vÝvoj vesmÍru
DESCRIPTION
1 1 . května 2013 VY_32_INOVACE_170316_Vyvoj _ vesmiru_DUM. VÝVOJ VESMÍRU. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Miroslava Víchová. Obchodní akademie a Střední odborná škola logistická, Opava, příspěvková organizace. - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
VÝVOJ VESMÍRU
11. května 2013 VY_32_INOVACE_170316_Vyvoj _vesmiru_DUM
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Miroslava Víchová.Obchodní akademie a Střední odborná škola logistická, Opava, příspěvková organizace.
Materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK 1.5 – EU peníze středním školám,registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.0809.
Poznávání vesmíru
Vznik vesmíru
Tělesa a tělíska
Soustavy těles
Astronomie• se zabývá jevy, které probíhají za hranicemi zemské atmosféry
• zkoumá vesmírná tělesa, soustavy, děje ve vesmíru, vesmír jako celek a vývoj vesmíru
Součásti astronomie• Astrometrie
• rozvíjela se jako první• zabývá se měřením polohy hvězd a planet na obloze• zavádí souřadnice a body na nebeské sféře• má velký význam pro navigaci
• Nebeská mechanika• zkoumá pohyby těles v gravitačním poli• vychází z Keplerových a Newtonových zákonů
Poznávání vesmíru
dále
Historie pozorování vesmíru
340 př. n.l. – Aristoteles• dokazoval, že Země musí být kulatá, neboť stín Země na Měsíci při zatmění je kulatý
2. st.n.l – Ptolemaios• popisoval naši sluneční soustavu tak, že Země tvoří střed a kolem ní obíhají ve sférách objekty: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn
1514 – Mikuláš Koperník• navrhl model, ve kterém střed soustavy tvořilo Slunce a po kruhových drahách obíhaly planety
Poznávání vesmíru
dále
1609 – Galileo Galilei• demonstroval svůj dalekohled před benátskými kupci• objevil čtyři měsíce Jupitera a fáze Venuše
1609 – Johanes Kepler• publikoval ve své práci první dva ze svých zákonů o pohybu planet (o rychlosti a o tvaru jejich drah)
1687 – Isaac Newton• vydal knihu o poloze těles v prostoru a čase a popsal zákon všeobecné
gravitace
1929 – Edwin Hubble• studoval vzdálené galaxie a objevil rudý posuv, který je důkazem
rozpínavosti vesmíru
Poznávání vesmíru
dále
1905 - 1915 – Albert Einstein• napsal teorii relativity, kde uvedl konečnou rychlost a relativitu prostoru a
času
Začátek 20. století• vznikla kvantová teorie o chování elementárních částic
Poznávání vesmíru
dále
Edwin Hubble na Wikipedii Albert Einstein na Wikipedii
Astronomická pozorování• zdrojem informaci vesmíru je elektromagnetické záření
Obory astronomie při pozorování využívají různé vlnové délky záření:
• optická astronomie - využívá světlo a přináší nejvíce informací
• radioastronomie - získává informace pomocí radiových vln
Další obory: infračervená, rentgenová, mikrovlnná a gama astronomie
Poznávání vesmíru
dále
Poznávání vesmíru
dále
Hubbleův vesmírný dalekohled Radioastronomická observatoř VLA, Nové Mexiko, USA
Obr.1 Obr.2
Astrofyzika• fyzikální obor, který se vyčlenil z astronomie
• studuje fyziku vesmíru, tedy vlastnosti (hustotu, svítivost, teplotu, chemické složení,…) hvězd, galaxií, mezihvězdné hmoty a jejich vzájemné interakce
Poznávání vesmíru
další kapitolazpět na obsah
• vznik a vývoj vesmíru studuje kosmologie• pohled na vývoj vesmíru se v průběhu lidského poznání měnil• dnes existuje několik teorií vývoje vesmíru• pozorování astronomů a kosmologů nejvíce potvrzují tzv. „teorii velkého
třesku“
Teorie velkého třesku• anglicky: Big Bang Theory• jako první tuto teorii zveřejnil americký fyzik, biolog a astronom George
Gamow v roce 1948• byla nazvána posměšně podle odpůrců této teorie• podle této teorie vznik vesmír v několika etapách• dnes podle současných fyzikálním modelů vznikl vesmír před 13,7 mld. let
(odhad podle pozorování rozpínání vesmíru u supernov)
Vznik vesmíru
dále
Vznik vesmíru
dále
Obr.3
• raný vesmír byl homogenní a vyplněný vysokou energetickou hustotou
• začal se exponenciálně zvětšovat
• začala klesat teplota a z původního kvark – gluonového plazmatu se začaly vázat kvarky a gluony (elementární částice)
• vesmír se dále zvětšoval a jeho teplota klesala, začaly vznikat elementární částice z nich pak atomy vodíku a hélia
• od hmoty se odštěpilo záření, které můžeme ještě dnes pozorovat jako reliktní záření
Vznik vesmíru
dále
• toto oddělení nastalo 379 000 let po velkém třesku za teploty 3000K
• později vznikaly hustší oblasti, vytvořila se oblaka plynu, galaxie, hvězdy a kosmické smetí
Tuto teorii potvrzují 3 důkazy: • Hubbleův zákon rozpínání, který vznikl z pozorování rudého
posuvu galaxií
• měření reliktního záření
• četnost lehkých prvků
Vznik vesmíru
dále
Vznik vesmíru
Obr.4
Snímek reliktního záření
další kapitolazpět na obsah
Ve vesmíru existuje mnoho objektů, které se liší velikostí a vlastnostmi.
1. Zrna hvězdného prachu• velikost 0,1μm
Tělesa a tělíska
dále
• jsou tvořena uhlíkem, křemíkem nebo dalšími zmrzlými látkami
• pohlcují energii, ohřívají se a vyzařují infračervené záření, mohou se spojovat ve větší tělesa
Obr.5
2. Tělíska• velikost od μm po km
• jsou tvořena horninami nebo zmrzlými látkami
3. Tělesa• velikost větší než km
• lze je přímo pozorovat ve sluneční soustavě (planetky, satelity)
• drží u sebe díky elektromagnetické interakci, u těles větších rozměrů převažuje gravitační interakce
Tělesa a tělíska
dále
Obr. 6
4. Planety• velikost (průměr) 1000 – 100 000 km
• obíhají kolem centrální hvězdy
5. Hnědí trpaslíci• mají hmotnost 10 – 80x větší než je
hmotnost Jupitera
• vnitro je zahřáté na několik miliónů stupňů
• neprobíhají v nich termonukleární reakce, a proto postupně chladnou
• mají poloměr srovnatelný s poloměrem Jupitera
Tělesa a tělíska
dále
Saturn
Obr. 7
6. Hvězdy• jsou viditelné díky svému záření
• ve vnitru hvězd je vysoký tlak a teplota (přes 10 mil °C)
• probíhají zde termonukleární reakce, při těchto reakcích vznikají jádra těžších prvků a uvolňuje se zářivá energie a neutrina
7. Kvasary• jsou velmi vzdálené objekty
• mají hmotnost řádově 109 násobku hmotnosti Slunce
• mají průměr 1010 km
• mají proměnlivou jasnost
• zdrojem energie není termonukleární reakce
Tělesa a tělíska
další kapitolazpět na obsah
Vesmírná tělesa tvoří soustavy, ve kterých jsou vázána tělesa gravitační silou. Pohyb těles v rámci soustavy se řídí Newtonovým zákonem setrvačnosti.
1. Naše Sluneční soustava• tvoří ji Slunce a 8 planet, desítky satelitů, statisíce planetek, 1014
kometárních jader a velké množství meteorických tělísek
• dne 24.8.2006 byla změněna Mezinárodní astronomickou unií definice planety a Pluto bylo označeno za trpasličí planetu
2. Dvojhvězdy a vícenásobné hvězdy• jsou skupiny hvězd, které obíhají kolem společného těžiště
Soustavy těles
dále
3. Otevřené hvězdokupy• jsou skupiny s několika sty hvězd
• vznikly společně a jsou stejně staré
• většinou mladé hvězdy (1 000 000 – 100 000 000 let)
Soustavy těles
dále
Obr. 8
Plejády (kuřátka), otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka.
4. Kulové hvězdokupy
• obsahují řádově milióny hvězd a mají pravidelný tvar daný gravitační silou
• jsou tvořeny starými hvězdami (10 mld. let)
Soustavy těles
dále
Obr. 9
5. Galaxie• jsou tvořeny různými vesmírnými objekty
• naše Sluneční soustava patří do galaxie Mléčná dráha
6. Vícenásobné galaxie, skupiny galaxií, kupy galaxií a nadkupy galaxií
Soustavy těles
dále
Soustavy těles
Obr. 10
koneczpět na obsah
POUŽITÁ LITERATURA
ŠTOLL, Ivan. Fyzika pro netechnické obory SOŠ a SOU. Praha: Prometheus, 2003. ISBN 80-7196-223-6
CITACE ZDROJŮ
Obr. 1 RUFFNAX. Soubor:HST-SM4.jpeg: Wikimedia Commons [online]. 19 May 2009 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3f/HST-SM4.jpeg
Obr. 2 USER:HAJOR. Soubor:USA.NM.VeryLargeArray.02.jpg: Wikimedia Commons [online]. 8 august 2004 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/63/USA.NM.VeryLargeArray.02.jpg
Obr. 3 MISOH. Soubor:Universe expansion sk.png: Wikimedia Commons [online]. 15 March 2005 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/88/Universe_expansion_sk.png
Obr. 4 NASA. Soubor:WMAP 2008.png: Wikimedia Commons [online]. March 2008 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/28/WMAP_2008.png
Obr. 5 W:EN:USER:DMCDEVIT. Soubor:Murchison-meteorite-stardust.jpg Skočit na: Navigace, Hledání: Wikimedia Commons [online]. 16 September 2007 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/ff/Murchison-meteorite-stardust.jpg
Obr. 6 NASA. Soubor:Galileo Gaspra Mosaic.jpg: Wikimedia Commons [online]. 29 October 1991 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/Galileo_Gaspra_Mosaic.jpg
CITACE ZDROJŮ
Obr. 7 VOYAGER 2. Soubor:Saturn (planet) large.jpg: Wikimedia Commons [online]. 4 August 1981 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Crative Commons z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Saturn_%28planet%29_large.jpg
Obr. 8 otevrena hvezdokupa - Plejady VEDRON. File:M45 filip.jpg: Wikimedia Commons [online]. 22 September 2007 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/M45_filip.jpg
Obr. 9 kulova hvezdokupa NASA. File:NGC 2808 HST.jpg: Wikimedia Commons [online]. 2 May 2007 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/38/NGC_2808_HST.jpg
Obr. 10 mlečná dráha ESO/H.H. HEYER. File:360-degree Panorama of the Southern Sky edit.jpg: Wikimedia Commons [online]. 1 April 2010 [cit. 2013-05-11]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/86/360-degree_Panorama_of_the_Southern_Sky_edit.jpg
Pro vytvoření DUM byl použit Microsoft PowerPoint 2010.
Děkuji za pozornost.
Miroslava Víchová