autoimunitní onemocnění
DESCRIPTION
Autoimunitní onemocnění. Autoimunitní onemocnění. Wittebského kriteria Je charakterizován autoantigen a poškozujicí reakci lze reprodukovat in vitro nebo in vivo (přenosem faktorů séra nebo buněk na experimentální zvíře. Autoimunitní reakce. - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
Autoimunitní onemocnění
Autoimunitní onemocnění
Wittebského kriteria Je charakterizován autoantigen a poškozujicí reakci
lze reprodukovat in vitro nebo in vivo (přenosem faktorů séra nebo buněk na experimentální zvíře
Autoimunitní reakce
humorální typ - tvorba autoprotilátek s následným cytotoxickým účinkem nebo ukládáním IK (II. A III. typ imunopatologické reakce
Buněčný typ – působení Tc a Th1 lymfocyty, cytokinovými působky a aktivací makrofágů (IV. typ reakce)
Tolerance
Mechanismy udržující imunitní reakci vůči vlastním tkáním ve fyziologických mezích
Prolomení autotolerance = vznik autoimunity Centrální a periferní tolerance Thymus a kostní dřeň Pozitivní selekce – thymus – jsou zachovány T ly
rozpoznávající vlastní Negativní selekce – eliminace lymfocytů , které rozeznávají
komplexy MHC-vlastní peptid s příliš vysokou afinitou Kostní dřeň – negativní selekce B ly
Příčiny vzniku autoimunity
Multifaktoriální Vnitřní genetické ( 25-70% výskyt u
jednovaječných dvojčat) Zevní Výskyt onemocnění u jednovaječných dvojčat a
experimentální modely
Vnitřní faktory
Asociace s MHC – asociace s určitým haplotypem – HLA-B 27
Geny kodující cytokiny Geny řídící a regulující apoptózu Asociace s imunodeficity Polymorfismus genů kodujících TCR a H řetězce
Ig Humorální faktory
Vnější faktory
Infekce, stres, léky, UV záření Infekce odkryje nedostupné autoantige ny(kryptické
antigeny) Zánětlivé cytokiny způsobí ektopickou expresi MHC
molekul II. Třídy a napomáhají prezentaci peptidů , které jsou jinak nepřístupné
Exprese kostimulačních molekul Molekulární mimikry Mikrobiální superantigeny – polyklonální aktivace T ly
včetně autoreaktivních, stejně tak B lymfocytů
Rozdělení autoimunitních onemocnění
Systémová a orgánově specifická Incidence autoimunitních onemocnění – 5% Systémová – reakce proti konzervovaným strukturám
jaderných a orgánově nespecifických antigenů
Systémová autoimunitní onemocnění
SLE ( ANA, anti-ds DNA) RA (Fc částem Ig – RF) Dermatopolymyositida ( ENA – Jo-1, PM-
Scl) Sjogrenova choroba ( ENA-SS-A, SS-B) Systémová sklerodermie (Scl 70) Smíšená choroba pojiva (U1-RNP) Antifosfolipidový sy (ACLA) Vaskulitidy (ANCA) Sarkoidóza
Orgánově lokalizovaná autoimunitní onemocnění
Ulcerozní kolitida (ANCA) Crohnova choroba (Saccharomyces
cerevisae – nejde o autoprotilátky) Celiakie (antigeny endomysia – tkánová
transglutamináza Autoimunitní hepatitidy (autoantigeny –
enzymy CYP 450, SLA-solubile liver antigen, LKM-1 anti liver kidney microsomes
PBC (mitochondriální autoantigeny) Plicní fibróza (ANCA, proti cytokeratinům)
Orgánově specifická autoimunitní onemocnění
Autoimunitní endokrinopatie – Hashimotova tyreoiditida, Graves-Basedova choroba (tyreotoxikosa), juvenilní DM, Addisonova choroba (proti kůře nedledvin), atrofická gastritida a perniciozní anémie, autoimunitní poruchy reprodukce, autoimunitní polyglandulární sy
Autoimunitní neurologická onemocnění – Myasthenia gravis (Ab proti Ach receptoru), periferní demyelinizační neuropatie, RS
Autoimunitní cytopenie
Imunofluorescence
Reakce antigen – protilátka Přímá a nepřímá Přímá - specifická protilátka označená fluoresceinem Nepřímá - k řezu tkáně nebo suspenze se přidá vyšetřovaný
vzorek , následně specifická protilátka se vizualizuje druhou protilátkou konjugovanou vhodným fluorochromem
Diagnostika autoprotilátek Substráty – tkáňové řezy, buněčné suspenze, fixovaná tkáňová
kultura Protilátky – primární protilátka je přítomna v séru, sekundární
protilátka ( králičí, kozí, myší) proti lidské Fc části imunoglobulinové molekuly
Imunofluorescence – orgánově nespecifické
Hep 2 – (buněčná lidie lidského nazofaryngeálního karcinomu
ANA , cílová struktura – jádro Typy fluorescence – homogenní - anti-dsDNA, periferní
a zrnitá – ENA
Critidium lucilliae – prvok s kinetoplastem, kinetoplast
Lidské neutrofilní leukocyty – ANCA – cytoplazma, granula neutrofilů
c- ANCA (cytoplazmatický typ, proteináza 3), pANCA (periferní typ, myeloperoxidáza) a A-ANCA (atypická fluorescence)
Orgánově nespecifické autoprotilátky
Opičí jícen – antiendomysiální protilátky (EMA) cílový antigen – tkáňová transglutamináza
Krysí ledviny – AMA antimitochondriální, ledvinné tubuly , dehydrogenázy 2-oxo kyselin
Krysí žaludek – pariet. bb(GPCA) cílový antigen – K+/H+ATPáza a vnitřní faktor, hladký sval (ASMA)
Opičí ledviny – bazální membrána glomerulů (anti GBM), antigen – kolagen IV
Krysí játra a ledviny – autoprotilátky proti mikrosomům (LKM), hepatocyty a tubulární buňky ledviny, cílový antigen – cytochrom P450
Fluorescence Fluorochromy – fluoresceinizothiokyanát (FITC), ve světle o
vlnové délce 490 nm emituje zelené světlo 517 nm Tetrametylrhodamin – červené světlo (absorbce 550 nm, excitace
580 nm) Subjektivní hodnocení, autofluorescence Přístrojové vybavení – fluorescenční mikroskop s dopadajícím
světlem manipulace s protilátkami – rozmrazení a zmrazení, sluneční
světlo
Imunohistochemické metody
Vizualizace konkrétní molekuly v buňkách a tkáních Princip vazby antigenu a protilátky – polyklonální,
monoklonální Přímá a nepřímá Příprava buněk a tkání , parafín, zmrazené tkáně Světelná nebo elektronoptická mikroskopie Fixace (paraformaldehyd, aceton, metanol)) nebo
permeabilizace buněčné membrány (Triton X-100) Vyšetření buněčných suspenzí – příprava pomocí
cytocentrifugy (cytospin) – BAL, likvor
Imunohistochemie
Imunohistochemická reakce – nespecifická (hydrofobní nebo iontová interakce), proto blokace
Hovězí albumin nebo neimunní imunoglobuliny(ředěné sérum zvířete)
Ředění Značení protilátek – alkalická fosfatáza nebo peroxidáza Metoda vícenásobného značení – protilátky od různých
zvířecích druhů – myší a králičí/kozí, protilátka druhého kroku je značená fluorescenčně
Subjektivní hodnocení – preparát vs. Pozadí Úskalí metody – ko vzorky , blokující peptid od výrobce –
syntetický peptid použitý k imunizaci a získání protilátky –smíchání vzorku protilátky s blokujícím peptidem dojde k vyvázání Fab fragmentu ¨protilátky a reakce by měla být negativní
Imunohistochemie
Využití Složení buněčného infitrátu u autoimunitních chorob, detekce
imunokomplexů a složek komplementu v tkáních, typizace lymfomů
Vybavení – mikroskop , mikrotom, lednice -80C, pH metr Cave!!! Opakované rozmrazení a zmrazení Zvýšení dostupnosti antigenního epitopu – opracování v
mikrovlnné troubě nebo enzymatickým natrávením komerčně dostupnými systémy