Nemocným lze pomoci i vhodnou potravinovou skladbou.

K tomuto poznatku jsem dospěl po dlouhém studiu,

klinických výzkumech a laboratorními rozbory krve

a moči. Byly situace, kdy jsem i já musel

použít určité léky, ale bylo jich poskrovnu.

Vždy jsem se snažil nemoc vyléčit předepsáním protilátek,

které nám hojně poskytuje sama Příroda.

Tato kniha tedy pojednává o tom,

co považuji za nejvhodnější jídlo a nejlepší lék.

o � ca

'-

o

"C '-

...,

10.

cu

cu

Ol .

Cl

>-10.

r::::: cu ::I:

Henry G. Sieler

Dobré jídlo Váš nejlepší lék

HenrlJ. G. Bieler

ídlo jako lék

Dobré jídlo Váš nejlepší lék

Jídlo jako lék 1

Předmlufler

Více než padesát let jsem pracoval jako lékař. Za tu dobu jsem nashromáždil nepřeberné množství zkušeností. Předkládám vám knihu, v níž se o ně chci podělit. Za dlouhá léta lékařské praxe jsem zjistil, že příčinou nemocí nejsou bacily. Každá nemoc je způsobena narůstající jedovatostí lid­ského organismu. Tato toxicita je důsledkem metabolických pochodů ve tkáních. Má za následek poškození a rozpad buněk. který připravuje podmínky k napadení tělesného systému viry a bakteriemi. Použití chemicky uměle vyrobených léků nemoc­nému ubližuje. Jejich vedlejší účinky mohou být tak vážné. že vyvolají novou nemoc. Pochybný prospěch je tudíž pouze dočasný. Přesto množství léků podávaných nemocným roste geometrickou řadou. Jen málokterý lékař si však uvědomuje jejich nebezpečí. Nemocným lze pomoci i vhodnou potravino­vou skladbou. K tomuto poznatku jsem dospěl po dlouhém studiu. klinických výzkumech a laboratorními rozbory krve a moči. Byly situace. kdy jsem i já musel použít určité léky. ale bylo jich poskrovnu. Vždy jsem se snažil nemoc vyléčit předepsáním protilátek. které nám hojně poskytuje sama Příroda.

Tato kniha tedy pojednává o tom, co považuji za nejvhod­nější jídlo a nejlepší lék.

MUDr. Bieler, G. Henry, 1965 2000

Jídlo jako lék 2

Útl od Počátkem tohoto století, tedy v době, kdy jsem se stal stu­

dentem medicíny, byly znalosti týkající se problematiky výži­vy velmi skromné. Dokonce i dnes, po padesáti letech praxe, jsem zjistil, že většina mých kolegů zcela ignoruje nové, důle­žité poznatky v této oblasti.

Souvislost mezi zdravím a správnou životosprávou jsem za­čal sledovat až tehdy, kdy jsem jako mladý a přepracovaný doktor náhle zjistil, že mne opouští zdraví. Jelikož jsem zvě­davý, začal jsem ze zcela jiných aspektů důkladně zkoumat chemické složení pokrmů. Dospěl jsem k závěru, že se musím vzdát užívání jakýchkoliv medikamentů a spolehnout se pou­ze na stravu jako lék. Netrvalo dlouho a od užívání léků jsem upustil i při léčení mých pacientů. Moji kolegové byli přesvědčeni, že jsem se pomátl. Čas však mou důvěru v tento odlišný způsob léčení posílil.

Žijeme nejen v době atomu, ale i v éře antibiotik. Upřímně řečeno v době temna, co se medicíny týká. Chce-li lékař ne­mocnému k úlevě od bolestí předepsat léky, musí nahlédnout do knihy tlusté jako telefonní seznam Manhattenu. Obsahuje tisíce a tisíce názvů různých medikamentů, jež pacientovi mají pomoci. Teprve potom se doktor rozhodne, které a kolik růžových, fialových či světle modrých pilulek nemocnému předepíše.

Jistě nejsem sám, kdo se domnívá, že to není hlavní úkol medicíny. Příliš mnoho nových "zázračných léků" se na trh uvádi jako všelék. Později, po zjištění jejich vysoké škodlivos­ti, se v tichosti stáhnou a nahradí novým "zázračným" výsledkem farmaceutického snaženÍ.

Sám jsem od používání těchto drog ustoupil, abych si ověřil pravdu starého rčení: "Příroda hojí sama. Využívá k tomu obranných systémů, které jsou vlastni každému organismu. Když jí vytvoříme správné podmínky a dáme jí možnost, je tím největším a nejlepším lékařem."

Úkolem lékaře je Přírodě v této práci pomoci. Lékař je tedy ten, kdo moudře a opatrně v harmonii s tělesnými pro-

Jídlo jako lék 3

cesy Přírodu pouze podporuje. Hlavní role mu nepřísluší. Přírodu totiž vůbec nezajímá, že někdo na Madisonově třídě propaguje heslo: "Cítit se lépe co nejrychleji." Ve své moud­rosti nepospíchá. Opravuje pomalu. Ostatně i strom každý den povyroste jen o kousek. Příroda nikdy nepospíchá, aby člověka nebo zvíře hned postavila "na nohy". Naopak -vyžaduje pozvolné, avšak trvalé uzdravení. Nemocné zvíře odpočívá nebo spí a jakékoliv jídlo odmítá až do chvíle, kdy je Příroda uzdravila. Není tudíž správné stejnou dobrotivou spolupráci Přírody očekávat i v lidském těle, dáme-li jí k to­mu příležitost?

Pevně věřím, že tomu tak je. Proto se rozcházím s mnoha kolegy, kteří nemocná a vyčerpaná těla svých pacientů "nac­pávají" vysoce jedovatými látkami, aby později k vyléčení škodlivých následků léku prvního použili další lék. Místo toho pacienta "vyhladovím" jednoduchými zeleninovými polévkami či ředěnými ovocnými šťávami a vyčerpaným tělesným orgá­nům tak dám možnost zbavit se odpadních produktů, odpoči­nout si, zhojit se vlastní normální aktivitou.

Můžete mě přezdívat "pan Konfliktní", pokud Vám to vyho­vuje, protože se osměluji z oslavovaného křesla sesadit pana Luise Pasteura. Po letech poctivé práce v laboratoři jsem se poučil, že příčinou lidských nemocí nejsou "zlé bacily". Nalézají se v každém lidském organismu. V nemocném těle se rozbují jen v důsledku narušených tělesných funkcí.

Každý nový koncept, vyvinutý lékařskou vědou. ukazuje cestu do nových oblastí výzkumu. Kritika užívání léků i teo­rie bacilů mi načrtla cestu k novým metodám eliminace odpadních produktů v lidském těle. Stručně řečeno, moje sta­novisko zní: špatná strava nemoc způsobí, správná ji vyléčí.

Se zmíněnou teorií jsem se dostal do častých, někdy ostrých sporu s tzv. organizovanou ortodoxní medicínou. Hledal jsem další metody, jejichž použití by pomáhalo z těla odstranit je­dy. Držel jsem se již známých poznatků z výzkumu funkcí žláz s vnitřní sekrecí, které se prováděly jak zde v Americe, tak v Evropě, a to jater, nadledvinek, štítné žlázy a podvěsku mozkového. Na nich jsem začal sledovat škody v lidském těle,

Jídlo jako lék 4

které napáchaly substance různých dráždivých jídel a "nejí­del", například kuchyňská sůl.

Strava průměrného Američana se skládá z koblih a kávy, pár­ků s rohlíkem a z množství hořčice, zmrzliny, smažených mas, hamburgerů, dortů "a la mode", sladkých nápojů, jako kokakoly, čokolády a sladké kávy, umělých vitaminů a aspirinu. Není schopna podpořit dobré zdraví, ani "dobrý" cholesterol v cévách.

Již dávno předtím, než se slovo cholesterol stalo výrazem zcela běžným, jsem se začal zajímat o jeho význam v lidském těle. V následujících řádcích naleznete unikátní přístup k pro­blému cholesterolu a rovněž také návod, jak do cév dostat ten jeho druh, který je jim prospěšný.

V těchto řádcích najdete poučení o jídlech, která jsou pro­spěšná lidskému organismu a která jsou pro něj škodlivá, jak tělo reaguje ve zdraví nebo v nemoci. A všimněte si, že navzdory doporučení ,jíst a nejíst" (neboť vědět, kdy nejíst, je často mnohem důležitejší nežli co jíst), nenajdete dietu, doporučenou pro jakoukoliv chorobu.

Již jako dítě jsem doma v Cincinnati v Ohiu oznámil rodi­čům, že se chci stát doktorem. Stal jsem se běžným rodinným lékařem. Léčil jsem pacienty, kteří pocházeli z řad herců, hor­níků, politiků, mužů mnoha odborných profesí, farmářů i bo­hatých vdov Pasadeny. Na tento svět jsem pomohl tisícům zdravých dětí včetně mých vlastních i vnoučatům.

Před 10 lety jsem se začal zabývat myšlenkou, že již zane­chám lékařské praxe, zavřu navždy svoji ordinaci a plně se oddám zálibám. Hudbě, čtení, sochařství, lezení po skalách a myslivosti. Opustil jsem svou ordinaci a postavil si dům na mořském útesu se stěnami ze skla, vysoko nad teplými vodami Tichého oceánu.

Avšak nemocní z okolí i z daleka sedm dní v týdnu klepali na mé domovní dveře a žádali poučení o vhodné individuální dietě, která by je vyléčila.

Povedlo-li se mi navrátit jim zdraVÍ. Dostatečnou odměnou mi bylo, že se stali nejen mými pacienty, ale i přáteli.

MUDr. Henry G. Bieler Jídlo jako lék 5

Léčba je horší v ,

nez samotna nemoc Být držen naživu léky .. . jaká to hrůza!

Carl Linnaeus (1707-1 778)

Ve Spojených státech, v 56 tisfcfch lékárnách, každou vte­finu lékárnfci v Mém plášti vydajf 18 druhů léků. Cena prodaných růžových, žlutých, Mých či zelených pilulek a ampulf dosahuje omračujfcich tff miliard $ ročně:

Marquerite Clark, "Dnešní lékařství", 1960

Před dvěma a půl tisíci lety, ve starověkém Řecku, na pře­krásném horském svahu, ve stínu tropického stromu seděl vousatý učitel Hippokrates. Skupinu vykulených studentů medicíny poučoval o nejpravdivějším výroku: "Tvá potrava budiž tvým lékem."

Nikdo nám zatím nedal lepší doporučení k životu. . Lékaři nás přesvědčují, že soustavně usilují o zachování od­kazu zanechaného Otcem lékařství, a že jej dokonce rozvíjejí. Každý nový lékař musí, než je mu předán diplom a povolení k provozování praxe, složit Hippokratovu přísahu, která je vy­jádřením nejčistších lidských ideálů. A přece tisíce a tisíce oddaných bakteriologů, chemiků a výzkumných pracovníků farmaceutického průmyslu sídlí v zářivě bílých laboratořích každého většího města po celém světě a dnes, stejně jako před lety, kombinují nové chemické formulace syntetických a znač­ně pochybných nZázračných všeléků" pro každou existující chorobu. Jejich heslo, jejich válečný pokřik na poli bitvy proti nemoci zní: "Tvým lékem ať se stane nová kombinace chemi­kálií." Jde o přesný opak toho, co nám odkázal Hippokrates.

Navzdory pokrokům vědy, techniky i chemie a milionům, investovaným do lékařských výzkumů, lidstvo churaví a umí­rá. Nemocnice a ústavy pro mentálně postižené jsou přeplně­ny těmi s nadějí na uzdravení, i těmi bez naděje. V naší vlast­ní zemi, v zemi, kde sýpky a sklady jídla skýtají nadbytky,

Jídlo jako lék 6

v zemi, o níž se dá klidně prohlásit, že je nejbohatší zemí v historii lidstva, je opravdu zdravý člověk výjimkou. Přestože americká armáda snížila kritéria tělesné zdatnosti, bylo asi 40 procent mladých mužů za II. světové války shledáno těles­ně neschopnými pro vojenskou službu. Od té doby byly poža­davky tělesné zdatnosti sníženy třikrát! Z toho lze usoudit, že ač jsme nejbohatší zemí na světě, jsme také národem nejméně zdravých lidí.

Proč? A co budoucnost? Naše prognóza pro narůstající výskyt rakoviny, vysokého

krevního tlaku, nemocí srdce - ve skutečnosti tzv. degenera­tivních chorob - je jednou z nejsmutnějších.

Přestože je skutečností, že žádný lék není bez nebezpečí, jed­nu z největších obav způsobují léky se silnými vedlejšími účinky, které se mohou projevit i po mnoha letech. Je třeba se zmínit také o nebezpečí návyku na některé z nich. Jsou pří­pady, kdy se laik rozhodne sám sebe léčit léky, které byly pře­deesány někomu jinému; následky někdy bývají katastrofické.

Rada nemocných do ordinace spěchá pro "okamžité vyléčení zázračným lékem", o kterém se dočetla v novinách. Za nějaký čas zjistí, že následky toho či onoho "zázraku" jsou tak vážné, že je nyní nutno léčit i další neduhy, které před jeho užíváním neměli. Navzdory milionům investovaným do výzkumu extrém­ně nebezpečných léků, je podstatná a spolehlivá studie v klinic­kých podmínkách dosud v plenkách. Jeden den je "nový objev" opěvován coby "zachránce života", šest měsíců nato tiše zmizí z trhu, protože se mezitím zjistilo, že jde o smrtelnou zbraň.

Kdyby si většina pacientů, kteří neustále hledají zázraky, uvědomila, že někdy je třeba i jednoho roku ke spolehlivému ověření účinků nového léku, mnohý z nich by se zamyslil nad svým spěchem a ochotou stát se pokusným králíkem. Naneštěstí bojácní Američané, denně sledující televizní rekla­my a noviny, podvědomě věří, že zdraví je něco, co lze koupit v lékárně. Zapomínají (nebo to nikdy nevěděli), že zdraví lze získat jen respektováním přírodních zákonů.

Příkladů je bezpočet ... Téměř každý si vzpomene na drama, způsobené nesprávným používáním evropského sedativa

Jídlo jako lék 7

THALIDOMIDU. Na beznohé a bezruké děti, narozené ženám užívajícím zmíněný lék proti nevolnosti v prvních měsících těhotenství.

Otázkou je, proč tolik žen pozře takové množství tabletek, o jejichž následcích se nic nevědělo, a proč je tolik žen dopo­ručovalo přítelkyním a známým? Protože tento "lék" vyvolal pocit úlevy od přírodních příznaků, spojených s těhotenstvím. Když příroda přivodí oplodnění, vynaloží značné úsilí na od­stranění starého, jedovatého odpadu usazeného v těle ženy, aby dodala čistou "laboratoř" k výrobě malého lidského tělíč­ka - nového jedince. Děloha je pojednou přeměněna z orgánu eliminace (měsíčním krvácením z těla odchází mnoho jedu) na orgán formování vyvíjejícího se plodu.

Mé studie a klinická pozorování dokázaly, že tělo nastáva­jící matky vše nežádoucí začne vylučovat játry a vytváří značně dráždivou žluč. Tomuto procesu, tak typickému pro početí, lze u mnoha žen dát jméno: "toxicita těhotenství" - ne­volnost, zvracení, únava, nervozita, špatné trávení, bolesti hlavy. Mnohé z takto postižených žen tehdy ochotně polykaly neslavný THALIDOMlD jako zázračný lék proti potížím. Pozdě "bycha honit", když za několik měsíců nastala hrozná tragédie!

Není třeba, aby se jednalo o drogy vyrobené farmaceutic­kým průmyslem, i když většina škod je způsobena mnoha "módními" sedativy či kortíkoidy. Každému je známa "léčba" rybím tukem. Kdo si uvědomuje, jaké množství nových ne­mocí díky této "módě" existuje, musí být zoufalý při pohledu na pokusy vyléčit rachitis (křivici). Játra ryb,jako tresčí, z tu­ňáka, delfina, či žraloka, řádně vyčištěná, zpracovaná, vypra­ná v louhu, vařená, filtrovaná ... prostě změněná celým tímto procesem k nepoznání, to je tzv. "zdravý rybí tuk".

Jako lékař jsem na svět pomohl tisícům kojenců. Níkdy jsem však rybí tuk žádnému nedal ani nepředepsal. Tito novorozenci přímo zářili na dietě složené ze syrového mléka, nerafinovaného cukru, ovoce a zeleniny, které jsem jim ve vě­ku 6 měsíců přidal.

Jídlo jako lék 8

Teorie rybího tuku byla rozprášena díky pokusům a kli­nickému pozorování dr. Francise F. Pottengera, Jr. (ještě se k jeho kolosální práci ve spojení s jinými případy vrátím), který rovněž dokázal, že strava vařeného masa je pro živo­čichy živící se masem naprosto nevhodná. Kočky, které krmil pouze vařeným masem, rychle podlehly křivici. A při­tom jim byl tresčí olej podáván tak dlouho, až jím byly doslo­va .,napuštěny". Samozřejmě rachitida zůstala a přidružil se nový problém - narušené trávení.

Rybí tuk nejen naruší chemň trávení a normální funkci ja­ter, ale také způsobí poškození či degeneraci jiných tělesných orgánů. Zvláště štítné žlázy, srdce a samotných jater. Přesto je ještě řada matek, které dodnes v dobrém úmyslu svým dětem dávají tento odporně chutnající a páchnoucí .,neřád".

Pokusy, které potvrzují škodlivé následky užívání léků -od mírných až po strašlivé, nejsou ničím novým. Navzdory tomu veřejnost ochotně přijímá každý nový výmysl farmaceu­tického průmyslu. Názvy nových látek se ocitají na prvních stránkách novin. Několik málo hodin od zveřejnění se objeví zástup pacientů, požadujících na svém lékaři nový" všelék".

Jedním takovým "zázrakem" je dlouho oslavovaný PENICI­LIN. Jak je každému známo, je penicilin jedním ze základních antibiotik při léčbě stafylokokových i jiných infekcí, postihují­cích člověka. Je-li však. bez pádných důvodů používán proti horečkám a infekcím dýchacího ústrojí, postihuje nemocného alergií a příznaky otravy. Obojí je velice nebezpečné. Není to tak. dávno, kdy byl v "Los Angeles Times" zveřejněn článek o 22leté matce, která zemřela 20 minut po aplikaci injekce penicilinu, ordinovanému proti nachlazení. Její tělo tuto poslední injekci prostě odmítlo, přestože u ní nebyla v minu­losti prokázána žádná alergická reakce.

Největší nebezpečí současného dlouhého seznamu an­tibiotik je v tom, že je lékaři indikují i v situacích, kdy to není bezpodmínečně nutné. Lidé, v jejichž těle se v průbě­hu častého užívání vytvoří přecitlivělost, nejsou výjimkou. Příčinou je skutečnost, že velká molekula antibiotika ve spo­jení s bílkovinou-proteinem ochotně tvoří antigeny. Dojde-Ji

Jídlo jako lék 9

k tomu, vytvoří se proti "vetřelci" protilátka. Pokud do orga­nismu vstoupí další "vetřelec" stejného druhu, dojde po jejich setkání ke katastrofě. Než tato "poslední kapka padne do džbánu", tělo se nám o této situaci snaží podat zprávu různým způsobem, např. kožní vyrážkou nebo svěděním.

V krajním případě je to tzv. anafylaktický šok, následo­vaný smrtí. Lékařská literatura uvádí přes 100 případů náhlého úmrtí po jediné injekci penicilinu. Jeden z nich se zmiňuje o ženě s vyvrtnutým palcem u nohy, která vděčně přijala injekci penicilinu. Návštěvu lékaře však tentokrát nepřežila ...

Příklad: Ze své praxe vím nejméně o dvou případech, kdy penicilin přivodil smutné následky. Asi 36leté ženě byl ordi­nován pro bolesti hlavy a nachlazení, přestože nemoc svou in­tenzitou jeho užití nevyžadovala a pacientka neměla horečku. Bolesti hlavy však narůstaly. Následujícího dne dostala další dávku a bolesti hlavy se staly nesnesitelnými. Proč? V důsledku nemístné stimulace se podvěsek mozkový zvětšil natolik, že přisk.řípl jemný oční nerv. Úplné oslepnutí, které následovalo, zůstalo ženě až do smrti. Penícilin totiž může být jedovatý do takové míry, že je z těla ledvinami vylučován již za několik vteřin po injekci. Tomuto faktu se navzdory všem pokusům v laboratoři chemikům nepodařilo zabránit. Penicilin často vybičováním žláz s vnitřní sekrecí do superak­tivity dokáže skoro zázraky. Což může, jak na uvedených případech vidíme, způsobit i smrt.

Příklad: Další případ... dva mladí lidé, oba tělesně zdrávi a v dobré kondici, si plánující šťastné manželství. Těsně před svatbou se nevěsta nachladila. Lékař jí posloužil injekcí penici­linu. Zánět pochvy, který se druhý den dostavil, několik let tr­val v takové síle, že naprosto vyloučil jakýkoliv pohlavní život.

Navzdory tomu je penicilin cenným pomocníkem, užívá-li se v situaci, která to vyžaduje. Jsou-li nadledvinky v pořádku, pak právě ony jako první na tyto léky reagují a okamžitě zvý­ší přísun adrenalinu do krve. Intenzivní superoxidace, která následuje, uměle zvyšuje energii těla. Potíže jako horečka,

Jídlo jako lék 10

bolesti a další komplikace zázračně zmizÍ. Je třeba si však plně uvědomit, že po každé takové umělé a násilné stimulaci nadlevinky slábnou! Pokud v tomto násilí pokračujeme, zcela se vyčerpají.

"závady v tekutinách našeho těla se mohou projevit v kte­rémkoliv jeho místě jako následek nepřirozených léčebných metod ... " řekl starý a moudrý učitel medicíny na univerzitě v Leydenu, H. Boerhaave. Kdyby se tento pán nenarodil již v roce 1668, mohl rovněž mluvit o následcích, ať již mírných či nezvládnutelných, které se někdy dostaví po užití penicili­nu. K úlevě od utrpení, způsobeného těmito reakcemi, chemi­kové vyvinuli další sloučeninu. Jde o klasický příklad, jemuž se říká "vyhánění čerta áábem". Až to nahání strach, předsta­víme-li si možnosti, jak se takto dá uškodit nic netušícímu lid­skému tělu. Tuto myšlenku zákonitě provází další: každý lék, který lidskému organismu vnutíme, může mít jak. pozi­tivní, tak negativní výsledky. Není tedy rozumnější použí­vat jich co možná nejméně? Jedním z případů, kdy bychom antibiotika neměli použít vůbec, je tzv. běžné nachlazení.

Antibiotika totiž při běžném nachlazení nemají žádný léčebný účinek. O Přesto miliony dospělých a dětí tento lék dostaly úplně

zbytečně. V těle se pak vyskytují dvě škodliviny, jichž se musí zbavit: běžné odpadní produkty látkové přeměny a jedy antibiotika.

O Ale to by nebylo ještě tak hrozné. Jedná se totiž o mnohem závažnější poškození - jater, ledvin, očí nebo krevního systému. K zjištění této skutečnosti může dojít až po letech jen náhodou.

O Tím nejsmutnějším však zůstává, že řada lidí zemře v dů­sledku přecitlivělosti na uvedený lék. I uznávaní vědci v tomto oboru věří, že v průběhu života jeden z 10 obyva­tel této země riskuje vznik alergie v důsledku požití jídla, léku nebo použití kosmetiky, obsahujících antibiotika.

O Ztrácejí tak možnost ordinovat je ve chvíli, kdy je jich nezbytně třeba. A ztráta možnosti použít např. penicilin

Jídlo jako lék 11

by pro lidstvo znamenala něco jako katastrofu. Neměli bychom tedy učinit vše, co je v našich silách, aby každý občan byl řádně informován o možných následcích užívání oslavovaných antibiotik?

A že by syntetické vitaminy někomu navrátily ztrácející se mládí? Samozřejmě, že nikoliv ... omládnou pouze kapsy těch, kdo je vyrábějí!

Ordinace lékaře se stala skladištěm pro hory různých, zdar­ma poskytovaných léků, které dodává přes 20 000 zástupců různých obchodních společností. V dřívějších dobách se jim ří­kalo "kočovní obchodníci". Ordinace lékaře není vhodným místem ke zkoušení účinku nových chemických slouče­nin. To se mělo stát dlouho předtím, než se výrobek dostal k lékaři. Jelikož jsou však tyto drogy lékařům dodávány zdar­ma jako vzorky fannaceutického průmyslu, je americká veřej­nost těmto jedům s hroznými následky vystavena napospas. Chceme snad příliš, domáháme-li se informací o tom, že se člověk stává pokusným králíkem? Právo informace bylo jasně pošlapáno v tragickém případu Thalidomidu.

Přestože počet léků, které slibují vyléčení, neuvěřitelně roste, jejich výrobou se nezačal člověk zabývat až v současné době. Od počátku své existence hledal návod na elixír, který by ho zbavil následků hříchů a dovolil by mu v hřešení pokračovat. Kdosi lidské tělo nazval "geniální konstrukcí smontovaných trubek". Nemocní těmito trubkami dostávali na prach rozdrcené škorpiony, netopýří uši, různé opiáty a ex­trakty jedovatých vzácných rostlin nebo obyčejných "nechu­tin" a nepřeberné množství dalších celkem běžných "všeléků".

Lze se snad domnívat, že žijeme v dobách ,.drogové hypnózy"? Jak ukazuje historie, již půl století před Kristem si Publius

Syrus povšiml, že "existují léky, které jsou horší než samotná nemoc". Od té doby se k tomuto tématu pacienti i lékaři neustále vracejí.

Užívají lékaři vlastní medicínu? Naštěstí jen někteří. Dříve se jim přezdívalo - medicinář.

Lord William Osler, jeden z brilantních lékařů své doby, při návštěvě v Cannes onemocněl. Tamní lékař mu nabídl pilul-

Jídlo jako lék 12

ku obsahující sloučeninu rtuti. Tehdy ji oslavovali coby zázračný lék na mnohé choroby. Příštího rána ležela tam, kde večer ... na stole u postele.

"Byla to zvláštní pilulka," poznamenal Osler, když ji ráno zahazoval do koše. Zavedená .,medicína" se tehdy používala jako specifická léčba syfilisu, až se zjistilo, že tzv. třetí stadi­um této nemoci vlastně představují příznaky otravy rtutí. "Touha cpát se léky je snad největším omylem, který člověka odlišuje od zvířete, " poznamenal Osler. "Mladý lékař začíná s 20 léky na každou nemoc a starý končí s jedním lékem na 20 chorob ...

Musím se přiznat, že jako horlivý absolvent lékařské fakul­ty (i po několika následujících letech) jsem své pacienty cpal pilulkami, vodičkami a ., všeléky". Podobně jako Macbeth jsem se rozhodl vše hodit psům. Zjistil jsem, že psi, chytří to tvoro­vé, si k tomu pouze čichli a odběhli.

To, jak se mi povedlo vrátit se ze stavu "drogové hypnózy", jak jsem se uchýlil k přírodním metodám léčby, jak jsem všechny léky vyměnil za správnou stravu, je velice dlouhá historie. V jejím líčení hodlám pokračovat na následujících stránkách. Doplním ji vlastními poznatky a výsledky mnoha pozorování. Zatím stačí, když řeknu, že v jednom období své kariéry jsem místo očekávání dalšího "zázraku ze zkumavky" začal pŤemýš­let, zda by nestálo za to pročíst si spisy dávných lékařů a najít něco ze starověké moudrosti, o niž se tito velikáni opírali.

Listoval jsem v nepříliš starých lékařských knihách a na­razil jsem na jednu, ve které byl Oliver Wendell Holmes po­psán jako laskavý starý pán a autor knihy "Členěná ulita nautila" (mořský živočich žijící ve spirálovité ulitě, kterou opouští, stane-li se mu malou). Právě on se proslavil nejlépe provedeným rozborem příčin různých horeček. Dostalo se mu uznání za vynikající poznatky i umění výstižně popsat úspě­chy lékařství. Jeden z jeho slavných výroků je dnes aktuál­nější než před více jak 150 lety, kdy byl pronesen a zapsán: "Pevně věřím, že kdyby se povedlo vzít celou ,,materii medica" (všechny léky) a vhodit ji na dno moře, velice by se prospělo člověku ••• a ublížilo rybám."

Jídlo jako lék 13

Právě hejna přepráškovaných Jidských ryb" vedla k tomu, že mnohé lékařské osobnosti poukazovaly na důležitost a účin­nost vhodného a zdravého jídla a na relativní neschopnost lé­ků uzdravit pacienty. Nejlepší lékaři používali ne.ijednodušší přípravky, protože si byli vědomi role, kterou v otázkách zdra­vi zastává Příroda. Dobře věděli, že veškeré přírodní síly, ať již v člověku, zviřeti nebo rostlině, se snaží o udržení har­monie a rovnováhy, s cílem dosažení nejpevnějšího zdraví. Rovněž si uvědomovali, že mnohé nemoci mají časový inter­val a že tedy odejdou samy. Bez ohledu na úsilí lékaře.

Již známý Hippokrates prosazoval: "Příroda léčí, lékař je pouze jejím asistentem." Když tento "otec klinické medicíny" ve prospěch základní jednoduché a střízlivé víry v léčivé síly přírody, které pomůžeme dobrou stravou, spánkem, čerstvým vzduchem, odpočinkem, změnou podnebí a fyzioterapň (masá­žemi a cviky), zavrhl všechny silné a jedovaté léky, zahájil tak zlatý věk řecké medicíny.

Když jsem studoval historii lékařství, začínal jsem stále ví­ce věřit v nabízející se skutečnost, že léky nejsou tou sprá­vnou cestou k obnovení zdraví. Ostatně na čem Thomas Sydenham, pionýr anglického lékařství sedmnáctého století, založil svoji reputaci? Střízlivý úsudek a genialita mu získaly přezdívku "anglický Hippokrates". Proto věhlasný dr. Boer­haave z Leydenu vždy smekl, kdykoliv bylo Sydenhamovo jméno vysloveno, přičemž sám nebyl žádným začátečníkem. Jednou mu z Číny přišel dopis s adresou: Nejslavnějšímu lékaři Evropy.

I dr. Sydenham, pokud věděl, co pacientovi je, vždy použí­val ne.ijednodušší léky. Jestliže to nevěděl, nemocného pouze pečlivě sledoval a čekal na další příznaky choroby, které by mu pomohly určit diagnózu. Měl odvahu předepsat čerstvý vzduch proti neštovicím, jízdu na koni proti tuberkulóze mís­to "potlačujících" procedur vyvolávajících nevolnosti.

A tak se předepsání čistého vzduchu stalo velkou novinkou. Dnes, v době tak vzdálené časům, kdy se doporučoval čistý vzduch, čisté mléko, voda, přírodní, nezpracovaná a nekon-

Jídlo jako lék 14

zervovaná jídla, celozrnný chléb a nepráškovaná zelenina, je přílišným zjednodušením to vše prohlásit za "nový-" způsob léčenÍ.

V současné době lékař opět zapomíná na fakt, že tělo má dvě vlastní malé "chemičky", ledviny a játra, jejichž struktura je da­leko složitější než kteréhokoliv elektronického počítače, zkon­struovaného člověkem. Namísto toho stále více lékařů začíná trpět "spisovatelským zápěstím", tedy křečemi od psaní receptů pro nemocné, kteří je vyžadují. Zapomněli na příběh o lékaři, který nemocnému podal recept se slovy: "Tady máš a pospěš si... dokud to ještě může být považováno za lék."

Jednou, bylo to v roce 1855 (již tehdy byly léky a drogy považovány za hlavní prostředky léčby), Lékařská společnost v Massachusetts vyvěsila následující oznámení:

Pokladník obdržel 100,- $ od člena společnosti jako odměnu za námět "Racionální a úspěšná prevence i léčení nemoci bez použití drog a podobných látek, prospívající lidstvu i lékařské vědě".

Mým úmyslem je v této knize ukázat, že obojího lze zmíně­ným způsobem dosáhnout. Povedlo se mi to totiž mnohokrát. Ani to neumím spočítat. Přestože mé řešení přichází příliš pozdě na to, aby sklidilo nějakou odměnu, pevně věřím, že při­chází natolik včas, aby prospělo trpícímu lidstvu.

Jídlo jako lék 15

(/aše tělo jak sflépomocná dílna

Cflem medic(ny je pfedcházet nemoci a prodloužit život; ideálem medic(ny je odstranit potfebu mft lékafe.

William J. Mayo, M. D.

Lidské tělo je vynikající mechanismus, který vyráží dech svou komplexností. Jen těžko ho lze k něčemu přirovnat. Pro ty, kteří následují Hippokrata a Galéna, lékařské velikány, je to úžasná, nikdy nekončící studie ... Prostě něco, před čím vět­šina vědců smeká. Stejný obdiv vyžaduje jeho neuvěřitelná schopnost opravit, co je v něm poškozeno a vyhojit své nedu­hy a bolesti.

Je toho tolik, co se o těle musíme naučit. To, co o něm víme, nám dalo najevo samo svými procesy, snadným a srozumitel­ným způsobem. Co nechápeme, jsou příčiny lidských nemocí. Doktor A. V. Szent-Gyorgyi, světoznámý maďarský chemik poctěný roku 1937 Nobelovou cenou za identifikaci vitaminu C, tuto záhadu krásně popsal:

"Zdraví a jeho nedostatek, tedy choroby, kterými jsem se za­býval po celou dobu své vědecké kariéry, se mi jeví jako dvě vzájemně si odpuzující části. Jako student medicíny jsem se seznámil s tisíci nemocemi, jimiž lidstvo trpí. To ve mně, co­by biochemikovi, nevyvolávalo obdiv k té preciznosti, přizpů­sobivosti a dokonalosti lidského těla. Medicína mne poučila o jeho šokující nedokonalosti, biochemie o báječné dokonalos­ti. Snažili jsme se dopátrat pravdy. Cokoliv, co je vytvořeno Přírodou, se jeví jako dokonalé. Je tedy sám člověk nedoko­nalý v důsledku vlastního vědomí ? Jestliže to tak není, odkud se všechny neduhy berou a jak jim máme rozumět? Musíme se pokusit na tyto záhady najít odpověď a pokročit od pouhé­ho popisu nemoci k nějakému srozumitelnějšímu konceptu přispívajícímu k objasnění protikladů ZDRAVÍ a NEMOCI.

Jídlo jako lék 16

To nás může zavést do epochy lepšího zdraví a většího štěstí celého lidstva. «

Krátce po I. světové válce, když jsem pracoval jako mladý lékař, mne vlastní zdravotní potíže přinutily, abych se více zaujímal o podstatu a příčiny nemocí. Přišlo to pozvolna. V za­čátcích jsem vůbec nevěnoval pozornost tomu, jak se cítím. Zhoršující se zdravotní stav mne však k tomu donutil.

Lékaři nejsou dobrými pacienty. Priliš mnoho vědí a dělá jim velké potíže smířit se s myšlenkou vlastní nemoci. Všichni se bráníme nepříjemnostem. Když ale "nemocný" lékař vezme problém churavého těla do svých rukou, jeho technické zna­losti o tom, jak nemoc ošetrovat, mu pomáhají v léčebné kúře pokračovat.

Platón kdysi prohlásil, že žádný lékař není schopen úspěš­ně léčit druhé, pokud sám nebyl nemocný. S tím úplně nesouhlasím. Poznal jsem však, že smutné období nemoci, prožité na vlastní kůži, mi poskytlo tzv. zkušenosti "z první ruky". Jako ortodoxní všeobecný lékař jsem samozřejmě vyzkoušel všechno, co medicína tehdy nabízela. K mému úžasu mi nic nepomohlo. Trpěl jsem astmatem, potížemi s ledvinami a byl jsem obézní.

Naštěstí jsem potkal lékaře zběhlého v chemické patologii, který svou revoluční teorií o příčinách a léčení nemocí vyburco­val moji představivost. Moje zdravotní problémy jsme probírali takovým způsobem, že jsem za 5 minut věděl, kterou cestou se ubírat. Do té doby jsem netušil, že potíže způsobené výživou nikdy patřičně nezareagují na užívání pilulek, což jsem horlivě dělal. Intenzivním studiem jsem se brzy zbavil chyb v dietě a v lécích, které jsem polykal. Přestal jsem hltat dráždi­vé a nevhodné pokrmy a škodlivé léky. Brzy jsem se oprostil od zdravotních problémů a neduhů. Již nikdy se nevrátily. Moje hmotnost klesla z 96 kg na 62, aby opět vystoupila na 72 kg, které odpovidají mé výšce a stavbě kostí.

Podle jakého režimu jsem postupoval? Která kouzelná jídla obnovila mé zdraví ?

Kdykoliv jsem se o svých zkušenostech zmínil pacientům, ihned mi tyto otázky kladli. Možná je máte na mysli i vy.

Jídlo jako lék 17

Univerzální odpověď však neexistuje. Každý jedinec je z lé­kařského nebo biochemického hlediska malým ostrovem, který se žádnému jinému nepodobá. Každý případ vyžaduje "na míru šitou dietu", která odpovídá jeho specifickým potře­bám. Proto by »poštovní a telefonické diagnózy" mohly způso­bit velké škody. Lékaři, kteří by tuto problematiku měli znát nejlépe, se mě často vyptávají na můj osobní režim. Zvláště ti, kteří mi závidí energii a vynikající zdraví. Nemohu vám přes­ně nařídit, co máte jíst. Mám v úmyslu zhruba načrtnout potravinovou skladbu, jež má moc nemoc potlačit či působit preventivně. Správná životospráva není totiž pro ty, kteří mají zdraví jako »koníčka", ale pro ty, kteří ji považují za opravdu vhodný způsob života.

Výsledky, kterých jsem dosáhl reformou životosprávy, se mi před 50 lety, jako praktikantovi ortodoxní medicíny, jevily jako téměř zázračné. Můj zájem využít dietu coby léčebnou metodu, po skončení války příliš mnoho mých kolegů neu­chvátil. Tehdy pouze kultisté, kteří se medicínou zabývali jen okrajově, věřili, že dráždivá jídla a léky, přiliš mnoho cukru a škrobu, sladkostí, alkoholu a tabáku, jsou příčinami nemo­cí. Průměrný lékař, plně zaměstnán psaním předpisů, zapomněl na slova Petra Mere Lathama (1789): ,.Co se týká nemocí způsobených špatnou stravou, je nám na základě zkušeností známo, že mohou být dobře a efektivně vyléčeny změnou životosprávy. «

Tato pravda, kterou nám odkázali průkopníci lékařské vědy, dnes platí stejně jako v jejich dobách. A to navzdory po­krokům lékařské vědy v posledních 70 letech. Obnovil jsem proto známost s doktorem Lathamem i s ostatními kolegy. Zájem jsem zaměřil na léčení nemocí pomocí chemie endokri­nologie (žlázy s vnitřní sekrecí), chemie potravin a vstřebává­ní (metabolismu).

Plně jsem si totiž uvědomil, že vyčerpaného a nemocného "lověka, požívajícího špatné jídlo a léky, nelze bičovat tím sa­m' ,aniž by mu to neublížilo.

Po další léta jsem své poznatky rozšiřoval, kdykoliv se na-Jídlo jako lék 18

skytla příležitost. I dnes, po 50 letech zkušeností, se stále pokládám za studenta, neboť scéna medicíny je velmi proměnlivá a moje zvídavost v otázkách správné výživy mne dosud neopustila. Ona zvídavost, která mi dávala sílu, když mne mé vlastní zdraví opouštělo.

V době, než jsem se pustil do studia výživy a endokrinolo­gie, se v mé vlastní kuchyni děly hrozné věci... Hodnotím-li to podle současných znalostí. Jedním z mých zlozvyků bylo, že jsem před podáváním jídla mlsal sůl. A když bylo prostře­no, aniž bych ochutnal, automaticky jsem nad jídlem zatřepal solničkou. Sůl mi chutnala, cítil jsem se po ní dobře. Používal jsem ji k povzbuzení jako jiní používajú kávu, tabák a alkohol. Byl jsem pořádný jedlík. Zvláště mi chutnaly škroby. Obědy a večeře nebyly kompletní, pokud nekončily sladkým, těžkým moučníkem. Litr mléka v průběhu jídla byl naprosto normální.

Vůbec jsem si neuvědomoval, že bych se takovým způ­sobem stravováni dopouštěl něčeho špatného. Jedl jsem, na co jsem měl zrovna chuť. Jakýkoliv návrh na změnu bych pokládal za naprostý nesmysl. Od kolébky do rakve je jídlo jedním z hlavních zájmů. Jen obtížně ho měníme. Obézní člověk, který se snaží zbavit nadváhy, to velice dobře zná.

Sílu, s níž se nás naše stravovací návyky drží, ať dobré či špatné, jsem si plně uvědomil po přečtení článku v Los Angeles Times, napsaného slečnou Edith Jones, prezidentkou Americké asociace výživy. Tato slečna, původem z Alabamy, má stále zálibu ve stylu "jižního vaření": "Nepřestala jsem mít ráda fazole vařené aspoň tři hodiny," přiznala. "Vyrostla jsem s nimi. Voda, ve které se vaří, se nemá vylévat. Naneštěstí se tento způsob přípravy dá jen těžko doporučit nemocničním kuchyním." Tato slečna zná účinku dlouhé doby vaření na en­zymy v zelenině. Ke změně přípravy jídla ji však tato skuteč­nost nedonutila. Zvyk je železná košile.

U mne to bylo naštěstí poněkud jiné. Moje vůle učinit změ­ny v kuchyni byla veliká... Když se projevila nemoc, učinil jsem tak a v důsledku toho začal ztrácet i přebytečná kila. Moji kolegové a spolupracovníci v nemocnici se na mne po­kradmu dívali. Zaslechl jsem: "Bieler se chce umořit hlady.

Jídlo jako lék 19

Asi se zbláznil. « Po roce plném studií a výzkumů jsem zcela upustil od léčení pilulkami a tabletami, protože jsem lepších výsledků dosahoval pomocí poznatků o složení stravy a o en­dokrinologii.

Kolegové mě pokládali za zběhlíka od klasického způsobu léčení medikamenty. Očekávali, že se vrátím k tradičním me­todám léčení, nebudu-li chtít ztratit své pacienty. Žádná zvláštní medicína pro tu či onu chronickou nemoc neexistuje ... navzdory všem ohlupujícím reklamám. Pravdou zůstává, že 80 - 8ó % lidských neduhů všeho druhu odejde samo a pacient se uzdraví. Pomohla-li mu dávka toho či onoho lé­ku, zůstává věcí názoru odborníka.

Osobně věřím, že převážná většina léků je zbytečná, ba dokonce škodlivá. Domnívám se, že zcela neinformovaní jsou nadšenci z řad lékařů, kteří své pacienty přejídají. Je třeba lékařským. časopisům přiznat upřímnost v diskusi o iatrogenních, tedy lékařem způsobených chorobách (iatros -řecky lékař).

K roli výživy v nemoci bych chtěl připomenout, že se jedná o samostatnou nauku, starou necelých 60 let. Když se vrátím do časů studií na lékařské fakultě, uvědomím si (stejně jako ti, kteří ji opustili nedávno), že se tam o dietě v nemoci učí velmi málo. V té době se prostě těmto problémům nevěnovala pozornost. V současnosti tomu však bohužel není jinak. A to vše navzdory víře a učení, které nám zanechal Hippokrates -že lékař by měl "nechat jedy v hmoždíři chemikově", neumí-li nemocného vyléčit jídlem.

Není se tedy co divit, že poznámka o výživě v nemoci, vyř­čená před ortodoxním doktorem, na jeho tváři vyvolá výraz skepticismu. A zmíníme-li se o tom, že by dieta mohla vylé­čit třeba artritidu, zhrozí se.

V záznamech mám zanese­no, že 95 % nemocných cích touto chorobou prováze­nou stálými bolestmi se jich zbavilo a nebo má jen zcela

Jídlo jako lék 20

zanedbatelné obtíže. Léčení artritidy je dlouhotrvající pro­ces. U některých nemocných bolest ustupuje již po 14 dnech.

Příklad: Pětapadesátiletá žena se v důsledku extrémní de­prese pokusila o sebevraždu ... Při první návštěvě si stěžovala na bušení srdce a nespavost. Krevní tlak ukazoval 160/100. Moč měla kyselou a kluby nateklé, horké a bolestivé tak, že pro ni bylo utrpení zdolat jediný schod. "Jsem na nejlepší cestě k invalidnímu vozíku," přiznala.

Tato žena měla ve zvyku vypít asi 12 šálků kávy denně, kouřila jako komín, pojídala velké množství masa, škrobů, kompotů z konzerv, cukroví a spousty aspirinu, aby bolesti polevily. V důsledku této životosprávy byla značně obézní.

lIPane doktore, jsem ochotna vám věnovat jeden rok života, jen mne uzdravte!" prohlásila dramaticky.

"To bude trvat mnohem déle, tl upozornil jsem ji. "Klouby vám neztuhly během jednoho dne. Té sbírce jedů, kterými je vaše tělo napuštěno, trvalo celé roky, než se rozvinula. Po ce­lá léta jste si ubližovala množstvím léků. To ve spojení se špatnou životosprávou způsobilo, že jste se dostala do dnešní fyzické a mentální kondice. O Podařilo se mi ji přesvědčit, aby se vzdala všech zlozvyků,

tedy léků, cigaret, kávy a v jejím případě i masa (někteří nemocní slabou kávu, čaj i maso mohou).

O Jako jediný lék jsem jí předepsal vápník a dietu složenou z následujících jídel:

O ihned po ránu - několik gramů živých kvasnic, rozpuště-ných v teplé vodě.

O K snídani - polévka ze zelených fazolí a cukiny. O Svačina - 1 dcl syrového mléka. O Oběd: vařený celer, další polévka, krajíc chleba a hlávkový

salát bez zálivky. O Svačina - ovoce nebo ovocné šťávy ředěné vodou. O Večeře - 30 dkg zmrzlých nebo čerstvých fazolí (bobů) jen

lehce povařených, hlávku salátu a před spaním další kvas­nice s vodou.

Trvalo to 3 (!) roky. Po této době se zbavila nadváhy, krev­ní tlak ukazoval 120/100, deprese zmizely. Dobře spala a by-

Jídlo jako lék 21

la schopna tvrdě pracovat. ,.Je to skvělá úleva, zázrak, nebýt soužena artritidou, « svěřila se. "žádné otoky, žádná bolest, žádný smutek. Cítím se šťastná a dieta, na kterou jsem si zvy­kala obtížně, mi chutná a nezdá se mi vůbec fádní. Když jsem někdy podlehla touze po sladkém a masu a trochu si toho dopřála, zjistila jsem, že mi již zdaleka nechutnají tak jako kdysi. Potom jsem si uvědomila, jak je mi bez nich dobře. Ráda jsem se vrátila k původnímu režimu. Byla jsem pevně rozhodnuta již nikdy na invalidní vozík nepomyslet. Cítím se mnohem lépe než před lety a nejspíš i dobře vypadám, jak mi přátelé říksjí."

Musím připustit, že většina lékařů by takový příběh pova­žovala za příliš fantastický, než aby mu věřila. Máte-li dost odvahy lékaři začít vyprávět o spojení diety s emocionálně "nabitou" nemocí jako je rakovina, za okamžik zJistíte, že vás v ordinaci nikdo neposlouchá. A přesto statistický odborník pojišťovny ,.Prudential Life Company" dr. F. Hoffman na zá­kladě dlouholetých zkušeností výsledky svých pozorování z pojišťoven a ordinací celého světa uložil do knihy tlusté jako velký slovník. Jejím tématem je dieta a rakovina. Jeho závěrečné prohlášení zní:

,.Jsem plně přesvědčen, že je třeba se zaměřit na druh stra­vy a její kombinace, hledáme-li kořeny vzniku rakoviny. «

Takové prohlášení je v rozporu s ortodoxní vědou, která stá­le tvrdě prosazuje, že správné léčení je v pilulkách a injekcích. Při tvorbě syntetických sloučenin jsme úplně zapomněli, že se nacházejí v jídle.

Příklad: Mnoho let jsem měl možnost na několika přípa­dech pozorovat spojení mezi dietou, touto nemocí a mými pa­cienty. Vzpomínám si na první nádor, který jsem pomohl před mnoha lety odstranit dietou. Musím se přiznat, že když se v mé ordinaci objevila farmářova žena, ještě jsem o této léc"bě nic nevěděl. Na klíční kosti měla nádor veliký jako krocaní vejce s "pěknou" pooperační jizvou.

,.Chirurg mi řekl, že to považuje za neodstranitelné, « zača­la vysvětlovat, "protože je to uchyceno příliš hluboko mezi

Jídlo jako lék 22

nervy a cévami. Přišla jsem za vámi, neboť jsem slyšela, že ja­ko léčebnou metodu používáte dietu. V tisku jsem se dočetla, že nádory mohou být odstraněny, když člověk dodržuje sprá­vnou dietu. Můžete mi pomoci?"

"Sám nevím, jak začít," zněla má odpověď. Po vyšetření je­jí moči jsem zjistil nadbytek proteinu a síry. Když jsem se jí zeptal, co vlastně jí, vyprávěla mi o jejich krocaní farmě. Několik měsíců 3x denně jedla krocany, protože měli velké po­tíže s jejich prodejem. Přiznal jsem se, že mi není jasné, jak v jejím případe postupovat. Navrhl jsem tělo zbavit veškeré sí­ry a odstranit ji rovněž z pokrmů. Doporučil jsem zvýšit množ­ství zásadité stravy v podobě ovoce a zeleniny. Souhlasila a vzdala se masa, mořských bílkovin a hlávkového zelí.

Po šesti měsících se nádor zmenšil na polovinu. Po roce zmizel. Jsem člověk od přírody velice opatrný. Teprve tehdy jsem začal připouštět, že na této dietě opravdu něco bude. Nebylo to tak těžké. Skutečnost, že tvrdý, neoperovatelný nádor tělo vstřebalo po snížení obsahu síry v krvi, se prostě nedala popřít.

Tato žena další 2 roky odmítala jakékoliv maso. Potom začala pomalu s lehce opékaným hovězím nebo skopovým a trochou mléka. Přitom pokračovala v předepsané dietě.

Příklad: Za dalších 27 let moji ordinaci navštívila známá filmová herečka s fibroidním nádorem velikosti grapefruitu v děloze. Velice známý gynekolog z mavní nemocnice Massa­chusetts jí oznámil, že operace je nevyhnutelná. Předepsal jsem jí jednoduchou dietu s vařeným zrním k snídani, k obě­du prostý salát, k večeři vařenou a lehkou zeleninu. Maso bylo naprosto vyloučeno. Po čase jsem od ní poštou obdržel magnetofonový pásek, na kterém bylo nahráno:

"V době, kdy jsem začala dodržovat vámi předepsanou dietu, začal fyzicky nejnamáhavější úsek mého života. Začala jsem vlastním televizním programem a to znamenalo pernou práci trvající celých 6 měsíců. Pak jsem se vrátila do Kalifornie a na­točila velmi úspěšný mm. K jídlu jsem měla zelené boby a cu­kinu, často dušené na malém vařiči v koupelně. Tak jsem se stravovala na všech mých cestách. Na jídlo mi zbývalo málo

Jídlo jako lék 23

času. V kapse jsem mívala kousek chleba a máslo nebo 2 ba­nány. Trvalo 3 měsíce, než jsme fIlm natočili. Potom jsem pod­nikala výlety, propagační zájezdy pro studio, navštívila mnoho měst. Vystřídala jsem čtyři služebné a moje sekretářka se na konci dne posilňovala alkoholem, aby měla sílu do dalšího kola. Zájezd skončil, aby začal nový. Dohromady to byl rok ... co den, to jiné město ... bez volných nedělí a sobot.

O dva a půl roku později jsem si vzpomněla na svého gyne­kologa z Bostonu a prohmatala si břicho. Ta tvrdá hrouda tam nebyla. S pocitem vynikajícího zdraví jsem tohoto lékaře nav­štívila. Když mne uviděl, velice se rozčílil, že jsem se k němu nevrátila na další konzultaci a operaci. Byl si jist, že když mne prohlédne, odhalí výrazné zhoršenÍ. Když mne vyšetřo­val, sledovala jsem výraz jeho obličeje. Byl rozčarován a tvá­řil se nevěřícně. Vytáhl moji kartu, aby se přesvědčil, jestli tam opravdu byl nějaký nádor dané velikosti. Když se vrátil, řekla jsem: "Je to pryč, že pane doktore?" Přitakal s tím, že to­mu stejně nevěří. Potom jsem se zeptala: "Nechcete ani vědět, jak a proč? Já vám to tedy řeknu . . . Byla jsem po celou tu do­bu na bezmasé dietě. " "Tak?" on na to a rozpačitě se usmíval, "ten nesmysl je k smíchu." Pak ještě dodal, že by to tak jako tak odešlo samo o sobě. Odpověděla jsem: "Ano, tenkrát ... pod vaším skalpelem." A s těmi slovy jsem vstala a oblékla se.

Odcházela jsem s úsměvem. Moje poslední otázka byla, zda si také nemyslí, jak báječná ta matka Příroda vlastně je.

Od té doby do mé ordinace vstou­pilo mnoho pacientů se stejným druhem nádoru ve všech částech těla. Zmizely při správně upra­vené dietě. To stojí za zmínku, co říkáte?

Byli to pacienti, kteří měli po­třebné odhodlání a výdrž pro tak dlouhou a přísnou dietu ... Nebo mě­li pádný a silný důvod. Bylo však Jídlo jako lék 24

i dost těch, kteří dali přednost navyklému způsobu života, než aby potřebný režim dodrželi. Však se také říká: "Koně lze k vodě dovésti, ale ne ho přinutit pít."

Někdy si pacient, na rozdíl od koně uvědomuje, že u té "ži­vé vody" stojí, ale jeho povolání mu brání držet přísnou dietu. Mnozí herci, které jsem měl možnost léčit, pracovali na vzdá­lených místech, často vystupovali před veřejností a jedli v ne­pravidelných intervalech. Když se unavení a vyčerpaní, plní napětí a stresu vrátili domů, aby si odpočinuli, hned se dali do "Bielerovy" polévky. Je to kombinace lehce povařených bobů, celeru, petržele a některé doporučené zeleniny. Již jed­no jediné takové jídlo tělu, naplněnému jedy pomůže. O Pacient lékaře vyhledá nejen proto, aby mu pomohl zůstat

naživu, ale aby mu také poskytl úlevu od bolestí, je-li to možné. Není-li však pacient svolný ke spolupráci, je lékař naprosto bezmocný.

O Pokud ovšem spolupracuje, upozorním ho vždy na krizi, ke které po změně diety dojde v důsledku omlazujícího procesu. Dá-li se tělo do své očisty od základu, má se čeho zbavovat.

O V průběhu předběžné hladovky (na čisté vodě či slabých ze­leninových polévkách a zředěných šťávách) lze počítat se silnými bolestmi hlavy, nevolností, zvracením, závratěmi, žlučovými kolikami a podobně, a to po mnoho dnů. Jejich počet bude přímo závislý na kondici těla.

O Vynechání povzbuzujících nápojů a jídel mu umožní poznat pocit "odepření". Něco jako pociťují narkomaní, kteří se podrobují odvykací kúře, ale ve slabším vydání.

O Tyto pocity však brzy ustoupí příjemným. Pocitu plného zdraví, kdy se tělo může úplně vyhojit.

O Nakonec svým pacientům oznámím, že jejich výsledné zdraví bude přímo úměrné poctivosti v dodržování diety.

S plynoucími léty jsem zjistil, že pacient si vede daleko lé­pe, má-li v životě určitý cíl a poslání. Takový, kterého musí dosáhnout obrovskou vůlí a snahou. Dodává mu to pak dosta­tek motivace.

Musím však znovu zdůraznit, že se musí vyléčit sám. Mohu mu pomoci jen radou a správnou dietou. Uzdravení

Jídlo jako lék 25

má zdroj uvnitř. Celý proces umožní Příroda. Má-li pacient dostatečný zájem a touží-li opravdu po pocitu skvělého zdraví (možná úplně poprvé v životě), musí spolupracovat.

Průměrný člověk však tyto předpoklady, tedy nějakou výraznou motivaci, má velice zřídka. Jeho hodiny volna jsou vyplněny aktivitou skupin, které holdují jídlu, pití a zábavě a tak se hrobníkům starají o dostatek práce.

Je to smutná skutečnost, protože by mohli nejkrás­nější roky svého života strávit daleko bohatším způso­bem.

Již od samého počátku svých výzkumných studií jsem věřil, že princip vhodné skladby potravin pomáhá bez pilulek a mastičkářových zázraků nejen léčit, ale chorobám rovněž předcházet. Nebyl jsem a nejsem ani dnes nějakým "evange­listou" ohlašujícím své teorie na náměstí. Nikdy jsem svou praxi neomezil jen na výživu. Byl jsem svým pacientům po­rodníkem, staral se o jejich děti, sledoval jejich životy až do manželství, abych opět pomáhal na svět jejich dětem. Všeobecná praxe totiž v lékaři vyvolá pocit oddanosti a odpo­vědnosti vůči pacientům. Má možnost je opravdu poznat. Péče o ně přináší pocit uspokojení. Za specialistu jsem se tedy nikdy nepovažoval.

Většinou za mnou přicházeli lidé zklamaní tím, co jim ortodoxní medicína nabízela, tedy léky - drogy. Přišli za mnou ve snaze změnit své stravovací zvyky. Když se se svými problémy a neduhy potýkali, zjistili, že jídlo s nimi bude mít něco společného. Většina z nich tedy patřila k těm ochot­ným dodržovat mé rady týkající se stravovací životosprávy - ochotným pokusit se zdraví zlepšit pomocí vhodnější stra­vy. Tato skutečnost mi přirozeně situaci usnadňovala.

O Průměrný člověk však není omezení "stimulujících" jídel příliš nakloněn. Jeho tělo mu oznamuje, kterými pokrmy může alespoň na chvíli oddálit únavu a depresi.

O Druh jídla záleží na jednotlivci. Pro někoho je to hodně soli, masa a kávy, pro druhého zase cukru a kombinace čehokoliv. Všechno jejich systém poškozuje.

Jídlo jako lék 26

o Když se jim pak tyto "biče" odejmou, dostaví se pocity sla­bosti, deprese a bolesti hlavy, jež trvají tak dlouho, dokud se tělo nepřizpůsobí novému pořádku a různé jedy nejsou odstraněny.

O Mnozí z pacientů, když jim tohle vylíčím, poznají a přiznají, že to pro ně prostě není. K lékaři přece přišli pro okamži­tou úlevu ... a ne, aby se cítili ještě hůře. Vrátí se tedy ke svým "bičům". Je to tragické rozhodnutí, proti němuž jsem naprosto bezmocný. (K tomuto tématu se ještě vrátím v dalších kapitolách.)

Doufám, že čtenář, který má jen mlhavou představu o tom, jak jeho tělo pracuje, prostřednictvím této knihy získá alespoň částečné znalosti, jak mu pomoci. Lékař se denně setkává s nemocnými, kteří za ním přicházejí se svým tělem - tím nej­cennějším majetkem, který mají, a přitom se k němu chovají jako dítě rozbíjející novou hračku. Velmi dobře to vystihl článek uveřejněný v časopise LIFE:

,.Lidské tělo potřebuje stravu a kyslík stejně jako automobil benzin. Tím veškerá podobenství končí . . . Automobilový spalo­vací systém, aby dobře fungoval, musí mít podle měnící se po­třeby stálý a přesný přísun vhodné směsi. Spalovací systém lidského těla je však vydán na pospas náladám, chuti a ná­ruživosti svého majitele. Lidské tělo je schopno se vypořádat s dalším jídlem, třebaže je nasyceno, a může pokrm postrádat, když se mu žádného nedostalo. Musí se naučit tolerovat překvapení v podobě ginu, kouře, tabáku a pálivých papriček. Je však schopno tuto práci hrdinně zvládnout. Silní a tvrdí lidé často žaludek pokládají za rozmazlený a jemný orgán. Je tak odolný, že vydrží nápor téměř čehokoliv, pokud to není jed či žíravina. «

Je pravdou, že trávicí systém zvládne mnoho podivných sloučenin. Ale ne navždycky. Dříve nebo později, v závislos­ti na současném stavu a dědičných dispozicích, jej nemoc schvátí. Jeho práci nemístně překážíme. A tak. je to i s ostat­ními orgány těla. Když se například pokazí "pumpa", tedy srdce, hovoříme o největším "zabijáku" v USA. Je-li totiž

Jídlo jako lék 27

trávicí systém dlouhou dobu přetěžován nevhodným jídlem, tepny a žíly v srdci ztvrdnou a snadno dojde k infarktu. Pokud je vzduch, který dýcháme, příliš znečištěn, dostaví se potíže s plícemi. Jestliže je ve vodě, kterou pijeme, příliš mnoho fluó­ru či chlóru, trpí naše tělo jejich leptavým účinkem. Dokonce i špatný chrup může sníženou schopností Žvýkat přispět k ne­žádoucím procesům.

Nepřeberné množství snadno dosažitelného dobrého jídla, po kterém každý člověk rád sáhne, škodí snad nejvíce.

"Ten ranní sliz, kobliha s kávou, chutné dortíky, bílý chléb a tučné omáčky, pořádný národ vybudovat nemohou," varoval dr. M. H. Fischer a řada dalších velikánů lékařské vědy, když vedli statistiku Američanů, žijících na mrtvém, přepráškova­ném a "přeprocesovaném" jídle. Dělali inventuru národa "na­puštěného" kávou, čajem, alkoholem, čokoládou, stimulované­ho chemickými "zvedáky", inventuru mužů a žen, kteří se jen taktak. drží při životě. Lze se potom divit, že jejich těla: "Dílny - OPRAV SI sÁM", ztrácejí nástroje potřebné k takové práci?

Špatné stravovací návyky Američanů nejsou novinkou, kte­rá se zrodila v době atomové energie ... Francouz Constantin Volney si všiml stravy někdejších farmářů v Nové Anglii před 164 lety. Je málo Francouzů, kteří by jídla jiných náro­dů pokládali za chutná. Není tedy těžké pochopit, proč pan Volney následující jídelní lístek nazval "zasluhující lítost":

"Ráno k snídani si žaludky nalévají litrem horké vody, obarvené čajem či kávou tak jemně, že to za nic jiného než ba­revnou vodu pokládati nelze. Rovněž je nenapadá zamyslet se nad jejich napůl pečeným horkým chlebem namáčeným v másle a v tom nejtučnějším sýru, s plátky soleného a suše­ného masa, šunky a podobně. Nic z toho nepatří k rozpustným sloučeninám. K večeři si žaludky zalepí vařenými škroby nazývanými puding. Jejich omáčky, i ty k masu, jsou samé rozpuštěné máslo. Brambory plují ve vepřovém sádle, másle a jiných mastnotách. Jejich moučníky nejsou ničím jiným než mastnou, nedostatečně pečenou pastou. «

Jídlo jako lék 28

Není se co divit, že kvetl průmysl jejich doby, produkující umělý chrup, mistrovsky vyřezaný z dubového dřeva, vysoko ceněný i dnešními sběrateli starožitností. Prostému člověku minulých dob takového přepychu nebylo zapotřebí. Vědecký výzkum potvrdil, že měl vlastní zdravé zuby.

Nejcennější vlastností lidského těla je schopnost opravit se samo. Totéž platí pro těla zvířat, která si ji pravděpodob­ně uvědomují. Instinkt přežít jim napovídá co mají dělat, kdy a co si v přírodě vyhledat, co jíst a kdy nejíst vůbec. Jsou-li zraněna, ránu si vyčistí jazykem a pak ji lízáním udržují čis­tou. Chtějí-li se zbavit něčeho v žaludku, pojídají stébla trávy, aby vyvolala zvracení. Ptáci popelením prašnou zeminu používají jako zásyp proti muňkám. Dá se říci, že naslouchají hlasu přírody, která se s nimi od počátku stvoření dělí o svou moudrost.

Kdy jsme tedy přišli na to, že vše víme lépe?

Jídlo jako lék 29

Nemoc má mnoho ttláří

Jsme nejbohat�r zemr na světě . . . a pfesto nejméně zdravou. Jsme pffliš těfcí, se spoustou faldú, s mnoha zubnrmi kazy, navzdory fluoridaci vody a zubnrch past. Na�e trávícr ústrojr se chová jako osmiválco\j motor běfrcr jen na pět válcú a poka�/ávajrcr v dúsledku �patných svrček, směsi a vadného karburátoru. Trprme neurózou a vysokým tla­kem. Na� srdce ani hlavy nejsou takové, jaké by měly být. Cévnrmi chorobami strádáme v době, kdy by ná� \jkon měl být nejvyššr. . . na vrcholu fivota. Dokonce i sebevraf­da patf( k častým pf(činám smrti. Trprme pfemrrou nemocr z pfemrry civilizace.

MUDr. Herbert Ratner

Co vlastně jsou civilizační choroby? Odkud nemoc přichází a proč lidské tělo napadá? A kdy lze

začít zdt"avé tělo považovat za nemocné? Mám-li vám pomoci porozumět významu správné diety v životě, je nutné, abych si tyto i další otázky nejdříve položil sám. Lze říci, že normální člověk se na podobné dotazy dívá jako na záhadu a příslušnou odpověď většinou nenalézá. A když ano, pak zpravidla nepřesnou.

Není to zvláštní? Jsou lidé, kteří ve své paměti uchovávají výsledky zápasů

posledního mistrovství světe v čemkoliv, nezajímavé příhody z páté třídy, jména nositelů akademických titulů udělených v posledních pěti letech. Vědí, z kolika částí se skládá ten či onen technický "zázrak", ale nemají základní vědomosti o funkci vlastního těla, nevědí, proč jso� mučeni bolestmi a nejrůznějšími chorobami. Napadne někoho z nich, když v letní večer sleduje let světlušky, že se stal svědkem úžasné­ho chemického procesu, daleko sofističtějšího než pokusy pro­váděné vědci v jaderné laboratoři?

Můžete být hrdi na znalosti o navigaci letu na Měsíc. Víte ale, kde jsou uložena játra? Většinou nikoliv, i když játra v ti-

Jídlo jako lék 30

chosti dělají, co dělat mají. Provádějí tisíce a tisíce chemic­kých úkonů, aniž byste si to uvědomili. Leč ejhle! Touha po vědění z této oblasti se dostaví až s jejich chorobou. Dr. J. Stevenson to vyjádřil moudře: "Nebude-li člověk studovat sám sebe, když je zdráv, bude to muset učinit, až onemocní. «

Majitel těla je běžně seznámen jen s jeho povrchem. O slo­žité vnitřní funkce se nikdo nestará, jen v podvědomí ví, že se tam denně něco děje. Nenadálá bolest si však vynutí větší či úplnou pozornost. Je-li v prstu tříska, je rychle odstraněna a zapomenuta. Když prst začne otékat, hledíme na něj s ne­volí. ,.A to se muselo stát zrovna dnes, když mám tolik práce?" zní zlostná otázka. Moudrá skutečnost, že tělo neustále bdí a bojuje proti infekci zánětem, zůstane bez povšimnutí. A při­tom zanícený vřed není ničím jiným, než kompletní karanté­nou, uzavřením infekce silnou barikádou, aby se nepřítel (mikrob, jed nebo obojí) nešířil do celého těla.

Neschopen používat nemocný prst, který se všude jen ple­te, se jeho majitel při holení řízne. A je rozzloben nejen boles­tí zaníceného prstu, ale i kapkami krve na tváři. Nechápe, že bolest v prstu se mu snaží napovědět, aby jej nepoužíval a nechal ho odpočívat. Tak jednoduchá je rada přírody ... a tak snadno lze její řeči porozumět.

Konečně dojde k usmíření s kapkou krve na tváři. Nikoho však nenapadne se pozastavit nad tím, že krev je jednou z těl­ních tekutin, které skupenství mohou měnit v pevnou hmotu, která krvácení zastaví?! Obdivujeme tuto schopnost? Asi ne, ale vědec, který ji studuje, ano.

"Je cti nehodné pro rozumnou duši žít v tak božsky posta­veném příbytku jako je tělo, v němž se nachází, totálně neobe­známen s jeho strukturou, « prohlásil dr. R. Boyle (nar. 1627). Naneštěstí neměl možnost získat ucelené vědecké informace o zmíněné "equizitní struktuře" příbytku našich duší v době své existence, tak jako je má dnešní čtenář obsáhlých vědec­kých materiálů, kterých se tato kniha svým obsahem dotýká jen okrajově. Jsem si plně vědom Platonova odkazu a není mým cílem během deseti lekcí z pacienta udělat doktora.

Jídlo jako lék 31

Máme-li pochopit nemoc, je nutné, abychom nejprve pocho­pili žijící buňku. Každý z nás se skládá z více než trilionu ta­kových buněk. Jsme tedy nesmírně složitým mechanismem. Vznikne-li v těle nemoc, buňky našeho organismu odbočí od svých obvyklých úkonů a cest. I v době současného pokro­ku je pochopení tohoto systému v plenkách. Chybí pochopení práce neobvyklých úkonů a cestování. Co spolehlivě rozlišuje­me, jsou dva druhy nemocí:

Infekční - způsobené virem nebo bakterií, kterým se po­vedlo proniknout do těla, a

degenerativní - způsobené jedovatými látkami, které vyrobily nemocné orgány, nebo které jsou obsaženy v jídle a ve vzduchu.

V obou případech se tělo snaží jedy neutralizovat ne­bo se jich zbavit vyloučením z organismu.

Je pravděpodobné, že počátek lékařské vědy se datuje od doby, kdy se zranění, nehoda nebo nemoc dostaly do cesty prvnímu, snadno zranitelnému člověku v počátcích lidské his­torie. Nejstarší záznamy o chorobách lidského těla lze najít v lidských kostech, neboť jsou tím, co z nás přetrvává věky, když vše ostatní podlehlo hnilobě. Výzkum egyptských mumií jasně prokázal revmatické klouby a tuberkulózu páteře. V py­renejské jeskyni byla objevena kresba, pocházející z doby au­rignaciánského věku, stará sedmnáct tisíc let. Znázorňuje tehdejšího lékaře oděného do zvířecí kůže - šamana, jehož léč­ba spočívala ve vyhánění zlých duchů z těla.

Primitivní člověk totiž věřil, že jeho nemoc způsobil zlý duch, který mu ukradl tělo (dosud žijí kmeny, u kterých tato víra přetrvává). Nemocný člověk v primitivní době byl z osady vyhnán. Šaman nemocného navštívil a pokoušel se zlého ducha z těla vyhnat, aby se dotyčný mohl vrátit mezi zdravé.

Ve starém Egyptě, za pokročilejší civilizace, byl nemocný užívající léky nabádán k modlitbě: "Bud vítána, nemoci, bud vítána! Ty jediná mi můžeš pomoci od všeho zlého, co se na­chází v mém srdci a v údech!"

Jídlo jako lék 32

Dokonce i v pokročilejší době, za života Platona se věřilo, že člověk rozlobivší bohy onemocní. Až při vstupu Hippokrata na scénu lidé kouzla, pověry a demagogii smetli na smetiště. Lékařství vyvedl "z temné moci Východní, obtěžkané fantomy, do denního světla Západu". Alespoň tak nám to popsal lord William Osler.

Koluje pověst, že za všechno, čeho se nám dostalo, vděčíme bud Matce Přírodě nebo starým Řekům. Příroda, jak si staří Řekové povšimli, je jedinečným lékařem. Hippokrates učil, jak jí v její hojivé práci pomáhat. Bylo mu jasné, že každá ne­moc má příčinu. Řídil se určitými pravidly. Věděl, že nemoc se dá celkem dobře předpovědět a z těla odstranit dodržováním určitého režimu. Byl plně obeznámen se skutečností, že zákony Přírody nelze obcházet, změnit nebo odstranit.

Jeho civilizované učení v dobách středověku zapadlo pra­chem. Kouzla, pověry a nevědomost opět získaly převahu. Právo na léčebné metody si totiž přisvojil kostel. Léčitelům, šamanům a čarodějům vzal práci. Obnovení víry, že nemoc je způsobena démony a podobnými živly, navodilo příslušné lé­čení: Modlitby, vyhánění dábla, pokládání rukou a ukazování svatých hostií. Oběť si tedy mohla vybrat ... bud se uzdravit nebo umřít. Díky vlivu Přírody, s níž je lidské tělo nerozlučně spojeno, pacient nejen přežil nedostatek řádné léčby, ale i růz­né elixíry, jež mu lili do hrdla. Tomu lze vyjádřit obdiv. Lidské tělo má mnoho způsobů obrany.

Sedmnácté století bylo rozbřeskem lékařské vědy. Nicméně ještě v roce 1685 bizarní metody léčeni nemocných převláda­ly. Dokonce ani anglický král Charles II. nebyl této hrůzy ušetřen. Pohlédněte na přI'běh, zaznamenaný dr. H. a A. So­merovými v knize "Doktoři, pacienti a zdravotní pojištění":

nZa dávných časů, když se král holil, náhle ztratil vědomí a ve své ložnici upadl na podlahu. Od královského doktora se mu dostalo následující pomoci: jedna pinta krve mu byla odebrána z pravé paže, osm uncí z levého ramene. Následovala medicína vyvolávající zvracení, povzbuzení a střeva mu byla vypláchnuta roztokem 15 látek. Byla mu oholena hlava a na

Jídlo jako lék 33

skalpu vyvolán puchýř. K vyčištění mozku byl podán pudr na kýchání a pudr blatouchu na posílení. Následovalo další zvracení, uklidňující čaje a další odběry krve. Také placka ze sazí a holubího trusu byla přiložena ke královským nohám. Aby se nic nevynechalo, následovaly látky podané ústy: zrnka melounu, svatojánský chléb, slizký jilm, voda z černých třešní, výtažek z konvalinek, kaktus peony, levandule, perly rozpuště­né v octu, kořen ženšenu, muškátový ořech a konečně 40 kapek výtažku z lidské lebky. Jako poslední byl použit bezoárový kámen (kamínek nalezený v útrobách nebo střevech nějakého zvířete, považovaný za protijed), leč pacient již neobživl. «

Tisíce a tisíce dalších umíraly na různé epidemie a mory, které čas od času napadly civilizovanější národy. V druhé polovině mi­nulého století Luis Pasteur a jeho pomocníci objevili, že původcem některých chorob je nepatrný organismus, který vnikne do těla. Lékařům se tak podařilo potlačit alespoň jeden druh nemoci.

Před Pasteurem Rudolf Virchow doktrínu buněčné patolo­gie formuloval takto: "Každá nemoc je ve své podstatě nemocí buněk. « Podle Virchowa lze tělo přirovnat ke státu. Každá buňka je jeho obyvatelem. Nemoc, jak to viděl on, je tedy vál­kou způsobenou akcí nepřátelských sil vně těla.

Jiní výzkumníci zastávali názor, že nemoc je vlastně způ­sobem obrany nebo přizpůsobením se organismu přírodním úkazům. Choroba podle nich není jen pouhým vzdáním se temným silám hniloby a smrti. Je to také zápas o zdraví. Ve výtisku "Nápory životních situací" dr. H. Selye uvádí: ,,Již díky podstatě nemoci samé lze předpokládat potyčku mezi živly agrese a sebeobranou našeho těla."

Bolest, nevítaný návštěvník, plní důležitou funkci. Ve spojení s nemocí je to doporučení Přírody k odpočinku, kte­rého je k opravě těla potřeba. Nebo nás upozorňuje, že jsme se poranili. Nervová zakončení, nazývaná "receptory", po jednot­livých nervech prostřednictvím elektrických impulzů pošlou do mozku zprávu, kterou pociťujeme jako bolest. Tyto recep­tory reaguji na podněty všeho druhu. Počáteční impulz může být chemický, mechanický, tepelný nebo elektrický. Jedná-1i

Jídlo jako lék 34

se o zánět v důsledku nemoci nebo úrazu, jde o kombinaci me­chanického tlaku a chemického podráždění. Bolest se nikdy nemýlí, když nám sděluje, že někde je něco v nepořádku. Při určování diagnózy tedy slouží lékaři jako jeden z nejspo­lehlivějších ukazatelů.

Když v noci zazvoní telefon, málem si při cestě ve tmě ke zdroji zvonění zlámete nohy. V duchu se divíte, proč člověk bolest musí cítit. Váš údiv se lehce změní v zoufalství, jste-li nuceni přihlížet, jak někdo blízký trpí bolestí třeba při ra­kovině. A přece je bolest, od svého nejnižšího stupně až po vrchol, nejlepším obranným. vybavením organismu. Například nás donutí zlomenou končetinu udržet v klidu, aby naše tělesná dílna "OPRAV SI sÁM" mohla řádně pracovat.

Postižené tělo nemá jinou možnost, než se snažit "zdravou" si­tuaci obnovit. Osvobodí se tak od píchání, řezání a pálení, od ne­příjemných tlaků a střevních potíží, které mnozí lidé přijímají jako normální příznak života, s čímž osobně nesouhlasím. Podle mých zkušeností je opravdové zdraví něčím mnohem lepším!

Můžeme toho dosáhnout, podřídíme-Ji se zákonům přírody. Jsou-li ignorovány a porušovány, dostaví se nemoc. Zdraví není něco, co nám Příroda darovala při narození, co by nepodléhalo vnějším vlivům. Získáme ho a udržujeme jen dí­ky aktivnímu dodržování pravidel správné životosprávy. To ovšem denně nevědomky porušujeme.

Lékaři v zahraničí zastávají názor, že Američané konzu­mují více léků a podstupují více operací, než obyvatelé které­koliv jiné země na světě. Snad právě proto jsou Američané více naplněni obavami o svůj zdravotní stav než ostatní. Materialistická společnost Ameriky má tendenci si myslet, že zdraví je něco, co lze opatřit v obchodě. Existence přírod­ních zákonů je jim, myslím, velice vzdálená. Věřím, že kdoko­liv, kdo na to má, může být zdravý. Úplně zdravý člověk není dnes jen tak k nalezení. Lékaři sice vědí, jak má vypadat dokonalé zdraví, na příčinách nemocí se však neshodnou. Diskuse na toto téma mezi nimi pokračuje již mnoho genera­cí. Shlukují se jako vojáci různých pluků, aby se vehementně přeli, je-li to či ono příčinou lidského onemocnění.

Jídlo jako lék 35

Základní kamenlJ flašeho zd rafií

Jediné v důsledku pochopení moudrosti vetkané do systé­mu lidského téla se nám podafí zvládnout chorobu a bolest a tak lidstvu v jeho utrpenf pfinést úlevu.

William Harvey, M. D.

V předešlé kapitole jsem opustil spolek lékařů a jejich nekonečnou diskusi o příčinách nemocí. I já mám své teorie a léčebné metody. Dovolím si opět připomenout: nejde pouze o mé vlastní teorie a můj vlastní způsob léčení. Jsou posbírá­ny z různých století, asi jako "smetana z mléka času". Přesto byly některé etapy v lékařském umění generací v dnešní do­bě �ázračných pilulek" zapomenuty. A dosáhl-1i jsem něčeho, pak jejich shromážděním a oprášením. Domníval jsem se, že budou, stejně jako před dávnými lety, efektivní i v době pokroku. A jsou . . . až neuvěřitelně.

Člověka lze v určitém smyslu pokládat za perfektní stroj . Naneštěstí, díky své ignoraci, strachu a lakotě, do vlastního delikátního a citlivého soukolí vhodil hrst písku.

Mít zdraví je jednoduché, leč má ho málokdo. Proč? Protože nedáváme přírodě možnost, aby nám pověděla svůj

příběh. Je mým přáním vás seznámit s jejím tajemstvím a přesvědčit vás, že

NEJLEPšÍM LÉKEM JE JÍDLO, NE DROGY.

V této knize se dozvíte, která jídla jsou škodlivá, která pomáhají a jak na ně naše tělo reaguje, je-li zdravé a trpí-li nemocí. Je to opravdu důležité. Doufám, že díky porozumění chemii těla a léčbě jídlem dosáhnete, podobně jako já přesvěd­čení, že:

a) nemoc má základy ve špatném jídle b) správná dieta dokáže obnovit zdraví člověka bez

užití nezbytných léků nebo pochybných operací. Jídlo jako lék 36

Dovolte mi uvést několik krátkých příkladů. Zucchina (cuketa, cukina), patřící k rodině dýní, je mdlá

zelenina, ale bohatá na sodík. A jelikož sodík je ze všech zásaditých elementů v těle nejdůležitejší, je tedy i tato zeleni­na tou nejdůležitější a nejzdravější. Naše játra jsou "skla­dem", kde je sodík uložen, aby v našem těle pomáhal určovat správný poměr zásada/kyselina. Bez této chem ické rovnováhy není možné si zdraví udržet. Tento druh dýně nahrazuje obojí. Jídlo i lék, který slouží k dodávce sodíku do jater.

Navzdory tomuto názoru však dýně není všelékem. Jsou totiž situace, ve kterých řídká polévka, uvařená z dýně nebo zelených bobů, je příliš korozivní, dráždivá a zásaditá. Může poškodit citlivou stěnu útrob pacienta, trpícího krvácením ze žaludečního vředu. Pro takové předepíši malé kousky běžných kvasnic. Ne jako lék, ale jako další zeleninu v dietě.

Kvasnice, ředěné trochou mléka nebo vody, jsou vynikající, bohaté na vitaminy a šetrné ke sliznici střeva. Některým ne­mocným jsem dal až dvacet dva kostek kvasnic denně. Po třech dnech u nich došlo k zastavení krvácení a zhojení vředu.

V této knize najdete mnohá, tělu prospěšná jídla. Jsou vhodná k léčebnému využití, neboť mým úmyslem je vás uzdravit a nebo vám ukázat, jak si zdravi udržet. Jednoduše a s minimálními náklady. Musím vás však upozornit, že tyto stránky neskrývají předpis na zázračný pokrm, který obyvatele nějaké asijské vísky udržuje v ne­smrtelnosti. Podobné věci klidně přenechám "agentům s teplou vodou", mastičkářům, pocestným kejklířům a všem ostat­ním, kteří uspokojení nacházejí ve vykořisťování trpících bližních.

Můj způsob léčení Je výsledkem výzkumu dlouho opomíjených lékařských

faktů, spojených s nejmodernější laboratorní technikou. Zakládá se na principu zdraví, nikoliv nemoci. - Choroby, tělesné chátrání a degenerativní stav, které jsou

lékaři považovány za přirozený jev, dostavující se po střed-Jídlo jako lék 37

ním věku, jsem označil za důsledek nepřirozených životních návyků. K nim například patří nesprávná dieta s množ­stvím kalorií a povzbuzujících drog.

- Nikdy jsem se nesnažil nemocného učit, jak má žít s rev­matismem, astmatem, vředy nebo stálou bolestí hlavy. Naopak jsem mu ukazoval, jak se těchto obtíží s konečnou platností zbavit. Padesát let práce v ordinaci jsem se snažil dosáhnout jediného ... zbavit pacienty nemocí.

- Navzdory tomu nemocní, téměř bez naděje na vyléčení, kteří užívali nespočetná množství pilulek a dostávali hodně injekcí, si neustále podávali kliku mých dveří. Abychom se, když jsem je naučil s přírodou spolupracovat a nebojovat, srdečně rozloučili.

Kdybych vám položil otázku, kterých mužů v historii vědy si vážíte nejvíce, jistě by se na vašem seznamu objevilo jméno Luise Pasteura. Dovolit si namítat něco proti jeho objevu o pů­vodcích nemocí, tedy o bacilech, je spoločensky nepřijatelné, jako pošpinění mateřství. A přece mi můj vlastní výzkum do­kázal, že teorie bacilů neodhaluje celou pravdu a že pasteri­zace mléka zničí příliš mnoho z jeho výživné hodnoty. Protože vám od dětství do hlavy vtloukali, že původcem nemocí jsou bacily, není snadné tuto filozofii opustit. Nepochybně jste by­li také varováni před pitím nepasterizovaného mléka.

Již v roce 1883 J. S. Billings, americká autorita v otázkách zdraví, prohlásil: "Je důležité si uvědomit, že pouhé včlenění bacilu do živého organismu nezaručuje jeho rozmnožení a vznik choroby. Je to stav, ve kterém se organismus již na­chází a je za tento výsledek odpovědný. Pasteurovo prohláše­ní, že vznik epidemie je podmíněn větším či menším počtem přítomných bacilů, je nutno považovat za unáhlené."

Navzdory důkazům, které Pasteurův názor vyvracejí, mno­zí z lékařů lnou k teorii bacilů a nutnosti jejich vyhlazení po­mocí drog. Poukazují na neštovice, záškrt, tyfus a zápal plic. To nelze popřít, ale přesto hlavní chronické choroby jako rakovina, srdeční potíže, cukrovka, kornatění cév, ne­moci ledvin a jater, se počtem výskytu zosminásobily.

Jídlo jako lék 38

Lékařská věda, potlačující infekční choroby pomocí antibiotik a imunizace, nebyla dosud schopna snížit počty lidí, kteří umírají na jiné, strach vzbuzující nemoci.

Místo slepého následování Pasteura (jak činí mnoho odbor­níků) jsem si položil otázku: - Je invaze tkáně zvenčí, tedy bakterií a virem, jediným způ­

sobem, kterým je lidská tkáň poškozena? - Jakou roli hraje jeho tělesná konstituce a prostředí, v němž

se nalézá? - Nenastal již čas, abychom naše vědomosti rozšířili a byli

schopni na tyto otázky odpovědět? - Je možné, že navzdory Pasteurově teorii bacily nemoc pou­

ze doprovázejí, protože mají připraveny vhodné podmínky pro svou existenci, rozmnožování a bujení?

A tak, abych nalezl odpovědi na tyto otázky, vydal jsem se na jinou, časem a ignorancí zarostlou cestu. Jak. jsem se po ní pomalu ubíral, zjistil jsem, že přede mnou po ní kráčeli jiní.

Nebudu vás unavovat podrobnostmi mého snažení a práce, nutnými k pečlivému chemickému výzkumu. Pouze prohlá­sím, že nemoc nevyvolávají bakterie a viry. Objeví se až později, když je člověk nemocen. V průběhu výzkumů a práce v laboratoři jsem zjistil, stále inspirován Hippokratem, že měl pravdu, když stejně jako já věřil, že nemoc je pouhým výsledkem vlivu špatného prostředí. Největší část prostředí kolem nás má chemickou podstatu. Koncentruje se do jídla konzumovaného jedincem. Je tedy přirozené, jestliže se nemoc dostaví, poukázat na špatný a nepřírodní pokrm. O Jak jsem již v úvodu poznamenal, nalézá se dnešní medi­

cína v době temna. Jednou z částí této temnoty je nezájem a přehlížení dietetiky mými kolegy. V tomto směru byl Hippokrates mužem osvíceným.

O Jeho prvním krokem k udržení dobrého zdraví byl režim a správná životospráva. Dobře věděl, že hojí Příroda. Lékařovým úkolem je jí v tom pomáhat.

O Věřil, že nemocné tělo potřebuje čas k odpočinku. Ne však pouze fyzickému, ale i chemickému. Ten považoval za dů­ležitější než první.

Jídlo jako lék 39

o Chemického odpočinku lze dosáhnout pouze odepřením jíd­la. Tělesným orgánům tak umožníme, aby se zbavily na­hromaděného metabolického odpadu a vyčistily se.

T. Sydenham, nesoucí přezdívku "anglický Hippokrates", koncept nemoci definoval jednou větou: "Nemoc není nic jiné­ho, než pokus těla zbavit se morbidních látek."

Tento pán žil v 17. století, ale jeho slova platí a jsou stejně pravdivá, jako v dobách jeho života. Holandský lékař Hermann Boerhaave, kráčející v Sydenhamových šlépějích, se s tímto prohlášením plně ztotožnil: - nNemoc je vyléčena jen pomocí Přírody, neutralizací

a vyloučením smrtonosných látek. " V době těsně před Luisem Pasteurem působil Rudolf

Virchow, pionýr buněčné patologie. Věřil, že zdraví je záleži­tostí chemického složení a že toto složení je plně závislé na druhu jídel, požívaných jednotlivcem. Prohlásil: .. Kdybych mohl svůj život žít znovu, celý bych ho věnoval ověření skutečnosti, že bacily vyhledávají přirozené prostředí, tedy nemocnou tkáň; a že ji nemocnou nečiní. Příklad: Komáři vyhledávají stojaté vody, na jejich nehybnost nemají žádný vliv. « Je smutnou skutečností, že Virchowova teorie musela narazit na hluchotu, a to proto, že změny v návycích člověka jsou velice nepopulární. Tak jako jsou mechanismus trávení a metabolismus vrozeny, je gastronomický zvyk získán. Zvyk je železná košile. Změně vzdoruje.

Když se na scéně objevil pan Pasteur se svou okázalou teo­rií bacilu, veřejnost, včetně lékařů, Virchowovy poznatky od­vrhla s velkým ulehčením . .:zde," hlasitě křičeli, ,je ten pravý škůdce! Koho zajímá, že člověk je tvor podléhající zvykům? Není si kvůli tomu třeba činiti žádných výčitek. Teorie bacilů je tak uspokojující!"

Moje léčebné metody jsou velmi vzdálené senzacím. Jsou pouze výsledkem použití střízlivého rozumu a výsledků vědeckého výzkumu. - Většina pacientů vyžaduje, aby se dělo něco rychlého a pře­

kotného. Jsou-li nemocní, vyžadují radikální postup, poly­kání pilulek, podstoupení operace.

Jídlo jako lék 40

- Dožadují se, aby s nimi bylo něco děláno. Aby byli "dokto­rováni".

- Když je jim řečeno, aby si odpočinuli od každodenní honič­ky a jídel, kterými si kazí zdraví, a svému tělu dovolili, aby se opravilo samo, jsou skeptičtí, plní obav.

- To má za následek, že vyhledají doktora, který s nimi něco udělá. Moderní lékařství většinou opustilo pravdy, které nám

odkázal Hippokrates. Je však hrstka těch, kteří jeho rady při­jali za své, kteří si uvědomují, že nemoc není jen "pathos" (utrpení), ale i "ponos" (snaha), či naléhavost, se kterou se tě­lo snaží obnovit svůj normální, přírodou určený stav. V latině to zní viz medicatrix naturae, tedy hojivá síla, nalézající se uvnitř těla. Když byl stav vážný, pak i Hippokrates užil léků. Byl-li nejvážnější, nebál se ani chirurgie.

Dnes, hlavně díky naléhání samotných pacientů, američtí lékaři tento logický Hippokratův postup zcela obrátili. Chirurg se stal hvězdou na lékařském nebi. (Nepopírám, že existují situace, kdy je chirurgický zásah naprosto nezbytný.) O Skutečnost, že nemoc je výsledek jedovatosti pacientova

těla, pro něj není příjemným zjištěním. Zodpovědnost za tento jev tak plně padá na jeho hlavu.

O Teorie bacilů a jejich škodlivosti je daleko přijatelnější, neboť je tím, na co lze zodpovědnost přesunout. Pacientovi totiž dává možnost se litovat jako oběť bezohledného ne­přítele a halasit: Proč se tohle muselo stát zrovna mně?!

O A tak svým pacientům znovu a znovu vysvětluji: "Tvoje bolest a mizérie jsou důsledkem tvých vlastních dietních zvyků a léků, které jsi v minulosti používal. Trpíš, protože jsi přeplněn jedovatým odpadem špatně zvolených pokrmů, plných chemikálň, které do tvého těla nepatří.

O Byl jsi sice přechodně uspokojen, ale to na úkor potřeb­né výživy a vitaminů. I když jsi zvolil správné jídlo, bylo poškozeno nesprávnou přípravou. Např. příliš dlou­hým vařením, přepálenými tuky, škodlivými omáčkami a nálevy.

O Normální chemie tvého trávení je narušena nejen výše Jídlo jako lék 41

uvedeným, ale také i nedostatkem pohybu a nesprávným způsobem života.

O Značně jedovaté materiály, potulující se v tvé krvi, poškodí filtry a vylučující orgány, hlavně ledviny, játra, střeva a pokožku."

Eliminace Skutečnou příčinou nemocí jsou tedy zmíněné jedy. Musejí

být odstraněny, má-li se tělo uzdravit. A tak skutečně platí, že nemoc je houževnatý pokus zbavit tělo obtížných jedů.

To se stalo jedním ze "základních kamenů v domě zdraví". K houževnatým pokusům těla zbavit se jedů patří horečka. A rovněž destruktivní změny, ke kterým dochází v orgánech použitých k naléhavé a překotné eliminaci jedovatých látek z těla. Jelikož výraz překotné eliminace je pro vás asi novin­kou, dovolím si ho vysvětlit. Označuje druhý z mých "základ­ních kamenů". Více se o tom zmíním v dalších kapitolách.

Důležitými orgány eliminace jsou játra a ledviny. Játra za­chycují nečistoty těla a střevy tento odpad posílají pryč. Ledviny močovým. měchýřem a močovody. Ucpaná játra nemohou svou funkci vykonávat tak, jak by měla. Všechny nečistoty a jedy existují i v krevním oběhu. Totéž platí o led­vinách. Krev se těchto jedů musí zbavit, jinak by člověk

umřel. Proto příroda využívá pře­kotných způsobů eliminace a improvizuje. Tak se třeba do­staví mnohým známý zápal plic, kdy část jedů z těla uniká dýcha­cím ústrojím nebo kůží. Plíce tedy na čas převezmou rolu určenou ledvinám a pokožka pomůže ját­rům. Plíce však svou podstatou nebyly určeny k plnění funkce ledvin. Nemohou je tedy nahra­dit. Specifická kondice onemocně­ní plic, jako např. bronchitida,

Jídlo jako lék 42

pneumonie nebo tuberkulóza, závisí na druhu jedů, které tu­dy odcházejí. Stejně tak, je-li jedovatá žluč z těJa vylučována pokožkou, objeví se mnohá kožní onemocněni jako vyrážky, vředy apod.

Podle průkazných procesů, probíhajících v těle poznáme, zda se jedná o tu či onu chorobu. Byla-li buňka poničena che­mickými látkami jedovatého odpadu, je pro bakterie, coby "uklízeče" snadné napadnout a konzumovat oslabenou poško­zenou tkáň a mrtvé buňky.

Nemoc, jak se mi jeví, je tudíž nepřirozeným způsobem eliminace. V důsledku snahy trpícího pacienta tento proces urychlit, jsem zjistil, že je nezbytné: úplné vynechání jídla, nebo vyloučení těch pokrmů, které toxicitu způsobtJjí.

Když jsem hledal nejlepší způsob, jak eliminaci jedů z těla nemocného urychlit, zaměřil jsem pozornost na žlázy s vnitř­ní sekrecí. Můj zájem se soustředil hlavně na játra, štítnou žlázu, nadlevinky a podvěsek mozkový. Dlouhodobé studie mých předchůdců v Americe a Evropě, zaměřené na funkci jater, mi osvítily mnohé, co jsem byl schopen využít při léčbě pacientů. (Studium žláz s vnitřní sekrecí - endokrinologie, bylo kdysi velmi moderní, později však bylo značně opomíje­no. Kdysi lékaři svým obézním nemocným předepisovali tablety sušeného výtažku ze štítné žlázy. Když se zjistilo, že to nepomáhá, zájem o další studium žláz se vytratil.)

Můj výzkum mne však upozornil i na další jevy, které jsou způsobeny organickými a neorganickými přísadami v našich pokrmech. V podstatě jsou nejedlé, jako např. sůl a konzer­vační složky. Povzbuzující vlastnost některých pokrmů a pří­sad je přímo spojena s reakcí žláz. Dovolte mi otázku:

- Kolik z vás je schopno pracovní den začít bez šálku černé kávy, která vlastně jídlem není?

- Kolik z vás je více či méně závislých na šálcích kávy během svačiny, aby se vám podařilo úspěšně "přežít" dopoledne?

Je nepochybné, že šálek vonící kávy je vítán pro svoji povzbuzující hodnotu. Pokud jste ještě mladí, zbavujete se je­dovatých kyselin obsažených v kávě močí. Ale později, když

Jídlo jako lék 43

ledviny v této činnosti poleví, se jedy v těle kapku po kapce usazují. Dostaví se únava, bolesti hlavy a deprese. A pak hu­rá k dalšímu šálku kávy, abychom úspěšně přečkali další den. Cítíte se lépe, jste schopni se světem bojovat, neboť své žlázy bičujete (většinou nadledvinky), a ty pak mají falešný pocit dobrého zdraví a elánu. Tento pocit "plný energie" je však nasazenou maskou. Jak dlouho žlázy můžete bičovat?! Jen do té doby, než se nezadržitelně zničí.

Měl jsem možnost vidět mnoho "vybičovaných" systémů a žláz s vnitřní sekrecí a neúnavně jsem je zkoumal. Vlastní poškozování jsem nezačal kávou, nýbrž solí. Většina mých pacientů byla mou teorií podrážděna. Problém jedů v těle byl natolik revoluční, že jsem je musel obsáhle informovat a dlouze jim vše vysvětlovat, aby byli ochotni moji teorii přijmout.

ToJtemie Je způsobena nesprávným jídlem. Orgány jsou pak nuceny

stát se místy násilného vylučování - eliminace, aby se těchto jedů zbavily včas. Abychom tomu všemu lépe porozuměli, je třeba brát v úvahu nejen jídlo, naše játra a ledviny, náš celkový stav, ale také prostředí, ve kterém žijeme. - Jídlo, které každodenně dostáváme na jídelní stůl, je pří­

rodnímu stavu natolik vzdáleno, jako je dnešní člověk vzdá­len primitivní džungli.

- Jenomže v nás zůstaly orgány, které této džungli vzdáleny nejsou, neboť za celou dobu naší existence nedošlo k jejich změně.

- Je-li strava přijímána v harmonii s orgány, zůstávají naše játra i ostatní v dobré kondici. Naplní-li však člověk svůj žaludek věcmi jakou jsou pálivé papriky, horký chleba, salám a koblihy, zalije-li to vše množstvím kávy, jsou jeho játra přetížena a nemohou vykonávat svou práci. Kdy přestanou fungovat, zda brzy nebo později, záleží na tom, v jakém stavu byla v době narozenÍ.

Jídlo jako lék 44

- Že játra přestanou fungovat, o tom není pochyb. Když k to­mu dojde, vstupuje do hry jiná linie obrany. Tu tvoří další endokrinní žlázy, které se pokusí nežádoucí látky převést do dalších orgánů eliminace.

HIJPoftjza Tyto žlázy jsou řízeny podvěskem mozkovým - hypofýzou.

Jak nám název napovídá, nalézá se pod mozkem v úrovni očí. Jeho řízení podléhá také štítná žláza, nacházející se na před­ní straně krku, a nadledvinky, jež jsou umístěny na horním pólu ledviny.

Žlázy s vnitřní sekrecí jsou pak donuceny k nadměrné aktivitě a musejí vyrábět více výměšků. Jejich množství je podmíněno množstvím krve vstupující do žlázy. Žláza se zvětší, což často mívá vážné důsledky.

Například podvěsek mozkový nemá tolik místa, aby se mo­hl zvětšit. Sedí v kostěném kalíšku spodiny lebeční. Je-li ten­to prostor od narození v důsledku křivice v dětství malý nebo poškozený, je místa ke zbytnění ještě méně. Pak jen velice malé zvětšení může vyvolat vážné příznaky. Čtyři různé typy nemocí, které vznikají v důsledku jedovatosti krve, se mohou zhoršit v důsledku nadměrného tlaku: migréna (bolesti hla­vy), běžný druh epilepsie, akromegalie (přílišný růst končetin a orgánů) a slepota.

V mých záznamech je mnoho případů bolestí hlavy a epi­lepsie. Jejich obavy budící příznaky byly odstraněny a zdraví plně obnoveno. Bylo toho dosaženo snížením náporu na játra, která pak byla schopna plnit funkci při čištění krve. Obno­vila se harmonie mezi podvěskem mozkovým, štítnou žlázou a nadledvinkami.

Minulá období nemoci většiny mých pacientů, kteří trpěli bolestmi hlavy, ukazují, že jejich obtíže mají počátek v dětství. Ke mně přišli až ve věku 30 - 40 let nebo teprve v padesáti. Téměř u všech zmíněných případů jsem zjistil, že migréna je vlastně druhem alkoholického bolení hlavy. Toto prohlášení mnohé zřejmě udiví . Zvláště ty, kteří migrénou trpí. Dovolte

Jídlo jako lék 45

mi tedy podotknout, že se nejedná o alkohol z nadměrného pi­tí Martini před večeří. Zmíněný alkohol je vyráběn v žaludku samotného nemocného fermentací cukrů a škrobů, nalézají­cích se v jeho potravě. Lze jej s klidem prohlásit za škodlivěj­ší, než je ten v láhvi vodky. Příznivec tvrdého alkoholu nemusí polykat naftu a další organické alkoholy, vzniklé v tomto procesu. Pije pouze čistý ethylalkohol. Alkohol vyrá­běný v zažívacím traktu však obsahuje jedy, nalézající se v prvotních surovinách. Když se v těle objeví, je zle.

Při léčení pacientů s migrénou jsem zjistil, že když z je­jich stravy byly odstraněny cukry a škroby a byly zvýšeny ur­čité přírodní protilátky, vyplavování jedů se výrazně zlepšilo. Nemocní pak potíže měli jen zřídka. Jejich vděčnost je pouze jednou z mnoha radostí, jichž se lékaři v jeho lékařské praxi dostane.

Rovněž jsem byl svědkem zastavení gigantismu (akrome­galie), když jsem ze stravovacího režimu odstranil jedy. To je však možné jenom v době dospívání.

Co se týká oslepnutí, ke zbytnění podvěsku mozkového často dojde po užívání penicilinu.

Štítná žláza Stejně, jako se mohou objevit příznaky nemoci v důsledku

nadměrné funkce podvěsku mozkového, tomu může být i se štítnou žlázou. Nachází se ve spodní části krku a má na sta­

\ I

( 1 \

\

rosti tři vrstvy kůže těla. Vrchní, tedy pokožku, vnitřní - sliznici a tu prostřední, kterou jsou obaleny plíce, srdce, mozek, klouby a podobně. K normální funkci vrchní kůže patří vydechování plynů, pocení vody a různých škodlivých solí a olejů. Jedná-li se o násilné vylučování látek, které normálně kůží neodchá­zejí, je třeba si zalistovat v obsáhlé knize dermato1ogie, kde je pro tyto

Jídlo jako lék 46

situace nepřeberné množství názvů. Chronické ekzémy, ich­tyosis a lupénky jsou běžným příkladem. Kožní nemoci, ať toho či onoho druhu, jsou ve skutečnosti příznakem podráždění jedy. Jako takové reagují na dietní a místní léčbu, zaměřenou na neutralizaci a eliminaci vetřelce. Toho dosáhneme kontrolou nadměrné aktivity štítné žlázy.

Vnitřní část kůže - sliznice za normálních okolností vymě­šuje čirý, jemný sliz, který sliznici udržuje vlhkou. Ve spolu­práci s řasinkovými buňkami částečky dráždivých a citlivých materiálů posouvá do míst, kde mohou být odstraněny. V pří­padě nutnosti může štítná žláza vyloučit jed skrze sliznici. O Když se povrchové buňky sliznice podílejí na vylučování

a výměšek je vodový, jedná se o onemocnění, které nazý­váme nachlazení - katar.

O Jsou-li postiženy hlubší vrstvy, výměšek se stává seropuru­lentní (sliz a hnis) nebo jenom purulentní (hnis), či hemo­purulentní (hnis a krev). K těmto druhům patří sinusitida, bronchitida, gastritida, zánět střev a slepého střeva, tonsil­litis (mandle), otitis (střední ucho), cervicitis (děložný čípek) a každá jiná "itis", kde k zánětům této sliznice dojde.

O Vyměšování střední částí kůže svědčí o řadě dalších nemo­cí jako arhritis, neuritis, peritonitis, pericarditis, encepha­litis, menignitis, bursitis a iritis. Všechny spadají do záně­tů a vznikají následkem nucené eliminaci jedů. Zjistil jsem, že jediný způsob, jak se jich zbavit, je neutralizování jedů dietou . Ta játrům poskytne nezbytný odpočinek a jedům umožní, aby byly vyloučeny běžným způsobem, tedy močí, stolicí, vydechnutým vzduchem a pocením.

NadledtlinklJ. Jsou již dlouho považovány za "žlázy naléhavosti". Dříve

se věřilo, že svůj výměšek do krve vstříknou v případech, kdy je člověk vystaven náhlému nebezpečí. Tedy když musel bud bojovat nebo běžet, aby se zachránil. Později se ukázalo, že hormon této žlázy je tak důležitý, že bez něj člověk do čtyř sekund umírá. Připomeňme si náhlou smrt kyanidem, který

Jídlo jako lék 47

zastaví veškerou oxidaci v těle. Adrenalin je látkou, která oxidaci umožňuje.

Oxidace je ohněm života. Výměšky nadledvinek jsou tak důležité, že tělo má více míst, kde je tvoří a uchovává. Je to mozek, velká nervová ganglie-uzliny, zadní část podvěsku mozkového, pohlavní žlázy i ojedinělá místa v ledvinách. To vysvětluje, proč člověk zůstane naživu i po odstranění nadledvinek.

Chemický proces filtrace jedovatých látek ledvinami závisí na oxidaci, která je doslova procesem spalování. Již samotná skutečnost, že nadledvinky se nacházejí blízko ledvin a ner­vového uzlu - plexus solaris, poukazuje na závislost ledvin na oxidaci. Pod nátlakem mohou být ledviny donuceny k tak překotnému vylučování, 7.e se zničí. Krevní tlak stoupne na neúnosnou míru a dojde k srdečnímu infarktu či k jiné oběhové poruše.

Další funkcí nadledvinek je regulace svalové činnosti. Nejen ve střevu, ale kdekoliv jinde v těle. Pracují-li střeva správně, dochází k pravidelnému vyměšování bez jakékoliv námahy.

Člověk, v jehož chemickém složení převládá adrenalin, je tzv. adrenální typ. Zřídka trpí zácpou, pokud jeho chemie jater zůstává normální. Dojde-li u tohoto typu k nadměrné akumulaci jedu, pak jeho tělo reaguje zvýšenou střevní akti­vitou, někdy až do fáze průjmu. Domnívám se, že nemoci způ­sobené nadledvinkovou hyperaktivitou zahrnují průjem, nemoci ledvin, rakovinu a mnohé jiné, včetně obezit. Tyto poruchy, pokud již nedošlo k úplnému zničení tkáně, reagují na stejný typ léčení, jaký byl popsán u podvěsku mozkového a štítné žlázy.

PřežitlJ zkoušku času Přestože moje teorie byly založeny na mých osobních pozo­

rováních a závěrech, které přežily zkoušku času, nikdy jsem neváhal použít nejmodernější metody v medicíně, pokud to naléhavá situace nebo kondice nemocného vyžadovaly.

Jídlo jako lék 48

Ve snaze nemocným poskytnout úlevu jsem se snažil neztra­tit přehled o výsledcích moderní chemie a bakteriologie. Měl jsem tak naději, že najdu něco prospěšného na téma odstra­nění jedů z tělesného systému.

Jak již bylo řečeno, strávil jsem nE'spočet hodin v laborato­ři studiem endokrinologie. Hledal jsem nějakou novou, pře­hlíženou cestu ke zlepšení způsobu léčenÍ. Spolupráce starého s novým pro mne není žádným paradoxem, protože věřím, že v zapomenutých lékařských zkušenostech je mnoho užiteč­ného. Stejně jako v těch získaných teprve np.dávno.

Přestože moje základy pocházejí z doby Hippokratovy, mno­hé, čemu jsem se naučil, bylo od dvou lékařských velikánů se­dmnáctého století, Sydenhama a Boerhaavena. Objevil jsem i další kapacity. Jak v Americe, tak v Evropě. Tito vědci, navzdory zarytým názorům ortodoxní medicíny, své hlasy na obranu toxemie pozvedli v době, kdy Pasteurovo dogma mělo převažující vliv. Před první světovou válkou byl jedním takovým mužem dr. J. H. Tilden, zakladatel zdravotní insti­tuce v Denveru a autor knihy " Toxemie vysvětlena". Prostřed­ky, ktorými léčil, byly půst, očistná dieta a správná životo­správa. V jeho době byla biochemie v plenkách. Ohromující důkazy tedy spočívaly pouze na vlastním vyzkoušenÍ. Přestože jeho praxe zahrnovala celou zemi, po celou dobu své kariéry bojoval proti ustáleným zvykům, proti "železné oprati podřízenosti". (Williama Oslera). Později to byl dr. George S. Weger, studující na škole Johna Hopkinse a žák dr. J. H. Til­dena. Chopil se štafety objasnění role toxemie a nemoci. Napsal knihu »Stvoření a kontrola nemoci" a úspěšne řídil zdravotní školu v Redlandu v Californii.

Bylo mi ctí, že jsem několik cihel mohl položit k základům položeným těmito průkopníky, že jsem použitím novějších metod a výzkumů přispěl k objasnění dříve nevysvětlitelných otázek. Zmíním se pouze o jedné. O poměru cholesterolu k cévním chorobám.

Tento problém jsem vnímal dávno předtím, než slovo cho­lesterol zdomácnělo. Originálním výzkumem se mi podařilo zjistit, která jídla dodávají látky příspívající k jeho tvorbě.

Jídlo jako lék 49

Rovněž jsem určil, která z funkcí cholesterolu je nejdůležitěj­ší. Tedy hlavní. Povedlo se mi najít pokrmy, které produkují nejčistší přírodní cholesterol a jídla, která obsahují škodlivé druhy.

Jako struktura z betonu, který je namíchán v nesprávném poměru písku a cementu, stěny cév proděravějí nebo popras­kají, když dostanou nesprávný cholesterol.

Ortodoxní lékařství se ubírá po jasně vytyčených cestách. Já kráčel téměř zarostlými pěšinkami a stezkami. Obzvláště co se týká chemie těla. Přestože některé z mých závěrů byly přijaty skepticky, někdy i s lhostejností ze strany konzerva­tivních jedinců, jejich útoky se mnou nikdy nepohly. Ve svých pacientech mám totiž dostatečné množství živých důka­zů. Vyhledávali mne v nemoci a beznaději a opouštěli mne zdraví a v dobré náladě. Přiznávám. • • léčení mým způso­bem není tak příjemné a snadné, jako je vkládání pilu­lek do úst.

Celkový odpočinek v posteli, půst s ovocnými šťávami ředě­nými vodou a zeleninové polévky nejsou zrovna lákavé, i když trvají jen několik dnů. Další život, bez mnoha škrobů a prote­inů, tuku a soli (podle závaznosti případu), se většinou zamlouvá ještě méně.

Ale není život s takovým omezením lepší než ploužení a utr­pení s chatrným zdravím, se stálými bolestmi hlavy, špatným trávením nebo plícemi plnými hlenu ?

Proto mi nevadí, že mé názory jsou označovány za "disku­tabilní" a že materiál, obsažený v knize, neladí se současným vzorem lékařského myšlení. Vždyť v historii medicíny a jiných oborů bylo pokroku dosaženo i navzdory těm, jejichž mysl zů­stává uzavřena. W. Bagehot nám řekl: "Bolest nové myšlenky je jednou z největších bolestí lidské podstaty, neboť existuje nebezpečí zjištění, že tvé přesvědčení je postaveno na napros­to nesprávných základech."

Naštěstí je zde malá skupina lékařů, kteří jsou ochotni od­ložit staré a přijmout nové myšlenky. Na lékařských univer­zitách je vedli k přesvědčení, že nemoc je způsobena bacily. Nyní se jejich názory zvolna mění, když se jim dostává ne-

Jídlo jako lék 50

omylné informace, že nemoc je důsledek oslabených funkcí lidského těla. Zároveň zjišťují, že vykročili na opuštěnou ces­tu, která nevede k popularitě. A přece.

Byl to můj vlastní výzkum a osobní zkušenost, které mne donutily na tuto cestu vstoupit, když jsem si sám dosud pou­žívanými lékařskymi metodami nemohl pomoci. O Dovolím si upozornít: to, co zde naleznete, se bude jevit

jako nové a revoluční. Váš lékař vydává předpisy a o toxe­mii nediskutuje. Lze tedy očekávat počáteční skepticismus, co se mé teorie jídla a nemoci týká.

O Mohu vás však ujistit, že když učiníte první nejdůležitější krok a hypnóza pilulek pomine, ocitnete se na první příčce žebříčku vedoucího k dobrému zdraVÍ.

O Platí, že existuje mnoho lékařských přípravků, které člo­věka povzbudí a tak zdánlivě odstraní předcházející potíže. Zrovna tak platí, že když toto povzbuzení vyprchá, je tělo vyčerpanější než předtím.

Lékařská literatura je plná navzájem si odporujících teorií o příčinách. Každá z ních má své horlivé zastánce. Ti, kteří stojí na druhé straně tvrdí, že jídlo má se vznikem nemocí společného málo. Věří, že tělo ke svému prospěchu může vy­užít čehokoliv, s výjimkou jedu. Zavrhují teorii toxemie, střev­ní hniloby a současně ty, kteří nemají stejný názor. "Obecně řečeno," prohlásil dr. L. Clendening ve své kníze �idské tělo", "na co máš chuť, je pro tebe dobré." Co jednomu chutnává, výživu mu dodává. Instinkt je moudrý lékař. Chuť k jídlu je báječně citlivý nástroj a bezpečný kompas. Měli bychom vědět, kdy máme dost a nepřejídat se.

Statistika ukazuje, že většina Američanů má daleko větší hmotnost než by měla mít. Zůstává chuť k jídlu tím citlivým nástrojem? Vždyť americký občan je obklopen největším do­statkem na světě! Průměrný Američan nemá ani ponětí, co je to dobré zdraVÍ. A jak by mohl? Nikdy ho nepoznal. Tak jako existují stupně nemoci, existují stupně zdraví.

L. Herber nás ve svém díle "Naše syntetické prostředí" va­ruje: "Skutečné zdraví měníme za pouhou existenci. Úspěch člo­věka jsme nezačali posuzovat podle jeho schopností vést život

Jídlo jako lék 51

plný elánu a prostý tělesných potíží, ale podle jeho schopnosti udržet se naživu ve stále se zhoršujícím životním prostředí. Dnešní přežití mnohdy znamená chabé zdraví a rychlou fyzic­kou degeneraci. Jsme ochotni se smířit s tím, že relativně mla­dý jedinec může očekávat časté bolesti hlavy, poruchy trávení, nekonečné nervové napětí, nespavost, tvrdošíjný "c'garetový kašel", ústa plná kazících se zubů a každou zimu potíže s dý­cháním. Co sa týká jeho tělesného vzhledu, bude se ve středním věku kulatostí podobat sudu. Nepřekvapuje, že není schopen uběhnout víc než několik metrů, aniž by trpěl nedostatkem kyslíku, či ujít několik mil bez bolestného vyčerpání."

Ve Spojených státech byla ustavena komise sledující chro­nické nemoci: V roce 1950 28 mi1ionů Američanů trpělo chro­nickými chorobami. Není důvod se domnívat, že se od té doby jejich počet snížil. Další statistiky poukazují na to, že od roku 1950 se skutečný počet lidi trpících chronickými chorobami zvýšil více, než byl celkový přírůstek v populaci. Lékařská vě­da plně chape pravdivost těchto čísel. Osobně jsem po mnoha letech trpělivého výzkumu došel k názoru, že nápor špatných životních zvyků, spoléhání na povzbuzující drogy, nesprávná dieta a špatné životní prostředí poškodily tělesné filtry a to­xemie je přirozeným následkem, projevujícím se jako nemoc. Základní příčinou nemoci je tedy toxemie! Tento názor sahá až do prvopočátků lidstva. Je v rozporu s jiným míně­ním , že neduhy lze překonat silnými a nebezpečnými drogami - léky či riskantní chirurgií. Léčeni toxemie, jak vyplývá z mých slov v této knize, je velmi jednoduché. Není však dramatické a kýžených výsledků nedosáhne za noc. Je však spolehlivé, bude-li pacient spolupracovat jak s přírodou, tak s lékařem.

Lékařská věda se dnes vice a více přiklání k chemickému rozboru a výzkumu nemocí na základě podstatně racionálněj­ším, než jsou démoni strachu a bacily. Pomalu se začínáme vracet k moudrým slovům básníka Miltona: "Přírodu neobvi­ňuj , ta vykonala svoje, teď je řada na tobě."

A nyní se podívejme, jakými způsoby se naše tělo na boji proti nemoci podílí.

Jídlo jako lék 52

Trát/ení: prt/ní linie ohranlJ

/I Věci sladké našr chutI nám okyseluj( trávenr. 1/

W. Shakespeare, král Richard II.

"Máslová kulička člověka" si metodicky nakládala na pod­nos v jedné kavárně v Los Angeles: polévku ze smetanové ku­kuřice, dvě bílé housky, čtyři kostky másla a plný talíř špaget s mletým masem. Jeho oči se na okamžik zastavily na křupa­vém zelném salátu. Poté rázně vykročil, aby se dostal blíže k jablečnému koláči a zmrzlině, kávě, cukru a smetaně.

Za ním štíhlý cestovatel z opodál stojícího autobusu si na­kládal zeleninovou polévku, jehněčí kotletu na rožni, zelené boby, velký zelný salát bez zálivky, sklenici odstředěného mlé­ka a pečené jablko.

Jak je z pokrmů na podnosech oněch mužů zřejmé, člověk je: karnivor (jedlík masa), herbivor (jedlík rostlin) a tedy om­nivor (jedlík všeho - všežravec). Jeho tělo, druh chemického motoru, přijme všechno, co je mu dodáno. Nevhodných částí se rychle zbaví zvracením nebo průjmem. Část toho, co jsme mu dodali navíc, si uloží kolem pasu jako železnou zásobu na hor­ší časy. A přijme ještě další a další množství, aby je rozdělilo mezi jednotlivé buňky, pečlivě vytřídilo a přepralo ve svých komplexních chemických odděleních a procesech. Je-li hladi­na energie v jídle příliš nízká, tělo požádá o další. Útok na led­ničku na sebe nedá dlouho čekat.

Volá-li tělo po jídle bez přestání a jeho majitel, nalézající se na svahu velké hory, mu dodá jen tající sníh, hladovějící tělo využije zásob vlastního tuku. Když dojde i ten, začne spo­třebovávat vlastní tkáně. Když je všechno, co bylo k dostání, stráveno, začne motor vynechávat a zastaví se, což znamená smrt. Avšak jeho vynechávání a nemoc se dostaví i v případě, je-li tomuto motoru s vnitřním Spalováním dodána špatná pohonná hmota v příliš velkých dávkách.

Trávicí systém je opravdu chemickou rafinerií, která vyrá­bí vlastní druh pohonné látky a dodává energii. To vše z hru-

Jídlo jako lék 53

bých surovin, které jí dodáme - proteinu, tuku, škrobu, vita­minů a minerálů. Celý proces probíhá v částech zažívacího traktu, např. v lačníku. Všechny součásti zažívacího traktu tvoří trubici dlouhou 9 metrů, vybavenou několika ventily. Na jednom konci do trubice suroviny vkládáme, na druhém odchází odpad. V průběhu cestování sousta však dojde k řadě chemických pochodů a procesů. V nich je mnohé vstřebáno, jiné dodáno, rozpuštěno a zředěno, smícháno a zahuštěno, přesunuto, použito a nakonec odstraněno.

Některá jídla v žaludku běžného člověka lze považovat za přírodní a použitelná. Jiná často za vyloženě nepoživatelná či škodlivá. V mnoha případech musí náš houževnatý zažÍva­cí trakt bojovat nejen s obtížnými podmínkami moderního života, ale také s mnoha novými druhy nápojů, jídel, cigare­tového tabáku, depotních antibiotik, pilulek a různých léků na skutečné i domnělé poruchy trávení a zácpy.

V ústech člověka se sousto setká s prvními enzymy. Vysoce specializované molekuly proteinů, které působí jako katalyzá­tory, pomáhají trávicím procesům a urychlují jejich činnost. (Tělo je na těchto enzymech závislé a je-li průběh jejich reak­cí narušen, dojde k poruše i v systému enzymů a uvnitř buněk. Výsledkem je nemoc.) Žaludeční šťáva, enzymy ze sli­nivky břišní, jater a žláz, nacházejících se ve sliznici střeva, působí na potravu, která pomalu putuje trávicí trubicí.

Rozžvýkaná a dále rozmělněná potrava, promíchaná s uve­denými žlázovými výměšky, je ve střevu rozprostřena jako velký koberec o rozloze mnoha čtverečních metrů. Sliznice tenkého střeva se mu totiž svým povrchem podobá, protože osm metrů této trubice je pokryto spoustou malých výběžků, nazývaných klky - villi, které jsou ponořeny v mukóze slizni­ce a ve střevu se pohybují jako tráva ve větru. Jednoduché i složité cukry, umělé i přírodní minerály, tuky a aminokyse­liny jsou na tento koberec rozprostřeny.

Je-li chemie trávení narušena v důsledku požití jídla, které kvaSÍ a podléhá hnilobě, vzniknou ve střevu látky velmi ne­příznivé pro tento "koberec". Střevo na ně reaguje průjmem, aby se jich rychle zbavilo, nebo křečí, aby jim zabránilo po-

Jídlo jako lék 54

stupovat dále. Vzniká tedy zácpa. Tenké střevo s bohatým "kobercem" jemných a citlivých buněk tedy může být označe­no jako první linie obrany těla, bojující proti vstřebání nepřirozených a škodlivých látek v potravě. Opakované poží­vání těchto škodlivin po čase vede k zánětu a zničí velkou část

jemné střevní sliznice. A to je okamžik, kdy stoupá koncentra­ce jedovatých látek. Ty pak vstupují do krve.

Obojí, k"antita i k"alita jídla, je tedlJ. důležité

Je-li množství jídla příliš velké, jako např. u naší "máslové kuličky" na počátku kapitoly, pak je rovněž vstřebáno. (Jídlo bohaté na tuky, které jsou pro žaludek těžké, tvoří 40 procent naši průměrné stravy.) Drobné klky - villi v tenkém střevu nejsou schopny určit, kolik jídla je třeba vstřebat. Výsledkem je, že člověk ztloustne nebo onemocní. Nemoc může být akut­ní či chronická, podle stavu žláz s vnitřní sekrecí. Již staří Římané si uvědomovali nebezpečí častého přejídání. Když si chtěli uchovat dobré zdraví a štíhlou postavu, uchylovali se k odstranění nadbytku požitého jídla zvracením. Možná jim v tom pomáhalo Hippokratovo prohlášení, že obézní umírají dříve než hubení.

Pokud se týká kvality jídla, již v dávných časech byla za­znamenána tzv. monodieta. Spočívala v požívání jen jednoho samostatného pokrmu a velice pomáhala trávení. Zvláště u slabých a nemocných lidí. Přestože je dnes moderní míchat více druhů jídel, bylo v minulosti dávné i nedávné monodiety užíváno s úspěchem. Hippokrates předepisoval samotné mlé­ko při onemocnění tuberkulózou. I řada moderních lékařů kráčí ve šlépějích průkopníků, jako např. dr. J. H. Salisbury, který pro mnohou chorobu doporučil jen maso. Dr. Milliam Beaumont, mladý armádní chirurg, se svými oslavovanými výzkumy žaludečního trávení začal, když mu podnět dala ná­hoda zvláštním případem lovce koz. Žaludeční stěna tohoto člověka byla obnažena a tak měl dr. Beaumont možnost pozo-

Jídlo jako lék 55

rovat úspěch tzv. vyvážené diety. Jeho kniha (je velice těžko k dostání) v tomto oboru zůstává uměleckým dílem.

Vyvážené, či správně zvolené jídlo, do zažívacího traktu vstupuje třikrát i vícekrát denně. Klky - villi. pokud nejsou poškozeny zánětem, jeho částečky musejí absorbovat tak, jak JSou předkládány Proteiny, uhlovodíky, tuky a minerály se dostanou do krve a žláz. O proteinech (bílkovinách) a jejich aminokyselinách bylo již napsáno mnoho. Vrátím se k nim v následUjících kapitolách.

Malé buňky, nazvané lymfocyty, se starají o dopravu potravy nezbytné pro růst a reprodukci dalších buněk. Ta je ve své podstatě proteinem. Než však může být pOUŽIta, je obohacena Jódem, který dodává štítná žláza. K tomu dochází úchvatným způsobem, jenž lze sledovat na osudu jedné buň­ky putující tělem.

Každý z klků má dvě oddělení. Jedno pro krev, druhé pro 1ymfocy­ty. V tom druhém se málokdy obje­ví červená krvinka, přestože bílá je běžným jevem v obou částE>ch.

Aby byl přísun bílých krvinek v době trávení plynulý a dostateč­ný, pracuje nedaleko tenkého stře­va orgán, který je produkuje. Je to slezina. Z ní do zmíněné části střevního klku proudí armády bí­lých krvinek, aby posbíraly amino­kyseliny, důsledek trávení bílko­vin. Odtud se krevním oběhem do­stanou do blízkosti štítné žlázy, kde jsou obohaceny jódem. To jim umožňuje růst a reprodukci. Takto upravené lymfocyty dále kolují v krvI a žlázách, nebo si to ve zvláštních situacích tkání namíří přímo k místu, kde je jich potřeba nejvíce. Jsou schopny tkáně prostoupit díky ameboidnímu pohybu. Poté, co prvky výživy předaly buňkám těla, navracejí se zpět do slezi­ny, aby zde zanikly nebo byly vyslány na další okruh. Záleží, v Jakém jsou stavu.

Jídlo jako lék 56

Toto vysvětlení se čtenáři může jevit jako neobvyklé, ba pří­mo bizarní, i zdravotníkům, ale není novinkou. Ke zveřejnění této teorie došlo poprvé v prosinci 1928 v časopisu »La­boratorní a klinická medicína". MUDr. W. T. Vaugham se k němu vyjádřil: »Hypotéza dr. Bielera je fascinující. Říká se, že pod sluncem již není nic nového, ale nepamatuji si, že bych se s touto teorií někdy dříve setkal. Pro mne není jen názo­rem, nýbrž skutečností, v praxi podloženou mnoha pokusy, vý­zkumem, observací a nakonec klinickou praxí na pacientech."

Tělo potřebuje lymfocyty mnohem víc ve dvou časových obdobích: v době růstu a »oprav". Od rychlého růstu v dětství až po dospívání probíhá tzv. »lymfocytóza dětství". V tomto ob­dobí tělu pomáhá brzlík (thymus), který je těmito zvláštními buňkami zásobuje. Příroda ve své moudrosti brzlík umístila do blízkosti štítné žlázy, takže impregnace jódem je jednodu­chou záležitostí. Když tělo dospěje, brzlík pomalu zaniká.

Další fascinující schopností zmíněných buněk je způsob, j akým chrání poškozenou část těla. V patologii se tomu říká .,infiltrace malými kulatými buňkami". Vyskytují se kolem každého zánětu nebo destrukce tkáně. Je zajímavé, že poško­zené buňky jsou opravovány daleko rychleji, než jsou zdravé vyživovány. Je-li oprava skončena, rychlost růstu se vrátí do obvyklých mezí.

Zastávám názor, že oprava a úprava rychlosti růstu je kon­trolována impulzy z »břišního mozku", teda z plexus solaris. Příkazy jsou přenášeny nervy sympatického systému . . . a vše je součástí automatického procesu sebezáchovy. Mnoho vě­deckých pokusů a pozorování toto vysvětlení potvrzuje. Mladé zvíře zbavené brzlíku se projeví omezeným růstem. Tento stav je ještě markantnější, dojde-li k odstranění brzlíku v důsledku strumy.

Je samozřejmě spousta léků, které mohou způsobit degene­raci lymfocytu. Důsledkem je pak stav nazývaný "Ieukope­nie". Při něm je výživa těla subnormální, růst a regenerace tkáně jsou pomalé. Léky, jako např. neslavný thalidomid, mohou činnost štítné žlázy potlačit do takové míry, že selže reprodukce v násobení v buňkách plodu. Výsledkem jsou no-

Jídlo jako lék 57

vorozenci bez rukou, nohou i jinak zdeformovanÍ. Druhou hranicí tohoto extrému je nadměrný příjem aminokyselin a jódu. Jak se domnívám, může způsobit rakovinu, tedy nad­měrný růst buněk určitého segmentu a výsledkem je vznik neoplazmatu.

V průběhu trávení jsou uhlovodíky a složité cukry přemě­něny na jednoduchou glukózu, která velmi snadno přechází do krevm'ho oběhu a je metabolizována přímo ve svalech. Tímto způsobem tělo dostává svalovou energii a teplo. Tuky jsou rovněž spalovatelné, ale nejlépe "hoří" v "plameni uhlo­vodíků". Nadbytečné tuky jsou rozesílány do různých částí tě­la, kde jsou uloženy až do chvíle potřeby. Tato fyziologická skutečnost dělá mnoha občanům vrásky. Přesto jsou tuky ve spojení s minerály, vitaminy a uhlovoch'ky životně důležité.

Jak se cítíte - tedy zpíváte-li si, vzdycháte či pláčete - to vše je založeno na kvalitě práce vašeho pohonného systému. "Důležitost dobrého trávení nelze ignorovat," říká Joseph Conrad. "Radosti života plně závisejí na zdraví žaludku, neboť špatně trávicí člověk se kloní ke skepticismu, nevíře, temným zálibám a myšlenkám na smrt." Každý doktor zná dobře neduhy, o kterých se zmiňují pacienti s po­ruchami trávení. Když jsou těla těchto lidí zbavena jedu, kterým byla naplněna, téměř zázračně se změní.

Kompletním obrazem trávení je veliké plátno, které lze je­nom částečně na těchto stránkách pokrýt širokými tahy. V té­to kapitole jsem se snažil zdůraznit význam malých střevních klků. Jejich zdraví zajišťuje zdraví celého těla. Lze je udržo­vat jen správným poměrem a kvalitou jídla. A jelikož tělo je do jisté míry produktem jídla, kterým jsme je nakrmili, je úprava chemie trávení nejen možná, ale v době nemoci do­konce životně důležitá. Přijímáním pokrmu nebo odmítnutím toho, co nám v něm škodí (zvracením nebo průjmy), tenké střevo vlastně tvoří první linii obrany těla proti škodlivým jídlům a jedům.

Příklad: Chyby v díetě, jsou-li malé, se neprojeví okamži­tě. Jen velké přestupky si vynutí velkou pokutu. Jak je jídlo tělem odmítnuto, ukazují mnohé případy v mých záznamech.

Jídlo jako lék 58

Náhodně jsem vybral jeden z nich. Muž ve věku 42 let se účastnil večeře, kde se podávalo několik druhů mexické ku­chyně s moučníkem "ll la mode" na závěr. Jelikož ten den ne­obědval, snažil se to dohonit právě večeří. V noci jej vzbudil silný průjem. To znamená, že jeho tělo správně použilo první linii obrany . . . rychle se zbavilo ofenzivní míchanice pokrmů. Když mne navštívil, jeho střeva byla v důsledku této gastro­nomické extravagance zanícena. Nařídil jsem klid na lůžku a mléko s rozpuštěnými kvasnicemi jako jediný pokrm v násle­dujících 48 hodinách. Jiné jídlo nepotřeboval, ostatně neměl ani hlad. Léky, jak jsem byl přesvědčen, mu mohly způsobit jen komplikace. Následovalo úplné uzdravení. "Přivodil jsem si to všechno sám, já vím," přiznal, ,již to nikdy neudělám."

Výrobci léků i ti, kdož vymýšlejí televizní reklamy, se zamě­řují na naše trávicí ústrojí. Jen považte, kolik je v různých ob­chodech depotních medicinálních přípravků, pilulek a prepará­tů! Ty mají zaručeně odstranit naše zažívací potíže? ! Američané za tyto přípravky ročně utratí miliony a miliony. Kdyby znali něco málo o chemii těla, pochopili by, co mají pou­žít v první řadě. Proč si do těla vkládat neorganickou chemiká­lii, když stejného výsledku mohu dosáhnout organicky, jídlem?

Jídlo jako lék 59

Játra: druhá linie obranu uKdybys žil ve starém Babylonu a onemocněl, tvůj lékaf, který by byl nepochybně i tvým knězem, by tě požádal abys dýchl do nosu ovce. Kdyby mu ji za chvl1i pfinesli zabitou, podfval by se a prohlédl jejf játra. Pak by pfedpo­věděl pniběh tvé nemoci. Civilizovanf starého Babylonu věřili, že ovlf játra, na která bylo udýchnutoU, zaznamena­jf nejen povahu nemoci, ale ukážou i jejf progn6zu. Jelikož se tehdy věfilo, že játra jsou mfstem v�ech důležitých funkcf v těle, pokládalo se za samozfejmé, že si bohové tento orgán vyberou k oznámenI svých úmyslů. H

William D. Snively, "Moře uvnitř".

Osm a půl až devět metrů zažívacího traktu, dlouho trpící­ho a vzdorujícího při obraně těla, má schopného spojence -játra. V této kapitole se o tomto orgánu "druhé linie obrany proti nemoci" dovíte více.

Jak již bylo nastíněno v předešlých řádcích, lidé v dávných dobách k játrům jako k orgánu chovali úctu a věřili, že jsou nejen středem duše, ale rovněž nejdůležitějším orgánem v těle. V následujících stoletích se na něj téměř zapomnělo. "Skutečně zapomnělo," říkají MUDr. B. F. Miller a R. Goode v knize "Člověk a jeho tělo". Pouze jednu generaci zpět se autoři spisů o lidském těJe o játrech příliš nezmiňovali. V sou­časnosti jsou játra opět uznána za nejobdivuhodnější orgán. Nejsou romantická jako srdce, či záhadná jako mozek . . . svými schopnostmi je to však orgán naprosto unikátní. Játra jsou hlavním chemikem, sk1adem paliva a všech ostatních zásob potřebných ke správné činnosti celého organismu. Jsou rov­něž hlavní "čistírnou". Kdybychom chtěli vyjmenovat všechny jejich funkce, získali bychom dlouhý seznam s pěti sty termí­ny. Práce našich jater je velmi intenzivní.

I příroda sama tomuto orgánu poskytuje zaslouženou ochranu. Játra jsou tuhým orgánem važÍcÍm 1,5 kg, který je uložen pod žebry napravo od žaludku pod vrstvou svalů. Jsou nesmírně houževnatou žlázou, schopnou znovu vytvořit

Jídlo jako lék 60

chybějící buňky a opravit poškozené. Nezanechají své činnos­ti, pokud je alespoň jedna pětina schopna zastat svou funkci. V některých případech rakoviny, kdy bylo odebráno až 90 pro­cent jaterní tkáně, během několika měsíců dorostla do původ­ní velikosti. . . pokud pacient operaci přežil. Tak houževnatý je tento orgán. Lze říci téměř nesmrtelný. Jestliže mu ovšem stále ubližujeme špatnou stravou, škodlivými léky, jedy a in­fekcemi, unaví se.

Základní životní podmínky a jídlo člověka byly dány záko­ny džungle. Přestože od té doby uběhlo několik tisíc let a člo­věk jako takový je na Zemi ještě déle, jeho játra pracují se stejnými chemickými procesy jako tehdy. S civilizací se lidská strava postupně změnila. Jídlo se začalo vařit, solit a později zpracovávat chemicky. Lidská játra se však nezměnila . . . zůstala stejná jako před těmito civilizačními změnami.

Játra jsou tedy centrální chemickou laboratoří a nej­důležitějším místem k odstranění jedů. Bez jater člověk žije jen několik málo hodin.

To je důvod, proč se chirurgové na játra dívají s úctou a obavami a nechávají je na pokoji, s výjimkou odstranění případného nádoru či cysty. Kdokoliv si dal tu práci játra stu­dovat, pochopil jejich složitou činnost. V tomto labyrintu je velmi snadné se ztratit. Soustřeďme se na část, kterou jsem nazval "druhá linie obrany" těla proti nemoci. Díky důležitos­ti jater pro celý organismus jsem jejich studiu věnoval mnoho hodin. To se mi odměnilo objevením mnohých, do té doby neznámých jaterních funkcí. Tyto výsledky mi umožnily pře­depisovat dietu pro pacienty s vyčerpanými játry. Dietu, která jim při obnově zdraVÍ ve1ice pomohla.

Ze všech základních prvků v těle je nejdůležitější sodík. Domnívám se, že právě játra jsou zásobárnou všech důleži­tých prvků, h1avně sodíku. Je ho třeba k zachování správné kyselosti organismu. Sodík se nachází v každé buňce. Ta sou­časně působí jako jeho zásobárna pro naléhavé situace. Tato místa mají schopnost účinkovat jako "tlumiče" a vázat tak na sebe značné množství kyseliny a korozivních látek. Jsou to svaly, mozek a nervy, kostní dřeň, kůže, žaludeční a střevní

Jídlo jako lék 61

sliznice, ledviny a samozřejmě játra. Ta coby největší plní funkci druhé linie obrany.

Když se sodík, který je v nich uložen, vyčerpá, jejich funk­ce může být narušena tak silně, že játra onemocní. Uvědomujete si, že udrží krev čistou téměř v každé situaci a člověk by mohl žít asi věčně, pomineme-li možnost tělesných nehod? Nestane se tak pouze tehdy, naruší-li se schopnost jater krev filtrovat. Jedy se z nich dostanou do krevního oběhu. Teprve potom budou příznaky nemoci viditelné. To je důvod, proč je třeba játra ochraňovat co nejlépe.

Je-li sodík pro naše zdraví tak důležitý, jak si ho opatříme? Jeho nejbohatší zdroj najdeme v říši zeleniny a ve zvěřině. "Dobrá," řeknete si, "zelenina mě moc nezajímá, budu jíst brambory a maso. Maso miluji, není se tedy čeho bát."

Naneštěstí to není ta správná alternativa ... Aby člověk z masa, které má tak rád, získal potřebný sodík,

musí ho jíst syrové. Takové maso však chutná málokomu. Není obtížné rozborem moči v laboratoři dokázat, že čím více se maso upravuje teplem, tím více hnilobných aminokyselin lze v moči "proteinového" pacienta nalézt. To znamená, že člo­věk, který jí hodně vařeného masa a málo zeleniny, skončí s játry chudými na sodík.

Po strávení jakéhokoliv jídla veškerá krev ze střev projde játry, která k nim proudí velkou portální žilou. Použitelné části stráveného jídla jsou:

1. syntetizovány do jiných částí těla, 2. přeměněny na pohon k oxidaci a energii, 3. přebytek je uložen pro budoucí použití.

O Jedy a další škodlivé látky jsou játry neutralizovány a od­straněny jejich výměškem. Tím je žluč. Někdy však následkem nedostatku zásaditosti jater (alkality ), je schop­nost neutralizace jedů značně omezena.

O Žluč plná jedu je vypuzena do tenkého střeva, kde je část škodlivého materiálu opět vstřebána do krve. Zároveň často dochází k různým stupňům střevních zánětů.

O Přítomnost jedovaté žluči ve střevech dokáže narušit trávení použitelných částí jídla, které tvoří další škodlivé

Jídlo jako lék 62

materiály, plyny a vyvolávají břišní bolesti. V určitém smyslu lze žluč přirovnat k moči.

O Normálně je čirá, žlutá, má zásaditou reakci a nedráždí tkáň, se kterou je v kontaktu. Když je patologická, mění se na tmavou. Nejjedovatější je je-li zelená až černá. Má-li tuto barvu, je intenzivně kyselá a velmi agresivní vůči okolní tkáni. V tomto stadiu škodí nejvíce.

Normální žluč se snáší téměř s každým jídlem. Dojde-li k vyčerpání jater a klesne-li hladina sodíku pod přijatelnou úroveň, jsou jeho soli tvořeny jen s největšími obtížemi. Je-Ji žluč následkem své agresivity naprosto nevhodná pro využití, aby mohla být vypuzena do dvanácterníku (první části tenké­ho střeva, kam vývody ústí), je dočasně uložena ve žlučníku, kde je pozvolna neutralizována. Jak již bylo řečeno nesnese se s žádným jídlem a postupně způsobí zánět jater, žlučovodu, žlučníku a střev. Někdy je vrácena do žaludku a vyzvracena.

Ve dvanácterníku může agresivní žluč způsobit defekty sliznice, které pociťujeme jako nepříjemné křeče. Oběť pak spěchá k lékaři, který ji vyšetří pomocí rentgenu. Ten ukáže deformaci dvanácterníkového stínu, často prohlášeného za vředy. Vlastním výzkumem jsem zjistil, že 99 % těchto "vředů" je pouhou "popáleninou" a křečí. Zásadité pilulky, oplatky a dražé proti těmto obtížím jdou na odbyt v milionech. Samozřejmě je možné, že se z popáleného místa ve dvanác­terníku vyvine vřed. Naštěstí k této situaci dochází zřídka . Takový vřed je spíše vzácností a jeho existenci není obtížné přesně určit. Spolehlivým příznakem je krvácení. Krev se objeví bud ve zvratcích nebo ve stolici.

Je-li vylučování sodíku z jater příliš spontánní, ochuzené jaterní buňky umírají. Zjizvená tkáň je výsledkem, který nakonec vyústí v jaterní cirhózu. Již před těmito zjevnými příznaky je jisté, že játra jsou vážně poškozena.

Naše civilizace je svými chemickými, koncentrovanými a syntetickými pokrmy odpovědna za prodej všech prostředků proti kyselosti žaludku. Jsou to Žvýkačky, tablety a bonbony. Na chvíli nás sice zbaví těchto nepříjemných pocitů, jejich pří­činy však neodstraní.

Jídlo jako lék 63

Příklad: Zajímavý případ z mé kartotéky, s pohledem na ledvinové i jaterní poškození, se týká jednašedesátiletého muže. Když jsem jej viděl poprvé, ležel již 2( ! ) roky v posteli s velkým otokem nohou a břicha. Měl ohromné břicho. Nad­ledvinky však byly silné a aktivní. Nastávaly okamžiky, kdy jeho emoce předčily soudný rozum. Jeho moč se velmi podo­bala husté, tmavé melase, plné hnisu, albuminu a odpadů. Močil bez přestání, po troškách. Krevní tlak ukazoval 210/1 10. Tento pacient trpěl značnými dýchacími obtížemi, protože kvůli vodě v břišní dutině se plíce neměly kam roz­táhnout. Byl to však houževnatý člověk, odhodlaný se uzdra­vit. Naštěstí se o něj jeho svědomitá a milující 24letá dcera starala ve dne v noci. Z toho co jedl vyplývalo, že si velmi liboval v těžkých škrobech a dortech.

Jeho dcera začala léčbu řídit proti jeho vůli. Po dobu několika týdnů pil pouze ovocné šťávy. Provedl jsem mu punkci břicha a vypustil přes 20 litrů tekutiny. Když bylo bři­cho volné a měkké, mohl j sem již bez obtíží vyšetřit střevní kličky, játra a slezinu. Játra byla velikosti velkého pomeranče. Tvrdá a uzlovitá, což jsou příznaky cirhózy.

Po dobu své praxe jsem ještě neviděl, aby se takto postiže­ný pacient uzdravil. Po třech týdnech otoky nohou zmizely, ale voda v dutině břišní se opět objevila. Moč měl světlou a zkouška na albumin byla pozitivní. Jeho dieta se skládala z lehce stravitelných bílkovin, vařené a syrové zeleniny a ovo­ce. Jeho obh'bené těstoviny a sladkosti byly vyloučeny. Nelíbilo se mu to, protestoval. Po několika týdnech si však na dietu zvykl. Za půl roku byla moč bez bílkovin. Bylo však nutné punkce břicha provádět každý měsíc po celý rok. Pokaždé se jednalo o 20 litrů. Začal pracoval na své zahradě a kdykoliv byl unaven, odpočíval. Druhý rok jsem prováděl punkce jen jednou za 2 měsíce a třetí rok každé 3 měsíce. Množství vypuštěné tekutiny pokaždé činilo 5 - 10 litrů. Čtvr­tý rok punkce břicha nebyly zapotřebí.

Vzhledem k tomu, že měl ochablé břišní svaly a hrozilo ne­bezpečí vzniku kýly, nabádal jsem jej k opatrnosti . Ostatní svalstvo však bylo ve vynikající kondici. Jeho pokožka byla

Jídlo jako lék 64

vláčná, jemná a čistá. S něčím takovým jsem se ještě neset­kal. Jednoho dne však zvedl příliš těžký kámen. Zavolali mě za dva dny a já zjistil pupeční kýlu. Následovala operace, po které se rychle zotavil.

Dnes, po dvanácti letech od začátku léčby, tento muž velice tvrdě pracuJe a stará se i o zahrady svých sousedů. Je mu 73 let a je zcela bez obtíží, jeho játra jsou normální velikosti. Příznaky cirhózy vymizely.

Příklad: Uvedl bych ještě případ 351etého muže. Trpěl extrémní slabostí, točením hlavy, nevolností, zvracením a ne­chutenstvím. Laboratorní testy potvrdily toxicitu jater. Byl zoufalý, trpěl nespavostí a vzbuzoval soucit. Nařídil jsem mu 5 dnů klid na lůžku a půst se zeleninovou polévkou. Za tu dobu se funkce jater obnovila natolik, že dokázal strávit i nor­mální jídlo. Vysvětlil jsem mu, že jídlo a výživa nejsou jedno a totéž. Člověk není živ jídlem, které pozřel, ale jen tou jeho částí, kterou dokázal využít a asimi­lovat.

Játra jsou tedy hlavním orgánem detoxikace orga­nismu. Můžeme je přirov­nat k čaroději, který s ti­chou efektivností provádí chemická kouzla. Nebo k sítu, které propustí jen to, co může vniknout do krevního oběhu. Pokud budou j átra plnit svou funkci, zůstane krev čistá. Onemocní-li, zůstanou jedy v krevním oběhu, po­škodí rovněž vzdálené orgány a části těla nato­lik, že může nastat i smrt.

Jídlo jako lék 65

v

ZllizlJ. s flnitřní sekrecí: třetí linie obranlJ.

qtivot je z větš( čá!>ti záležitost( chemie. q

William J. Mayo, M. D.

Abychom plně pochopili funkci žláz s vnitřní sekrecí a její význam pro tělo v době nemoci, musíme se seznámit s jejich strukturou. Tyto drobné kousky tkáně zvané endokrinní, se od ostatních žláz liší tím, že nemají žádný vývod a sekrety vyměšují přímo do krve. Charakteristickou látkou produkova­nou těmito žlázami jsou hormony. Nazýváme je "biochemic­kými kurýry" krve. I ve velmi malém množství jsou neuvě­řitelně účinné. Řídí a regulují většinu biochemických úkonů života. Přestože má naše tělo spoustu žláz, budeme se zabý­vat pouze třemi:

1. nadledvinkami 2. štítnou žlázou 3. podvěskem mozkovým

Na těchto žlázách je pozoruhodný poměr jejich zanedbatel­né velikosti k vysoké funkci. Štítná žláza, považovaná za ve­likou, váží pouze 28 gramů. Příštitná tělíska (parathyreo­idea), umístěná na její zadní straně, jsou téměř neviditelná. Nadledvinky jsou veliké jako fazole. Podvěsek mozkový je poloviční a přesto řídí funkci ostatních žláz.

Třebaže jsou tyto žlázy tak malé, je jejich poslání souvisejí­cí se zdravím a nemocí nesmírné. Dr. L. Barker z nemocnice J. Hopkinse to shrnul takto: "Naše postava, tvar obličeje, dél­ka končetin, tvar kyčlí, barva pokožky, množství a rozložení tuku, ochlupení, velikost svalů, zabarvení hlasu i mimika, to vše závisí na úrovni činnosti žláz s vnitřní sekrecí. «

NatlletlflinklJ Nadledvinky patří mezi nejdůležitější žlázy, které regulují

naši aktivitu i zdraví. Jak jejich název napovídá, nacházejí se Jídlo jako lék 66

nad horním pólem obou ledvin. Skládají se ze dvou částí: vnitřní = dřeně (medulla), vnější = kůry (cortex).

Cortex - obal, kůra, je částí sympatického nervového systé­mu. Je odpovědna za kontrolu a regulaci vědomých i podvě­domých funkcí těla. Jejich úzká návaznost na "solární plexus" byla nejednou potvrzena. V sedmém měsíci nitroděložního života plodu jsou stejné velikosti jako ledviny. Po narození jsou poněkud menší a v průběhu života se stále zmenšují. V pokročilém věku jsou jen těžko k nalezení. Jak bylo řečeno, život člověka není bez nadlevinek možný. My, lékaři, známe situace, kdy náhlé krvácení do nadledvinek a následné zhrou­cení jejich funkce končí smrtí. Blížící se smrt nemocného, trpícího chronickým selháváním nadledvinek, tzv. Addisono­vou nemocí, má podobné příznaky.

Samotná chemie života plně závisí na procesu oxidace. Adrenalin, který je hormonem nadledvinek, tuto oxidaci umožňuje. Nadledvinky tedy určují, bude-li plamen živo­ta hořet či nikoliv. Bylo by naivní se domnívat, že veškeré funkce nadlevinek jsou objasněny. Z těch nejdůležitějších jsou v současné době popsány tyto: 1. Kontrola oxidace všech tělesných buněk, které regulují:

a) nervovou energii (oxidace fosforu v mozku a nervech) b) tělesnou energii a teplo (oxidace uhlíku ve svalech) c) funkci jednot1ivých orgánů (oxidace v játrech a ledvinách) d) život každé jednotlivé buňky (není možný bez oxidace)

2. Kontrola kondice: a) hybné svalstvo (síla těla) b) srdce (krevní oběh, tlak) c) hladké svalstvo (střeva, děloha)

3. Kontrola množství krvinek v oběhu (červených i bílých) 4. Kontrola srážlivosti krve 5. Kontrola stupně tělesné imunity 6. Kontrola sedimentace červených krvinek

Štítná žláza �ohny je tak vitální a má tolik chuti do života jako já," ří­

kala mi jedna matka s hrdostí, "ale Marie je pomalá a klidná Jídlo jako lék 67

jako její otec. Není to výsledkem činnosti žláz, pane doktore?" Ne tak docela . . . Jedná se o daleko složitější procesy než se

na první pohled zdá. Je však pravděpodobné, že metabolismus obou dětí je rozdílný. Za to je odpovědná štítná žláza. Nachází se na přední straně krku po obou stranách chrupavky štítné. Má tvar motýlích křídel, spojených článkem nazývaným isth· mus. V roce 1656 byla označena řeckým názvem thyriod. Podrobnější studie se prováděly až v posledních 40 letech.

Mimo reprodukce buněk k jejím nejdůležitějším funkcím patří:

1. Oxidace všech tělesných tkání 2. Regenerace poškozených a nemocných tkání 3. Uvolňování jaterního cukru do krve 4. Ovlivnění srdečního rytmu 5. Regulace mozkové aktivity 6. Normální růst buněk

Podl/ěsek mozkOl/tJ Nejslavnější římský lékař Galén ( 130 n. 1 .) zastával

na funkci této žlázy zajímavý, ale chybný názor. Věřil, že se podílí na čištění mozku vyměšováním toxinu do krku. Následujících 1500 let byla tato teorie lékaři přijímána jako správná. Ani současná věda plně neobjasnila všechny funkce podvěsku mozkového. V jeho složitém labyrintu ztratí cestu i ten nejzkušenější endokrinolog.

Podvěsek mozkový má tvar třešně o průměru 12 mm. Sedí v malé prohlubni spodiny lebeční, zvané "sella turcica" (turec­ké sedlo) na úrovni očí. Přezdívka "dirigent" není náhodná, neboť tento orgán určuje činnost ostatních žláz s vnitřní sekrecí. Dělí se na tři části. Přední část do krve vylučuje hormon, který pravděpodobně určuje:

1 . velikost a tvar těla 2. stupeň inteligence a mozkové aktivity 3. částečně ovlivňuje funkci pohlavních orgánů

Střední část žlázy obsahuje kanálky, jejichž stěny jsou pokryty buňkami s výčnělky, které provádějí chemický rozbor

Jídlo jako lék 68

krve. Tento orgán je vyvinut také u ryb, jimž slouží k určování složení mořské vody. U člověka tato část podvěsku mozkového stejným způsobem zjišťuje přítomnost jedů v krvi. Aktivuje obranný mechanismus a dává mu signál k zahájení akce.

Zadní část podvěsku mozkového je vybavena vysoce specia­lizovanými nervovými buňkami a je těsně spjata s mozkem. Je bohatá na hormony, které stimulují sympatický nervový systém, ovlivňují svalový tonus a sílu kontrakcí hladkého svalstva. Seznámili jsme se tedy s funkcí tří orgánů, které jsou součástí systému žláz s vnitřní sekrecí.

Jak ale jako "třetí linie obrany" proti nemoci pracují? Abychom to pochopili, musíme se vrátit k názvu "dirigent",

nebo "hlídač" či "telegrafní centrum". Tato malá, svou veli­kostí téměř zanedbatelná žláza, je v životě člověka nesmírně důležitá. Příroda ji důvtipně umístila doprostřed lebky za kos­těnou přepážku, kde je maximálně chráněna. Dojde-li k se­lhání této žlázy, která produkuje tolik hormonů, nastává smrt. Její hormony aktivují štítnou žlázu a nadledvinky, jimž patří vlastnosti "třetí linie obrany". V kritických stresových situacích štítná žláza vyměšování (eliminaci) jedu nasměruje do kůže a sliznice. Nadledvinky do ledvin a střev.

Příkladem onemocnění toho druhu je bronchitida. Při ní dochází k zánětu sliznice dýchacího ústrojí. Charakteris­tickým příkladem eliminace nežádoucího materiálu je vyčer­pávající, těžko zvládnutelný kašel. Plíce zůstávají několik dal­ších dnů zaníceny i po tom, kdy se nemocnému uleVÍ.

Příklad: Možná jste již viděli člověka s onemocněním štítné žlá­zy, zvaným "vole" (struma). Příkla­dem je 58letá žena, která si stěžo­vala na nesmírnou slabost, pocení, bušení srdce, vystouplé oči a otoky nohou. Je to klasický příklad nad­měrné funkce štítné žlázy s násled­nou toxemií celého těla. Podobně ja­ko v ostatních případech, k vyléčení nemoci dochází odstraněním jedu

Jídlo jako lék 69

neutralizací. Tyto případy jsou komplikované a vyžadují dlou­hý pobyt na lůžku. N adměmá aktivita štítné žlázy urychluje katabolismus. Základem léčby je neutralizující dieta a napros­tý klid. Složení stravy je určeno kondicí pacienta a stavem jeho zažívacího traktu. V našem případě se jednalo o šest týd­nů. Dieta se skládala ze syrového, nepasterizovaného mléka, vařené a syrové zeleniny s minimálním obsahem škrobu. Množství mléka záviselo na denní kondici pacienta. Výsled­kem bylo vyléčení.

Příklad: Dalším příkladem je můj současný pacient. Jedná se o 44letého muže, který 8 měsíců před návštěvou mé ordi­nace téměř nespal. Jeho štítná žláza hrdinně bojovala ve sna­ze pomoci poškozeným játrům. Trpěl značnými nervovými poruchami. Po čtyřech dnech diety založené na zeleninovém odvaru opět spí a jeho stav se začíná lepšit.

Chtěl bych zdůraznit, že eliminace jedů z těla je značně závislá na stavu žláz s vnitřní sekrecí. Aktivitou štítné žlázy je ovlivněno vylučování jedů pokožkou a sliznicemi. Jsou-li sil­nější nadledvinky, probíhá eliminace ledvinami a střevem. Může také dojít k začlenění jedu do metabolických procesů v játrech, které se projeví zvýšenou teplotou či horečkou.

Schopnost žláz s vnitřní sekrecí tělu pomáhat je závislá na dvou faktorech: dědičnosti a jejich stavu po chemickém a citovém rozrušení. Příliš časté použití stejných cest eliminace v kritických momentech způsobí jejich zakrnění a degeneraci. Konečným důsledkem může být rovněž vyčerpání samotných žláz.

Nepřekračuje-li člověk hranice správné životosprávy urče­né přírodou, pak játra, pracující jako "druhá linie obrany", jsou schopna tělní tkáně udržet čisté. Za těchto "utopických" podmínek by byl vznik choroby nemožný. Jinými slovy, tako­výto jedinec by byl zcela imunní vůči všem neduhům.

Jídlo jako lék 70

Pacient očima lékaře " Tolik rozšffený názor, fe mezi typem t�/a, chovánfm a o­sobnostf č/ov�ka nenf spojitost, je naprostý nesmysl. Z té­lesných pozůstatků jedince lze uhádnout jeho povahu. H

Earnest A Hooton, Ph.D.

Moji ordinaci denně navštěvují pacienti různého vzhledu a charakteru. Zkušenému lékaři pacientův vzhled nabízí mnoho ke správnému určení diagnózy, ještě než nemocný promluví. Každý pacient vlastní něco nepopsatelného, co jej odlišuje od ostatních. Naše těla se liší i chemickým složením. Uspořádání jednotlivých bílkovin způsobuje, že neexistují dva úplně stejní jedinci. Tyto bílkoviny, stejně jako tkáně, které tvoří, jsou ovlivňovány faktory dědičnosti a spoustou dalších činitelů. Vnitřní prostředí jednotlivců se tedy radikálně liší a jejich reakce vůči okolí jsou rozdílné.

Lékaři se stále snaží najít metodu klasifikace pacientů, kte­rá by jim usnadnila diagnostiku i terapii. Ale přepracovaných lékařů, kteří raději vypisují recepty na "kaloricky chudou die­tu" pro obézní nemocné, je stále dost. Ignorují přitom jejich individualitu. Mnozí lékaři mne žádali:

Prosím, porad mi dietu vhodnou pro migrénu. Slyšel jsem, že jsi objevil dietu, která léčí artritidu. Jaké jídlo dáváš diabetikům, že si nemusejí píchat inzulin? Co doporučuješ na léčbu rakoviny, vředu atd. atd . . .

Na tyto otázky odpovídám: "Univerzální dieta neexistuje! Ukaž mi svého pacienta a dovol mi ho vyšetřit. Teprve pak jsem schopen určit vhodnou dietu." Dieta "od boku" se svou hodnotou rovná nevědeckým závěrům různých šarlatánů, kte­ří zázračné kvality připisují různým kombinacím jídel, koření a velmi draze je prodávají.

Stále odpovídám na dotazy svých přátel co jím a kde v tak pokročilém věku beru tolik energie a radosti ze života při den­ní práci i zábavě. Neskrývám žádná tajemství, týkající se mého jídelníčku. Jako lékař se snažím dohlédnout dále. Exis-

Jídlo jako lék 71

tuje-li sebemenší možnost, musím pacientovi pomoci zbavit jej utrpení a uzdravit. O To, že univerzální dieta neexistuje, je důvodem, proč si

tato kniha musí udržet všeobecný ráz. Nebylo by správné jl považovat za předpis na Jednotlivé nemoci.

O Všechny návody, diety a Instrukce musejí zůstat všeobec­né. Medicínu nelze praktikovat podle knihy, ale pouze na základě vyšetření pacienta, laboratorních rozborů atd.

O Po rozhovoru s nemocným a po potřebných testech lze zvá­žit situaci a rozhodnout, jedná-li se o toxicitu systému.

O V kladném případě předepíši dietu na neutralizaci jedu. Je-li z těla eliminován, je třeba začít s jeho posílením a re­habilItací. To lze uskutečnit několika způsoby, které záleží na tělesném stavu a charakteru toxemie.

O Abych Jej mohl vyléčit, musím se na něj dívat jako na indi­vidualitu. Seznámit se se způsobem jeho dřívějšího i sou­časného života. Konfekční návod léčby, jako je výroba kon­fekčního šatstva, je prostě nepřijatelný. Každá léčba musí být ušita na míru.

Ukázkou složitosti lidského těla je počet aminokyselin a je­jich stavebních látek, které jsou získávány z bílkovin naší po­travy. Ve slovníku jsou tisíce a tisíce slov . . . a všechna jsou utvo­řena z 26 písmen abecedy. Podobným způsobem jsou tvořeny

bílkoviny. Základní kameny - pís­mena abecedy - představují 24 zá­kladních aminokyselin. Jejich kombinace jdou do milionů a urču­jí jedinečnost člověka. Díky této skutečnosti může pes mezi stovka­mi lidí najít svého pána a tulení matka své mládě pozná mezi tisíci stejně vypadajícími malými tuleni.

Aby to nebylo tak jednoduché, je chemické složení těla pozname­náno prodělanými nemocemi, lé­ky a drogami, dědičností a další­mi faktory. To jsou příčiny,

Jídlo jako lék 72

proč každý jedinec na určité choroby a jejich léčbu rea­guje rozdílně. To je také důvod, proč nelze napsat knihu "Jak vyléčit jakoukoliv nemoc". Samozřejmě existují lékaři, kteří jsou autory přesně takových knih. Omezují se však na osobně získaný obzor. Například doktor, který se vyléčil monodietou z mrkve, se domnívá, že může zachránit celý svět, když všechny lidi obrátí na "mrkvový způsob života".

TlJpické chotlání pacientů o Navzdory unikátnosti každého nemocného mají všichni ně­

co společného. K lékaři nepůjdou, pokud je k tomu nemoc nedonutí.

O První, co pak po něm požadují, je . . . okamžitá úleva od bo­lestí, nespavosti a špatného trávení. Lékař jim to má pos­kytnout, ihned!

O Bohužel, s výjimkou stimulace nebo útlumu okamžité úle­vy neexistují. Snaha o rychlou pomoc vyústí v "bičování" nebo v paralyzaci endokrinních žláz léky.

O Pilulky na spaní večer, pilulky na vzpružení ráno, pilulky na uklidnění v průběhu dne. Tohle přece není zdraví! Zdraví je něco naprosto jiného.

V jistém smyslu lze vinit samotné pacienty, že se ne­správné způsoby léčby, ru'ky jejich netrpělivosti, vůbec praktiku jí. O Pacienti žádají okamžité kladné výsledky. Chtějí zvládnout

den podle vlastních představ a v noci klidně spát. Celkový zdravotní stav je příliš nezajímá.

O Postupuje-li lékař jinak. než si představují, vysvětluje-li jim, co všechno musejí pro své zdraví udělat sami, stávají se velice netrpělivými.

O Eliminace jedů z těla je déletrvající záležitost. Lidé se bě­hem svého života přejídají a od lékaře očekávají, že zázrak. učiní v několika týdnech.

O Většina z nich v dlouhé léčení nevěří, protože je pro ně při­jatelnější představa zázračných léků a rychlého nože. Zářit zdravím rozhodně k jejich touhám nepatří.

Jídlo jako lék 73

o Zajímá je okamžitá úleva od bolesti. Jak se módně říká: "Cítit se lépe a rychleji." Když jim tohle lékař neposkytne, běží do lékárny. Nebo vyhledají jiného lékaře.

O Nechápou, že návrat zdraví je dlouhodobou záležitostí. Přitom vědí, že nemocný tuberkulózou plic v sanatoriu stráví alespoň rok, chce-li se uzdravit.

a Každému lékaři je známo, že lidé mají sklon k potlačování příznaků nemoci. Důvodem k takovéto opozici podle dr. la­na Stevensona je, že nemoc většinou zaČÍná jen jako malá odchylka od normálních tělesných funkcí.

a Běžný člověk je však příliš zaujat událostmi každodenního života a shonu, než aby věnoval pozornost svému zdraví. Nemoc pro něj není odchylkou od správného žití, nýbrž překážkou pro životní radosti.

a Existenci nemoci si připustí teprve tehdy, když příznaky vážně naruší jeho denní režim.

a Dokonce i v takovém případě je zlehčuje a potřebný zákrok oddaluje až do chvíle, kdy už patří spíše do rukou faráře než doktora. A tak uplyne hodně vody od chvíle, kdy se je­ho tělesná kondice dala nazývat zdravím.

Řada nemocných se do mé ordinace dostaví v důsledku trp­kého zklamání z léčby ortodoxní medicínou. Sami zpozorova­li, že jídlo má souvislost s jejich potížemi a přišli si pro radu, jak změnit stravovací zvyky. Očekávali dobře míněnou a od­bornou radu. Háček je v tom, že pokud lidé neznají pocit záři­vého zdraví, mentální svěžesti, čistoty a nekonečné energie, chybí jim ke změně dietních návyků potřebná motivace. Pokud se však jedinec jednou rozhodl pro menší porce libové­ho masa na rožni, větší porce dušené zeleniny, čerstvé ovoce, zelený salát, celozrnný chléb a čisté, zdravotně nezávadné syrové mléko, nestačí se divit změně, která se s jeho zdravím stane. A když se jeho "perverzní" chutě navrátí k normálu, je schopen plně ocenit lahodnost zmíněných jídel. Nebudou mu chybět pochutiny jako je sůl, pepř, kečup, ocet nebo hořči­ce. Nebude vše splachovat kokakolou, čajem nebo kávou.

Většina lidí má o významu slova "dieta" jen mlhavou představu. Proto je potřeba jim vše vysvětlit opatrně

Jídlo jako lék 74

a pečlivě. Seznámím-li je s anatomií těla, ukážu obrázky a popíšu funkce jednotlivých orgánů i jejich závislost na en­dokrinním systému, považují mé lekce za fascinujícÍ. - Tak získám jejich částečné porozumění i spolupráci, proto­

že pacienti si musí uvědomit vlastní odpovědnost a povin­nosti v průběhu léčenÍ.

- Stále zdůrazňuji, že právě nemocný se musí uzdravit. Musí uzdravit sám sebe.

- Já mu mohu pouze pomoci, aby se přeorientoval, co se stra­vy týče. Jakmile se jeho tělo zbaVÍ existující toxemie, nebu­de nutné dodržovat tak přísnou dietu.

- K vyléčení dochází "zevnitř". Postará se o to sama Příroda. - Lékař je jen pomocníkem a spolubojovníkem, který svého

pacienta vede přes někdy záhadné úseky, jejichž překonání vede ke zdraVÍ. Vkročí-li pacient do ordinace, neuvědomuje si, že již jeho

samotný vzhled, chování a mimika lékaři napoví, o jakou organickou chorobu se jedná. Ale to už jsem u pojednání o tě­lesných typech jedinců.

Klasifikace pacientů

Každý novorozenec je unikátnÍ. Mezi miliardami lidí není další takový, jehož genetická infonnace a anatomie by byly naprosto shodné. Díky těmto velkým rozdílům chemických kombinací máme v dějinách postavy jako Abraham Lincoln, Adolf Hitler, Mahátmá Ghándi či Jack Rozparovač. Lidé, kte­ří patří ke stejnému tělesnému typu, mají podobné reakce a jednání.

Lékaři starověku používali klasifikace, založené na postavě pacienta (tlustý, hubený) nebo charakteru (cholerik, flegma­tik). Tedy tenniny, které se užívají dodnes. Hippokratovo roz­dělení pak tkvělo v rozlišení skupiny krve, výměšků sliznic a barvy žluče. Své studenty nabádal, aby si rovněž všímali těles­né konstituce pacienta, která má na určení diagnózy také vliv.

Někteří lékaři navrhli a vypracovali třídění lidské rasy do různých kategorií podle tělesné stavby. Dr. William H.

Jídlo jako lék 75

Sheldon ve svém "Atlasu člověka" populaci rozdělil do tří základních skupin: otylé - endomorfy, svalové - mesomorfy a hubené - octomorfy. Tato klasifikace poskytuje jen velmi málo informací o jednotlivých rozdílech na poli genetiky, kde každý jedinec tvoří jiný obrázek kaleidoskopu lidstva.

Proto vyvstala potřeba nové vědecké disciplíny - endokri­nologie, která nám nabízí novou možnost klasifikace lidských tvorů. Ve starověku se lékaři marně snažili porozumět žlázám s vnitřní sekrecí. V posledních 50 letech, po trpělivé mraven­čí práci, se tajemství tělesné genetiky začalo obnažovat. Výměšek žlázy s vnitřní sekrecí - hormon - určuje tělesný a neurologický typ jedince.

Přestože mnohé z tohoto systému dosud zůstává záhadou, umíme jedince spolehlivě zařadit do skupin podle úrovně hor­monální sekrece, která ovlivňuje jeho vývoj . Jednotlivci i celé rodiny, dokonce i rasy a národy, ukazují na stopy určitých rasových, nacionálních, rodinných a individuálních kvalit -tělesných charakteristik, jimiž se odlišují od ostatních.

Narušení zdravotního stavu může být důsledkem hormo­nální nerovnováhy. Bohužel, často tyto hormonální odchylky nedokážeme léčit. Lékaři ztratili zájem o tuto všední oblast, neboť výsledky pokusů často přinášely zklamání.

Když se lékaři domnívali, že některá pacientova žláza je oslabena, dodali mu potřebný hormon, jenž měl upravit jeho hladinu v organismu. Pokud k žádané úpravě nedošlo, ztrati­li o endokrinologii zájem. Protože ignorovali i největší z těch­to žláz - játra, uniklo jim, že po úpravě funkce jater se nor­malizuje také činnost ostatních žláz.

Jak se endokrinologie rozvíjela, zjistilo se, že poruchy funk­ce žláz s vnitřní sekrecí jsou odpovědny za abnormality jako je gigantismus, nanismus, kretenismus, myxedem, akromega­lie a různé typy obezity. Laboratorními pokusy, prováděnými na zvířatech s odstraněnými žlázami, se o příčinách někte­rých nemocí získalo mnoho poznatků.

K usnadnění diagnostiky a terapie nemocí endokrinologie upravila klasifikaci jednotlivců do základních skupin podle funk­ce hlavních žláz: nadledvinky - štítná žláza - podvěsek mozkový.

Jídlo jako lék 76

"rt/ní t'lP: NADLEDVINKY Většina informací, týkajících se tohoto typu tzv. adrenální­

ho člověka, je výsledkem studie pacientů, trpících Addisono­vou nemocí. Byly prováděny studie nemocných s nádory nadledvinek a výzkumy na zvířatech, které došly ke shodným závěrům. Tělesný typ "adrená1ního" člověka se vyznačuje následující charakteristikou:

vlasy - silné, často kudrnaté ochlupení - husté a silné, připomínající opici rysy tváře - hrubší a větší oči - modré, černé, hnědé, zornice malá, rychle reagující čelo - nízké s nízkou vlasovou hranicí nos - dobře vyvinutý s velkými dírkami rty - teplé, plné negroidní, dobře zbarvené zuby - velké, nažloutlé, tvrdé a zdravé jazyk - silný, široký a čistý patro - nízké, rozložité lebka - široká ve spáncích, spodní čelist mohutná uši - velké, dlouhé s tlustými lalůčky pokožka - teplá, suchá, silná krk - krátký a silný, tzv. býčí šíje hrudník - široký, mohutný břicho - široké, silné, vystouplé pohl. orgány - větší končetiny - silné, krátké; nehty silné, s malým měsíčkem

- Tělesná energie tohoto typu člověka se zdá být nevyčerpa­telná. Kvalitní chemické reakce ve tkáních - oxidace fosfo­ru v sympatické části nervového systému a oxidace uhlíku ve svalech - mu poskytují dostatek energie a tepla.

- Teplota těla jen zřídka klesne pod 37,2 st. C. Jeho ruce a nohy jsou vždy příjemně teplé.

- Protože trávení a detoxikace potravy jsou závislé na oxi­daci v j átrech a ve střevech, netrpí tento typ poruchami trávení. Zpravidla je schopen cokoliv sníst bez nepříznivé­ho následku.

Jídlo jako lék 77

- Svalstvo je dobře vyvinuté a ve výborné formě. Únavu tito lidé téměř neznají a mají pozoruhodnou výdrž.

- Vzhledem k dokonalé činnosti hladkého svalstva mají rych­lou peristaltiku a vyprazdňují se několikrát denně.

- Tento člověk si může dát na talíř i ty nejnesmyslnější kom­binace jídla, aniž by později pocítil nepříjemné nasledky. Jeho žaludek yyniká dobrou funkcí a silnou peristaltikou.

- Jedná-li se o těhotnou ženu tohoto typu, je porod rychlý. - Krevní rozbor je typický. Často bývá zvýšené množství čer-

vených krvinek, zřídka se vyskytuje nedostatek bílých. Sytě červená krev se rychle sráží, což je výhodné pro pří­pad krvácení.

- Odolnost vůči bakteriálním infekcím je vynikající. I pohlav­ní choroby se těmto lidem vyhýbají. Hodnoty sedimentace červených krvinek bývají nižší.

- Člen této adrenální skupiny má k životu flegmatický postoj - je veselé mysli, klidný, těžko se rozčílí, netrpí nespavostí, strachem, či studenýma nohama. Vyhýbá se hádkám a nes­rovnalostem. Má mnoho přátel, protože je milý a laskavého srdce. Je obklopen září sympatie. Díky výbornému krevnímu oběhu má teplé, jakoby magne­

tické ruce. Z tohoto typu teplých rukou a teplého srdce by se mohl stát dobrý lékař. Bohužel, jeho inteligence obvykle není na takové úrovni, aby mu otevřela dveře na fakultu lékařství. Má-li dostatečnou motivaci, má naději stát se léči­telem. Avšak ze stejného typu člověka, který je nositelem lepšího mozkového vybavení, tedy i aktivního podvěsku moz­kového, se stává nejúspěšnější lékařská kapacita.

Vzhledem k tomu, že členové této skupiny obvykle vynikají svalovou silou, trpělivostí (za cenu nižší hranice IQ), pracují většinou jako dělníci.

Druhlj tlJp: ŠTíTNÁ ŽLÁZA

Fyzikální vyšetření tohoto typu můžeme shrnout do násle­dující charakteristiky:

Jídlo jako lék 78

vlasy - jemné, slabé ochlupení - s výjimkou podpaží a pohlaví nenápadné rysy tváře - jemné, dobře modelované, krása převládá oči - velké, nápadné, tzv. oduševnělé zuby - těsně u sebe, střední velikosti, bílé, měkké jazyk - středně tenký, dlouhý, citlivý patro - vysoké, do V krk - ladný, protáhlý, vznešený hrudník - dlouhý, úzký, bradavky citlivé břicho - dlouhé, štíhlé pohl. orgány - střední velikosti, citlivé končetiny - jemně tvarované, správných proporcí

Nejvýznamnějším rysem tohoto typu je jeho napjatý nervo-vý systém s vysokou citJivostí. Lze jej přirovnat k závodnímu koni, zatímco adrenální typ ke koni tažnému. - Tenký, šlachovítý, neklidný, rychlý, stále v pohybu s vyso­

ce vyvinutými základními smysly. Akce srdeční je rychlá. I malý podnět, tělesný či duševní, okamžitě zrychlí pulz.

- Zvýšení srdeční aktivity je provázeno zvýšenou sekrecí slin­ných a střevních žláz, jater, ledvin a potních kanálků. Játra do krve uvolňují větší množství cukrů.

- Nestačí-li tento jev slinivka břišní kompenzovat, objeví se v moči cukr - tzv. glykosurie. V důsledku vysoké metabo­lické aktivity je tělo schopno rychle pozbýt své váhy.

- Mozková aktivita tohoto typu je "ysoká. Myšlení je však roztě­kané a schopnost koncentrace malá. To způsobuje častou úna­vu, nespokojenost s okolím, domovem, přáteli. a zaměstnáním.

- U adrenálního typu o úrovni oxidace ve tkáních rozhodují nadledvinky. Štítná žláza určuje, jak rychle bude oxidace

:erobíhat. - Zeny tohoto typu, hlavně ty, jejichž štítná žláza pracuje

nadměrně, trpl zkráceným menstruačním cyklem, někdy až 24 dnů místo 28.

- Doba těhotenství je kratší o 10 a více dnů. Jejich děti jsou menší a hubenější, ale zdravé. Štítná žláza v době kojení reguluje množství mléka, a tak tyto tenké a šlachovité ženy mají mléka na rozdávání.

Jídlo jako lék 79

- Mezi problémy tohoto typu patří nespavost a neklid. Když konečně usnou, mají mnoho různých, většinou nepříjem­ných snů. Brzy se probouzejí a vstávají osvěžené s mnoha plány na další den. Schopnost sexuálního prožitku je mimořádná. Rychle dosa­

hují opakovaných orgasmů, které jsou silně citově provázeny.

Třetí tlJ.p: PODVĚSEK MOZKOVý hlava - větší lebka, připomínající kopuli, mohutné

čelní kosti rysy tváře - horní ret většinou delší zuby - větší, zvláště řezáky klouby - uvolněné, klepavá kolena, ploché nohy končetiny - dlouhé, prsty s velkými měsíčky nehtů Výzkum tohoto typu je dosud značně omezen. Četné pole-

miky mezi lékaři vyústily v jediný závěr - uznali vliv podvěs­ku mozkového na tělesný růst jedince, ať nadměrný nebo potlačený. V USA odhadem žije asi 10 000 lidí, které lze po­važovat za "trpaslíky", neboť jim chybí dostatečné množství růstového hormonu.

Známé jsou případy onemocnění této žlázy s následným zduřením. Projeví se bolestmi hlavy různého stupně. Dojde-li k nadměrnému tlaku žlázy na oční nerv v uzavřeném prosto­ru "tureckého sedla", může onemocnění skončit slepotou. Zbytnění podvěsku může vyvolat i symptomy podobné epilep­sii. Činnost zadní části podvěsku mozkového není zatím příliš objasněna. Pravděpodobně ovlivňuje duševní kvality jako je intuice, umělecká tvořivost a zvýšená pohlavní aktivita.

Také jste zjistili, že jednoznačně nezapadáte pod žádný ze zmíněných glandulárních typů?

Dr. Sheldon kdysi poznamenal: "Jednotlivec se vždy vymy­ká statistikám. " Většina z nás je syntézou všech tří základ­ních typů. Jeden je však vždy dominantní. - První vstávají brzy a jsou připraveni zv1ádnout nadcházejí­

cí den. Jídlo jako lék 80

- Druzí se k životu probírají až odpoledne. Tyto rozdílné dru­hy metabolismu mohou hrát v manželství zápornou roli. Běžného jedince nelze posuzovat podle přesné šablony tří

zmíněných typů. Přesto existuje metoda, jak přibližně určit největší vliv jedné ze tří zmíněných žláz. Číslo 100 budeme považovat za jednotku nnormálu" každé z těchto žláz . To zna­mená:

podvěsek mozkový - 100, štítná žláza - 100, nadledvin­ky - 100

- Kdyby hodnoty byly takovéto: P - 150. Š - 100, N - 100, jednalo by se o nepraktického snílka.

- Jedná-li se o člověka, který má P - 150, Š - 100, N - 50, pak jde o génia. Jelikož je to jedinec s vysokým nadáním a slabým vlivem nadledvínek, má potřebu se neustále stimulovat. Dosahuje toho přemírou masa, kávy, čaje, soli, nebo se uchýlí k alkoholu a drogám. Kdyby se mu povedlo nadledvinky "vybičovat" ke stoprocentní aktivitě, jeho pod­věsek mozkový a štítná žláza by byly nad normálem a hod­noty by se jevily takto: P - 200, Š - 150, N - 100.

- V tomto stavu lze jen těžko odolat i té nejsilnější touze po práci, např. po vytvoření skvělého uměleckého díla. Výsledkem je mistrovská symfonie, báseň uchvacující srdce, obraz, na který se nelze vynadívat, román, který nelze odložit, či socha, kterou bychom chtěli mít v zahradě.

- Po tomto stavu uměle vyvolaného nadšení se záhy dostaví deprese, kdy ten, jehož se to týká, není schopen vytvořit vůbec nic. Stav je blízký sebevraždě. Kdyby k těmto stavům deprese nedocházelo a plamen uměleckého zápalu by byl udržován, dříve nebo později by se organismus zcela vyčer­pal, což by mělo za následek tragickou a předčasnou smrt. Lékař, který je dostatečně seznámen s endokrinním typo-

váním pacientů, je schopen odhadnout délku našeho života nebo náchylnost k určitým nemocem. Pro lepší ilustraci a po­chopení endokrinologie i tělesných typů bych uvedl následují­cí dramatický příklad.

Příklad: Jednoho rána do mé ordinace přišla vystrašená žena. Přivedla s sebou dýchavičného muže, který se sotva

Jídlo jako lék 81

ploužil. Byl zrudlý námahou a vyčerpáním. Rychle jsme ho položili na vyšetřovací lehátko, aby se mu ulevilo a lépe dýchalo. Řekl mi, že za mnou jeli 1 10 km, až ze vzdálené Pasadeny. Můj nový pacient byl jedním z manažerů velké tiskařské společnosti, která zaměstnávala 1 100 lidí. - Jeho zdraví bylo vždy vynikající. Před rokem však onemoc­

něl a léčení svěřil do rukou 18 prominentním specialistům, kteří jej 4 měsíce neúspěšně zachraňovali.

- Prvním příznakem nemoci byl zánět spojivek. - Následoval zápal plic, který byl léčen antibiotikem zvaným

aureomycin. - Druhý den léčby se mu v ústech objevila citlivá vyrážka,

doprovázená otokem rtů a hrdla. Měl značné bolesti, pocit slabosti a dušnosti.

- V této fázi choroby byl přivezen do nemocnice. Lékaři nad ním kroutili hlavami. Přemítali, zda se jedná o erytema multiforme, formu kožní nemoci, nebo puchýřovité onemoc­nění sliznic a pokožky, zvané pemphigus.

- Čtyři měsíce byl léčen hormonálními přípravky, výtažky z nadledvinek. Bolesti v krku ustaly a polykání se upravilo.

- Léky dostával v osmihodinových intervalech. Zakrátko se dostavily poruchy srdečního rytmu - fibrilace.

- Lékaři změnili způsob aplikace kortizonu. Dávky léků byly tak vysoké, že pacient ZÍskal tzv. Cushingův syndrom, který je způsoben nadměrným množstvím hydrokortizonu v krvi.

- Změnily se mu rysy obličeje, který připomínal měsíc v úplň­ku. Mezi lopatkami se objevil tukový hrb.

- Smutné bylo, že původní choroba na tuto léčbu nereagova­la. Nepomohla ani aplikace gamaglobulinu a stav se dále zhoršoval.

- Prognóza byla smrtelně vážná, hrozila slepota. Ceny léků dosahovaly astronomických čísel. V tomto stavu se pacient objevil v mé ordinaci. Vyšetřením jsem zjistil výrazný otok obličeje způsobený

zadržováním tekutin v těle, překrvení očních spojivek. Rty, ústa a hrdlo byly pokryty boláky, které mu znemožňovaly po­lykat. Při podrobném vyšetření jsem se pozastavil nad tvarem

Jídlo jako lék 82

jeho uší. Dobře vyvinuté, silné laloky mluvily o typu adrenál­ním. To mi napovědělo mnoho i o jeho játrech. Podaří-li se mi zlepšit jejich funkci a neutralizovat toxemii, naděje na uzdra­vení se zvýší. Štítná žláza a podvěsek mozkový hrdinně bojo­valy spolu s poškozenými játry.

Množství zadržené vody v těle bylo značné. Měl nadbytek červených krvinek, které neplnily funkci, oxidace tkání vázla. Také ony byly zaplaveny všemi léky, které užíval. Pro kyslík v nich již nebylo místo. Při vyšetření břicha jsem zjistil zvět­šená, prosáklá játra. Měl zvýšený krevní tlak. Rozhodl jsem se, že přítomná toxemie je tím nejzávažnějším problémem a musí být odstraněna nejdříve.

Vředy v ústech byly důsledkem snahy organismu elimino­vat jedy z těla sliznicí úst a krku. Tato situace byla ovlivněna činností štítné žlázy. Nadledvinky, vybičované kortikoidy, usilovaly o vyloučení jedů ledvinami, játry a střevem. Adre­nalin svým působením zvyšoval krevní tlak a ohrožoval nemocného možností srdečního selhání.

"Vaše uzdravení závisí na schopnosti těla zbavit se všech je­dů, pozřených léků i výsledků špatného trávení, « oznámil jsem nemocnému. "Nejdříve se pokusíme povzbudit játra. Je nutné jim poskytnout maximální odpočinek. Je třeba dodržet klid na lůžku, přísnou dietu zeleninových šťáv a polévek. Ne­potřebné krvinky musejí být tělem zničeny a jejich jedy vy­loučeny. Tím se uleví játrům i slezině a trávení se podstatně zlepší. Uvědomte si, prosím, význam mých slov. Budete-li dodržovat mé pokyny, úspěch se jistě dostavi."

"Budu moci přestat s těmi léky?" zeptal se mě. "Nikoliv ... v důsledku špatného stavu vašeho srdce to zatím

není možné," odpověděl jsem. Za krátkou dobu jsem mohl s radostí pozorovat ústup nej­

těžších příznaků. Po měsíci jsme k dietě přidali ovoce a ovoc­né šťávy, čerstvé kozí mléko. Pacient spolupracoval ochotně. Beznaděj a strach ze smrti zmizely a on se cítil mnohem lépe.

Bylo třeba začít snižovat dávky léků. Týden po týdnu jsme je snižovali a pečlivě sledovali odezvu srdce. Jejich snížením bylo méně stimulováno a také látková výměna ve tkáních

Jídlo jako lék 83

se zpomalila. Proto jsme je snižovali řadu měsíců. Postupně zmizel "měsícovitý" obličej i tukový hrb mezi lopatkami.

Zvyšoval jsem dávky ovoce a kozího mléka. Přirozeně, že uzdravení bylo dlouhodobou záležitostí. Celých 1 1 měsíců trvalo, než se upravila nadměrná kyselost tkání, barva moči i stolice. Dieta, kterou jsem nemocnému předepsal, se skláda­la z těchto potravin: Snídaně:

pšeničný nebo celozrnný chléb 125 ml kozího mléka (nepasterizovaného) 4 dušené švestky

S(lač;na: 250 ml kozího mléka

Oběd: 200 ml zeleninové polévky 500 g vařených bobů 1 krajíc bílého chleba s máslem 250 ml kozího mléka

Po této dietě se nemocný úplné uzdravil. Vředy v ústech vy­mizely a zrak se zlepšil. Je v lepší kondici než před nemocí, věnuje se práci kolem svého domu i rekreačnímu sportu.

Jeho srdce, krevní tlak, rovnováha žláz s vnitřní sekrecí, jakož i rozbor moči a žluči se dostaly do normálu. Funkce jater je rovněž dobrá, bez patologických příznaků. Dodržuje výše uvedenou dietu.

Příklad endokrinolofJ.ické tlJpolofJ.ie Lékař, seznámený s endokrinologií, je nejednou schopen

odhadnout diagnózu, délku i následky nemocí. Při návštěvě tuberkulózního oddělení je rozdělení nemocných podle převlá­dajícího typu žláz patrné nejlépe. První je typ

s převahou štítné žlázy. Podle dříve uvedené tabulky: P -

75, Š - 100, N - 50. Znamená to, že funkce štítné žlázy je normální, nadledvinky pracují na 50 % a podvěsek mozkový

Jídlo jako lék 84

na 75 %. Pacient je hubený, šlachovitý, stále jako "na jehlách". Neustále mění svá rozhodnutí a je věčně nespokojený. Trápí jej plyny, zácpa a špatné trávení. Je zkouškou lékařovy trpě­livosti. I když mu podáváme maximum stravy, na váze nepři­bere. Naopak rychle na ní ubývá. Trápí ho noční pocení a úz­kost.

Má sklon ke vzniku plicních komplikací. Vzhledem k tomu, že odpočinek a relaxace jsou v jeho případě téměř nereálné, nežije déle než rok od vzniku plicních komplikací. V labora­torním rozboru moči nacházíme známky poškození ledvin, v krevním obrazu nedostatek červených a bílých krvinek. Sedimentace je nízká.

Je třeba dodávat, že tento druh pacienta je pro sestry i lékaře zdrojem vážných starostí i konfliktů?

Druhý typ pacienta, u něhož převládá funkce nadledvinek, na celé oddělení vná­

ší dobrou náladu a veselí. S ničím si neláme hlavu a s úsmě­vem přijímá i případné komplikace. Pečlivě a trpělivě dodržu­je nařízení lékaře. Velmi snadno přibere na váze - cinkání nádobí a příborů je pro něj zdrojem radosti. Pacientům výbor­ně tráví, zácpa je vzácná. Vydrží mnoho léčebných zásahů a operací. Poměr funkce žláz je vyjádřen přibližně takto:

P - 50, Š - 25, N - 100 %. Jedná se o pacienty s nejlepší prognózou. Léčba převážně spočívá v dostatečném odpočinku a čerstvém vzduchu. Laboratorní vyšetření moči a krve jsou většinou normální.

Třetí typ pacientů, s převahou funkce podvěsku mozkového, představuje

největší potíže. Poměr funkce žláz je přibližně: P - 100, Š - 75, N - 25 %.

Vyčerpané nadledvinky způsobují stálou únavu, cyanózu a chlad končetin, špatné trávení a zácpu. Předrážděný podvě­sek mozkový stimuluje mozkovou činnost. Nemocný přemýšlí a kombinuje celý den. Je schopen lékaře zavalit tolika dotazy, že by mu tři nestačili odpovídat. Nemocniční prostředí na něj působí depresivně. Jeho sexuální energie hledá přirozené

Jídlo jako lék 85

uvolnění a jakák.oliv žena v jeho blízkosti se stává středem po­zornosti. Má zálibu v kávě, alkoholu a narkotikách. Jen málo z těchto pacientů se uzdraví. Vychrtlí, s fialovými rty, po ne­mocničních chodbách se pohybují mátožně, s hlavou plnou chmurných myšlenek.

Čím nižší je věk, kdy dojde k plicním komplikacím, tím je doba onemocnění kratší a tím rychlejší je také konec. Není neobvyklé, že své sexuální touhy, ať už přirozeně nebo ma­nuálně uspokojují až do dne smrti. Spousta velkých umělců, trpících tuberkulózou, patřila do této skupiny. Je to další důkaz, že střed pohlavního dění leží v podvěsku mozkovém a štítnou žlázou a nadledvínkami je pouze posilován.

Poznali jste se v některém ze tří uvedených typů? Zkušený lékař většinou ví o vnitřním životě pacienta více

než pacient sám. Proto je schopen léčit s ohledem na endokri­nologický systém, který je úzce spjat s emocemi jedince. Vědomosti v této oblasti umožňují nejen zajímavý způsob kla­sifikace nemocných, ale také porozumění jejich psychíce a temperamentu.

Z toho vyplývá, že čím lépe si lékař a pacient rozumějí, tím je lepší vzájemná spolupráce a úspěch léčení.

KdlJŽ onemocní děti . . .

Každý lékař si dokáže představít, co s e děje v duši a mysli pacienta. Rád by mu na jeho otázky odpověděl, ale nezbývá mu čas. Proto bych chtěl v následujících kapitolách alespoň částečně objasnit povahu a příčiny nemocí a zmínit se o jejich léčbě pomocí správné diety. Jsem přesvědčen, že pokud se ma­jestátní lidské tělo "poláme", je možné ho opravít a zacelit správnou životosprávou. Zkušenosti jsem získal během mno­haletého studia a praxe. Bylo by třeba řady silných knih, abych se s vámi o všechny mohl podělit.

První otázkou ženy, které se narodí dítě je: "Pane doktore, je v pořádku?" Slyšel jsem ji už tisíckrát.

A ptám se, leží opravdu matce zdraví dítěte tolik na srdci ? Jídlo jako lék 86

Jestli ano, tak proč se o sebe v době těhotenství tak špatně stará ?!

Proč jej krmí stravou, která je později příčinou nemocí? XX. století můžeme nazvat stoletím dětí. Vzrostl zájem o fy­

zický i psychický rozvoj mládeže. Podíváme-li se kolem sebe, nabízí se otázka: Kde jsou všechny ty zdravím kypící děti? Všichni rodiče si přejí zdravé potomky! Proč jsou tedy ordina­ce dětských lékařů plné usmrkaných, unavených, alergických, horečnatých, chudokrevných, hubených nebo naopak tlustých dětí, z nichž většina má na nose brýle?

Odpověď je jednoduchá: O Matčino tělo bylo naprosto nevhodným prostředím pro

plod, protože její organismus byl přeplněn odpadními lát­kami z nevhodné stravy, kyselinami kávy, jedy alkoholu, tabáku, různých medikamentů a drog.

O Rostoucí dítě mělo nesprávnou stravu. Příliš času strávilo u televize, videa, místo pohybu a cvičení na čerstvém vzdu­chu se všude vozilo autem.

Můžete se na mne zlobit, že k vám mám výhrady. Ale dobře znám potěšení z pohledu na zdravé, šťastné a veselé dítě. A ta­ké vím, jak rozkošná a zářící je ZDRAVÁ matka. Doufám, že mne nebudete považovat za příliš sebevědomého, ale mí malí pacienti v porodnici jsou vždy lehce k rozeznání. Jsou růžoví, hezcí a vždy v dobré náladě. Neznám lékaře, který by měl ná­mitky proti uznání a pochvale ostatních kolegů a sestřiček. O Mé pacientky netrpí horečkami, otoky nohou, záněty dělo­

hy či prsu. Až na vzácné výjimky byla všechna těhotenství, na která jsem dohlížel, bez problémů.

O Ženy si udržely správnou váhu, dietou si vyčistily organismus a tak svým dětem poskytly optimální podmínky k rozvoji.

O Průběh porodu byl hladký, bez zvláštních potíží. Jejich děti jsou zdravější než je běžný průměr.

Zdravotní stav průměrného dítěte zdaleka není optimální. Vezmeme-li v úvahu fakt, že se v USA narodí 3,5 milionů dětí ročně, je to velmi smutná skutečnost. Statistika ukazuje, že 52 % mladých amerických mužů bylo odmítnuto pro službu v armádě na základě fyzických a mentálních posudků.

Jídlo jako lék 87

Je to snad tím, že J�m rodiče nedali dostatečně najíst? Samozřejmě, že ne. Mnoho z nich mělo daleko více než po­

třebovalo. Cukroví, přeplněné chemikáliemi, sušenky, zmrzli­nu, napoje, palačinky v sirupu, popcorn, čokoládové mléko mÍS­to stravy bohaté na bílkoviny, uhlovodíky, tuky a vitaminy.

Něžné roky dětství by měly být nejzdravějšími. V tomto ob­dobí jsou žlázy s vnitřní sekrecí a játra v nejlepší formě. Dítěti dodávají nevyčerpatelnou energii a poskytují dobrou elimina­ci škodlivin. Jejich kosti by měly být silné, zuby nezničitelné jako slonovina, vlasy husté, silné a lesklé. - Dítě se však narodí s tělem plným jedu z matčina krevního

oběhu a se střevy plnými smolky (mekonia), černé, okysele­né žlučí. Jeho stav je tak špatný, že i při nejlepší péči dob­ré tři roky trvá, než se podaří jeho tělo od všech zděděných jedů očistit.

- V době těhotenství se příroda snaží matčinu krev očistit eliminací jedů do těla plodu. Nejvíce jedů získá první dítě.

- V rodinách s mnoha dětmi bývá 5. až 7. potomek nejvitál­nější a nejzdravější. Další již bývají poznamenány únavou žláz s vnitřní sekrecí.

- Nejvíce starostí matce i lékaři většinou přináší první dítě. Příliš jedů z bílkovinných kyselin v organismu dítěte může v pozdějším věku způsobit rakovi-nu, leukemii či jiné druhy pomalu se vyvíjejících zhoubných nádorů.

- Mírnější případy se manifestují revmatismem, srdečními potížemi, obrnami, záškrtem, kožními nemo­cemi a záněty mandlí. Teorie prvo­rozeného dítěte je založena na mém osobním výzkumu a pozorování. Souhlasí se mnou i několik kapacit z oboru dietetiky.

- Má-li matka tuberkulózu, může být charakteristická vada j ater zděděna a dítě se narodí s její mi­liární (malouzlovou) formou.

' (

Jídlo jako lék 88

- Je-li toxemie způsobena špatně strávenými cukry, projeví se na dítěti postižením sliznic, s příznaky chrůpků na pli­cích a chronické rýmy. Vlhké a zanícené sliznice jsou živnou půdou pro řadu bakterií. Navštíví-li takové dítě školku, absolvuje několik "kol" horeček, infekcí a zápalu plic.

- Jedná-li se o jedy pocházející ze špatného trávení tuků, pro­jeví se zánětlivými kožními chorobami.

Obecné příznaky dětských nemocí zahrnují: malátnost, únavu, kašel, kožní vyrážky, nevolnost, zvracení a horečku. Ukazují na: - krev plnou nečistot a jedů - neschopnost jater tyto jedy odstranit a neutralizovat - vylučování dráždivých kyselin sliznicemi a kůží

Viry a bakterie se živí jedovatým odpadem takto poškoze­ných tkání. Musíme poděkovat Pasteurovi za odstranění pově­ry, že nemoc je způsobena ďábly a démony. Nahradil ji teorií bacilu. Nesmíme však. zapomínat na Beauchampa, který žil současně s Pasteurem, a který dokázal, že chemický podklad, na kterém se bakterie mohou množit, je stejně důležitý.

Existují dvě teorie příčin nemocí: První - nesprávná životospráva způsobí nahromadění

jedovatých zplodin v těle, druhá - záhadné mikroorganismy útočí na nevinnou oběť. Podle teorie bacilů léčení závisí na jejich likvidaci. K tomu

je třeba podotknout, že živná půda bakterií je pro nás stejně nebezpečná jako bakterie samy. Toto vysvětlení poukazuje na nebezpečí jedovatých zplodin tkáňového metabolismu, ať již zděděných nebo získaných.

Spll/ničltlJ. Spalničky jsou způsobeny virem, který se množí na hleno­

vém sekretu dýchacích cest. Je-li koncentrace toxinů v hlenu příliš vysoká, mohou způsobovat epidemie. Nemoc se projevu­je těmito příznaky: malátností a únavou - důkaz o toxických játrech. Následuje horečka, kterou se játra jedy pokoušejí okysličit, dále se dostaví silné nachlazení, kašel a rýma.

Jídlo jako lék 89

Nepodaří-li se játrům toxiny eliminovat, zapojí se štítná žlá­za. Jedy odstraňuje kůží, což se projeví vyrážkou a zánětem. Je-li zasažena sliznice spojivek, následuje jejich zarudnutí a fotofobie (světloplachost). O Nemocné děti ztrácejí chuť k jídlu. DíTĚ SE NESMí

K JíDLU NUTIT! ! Tím bychom nastolili nové komplikace. O Spalničky léčíme jako silné nachlazení. Koupele a zábaly po­

máhají horečku snížit tím, že zvyšují vylučování jedů kůží. O Klystýr z těla odstraní zánětlivé střevní výměšky i jedy,

obsažené v žluči. Měl by být aplikován jednou nebo dva­krát v průběhu choroby.

O K jídlu nepodáváme nic, pouze kostky ledu. Později může­me nabídnout ředěné ovocné šťávy, vařená jídla s malým obsahem škrobu, vařené a syrové ovoce. Za 2 až 3 dny po vymizení příznaků se lze vrátit k normální stravě.

O Podávání i tak. běžného léku, jako je aspirin, je velmi ne­bezpečné. Způsobuje znecitlivění nervových zakončení, vy­volává falešný pocit bezpečí a zvyšuje toxicitu jater. Další drogy na potlačení kožních příznaků jedy zatlačí hlouběji do těla a poškodí tak. vnitřní orgány.

O Stejně jako dítě potřebuje odpočinek na lůžku, musejí si sliznice, játra, kůže a ledviny odpočinout od chemických procesů. Toho lze dosáhnout půstem.

Spalničky jsou první na seznamu nemocí, které vznikají z nadměrné spotřeby škrobů a cukru. Do této skupiny nemo­cí patří černý kašel, záškrt, zápal plic, zánět mozkových blan, chřipka, zánět čelních dutin s vleklou rýmou, bronchitida a astma.

Přirozeným lékem jsou ředěné ovocné šťávy z jablek, pome­rančů, grapefruitů, ananasu, papaji a guavy.

Množství dětských nemocí je způsobeno bílkovinnými kyse­linami, zděděnými od matky nebo získanými špatnou živo­tosprávou. Nejsou vylučovány sHznicemi, nýbrž lymfatickým systémem krčních uzlin.

K těmto nemocem patří angína, zánět hrtanu a nosních mandlí, zánět středního ucha a dutin, záškrt, obrna, tyfus, revmatismus a revmatická horečka srdce.

Jídlo jako lék 90

I když je mléko nejlepším dětským. pokrmem, je nutno si za­pamatovat: Je-li pasterizováno nebo jakkoliv jinak upraveno (uvařené, sušené, kyselé, s čokoládou), k jídlu se nehodí!! Takto upravené mléčné výrobky v dětských střevech podléha­jí hnilobným. procesům a vznikají bílkovinné kyseliny.

Angína Nejčastějším místem, kde se bílkovinné kyseliny dostávají

na povrch, jsou krční mandle. Jsou součástí řetězu lymfatic­kých uzlin, které jsou podél celého zažívacího traktu. Když se kyseliny v těchto žlázách koncentrují, mohou vyvolat zánět nazývaný angína nebo též tonsilitida.

Mandle, nacházející se na snadno přístupném místě, se sta­ly oblíbeným terčem chirurgů. Zlepšeni, ke kterému po jejich odstranění dochází, není výsledkem operačního zákroku, ale půstu a diety, kterou si bolest v krku VYDutí. Později si tělo, ochuzené o tyto "filtry nečistot", najde ke stejnému účelu jiná místa. Těmi se stanou lymfatická tkáň nosu, hrdla, čelních dutin, žaludku, střeva a apendixu. Tyto sliznice patří ke zmí­něnému lymfatickému řetězci. Zánět slepého střeva (apendi­xu) je nejčastější.

Ohrna Obrna je ojedinělou nemoci, která se projevuje mírnými

příznaky: horečkou, bolením hlavy, ztuhlým krkem. Její nej­vážnější komplikací, která se vyskytuje ve 2 % nemocných, je ochrnutí.

Věřím, že nemoc může způsobit jakákoliv bílkovinná kyse­lina. Obrna je považována za následek aktivity viru, který napadá lymfatický systém horních cest dýchacích. Nejčas­tějším zdrojem těchto kyselin je hnilobný proces zmrzliny ve střevech. Obrnou jsou postiženy převážně děti, které pojí­dají velké množství zmrzliny. Její výskyt je nejvyšší na vrcholu léta, kdy je spotřeba zmrzliny největší.

Zánět středního ucha a jeho dutin pak způsobuje nadměr­ná konzumace vajec.

Jídlo jako lék 91

Retlmatismus Je to choroba, která v životě postižených dětí znamená tra­

gédii. Její příčinu vidím v požívání masa a masových vývarů. I když je maso pro organismus stimulující, je pro dětské tělo nejnebezpečnějším druhem jídla. Z masa vznikají bílkovinné kyseliny, které pronikají do nitra kloubů. Mohou také postih­nout srdeční chlopně, které jsou velmi citlivé. Revmatické srd­ce, čili zánět nitroblány srdeční (endokarditida), je důsledek nadměrného množství masa ve stravě dítěte.

Přírodní protilátkou bílkovinných kyselin je vařená nebo syrová zelenina s malým obsahem škrobu. Jde-li o akutní stav, je nutný půst na ředěných zeleninových štávách a po­lévkách. Zeleninové koncentráty a konzervy by se neměly nikdy používat. Také sůl, glutamát sodný, maso a kosti by se neměly do polévky přidávat.

Zvětšené krční uzliny svědčí o chronické toxicitě. Je nutné odstranit veškeré bílkoviny a jíst ovoce, zeleninu, škroby a máslo, dokud příznaky nezmizí. Přestože jsou bílkoviny pro rostoucí organismus velmi důležité, nesmějí být podávány v nadměrném množství nebo devitalizovaném stavu. Tělo dítěte potřebuje mnohem méně mléka.

Mléko je jítllo, nikolitl nápoj! Také nadměrný příjem tuků dítěti škodí. Může způsobit tu­

kovou degeneraci jater - steatózu. Může se jednat o onemoc­nění dědičné, ale také získané v dětství. Při narušené funkci jaterních buněk není tuk v potravě zcela oxidován a v krev­ním oběhu koluje jako škodlivá sloučenina. Z těla je vylučován tukovými žlázkami u vlasových kořínků nebo mazovými žláz­kami pokožky. Nemoc zvaná "seborhea capitis" - kojenecká mazová čepička, vřídky na pokožce kojenců i hnisavé vředy u starších dětí jsou toho příkladem. V důsledku obsahu tuku, obsaženého v kostech (morek), vzniká osteomyelitida, tedy zá­nět kostní dřeně. Léčba spočívá v drenáži hnisu a odtranění veškerého tuku ze stravy nemocného.

Jídlo jako lék 92

Neštorlice Plané neštovice jsou nejběžnějším onemocněním dětského

věku. Jsou velmi infekční a vyhnou se málokterému dítěti. Příčinou je otrava tuky a eliminace žluklého tuku mazovými žlázkami kůže. Tento výměšek je živnou půdou pro určitý druh viru, který je dále chemicky mění. Vzniklá chemická sloučeni­na na kůži způsobuje charakteristické puchýře. Plané neštovi­ce byly potlačeny díky používání dezinfekčních prostředků.

Terapie děts!t,ch nemocí Můžeme ji rozdělit do dvou hlavních skupin, tj . terapň pro­

tihorečkovou a terapň stimulující. Nejběžnějším lékem proti horečce je aspirin (acylpyrin).

Málo známá je skutečnost o příbuznosti tohoto léku s kyseli­nou karbolovou, která se před 100 lety běžně používala proti bolestem a horečce.

Aspirin je náhodný objev německého chemika. Jedná se o karbolovou kyselinu. Po jeho požití lze v moči prokázat fenol. Ten způsobuje znecitlivění nervových zakončcní a za­braňuje předávání nervového impulzu - pocitu bolesti. Rovněž potlačením vlivu funkce štítné žlázy a nad1edvinek zmírní nebo odstraní horečku. Tento fenolový derivát však vážně narušuje játra. Proto se musíme na užívání aspirinu dívat jako na vyhánění čerta ďáblem.

Horečka dítěte matku dokáže náležitě vystrašit. Chápeme však dobře její význam?

Horečka je přirozenou obranou těla, které se snaží zbavit jedů. U dětí začíná v játrech. J e-li dítě v dobré kondici, dojde k eliminaci jedu v samotných játrech. Dítě se cítí dobře, má jen horečku. Vyšetříme-li pozorně jaterní krajinu, můžeme si všimnout lokálně zvýšené teploty. Je-li teplota sliznic 41 0C, může být v játrech až 43,5 0C. Pokud játra nejsou schopna sa­ma jedy neutralizovat, vracejí se do krevního oběhu a vlivem žláz s vnitřní sekrecí jsou vypuzovány sliznicemi. Klinickým obrazem je chřipka, zánět hrtanu. čelních a obličejových du-

Jídlo jako lék 93

tin, angína, někdy i zápal plic. Po celou dobu nemoci se játra pilně snaží neutralizovat jedy a doprovodným jevem tohoto procesu je horečka.

V tomto období je proces trávení další zbytečnou zátěží jater. Práci jim můžeme usnadnit, pokud nemocnému nepo­dáváme žádné jídlo. Půst játrům a jiným orgánům nejen poskytne úlevu, ale umožní také snadnější vylučování odpa­du. Předejdeme tak různým komplikacím, jako jsou zánět středního ucha, dutin a mozkových blan. O Padesátiletá praxe mne poučila, že půst by měl trvat dal­

ších 24 hodin po návratu teploty k normálu. Tedy nic jiné­ho než kostky ledu, ředěné ovocné a zeleninové šťávy.

O Střeva mohou být jedu zbavena projímadlem nebo klystý­rem do 24 hodin, krev do 3 a játra do 5 dnů. Za předpokla­du, že nebylo pozřeno žádné jídlo.

To znamená, že obávaná horečka je snahou přírody orga­nismu pomoci. Jisté je, že nikdy neškodí, pokud není uměle vyvolána v nesprávné situaci. Normální horečka, vyvolaná sa­motným tělem, nikdy neublíží a nezanechá následky. Byl jsem svědkem mnoha případů, kdy chřipka přešla v zápal plic, protože strachující se babička trvala na tom, aby dítě jedlo a opatřilo si tak sílu se s nemocí vyrovnat. Muselo jíst slepičí polévku a řídký odvar škrobu, tedy přesně to, co játra v této situaci nedokážou zpracovat.

Druhou metodou léc"hy dětských nemocí je stimulace po­mocí "chemického biče", který akceleruj e činnost štítné žlázy a nadledvinek. Otcem dětského lékařství je Abraham Jacob. Dětem se zápalem plic podával až půl litru whisky denně! Alkohol byl jeho antibiotikem, sulfonamidy a steroidy, tj . "bi­čem" se stejným účinkem. I alkohol je v těle rychle a beze zbytku spalován. Bičovat unavené a vyčerpané tělo po­vzbuzujícími jedy a drogami je stejně nesmyslné, jako bít vyčerpaného koně, aby lépe pracoval. Je mnohem pro­spěšnější jej nechat odpočinout, pustit na zelenou, šťavnatou louku s čistou a na vitaminy bohatou stravou. Zde se zotaví a obnoví síly.

Jídlo jako lék 94

V léčbě nemocí neexistují zázraky, zkratky a podvádění. Příroda pracuje pomaleji, ale systematicky. Lidské snahy o urychlení tohoto procesu často končí katastrofou.

Krmení kojenců Největším problémem v kojenecké výživě, který trápí ne­

jednu matku, jsou poruchy trávení. Jejich hlavní příčinou je přítomnost jedovaté žluči, která je svým chemickým cha­rakterem změněna ze zásadité na kyselou. U kojence se to projeví plynatostí, průjmy, bolestmi břicha, nervozitou a ne­spavostí. Tyto příznaky zná každá matka. Abychom porozu­měli nemoci dítěte, musíme vědět, co je příčinou jedovatosti žluči. Proč je zelená, místo aby byla zlatě žlutá. - Krev matky, která zásobuje plod v době těhotenství, pro­

chází třemi přírodními filtry. Prvním jsou její játra, druhým placenta.

- Dostanou-li se jedovaté metabolity matčina těla přes obě tyto linie obrany, jsou zde ještě játra samotného plodu, jimiž krev musí projít, než se dostane do jeho krevního oběhu.

- Toxická žluč, která v dětských játrech zůstane po narození, je postupně vylučována. Někdy to trvá i tři roky. Ve stolici dítěte lze pozorovat zelenou žluč. Záleží na tom, jak ji játra vypuzují. A to jsou právě období, kdy se dostavují poruchy trávení.

- Mléko, místo aby se vstřebalo, se srazí v kousky kaseinu velikosti fazole. Skroby a cukry zkvasí a tvoří plyny, které vyvolají silnou břišní koliku.

- Ani mateřské mléko nemůže být v takové situaci stráveno správně. Chyba je tedy v chemickém procesu jater kojence, nikoliv ve stravě. Příliš často se chyba hledá ve stravě dítěte, místo abychom

ji hledali v játrech. Výsledkem omylu je výroba nejrůznějších náhražek toho, co je ve skutečnosti nejlepší - mléka.

Pro novorozence neexistuje lepší strava, než je mateřské mléko. Musí být čisté a čerstvé, bez jakékoliv chemické úpra­vy. Tyto předpoklady splňuje kojení. Je-li matka zdravá,

Jídlo jako lék 95

je zdravé i její mléko. Je-li mateřského mléka nedostatek, je nejlepší náhražkou kozí mléko, které je svým složením lidskému nejbližší. Teprve v druhé řadě lze použít kravské mléko. Kozí je třeba zředit a mírně osladit, aby se chuťově i chemicky co nejvíce přiblížilo mateřskému. Je nutné upozor­nit na skutečnost, že i nezávadné mléko, skladované 1 den v ledničce, mnoho svých důležitých vlastností ztratí. Čím více se mléko upravuje tepelně nebo chemicky, tím více se vzdalu­je od vhodné kojenecké stravy. Přírodní vitaminy nemohou být nikdy nahrazeny syntetickými. Pasterizace, přestože mlé­ko poškozuje, není tak škodlivá, aby zničila všechny kvality mléka. Je nutnou daní, kterou lidstvo musí platit za pokrok. Protože mléčné výrobky jsou zpracovávány vařením, konden­zací, sušením apod., mají velmi malou výživnou hodnotu.

S přibývajícím věkem dítěte stoupá i energie, kterou tělo musí použít na eliminaci nahromaděných jedů. Když se žluč svým složením přiblíží k normě, nemá dítě téměř žádné zaží­vací potíže. Jedovatá žluč však na jemnou střevní sliznici pů­sobí velmi dráždivě. Zastaví trávení bílkovin, cukrů, škrobů i tuků a vyvolá trávicí poruchy: plynatost, koliky, průjmy a zácpy, nervozitu a celkový neklid.

V akutní fázi žlučové krize je jakékoliv trávení prak­ticky nemožné. Je tedy správné omezit podávání jídla jen na destilovanou vodu, silně ředěné ovocné a zeleninové šťávy zásadité povahy. Tuto dietu lze držet i tři dny. Když kri­ze pomine, je třeba dítě nakrmit. Vhodné je kravské mléko, ředěné destilovanou nebo aspoň převařenou vodou. - V prvních šesti měsících kojenec potřebuje jeden litr výživy

denně. Potřeba je individuální. - Pokud dítěti potravu sladíme, je nejlepší použít hnědý,

nerafmovaný cukr a med. Je-li cukr příčinou plynatosti, bolestí břicha, kožních vyrážek a ekzému kolem konečníku. je vhodnější ho ze stravy vyřadit až do doby, kdy se jaterní funkce upraví.

- V prvním roce života kojenec škroby a tuky snáší špatně. Pokud se stav neupraví, měly by být ze stravy vyloučeny i později.

Jídlo jako lék 96

Správné ředění mléka a určení délky intervalu mezi krme­ním vyžaduje matčinu pozornost. Intervaly krmení i poměr ředění mléka se mohou přizpůsobit potřebám dítěte. Jeho re­akce je v takových případech jediným ukazatelem. Matku mů­že potěšit, že toxické žluči bude postupem času ubývat a špat­né trávení bude stále vzácnější. Do stravy pak lze přidat cuk­ry, ovocné šťávy, ovoce a zeleninu. Potlačit počáteční trávicí potíže chemikáliemi nebo léky se může vymstít. Spolupráce s přírodou tělu pomůže včas se zbavit všech zděděných jedů. Násilné léčebné zásahy dítě poznamenají i v následujících letech deformací zubů a kostí. Trpělivost a mateřská láska přemohou obtíže a nakonec matku odmění zdravím a krásou dítěte.

V kapitole o dětských nemocech jsem se snažil vysvětlit, co je to vlastně "být zdravý". Dobře vím, že kdyby bylo více zdravých dětí, bylo by v mé ordinaci mnohem méně dospělých pacientů.

Opravdové zdraví nezačíná narozením, ale již v mat­čině děloze!

Jídlo jako lék 97

Cholesterol tl srdce Cholesterol je slovo, jehož významu rozumí málokdo, nic­

méně v lidech budí obavy. Jejich neinformovanost dokazuje moje setkání s pacientem, který se mne zeptal: "Je pravda, pane doktore, že cholesterol vzniká kombinací projímadla a chlorofylu? Nedovolím ani špetce tohoto jedu, aby mi vstou­pila do krve, i když toho o něm moc nevím."

I lépe informovaní lidé m�í vážné obavy z vlivu cholestero­lu na srdce a cévy. Někde četli, že obrna je už nemocí vzácnou co se výskytu týče, kdežto postižení cév srdce a mozku si den co den vyžádá životy 1300 Američanů.

Zabýval jsem se výzkumem cholesterolu dávno před tím, než se toto slovo stalo tak populární. Sledoval jsem výskyt cévních onemocnění ve vztahu k hladině cholesterolu v krvi a v závislosti na úrovni životosprávy. Našel jsem logické vy­světlené této hádanky včetně odpovědi na otázku: "Co je pří­činou všech záhad kolem vlivu cholesterolu na naše zdraví? Škodí nám vždy?"

Zdravotní stav je závislý na stavu cév, ve kterých proudí krev. Krevní tok v cévách je silný a prudký. Lze ho přirovnat k vodnímu toku horské bystřiny. Vodní tok neustále nahlodá­vá a narušuje břehy. Stěny cév však podobným změnám ne­podléhají. Jsou jakoby potaženy viskózním materiálem, který je chrání. Podstatnou částí této výstelky je právě cholesterol.

Slovo "cholesterol" je složeno ze dvou řeckých slov, chole = žluč, stereos = pevný, solidní, a latinského slova olium = olej. Je to složitý uhlohydrát žlutavě bílé barvy a mazlavé konzi­stence. Je jako stvořený pro dokonalou lubrikační funkci cév­ních stěn. Do organismu se dostává nejen stravou. Je v něm dokonce vytvářen. Tvoří se v játrech. Proto je ho dostatek, i když je ze stravy zcela eliminován.

V době těhotenstvi plod dostává cholesterol matčinou krví. Teprve po narození se o jeho produkci přičiní také játra. Olej , který je k jeho syntéze potřeba, dodává přiroda v podobě mléč­ných tuků. V prvních měsících života je jeho nejdůležitějším zdrojem mateřské mléko.

Jídlo jako lék 98

Cholesterol, vytvořený játry, se do krevního oběhu dostává v přesné koncentraci, aby jej buňky cévní stěny mohly využít. Pokud zdegenerují, odloučí se i s "opotřebovaným" cholestero­lem, aby uvolnily místo novým buňkám a novému cholesterolu.

Je-li fyziologická hladina cholesterolu narušena, ve stěně cévy se odlučuje více buněk, než se stačí vytvořit. Celková koncentrace cholesterolu v krvi se zvýší a překročí optimální hranici. Dojde k jevu, který nazýváme "hypercholesterole­mie". Procento cholesterolu lze laboratorně velmi jednoduše prokázat. O Ke zvýšení hladiny cholesterolu tedy dojde jen při poruše

cévní stěny! O Nadměrný příjem tuků a olejů, jsou-li v přírodní formě,

tedy onemocnění cév způsobit NEMŮŽE! Tělo je uloží do tu­kových polštářů kolem pasu apod.

O Pokud se však součástí naší potravy stanou tuky NEPŘIROZENÉ, tepelně zpracované, bude situace jiná. Nejhorší kombinací jsou na tuku smažené škroby, např. brambůrky. Játra nejsou z tepelně zpracovaného tuku schopna normální cholesterol vytvořit. Cévám nabídnou pozměněnou látku, která je potom odpovědna za vznik poškozené cévní stěny a nemoci zvané ateroskleróza.

Při této nemoci jsou stěny cév zúžené a ztvrdlé. Mohou se dokonce ucpat krevní sraženinou (koronární trombóza) ne­bo vznikne výduť, bublina (aneurysma). Při těchto chorobách je koncentrace cholesterolu daleko vyšší, než je přípustné. Včasné zjištění těchto odchylek lékaři umožní provést podrob­né vyšetření metabolismu tuků.

Teorie, že dieta bohatá na tuky cévám škodí, byla dávno vyvrácena studiemi potravy Eskymáků. Tito lidé v době, než je změnila civilizace, patřili k nejsilnějším a nejzdravějším na světě. Přitom se živili výhradně masem zvěře, ryb, drůbe­že a velkým množstvím tuku. Eskymáci mají silnou vrstvu podkožního tuku jako přirozenou izolaci proti mrazu. Tento tuk jsou, stejně jako polární zvířata, schopni kdykoliv přeměnit na teplo a tělesnou energii.

Jídlo jako lék 99

Eskymáci rychle dospívají a stárnou. Příčinou je náročný způsob života a dlouhá polární noc. Ne špatná dieta. Jejich kosti dokazují, že již od dávných dob byli zdaleka nejzdravěj­ší populací na světě. Navzdory stravě plné tuků, byla hladina cholesterolu v krvi zcela normální a cévy beze změn.

Cestovatel a badatel V. Stefansson žil dlouhou dobu mezi Eskymáky. V rámci experimentu se pokusil ze své stravy vyřadit tuky a jedl jen libové maso zvěře a ryb. Po několika týdnech vážně onemocněl. Eskymáčtí přátelé jej zapřísahali, aby se vrátil k dietě s podílem tuků, jinak zemře. Poslechl je a rychle se uzdravil.

Většina lékařů a vědců se domnívá, že dieta bohatá na tu­ky zvýší hladinu cholesterolu v krvi. Pomíjejí skutečnost, že normální pokrmové tuky mají příliš změněnou struk· turu nejen přepalováním, ale také kombinací teplot a kon­taktu s různými látkami při jejich výrobě a úpravě.

Civilizace člověka vzdálila od přírodní stravy. Důsledkem jsou poruchy metabolismu tuků, nesrovnalosti v trávení škro­bů a cukrů a povšechná toxemie krve. Ta je potom příčinou řady nemocí.

Nadměrná hladina cholesterolu v krvi je známkou poruchy nejen metabolismu tuků, ale i cukrů a bílkovin.

Způsobuje vysokou koncentraci odpadních látek v krvi, jinými slovy - jedovatost organismu.

Významem nasycených, polonasycených a nenasycených mastných kyselin pro organismus člověka se zabývala řada výzkumných pracovišť. Rozdíl mezi nasyceným a nenasyce­ným tukem demonstruje následující příklad: Představme si dva muže. První z nich je normální se dvěma pažemi. Ten druhý má podobu indického bůžka s mnoha pažemi. Podáme­li prvnímu dvě jablka, uchopí je a ruce má plné. Tomu druhé­mu se dvěmy jablky v rukou však zbývá ještě mnoho prázd­ných, které mohou přijmout další jablka. Dvouruký muž je naplněn (nasycen) - saturován. Mnohoruký je nenaplněn (ne­nasycen) - nesaturován.

Podobně je tomu u tuků a mastných kyselin. Jídlo jako lék 100

Trendem poslední doby jsou nenasycené tuky a mastné kyseliny, které v těle fungují jako neutralizační prvek. Dají se tedy přirovnat k jakýmsi "tlumičům". O Neutralizační schopnost nenasycených tuků jako "tlumičů"

má význam při léčení toxemie organismu. Paradoxem je, že v řadě případů byly účinné vlastnosti nenasycených mast­ných kyselin obětovány snaze přiblížit rostlinné tuky máslu a vylepšit je nejrůznějšími syntetickými vitaminy, s glutamá­tem sodným, anilinovými barvivy, solí a umělou příchutí.

O Skutečností je, že cokoliv se k tuku přidalo, nasytilo přiro­zenou nenasycenou kyselinu a zákazníkovi tak byl nabíd­nut výrobek, který není ničím jiným než "kosmetickou kolomazí".

Je tedy takový tuk pro tělo zdravý? Není! Užitečný je jen CHEMICKY NEZMĚNĚNÝ PŘÍ­

RODNí tuk. Jsou to tuky živočišné, obsažené v mase, vnitř­nostech, kostech a mozku zvířat, rostlinné tuky ve fazolích, semenech, ořechách, banánech a jiném tropickém ovoci včetně papaji, manga a kokosového ořechu.

U nich vůbec nezáleží na tom, zda jsou tvořeny nasycenými nebo nenasycenými kyselinami, jelikož zdravá a nepoškozená játra jsou schopna je zpracovat.

Použijeme-Ji tyto tuky k tepelné úpravě pokrmů, své užitečné vlastnosti ztrácejí. O Nejhorší je kombinace smažených škrobů. Smažené kobli­

hy, chipsy, brambůrky, škvarkové placky obsahují již změ­něný cholesterol, organismu škodlivý. Tato strava je velice oblíbená.

O Degradovaný cholesterol však značně poškozuje výstelku tepenné stěny. Výsledkem je vznik aterosklerózy. Nejhoršími viníky tohoto stavu jsou koblihy a bramborové hranolky nebo chipsy.

O Obětí mrtvice i jiných cévních poruch se v důsledku nesprávného složení stravy stávají i mladí lidé ve věku 30 - 45 let. Neměli prostě čas se řádně a zdravě najíst a svá těla několikrát denně odbývali koblihami s kávou.

Jídlo jako lék 101

o Pojídání brambůrků nebo pražené kukuřice při sledování televize je dalším špatným. a velmi rozšířeným. zlozvykem

Tím nejbezpečnějším a neDistějším zpusobem, jak zelené fazole nebo jinou zeleninu proměnit v nepoživatelné a ne­zdravé, je jejich úprava na rozpečené slanině!

Nejžalostnějším příkladem "otravy" poškozeným. choleste­rolem je tzv. BOrgerova nemoc. Postihuje převážně kuřáky a projevuje se rozvojem sněti a odumíráním končetin. Teplota hořícího tabáku doslova "smaží jeho oleje a dehty s uhlovodí­ky listů a cigaretového papíru. Vznikají tak nebezpečné che­mické sloučeniny, poškozující cévy. I když výskyt této nebez­pečné nemoci klesá, je řada nemocných, kteří trpí mírnějšími příznaky tohoto toxického procesu: chladnými končetinami , pocity mravenčení a necitlivosti prstu. U většiny postižených se při pitvě prokáže, že mají značně poškozené srdeční tepny.

V současné době stojí choroby koronárních (srdečních) cév a oběhového systému v příčinách smrti na prvním místě. Zvláště v prumyslově vyspělých zemích. Opatrnější výběr vhodných tuku by podstatně snížil množství obětí, převážně z řad lidí středního věku.

Srdce Ústředním orgánem transportního systému těla je srdce.

Pumpuje krev ke všem orgánům a tkáním. Samo však pro tu­to intenzivní činnost potřebuje dostatek krve a živin.

Vzhledem k postavení srdečních chorob na žebříčku příčin smrti je tomuto svalu věnována velká pozornost. Má tvar pěs­ti, je uložen v hrudníku a začíná pracovat dávno před naroze­ním. Funguje bez přestávky dnem i nocí až do posledního dne. Fyziologové tvrdí, že i při intenzivní činnosti srdce část jeho buněk odpočívá. Přestože srdce tluče stále, odpočívá nejen me­zi jednotlivými stahy, ale jen zřídka používá všechny svoje části, s výjimkou naléhavé situace nebo krize. Tato skutečnost byla opakovaně ověřena laboratorními pokusy.

Srdce má schopnost regulovat tlak, sílu tepu i jeho rychlost. Je to báječný orgán. Jeho schopnost rychle reagovat na změ-

Jídlo jako lék 102

ny v naléhavých situacích je pozoruhodná. Svůj objem dokáže zvětšit až o polovinu původní velikosti. Je důmyslným výtvo­rem přírody. Všechny chlopně i vlákna, umožňující jeho fun­kci, jsou schopny takový nápor vydržet. Po několika dnech, kdy krize a potřeba zvýšené srdeční činnosti pomine, se opět vrátí ke své původní velikosti.

Samozřejmě, že i tento stav má své meze. Při studiu srdeč­ní činnosti zdravých zvířat, která byla dlouhodobě vystavena strachu a stresu, se nikdy neprokázalo takové poškození srdečního svalu, jakým je infarkt člověka. Bylo-li však zvíře vráceno do normálního prostředí, stalo se více náchylným k nejrůznějším nemocem. Ovšem člověk byl vytržen ze svých přirozených podmínek a podroben krutému tlaku civilizace. Trpí nedostatkem odpočinku, nočního spánku, bubínky strádají nesnesitelným hlukem. Je vystaven citovému i mentálnímu tla­ku. Musí jíst syntetická jídla a pít chemicky upravenou vodu.

Díky těmto podmínkám z "fyziologického" člověka vznikl tvor patologický. Jeho srdce ztratilo schopnost rychle a bez úhony se vyrovnat s některými situacemi. Stává se z něho pumpa nezvládající práci se zátěží a pod náporem.

Srdce však není motor na benzin, který lze kdykoliv opra­vit. Benzin v motoru umožňuje spontánní oxidaci. Podobnou funkci mají v organismu nadledvinky. Jejich hormony dovolu­jí oxidaci tkání v srdečním svalu. Poměr benzinu a kyslíku v motoru zajišťuje karburátor. Karburátorem v lidském těle je štítná žláza. Funkci řidiče zastává podvěsek mozkový. Jedna jeho část je vybavena chemickými senzory, které jsou umístě­ny tak, aby měly přímý kontakt s proudící krví. Tyto buňky zjistí přítomnost jedovatých látek a díky svému napojení na sympatické nervy regulují činnost imunitního mechanismu.

Příroda, v porovnání s výtvory člověka, opět dokazuje svoji dokonalost. . . Motor větší výkon zajistí zvýšením otáček. Lidské srdce je však schopno nejen vyšší aktivity, ale v prů­běhu činnosti navíc dokáže zvětšit svůj objem.

Spalovací motor, není-li dostatečně mazán a ošetřován, brzy trpí zanesenými svíčkami, korozí, poškozenými ventily

Jídlo jako lék 103

a ztrátou výkonu. Je paradoxní, kolik z nás intenzivní pé­či věnuje svému autu a přitom zcela zanedbává daleko důležitější "mašinku" v našem těle. Až do doby, kdy nám krutou bolestí oznámí poruchu.

Denně můžeme v novinách číst statistiky "koronární smrti". Řada z nás si dokonce zvykla na myšlenku, že infarkt je sluš­ný a civilizovaný způsob smrti.

Příčiny, které srdce ze zdravého změní na patologické, lze určit snadno. Stupeň poškození srdečního svalu závisí na che­mických změnách krve a zvýšené aktivitě nadledvinek, kterou vyvolala toxemie. - Srdeční sval má extrémní senzitivitu vůči kyselinám, které

jsou v krvi rozpuštěny. - Řada záchvatů "anginy pectoris" (svíravé bolesti v hrudní­

ku, způsobené nedostatečným prokrvením srdečního svalu) se výrazně zmírní, podáme-li nemocnému ústy nebo koneč­níkem roztok vody a slabé zásady.

- Marriot Mc Kim v knize "Současné pokroky v chemii lékař­ské praxe" uvádí: "Chemický rozdíl mezi životem a smrtí je menší, než rozdíl mezi destilovanou vodou a tou, která teče z vašeho kohoutku."

- Tělo velmi pečlivě udržuje neutralitu krve a dbá na odvá­dění jedovatých zplodin z organismu.

- Dojde-li k oslabení orgánů, které tuto rovnováhu udržují, pak stačí i malé množství jedů kolujících v krvi, aby se člo­věku staly osudnými.

- Chemické podráždění připraví živnou půdu pro kolonie bakterií ze skupiny streptokoků, až vyvolá zánět nitroblány srdeční. Jak jsem uvedl, hormony štítné žlázy kontrolují aktivitu

srdeční činnosti. Jejich nadměrná tvorba má za následek záchvaty "paroxysmální tachykardie" (bušení srdce, dopro­vázené strachem ze smrti a kolapsem), kdy pulzová frekvence dosahuje až 250/minutu. Situaci můžeme řešit dvěma způso­by. Selhávají-li nadledvinky a štítná žláza pracuje normálně, pak jejich stimulace může obnovit správný poměr mezi funk­cí obou žláz a činnost srdeční se upraví.

Jídlo jako lék 104

Řečeno jinak, nadměrná činnost štítné žlázy může být po­tlačena podáním inzulinu, který se touto vlastností vyznaču­je. Před několika lety jsem byl zavolán k nemocnému, který byl v záchvatu "paroxysmální tachykardie" již 60 hodin. Vypadal velmi špatně. Patnáct jednotek inzulinu, podaných každé čtvrt hodiny, jeho stav během tří hodin upravilo.

Dalším problémem, který u nemocných vyvolává vážné oba­vy, je občasné vynechání srdce. Tato porucha má dvě příčiny. - První způsobuje nadměrná činnost štítné žlázy, která v or­

ganísmu vyvolává stav trvalého nebezpečí a stresu. Druhou příčinou srdeční arytmie je degenerace nervového

svazečku v srdci, který způsobí nepravidelnou činnost.

Nejčastější srdeční poruchou je "infarkt myokardu". Je způsoben nadměrným zatížením krevního oběhu adrenali­nem. To vede k ucpání cév, které již dříve byly změněny ate­rosklerózou. Postižená část srdeční stěny odumře, což může znamenat okamžitou smrt, nebo se zhojí jizvou, která funkci srdečního svalu výrazně sníží.

Souvislost nadměrného množství adrenalinu v krvi s vý­skytem infarktu je vlastně přemrštěnou reakcí organísmu na nadměrnou toxicitu těla. Náhlé zaplavení organismu adrenalinem, které se projevuje jako srdeční záchvat, je obrannou reakcí tělesného systému proti akutnímu stavu toxemie, j ako důsledku chemického nebo nervového šoku.

Nejsou-li játra a ledviny schopny náhlé zvýšení toxicity zvládnout, je srdce vystaveno nadměrné zátěži. Jedovatost kr­ve nakonec přivodí degeneraci jater a ledvin, protože je znač­nou překážkou procesům optimální oxidace.

Játra jsou krví zásobována prostředníctvím velké vrátnico­vé (portální) žíly. Jsou-li pro krev nedostatečně prostupná, vzniká před játry v celém žilním systému zvýšený tlak. Následující test je tím nejjednodušším způsobem, kterým lze určit, zda je před játry "zpáteční tlak": otočíme se zády k zrcadlu a prstem zatlačíme na kůži mezi lopatkami. - Zůstane-li po jeho oddálení místo zřetelně bílé, je tlak zvý­

šen. Má-li normální barvu těla, nebo se k ní rychle vrátí, Jídlo jako lék 105

je tlak v žilách v pořádku. Tento test lze provést i na hrud­níku nebo na stehnu.

- Zůstane-li místo bílé, i když se jedinec cítí zcela normálně, je to příznak zpomaleného průtoku krve v kapilárach. Nástup potíží je jen otázkou času.

- Zvýšený tlak v pravé srdeční komoře může vyvolat pocity tlaku na hrudi. Nestačí-li srdce toto zvýšení vyrovnat, do­staví se mdloba. Je to obranná reakce, neboť ve vodorovné poloze se tlak vyrovná.

- Zvýšený tlak v žilách a tepnách působí turbulenci v ušních tepénkách a to se projeví jako "zvonění v uších". Z dalších příznaků je to závrať, nevolnost, zvracení, krvácení do cév­natky v očích s následnými poruchami vidění. Když žilní stěna není příliš pevná - snadno se roztáhne. Vznikají kře­čové žíly - varixy na jícnu a krvácejí. Ledviny jsou zásobovány krví prostřednictvím tepen. Ty se

v kůře ledvin postupně větví až na malé, jako kuličky vypa­dající filtry (glomeruli). Je-li krev toxická, zanítí se a některé zaniknou. Snížený počet těchto filtrů znamená zhoršující se průtok krve ledvinami, na což tělo reaguje zvýšením tlaku. Srdce se tedy musí více namáhat. Je-li silné, zvýšený nápor zvládne. Slabé srdce se však zvětší, dojde k poruchám jeho výkonnosti a k úplnému zastavení.

Společensky je přijatelnější mít nemocné srdce než játra ne­bo ledviny. Je v tom však jen zanedba­telný rozdíl, podíváme-li se na příčinu potíží. Nikdy nesmíme zapomenout, že játra a ledviny jsou čisticí orgány těla. Z toho vyplývá, že je lepší jim v léčbě věnovat větší pozornost. Úprava jejich funkce druhotně normalizuje i činnost srdce.

To nejrozumnějŠÍ, co člověk pro svá játra a ledviny může udělat, je nevystavovat je zbytečným "che­mickým tlakům". Albert Szent Gyorgyi, známý chemik a nositel

Jídlo jako lék 106

Nobelovy ceny, poznamenal: "Čistota, vlhkost a teplota vzdu­chu, vzrušení, tělesná námaha apod . . . to vše je důležité. Ale jed­ním z nejdůležitejších faktorů naší spolupráce s okolím je naše strava. Ta tvoří tu část vnějšího prostředí, která se dostává dovnitř našeho těla v hrubém stavu a ve velkém množství."

Má-li být náš organismus zdravý, musí nám správný výběr stravy zaručit dostatečné množství vitaminů. Všechno se tedy točí kolem procesu trávení. Tak jako auto nebude dobře jezdit na špatný benzin, ani naše tělo nebude prosperovat po špat­ném jídle. Dobrá strava je klíčem k lepšímu zdraví i k nor­mální srdeční činnosti. V knize "Srdeční záchvaty" její autor, kar­diolog M. Prinzmetal, uvádí: "Jednou z nejdůležitějších příčin srdečních chorob jsou nesprávné stravovací návyky."

Je zcela jasné, že až na nepatrné výjimky jíme příliš mno­ho. Lidé z primitivních společností nebo lidé bez prostředků se stravují střídměji, neboť si přemíru jídla nemohou dovolit. Naše společnost však hojnost jídla a vrchovaté talíře považu­je za známku blahobytu a prestiže. Má-li člověk v životě něja­ký úspěch, slaví ho i s rodinou jídlem. Tato oslava znamená příjem nadměrného množství tučných jídel bohatých na kalo­rie, která jsou přijímána způsobem "kolik se do něj vejde". Chudí lidé si tak neubližují, jelikož na to prostě nemají. Proto se u nich choroby srdce a cév vyskytují v menší míře. O V životě pacienta s nemocným srdcem by měla být dieta sa­

mozřejmostí. Měl by mít neustále na paměti, že nadměrný příjem tuků a kalorií představuje náhlý nápor na jeho ne­mocné srdce, které je nuceno zvýšit výkon, aby zajistilo Eroces trávení.

O Castější příjem malého množství potravy je daleko výhod­nější než jednorázové přejídání.

O Sladké moučníky, tučné pokrmy včetně tlustého masa a omáček, by měly dát přednost zeleninové polévce, zelenině, libovému masu, salátům a ovoci.

Domnívám se, že řada diagnóz i metod léčení se v současné době ubírá nesprávným směrem. Vždycky panoval názor, že když někdo onemocní, MUsí DOKTOR NĚCO UDĚLAT . . . a to rychle. Šaman primitivního kmene to řešil tancem v kos-

Jídlo jako lék 107

týmu plném barev a v masce. Novodobý civilizovaný šaman budí dojem kouzel pomocí přístrojů, které jiskří a vydávají ostré zvuky, nebo nepříjemným pachem chemikálií. Pro mno­hé pacienty je to právě to, co žádají - složitý rituál. Sir William Osler si však povšiml, že n . . . více odvahy je třeba k ro­zumnému zdržení se zásahu, než k na pěchování nemocného léky. " Tento výrok však dávno upadl v zapomenutí. Sir James Mackenzie, vynálezce kardiografu, to komentoval: "Cl\těl bych upozornit na skutečnost, že naše schopnosti správného vyšetře­ní bez mechanických pomůcek se ještě nezačaly využívat."

Internisté ve velkých nemocnicích zhusta připouštějí, že pitevní nálezy zemřelých se často liší od diagnóz, určených pomocí EKG (elektrokardiografu), na které se řada lékařů při určení stavu pacienta beze zbytku spoléhá. Dr. Thompson z Edinburgu se ke kritice rovněž připojuje: "Tento velmi impozantní aparát oplývá velkou sugestivní silou. Dodává nám zajímavé grafy, ale ani nejmenší informaci neposkytuje o některých nejhorších stavech, dokonce ani v jejich nejzoufa­lejší konečné fázi. Kardiografickému odborníkovi pacient jako jedinec brzy zmizí ze zřetele. Přestane klinicky existovat poté, co je zapnut přístroj, neboť lékař-technik je plně zaujat grafy, které přístroj poskytuje. Pacient se pro něj stal pouze pokra­čováním přístroje a zdrojem dalších zajímavých grafů. Kardiograf, jak se domnívám, je jedním z činitelů, kteří jsou odpovědni za mnohá nedorozumění. "

Mnozí z lékařů s tímto názorem plně souhlasí. Dr. Ro­senbaum z Milwaukee řekl: "Elektrokardiograf není schopen nám o srdci podat celou pravdu. Když graf ukáže pouze malou odchylku od normálu, klasifikujeme ji jako nadměrnou zátěž srdce a lékař nemocnému doporučí, aby se vzdal některé ze svých oblíbených činností. To u pacienta vyvolá vážné psy­chologické a někdy i ekonomické utrpení. Na druhé straně ne­oprávněný pocit bezpečí, který vedl k nadměrné námaze, může být i tragický. Muž, který se z infarktu mohl zotavit, umírá v době, kdy se jeho EKG křivka prakticky normalizovala."

Nechci nikoho nabádat, aby výsledky elektrokardiografic­kého vyšetření ignoroval. Je však třeba si uvědomit, že je pou-

Jídlo jako lék 108

ze součástí kompletního vyšetření . . . tak jako fyzické vyšetře­ní a laboratorní testy.

Příklad: Uvedu příklad mladého profesionálního fotbalis­ty z Kalifornie. Na lékaře se obrátil s bolestmi na hrudi, ho­rečkou a celkovou nevolností. Jeho doktor ho objednal na elek­trokardiogram. Zjistil atypickou křivku a stav uzavřel jako proběhlý infarkt myokardu. Další tři roky nemocný výrazně omezil tělesnou aktivitu, protože žil v domnění, že prodělal infarkt. Neměl však žádné příznaky srdeční choroby. Stal se polovičním invalidou, neschopným ani lehké fyzické práce. Teprve další vyšetření ukázalo, že původní diagnóza byla myl­ná a že žádný infarkt neprodělal. Šlo jen o abnormální tvar EKG křivky. Nemocný však byl na svoji chorobu již fixován a nevěřil. Teprve návštěva psychiatra jej z jeho "srdeční neu­rózy" vymanila.

Sir J. Mackenzie jednoho dne uzavřel ordinaci v Londýně a vrátil se do svého rodiště, malého městečka ve Skotsku. Sledoval zde "normální" zdraví na venkově žijících lidí. Věnoval se tomu, co dnes nazýváme "preventivní medicína". Většina jeho londýnských pacientů ho navštěvovala v době, kdy byla již za hranicí možné pomoci. Snažil se tedy najít odpověď na otázku, co je příčinou nemocí. Ke konci svého bo­hatého života dospěl ke třem podstatným závěrům:

1 . Nemoc je důsledek dlouhého procesu postupné koncentra­ce jedů v těle, který začíná v dětství.

2. Špatná životospráva i způsob myšlení jsou hlavní příčinou degenerace organismu.

3. Tentýž druh jedu je schopen v kloubech vyvolat artritidu, v játrech hepatitidu, ve slinivce břišní cukrovku. A srdce poškozuje naprosto stejný toxin.

Závěry jeho dlouholetého výzkumu ukazují, že srdeční choroby signalizují chemicky narušené tělo. Moje vlastní zkušenosti tuto teorii plně podporují. Není-li srdce ještě vážně poškozeno, lze jej uzdravit, pokud z těla eliminujeme chemickou příčinu jeho nemoci.

Jídlo jako lék 109

PoruchlJ. ledt/in a kret/ní tlak

V dobách Shakespearových byla ledvina považována za symbol odvahy a vysokého standardu. O její úloze, coby součásti vyměšovacího ústrojí, se však v lepší společnosti vůbec nemluvilo. Dnes již takovým ostychem netrpíme, ale náš přezíravý vztah k těmto orgánům se nezměnil. Protože člověk chemii a funkce ledvin a jater dobře nechápe, stále je poškozuje nevhodným složením stravy. Má-li pocit jejich nedostatečné funkce, stimuluje je nejrůznéjšími léky a proplachuje nepřiměřeným množstvím vody.

Ledviny, tělesný orgán, kterému je snad nejvíce ubližováno, svým složením patří k nejsložitějším. Nevycházím z údivu, když sleduji, pod jakým náporem trpělivě pracují a ni­kdy neodmlouvají. I když jsou již z větší části zničeny, i je­jich zbytek do poslední chvíle zůstává funkční. Selhání ledvin s následným selháním srdce v USA patří na čtvrté místo v příčinách úmrtnosti.

Ledvina svou stavbou okouzluje nejen lékaře, ale také inženýry. Je to dokonale pracujlcí filtr o velmi malych rozmě­rech. Vejde se do dlaně a přece je schopna přefiltrovat 1700 litrů krve za 24 hodin. Roztřídí přes 50 druhů chemických látek, některé v organismu zadrží, jiné vyloučí do moči .

Struktura ledviny je velmi zajímavá a její pochopení není těžké. Podobá se velké fazoli a je v páru umístěna podél páte­ře pod bránicí. Její horní část je chráněna žebry, zbytek mo­hutným masivem zádových svalů. Na omak je tuhá a její prů­měrné rozměry jsou 40 x 120 x 70 mm. Krev je do ní přivádě­na z hlavní tělní tepny - aorty. Na horním pólu jako čepIčka sedí nadledvinky.

Příčný průřez ledviny odhalí tři části. Vnější, tmavě červe­ná, se skládá z malých dutinek, které jsou vytvořeny na kon­ci drobných tepének. V nich se krev odděluje od vody. Střední část je nejsvětlejší. Skládá se ze sítě tenkých trubiček, obklo-

Jídlo jako lék 110

pených drobnými žilkami. Ty odvádějí přefiltrovanou vodu do centrální odvodné části . Ta se nazývá pánvička a je jako sběrná nádrž napojena na močovod. První dvě části neobsa­hují žádné nervy, a proto v případě poškození nesignalizují bolest. Naopak pánvička, močovod a močový měchýř jsou bohatě inervovány a bolest z této oblasti je velmi silná.

Krev do ledvin teče tepnami. Teče přímo od srdce a je nej­červenější a nejčistší. U jater je tomu přesně naopak. Krev přiváděná k nim obsahuje nejvíce toxických látek. Aby se led­viny nedaly snadno poškodit, jsou oba1eny tuhým vláknitým pouzdrem a uloženy v polštáři tukové tkáně.

Pro většinu lidí jsou ledviny jen součástí těla, starající se o yyměšování. Podle slov. dr. H. Smitha však právě ledviny člověku umožnily vývoj "z ryby k filozofovi". K vývoji ledvin došlo až tehdy, když se živočichové, žijící ve vodě, začali pohybovat na souši. Do té doby jim k eliminaci toxických slou­čenin stačily žábry. S vývojem plic se však v těle změnil poměr vody ke krvi a vyvstala nutnost vzniku ledvin.

Ledvina je tedy automatickým regulátorem, který udržuje stejnou koncentraci krve a vody s přísadami solí. Tedy při­bližně stejné vnitřní prostředí, jaké bylo v dobách života ve vodě. l{revní plazma obsahuje soli, které se vyskytují v moř­ské vodě, a tak se v ní naše tělní buňky doslova koupou. Dá se tedy říci, že jsme se v našem dlouhém vývoji od mořské ko­lébky příliš nevzdálili. J každý nově počatý lidský tvor prvních devět měsíců života tráví ve vodě miniaturního moře dělohy.

Voda se do organismu dostává pitím a pojídáním pokrmů, které obsahují vodu, ale rovněž jako výsledek metabolické přeměny cukrů, škrobu a tuků. Po jejich úplné oxidaci se uvolňuje energie a zůstává voda a kysličník uhličitý (H20 a C02). Této vodě se říká metabolická a je opět zařazena do pro­cesu látkové přeměny. Kysličník uhličitý je vydýchán plícemi .

Funkci .,metabolické vody" lze dobře demonstrovat na živo­tě mrože . . . Tento nesmírně tlustý tvor každé jaro plave k po­břežím severních moří, aby si tam zabral místo pro harém, který připlave později. Své území před ostatními samci brání až do doby, kdy se dostaví samice. Další tři měsíce své "man-

Jídlo jako lék 111

želky" pilně oplodňuje a chrání je před ostatními. Zpátky na jih se vydá hubený, slabý a chudokrevný. Za celou dobu těch několika měsíců tento tvor nejí ani nepije a přitom pravidelně močí. Jeho potřebu vody uspokojuje "metabolická" voda, tvořená oxidací mohutných vrstev zásobního tuku.

Takových příkladů je v přírodě daleko více . . . V pouštích Mexika žije antilopa, která vůbec nepije. Z jednoho prostého důvodu, voda tam není. Tato antilopa se spokojí se šťávami kaktusů a vlastní metabolickou vodou. Po nejteplejší období roku, které trvá asi 9 - 10 měsíců, toto zvíře vůbec nemočí, všechna metabolická voda je opakovaně používána. Totéž platí o "klokaní kryse". Existují tedy tvorové, kteří se bez vody k pití zcela obejdou.

Normální strava člověka obsahuje potřebné množství vody. Teoreticky by tedy nebylo zapotřebí vodu pít. Proč tedy poci­ťujeme žízeň? Ta se dostaví po požití soli, cukru, škrobu a pří­sad, které jsou snědeny v "suché" podobě.

Ovoce a zelenina v syrovém stavu obsahují 70 - 90 % vody, mléko ještě více a maso asi 60 %. Kvalita vody, obsažené v melounech, papajích, syrové mrkvi a okurkách člověku prospívá více než chlorovaná, chemicky upravená a dráždivá tekutina, která teče z našeho vodovodního potrubí.

Jednou z hlavních funkcí ledVln je vylučování přebytečné vody z krve. Vylučují i nadbytek "metabolické vody" vznikají­cí při oxidaci uhlovodíKŮ. Fi1trace krve malými klubíčky (glo­

meruly) je závislá na obsahu kys­líku v krvi. Proto jsou ledviny zá­sobovány krví bohatou na kyslík. Je-li krev plná toxinů ze špatné stravy, spotřeba kyslíku v ledvi­nách stoupá. Mimořádné okysličo­vání je zajišťováno nadledvinka­mi, nacházejícími se blízko ledvin. Sedí na nich jako kloboučky, aby jejich výměšek mohl být dodán tak rychle, jak to ledviny vyžadují.

Jídlo jako lék 112

Nesprávná strava civilizovaného člověka nadlevink.y přetě­žuje. To se potom odráží v celém metabolickém systému a na­konec i v ledvinách. Zkracuje tak lidem život. Na trhu je mno­ho potravin, které obsahují jedovaté přísady, jež naše nadled­vinky neúměrně popohánějí, přičemž budí dojem vhodné me­tody čistění organismu a uspokojí jak pacienta, tak doktora.

Nedávno se v tisku objevil článek týkající se pacienta těžce postiženého revmatismem. Jeho stav se po léčbě kortizonem rychle upravil, protože ledviny pod jeho vlivem z těla rychle eliminovaly jedovaté látky, odpovědné za postižení kloubů. Poslední fázi tohoto představení však noviny neuveřejnily. TentýŽ pacient, jehož nadledvinky se touto "akrobacií" příliš vyčerpaly, totiž skončil na lůžku s artritidou ještě horší než měl předtím. Navíc přiotráven zmíněným lékem.

Dalším velmi mylným názorem je, že čím více vody vypije­me, tím více jí naše tělo vyloučí. Autoři těchto teorií i výrobci minerálek nás nabádají, abychom denně vypili aspoň 8 skle­nic. Řada lázní pak nabízí odstranění jedů z těla zákazníka v průběhu pitné kúry. Lidé rádi uvěří, že jedenáct a půl mě­síce mohou jíst co hrdlo ráčí a za 14 dnů se jim zdraví vrátí . .

Má to jeden háček. Ani ledviny ani potní žlázy nejsou schopny v takovém krátkém intervalu z těla vyloučit na­hromaděné toxiny, aniž by se to neodrazilo na srdečním svalu. - Koncentrace zmíněných jedů je v těle udržována, i když

na nižší hladině. Po 30 minutách nadměrného pití nebo pocení už žádné toxiny v moči a potu nenajdeme, neboť se vyměšuje jen čistá voda.

- Dalších 24 hodin trvá, než dojde k následující eliminaci jedů. Pro nemocného je tedy prospěšnější kratší, opakovaná kúra s menší zátěží oběhu a srdce, než nepřetržité nalévá­ní organismu vodou.

- Náhlé úmrtí v důsledku nadměrného zavodnění infuzemi nebo transfuzí v nemocnici při selhání srdce není ničím výjimečným.

Jídlo jako lék 113

Efekt lázeňské léčil, Je z 90 % založen na duševním i fyzickém odpočinku a na

změně prostředí. - Dieta poskytovaná v těchto zařízeních je hodna zavržení. - Týden strávený doma v klidu a na dietě se zeleninovými

a ovocnými šťávami, denní koupele v teplé vodě s přídavkem Glauberovy soli, přinese více užitku, menší nápor na ledviny i na vaši peněženku a ještě sníží vysoký krevní tlak. V poslední době je velmi populární lékařský výraz "dehy­

dratace". Stejně jako slovo rakovina v nemocném vzbuzuje strach. Dehydratovaný pacient je léčen infuzemi cukrů a sorbitů. Podobně jako vodoléčba má zředit a z těla vyplách­nout jedovaté látky a tělním buňkám poskytnout výživu. Laboratorní pokusy však ukázaly, že roztok cukrů je zachycen játry, aniž by došlo k jeho přeměně v potravu buněk.

Stejně tak roztoky solí, podávané do žil, vzbuzují dojem, že dehydratace (ztráta tekutin) přestala být problémem. I když se stav nemocného zlepší, je to jen dočasné. Je to totéž, jako když se balzamováním zlepší vzhled zesnulého.

Je-li tělo příliš slabé, aby tekutiny přijímalo přirozeným způsobem, pak je slabé i na to, aby vůbec žilo. Nelze-li tekuti­ny podávat ústy, protože žaludek je odmítá, lze využít klystý­ru. Schopnost vstřebávání je pomalejší a daleko přirozenější. Tento způsob však na personál v nemocnici klade zvýšené nároky. Proto je mnohem pohodlnější užívat infuze. Třebaže riziko komplikací je pro nemocného daleko větší.

Zůstává odpovědět na otázku, co je v případě nemocných ledvin a vysokého tlaku opravdu prospěšné.

Krátkodobě se dá pomoci, pokud jsou nadledvinky v dobrém stavu. Tyto žlázy jsou schopny změny složení krve přidáním hormonů a adrenalinu. Na to ledviny zareagují kladně a vy­loučí mnoho jedů. Unaveného koně však nelze bičem pohánět příliš dlouho. Úspěch této léčby je pouze dočasný a často tělu může více ublížit než pomoci.

Stále se vedou diskuse na téma vysoký krevní tlak. Bylo vyzkoušeno mnoho léků a provedeno mnoho výzkumů. Je po-

Jídlo jako lék 114

pulární názor, že všechny chorobné stavy jako horečka, bolest mají být odstraněny co nejdříve. Máme-li však porozumět příčinám vysokého krevního tlaku, musíme důkladně nahléd­nout do srdce a ledvin, podívat se na jejich funkce.

Normální ledvina obsahuje asi milion drobných klubíček -glomerulů, které filtrují krev. Výzkumy prokázaly, že může­me žít i s jednou čtvrtinou ledviny, pokud je zdravá. I za těch­to okolností tlak zůstává normální. Přetrvává-li účinek zhoub­ných chemických koncentrátů, odumírají další klubíčka. Krevní tlak se začne postupně zvyšovat. Pro názornost uvedu, že např. 20 glomerulů přefiltruje jednotku krve za 2 minuty. Jestliže je polovina nefunkčních, pak zbývajících 10 klubíček není schopno krev filtrovat ve dvou minutách, pokud ji ne­protlačí dvojnásobnou rychlostí. Aby k tomu došlo, je třeba zvýšit krevní tlak. To už je záležitost srdce, které je k tomu třeba přemluvit zvýšeným vyměšováním adrenalinu, který rovněž povzbudí práci glomerulů.

Zvýšený tlak je tedy obrannou funkcí organismu a je­ho příčinou je porucha funkce ledvin. Jsou-li současně vyčerpány nadledvinky, pak zvýšení tlaku (hypertenze) není možné.

Stojíme před otázkou, jaké jedy ničí filtrační klubíčka v led­vinách a kde se berou?

IDavní funkcí ledvin je udržování optimálního množství vody v krvi. Tento mechanismus funguje nejen u člověka, ale u každého savce. Jíme-li správnou stravu, mají hlavní detoxi­kační funkci játra. Je-li tato funkce narušena, začnou jim pomáhat ledviny, které však k této činnosti nebyly určeny. Tak dochází k postupnému zničení glomerulů s postupnou degenerací ledvin a následně také jater.

Třebaže se vědělo, že vysoký krevní tlak určitým způsobem souvisí s funkcí ledvin, chyběla definitivní vědecká studie. Dr. H. Goldblatt z Clevelandu provedl názorné pokusy a dokázal tři věci:

1) krevní tlak se zvýší, dojde-li k narušení toku krve ledvinami

Jídlo jako lék 115

2) zvýšení tlaku je možné při fungujících nadledvinkách 3) zvýší-li se tlak, jsou běžné léky neúčinné

Za tuto jednoduchou experimentální práci se mu dostalo vysokého ocenění. Řada lékařů s ní není seznámena a vůbec o ní neslyšeli. Tato průkopnická práce plně objasnila příčiny zvýšeného krevního tlaku. Zničené glomeruly omezují krevní oběh. Příroda opět zvýší krevní tlak, aby se v práci ledvin do­sáhlo stejného funkčního výsledku. Goldblatt při svých expe­rimentech psům operačně zúžil přívodné ledvinové tepny. I školákovi je jasné, že pokud zmenšíme průřez, zvýší se rych­lost proudící kapaliny, má-li být zachováno její protékající množství. Pokusem také vyšlo najevo, že nadledvinky, které ovlivňují tonus (napětí) srdce a cév, jsou zodpovědny za zvý­šený krevní tlak.

Tyto pokusy plně dokázaly, že celá "rauwolfie", tzn. skupi­na látek ordinovaných, zavržených a znovu používaných coby specifický lék na vysoký krevní tlak, byla totálně neúčinná. Teorie Goldblatta potvrdila i souvislost hypertenze a působe­ní toxických látek v potravě, ničících ledviny. Nejběžnějšími dráždidly, která působí degeneraci ledvin, jsou:

- sůl, - jedovaté produkty nedokonalého trávení bílkovin, - kovy (rtuť, zinek, olovo) - a léky.

Pokud nemocné ledviny nejsou schopny tyto jedy z těla vy­loučit, má moč charakter čisté vody. Toxiny nejsou zranitelné jen ledviny, ale i celý vývodný systém včetně močovodu. I drobné kanálky v ledvinách sbírající moč jsou lehce zrani­telné. Tyto tubuly jsou schopny zpátečního vstřebání vody, nastane-li v těle situace, která její podržení vyžaduje. Jsou velmi dlouhé, aby byla resorbce vody rychlou a snadnou zále­žitostí. Obklopuje je síť drobných žilek, které svým obsahem toxické krve tubuly mohou rovněž poškodit. V akutní fázi tohoto poškození můžeme najít krev a bílkovinu. Dojde-li k úplné devastaci tubulů, následuje zástava tvorby moči (anurie) a rychlá smrt způsobená selháním ledvin (uremie).

Jídlo jako lék 116

U chronických stavů při rozboru moči nalezneme bílkovinu, červené krvinky i odumřelé buňky, které tvoří výstelku tubu­lů. Koncentrace jedů v tubulu postupně stoupá. Na konci mů­že být tak vysoká, že tubulus (nefron) kompletně zničí.

Ledvinný tubulus má značnou délku, asi 1250 m v každé ledvině. Uvnitř je vystlán jen jednou vrstvou ochranných bu­něk. Žílky, které jej obklopují, jsou rovněž velice tenké, a tak vzájemná výměna kapalin probíhá velice snadno. Vstřebáva­né jedy se mohou rozšířit i do lymfatického systému, kde se mohou zadržovat. Této "opuchlé situaci" se říká edém (otok lymfatické tkáně).

Vstřebané jedy v žilním systému mohou poškodit jemnou cévní výstelku a dochází k zánětu žil - flebitidě. Na takto pozměněné výstelce se sráží krev a vytvoří se ucpávky, krev­ní sraženiny - trombus. Z hlubokých žil se pak tato sraženina může uvolnit a dojde k embolii, ucpání hlavních plicních žil (většinou následuje okamžitá smrt).

Pečlivým rozborem moči lze povahu toxemie určit již v době, než dojde k vážnému poškození orgánů. Správně volená léčeb­ná dieta poškozeným ledvinám uleví a umožní jim regeneraci. - Jednou z prvních léčebných snah při onemocnění ledvin by-

lo tzv. "ředění". Nemocný musel vypít maximální kvanta čisté vody, aby se jedy naředily a ledviny je snadněji vylou­čily. Pokud nemocný další vodu odmítal, byla do něj vpra­vena střevní cestou, formou nálevů nebo infuzemi do žil.

- Před 70 lety dr. Fischer, eminentní fyziolog Univerzity Cincinnati, k odvodnění tkání používal roztoků jedlé sody, která měla navíc za úkol neutra1izovat toxické kyseliny.

- S výjimkou kuchyňské soli (N aCl) a určitých jedovatých lé­ků, mezi hlavní nepřátele ledvin patří jedy, vzniklé nedo­konalým trávením tuků, bílkovin a cukrů.

- K zjištění správné diagnózy není zapotřebí žádných nároč­ných testů, které obsahují anilinová barviva a jiné dráždi­vé látky a mnohdy ledvinám způsobí více škody než užitku.

- Nejjednodušším a nejpraktičtějším testem ledvinových funkcí je sledování množství bílkovin, cukrů a tuku v moči pacienta, činnosti srdce, výše krevního tlaku a přítomnosti otoků.

Jídlo jako lék 117

Příklad: Vyšetřil jsem pacienta, který si s výjimkou duš­nosti na nic nestěžoval. Jeho krevní tlak však byl 260/1 10. Moč měl čirou a světlou, její specifická váha byla 1010 (v nor­mě). Pacient celý život holdoval masu. - Předepsal jsem mu klid na lůžku a dietu k neutra1izaci

kyselin: obsahovala soli jódu, brómu, fluóru a chlóru. Všechny tyto sloučeniny jsou obsaženy v čerstvé zelenině. Dále dostal železo jako součást chlorofylu. Tohle však již nebyla dieta, ale vážná léčba, skládající se z nedráždi­vých a neutralizujících elementů, které se běžně nacházejí v přírodní, organické formě. Takoví pacienti musejí na lůžku setrvat 5 - 7 dnů. Pokud

se krevní tlak upraví na 120/80, je to důkaz, že se jedná o zá­nět glomerulů - klubíček. Nejsou ještě definitivně zničeny a činnost rychle obnoví. Pokud však tlak i 7. den setrvává na hodnotě 210/110, pak je jasné, že poškození ledvin je roz­sáhlejší a jejich regenerace již není možná.

Příklad: Další pacientka si stěžovala na otoky rukou, nohou a obličeje. Její kotníky byly 3 x silnější než je normál­ní. Po léta holdovala smetaně v kávě či salátech, zmrzlině a tučným sýrům. Postižení ledvin bylo způsobeno tuky. Moč nemocné měla barvu žluči, byla tmavá, hustá a obsahovala četná vlákna. Byl to typický příklad postižení dolní části tubulu v ledvině. Po třech týdnech léc'by otoky zmizely a ná­lez v moči byl zcela normální. Zakázal jsem jí tuky, smetanu a máslo, povolil pouze přírodní cukr z cukrové třtiny. Její dieta obsahovala dušené i syrové ovoce a zeleninu. Později pacientka jedla i obh'benou smetanu, ale v malém množství, aniž by se otoky vrátily.

Příklad: Třetím příkladem je muž, potomek amerických Švédů. Patřil k adrenálnímu typu. Pracoval jako farmář. Již 6 měsíců následkem obrovských otoků nohou a vody v břišní dutině (ascites) a na plicích setrvával na lůžku. Byl tak otek­lý, že se v pase nemohl ohnout. Dva roky užíval různé léky, aniž by někdo věnoval pozornost jeho stravovacím návykům. Jeho obličej připomínal tykev. Téměř nemočil. Tento muž měl v oblibě jídla s velkým množstvím škrobu.

Jídlo jako lék 118

Krevní tlak měl 200/1 10, srdce bylo přetíženo. Předepsal jsem mu ředěnou grapefruitovou šťávu, 2 x denně klystýr s přídavkem 20 % mléka. Brzy se moč, původně oranžová až červená, začala zjasňovat. Za 14 dní zhubl o 20 kg a krevní tlak klesl na 120/90. Za další 3 týdny se vrátil ke své práci far­máře a dalších 20 let žil v dobrém zdraví na dietě s omezením škrobových jídel.

Ledviny i játra jsou orgány velmi citlivé na přítomnost to­xických kyselin, které vznikají v metabolismu bílkovin, cukrů a tuků. Pokud nedošlo k vážným poruchám, lze jejich funkce upravit vhodnou neutralizační dietou, která přinese uspokoji­vé výsledky. Místo "bičování" ledvin a jater léky je vhodnější léčení založit na přírodních zákonech, odstranit škodliviny z jídla a dodat léky vhodné k regeneraci orgánů.

Nezapomeňme na varování světoznámého lékaře dr. Ale­xise Carella: "zdraví zpět získané přirozenou cestou je velmi odlišné od toho zdánlivého, vyvolaného násilnou stimulací, i když se obojí necvičenému oku jeví stejně."

Kolik "tížíte: moc nebo mtílol Naši společnost tvoří dvě skupiny lidí, které vzbuzují sou­

cit. Tlustí, obézní, kteří se snaží zhubnout, a hubení, kteří se namáhají, aby nějaké kilo přibrali. O problematice obezity by­ly napsány stovky kníh, ale jen málo lidem to pomohlo. Kterýkoliv lékař může podat svědectví o marném boji "proti faldům" a prohlásit, že lidský žaludek je silnější než lékařovo varování nebo elixíry chemických laboratoří. O Nemocní často žádají redukční pilulky, které jsou předmě­

tem mnoha diskusí. Navzdory jim je lidí, kterým se poda­řilo trvale snížit váhu, zoufale málo.

O Veřejnost je neustále upozorňována na neblahé následky obezity na lidské zdraví. Její léčení se stalo prubířským kamenem lékařovy trpělivosti.

Jídlo jako lék 119

o Naše nadité peněženky i sociální zvyky situaci jen ztěžují. Kaloriemi nabité smažené hranolky, bramborové lupínky, oříšky, sýrové polevy, pomazánky a alkoholické nápoje se najdou na každém stole při pořádání jakékoliv oslavy.

O Káva, sladkosti a sladké nápoje samozřejmě nemohou chybět.

Obéznímu se občas podaří nějaké to kilo shodit, aby po chvíli opět podlehl lákadlům předchozího způsobu života.

Opakované střídání "diety" a "přecpávání se", které je ob­vyklé u většiny obézních žen, je pak daleko horší než samot­ná nadváha. Tento způsob snahy o redukci váhy je odpovědný za trvalé poškození cév a vysoký krevní tlak.

Redukční dieta, pokud je nutná, je celoživotní záleži­tostí! Jinak se váhovÝ úbytek nepodaří udržet.

Když si uvědomím, jaké množství knih, článků a časopisů o tom bylo napsáno a přitom v případě tisíců lidí všechny zcela selhaly, moc se mi do tohoto námětu nechce. Ale moje zjištění, týkající se obezity, mají větší význam než snadno dostupné ná­vody na nízkokalorické diety. Rovněž moje metoda léčení hube­ného nemocného neobsahuje tuny moučníků a sladkostí.

Obézní lidé se dají rozdělit do dvou typů: - První je jedinec s převahou funkce nadledvinek (adrenální

typ), Američany nazývaný "roly-poly". Je spokojený, šťast­ný, miluje dobré jídlo a obezita mu vůbec nevadí.

- Druhý typ se tlouštkou trápí. S ohledem na své zdraví i vzhled má výčitky svědomí a zoufale hledá cestu, jak se tukových polštářů zbavit. Spolehlivou cestu s omezením ka­lorií z duše nenávidí. Neustále se vydává na výpravy za ně­jakým "všelékem" - dietou, pilulkou, suchary, olejem nebo octem, který by obtížnou práci udělal za něj .

Zjistil jsem, že existují jen dva způsoby, jak se nadby­tečné váhy zbavit: - pomocí totální hladovky, při které se pije neomezené množ­

ství vody - pomocí "na míru ušité" diety podle chemických procesů

v pacientově těle Jídlo jako lék 120

Nedávno noviny zveřejnily články o významu půstu při re­dukci tělesné váhy, jako by někdo objevil novou léčbu. Půst však není žádnou novinkou. Starý a Nový zákon se o hladov­ce zmiňují čtyřiasedmdesátkrát. Hippokrates hladovku rov­něž používal. I Mark Twain měl přezdívku "doktor". Chtěl-li někdo z přátel radu v nemoci, odpověděl mu: "Osmačtyřicet hodin nic nejez."

V poslední době se kontrolované hladovky používají i v řadě nemocnic u pacientů, u nichž všechny ostatní diety selhaly. Výsledky jsou dramaticky efektní, protože kila "od­plouvají". Kompletní hladovění je však značně nebezpečnou záležitostí, není-li správně zvoleno a neprobíhá-li pod dohle­dem lékaře, který plně rozumí technice i metabolismu hlado­vění. Bez dohledu odborného lékaře bych delší než dvoudenní hladovku nedoporučoval. Je totiž velice důležité vědět, zda je: - obezita nemocného tvořena normálním tukem nebo - zda se jedná o otok v důsledku toxemie jedovatými látkami.

V prvním případě se hladovění na destilované vodě snáší dobře a je prospěšné. Váhový úbytek je rychlý, protože ne­mocný spaluje tuky vlastního těla. Pocit hladu trvá 2 - 3 dny a potom zcela zmizí. Léčil jsem nemocné, kteří shodili až 12 kg za 10 dnů. Tyto dramatické výsledky, dosažené bezbo­lestně, jsou nesmírnou pomocí u chronicky obézních, kde všechny ostatní pokusy selhaly.

V druhém případě se jedná o otoky z toxických tekutin a hladovka by vyvolala akutní toxickou krizi. Ta by pro ne­mocného byla velmi nebezpečná a mohla by skončit smrtí.

V průběhu hladovky se játra změní na pouhý nástroj elimi­nace a spousta odpadního toxického materiálu je vyloučena do střev. Jedovatá žluč může být střevem opět vstřebána a může způsobit nebezpečnou situaci. Jedná se o "krizi elimi­nace", doprovázenou průjmy, zvracením, slabostí a vážnou dehydratací. Je tedy jasné, že hladovka není léčebnou hračkou, i když přináší zázračné výsledky. Třebaže je velmi efektivní u obezity s komplikacemi, vůbec ji nedoporučuji v případech, kdy pacienti dobře reagují na omezení kalorií.

Jídlo jako lék 121

U obézních, kteří dobře reagují na omezení, je třeba vzít v úvahu, že: - se do tohoto stavu nedostali přes noc, ale že si ho pěstovali

celé roky, kdy jedli nevhodnou stravu. - Nejbezpečnějším způsobem redukce váhy je pro ně postup­

ná eliminace toxinů pomocí krátkých a častých hladovek, které nekladou nápor na již poškozené orgány.

- Většina lidí, kteří podstupují hladovku, trpí slabostí. Měli by tedy odpočívat na lůžku a provádět mírná, hlavně de­chová cvičení.

- Jeden obézní lékař, který se účastnil kontrolované hladov­ky s dalšími pacienty, to komentoval: "Je to vynikající způ­sob, jak začít se změnou osobní životosprávy. Po skončení hladovky se lépe začíná s trvalým omezením jídla a dá se s ním lépe žít. Jíst jen tolik, kolik si tělo žádá, není nic strašného. Právě naopak. " Různých "módních" směrů v odtučňovacích kúrách byla

celá řada. Již v roce 1888 si dr. J. H. Salisbury všiml souvis­losti mezi obezitou a konzumaci škrobů a tuků. Své pacienty léčil dietou skládající se z masa, ovoce a zeleniny. Tímto způsobem se mu podařilo vyléčit nejen obezitu, ale současně i artritidu a tuberkulózu. Domníval se, že fermantací škrobů v lidském těle vzniká kyselina octová.

Jedním z velmi škodlivých následků přítomnosti octa v lidském těle je jeho tendence ničit fosfor a stimulovat štít­nou žlázu. S mizejícím fosforem klesá schopnost nadledvinek vyrábět adrenalin, protože fosfor je jedním z jeho stavebních prvků. Dr. Salisbury v rámci experimentů svým pacientům po požití hutných škrobů podal ocet. Již po devíti dnech u nich došlo k tolika nepříznivým příznakům, že byl nucen experiment ukončit. Nemocní měli bolesti hlavy, zahleněné hrdlo, trpěli kašlem, bolestmi u srdce, střídavými návaly hor­ka a zimnice. Měli zvýšený pulz. V důsledku nadměrné činnosti štítné žlázy a potlačené funkce nadlevinek ztráceli na váze.

Dokonce již před 70 lety byl ocet doporučován jako přípra­vek k udržení štíhlé linie. Existuje dokumentace, která dává do souvislosti užívání octa a vznik tuberkulózy. Ocet neutra-

Jídlo jako lék 122

lizuje fosfolecitiny krevní plazmy a dává příčinu vznik­nout esterům, které způsobují aktivaci mízních uzlin. Ty tvo­ří živnou půdu pro bakterie tuberkulózy. Nemoci nezpůsobují bakterie. Chovají se jen jako vrány či supi ve volné přírodě.

Ocet je odpadním produktem těla. Občas jej lze nalézt v moči. V malém množství má stimulační vlastnosti, v případě toxemie škroby má i neutralizační schopnosti. K léčbě obezity je to však přípravek naprosto nevhodný.

Dr. Salisbury měl následovníka v Horáci Fletcheroví. Ten věřil, že přežvykuje-li člověk jídlo tak dlouho, až mu nepozo­rovaně vklouzne do krku, je to pro něj velice prospěšné, neboť tak sní méně (mozek totiž musí čekat několik minut, než se mu krví dostane zprávy, že tělo pozřelo dostatečné množství jídla a hlad byl spolehlivě zahnán).

Většina lidí jí příliš rychle a ve spěchu. Pokud by si na jídlo udělali více času, dostalo by se jim většího požitku a byli by spokojenější.

V dalším období se objevily názory, že pojídání samotného masa je dietou léčící řadu nemocí. S nimi je především spoje­no jméno dr. B. F. Donaldsona. Mé vlastní výzkumy však do­kázaly, že masová dieta je vhodná jen pro některé pacienty. Těm, kteří měli játra poškozena toxickými metabolity bílko­vin, by naopak taková dieta ublížila. Tento lékař si nevšiml, že poškození jater tukem se projevuje vředy a řadou kožních onemocnění, a to tehdy, když se špatně strávený tuk změní na kyseliny. Není pochyb, že masová dieta má za následek váhový úbytek.

Proč ji ale používat, když vyvolává řadu jiný'ch nemocí? Moji ordinaci navštívili lidé, kteří ji dodržovali. Nemohl

jsem změnit jejich návyky okamžitě, protože by to jejich těla nevydržela. Byli na masu příliš závíslí. Proto jsem se nesna­žil je prvních šest měsíců omezovat. Zvýšil jsem jen příjem zeleniny a zeleninových polévek, abych z jejich těla vyplavil maximum toxických látek, než jim začnu snižovat dávky masa.

Přestože mám výhrady k masové monodietě dr. Donald­sona, musím s ním souhlasit v odsouzení monosodia a gluta-

Jídlo jako lék 123

mátu sodného. Jsou to chemické přípravky k ochucení vaře­ných jídel. V knize "Silná medicína" dr. Donaldson uvádí:

" . . . a vůbec nejlepší je nekupovat nic, v čem jsou tyto che­mikálie přimíchány. Kuchařské knihy, které doporučují pou­žívat glutamátu sodného, je nejlepší ignorovat nebo zahodit. Tato chemikálie pouze dráždí žaludeční stěnu a může vyvolat i akutní zánět. Většina konzervovaných polévek tuto mizernou věc obsahuje. Výrobci nejsou příliš moudří, pokud nasloucha­jí svým chemikům. Až si veřejnost plně uvědomí, že akutní zá­nět žaludku je tím nejlepším způsobem, jak si opatřit rakovi­nu, pak se s touhle špatností přestane. «

Glutamát sodný dráždí nejen chuťové buňky jazyka, ale i štítnou žlázu a srdeční sval.

Omezování jídelníčku nebylo nikdy příliš populární. Lidé si tak přivykli pocitu plného žaludku, že se bez něho ne­mohou obejít. U nich se při snižování tělesné hmotnosti nabí­zí jiná alternativa - přidávání do jídla takových látek, které zabraňují vstřebávání většiny živin, způsobujících nadváhu.

Ve dvacátých letech našeho století se známý chirurg lord W. A. Lane začal zajímat o příčiny zácpy a toxických stavů tlustého střeva. Chtěl objevit nedráždivé projímadlo a zkoušel oleje. Po použití minerálních olejů si povšiml, že pacienti ztrácejí na váze. Oleje se začaly používat jako součást redukční diety. Některé druhy se však musely vyloučit. Byly příliš dráždivé.

Po čase se redukce váhy olejem stala opět populární. Dietní teorie, která nepovažuje počet kalorií za důležitý, je tvořena člověkem, který zcela ignoruje vědecké poznatky. Počet kalo­rií ve stravě je při snaze o redukci váhy rozhodující. Pití na­dměrného množství oleje má své stinné stránky . . .

Také diety, proslavené v Hollywoodu, jako např. rýžová, vajíčková, různé suchary, kapsle a pilulky na potlačení chuti k jídlu, mohou být značně nebezpečné. Tzv. kombinované die­ty, např. skopové a ananas, grapefruit a černá káva, banány a podmáslí, jsou nejen špatně volené, ale i monotónní. Nejhorší z nich je kombinace grapefruit a černá káva . . . Vysoká kyselost výrazně poškozuje sklovinu a odstraňuje z tě­la vápník.

Jídlo jako lék 124

Celé knihy by se daly popsat o "zaručených" dietách. Každá z nich však přispěla k racionálnějšími přístupu k problému redukce váhy. A problém je to značný. Každý pátý Američan je obézní a dále tloustne. Obezita je nejen nepěkná, ale také zdraví škodlivá. "Čím více kil nosíš, tím kratší dobu je budeš nosit. « Před léčbou obezity je nutné nejprve určit její příčinu:

- důsledek nadměrného příjmu stravy, - porucha funkce endokrinních žláz, - toxicita organismu a otoky.

O V první skupině je nejvíce nemocných. Jejich léčba je také nejsnadnější. Stačí omezit množství jídla. Problém je v tom, že tito lidé jsou tak navyklí na pocit plného ža­ludku, že jedí celý den a vstávají i uprostřed noci. Řešením je jídlo s malým obsahem kalorií.

- Jako první chod doporučuji domácí zeleninovou polévku (ne z konzervy).

- Následuje velký zelený salát, který žaludek zaplní před dal­ším chodem. Také zlepší vyprazdňování a odstraní zácpu, která proces trávení zpomaluje.

- Během pracovní přestávky je třeba se vyhýbat kávě a pře­devším sladkostem, které k ní jakoby patří.

- Trvá-li obézní člověk na tom, že musí u televize stále něcó chroustat, pak doporučuji trochu čerstvého ovoce. Ne však sušené, které obsahuje příliš mnoho cukru.

- Tímto způsobem klesá váha sice pozvolna, ale zdravě. Různé "populární" diety nejsou vhodné, protože nás brzy omrzí a kila začnou opět přibývat. Tím nejlepším způsobem, jak vyhrát válku "bobtnajícího pasu", je pozvolná reduk­ce váhy. Dobře ji snášejí i starší pacienti.

Příklad: Když mne moje pacientka ve svých 75 letech nav­štívila poprvé, vážila 63 kg a stěžovala si na stálou únavu. Krevní tlak byl 210/100. Léky jí poskytovaly jen malou úlevu. Předepsal jsem jí následující režim: - Brzy ráno na lačno - teplá voda. - Snídaně - čaj z červeného jetele. dušené ovoce a miska

vařených vloček. Jídlo jako lék 125

- Oběd - libové skopové, vařená zelenina s malým obsahem škrobu, lžíce bramborové kaše nebo kousek dýně s máslem.

- Odpoledne - jeden druh syrového nebo vařeného ovoce. - Večeře - hodně cuket nebo zelených bobů, libové hovězí

a malý vařený brambor. - Před spaním - ovoce nebo zeleninová polévka.

Uvedené množství jídla jí plně stačilo a nikdy si nestěžova­la. S dodržováním diety neměla potíže. Když jsem ji viděl naposledy, měla krevní tlak 130/70, váha se ustálila na 52 kg a veškeré potíže zmizely. O Do druhé skupiny patří pacienti s poruchami endokrinních

žláz. Největším problémem je adrenální typ lidí nebo ti, kteří mají nádory v nadledvinkách, způsobující jejich nadměrnou funkci. Na váze přibývají daleko rychleji i při malém množství jídla. Jsou typem "tažných koní", silní, svalnatí, se sklonem k nadměrné tvorbě podkožního tuku. Milují jídla bohatá na tuky, cukry a škroby.

Pro tyto lidi je dieta skládající se z libového masa, neslaze­ných nápojů, čerstvého a vařeného ovoce a čerstvé zeleniny tou nejprospěšnější, pokud ji ovšem dodrží. Musejí se vyhýbat smetaně, máslu, vejcím, tlustému masu a omáčkám. Tělesné cvičení jim pomáhá udržet kondici a zvyšuje oxidaci uhlíku v krvi a tkáních.

Příklad: Ošetřoval jsem pacienta tohoto typu. Vážil 92 kg a jeho krevní tlak byl 1 10/80. Neměl žádné potíže, jen chtěl shodit 20 kg. Navštívil mne v květnu a já mu př(>depsal dietu bez škrobů a cukrů. V říjnu již vážil 81 kg a dietu stále dodr-

Jídlo jako lék 126

žoval. Po Vánocích vážil ale 89 kg a po roce diety měl původ­ní váhu. Patřil k těm, kteří tloustnou tzv. "ze vzduchu". Redukce váhy se mu pravděpodobně nikdy nepodaří.

O Další je typ lidí s vyčerpanou štítnou žlázou, s onemocně­ním zvaným "myxedem". Těmto lidem se dá někdy pomoci předepsáním jídel a výtažků bohatých na hormony štítné žlázy a jód. Tito nemocní špatně snášejí jídla s obsahem škrobu. Proto je lepší je z diety vyloučit. Jsou-li jejich žlá­zy funkční, pak se rychle zotaví.

- U poruch štítné žlázy často dochází k diagnostickým omylům. Nemocným byly podávány hormony i u jiných onemocnění v důsledku špatného pochopení metabolických dějů v orga­nismu.

- Nedostatečná látková výměna je totiž nejen příznakem poruch štítnice, ale též nadledvinek a jater samotných.

- Mnozí pacienti mají poškozená játra, vyčerpané nadledvin­ky a příliš aktivní štítnou žlázu. Těm se pak na výtažcích štítné žlázy nedaří. Naopak, často se u nich dostaví nervo­vé zhroucení či vážné srdeční potíže.

- Je-li k odhadu jódu v krvi použito PBI testu (P-protein, B-vázaný, I-jód), je třeba připomenout, že již samotný proces neutralizování jedu může jód s molekulou toxické bílkoviny svázat tak pevně, že se to testem ani neukáže.

- Vzbuzuje to domněnku, že pacientova štítná žláza funguje nedostatečně. Ve skutečnosti pracuje nadměrně. Podáním výtažku lze takovému pacientu vážně ublížit. Obezita patřící do třetí skupiny je způsobena toxemií s oto­

kem. N adměmá váha je vyvolána zadržováním vody a hlenů v lymfatickém systému těla. - Poškozená játra a ledviny nestaČÍ toxiny dostatečně rychle

z těla eliminovat a ty se hromadí. - Podstoupí-li pacient hladovku nebo očistnou dietu, dojde

u něj k tzv. "eliminační krizi". Ta jej nejen vystraší, ale čas­to od pokračování v léčbě zcela odradí.

Příčinou otoku a hromadění toxinu, který játra ne­jsou schopna zpracovat, bývá většinou jeden druh jídla.

Jídlo jako lék 127

- Může se jednat o cukr, škrob, bílkovinu, kofein, čokoládu, ocet atd. Zkušený lékař by měl "viníka" snadno zjistit a je­ho vyloučením ze stravy obtíže odstranit nebo aspoň zmírnit.

- Většinou se jedná o druh pokrmu, ve kterém má pacient zvláštní zálibu, protože jej stimuluje.

- Jeho nadměrný příjem navíc trvale poškozuje jaterní tkáň a je příčinou její vazivové přeměny - cirhózy.

- Necháme-li nemocného 48 hodin hladovět, můžeme v jeho moči prokázat velké množství toxinů. Jejich rozbor lékaři pomůže stanovit optimální dietu, kterou lze v krátké době dosáhnout velmi dobrých výsledků. Se šetrnou dietou paci­enti mohou shodit až 5 kg týdně.

- Když nemocnému v další fázi léčby předepíšeme běžnou stra­vu, většinou trpí nedostatkem energie a cítí se velmi slabý a vyčerpaný. V tomto období je nejlepší pobyt na lůžku.

- Postupně ubývá otoku v obličeji, což někdy budí dojem ne­moci. Po této nepříjemné etapě se však játra začnou rege­nerovat, stav se upraví a energie začne přibývat.

- Teprve tehdy si může uvědomit, jak se jeho současný stav liší od předešlého, který byl jen výsledkem toxické stimula­ce organismu. Tento proces se nazývá "syndromem komple­xu" a byl podrobně popsán dr. Alexem Arrelem v díle ,,010-věk - velká neznámá". Toxická stimulace u většiny lidí navozuje mylný pocit zdraví. Smutné je, že tuto skutečnost pomíjí i valná část lékařů. Když se nemocný správně volenou dietou konečně uzdraví,

musí si uvědomit, která jídla jsou pro něj nebezpečná a která ze svého jídelníčku musí navždy vyloučit. Není to pro něj obtížné, protože se nyní cítí daleko lépe než předtím.

Příklad: Uvedl bych příklad 64leté dámy. Vyšetřil jsem ji pro pocit nadměrné únavy a obezity. V 19 letech vážila 45 kg. Pote se léčila na domnělou hyperfunkci štítné žlázy. Její váha se zvýšila na 5 1 kg, což bylo přiměřené. Vdala se a po naroze­ní dítěte přibrala 30 kg. Ani po narození druhého se váha ne­normalizovala a vážila 8 1 kg. Po vyšetření jsem zjistil špatné trávení škrobů a počínající toxický otok. Po vyloučení škrobů ze stravy její váha klesla na 65 kg. Přes všechna varování

Jídlo jako lék 128

opakovaně porušovala dietu a pokaždé na to doplatila infark­tem. Poslední byl velmi vážný. Její strava se nyní skládá z va­řené syrové zeleniny, libového hovězího a skopového a trochy ovoce. Žije opět aktivním životem, potíže pominuly a váha je optimální - 65 kg.

Přibrat na váze je někdy stejný problém, jako se jí zbavit. Štíhlí lidé - typ "závodního koně", zůstanou štíhlí po řadu let. Nadměrná funkcie štítné žlázy způsobí, že se energie spálí dříve, než se usadí jako zásobní tuk. I když se tito lidé maxi­málně snaží přibrat na váze, je to zbytečné. Jedí obrovská kvanta sladkostí, bohatě večeří a tak přetěžují srdce. Nadbytečné množství cukrů a škrobu štítnou žlázu stimuluje k ještě větší aktivitě. Štíhlí nemocní se domnívají. že více jíd­la znamená vyšší váhu. Tohle jistě platí pro husy na statku, které krmíme šiškami, aby ztloustly, ale ne pro lidi. Je dale­ko výhodnější je do jídla nenutit a nechat je jíst, co jim vyho­vuje. Ve středním věku se činnost štítné žlázy zpomalí a váha se většinou normalizuje.

Zajímavým momentem v životě lidí, ať tlustých nebo štíh­lých, je nezájem o snídani. Je to důsledek těžkého jídla před spaním, které přetíží zažívací trakt a játra. Kdyby tito lidé vy­nechali těžkou večeři, zákusek před spaním, chuť na snídani by se dostavila a obnovil by se správný rytmus stravy. Někteří dietetikové dokonce doporučují večeři vynechat, nebo ji maxi­málně omezit. Známá specialistka dr. Adele Davis propaguje heslo: "Snídani jez jako král, oběd jako princ a večeři jako he­rec." Jedno lidové přísloví říká: "Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli. « Tato přísloví odráží li­dovou moudrost. Sám jsem praxí zjistil, že člověk, kterému dobře tráví, na váze přibývá dokonce daleko snadněji i při menším příjmu stravy.

Obézní lidé většinou navštíví lékaře, aby jim poskytl léčbu ve formě zázračné pilulky, která by jim umožnila hubnout a oni se při tom mohli dále oddávat svým ,,1abužnickým" choutkám. Mají smůlu, protože takové zázračné pilulky věda ještě nevyvinula.

Jídlo jako lék 129

Od erpencitidlJ k žensk'Í-m nemocem

Z předešlých stránek vyplývá, že člověk je zdráv, má-li v tě­le zdravou a čistou krev. Její složení je podmíněno stravou. Dodržujeme-li správnou životosprávu, je i naše krev čistá. Je­li krev zdravá, pak játra, ledviny, srdce a všechny ostatní or­gány fungují normálně a vznik nemocí je prakticky nemožný.

V následující kapitole se chci zmínit o léčbě dalších chorob správnou dietou.

Apendicitida (zánět slepého stře"aJ

Tento zánět může probíhat akutně nebo chronicky. Chronický zánět se vyvíjí pozvolna a po dlouhou dobu. Akutní zánět vzniká náhle. Je doprovázen bolestmi v pravém pod­břišku, nevolností, mírně zvýšenou teplotou a zvracením. Nemocný většinou bývá rychle převezen do nemocnice a s kru­tými bolestmi břicha podroben operaci.

Je takový zákrok tělu vždy prospěšný? Operace není pokaždé nejlepším způsobem, jak tělu pomo­

ci. Chirurgické odstranění zánětu, aniž by se hnis dostal do o­kolní tkáně, může být technicky nesnadné. Dreny zavedené do dutiny břišní tkáň dráždí a mohou být příčinou špatných srůstů. Existuje rovněž jisté (i když velmi malé) nebezpečí operačních komplikací a riziko smrti.

Tento zákrok je velmi efektivní, jednoduchý, s vysokým procentem uzdravenÍ. Odstranění slepého střeva se spolu s odstraněním mandlí stalo nejčastěji prováděnou operacÍ. Na chirurga se hledí jako na zachránce, protože dokázal "viníka" rychle odstranit a navrátit zdraví.

Pohlédněme však na zánět slepého střeva ze všech úhlů. Jídlo jako lék 130

Někteří pacienti se ptají, zda neexistuje nějaká jiná, stejně efektivní cesta, než je operace. Bez bolesti, bez narkózy, anti­biotik i vysokého účtu za léčení. Antibiotika nejsou tak neškodná, jak se původně předpokládalo. Málokdo najde odvahu přiznat, že jejich neuvážené požití nemocnému způso­bilo v pozdějších letech potíže. Dr. H. Ratner, profesor na "Loyola univerzitě lékařských věd", se o své praxi vyjádřil takto:

" . . . následky éry antibiotik nás zrovna nectí, navzdory nesmírným pokrokům v léčebné chemii i operační technice při operacích srdce a mozku. Ano, řada lidí by bez jejich zásahu dávno patřila mezi zesnulé. . . Co se však snažím vysvětlit, je vzrůstající utrpení a vážné obavy ze strany pacientů. Většina našeho úsilí je zaměřena na nemocné a umírající. Méně poskytujeme žijícím. Přitom je hodně případů, kdy se nám podaří živého změnit v mrtvolu jen použitím nevhodných léčebných metod a zákroků. Tragédií pak je, jedná-li se o ná­sledek léků. «

Musíme být připraveni a ochotni léky a antibiotika použít tam, kde příroda tuto pomoc vyžaduje, zvláště v naléhavých a životu nebezpečných situacích. Ale musíme také poznat, kdy je lepší si dát ruce za záda a trpělivě čekat, jak příroda situaci vyřeší. Tohle by si měl uvědomit každý svědomitý lékař. Zajímavě o tom ve své knize "Chemikálie v jídle" píše dr. F. Bicknell:

"Antibiotika jako penicilin, aureomycin, tetracyklin apod. jsou všeobecně a neuváženě používána na potlačení jakéhoko­liv druhu infekce, i když jen nemnohá situace si to vyžaduje. Tento "obchod 8 jedy" má dva velice vážné následky: bak­

terie se stávají imunní a pacient alergický." Šokující je množství antibiotik, které se používá k léčení

a prevenci infekcí u chovného skotu. Antibiotika se dostáva­jí i do mléka. Mohou vyvolat neblahé reakce u těch, kteří ho pijí.

Vraťme se k operacím ... O V některých případech je chirurgický zásah nezbytný. O Není-li operace provedena ihned, obavy nemocného vzrůstají.

Jídlo jako lék 131

o Jsou nekonformní lékaři, kteří zánět slepého střeva léčí a chirurgické metody používají jen v nevyhnutelných případech.

O Chtějí-li svůj léčebný postup nemocnému vysvětlit, narazí na potíže.

Vždy jsem pevně věřil, že vhodnou péčí lze appendicitidu vyléčit bez operace. Příklad z mé praxe:

Příklad: Mým pacientem byl 46letý muž, který se dlouhá léta zajímal jen o přírodní stravu. Byl menší postavy, dobře "udělaný". Celá jeho rodina, žena a dvě děti, jimž jsem pomo­hl na svět, byly mými pacienty. Všichni dodržovali správnou životosprávu a těšili se dobrému zdraví . Na jedné oslavě muž své dietní zásady porušil. Ve dvě hodiny v noci jej probudila ostrá bolest v břiše. Po klystýru se jeho obtíže ještě znásobily. On i jeho žena usoudili, že se jedná o těžší případ žaludečních potíží. A tak celý další den zůstal v posteli a cucal led. Střevní výplachy pokračovaly každou čtvrtou hodinu. Stav se však zhoršoval, teplota se pohybovala okolo 38 0C, opakovaně zvra­cel. Po 48 hodinách bolesti ustoupily. Muž se cítil lépe, ale tep­lota vystoupila na 39 0C. Měl rychlý a nepravidelný tep. A to byla chvíle, kdy jsem k němu byl povolán .

Bylo to zajímavé, ale nevypadal vůbec nemocně. Jeho tep byl 120/min, teplota trvale na 39 0C. Popis jeho dosavadních potíží mi neomylně naznačil, že se jednalo o appendicitidu, která spontánně proděravěla.

"Je-li to alespoň trochu možné, chtěl bych se vyléčit bez operace," řekl muž.

"Souhlasím. . . Ale pod podmínkou, že léčba bude probíhat v nemocnici pod dozorem dobrého chirurga."

Neměl námitky. Chirurg, kterého jsem přizval ke konzul­tacím, byl stálý lékař bellevueské nemocnice, držitel diplomu Columbijské univerzity. Byl to člověk s velkými zkušenostmi, dobrý přítel. Byl ochoten kdykoliv provést potřebný zákrok a denně se mnou pacienta vyšetřit.

Při první prohlídce jsem zjistil citlivou, zduřelou tkáň veli­kosti pomeranče v pravém podbřišku. Byla hmatatelná i přes

Jídlo jako lék 132

konečník. Střevní pohyby zcela ustaly a v břichu bylo napros­té ticho. Příroda ve své moudrosti naordinovala fázi na­prostého klidu.

Nemocný cítil mírnou nevolnost, zvracení však zcela usta­lo. Užíval malé kousky ledu. Počet bílých krvinek dosáhl 20 000 (norma 6000 - 8000). Krevní tlak byl 100/70, tep ne­pravidelný. Nález hovořil o nádoru s uvězněným hnisem. Bolest cítil jen pod tlakem prstu, spal dobře.

Další den nevolnost ustupovala, bolesti břicha byly menší. Nemocný byl spokojen, četl si nebo poslouchal hudbu. K jídlu měl jen kousky ledu, které rozpouštěl v ústech. Nález v duti­ně břišní dosáhl velikosti grapefruitu. Počet bílých krvinek klesal na 12 000. Při rektálním vyšetření chirurg zjistil zvý­šení tvrdosti nálezu. To svědčilo o tom, že nádor je spolehlivě "obestavěn" k tomu určenou tkání a že nebezpečí rozšíření nákazy značně pokleslo. Teplota klesla na 38 oC, tep se zpo­malil a tlak byl 100/70. Velikost nálezu byla stejná.

Postupně jsme nemocného začali zatěžovat ovocnými šťá­vami s malými kousky ledu. Teplota zůstávala beze změny, střevní pohyby ustaly. Nález byl stejný. Nemocný byl spoko­jený, bez jakýchkoliv obtíží.

Přítel chirurg byl netrpělivý. Navrhoval operaci a odstra­nění hnisu. Já jsem však věřil, že hnisavý proces bude směřo­vat k nejbližší střevní stěně a tam se spontánně vyprázdní. Do té doby se střeva hýbat nebudou. K tomu mělo podle mých odhadů dojít mezi 12. - 14. dnem. V dalších dnech teplota postupně klesala, velikost nálezu se neměnila, střeva zůstá­vala v klidu. Hodnota bílých krvinek byla stále 12 000. Srdeční činnost byla zcela normální, tlak 90/60, pulz 80. Chirurgické vyšetření nepřineslo nic nového.

Místní nález se postupně zmenšoval. Všichni jsme netrpěli­vě očekávali vyprázdnění abscesu do střeva. Nemocný byl zce­la klidný, v noci spal. Čtrnáctý den došlo k prudkému zmen­šení nálezu a následovalo obnovení střevních pohybů. Stolici tvořilo velké množství hnisu. Počet bílých krvinek klesl na 8000. Nemocný se začal domáhat stravy, nález v břiše byl zcela normální.

Jídlo jako lék 133

Postupně jsem mu nasadil dietu, tvořenou zeleninovou polévkou, žloutky, vařenými boby a cuketami. Nemocný byl z nemocničního léčení propuštěn. Cítil se velmi dobře a při­bral na váze. Za měsíc ji měl optimální.

Od počátku léčení jsme se snažili vyvarovat nešetrného vyšet­řování, abychom infekci nerozšířili do celého břicha. Tělo samo "obezdilo" prasklé slepé střevo tkání a dutinou abscesu. Tak zá­nět udrželo na jednom místě a umožnilo odchod hnisu přirozenou cestou, tedy střevem. Naše léčba byla tedy přiměřená a vedla k úplnému uzdravení pacienta i bez chirurgického zásahu.

Astma (záducha) Astma je bronchitida katarálního charakteru, která posti­

huje průdušky až po ty nejmenší, zvané bronchioly. Toto one­mocnění spadá pod kontrolu štítné žlázy. Aktivita nadledvi­nek u těchto nemocných je snížená. Proto pokulhává i funkce ledvin. Plíce se jim tedy s eliminací jedů v organismu snaží pomoci, i když jim to vůbec nesvědčí. V důsledku poškození jemné sliznice dýchacích cest toxiny dochází k zánětům. Plíce jsou velmi delikátní orgán. Jsou velmi citlivé na vnější pro­středí - kouř, smog a reagují katarálním zánětem.

IDavním viníkem hromadění toxinů v plicích jsou ku­chyňská sůl a pozůstatky nedokonalého trávení škrobů. - Rada testů prokázala, že léčení pomocí adrenalinu a hydro­

kortisonu není tou správnou cestou. - Naopak vynechání zrní, mléka, vajec, čokolády, rybího

masa ze stravy pacienta mu přineslo podstatnou úlevu. Nemám nejmenších pochyb, že škroby ve stravě astmatika

jsou příčinou vzniku jedovatých metabolitů. Ke špatné oxida­ci těchto kyselin dochází v játrech a jsou vylučovány ledvina­mi. Proto je podávání ovocných šťáv v průběhu záchvatu škod­livé. Kyseliny v nich obsažené zatěžují ledviny a ty pak nejsou schopny škodliviny z těla eliminovat.

Lékařská věda otevřeně přiznává, že lék, kterým by se astma navždy vyléčilo, se nepodařilo vyvinout. Mnoho lékařů se dokonce domnívá, že je to onemocnění nevyléčitelné. Ve své

Jídlo jako lék 134

léčbě jsem dosáhl určitých úspěchů poté, kdy se mi podařilo pacientův organismus zbavit jedů. Je nutné se soustředit na ozdravení a posílení nadledvinek, tedy co nejvíce pomoci ucpaným játrům. - Nejspolehlivější způsob detoxikace je založen na tělesném od­

počinku postiženého orgánu a na dietě, obsahující přírodní protijedy. Je potřeba neorganické sloučeniny kovů v játrech nahradit přírodními, organickými, aby je játra mohla vyloučit.

- Vhodný je sodík obsažený v okurkách, tykvích nebo melou­nech. Vitaminy jsou v kořenové zelenině, vápník ve ston­cích a lodyhách rostlin.

- Polévky, které jsou připraveny z těchto druhů zeleniny, jsou dobře stravitelné a mají vysokou výživnou hodnotu.

- Pacient by neměl dostat ani zrnko soli (NaCl). Její množství v jídle je nadměrné, stimuluje činnost nadledvinek. Ve sku­tečnosti je to velmi agresivní sloučenina. Dříve se používa­la k balzamování těl. V živém lidském organismu je naprosto nevhodná. Organická sůl je obsažena v zelenině, tedy v takové formě, jakou si tělo žádá a potřebuje.

- Provedeme-li několikrát denně pečlivý rozbor moči nemoc­ného, který úzkostlivě dodržuje dietu, povšimneme si jejího postupného vyjasňování. Je to způsobeno úbytkem toxické­ho materiálu, který je pro moč astmatika typický.

- Je velmi důležité podchytit moment, kdy je v moči nejméně toxických látek.

- V tu chvíli je nutné dietu upravit, aby pacient nehladověl. V opačném případě by se tvořily kyseliny vyvolávající další záchvaty. Mohly by se také odbourat vlastní toxické tkáně a tím by koncentrace jedů ještě stoupala. Dieta astmatika musí obsahovat dostatek bílkovin. Nejlepší je

lehce osmahnuté libové hovězí nebo skopové maso. Je zdrojem nejdůležitějších aminokyselin a játra nepřetěžuje. Dostaví-li se po několika týdnech zlepšení a nemocný začne přibývat na váze, můžeme dietu opět upravit. Je však nutné absolutně vyloučit koncentrované škroby a bílkoviny snadno podléhající roz­kladu, jako mléčné výrobky a vejce. Tak lze dosáhnout takové kombinace, která nemocnému prospívá.

Jídlo jako lék 135

Běžné nachlazení Lord William Osler prohlásil: .Je jenom jediný způsob, jak

k nachlazení přistupovat . . . a to 8 nenávistí. " V rozporu s tím­to prohlášením většina Američanů neustále hledá rychlou úlevu od této nemoci. Výdaje za různé pilulky proti kašli, inhalátory a kapky dosahují astronomických hodnot. Nachla­zení má v angličtině přívlastek "common" (běžný), a to zaslouženě. Je to choroba, která se vyskytuje častěji, než všechny ostatní nemoci dohromady. Sliznici dýchacího ústrojí můžeme rozdělit do tří skupin:

1) sliznice nosní a obličejových dutin 2) sliznice nosohltanu 3) sliznice průdušnice a plic

Všechny sliznice jsou ovlivňovány funkcí štítné žlázy. Díky její snaze eliminovat z organismu toxické látky, dochází k je­jich zánětu a tvorbě hlenového sekretu. Podle charakteru vy­lučovaného jedu můžeme zánět sliznice rozdělit do čtyř typů. O První se projevuje běžným zarudnutím se slaně chutna­jícím sekretem. Příkladem by byla úvodní fáze rýmy a tzv. "kapající nos". Postižen je pouze povrch sliznice. Je-li příčinou této toxicity organismu kuchyňská sůl, trvá tento typ nachla­zení 1 - 2 dny a pacient se brzy cítí dobře. Podráždění sliznic lze uklidnit slabým roztokem nitrátu stříbra, který zneutrali­zuje rozpustnou sůl na nerozpustný chlorid stříbra. Všechny katarální sekrety sliznice obsahují vysoké procento kuchyň­ské soli. Můj názor na používání soli je, že je nezřízené! O Druhý stupeň postižení sliznic zasahuje do větší hloubky a postihuje i drobné žlázky, které jsou ve sliznici uloženy. Výměšek je ještě čirý, ale obsahuje podíl krevního séra. Nachlazení trvá 3 - 4 dny. O Třetí stupeň zánětu se odehrává ještě hlouběji. Postihuje buňky, které produkují hlen. Bakterie se shlukují k hostině a bílé krvinky spěchají, aby je zničily. Sekret již není čirý, obsahuje příměs hnisu. Toto onemocnění trvá asi 10 dnů. I po­tíže jsou větší. Poslední typ zánětu postihuje všechny vrstvy sliznice včetně té nejhlubší, která je dobře prokrvena. Proto

Jídlo jako lék 136

se v hnisu objevuje také příměs krve. Tento druh chřipky je velmi nepříjemnou záležitostí a regenerace tkáně trvá delší dobu. Zánět probíhá několik týdnů i měsíců.

Chřipka tedy není nic záhadného. - Nejvíce k ní dochází v zimních měsících, kdy naše pokožka

neplní funkci eliminace toxinů, protože máme nedostatek pohybu, slunce, méně se potíme a pokožka málo dýchá.

- V zimě rovněž jíme méně zeleniny a daleko více tučných pokrmů s obsahem soli.

- Dochází tedy k daleko větší kumulaci toxinů v organismu. - Nedostatek pohybu někdy bývá příčinou zácpy. - Také činnost našich jater a ledvin se zpomalí. - Když pak tělo zatěžujeme nadměrným příjmem potravy

a jedů, dojde mu trpělivost a upozorní na to příznaky chřip­ky, kterými nahromaděné jedy pomocí sliznic vyloučí na po­vrch. Chřipka je tedy dalším způsobem, jak nám ledviny a játra dávají najevo svoji nelibost. Tu projevuje i štítná žláza - katarálním zánětem. Bacily tedy příčinou této nemoci nejsou. Živí se pouze od­

padními produkty těla na sliznicích. Nebezpečí pro organis­mus spočívá v opětovném vstřebání vzniklé "smíšeniny", teda mrtvých buněk, odpadních jedů těla a odpadu po bakteriích.

Léčebných metod proti chřipce je mnoho. Některé snižují teplotu a tím potlačují přízna­ky. Tyto léčebné me­tody jsou naprosto nesprávné, protože dá­le zatěžují játra, unave­ná toxiny vlastního me­tabolismu. Populární antibiotika násilně dráž­dí nadledvinky. Jistě, takový zásah jedova­tost často odstrani, ale když jsou nadledvinky

Jídlo jako lék 137

slabé nebo vyčerpané, nemoc se stává chronickou a stále se vraCÍ.

V léčbě je nutný absolutní klid v posteli, aby tělo mělo dostatek času a energie jedy vyloučit. Maximální klid však potřebují i velmi zatížená játra. Existují dva způsoby, jak jim pomoci: - Prvním je omezení bílkovin, škrobů a cukrů. - Druhým je zjištěni chemické povahy vylučovaných jedů

a nasazení vhodné protilátky. Může jít o destilovanou vodu, ředěné ovocné šťávy, ředěné

zeleninové polévky nebo syrovou zeleninu. Vhodné jsou vaře­né, hodně zředěné ovocné šťávy. Tomuto typu terapie se říká hladovka. Správně vedená a slibující absenci komplikací, kombinovaná s klidem na lůžku a tělesným odpočinkem, je ideální léčebnou procedurou.

I lord William Osler, jehož citát je uveden v úvodu této kapitoly, zastával jednoduchý a vždy efektivní způsob léčení: odpočinek na lůžku, dobrou knihu, žádné jídlo. Dodnes platí Hippokratův výrok: "Nakrmíš-li nachlazení, budeš muset vyhladovět horečku."

Bude-li se člověk při onemocnění chřipkou cítit jako nevin­ná oběť vnějších okolností a nenajde-li chybu ve svém způso­bu života, pak se samozřejmě uchýlí k léčbě léky, bez ohledu na její základní příčinu.

Cukrollka - diabetes mettitus Cukrovka je chronické onemocnění, při kterém organismus

není schopen využít přijaté cukry a škroby. Tato choroba zau­jímá sedmé místo v příčinách úmrtí. Za zachránce života dia­betiků je považován inzulin a tabletky - antidiabetika.

Je tomu skutečně tak? I když budu považován za kontroverzního, přesto s těmito

závěry nesouhlasím. Tvrdím, že inzulin je jedovatá látka, která výrazně poškozuje cévy a její dlouhodobé podávání způsobuje různé druhy cévních nemocí. Zevrubná observace prokázala, že průměrné tělo jedům inzulinu vydrží vzdorovat

Jídlo jako lék 138

nejvýše 25 let. Inzulin současně brzdí činnost štítné žlázy a zpomaluje přísun cukru z jater do krve. "Cukrářské" pilulky mají přibližně stejné účinky, ale slabší. Představují mnohem větší nebezpečí než inzulin podaný v injekci. Výsledek poda­ných tablet je mizerný. - Při léčení dospělých diabetiků se mi podařilo kontrolovat

cukr v moči jen dietou. - U dětí byly výsledky horší; i při dodržování diety jsem se

bez inzulinu neobešel. Podařilo se mi jen snížit jeho dávky. Nemocnému předepíši očistnou dietu.

- Tvoří ji vařená zelenina s malým obsahem škrobu a zeleni­nové polévky. Mou snahou je vyčerpané slinivce břišní po­moci. Pro její činnost jsou důležité sloučeniny draslíku. Proto je nejvhodnější zelenina, která ho obsahuje ve větším množství.

- Podaří-li se mi hladinu draslíku v těle zvýšit a udržet, upraví se nejen funkce slinivky břišní, ale i kyselost, která je při cukrovce v organismu vždy přítomna.

- To nejlepší, co nemocný může udělat, je zanechat inzulinu a lehnout si do postele. Nepřistoupí-li pacient k tomuto doporučení kladně, pak je i ten nejlepší lékař bezmocný.

- Strava se skládá z mírně povařeného celeru, petržele, cuket a mixovaných bobů, jimž dovolíme se "pomazlit" s noži mi­xéru. Je to nejvhodnější druh polévky, kterou nemocný jí až do doby, kdy nález cukru v moči "zmizí".

- Pobyt v posteli šetří jeho energii. Játra i slinivka tak mají možnost se podílet na detoxikaci a regeneraci organismu a nejsou zatěžovány potyčkami s kyselými produkty svalo­vé práce. Tato kúra trvá i několik dnů.

- Poté nemocnému povolíme normální aktivitu, ale udržuje­me ho na stejné dietě. Provádíme pravidelné rozbory moči a sledujeme přítomnost cukrů.

- Opětovný nález znamená další klid na lůžku a pokračování zeleninové hladovky. K vymizení cukru v moči je většinou třeba poloviční doby.

- Cílem mé diety je udržet moč bez cukru a přitom nemocné­mu dodat dostatek energie k práci. Je nutné pochopit,

Jídlo jako lék 139

že cukrovka je vážná nemoc a pacient musí vždy upravit svůj životní rytmus, protože jeho slinivka i játra jsou trva­le poškozeny. Mírné stadium choroby však. lze zvládnout prostou dietou bez cukrů a škrobů. Bezpodmínečná je re­dukce váhy a úprava životosprávy.

Senná r;ma Tato choroba zpravidla postihuje lidi, kteří mají méně vyvi­

nuté obličejové dutiny. Jejich sliznice je velmi citlivá na prach, pyl, pach zvířat, smog a různé chemikálie. Jedním z příznaků nemoci je rýma a úporné kýchání s kašlem. Tento zánět však následuje až po předchozím podráždění sliznic a jejich kataru.

- Opět se setkáváme s překotnou eliminací jedovatých látek sliznicí dýchacího ústrojí. Nemoc má "slané pozadí".

- Příčinou je tedy opět nadměrný příjem kuchyňské soli, ale také škrobů a cukru.

Vysoký obsah vitaminů v čerstvé jarní a letní zelenině a ovoci často endokrinní žlázy stimuluje nadmíru. To se pro­jeví krizí nazývanou senná rýma. Vysvětluje to rovněž, proč se tato choroba objevuje na jaře, kdy je současně ve vzduchu nej­více pylu. Mikroskopické částečky nečistot v ovzduší však pravou příčinou senné rýmy nejsou (zrnko prachu v zaníceném oku způsobí větší bolest, než ve zdravém).

Omezení soli, vyloučení bílkovin a škrobů, které jsou příči­nou vzniku toxinů, větší pozornost při výběru čerstvého ovoce jsou první kroky, kterými lze rozvoji choroby zabránit.

Ani žlázy s vnitřní sekrecí nelze opomenout, neboť teplo má přímý vliv na nadledvinky. Když jsou příliš aktivní, přes sym­patický nervový systém "pošťouchnou" štítnou žlázu, která se postará o katar sliznic, přinášející příznaky senné rýmy. To je důvod, proč mnozí z těch, kdož trpí zmíněným stavem, úlevu nacházejí v chladném počasí. Jsou-li však nadledvinky slabé a štítná žláza má v boji s přítomnými jedy převahu, nepomá­há ani přestěhování do chladnějších krajů.

Jídlo jako lék 140

v Zenslté nemoci

Nepravidelný menstruační cyklus trápí mnoho žen. Tyto poruchy se vyskytují tak často, že je řada žen i lékařů pova­žuje za naprosto normální jev. Jsem toho názoru, že žena, kte­rá pravidelně užívá různé léky, např. aspirin, trpí chronic­kou toxemií. Její játra roli filtru neplní dobře a krev je za­mořena odpadními produkty trávicího procesu. Děloha se stá­vá měsíčním krvácením orgánem eliminace těchto jedů - fun­guje jako orgán vylučování a filtr. Po letech této nepřirozené aktivity dochází ke vzniku různých zánětů, znetvoření a ná­dorů. Jediným východiskem se pak jeví operativní odstranění dělohy - hysterektomie.

Příklad: Při sledování průběhu menstruace může­me zaznamenat bolesti, kře­če, nadměrné krvácení, kte­ré ženy řeší užíváním léků . . . Proč tomu tak je? - Pokud je děloha jednou měsíčně používána jako fIltr a od­

padní ventil přítomných jedů, dostaví se zánět a katar jemné děložní sliznice. Ohlásí se jako bolest a křeče v pod­břišku.

- Je-li toxinů v krvi méně, má žena jen pocit tíhy a tlaku. Hned od začátku krvácení se příroda snaží z těla vyloučit co nejvíce jedů.

- Dochází k zánětu hlubších vrstev děložní sliznice a proces, který by měl být obnovou sliznice, se mění v těžké krvá­cení.

- Doprovodnými příznaky jsou chudokrevnost, malátnost, bo­lesti hlavy a nespavost. Protože ani ledviny nejsou schopny všechny toxiny vyloučit, objevuje se někdy lehký otok a při­bývání na váze. Charakter menstruační krve nás může informovat o ty­

pu poruchy. - Jasně červená krev ve větším množství, silné děložní křeče,

jsou příznakem poruchy trávení cukrů a škrobů. Jídlo jako lék 141

- Tmavá, zapáchající krev plná chuchvalců a šňůrek je pří­znakem nestrávených a zahnívajících bílkovin. Příčinou je strava obsahující vejce, sýry a důkladně vařené maso. Dochází tedy ke stavu, kdy orgán, přírodou určený k re-

produkci, se rovněž stává orgánem eliminace rozkládají­cího se odpadu. Žena nedodržující životosprávu tak trpí nejen po celé období plodnosti, ale hlavní obtíže přicházejí v období přechodu - menopauzy. Normální přechod u zdravé ženy pro­bíhá bez obtíží. Měsíční krvácení prostě ustane, tot vše.

O Žena plná jedů, jíž měsíční krvácení poskytovalo velkou úlevu, se s příchodem klimakteria ocitne snad v největší krizi svého života. Dá se to přirovnat k jevu, kdy přehrada najednou zastaví zlostnou a divokou řeku a její voda zničí široké okolí, tedy všechny tělesné tkáně.

O Dostaví se nepříjemné příznaky - návaly horkosti, nervové záchvaty, bolesti hlavy, záněty kloubů, žaludeční a střevní obtíže, slabost, hubnutí, dráždivé gynekologické výtoky a bušení srdce.

O Organismus i nadále vznikající toxiny "posílá" k děloze, která dříve fungovala jako odpadní ventil. Krvácení však ustalo a děloha je jedy přesycena.

O Dochází ke stále horším a komplikovanějším zánětům a k výtoku, který je charakteristický "kovovým" zápachem. Je to první varování vzniku rakoviny.

Někdy se oddávám představě, že v budoucnosti lékařská věda plně pochopí záhady dědičnosti, chemie těla a činnosti žláz s vnitřní sekrecí. Budeme-li pak schopni chemické "omy­ly" napravit, vyhneme se riziku, že nás postihne rakovina.

O Již v současné době můžeme některé mírnější projevy men­struačních poruch a menopauzy upravit. Pravidelné před­menstruační bolesti lze snížit krátkodobou dietou před krvá­cením. Jsou to ředěné ovocné šťávy, užívané každou hodinu.

O Je-li organismus překyselený, skládá se dieta z bezmasé zeleninové polévky, ředěných zeleninových štáv a kvasnic.

O Po dobu jednoho až dvou dnů před očekávaným krvácením nejíme žádné jídlo.

Jídlo jako lék 142

o K ověření stavu organismu jsou nutné časté a pravidelné rozbory moči a stanovení její kyselosti. Tím určíme dobu nutnou k dodržování příslušné diety.

O Pacientka, která trpí obtížemi spojenými s menopauzou, by si měla upravit denní režim i životosprávu.

O Redukce toxemie pomocí diety a zlepšení eliminace jedů z organismu předejdou vážným komplikacím.

Překotná eliminace toxinů z organismu je součástí každého onemocnění. Název nemoci je určen orgánem, kterého se eli­minace týká. Vždy jde o poruchu žlázové rovnováhy s násled­ným pokusem ji kompenzovat jinou žlázou.

Racionální léčba je závislá na detoxikaci organismu. Musí být následována ochotou nemocného pozměnit své ži­votní zvyky natolik, aby nepřestupoval rozmezí účinné funk­ce orgánu, jehož se to týká.

Bi/kotlinlJ jako statlebni kamenlJ

V dobách, kdy na anglickém stole pečeně hovězí byla králem, krev zdravá byla a srdce netrpěla málem. Vojáci odváiní i soudci čestní byli . . . Proč nezůstaly tyto zvyky s námI delší chvl1i!

Richard Leveridge (1670 - 1758)

Nikdo nebude příliš překvapen, jestliže řeknu, že bílkoviny jsou nejdůležitější součástí naší stravy. Je nám dobře známo, že každý živočich, od pouhým okem neviditelné bakterie až po slona, je tvořen základní bílkovinou. Každá k něčemu dobrá

Jídlo jako lék 143

dieta proto musí bílkovinu obsahovat, nebot tato cenná látka je v neustálé přeměně. At už se používá k výstavbě, "opravě", nebo k tvorbě energie, či se mění na uhlovodíky a tuk.

Je však její poměr v současné stravě Američanů správný? Nepřestupujeme snad rozumnou hranici, kterou nám urči­

la příroda, selský rozum a samotné tělo? Nepřehánějí to naši vědci s důležitostí bílkovin v naší stravě?

Řada z nás je přesvědčena, že díky mohutné "bílkovinné" kampani se důležité pravdy a informace jaksi ztratily. Není pochyb o tom, že bílkovina je jako základní element každé žijící buňky v naší stravě nepostradatelná. Nemusíme chodit daleko, abychom ji našli, je všude kolem nás. V mase ryb, drůbeže, skotu, ve vejcích, mléku i sýrech. Také v zelenině a ovoci, obilném zrnu i luštěninách.

V následujících řádcích chci dokázat, že bílkoviny jsou pro náš organismus nejen nezbytným a důležitým stavebním ma­teriálem, ale za určitých nepříznivých podmínek i látkou smrtelnou.

Pro snadné pochopení musíme začít základní stavební lát­kou celé chemie - atomem.

Pro označení atomů chemických prvků používáme velká písmena abecedy. Kysllk je známý jako oxygenium - "O", du­sík jako mtrogenium "N", atd. Jedná-li se o sloučeniny dvou nebo více prvků, potom lze jejich složení vyjádřít vzorcem -NaCI - kuchyňská sůl, kde se sloučil sodík s chlórem. Těmto sloučeným atomům se říká molekuly. S narůstajícím počtem atomů v molekule roste i její velikost. Jednoduché chemické sloučeniny, jako např. sůl, nazýváme neorganickými. Naproti tomu komplexy atomů, které jsou většinou sestaveny kolem atomu uhlík (C), se nazývají organické.

Některé organické sloučeniny nazýváme koloidy (z řeckého kona - lepidlo). Jsou z nich složena těla rostlin i zvířat. Je-li v koloidní molekule obsažen dusík, nazývá se bílkovinou -proteinem.

Rostlina kořeny zapustí do vlhké půdy. Odtud odebírá anorganické chemické prvky, aby je pomoci sluneční energie

Jídlo jako lék 144

v procesu fytosyntézy přeměnila na organické, koloidní slou­čeniny. V dlouhém a složitém procesu se tak prvek změní v rostlinu, tráva ve sval. Na konci řetězu stojí člověk se svý­mi potřebami. Pokud nemá dostatečné množství bílkovin, nemůže se řádně vyvíjet ani regenerovat.

Bílkoviny tvoří molekuly těla. Vázané na vápník jsou v kos­tech, na sodík v játrech, na draslík ve slinivce, na fosfor v mozku a nervech, na železo v krvinkách. Člověk si bílkovi­ny opatřuje konzumací rostlin a masa.

O Bílkoviny jsou nejen v mase, mléku a vejcích. O Značné množství je rovněž v zelenině a luštěninách. Ve stra­

vovacích návycích se občas objeví některé priority. •

O Naneštěstí různým populárním dezinformacím vděčíme za to, že se řada z nás domnívá, že člověk není schopen si udržet sílu, bude-li se stravovat pouze rostlinnou stravou ­jako vegetarián.

Přesto zvířata žijící jen na rostlinné stravě mají silné kosti a svaly. Slon se živí jen listím a ovocem, a přitom si opatřuje tolik vápníku, že mu ho "zbylo" i na dva velké kly. Los a jelen shazují parohy, které jim opět dorostou a přitom žijí na dietě složené z listů, vodních rostlin, větviček a trávy.

Lidské tělo bílkoviny těla v trávicím procesu rozloží na jed­notlivé aminokyseliny. Živočišné i rostlinné jsou k nerozezná­ní. Obě jsou pro lidské tělo stejně použitelné. Člověk je tedy schopen žít s příjmem jakýchkoliv bílkovin, ať rostlinných ne­bo živočišných, a uchová si dobré zdraví. Ovšem jen za před­pokladu, že jeho játra fungují normálně.

Játra mladého zvířete dostávají bílkoviny z mléka. Ať už se jedná o jakýkoliv druh savce, vždy je to mléko matky. Je pro něj nejvhodnější. Považujeme ho za nejdokonalejší pokrm. Proč? Mateřské mléko obsahuje bílkoviny, tuky, uhlohydráty, vitaminy a prakticky všechny potřebné soli.

Když je zvíře "odstaveno" a snese hutnější stravu, přijímá opět bílkoviny, jen v jiné, rostlinné nebo živočišné podobě. Bílkovina je nejdůležitější složkou potravy a je nezbytně nut­ná zvláště v období aktivního růstu. S přibývajícím věkem

Jídlo jako lék 145

její potřeba klesá. Počet všech existujících bílkovin se blíží k milionu. Věda se stále snaží zjistit, jak. a proč molekula bíl­koviny pracuje.

Trávení bílkovin začíná v žaludku a pokračuje v tenkém střevu. Z rozložených a vstřebaných aminokyselin játra po­staví nové bílkoviny a škodlivé a nepoužité aminokyseliny vy­loučí žlučí. Tělesné buňky musejí nejen přijímat energii, ale musejí se také rozmnožovat. Množení buněk závisí na množ­ství jódu, který je obsažen v hormonech štítné žlázy. Tento hormon je transportován k jednotlivým buňkám krví. Podílejí se na tom tzv . .,malé lymfocyty". Bez přítomnosti hormonu ne­ní reprodukce buněk možná.

Rychlost a velikost procesu reprodukce je velmi proměnná. V životě embrya je nejrychlejší, v dospělosti se zpomaluje a aktivuje se jen při poranění.

V případě poškození nebo zániku tělesných buněk musí dojít k urychlené regeneraci. Poraněné místo je za­plaveno lymfocyty, které jsou nosiči hormonů štítné žlázy. Ty jsou vždy tam, kde dochází k množení buněk, C07. bylo hi­stologicky potvrzeno. Je-li těchto transportních buněk málo, jako např. při nemoci zvané leukopenie, je reparace tkání zd­louhavá a někdy nemožná. Cestu bílých krvinek a jejich for­my - malých lymfocytů - můžeme sledovat. Po opuštění slezi­ny se bílá krvinka dostává do stěny tenkého střeva. Zde se v průběhu procesu trávení bílkovin obohatí o aminokyselinu. Takto obohacené buňky postupují lymfatickými cévami - DlÍ­zovody, které ústí do podklíčkové žíly poblíž stítné žlázy. Zde je krev velmi bohatá na její hormony. Bez nich by oprava bu­něk nemohla proběhnout.

Určitou roli v tomto procesu hraje také přítomnost brzlíku -thymu. Zvýšené množství bl1ých krvinek v době dětství a do­spívání nás opravňuje k domněnce, že v tomto období je brzlík Jedním z míst, kde se bílé krvinky tvoří. V dospělosti zakrní. Aby obě zmíněné žlázy u dítěte pracovaly dobře, je třeba volit správnou stravu. Štítné žlaze je nutné poskytnout stravu bohatou na bílkoviny a jód, brzlíku na aminokyseliny, které

Jídlo jako lék 146

obsahují fosfor. Přísun správného druhu a množství bílkovin je nejdůležitějším momentem v době růstu a vývoje dítěte.

Musíme si uvědomit, že bílkoviny jsou velmi chutné, ale sou­časně mají stimulující povahu a jejich přísun bývá zbytečně vel­ký. Dr. P. H. Mitchell ve své "Příručce obecné fyziologie" uvádí:

"Bylo dokázáno, že pokud stoupne přísun bílkovin, není cel­kové zvýšení obsahu dusíku v organismu odpovídající. Když se tělu později podaří dosáhnout odpovídajícího equilibria (rovnováhy), je na nové a vyšší hladině. Mezitím si však vy­žádá další, povážlivé množství bílkovin. K přemíře zvýšeného vylučování dusíku nedochází. Játra, ledviny a střevní stěna do jisté míry slouží jak akumulátory bílkovin. U pokusného zvířete, které bylo živeno nadměrným množstvím bílkovin, se zjistilo, že tyto orgány mají vyšší velikost i hmotnost. «

Nedávná statistika uvádí, že průměrný Američan ročně spotřebuje ve formě masa tolik bílkovin, kolik sám váží, tedy 78 kg. Stalo se prostě normou i módou jíst maso 3x den­ně. Chuťově je velmi lákavé a tělu dodává hodně energie. Jeho povzbuzující vliv na metabolismus vydrží několik hodin. Proto se nám hlad po snědení řízku vrací tak pomalu.

Nadměrný příjem bílkovin má stimulující účinky. Z toho důvodu budí zdánlivý pocit dobrého zdraVÍ. Pozornému lékaři je však rozdíl mezi pocitem a skutečným stavem zřejmý ihned. Jen málo z nich si však dává práci pro­niknout mylnými informacemi. Pacient tedy v nesprávné ži­votosprávě pokračuje a výsledkem jsou těžké degenerativní poruchy. Potom je nutné dietu držet řadu let, aby tělo nadby­tečné bílkoviny mohlo zužitkovat a opět dosáhlo optimálního poměru tělesného dusíku.

Je zajímavé, že když nadbytek dusíku pochází z přírodních jídel, která neprošla procesem chemické úpravy, je játry zpra­cován dobře a nedochází k tak závažným poškozením. - Správná "přírodní" večeře se tedy neskládá ze smažených, pe­

čených nebo uzených pokrmů a není zakončena moučníkem. - Příliš dlouho vařená a nevhodná jídla se ve střevech

rozkládají a produkty rozkladu překyselují játra. To dává Jídlo jako lék 147

základ degenerativním změnám, které mají katastrofální následky.

Játra jsou největším a nejdůležitějším orgánem lidského tě­la. Ve škole nám říkali, že zvířata se vyvíjela asi 60 milionů let. Vývoji člověka z nich patří poslední milion. Lidská játra se vyvinula ze zvířecích. - Strava primitivního člověka byla jednoduchá. Po mnoho

tisíc let jedl vše v syrovém stavu. - Dodnes se dieta syrových potravin u primitivních národů

používá jako součást léčebných metod. - Hippokrates proti tuberkulóze předepisoval syrové mléko,

jiní lékaři dokonce syrovou krev a často mívali úspěch. - K léčebným metodám nepatřila jen krev, ale také syrová

vejce. - Indiáni v severní Kanadě před náročnými pochody jedli

syrové nadledvinky zvířat. - Syrová játra patřila k léčebným metodám indiánů

v Severní Americe, i Eskymáků. - A není žádným tajemstvím, že v době stáří lze mnoho zís­

kat pitím ještě teplého syrového mléka od zdravé krávy. Naneštěstí špatné pohnutky před lety přiměly novináře

k uveřejnění senzace o starém Johnu D. Rockefellerovi, který se v posledních letech svého života údajně stravoval výhradně lidským mlékem, jež mu dodávala skupina kojících žen .

Mléko je totiž nejsnáze stravitelné v syrovém stavu. Rostliny mají také vysoký obsah bílkovin, např. luštěniny, avšak k jejich strávení je třeba více energie než ke strávení masa. Také jejich odpadní produkty bývají škodlivé.

Velký význam má příjem bílkovin především pro ros­toucí děti. Bílkoviny jsou stavební bloky organismu. Játra jsou však schopna zpracovat jen správný druh bílkoviny a z něj pak postavit zdravé tělo. Naše játra jsou stejná jako ta, která měl jeskynní člověk. Proto je třeba stravu odpovědně vybírat.

Nejvhodnější maso je skopové a jehněčí. Musí být jen lehce na povrchu osmahnuté a uvnitř téměř syrové. Hovězí bychom

Jídlo jako lék 148

měli použít až ve druhé řadě. Rybí maso bývá často poškoze­no dlohodobou tepelnou přípravou. Proto ve střevu podléhá rychlému hnilobnému rozkladu. Vepřové maso, vnitřnosti a mozek nedoporučuji.

Z vajec jsou použitelné žloutky, nejlépe syrové, nebo jen krátce tepelně zpracované (vejce na měkko). Bílky jsou velmi špatně stravitelné. Vejce mohou působit i léčebně. Obsahují značné množství lecitinu a fosfolipidů a mají velmi dobrý vliv na funkci nadledvinek.

Příklad: Měl jsem možnost léčit známou reportérku z Hollywoodu. Trpěla náhlými kolapsy a to ji velmi vylekalo, protože to byla podnikavá a soběstačná žena. V poslední době byla značně pracovně vytížená; spousty článků, přednášek, psala dvě knihy a absolvovala přednáškové turné po Kanadě. Diagnóza byla jednoduchá: totální vyčerpání. Žádal jsem ji, aby se okamžitě podrobila mé péči.

�oč?" ptala se udiveně. "Jenom proto, že jsem unavená?" "Nikoliv," odpověděl jsem jí. "Pokud se opět natolik vyčer­

páte, nemusí to skončit dobře." Uložil jsem ji do postele, zakázal návštěvy, dopisy, telefony

i televizi. Předepsal jsem jí dietu ze žloutků na měkko a po­lévky z bobů a cukety.

"z toho se zblázním!" povídala. První den byla ještě velmi neklidná, ale postupně se pro­

dlužovala doba jejího spánku až na 14 hodin denně. Po deseti dnech jsem ji propustil v dobrém zdravotním

stavu, když mi slíbila, že bude rozumnější a bude se šetřit.

Jídlo jako lék 149

BílkotlinlJ mohou i zabíjet Hdlem jeho sláva byla mysl mu však pokroutila a jeho tělo zahubila.

Sir Henry Taylor (1800 - 1886)

Za slovo sláva v uvedeném verši můžeme dosadit "nadměr­né bílkoviny". Uvedené řádky pak získají nový smysl. . .

Bílkoviny, stejně jako tuky, lze přeměnit na kalorie tepla, nebo uhlovodíky. Ani tuky, ani cukry funkci bílkovin nahradit nemohou. Naše tělo bez přítomnosti bílkovin není schopno regenerace nebo reprodukce. Jednotlivé bílkoviny se od sebe liší. Abychom pochopili, které jsou pro nás nejvhodnější, musíme porozumět jejich funkci v našem organismu.

Pro zjednodušení použijeme přirovnání našeho těla ke spa­lovacímu motoru. V lidském těle se energie získává oxidací cukrů, které rovněž obsahují mnoho uhlíku. Cukr tělu posky­tujeme ve stravě, nebo si ho získává ze škrobů a tuků. - Spalovací motor je vyroben z různých kovových a plasto­

vých součástek. Jsou-li opotřebovány, vymění se za jiné. - V lidském těle se k jejich výrobě používají bílkoviny, s je­

jichž pomocí probíhají veškeré "opravy". - Zásobárnou pohonných hmot v automobilu je benzinová ná­

drž, která mu přidává na objemu. - Zásoby cukrů, škrobů a tuku v lidském těle působí stejným

dojmem - zvětšují jeho objem. - Skládá-li se spalovací motor ze špatných a nevhodných

dílů, je jeho výkon nízký a provoz poruchový. - Nadměrné množství bílkovin v lidském těle a jejich ne­

správné složení má rovněž nepříznivý vliv na jeho výkon­nost a může způsobit i vážné choroby.

- Donedávna se věřilo, že nadbytečné bílkoviny jsou z těla vylučovány ledvinami.

- Bílkoviny se však v těle ukládají a jejich nadměrné množ­ství způsobuje "překyselení" organismu a tvorbu toxických metabolitů. Současně dochází k poruchám zpracování dusíku.

Jídlo jako lék 150

Bílkoviny se skládají z aminokyselin. Ty jsou de facto základními kameny struktury našeho těla. Umožňují výstav­bu nových tkání i jejich regeneraci. Nadměrná koncentrace aminokyselin v těle však naruší chemickou rovnováhu organismu. Řada lékařů na současnou "masovou mánii" pohlíží s obavami. Souhlasím s názorem známého dětského lékaře dr. L. E . Holta:

"Současně jsme již překročili optimální hranici přísunu bíl­kovin a je třeba se zeptat, zda je nutné v tomto trendu pokra­čovat. Tlak prostředí je značný . . . «

Výrobci různých pokrmů, např. upravených ovesných vloček, do nich začali přidávat bílkoviny a aminokyseliny. Stalo se to módou i výrobním trikem potravinářského průmyslu. Jako lé­kaři bychom dávali přednost výrobkům, které jsou pro veřej­nost prospěšné a bezpečné. Je daleko vhodnější upravit živo­tosprávu, než se vydat na cestu "obohacenou bílkovinami".

Příroda sama úzkostlivě reguluje spotřebu bílkovin v na­šem těle. Důkazem je "mléčné období" na počátku života. Např. tele roste tak rychle, že váha jeho kostí se každý měsíc zdvojnásobuje. Potravou je mu mléko, poskytované matkou, s přiměřeným obsahem vápníku a bílkovin. Kůzle roste dale­ko pomaleji, protože kozí mléko je méně výživné. Lidské mlá­dě roste ještě pomaleji, jelikož mateřské mléko má nejnižší obsah bílkovin. V dospělosti se růst ještě zpomalí. Malé množ­ství bílkovin je potřebné jen k udržení dusíkové rovnováhy. Každým rokem se tato spotřeba snižuje. Výjimkou jsou zraně­ní, chirurgické operace a stavy fyzického vyčerpání.

Stimulace organismu nadměrným množstvím bílkovin, zvláště masa, je mylně pokládána za příznak dobrého zdraví. Lidé se domnívají, že dieta bohatá na proteiny je vždy pro­spěšná.

Obchody jsou tedy plné upravených a "obohacených" pokr­mů pro kojence, ALE PŘÍRODA ŘíKÁ, ŽE NEJVHODNĚJ­šÍM POKRMEM PRO KOJENCE JE MATEŘSKÉ MLÉKO, vytvořené speciálně k tomuto účelu.

Důkazem je pokus, prováděný laboratorně na koťatech. Kočky jsou masožravci. Dáme-li mláďatům místo mléka ma-

Jídlo jako lék 151

so, dostaví se křeče. Jsou příznakem toxemie, která vznikla nedostatečným. trávením bílkovin masa. Játra malých koťat ještě nejsou schopna se s bílkovinami masa vypořádat.

Domnívám se, že řada vážných dětských nemocí jako revmatické srdce, leukemie a obma jsou následky špat­ně strávených bílkovin. I výskyt rakoviny a srdečních cho­rob u lidí středního věku se v posledních desetiletích více než zdvojnásobil. Když jsem začínal s praxí, vyskytovali se ne­mocní s rakovinou zřídka. Nyní jich v ordinaci vyšetřím 6 - 8 za měsíc. Nestalo se tak "díky" změně ve stravovacích návy­cích, .,díky" propagandě výrobců potravin, že nyní tolik lidí tr­pí touto hrůznou nemocí?

Máme-li pochopit chemii bílkovin, musíme se zaměřit na činnost jater. Člověk prošel vývojem, který trval miliony let. Jeho játra však zůstala přizpůsobena určitým druhům, množ­ství a kvalitě bílkovin. Ze studií primitivních kmenů žijících v Austrálň můžeme usoudit, že strava primitivního člověka se skládala ze syrových bílkovin. Maso se jedlo syrové. I Esky­máci a severoameričtí indiáni se živili syrovým. masem ryb. Je vědecky dokázáno, že Eskymáci, i přes extrémní životní podmínky, reprezentovali fyzicky nejzdatnější typ člověka, než je zasáhla civilizace.

Cestovatel V. Stefansson žil několik let za polárním kru­hem mezi Eskymáky a jedl syrové maso i tuk ryb a tuleňů. Dospěl k poznání, že příčinou výborného zdravotního stavu Eskymáků je strava skládající se ze syrového masa, krve, jater a morku tuleňů, mrožů a ryb.

V expedici měl několik studentů, kterým začal podávat syrové maso. Zprvu k němu pociťovali odpor a často zvraceli. Po několika týdnech si na toto jídlo zvykli. Byli v dobré kon­dici a netrpěli zimou. Když si pak maso opět uvařili a osolili, trpěli těžkými zažívacími obtížemi. Tento experiment byl ně­kolikrát opakován a také D. Mac Millan, arktický výzkumník, tyto závěry potvrdil.

Syrové maso je na dalekém severu nejvhodnějším jídlem. Má dostatečnou kalorickou hodnotu i stimulační schopnost. Jíst tuto stravu v rovníkových oblastech by však mělo hrozné

Jídlo jako lék 152

následky. Zde moudrá Příroda poskytuje náhradu ve formě ovoce.

Ze Stefanssonova experimentu vyplývá následující otázka: Proč vařené maso způsobilo zažívací potíže? Byly provedeny rozbory moči a zjistilo se, že po snědení vařeného masa se v moči, potu a jiných výměšcích těla objevily stopy hnilob­ného odpadu. Po syrovém mase v moči chyběly.

V chemii se syrovému proteinu říká hydrofilní koloid. Vařená bílkovina tvoří hydrofobní koloid. K tomuto rozdílu dochází tepelnou úpravou. Hydrofobní (fobos - strach, hydro - voda) koloid je zažívacím traktem člověka přijat hůře. Příkladem jsou vejce. Syrový bílek je rozpustný ve vodě, ve střevech se nerozkládá. Tepelně zpracovaný bílek je neroz­pustný a ve střevě je zdrojem toxických kyselin.

Výsledkům těchto pokusů, navzdory jejich přesvědčivosti, se nikdy nevěnovala patřičná pozornost. Nenutím své pacien­ty jíst syrové maso, protože to neodpovídá našim stravovacím návykům. Vhodné je jen na povrchu osmahnuté, které je pro játra daleko vhodnější. Množství hnilobných kyselin, které vzniká trávením takto upraveného masa, lze snadno neutra­lizovat bohatým přísunem syrové nebo vařené zeleniny s ma­lým obsahem škrobu.

Ti mí pacienti, kteří smažený řízek a opékané brambory vy­měnili za lehce osmahnuté jehněčí kotlety, dušené cukety, brambory a zelený salát, byli odměněni zlepšením zdraví.

Nezdravost vařených bílkovin prokázaly i práce F. F. Pottengera. K pokusům použil koček jako přirozených masož­ravců. Kočky, které byly živeny syrovým masem, byly zdravé a dožily se vysokého věku.

Ty, kterým. byly podávány vařené bílkoviny, trpěly řadou nemocí: paradentózou a ztrátou zubů, ztrátou srsti, měknu­tím kostí, degenerativními procesy v mozku a cirhózou jater. Práce dr. Pottengera byla odvážným krokem správným směrem, ale narazila na silnou opozici. Zmínil bych se jen o některých závěrech: [J kočky krmené syrovými bílkovinami měly výborné zdraví,

krmené vařenou stravou byly churavé a předčasně umíraly Jídlo jako lék 153

[J zdraví, poškozené vařenou stravou, se již nikdy nepodařilo upravit

[J poškození jater v důsledku vařených bílkovin je velmi progresivní a žluč jedovatá

[J první generace potomků nemocných zvířat byla abnonnál­ní, druhá se rodila nemocná nebo mrtvá a dále byly již koč­ky neplodné

V pokusu pro kočky byla užita běžná lidská strava skládající se z pasterizovaného mléka, obohaceného vit. D, podmáslí, kondenzovaného a sušeného mléka, sýrů, zmrzliny, vařených a pečených mas a vařených vajec.

Výsledky byly tak přesvědčivé, že pro případné pochyby ne­zbylo místo. Byly také potvrzeny jinými vědci.

Co se s bílkovinou v procesu trávení děje? Podle druhu přijatého proteinu játra připraví vhodné pro­

středí k trávicímu procesu. Prostřou "chemický ubrus" např. pro protein A. Současně je však pozřen i protein B, pro který podmínky připraveny nejsou. Tělo, aby ušetřilo játra, na to re­aguje jednou ze tří možných variant: [J jídlo odstranění zvracením (u dětí je tento reflex vyvinut

silněji, a proto reagují citlivěji) [J žaludek propustí jen jeden typ bílkovin a další pozdrží

k pozdějšímu zpracování Cl dojde ke zrychlenému pohybu střev a k projmu

Teologové často poukazují na existenci vnitřního hlasu -

podvědomí. Já bych chtěl upozornit na citlivé "podvědomí" uložené v nervové pleteni nazvané plexus solaris. Jíme-li nadměrně nebo volíme-li nevhodnou kombinaci jídel, reaguje na to příroda signálem, "říhnutím". Považuje se za společen­skou nezdvořilost, a "faux pas". Ve skutečnosti je to pozůsta­tek novorozenecké snahy o zvracení. Naučte se poslouchat toto přívětivé, přírodní varování.

Kyseliny a produkty špatného trávení bílkovin jsou zjistitelné v moči. Patří do skupiny fenolů, skatolů, indoxyl­sírové kyseliny, močoviny a jedovatých "aminů". Z těla mohou být vylučovány také sliznicemi, ale mohou také postihovat nervové pleteně a míchu.

Jídlo jako lék 154

Je zmrzlina vaší oblíbenou pochoutkou ? Tak si přečtěte názor odborníků. Jedním z nejběžnějších

zdrojů zmíněných jedů je zmrzlina. Tento zdánlivě nevinný pamlsek je směsí proteinů s výjimečnou schopností chemické­ho rozkladu. Ve Spojených státech se sní zmrzliny daleko více, než kdekoliv jinde ve světě. Dr. A. E. Gibson, který se za­býval studiemi procesů hniloby bílkovin, se k tomuto námětu vyjadřuje v knize "Dieta: Co to je a co není":

"Proces zmrazení je posledním momentem této fyziologické korupce. Rychle se kazící látky jako mléko, smetana a ovoce se strukturálně rozpadnou při prvním doteku mrazu. Bakteriál­ní aktivita je pozastavena jen dočasně. Zhoubný proces hnití se dá ihned do pohybu, když se zmrzlina rozpustí v ústech a v žaludku. Zmrzlina v našich útrobách nepokojným a jása­jícím bakteriím ve střevech nabídne mrtvé buňky smetany a mléka. Rozklad této oblíbené "sloučeniny" je kosmeticky maskován velkým podvodníkem - cukrem. V této hře chuťové­ho podvodu je mráz mistrem balzamování a cukr tím nejvhodnějším objektem. "

Pokrmů, které dávají podnět vzniku toxemie, je mno­ho. V průběhu léta je to právě zmrzlina, které se sní obrovské množství. Řada lékařů se domnívá, že existuje souvislost me­zi konzumací zmrzliny a výskytem obrny. Po požití zmrzliny jsou hnilobné kyseliny částečně odstraňovány játry a ledvina­mi. Zbytek je vylučován sliznicemi nosu a okolních dutin. Tento příznak je známý jako tzv. "letní rýma". Tento sekret na sliznicích tvoří živnou půdu pro vir obrny. U většiny dětí způsobí zánět, doprovázený slabostí, malátností a horečkou. Po několika dnech příznaky ustoupí. Jedná-li se však o dítě se silnou toxemií a nedostatečnou funkcí nadledvinek, postihne virus nosní dutiny a odtud pronikne do mozku a míchy. Zde způsobí ochrnutí "motorických" nervů. Toto onemocnění však postihne jen děti se slabou funkcí nadledvinek, s malou údolností vůči nemocem, které jsou současně velkými konzu­menty zmrzliny.

Těchto souvislostí si všimla řada vědců. Dr. B. F. Sandler v Ashevi1le v Severní Karolině provedl pokus. V létě nebyly

Jídlo jako lék 155

dětem dávány žádné sladkosti a případů obrny ubylo o 90 % V pokusu byla zahrnuta samozřejmě i zmrzlina.

Očekávali bychom, že vzhledem k výsledkům pokusu bude někdo tento experiment opakovat. Nic takového se však ne­stalo. Rok před pokusem bylo v Asheville diagnostikováno 2 498 případů obrny, v experimentálním roce pouze 299. K publikaci však nedošlo pro nebezpeční ohrožení prodeje mléčných výrobků.

Odstranění zmrzliny z našeho stolu může někomu připadat jako velmi tvrdé. Zmrzlinu však lze nahradit pohárem čerstvé šlehačky, cukru a drceného čerstvého ovoce. Tento pohár by však neměl tvořit zákusek, ale samostatné jídlo, aby kom­binace s masem nebo zeleninou příliš nezatěžovala játra.

Čím více je bílkovina zahřátá, tedy vařená, tím více se mění její struktura. Hydrofilní koloid se mění na nerozpustný hydrofobní. Játra člověka, která od časů jeho života v džungli neprošla žádným vývojem, jsou uzpůsobena ke zpracování hydrofilních bílkovin. Jejich odpad je neutralizován sodíkem v játrech a poté vyloučen formou žluči. Ledviny pomáhají dusík z bílkovin odstranit v podobě močoviny.

Strukturou se bílkoviny liší od cukrů a tuků tím, že na se­be vážou dusík, síru, fosfor, železo a mnohé minerály. Cukry, škroby a tuky jsou tvořeny uhlíkem, vodíkem a kyslíkem, kte­ré teplem nepodléhají materiální přeměně. Bílkovinu však te­pelná úprava změní tak, že ve střevu podléhá rozkladu a tím se vytvoří podmínky vedoucí k nemocem.

Dívám-li se na běžnou stravu kojenců a malých dětí, obdi­vuji, co všechno jejich těla vydrží. Stačí porovnat dítě kojené a to, které je živeno náhražkami mateřského mléka. Vážený prof. Oliver Wendell Holmes se k tomu vyjádřil s humorem: " . . . jeden pár mléčných žláz se v problematice výživy kojence orientuje daleko lépe, než obě poloviny mozku toho nejučeněj­šího profesora. «

Stolice kojeného dítěte je téměř bez zápachu, nedráždivá a měkká. I jeho dech je příjemný, stejně jako pach jeho potu. Dítě netrpí opruzeninami z agresivní a zapáchající moči. Příčinou je

Jídlo jako lék 156

jednoduchý fakt -; mateřské mléko je pro kojence nejvhod­nějším pokrmem, vyvinutým speciálně pro jeho organismus.

I nejméně upravená náhražka mateřského mléka je vyro­bena z kravského, které prošlo procesem pasterizace. Ta je změní natolik, že se to odrazí i ve stolici kojence. Dítě trpí zá­cpou, dráždivými průjmy, jeho moč obsahuje zplodiny zahní­vajících bílkovin a na kůži působí dráždivě.

V průběhu lékařské praxe jsem se s tímto úkazem setkal opakovaně. Průmyslově upravené mléko je pro játra kojence příliš cizím materiálem. Je jedním z činitelů, které způsobují průjmy, zácpy a v neposlední řadě i alergie. Ve snaze tyto ná­sledky odstranit, výrobci k mléku přidávají cukr, který riziko kvašení a tvorby plynů ještě zvyšuje.

Ze všech přirozených pokrmů mléko rozkladu podléhá nej­snáze. I jeden den skladování v lednici sníží obsah vitaminů a pozmění strukturu. Pasterizace napáchá ještě větší škody. Převaření mléka z něj učiní neupotřebitelnou tekutinu, kterou játra zpracovávají s největšími obtížemi.

Proč tedy některé děti vypadají i na. takovéhle stravě dobře? Jejich játra jsou silná a funkce nadledvinek dostačující.

Později, ve věku 3 - 6 let, se objeví následky: nekonečné rýmy a popotahování nosem, častá nachlazení, záněty mandlí a ka­šel děti doprovázejí ve školce a první roky ve škole.

Kočky dr. Pottengera, které byly krmeny výhradně pasteri­zovaným mlékem, zemřely po třech měsících. Jiné, živené syrovým mlékem, si udržely výborné zdraví. Každý lékař ví, že pasterizované mléko v kojenecké láhvi není optimální stra­vou. Je však pravda, že bez procesu pasterizace by se mléko do prodeje dostalo již zkyslé. Pasterizování mléka se dá pře­dejít zvýšenou hygienou. Mléko je potom vynikající kvality a sladké chuti a v konzumaci by mělo mít vždy přednost.

V úvodu této kayitoly jsem se zmínil o škodlivosti vařeného slepičího bílku. Zloutek tyto vlastnosti nemá, ale i tak je zdra­vější v syrovém nebo jen mírně povařeném stavu. Také maso je snadněji stravitelné syrové.

Jídlo jako lék 157

o Dáme-li přednost tepelné úpravě, pak. maso lehce opečeme na roštu, aby bylo uvnitř téměř syrové. Jehněčí a hovězí maso je nejvhodnější.

O Veškeré důkladně vařené bílkoviny jsou těžce stravitelné a způsobují toxemii. Zvláště nebezpečné je maso vepřové, ryby, drůbež, zvěřina a sýry.

O Zdá se, že u většiny lidí tato skutečnost nehraje žádnou roli. Dříve či později si příroda svou daň vybere sama.

O Při neutralizaci hnilobných odpadů z dobře povařených bílkovin je játrům odebírán sodík a dochází k jejich postupné degeneraci. Toxemie se zvyšuje.

O Je-li funkce nadledvinek dostatečná, snaží se játrům pomoci zvýšenou oxidací. To klade větší nároky na práci ledvin. Až se játra a ledviny vyčerpají, toxické látky z těla se eliminují orgány, které normálně vylučují bílkoviny.

O Toxiny se tedy odstraňují i mléčnou žlázou spolu s mateř­ským mlékem. Menstruační krev rovněž obsahuje toxický odpad. Důsledkem maximální koncentrace toxinů je vznik rakoviny.

Na závěr této kapitoly je nutné opět zdůraznit, že mateřské mléko a kojení jsou pro rostoucí organismus tím nejlepším. Neexistuje žádná náhražka, která by se mu vyrovnala.

Bílkoviny jsou základním tělesným stavebním materiálem. Je-li jich nadbytek, snadno se změní ve škodlivinu, která poruší chemickou rovnováhu těla.

Při jídle není vhodné míchat několik druhů bílkovin. Příliš to zatěžuje játra. Vaření a tepelná úprava živočišných bílko­vin jejich stravitelnost zhoršují a ve střevech podporují hni­lobné procesy. Cervantes ve hře "Don Quijote" klade otázku: "Je možné, že by se nám dostalo tolik dobrého?"

Samozřejmě, že ano . . . zvláště, když tím "dobrým" je bílko­vina.

Jídlo jako lék 158

Zelenina jako domácí léčebná kúra

Neexistuje důležitěj�( součást správně zvolené stravy, než je ovoce a zelenina. Obsahuj( totiž vitaminy každého dru­hu, a( už o nich v(me či nikoliv.

Sir Robert Me Carrison

Ve filmech s náměty bitev a válek v roli zachránců a osvo­boditelů vystupují námořníci a jejich bitevní lodě. V nemoci lidskému organísmu tuto službu prokazuje syrová a vařená zelenina. Spoléhat se na léky není ve většině případů vůbec nutné. Musíme si uvědomit, že všechny léky jsou chemikálie. Stejné chemikálie se vyskytují i v zelenině, jsou však v ORGANICKÉ formě. Zelenina bohužel není vždy dostupná.

Vzpomínám na jeden pnpad ve státě Idaho . . . Více než 160 km jsem cestoval pustinou, porostlou nízkým pichlavým křovím, abych pomohl farmáři, který léta trpěl nehojícím se vředem na noze. Pravá noha byla nateklá a nad kotníkem se nachá­zel páchnoucí kráter.

Nejdůležitějším lékem pro tohoto farmáře, který potřeboval dostat, byla šťáva alkalických druhů zeleniny. Byl pozdní podzim a my potřebnou zeleninu neměli k dispozici. Jedinou lékařsky použitelnou zelení na farmě byla vojtěška.

"Nedá se nic dělat, budeme ho muset krmit vojtěškou . . . « prohlásil jsem. Spolu s ženou na mne hleděli s překvapením, ale podařilo se mi je přesvědčit. Opatřil jsem mladé, čerstvé výhonky, na drobno je nasekal, smíchal s vodou a grapefrui­tovou šťávou. DáJe jsem nemocnému předepsal zeleninu aspoň v konzervách, celozrnný chléb a mléko. Vřed se brzy zahojil a otok zmizel.

Tento farmář se však již nikdy nevrátil ke stravě tvořené vepřovým sád1em, bílou moukou a cukrem.

Jídlo jako lék 159

Království zeleninové zahrady je naší nejlepší lé­kárnou. Člověk, který dává přednost masu s brambory, se na ostatní zeleninu dívá s nedůvěrou. Ale i bramborám trva­lo řadu let, než pronikly na evropský stůl. Navzdory hladu a neúrodě rolníci brambory odmítali jíst, protože věřili, že způsobují průjem, zamořují půdu a jsou příčinou moru. Totéž se opakovalo s rajským jablkem. Ačkoliv ho Aztékové považo­vali za "zdravotní" jídlo, Evropané se mu vyhýbali a nazývali ho jedovatým ,jablkem smyslnosti".

"Jímej se všech ovocných plodů s rozumem . . . " varoval ve 14. století autor "zdravovědy". Pozoroval epidemie průjmů v letním období a domníval se, že příčinou je zrající ovoce. Nevěděl, že zdrojem obtíží je bakteriemi zamořená voda. Ve středověku zelenina nebyla moc obh'bená, jelikož se "ne­přilepila k žebrům" jako pokrmy z masa a obilí. I dnes se zelenině a ovoci vyhýbáme, neboť za stejné peníze můžeme nakoupit 20x více kalorií v jiném jídle.

Přesto je v obchodě hezký pohled na "perský koberec" z ovoce a zeleniny. Není to jen jeho krása, která nás potěší. Obsahuje všechny základní živiny, které jsou potřebné v tom nejpříhodnějším stavu. Jen kdyby je člověk jedl! O Je vám známo, že jeden větší stonek celeru nebo miska zel­

ného salátu vám poskytnou více minerálů a vitaminů, než plná sklenice syntetických tablet?

O Většina z nás žije v místech, kde se pěstují jen brambory a některé druhy zeleniny.

O Neměli jsme možnost ochutnat různé delikátní zeleninové nebo ovocné pochoutky a stále je odmítáme.

O Obzvláště muži jsou, co se tohoto týče, dosti trucovití a od­mítají téměř vše, s výjimkou brambor, hrachu a zelených bobů.

O "Kapusta mne stála prvního manžela," přiznala jedna žena. "Doufám, že ten druhý to bude jíst." "A když nebude," na to já, "pak jsou tu tucty dalších druhů, které mu lze nabídnout." To, co nám předkládá království zeleniny, se velice liší od dodaného v podobě živočichů.

Jídlo jako lék 160

Kořeny rostlin jsou schopny za přítomnosti vody vstřebat neorganické prvky z půdy. V listech jsou za pomoci sluneční­ho záření přeměněny na organické sloučeniny, obsahující výživu a energii, které jsou pro člověka nejvhodnější.

Profesor A. V. Szent Gyorgyi tento proces popisuje v knize "Principy biologické oxidace":

"Cokoliv buňka dělá, musí být zúročeno. Platidlem v žijícím systému je energie. Kde není, není ani života. Základním zdrojem této energie v přírodě je sluneční záření. Příroda má schopnost ji uchovat. Jinak by s každým západem slunce pře­stal existovat život. Energie je uschována v buňkách rostlin, které obsahují chlorofyl, a může se z nich kdykoliv uvolňovat.

Energie znamená život. Člověk, říše rostlin i zvířat jsou jejím projevem. Člověk není při­způsoben k pojídání veškeré zeleně. Některé druhy jsou mu prospěšné, jiné působí trávicí po­tíže a další jsou pro něho dokonce jedovaté. Jsou druhy, které stimulují, a druhy, které poskytují uklidnění a úlevu. Lidské tělo je sloučeninou minerálů, které jsou obsaženy v půdě. Energii i život si musí brát z těch prvků, které příroda prostřednictvím slunce a vody vložila do těl rostlin.

Zeleninu můžeme rozdělit podle mnoha hledisek. Každá však ve více či méně koncent­rované formě obsahuje vitaminy a minerály. Mezi zeleninu s vysokým obsahem škrobu patří obili, semena, kořeny a hlízy. Bez škrobu jsou listy a stonky.

Zelenina s vysokým obsahem chlorofylu je tmavě zelená, s velkým množstvím listů. Chuťové vjemy způsobují kyseliny citronová, citrusová, šťavelová apod. Tuky a oleje jsou v se­menech, částečně i v listech a stoncích. Některé druhy jsou bohaté na vitaminy a minerály, jiné jsou člověku potřebné méně.

Jídlo jako lék 161

Když Hippokrates napsal: "Tvůj pokrm budiž tvým lékem", měl nepochybně na mysli léčebné kvality zeleniny. Zkušenost nás poučila, že nemoci způsobené toxickými kyselinami, které jsou produkty nadměrné spotřeby cukrů a bílkovin, lze léčit pomocí zásadité zeleniny. Italové cukety jako "všeléku" pou­žívali stovky let. Proč si jako lék vybrali zrovna tuto fádní zeleninu ? Možná náhodou. Pravděpodobnější však je, že si ji zvolili na základě mnohaletých zkušeností. Přitom určitě nevěděli, že je velmi bohatá na sodík, podobně jako melouny, okurky a dýně.

Organický sodík těchto druhů zeleniny je pro vyčer­paná játra nejvhodnějším lékem.

Funkci slinivky břišní podpoří zelenina bohatá na drasllk -zelené boby a listy salátu. Vápník se nalézá ve stoncích a ko­řenech rostlin. Sodík, draslík a vápník, které rostlina získá z alkalické zeleniny, jsou pro naše tělo nejpotřebnější. Ostatní prvky, které většinu patří do skupiny kovů, potřebujeme jen ve stopovém množství.

V průběhu mnoha staletí byly tvořeny nejrůznější recepty na jídla a polévky, užívané k léčebným kúrám. V historii na­lezneme polévku Hippokratovu, vývar Am.broise Pare, nebo výtažky Bringhama Younga. Řada populárních diet, obsahu­jících zeleninové kombinace, se dá koupit.

O Při některých toxických stavech, které se projevují bolest­mi hlavy, záněty nervů, kloubů, jater apod., přirozenou protilátku nalezneme v zeleninové zahradě. Pokud je příči­nou stavu toxemie, pak nejschůdnější cestou, která vede k obnovení dobré funkce jater, je krátkodobá hladovka, do­plněná dietou, tvořenou ředěnými zeleninovými šťávami.

O U nemocných cukrovkou je nejlepším způsobem, jak do­sáhnout normalizace jaterních funkcí, podávání polévek, které jsou bohaté na drasllk, v kombinaci s krátkodobými hladovkami. Protože již slinivka v těchto případech ztrati­la schopnost řídit hladinu krevního cukru, je nutné podá­vat rostliny s vysokým obsahem drasllku, který je pro funkci této žlázy nejpotřebnější.

Jídlo jako lék 162

Nemocnému ordinujeme klid na lůžku, podáváme mixova­né cukety, petržel a celer se zelenými boby. Je to jediný pokrm až do doby, kdy se z moči vytratí cukr. Pacient i nadále zů­stává v posteli, aby své malé energie mohl využít k regenera­ci jater a neprohluboval toxemii kyselinami, které vznikají při svalové práci. Po 3 - 4 dnech cukr z moči zmizí. Teprve potom nemocného můžeme postupně vrátit do normálního života za neustálých kontrol moči.

Proběhla již celá řada sporů o tom, která zelenina je v die­tě výhodnější, zda vařená či syrová. Člověk i zvíře potřebu­je upravit tu složku, jež obsahuje celulózu. Teprve potom maximálně využije hodnot, které jsou v zelenině obsaženy. Člověk k úpravě celulózy užívá teplo vnějších zdrojů, zvíře fermentační pochody vlastního žaludku. Ale i pro člověka je neupravená zelenina vhodná svým obsahem vody a především vlákniny. Vláknina má na činnost střev blahodárný vliv a usnadňuje jejich vyprazdňování. Neměla by být podávána v období akutních zánětů střevní stěny, kdy by mohlo dojít k jejímu poškození. V období kataru střev k výběru zeleniny a ovoce přistupujeme zvláště opatrně.

Zeleninové š6ívy jsou pro organismus velice užitečné. Nejen že mu dodávají minerály, vitaminy a neutralizují toxic­ké kyseliny, ale jsou rovněž zdrojem vody. Pro lidské tělo je tato "přirozená voda" tou nejužitečnější. Na rozdíl od vodo­vodní neobsahuje chlór, zápachy a pachutě.

Pokud mají být zeleninové šťávy ředěné, je k tomu nejlepší destilovaná voda. Některé druhy zeleniny mají typické pigmenty. Po jejich užívání se může pokožka zabarvit, např. po mrkvi. Zelené šťávy z petržele, celeru a špenátu mohou dráždit zanícenou sliznici, červená řepa moč barví dočervena. Jak již bylo řečeno, výběru vhodného druhu zeleniny musíme věnovat pozornost.

Je zde ještě otázka výživné hodnoty zeleninové diety. V žád­ném případě ji jako "monodietu" nedoporučuji. Tak jako nelze vést zdravý život bez zeleniny a ovoce, nelze žít pouze se zele­ninovou nebo ovocnou dietou a zůstat "zářivě zdravý".

Jídlo jako lék 163

Zeleninovou dietu doporučuji v situaci nadměrného požívání bílkovin, kdy si tělo potřebuje odpočinout a upravit hladiny potřebných chemických prvků. Potom je třeba přejít na racionálně zvolenou normální stravu, složenou z vhodných potravin. A té se držet. Můžeme do ní opatrně začlenit i ma­so, vejce a mléčné výrobky, ale jen v malém množství. Rozepře mezi vegetariány a jedlíky masa trvají staletí. Řada prominent­ních osobností, jako např. J. B. Show, se hlásila k vegetariánství. Jedly však sýr, vejce a pily mléko. Nelze je tedy považovat za úplné vegetariány, nýbrž jen za lidi stranící se masa.

Je flhodné si zapamatoflatl že .. .. .. - Míchání zeleniny a ovoce v jednom jídle nebo přidávání

sladkostí není vhodné. - Ze škrobových zelenin bychom měli jíst jen jednu při jed­

nom jídle. - Kořenová zelenina je stravitelnější syrová, např. mrkev,

kedlubny, červená řepa. Tato zelenina však ve střevech snadno kvasí a způsobuje plynatost.

- Luštěniny jsou nejhůře stravitelné, protože obsahují sou­časně škrob, cukr i bílkoviny.

- Při úpravě zeleniny bychom před vařením měli upřednost­ňovat dušení v páře. Vysoká teplota vaření ničí vitaminy a enzymy.

- Voda, ve které se zelenina vařila, má vysokou hodnotu a neměla by se vylévat.

- Zelenina se silnou chutí, jako cibule, chřest, ředkvičky a česnek, obsahuje látky sloužící k odpuzování hmyzu. Nejsou proto vhodnou součástí stravy těžce nemocných, protože těkavé oleje, které jsou v nich obsaženy, dráždí ledviny a močové cesty.

Jídlo jako lék 164

Mléko a kflasn;ce jsou také léklJ

HKrávy jsou na�e pfftelkyně. Dávajf nám jfdlo a sf/u . . . také hladká plet a pocit �těstf od nich pocházejr. H

Gautama Buddha (500 př. n. l.)

Mléko V dávných dobách kněží některých kmenů mléko nabízeli

jako obětní nápoj svým bohům. Toto nejstarší jídlo lidstva si ve výživě stále udržuje zvláštní místo. Je nejlepším zdrojem bílkovin pro děti i pro dospělé. Je nejvhodnějším jídlem, které se svým složením blíží k dokonalosti. Ale díky dobré chuti a po­citu spokojenosti i uklidnění se jeho spotřeba přehání. Mléko není nápoj , sloužící k zahnání pocitu žízně, nýbrž POKRM!

1. Máme-li zdravá játra, potom pití syrového mléka nemůže mít pro organismus škodlivé následky, jelikož játra mléčné bílkoviny snadno převedou na bílkoviny vlastního těla. Mléko však musí být syrové, ne pasterizované.

2. Je-li jaterní funkce poškozena a žluč obsahuje toxiny s ky­selou reakcí, začínají komplikace. Musíme si uvědomit, že kravské mléko je potravou telete,

nikoliv člověka. Aby teleti zajistilo váhový přírůstek, obsahu­je oproti mléku mateřskému dvojnásobné množství vápníku. Dr. H. C. Sherman z Kolumbijské univerzity prokázal, že v jednom litru kravského mléka je 3,3 mg vápníku, ale maxi­mální příjem novorozence je 0,3 mg denně. Vápník je vázán na kasein, což je druh bílkoviny, poskytující teleti energii. Obsah cukru je nízký. U mateřského mléka je to jiné. Má vyš­ší obsah cukru, méně vápníku a bílkovin. To je skutečnost, kterou při přípravě mléka pro kojence, použijeme-li kravské, musíme respektovat.

Dítě do 6 měsíců spotřebuje přibližně 1000 ml kravského mléka denně. Doporučená spotřeba od jednoho do 6 let je

Jídlo jako lék 165

1,5 1 mléka denně. Stravuje-li se však dítě i jinak, je nutné tuto spotřebu příslušně snížit.

Pro játra je nejvhodnější, zpracovávají-li jen jeden druh bílkoviny. Proto nemusím zdůrazňovat, že zapíjet maso mlékem, játrům zaručeně neprospívá.

Když játra nepracují jak by měla, a jejich výměšky a žluč jsou jedovaté a kyselé, pak mléko, které se v tomto případě dostane do žaludku, netvoří měkké vločky, ale tvrdé a tuhé gumové drobení. To je příčinou zažívacích obtíží a zácpy. Syrovátka, která je zásaditá a má vysoký obsah vápníku, ne­utralizuje kyselou žluč a vytvoří mazlavou kaši, která rovněž způsobuje zažívací obtíže. Stejná látka na jazyku tvoří pách­noucí povlaky.

Jazyk často vystupuje v roli "barometru" jaterní funkce. Jeho povlak, záněty různých skupin chuťovÝch buněk i je­

jich konečná degenerace, jsou známkou destruktivních procesů v játrech. Proto musíme být při užívání mléka opatrní, zvláště u starších lidi s poruchami jater. Londýnský lékař L. Williams to vyjádřil: " . . . mnoho starých lidí do rakve odplulo na mléku. «

Syrové mléko je při správné aplikaci pro regeneraci těles­ných tkání zdrojem nejlepších bílkovin. Hippokrates je užíval k léčbě tuberkulózy. Dr. Mitchell jeho metodu rozpracoval a kombinací mléčné diety a spánku dosahoval dobrých vÝsled­ků. Na mléčnou kúru velmi dobře reagují i některé klinické stavy po vyčerpání nadledvinek. V sanatoriích, kde se tyto kú­ry provádějí, nemocní v klidu na lůžku užívají 5 - 8 litrů mlé­ka v půlhodinovÝch intervalech. Mléko je vždy čerstvé a zbave­né smetany. Dr. Ch. S. Porter mléčnou kúru použil u jednoho tisíce nemocných. Subjektivní i klinické nálezy popisuje takto:

"Již po dvou hodinách léčby dochází ke zlepšení srdeční čin­nosti a do 24 hodin se tepová frekvence zvyšuje o 6 pulzů za minutu. Tep je plný a pružný, pokožka růžová a vlhká. Kapilární prokrvení se výrazně zrychlí a zvýší. Stimulaci této diety můžeme přirovnat k efektu stimulace alkoholem, jen výsledný efekt je naprosto rozdílný. Svalstvo celého těla se

Jídlo jako lék 166

zpevní. Zrychlí se rovněž střevní pohyby, což má za následek i několik stolic denně . ..

Dochází ke klinickému obrazu toho, co nazýváme nadrener­ní reakcí". Mléčnou kúrou však nemůžeme léčit všechno.

Příklad: Uvedu příklad 641etého pacienta z Missouri. Byl tak slabý, že nemohl ani sedět. Trpěl zimou a jeho teplota by­la 34 oe. Pokožku měl šedou, nehty promodralé, byl lehce duš­ný. Krevní tlak činil 100/90, pulz 721minutu. Trpěl značnou plynatostí a otoky nohou.

Nasadil jsem mu léčbu dietou, která se skládala z oves­ných vloček, sladkého syrového mléka a zeleného salátu. První 2 dny a 2 noci každou čtvrt hodinu dostával 1 čajovou lžičku této směsi. Dávku jsem mu postupně zvyšoval. Vážil 55 kg. Po dvou dnech léčby klidně spal a pulz měl pravidel­ný. Tělesná teplota však zůstala pod normálem. Po pěti dnech se upravila barva nehtů a jedenáctý den zmizely oto­ky nohou. Váha klesla na 5 1 kg. Za 3 týdny se již cítil dobře a vstal z lůžka. Po měsíci léčby vážil 55 kg a měl pocit plné­ho zdraví. Za další měsíc na uvedené dietě přibral dalších 12 kg. Denně vypil 8 litrů mléka, ale kromě vloček a salátu nejedl nic jiného.

Když jsem toho pacienta vyšetřil poprvé, byl se silami u konce. Bičovat jeho vysílené tělo podáváním roztoků soli ne­bo digitalisu by skončilo srdečním selháním. Mléčné bílkoviny kaseinu mu sloužily nejen jako srdeční stimulans, ale součas­ně umožnily regeneraci jater. Nadledvinky z mléka načerpaly fosfor a tak se stav upravil.

Syrové mléko je dobrým pokrmem a někdy i dobrým lékem, je-li použito rozumně. Švýcaři, kteří mají jednu z nejvyšších spotřeb syrového mléka na světě, patří mezi nej­zdravější národy.

Příroda si dala hodně práce, aby mláďatům savců zajistila vždy čerstvou posilu, a to nejkratší cestou - od bradavky do úst. Právě chemická nestálost mléka je tím, co je činí lehce stravitelným. Člověk se, ve snaze prodloužit životnost mléka a mléčných výrobků, dopouští hrubých zásahů do jeho struk-

Jídlo jako lék 167

tury. Jeho výživnou hodnotu tak výrazně snižuje. Podmáslí, sýry, homogenizované a pasterizované mléko se od "originálu" značně liší. Když je takové mléko hlavním zdrojem bílkovin, je výsledkem špatně se vyvíjející jedinec.

O Za celou dobu své praxe, kdy jsem nemocným předepisoval syrové mléko, jsem se ani jednou nesetkal s případem tzv. "vlnivé horečky".

O Pasterizované mléko ve střevech hnije, zatímco čerstvé kvasí. Ponecháme-li pasterizované mléko 5 dnů v láhvi při pokojové teplotě, změní se v páchnoucí tekutinu.

O Syrové mléko pouze zkvasí a přemění se v chutný zákys. O Není žádným tajemstvím, že čím je mléko čerstvější, tím

vyšší je jeho výživná hodnota.

Farmář R. Dawson prováděl pokusy s nově narozenými telaty - dvojčaty. Jedno bylo krmeno čerstvým mlékem, dru­hé mlékem, které bylo 24 hodin skladováno v lednici. Rozdíl ve vývoji obou telat byl zřejmý. Tele krmené čerstvým mlé­kem bylo statnější, mělo hladkou a lesklou srst a bylo o 10 cm větší. Krmení zvířat pasterizovaným mlékem může mít neblahé následky, jak dokázal dr. Pottenger svými pokusy na kočkách.

Hippokratův citát: "Tvůj pokrm budiž tvým lékem" platí stejně jako před staletími. Pro výrobce a vynálezce v mléčném průmyslu, kteří stále hledají možnost jak. prodloužit trvanli­vost mléka, platí další citát Hippokrata: "Vychvalují novinky, o nichž ani nevědí, zda jsou dobré či škodlivé, a ignorují vše dobré, osvědčené a jednoduché."

!\"Qsn;ce Jednou z prvních forem rostlinného života na této planetě

byly kvasinky. Lidé je začali využívat náhodou, když do těsta přimíchali několik kvasnicových buněk a vznikl nadýchaný bochnik. Následoval další objev - každý kousek těsta s kvas­nicemi nové těsto opět přeměnil v nadýchaný bochnik. Hrnec s kváskem se stal rodinným pokladem. Zvykem nevěsty bylo odnést si hrnek kvasnic do nového domu.

Jídlo jako lék 168

Nás však kvasnice zajímají především jako součást stravy. - Jsou mírně zásadité. Neutralizují kyseliny a na zanícené

sliznice působí uklidňujícím způsobem. - Jsou nepřekonatelným zdrojem vitaminu B. - Usnadňují trávení uhlohydrátů a tím zabraňují akumulaci

nedokonale oxidovaných kyselin tuků - kyseliny mléčné, octové a pyrohroznové. Tyto kyseliny a žluč plná toxinů, dráždí tenké střevo, oslabují jeho pohyby a dochází k zácpě.

- Kvasnice neutralizují prostředí ve střevu a normalizují jeho činnost. Význam mají rovněž v kosmetice. A to díky blahodárnému

působení na pokožku. Nedokonale oxidované tuky bývají eli­minovány pokožkou a jsou příčinou různých zánětů. Kvasnice této oxidaci napomáhají a tím pokožku čistí. Je však nutno ze stravy vyloučit máslo, šlehačku, sádlo a tučné sýry. Kombi­nace kvasnic s růžovou vodou je základem kvalitní pleťové masky. Ale kvasnice umějí i jiné věci. O Ty, kdož trpí žaludečními vředy, tahle zpráva určitě

potěší. Kvasnice jsou svou zásaditostí ke sliznicím střev opravdu něžné. Pro tyto nemocné je i ředěný zeleninový vývar dráždivým jídlem. Kvasnice rozpuštěné v teplém mléku nebo ve vodě jsou pro ně tou nejlepší pomocí. Některým pacientům jsem předepisoval až 24 dávek toho­to "léku" denně. Většinou však stačí 3 dávky denně a vřed se během několika dnů zahojí. První dávku je nutno podat hned po ránu na lačno.

O Když ráno začíná pocitem únavy, bolestí hlavy a nevolnos­tí, potom trocha kvasnic rozpuštěná ve vodě povzbudí celý organismus.

O Někteří pacienti si stěžují na pocit plynatosti po jejich požití. Je to však záležitost přechodná, která se spontánně upraví. Existují však lidé, ve kterých užívání kvasnic budí odpor. Není třeba si činit násilí. Neutralizující látky lze na­jít v zelenině. Existují dva základní druhy kvasnic. Živé kvasnice, které

lze normálně koupit jako tzv. droždí a které lze po krátkou do­bu uschovat v ledníci. Po delším uskladnění tvrdnou, pokryjí

Jídlo jako lék 169

se plísní a svou hořkostí jsou nelibé jak chuťovým pohárkům v ústech, tak žaludku. Dalším druhem jsou ty, které přežily proces dehydratace a jsou v sušené formě. K životu se probu­dí po přidání teplé vody a to jejich použitelnost zvyšuje.

Dalším typem kvasnic, které se v kuchyni nepoužívají, jsou tzv. pivovarské kvasnice. Pozbyly schopnost kvašení, proto­že v průběhu průmyslových pochodů v pivovaru byly pasteri­zovány teplotou vyšší než 120 oe a zcela ztratily životaschop­nost. Vysoká teplota množství vitaminů snížila a organické soli změnila v anorganické, které tělu nejsou prospěšné. Chemicky se zvýšila schopnost jejich stimulace.

Kvasnice jsou v podstatě typem zeleniny skládající se z bu­něk velikosti červené krvinky. Od ostatních druhů zeleniny se liší tím, že nemají celulózový obal. Tyto "nahé" buňky jsou snadno rozpustné a velmi lehce vstřebatelné. Jakákoliv te­pelná úprava - vaření či pečení - výrazně snižuje obsah vitaminů. Nejprospěšnější jsou tedy kvasnice živé a čerstvé, kdy obsahují nejvíce vitaminů B. Mají vysoký obsah sodíku i draslíku a dobře neutralizují kyseliny nejen v žaludku, ale i v játrech a ve střevech.

O léčivých vlastnostech kvasnic se vědělo již dávno před ob­jevem vitaminů. Pivovary, které kvasnice produkovaly, však mylně jejich užívání doporučily v kombinaci s rajskou šťávou, ovocem nebo jako pomazánky na chléb. Dosáhly tím pouze zvý­šené fermentace ve střevech a tvorby plynů. Místo pití piva si li­dé, kteří se těmito pokyny řídili a pivovarské kvasnice míchali s ovocem, pivo vyráběli ve vlastním žaludku a střevech. Důsledkem nebyla jen výroba alkoholu v zažívaCÍm traktu, ale i všech vedlejších produktů jako methylu a kyselin, které jsou toxické pro játra i ledviny. Proto nikdy nekombinovat!

Později se zjistilo, že tyto procesy ve střevech snižovaly obsah vitaminů, a tak byly kvasnice zapsány na černou lis­tinu. Místo logického a vědeckého závěru, že se jedná o ne­vhodnou kombinaci potravin, "autority" kvasnice prohlásily za škodlivé. O Kvasnice jsem ve své praxi užíval téměř 50 let a nikdy

jsem se nesetkal s negativními důsledky. Jídlo jako lék 170

o Čerstvé kvasnice je však nutné užívat jen na lačný ža· ludek. Mohou se ředit pouze teplou vodou nebo mlékem, ničím jiným.

O Mají se užívat na lačno, hodinu před jídlem a před spaním. Lze je užít i v průběhu noci.

Závěrem bych chtěl opět připomenout, že játra jsou svojí vý­robou enzymů a celkovou detoxikací organismu nejdůležitěj­ším orgánem těla. Fungují-li normálně, zůstává krev čistá a nemoc je prakticky vyloučena! - Důsledkem špatné diety je poškození jater, změna jejich al­

kality a ztráta sodíku. Jedním z prvních příznaků takového stavu je ÚNAVA.

- K neutralizaci jaterní toxicity je nutná dieta bohatá na so­dík a velké množství zeleniny.

- Jedním z ne.ijednodušších způsobů, jak toxickou žluč neu­tralizovat a současně organismu dodat potřebné vitaminy i sodik, je užívání kvasnic.

- Kvasnice by měly být ve stravě rekonvalescenta na před­ním místě.

Sůl a stimulace flersus spráflná dieta

N VJimněte-1i si velkého pfrnosu stfrdmého stravovánf, budete se tě�it dobrému zdravf. H

Horace (65 př. n. l.)

Má-li být lékař nemocnému prospěšný, musí správnou dia­gnózu stanovit dříve, než bude mít nemoc závažné důsledky. Nemoci musejí být poznány v samotném začátku ještě před­tím, než jsou viditelné v tělesné tkáni. Jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je důkladné pochopení tělesné chemie a funk­cie jednotlivých endokrinních orgánů. Protože ,Jídlo tvoří krev

Jídlo jako lék 171

a krev tvoří tělo", je rovněž nezbytné pochopit chemický proces trávení. Co je to výživa? - Jaký je rozdíl mezi opravdovou výživou a pouhou stimula­

cí určitým druhem potravy? - Jsme opravdu zdraví nebo je to jen stimulace, zatímco

orgány podléhají následkům nedostatočné funkce?

Má-li se zachovat kontinuita života, růstu a zdraví, musí být strava organického původu. Anorganické látky sice orga­nismus stimulují, ale současně ho poškozují. Používají-li se delší dobu a ve větších dávkách (např. chuťové přísady), mohou poškodit některý životně důležitý orgán. Nejběžnější anorganickou látkou je kuchyňská sůl, chlorid sodný.

- Sůl v organismu působí velmi dráždivě a zabraňuje vylučo­vání odpadů látkové výměny.

- Choroby ledvin se často projevují otokem, což je důsledek nadměrného množství soli v organismu.

- Chlorid sodný také brání vylučování močoviny a zhoršuje příznaky revmatismu a ekzémy.

- Pokusy prováděné na zvířatech, která měla nadměrný pří­sun soli v potravě, ukázaly, že jejich játra byla plna krysta­lů močoviny a jejich selhání příčinou smrti. Někdo může namítat, že divoká zvířata za krmítkem se solí

podnikají i velmi dlouhé cesty a že je tedy k životu nezbytná. Ale jak víme, že nejde o nedostatek jiných minerálů a sůl slou­ží jen jako slabá náhrada? Potřebuje snad obézní žena čokolá­dový dort a zmrzlinu, protože jí to chutná? Dejte koni sůl a cukr a vybere si vždy cukr. Znamená to snad, že jej potřebuje? Velmi slabé argumenty ospravedlňují užívání soli! Sůl zvyšuje krevní tlak a povzbuzuje činnost nadledvinek. Důsledkem je pocit tep­la, bdělosti a zdánlivě dobrého zdraví. Je však tento stav odra­zem skutečnosti? Vědecky je dokázáno, že některé kmeny ame­rických indiánů a Eskymáci sůl nikdy nejedli a přitom se těšili dobrému zdraví. Staří Římané sůl považovali za posvátnou a není země, která by neměla řadu přísloví, týkajících se soli.

Sůl v malých dávkách má povzbuzující účinky. V sil­né koncentraci se užívala jako přípravek k balzamování mrt-

Jídlo jako lék 172

vých těl. I dnes se nám daří mumifikovat naše živá těla množ­stvím soli, které přijímáme ve formě salátových zálivek, omá­ček a koření. Pohlédneme-li na sebe, uvidíme četné znaky těchto mumií: suchou pokožku, scvrklá těla a bílé vlasy . . . symboly poškozených jater a sklerotických ledvin. "Množství chloridu sodného, které lidé přijmou ve formě kuchyňské soli, mnohonásobně překračuje skutečnou spotřebu organismu, « uvádí v knize "základy výživy" M. Swartz Rose. "Soli je ve všech potravinách tolik, že pokud se nejedná o speciální neslanou dietu, je málo pravděpodobné, že by jí v organismu byl nedostatek. Téměř vždy má tělo soli dostatek."

Co je příčinou takové škodlivosti soli? O Pokud jí tělo přijímá málo, je její nadbytek vyloučen ledvi­

nami a potem. O Ve větších kvantech však organismus sůl zadržuje a dochá­

zí k její nadměrné koncentraci v krvi. Tento jev se nazývá "hyperchloremie" .

O Nemocný se cítí dobře tak dlouho, dokud nedojde k větším ztrátám soli, např. pocením. Důsledkem je deprese. Vytratí se stimulace solí, navíc je také porušena i osmotická rov­nováha tělních tekutin. Použije-li jedinec v takové situaci opět sůl, rovnováha se obnoví, projevi se stimulační schop­nost chloridu sodíku a pacient se zase cítí nonnálně.

Proto řada lékařů při nadměrném pocení doporučovala zvý-šený příjem soli ve fonně nápojů nebo tabletek. Lidské tělo se může soli rychle zbavit pocením nebo ji vyloučí ledvinami. Je-li organismus silný a jsou-li žlázy s vnitřní sekrecí plně funkční, soli v těle zůstává málo. Při jejich poruše se sůl zadrží a dosta­ví se škodlivé následky. Dochází k tomu ve třech etapách: - V první fázi reagují játra, pokožka a ledviny. Zvýší se kon­

centrace soli v moči, aniž by pacient pozoroval jakékoliv příznaky. Cítí se zcela zdráv.

- V druhé fázi již dochází k poškození orgánů. V moči se občas po větší námaze nebo po vydatnějším jídle objeví bílkoviny.

- Třetí fáze znamená těžké poškození ledvin. V moči zjistíme hnis, červené krvinky, bílkoviny a tkáňovou drť. Ledviny jsou natolik poškozeny, že nejsou schopny další sůl vylučo-

Jídlo jako lék 173

vat. To je stadium, kdy lze nemocným jen málokdy pomoci dietním opatřením.

- Nejlepší léčbou je prevence. Nadměrné solení potravin je velmi špatným zvykem. Příroda nám potřebné látky nabízí ve stoncích, kořenech a listech rostlin a ovoce. K nadměr­nému shromažďování a vylučování soli močí a potem pak prostě nedochází!

Existují i jiné typy "stimulantů" jako káva, alkohol, tabák a drogy - morfium apod. Všechny tyto látky mají tendenci se v tkáních usazovat. Přestaneme-li je náhle užívat, nastane nervová nerovnováha - equilibria.

- Pije-li mladý člověk pravidelně větší množství kávy, vylou­čí jeho ledviny bez problému všechny toxické kyseliny. Nápoj poskytne povzbuzení a k žádné škodě zdánlivě nedo­cházÍ.

- S přibývajícím věkem však ledviny chřadnou a jejich schop­nost detoxikovat organismus klesá. Kapka za kapkou se to­xické kyseliny ukládají v organismu.

- Pak přijde doba, kdy se člověk tak zdravý necítí. Rozhodne se pití kávy omezit.

- Místo předpokládaného zlepšení se dostaví silné bolesti hla­vy. Tento stav je obdobný abstinenčním příznakům narko­manů.

- Bolesti hlavy trvají tak dlouho, dokud se toxické kyseliny z organismu vylučují. To může trvat i 14 dnů.

- Málokdy to nemocný vydržÍ. Většinou se vrátí ke svému šálku s kávou, který mu přinese okamžitou úlevu.

- Jednou však přijde doba, kdy žádná káva organismus nepovzbudí. Tělo, plné toxinů a jedů, je unaveno. Dostaví se deprese a řada nemocí - záněty kloubů, nervů, rakovina.

Období, kdy bolesti hlavy ustoupily po šálku kávy, lze při-rovnat ke stavu, do kterého se dostává alkoholik po odepření pravidelné dávky pití. Dostaví se "delirium tremens", které pomine po podání dalšího alkoholu. V podobné situaci je rov­něž narkoman. Všechny tyto skutečnosti dokazují, že vnitřní chemickou rovnováhu těla nelze změnit náhle, aniž by

Jídlo jako lék 174

to narušilo kondici člověka. Je to však důkaz, že káva léčí bolesti hlavy, morfium depresi a alkohol delirantní stav?

Jsou známy případy lidí, kteří byli povzbuzováni zvýšeným příjmem soli v potravě. I řada lékařů se mýlí, když bez roz­

vahy předepisuje léky na povzbuzení. Přitom si neuvědomuje, že jde pouze o chemickou stimulaci a nikoliv o skutečné zdra­VÍ. Neslavný konec, který dříve nebo později nastane, dokazu­je "omyl" léc'by povzbuzujícími medikamenty.

Britský specialista sir J. Mackenzie si povšiml, že: - v prvních fázích nemoci jsou klinické příznaky nepatrné

a snadno se přehlédnou. I

- Postupně si však pacient začíná uvědomovat, že něco není v pořádku. Začíná mu chybět příjemný pocit, spojený s do­brým zdravím. Řada nepříjemných tělesných vjemů začíná pronikat k jeho vědomí.

- Pak přijde chvíle, kdy se rozhodne vyhledat lékaře. Ani teh­dy však nemusejí být klinické příznaky choroby přítomny.

- Nemoc však i nadále mění konstituci tkání a orgánů. Nakonec se její přítomnost promítne do tělesného zjevu a klinické metody odhalí její charakter.

Včasná diagnóza intoxikace solí je možná jen na základě podrobné analýzy tělesných tekutin a sekretů jeho hlenů, potu, moči, žaludečních šťáv a krve. Vysoká hladina soli se však do­stupnými laboratorními metodami málokdy zachytí včas. Existují však souvislosti, podle kterých bychom záhy určili cha­rakter nemoci, pokud bychom byli schopni si jich povšimnout.

O Návyk na alkohol, kávu, čaj , tabák, sůl, pepř a povzbuzují-cí drogy i syntetické vitaminy je návykem na určitý druh stimulace našich žláz s vnitřní sekrecí.

O Dříve nebo později sníží celkovou energii organismu a zničí zdraVÍ. Každý, kdo si automaticky přisoluje jídlo, kdo vypije několik šálků kávy denně, tak činí proto, že se na určitou dobu cítí dobře.

O Když mu a1e tyto povzbuzující drogy odebereme, cítí se sla­bý, unavený a trpí depresí. Proto je velmi těžké jeho způ­sob života i dietní návyky změnit.

Jídlo jako lék 175

o Co si však takový člověk neuvědomuje, je to, že pocit spoko­jenosti a zdánlivé svěžesti vykupuje nepřirozeným zvyšová­ním funkce žláz s vnitřní sekrecí, především nadledvinek.

Jak dlouho takto lze lidské tělo týrat1

Všichni bychom měli být o těchto věcech správně a pravdi­vě informováni. Bohužel, na této zemi existují lidé, kterým ani při nejlepší vůli nelze pomoci. Jejich životní a ekonomické podmínky jsou natolik složité a komplikované, že jejich žlázy s vnitřní sekrecí jsou vyčerpány od narození. Pokud bychom těmto skupinám lidí odepřeli vepřové, sůl, tuky, kukuřičnou kořalku a kávu, nedokázaly by pracovat ani natolik, aby si udržely i tak nízkou životní úroveň. Špatné návyky v oblasti životosprávy se u nich dědí z generace na generaci. Na tato společenství je nutno již od školy neustále výchovně působit všemi prostředky. Výsledky se však v důsledku ekonomické i kulturní zaostalosti těchto států dostavují velmi pomalu.

Při vědeckém výzkumu lebek lidí starověku jsme překva­peni, že sklovina jejich zubů je většinou ve velmi dobrém stavu. Jejich strava se z 80 % skládala ze zeleniny. Proto ty zdravé zuby. V současnosti jsou lidé, u kterých podíl syrové zeleniny ve stravě tvoří jen 5 %. To se samozřejmě na jejich zdraví řádně odrazí. Jsou následující slova dr. Herbert Ratnera pouhou nadsázkou?

.. Moderní člověk žije život plný tabletek proti překyselení žaludku, je omámený barbituráty, povzbuzovaný aspirinem a benzedrinem, je nemocný psychosomaticky a poškozený chirurgicky. Ten nejlepší .. výtvor" přírody se změnil v unave­ného, žaludečními vředy trápeného, předrážděného a neuro­tického tvora, kterého stále bolí hlava. "

Když tyto řádky z chystané publikace předložil svému před­stavenému, ten je přečetl a odpověděl:

"Herby, velice bys mne potěšil, kdybys tuto pasáž vynechal. Tyto informace jsou útokem na farmaceutický průmysl . . . a my se snažíme, aby zrovna on financoval naše výzkumy. "

Když jsem poukázal na souvislosti mezi životosprávou a vznikem různých nemocí, lidé se mne stále ptají, jak má

Jídlo jako lék 176

vlastně vypadat správná a prospěšná dieta. I když řada léka­řů nesouhlasí s myšlenkou, že jídlo má něco společného s na­vozením chorobných stavů, jiní se mne dotazují, jak vyléčit dietou rakovinu, záněty kloubů i jiné chronické choroby. Správná a univerzální odpověď není možná bez podrobného a pečlivého vyšetření nemocného, jeho celkového stavu, funkce žláz s vnitřní sekrecí, tělesné chemie, dědičnosti a funkce trávicího systému!

Mohu uvést velmi zjednodušený přehled jídel, která jsou nejsnáze stravitelná a přitom v organismu působí nejmenší škody. Tento seznam se velmi liší od rozmanitých jídel "fran­couzské kuchyně". Hodnota obnoveného zdraví však plně kompenzuje jednotvárnost tohoto jídelníčku. - Mezi nejstravitelnější bílkoviny patří - hovězí a jehněčí

maso, lehce osmahnuté na roštu, aby bylo uprostřed růžové nebo dokonce syrové.

- Patří sem rovněž syrové, nebo jen lehce povařené žloutky a nepasterizované mléko.

- Bílkoviny zeleniny, jako ořechy a luštěniny, jsou již méně hodnotné, ale přesto prospěšné.

- Z tuku je nejvhodnější čerstvé máslo. Lze použít i rostlinné a živočišné tuky, ale jen v případě, že máslo nemáme k dis­pozici.

- Ze škrobových látek jsou přípustné brambory, vařené v pá­ře nebo v mikrovlnné troubě.

- Méně vhodné jsou obilné škroby, třtinový cukr a ovoce. Velmi důležité zastoupení má vláknina v podobě listů a stonků rostlin a dužina ovoce. Pro střeva člověka má vel­ký význam i jako prevence nádorových onemocnění.

- Všechna tato jídla obsahují potřebné vitaminy i soli a další syntetické přípravky k jejich dochucení nejsou nutné.

Seznam doporučených surovin však nelze zevšeobec­nit. Každá z uvedených látek, která jednomu prospěje, dru­hému může uškodit a navodit zdravotní potíže. Záleží na mno­ha okolnostech - na stavu žláz s vnitřní sekrecí i na úrovni trávení. Stále má platnost přísloví: "Co jednomu prospívá, druhému ubližuje. «

Jídlo jako lék 177

To ukazuje nemožnost napsat knihu plnou léčivých receptů!

V našem životě jsou období, kdy to nejlepšÍ, co může­me pro náš organismus udělat je - nejíst vůbec.

Přtklad: Moji ordinaci navštívil pacient, který trpěl dušností a otoky nohou. Patřil mezi prominentní politické osobnosti a byl velice oblíben. Jeho vyšetření ukázalo výrazné rozšíření srdce a poruchy trávení cukrů, škrobu a tuků. Bylo zajímavé, že z celých 24 hodin dokázal trávit a asimiloval jen mezi 11. a 14. hodinou. Jeho léčení bylo jednoduché. Přestal užívat všechny léky a jeho jedinou stravou byly malé porce mletého hovězího se sekaným salátem a celerem, vše lehce opečené na roštu bez tuku. Velmi brzy se uzdravil. Opakovaně jsem jej varoval před jídlem obsahujícím škroby a cukry, pro­tože byl na tyto potraviny přecítlivělý. Bohužel, po dvou letech jeho hrubá dietní chyba skončila tragicky.

Naruší-li se chemické procesy probíhající v trávicích šťá­vách, má to odezvu v celém organismu. V našich knihovnách se hromadí nové a nové dietní knihy. Víra v prospěšnost a lé­čivost určitých jídel je stará jako lidstvo samo. Budou stále existovat lidé, kteří budou obhajovat prospěšnost a kvalitu to­ho či onoho druhu pokrmu. Oblast výživy a dietetiky je však tak široká, že každému umožní, aby si udělal úsudek. Neustále se objevuje množství knížek s dietami, které obsa­hují spousty dobrých, ale i velmi špatných kombinací. Jejich autorům uniklo, že nejhorší kombinací v našem organismu je škrob, cukr a toxická žluč. Příroda ve své moudrosti a předví­davosti nikdy nevytvořila jídlo, které by obsahovalo jen škrob, bílkovinu nebo cukr.

To nejlepŠÍ, co pro pacienta mohu udělat je, že mu pře­depisuji neutralizaci obsahu jedovatých látek v těle vhodnými protilátkami, které jsou obsaženy v zelenině nebo v ovoci.

Módní výstřelky i dietní restrikce by měly špatný dopad na zdraví. Sir William Osler řekl: ., V jídle hřešíme všichni. Jen malé procento toho co sníme, nám poskytuje potřebnou vý­živu, zbytek je plýtváním a ztrátou energie. Většina toho co

Jídlo jako lék 178

sníme, je úplně zbytečná. K životu nám stačí 1 /4. Na těch zbývajících 3 /4 pak bohatnou doktoři. a

V otázkách diety, vzniku nemoci a správné výživy člověka je ještě mnoho neprohádaného. Mnohé jsme dosud nepochopi­li . Již dnes jsou však zcela jasné nepopiratelné přednosti čerstvého a přírodního pokrmu.

Jídlo jako lék 179

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Léčba je horší než samotná nemoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Vaše tělo jak svépomocná dílna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Nemoc má mnoho tváří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Základní kameny vašeho zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Můj způsob léčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Eliminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Toxemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Hypofýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Štítná žláza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Nadledvinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Přežily zkoušku času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Trávení: první linie obrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Obojí, kvantita i kvalita jídla, je tedy důležité . . . . . . . . . . . . . . . .55 Játra: druhá linie obrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Žlázy s vnitřní sekrecí: třetí linie obrany . . . . . . . . . . . . . . . . .66

Nadledvinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Nadledvinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Podvěsek mozkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Pacient očima lékaře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Typické chování pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Klasifikace pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 První typ: NADLEDVINKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Druhý typ: ŠTíTNÁ žLÁZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Třetí typ: PODVĚSEK MOZKOVÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Příklad endokrinologické typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Když onemocní děti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Spalničky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Angína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Obrna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Revmatismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Mléko je jídlo, nikoliv nápoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Neštovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Terapie dětských nemocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Krmení kojenců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Cholesterol a srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

Jídlo jako lék 180

Poruchy ledvin a krevní tlak. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Efekt lázeňské léc'by . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Kolik vážíte: moc nebo málo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Od apencitidy k ženským nemocem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

Apendicitida (zánět slepého střeva) . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Astma (záducha) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Běžné nachlazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Cukrovka - diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Senná rýma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Ženské nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Bílkoviny jako stavební kameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Bílkoviny mohou i zabíjet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Zelenina jako domácí léčebná kúra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

Je vhodné si zapamatovat, že. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Mléko a kvasnice jsou také léky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

Mléko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Kvasnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Sůl a stimulace versus správná dieta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

Jídlo jako lék 181