z obsahu - maskil · kterou – jak vzpomínali – trávili ještě před krátkým časem v...

3

Z obsahuSukot u Samaritánů na hoře Gerizim . . . . . . . . . . . . . . . 2

Milosti, vítejte opět v Praze . . . 10

Postavení žen . . . . . . . . . . . . . . . . 12

KrátceSoučasní Samaritáni, neboli Šomronim,kteří sami sebe nazývají bnej Jisrael ha--šomrim, tedy synové Izraele dodržují-cí Mojžíšovu Tóru, čítají dnes 720 duší(v roce 1917 jich bylo pouze 146). Více nežpolovina, asi 370, jich žije v izraelskémměstě Cholonu a druhá část na hoře Geri-zim, ve čtvrti zvané Kirijat Luza.

Rabín Daniel Mayer

Pro české prostředí doby národníhoobrození byl zrádcem národních zájmů,který se nechtěl stát českým králem,v nacionálním proudu německé společ-nosti se zase naopak stal symbolembudoucího sjednocení německé říše. Češisvého hrdinu proklínali. Němci jej umístilive svém Pantheonu – Walhalle.

Milan Kalina

Zákony, které tradičně zakazují ženámvyučovat, veřejně mluvit anebo vést boho-službu, byly ustanoveny proto, aby ušetři-ly muže zahanbení, jež by mohli pociťovatpři setkání se ženou, jejíž znalosti jsouvětší než jejich. (Talmud, Megila 23)

Rabínky Helen Freeman a Marcia Plumb

Nedovedu si v celém světě představitosobu konzervativnější, než je britskákrálovna Alžběta II. A ta svým podpisemstvrdila, že na známkách královské poštyje vyobrazena stavba obchodního domuSelfridge v Birminghamu. Autorem stavbyje Jan Kaplický, „imigrant“ z Českoslo-venska. Ta stavba vypadá velmi nekon-venčně a já nevěřím, že se královně líbí.Ona ale má noblesu, rozum a cit, to vše,čím se britský královský dvůr může dávnoprávem pyšnit. Z našeho královskéhodvora jde jen mráz.

Architekt, publicista a zpěvák Pavel Bobek

Na snímku Bára Kodešová v roli Kočičky,foto Milan Kalina.

Ročník 7Kislev 5768Prosinec 2007

na americké půděBRUNDIBÁR

�

Maskil_prosinec_2007.qxd 27.11.2007 14:32 Str. 1

Současní Samaritáni, neboli Šomronim,kteří sami sebe nazývají bnej Jisrael ha-šom-rim, tedy synové Izraele dodržující Mojžíšo-vu Tóru, čítají dnes 720 duší. (V roce 1917jich bylo pouze 146.) Více než polovina, asi370, jich žije v izraelském městě Cholonua druhá část na hoře Gerizim, ve čtvrti zvanéKirijat Luza. Původně žili v nedalekém Šche-mu (Nablusu) a na horu Gerizimvystupovali pouze o Pesachu,aby tam přinesli tradiční pesa-chovou oběť podobně, jako jipřinášeli naši předkové do zbo-ření jeruzalémského Chrámu.Avšak po vypuknutí první intifá-dy v osmdesátých letech 20. sto-letí dali Samaritáni přednosttomu žít poněkud dále od svýcharabských sousedů a vystavěli sivýše zmíněnou čtvrť. Nutno všakdodat, že jejich vztahy s úřadypalestinské autonomie i s izrael-skými úřady a armádou jsou dobré a korektní.Všichni Samaritáni z hory Gerizim jsou jakobčany palestinské autonomie, tak i Izraele,a mnozí z nich jsou též držiteli jordánskýchcestovních pasů. Samaritáni mají i svého před-stavitele v palestinském parlamentu.

Jejich historie začíná tam, kde končí dějinysamostatného izraelského království, tedyroku 721 př.o.l, kdy Asyřané vyvrátili Izraela dobyli jeho hlavní město Samaří. Jak svědčítext nástěného nápisu z královského palácev Chorsabádu, Sargon II. odvedl více než 27tisíc izraelských obyvatel Samařska do Asý-rie. Nejednalo se o úplné vysídlení všech, alepouze vyšších a bohatších vrstev obyvatel-stva. Místo nich tam Sargon přivezl příslušní-ky různých semitských kmenů z Mezopotá-mie, o čemž nás také informuje 2. kniha krá-lovská (17, 24-41). Tito noví přistěhovalci sepostupně smísili s místním izraelským obyva-telstvem, což dalo základ novému etniku –Samaritánům. Současné vedení obce tvoříkněží v čele s veleknězem, kteří jsou potomkykmene Levi. Ostatní Samaritáni se považují zapotomky synů Josefa, Efrajima a Menašeho.

Gerizimští Samaritáni mluví mezi sebouarabsky, děti se učí v arabské škole v Nablusu,

ale odpoledne, když se vrátí domů, navštěvujíodpolední náboženskou školu. Tam se jimvěnují jejich vlastní pedagogové a učí je Tóře,která je napsaná samaritánským písmem, cožje varianta písma starohebrejského; zákonůma tradicím. Žáci se tudíž učí i hebrejsky, avšakvýslovnost je taková, jaká byla před více neždvěma tisíci lety – alespoň takto to tvrdí sama-

ritánští učenci. Samaritánskávýslovnost se může laikovizdát podobná tradiční výslov-nosti jemenské. Většina mla-dých Samaritánů a Samaritá-nek má vysokoškolské vzdělá-ní, které získali jak na izrael-ských, tak i palestinských uni-verzitách. (Reportáž o svécestě k Samaritánům napsalMartin Šmok ve dvanáctémčísle prvního ročníku Maskilu,které vyšlo v srpnu 2002.)

Vzhledem k určité rozdíl-nosti mezi naším a samaritánským kalendářemse mi poštěstilo, že jsem mohl 30. října opět„slavit“ šestý den Sukot v kruhu těchto milýchlidí, kteří se považují za naše bratry. Do KirijatLuza jsme přijeli autobusem z Jeruzaléma v 16hodin a nejdříve jsme navštívili Samaritánskémuzeum, kde nás přivítal jeho ředitel a zakla-datel kněz Jefet ben Ašer. V poměrně malémístnosti je velmi citlivě a vkusně umístěnomnoho archeologických nálezů a muzeálníchexponátů souvisejících s historií, vírou a folk-lórem tohoto nám blízkého etnika. Ředitelmuzea nás seznámil s dějinami, tradicí a zása-dami víry Samaritánů a poté zodpověděl desít-ky dotazů, které na něj návštěvníci chrlili. Popřednášce nás pozval k sobě do bytu (samari-tánské suky nejsou venku pod širým nebem, alev obývacím pokoji), kde jsme měli možnostsedět pod pravou samaritánskou sukou, jejížschach je ozdoben stovkami připevněných gra-nátových jablek, pomerančů, jablek, citrónů,guyáv, různobarevných paprik a temně fialo-vých lilků. Vší té pestrobarevné kráse vévodíuprostřed zavěšený obrovský etrog. Židovský –judský vliv se asi prosazuje i zde, neboť jsemviděl také jednu suku pod širým nebem, tako-vou, jakých můžeme vidět na Sukot v Izraeli

tisíce. Kněz Jefet nám také řekl o svém velkémpokladu, o svých třech dcerách, z nichž jedna jenovinářkou v Šchemu, druhá lékárnicí a třetístuduje angličtinu na tamnější univerzitě An--Nadjah. Samozřejmě, že děti jsou naším nej-větším pokladem, ale u Samaritánů, kteří majíkritický nedostatek dcer, tedy potencionálníchnevěst pro mladé muže své obce, jsou tři dceryopravdovým pokladem a požehnáním. Tutosituaci řeší Samaritáni importem nevěstz Turecka, Ukrajiny a Ruska. Tyto mladé ženypak konvertují a stanou se opravdovými Sama-ritánkami. Je i několik případů, kdy se izraelskéŽidovky vdaly za Samaritány. Samaritáni dodr-žují šabat, ale nepoužívají šabatovou platu naohřívání jídla, nepoužívají sobotní hodiny(šaon šabat) a před šabatem vypínají i ledničku.Jakékoli použití elektřiny (ta je formou ohně)o šabatu se považuje za jeho narušení a znesvě-cení. Proto šabatové hostiny tvoří pouze stude-

ná jídla. Samaritáni přijímají zákony Tóry tak,jak jsou v ní uvedeny (ki pšutam), podobnějako karaité. Připomeňme, že neexistuje kon-zervativní a ani reformní Samaritán. Samozřej-mě není mezi nimi ani sekulární Samaritán.

Po návštěvě u kněze Jefeta jsme bylipozváni do domu kněze Josefa, který nás při-jal pod svou neméně zdobenou sukou. Je tovelice vzdělaný člověk, který absolvoval stu-dium historie na Univerzitě Bar-Ilan. Vyvr-cholením našeho poznávacího zájezdu bylanávštěva u velekněze samaritánské obce Ela-zara ben Cedaky. Všichni jsme byli opětpozváni pod bohatě zdobený schach a tento

2 Prosinec 2007

Jistě se všichni diví, jak se svátek Sukot dostal do chanukového čísla Maskilu. Čistě z historického pohledu má Sukotopravdu své místo i na Chanuka. Poté, kdy Juda Makabejský osvobodil Jeruzalém, slavnost znovuzasvěcení Chrámuprobíhala podle druhé knihy Makabejských takto: „Slavnost trvala osm dní s veselím jako o slavnosti stánků,kterou – jak vzpomínali – trávili ještě před krátkým časem v horách a jeskyních jako divá zvěř. Proto nesli v rukoupruty ovinuté listím, rozkvetlé ratolesti a také palmy (lulavy)...“ (2,6-7).

Sukot u Samaritánů na hoře Gerizim

Samaritánská Tóra

Kněz Jefet ben Ašer je zakladatelem a ředitelemSamaritánského muzea.

�


maskil

3

Program Bejt Simcha

prosinec 2007úterý 4. prosince od 18 hodin

v Pinkasově synagozeChanukové zamyšlení a bohoslužba

k Erev Chanuka – vedou SylvieWittmannová a Ivan Kohout

sobota 8. prosince od 10 hodin v Bejt Simcha

Ranní sobotní bohoslužba s Masortia rabínem Ronaldem Hoffbergem

neděle 9. prosince od 10 hodin v Bejt Simcha

Chanuková oslava(viz pozvánka na této straně)

středa 19. prosince od 18 hodin v Bejt Simcha

Studium sidry Vajigaš

V pátek 14. a v sobotu 15. prosincebude v Praze rabín Tomáš Kučera –program bohoslužeb v těchto dnechnajdete v pozvánce na této straně.

PRAVIDELNÉ AKCE

Kabalat Šabat každý pátek od 18 hodin

HODINY PRO VEŘEJNOST

každý pátek od 17 do 18 hodin (kromě 14. a 28. 12.)

Bejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2

Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: [email protected]

Web: www.bejtsimcha.cz

JAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.cz

b) v tištěné podobě za cenu poštovného a bal-ného; pošlete, prosím, svoji žádost na adresu Bejt

Simcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon:

724 027 929, e-mail: [email protected];

výše poštovného a balného je v ČR minimálně250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavě

zašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky,

variabilní symbol je 88888 (5x8)

VALNÁ HROMADA ČLENŮ BEJT SIMCHAse koná v pátek 18. ledna 2007

od 16 hodin v Bejt Simcha (Mánesova 8, Praha 2)

Program:

Po skončení Valné hromady od 18 hodin Kabalat šabat, kiduš a občerstvení.

Kislev 5768

důstojný osmdesátiletý muž nás velmi srdeč-ně přivítal a na uvítanou nám zarecitoval„Šemá Jisrael“ v šomrónském nápěvua výslovnosti. Musím se přiznat, že ač známtuto modlitbu celou nazpaměť, tak jsem pova-žoval za úspěch porozumět několika slovům.Celý přednes mně připomínal klasickouvýslovnost jemenských Židů.

Nemusím zdůrazňovat, že všude, kamjsme přišli, byli na nás velmi milí a vlídní,

jakoby více než dvě tisíciletí trvající věrouč-né spory a oboustranný antagonismus počína-jící obdobím stavby druhého Chrámu neexis-tovaly. Mám za to, že nadešel čas hledat to, coobě naše společenství spojuje, a ne to, co násrozděluje. Vždyť není nic lepšího, než„@@@ @@-@@@ @@@-@@@@ @@

– jak hezky a jak příjemně je tam, kdebratři sedí pospolu“ (Ž 133,1).

� Text a foto: Rabín Daniel Mayer

Bejt Simcha ve spolupráci s WUPJ(Světovou unií progresivního judaismu)

srdečně zve na

ŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROU

pátek 14. prosince od 18 hodinv restauraci Mánes (Masarykovo nábřeží 250, Praha 1)

Kabalat šabat, společná večeře, studium textů, program pro děti;vstup: 50 Kč dospělí, 30 Kč studenti, děti do 12 let zdarma –

pouze pro přihlášené, přihlášky do středy 5. 12. na [email protected] nebo na telefonu 724 027 929

sobota 15. prosincena Židovské obci (sál ve 3. patře), Maiselova 18, Praha 1

Šachrit – ranní bohoslužba od 10 hodinŠiur – společné studium týdenního oddílu Tóry od 11.30 hodin

1) Zpráva o činnosti za uplynulý rok2) Zpráva o hospodaření za uplynulý rok

3) Volby nového představenstva4) Různé

Bejt Simcha srdečně zve

CHANUKOVÁ OSLAVA9. prosince od 10 hodin v Bejt Simcha

povídání o Chanuce • hry a další aktivity pro děti (se sladkými cenami) • vystoupí mim Aleš Klačera maďarská houslistka Agnes Kutas • společný

oběd (vše zajištěno, nicméně vegetariánsko-mléčné příspěvky z vlastníkuchyně jsou rovněž vítány) • vstup: děti do 12 let zdarma, členové BejtSimcha, studenti a senioři 10 Kč, ostatní 30 Kč

�


Hans Krása byl nesporně jedním z nejna-danějších předválečných hudebních skla-datelů. Pocházel ze zámožné židovskérodiny a hudbě se věnoval od útléhomládí. O jeho velkém talentu svědčí i to,že v jedenácti letech napsal hudebnískladbu, kterou provedla salcburská fil-harmonie. Ačkoliv v zahraničí mělúspěch, pražská hudební scéna mu naklo-něna nebyla. Krása žil velmi bohémsky,stýkal se s francouzskou uměleckouavantgardou, jeho skladby jsou ovlivněnyliteraturou. Mezi Krásovy přátele patřili Adolf Hoffmeister, který napsal libretok slavné dětské opeře Brundibár. Totojejich společné dílo už nemohlo být uve-deno. Psal se rok 1938 a Mnichov všezměnil…

Krása byl pověstný svou zálibou v dlou-hém vyspávání. To se mu také stalo osud-ným. Jeho sestra i bratr urychleně opustiliČeskoslovensko, jejich bratr Hans zaspal.Uzavřel si tak cestu k záchraně. Místo svo-body Terezín.

Tam se ale znovu „probudil“. Udělalmožné i nemožné a povedlo se mu i v pod-

mínkách ghetta Brundibára nacvičit a připra-vit jeho premiéru. Dobro zvítězilo nad Zlem,jak si libreto opery vyžadovalo – bohužel jenna improvizovaném jevišti. Opera dosáhla

fantastického počtu 55 provedení. Většinadětí – sto padesát mladých herců – však skon-čila v osvětimských plynových komorách.Spolu s nimi, v podzimním transportu v roce1944, odjeli i Hans Krása, dirigent RafaelSchächter, výtvarník František Zelenka a vět-šina hudebníků, včetně Gideona Kleina, Fre-dyho Marka, Fritze Weisee a dalších.

Od terezínské premiéry Brundibára uply-nulo dlouhých 63 let. Stojím v přízemí rezi-dence velvyslanectví USA v Praze a sleduji,jak zde vyrůstá improvizované jeviště.Kolem se míhají děti. Některé ještě v civil-ních šatech, jiné už oblečeny v předepsanýkostým. A co má být na programu? No přeceBrundibár! Proč ale v rezidenci americkéhovelvyslance? Vysvětlení je prosté. ProdukčníMartina Štolbová chystá film, který se jme-nuje Hvězda Terezína. A díky ní je nynív Praze paní Ella Steinweissbergerová (77).Bylo jí 14 let a byla v Terezíně vybrána proroli Kočičky. Dnes přijela z USA, kde žije,aby se znovu setkala s Brundibárem, tento-krát v roli diváka. To ale není jediné překva-pení. Martině Štolbové se podařilo vypátrat

v Izraeli pana Jiřího Blocha, nevlastního bra-tra Jana Treichlingera, který v Terezínskémpředstavení Brundibára hrál flašinetáře.Tehdy patnáctiletý chlapec odjel v roce 1944

do Osvětimi, kde s ostatními herci zahynulv plynové komoře. Jeho bratr je nyní zdea nemůže skrýt silné pohnutí. Společněs Ellou dávají rozhovory, televizní a filmovékamery vrčí, otázky neberou konce.

Ve velkém sále je už vše připravenoa hosté usedají. Přichází Jeho excelence,velvyslanec Spojených států, pan RichardGraber, aby všechny jménem ambasády uví-tal a představuje vzácné hosty z USA a Izra-ele. Po něm vystoupí paní Nancy Petsch-ková. Rezidence, kde se nacházíme, patřilapřed válkou její rodině, dnes je zde, abypomáhala projektu filmu Hvězda Terezína.Vystupují i vzácní hosté a vzpomínají naválečná léta. Vše je velmi dojemné, a kdyžvběhnou na jeviště děti a začnou zpívat –v hledišti se začnou objevovat kapesníčky.Dojaté jsou především přítomné dámy, alevšiml jsem si, že podezřele silně pomrkávali ministr Schwarzenberg…

� Text i foto Milan Kalina

Redakce v některém z příštích čísel přineserozhovor o natáčeném filmu Hvězda Terezína.

4 Prosinec 2007

BRUNDIBÁR na americké půdě

Uprostřed dětské skupiny, v roli kočičky, Bára Kodešová (15 let). V Terezíně ji hrála Ella Steinweissbergerová,která pobyt v ghettu přežila.

Na snímku Adam Snellgrove (14). V terezínské pre-miéře hrál flašinetáře Jan Treichlinger (15). Zemřelv Osvětimi.


Začalo to v sedmdesátých letech, kdy mladý Dán, syn evangelic-kého pastora, procestoval USA. Žil jako tulák a autostopem urazilpřes 150 000 kilometrů. Během této cesty vytvořil jedinečný portrétamerické společnosti, především její nejnižší třídy. Poznal zblízkachudobu, rasismus, kriminalitu i prostředí společenské smetánky –podle toho, s kým se na svých toulkách seznámil. V průběhu pěti letvyfotografoval na kinofilm více než 15 000 snímků, které jsou nalé-havě působící mozaikou, odhalující odvrácenou tvář Spojenýchstátů. Po návratu do Dánska vydal roku 1977 své fotografie v dnesjiž legendární knize American Pictures.

Holdt celý život bojuje proti sociální nespravedlnosti, působí naamerických školách a s organizací CARE cestuje do krizovýchoblastí světa. Právě jeho lidský zájem dává fotografiím náboj auten-tičnosti. Že tomu tak je, nasvědčuje i kontakt, který s většinou svýchamerických známých stále udržuje. O jeho osobním profilu velmidobře vypovídají dvě epizody z jeho života. V roce 1968 se v Kodaniaktivně zúčastnil protestních shromáždění odsuzujících sovětskouokupaci Československa. Podruhé, když se o několik let později vrá-til z USA. Jeho snímky se sociální výpovědí se staly známými, protobyl kontaktován důstojníky sovětské tajné služby KGB. Ti mělizájem jeho knihu vydat ve všech socialistických zemích včetněSSSR, protože ji chtěli propagandisticky zneužít proti USA. Ačkolivnabízeli spousty peněz, Holdt je velmi razantně odmítl, a protože

neměl v úmyslu své dílo nechat využívat v politickém boji, odmítl nadlouhou dobu i reedici své knihy v západní Evropě. Tento názor změ-nil až po pádu sovětského impéria.

Holdtovy snímky jsou však ceněny především pro svou vizualitu.Jejich výtvarná síla vyplývá mimo jiné z citu pro kompozici a světlo.Prozrazují velký talent autora, který nikdy neprošel fotografickýmškolením. Výtvarná stránka Holdtových snímků kromě jinýchumělců inspirovala režiséra Larse von Triera k vizuálnímu pojetífilmů Dogville a Manderlay.

Langhans Galerie Praha je spoluiniciátorkou této výstavy a spo-lečně s Museum Folkwang Essen, Photophorum PasquArt Bienne,Centre National de l’Audiovisuel Luxembourg a Musée Nicé NiépceChalon-sur-Saone se podílela na vydání monografie Jakob Holdt –United States 1970–1975 (Steidl-GwinZegal, 2007). Publikaci lzezakoupit v Galerii Langhans, její autor je nominován na DeutscheBörse Photography Prize 2008, která bude vyhlášena v příštímroce v Londýně. Kurátory výstavy jsou Paul Cottin a Jerome Sother.Výstava získala podporu Ministerstva kultury, Magistrátu hl. m.Prahy a MČ Praha 1 a milovníci dobré fotografie ji mohou shlédnoutdo 20. ledna 2008. � Milan Kalina

kultura

5Kislev 5768

V renomované evropské galerii LANGHANS v Praze byla otevřena výstava , která naší veřejnosti představuje dílodalšího, světově uznávaného umělce. Tentokrát je jím dánský fotograf Jakub Holdt (1947), který však odmítá býtoznačován za umělce a dokonce tvrdí, že není ani fotografem v klasickém slova smyslu.

JAKUB HOLDT: USA 1970–1975Muž, který poslal KGB k čertu


6

Hostitelská země může provinivšíhodiplomata vykázat prohlášením za personanon grata – nebo ho jen ignorovat (tzv. limi-ted diplomatic boycot). Nebo prohřeškyignorovat a přenechat je masmédiím, zapředpokladu, že země vysílající se dovtípía dotyčného odvolá.

Akreditovaný diplomat u velvyslane-ckého úřadu má imunitu neomezenou.Kdyby v opilosti za volantem přejel jakékolimnožství chodců, nepůjde do vězení, ale naletiště a ze země ven jako osoba nežádoucí.Zdeněk Pisk, někdejší první tajemník velvy-slanectví ČSSR, se pokusil zrekrutovatFranka Mrkvu, zaměstnance State Depart-

mentu, aby nainstaloval odposlouchávacízařízení do kanceláře důležité osoby. Mrkvavše pověděl FBI a Pisk se musel pakovat.Bývalo by mu ale hrozilo zatčení, být pouzečlenem československé delegace u OSNv New Yorku. Ti totiž mají jen tzv. functio-nal immunity, omezenou v souvislosti

s výkonem legitimní funkce. Příkladem námposlouží Jan Kavan, bývalý zákonodárce,ministr zahraničních věcí, jemuž se na par-kovišti Valdštejnského náměstí podařilonabourat několik automobilů. Když se pakKavanovi dostalo náramného povýšení dofunkce předsedy Valného shromáždění OSNa býval si v New Yorku zopakoval své pro-

slulé demolition derby, tamější policie by mumohla oprávněně nasadit klepeta a strčit hodo šatlavy.

Imunitu mají i diplomatické vaky (pouch).Číňané za takový vak pokládají jen písem-nosti, které diplomat může nést v aktovce.Většina států není tak úzkoprsá a zásilku

o váze 50 000 liber nepokládá za něco zvlášt-ního. S vakem rekordního rozsahu se Sovětiprezentovali v přístavu v Baltimoru: vážil 35tun, s označením „embassy household goods“čili kuchyňské hrnce. Ani jeden americký cel-ník se neobtěžoval dostavit k inspekci.

Diplomat s krásným jménem WaldoEmerson Waldron-Ramsey, velvyslanec �

Prosinec 2007

DIPLOMATÉjejich výběr, um a imunita 2. část

Diplomat nereprezentuje sebe, ale svou zemi. Jeho akreditaci – že je persona grata – musí předcházet souhlas hostitelské země.Osoba židovského původu by neuspěla v nejednom přísně islámském státě. Nikaragujští sandinisté kdysi jmenovali Noru Astorgujako svou velvyslankyni do Washingtonu. Tato značně atraktivní soudružka, též zvaná Mata Hari sandinistické revoluce, se pro-slavila vlákáním Reynaldo Péreze Vegy, krutého generála bývalého režimu, do své postele, v níž mu podřízla krk od ucha k uchu.Po delším uvažování Washington její přítomnost schválil, s doporučením nesedat si k ní příliš blízko na recepcích.


fejeton

7

státu Barbadosu u OSN, měl psa, kterýv městečku Pelham pokousal osm sousedů.Pelhamský starosta tedy poslal velvyslan-covi slušně formulovaný dopis se sdělením,že došlo k pokousání „nerozumného množ-ství lidí“ (the number of times that this doghas bitten people in the area is far from rea-sonable) a doporučil policii zlého hafanaodstřelit.

Velvyslanec elegantně květnatě odpově-děl, že takový zásah by mohl mít tragickémezinárodní důsledky. Experti mezinárod-ního práva se pak dohadovali, zda pes můžemít imunitu.

Rovněž se objevila otázka, zda imunitumůže mít mrtvola. V roce 1962 plánovalKarel Žižka, šifrant československé miseu OSN s oficiálním titulem atašé, spolu sesvou ženou zběhnout k imperialistům. Esté-báci se o jejich záměru dozvěděli a dotyč-nou manželku Věru v jejím bytě zavraždili(tento stranický úkol prý osobně vykonalMiloš Vejvoda, šéf rozvědky, za války pří-slušník protektorátního vládního vojska,nasazený do Itálie po boku esesáků honitpartyzány, po válce velmi činný v terorupadesátých let, po vraždě Žižkové povýšen,dotáhl to na náměstka ministra zahranič-ních věcí, snad i působil v Ženevě v organi-zaci OSN, zabývajícími se lidskými právy –čili muž na správném místě). Když Žižkapo noční službě přišel domů a uvidělkrvavý výsledek, natolik jím to otřáslo, žese služebním cadillacem registrační čísloDPL-41 vyrazil do ulic. Z Manhattanu serozjel po dálnici, nebezpečnou jízdou zalar-moval policii, ta se s kvílícími sirénamipustila do pronásledování, Žižka havarovala zahynul.

Američané nařídili soudní pitvu,ale Praha protestovala, s odvoláním se nadiplomatickou imunitu. Tato argumentacebyla však nesmyslná. I kdyby dotyčný mělimunitu neomezenou, tak ta končí vyprchá-ním funkce, natož pak života.

Studentům, zájemcům o kariéru v diplo-matické službě, poskytuji dvě informace –jednu dobrou, druhou méně dobrou.

Volných míst přibývá.Přibývá jich ale spolu s rostoucím nebez-

pečím. Za posledních deset let ztratilo životvíc amerických diplomatů než za předchozívíc než dvě století. Zahynulo už víc velvy-slanců než generálů na bojišti.

A jelikož dochází ke globalizaci všemož-ných problémů, volných míst bude pravdě-podobně přibývat i v českých řadách.

� Ota Ulč, ilustrace Lucie Lomová

�

Kislev 5768

Desátého listopadu plánovali neona-cističtí výtržníci provokativní pochodŽidovským Městem, a když jim magistráttuto provokaci zakázal, obrátili se nasoud. Ani ten jim nevyhověl, ale oni se

nechali slyšet, že se ničeho nezaleklia oznámili, že s internacionální pomocíse přece jenom po městě projdou.A nastaly manévry nevídané. Přes tisícpolicistů obsadilo v sobotu strategickámísta na Starém Městě. Pomáhalai technika – desítky vozů, obrněné trans-portéry, vodní děla a vrtulník. Jakýsibonus tvořila elegantní jednotka jízdnípolicie na koních.

Židovské organizace ohlásily řadu pro-testních akcí. Před Staronovou synagogouse konalo pietní náboženské shromáždění.Navzdory dešti zaplnili Pražané celou Mai-selovu ulici a s porozuměním vyslechlinejen projevy odsuzující špinavou provo-kaci neonacistů, ale připojili se k přítom-ným Židům se závěrem modlitby Osmnáctipožehnání – Šmone esre. Odpoledne pakprobíhalo na Staroměstském náměstí shro-máždění, kterého se aktivně zúčastnila řadapředních politiků a zástupců spolků a kor-porací. Vše bylo důstojné, žádná akcenebyla narušena. Je tedy vše v pořádku?

Samozřejmě že nikoliv. Pro všechnybylo velké překvapení, že neonacisté

opustili zastrčené hospody, kde pořádajísvé hudební veselice s hajlováním,a odvážili se „zaútočit“ na centrum Prahy.Z jejich strany odvážné rozhodnutí.Zřejmě si řekli: vyzkoušíme reakce

magistrátu, soudů, židovských organi-zací, politické scény, novinářů, policiea konec konců i Pražanů samotných. Ten-tokrát neměli šanci. Naštvaní Pražané,šiky krvežíznivých anarchistů a kohortypolicie byly přece jenom něčím, s čímpočítáno nebylo. Co dělat, aby se takové„manévry“ již neopakovaly? Předevšímje nutno zlepšit předpisy, aby nedochá-zelo k trapnému přehazování horkéhosousta z instituce na soud a zpět, je nutnápolitická vůle konat apriorně a nikoliv jentehdy, kdy jsou toho plné noviny a hrozímezinárodní skandál. Je to výzva Paroub-kům i Topolánkům, aby se vážně zabý-vali i touto stránkou mince. Neboť s při-bývající sociální diferenciací budepřibývat i sociální napětí, lehce zneuži-telné totalitními rétory. Konec konců jezapotřebí se podívat i do učebnic, navrh-nout vhodné programy, informovat mlá-dež, konat preventivně, neboť chránitdemokracii je každodenní úkol – nikolivjen občasná, sváteční orace.

� Text a foto Milan Kalina

Zmařeným pochodemneonacistů problém nekončí...


Když Áron ha-kohen, bratr Mošerabejnu, dostal za povinnost starat se

o světlo v přenosném svatostánku, bylpodle midraše poněkud zklamán. Útěchoumu mělo být, že světlo z menory bude zářitještě dlouho poté, kdy nejenom přenosnýsvatostánek přestane existovat, ale nebudestát ani první a ani druhý Chrám. Je toprávě světlo chanukie, které přináší donašich domovů a srdcí světlo. O to, aby tomuskutečně tak bylo, se musí postarat každý,kdo chce vnést do svého domu trochu atmo-sféry Chrámu. Jak to udělat, je technickycelkem jednoduché, sehnat anebo vyrobit sichanukový svícen není nic nemožného. Po-třebujeme 8 držáků na svíčky, které budouvšechny v jedné úrovni, a jednu svíčku, kteráslouží k zapalování (šames). Možnosti jsousamozřejmě nepřeberné, počínaje prkýnkema na něm připevněnými svíčkami, končestříbrnou chanukií v hodnotě desítek tisícůkorun. V obou krajních případech ovšemzůstává nejdůležitější micva světla zapálit,říct požehnání a radovat se z toho. V Izraelije to docela jednoduché, protože svátek Cha-nuka je oblíbený i v nereligiózních kruzíchhlavně proto, že není spojený se složitýmipřikázáními a pravidly anebo si s pravidly,která jsou spojená se zapalováním chanuko-vých svíček, lidé hlavu příliš nelámou.Všichni vědí, že každý den svátku se zapa-luje o jednu svíčku více než dne předcho-zího, až nakonec zapalujeme všech 8 světel –světel? Ano, záměrně jsem použila slovasvětel, protože se můžeme rozhodnout, jestlichceme zapalovat svíčky, anebo knoty pono-řené do olivového oleje. Je to opravdu velkýrozdíl, jestli zapalujeme olej, anebo svíčky.Olej dává zvláštní světlo a přibližuje nássvětlu menory, které planulo v Chrámu. Tímjakoby pomáhá přeměnit náš dům v Chrám,tolik vzdálený nejen v čase a prostoru, alei v představách a porozumění. Snad proto jetradice, že svátek Chanuka na rozdíl odjiných svátků slavíme doma s rodinou, a nev synagoze s minjanem. Jediný svátek, kterýmá podobně rodinný charakter, je sederPesach, kdy po modlitbě jdeme domů ke

svému stolu, abychom si připomněli obětiv Chrámu a celou naši nelehkou historii.

Svátek Chanuka je svátkem vítězství Maka-bejských nad Řeky. Řekové neměli v úmysluvyvraždit Židy, jako tomu bylo v případěHamana v Persii, který se rozhodl pro fyzickoulikvidaci Židů, protože byli jiní. Řekové nictakového nechtěli, chtěli „pouze“, aby se Židéchovali „civilizovaně“, tedy podle helenistic-

kých představ. To znamenalo vzdát se šabatu,židovského kalendáře a obřízky. Pokud to las-kavým čtenářům něco připomíná, není tonáhoda. Přesně totéž chtěli představitelé Sovět-ského svazu, když se rozhodli „osvobodit“ Židyod „tmářství“. A pokud to někomu připomínáještě něco, pak to také není náhoda. Může námto připomínat i tichou nevtíravou „příjemnou“asimilaci, kdy se Židé sami vzdávají svých tra-dic a přejímají tradice a zvyky národů, mezinimiž žijí, anebo se prostě rozhodnou žít jentak, bez tradic, kořenů a radosti, které poskytujepocit, že jsou součástí dlouhé tradice, jež přetr-vala věky. Proto patrně bylo stanoveno, že Cha-nuka slavíme osm dní, aby nám to navždy při-pomínalo, že osmého dne je třeba udělat dítětiobřízku. Vždy o Chanuka je také šabat, aby-chom si připomněli, že jsme dostali od Bohadar odpočívat a slavit jeden den, který námumožňuje pozvednout se nad všednost.A neméně důležité je také, že Chanuka slavímena přelomu měsíců kislev a tevet, abychomnezapomněli, že máme jiný kalendář, kterýurčuje, kdy budeme slavit naše svátky, a jenž seliší od toho, který používá naše okolí. Jistěže

budeme používat i nadále gregoriánský kalen-dář, který se používá skoro na celém světě, alenesmíme zapomenout, že máme kalendář, kterýse týká jenom nás, Židů. Nelze se také nezmínito tom, že zhruba v době, kdy slavívámeChanuka, křesťané mají Mikuláše, adventa vánoce. Řešením není jakýsi chanukovýstrom a podobné nesmysly. Myslím, že nenížádný problém i velmi malým dětem ve věkukolem tří let vysvětlit, že naši sousedi slavívánoce, ale my máme jiné svátky a jednímz nich je Chanuka. Nejsme proto ochuzeni, aleprostě máme něco jiného. Také to neznamená,že děti nebudeme učit úctě k náboženství a tra-dicím okolí, protože pokud si my budeme vážitokolí, můžeme očekávat, že i nám bude úctuprojevovat naše okolí. Jistě se najde někdo, kdořekne: „Chudáčkové vaše děti nemají vánočnístromeček.“ Podle inteligence člověka, kterývěci vidí takhle, můžeme odpovědět, že sicenemají stromeček, ale mají tradici starou něko-lik tisíc let, a proto nejsou ochuzeni o nic. A pakje tu otázka dárků. Podle tradice děti dostávajío Chanuka peníze, ti menší čokoládové mince.Pro někoho bude možná divné, odkud se tatotradice vzala, proto bychom si to měli říct. Jakbylo uvedeno výše, Řekové chtěli zakázat učeníTóry, proto právě na Chanuka vznikla tradice,že děti dostávaly dárky, aby se více učily Tóře.Možná, že když budeme dětem dávat nějakédárky anebo peníze, měli bychom jim vysvětlit,proč tyto peníze dostávají. A možná není odvěci dětem vysvětlit, že dostávají dárky neproto, že sousedi mají vánoce, ale proto, žedárky anebo peníze jsou odměnou za to, že seučí anebo budou učit Tóře a že tuto tradici for-muloval velice moudrý rabín zvaný Rambam,který byl také lékař a žil ve dvanáctém století.Stejně tak je tradicí dávat chudým peníze pocelých osm dní Chanuka, abychom ukázali, žese nepodařilo vymítit tradici milosrdenstvía dobročinnosti. Další tradicí je, že běhemdoby, kdy hoří chanuková světla, se ženy neza-bývají žádnou prací. Tím připomínají, že světlachanukie neslouží jako zdroj osvětlení, ale jakopřipomínka svátku.

� Hana Mayerováfoto: blogs.bootsnall.com, www.fundraisingseeds.com

Na Chanuka se jí smažené pokrmy na památku zázraku s olejem, ovšem není to žádná povin-nost, pokud někdo smažené nemá rád anebo ze zdravotních důvodů nesmí, můžeme mu nabídnouttřeba salát se zálivkou z olivového oleje. Hlavní přece je správně zapálit chanuková světla a vědět,proč je zapalujeme. Kdo ale přeci jen chce smažit, může udělat bramboráky nebo placky s tvaro-hem, protože mléko a tvaroh je také součást chanukové tradice, která se váže k hrdinné Juditě.V Izraeli se jedí koblihy, což je tradice, která se sem dostala z Německa koncem 19. století.

Na CHANUKA jsme doma

8 Prosinec 2007


rodina

9

NÁVOD NA VÝROBU JEDNODUCHÉ CHANUKIJEBudete potřebovat: 1 úzké prkénko (zhruba 30–35 cm dlouhé a 3 cm široké), 1 menší kousek dřeva stejnéšířky jako prkénko (asi 3 x 3 cm), lepidlo, barvy nebo lesk na dřevo, 9 malých kovových formiček na pečivo(lze použít i kovové uzávěry od lahví).

Postup: 1. Oba kusy dřeva natřete barvou nebo leskem podle vlastní fantazie. 2. Menší kousek dřeva přilepte na prkénko na jednom jehokonci (takže vznikne na jedné straně prkénka vyvýšený „stupínek“). 3. Po celé délce prkénka rovnoměrně přilepíme osm formiček, jednuvedle druhé. 4. Poslední, devátou formičku, přilepíme na „stupínek“. Tím vznikne šamaš. 5. Vaše chanukije je tímto připravená. Pozor: dětiby samozřejmě měly zapalovat svíčky pouze pod dohledem dospělých.

� Připravila Kateřina W

eberová

Kislev 5768

Před mnoha a mnoha lety stávalave svatém jeruzalémském Chrámu(bejt ha-mikdaš) velká zlatámenora, sedmiramenný svícen.Vedle menory stála zlatá nádobas čistým olivovým olejem. Každýden naplnili kněží menoru olejema zapálili. Menora prý hořela takjasně, že její plameny osvětlovalyjeruzalémské kopce.

Pak přišli do Jeruzaléma římštívojáci. Zničili Chrám i celý Jeruza-lém. Chrám vyloupili a všechnyjeho poklady, včetně zlaté menory,odnesli do Říma. Titovi, svémuveliteli, oznámili:

„Jeruza-lém je zni-čen a stejně tak i židovskýchrám. Na důkaz toho jsme ti přineslizlatou menoru. Země Židů – Judea –neexistuje a již nikdy znovu nepo-vstane.“ Když to řekli, jasná zářevybledla a pohasla, jako by se menoracítila zahanbena.

Velitel Titus řekl svým mužům: „Chci,abyste v samém středu města Řím postavilivelký mramorový oblouk. Do mramoruvytesejte obraz římských vojáků, jak se vra-cejí z Jeruzaléma a na ramenou nesousedmiramenný svícen. A pod tím obrazemať je nápis: Judea je dobyta!“

A tak byl zbudován vítězný oblouk,obrovský a působivý: kdokoliv navštívilŘím a uviděl jej, věděl, že Judea padla.

A co se stalo se zlatou menorou? Časemse ztratila.

Uplynuly celé věky, než se židovskýnárod vrátil do své země a znovu ji vybu-doval. Za své hlavní město si Židé zvoliliJeruzalém a řekli si: „Teď, když mámeznovu svou vlastní zemi, měli bychom sivzpomenout na zlatou menoru a udělat z níznak Státu Izrael. Všechny národy světa touvidí a poznají, že jsme znovu svobodným

národem ve vlastní zemi. Judeauž není ani okupovaná, ani zni-čená. Povstala opět k životua bude žít navěky, s Jeruzalémemjako svým hlavním městem.“

Tak se zlatá menora stala sym-bolem země, který je všem stálena očích. Z každé strany menoryje olivová větvička jako připo-mínka čistého olivového oleje,který v ní kdysi hořel. A pod tímvším jméno státu – „Izrael“.

� Miriam SnapirIlustrace Michal Gamlieli

Z edice Jewish Legends and Stories for Parents

and Children

ZLATÁ MENORAčtení pro děti a jejich rodiče

5.4.

3.

2.

1.


10

Vzácného muže vítá dočasný správcedomu, poněkud rozechvělý předseda SenátuPřemysl Sobotka. Není divu, nikdo dosudneví, jak se vévoda vyrovná s novými poměry,a proto jsou i ostatní notáblové lehce ner-vózní. Vévoda před četnými hosty pouzeděkuje za dosavadní věrné služby a nastáváoboustranná výměna květnatých barokníchlichotek. Poté všude kolem několikrát zahřmíčestné salvy z desítek mušket. Rány se mno-honásobně odráží od zdí paláce a zahrada sev mžiku plní štiplavým kouřem...

A pak nastává onen kýžený moment, kdypředseda Senátu a dočasný správce palácespolečně s vévodou zvou všechny do palá-cové jízdárny, kde je připravena unikátnívýstava, kterou její tvůrci nazvali „Albrechtz Valdštejna a jeho doba“.

Unikátní expozicePo roce a půl příprav se veřejnost dočkala

zcela ojedinělého výstavního projektu, vekterém se spojil Senát Parlamentu ČRs Vojenským historickým ústavem a Národ-ním muzeem, aby v celé šíři představilyživot vévody Albrechta z Valdštejna, dobu,ve které žil a působil, a také souvislosti tři-cetileté války na pozadí životního osuduvýjimečné osobnosti českých dějin. Nákladyunikátní výstavy se vyšplhaly na 27 milionůkorun (12 milionů zaplatili sponzoři). Kurá-

toři výstavy Ladislav Čepička z Vojenskéhohistorického ústavu a Eliška Fučíkováz Kanceláře Senátu vybrali širokou paletu727 (největší počet, který byl kdy v jízdárněvystaven) nejrůznějších artefaktů, svázanýchnějakým způsobem s Valdštejnem.

„Jsem rád, že se podařilo výstavu zreali-zovat v tak širokém rozsahu. Je to unikátnípříležitost zhlédnout na jednom místěa v jeden okamžik předměty, které jsou oddob třicetileté války roztroušeny jakoválečná kořist po celé Evropě,“ uvedl přislavnostním zahájení předseda Senátu Pře-mysl Sobotka. Výstavu podpořilo Minister-stvo kultury ČR a Ministerstvo obrany ČR,na její přípravě se podílela velvyslanectví

zemí, které jsou s osobností Albrechtaz Valdštejna spojeny, tedy Německa, Itálie,Švédska a Rakouska. Do projektu byla rov-něž zapojena valdštejnská města Jičín, Frýd-lant, Cheb a Mnichovo Hradiště, partneremvýstavy je i hlavní město Praha a městskáčást Praha 1. Na výstavě také spolupraco-valo mnoho kulturních a vědeckých institucív ČR i v Evropě.

Geniální selfmademanŽivotní historie Albrechta z Valdštejna

připomíná story, kterou čtenáři s oblibouvyhledávají v módních žurnálech i bulvárnímtisku. Americký sen neboli pohádka o chu-dém chlapci, který se pílí a chytrostí dokázalvyšvihnout k nejvyšším metám. Albrechtz Valdštejna patří k těm několika postavámčeského původu, které zanechaly významnou

stopu v dějinách Evropy 1. poloviny 17. sto-letí. Jeho jméno, jeho vojenské, finančnía podnikatelské transakce, jeho ohromnýpolitický vliv na průběh třicetileté války, tovšechno z něho udělalo osobnost evropskéhoformátu. Jak to tenkrát vlastně bylo?

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna,jak zní celé jeho jméno, se narodil v roce1583 na heřmanické tvrzi Markétě Smiřické,manželce Viléma z Valdštejna, příslušníkachudého staropanského rodu. Albrecht osi-řel, byl svěřen do opatrovnické péče apozději se na doporučení svého strýceAdama z Valdštejna vydal na tehdy obvy-klou kavalírskou cestu do ciziny. Po návratudo Čech roku 1602 si uvědomil, že existencimu může zajistit jen vojenská kariéra: najaře roku 1604 vstoupil do císařské armádya odjel s ní do Uher na frontu jako fendrych,tedy v nejnižší důstojnické šarži. Žádnévojenské zkušenosti sice neměl, ale nevedl sizřejmě špatně, když byl povýšen na hejt-mana. Po zranění byl poslán zpět do Čecha pověřen jednáním o vyplacení žoldu voj-sku. Na turecké bojiště už se nikdy nevrátil.V roce 1606, ve věku pouhých 23 let, bylv hodnosti plukovníka propuštěn z armádya musel znovu začít uvažovat o své budoucíkariéře. Rozhodl se cílevědomě postupovata neponechat nic náhodě. V roce 1606 pře-stoupil na katolickou víru, v konfliktu mezicísařem Rudolfem II. a jeho bratrem arcivé-vodou Matyášem zvolil arcivévodovustranu. V roce 1608 mu slavný císařskýastronom a astrolog Johannes Kepler před-pověděl z horoskopu slavnou budoucnost.Mezníkem jeho kariéry je i rok 1609, kdy seoženil s bohatou moravskou vdovou Lukré-cií Nekšovou z Landeka. Ta po pěti letechzemřela a velký zděděný majetek mu umož-nil vytvořit vhodné podmínky k uskutečněnívelkolepých politických plánů. V době čes-kého povstání se jednoznačně přidal nacísařskou stranu, za což ho moravští stavovévypověděli ze země a zkonfiskovali jehomajetek. Tato rána osudu byla ale brzy zho-jena, protože Valdštejn stál na správnéstraně, tj. té, která z bělohorské bitvy v roce1620 vyšla vítězně. Během stavovskéhopovstání Valdštejn uloupil v Olomoucivojenskou pokladnu moravských stavůa uprchl s ní do Vídně.

A tehdy začal s velkorysým vojenskýmpodnikáním. Byl vynikající organizátor

Prosinec 2007

MILOSTI, vítejte opět v Praze

�

Je pozdní zimomřivé odpoledne14. listopadu a nad Prahou se snášívytrvalý déšť. Setmělá Valdštejnskázahrada je osvětlena mihotavým svitemloučí, které vytváří trochu tajemnoua trochu romantickou náladu. Tupojednou, za víření bubnů, je slyšetdusot koňských kopyt a do zahradyvjíždí vyšnořená kavalkáda. V jejímčele drobný, hubený muž oblečenýv sametu a brokátu. Ale to už jezdcibystře sesedají a herold všem ozna-muje: „Vznešené dámy a vznešenípánové, jeho vévodská milost, pán Alb-recht Václav Eusebius z Valdštejna,vévoda Meklenburský, Frýdlantský,Zaháňský a Hlohovský, císařský gene-ralissimus, generalissimus Oceánua Baltického moře etc., zavítal po 370letech opět domů, do svého paláce!“


výstava

a jasnozřivý stratég, nikoliv však bojovník.V roce 1620 byl jmenován dvorským váleč-ným radou, na dvorskou kariéru ale nepo-mýšlel. Dokázal využít situace bezpro-středně po bitvě na Bílé hoře a zkonfiskovalněkolik pražských domů. Od počátku roku1621 se intenzivně soustředil na majetkovéspekulace a podílel se na dělení konfiskova-ného majetku, získal rozsáhlá území, kteráse stala základem budoucího frýdlandskéhovévodství. O rok později dostal Valdštejn svéstatky v dědičné léno a povolení ke zřízenífideikomisu. Byl mu udělen titul comespalatinus a směl používat predikát z Frýd-lantu, byl povýšen na knížete a o dva rokypozději získal titul vévody. Jeho panství sestalo státem ve státě, vévoda byl vyvázánz pravomoci zemských úřadů. Jičín se stalhlavním sídlem vévodství a Valdštejnovourezidencí. Své společenské postavení posílilsňatkem s Isabellou Kateřinou z Harrachu.

Usiloval o vybudování vlastní armády,k čemuž dostal povolení po několika poku-sech až v roce 1625, kdy půjčil císaři závrat-nou sumu 900 000 zlatých. Státní pokladnabyla tehdy prázdná a hrozilo nebezpečí zestrany dánského krále. Byl jmenován nejvyš-ším velitelem císařské armády, směl ji reor-ganizovat a obsadit velitelská místa svýmilidmi. A navíc, díky svému panství, se stalnejvýznamnějším zásobovatelem císařskýchvojsk, kterým velel.

Když přinutil v roce 1628 dánského králeke kapitulaci, získal odměnou meklenburskévévodství a byl jmenován generalissimemOceánského a Baltského moře. Začal obsazo-vat baltské přístavy a budovat novou námořníflotilu. Vojska pod Valdštejnovým vedenímse pohybovala po celé Evropě, od Polska poNizozemí a jižním směrem až do Itálie. Svévlastní zájmy obratně prosazoval pod zástěr-kou zájmů říšských, působil jako samostatnýsubjekt mezinárodní politiky. To pochopi-telně zhoršovalo jeho vztahy se členy císař-ské tajné a válečné rady, a také s některýmiříšskými knížaty, především s MaxmiliánemBavorským. Podceňování a obcházení dvor-ských politiků urychlilo první Valdštejnůvpád. Na nátlak kolegia říšských kurfiřtůpodepsal 13. srpna 1630 císař propouštěcídekret, který Valdštejn přijal jako urážku svéosoby. Stalo se tak v době krajně nevhodné,neboť švédská armáda se tehdy vylodila nabaltském pobřeží, proto bylo třeba postarat seo obranu Meklenburska.

Uražený Valdštejn, nedávno ještě nejmoc-nější muž Evropy, se stal de facto ze dne naden soukromníkem. Situace na bitevním poli

se pro císařská vojska vyvíjela krajně nepříz-nivě, a císaři nezbylo nic jiného, než Vald-štejna znovu povolat do svých služeb. Zapotupu odvolání byl Valdštejn odměněn jme-nováním generalissimem nejen rakouskéhodomu, ale také španělské koruny. Valdštej-novo počínání postupně budí u dvora znač-nou nevoli, živenou zprávami o jeho tajnýchjednáních s protivníkem. Jeho pozice se horší

a ztrácí důvěru své armády. Navíc jenemocný, ztrácí spojence a vymýšlí nereali-zovatelné vojenské a diplomatické kroky.O jeho osudu je rozhodnuto. Císař podepsaldokument, v jehož tajném dodatku byl rozsu-dek smrti. Dne 25. února 1634 byli na cheb-ském hradu zabiti Valdštejnovi důstojnícia samotného Valdštejna zavraždil v domě nanáměstí irský kapitán Deveroux. Valdštejnumírá, ale válka pokračuje dál.

Albrecht z Valdštejna a jeho dobaValdštejn nesporně patří spolu s Janem

Amosem Komenským mezi jednu z málaosobností českého původu, které zanechalyhlubokou stopu v dějinách Evropy 1. polo-viny 17. století.

Výstava je rozdělena do čtyř latinskyoznačených částí. Úvodní část Invita invidia(Závisti navzdory) je věnována jeho strmémuvzestupu ve vojenské i hospodářské kariéře,přináší mnoho originálních dokumentů, kterédokládají Valdštejnovu potřebu vnější repre-zentace, především pak stavbu obrovskéhopalácového komplexu na Malé Straně.

Druhá části nazvaná Terra felix (Šťastnázemě) věnuje pozornost jeho teritoriuv severovýchodních Čechách. Valdštejndokázal zajistit, aby se jeho dominiu

vyhnuly pohyby vojsk, a tím kraj získávalprosperitu. Na svém území také intenzivněstavěl, zakládal kláštery, které zase organi-zovaly školy a sociální služby, podporovalmj. i slavného astronoma Keplera, kterémuzařídil tiskárnu pro tisk jeho prací.

Xerxes, Veliký Artaxerxes, tak pojmeno-val Valdštejna jeho současník Heřman z Que-stenberka. Toto pojmenování je zároveň

názvem třetí části výstavy. Valdštejn působilna své současníky jako prostě oděný vojákstatného, vysokého vzrůstu, černých vlasů,s majestátním čelem, bledého, přísného,hubeného obličeje, na němž se jen velmizřídka objevil úsměv. V poslední části BestiaVixit (Nesmrtelná bestie) jsme svědky Vald-štejnova rychlého pádu. Valdštejnova samo-statná politika a ohromná armáda budilystrach. Zrada jeho generálů vyústila v tra-gický konec, který mu zajistil nesmrtelnost.

Pro české prostředí doby národního obro-zení byl zrádcem národních zájmů, který senechtěl stát českým králem. V nacionálnímproudu německé společnosti se zase naopakstal symbolem budoucího sjednoceníněmecké říše. Češi svého hrdinu proklínali.Němci jej umístili ve svém Pantheonu –Walhalle. Česká historie nemá mnohopostav, které by poutaly po staletí takovýzájem domácích i zahraničních historikůa publicistů, a které by prošly tak složitýma rozporuplným procesem historického vní-mání a interpretace svých činů. Cílemvýstavy je vrátit historickou osobnost Al-brechta z Valdštejna dějinám bez příkras,nacionálního a historického balastu.Výstava bude otevřena do 17. února 2008.

� Text a foto Milan Kalina

Kislev 5768 11

�

Vévoda Albrecht z Valdštejna spolu s dočasným správcem svého domu, předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou.


12

„Jsme přesvědčeni o potřebě rovnéhopostavení mužů a žen v synagoze. Liberálníjudaismus byl v tomto směru v Británii prů-kopníkem. V našich synagogách neexistujeoddělování na základě pohlaví. Ženy mohouvést bohoslužby, mohou se státrabínkami a zastávat v synagozejakoukoliv funkci.“

„Jsme přesvědčeni o potřeběrovnocenného postavení chlap-ců a dívek v náboženském vzdě-lávání. V souladu s tímto pře-svědčením jsme zavedli obřadbat micva („dcera povinnosti“)jako protějšek k tradičnímu barmicva („syn povinnosti“), kterýse koná ve věku třinácti let,a přikládáme velký význam rov-něž návaznému obřadu, kterývznikl právě v liberálních židov-ských kruzích – Kabalat Tora(„přijetí Tóry“) neboli konfirmace, kterýchlapci i dívky podstupují ve věku patnáctiči šestnácti let.“

Liberální judaismus byl vždy přesvědčeno rovném postavení i úloze žen ve všechoblastech židovského života. Byli jsme meziprvními, kdo ordinoval ženy jako rabínky,a podporujeme rozvíjení schopností a nadánížen v našem hnutí.

Ve starověku bylo na ženy často pohlíže-no spíše jako na majetek než na autonomnílidské bytosti se svými právy a zodpověd-ností. A tak mnoho biblických ustanovenítýkajících se žen zahrnuje ochranná opatře-ní, která mají ženy chránit podobně, jako sechrání majetek. Například desáté přikázáníříká, že člověk nemá dychtit po ženě svéhobližního, ani po jeho majetku.

Nicméně v Bibli najdeme i pozitivní pří-klady přístupu k ženám. V případě Selofcha-dových dcer jsou požadavky žen Mojžíšemzváženy a přijaty (Numeri 27:1-11). V heb-rejské Bibli se setkáme s příklady žen, kterébyly vlivné jak v rámci svých rodin, taki v rámci širší komunity, jako třeba Miriamnebo Debora. Ženy jako Chana nebo Rútnám zase poskytují příklady síly, odvahya věrnosti.

Pobiblická literatura odráží fakt, že ženybyly čím dál tím víc odsunovány z veřejné-

ho života. Často citované talmudické pravi-dlo stanovuje, že ženy nejsou povinny pro-vádět určité, časově vymezené micvot, jakonapříklad pobyt v suce. Ačkoli jde spíše o to,že jsou ženy zbaveny povinnosti vykonávat

tyto micvot (Kidušin 1:7), a niko-liv že by jim bylo jejich provádě-ní zakázáno, byly ženy postupněstále více vylučovány z důleži-tých, většinou veřejných oblastížidovského života, studia a mod-litby. Existují i některé pozitivní,časově vázané micvot, které jsoupředepsány i ženám, napříkladzapalování chanukových světel(Talmud, Šabat 23a), vyslechnutípříběhu Ester, který se čte o Puri-mu (Talmud, Megila 4a), ale tytovýjimky z pravidla mají svézvláštní zdůvodnění.

Mnohé talmudické předpisy,které drží ženy na galerii nebo v zadní částisynagogy oddělené od mužů, jsou motivová-ny snahou uchránit muže pokušení, kterémuje může vystavovat blízkost žen (Mišna Avot1:5). Liberální judaismus takové zákonyodmítá jako přepojaté a zastaralé a má za to,že ponižují ženy, muže i celoužidovskou komunitu. Mužia ženy sedí při bohoslužběspolečně, neboť všichniúčastníci modliteb jsou sinavzájem rovni a rodiny semohou kdykoliv modlitspolečně.

Zákony, které tradičnězakazují ženám vyučovat,veřejně mluvit anebo véstbohoslužbu, byly ustanovenyproto, aby ušetřily mužezahanbení, jež by mohli poci-ťovat při setkání se ženou, jejížznalosti jsou větší než jejich(Talmud, Megila 23). Víme nic-méně, že bez ohledu na to sevždy vyskytovaly ženy, kterébyly učitelkami či vůdčímu osobnostmikomunity. Například ve 2. století vydávalaučená Brurja halachická rozhodnutí a vyučo-vala rabíny (Talmud, Berachot 10a), citová-na je i Ima Šalom, narozená v roce 50 o.l.

(Talmud, Nedarim 20b). Dona Gracia Men-des, která žila v 16. století, zase byla vůdčíosobností sefardské komunity.

Hrdě přiznáváme, že ženy vždy hrály roz-hodující roli v židovském životě skrze svépůsobení v rodinách. V této sféře, prostřed-nictvím dodržování takových přikázání, jakoje zapalování šabatových svíček nebo vzdě-lávání dětí, přispívají ženy zásadní měrouk vytváření židovské identity svých rodin.

Liberální judaismus pevně věří, že ženyby měly mít přístup ke všem aspektůmžidovského rituálního života jak veřejného,tak soukromého, včetně nošení talitu (modli-tebního šálu) a kipy (pokrývky hlavy) a reci-tace kadiše. V židovském zákonodárství nenížádné pevné pravidlo, které by vylučovaloženy z praktikování těchto micvot. Naopak,v mišně se diskutuje o tom, zda je pro ženypovinné či dobrovolné nošení cicit (třepenína modlitebním šálu). Odmítáme pozdějšítradice, které zakazují ženám určité rituálníúkony nebo oblasti studia. Ženy tvoří vícenež polovinu židovské komunity. Plně jepodporujeme v touze po plnohodnotnémžidovském vzdělání, které jim

umožní samostatně a informovaně se rozho-dovat o svém náboženském životě.

Liberální judaismus vybízí všechny ženy,aby se aktivně zapojily do života své komu-

POSTAVENÍ ŽEN

�

V minulém čísle jsme otiskli text zabývající se tématem židovského manželství, nyní vybíráme z edice Rabínskékonference liberálního judaismu téma s tím úzce související – otázku postavení ženy.

Liberálníjudaismusbyl vždypřesvědčeno rovnémpostaveníi úloze ženve všechoblastechžidovskéhoživota.

Prosinec 2007


vzdělávání

13

� nity. Příkladem může být jedna ze zakládají-cích osobností liberálního hnutí, Lily Monta-gu. Pocházela z privilegované a striktněortodoxní rodiny. Nicméně zhruba v šestnác-ti letech si začala uvědomovat, že judaismuhrozí nebezpečí, že se stane pro většinu lidíbezvýznamným, pokud degeneruje v pouhýzvyk. V roce 1899 napsala článek nazvaný„Spirituální možnosti dnešního židovství“,který byl podnětem ke vzniku Židovskénáboženské unie (JRU). V roce 1944 bylaJRU přejmenována na Unii liberálních a pro-gresivních synagog a v roce 2003 pak naLiberální judaismus. Lily Montagu častoplnila některé rabínské funkce, kázala, vedlabohoslužby. V roce 1926 byla jedním zezakladatelů Světové unie progresivníhojudaismu. Jako liberálně smýšlející Židovkabyla přesvědčena, že etické jednání je nej-vyšší micvou, a většinu svého života zasvě-tila práci pro West Central Club a pro syna-gogu, kterou založila. V mnoha liberálníchsynagogách jsou dnes ženy členkami před-stavenstva, rady, předsedkyněmi, neboťodmítáme tradiční omezení, která vylučujíženy z podobných veřejných funkcí.

V průběhu životního cyklu se dívky podí-lejí na náboženských obřadech stejně jakochlapci. Jak dívky, tak i chlapci mají v syna-goze obřad udělení jména, jehož se plnouměrou účastní i matka.

Chlapci i dívky zahajují ve stejném věkudocházku do náboženské školy a učí seo židovství a své židovské identitě stejně.Vzhledem k tomu, že v liberálních komuni-

tách jsou dívky plně zapojeny do životasynagogy, mnohé se ve věku třinácti let roz-hodnout pro bat micva a vykonají takvšechny tradiční zvyky – účast na boho-službě, čtení z Tóry. Předpokládá se, že

potom budou dále pokračovat v přípravě naKabalat Tora (konfirmaci) ve věku šestnác-ti let, při němž se o bohoslužbu a čteníz Tóry rovnou měrou podělí chlapci i dívkyze skupiny, která tento obřad podstupuje.Toto rozšíření a prodloužení formálníhožidovského vzdělávání je jednou z prvníchinovací raných německých reformátorů.

Liberální judaismus přenesl tuto praxi i doBritánie a je tu jediným hnutím, které mánárodní vzdělávací program pro všechnysvé teenagery.

Prostřednictvím této rovnosti ve vzdělá-vání umožňuje liberální judaismus dospělýmženám, aby se plně účastnily náboženskéhoživota své komunity. Stejně jako jsou vyvo-lávány k Tóře nebo vedou bohoslužby, hrajíženy v liberálních synagogách významnouroli i v plnění dalších micvot, jako napříkladnávštěvy nemocných nebo pohostinnost vůčicizincům.

Liberální judaismus umožňuje ženámvést plnohodnotný náboženský život. Libe-rální hnutí jako celek je přesvědčeno o nut-nosti používat při bohoslužbách genderověneutrální jazyk a vyhýbat se antropomorfis-mům popisujícím Boha jako muže. Tentokrok může pomoci přivést do synagogi ženy, které může tradiční liturgický jazykodrazovat.

Liberální hnutí podporuje ženy ve snazeo zapojení do náboženského života. Existujískupiny, které mají speciální programy naoslavu roš chodeš, nového měsíce, kterábyla tradičně hlavně ženskou záležitostí.Bylo sepsáno mnoho nových modliteb,které se lépe než tradiční texty vyrovnávajíse ženskou zkušeností i moderním životemobecně.

Zvýšená aktivita žen v dnešní době přiná-ší židovství mnoho tolik potřebné energie,tvořivosti a nových talentů.

� Rabínky Helen Freeman a Marcia Plumb

Kislev 5768

Lily Montagu (1873–1963) v roce 1943foto: www.movinghere.org.uk

Schválením programu a rozpočtu organizace na další dva rokyskončilo na začátku listopadu 34. zasedání Generální konferenceOrganizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu(UNESCO), které se konalo v Paříži. Česká republika na němbyla zvolena do čtyř výborůa organizace zařadila mezi svě-tová kulturní výročí na příštídva roky tři výročí spojenás Českou republikou a dvě spo-jená se Slovenskem.

Mezi schválenými dokumen-ty je také deklarace o holo-caustu, která klade důraz naroli UNESCO při uchovávání památky této tragédie a v boji protipokusům o její popírání. Deklarace byla přijata z podnětu Aus-trálie, Izraele, Kanady, Ruska a USA, mezi sponzory návrhu bylyi ČR a Slovensko.

Další rezoluce, navržená Ukrajinou a zaštítěná mimo jiné i Čes-kou republikou, vyzývá členské země organizace, aby do svýchučebních osnov začlenily připomínku hladomoru na Ukrajině, naseverním Kavkazu, v Kazachstánu a v dalších oblastech bývaléhoSovětského svazu ve 30. letech.

Účastníci zasedání odhlasovali seznam 67 světových kulturníchvýročí na léta 2008 a 2009. Z České republiky to bude 100. výročí

úmrtí architekta Josefa Hlávky (1831–1908), 50. výročí smrti skla-datele Bohuslava Martinů (1890–1959) a 400. výročí úmrtí spiso-vatele a filozofa Jehudy Löwa (1512?–1609). Na Slovensku seUNESCO přidruží k oslavám stých výročí narození skladatele

Eugena Suchoně (1908–1993)a spisovatelky Margity Figuli(1909–1995).

Česká republika na zasedáníkandidovala do čtyř výborůa do všech se prosadila. Budemimo jiné zasedat ve výborupro ustavení Nubijskéhomuzea v Asuánu, což je potvr-

zením dobrého jména české egyptologie.Český velvyslanec při UNESCO Petr Janyška nám sdělil, že

hlavními tématy pařížského jednání byly kulturní rozmanitosta její zabezpečení do budoucna, nehmotné kulturní dědictví,vývoz kulturních předmětů a také práce muzeí a podpora zaklá-dání muzeí v rozvojovém světě.

Schválený rozpočet ve výši 631 milionů dolarů (asi 11,7 miliardykorun) je podle velvyslance Janyšky po letech první, který vyrov-nává inflaci od minulého zasedání před dvěma lety. Na rozdíl odminulého zasedání pro něj tentokrát hlasovaly i Spojené státy, ježjsou hlavním přispěvatelem do pokladny organizace. � red

Unesco zařadilo 400. výročí úmrtíJehudy Löwa mezi světová

kulturní jubilea a přijalo deklaracio holocaustu


14

Během tří dnů se vystřídalo na třicet řeč-níků z řad akademiků – vědců i doktorandůnejen ze Slovenska, ale i z České republiky,Izraele a Rakouska, kteřípřilákali mezi 60–90účastníky v publiku. Částipřednášek se zúčastnilitaké místopředseda slo-venské vlády Dušan Čap-lovič, velvyslanci Izraele,USA a Německa v SRa předseda Ústředníhosvazu ŽNO František Ale-xander. Mezinárodní účastnebyla jedinou zárukoubohaté diskuze na konfe-renci. Jejím velkým příno-sem je multidisciplinárnípohled na holocaust a jehodůsledky pro současnostočima historiků, etnologů,sociálních vědců, filozofů,psychologů a dalších.

Téma holocaustu bylodůkladně rozebráno v devíti panelech. Hnedv úvodním si referující vyměnili své zkuše-nosti se vzděláváním o holocaustu na Sloven-sku. Aktuální vzdělávací projekty a materiálypodnítily živou diskuzi: např. mezinárodníputovní výstava Anna Franková či projektStratení susedia, známý z ČR jako Zmizelísousedé (J. Hradská, NMŠ). Ojedinělý Pro-jekt vagón představili S. Mičev a R. Hradeckýz Múzea SNP v Banské Bystrici, které vysta-vuje v železničních vagonech expozicio židovském a romském holocaustu na Slo-vensku. Vagony jsou identické s těmi, které sepoužívaly při deportacích. Výstava je celoslo-venská, putovní a je připomínkou 65. výročízačátku deportací slovenských Židů (25. 3.1942 z Popradu). Druhý vagon expozice je„pocitový“ – zařízený jako v průběhu depor-tací. Zde je návštěvníkům také promítnut filmstudentů AMU, zpracovaný převážně z auten-tických vzpomínek pamětníků, který „nenípro slabé povahy“ (o projektu vizwww.muzeumsnp.sk). Organizace Centropa(M. Korčok, MŽK), která se zaměřuje na sběroral history příběhů a fotodokumentace pře-živších holocaustu, připravuje z tohoto mate-riálu vzdělávací projekt. Příběhy se sestříhajía uzpůsobené pro různé věkové kategorie při-blíží školákům každodenní realitu života Židůna Slovensku před i během holocaustu.

Vzdělávání o holocaustu vyvolalo živoudiskuzi o tom, jak nejlépe dnešní mládežipřiblížit tragiku doby, aniž bychom sklouz-

li k rutinnímu vzpomínáníbez osobního rozměru. Pří-nosné bylo i konstatovánío nutné připravenosti k ná-vštěvě, resp. absolvováníprojektů o holocaustu, ne-jen ze strany žáků, ale ze-jména jejich pedagogů.

Několik dalších příspěv-ků se soustředilo na analýzusociohistorických aspektůholocaustu. V rámci tématupostojů majority k židovskéotázce na Slovensku upo-zornil M. Hrabovský (FFUK) na souvislost mezi teo-logickým antijudaismema nacistickým antisemitis-mem. Význam zachráncůŽidů z řad slovenské majo-rity a její vztah s židovskou

menšinou za holocaustu vyzdvihl ve svémpříspěvku Peter Salner (ÚE SAV). Obraz Ži-dů ve slovenské literatuře shrnul H. Jakubík(Univerzita Mateja Belu), a E. Krekovičová(ÚE SAV) se zaměřila na slovenský folklor,zejména anekdoty a lidovou poezii.

Politickou situaci, jež vedla k přijetí pro-tižidovského zákonodárství „Slovenskéhoštátu“ analyzovala K. Za-vacká a poměry v tomtoohledu na jižním Sloven-sku popsal T. Lang. Na tonavazovalo téma dalšíhopanelu: Jozef Tiso a jehoosobní odpovědnost připrosazování protižidov-ských nařízení a při samot-ných deportacích (příspěv-ky V. Kováčové z MúzeaSNP, Y. A. Jelinka z Izrae-le a M. Katunince z Trnav-ské univerzity). Historic-kou roli a kontroverzní po-stavení instituce Judenrat –na Slovensku Ústredňa Ži-dov – v době holocaustunastínila K. Hradská (Histo-rický ústav SAV). Činnost části Ústředny Ži-dů, tzv. Pracovní skupiny, která se snažilakomunikovat s představiteli moci a zabránit

tak deportacím, popsala historička G. Fatranz Izraele. V rámci konference byla prezento-vána také její nová kniha ve slovenštině Bojo prežitie (Bratislava: MŽK SNM, 2007).Psychologický pohled na sociální organizacivězňů a postavení jednotlivce v Osvětimi-Birkenau ukázal T. Radil (AV ČR).

U psychologického hlediska setrvalyi příspěvky dvou psychoterapeutek z ČR.H. Klímová a M. Hapalová se podělily o svézkušenosti práce s traumatem holocaustua jeho transgeneračního přenosu (příkladdruhé generace).

Panel s identickým názvem Konferencepropojil historii a etiku. Přední slovenští his-torici I. Kamenec (SAV) a E. Nižňanský(UK) vyzdvihli důležitost historiografieholocaustu i pro kolektivní morálku společ-nosti. Západní historiografie však tvrdí:„Čím více víme, tím méně chápeme.“ Procelistvé pochopení minulosti je proto důle-žitá spolupráce více vědeckých disciplín,včetně psychologie.

Srovnání se zahraniční zkušenostívýzkumu o holocaustu nabídl pohled z Izra-ele od R. Vaga, který upozornil na klasicképrotižidovské stereotypy používané v proti-izraelské propagandě. Současný antisemi-tismus v poměrech Rakouska nastínilG. Baumgartner, který poukázal na nebez-pečí jednoho z přístupů vyrovnání ses minulostí: vědomí holocaustu jako histo-

rického faktu, který se však odehrál dalekoodtud a netýká se mého aktuálního časo-prostoru.

Prosinec 2007

HOLOCAUST NEJEN JAKO HISTORIEzpráva z mezinárodní konference 10.–12. října 2007 v Mojmírovcích u Nitry

Pod názvem „Holokaustako historický a morálnyproblém v minulostia súčasnosti“ se konalakonference, kterouuspořádaloDokumentačné strediskoholokaustu (dále jenDSH, zejména MonikaVrzgulová a DanielaRichterová) vespolupráci s NadacíMilana Šimečku (NMŠ),Muzeem židovskejkultúry SNM (MŽK)a Ústavem etnológie SAV(ÚE SAV).

�

Účastníci konference pozorně sledují výklad.


z obcí

15Kislev 5768

ŽIDOVSKÁ OBEC LIBEREC, Rumjancevova 1362, 460 01 Liberec 1,www.kehila-liberec.cz, [email protected]

tel: 485 103 340, 602 763 020, fax: 482 412 190

PROSÍM POMOZTE, HLEDÁME UBYTOVÁNÍ… Dva dobrovolníci Střediska sociálních služeb (studentkaa student) z ASF Berlin hledají urychleně slušné ubytování v zařízeném bytě v Praze. Pro každého jeden pokoj, sociálnízařízení může být společné. Hovoří německy, anglicky, polsky, francouzsky a učí se česky. Kontakt tel.: 774 932 967.

Třetí den konference nabídl regionálnípodobu holocaustu jako mikrohistorickýchstudií, které přispívají k pochopení makro-historie (H. Klamková – příklad Topoľčana Vranova nad Topľou; M. Macko – arizacev okresu Banská Štiavnica; J. Hlavinka – pří-klad Medzilaborec; K. Janas – oblastTrenčína).

Poslední příspěvky poukázaly na dalšítraumatické období – návrat domů po holo-caustu (např.: I. Bumová – o majetkovýchrestitucích židovské komunity, M. Šmigeľ –Kolbasovská tragédie v r. 1945 ad.).

Nutno shrnout, že ačkoliv se konferencezabývala „pouze“ krátkým obdobím holo-caustu, ponořila se do hloubky otázek s nímspojených a poskytla tak pohledy z úhlů růz-ných disciplín. Tím se dosáhlo výměny zku-šeností a rovněž možnosti prezentace začína-jících vědců.

Hlavním motivem však bylo pojmenovatdopady holocaustu na současnost a naznačitzpůsoby, jak s nimi lze dnes nakládat. Snadto přispělo k boji se zapomněním, což oce-nilo i několik přítomných přeživších. Pří-spěvky budou k nalezení na webových strán-kách Dokumentačního strediska holokaustu(www.nadaciamilanasimecku.sk).

� Silvia Singerová, foto: archiv DSH

Židovská obec v Praze a Federace židov-ských obcí v ČR od prvního dopisu,v němž jsme na hrozící pochod neonacistůupozornili pana primátora, důvěřovalyv ústavní instituce. Věřili jsme, že soudnísystém dokáže najít právo a spravedlnost.S pocitem bezpečí jsme pak četli pasážez usnesení Nejvyššího správního soudu, že„mezi elementární hodnoty demokratickéspolečnosti patří respekt k právům druhýchpři výkonu vlastních práv“ a že tento prin-cip je součástí právních principů, kteréčeské soudnictví aplikuje v praxi. S důvě-rou i s pochopením pro těžký úkol jsme sle-dovali přípravy magistrátu i policie nazakázaný pochod. Odměnou za tuto důvěrupak bylo to, že tyto instituce společně doká-zaly řešit komplikovanou situaci a zabránitnezákonné akci neonacistů.

Právní bitva o výklad zákona o právushromažďovacím v kontextu celého našehoprávního systému, včetně norem ústavníhoa mezinárodního práva, obrovské úsilímagistrátu hledat a nalézt správné řešení,vnímat události v jejich skutečném obsahu,

odpovědná a nelehká práce policie a zejménavýznamný celospolečenský postoj k nebez-pečí neonacismu je důkazem, že naše společ-nost se přes veškeré peripetie vrátila zpět kesvým demokratickým tradicím.

Za desítky e-mailů, telefonů a osobníchrozhovorů vyjadřujících podporu, emotivníi zcela jednouchá vyjádření solidarity zestrany institucí, společenských organizací,významných i obyčejných lidí bychomchtěli upřímně poděkovat. Děkujeme s pře-svědčením, že události minulých dní pro-spěly nejenom židovské komunitě, ale celéspolečnosti, že snad zde přibude důvěry,slušnosti i vzájemné úcty a tolerance.

Zvláštní poděkování patří policii. Bylapřipravená, dobře řízená, disciplinovaná,ochotná, slušná. Řešila problém, kterýměla řešit bez obtěžování nezúčastněných,bez okázalosti, účelně a profesionálně.Držíme jí palce, aby se jí takto dařilo vždya všude.

Jiří Daníček, za Federaci židovských obcí v ČRFrantišek Bányai, za Židovskou obec v Praze

Poděkování�


16

KULTURNÍ PROGRAM PROSINEC 2007

úterý 4. 12. v 18 hChanuka s Mišpachou. Koncert skupinyMišpacha proložený ukázkami z Mahara-lovy knihy Ner Micva (Světlo příkazu)o svátku Chanuka, kterou přeložil a oko-mentoval Jan Divecký. Vstupné 60 Kč

čtvrtek 6. 12. v 18 hMaimonidových třináct článků víry. Cykluspřednášek vrchního zemského a pražskéhorabína Karola Efraima Sidona. Článekčtvrtý: V naprosté věrnosti věřím, že Stvoři-tel, jeho jméno buď požehnáno, je první a jeposlední. Vstupné 20 Kč

pondělí 10. 12. v 18 hRabín Daniel Mayer – Skrytý smyslsvátku Chanuka. Přednáška bývaléhovrchního českého zemského rabína, nynížijícího v Izraeli. Vstupné 20 Kč

úterý 11. 12. v 18 hČeští Židé a levice I – Petr Brod moderujebesedu na téma postoj české levice k Židůma postoj českých Židů k levici na počátku20. století. Besedují: Mgr. Vít Štrobach(doktorand na Ústavu českých dějin Filozo-fické fakulty UK), Mgr. Michal Frankl,Ph.D. (historik Institutu Terezínské ini-ciativy). Vstupné 20 Kč

čtvrtek 13. 12. v 18 hBlízký východ včera a dnes. Jeruzalém –genius loci Svatého města. Vstoupit do jeho

náruče je pokaždé silný zážitek. Místonabité atmosférou i událostmi, které ovliv-nily celý svět. Nebo jen mihotavá světélkachanukových lamp a křivolaké uličky Sta-rého města. Chanuka, Staré město z hradeb,Damašská brána, synagoga Hurva, muslim-ská čtvrť. Cyklus přednášek Ing. Jana Neu-bauera představuje oblasti Blízkéhovýchodu bez falešného pozlátka i černéhorámu. Doplněno fotografickou projekcí.

Vstupné 20 Kč

pondělí 17. 12. v 18 hPoklad židovských písní nabízí vzácné písnělidu Izraele, národa bible. Bohatá a moudrážidovská tradice má několik způsobů, jakv dnešním světě žít a přežít – a jednímz těchto způsobů je hrát židovské písně.ESTER je hraje, miluje a pokládá za poklad,o který stojí za to se rozdělit.

Vstupné 60 Kč

středa 19. 12. v 18 hŽeny v Bibli, ženy dnes. Díl X. – Žena v Pří-slovích a prorockých knihách: ženy-proro-kyně. Hrdinky Tanachu v podání tradičníchrabínských komentátorů a současných femi-nistických komentátorek. Jak se změní vní-mání hrdinky a jejího příběhu, když do pro-cesu interpretace vstoupí ženy? A jakýdopad má tato skutečnost na životy dnešníchžen a mužů, příslušníků židokřesťanské kul-tury? Cyklus přednášek hebraistky TerezieDubinové, Ph.D. Vstupné 20 Kč

čtvrtek 20. 12. v 18 hJá, Emilie Schindlerová (Ich, EmilieSchindler). Přednáška prof. Eriky Rosen-berg (členky židovské obce v Buenos Aires,Argentina) o životě a osudu manželkyOskara Schindlera, která se spolu se svýmmanželem podílela na záchraně stovky Židůz polského Goleszówa. Ve spolupráci seSudetoněmeckou kanceláří Praha. (Německys tlumočením do češtiny.)

Vstupné 20 Kč

NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE:

16. prosince 2007 ve 14 hProč se slaví Chanuka. Příběh o velikémpronásledování Židů a o tom, jak jim Bůhodpustil. Prohlídka: Španělská synagoga.

Jednotné vstupné 40 Kč

VÝSTAVY VE VKC:Nathan Moskowitz: Illuminated Synesthe-tic Symphonies – pastely a oleje s námětybiblickými i s motivy židovských svátkůvýtvarníka a profesora neurologie žijícíhov USA. Do 20. prosince 2007.

Neztratit víru v člověka... Protektorát očimažidovských dětí a Zmizelí sousedé/Poctadětským obětem holocaustu – stálá expo-zice kopií putovních výstav VKC. Výstavyjsou otevřeny pro veřejnost Po–Čt 10–16 h, Pá 10–15 h.

VVzzdděělláávvaaccíí aa kkuullttuurrnníí cceennttrruumm ŽŽiiddoovvsskkééhhoo mmuuzzeeaa vv PPrraazzeeMMaaiisseelloovvaa 1155,, 111100 0000 PPrraahhaa 11,, 33.. ppaattrroo

tteell..:: 222222 332255 117722,, ffaaxx:: 222222 331188 885566wwwwww..jjeewwiisshhmmuusseeuumm..cczz,, eedduuccaattiioonn@@jjeewwiisshhmmuusseeuumm..cczz

(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)

úterý 4. 12. v 19 h: „Leo Perutz: Noc podKamenným mostem“ – dramatický seriálz rudolfinské Prahy. „Příběh sedmý – Džbá-nek s pálenkou“. „Příběh osmý – Dohořelásvíce“. V rámci cyklu „Židovská Prahav rozhlasové dramatické tvorbě“ uvádíMgr. Přemysl Hnilička. Vstupné 20 Kč

čtvrtek 6. 12. v 17 h: „Pod židovskýmkloboukem“ – vernisáž výtvarných pracížáků Základní školy pro tělesně postiženés židovskou tematikou. Vstup volný

úterý 11. 12. v 19 h: „George Gershwin,rok 1924 – rok prvních velkých úspěchů“:Rhapsody in Blue a muzikál Lady, Be Good.Další díl z cyklu „Hudebníci z diaspory“uvede Jan Beránek. Vstupné 20 Kč

čtvrtek 13. 12. v 19 h: „Brněnské židov-ské osobnosti“ – přednáška Mgr. MilenyFlodrové o některých významných židov-ských osobnostech náboženského, společen-ského i kulturního života, jež se výraznězapsaly do historie našeho města.

Vstupné 20 Kč

úterý 18. 12. v 19 h: „Skladby židov-ských autorů pro dvě violoncella“ – kon-cert. Zazní skladby Poppera, Offenbachai jiných autorů v podání Jiřího Hoškaa Dominiky Hoškové na dvě violoncella.

Vstupné 50 Kč

čtvrtek 20. 12. v 19 h: „Tóra naradost“ – přednáška o tom, jak Tóra měnívztah člověka k životu tím, že mu jako sou-

čet všeho vychází naděje a radost. Dozvítese i to, jak od Tóry vede cesta až k židov-ským anekdotám. Přednášku vede ThMgr.Milan Klapetek. Vstupné 20 Kč

VÝSTAVA:V měsíci prosinci můžete v sále zhlédnoutvýstavu výtvarných prací žáků Základníškoly pro tělesně postižené z Brna, Koci-ánka 6, nazvanou Pod židovským klobou-kem. Žáci se v ní pokouší zpracovat poznatkya znalosti, se kterými se v rámci výuky o his-torii, zvycích i tradicích Židů seznámili.

Oba sály jsou přístupny vždy 20 minutpřed zahájením programu. 15 minut pozačátku programu není vstup do Vzděláva-cích a kulturních center povolen.

VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brno ttřř.. KKpptt.. JJaarrooššee 33,, 660022 0000 BBrrnnoo,, tteell..:: 554444 550099 665511,, ffaaxx:: 554444 550099 665522wwwwww..jjeewwiisshhmmuusseeuumm..cczz//bbrrnnoo,, bbrrnnoo@@jjeewwiisshhmmuusseeuumm..cczz

Prosinec 2007


17

kultura

17

BEJT SIMCHAza podpory hl. m. Prahy a Židovského

muzea v Praze

pořádá

koncert v rámci III. ročníku cyklu„Neznámá hudba

pražských synagog“

SKRYTÉ SVĚTLOCHANUKIJE

Neděle 2. 12. 2007Španělská synagoga,Vězeňská 1, Praha 1,

v 19 hodin.

Kantor Michal Foršt & Pražskéfilharmonické mužské kvarteto

v předchanukový čas přednesounejkrásnější duchovní zpěvy

synagogální a úpravy známýchizraelských melodií. Ukrajinský tenorista

Viktor Bytchek hrou na bajan i svýmnenapodobitelným zpěvem v duu

s M. Forštem doprovodí slavnéi neznámé jidiš písně. Předsváteční

„drašu“ bude mít znalec věcížidovských, herec a režisér Achab

Haidler.

Vstupenky budou k dostání na místěhodinu před koncertem.

Senioři a studenti: 50 Kč, dospělíčlenové ŽO: 100 Kč, ostatní: 200 Kč,

do 15 let zdarma.

ZÁJEZD DO IZRAELE

PRO MLÁDEŽ

Sochnut zve všechny mladé lidi

od 18 do 27 let, kteří mají právo

návratu a ještě nebyli nikdy

organizovaně v Izraeli na

poznávacím zájezdu, a to

od 7. do 17. 2. 2008.

Veškeré další informace

přes naši e-mailovou

adresu: [email protected].

Sochnut Praha

ŠLÉPĚJEMI STOLETÍFederace židovských obcí pořádá

v Jihlavě výstavu s názvem „Šlépějemi

století“. Historii jihlavských Židů

doprovází kresby dětí z místní Základní

školy v Jungmannově ulici.

Výstava bude přístupna do

31. ledna 2008 v obřadní síni

jihlavského židovského hřbitova vždy od pondělí do pátku

v 9–16 hodin. Zájemci o prohlídku si mohou zapůjčit klíče od výstavy

v prodejně „Květinka“ naproti vstupu do hřbitova.

Bejt Elend – odpolední židovská škola uvádí:

FILMOVÉ VEČERY pro -NÁCTILETÉ i -VÍCELETÉ

každé úterý od 18 h v budově naší školy, Mánesova 8, Praha 2

4. prosince DITA SAXOVÁrežie: Antonín Moskalyk

11. prosince OBCHOD NA KORZErežie: Elmar Klos, Ján Kadár

18. prosince ABSOLVENTrežie: Mike Nichols

Vstup volný!

Kislev 5768

Židovská obec v Praze, Maislova 18

sobota 8. 12. od 19 do 24 hodin

CHANUKA V RYTMU TŘICÁTÝCH LET

Stylové oblečení a dobrá nálada vítány! Občerstvení!VSTUPENKY V PRODEJI NA POKLADNĚ OBCE za 120 Kč60 Kč důchodci a studenti, 50 Kč stání a po konci hlavního programu

Společenský sál – 19.30 hJ+V+W, K. Poláček, Carmen,Humoreska(Vl. Čech, J. M. Rak, H. Frejková,K. Dušková, E. Adlerová, T. Netopil,sbor dětí Lauderových škol vedenýH. Diveckou za hudebního doprovoduJ. Toufara a J. Rychterové.)

Společenský sál – 21.15 hMelodie pro dobrou náladuzahraje Vojtěch Eckert (klavír)

III. patro – 21.00 hŠraml Ondry Ernyeie – stylováhudba k tanci a poslechu

Režie: O. Strusková.Večerem provede pan Jan Čenský


18

„Největší ne-lidskostí šoa byloodebrání jmen je-ho obětem. Neje-nom, že lidé byliusmrceni, ale bylipředtím zbavenilidské důstojnostia jména – své lid-

ské jedinečnosti. Kniha Isy Englamannovéobětem šoa jména vrací,“ píše v úvodu pub-likace „Židé v Liberci“ předseda libereckéžidovské obce Michal Hron.

Publikace, vydaná péčí této obce, je sku-tečně důkladnou prací mapující historii ži-dovského osídlení na Liberecku. Dozvídá-me se, odkud Židé přišli, čím se zabývalia jak žili. Autorka si dobře uvědomuje eko-nomický význam židovského obyvatelstvana prosperitě města a jeho okolí, proto sepodrobně zabývá profesemi a obchodnímičinnostmi jednotlivců i celých rodinnýchklanů. Seznámíme se tak s právníky, lékaři,úředníky, ale také s bohatými majiteli texti-lek, lihovarů nebo s významnými velkoob-chodníky. V dalších kapitolách pozná-me kulturním život v Liberci a také jak bylovlivňován a vytvářen místní židovskou ko-munitou. S autorkou se budeme procházetměstem, jeho ulicemi a uličkami, kde sevždy u některého domu zastavíme a vy-slechneme informaci o bývalém židovskémmajiteli nebo nájemci obchodu, kanceláře čidílny.

Závěr publikace patří kapitole o násled-cích Mnichovské dohody. Kniha je ovšemzajímavá nejenom důkladným popisem osu-du židovstva v Liberci, ale autorka připojilai cenný aparát se seznamem pramenů, jmen-ným rejstříkem, seznamem ghett a pracov-ních i likvidačních táborů, seznamem depor-tovaných Židů žijících v Liberci do roku1938 i občanů, kteří byli deportováni, ale Li-berec opustili před rokem 1938 včetně se-znamu deportovaných ze sousedních obcí,které patřily k liberecké synagoze.

Jediné, co lze editorům publikace vy-tknout, je absence jakékoliv informace o au-torce knihy. O té se nic nedozvíme, z tirážepouze zjistíme, že publikace byla přeloženaz německého originálu.

Isa Engelmannn, ŽIDÉ V LIBERCI,264 str., Kruh autorů Liberecka,

Liberec 2007

Každoroční nakladatelská produkce při-náší další a další tituly, které jsou věnoványpostavě Adolfa Hitlera. Ani letošní rok nebylvýjimkou, na pultech knihkupectví se obje-vil překlad díla amerického historika Frede-ricse Spottse Hitler a síla estetiky. Hitler, ví-ce než šedesát let od konce světové války,nepřestává vzrušovat a inspirovat nekončícířadu historiků. Ti se snaží na reálných, his-toricky doložitelných faktech zjistit motiva-ci Hitlerova šíleného konání, chtějí ještěhlouběji objasnit jeho charakter a činy. Au-tor zmíněné publikace si ke zkoumání vybralvelmi důležitou stránku Hitlerovy osob-nosti – tou byl jeho vztah k umění.

Víme, že se mladýHitler během svého ví-deňského pobytu dva-krát marně ucházelo přijetí na uměleckouškolu a neúspěchembyl velice traumatizo-ván. Nikdy se nepře-stal považovat zaumělce, a v době, kdy už měl neomezenoumoc, navrhoval a doufal realizovat monu-mentální budovy, výstavní haly, památníky,a dokonce hodlal bourat a znovu stavět celáměsta, aby po vítězné válce i architektura do-svědčovala germánské právo na světovládu.

Kniha je svědectvím o Hitlerových ambi-cích, přináší zasvěcený pohled do zákulisí je-ho vztahu s řadou špičkových německýchumělců nacistické éry. To inspirovalo Spot-tse, aby se pokusil o radikálně novou inter-pretaci Hitlerova charakteru a činů, kteréchápe jako posedlost uměním a jako hybnousílu, skrývající se za jeho kariérou a vlivemna německý lid. Není náhodou, že se Spotts„kryje“ citátem slavného německého spiso-vatele a známého antifašisty Thomase Man-na, když jako motto této knihy o Hitleroviuvádí: „Ten chlap je katastrofa. Ale není dů-vod, abychom ho neshledávali zajímavým,jako charakter a jako událost.“ K věčnémusporu, zda je dobré vydávat knihy o Hitlero-vi, nacistických pohlavárech, SS atd., se kdy-si v jednom interview vyjádřil spisovatelArnošt Lustig: „Zlo. Zvláště to minulé je za-jímavé. Pokud to člověka neláká ze zrůdnýchdůvodů a je to jen obyčejná lidská zvědavost,chápu to. Lidi se rádi učí. Dozvědět se něcoje radost. A někdy i když člověk s knížkou ne-souhlasí…“

Spotts svou knihu rozdělil podle různýchuměleckých oborů a s neskrývaným despek-tem je pojmenoval Prohnaný vůdce, Umělecdestrukce, Zkrachovalý malíř, Diktátor umě-ní, Dokonalý Wágnerovec, Mistr hudbya Mistr stavitel. Předností této publikacejsou neznámá fakta o chování německé kul-tury v období vlády nacionálního socialismua pozornost, která je věnována Hitlerovuchorobnému egocentrismu a demagogickézručnosti zapřažené do káry šarlatánskýchdovedností, mysticismu a estetické nabubře-losti. Ostatně několikrát prohlásil, že se cítíbýt více umělcem než politikem, a je histo-rickým faktem, že politická kariéra se Hitle-rovi nabídla v okamžiku, když si uvědomil,že jeho umělecká kariéra nikam nevedea politika je východiskem z jeho osobní sle-pé uličky. Když vstupoval v roce 1920 domalé Německé dělnické strany, stále prohla-šoval, že jeho povoláním je „malíř“.

Autor složil v roce 1960 doktorát na Ox-fordské univerzitě, působil dvacet letv amerických diplomatických službácha napsal řadu knih o politice Německa a Itá-lie, editoval dopisy Leonarda Woolfa a jehopublikace Bayreuth získala v roce 1994 Ce-nu Royal Philharmonic Society za nejlepšíknihu o hudbě.

Frederic Spotts, HITLER A SÍLAESTETIKY, 448 str., Nakladatelství

EPOCHA, Praha 2007

Třicetiletá válkabyla válkou, jakouEvropa dosud nepo-znala. Víme, žezpustošila velkoučást kontinentu, nadlouhou dobu jej po-znamenala a zeměČeské koruny v jejímdůsledku snad nejví-ce. Ale jak mnoho víme o událostech, kterétomuto dramatu předcházely, a o osobnos-tech, které na ní měly podíl? Nesporně jed-nou z nejvýznamnějších je Albrecht z Vald-štejna, postava historicky i literárně nesmír-ně vděčná a často zobrazovaná.

Závratná kariéra pobělohorského váleč-níka, jeho zrada i vražda v Chebu jsou do-statečně známy, ale okolnosti jeho kariéry užméně. Proto autor, renomovaný historik Jo-sef Janáček (1925–1994), sáhl po tomto té- �

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOU

Prosinec 2007


knihy

19

� matu a vytvořil plastický obraz tehdejší do-by se všemi důležitými protagonisty. Janá-ček představuje svého hrdinu od protestant-ského mládí na nevýznamné šlechtické tvrzi,přes osudovou katolickou konverzi, výhod-ný sňatek s moravskou šlechtičnou, až ke ka-riéře vojáka, která vyvrcholí okamžikem,kdy stane před armádou jako její generalissi-mus. A tak sledujeme kariéru chudého čes-kého šlechtice z podkrkonoší až do doby,kdy je významným a respektovaným hráčemna evropském politickém kolbišti, se kterýmse dokonce počítalo jako s možným preten-dentem na český královský trůn!

Josef Janáček je široké čtenářské veřej-nosti znám nejen jako neúnavný publicistavelkého množství statí a článků v novinácha časopisech, ale především jako autor lite-ratury faktu. (Století zámořských objevů,Kolumbovo dědictví, Malé dějiny Prahy,České erby, Ženy české renesance atd.) Svounejvětší badatelskou pozornost však věnovaldvěma postavám – císaři Rudolfu II. a Alb-rechtu z Valdštejna. A tato kniha je právětouto fundamentální prací, kterou navázal najiž dříve vydanou Valdštejnovu smrt.

Připomenout tuto knihu je zvláště nynívelice aktuální, protože právě v jeho – Vald-štejnské jízdárně – byla otevřena prestižnívýstava „Albrecht z Valdštejna a jeho do-ba“, kde můžeme obdivovat Albrechtovyosobní věci, oblečení, cestovní výbavu, mo-biliář, zbraně, obrazy, knihy i umělecképředměty charakterizující dobu, ve které žila její vkus. Dále lze shlédnout i řadu cen-ných předmětů zapůjčených ze zahraničníchsbírek. Kniha může být velmi příjemnýmdárkem.

Josef Janáček, VALDŠTEJN A JEHODOBA, 636 str., Nakladatelství

Epocha, Praha 2003

„Partu z nás udělalanáhoda,“ říká Fedor Gálo e-mailových rozhovo-rech, jež vedl s několikalidmi, kteří se znají na-vzájem velmi důvěrně,ale ještě se zčásti nestihliani potkat. „Psaní námbylo potěšením. Témata, o kterých diskutuje-me, jsme „objevovali“ postupně – žádnýpromyšlený projekt knihy neexistoval. V prů-běhu diskuze jsme formovali a rozvíjeli svépostoje, sdíleli společné obavy a naděje, na-cházeli souznění.“ Kniha, kde Gál přiznává„jen“ editorství, je záznamem rozhovorůs Jiřím Berkou, Lenkou Čečetkovou, Jura-

jem Flamikem, Hanou Homoláčovou, Iva-nou Jeništovou, Míšou Procházkovou, Jiři-nou S., Jiřím Vanýskem, Dášou Volencovoua Majkou Zelenákovou. A Fedorem Gálempochopitelně.

A dlužno říci, že je to velmi chytré, inspi-rativní čtení, plyne přirozeně, však je to „jentakové mailování“, a jednotlivé vstupy ne-jsou intelektuálními exhibicemi, ale pocti-vým hledáním odpovědí na právě diskutova-né téma. A těch témat je dost a jsou různá,různé jsou i vyslovované názory, někde toi zajiskří, jinde zas proud řeky zleniví. Kni-hu lze s dobrým svědomím doporučit. Tako-vé publikace tvoří mihotavá světélka na kon-cích tunelů, jak se o tom často píše. Apro-pos! Musím ještě pochválit příjemnougrafickou úpravu, pěknou obálku, dobřezvolené písmo – prostě povedlo se.

Fedor Gál, ZA ZA, 357 str., Nakladatelství G + G, Praha 2006

Škola dlja durakov, toznamená česky škola prohlupáky nebo pitomce.Výchovné zařízení, podleněhož se jmenuje Sokolo-vův zatím nejvěhlasnějšíromán, je jakousi inter-nátní zvláštní školou,ústavem pro slabomyslnéděti. Nejde o represivní

psychiatrii, chovanci, které nám Sokolovpředstavuje, nejsou ani žádní maniaci, zdra-ví vydávaní za nemocné nebo simulanti. Pří-běh nepatří do rámce Foucaultových Dějinšílenství, které líčí zacházení s mentálnímiporuchami z hlediska vývoje exkomunikace,věznění a násilných náprav osob s psychikouodlišnou od většinové a normativní.

Sokolovovy postavy jsou opravdu hlupá-ci (slovo durak se v ruštině vyznačuje poně-kud jinou konotací – Ivan durak je obdobouhloupého Honzy, který triumfuje díky svéprozíravosti a originalitě, jež se zprvu jevíjako obyčejná blbost), jejich postižení seprojevuje hlavně ve sféře paměti. Ojedině-lost románu spočívá především v suverénníimaginaci, s jakou líčí vnitřní vědomí hrdiny,hocha z pomocné školy, který trpí rozdvoje-ním osobnosti, a jeho neobvyklé vnímánía prožívání času. Román byl přeložen domnoha jazyků a stal se novodobou klasikouruské literatury.

Saša Sokolov (1943) se narodil v Kanadě,kde jeho otec pracoval na velvyslanectví. Propodezření ze špionáže se musel i s rodinou vrá-tit zpět. Sokolov začal studovat institut jazyků,

pak žurnalistiku, ale patřil k sovětským hippi-es, vyznával underground a pokusil se dokon-ce o ilegální přechod hranic. Měl mnoho nej-různějších zaměstnání, nakonec simuloval du-ševní nemoc, aby se vyhnul zatčení. Seznámilse s Johannou Seidelovou, která mu prostřed-nictvím přímluvy rakouského kancléře umož-nila získat povolení k odjezdu. S Johannou seoženil, nejprve žili ve Vídni, později získal ka-nadské občanství a usadili se v USA. Jehoknížky vzbudily nadšený ohlas u tak renomo-vaných autorů, jako je Vladimír Nabokov, Jo-sif Brodskij nebo Nina Bereberová. V roce1981 získal v SSSR za román Mezi psem a vl-kem neoficiální cenu Andreje Bělého. V roce1996 mu byla udělena Puškinova cena.

Saša Sokolov, ŠKOLAPRO HLUPÁKY, 275 str.,

Nakladatelství Prostor, Praha 2006

Řekne-li se o někom,že je dandy, pak se tomuvětšinou rozumí tak, že sejedná o šviháka, hejska,světáka, přehnaného ele-gána, prostě muže obleče-ného podle poslední mó-dy. To je určitě pravda, alenikoliv celá. Dandysmusje poněkud komplikovanější kulturně sociál-ní úkaz, než by většina povrchních pozoro-vatelů usoudila. To si uvědomovala i fran-couzská filozofka Francoise Coblencová,která se tomuto tématu intenzivně věnovalaa nyní přináší fundovaný výklad fenoménudandysmu i zasvěcené portréty jeho hlavníchpředstavitelů. Autorka líčí životní postojea styl tak výrazných osobností, jakými byliBrummell, Baudelaire, Byron, Wilde či Bar-bey dęAurevilly, a současně odhaluje kořenyvzniku tohoto ojedinělého, ale pro 19. stole-tí podstatného jevu, jenž vytvářel estetickékoncepce životních zevnějšků, postojů i způ-sobu komunikace a současně byl i vzpourouproti banalizaci každodenního života a jehouzavřené morálky.

Filozofický rys dandyovského pochybo-vání je pak druhým tématem této pozoru-hodné studie. Autorka zde odkrývá, jak em-blematická figura módy souvisí s uměním,a poukazuje i na mnohé, zatím často opomí-jené vztahy mezi romantikou a modernou.

Francoise Coblenceová,DANDYSMUS/POVINNOST

POCHYBNOSTÍ, 388 str., Nakladatelství Prostor, Praha 2003

� Milan Kalina

Kislev 5768


Ředitel Národní knihovny Vlasti-mil Ježek doufá, že Václav Klausnevolá Pavlu Bémovi jako prezi-dent pražskému primátorovi vevěci vítězného projektu JanaKaplického (Snad Klaus nevoláBémovi kvůli blobu, LN 13. 10.).

Obávám se, bohužel, že doufámarně. Má-li někdo kousnout do tohokyselého jablka a říct otevřeně, co siskrytě myslí tolik Pražanů a českýchobčanů, proč bych to nemohl být já.

Signál k honu na čarodějnice, tedy na Kaplického návrh naNárodní knihovnu, nedal nikdo méně viditelný a méněrespektovaný než prezident Václav Klaus. Návrh, jednomy-slně oceněný mezinárodní porotou složenouz význačných světových architektů, odsoudiljako nepřijatelný. Prý se po vzoru ekologic-kých aktivistů (kterými tak pohrdá) nechápřipoutat na vybraném staveništi,aby stavbě zabránil.

Dnes už nemá smysl probírat se různými peripetiemi, jež odverdiktu mezinárodní poroty čeří hladinu veřejného pražského,celorepublikového a světového mínění. Nemá smysl vyčítatpražskému primátorovi, že na rozhodujícím jednání ohledněvýsledku nebyl, že ho tam zastupoval pan Kněžínek, který pro-jekt zcela schválil. To není podstatné. Vítězný projekt JanaKaplického je zdařilý a pro Prahu přínosný, tak jako byl pří-nosný projekt a realizace Tančícího domu architektů Gehryhoa Miluniče či domu Obecního či třeba letohrádku královnyAnny. Tak přínosný a přitom provokativní jako pro Paříž Eiffe-lova věž, Beaubourg či pyramida v Louvru, jako opera proSydney. Tak jako obchodní dům Selfridge pro Birmingham. Toje můj názor. Ale koho to zajímá?

Podle pana prezidenta je to něco, co se do Prahy nehodí,a realizaci toho je třeba za každou cenu zabránit. Takový jejeho názor. Ale koho to zajímá? On je občan, já jsem občan.

Jan Kaplický je stejného věku jako já. Zná Prahu sedmde-sát let. Já ho znám skoro celá naše léta a vím, že je český vlas-tenec a pražský patriot v tom nejlepším slova smyslu.

Nepravdivé argumentyV neděli jsme s mou ženou znovu prošli místy, kde by

měla knihovna stát. Je až škoda, že je to místo tak skryté, žeta budova by z centra skoro nebyla vidět. A co je okolo?Nevzhledný stadion Sparty, pár domů odsouzených k demo-lici. Zanedbané činžovní domy známé jako Molochov.A nevyužitá pláň, momentálně velké staveniště mimoúrov-ňové křižovatky. Parkoviště autobusů, bývalý Stalinůvpomník, v blízké budoucnosti snad delfinárium či co. To vám,páni radní, nevadí? Tak jako vám nevadí hotel Don Giovannive Strašnicích či hotel Moevenpick na Smíchově?

Ale třeba i vadí, ale tady se volí zástupné nepravdivé argu-menty jen proto, aby se vyhovělo čestnému předsedovi.

Kdyby naši předkové uvažovali v těchto intencích,nestál by na Václavském náměstí Baťův obchodní

dům. Na blízkých Příkopech ovšem stojí nepove-dená budova Myslbek.

A co architekti, míněkdejší spolužáci? Obá-vám se, že mnozí jsou

rádi, že Kaplickýbude ze soutěže

vypuzen. Vždyť máúspěch, a to se u nás

neodpouští. Zvláště ne tak zva-ným „emigrantům“.

O tom, že Praha může mít mezinárodní ostudu, rozhodujenáš nejvyšší představitel. To víte, je to přece konzervativec.

Nedovedu si v celém světě představit osobu konzervativ-nější, než je britská královna Alžběta II. A ta svým podpisemstvrdila, že na známkách královské pošty je vyobrazenastavba obchodního domu Selfridge v Birminghamu. Autoremstavby je Jan Kaplický, „imigrant“ z Československa. Tastavba vypadá velmi nekonvenčně a já nevěřím, že se krá-lovně líbí. Ona ale má noblesu, rozum a cit, to vše, čím sebritský královský dvůr může dávno právem pyšnit.

Z našeho královského dvora jde jen mráz.

* * *Podle pana prezidenta je to něco, co se do Prahy nehodí,a realizaci toho je třeba za každou cenu zabránit. Takový jejeho názor. Ale koho to zajímá? On je občan, já jsem občan.

� Pavel Bobek, architekt, zpěvák, publicista

hyde park

Věstn

ík M

aski

l – re

gistr

ace

MK

ČR č

. E 1

4877

Vydá

vá ži

dovs

ká k

ongr

egac

e Be

jt Si

mch

a, p

řidru

žený

čle

n Fe

dera

ce ži

dovs

kých

obc

í ČR,

Mán

esov

a 8,

120

00

Prah

a 2,

Čes

ká re

publ

ika,

IČO

: 613

8573

5, te

l./fa

x: 2

22 2

51 6

41, 7

24 0

27 9

29, e

-mai

l: re

dakc

e.m

aski

l@m

aski

l.cz.

Mas

-ki

l vyc

hází

měs

íčně

za la

skav

é po

dpor

y M

inist

erstv

a ku

ltury

ČR,

Fed

erac

e žid

ovsk

ých

obcí

v Č

R, N

adač

ního

fond

u ob

ětem

hol

ocau

stu a

The

Dut

ch H

uman

itaria

n Fu

nd (J

HF)

. Záj

emci

moh

ou p

řispě

t na

vydá

vání

věs

tník

u lib

ovol

-no

u čá

stkou

na

bank

ovní

úče

t: 86

-895

9560

207/

0100

u Ko

mer

ční b

anky

, var

iabi

lní s

ymbo

l: 88

888

(5x8

). Re

dakc

e: M

ilan

Kalin

a, K

ateř

ina

Web

erov

á. R

edak

ční r

ada:

Mic

hal F

oršt,

Jitk

a No

váko

vá. I

lustr

ace:

Luc

ie L

omov

á.Př

ed-

tisko

vá p

řípr

ava

a tis

k: T

ypog

rafic

ké s

tudi

o Tr

ilabi

t, s.

r. o

., Vo

dičk

ova

36, P

raha

1. U

závě

rka

toho

to č

ísla

16.

11.

200

7. U

závě

rka

příš

tího

čísl

a 1.

12.

200

7.

A PRVNÍ OBRUČ PRASKLA…Zde, na zadní straně MASKILu v rubrice HYDE PARK, uveřejňujeme příspěvek známé kulturní osobnosti – architekta,

publicisty a zpěváka Pavla Bobka k aféře, která se rozpoutala okolo budoucí stavby národní knihovny.Pod tlakem odborné i laické veřejnosti byl Magistrát hl. m. Prahy nucen jmenovat tzv. Tým Národní knihovna, který je tvo-

řen třemi expertními skupinami – architektů, památkářů a právníků. Jejich posouzení situace má být pro budoucí osud knihovnyzávazné. Před uzávěrkou listu byla publikována zpráva, že komise právníků přezkoumala původní výběrové řízení mezinárodníjury na budovu knihovny a neshledala v jeho průběhu ani výsledku žádné pochybení. Tudíž konstatuje, že je platné. (Kal.)

MRÁZ PŘICHÁZÍ Z HRADU


z obsahu - maskil · kterou – jak vzpomínali – trávili ještě před krátkým časem v...

Documents