vznik evropských společenství a instituce evropské unie

Vznik evropských společenství a instituce evropské unie

(přednáška VŠERS v rámci předmětu Společné a koordinované politiky EU)

21. února 2006

JUDr. Jiří Trnka

Vznik evropských společenství a instituce Evropské unie

Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO- nezapojení Velké Británie, ale zklamáním především negativní

postoj skandinávských zemí – výrazná těžiště nerostných surovin a rozvinutý průmysl a obchod s uhlím a ocelí

- omezení počtu na pouhých šest snižovalo politický význam vznikajícího společenství a výrazně byla omezena prvotní myšlenka širokého společného trhu

- založení organizace spravující společný trh uhlí a oceli- smlouva podepsána 18.4.1951 v Paříži (často se o vzniku

evropského společenství či unie hovoří o Pařížské smlouvě)- smlouva uzavřena na dobu určitou – 50 let (rozdíl od dalších dvou

smluv a integračních kroků, které již uzavírány na dobu neurčitou)


Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO- smlouva vstoupila v platnost 27.7.1952 po ratifikačních procesech

ve všech členských státech- smlouva pouze vyjádřením shodné vůle, avšak neobsahovala

institucionální aspekty řízení společného trhu s uhlí a ocelí- vytvoření centrálního nadnárodního orgánu komplikováno obavou

malých zemí (Beneluxu) ze zastínění jejich potřeb velkých členů – kompromisní dohoda modifikovala institucionální strukturu navrženou J.Monetem

- odevzdání suverenity nadnárodnímu orgánu – Vysoký úřad – spravoval svěřenou oblast bez vlivu členských států (jeho kontrolu vykonávalo Shromáždění a nad jejich kroky bděl Soudní dvůr)

- vznikla však také Rada (neplést s Evropskou radou ani Radou Evropy – později nazývána Rada EU) jako zohlednění stanovisek členských států – rozhodovací pravomoc


Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO- institucionální struktura ESUO – spojení nadnárodního integračního

přístupu reprezentovaného nezávislým Vysokým úřadem s mezivládní Radou ministrů (tento charakter si evropské orgány zachovaly do současnosti)

- Vysoký úřad – nadnárodní správce společného trhu s uhlím a ocelí, výrazné pravomoci (regulovat ceny při zřetelných obtížích ve spravovaných odvětvích – např. snížení poptávky, vyhlásit stav zřejmé krize, upravit obchodní vztahy)

- Rada ministrů – rozhodovala většinou (zajištění rychlosti procesu rozhodování), nebyla v původní struktuře J.Moneta (přesto se překvapivě nestala omezujícím prvkem nadnárodní dimenze společenství), sloužila spíše pro kompenzaci ekonomických a geografických rozdílů mezi malými a velkými členskými zeměmi


Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO- Shromáždění ESUO (předchůdce Evropského parlamentu) – 78

zástupců národních parlamentů, sledování činnosti Vysokého úřadu, který jím mohl být odvolán jako celek

- Soudní dvůr – kontrolovat postupy Vysokého úřadu, členských zemí v záležitostech uhlí a oceli a také podniků

- mechanismy jednání – politika Vysokého úřadu v častém střetu s úsilím států prosazovat národní zájmy v Radě, důležité že Vysoký úřad disponoval vlastními příjmy z cel a dávek ve společném trhu (na vnějších hranicích ESUO)

- často na Vysoký úřad vládami členských států přenášeny nepopulární opatření za účelem stabilizovat postavení své vlády na domácí scéně

- nadnárodní instituce v některých aspektech pod kontrolou členských států, přesto v porovnání s Euratom či EHS nejvyšší míra nadnárodní politiky v rámci Společenství


Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO- důsledky vzniku ESUO – zvýšení produkce uhlí a oceli ve

společném trhu a významný rozvoj jejich obchodu- významný vliv na politickou situaci, centrální organizace agendy

klíčových sektorů uhlí a oceli nutila ke spolupráci nejen členské země ale i ovlivňovala země vně ESUO

- vysoká autorita Soudního dvora byla později stavebním kamenem při vytváření dalších dvou společenství

- pováleční evropští vůdci kteří vystavěli a posléze rozšířili ES usilovali o svázání Německa, rovnováhu ve vztahu s Ruskem, vytvoření třetí síly vůči USA, předejití vlivu pravicových, levicových a komunistických extremistů na domácí scéně nebo potlačit nacionalismus aby vytvořili pozoruhodnou vizi evropského federalismu (Moravcsik 1998)


Pokusy o integraci dalších sektorů- ESUO přispěl k urovnání poválečných vztahů mezi vítěznými a

poraženými státy a k navázání širokého politického dialogu mezi západoevropskými zeměmi

- cesta k intenzivní sektorové spolupráci a tím i ke komplexnímu rozvoji integrovaných odvětví

- úvahy o uplatnění podobného integračního přístupu přístupu i v dalších odvětvích – pokračovat v cestě nastoupeného sektorového sjednocování

- podle Moneta nejvhodnější oblastí rozvoj jaderné energetiky- Pozornost také na sektory dopravy a zemědělství, ale tady již

velké názorové diference (zemědělství je komplikované dodnes a při schvalování rozpočtu působí pokaždé velké problémy) a nepovedla se ani institucionalizace spolupráce ve sféře telekomunikací a ochrany zdraví


EURATOM - Evropské společenství pro atomovou energii - Smlouva o zřízení Euratom 27.3.1957 v Římě (Římské smlouvy –

spolu s EHS)- vytvořit společný trh s nukleárními materiály a podporovat jejich

mírové využití- zřizuje se Agentura s právem opce na rudy, suroviny a zvláštní

štěpné materiály vyrobené na území členských států- možnost vyvíjet společně technologie a budovat kompaktní jaderný

potenciál- předpokládalo se že rozhodujícím prvkem pro další vývoj evropské

integrace se stane právě Euratom (EHS naopak pouze doplňkové – skutečnost přesně opačná) – Francie pouze omezenou podporu Euratomu

- význam Euratomu pouze na poli bezpečnosti práce a v oblasti norem chránících lidské zdraví

- členských států, přesto v porovnání s Euratom či EHS nejvyšší míra nadnárodní politiky v rámci Společenství


Evropské hospodářské společenství - EHS- Smlouva o zřízení EHS 27.3.1957 v Římě (Římské smlouvy – spolu

s Euratom)- postaveno na principu solidarity, soutěživosti, protikartelových

krocích a na harmonizaci práva členských států- zakotvení kompatibility (slučitelnosti) Smlouvy o EHS s jinými

mezistátními závazky- cílem harmonický rozvoj hospodářské činnosti, nepřetržitý a

vyrovnaný růst, větší stabilitu, urychlené zvyšování životní úrovně i těsnější vztahy mezi státy

- klíčovým bodem a úkolem vybudování společného trhu s volným pohybem (tzv. čtyři svobody) – osob, služeb, zboží kapitálu do 12-15 let

- vytvoření celní unie umožňující pohyb průmyslového zboží- kompromis umožňující přijetí koncepce společného trhu všem

členským zemím


Evropské hospodářské společenství – EHS- smlouva opět pouze označovala cíle ale nespecifikovala samotný

postup a harmonogram k jejich dosažení- Smlouva musela zohledňovat zájmy všech stran a proto se jejím

základním principem stala výměna jedné výhody za druhou (tzv. hra s nenulovým součtem kde všichni částečně ztrácejí a částečně získávají, nebo-li tzv. balíkové jednání – vždy se projednává několik věcí současně aby mohly být uspokojeny zájmy všech zemí)

- budování společného trhu si vyžádalo vytvoření a použití celé řady podpůrných nástrojů – EIB (výhodné půjčky), ESF (základ koordinace sociální politiky členských zemí)


Evropské hospodářské společenství - EHS- úsilí členských států o maximální využití finančních prostředků

určených k obnově méně vyspělých oblastí- institucionální struktura – zkonstruována dle modelu ESUO,

Komise (v čele EHS, řídící a zastupující navenek, odpovídalo Shromáždění), Rada ministrů (klíčové postavení v rozhodovacím procesu), Shromáždění, Soudní dvůr a poradní Hospodářský a sociální výbor

- důsledky – 1968 harmonizována cla navenek, navázání intenzivní ekonomické spolupráce bylo provázeno zvýšením obchodu mezi členskými zeměmi a nárůstem pozitivních hospodářských ukazatelů (otázka do jaké míry se projevila poválečná konjunktura)


Pokusy o transformaci - EHS- směřováno k začlenění zemědělské politiky do společných politik EHS –

nalezení konsensu až v roce 1962- Fouchetův plán – spolupráce v oblasti zahraniční politiky a dalších

souvisejících bodů budoucího směřování k politické unie (summit v Bonnu červenec 1961) – návrh smlouvy o Evropské politické unie (unie států pracující na principu mezivládní konference s jednomyslným rozhodováním – zahraniční politika, obrana a kultura)

- Druhý Fouchetův plán – přijetí společné bezpečností politiky a rozhodování o ekonomických otázkách – také nepřijatelné (předzvěst krize ES – tzv. Francie proti pětce)

- Nutnost zjednodušení a zpřehlednění celého vnitřního mechanismu komunikace ve Společenství

- Dohoda o sloučení orgánů tří společenství pod jedno centrum – nadále již pouze ES spravována jednou Komisí a jednou Radou – tzv. Slučovací smlouva podpis 1965 (platnost 1967)

- Zaručení kontinuity přijímaných rozhodnutí, zpřehlednění procesu integrace a zefektivnění chodu evr.institucí


Evropská rada- vrcholným orgánem institucionální struktury současné EU- setkáváním politických představitelů členských zemí na nejvyšší

úrovni (potřeba konzultovat zásadní otázky integračního procesu přímo hlavami států)

- mechanismus mezivládně koncipovaným summitů- instituci Evropské rady do primárního práva však zakotvil až

Jednotný evropský akt v roce 1986 (JEA první všeobecná revize primárního práva)

- dle smlouvy o EU (1992) je vrcholným orgánem EU s kompetencí pro všechny tři pilíře, Evropská rada poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její všeobecné politické směry

- zahrnuje také předsedu Komise (úředník mezi politiky)- Předkládá EP zprávu po každém svém zasedání a každoročně

písemné zprávu o pokroku dosaženém Unií


Evropská rada- je tedy orgánem EU zastřešujícím všechny tři pilíře maastrichtského

chrámu ale ani nadále není oficiálně institucí Společenství- hledání politické dohody na půdě Evropské rady z části snímá z

Komise odpovědnost za stanovování nových integračních cílů a současně ji neoslabuje v její legislativní roli (i když pro její iniciativní funkci vytváří jakési politické ohraničení)

- otázka zda není existencí Evropské rady role Komise fakticky zdvojována (mezivládní x nadnárodní)

- iniciátoři a hlavní protagonisté konstituce Evropské rady – Giscard d Estaing a Helmut Schmidt

- předsednictví EU a jeho vliv na činnost Evropské rady – nejúčinnější nástroj pro národně podmíněné ovlivňování chodu celého Společenství (realizovat vlastní priority a o ovlivňovat program Společenství)

- Někdy Evropská rada přebírá úkoly Rady EU a někdy je naopak podřízená Radě EU


Rada Evropské unie (Rada ministrů, Rada)- součástí základního institucionálního trojúhelníku Společenství

(spolu s Komisí a EP), jednou z nejstarších součástí institucionální struktury Společenství (již ve smlouvě o ESUO)

- úkolem je umožnit členským státům reprezentaci národních zájmů- hlavním úkolem je přijímání legislativních návrhů předkládaných

Komisí a dále rozhodování o dalších klíčových otázkách včetně přijímání nových členů a rozpočtu

- přirovnávána k parlamanetní komoře zastupující zájmy zemí (orgány Společenství však s výjimkou Soudního dvora nelze zasadit do základních schématu mocí zákonodárné, výkonné a soudní v jednotlivých národních státech)


Rada Evropské unie- vystavěna na třech základních prinicpech – národní hledisko

(rovné zastoupení všech členských zemí, zvyšuje nároky na hledání společného stanoviska), - princip odbornosti (není to formálně statický orgán s pevně stanovenými členy, ale vždy dle odbornosti se schází příslušní ministři členských států tj. Rada ministrů), - politický mandát (zástupci v Radě musí mít pravomoc přijímat jménem svých vlád závazky, smlouva EU je tedy orgánem EU zastřešujícím všechny tři pilíře maastrichtského chrámu ale ani nadále není oficiálně institucí Společenství

- ačkoliv je Rada primárně rozhodovacím orgánem, má rovněž sekundárně schopnost plnit i iniciativní funkce

- tři funkcionální roviny Rady – Evropská rada (nejvyšší úroveň, v podstatě neomezené postavení), - Rada ministrů (odborné resortní funkce, limitována svou povinností přijímat legislativu Unie), - Výbor stálých zástupců (COREPER) a související odborné výbory


Rada Evropské unie- vztah Rady a Komise – účast zástupců Komise na jednání Rady

nutná (koordinace a harmonizace postupů a kroků), umožňuje Komisi brání vzniku situací vedoucí k zablokování rozhodovacích procesů (když to v Radě hrozí tak Komise stáhne návrh a projedná znovu)

- čtyři modely vztahu Rady EU a Komise – Komise mozkový trust nadržený mezivládní Radě, - federálně exekutivní model (Komise je vláda a Rada druhá parlamentní komora hájící zájmy územních jednotek), - model sekretariátu (Komise poskytuje Radě experty a Rada rozhoduje), - podřízený iniciátor (Komise integrační aktivity o kterých přesvědčuje Radu)

- hlasování v Radě buď většinou, kvalifikovanou většinou nebo jednomyslně


(Evropská) Komise- výrazem nadnárodního integračního směru, který usiluje o užší

sjednocení a politickou jednotu (opatrovník zájmů Společenství), také reprezentantem v oblasti mezinárodních vztahů

- označení Komise ve třech významech – kolegium komisařů, - technicko-profesní potenciál celého úřadu (generální ředitelství), - celá administrativní soustava orgánu (včetně právníků, tlumočníků apod.

- tři základní rysy – výhradní držitelka legislativní iniciativy v I.pilíři (jednotný trh, hospodářská a měnová unie), - odborný potenciál (postižení řešeného problému v celé jeho šíři), - nestrannost (výstup vzešlý z jednání Komise je nadnárodní)

- často přirovnávána k exekutivnímu orgánu (úkoly stanoveny v primárním právu – co je primární a sekundární právo?), často také označována jako politický a administrativní hybrid

- úloha se pohybovala mezi úlohou evropské vlády a omezenou funkcí administrativního servisu členských států


Komise- znalo již ESUO jako Vysoký úřad či Vysoký komisariát – první

předsedou J.Monet – usiloval o vybudování kompaktního a akceschopného orgánu s minimálním administrativním zázemím (kde jsme s počtem evropských úředníků nyní?)

- od slučovacího aktu 1967 již pokračuje de facto pouze komise EHS – silní předsedové Walter Hallstein (1958-1967) a Jacques Delors (1985-95)

- úkolem je hájit zájmy Společenství vůči partikulárním zájmům členských států (hájit a realizovat středně až dlouhodobé cíle oproti krátkodobým členským státům, kde se často politická reprezentace i orientace mění)

- pravomoc výhradního navrhovatele legislativy Unie (pouze Komise může být iniciátorem sekundárního práva) – rozdíly oproti vnitřnímu nastavení v členských státech

- zastupování Společenství při mezinárodních jednáních, role prostředníka mezi Společenstvím a členskými státy, hlídač smluv, strážkyně práva, motor Společenství


Komise- výsadní postavení Komise ovlivněno přijetím Smlouvy oEU se

dvěma novými mezivládními pilíři a objemem nové závazné supranacionální agendy v I. pilíři

- v I. pilíři výsadní postavení motoru Společenství, ve II. (společná zahraniční a bezpečnostní politika) a III. (spolupráce v oblasti vnitra, justice, policie) pilíři se o iniciativní roli dělí se členskými státy (je v plně zapojeném postavení)

- došlo tedy k narušení dlouholetého monopolního postavení Komise jako iniciátora legislativního procesu (tendence Komise rozšířit své výlučné pravomoci do II. i III. pilíře, naopak úsilí EP o zisk legislativní inciativy v I. pilíři)

- legislativní iniciativa – hlavní náplň Komise, tyto návrhy posléze přijímány v Radě a v EP, rozdělení do resortu komisařů

- vytvoření systému poradní orgánů (zejména Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů)


Komise- další úloha v legislativním procesu – nejprve iniciátor, ani pak však

návrh neopouští, ale provází jej až do závěrečného hlasování a i poté co byl schválen (vyjednavač mezi orgány Společenství)

- strážkyně evropského práva – advokát nadnárodní legislativ a v případě porušení primárního i sekundárního práva EU může žalovat členský stát a někdy i další subjekty

- výkonné pravomoci – označována jako exekutivní orgán Společenství, ale pravomoci jsou omezené (zmocněna provádět politiku volné soutěže, správa oblasti technologií a kompetence v otázkách kartelových dohod


Evropský parlament- změny postavení EP v institucionální struktuře EU ukazují na

proměnlivost celé soustavy v závislosti na rozhodnutí členských zemí- započal činnost v roce 1952 jako Shromáždění ESUO a stál se postupně

přímo volenou institucí (1979), od sedmdesátých let s rozpočtovými pravomocemi až po možnost spolurozhodovat po boku Rady ministrů

- původně velice zanedbatelné pravomoci, které výrazně zvýšil Jednotný evropský akt 1986 – posílení v legislativní oblasti, další kolo rozhodovacího procesu v EP, procedura spolupráce (kooperační procedura)

- další posílení EP ve smlouvě o EU 1992 – prohloubení postavení EP zejména v I. pilíři (Smlouva ES)

- vyvrcholení tendence k posilování EP v rámci legislativního trojúhelníku Komise, Rada, EP představuje Amsterodamská smlouva 1999 – spolurozhodování na širší okruh otázek a proces zjednodušen (vůči Komisi pojistka v postupu proti členskému státu)


Evropský parlament- vnitřně členěn do výborů a je řízen předsednictvem, působí zde již

od založení ESUO politické (stranické) frakce s velkým významem pro rozhodování v EP

- činnost EP je organizována v rámci výborů (jako u národních parlamentů)

- úkolem EP je provádět kontrolu, účastnit se legislativního procesu, podílet se na rozpočtovém řízení, přijímat mezinárodní závazky Společenství, sledovat porušování základních hodnot a volit představitele EU

- kontrolní funkce – může vyslovit Komisi jako celku nedůvěru, projednává roční zpráv a programy orgánů EU

- rozpočtové řízení – právo navrhovat změny v rozpočtu ale také odmítnout rozpočet jako celek

- účast v legislativním procesu – ve smlouvě o EU ustavena spolurozhodující procedura která obsahuje možnost veta EP


Evropský parlament- další úkoly – souhlasný postup při schvalování zásadních

dokumentů Společenství v oblasti vnějších vztahů, hlasuje o porušení základních hodnot EU (spolu s Radou), volby čelních představitelů EU, ombudsmana nebo členů Účetního dvora


Poradní orgány EU- fungují vedle institucí tvořící základní institucionální rámec EU –

Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů- Hospodářský a sociální výbor (ECOSOC) – založen smlouvou o EHS

1957, volen Radou (222 členů), poskytuje odborná stanoviska nezbytná pro rozhodování Rady a pro vypracovávání legislativních návrhů Komise, plní funkci pro prezentaci zájmových skupin z oblasti společného trhu

- Výbor regionů – založen až smlouvou o EU 1992, volena Radou (222 členů, např. i hejtman JčK RNDr. Jan Zahradník), členské státy obligatorní konzultace v otázkách vzdělávání mládeže, kulturních aspektů Společenství, zdravotnictví, transevropských sítí a politiky koheze


Účetní dvůr- založen 1970 a až 1992 zařazen do hlavních orgánů EU- provádět audit příjmů a výdajů Společenství- nezávislý na dalších orgánech a také na aktuálním rozložení

politických sil v EU

Evropský soudní dvůr- založen již jako orgán ESUO 1952- zajišťuje dodržování evropského práva (na rozdíl od Komise ex-

post)- své místo však v zajišťování dodržování evropského práva mají

také asistující Soud první instance a soudy v členských zemích Společenství

- princip nadřazenosti a přímého účinku evropského práva- dělba soudních případů podle charakteru projednávaného případu

a předkladatele žaloby

vznik evropských společenství a instituce evropské unie

Documents