Znn tohoto textu vychz z dla Zkrocen zl eny tak, jak bylo vydno Sttnm nakladatelstvm krsn literatury, hudby a umn v roce 1959 (SHAKESPEARE, William. Komedie. Dl 2. Pel. Josef Vclav Sldek. 1. vyd. Praha: Sttn nakladatelstv krsn literatury, hudby a umn, 1959. 676 s. esk peklad, sv. 6). Autorem portrtu Williama Shakespeara na oblce e-knihy je Martin Droeshout.

Text dla (William Shakespeare: Zkrocen zl eny), publikovanho Mstskou knihovnou v Praze, nen vzn autorskmi prvy.

Citan zznam tto e-knihy:

SHAKESPEARE, William. Zkrocen zl eny [online]. Pel. Josef Vclav Sldek. V MKP 1. vyd. Praha: Mstsk knihovna v Praze, 2013 [aktuln datum citace e-knihy p. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupn z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/88/41/54/zkroceni_zle_zeny.pdf.

Vydn (oblka, grafick prava), jeho autorem je Mstsk knihovna v Praze, podlh licenci Creative Commons Uvete autora-Nevyuvejte dlo komern-

Zachovejte licenci 3.0 esko.

Verze 1.0 z 3. 5. 2013.

4

OBSAH

OSOBY ................................................................................................. 5 PEDEHRA ................................................................................................ 6

Scna prvn ............................................................................................. 6 Scna druh .......................................................................................... 12

JEDNN PRVN ..................................................................................... 18 Scna prvn ........................................................................................... 18 Scna druh .......................................................................................... 28

JEDNN DRUH ................................................................................... 39 Scna prvn ........................................................................................... 39

JEDNN TET ...................................................................................... 56 Scna prvn ........................................................................................... 56 Scna druh .......................................................................................... 60

JEDNNI TVRT ................................................................................. 70 Scna prvn ........................................................................................... 70 Scna druh .......................................................................................... 79 Scna tet .............................................................................................. 85 Scna tvrt ........................................................................................... 93 Scna pt ............................................................................................. 98

JEDNN PT ..................................................................................... 102 Scna prvn ......................................................................................... 102 Scna druh ........................................................................................ 108

5

OSOBY

LORD. KRYTOF SLY, opil kotl } HOSPODSK, PANO, HERCI, MYSLIVCI } osoby v pedehe. a jin SLUEBNCI lordovi } BAPTISTA, bohat lechtic padovsk. VINCENTIO, star lechtic pisansk. LUCENTIO, syn Vincentiv, Bianin milovnk. PETRUCHIO, lechtic veronsk, Kateinin enich. GREMIO, } HORTENSIO, } npadnci Bianini. TRANIO, } BIONDELLO, } v slubch Lucentiovch. GRUMIO, } CURTIS, } slouc Petruchiovi. KOLOMET, star dobrodruh, uveden, aby pedstavoval Vincentia. KATEINA, } BIANKA, } dcery Baptistovy. VDOVA. KREJ, OZDOBNK a SLOUC Baptistovi a Petruchiovi. Djit v Padov a na venkovskm sdle Petruchiov.

6

PEDEHRA Scna prvn

Ped hospodou na plni.

(Vystoup HOSPODSK a SLY.)

SLY: Na mou dui, e vm nabanm.

HOSPODSK: Do klad s tebou, ty taki!

SLY: Vy jste holota. Slyov nejsou taki. Podvejte se do kronik; my jsme pili do zem s Richardem Podmanitelem. Proto, paucas pallabris; a se ine svt! Hybaj!

HOSPODSK: Vy tedy nezaplatte za ty sklenice, co jste rozbil?

SLY: Ne, ani hale. Jdi svou cestou, prav Jeronm. Jdi do sv chladn postele a zahej se.

HOSPODSK: Vm, jak si pomohu. Musm si dojti pro tvrtnka.

(Odejde.)

SLY: tvrtnk, ptnk, devtnk j se mu zodpovm podle zkona. Ani na coul se nehnu, chlape. A si pijde a hezky po dobrm.

(Lehne na zem a usne.)

(Lesn rohy. Vystoup LORD na honb, MYSLIVCI a SLOUC.)

LORD: M psy mi, lov, dobe opatruj; je pehnn Sldnk, zve uboh, a Luka sva s tou fenou halasnou. Zda nevidls, jak dobe znamenal kol plotu Stbro nejchladnj sled? Za dvacet liber nedm toho psa.

7

PRVN LOV: Jest Belman, pane, zrovna dobr tak; pi sebemen ztrt vydval a dvakrt lapil vtr nejslab; jej, vte mi, za lepho mm psa.

LORD: Tys blzen; bt jen Zvuk tak ochotn, jej cenil bych za tucet takovch. Jen dobe nakrm je a hled jich vech; j ztra opt pjdu na honbu.

PRVN LOV: Tak, pane, uinm.

LORD: Co to? Kdos mrtev nebo zpit? Zda de?

DRUH LOV: On de, pane, ale netopit mu pivo, na tom chladnm lku zde by sotva asi moh tak pevn spt.

LORD: zve netvorn! Jak vep tu le! krut smrti, jak jest ohyzdn a hnusn obraz tvj! S tm opilcem si nco nastrojm. Co myslte: jej do postele dopravit a dt mu hebk aty, prsteny a k loi ta nejchutnj jdla pistavit, jej sluhy obklopit, a procitne, zda ebrk ten by nezapomnl sebe?

PRVN LOV: To, pane, ani jinak nem bt.

DRUH LOV: To byl by as pro, a vzbud se!

LORD: Jak luzn sen i pelud bezcenn. Ji vzhru s nm a ert mi nezkazte. Do nejhezho mho pokoje jej zlehka dopravte a rozvste kol vechny moje svdn obrazy; a teplou silic mu napuste

8

tu hlavu pinavou a vykute ve vzcnm devem, aby vonl byt. T hudbu opatte, a procitne, by sladce zvuela a nebesky. A promluv-li, hned jen piskote a s ctou pokornou se zeptejte: Co r Vae Milost porouet? Ten umyvadlo nes mu stbrn s rovou vodou, kvtm sypan, ten konvici a tet runk zas a eknte: Chce Vae Milost snad si ruce ochladit? Kdos pipraven bu s rouchem ndhernm a ota se, jake bor chce dnes oblci? A jin mluv mu o konch a psech; a eknte, nad jeho chorobou e truchl jeho cho, a namluvte mu, e blouzniv byl; a ekne-li, e jest, hned odvte, e zd se mu to jen, e nen nic ne velkomocn pn. To provete a vechno s mrnost, a vborn to bude zbava, kdy prav mra jen se udr.

PRVN LOV: J, Vae Milosti, vm slibuji, e kol svj tak dobe budem hrt, by podle na piln sluhy se jenom za to ml, co ekneme.

LORD: Ji tedy zvolna pozvednte ho a do postele s nm a kad z vs chop sv se lohy, a vzbud se.

(Nkte odnej Slya. Zazn trubka.)

9

Jdi, podvej se, co to znamen. Snad lechtic njak, jen na cest m v myslu si odpoinout zde.

(Vrt se SLOUC.)

Nu co kdo je to?

SLOUC: Vae Milosti, to herci, nabzej sluby sv.

LORD: A pijdou.

(Vystoup herci.)

Dob lid, vtm vs.

HERCI: My dkujeme Va Milosti.

LORD: Nechcete u mne zstati dnes veer?

HEREC: Kdy rte si naich slueb pt

LORD: Z celho srdce. Toho bracha znm, hrl nejstarho rolnkova synka. T lechtin jsi pkn dvoil se. Tv jmno zapomnl jsem, lohu vak slun, pirozen provedls.

HEREC: To Vae Milost Sota mysl as.

LORD: M pravdu. Vskutku vborn jsi hrl. Nu zkrtka, pili jste mi prv vhod, tm vc, e v mysli njak mm ert, kde vae umn mi prospt me. Njak velmo chce vs vidt hrt, vak nevm, zdali mru udrte, a vidouce ten jeho divn mrav neb divadla a dosud nespatil , zda ke smchu se strhnout nedte.

10

To uraz jej, nebo km vm, ji pouhm smvem se rozhorl.

HEREC: Strach, vzcn pane, o to nemjte, my dovedem se zdret, kdyby byl i tatrmanem v svt nejvtm.

LORD: Jdi, brachu, do jdelny provo je a ptelsky je vecky vyastuj; a nic jim neschz, co d mj dm.

(Odejde slouc s herci.)

(K jinmu sluhovi.)

Ty Bartoe, m pe, zavolej a hle, by za dmu se pevlekl; tak v komnatu jej uve k opilci a madam kej mu a dvorn bu. Mou pze chce-li mti, ekni mu, by vybranm se choval zpsobem, jak u vzneench pan vdal to, e chovaj se ke svm manelm. Tak etrn a k opilci se m a nnm hlasem, hluboko se klon, a zept se: V em libo, Milosti, by vae cho a ena pokorn vm osvdila poslunost a lsku? A potom a jej vroucn obejme a svdn lb, hlavu poloiv mu na prsa, a slzy prolv jak radost, e urozen cho zas ozdravl, jen dvakrt sedm let za ohyzdnho ml se ebrka. A nem-li ten chlapec enskch vloh, by lijk slz spustil naruest, t cibule v tom dobe poslou,

11

je v ubrousku se k om pitla a mimodk je k slzm rozvodn. To ve hle opatit co nejrychlej a pak ti eknu, co m dle init.

(Odejde slouc.)

Vm, e ten hoch si dobe osvoj vdk, chzi, hlas a zpsob lechtiny, a toum po tom ji, bych uslyel, jak chotm zove toho opilce. A jak se moji lid zdrovat as budou od smchu, tak uctiv kdy budou slouit tomu prosku! Jdu radit jim a moje ptomnost jich rozmar pitlum, by nezbujnl; sic dojista by z mry vyboil.

(Odejde.)

12

Scna druh Lonice v dom lordov.

(SLY ve skvostnm nonm upanu obklopen sloucmi. Nkte s odvy, jin s umyvadlem, konvic a jinm nadm.)

(Vystoup LORD pevleen za sloucho.)

SLY: Pro milost bo, dbnek piva sem!

PRVN SLOUC: Chce Vae Milost pohr sektu snad?

DRUH SLOUC: i milostpn chce zvar ochutnat?

TET SLOUC: Ktere oblek rte dnes vzt?

SLY: J jsem Krytof Sly; nekejte mi ani milostpane, ani Vae Milosti. Co iv jsem nepil sektu, a chcete-li mi dt nco zavaenho, dejte mi naloenou hovzinu. A jak oblek chci, se mne ani neptejte, nebo nemm vce kazajek ne hbet, vce punoch ne noh, vce stevc ne chodidel; ba nkdy mvm vce chodidel ne stevc, anebo jen takov stevce, e mi svrchkem palce prolzaj.

LORD: T klamn nlady vs nebe zbav! , e tak mocn, urozen mu, tak statky nadn, vysoko tak ctn, tak zkalenm je duchem oblouzen!

SLY: Jak, chcete ze mne blzna udlat? Coe, nejsem j Krytof Sly, syn starho Slye z Burtonheathu? Kram rodem, vochlik vychovnm, promnou medvd a te svm nynjm emeslem kotl? Zeptejte se Mariany Hacketovy, tlust hospodsk z Wincotu, zdali ta mne nezn! Nevism-li u n trncti denry jen za pivo, tedy mne povste jako nejprolhanjho darebu v kesanstvu. Co nejsem smysl zbaven? Zde

13

PRVN SLOUC: , proto truchl vae vzcn cho.

DRUH SLOUC: , proto vai sluzi klesaj.

LORD: A pokrevn se vyhbaj domu, jak tvni dl tm divnm lenstvm. vzcn pane, vzpome na svj rod a star mylenky sv povolej zpt z vyhnanstv a zapu od sebe ty ohyzdn a nzkorod sny. Viz, jak tv ele kolem tebe dl, k tv slub kad hotov na tvj kyn. Chce hudbu? Sly! To Apoll hraje sm

(Hudba.)

a v klecch pje dvacet slavk. Chce spat? My na lko t donesem vc luzn, mk svdn postele, je vystrojena Semiramid. Chce vyjt? Cestu kvtm posypem; chce komo ven? Hned oe pedvedem, jich stroj zlatm, perlami se skv. Rd poluje? M sokoly, je vzltnou nad rann skivnky. Neb na hon chce? Tvm psm b nebes bude odpovdat a dut zem plesnou ozvnou.

PRVN SLOUC: Libo-li tvan? Chrty bystr m jak jelen v skoku, rychlej ne srn.

DRUH SLOUC: M malby rd? My pineseme hned Adonise u erstv bystiny a Cythereu skrytou v rkos, je zd se hrt a kvat jejm dechem jak vlav st s vtrem lakuje.

14

LORD: My ukem ti Io panenskou, jak byla obelstna, zchvcena; ve zobrazeno malbou iv tak, jak ve skutenosti se udlo.

DRUH SLOUC: i bludnou Dafne, v lese trnitm jak nohy zrauje, e psahal by lovk, opravdu e krvc, a truchl Apoll nad tm pohledem se mus rozplakat; tak mistrovsky ta krev a slzy malovny jsou.

LORD: Tys velmoem a nic ne velmoem, ty pan m, je krsou vynik nad kadou enu tchto chabch dob.

PRVN SLOUC: A ne ty slzy, kterch prolila jen pro tebe, jak proudy zvistn j zaplavily tve milostn, tvor nejkrsnj byla na svt; a dodnes ped dnm si nezad.

SLY: Jsem velmoem a takou pan mm? Anebo snm, neb snil jsem dosavad? Vdy nespm, vidm, slym, hovom a ctm lib vn, jemn kment. Na mou t dui, vskutku velmo jsem a nejsem kotl ani Krytof Sly. Nu, uvedte nm cho ped nai tv a jet jednou korbel piva sem!

DRUH SLOUC: Chce Vae Vzneenost si umt ruce?

(Slouc pinej konvici, umyvadlo a runk.)

, jak se radujem, kdy vidme, e vae vdom se navrac. e zas jednou vidte, co jste!

15

Za tchto patnct let jste ve snch byl a procitna jste bdl, jak byste spal.

SLY: Tch patnct let! Hm dn schrupnut. A nemluvil jsem po cel ten as?

PRVN SLOUC: pane, tak, le samou przdnou e, neb a jste leel v tto krsn sni, ec kal jste, e vyhodili vs; a potom nadval jste hospodsk a hrozil udati ji u soudu, e do kamennch dbn nalv ne do cejchovan ndoby; t volval jste Cilku Hacketovu.

SLY: e, sluku on ensk z hospody.

TET SLOUC: Aj, pane, dnch hospod neznte ni sluky takov a nikoho z tch vsechnch lid, co jste jmenoval, a tpn Sly, a star Janek Naps, i Petr Turf a Jindra Pimpernell a dvacet jinch jmen a lidiek tm podobnch, jich nikdy nebylo a jakch nikdy lovk nespatil.

SLY: Nu, bohudky, e mi lpe jest!

VICHNI: Amen.

SLY: Dk tob, kodou ti to nebude.

(Vystoup PANO, pestrojen za dmu, s DRUINOU.)

PANO: Kterak se da vzneenmu choti?

SLY: Mn dobe, vru, je zde veselo. Kde jest m ena?

PANO: Zde, vzcn pane. Co j r chtt?

16

SLY: Jste ena m a nezvete mne muem? A moji lid kaj mi pn, vm jsem v star.

PANO: Mj mui a mj pane, choti mj, jsem ve v poslunosti vae cho.

SLY: To dobe vm. Jake j kat mm?

LORD: Madam.

SLY: Alice madam nebo anka madam?

LORD: Madam, vc nic; tak panstvo k choti.

SLY: Nu, madam eno, povdaj zde, e snil a spal jsem patnct let neb vc.

PANO: Tak jest, a mn se ticet zd to let, tak vyhotn z lka vaeho.

SLY: To dlouho. Nechte o samot ns. Madam, te svlete se a pojte spat.

PANO: Ach, prosm, pane tikrt vzneen, noc poshovte mi jet nebo dv, a nelze-li, ne slunce zapadne; neb lkai mi uloili zvl, abyste opt v nemoc neupad, bych vae lko jet nesdlela; ten dvod tum jest mi omluvou.

SLY: Kdy tomu tak, madam, akoliv jest mi za tko ekat tak dlouho. Ale nerad bych opt upadl do svho blouznn; pokm tedy, tlu a krvi vzdor.

(Vystoup SLOUC.)

SLOUC: Mj pane, vai herci doslechli o vaem ozdravn; pili sem

17

vm komedii zahrt veselou, neb za vhodn to maj lkai, an smutek plin vm srazil krev a tesklivost je kojnou lenstv. To rad, byste vyslechl tu hru a oddal mysl ertu, vesel, je zapuzuje strast na tisc a prodluuje ivot.

SLY: Ano, to chci; a si to hrajou. Nen ta komedie njak vnon vanda nebo tak nco na provaze?

PANO: Ne, dobr pane, je to hez ltka.

SLY: Jake, pze domc?

PANO: Je to tak njak pbh.

SLY: Dobr, podvme se na to. Pojte, madam eno, posate se vedle mne; i a se ine svt! Vakt mlad nebudem!

(Usednou. - Tu.)

18

JEDNN PRVN Scna prvn

Ulice v Padov.

(Vystoup LUCENTIO a TRANIO.)

LUCENTIO: V, Tramo, jak touha velik po krsn Padov, vd tpnici, mne vedla do rodn Lombardie, Vlach slavnch uten zahrady. Tak svho otce lskou vyzbrojen i ochotou a dobrm prvodem tvm, sluho vrn, ve vem zkuen, zde oddechnu a astn zaponem bh uen a hlubch bdn. Pisa, je vzcnm slyne manstvem, dala mi ivot mmu otci t: to velkokupci svtoznmmu, Vincentiovi z Bentivogli. Syn jeho, ve Florenci vychovn, m splnit otci vechny nadje a jeho statky ctnostmi ozdobit; a proto, Tranio, rok studi chci ctnosti vnovat a z mudroslov t sti, kter u blaenstv, jeho jen ctnost mono dosci. Co mysl ty? Neb z Pisy odeel a do Padovy piel jsem jak ten, kdo z mlk bainy se vrh v t a dosyta chce ze uhasit.

TRANIO: Mi perdonate, vzcn pane mj, j tho nhledu jsem jako vy

19

a rd, e pevn mte mysl brt sladkost ze sladkho mudrctv. Ne, dobr pane, samm obdivem t ctnosti a t kzn nebume jen stoiky a nestjme jak hl. Tak Aristotelem se nevame, by Ovid nadobro byl odvren. S pteli svmi mluvte logicky a rtoriku pstuj prost e; hudba i vere a vs oberstv a potstv a metafysiky si dopejte, co snese aludek. Zisk nepinese vm, co nebav. Nu zkrtka, studujte, co nejvc t!

LUCENTIO: M dky, Tranio, e dobe rad, Biondello jenom kdyby u tu byl, hned mohli bychom vechno zadit a najmout byt ku pohotn ptel, jich poskytne nm asem Padova. Vak ticho. Jak je to druina?

TRANIO: Njak vzcn prvod, pane mj, ns vt do msta.

(Vystoup BAPTISTA, KATEINA, BIANKA, GREMIO a HORTENSIO. LUCENTIO a TRANIO odstoup do pozad.)

BAPTISTA: U dle, pni, nedolhejte, neb znte nezvratn mj mysl, e neprovdm svou mlad dceru dv, ne pro svou star mue naleznu. Kdy kter z vs m Kateinu rd neb znm vs dobe, tak peju vm , a t se dvo podle libosti.

20

GREMIO (stranou): Sp do dvora s n! Mn je hranat. Hortensio, nechcete enuku?

KATEINA (k Baptistovi): prosm, ote, je to zmr v mne vodit na trh, kde se erti en?

HORTENSIO: Jak myslte to, dvo? I sm ert by hledal enu krot, hodnj.

KATEINA: Aj, pane, vy se toho nebojte; vy k srdci jste j dosud nedojel, a kdyby vte, idl trojnohou vm proee tu hlavu opi a jako blznu tv vm nal.

HORTENSIO: Od takch bl vysvobo ns, Pane!

GREMIO: Mne, dobr Boe, t!

TRANIO: Jen ticho, pane! To je zrovna skvl, ta holka blzn, neb m erta v tle.

LUCENTIO: Vak v mlen t druh vidt jest panenskou skromnost, unylost a est. Jen tie, Tranio.

TRANIO: e tak hm dosyta se nakoukejte!

BAPTISTA: Te, pnov, bych splnil, co jsem ek: Jdi dom, Bianko. Proto nermu se, m dobr Bianko; nebo lska m tm neumen se, m dceruko!

KATEINA: Ta slin loutka! Prstem do oka si vje; tak aspo zv, pros plakala!

BIANKA: Jen, sestro, t se z netchy m. Vm, ote, pokorn se podrobm; j u knh, loutny najdu spolenost a budu st a cviiti se sama.

21

LUCENTIO: Sly, Tranio, Minerva mluv tak.

HORTENSIO: Ach, signore, byl byste opravdu tak podivnskm? Vte, lto mi, e na lskou Bianka trpt m.

GREMIO: Jak uzavt ji chcete pod zmek, ji, signore, pro tuto blici, a jazyk tto na n vytrestat?

BAPTISTA: Dost, pnov, jsem pevn odhodln. Jdi dom, Bianko.

(Bianka odejde.)

Vda, e nejvc t ze veho ji hudba, nstroje a bsnictv, chci uitele vzti do domu, by vycviili jej mlad vk. Hortensio, signore Gremio, kohos-li znte, polete je sem, neb vm sob lid dovednch a na svch dtech skrblit nebudu, kdy jedn se o jejich vzdln. Ji sbohem! Kateino, zsta zde, neb s Biankou jet musm promluvit.

(Odejde.)

KATEINA: A tak! To mohu jti t. i ne? Mn odmovat as? Co nevm sama, co dlat mm a eho nechat? Ha!

(Odejde.)

GREMIO: I jdi si k bb satanov! Tv roupy jsou tak vykutlen, e t tady nikdo dret nebude. Ne, Hortensio, ani jedna, ani druh dosud pro ns tak lskou neho, abychom nemli kdy zafoukat si na nehty a trochu se jet vypostit. N kol je

22

dosud po obou stranch nedopeen! Mjte se dobe. Ale pece, z lsky k sv rozkon Biance, najdu-li jen kde schopnho lovka, aby ji uil tomu, co ji t, polu ho k jejmu otci.

HORTENSIO: Tak i j, signore Gremio. Jen slovo jet, prosm. Jakkoliv spor toho druhu, jako jest n, nikdy jet smru nestrpl, to pece nyn, kdy tk se to ns obou abychom toti opt nalezli pstupu k sv slin velitelce a byli astnmi soky v lsce Bianin , to pece nyn hleme docliti pedevm jedn vci.

GREMIO: A ta jest?

HORTENSIO: Inu, pane, zjednat jej seste mue.

GREMIO: Mue? bla!

HORTENSIO: Mue, povdm.

GREMIO: A j povdm, bla! Co mysl, Hortensio, a jej otec je velk boh, e najde se zrovna tak velk blzen, aby se pienil do pekla?

HORTENSIO: Ml, Gremio; akoliv sh pes trplivost mou i tvou sneti jej teskotn vlen kik, jsou pece jet na svt dob hoi jen kdyby tak lovk o jednom vdl! , kte by si ji vzali se vemi jejmi nectnostmi a haldou penz k tomu.

GREMIO: To nevm. Ale ne ji k jejmu vnu, to bych je radji vzal s tou podmnkou, e budu kadho rna u prane vymrskn.

HORTENSIO: Pravda, jak povdte: ze shnilch jablek mlo na vybranou. Ale k vci. Ponvad ns tato zvora in pteli, chovejme se k sob ptelsky na tak dlouho, ne dopomem star Baptistov dcei k manelu a tak sestru mlad uvolnme. A potom rue zase do toho! Spanil Bianko!

23

astn mu, jemu t osud dopeje! Kdo jede nejrychleji, chytne krouek. Co kte, signore Gremio?

GREMIO: Shoda! A tomu, kdo bude chytat Kateinin, bych dal nejlepho hebce v Padov, aby jen u vyjel a namlouval si ji a namluvil a vzal a uloil a ten dm zbavil od n. Pojme.

(Odejdou Gremio a Hortensio.)

TRANIO (pedstupuje): eknte, pane, zdali mono jest, by lska nhle tak se vzntila?

LUCENTIO: Tranio, ne zkusil jsem to sm, j neml to za ve podobn. Vak vz jak bezdn jsem dval se, j v bezdnosti lsky poznal moc a nyn zejmo se ti vyznvm neb mlenliv a t mi drah jsi, jak nkdy Anna knn kartagsk , e hom, prahnu, zhynu, Tranio, kdy nedoshnu ctnostn dvky t. Ra, Tranio, neb vm, e radit um, a pomoz, Tranio, neb vm, e chce!

TRANIO: Te nen vasno, pane, krat vs, neb ze srdce se lska nevyplsn. Kdy jat jste lskou, zbv jenom to: Redime te captum quam queas minimo.

LUCENTIO: Dk, pteli. Mluv dl tm okeju; tv rada zdrav jest a pot.

TRANIO: Tak touebn jste na tu dvku hledl, e as vm ula nejhlavnj vc?

LUCENTIO: ne! J vidl tve spanilost, jak mla ji dce Agenorova,

24

kdy velk Jovi, od n zkrocen, kdys behy krtsk zlbal koleny.

TRANIO: Vc nevte? A ne, jak jej sestra lt zaala a zabouila tak, e st jenom lidsk sluch to snes?

LUCENTIO: J vidl pohyb korlovch rt a jejm dechem vecek vonl vzduch; jen svatost, spanilost jsem u n zel.

TRANIO: Je as jej vyburcovat z vidn. Hej, vzhru, pane! Mte-li ji rd, to mysl napnte a vecek vtip, byste ji dobyl! Takto m se vc: M star sestru, zlou a svrlivou, a ne se otec jej zbav t, i vae dvka mus doma zbt; a proto pod zmek ji uzavel, by tak ji uchrnil vech enich.

LUCENTIO: Ach, Tranio, to otec ukrutn! Vak neslyel jsi, jak m v myslu j uitele zjednat k cvien?

TRANIO: J, neslyet! Nu, pln je hotov te.

LUCENTIO: J mm to, Tranio!

TRANIO: , vsadm se, e mme navlas tyt npady.

LUCENTIO: Svj ekni.

TRANIO: Chcete uitelem bt; a tak e dvku cviit budete, to je v pln.

LUCENTIO: Tak jest. A mon-li?

25

TRANIO: Ne! Kdo by tady hrt ml kol v a v Padov bt syn Vincentiv? Kdo dit bude dm a knh si dbt, ptely vtat, jeho krajany, a hostit je a navtvovat za?

LUCENTIO: Basta! Bu klidn, ve jsem rozvil. Ns doma jet nikdo nespatil a poznati ns nelze po tvi, kdo pn, kdo sluha; udlm to tak: Ty, Tranio, bu pnem v mst mm; i dm a ele mou, jak bych j sm. Kdos jin budu j; bu Florenan neb z Neapole, z Pisy prost mu. Pln zosnovn a tak se provede. Hned odv dol, mj si vezmi pl a klobouk barevn, a potom a Biondello pijde, bude sluhou tvm. By mlel, o to se u postarm.

(Lucentio a Tranio vymn si odvy.)

TRANIO: Kdy musm tak. Nu, zkrtka, pane, je to vae vle a povinen jsem bt vs posluen, neb otec v mi pi odchodu kzal: Slu vrn synovi. e tak to ek, a myslm, e to v jinm smyslu bral. A tak jsem z due rd Lucentiem, neb z hloubi due sv ho miluji.

LUCENTIO: Bu, Tranio, neb hom j a chci bt otrok, bych tu dvku dostal, na ni jen pohled rzem upoutal m oko zrann.

(Vystoup BIONDELLO.)

26

Zde je ten lotr. Kdes vzel, brachu?

BIONDELLO: Kde vzel j? V em vzte to vy? Co, pane, Tranio vm ukrad at neb jemu vy i jeden druhmu? Tak pece povzte, co stalo se?

LUCENTIO: Poj, hochu, nen k ertovn as, a proto chovej se, jak asu vhod. Zde soudruh tvj, by zachrnil mi ivot, mj oblek vzal a zevnjek a mrav a jeho ve zas j vzal na sebe; neb v hdce, kdy jsem pistal v kraji tom, jsem zabil lovka a bojm se, e poznali mne. Slu mu jako mn. J prchnu, abych ivot zachrnil. Nu, rozumls?

BIONDELLO: J, pane? Ani zbla.

LUCENTIO: O Traniovi nikde ani muk! Neb Tranio je te Lucentiem.

BIONDELLO: Tm lpe pro. K trefilo to mne!

TRANIO: J pl bych ti to, hochu, na mou vru, kdyby tm dostal Baptistovu dceru Lucentio. Ne, mil brachu, sly: ne pro sebe, le kvli svmu pnu ti radm, abys vude ped lidmi se choval moude, a jsme kdekoliv. Kdy sami ano , pak jsem Tranio, le jindy jsem Lucentio, tvj pn.

LUCENTIO: Te pojme, Tranio. Jen jet jeden kol zbv ti:

27

Bu tak enichem! Pro, neptej se, mm zvan a dobr piny.

(Odejdou Lucentio, Tranio a Biondello.)

Z pedehry mluv:

PRVN SLOUC: Vy, pane, klmte, hry nedbaje.

SLY: Pi svat Ann, bae klmm. Dobr vc, na mou pravdu. Pijde toho jet vce?

PANO: Mj pane, teprve to zaalo.

SLY: Je to pevborn kus prce, madam paniko. K by u byl konec!

(Sed a dvaj se.)

28

Scna druh Ulice ped domem Hortensiovm.

(Vystoup PETRUCHIO a GRUMIO.)

PETRUCHIO: Verono, mj se dobe na ten as, chci v Padov se vidt s pteli a ze vech ptel mch s tm nejdram, Hortensiem; zde tum jeho dm. Jak ek jsem, Grumio, zde me tlouci.

GRUMIO: Tlouci, pane? Koho e mm tlouci? Je zde snad nkdo, jen by byl Vanost insulcoval?

PETRUCHIO: J pravm, niemo, abys mn tady podn zatloukl.

GRUMIO: Vs tady zatlouk, pane? Mj Boe, pane, copak jsem j, pane, abych vs zatloukal. Copak jste njak kl, pane?

PETRUCHIO: Dm, lote, zatlu mn tu u tch vrat, chce-li si zdravou lebku zachovat.

GRUMIO: Mj pn dnes hled svr; jej zatlouct mm, a konec konc odstu to sm.

PETRUCHIO: Nebude to? Ty nezatlue, kdy ti porum? Vak sol a fa t zpvat naum!

(Zatah Grumia za ui.)

GRUMIO: Pomozte, lid! Pomoc! Mj pn se zblznil!

PETRUCHIO: Te tlu, kdy ti to ku, chlape daremn!

(Vystoup HORTENSIO.)

HORTENSIO: Hej, ho! Co se tu dje? Aj, hle, mj star ptel Grumio a mj dobr ptel Petruchio! Jak se vm vem da tam ve Veron?

29

PETRUCHIO: Hortensio, vy pichzte k svru. Con tutto il cuore bene trovato, mnoho zdaru!

HORTENSIO: Alla nostra casa hen venuto, molto onorato signor mio Petruchio! Vsta, Grumio, vsta, my srovnme tu hdku.

GRUMIO: Ne tou svou latinou to nesprav! Nen-li to zde zkonit pina, abych opustil jeho slubu? Jen slyte, pane, on mi porou, abych ho zatloukl a dn mu vykrkal, pane. eknte, sluelo se to na sluebnka, aby takto se svm pnem nakldal? A k tomu, abych tak ekl, kdy ml vech dvaaticet karet v ruce a j ani oka?

Sic, kde mu zatlouct, byl bych vdl as, a nemusel to odstonati zas.

PETRUCHIO: Tupe nesmysln! Mil Hortensio, j kzal mu, by zatlouk na vrata, a neudlal to za iv svt.

GRUMIO: Na vrata tlouci? nebesa! Co nepravil jste zcela zeteln: Brachu, tlu, zatlu m tady podn, zatlu m u tch vrat? A nyn obracte: na vrata?

PETRUCHIO: love, jdi neb ml, to radm ti!

HORTENSIO: Petruchio, u dosti; rum za. Zl nehoda to vru mezi tebou a milm, dvnm, vrnm sluhou tvm. A te mi povz, drah pteli, jak to astn vtr pivl tebe z Verony starobyl k Padov?

PETRUCHIO: To vtr, kter hon mlde svtem, by dl ne doma tst hledala, kde mal jenom roste zkuenost. Zkrtka, Hortensio, to se mnou tak: Antonio, mj otec, zemel mi

30

a j se vrhl v toto bludit, bych nael enu, zdar nu, cokoliv. Mm v kapse korun dost a statk doma, a tak jsem vyel, abych zhledl svt.

HORTENSIO: Petruchio, mm za slovo t vzt a dt ti enu? Zlou a svrlivou! Za radu mou bys mlo vden byl, a pece rum ti: jest bohata, ba velmi bohata. Vak peblzk tys ptel mj, ne abych ti ji pl.

PETRUCHIO: Hortensio, e mezi pteli slov mlo sta. Nue, zn-li ji a dost-li bohata je na mou cho neb zlato k veselce mi zvonit mus! , a kared jak milka Florentova a star jest jak Sybila a zl jak Sokratova Xantipa neb h mnou nehne to, neb aspo nepohne mm myslem. Ba kdyby zuila jak rozeen moe Jadersk: j bohat se piel oenit k vm do Padovy; a kdy bohat, j do Padovy pibyl v astn den.

GRUMIO: Tu ho mte, pane! A on vm to pov bez okolk, co m za lubem. Tedy mu jen dejte haldu penz a oete si ho s loutkou, s miminkem, to je vecko jedno, nebo mu dejte starou babu, kter u nem jedinho zubu v dsnch, ale zato teba tolik neduh co dvaapadest ko dohromady. Ale co to vecko nic nen jen kdy budou penze!

HORTENSIO: Petruchio, kdy jsme tak daleko, dl pjdu v tom, co ertem zaalo. J mohu k en tob pomoci,

31

dost bohat a mlad, krsn t. Jest vychovna jako lechtina: jen jednu vadu m a t je dost! , e nesnesiteln je svrliv a tvrdohlav, zl tak pes mru, e i kdy h bych na tom byl, ne jsem, ji nevzal bych za zlatonosn dl.

PETRURCHIO: Hortensio, ty nezn zlata moc. Rci, kdo je otec jej, na tom dost, a zkrotm ji, by hlunj dila ne hrom, kdy v podzim z mrak rachot.

HORTENSIO: Baptista Minola se nazv; je dvorn to a roztomil pn a ona, Kateina Minolov, v Padov znma pro svj jazyk zl.

PETRUCHIO: Znm otce jejho, a neznm j; on mho otce dobe znval t. Hortensio, j oka nezavu, ne spatm ji; a tedy dovol mi t opustit po prvnm shledn, ledae chtl bys doprovodit mne.

GRUMIO: Prosm vs, pane, nechte ho jt, ne ho ten rozmar pejde. Na mou duchu, kdyby ho znala tak dobe, jako j ho znm, vdla by, e vydilkou pramlo na nm naprav. A si mu teba ekne, e je hor dvaceti tak, to je mu jedno. Ale kdy zane on, to se hory zelenaj. J vm povm, pane, napadne-li j jen tak trochu se mu postavit, hod on j njakou figuru do tve a tak ji znefiguruje, e nezbude j vce o k vidn ne koce. Vy ho, pane, neznte.

HORTENSIO: Sekej, Petruchio, jdu s tebou t: je u Baptisty tak poklad mj. On ste klenot mho ivota,

32

svou mlad dceru, Bianku spanilou, a brn mi ji vzt a jinm t, kdo dbaj o ni, sokm v lsce m. On toti m to za vc nemonou pro ony vady, jak jsem u ti ek , e nkdo moh by Kateinu chtt; a proto Baptista si umnil, by nikdo neml k Biance pstupu, ne najde mue Kateina zl.

GRUMIO: Zl Kateina! To jmno dv hor nad ve jin.

HORTENSIO: A te Petruchio mi poslou; a nabdne, v at prost odna, mne u Baptisty za uitele, jen, hudby znal, Bianku cviit m. tou lst se konen mi naskytne snad vhodn as, bych lsku vyznal j a dvoil se j, ani kdo co zv.

GRUMIO: A v tom pr nen lotrovstv! Hle, hle, jak ti mlad lid strkaj hlavy dohromady, aby ty star oidili! Pane, pane, ohlednte se! Kdopak to tam jde? Hej!

(Vystoup GREMIO, s nm LUCENTIO pestrojen, s knihami podpad.)

HORTENSIO: Ml, Grumio, to soupe v lsce m. Petruchio, jen chvilku odstupme.

GRUMIO (hled na Grmia): Hm slun mladk prav amoroso!

(Odstoup do pozad.)

GREMIO: , velmi dobe; prohld jsem v seznam. J o pknou se vazbu postarm. Vak a to jsou jen knihy o lsce; nic jinho mi s Biankou nette!

33

Tak, rozumte mi. A nad tdrost a vedle Baptistovy tdrosti j tak vdnost svou vm projevm. Sv zpisky t s sebou vezmte a dobe voavkami napuste, neb lbeznj jest ne vn sama ta, j jsou ureny. Co chcete st?

LUCENTIO: A teme cokoli, chci o vs mluvit jak o svm pznivci, tm bute jist; a vrn, sm jak byste pi tom byl, a mon slovy innjmi, le byste snad vy sm byl uenec.

GREMIO: Ta uenost! , jak je to vc!

GRUMIO: Ten hloup hejl! , jak je to vec!

PETRUCHIO: Ticho, brachu.

HORTENSIO: Ml, Grumio! Signore Gremio, pozdrav vs Bh!

GREMIO: Signor Hortensio! Zrovna mi, pane, pichzte vhod. Vte, kam jdu? K signoru Baptistovi. J slbil, e se budu ohlet po uiteli Biance spanil, a tst plo mi, e padl jsem na toho mladka, jen chovnm i uenost pro ni hod se. Jest poesie znal vborn i druhch knh a dobrch, rum vm.

HORTENSIO: To pkn. J zas pna potkal jsem, jen mistra hudby chce mi opatit, by vyuoval nai velitelku.

34

Tak v slubch nezstanu poslednm spanil Biance, ji tak miluji.

GREMIO: J miluji! To skutkem doku.

GRUMIO (stranou): To jeho pytle penz dokou.

HORTENSIO: O na lsce mluvit marno te; vak slyte, Gremio, za dobr slovo vm eknu zprvu dobrou mn i vm. Ten pn zde, jeho nhodou jsem potkal kdy oba jeho zmr schvlme , se pokus o zlobnou Kateinu, ba vezme si ji, m-li vna dost.

GREMIO: To dn slovo jest a dn in! A ek jste ve o jejch nectnostech?

PETRUCHIO: Vm, je to prudk, umnn tvor, a kdy to ve to, pni, nen zle.

GREMIO: Tak, ptelku, vy? Odkudpak jste?

PETRUCHIO: Z Verony rodem, syn Antoniv, mj otec mrtev, statek mj vak vzkvt a doufm jet v dlouh, astn lta.

GREMIO: pane, tak a s takou enou t, to byl by vru uinn div, leda e mte dobr aludek. Pak arci, jmnem Pn, do toho, a j vm budu ve vem pomoen. Co vy se chcete vskutku uchzet o koku divokou?

PETRUCHIO: Zda chci bt iv?

GRUMIO (stranou): A on ji dostane! Jen provazem by tomu ula.

35

PETRUCHIO: Na piel jsem ne za tm elem? Ten mal hmot mi nepotrh sluch. Co neslchal jsem druhdy vti lvy? Co neslchal, jak moe vzedmut ve svru vtr vztekle zuilo jak lt kanec potem zpnn? Zda neslchal jsem v poli rachot dl a nebes hrubou stelbu mraky hmt? A v bitvy vav zda jsem neslyel ryk mu, rn kon, polnic besk? A mluvte mi o enskm jazyku, jen nenaraz na sluch ani tak co katan sedlkov na krbu. I jdte mi, to strak na dti.

GRUMIO (stranou): Ten se ho neboj!

GREMIO: Slyte, Hortensio! Ten pn sem piel v astnou hodinu a tum sob vhod a tak nm.

HORTENSIO: J slbil, e mu oba pispjem a poneseme nmluv traty.

GREMIO: Tak jest; vak jenom kdy ji podman.

GRUMIO (stranou): K mm tak jist dobr sndan!

(Vystoup TRANIO v panskm odvu, s nm BIONDELLO.)

TRANIO: Bh s vmi, pni! Smm-li prositi, to povzte mi, kudy nejble jest k signoru Baptist Minolovi?

GREMIO: Jen m dv hezk dcery? Je to ten?

TRANIO: On sm. Biondello!

GREMIO: Poslyte, pane, myslte snad ji

36

TRANIO: Snad ji a jeho; co se ptte vy?

PETRUCHIO: Jen nechtjte tu enou za svou cho.

TRANIO: Rd nemm enky! Biondello, poj.

LUCENTIO (stranou): Zaal jsi znamenit, Tranio.

HORTENSIO: Jen jet slovo, neli odejdete: Jste npadnk t dvky? To mi rcete!

TRANIO: A jsem-li, je to njak snad hch?

GREMIO: Nen, kdy odsud odejdete tich.

TRANIO: Aj, ulice-li nen voln tak pro mne jak pro vs?

GREMIO: Dvka nen vak.

TRANIO: A prosm, pro?

GREMIO: Nu kdy tak u vs ho, t dvce signor Gremio se dvo.

HORTENSIO: T dvo se signor Hortensio!

TRANIO: Pnov, zvolna, jste-li lechtici. Mm prvo slova, klidn slyte mne. Signor Baptista mu je vzneen a neznm mu nen otec mj, a dcera, asi jet krsnj, vc enich mt me a t mne. Dce krsn Ledy na tisc jich mla, t Bianka m o jednoho mt vc a bude mt. Lucentio to bude, by piel Paris vtzc vude.

GREMIO: Aj, panic ten ns vecky umluv.

LUCENTIO: Jen do nho! Vak vezme do zajech.

37

PETRUCHIO: Hortensio, na je ta vecka e?

HORTENSIO: Dovolte, pane, smm-li se vs ptt, i vidl jste kdy Baptistovu dceru?

TRANIO: Ne, pane, ale slym, e m dv, zlm jazykem tu jednu povstnou, jak druh krsou jest a skromnost.

PETRUCHIO: M je ta prvn tu mi nechte bt.

GREMIO: Tu prci nechte, pane, Heraklovi, dr pijde mu ne dvanct ostatnch.

PETRUCHIO: Te, pane, doopravdy rozumjte; dce mlad, o ni vy tak stojte, ped npadnky otec uvznil a nikomu ji nechce zaslbit, ne star sestra bude provdna; pak mlad bude volna, dve ne.

TRANIO: Kdy tomu, pane, tak a vy ten mu, jen poslou nm vem a zvlt mn , to ledy prolomte a dokate to. Dobute star, k mlad zjednejte zas pstup nm. Tak podl nebude, kdo zsk ji, by k vm byl nevden.

HORTENSIO: To dobr e a velmi rozumn; a chcete-li u bti enichem, jste vzn vdkem tomu pnu zde, ktermu vichni budem dlunky.

TRANIO: Znm, pane, povinnost, a proto rate mi vnovati dnen veer hned a pipijem svm krskm na zdrav. Tak dlejme jak pni advokti,

38

ji ped soudem se bij do krve a jed, pijou pak co ptel.

GRUMIO: }

BIONDELLO: } To skvostn npad. Hoi, u jen pry!

HORTENSIO: To dobr nvrh. Tedy dohodnuto! Petruchio, chci bt tvj ben venuto.

(Odejdou.)

39

JEDNN DRUH Scna prvn

V Padov. Pokoj v dom Baptistov.

(Vystoup KATEINA a BIANKA.)

BIANKA: Tak, dobr sestro, neubliuj mi a sob nekivdi, e sluku chce a otrokyni ze mne uinit. Tm pohrdm. Co ale ostatnch se tretek te, vech se rda vzdm, ba i tch at svch, a na sukni. Jen poru, a co chce, ti udlm, vdy dobe vm, co k starm povinnost.

KATEINA: Ze vech tvch enich, ti poroum, bys ekla, koho nejvc miluje. A petvky se chra!

BIANKA: V, sestro, u vech mu ivoucch jsem dosud nezhledla t zvltn tve, je nad jin by se mi lbila.

KATEINA: Milku, le! Hortensio to nen?

BIANKA: Jej m-li rda, sestro, psahm, e budu mluvit za tebe; je tvj.

KATEINA: , pak ti milej snad bohatstv, chce Grmia, bys krsu zachovala?

BIANKA: Ty pro nho mi tedy zvid? Ne, ertuje a nyn znamenm, e ve, cos udlala, byl jen ert. Ach prosm, sestro, rozva mi ty ruce!

40

KATEINA: To ert-li byl, pak ertem bylo ve!

(Ude ji.)

(Vystoup BAPTISTA.)

BAPTISTA: Hoj, zptky, sleno, na t svvole? Sem, Bianko, ple dve uboh! Jdi k svmu it, pranic nemj s n. hanba, stvro blem posedl, pro kivd t, je nezkiv ti vlasu? Kdy zranila t pkrm slvkem jen?

KATEINA: e ml, drd mne a pomstm se!

(Vrh se na ni.)

BAPTISTA: Jak pede mnou? M Bianko, odejdi!

(Odejde Bianka.)

KATEINA: Vy zbraujete mi? Aj, vidm te, je poklad v a tak se mus vdt. J o svatb j bosa tanit mm a pro samou tu vai lsku k n mm j se v pekle vodit s opic! Nemluvte na mne, pjdu, plakat budu, ne hod se to, bych se pomstila.

(Odejde Kateina.)

BAPTISTA: Zda v svt byl kdy lovk souen tak! Le kdo to pichz?

(Vystoup GREMIO a LUCENTIO v odvu prostho lovka. PETRUCHIO a HORTENSIO jako hudebnk. TRANIO s BIONDELLEM nesoucm loutnu a knihy.)

GREMIO: Dobr jitro, sousede Baptisto.

BAPTISTA: Dobr jitro, sousede Gremio. Pozdrav Bh, pnov!

41

PETRUCHIO: T vs, mj dobr pane! Prosm vs, nemte dceru zvanou Kateinu, krsnou a ctnostnou?

BAPTISTA: Mm, pane, dceru zvanou Kateinu.

GREMIO: To pli zhurta; mluvte podn.

PETRUCHIO: , kivdte mi, pane, dovolte. Jsem lechtic veronsk, jen doslechnuv o jej krse, jejm dvtipu a rozmilosti, cudn skromnosti a vzcnch darech, vldnm chovn, si dovoluji vejt sml host k vm do domu, bych sm se pesvdil o povsti tak asto slchan. A zvdavkem na dobr uvtn k vm ze svch lid vedu jednoho,

(pedstavuje Hortensia)

jen hudbu zn i matematiku, by douil ji zdatn vdm tm, jich, pokud vm, u nen neznal. Je z Mantovy a Licio se zove.

BAPTISTA: Jste vtn, pane, kvli vm on t. Le Kateina, moje dce, to vm, vm nehod se k mmu zrmutku.

PETRUCHIO: Ah nehodlte s n se rozlouit! Neb moje osobnost vm nen vhod?

BAPTISTA: Jste na omylu, mluvm jen, co vm. Nu, odkud, pane, jste? A vae jmno?

PETRUCHIO: Petruchio jsem, syn Antonia, to mue v celm Vlasku znmho.

42

BAPTISTA: Jej dobe znm; jste vtn kvli nmu.

GREMIO: Pes vechnu ctu k vm, Petruchio, te prosm poshovte a uboh ns adatele puste k slovu t. Baccare! Nejste nijak ostchav.

PETRUCHIO: Rd bych byl u cle, to pochopte.

GREMIO: To vm. Jen a nmluv neelte. Sousede, to nabdnut je velmi vzcn, o tom nen pochybnosti. Ale abych tak j dal vm najevo stejnou pozornost, nebo jste vdycky bval ke mn vldnm nad jin, pedstavuji vm tohoto mladho uence (pedstavuje Lucentia), kter dlouho studoval v Remei a je tak znal etiny, latiny a jinch jazyk jako ten druh hudby a matematiky. Jmenuje se Cambio a prosm, pijmte jeho sluby.

BAPTISTA: Tiscer dky, signore Gremio! Bute mi vtn, mil Cambio. (K Traniovi.) Ale vy, vzcn pane, jste tu jako cizinec. Mohu bti tak smlm a zeptati se vs na pinu vaeho pchodu?

TRANIO: Promite, pane, smlost u mne jest, e jako cizinec ve mst tom o vai dceru se tu uchzm, to Bianku spanilou a pectnostnou. J tak vai pevnou vli znm, je dv pednost jej star seste; a proto dm si jen pzn t, a poznte mj pvod a mj stav, bych vtn byl jak druz enii a voln pstup ml jak ostatn. A k vychovn vaich dcer zde dvm ten prost nstroj s malm balkem

43

knih latinskch a eckch; jsou-li vhod, pak jist maj cenu velikou.

BAPTISTA: Lucentio jest vae jmno. Odkud?

TRANIO: Jsem z Pisy, pane, syn Vincentiv.

BAPTISTA: Mu velmocn to v Pise; z povsti jej dobe znm. Jste vele vtn, pane.

(K Hortensiovi.)

Zde loutnu vezmte.

(K Lucentiovi.)

A knihy vy. Hned uvidte ob aky sv. Hej, nkdo sem!

(Vystoup SLOUC.)

Uve, pteli, ty pny k mm dcerm a ekni jim, e jsou to jejich uitel. A se k nim ob dobe chovaj.

(Odejde slouc s Hortensiem, Lucentiem a Biondellem.)

Te projdeme se trochu zahradou a potom k obdu. Jste vtni; to pesvden prosm vichni mjte.

PETRUCHIO: Signore, slyte, moje vc m kvap; jet na nmluvy nelze kad den. Vy znal jste mho otce, v nm pak mne, jen statky, zbo, vecko zddil po nm a sp je rozmnoil ne umenil. To eknte, kdy lsky va dcery si dobudu, co vnem dte j?

BAPTISTA: Po smrti m pl vech mch pozemk a dvacet tisc korun, pane, hned.

44

PETRUCHIO: A za to vno j pojistm j po ovdovn k mne peila! sv vechny pozemky a njemstv. A podrobnosti hned si napem, by smlouva ob strany vzala.

BAPTISTA: A nejhlavnj doclte vci, to lsky jej; to jest ve vem ve.

PETRUCHIO: To nen nic! Neb ote, pravm vm, jsem nestupn jako ona hrda, a kde dva pory se setkaj, vc trv, kter krm jejich vztek. A mal ohe malm vtrem roste, pec velk vichice jej uhas. Tak ona mne, j ji si podmanm; jsem drsn mu, ne dcko v nmluvch.

BAPTISTA: K byly astny tvoje nmluvy! Le ozbroj se na mnohou pkrou e.

PETRUCHIO: A po zuby jak hory proti vtru; je nevyvrt, by i vn dul.

(Vystoup HORTENSIO s potluenou hlavou.)

BAPTISTA: Co, pteli, se stalo, es tak bled?

HORTENSIO: Kdy bled jsem, to strachem, vte mi.

BAPTISTA: M dcera moje k hudb nadn?

HORTENSIO: Ta nadn m spe k vojctv! Snad elezo j v ruce vydr, vak loutna ne.

BAPTISTA: To na loutnu ji nenau hrt?

HORTENSIO: Ne! Ona loutnou o mne zahrla. J ekl j, e nem prav hmat,

45

a dal j ruku, jak m prsty klst; tu vzkikla jako blem posedl: Hmat k tomu? Uku ti hmat! a ude mne loutnou pes lebku, e nstrojem la hlava skrz a skrz, a j jsem stl tu chvli strnul jak na prani, hled loutnou ven. A pi tom nadala mi hudla a osl drnkavch a bhvco, jak nadvky by rovnou etla z knih!

PETRUCHIO: To, pismbh, je holka vesel; te jet desetkrt ji radi mm. , jak u toum s n si povatlat!

BAPTISTA (k Hortensiovi):

Jen pojte se mnou, nermute se pro to a cviit zante mou mlad dce; je uenliv, za ve dobr vdn. Petruchio, chcete-li s nmi jt, neb mm snad Kateinu poslat sem?

PETRUCHIO: Tak prosm uite, j pokm zde.

(Odejdou Baptista, Gremio, Tranio a Hortensio.)

A hezky ohniv ji pozdravm. Kdy bude lti, pmo eknu j, e jako slavk zpv lbezn; kdy mrait se, e hled ist tak jak rann re rosou omyt. Kdy nma bude, slova nehlesnouc, pak chvlit budu jej ei proud a eknu, e je k smrti vmluvn. Kdy ekne, bych el k asu, vzdm j dk, jak zvala by mne zstat na tden.

46

Kdy d mi koem, hned se pozeptm, kdy ohlky, kdy veselka m bt. Zde pichz, te mluv, Petruchio!

(Vystoup KATEINA.)

Zda Bh, Katuko, slym, zvou vs tak.

KATEINA: Slyel jste dobe, jste vak pihluchl; kdy mluv o mn, zvou mne Kateina.

PETRUCHIO: Vy lete! kaj vm Katue a hezk Katinka t Ka zl! Le vy jste Katuka, vech Katuek ta nejhez po celm kesanstvu. Ne Kta z Katic zlat Katko, neb katka jsou zlat. Proto te, m tcho, m Katuko, sly zvst: Po mstech vech tvou vldnost uslyev a ctnosti hlsny a krsu tvou - a proti skutenosti prav klep! , j nabyl touhy zvti tebe svou.

KATEINA: Nabyl? Kdo nabyl, a zas pozbude! m dv, tm lp. J vdla to hned, e jste kus nbytku.

PETRUCHIO: A jakho?

KATEINA: idle.

PETRUCHIO: To trefn! Poj si na mne sednout.

KATEINA: Jsou osli k noen a tak jste vy.

PETRUCHIO: Jsou eny k noen a tak jste vy.

KATEINA: Ne zbrklch rejtar j aspo ne!

47

PETRUCHIO: J, mil Katuko, t nepetm, neb vda, es tak jet mladik a lehk

KATEINA: e mne hlupk nelap! Vak tk zrovna, jak se dvce slu.

PETRUCHIO: Tys ostr.

KATEINA: Vy jste ost.

PETRUCHIO: Hrdliko, ty chce, by tebe ost polapil?

KATEINA: Mn nepadne tak snadno na hrdlo.

PETRUCHIO: Ne tedy hrdliko tys vosa zl.

KATEINA: Chrate se, pane, mho ihadla.

PETRUCHIO: To lehk pomoc hned je vytrhnout.

KATEINA: Aj, kdyby blzen vdl jen, kde jest.

PETRUCHIO: Kdo nev, kde m vosa ihadlo?

KATEINA: V jazyku.

PETRUCHIO: V m jazyku?

KATEINA: Ve vaem, kdy takto mluvte. A bute zdrv.

PETRUCHIO: Mj jazyk u tebe, kde vos hrot? Ne, mil Katuko, jsem lechticem.

KATEINA: To zkusm hned.

(Ude jej.)

PETRUCHIO: V, oplatm to, ude-li zas.

48

KATEINA: Tak ztratte svj tt. Kdy uhodte, nejste lechticem. Kdo nem ttu, nem ztity.

PETRUCHIO: Aj, heraldik? , vpi mne do svch knh!

KATEINA: Co mte v erbu? Heben kohout?

PETRUCHIO: Kohouta bez hebenu, chce-li jen Katuka bti moj slepic.

KATEINA: Ten kohout nen mj, jen kokrh tak hloup.

PETRUCHIO: Ne, Katuko, tak nehle kysele.

KATEINA: To je mj zvyk, kdy pouchle uvidm.

PETRUCHIO: Zde nen pouchlat, tedy nekysel se.

KATEINA: A je! A je!

PETRUCHIO: Kde? Uka mi je.

KATEINA: Nemm zrcadla.

PETRUCHIO: Jak? Mysl ty mou tv?

KATEINA: Tak dobe uhod a tak mladik!

PETRUCHIO: Pi svtm Ji, pro vs pli mld!

KATEINA: A u tak zvadl!

PETRUCHIO: To tak alost.

KATEINA: Vs neelm.

PETRUCHIO: Vak sly, Katuko, neujde mi; sly!

KATEINA: M ptomnost vs drd; pjdu ji.

PETRUCHIO: I ani za mk, jsi tak roztomil. kali mi, es hrub, divok a vzpurn nyn vidm, e to le!

49

Tys mil, hrav, dosti zdvoil, sic mlomluvn, ale lbezn jak z jara kvt. Ne, ty se nemras, ty neum se vzdorn podvat, ne do rt hrzt, jak um holky zl, ne kochati se v pkr odmluv. Ty vldn bav svoje enichy, a e plnou nhy laskav. Co k svt, e kulh Katuka? utrhan svte! Katuka je rovn, thl lskov jak prut a bruntn jak oech vypadl a slad jadrka. , uka jen, jak chodit um! Ne, ty nekulh!

KATEINA: Jdi, blzne, svoj eledi si ka!

PETRUCHIO: Zda Diana kdy zdobila svj hj jak ty tu s svou chz krlovskou? Bu Dianou a ona Katukou; a potom Katuka tak cudn bu a Diana tak lakovn jak ty!

KATEINA: Kde jste ty krsn ei studoval?

PETRUCHIO: To tak extempore, vtip od matky.

KATEINA: To vtipn m; syn jinak bez vtipu.

PETRUCHIO: Co moudr nejsem?

KATEINA: Tolik rozumu tak mte, byste v teple drel se.

PETRUCHIO: To tak hodlm, sladk Katuko, v tv posteli; a proto nechme ji tch przdnch e. Zkrtka je to tak: Tvj otec pivolil, bych si t vzal,

50

a chtj si nebo nechtj, bude m. Te, Katuko, j mu jsem pro tebe a pi tom svtle, v nm tvou krsu zm tu krsu, kter bla mne i tebe , ty jinho ne mne si nesm vzt; neb zrozen jsem t zkrotit, Katuko, a z koky divok t, Katuko, udlat koikou, tak domcnou jak vechny jin hodn Kaenky. Zde otec tvj a ty se nevzprej, musm a chci si Kateinu vzt!

(Vrt se BAPTISTA, GREMIO a TRANIO.)

BAPTISTA: Nu co, signore, jak se da vm s mou dcerou?

PETRUCHIO: Jak jinak neli slavn, vborn! Je nemono, bych patn pochodil.

BAPTISTA: Jak, dcero Kateino, zamlkl?

KATEINA: Svou dcerou zvete mne? Ba, pennou jste otcovskou mi pi dokzal cht, aby zpola blzen si mne vzal, chlap ztetn a hejsek zlolajn, jen mysl, vc e klenm pod.

PETRUCHIO: To, ote, tak: I vy a cel svt, jen mluvil o n, nerozuml j. Zle-li se tv, je to z politiky. Sml? Ne. Skromn jako holoubek. Prudk? Ne. Jako jitro lbezn. Tak trpliv! Druh Griselda! A cudn, msk to Lukrecie. I abych skonil shodli jsme se tak, e pt nedli je veselka.

KATEINA: Sp uvidm vs viset v nedli.

51

GREMIO: Petruchio, e viset budete!

TRANIO: Tak pochodil jste? Dobrou noc i nm!

PETRUCHIO: Jen zvolna, pni, pro sebe jsem volil; j-li to vhod a mn, co po tom vm? My uinili spolu mluvu, e bude jet vzdornou ped lidmi. J pravm vm, e je to k neve, jak miluje mne. Drah Katuka mi padla na ji a hubika tak rychle za hubikou prela, e dobyla si mikem lsky m. , vy jste ci! Je to podvan, kdy mui s enami jsou samotni, jak nejbdnj paek dovede i nejvzdornj enu ukrotit. A te mi podej ruku, Katuko; chci do Bentek pro at svatebn. Vy, ote, obstarejte vesel a hosty pozvte, j jsem si jist, e hezk bude moje Kateina.

BAPTISTA: Co ci, nevm; podejte mi ruce. Bh vm dej tst. Tedy svoji jste.

GREMIO: }

TRANIO: } My amen pravme. Jdem za svdky.

PETRUCHIO: Ote a eno a vy, pni, sbohem! Jdu do Bentek, nedle tu hned. Chci prsteny a perky, bor skvl Te hubiku! A svatbu na nedli.

(Odejdou Kateina a Petruchio kad jinou stranou.)

GREMIO: Byl obchod kdy tak rychle uzaven?

52

BAPTISTA: Ba, jako obchodnk jsem, pni draz, jen na zoufal trh sv vecko sz.

TRANIO: To zbo na krku vm leelo, te d vm zisk, neb v moi utone.

BAPTISTA: Zisk, jeho hledm, jest v jich satku klid.

GREMIO: Ba, e on tichou holubiku chyt. Le, Baptisto, te k va mlad dcei, neb nastal den tak dlouho ekan. Jsem soused v a prvn byl jsem enich.

TRANIO: A j jsem ten, jen Bianku miluje vc, neli uhodnout lze mylnkm.

GREMIO: Mld! Tv lska moj nerovn se.

TRANIO: Tv mrzne, starouku.

GREMIO: Tv pipk se. Zpt, holobrdku, jenom st iv.

TRANIO: A mladost kvete, u en dl divy.

BAPTISTA: Nu ticho, pnov, j srovnm spor. Jen skutkm kyne cena. Ten, kdo z vs m dcei nejpknj podl d, dostane Bianku. Nue, Gremio, co mete m dcei zajistit?

GREMIO: Zprv, jako vte, ve mst mj dm je zlatem, stbrem hojn zsoben. Mm konve, umyvadla k plchn tch jemnch ruek; vechny koberce jsou tyrsk tkanina a ze slon m skn naplnn zlaky. A v cypiovch truhlch alouny a pokrvky a ltky peskvostn

53

a baldachny, stany, jemn kment, tureck poltky s perlami, bentsk krajky zlatm proit; cn, m a ve, co k domu pslu a k domcnosti. Pak na statku svm sto dojnch krav a dvakrt edest mi tunch vol stoj ve chlvech a k tomu ve, co k statku nle. J sm jsem lty zten, piznvm, a ztra umru-li, ve bude jej, kdy za ivota bti chce jen mou.

TRANIO: To jen zde bylo dobr. Slyte mne: Jsem otcv ddic, jedin jen syn: kdy za manelku dte mi svou dce, j ti a tyi domy postoupm, tak dobr v hradbch Pisy bohat, jak signor Gremio m v Padov. A ron dva tisce dukt ze rnch ln ve m sama brt. Signore Gremio, nemte dost?

GREMIO: Dva tisce a ron z pozemk! To arci statek mj mi nenese. Vak statek dm a krom toho lo, je v pstavu mi kotv marsijlskm. Jak? Ucpal jsem vm krk tm korbem?

TRANIO: Gremio, znmo, e m otec mj ti velk korby, dv galeje a dvanctero lodic veslovch. Ty pojistm j, ano dvakrt vc ne cokoliv, co jet pod ty.

54

GREMIO: J vecko podal jsem a nemm vc a ona nem dostat vc, ne mm. Vhod jsem-li vm, jest jej ve, co m.

TRANIO: Je dvka tedy mou; j pede vemi k n prvo mm, jak pevn slbil jste; neb signor Gremio byl pekonn.

BAPTISTA: J piznvm, e nejvc nabzte, potvrd-li to vechno otec v, je vae; ale prosm odpuste, co, umete-li ped nm, kde je podl?

TRANIO: To prav zbytenost; je str, j mld.

GREMIO: A nem umt mlad jako star?

BAPTISTA: Nu dobe, pnov, je rozhodnuto. Na pt nedli, jak znmo vm, se provd moje dcera Kateina. Hned nato v nedli zas Bianka bude nevstou va, ve-li zajistte; kdy ne, pak signor Gremio ji vezme. Ji sbohem te a dky obma.

(Odejde.)

GREMIO: Bh s vmi, dobr, mil sousede! Te, mlad hejsku, se t nebojm; tvj otec byl by blzen, aby dal ti ve, co m, a na sv star lta klad nohy pod tvj stl. Ne ne, mj hochu, italsk lik chytej je trochu.

(Odejde.)

TRANIO: as do tebe, ty skro podit! J do velk se tady pustil hry, le svmu pnu hodlm poslouit;

55

co na tom, jak? Klamn Lucentio mt mus otce nepravho zas Vincentia , a to je zzran? Neb obyejn otec dti m; vak zde si dt otce mus rodit, m-li to ve k m klamn he se hodit.

(Odejde.)

56

JEDNN TET Scna prvn

Pokoj v dom Baptistov.

(Vystoup LUCENTIO, HORTENSIO a BIANKA.)

LUCENTIO: Dost, umai, vy stvte se drzm. Co zhy tak jste lekce zapomnl, j Kateina obmyslila vs?

HORTENSIO: Vak tato, kolomete svrliv, jest ochrnkyn rajskch souzvuk, a proto dovolte, bych pednost ml. A hodinu a hudbou strvme, vm k lekci zbude zrovna tak as.

LUCENTIO: Vy domliv osle, jen co iv, tak daleko se knihou neproet, by zvdl, pro je hudba stvoena! Zda proto ne, by oberstvila ducha po studiu a vedn klopot? To dovolte, bych mudroslov et, a v pestvkch si pijte s drnknm.

HORTENSIO: Tv drzosti mm, love, u dost.

BIANKA: Aj, pnov, vy vskutku dvojnsob mi kor inte, spor vedouce v tom, o em rozhodovat slu mn. Ji nejsem v kamnch mal kyn a nechci vzati se hodinou a dt si urovati, kdy a jak. Chci uiti se, jak mi libo jest. A spor by skonen byl, zde usednem;

57

vy loutnu vezmte a hrejte si; on dote dv, ne naladno bude.

HORTENSIO (k Biance): To skonte, jak budu naladn?

(Hortensio ustoup do pozad.)

LUCENTIO: To vae vc; svj nstroj late si.

BIANKA: Kde pestali jsme vera?

LUCENTIO: Tady, sleno: Hic ibat Simois; hic est Sigeia tellus; Hic steterat Priami regia celsa senis.

BIANKA: Vylote to.

LUCENTIO: Hic ibat, jak jsem vm u ekl, Simois jsem Lucentio, hic est Vincentiv syn z Pisy, Sigeia tellus pestrojen, abych si dobyl va lsky; hic steterat, a onen Lucentio, jen piel na nmluvy, Priami, jest mj sluha Tranio, regia, jen se nos jako j, celsa senis, aby oklamal starho Pantaleona.

HORTENSIO: Sleno, m loutna je u naladna.

BIANKA: Tak poslechnm.

(Hortensio hraje.)

fi! to e zn hrozn!

LUCENTIO: Naplivni na kolk a la jen dl.

BIANKA: Te zkusme, zdali j to umm peloit: Hic ibat Simois, j neznm vs; hic est Sigeia tellus, nevm vm; hic steterat Priami, pozor, a ns nesly; regia nebute troufalm; celsa senis nezoufejte.

HORTENSIO: Sleno, te je to dobe.

LUCENTIO: Jen ne bas.

HORTENSIO: Bas dobr jest jen chlap je falen!

58

(Stranou.)

Jak sml, ohniv n pedant jest. e chlap m dvce tlue koen! Paedascule, vc jet pozor dm.

BIANKA: Snad asem uvm, te pochybuji.

LUCENTIO: Jen vte tomu: jist Aeacidem byl Ajax nazvn po svm ddeku.

BIANKA: Nu, musm vit svmu uiteli, neb jinak, pravm vm, u vci t bych stle mla tkou pochybnost. Vak dosti dnes. A Licio, te vy. Jen, dob pnov, se nehorete, e s obma jsem trochu ertovala.

HORTENSIO (k Lucentiovi): Te mete si na prochzku jt, ns nechte nehr se dnes trojhlasn.

LUCENTIO (stranou): Tak upjat, pane? Dobr, pokm si a pozor dm, neb neklame-li ve, n dobr loutna zamilovn jest.

HORTENSIO: Sleno, ne nstroje se dotknete, abyste poznala mj prstoklad, dv musm zat s prvky umn a krateji vm skalu vyloit a pjemnj a rznj, innj, ne kdokoliv ji uil z druh mch. A zde to vecko krsn napsno.

BIANKA: J dvno ji jsem skaly probrala.

HORTENSIO: Jen tte, jak ji psal Hortensio.

BIANKA (te): Jsem skala, zklad kad harmonie, Do: za Hortensia chci mluvit vele;

59

Re: Bianko, dej mu ruku, nebo nyje; Mi, fa: a z due miluje t cel; Sol, la: jsem j to. A te pausa dlouh; Si: budi mou, neb usmrt mne touha. To skalou zvete? Mn se nelb; j nejradj mm star zpsoby. Tak moudr nejsem, abych mnila ten prav d za divn vmysly.

(Vystoup SLOUC.)

SLOUC: Sleno, pan otec dv prositi, knh byste nechala a pomohla sv sestry ozdobovat komnatu, neb ztra, vte, svatebn je den.

BIANKA: Nu sbohem, dob pni, musm jt.

(Odejde Bianka a slouc.)

LUCENTIO: To sleno, dle mekat nemm pro.

(Odejde.)

HORTENSIO: Vak j mm pro t zkoumat, pedante! On zamilovan mi vypad. Le m-li, Bianko, mysl nzkou tak, e upr sv zraky tkav na kadho, by prost sluha byl, pak vezmi t, kdo chce, a dobe jesti, Hortensio si jinde najde tst.

(Odejde.)

60

Scna druh Ulice. Ped domem Baptistovm.

(Vystoup BAPTISTA, GREMIO, TRANIO, KATEINA, BIANKA, LUCENTIO a DRUINA.)

BAPTISTA (k Traniovi): Lucentio, byl uren dnen den ke svatb dcery m s Petruchiem a o svm zeti neslyme nic. Co eknou lid? Jak bude smch, e nen enicha, kdy ek knz, by manelskmu satku poehnal? Co vy kte na potup?

KATEINA: Jen moje potupa! Vdy vidte, jak nucena jsem svmu srdci vzdor dt ruku ztetnmu hrubku, jen z vrtochu ml na nmluvy spch a enit hodl se, a bude kdy. Vdy ekla jsem, e potrhl to bloud, jen ostr erty skrv v tup mrav, aby muem veselm byl zvn, o tisc en se bude uchzet, den svatby ur, ptel se, zve, ba na ohlky d le k olti jt nikdy nehodl, kde pislbil. Te na ubohou Kateinu svt si bude ukazovat: Pohlete, to ena zbrklho Petruchia, jen kdyby pijt chtl a vzal si ji.

TRANIO: Jen trplivost, dobr Kateino; a Baptisto, vy t. J rum vm, Petruchio m dobr mysl, a cokoliv mu brn v slovu stt.

61

A drsn, vm, e rozvliv jest, a vesel, je naskrz poctiv.

KATEINA: A pec, k Kateina nebyla jej nikdy spatila!

(Odejde plac, nsledovna Biankou a sloucmi.)

BAPTISTA: J nemohu t, dcero, krati, e ple te; neb tak urka by svtce trznila co teprve tak popudlivou dvku jako ty.

(Vystoup BIONDELLO.)

BIONDELLO: Pane, pane! Novina, star novina a takov novina, e jste ji nikdy neslyel.

BAPTISTA: Nov i star, jak to me bt?

BIONDELLO: Copak to nen novina, kdy uslyte, e je Petruchio na cest?

BAPTISTA: Pijel?

BIONDELLO: Ach, pane, nikoliv!

BAPTISTA: Co tedy?

BIONDELLO: Je na cest.

BAPTISTA: A kdy bude zde?

BIONDELLO: A bude stt, kde j, a uvid vs tam.

TRANIO: Ale mluv pec, jak jsou tv star noviny?

BIONDELLO: Inu tak! Petruchio sem pichz v novm klobouku a starm kabtu. M sel kalhoty, u tikrt obrcen, boty, kter u slouily za lucerny, jedna s pazkami a druh nrovan; star zrezavl me, kdes vytaen z mstsk zbrojnice s polmanm jlcem, utrenm emenem

62

a uraenm hrotem. Jeho stren k m na sob star, od mol proran sedlo a stemeny kad z jin vsi; krom toho m ozhivku a na ptei bezpochyby zmechovat. M bu v hub, je praiv, pln nlevek; je zchroml nkolenicemi a zchvcen loutenkou; nadobro znien zvrat a utrn krkavkami; zlomen v ki a s vysedlmi lopatkami; na pedn nohy napad. Udidlo m na jednu stranu zkiven; a nhlavek ze skopovice, jen neustlm pitahovnm, aby k nekloptnul, nkolikrte u prask a byl svzn na uzle. Podpasek je estkrt nastaven a podocasnk udln ze sametu od njakho enskho sedla, s dvma zatenmi psmenami dmskho jmna vybitmi z ntk a tu a tam protkanmi motouzem.

BAPTISTA: Kdo jede s nm?

BIONDELLO: milostpane, jeho lokaj navlas tak vystrojen jako jeho k. Na jedn noze tkanou punochu a na druh vlnnou hole nataenou pes botu, lemovanou ervenmi a modrmi stukami; star klobouk a za nm jako pro njakou tisknutou milostnou psniku. Jku obluda, uinn obluda a nekesansk slouc neb lokaj lechticv.

TRANIO: Njak vrtoch zas jej k tomu ml, a chod asto jenom v prostm atu.

BAPTISTA: Jsem rd, e pichz, a jakkoliv.

BIONDELLO: On ale nepichz, pane.

BAPTISTA: Co neek jsi, e jde?

BIONDELLO: Kdo? Petruchio e jde?

BAPTISTA: Ano, e jde Petruchio.

BIONDELLO: Ne, pane, j povdm, e jde sem jeho k a jej m na hbet.

63

BAPTISTA: To pece jedno.

BIONDELLO: Ne, pi svtm Jemy, vsadm na to penny, k kdy jezdcem veden, e jsou vc ne jeden, a pec houf jich nen.

(Vystoup PETRUCHIO a GRUMIO.)

PETRUCHIO: Kde jsou ti vihci a kdo je doma?

BAPTISTA: Jste vtn, pane mj, a dobe jdete.

PETRUCHIO: A pec ne dobe.

BAPTISTA: Nekulhte snad?

TRANIO: nikoli; on jenom ustrojen tak dobe nen, jak by sob pl.

PETRUCHIO: I v lepch atech vpadl bych sem tak. Kde Katuka? Kde je m nevsta? Jak otci da se? Aj, panici, mn zd se, e se njak mrate! Pro zevluje ta vzcn spolenost, jak vidla by divn znamen, bu kometu neb zzrak nezvykl?

BAPTISTA: Je znmo vm, e mte svatbu dnes. Dv teskno bylo nm, e nejdete, te teskno, e jste nepipraven tak. Fi! pry s tm atem, hanb to v stav a v oku trn jest na slavnosti.

TRANIO: A rcete, jak dleit vc vs od choti tak dlouho drela a sem vs vede nepodobna sob?

64

PETRUCHIO: To nudno vyprvt a pkro slyet Dost, e jsem tady, abych splnil slib, a nucen tu a tam se odchlit. Ve, a jen pokdy bude, omluvm a doufm, e to uspokoj vs. Le kde je Katuka? U dlouho mekm, je k poledni, as do kostela jt.

TRANIO: V tom atu nechote k sv nevst; v mm pokoji si vezmte at mj.

PETRUCHIO: J? Ne to vte tak ji navtvm.

BAPTISTA: Le tak pec myslm k satku nepjdete?

PETRUCHIO: V Bh, e navlas tak; a ei dost; mne vezme za mue a ne mj at. To kdybych spravit moh, co na mne strh, jak zmnit mohu nuzn odv ten, j dobe bylo by a lpe mn. Vak hle, j blzen, mam s vmi as, co pozdravit bych ml svou nevstu a zpeetit svj nrok polibkem.

(Odejdou Petruchio, Grumio a Biondello.)

TRANIO: Tm trhlm atem nco zaml a pemluvm jej, mono-li to bude, by k olti se jinak oblekl.

BAPTISTA: Jdu se tam podvat, jak skon to.

(Odejde Baptista, Gremio a slouc.)

TRANIO: Le, pane, k jej lsce nutno jest, by dobyli jsme pzn otcovy. A k tomu cli, vzcn pane mj, jak u jsem ekl, musm zjednat mue a kohokoliv, na tom nesejde,

65

neb k svmu zmru ho vycvim jen hrti bude nm Vincentia a v Padov zde vyd pisy na vt jet sumy, ne jsem slbil. Tak uijete v klidu nadje a dostanete Bianku s pivolenm.

LUCENTIO: Jen kdyby soudruh mj, ten uitel, tak nesteh slin Bianky kad krok. Bylo by nejlp dt se tajn oddat. A potom cel svt a ekne: Ne! Mm bude, co je m a svtu vzdor.

TRANIO: To poznenhla dobe promyslm a vech svch vhod piln budem dbt. My petrumfnem edivce Grmia sldivho otce Minolu, Licia umae, jen lskou plane, a vechno jenom pro vs, mil pane!

(Vrac se GREMIO.)

Signore Gremio, u z kostela?

GREMIO: Tak rd, jak ze koly jsem chodval.

TRANIO: A manel s chot svou se vrac t?

GREMIO: Manel? Jen el pro holku nebohou! Ten chlap je hrub jako podkon.

TRANIO: Hor ne ona? To je nemon.

GREMIO: Nu, bel, bel, prav satan.

TRANIO: A ona bel, bel, blice.

GREMIO: Hm beruka a krotk holoubek a prav blznek je proti nmu! Jen poslechnte; kdy se ho knz ptal,

66

zda Kateinu chce mt za enu, Hrom do vs, ano! vzkik a lteil, e leknutm knz knihu upustil, a jak se shbal, aby zas ji zved, ten ztetnec tak vrazil do nho, e padl s knihou knz a kniha s nm. Te zvedni si to, vzkiknul, kdo m chu!

TRANIO: Co ona kala, kdy opt vstal?

GREMIO: Jen tsla se, neb dupal, proklnal, jak by ten knz jen oidit ho chtl. A obady jak byly skoneny, dal pinst vno, zvolal na zdrav jak na lodi by se svou druinou pil po boui. A mukt vyklopiv, chrst kostelnku zbytek do tve, e dk m a hladov pr vous, tak ebron pr o nedopitek. Pak nevstu hned kolem krku vzal a dal j hubiku, a mlasklo to, e cel kostel se tm rozlhal. J vida to, jsem hanbou odeel a za mnou tum cel druina. Tak blzniv jsem svatby nevidl! Ach slyte, slyte, muzikanti jdou.

(Hudba.)

(Vystoup PETRUCHIO, KATEINA, BIANKA, BAPTISTA, HORTENSIO, GRUMIO a DRUINA.)

PETRUCHIO: Dk, pnov a vzcn ptel, za vae namhn. Vm, e dnes hodlte poctti mne u stolu, ve upravive k hodm svatebnm.

67

Vak el, mm naspch, musm odjeti a hodlm zde se s vmi rozlouit.

BAPTISTA: To mono-li? Vy chcete veer jet?

PETRUCHIO: Dnes musm pry a jet ped veerem. A nedivte se; vda pinu, sp prosil byste, abych el ne zstal. Vem, vzcn spolenosti, dkuji, kdo vidli jste, kterak jsem se vzdal t trpliv, mil, ctnostn en. Zde s otcem hodujte, mn pipijte, j musm pry a sbohem tedy vem.

TRANIO: Prosme vichni jenom pes obd.

PETRUCHIO: To nem bt.

GREMIO: J prosm tak.

PETRUCHIO: To nem bt.

KATEINA: A j vs prosm.

PETRUCHIO: To t mne.

KATEINA: Vs t zstat?

PETRUCHIO: Mne t, e mne o to proste, vak nezstanu, proste sebevc.

KATEINA: , milujete-li mne, zstate!

PETRUCHIO: M kon, Grumio!

GRUMIO: Jsou pohotov, pane. Oves u seral kon.

KATEINA: Nu, dobe tedy! Dlej, co chce, j nepojedu dnes, ne, ani zejtra pojedu, kdy chci! Vy, pane, mte dve dokon; tam vae cesta, dom vrate se,

68

dokud vs jet boty netla. J ale, pane, odsud nepjdu, ne zlb se mn sam. Mon pec, e dobr tolba se z vs vyklube, kdy berete svou vc tak zhurta hned.

PETRUCHIO: Katuko, bu klidn, nezlob se!

KATEINA: J chci se zlobit, co ti do toho? Dost, ote! Zstane, jak budu chtt.

GREMIO: Aha, te pane, u to zan.

KATEINA: A, pnov, jen rate k hostin; te vidm, e je mono enu zblznit, kdy nemla by sly k odporu.

PETRUCHIO: A jdou, Katuko, po tvm rozkazu. Vy, pni, poslechnte nevsty a hodujte a hlute, bavte se jen vesele a z plnch pohr si pipijte na jej panenstv; a smjte se aneb se obste! Le moje Katuka jt mus se mnou. Tak velik mi oi nedlej a nedurdi se, nemra, nedupej, j chci bt pnem toho, co je m. Je ona zbo m a dm a dvr, mj nbytek, m pole, stodola, mj k, mj vl, mj osel, moje ve. A tady stoj. Dotkni se j ten, kdo sml dost, a j se vyrovnm s tm nejzpupnjm, jen se odv mi od Padovy cestu zastoupit; tas, Grumio, ns loti pepadli, a vysekej svou pan, jsi-li mu. Ne, neboj se, m sladk dvino,

69

zde tob nikdo vlasu nezkiv, sm ubrnm t proti tiscm!

(Odejdou Petruchio, Kateina a Grumio.)

BAPTISTA: Nu a si jdou! To tich preek.

GREMIO: Jen jet mik a byl bych puknul smchy!

TRANIO: Tak ztetnho satku nezel svt.

LUCENTIO: Co, sleno, vy sv seste kte?

BIANKA: Je ohe v ohni, ani kdo co tuil.

GREMIO: e pan Petruchio se pokatuil.

BAPTISTA: Te, soused a vzcn ptel, a schz enich nm i nevsta, by zaujali sv msta u stolu, pec vte, k hostin e dost je mis. Lucentio, zastate enicha a Bianka vezme msto sestino.

TRANIO: M Bianka uit se bt nevstou?

BAPTISTA: Tak jest, Lucentio. Nu, pnov

(Odejdou.)

70

JEDNNI TVRT Scna prvn

Pokoj v Petruchiov letohrdku.

(Vystoup GRUMIO.)

GRUMIO: Fuj, fuj! na vecky ztrhan herky, ztetn pny a hanebn cesty! Zda byl kdy lovk tak ztluen byl kdy lovk tak ublcen, byl kdy lovk tak zemdlen? Poslali mne naped, abych rozdlal ohe, a oni se pijdou oht! Te, kdybych j nebyl mal hrnec a hned rozplen, i ty pysky by mn pimrzly k zubm a jazyk k patru a srdce k ebrm, ne bych se dostal k ohni, kde bych se rozhl. Ale budu foukat do ohn a tak se zapotm, nebo uvme-li tu slotu venku, to by jet del chlap ne j mohl dostat rmu. Hola, hej, Curtise!

(Vystoup CURTIS.)

CURTIS: Kdo to zde tak hulk?

GRUMIO: Kus ledu. Nev-li, me se rozjet na sklouzaku od mch plec a k patm ne s vtm rozbhem ne od m hlavy na mj krk. Ohe, dobr Curtise!

CURTIS: Vrac se n pn a jeho pan, Grumio?

GRUMIO: ano, ano, Curtise. A proto ohe, a nepikldej vodu.

CURTIS: A jest ona tak horkokrevn, zl ena, jak se o n povd?

GRUMIO: Byla, mil Curtise, byla, ne uhodil ten mrz; ale jak v, zima krot mue, enu i zvata, nebo ona zkrotila mho dvnho pna, mou novou pan a mne samho, kamarde Curtise!

71

CURTIS: Jdi k ertu, ty tcoulov blzne, j nejsem zve.

GRUMIO: Jen tcoulov? Ty m rohy na stopu, a tak dlouh aspo jsem. Ale udl-li ten ohe nebo ne? Honem, sic to povm na tebe na pan. A ta t svou rukou a ona je u po ruce notn ochlad za tvou loudavost pi t hork slub.

CURTIS: Prosm t, mil Grumio, ekni mi, co se dje ve svt?

GRUMIO: , svt je ledov, Curtise, v kadm povoln krom tvho, a proto ohe! Dlej svou povinnost a mj svou povinnost, nebo tvj pn a pan u skoro na smrt umrzli.

CURTIS: Tak, ohe je rozdln. A nyn tedy, co novho, mil Grumio?

GRUMIO (zpv): Honzku mil, bu jen zdvoil a novin, co jen chce.

CURTIS: I jdi, tys pod pln ertoviny.

GRUMIO: A proto ohe, nebo jsem cel prostydl. Kde je kucha? Je veee hotova, dm vydrhnut, podlaha posypna, pavuiny smeteny? Maj panoi sv nov kamizoly, bl punochy a kad slouc svatebn at? Jsou konvice pkn uteny, pohry vyletny, koberce rozloeny a vecko vudy v podku?

CURTIS: Ve hotovo. A tedy, prosm t, jen povdej ty noviny!

GRUMIO: Pedn tedy, vz, e je mj k na mrchu utrn; a mj pn a pan e se u rozpadli.

CURTIS: Jake?

GRUMIO: Inu, spadli se svch sedel do blta. A na tom vis povdaka.

CURTIS: Povdej, mil Grumio, povdej.

GRUMIO: Nastav ucho.

72

CURTIS: Tady.

GRUMIO (uhod jej): Tady!

CURTIS: I j! Ta povdaka pohne lovkem, ale nesly se.

GRUMIO: Proto se tomu k pohnutliv povdaka. A ten tulec ti jenom zaklepal na ucho, aby si vyprosil poslechnut. A te tedy zanu: Imprimis, jeli jsme dol se erednho vrchu; mj pn za na pan.

CURTIS: Oba na jednom koni?

GRUMIO: Co je tob do toho?

CURTIS: Do kon mi je.

GRUMIO: Tedy povdej sm. Ale kdybys mi nebyl do ei skoil, byl bys uslyel, jak jej k padl a ona pod kon; byl bys uslyel, do jak kalue; jak byla ublcena, jak on ji nechal s tm konm na n; jak mne zmltil, protoe k kloptnul; jak ona se brodila bahnem, aby jej ode mne odtrhla; jak proklnal; jak se modlila, ona, kter se pedtm nikdy nemodlvala; jak jsem val, jak ti kon utekli, jak se j petrhla uzda a k mj ztratil podocasnk a mnoho jinch vc, hodnch vn pamti, kter nyn zemrou v zapomenut a ty o niem nevda, se zhrout do hrobu.

CURTIS: Podle toho vpotu jest on jet hor ne ona.

GRUMIO: Je! A to shled ty a ten nejjankovitj z vs, jen a se vrt dom. Ale co tu vastm! Zavolej Nathaniela, Josefa, Mikule, Filipa, Waltra, Sladkobola a vecky ty ostatn. A si vlasy pkn hladce piesaj, kabty vykartuj a podvazky neuvazuj npadn. A kdy se klon, a podstavuj levou nohu. A pro iv svt a se neopovauj dotknouti se vlasiny pnova kon, dokud pnovi i pan ruce nepolb. Jsou vichni hotovi?

73

CURTIS: Jsou.

GRUMIO: Zavolej je.

CURTIS: Slyte? Hej ho! Muste uvtat pna a uctt svou pan hezkou tv.

GRUMIO: Mysl ty, e nen hezk dost?

CURTIS: Kdo by o tom pochyboval?

GRUMIO: Ty, jak se zd, nebo svolv lidi, aby ji hezkou tv teprv uctili.

CURTIS: J je volm, aby se j hezky zavdili, jak jsou j dluni.

GRUMIO: To m pravdu. Ona se od nich dluit nebude.

(Vystoup nkolik SLOUCCH.)

NATHANIEL: Vtm t dom, Grumio.

FILIP: Jak se da, Grumio?

JOSEF: I Grumio!

MIKUL: Kamarde Grumio!

NATHANIEL: Nu co, star brachu?

GRUMIO: Bu mi vtn, ty; jak ty se m? Jak tob se da? A tob, kamarde? Tak s vtnm jsme tedy hotovi. A nyn, varn hoi, je vecko pohotov, ve upraveno?

NATHANIEL: Ve hotovo. A kdepak u je pn?

GRUMIO: U blzko, snad u s kon dole. A proto nebute Hrome! Ticho! Slym pna.

(Vystoup PETRUCHIO a KATEINA.)

PETRUCHIO: Kde jsou ti loti? Nikdo u dve, by stemen podrel a kon vzal? Kde je ten eho, Filip, Nathaniel?

74

VICHNI SLOUC: Zde, pane! Zde, pane! Zde, pane!

PETRUCHIO: Zde, pane! Zde, pane! Zde, pane! Zde, pane! Vy hlupci a neotesanci, jak? dn mrav a cta, obsluha? Kde je ten blzen, jej jsem poslal naped?

GRUMIO: Zde, pane, blzen, zrovna jako dv.

PETRUCHIO: Ty selsk troupe, bdn halamo! Co neek jsem, bys na mne ekal v parku a pived ostatn ty niemy?

GRUMIO: Nathanielv kabt nebyl hotov a Gabriel ml botky bez direk, na Petrv klobouk stuky nebylo a Waltrv kord byl jet u pochvae; byl ustrojen jen eho, Adam, Ralf, ti druz v hadrech, sel, ebrt; a tak, jak jsou, vs pichzej vtat.

PETRUCHIO: Te, loti, jdte! Noste veei.

(Odejde nkolik sloucch.)

(Zpv.)

Kam podl se mj krsn vk Kde jsou ti- - - Katuko, sedni, bu nm vtna! Hm, hm, hm!

(Slouc vracej se s vee.)

Nu, bude to? Co? Mil Katuko, bu vesel! M boty dol, chlapi! Rychle vy padoui!

(Zpv.)

75

To v ediv byl kpi mnich a po sv cest bral se tich. Pomalu, klacku! Nohu vymkne mi!

(Uhod sluhu.)

Tu m! A druhou botu zouvej lp! Bu vesel, Katuko. Vodu sem! Hej ho! Kde je mj oha Troilus? Jdi, brachu, pived strce Ferdinanda.

(Odejde slouc.)

Toho mi hezky mus polbit a seznmit se s nm. Kde trepky mm? Hej, dostanu u pece trochu vody?

(Podvaj mu umyvadlo.)

Poj, mil Katuko, a umyj se a jet jednou vtej srden!

(Slouc upust konvici.)

Ty sukyn synu, kdepak ruce m?

(Uhod jej.)

KATEINA: Strpen, prosm, udlal to nerad.

PETRUCHIO: Syn sukyn, chrobk, lotr uat! Poj, sedni, Katuko, m jist hlad. Chce ty se pomodlit, aneb mm j? Co je to, skopov?

PRVN SLOUC: Ano, pane.

PETRUCHIO: Kdo to pines?

PRVN SLOUC: J.

76

PETRUCHIO: Je pioudl a druh jdlo t. Ti psi! Kde je ten kucha, dareba? Jak mohli jste se, loti, odvit to pinst z kuchyn a na stl dt, kdy vte, e je mi to protivn? Tak pry s tm, tale a e, ve!

(Rozhz jdla po zemi.)

Vy pitomci a nezpsobn luzo, jak mete vak j vs naum!

KATEINA: Prosm t, mui, jen se upokoj. To maso bylo dobe upraveno, jen kdybys je byl chtl

PETRUCHIO: Splen bylo, mil Katuko, a vysuen, jak ti povdm. A to mi zvlt lka zakzal, neb na lu m to vliv a drd hnv; a lpe nm se postit obma neb ty i j sp horkokrevn jsme , ne tak to pepeen maso jst. Mj strpen, ve ztra bude lp; dnes budeme se postit spolen. Poj, uvedu t v pokoj svatebn.

(Odejde Petruchio, Kateina a Curtis.)

NATHANIEL: Pete, vidl jsi kdy nco podobnho?

PETR: On ji ubije vlastnm jejm rozmarem.

(Vrt se CURTIS.)

GRUMIO: Kde je te?

CURTIS: U n, v jej komnat. O stdmosti j dl kzn

77

a zu, prokln a vztek se, e nev ona, due uboh, kde stt, kam pohledt, co promluvit. Tak sed jako ze sna vytrena. Te ale pry, neb on sem pichz.

(Odejdou.)

(Vrt se PETRUCHIO.)

PETRUCHIO: Tak moude jsem svou vldu nastoupil a doufm, e ji astn dovrm. Mj sokol zbysten te a hladov dost, a dokud nezkrot, nedostane jst, sic nenau se mi na mj lup. A jet jinaeji ochom si divokho svho sokola, by piltal a hldav znal hvizd. Ji stci budu jako oste, jen drpe, zobe, nechce poslouchat. Dnes nejedla a jst u nebude, dnes nespala a nebude u spt. Jak na jdlech jsem naschvl nael vadu, tak nebude t dobe ustlno. Sem hodm polt, jinam poduku, sem pokrvku a prostradlo tam a pi vem hlomozen dlat budu, jak z pe o n dlo by se ve. A zkrtka probdt mus celou noc, a zdmne-li, j vadit zanu se a bouit, kiet, e j zajde sen. Tak samou lskou enu umom, tak zlomm jej rozmar svhlav. Kdo lpe um vzdornou enu lit, a pov to svt bude se mu vdit.

78

(Odejde.)

79

Scna druh Padova. Ped domem Baptistovm.

(Vystoup TRANIO a HORTENSIO.)

TRANIO: Je mono, Licio, e slena Bianka miluje kohos nad Lucentia? To vru se mnou hraje podivn.

HORTENSIO: Bych pesvdil vs o tom, co jsem ek, sem odstupte a slyte, jak ji u.

(Odstoup do pozad.)

(Vystoup BIANKA a LUCENTIO.)

LUCENTIO: Jak, sleno, da se vm ve ten?

BIANKA: Dv, pane, povzte, co tete vy?

LUCENTIO: J piznm se, tu v lsky umn.

BIANKA: K v nm se, pane, mistrem stanete!

LUCENTIO: A pan mho srdce budete.

(Pejdou.)

HORTENSIO: Ta vru uten prospv! A te mi, prosm vs, jen povzte, jak moh jste psahat, e vae Bianka m v svt rda jen Lucentia?

TRANIO: klamn lsko, eny nestl! km ti, Licio, to podivn.

HORTENSIO: Ji nemylte se, nejsem Licio a nejsem hudebnk, jak zdm se bt; dl nechci ti v tomto pestroji to pro enu, je nech lechtice

80

a takho se dr otrapy. Hortensio jest moje prav jmno.

TRANIO: J slchal, signore Hortensio, jak oddan jste Bianku miloval, a te kdy vidm na sv vlastn oi, jak lehk mysli jest, j s vmi chci kdy souhlaste, pane, na vky se Bianky odci a lsky k n.

HORTENSIO: Jen vizte, jak se krout, zobkuj! Zde ruka, signore Lucentio, a pevn slibuji, e nikdy ji se uchzeti o ni nebudu; vak odkm se j co nehodn t pzn veker, ji kdykoliv jsem dv a vroucn tak j vnoval.

TRANIO: A nepokryt psahm i j, e nevezmu si ji, by prosila. Fi! hlete, jak se miliskuje s nm!

HORTENSIO: K zek se j, krom jeho, cel svt! J, abych jist splnil psahu, si vezmu hezkou vdovu bohatou, to do t dn; neb milovala mne jak j tu mrzkou, pynou obludu. A tak se mjte dobe, signore! en lisnost a dv krsn oi mne neobloud vc. Tak loum se a vrn dostojm sv psaze.

(Odejde Hortensio.)

(LUCENTIO a BIANKA vystoup do poped.)

TRANIO: Te, sleno Bianko, a vm vzkvt blaho ve vem, co v lsce milencm je draho!

81

J dopadl vs, mil srdko; s Hortensiem jsme odekli se vs.

BIANKA: To ert jen. Vy jste se mne odekli?

TRANIO: Tak jest.

LUCENTIO: A s krku mme Licia.

TRANIO: Ten vezme sob vdovu veselou a za den bude ppovd i svatba.

BIANKA: Bh dej mu tst!

TRANIO: A on ji zkrot.

BIANKA: ek to, Tranio?

TRANIO: Ba ek m na to krotitelskou kolu.

BIANKA: e krotitelskou? Jest takov kola?

TRANIO: , jest, Petruchio tam iditel. Ten nau vs do posledn nitky, jak zkrotit nku zlou a jazyk bitk.

(Pibhne BIONDELLO.)

BIONDELLO: pane, pane, ekal jsem tak dlouho, e znaven jsem jak pes; le konen jsem pece posteh sestupovat s hor starho andla, jen bude vhod.

TRANIO: Kdo to, Biondello?

BIONDELLO: Jaks obchodnk neb kolomet, j nevm, co je za. Le odv, chzi, tv m devnou a jist jako otec vypad.

LUCENTIO: A k emu, Tranio, ten lovk nm?

82

TRANIO: Bude-li jenom lehkovrn dost, by uvil, co j mu nakukm, Vincentia nm tady zahraje a Baptistovi onen pis d, jak byl by opravdu Vincentiem. Odvete dvku, sm s nm promluvm.

(Odejde Lucentio a Bianka. Vystoup KOLOMET.)

KOLOMET: Bh s vmi, pane!

TRANIO: S vmi, pane, t! Jste vtn tady. Cestujete dl, anebo u ns kon vae pou?

KOLOMET: Zde, pane, na tden anebo dva; vak potom zase dle do ma, pak do Tripole, Bh-li zdrav d.

TRANIO: A jak krajan, prosm?

KOLOMET: Z Mantovy.

TRANIO: Z Mantovy, pane? Pak vm pomoz Bh! Sem do Padovy! ivot vydat vanc!

KOLOMET: Mj ivot, pane? Jak? To ukrutn!

TRANIO: Pro kadho, kdo pijde z Mantovy sem do Padovy, znamen to smrt. Nevte pro? Jsou vae korby te jaty v Bentkch a vvoda neb s vam vvodou m prv spor , to veejn dal vude prohlsit. To podivn vak vy jste piel te, sic byl byste to musil uslyet!

83

KOLOMET: bda, pane, to je h ne zle! Neb z Florencie smnky pinm a vymnit je musm v Padov.

TRANIO: Nu, pane, abych se vm zavdil, rd skutkem vm i radou pispji. Dv ale povzte, byl jste kdy v Pise?

KOLOMET: Aj, v Pise, pane, asto bval jsem, v Pise, je slyne vzcnm obanstvem.

TRANIO: A znte jakhos Vincentia?

KOLOMET: Jej neznm, ale slchval jsem o nm; to kupec penesmrn bohat.

TRANIO: To otec mj, i abych pravdu ek, jest ve tvi vm trochu podoben.

BIONDELLO (stranou): Tak asi jablko jak stici.

TRANIO: Bych v tsni t vm ivot zachrnil, chci kvli nmu bt vm slunm. A z vaich sudeb nen nejhor, e tak jste podoben Vincentiovi. To jmno jeho za sv pijmete i dvru, je k nmu poj se, a ptelsky mj dm vs pohost. Jen bute ve vem tak, jak doucno. Nu, rozumte, pane? Zstane pak pi tom, dokud vechny vci sv si v mst naem neobstarte. To, jest-li vhod, jen rate pijmouti.

KOLOMET: pane, vhod! A na vky vm vden chci za svj ivot bt a svobodu.

TRANIO: Ji tedy pojte vechno zadit. A mimochodem jet vzte jen,

84

e kad den zde otce oekvm, by podepsal mi smlouvu svatebn, to s dcerou jakhosi Baptisty. Ve dal povm vm, te pojte, pane, se pevlci, jak slu na v stav.

(Odejdou.)

85

Scna tet Pokoj v dom Petruchiov.

(Vystoup KATEINA a GRUMIO.)

GRUMIO: Ne, ne, to nesmm! Ne, za cel svt!

KATEINA: m vc mne trzn, tm je krutj! Jak? Vzal si mne, by umoil mne hlady? ebrk, jen pijde k vratm otce mho, kdy pros, almunu svou dostane, a ne-li, jinde dojde vldnosti. Vak j, je nikdy prosby neznala, jsem vyhldl a klesm nespanm, buzena klenm, lnm krmena. A co mne drd veho nejvce, on dl to jak z lsky nejvt, tak jako kdybych jedla, usnula, by nemoc byla z toho nebo smrt. Jdi, prosm t, a pines nco jst, a cokoliv, jen kdy to k poit.

GRUMIO: Co kte telec noice?

KATEINA: Je velmi dobr, prosm, dej mi ji.

GRUMIO: Vak bojm se, e pli zved lu. Co okruko, pkn smaen?

KATEINA: To rda mm, to pines, Grumio.

GRUMIO: Nu, nevm strach vak mm, e drd t. Snad zek hovzho s hoic?

KATEINA: To pokrm, kter velmi rda jdm.

GRUMIO: Vak hoice ta trochu rozpaluje.

KATEINA: Tak tedy hovz a bez hoice.

86

GRUMIO: To prosm ne! Bu pijde hoice, neb hovz Grumio nepinese!

KATEINA: Pak oboje neb jedno, co jen chce.

GRUMIO: Nu tedy hoici a bez masa.

KATEINA: Pry! Klid se, licomrn otroku,

(bije ho)

jen pouze nzvy pokrm mne syt! Strast na tebe i celou rotu tvou, je z mho muen si trop smch. Jdi! Pry mi z o! Pry, ti povdm.

(Vystoup PETRUCHIO s msou a HORTENSIO.)

PETRUCHIO: Jak da se m zlat Katuce? Aj, cukrouku, tak cel sklen!

HORTENSIO: Jak m se, vzcn pan?

KATEINA: Mraziv!

PETRUCHIO: Aj, vzchop se pohle na mne vesele. Zde, mil, vid, jak jsem starostliv; sm jdlo uchystav, je pinm.

(Postav msu na stl.)

Ta pozornost pec dku zaslou. Jak? Ani slova? Tedy nechce to? M namhn bylo zbyten. Odneste msu.

KATEINA: Prosm, nech ji stt.

PETRUCHIO: Nejmen sluba dkem plat se; tak tak m, ne krm dotkne se.

KATEINA: , dkuji vm, pane.

87

HORTENSIO: Fi, fi, Petruchio! To nehezk! Sem pojte, pan, pisednem si k vm.

PETRUCHIO (stranou k Hortensiovi):

Hortensio, snz ve m-li mne rd.

(Ke Katein.)

A ke zdrav ti slou, srdeko! Jez rychle, Katuko. A nyn, drah, zas k tvmu otci dom pojedem a tam se ukem, jak nle. Hedvbn kabtce a epeky a zlat prsteny a lmeky a rukvce a krejzle bude mt a erpy, vje, ve sam tpyt, a jantarov nramky a tretky a korle a veker ty cetky. Jak dojedlas? U krej ek, dt, a ustcmi rouchy ozdob t.

(Vystoup KREJ.)

Poj, kreji, a uka nm ty krsy.

(Vystoup OZDOBNK.)

Co libo, pane?

OZDOBNK: Zde epec, jej jste ril objednat.

PETRUCHIO: Jake? Tos na tali zformoval, to sametov msa! Fi, fi! tak sprost, ohyzdn! To skopka, hlemd domek, oechov slupka, to cetka, tretka, dtsk karkulka, pry s tm a pines nco vtho!

88

KATEINA: J nechci vt; tak se nos te a kad lep dma chod tak.

PETRUCHIO: A bude lep, dostane ho t, dv ale ne.

HORTENSIO (stranou): To nebude tak hned.

KATEINA: J myslm, pane, pec e mluvit smm, a mluvit chci, neb nejsem nemluvn! U lep lid, pane, vyslechli, co chtla jsem, a nelze-li to vm, je nejlp, kdy si ui zacpete. Hnv mho srdce mus na jazyk, sic ukrvajc jej, mi srdce pukne; aby nepuklo, te chci a chci si do krajnosti slovy ulevit!

PETRUCHIO: e pravdu m, to epec chatrn, pklopka na dort, kol hedvbn, patika, hraka; ano, mm t rd ji proto, e se tob nelb.

KATEINA: Rd nerad mn se lb epec ten a chci jej mt, neb vbec dn k atm.

(Odejde ozdobnk.)

PETRUCHIO: Ach, ano, aty! Uka, krejku. nebesa, to prav makara! Co je to? Rukv? Mal dlo sp a prokrjen jako bbovka. Zde pich a stih a pruh a kruh a ez jak v uhelnku v krmu brade. Jak, u vech bl, krejku, to zve?

HORTENSIO (stranou): U vidm, nedostane epec ani aty.

89

KREJ: Sm poruil jste, by se uilo ve pkn, dn, podle dnen mdy.

PETRUCHIO: To tak; le pamatuj se neek jsem, bys podle dnen mdy zkazil to! Te hopky dom, co ti nohy sta, a ode mne u nedostane steh; to zde si vezmi, dlej s tm, co chce.

(Shod aty na zem.)

KATEINA: J nikdy hezch nevidla at, tak vkusnch, istch, lpe stiench. i chcete ze mne loutku udlat?

PETRUCHIO: e chce on z tebe loutku udlat.

KREJ: Ne, ona, milostpane, povd, e vy z n chcete loutku udlat.

PETRUCHIO: podl drzosti! Ty, nitko, le! Ty nprstku, ty lokte, pllokte, ty tvrteko, ty blecho, hnido, zimn cvrku, ty! V svm vlastnm dom klubkem uren? Pry, onuce, ty zbytku, odstiku, sic vlastnm loktem tvm t pemm, e do smrti svch vast vzpomene! J povdm, e zohavils ten at!

KREJ: Jste na omylu, Vae Milosti, mj mistr navlas aty udlal, jak porueno. Grumio dal rozkaz.

GRUMIO: J nedal rozkaz, j jen ltku dal.

KREJ: A jak jste chtl, by udlny byly?

GRUMIO: Jehlou a nit, mil panku.

90

KREJ: A nechtl jste, aby se vystihly?

GRUMIO: Tys leckomus u stih.

KREJ: A to si tak myslm!

GRUMIO: Mne vak se vysthej! Tys leckohos u nabral, mne nenabere. J se nedm stihnout ani nabrat, to ti povdm. J ekl tvmu pnu, aby aty vystihnul, ale neekl jsem, aby je rozstihal na hadry; ergo le!

KREJ: Nue, tady je objednvka napsna, ta mi to dosvd.

PETRUCHIO: Peti to.

GRUMIO: Vecpu mu ten lstek do hrdla, kdy ekne, e j to ekl.

KREJ (te): Imprimis, aty s volnm ivotem.

GRUMIO: Pane, jestli jsem kdy ekl aty s volnm ivotem, tedy mne zaijte do sukn tch at a utlucte mne do smrti pedenem hndch nit. J ekl: aty!

PETRUCHIO: Dle.

KREJ: S malm okrouhlm lmcem.

GRUMIO: K lmci se piznvm.

KREJ: Rukv nabran.

GRUMIO: Piznm se k dvma rukvm.

KREJ: A ty rukvy nleit prostihny.

PETRUCHIO: V tom je to darebctv.

GRUMIO: Pane, ten lstek le! Ten lstek le! J poruil, aby se rukvy nastihly a opt seily. A to doku na tob, teba bys ml malek ozbrojen nprstkem!

KREJ: Je to pravda, jak povdm. A kdybych t ml tak nkde, kde bych si pl, vak bych t nauil.

91

GRUMIO: Jsem ti k slubm hned. Tas et svj a dej mi loket a neeti mne.

HORTENSIO: Chra Boe, Grumio! To by on byl v nevhod.

PETRUCHIO: Nu, zkrtka, pane, aty nejsou pro mne.

GRUMIO: Pravda, pane, jsou pro nai pan.

PETRUCHIO: Jdi, zvedni si je zas pro svho pna.

GRUMIO: Vari, lote, ivot-li ti mil. aty m pan zvedat pro tvho pna!

PETRUCHIO: Jake, brachu, co mysl tm?

GRUMIO: pane, smysl je hlub, ne tute. Zvednout aty na pan pro jeho pna! fi, fi, fi!

PETRUCHIO (stranou): Hortensio, rci, e to zaplat.

(Ke krejmu.)

Jdi, odnes aty, ani slova vc.

HORTENSIO: J, kreji, to ztra vyrovnm; a k srdci nebe si tu prchlou e; u jdi a pozdravuj mi svho mistra.

(Odejde krej.)

PETRUCHIO: Te poj, Katuko, pojedeme k otci v tom poestnm, a prostm obleku. N mec hrd bu, n odv chud, neb duch jen in tlo bohatm, a jako slunce mrakem nejtmavm, tak prostm atem z poctivost. Zda sojka vzcnj je skivana, protoe pe ndhernj m? Neb zmije proto lep hoe, e pestrou ko oku lahod?

92

Ne, dobr Katuko, ty hor nejsi pro tento skromn at a pravu. A styd-li se, jen to na mne sve. A proto hlavu vzhru! Jedem hned a v dom tvho otce hodovat a veselit se budem dosyta. Jdi, svolej lidi m a pojedem a vyvete mi kon z parku ven, my pjdem pky, sednem teprv tam. Nu tak jde nyn asi na sedmou, a dorazme jet k obdu.

KATEINA: Jsem sml tak vm ci, e jsou dv a sotva k veei tam budete.

PETRUCHIO: A sedm bude, neli na k sednu. Hle, a si mluvm, dlm cokoliv, neb hodlm uinit, jen odmlouv. Te, pnov, ns nechte samotny. Dnes nepojedu a ne odjedu, bt mus tolik hodin, kolik chci.

HORTENSIO: Velmocn pn u slunci porou.

(Odejdou.)

93

Scna tvrt Padova. Ped domem Baptistovm.

(Vystoup TRANIO a KOLOMET pestrojen za Vincentia.)

TRANIO: Zde, pane, jest ten dm. Mm zavolat?

KOLOMET: Nu, arci, ale nemlm-li se, signor Baptista mon vzpomene, e ped dvaceti lety v Janov jsme u Pegasa spolu bydleli.

TRANIO: To dobe. Jenom svho drte se a v kadm ppad tak psnm bute, jak na dnho otce pslu.

(Vystoup BIONDELLO.)

KOLOMET: J rum za to. Ale zde v sluha; jej t by bylo dobe pouit.

TRANIO: Toho se nebojte. Biondello, sly, te ve vem a mi kon povinnost, pravm Vincentiem te je tu on.

BIONDELLO: I bute bez starosti.

TRANIO: A u Baptisty ve jsi vydil?

BIONDELLO: J ek, e otec v je v Bentkch a v Padov e dnes ho ekte.

TRANIO: Tys kapitln hoch. Zde spropitn. Hle Baptista. Te upravte si tv.

(Vystoup BAPTISTA a LUCENTIO.)

Signor Baptista, astn phoda! Ote, to je ten pn, jak ek jsem vm;

94

te otcovskou mi lsku prokate a kvli Biance vyplate mj podl.

KOLOMET: Jen zvolna, synu! Pane, dovolte. Jak piel jsem do msta vaeho, bych njak tu dluhy povybral, mj syn Lucentio pevnou vc mi ek, to o sv lsce k va dcei. A kvli va vzcn povsti a pro lsku, ji syn mj chov k dvce a ona k nmu bych je nezdrel, rd, dnmu jak otci pslu, jej oenm. A kdy to milo vm tak jako mn, po krtk mluv j svolm ochotn a velmi rd, by svoji byli s nam souhlasem. Neb u vs nemusm bt opatrnm, jste, signore, tak nad ve vzcn mu.

BAPTISTA: Mn tak, pane, slovo dovolte. Ta pmost vae, strunost jest mi vhod. Je pravda, e v syn Lucentio mou dceru miluje a ona jej le by se oba petvaovali , a proto dosta, jak ekl jste, e budete mu otcem pelivm; a dcei m kdy dn podl dte, je dobe ve a satek uzaven. Mou dceru s vl mou a m v syn.

TRANIO: M dky, pane! Te vak povzte, kde jest vm libo zasnouben slavit a smlouvu uzavt, je zrukou by pevnou byla stranm obma.

95