? I u mě v tom sehrál roli mužský. Motoristické závody sleduju a navštěvuju od doby, kdy jsem se seznámila s manželem. Je to už dvacet let. První závod F1 jsme spolu naživo viděli v roce 1986 na Hungaroringu. Bylo to fantastické! Od té doby sledu-jeme a objíždíme různé závody.

Hlavně podniky F1?Nejenom. Když jsme v devadesátých letech žili v USA, viděli jsme, tenkrát už s dětmi, závody na ovále. Třeba 500 mil v Indi-anapolisu nebo Nazarethu v Pensylvánii v americké sérii Cart. Taky jsme několikrát byli na závodech dragsterů, což je závod ve zrychlení na 400 metrů. Ti nejrychlejší to rozjedou na 330 mil za hodinu (530 km/h), takže se závodí asi 4 vteřiny. Máme ale rádi i plochou dráhu, chodíme na pardubickou Zlatou přil-bu nebo na Grand Prix na Markétu. Nepohrdneme ani závody na brněnském okruhu, například FIA GT.

Který závod z nedávné doby na tebe udělal největší dojem?V loňském roce jsme byli poprvé na závodě 24 hodin Le Mans. Letos jsme byli opět, a to včetně tréninků a doprovodných programů. Půjčili jsme si obytný vůz a na dráze strávili 5 parád-ních dní.

Co děláte, když zrovna není v dohlednu žádný závod? Sledujeme novinky na mezinárodních autosalonech nebo na-vštěvujeme automobilová muzea. Jedno krásné je v německém Sinsheimu, kde jsou vystavené vysloužilé F1, ale taky nejkrás-nější auta šedesátých a sedmdesátých let. Lahůdkou je rake-tový vůz The Blue Flame, který v roce 1970 jako první v historii překonal 1000 km/h. Doporučuju. Od jara do podzimu inten-zivně objíždíme BMX závody, oba synové jsou „bikrosoví ride-ři“ a potřebují realizační tým.

Chtěla bys někdy sama usednout do kokpitu?Určitě, ale zatím závodím akorát s manželem. Máme takové nepsané pravidlo, že když se někde sejdeme a oba máme své auto, tak cestou domů vždycky závodíme, kdo tam bude první. Bývá to dost vyrovnané.

VÁCLAV KUBÍKBusiness Quality Assurance & Enhancement Specialisthobby: komentuje fotbalové zápasy vršovické Bohemky

Jeden z nejpřekvapivějších koníčků,na které jsme narazili. Jak ses k němu dostal? Fotbalové zápasy Bohemky komentuju od roku 2007, a to díky jednomu rozhovoru s „říďou“ Bohemians 1905 Lukášem Při-bylem. Ten pracoval v redakci sportu České televize, a proto-že mě komentování zápasů vždycky zajímalo, optal jsem se ho na jeho zkušenosti. Na konci našeho rozhovoru se mě jen tak mimochodem zeptal: „Nechceš pro nás komentovat zápa-sy do Rádia Bohemka?“ Neváhal jsem ani minutu. Od té doby nechodím do Ďolíčku za pět minut zápas, ale řádně připraven s minimálně půlhodinovým předstihem. Naladit si nás můžete na www.bohemians1905.cz.

Že se poctivě připravuješ, ti věříme. Radši se pochlubnějakým trapasem. Už jsi nějaký zažil? Jasně, a ne jeden. Vzpomínám si na rozhovor s útočníkem Bo-hemky Milanem Škodou. Když jsem ho po zápase zpovídal, tak jsem se ho zeptal: „Milane, dnes jste netradičně nastoupil v bílých kopačkách. Jaké další barvy jste si pro fanoušky kloka-nů připravil?“ Milanova odpověď mě solidně uzemnila: „Žád-nou, posledních pět let nastupuju jenom v kopačkách téhle barvy.“

Tak to je gól. Teď je namístě se zeptat,co člověk potřebuje, aby mohl být komentátorem?Pohotovost, výřečnost a pro komentář do rádia je taky dobré být hodně popisný. Posluchač vás jenom slyší, a tak musíte ne-ustále mluvit. Samozřejmostí je i přehled o fotbale.

S kým by sis rád zkusil spolukomentování a jaký zápas,pokud by to bylo na tobě?Rozhodně s panem Bosákem. A jaký zápas? Rozhodně „mač“ mezi FC Barcelona a Bohemians 1905. Což znamená, že se mi to skoro na tutti splní …


13TÉ

MAMARIE ŘEŽÁBKOVÁ

Sales Consultanthobby: agility

Co je vlastně agility?Agility je sport, kde běhá psovod po parkuru a ukazuje, kde má pes skočit, který tunel má prolézt, co proběhnout slalo-mem, kdy přejít přes houpačku. Je to výborné pro člověka i pro psa. A taky je to zábava. Třeba když pejsek vběhne do tunelu, páníček běží dál a pejsek v tunelu zůstane, protože se mu tam líbí.

Kdy ses jí začala věnovat?Před lety jsem začala cvičit poslušnost se svým prvním psem, kníračem Benem. O agility jsem věděla akorát to, že existuje. Víc jsem se o ni nezajímala. Až když ke mně přišel další pes, kříženec kolie, který se rychle naučil všechny povely, ale po-řád mu chybělo něco na vybití, jsem se seznámila s cvičitel-kou, která založila agility cvičák u nás v České Třebové. Cho-díme tam už 8 let.

Kolik pejsků máš? Dva. Zmíněného křížence Chestera a border kolii Boldyho. Cvičím už pouze mladšího, kterému je dva a půl roku. Devítile-tý Chester už si užívá agilitního důchodu a jenom čas od času si zazávodí v kategorii veteránů.

Jak často trénuješ?Výcviku se snažím věnovat jednou týdně. Krom toho jezdím po víkendových intenzivních trénincích a na závody. Někdy i tři víkendy po sobě. Zatím největší úspěch, kterého jsem dosáhla, je druhé místo s Chesterem na Mistrovství kříženců Slovenské republiky.

MICHAL SAKAŘCustomer Service Representativehobby: focení sportovních aut

Kdy tě napadlo začít fotit auta?Táta za mlada profesionálně fotil, takže jsem k fotce přičichnul už jako kluk. Sám jsem pak začal v Anglii, kde jsem čtyři roky pracoval. Tam je drahých a hezkých aut spousta. Jezdil jsem na srazy klubů Ferrari a Lamborghini a taky na autosalony. Fo-til jsem pro zábavu. Asi po šesti letech si mě všiml šéfredaktor největšího českého Ferrari web magazínu CzechFerrari. Nabí-dl mi novinářský průkaz a začali jsme spolupracovat.

Co je tvůj největší fotografi cký úlovek?Nedávno jsem fotil vůbec první vyrobený kus Jaguara XJR-S. Patří prezidentovi Jaguar Clubu ČR. Lahůdka bylo taky focení Lamborghini LP670-SV, za které byste v krámu zaplatili přes osm milionů, ani byste nemrkli. Nebo Pagani Zonda F za pat-náct mega. No a samozřejmě Bugatti Veyron. Ale to bylo spíš jen „viděl jsem, cvaknul jsem“. Teď mám objednávku na focení Maserati MC12, kterých se vyrobilo všeho všudy padesát kusů. Současná cena je třicet milionů a stále stoupá. Po Čechách jez-dí jediné – majitel je obrovský fanda do supersportů. Moc rád bych si ale vyfotil taky třeba trabant. To by mě bavilo!

Fotit sporťáky asi není taková darda, jako je sbírat, ale levná záležitost to nejspíš taky není...To není. Foťák a objektivy jsou jenom základní investice. Kromě toho člověk potřebuje modely aut v měřítku 1:18, které slouží jako trenažéry na focení reálných vozů. Ty přijdou taky na hez-kou sumu. Snažím se nepřekročit hranici čtyř tisíc, ale levněj-ší než osmnáct stovek za model nekupuju. To jsou pak hračky, a ne modely. V tuhle chvíli mám takových modelů čtyřicet.

Nejspíš taky hodně cestuješ. Tohle jistě není koníček,který přikluše za tebou...Cestuju dost. Tyhle akce se konají většinou v zahraničí, takže na ně padne spousta dovolených a vyměněných směn. Moc si vážím vstřícnosti kolegů! Odměnou jsou mi třeba návště-vy výrobních linek Ferrari, Lamborghini, Pagani, Maserati... A taky setkání s významnými osobnostmi. Na pomyslné paž-bě mám setkání s Michaelem Schumacherem, P. L. Ferrarim, Valentinem Balbonim z Lamborghini a taky zakladatelem au-tomobilky Pagani Horaciem Paganim. Na druhou stranu ten-hle koníček nejsou jen příjemné zážitky. Za každou fotkou je spousta práce a dlouhé hodiny počítačových úprav. Ty zabe-rou drtivou většinu mého volného času. Divím se přítelkyni, že mě ještě zná.

Hlásíme se na to

focení trabantů!

Některé z mých

nejproslulejších

účesů inspirovaly

právě kolie.

08_13_Tema_Curry_03_09.indd 13 11/6/09 2:33:57 PM

14R

OZH

OV

OR

Takže, jak to bylo s tou Brožovou?Když nás žalovala kvůli Genetické laborato-ři, v které bylo něco o praktických čtečkách kreditních karet ve fyzických otvorech, vice-prezident právníků Petr Příhoda a jeho tým se za nás postavili. Od té doby nad námi drží ochrannou ruku. Aby si na nás celebri-ty nevyskakovaly.

Ty už jsi taky docela celebrita.Jak dlouho vlastně vedeš ČILI? Vypadám, že mám v tělesných otvorech praktický čtečky kreditek? Já jsem za ty tři roky celebrita leda na Vinici ve výtahu. Když teda nejede někdo ze Security, protože ti obyčejně spíš podezřívavě koukají, jestli je moje ID karta pravá.

Chceš říct, že na ty extravagantní fotky u tvých editorialů se ještě nechytlažádná fanynka?Prosím tě, fůra lidí ani neví, že v časáku ně-jaký editorial je. Časák pro ně začíná za ob-sahem. A ty fanynky... No jedna si všechny ty moje fotky vystřihuje a lepí do památníku. Promiň, že to prozrazuju, mami...

Když pro někoho začíná ČILI za obsahem, o hodně přichází. Tuhle jsem si v čísle o cyk-lománii přečetl tiráž a nestačil se divit. Vy-hrabal jsem pár starších výtisků a vždycky totéž – mezi údaji o vydavateli jsem našel pravdy typu: Anna Boleynová měla 3 bra-davky a 6 prstů na jedné ruce. Co Čech, to lubrikant. Svět je rotoped, atd. Jak tenhle fór vznikl? A všiml si už někdo?Cože tam je? Kde?

Ehm, nic jsem neřekl... Před více než rokem expandovalo ČILI na web. Jaká jste měli očekávání při spuštění webové verze?Web je multimediální a interaktivní prostor. Míň se tam čte a víc kouká, poslouchá, kliká a přeposílá, když to stojí za to. Tomu se sna-žíme přizpůsobit obsah. Tematické okruhy sdílí web s časopisem, ale kromě pár textů měsíčně už web žije vlastním životem. Úzce je s ním spojená naše stránka na Faceboo-ku. Samotný systém distribuce obsahu je dost komplikovaný. Ono vytvářet zábavu často až taková psina není. Čistě technicky: vytváříme obsah se značkou ČILICHILI, kte-rý upravujeme pro to které médium – tisk, web, Facebook...

„Když na nás vloni Kateřina Matrace Brožová chtěla vysoudit 100 milionů za urážku na cti, hrozně jsme se sblížili s naším právním oddělením,“ řekl mi Michal Schindler, když jsem na něj udeřil, aby mi jako šéfredaktor ČILICHILI prozradil o našem fi remním časáku něco, co se příliš neví. ČILICHILI je tady totiž právě pět let, tak by se člověk mohl snadno domnívat, že ho má dobře přečtené. Jasně, za tu dobu posbíralo tolik cen, kolik se jen dalo. A taky párkrát zčeřilo vodu.

Zodpovědně brutální

Kdyby se všechny vytištěné časáky za těch 5 let vyskládaly na fotbalové hřiště

(kam taky jinam, že), byla by to vrstva vysoká 40 cenťáků.

text: Tomáš Fürstenzeller foto: Michael Kratochvíl

Tahle Kačenka zaměst-nala naše právníky

14_15_Rozhovor_Curry_03_09.indd 14 11/9/09 12:30:31 PM

15R

OZH

OV

ORMá ČILICHILI Online potenciál

přerůst svého staršího sourozence? Pokud jde čistě o počet návštěvníků, tak web už v několika měsících počet čtenářů časopisu překonal. Těžko se to ale srovnává, protože ke každému z těch médií příjemce přistupuje jinak. Věrný fanoušek na Face-booku s námi stráví za měsíc třeba deset mi-nut čistého času a drtivou většinu z toho vě-nuje spíš reakcím ostatních. Ale i to je super, protože se vytváří komunita, která je k nám poutaná a u svých kámošů nás doporuču-je. Naopak laxního čtenáře časopisu pro sebe máme třeba třicet minut měsíčně. Ne-musí to ale vytvářet žádné pouto. Časopis může číst, protože nemá nic jiného po ruce. Na Facebooku taková situace nenastane. Je tam pekelná konkurence. Web je kombina-ce obojího. Má potenciál komunitní i sdě-lovací. Ale taky s tou děsnou konkurencí. Na webu nemáte návštěvníka nikdy jenom pro sebe a už jenom ho nalákat je dřina. Snažíme se s tím pracovat.

Upoutat pozornost lze všelijak. Paris Hil-tonové stačí nevzít si na večírek spodní prádlo a nechat se umně vyfotit. Čím láká svoje čtenáře ČILICHILI? Existují hranice, za které by ani tak drsný časopis nešel?Především se snažíme neurážet nikoho, kdo si to podle nás nezaslouží. Jsme brutální, ale bereme to zodpovědně. Kromě toho máme ohledně obsahu jasná pravidla. Žádná politika, žádné nepovolené drogy a velice opatrně se sexem. Přes jaké hranice bychom nešli... Určitě nic neděláme jenom proto, abychom na sebe upoutali pozornost. Když jsme křížili Brožo-vou s matrací, nebyla za tím snaha se proslavit. Chtěli jsme prostě vtipně říct, že ta paní není žádná herečka ani zpěvačka. To je celé. A když má satira důvod, pak je bez hranic.

Takže se vší zodpovědností... Co bys popřál ČILICHILI do dalších pěti let?Chceme cenu z mezinárodní soutěže!Doma už jsme vyhráli všechno, co šlo...

A kdyby chtěl někdo všechno prolisto-vat od A do Z a nad každou stránkou

všech čísel strávil jedinou minutku,listoval by skoro 5 dní v jednom kuse.

Náklad: 100 000 ks

Doma už jsme

vyhráli, co šlo

Dárky k 5. výročí ČILICHILI nás nestály ani korunu.Zatáhl je z lásky k námBoomerang, náš vydavatel

14_15_Rozhovor_Curry_03_09.indd 15 11/6/09 2:54:29 PM

Koučovénejsou na draka

Jestli byste hledali profesi, kterou je tahle fi rma prolezlá zdola nahoru, tak je to koučink. Dobře ho znají operátoři i prodejci, svoje o něm vědí team leadeři i manažeři a neobejdou se bez něj ani hlavouni nahoře. Co je to koučink? Kdo tady koho koučuje a jaký to má výsledek? Odpovědi jsme dolovali z pár lidí, kteří ke koučinku pořádně přičichli.

text: Tomáš Fürstenzeller a Martin Groman foto: z vlastních zdrojů

V naší fi rmě maká koučů, že byste se nedopočítali. Na frontlinu, kde je kou-čink nejživější záležitostí, je koučem

každý team leader a každý manažer. A vlastně nejen oni. Skokanským můstkem ke koučinku na úrovni team leaderů je totiž tzv. peer kou-čink, kdy vedení poskytuje seniornější kolega juniornějšímu a team leader plní pouze faci-litační funkci. „Peer koučink je moc prima,“ říká Petra Vomočilová, manažerka z oddělení péče. „Peer kouč roste, protože získává zku-šenosti s prací s lidmi a připravuje se třeba na pozici team leadera, a kolega, kterého kou-čuje, si nemůže v duchu říkat: Co ty o mé prá-ci víš? Prostě ideální.“

Nad peer koučinkem je koučink, který poskytují team leadeři členům svého týmu.

S každým z nich si minimálně jednou, ně-kdy dvakrát do měsíce sednou na hodinu, proberou konkrétní interakce se zákazníky a snaží se spolu identifi kovat, co by se dalo zlepšit. I team leadeři mají svoje kouče – jsou jimi frontlinoví manažeři, případně regionál-ní manažeři.

KROCENÍ MANAŽERŮJestli se na něčem shodnou všichni koučo-vé, tak je to fakt, že mezi dobrým výkonem a dobrým koučinkem je jednoznačná sou-vislost. Kde nechodí koučink, tam chodí problémy. Je to tak, každý potřebuje trochu toho tréninku, nejen lidi z frontlinu. Potře-bují ho i ti nejúspěšnější, kteří přímo rozho-dují o tom, kudy se tahle fi rma bude ubírat. V čem se jejich koučink liší?

Základní rozdíl je v tom, že manažerský kou-čink poskytují externí odborníci, kteří mají zku-

šenosti s lídry z různých profesních oblastí. Takové zkušenosti jsou totiž při koučinku důle-žitější než zvládání konkrétní profesní oblasti. Kouč neposkytuje rady – to je doména mento-ringu –, pouze otázkami přivádí koučovaného k tomu, aby řešení dané situace našel sám.

Výraz koučink zní sice veskrze americky, ale původ samotného slova „coach“ nemá s an-gličtinou překvapivě co dělat. Odvozuje se od maďarského „kocsi“ neboli kočí. Jaké před-poklady musí mít kouč, který chce kočírovat vr-cholové manažery, a co takový koučink obnáší, na to jsme se zeptali psychologa a profesionál-ního kouče Radvana Bahbouha, který je jed-ním z několika koučů, spolupracujících s naši-mi nejvyššími manažery.

Kdepak, Maďaři. Stejně jako čabajku.

Koučink určitě

vymysleli Angláni.

16PR

OFE

SE raraaaaaaaaaaaaraaaraararrraraarrrrrrarraarrrrraraaarararrrraararrararraaaaaarararaaaraaaaarrraaararrrar

16_17_Profese_Curry_03_09.indd 16 11/6/09 11:03:07 AM

Co pro tebe znamená koučink?

Hrozně moc, hlavně v téhle fi rmě.

Dříve jsem pracovala v bance, a to

se nedá srovnat. Tam se koučink

odbyl jednou schůzkou za půl roku

nebo i za rok, mezi tím nic, pro-

stě vakuum. A taky se jelo podle

striktních pravidel. Moc se nedis-

kutovalo. Tady se na koučink klade

ohromný důraz. A taky na komuni-

kaci. Každý se může rozvíjet, dávat

podněty, navrhnout změnu pravi-

del, pokud evidentně nefungují.

Co tě na koučinku nejvíc baví?

Že to není rutinní práce. Každý

člověk je jiný a vyžaduje jiný pří-

stup, a to jak osobnostně, tak po-

kud jde o profesní zkušenosti.

S juniornějšími kolegy probíráme,

kam by se chtěli posunout, a dá-

vám jim tipy, jak na to. U těch, kteří

jsou už zkušenější, člověk nemusí

mít tak přímý dohled.

Co je pro tebe na

koučinku nejtěžší?

Rozhodně se nevyžívám v tom,

když musím poskytnout negativní

zpětnou vazbu. To mi není úplně

příjemné. Navíc to vždy vyžadu-

je jednou tolik přípravy, protože si

člověk musí být setsakramentsky

jistý tím, co říká.

Co musí mít člověk za sebou,

aby se mohl stát koučem?

Určitě by měl být sám v něčem

úspěšný. Také by ho mělo bavit

pomáhat k úspěchu ostatním. Ať

už se dostane ke koučování přes

sport, management či psychote-

rapii, měl by absolvovat nějaký

výcvik v koučování. A pak již je to

věcí praxe – na akreditace koučů je

běžně požadováno několik stovek

až tisíců odkoučovaných hodin.

Jak vypadá koučink lidí

v řídicích pozicích?

Lidé ve vrcholových pozicích jsou

jako vrcholoví sportovci. Potřebují

další inspiraci pro svůj rozvoj. Těž-

ko ji však získají standardními ná-

stroji rozvíjení zaměstnanců.

V čem jsou specifi ka metod po-

užívaných pro vysoce postavené

lidi z byznysu?

Vysoce postavení lidé bývají lape-

ni do pasti své vlastní výkonnos-

ti. Věci jim jdou rychleji a lépe než

ostatním, což vede k tomu, že jsou

prací zahlceni. Je proto dobré udě-

lat si inventuru a říci si, co opravdu

chtějí a jak budou svůj život dále

balancovat.

Jakými prostředky práci se svými

klienty vyhodnocujete?

Jednou ze základních podmínek

koučování je stanovení objektivně

vyhodnotitelného cíle, kterého má

být dosaženo v dopředu stanove-

ném počtu sezení.

Kdys ses poprvé dostal

ke koučinku?

Asi před šesti lety jako manažer

prodejny na pražském hlavním ná-

draží. Dnes tam máme hezkou no-

vou prodejnu se zázemím, ale ten-

krát to byla divočina. Přesto na tu

dobu strašně rád vzpomínám.

Co tě na koučování baví?

Kontakt s lidmi. Když jdu na kou-

čování, mám v hlavě určitou před-

stavu, ale často to dopadne úplně

jinak, protože můj protějšek může

mít jiný názor, když jde třeba o to,

jak si zorganizovat práci na pro-

dejně, jak rozdělovat lidi a tak

dále. Baví mě to společné dobírá-

ní se nejlepšího řešení. Častěji se

ale musíme věnovat prodejním

číslům, výsledkům, které nás živí.

Co je pro tebe na

koučinku nejtěší?

Paradoxně je pro mě nejtěžší

chválit. Pochvala je totiž strašně

silný prostředek a je umění pou-

žít ho tak, aby z něj byl maximál-

ní užitek. Prostě aby to nebylo jen

další zbytečné poplácání po rame-

ni a nic víc.

Kolik koučů je na byznysu? Kolik

lidí má každý kouč na starost?

Na byznysu je hodně dobrých kou-

čů. U mě v týmu je jich 8 a v celé

byznys části jich je nespočet. Každý

kouč má kolem 10–15 lidí. Chrudim

je svými koučinky proslulá. :)

Co koučování obnáší? Jak často

se scházíte a jak to asi vypadá?

Scházíme se 2x do měsíce na 60

minut. Koučování je docela těžké,

člověk musí být i tak trochu psy-

cholog. Já, když jsem s koučinkem

začínala, tehdy ještě bez jakého-

koli školení, tak jsem si říkala, že

když jako kouč mluvím 90 % času,

tak jsem dobrá. Ale pak mi na tré-

ninku vysvětlili, že na koučinku jde

o přesný opak. Tedy, kouč musí

umět klást takové otázky, aby si

koučovaný na většinu přišel sám.

Dobrý koučink zvyšuje lidský po-

tenciál a pomáhá k osobnímu růs-

tu. Kouč pomáhá druhému defi -

novat si, kde chce být a jak se tam

dostat rychleji a jednodušeji, než

kdyby to zkoušel sám.

Co je na koučinku nejtěžší?

Kdy si říkáš, žes měla jít radši

dělat něco jiného?

Práce s tzv. „vyhořelým člověkem“,

který na sobě již dál nechce pra-

covat a odmítá se dál zlepšovat, je

mu to jedno… Takový člověk musí

začít sám u sebe, kouč mu může

pomoci až v případě, kdy bude

chtít on sám.

Petra Vomočilová Oddělení péče, manažerka

Radvan Bahbouh Externí kouč, zakladatel společ-

nosti QED Group, která fi rmám poskytuje psychologický

servis, zejména individuální i týmové koučování

Marek LorencRetail, regionální manažer

Marcela Jirásková

Oddělenífi remní péče,

manažerka

16_17_Profese_Curry_03_09.indd 17 11/6/09 11:03:21 AM

18M

MS

REP

OR

T

SCC Akademie jako víno!Kde? Na Vinici!Dneska se kouká na každou korunu. A kdyby fi rma v takové situaci uspořádala hogo fogo prodejní konferenci na zimáku, lidé by jí to neodpustili. Proto se udělaly priority, využily se prostory na Vinici v minus dvojce, na jídlo a povídání Fuel, na cigárko plácek za barákem. A jaká to byla akce! SCC Akademie probíhala od 19. do 23. října. Byli jsme u toho.

text: Tomáš Fürstenzeller foto: autor

Zase vám to zbaštíme

Na Vinici svítá

Šéfová za kaktusem

Těsně vedle...

18_19_MMS_Curry_03_09.indd 18 11/6/09 11:07:54 AM

19M

MS

REP

OR

T

Začínal jsem jako ajtík.

Beru obě, kámo

Kočička, má zelený vočička Hlavně si posichrovat

svoji židli

Lebkouni přistáli

V pozadí buřti v triku

Ať už je proboha oběd...

Jen blbněte!

18_19_MMS_Curry_03_09.indd 19 11/6/09 2:37:37 PM

PROFESIONÁLNÍÚSMĚV NA VĚKY

Sada pro úředníky Sada pro vrátnéSada pro věčný údiv

Pořiďte si naši sadu profesionálních úsměvů. Ideální do práce, do společnosti, pro manželku,na domovní schůzi… Začínali s nimi i zakladatelé Facebooku a jak jsou dneska vysmátí.

NENÍ VÁM ZROVNA DO SMÍCHU, ALE MUSÍTE BÝT PROFÍCI?

Roztáhněte si hubu od ucha k uchu!

20_FakeAD_usmev_Curry_09_02.indd 20 11/6/09 2:10:03 PM

vodafone - karicurry

Documents