Michael Freeman PŘEPRACOVANÉ

A DOPLNĚNÉ

DRUHÉ VYDÁNÍ

DSLRnaučte se používat digitální zrcadlovku

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A   F O T O G R A F I E

Obsah

The Digital SLR HandbookMichael Freeman

Copyright © 2011 The Ilex Press LimitedRevised third edition.First published in the UK in 2005 andrevised in 2007 and 2011 by:

ILEX210 High StreetLewesEast SussexBN7 2NS

All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval sys-tems - without the prior permission of the publisher.

DSLR – naučte se používat digitální zrcadlovkuMichael Freeman

© ZONER software, a.s.2012 – druhé, upravené a doplněné vydání vydání.Zoner PressKatalogové číslo: ZR1155

ZONER software, a. s.Nové sady 18, 602 00 Brnohttp://www.zonerpress.cz

Šéfredaktor: Ing. Pavel KristiánOdpovědný redaktor: Pavel KristiánDTP: Dan Zůda© Překlad: Ing. Markéta Brabcová

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpo-vědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reproduková-na v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na:Zoner PressZONER software, a. s.Nové sady 18, 602 00 Brnotel.: 532 190 883, fax: 543 257 245e-mail: knihy@zoner.cz

ISBN 978-80-7413-191-2

Úvod 6

1 Digitální snímání 9Digitální zrcadlovka (DSLR) 10

EVIL a MILC 12

Objektivy pro digitální zrcadlovky 14

Digitální makrofotografie a fotografování zblízka 20

Složené snímky 22

Skladba nabídky funkcí a nastavení 24

Digitální střední formát 26

Čip 28

Interpretace dat z čipu 32

Vývojové trendy v oboru čipů 34

Procesor 36

Rozlišení 38

Formát obrazového souboru 40

Komprese a kvalita snímku 42

Měření expozice 44

Dynamický rozsah a expozice 46

Dynamický rozsah v praxi 48

Pracujeme s kontrastem 50

Znovuobjevený zónový systém 52

Zónový systém v praxi 54

Základní světelné situace 56

Citlivost a šum 58

Vyvážení bílé 60

Správa barev přímo ve fotoaparátu 62

Standardní terče 64

Profil fotoaparátu 66

Vytváření profilu 68

Vytváření profilu pro Raw konverzi 70

Paměťové karty 72

Wi-Fi 74

LiveView – živý náhled 76

Režim snímání videa 78

Nastavení režimu Movie 80

Snímání videa 82

Úpravy a redakce snímků ve fotoaparátu 86

Baterie a energie 88

Elektřina v zahraničí 90

Péče a údržba 92

Přímo do počítače – tethered 94

Blesk na fotoaparátu 96

Zábleskové jednotky 98

Stálé osvětlení 100

Stativy a stojany 102

Příslušenství a nástroje 104

Balení a přeprava 106

2 Zpracování fotografie 109Plánování procesu 110

Požadavky na počítač 112

Barvy 114

Správa barev 116

Monitory 118

Kalibrace monitoru 120

Kalibrace s využitím kolorimetru 122

Dočasná úložiště dat 124

Denní stahování dat 126

Spuštění workflow 128

Titulkování a klíčová slova 130

Klíčová slova a Photoshop Elements 132

Foto workflow software 134

Ukládání a archivace 136

Optimalizace – základy 138

Pokročilá optimalizace 140

Tipy pro optimalizaci 142

Práce se soubory ve formátu RAW 144

Základní postup práce se soubory RAW 146

Pokročilé úpravy RAW 148

Histogram a úrovně 150

Nastavení křivek 152

Nastavení stínů a světel 154

Zásuvné moduly (Plug-iny) 156

Zostření snímku 158

Techniky zostření 160

Smart Sharpen a ostření Raw 162

Pokročilé zostření 164

Techniky zvětšování pixelového rozlišení 166

Tiskárny 168

Korektura, kontakt, zobrazení 170

3 Editace obrázku 173Barevné prostory a módy 174

Opravy 176

Redukce šumu 180

Korekce zkreslení objektivu 182

Korekce natočení a perspektivy 184

Nastavení barev 186

Paměťové barvy 188

Metody výběru 190

Složené zaostření 192

Selektivní zaostření 194

Změna tónového rozsahu 196

HDRI 198

Software HDR 200

Změna světla a atmosféry 202

Černobílá konverze 204

Skládání snímků 206

Pokročilé možnosti vrstev 208

Slepování 210

Oprava slepení a jeho optimalizace 212

Panoramata v QuickTime 214

Skenery 216

Základy skenování 218

Bitová hloubka a dynamický rozsah 220

Zrnění a blednutí 222

Optimalizace naskenovaných obrázků 224

4 Předávání 227Média a formát 228

On-line předávání 230

Nastavení Wi-Fi 232

Svolení, publikace a autorské právo 234

Svolení, publikace a autorské právo 236

Svolení, publikace a autorské právo 238

Svolení, publikace a autorské právo 240

Webové stránky 242

Styly webových stránek 244

Prodej fotografií 246

Glosář 248

Rejstřík 252

Poděkování 256

6

Úvod

Digitální SLR, jako je tento model firmy Pentax, je extrémně sofistikovaný fotografický nástroj. Kombinuje v sobě vysoce pokročilou elektroniku a elektronické snímací komponenty s konvenčními optickými a mecha-nickými prvky.

Příběh digitálního snímání je příběhem ne-ustálých inovací a  zároveň příběhem jistoty a  důvěry v  tradiční kvalitu. Tento příběh se

začal rozvíjet díky tomu, že noví „ne-optičtí“, elek-troničtí aktéři propojili etapu digitálního snímání s tradiční výrobou klasických, film využívajících foto-aparátů. Elektroničtí giganti Sony a  Samsung nyní soutěží s  osvědčenými výrobci fotoaparátů Canon a  Nikon. Pro spotřebitele je to veliká příležitost. Díky tomu mohou získat to nejlepší z  obou světů, které se rozvíjejí i  ve  svých „netradičních“ oblastech. Inovace a  odborné znalosti, které se léta vyvíjely v  jednom táboře, byly převzaty a  využity i  druhým táborem ve  snaze o co nejlepší produkt. A  tak začal příběh digitální jednooké zrcadlovky ( Single Lens Reflex, di-gitální SLR, DSLR).

Chvíli to vypadalo, jako by zrcadlovka měla stag-novat ve  vývoji – pouze s  jednou inovací: konvenční film byl nahrazen elektronickým čipem. Ale kolem roku 2006, ať již díky spotřebitelům nebo honbě za ziskem, začali výrobci digitálních zrcadlovek hledat způsob jak převzít funkčnosti, které již dávno obsaho-valy kompaktní digitální fotoaparáty. Zavedení živého náhledu v DSLR bylo nejprve pokládáno za obchodní trik. Následovalo snímání pohyblivých obrazů a to i ve  vysokém ( HD) rozlišení – což se při tvůrčím vy-užití vysoce kvalitních objektivů a  velkých senzorů ukázalo jako trefa do  černého – a  duch byl z  láhve venku. Dnes je nepravděpodobné, aby jakýkoli vý-robce fotoaparátů představil světu digitální jednookou zrcadlovku (DSLR), která by neměla režimy živého ná-hledu ( LiveView) a  snímání videa v HD kvalitě.

Původně přírodní, jezero Jackson Lake v Grand Teton National Park bylo uměle zvětšeno hrází. Digitální SLR systém je dostatečně flexibilní, aby mohl být brán téměř kamkoli – zde se nachází na palubě lehkého letadla – a přitom je schopný pořídit snímky nejvyšší kvality.

7

Úvo

d

Tento digitálně pořízený snímek obličeje ukazuje, že digitálním foto-aparátem je již možné dosáhnout přesných odstínů pleti.

10–11 Digitální zrcadlovka (DSLR) 12–13 EVIL a MILC 26–27 Digitální středoformát 110–111 Plánování workflow

Výzkum a vývoj postupoval dvěma směry. Nejprve to byly pouze digitální zrcadlovky (DSLR), které vy-užívaly výhody velkých senzorů a  komplexní systém vyměnitelných objektivů pro zachycení snímku nej-vyšší kvality při ohniskové vzdálenosti v  rozsahu od  15 mm do  500 mm a  více. Dnes už to ale není pravda. Již existují fotoaparáty, jak později v  knize uvidíme, které nepoužívají zrcadlo – které, jak název prozrazuje, je v  srdci všech zrcadlovek –, využí-vají  elektronický hledáček (jako většina kompaktů), včetně  takových, které mají senzory velikosti běžné u DSLR a akceptují vyměnitelné objektivy.

Výsledkem je série fotoaparátů, které mohou pořizovat snímky v  kvalitě srovnatelné se snímky pořízenými klasickými filmovými SLR, s  objektivy s téměř stejně širokým rozsahem ohniskových vzdále-ností, ale o velikosti bližší kompaktním fotoaparátům. Není však pochyb, že pro drtivou většinu profesio-nálních fotografů a  nadšených amatérů systém SLR zůstává i  nadále v  popředí zájmu i ve své digitální podobě. DSLR zatím nemůže být poražena, pokud jde o komplexnost, univerzálnost, jasný hledáček, kvalitu snímku, snadné použití, ergonomiku a – možná pře-devším – o uklidňující pocit známosti.

Velké senzory digitálních fotoapará-tů jsou extrémně citlivé a schopné zachytit jemný posun v tónu a barvě i u těchto koupelnových obkladaček.

10

Dig

itál

ní s

ním

ání

Větší senzory dnes ale již nejsou výhradní doménou DSLR. Narůstá počet bezzrcadlových fotoaparátů, které také využívají přednosti senzorů Four Thirds a APS-C, ale k tomu se dostaneme později.

Další výhodou SLR je, že můžete vidět přesně to, co chcete fotografovat, a to od vymezení snímku přes ostření až po posouzení hloubky pozadí. A to vše díky jednoduchému nápadu využít hranol a „flip-up“ zr-cadlo pro zajištění přesného pohledu, který má být snímán. Nyní můžete namítnout, že digitální fotoapa-ráty s elektronickým hledáčkem ( EV) nabízejí totéž, ale jak později uvidíme, EV mají jisté nedostatky.

Z hlediska ergonomie byly za čtvrt století své exi-stence 35mm SLR dovedeny k dokonalosti. A zatímco

Digitální zrcadlovka ( DSLR)

Díky rychlosti svého rozvoje a vývoje se digi-tální SLR staly předmětem výběru profesionálů i nadšených amatérů. Za prvé, stejně jako

jejich klasická filmová konkurence jsou systémy digi-tální SLR podporovány velkým množstvím objektivů a dalšího příslušenství, které jim umožňuje snímat v rozsahu od širokoúhlého přes telefoto a makro za téměř minimálních světelných podmínek, a jsou to vysoce flexibilní fotografické nástroje.

Za druhé, digitální SLR (DSLR) byly běžně do-stupný fotografický formát fotoaparátu pro zabudování velkých senzorů. Velká většina kompaktních fotoapa-rátů má čipy srovnatelné s velikostí nehtu na malíčku – průměr je okolo 8 × 6 mm. Digitální SLR však mají mnohem větší senzory. Existují tři běžné velikosti: Full--frame, APS-C a Four Thirds. Senzor Full-frame je stejné velikosti jako políčko ( frame) 35mm filmu (proto to jméno) a měří 36 × 24 mm. Senzory Full-frame jsou po-užívány pouze ve fotoaparátech nejvyšší třídy. Zdaleka nejběžnější velikost senzoru DSLR je APS-C. Specifická velikost trochu závisí na výrobci fotoaparátu, ale v prů-měru se pohybuje kolem 23 × 15 mm.

A nakonec systém Four Thirds ( 4/3 systém), vyvi-nutý a téměř výhradně používaný firmou Olympus, má trochu menší čipy, jejich velikost se pohybuje okolo 17 × 13 mm. Výhoda větších senzorů spočívá v pod-statě ve vyšší kvalitě snímku – obzvláště při špatných světelných podmínkách. Zvýšení dynamického rozsahu a větší možnosti kontroly hloubky ostrosti jsou důležité hlavně v profesionální a tvůrčí fotografii.

Olympus E-620

Čočka s vysokým indexem lomu a nízkým rozptylem

Čočky s velmi nízkým rozptylem

Čip

Skupina čoček Gaussova typuAsférické čočky

Zrcadlo

Schéma DSLR

11

Dig

itál

ní z

rcad

lovk

a (D

SLR)

kompaktní digitální fotoaparáty přinesly naprostý chaos v otázce vzhledu, digitální zrcadlovky násle-dovaly dobrý příklad a skvělý historický vývoj svých filmových předchůdců.

Hlavní ovladače, jako volba snímacího režimu ( Shooting Mode), náhled hloubky ostrosti ( Depth of Field Preview) nebo kompenzace expozice ( Exposure Compensation), dohromady s nepřeberným množstvím menu a nabídek dostupných ve všech digitálních fo-toaparátech jsou intuitivně a logicky přístupné již po relativně krátké době seznamování se s fotoaparátem. Snadnost použití je rozhodující, chcete-li mít se svým fotoaparátem dobré vztahy. Vyhodnocení scény, sní-mání a nezbytná nastavení by pak měly mít hladký průběh – jestliže však musíte práci přerušit kvůli procházení jednotlivými vrstvami skrytého ovládání a nabídek, rychle shledáte, že fotografování může být frustrujícím podnikem.

Nakonec, jak již bylo stručně zmíněno v úvodu této knihy, většina nových modelů digitálních SLR nyní nabízí i živý náhled ( LiveView) a režim snímání videa ve vysokém rozlišení ( High Definition Movie). Nej-prve taková funkce vypadala, že nabídne pramálo pro praktické využití, ale jak se postupně vyvíjela – a sní částečně i možnost ručního nastavení ve videorežimu –, stále větší počet fotografů (i klasických filmařů) začal vy užívat video schopnosti svých fotoaparátů růz-norodým tvůrčím způsobem.

14–19 Objektivy pro digitální zrcadlovky 26–27 Digitální středoformát 28–31 Senzor 46–49 Dynamický rozsah

Sony α850

Canon EOS-1 Mark IV

Nikon D3S

Nikon D5000 Nikon D7000 Canon EOS 550D

16

Dig

itál

ní s

ním

ání

Objektivy pro digitální zrcadlovky

Doba, kdy objektivy s pevnými ohnisky poskytovaly významně ostřejší snímky než objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, tzv. zoom objektivy, je už pryč. Rozlišení je nyní stejné a nové řady objektivů mají obdivuhodně široké rozsahy ohnisek často i u kompaktů; například Nikon 18–200 mm a Leica D Vario-Elmar 14–150 mm. Objektivy jsou často malé a lehké. Nedostatkem je však nižší světelnost objektivů, zejména na „delších“ koncích. Jiným problémem je zatím nemožnost opravy všech optických vad po celém rozsahu ohnisek. Objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností může být korigován perfektně, ale zoom, který pokrývá rozsah ohnisek od krátkých do teleobjektivu, jako třeba 18–270 mm, bude mít na jednom konci soudkovité zkreslení a na druhém opačné, polštářkovité. To zvýší význam softwarových úprav vad objektivu ve stadiu dokončování fotografií.

Nové zoom o bjektivy Technologie stabilizace o brazu

Celkový vzhled těch částí snímku, které nejsou zaostřeny, závisí při posuzování z estetického hlediska na tvaru clonového otvoru, na míře úprav sférického zkreslení a dalších konstrukčních vlastnostech objektivu. Nabývá významu zejména při fotografování teleobjektivy za použití nízkých clonových čísel a je velmi důležitý pro portrétní fotografy. Stal se populárním a známým ve fotografickém světě pod označením bokeh (z japonského slova s výslovností bok-e, jež

Bokeh – vzhled neostrých částí snímku

Tato velmi užitečná vlastnost má u různých výrobců různé označení – VR (vibration reduction) pro Nikon, IS (image stabilization) pro Canon. V podstatě se jedná o mechanický systém pro potlačení chvění fotoaparátu. Jak je naznačeno dole na obrázcích, rozezná pohybové čidlo malé trhavé pohyby, které souvisí s nestabilním držením přístroje, a předá tuto informaci dále do soustavy mikromotorů obklopujících plovoucí čočky objektivu. Ty potom provedou v podstatě okamžitý protipohyb pro vyrušení následků záchvěvu přístroje. O tomto druhu objektivů se prohlašuje, že pomohou prodloužit čas, který můžeme pro fotografování z ruky bez obav použít, až o 3 expoziční stupně. Delší úmyslné pohyby, jako třeba sledování pohybujícího se předmětu, nebudou do oprav zahrnuty. Když máte fotoaparát na stativu, je lepší tuto funkci vypnout. Jiný přístup, používaný např. firmou Sony a nazvaný Optical SteadyShot, pohybuje přímo čipem, a ne prvky objektivu.

Objektivy s tech-nologií stabilizace chvění a vibrací

Sony Optical Steadyshot

Směr k objektu

Směr k objektu

Směr k objektu

Čip

Čip

Čip

Chvění fotoaparátu

Pohyb čoček k vyrovnání záběru

Nikon 18–200 mm VR, objektiv se stabilizací obrazu

Leica D Vario-Elmar 15–150 mm pro DSLR 4/3 systému

v těchto souvislostech znamená jednoduše „neostrý“). Hlavní vliv má tvar clony, který bývá zreprodukován zejména ve světlých místech neostrých oblastí – ve většině případů mnohoúhelník, jen zrcadlové objektivy vytváří kruhy. Čím více lamel má clona, tím více se zobrazení velmi jasných míst blíží kruhu. Určitý vliv má i optická skladba objektivu.

17

Obje

ktiv

y pr

o di

gitá

lní z

rcad

lovk

y

60–61 Vyvážení bílé 182–183 Korekce zkreslení objektivu 186–187 Nastavení barev

Filtry

Vzhledem k možnostem dodatečného nastavení vyvážení bílé a úpravy barevných odstínů na počítači nejsou už při digitálním fotografování příliš potřebné barevné filtry. Nicméně jsou tři druhy filtrů, které mají pořád svůj význam: UV filtry, polarizační a neutrální přechodové filtry.

UV ( ultrafialový) filtr dokáže trochu potlačit účinky oparu dílčím potlačením světla s krátkou vlnovou délkou. Je také užitečný jako fyzická ochrana předních členů objektivu.

Neutrální ( ND) přechodové filtry. Mohou být ve svých držácích posouvány nahoru a dolů nebo s nimi můžete otáčet. Při fotografování venku umístěte přechodovou zónu filtru na horizont. Přestože můžete ztmavit oblohu později v počítači, přechodový filtr použitý při fotografování zachová více tónů (tonálních stupňů) ve světlé části fotografie. Neutrální přechodové filtry jsou dostupné v různých stupních ztmavení – například ND 0.3 ztmaví o jeden expoziční stupeň a ND 0.6 o dva expoziční stupně.

Polarizační filtr (cirkulární) odstraní polarizovanou složku světla, je tedy obzvlášť užitečný pro ztmavení modré oblohy (nejúčinnější je při fotografování v pravém úhlu ke slunci), a omezuje odrazy od vody a nekovových povrchů. Také dokáže silně potlačit opar. Účinek polarizačního filtru nedokážeme v počítači nahradit.

Přechodový filtr 2

Dva přechodové filtry, jeden otočený

Nahoře: Neutrální přechodový filtrPod ním: Polarizační filtr

Přechodové filtry jsou obvykle používány na oblohu a jsou dostupné v různých barvách. Zde jsou zleva: bez filtru, neutrální, modrý a žlutý.

Tento kombinovaný obrázek ukazuje účinný, ale neobvyklý příklad pou-žití polarizačního filtru – pískovcový balvan s obrázky pokrytý „pouštní glazurou“, která odrážela polarizované sluneční světlo. Polarizační filtr (část vlevo nahoře) velmi účinně odstranil polarizované odrazy světla.

Přechodový filtr 1

28

Dig

itál

ní s

ním

ání

Senzor

Senzor (čip) není jen pouhou náhradou filmu. Je nedílnou součástí přístroje, naplňuje většinu jeho funkcí a sám je zbytkem zařízení také pod-

porován. Technologie senzorů se stále vyvíjí – třebaže postupným tempem, protože je to technologie mladá a pořád je prostor pro inovace – a to si nevyhnutelně žádá i uvádění nových fotoaparátů na trh; modernizovat ve fotoaparátu pouze čip zatím nelze. Vystavujeme--li čip vlivům vnějšího prostředí (jak tomu je u DSLR), znamená to také, že se o něj musíme neustále starat, ochraňovat ho před prachem nebo jinými nečistotami a poškozeními (viz str. 92–93).

Senzor je soustava fotocitlivých buněk usazených spolu s potřebnými obvody a komponentami na mik-ročipu a zaznamenává hodnoty dopadajícího světla. Obvody jsou velmi přesně vyleptány za pomoci opa-kovaných světelných expozic a chemických procesů do křemíkové destičky. Tloušťka linek obvodů je ob-vykle menší než 4 mikrony. Jen pro ilustraci složitosti celého procesu uvedeme, že typický čip digitální zr-cadlovky s rozlišením 11,1 megapixelu má celkem 200 metrů různých obvodů. Základem senzoru je fotocitlivá buňka ( photosite), nepatrný otvor, osazený především fotodiodou, ale také řadou dalších prvků a obvodů. Fotodioda převádí fotony dopadajícího světla na elek-trický náboj, čím více světla, tím větší náboj. Náboj je potom změřen, převeden na digitální záznam a zpra-cován. Jedné buňce odpovídá v podstatě jeden pixel, který je potom základní jednotkou výsledné fotografie.

Fotodiody zaznamenají pouze světlo, nikoliv barvu. Ta je ve většině současných konstrukcí čipů získávána interpolací hodnot z několika sousedních buněk. Obvyklou metodou je překrytí soustavy buněk čipu

mozaikou průsvitných červených, modrých a zelených políček. Podobně jako třeba u obrazovky monitoru umožní tyto tři základní barvy po svém složení dosáh-nout jakékoli jiné barvy. Pro výslednou barvu jednoho bodu výsledné fotografie je tedy potřeba signál z něko-lika buněk senzoru. Kupodivu to nemá až tak negativní dopad na výsledné rozlišení, protože pro výpočet barvy používáme interpolačních metod, které přinášejí dobré výsledky. Jak uvidíme později v této knize, jsou barvy velmi složitým oborem jak psychologicky, tak fyzi-kálně. Hlavním cílem fotografie je, aby barvy vypadaly správně, a to je věcí subjektivního posouzení. Vývoj senzorů se zaměřuje právě na dosahování vysoké přes-nosti barev (viz str. 37).

Malé a velké pixely

Výrobci čipů mají dvě základní cesty pro zvyšování rozlišení – menší fotocitlivé buňky nebo větší čipy. Obě cesty skrývají různá technická úskalí a rozhodně neovlivňují pouze konečné rozlišení snímku. Větší buňky (ty od 8 mikronů průměru) se pomaleji nabíjejí a díky tomu poskytnou větší dynamický rozsah fotografie. Firma Canon, která poprvé použila full-frame senzor s rozměry kinofilmového políčka u digitální SLR, prohlašuje, že její poslední senzory mají „stejnou gradaci jako diapozitiv“.

Soustava barevných filtrů

Fotocitlivé buňky zaznamenají množství dopadajícího světla, nikoli jeho vlnovou délku, barvu. Barevná informace se dodá až filtrováním světla. Celý senzor je pokryt soustavou barevných filtrů zvanou Color Filter Array (CFA). Je to soustava jednotlivých červených, zelených a modrých filtrů, vždy po jednom nad každou fotocitlivou buňkou. Procesor fotoaparátu potom z údajů okolních nejméně osmi buněk počítá pomocí interpolací skutečnou barvu v daném bodě. Uspořádání CFA, jak je zde naznačeno (tzv. Bayerova matice, maska), nepoužívá rovnoměrně všechny tři barvy filtrů. Z důvodu lepšího přiblížení se způsobu vnímání lidským okem, které je nejcitlivější na zeleno-žluté odstíny, je v něm dvakrát více zelených filtrů než modrých nebo červených.

29

Senz

or

32–33 Interpretace dat z čipu 34–35 Vývojové trendy v oboru čipů 46–47 Dynamický rozsah a expozice 92–93 Péče a údržba

Low pass filter ( filtr typu dolní propust)

Funkcí tohoto optického filtru je úprava paprsků světla dopadajících na čip. Je nezbytný pro potlačení moaré a jiných barevných nedostatků, jako jsou barevní „duchové“ a vzájemné barevné přesahy. Usnadňuje fotocitlivým buňkám příjem dopadajícího světla a umožňuje přesnější rozdělení přijímaných informací. Na obrázku je třívrstvý filtr vyrobený firmou Canon, který obsahuje také fázovou destičku, polarizační vrstvu měnící lineárně polarizované světlo na cirkulárně polarizované. Destička je vložena mezi dvě vrstvy, které rozdělují obrazová data ve vodorovném a svislém směru a jejich účelem je eliminovat moaré vznikající při snímání pravidelných jemných vzorů (např. látky s drobným vzorem). Pro další zdokonalení barev je použita ještě vrstva odstraňující infračervenou složku světla, a to kombinací odrazu a pohlcení stanovených vlnových délek. Tato sada filtrů také odděluje čip od okolního prostředí. Je křehký a neměli bychom se ho dotýkat (viz péče a údržba, str. 92 a 93).

Sklo pohlcující infračervenou složku světla

Vrstva odrážející infračer-venou složku světla

Low pass filter 1 (rozděluje obraz

ve vodorovném směru)

Fázová destička (mění lineárně polarizované světlo na cirkulárně polarizované)

Low pass filter 2 (rozděluje obraz

ve svislém směru)

CMOS čip (světlo při-jato jako jednotlivé RGB pixely)

Fotocitlivá buňka

Jednotlivá buňka v poli čipu bývá přirovnávána k vědru, jen místo vody je plněna světlem. Když není světlo, je vědro prázdné, proto není naměřen žádný elektrický náboj a výsledkem je černá. Když přibývá světla, vědro se plní, a když přeteče, je výsledkem čistá bílá. Proto má citlivost digitálních čipů na světlo lineární průběh spíše než esovitou přenosovou křivku, která byla typická pro film (viz stránky 46–47).

Fotocitlivá buňka za-znamenává světlo

Výstup informace z buňky

Fotony dopadající od objektivu

44

Dig

itál

ní s

ním

ání

Měření expozice

Možnost okamžité kontroly vyfotografovaného snímku v digitální fotografii potlačila nut-nost znalosti složitého měření expozice. Pro

puristy a profesionály to může být šokující zpráva, ale jestli chcete měřit ručním expozimetrem, může vám to být jedno. I když trváte na používání ručního nastavo-vání expozice namísto využití automatických režimů, je pořád rychlejší expozici korigovat na základě kon-troly vyfotografovaného snímku. Jestliže vám tento způsob přijde málo pečlivý, musíte si uvědomit, že vyžaduje zase jiný druh znalostí a dovedností – posou-zení správné expozice z histogramu a znázorněných možných přepálených nebo zalitých míst na náhledu. Stejně jako filmové zrcadlovky nabízí také digitální na výběr maticové (poměrové/zónové) měření, celo-plošné měření, středové a bodové měření. Každý druh měření expozice má své využití, ale znovu zdůrazňuji, vaši pozornost si zaslouží zejména výsledek zobrazený na LCD obrazovce.

Principy měření expozice jsou stejné jako u filmo-vých zrcadlovek, navíc s možností vysoké přesnosti, protože může být měřen každý pixel. DSLR využívají

Manuální nastavení expozice

V situacích, kdy je netlačí čas, přepíná mnoho fotografů z automatického měření expozice do manuálního režimu a nastavuje clonu i čas závěrky podle údajů zobrazovaných v hledáčku přístroje. V případě, že chcete použít několik různých expozic, je manuální nastavení vhodnější, protože expozici nastavíte rychleji než při práci s voliči kompenzace expozice v jiných režimech. V situacích vyžadujících rychlou akci však může používání manuálního režimu zdržovat.

Bodové měření

Většina digitálních zrcadlovek umožní volbu měření expozice na velmi malém prostoru, o velikosti téměř bodu, který zabírá pouhá 2 % obrazového pole i méně. Je to v podstatě náhrada za spotmetr zabudovaná přímo ve fotoaparátu. Tento způsob měření může být užitečný, jestliže potřebujete nastavit expozici podle malé části snímku s důležitým výjevem.

Celoplošné se zdůrazněným středem

Standardní metoda měření, která dává vyšší důležitost středu záběru. Vychází z předpokladu, že mnoho snímků je komponováno tak, že ve středu snímku se nachází nejdůležitější objekt, okrajům snímku je věnována menší pozornost. Přesné rozvržení váhy různých částí snímku při stanovování expozice se liší podle modelu fotoaparátu, a některé dokonce umožňují upravit váhu středu uživatelsky.

Na tomto snímku poutníka z Lhasy v Tibetu bylo podstatné udržet detail slunečního světla v mužově obličeji na úkor všeho ostatního.

Potlačení významu oblo-hy a popředí při měření dává dobrý tónový rozsah ústřednímu objektu snímku – Riesenkessel, největší ledov-cový kotel v Glacier Garden blízko Halstattu, Rakousko.

tři základní systémy měření expozice a také režimy fo-tografování, při kterých je možné preferovat čas nebo clonu nebo použít uživatelskou kombinaci času a clony. Korekce expozice a expoziční bracketing (režim, kdy je pořízeno několik snímků v řadě se změnou expozice o stanovenou hodnotu) jsou standardními funkcemi. Pokročilé způsoby měření expozice u foto aparátů vyšší třídy neberou v úvahu pouze jas scény, ale i barvu, kon-trast a zaostřenou plochu, snaží se odhadnout, kterou část záběru chcete mít přesně exponovanou.

45

Měř

ení e

xpoz

ice

10–11 Digitální zrcadlovka (DSLR) 28–31 Senzor 46–47 Dynamický rozsah a expozice 144–145 Práce se soubory ve formátu RAW

Středové m ěření

Je to koncentrovanější varianta režimu celoplošného měření se zdůrazněným středem a blíží se bodovému měření s tím rozdílem, že používá přesně stanovenou kruhovou oblast ve středu snímku; fotoaparáty často nabízejí několik velikostí tohoto kruhu. Je to dobré řešení, když předloha zabírá většinu snímku. Jestliže ale chcete pro rozmístění objektů ve snímku použít třeba pravidlo zlatého řezu, metoda už tak vhodná není.

Maticové ( poměrové/ zónové) m ěření

V současnosti je to standardní metoda automatických režimů fotoaparátů nejen vyšší třídy. Má dvě součásti. První je rozdělení ploch snímku do několika částí, zón, které jsou změřeny samostatně. Druhou součástí je databáze mnoha tisíců vzorových snímků, založených na skutečně vyfotografovaných nebo (a to je méně přesné) na teoreticky odvozených údajích. Naměřené hodnoty v jednotlivých částech jsou porovnány s databází a je stanovena vhodná expozice. Jednoduše řečeno: Když je v horní části snímku velmi jasný pás, bude považován za oblohu a expozice bude zaměřena spíše na tmavší oblast ve spodní části. Podobně když bude v blízkosti středu snímku tmavší oblast v jinak světlé scéně, bude považována za důležitý objekt a expozice bude nastavena podle toho.

Matice zaznamená průměrné hodnoty expozice v jednotlivých částech snímku.

Tmavá horní část snímku a světlá oblast v popředí jsou na matici zřetelně vidět.

Na této fotografii zabírá předloha většinu ze středu snímku, a tak je měření ve větší oblasti kolem středu vhodnější než použití bodo-vého měření.

60

Dig

itál

ní s

ním

ání

Standardizovaná nastavení

Vyvážení bílé

Barva světla kolísá a ovlivňuje fotografii dvěma důležitými způsoby, teplotou světla (mezi na-červenalým a namodralým) a také nespojitostí

spektra, což je záležitostí zejména zářivek a výboj-kových světel. Lidské oko vnímá jako standard bílou a vše ostatní jako zabarvené (zabarvení však nemusí být vždy na závadu). Pokud zrovna nechcete mít snímek z nějakého důvodu s barevným nádechem (jako třeba teplé tóny na pískovcových skalách při západu slunce), je běžné usilovat o podání barev, které se bude jevit jako neutrální, i když se barva světla od bílé bude lišit.

Aby se předešlo problémům s barevnou teplotou (nebo též s vyvážením bílé) při fotografování na film, bylo potřeba použít správný film (například určený pro denní nebo žárovkové světlo) a odpovídající filtry. Di-gitální fotoaparáty tuto nutnost obcházejí a umožňují zpracování barevných informací podle vašeho výběru. DSLR umožňují vlastní nastavení, vybrat z řady stan-dardizovaných předvoleb nebo nastavení přenechat na automatice přístroje. Při vlastním, manuálním nasta-vení je potřeba vyfotografovat nějaký neutrální povrch, třeba list bílého papíru nebo neutrální šedou tabulku. Procesor fotoaparátu si informaci uloží a použije ji pro další následné snímky. Je to nejpřesnější postup, když fotografujete delší dobu na místě s neměnným světlem. Jednodušší možnosti jsou výběr jednoho ze standard-ních přednastavení vyvážení bílé (viz obrázky dole) nebo volba automatického vyvážení bílé a ponechání barevných úprav snímku na fotoaparátu.

Automatické vyvážení bílé vyžaduje, aby procesor přístroje vyhodnotil záběr, rozeznal a označil světlá místa a nastavil celkové vyvážení barev; pro mnoho

Auto Sluneční světlo Stín Žárovka Zářivka Blesk Zataženo

Nabídka nastavení je u většiny digitálních jednookých zrcadlovek podobná a zahrnuje obvyklé světelné podmínky, jako na uvedených

příkladech. Konkrétní popisy režimů se mohou lišit podle modelu fotoaparátu. Přesné nastavení také může být upraveno.

Některé digitální jednooké zrcadlovky nabízí i možnost bracketingu, který pracuje velmi podobně jako expoziční bracketing. Rychle po sobě sejme několik záběrů za postupné změny nastavení teploty světla o stanovený krok. Snímky uvedené v příkladech jsou z fotoaparátu Nikon a krok změny barevné teploty světla byl 20 mired. Mired je jednotka změny barevné teploty světla.

Bracketing pro vyvážení bílé

U tohoto snímku bylo použito uživatelské nastavení bílé s teplotou světla nastave-nou na 3 200 kelvinů.

V této variantě byl použit režim automatického vyvážení bílé.

Tento snímek byl fotografován s nastavením režimu vyvážení bílé na sluneční světlo.

61

Vyvá

žení

bílé

Postup při ručním nastavení vyvážení bílé

66–67 Profil fotoaparátu 114–115 Barvy 174–175 Barevné modely a prostory barev 186–187 Nastavení barev

2. Vyberte možnost Uživatelské nastavení vy-vážení bílé (Custom WB) z nabídky fotoaparátu a stiskněte Nastavit (Set).

3. Fotoaparát automaticky ukáže snímek zdi nebo šedé karty. Stiskněte Nastavit (Set).

4. Nabídne se vám potvrzení, zda chcete nebo nechcete, aby byl tento snímek použit pro uživatelské nastavení vyvážení bílé. Vyberte požadovanou možnost.

5. Navigujte zpět k nabídce Vyvážení bílé (White balance) a vyberte nastavení Uživatel (Custom).

situací je to dobrou volbou. Některé DSLR vyšší třídy doplňují analýzu barevné teploty světla zachyceného senzorem navíc měřením barvy světla samostatným RGB snímačem s rozlišením ve stovkách pixelů.

Tento postup se v drobnostech může lišit podle typu fotoaparátu, ale pro všechny platí, že je potřeba měřit na spolehlivě neutrální předloze. Bílý papír nebo lepenka poslouží dobře, ale pro úplnou přesnost zvažte přibalení šedé tabulky do fotografické brašny. Uvedený postup je běžnou posloupností kroků.

Zářivkové a výbojkové osvětlení, běžné ve většině interiérů, vydává světlo, které může být příčinou řady problémů při fotografování. Jedním z problémů je skutečnost, že světlo nemusí být bílé, ale často bývá laděno do teplejších nebo studenějších odstínů. Proto ani světlo, které vypadá jako bílé a může být i deklarováno jako „denní bílé“, ve většině případů – s výjimkou speciálně upravených světelných zdrojů – z pohledu fotografie bílým světlem není. Jeho barevné spektrum není spojité a chybí v něm některé vlnové délky. Tuto vlastnost není možné odstranit žádným nastavením vyvážení bílé. Na trhu jsou však již zdroje, které vyzařují spojité světelné spektrum.

Nespojité spektrum zdrojů světla

Základem pro pojem teplota barev, správněji teplota chromatičnosti světla neboli barevná teplota světla, je záření tzv. černého tělesa při zahřívání. Černé těleso postupně přechází z vyzařování červeného, oranžového, žlutého, bílého až modrého světla. Každé barvě vyzařovaného světla je potom možné přiřadit teplotu tělesa udávanou v kelvinech. Tento princip lze aplikovat na jakýkoli zdroj světla, včetně slunce nebo třeba halogenové žárovky. Dostaneme tak také způsob určení barvy světla podle jeho barevné teploty (měřeno v kelvinech, které jsou podobné Celsiově stupnici, 0 K = -273,15 °C, tzv. absolutní nula). Běžné hranice od načervenalého světla k namodralé mu jsou pro fotografii od přibližně 2 000 K ( plameny) do 10 000 K ( tmavě modrá obloha). Běžně se používá jednotka mired, stanoví se jako 1 000 000 / TK, milion děleno teplotou v kelvinech. Výhodou jednotky mired je skutečnost, že je lze sčítat, což se uplatní při určení vlastností barevných filtrů.

Teplota b arev

1. Vyfotografujte neutrální předlohu dostatečně velkou nebo dostatečně blízkou na to, aby vyplnila plochu vyžadovanou fotoaparátem k analýze, v uvedeném případě to byla plocha bílé zdi, ideálně použijte neutrální šedou kartu.

Expo.comp./AEBAuto Lighting OptimizerWhite balanceCustom WBWB SHIFT/BKT 0,0±0Color space sRGBPicture Style Standard

SET

SETMENU

MENU

RAW

RAW

Use WB data from this imagefor Custom WB

White balanceCustom

Cancel OK

66

Dig

itál

ní s

ním

ání

Profil fotoaparátu

Základem pro správu barev jsou, jak bylo uvedeno v předešlé části, ICC profily. Tři nejdůležitější profily v rámci typického workflow jsou profil

fotoaparátu, monitoru a tiskárny. Profil je v podstatě malý textový soubor, čitelný pro počítač, který ob-sahuje popis, jak dané zařízení interpretuje barvy. Protože pro fotografa vše začíná digitálním snímkem, první místo v řetězci zaujímá profil fotoaparátu.

Digitální zrcadlovky mají své vlastní profily, za-budované do jejich systému zpracování fotografií výrobcem; tento profil se připojuje k souboru snímku. Grafický editor uvedený profil automaticky přečte a použije. Až doposud je vše v pořádku. Ale defaultní

Terč IT8 v podmínkách studia, jakmile bylo nastaveno světlo. Použití GretagMacbeth ColorChecker přímo při focení.

profil může jen přibližně, lépe nebo hůře, popisovat práci konkrétního foto aparátu v různých světelných podmínkách. Jestliže se, jako většina fotografů, spo-lehnete pouze na tyto profily od výrobce – nebudete tedy dělat nic –, může se stát, že zjistíte drobné ne-srovnalosti. U konkrétního fotoaparátu, použitého pro níže uvedené příklady, je jednou z takových zvláštností růžový závoj ve světlých odstínech na slunečním světle. Tento druh závady je jistě odstranitelný při pozdějších úpravách, ale je možné vytvořit pro takovéto podmínky profil fotoaparátu. Profil svým účinkem odstraní chyby v chování fotoaparátu. Než se však pro tvorbu profilu rozhodnete, seznamte se i s problémy jejich použití.

Terč IT8 je standardní vzor s 19 sloupci o 13 barvách a třech doplň-kových sloupcích (20–22), které jsou k dispozici prodejci – výrobce do nich může doplnit barvy podle požadavku. Obsahuje také škálu šedé ve 24 krocích.

67

Prof

il fo

toap

arát

u

64–65 Standardní terče 114–115 Barvy 116–117 Správa barev 174–175 Barevné modely a prostory barev

Jsou to drahé a citlivé nástroje. Dbejte následujících opatření:

• Nakládejte s nimi opatrně. Předejděte přehnutím a škrábancům.

• Před použitím odstraňte ochranný obal.

• Hned po použití vraťte terč do ochranného obalu.

• Nevystavujte dlouhodobě přímému silnému světlu, zejména slunečnímu kvůli UV záření.

• Skladujte na chladném, suchém a tmavém místě, nejlépe pod 21 °C a do vlhkosti 50 %. Zabraňte náhlým změnám teploty, které mohou způsobit kondenzaci vlhkosti.

• Čistěte suchým hadříkem bez chlupů a nepoužívejte alkohol ani jiné čisticí roztoky.

• Barvy na terči se časem mění, nejlepší je terč po pár letech vyměnit. Lepší terče obsahují políčko citlivé na světlo, které automaticky upozorní změnou barvy na potřebu terč vyměnit.

Péče o kalibrační terč

1. Umístěte terč, aby byl rovnoměrně nasvícen osvětlením, které hodláte používat. Jestliže je světlo malé a ostré, jako třeba slunce nebo záblesková jednotka, ujistěte se, že je terč nastaven tak, aby nevznikaly odrazy světla.

2. Ujistěte se, že je fotoaparát nastaven na průměrné a neutrální hodnoty, například co se týče nastavení barevných tónů. Nastavte odpovídající režim vyvážení bílé nebo, což je ještě lepší, si vyvážení bílé nastavte ručně za použití šedého políčka nebo šedé karty.

3. Nastavte expoziční hodnoty tak, abyste dosáhli širokého, ale ne úplného (od kraje ke kraji) histogramu. Pamatujte, že „černá“ na ColorCheckeru neznamená nulu, ale je to velmi tmavá šedá. Software pro tvorbu profilů inCamera doporučuje pro jednotlivá pole níže uvedené hodnoty. Všimněte si zejména, o kolik je hodnota 52 světlejší než deklarovaná nula. Expoziční hodnoty můžete později jemně doladit.

4. Další dobré doporučení od inCamera je vytvořit si vlastní „ světelnou past“, černou krabici s malým otvorem (obr. vpravo). Ten bude blízko čisté černé. Výsledek je zcela postačující.

5. Nastavte fotoaparát kolmo k terči, aby nedošlo k perspektivnímu zkreslení.

Fotografujeme terč

Doporučené hodnoty na šedé škále.

Světelná past je krabice, uvnitř zcela natřená matnou černou barvou nebo vystlaná černou látkou, která pohlcuje světlo, vybavená malým otvorem. Černá barva, kterou vidíme otvorem, neobsahuje žádné odrazy světla a velmi se blíží absolutní černé RGB(0, 0, 0).

Dvě důležitá upozornění. Za prvé: Individuální profil foto apa rátu je jedinečný pro každý fotoaparát, každý objektiv a také pro druh osvětlení. Za druhé: Jen zřídka je potřeba naprosté přesnosti (např. při re-produkci uměleckých děl nebo v produktové fotografii s požadavkem přesného dodržení barev značkových výrobků) a asi nebudete ztrácet čas s drobnými odchyl-kami v hodnotách barev.

Profily fotoaparátu jsou nejužitečnější, když foto-graf pracuje pravidelně ve stejném světle. Nejčastějším příkladem je ateliér se studiovými světly. Já jsem hodně fotografoval scény se zapadajícím sluncem, považoval jsem proto za užitečné vytvořit si profil pro tyto pod-mínky. Výjimkou může být jeden důležitý snímek se zvláštními světelnými podmínkami, pro který může stát za to vytvořit jeden zvláštní profil (str. 69).

82

Dig

itál

ní s

ním

ání

Ačkoli většina principů osvětlování platí pro video i fotografování, při snímání videa je nutné naučit se další dovednosti a zvládnout

další příslušenství. Všechno zde uvedené vybavení není nutné, je to otázka typu videosnímku, který

chcete pořídit. Pokud chcete jednoduše nahrávat scény z ulice nebo krajiny ležící před fotoaparátem, potom vše, co potřebujete, je stabilní stativ. Ale často budete chtít fotoaparátem pohnout a změnit střed zájmu – a to je situace, kdy mohou nastat komplikace.

Digitální SLR byly navrženy pro snímání statických snímků. Pokud budete jednou rukou obsluhovat objektiv a druhou rukou držet fotoaparát jemně, ale pevně u oka a současně prsty obsluhovat ovladače na těle fotoaparátu, potom je možné udržet fotoaparát dostatečně v klidu pouze na zlomek sekundy potřebný pro zachycení snímku. Ale jestliže potom přepnete na režim video, půjde o zcela odlišný příběh. Ergonomicky je DSLR daleko od ideálu, zvláště když se drží dál od těla. Je relativně těžká a není šikovná pro takové držení. Pokud se fotoaparát nemá pohnout, potom je řešením tohoto problému stativ. Ale jestliže potřebujete fotoaparátem manipulovat, brzy přijdete na to, že používání nestabilizované DSLR vede k roztřesenému snímku. Z tohoto důvodu začaly různé společnosti nabízet různé druhy podpěr, opěrek a držení pro fotoaparáty, případně i další fotovýbavu, které vám pomohou udržet fotoaparát ve stabilní pozici i při pohybu.

Stabilita f otoaparátu

Výbava pro snímání videa je navrhována tak, aby umožnila pořizovat video plynulé a bez otřesů. K dispozici jsou nejrůznější pomůcky v rozličných tvarech a velikostech, od nejjednodušších rukojetí až po kompletní sady a základny na ramena, na která se mohou připevnit všechny druhy dodatečného vybavení. Nové typy tohoto vybavení se přibližují filmovým a televizním steadicams. Profesionální kameramani je používají již řadu let a s jejich pomocí dokážou udržet kameru ve stabilní pozici třeba i při nízkém úhlu záběru za poklusu. Ačkoli některé z těchto pomůcek mohou vypadat až neohrabaně, a i když jde stále ještě o fotoaparáty, jsou dokladem toho, jaký vliv mají DSLR na trhu profesionální tvorby videa. Ačkoliv jsou relativně drahé, stojí zlomek toho, co profesionální videokamera a příslušné filmové vybavení.

Snímání videa

83

Sním

ání v

idea

228–229 Média a formát 230–231 On-line předávání 234–241 Svolení, publikování a autorské právo 242–243 Webové stránky

Další klíčový rozdíl mezi statickou fotografií a videem je ostření – což asi nikoho nepřekvapí, protože filmař oproti fotografovi natáčí, alespoň obvykle, pohybující se objekty. Mnoho fotoaparátů nabízí stejné možnosti automatického zaostření v režimu Video jako v LiveView. Tak například můžete využít detekci kontrastu, detekci obličeje a režimy kontinuálního ostření (tracking focusing) před i během natáčení podle vašeho přání. Ale přeostřování může být často pomalé a nepřesné. Při fotografování a při použití zvětšování náhledu v LiveView zvolte systém kontinuálního ostření a zaměřte ho na sledovaný pohybující se objekt pro dosažení správného a přesného zaostření. Pokud ale použijete fotoaparát v režimu natáčení videa, přepněte na manuální ostření, jinak fotoaparát začne přepínat ostření mezi různými pohybujícími se objekty na scéně.

Další klíčovou oblastí, pro kterou se DSLR moc nehodí, je nahrávání zvuku. Vestavěné mikrofony mají „ Automatic Gain Control“, která rozlišuje nahrávací úroveň podle okolního hluku. K tomuto ale potřebujete externí nahrávací zařízení pro vytvoření oddělené zvukové stopy, jako je např. Zoom H4n. Je to čtyřstopý rekordér se dvěma vestavěnými kondenzátorovými mikrofony a vstupem pro dva další externí mikrofony. Může to být typ „shotgun“ na delší dosah. Zoom H4n je malý, lehký, na baterie, záznam se ukládá na standardní paměťové karty SD (podporuje i SDHC). Abyste napomohli synchronizaci zvukové stopy s videem, zahajte každou stopu jasným, ostrým zvukem, např. hlasitým tlesknutím.

„ Follow f ocus“

Nahrávání z vuku

Vybavení „follow focus“, takové, jako je toto od společ-nosti Zacuto (www.zacuto.com, v ČR např. pujcovna.saskia.cz), je nezbytné, pokud chcete plynule měnit ro-vinu zaostření. „Follow focus“ byl tradičně ve filmovém světě obsluhován „focus pullerem“– prvním asistentem kamery (ac), který otáčel „follow focusem“ na předna-stavené značky na kotouči, odpovídající označeným bodům na scéně, mezi kterými se herci pohybovali.

Externí mikrofony, jako je tento typ Ro/de VideoMic Pro, pomohou nahrát zvuk i na velké vzdálenosti a mo-hou být připojeny k externí-mu rekordéru.

Samozřejmě, tento přístup je v pořádku pouze pro relativně statické objekty, jako dva spolu mluvící lidé. Co když se ale jedná o objekty, které jsou v neustálém pohybu i vůči sobě? Bohužel, na to není snadná odpověď. Pokusit se udělat to rukou přímo ostřicím kroužkem v režimu manuálního ostření je obtížné. Zjistíte, že je téměř nemožné udržet záběr a nepohnout fotoaparátem při filmování, když jednou rukou zkoušíte ostřit. Většina novějších objektivů není optimálně přizpůsobena pro plynulé ovládání ostřicího kroužku, navíc ve větším rozsahu. Jakmile pootočíte rukou, abyste zaostřili, výsledek bude rozklepaný a trhavý. Abyste překonali tyto problémy, potřebujete se seznámit se systémem známým ve filmovém průmyslu jako „follow focus“ (boční ostření). Tato technika vyžaduje speciální vybavení „follow focus“: v podstatě to je velký kotouč, připojený k ostřicímu kroužku pomocí série ozubených koleček. Když otočíte kotoučem, ostřicí kroužek se bude rovněž otáčet. Ozubená kolečka provedou akci mnohem plynuleji, což vede k celkové větší plynulosti změny ostření v záběru. Jestliže budete točit připravenou scénu, měli byste si na kotouči „follow focusu“ označit dva nebo tři body, které odpovídají místům, mezi kterými se objekty budou pohybovat; pak můžete hladce otáčením přeostřovat od jednoho nastavení ke druhému. (Diskuze k tomuto problému najdete např. na 16mm.cz.)

174

Edit

ace

obrá

zku

Barevné modely a prostory barev

Barevný prostor je model pro popis barevných hodnot a obsahuje určitý rozsah barev (tzv. gamut), které je schopen zaznamenat nebo zob-

razit. Příklad, jak je možné barevný prostor znázornit, je uveden na protější stránce. Některé prostory jsou větší, což poskytuje zřejmé výhody. Ilustrace toho, proč na volbě barevného prostoru záleží a proč není někdy ideální, je rozdíl mezi tím, jak vypadá obrázek třeba na monitoru a jak následně vypadá vytištěný obrázek. Výsledkem kombinace papíru a inkoustu je

Přestože lidské oko obdrží barevnou informaci převážně stejným způsobem jako senzor, a to skrze červené, zelené a modré pigmenty, ve skutečnosti vnímáme barvy mnohem komplexnějším způsobem. Vnímáme jas a také protiklady barev. Červená a zelená stojí ve vzájemném protikladu, stejně jako modrá a žlutá. Neexistuje nic jako zelená s červeným nádechem nebo modrá zabarvená do žluta. Tento systém přejal L*a*b*, který definuje barvu na třech osách. Na rozdíl od RGB je tedy intuitivní a nezávislý na přístroji.

L*a*b* a lidské vnímání

Adobe RGB (1998) Zahrnuje celkem velkou škálu barev a historicky je nejběžnější doporučovaný prostor pro fotografii. Vhodný pro snímky, které budou později převedeny v předtiskové fázi do CMYK pro tisk (jako většina profesionálních fotografií bývá).

ProPhoto RGB Širší barevný prostor než Adobe RGB a jediný barevný prostor nejčastěji používaný profesionálními fotografy v jejich workflow pro zpracování RAW. Přednastavení barevného prostoru Lightroomu je Melissa RGB, prostor založený na ProPhoto RGB.

sRGB IEC61966–2.1 Tato zkratka znamená standardní RGB, které je však menší než RGB od Adobe (1998), takže se pro profesionální fotografii v předtiskové fázi nedoporučuje. Jeho výhodou je, že odpovídá běžným monitorům a pro nenáročné tiskárny a skenery představuje standard.

Apple RGB Je vytvořen tak, že dobře vypadá na většině monitorů Mac a používá se většinou pro starší aplikace, jako je Photoshop 4.0 a jeho dřívější verze. Je také menší než Adobe RGB (1998).

Který barevný prostor?

Stručně řečeno, barevné modely jsou teorie, barevný prostor je praxe. Barevný model představuje systém, který se použije pro popis barev, barevný prostor definuje, které barvy viditelného spektra lze zobrazit a popsat. Ve Photoshopu se barevný model volí pomocí Obraz > Režim. Omezení barev v rámci barevného modelu (režimu) se určí nastavením barevného prostoru (ve Photoshopu pomocí Úpravy > Nastavení barev > Pracovní prostory) pomocí tzv. barevného profilu. Běžně se používají čtyři modely – RGB, HSB, Lab a CMYK – a bez ohledu na jejich barevné kvality v různých směrech má každý mód pro konkrétní fotografii určité výhody:

RGB Standardní mód přednostně užívaný ve všech digitálních fotoaparátech. Barvy jsou popsány třemi složkami R (red, červená), G (green, zelená) a B (blue, modrá). Většina nástrojů (křivky, úrovně...) s nimi dokáže jednotlivě pracovat.

HSB Popisuje barvy třemi složkami: odstín, sytost a jas. Jde o metodu velmi blízkou tomu, jak barvy vnímáme (barva, její sytost a světlost), a je tedy velmi intuitivní.

Lab Má největší dostupný barevný prostor, odděluje barvu a kresbu pomocí složek: světlost (L, Lightness), barevná osa a (červená-zelená) a osa b (modrá-žlutá). Kanál L-světlost představuje vlastní kresbu snímku a je užitečný zejména při nastavování, které má být nezávislé na odstínu.

CMYK Používá se pro tisk, obsahuje tři standardní složky C (Cyan, azurová), M (Magenta, purpurová) a Y (Yellow, žlutá); čtvrtá složka K (blacK, černá) je přidána pro dosažení lepší černé barvy a snížení množství tištěných barev. Jde o malý barevný prostor a není dobré v něm, např. ve Photoshopu, pracovat.

Výběr barevného modelu

zobrazení menšího rozsahu barev, což z prostoru CMYK činí jeden z nejmenších používaných barevných pro-storů. Diagramy nelze zobrazit zcela přesně, oblasti mimo prostor barev CMYK obsahuje barvy, které není možné zachytit věrně při ofsetovém tisku.

Pro digitální fotoaparáty a monitory je standardním modelem RGB a nejužívanější barevné prostory jsou jeho variantami. Pokročilejší fotoaparáty vám umožní vybrat, ve kterém prostoru chcete pracovat (obvykle to bývá sRGB nebo Adobe RGB), stejně tak to je v progra-mech na úpravu snímků. Pro profesionální fotografii v současnosti doporučuji, bez ohledu na jiné možnosti, barevný prostor ProPhoto RGB a hned po něm, těsně na druhém místě Adobe RGB. Důvodem pro výběr Pro-Photo RGB je skutečnost, že má větší rozsah prostoru RGB barev než sRGB i Adobe RGB. Nezapomeňte, že pokud budete používat RAW, můžete přiřadit barevný prostor až při zpracování snímku.

175

Bare

vné

mod

ely

a pr

osto

ry b

arev

40–41 Formát obrazového souboru 114–115 Barvy 116–117 Správa barev 144–145 Práce se soubory ve formátu RAW

RGB se považuje za standard, ovšem existuje řada jiných modelů a barevných prostorů, jeden z nich má ale výsadní postavení. Jedná se o CIE Lab (přesně řečeno L*a*b*), vyvinutý v roce 1976 společností Com-mission Internationale d’Eclairage, aby co nejlépe odpovídal lidskému vidění, přinejmenším tomu, jak vnímáme a hodnotíme barvy. Pužívá tři kanály, jeden pro jas a další dva pro škály komplementárních barev. L* zastupuje luminanci (jas), a* červeno-zelenou škálu a b* modro-žlutou škálu. Protože se jedná o barevný prostor zahrnující veškeré viditelné barvy, je užitečné použít jej pro konverzi barev mezi prostory barev s minimalizací barevných rozdílů. Tímto způsobem vy-užívá L*a*b* interně Photoshop pro konverzi mezi

barevnými prostory. L*a*b* ale není používán pro pře-vody v rámci workflow RAW, protože při velkém rozsahu barevného prostoru ProPhoto RGB to již není nutné. Na zařízení nezávislý prostor L*a*b* proto není tak široce používán jako dříve, ale nelze jednoznačně konstato-vat, že již neplní svůj účel.

Co se týče CMYK, což je prostor, ve kterém končí většina profesionálních fotografií, rada je jednoduchá. Nepoužívejte tento prostor pro editaci nebo archivaci obrázků. Pokud tak učiníte, ztratí se z obrázku část barevné informace. Konverzi z RGB do CMYK je nejlepší provádět stejně jako zostření až jako poslední krok. Pokud si nejste jisti, je nejlépe nechat provést konverzi do CMYK profesionály ve fázi předtiskové přípravy.

Porovnání dvou barevných pro-storů: Adobe RGB (zobrazeno jako drátěný model) a CMYK (plné barvy), prezentované ve 3D z od-lišných úhlů. Při porovnání je vidět výrazně menší prostor CMYK, který je téměř celý obsažen v prostoru Adobe RGB až na menší výjimky, např. ve žluté.

182

Edit

ace

obrá

zku

Korekce zkreslení objektivu

Geometrické zkreslení objektivu není nic nového, ale v současné době je významnější. Existuje více důvodů, a to nejenom kvůli digitálním ob-

rázkům. Menší velikosti senzorů vyžadují velmi krátké ohniskové vzdálenosti, které jsou díky moderní tech-nologii objektivů vestavěny do transfokátorů majících větší rozsah než kdy předtím. Kvalita zoomů se vyrov-nává objektivům s pevným ohniskem, ovšem u zoomů je obtížnější opravit distorzi (zkreslení) – na objektivu s velkým rozsahem je pravděpodobné, že dojde k soud-kovému zkreslení na širokém konci, na druhém konci s delším ohniskem k poduškovému zkreslení. Široko-úhlé zoomy jsou pochopitelně populárnější, ale cenou je zkreslení. Vzhledem k tomu, že zkreslení může být digitálně opraveno, neexistuje žádná omluva pro to, ignorovat je, takže se jeho korekce stává další součástí postupu práce na obrázku.

Zkreslení objektivu se dá opravit pomocí softwaru, kvalitní výběr však není velký. Protože mají objektivy individuální zkreslovací vlastnosti – a co je důleži-tější, u transfokátorů se distorze liší podle ohniskové vzdálenosti –, musí být korekční software schopen in-terpolovat několik parametrů, včetně radiální distorze. Na zkreslení objektivu samozřejmě záleží, jen pokud je viditelné, což je hlavně podél dlouhých rovných linií blízkých okrajům obrázku. Pokud vás však vizuálně neruší, nemá význam je opravovat.

V zásadě se jak soudkové, tak i poduškové zkreslení opravuje digitálně aplikací opačného radiálního zkři-vení. Ve Photoshopu můžete použít jeden ze základních

nástrojů, jakým je například filtr Filtr > Deformace > Korekce objektivu. Tyto nástroje ovšem neumožňují změny v hodnotách mezi vnitřními a vnějšími částmi snímku. Filtry korekce zkreslení objektivu by měly re-spektovat různé optické vlastnosti různých objektivů. Stupeň zkreslení se vždy zvyšuje ve směru od centra k vnějšku, ale způsob, jakým se tato změna odehrává, se u každého objektivu liší. Pokud tento jev nevez-meme v úvahu, můžeme skončit s opravenými rovnými linkami u okrajů, ale s jejich přehnanou nebo nedosta-tečnou korekcí blízko středu.

Geometrie obrázku – tři postupy

Zde uvádíme tři základní druhy korekce, které byste mohli při vytváření geometrie obrázku potřebovat:

Typ Charakteristika Postup

1. Zkreslení objektivu Prohnutí směrem ven nebo dovnitř okolo středu (radiální).

Okno Korekce objektivu (Lens Correction) v Lightroomu, který používá opačné radiální zkreslení rozdělené přiměřeně mezi střed a okraje. Ve Photoshopu Filtr > Korekce objektivu.

2. Zkreslení perspektivy Vertikální nebo horizontální sbíhavost rovnoběžek.

Photoshop: Úpravy > Transformovat > Perspektiva. LR a ACR posuvníky Vodorovně a Svisle v Ruční korekce objektivu.

3. Natočení Otočení ve směru nebo proti směru hodinových ručiček.

Pomocí různých nástrojů: ořez, transformace nebo posuvník Otočit (Rotate) v panelu pro korekci objektivu v LR a ACR.

Nemusí být hned jasné, v jakém pořadí by měly být tyto postupy aplikovány, hodně záleží na konkrétním obrázku. Výhodnější je ale začít úpravy odstraněním zkreslení objektivu, protože výsledkem budou rovné linky, které se pak z hlediska úpravy perspektivy

a rotace posuzují lépe. Ne ve všech případech je potřeba distorzi opravovat. Efekt je nejvíce patrný na dlouhých přímých liniích, zejména pokud mají vypadat, že jsou rovnoběžné. Pokud snímek takové prvky neobsahuje, nemusí být důvod opravu provádět.

Panel Korekce objektivu (Lens Corrections)v Lightroomu nabízí polo-automatickou možnost výběru profilu z většiny dostupných objektivů nebo plně manuální nastavení.

CanonNikonPentaxSamsungSchneiderSigmaSonyTamronZeiss

Lens Corrections

Profile

Enable Profile CorrectionsSetup Custom

Lens Profile

Amount

Make

Model

Profile

DistortionC. Aberration

Vignetting

Canon

Canon EF 70-300

Adobe (Canon EF

Manual

183

Kore

kce

zkre

slen

í obj

ekti

vu

14–19 Objektivy pro digitální zrcadlovky 20–21 Digitální makrofotografie 184–185 Korekce natočení a perspektivy

Softwarová řešeníSoftware pro korekce vad se posuzuje podle účinku na rovné linky a v menší míře i na symetrické tvary, napří-klad kruhy. Pro měření efektu filtru je vhodné překrytí souřadnicovou sítí, v okně filtru nebo na výsledku nebo v obojím. Nastavte rozestupy souřadnicové sítě tak, aby její linky byly blízko linií, které jsou v obrázku nejdů-ležitější. Pokřivení obrázku je velmi náročné na výkon procesoru a kvalita výsledného obrázku závisí na dob-rých interpolačních algoritmech.

Ideální metodou je analyzovat každý objektiv, zmapovat jeho zkreslení (u zoomů pro různé ohnis-kové vzdálenosti) a pak v programu aplikovat obrácený efekt. Na tomto principu pracuje DxO Optics Pro a je velmi účinný. Alternativní přístup má LensDoc od An-dromedy, jenž pracuje na základě rozmístění bodů podél linie v obrázku, která by měla být narovnána, a pak takto vytvořenou křivku srovná. Andromeda i Adobe poskytuje uživatelům možnost vytvořit vlastní profil pro pokřivení, ovšem tento postup zabírá mnoho času. Lightroom i Camera RAW používají profily pro jed-notlivé objektivy, které se stahují automaticky.

Software pro korekci objektivů PT Lens je k dispozici jako samostatná aplikace, externí editor pro Aperture, Lightroom nebo i-Photo a jako plug-in pro Photoshop a Aperture. Software má předprogramovaný algoritmus, který opraví deformace objektivu u téměř každé kombinace DSLR a objektivu. Otevřete TIFF nebo JPEG a software

automaticky identifikuje fotoaparát a objektivy a opraví všechny soudkové nebo polštářové deformace. Další manuální úpravy jsou dostupné ve třech samostatných záložkách v hlavním okně: Vignetting (Vinětace), Perspective (Perspektiva) a Chromatic Aberration (Barevná odchylka).

PT Lens

Před a po úpravě: ukázka úpravy deformace ve Photoshop CS5 Camera RAW.

PTLens 1.5.2

CanonCanon EOS 5D24–105mm ƒ/4 at 24mm1/160 s at ƒ/16, ISO 2002010:08:27 06:05:08

Vignetting

Vertical -72

-1

0.0

117

Rotate

Scale

Shift

Grid

Reset

Reset All

CorrectFisheye

Distortion 50

Crop 0 Rotate 0.0

Horiz. 0.0 Vert. 0.0

PreviewMake

ModelCanon SLR

5D

24,000Apply

focal length (24,000 – 105,000)

Rotate -90°

Barrel-PincushionFisheyeDisable

Perspective Chromatic Abberation

Kas.tifKekova 2.jpgKekova vendor.jpgKekova.jpgLycian Inscription, Xanthos.jpgLycian ruins.jpgMonuments at Xanthos AmpMosque (horizontal).jpgMosque and Trees.jpgMosque and Trees.tifNecropolis at Simena.jpgNecropolis at Simena.tifOld Kalkan.jpgPool urns.jpgRoad to Gombe.jpgRomanArches, Patara.jpgRoof Terraces at Kalkan.jpgSailing the Turquoise Coast.jpgSaklikent Gorge 2.jpgSaklikent Gorge river restau..Saklikent Gorge.jpgSemerdam Monument, Xant..Simena Castle + Boat.jpgSimena Necropolis.jpgSimena tomb.jpgSimena.jpgSwimming point.jpgSwimming pool.jpgTaurus Mountains with Mos..Taurus Mountains.jpgTurkey on the Road.jpgTurkish Mosque (landscape).jpgTurkish Mosque.jpg

184

Edit

ace

obrá

zku

Zkreslení může buď stlačit, nebo natáhnout části obrázku. Při korekci perspektivního zkreslení budete muset vyrovnat příliš stlačený (nebo protažený) vzhled budovy roztažením (stlačením) některých částí. Poněkud složitější, ale velmi účinnou metodou následné korekce je pak progresivní deformace horní části budovy nahoru. Pro filtr Přestavět (Displace) nejprve vytvořte mapu přestavění ve stupních šedé, která se stupňuje od střední šedé (žádný posun) až k téměř černé barvě na vrcholu. Skutečné tóny, jejich pozice a procentní hodnota v okně filtru pro výsledný posun jsou výsledkem nastavování metodou pokusu a omylu. K viditelnému zkreslení dochází pouze v přechodných oblastech mezi šedou a černou.

Korekce natočení a perspektivy

Kromě soudkové a poduškové distorze čočky existují další dva druhy zkřivení, které je po-třeba odstranit. Jsou jimi rotace (nakloněný

horizont) a perspektiva (sbíhavost vertikálních nebo horizontálních rovnoběžek). Obě pokřivení jsou výsledkem naklonění fotoaparátu při focení. V repor-tážích může být tato distorze nevýznamná, zatímco u formálnějších typů fotografie s důrazem na preciz-nost, například u architektury, jde o výraznou chybu.

Nástroje korekce jsou přímočaré a dostupné v Pho-toshopu pomocí Úpravy > Transformace nebo v okně pro korekce objektivu (i v ACR a Lightroomu). Všechny však vyžadují vysokou míru interpolace při přepočítá-vání hodnot pixelů a mohou obrázek poškodit, zejména pokud učiníte několik korekcí. Proto je důležité mini-malizovat počet aplikací těchto úprav a také, pokud je to možné, aplikovat je spíše v 16bitové než v 8bitové hloubce barev. Plug-in pro korekci vad objektivu, Lens-Doc od Andromedy, také tyto korekce provádí, a to v jedné operaci. Při použití jiného postupu si zvolte takové pořadí aplikace filtrů, aby nevznikla potřeba vracet se zpět a některý krok opakovat. Pokud je na ob-rázku jasný horizont nebo dlouhá vodorovná linka, tak ji nejprve narovnejte. Důvodem je, že korekce per-spektivy představuje symetrickou proceduru, takže je důležité použít ji na narovnaný obrázek. Alternativu představuje použití nástroje Deformovat (Distort), protože tento nástroj umožňuje pohybovat každým kontrolním bodem nezávisle.

Problém u obrázku, v němž se objevují oba druhy distorze, spočívá v tom, že se tato pokřivení vzájemně ovlivňují. V případě, jako je tento, kde není vidět horizont a není žádné vodítko pro svislou osu, způsobí použití filtru pro opravu perspektivy buď přehnanou korekci

v jednom nebo druhém směru, nebo obojí. Jednodušším postupem, spočívajícím pouze v jednom kroku, je použití filtru Deformovat (také pod Úpravy > Transformace), protože ten umožňuje přesun každého rohu nezávisle jeden na druhém.

Kombinace perspektivy a natočení

Odstupňovaná transformace

Mapa přestavění ve stupních šedé.Je vytvořená ve stejných pro-porcích jako obrázek, ale může mít menší pixelovou velikost (ve filtru se následně zadá požada-vek na roztažení na potřebnou velikost). Svislý přechod černé barvy je aplikován na podklad ve středně šedé barvě.

Filtr Přestavět ( Displace)(Filtr > Deformace > Přestavět).Hodnota určená v procentech byla použita pouze na svislou osu. Po zadání hodnot se zobra-zí okno, ve kterém vyberete dří-ve uloženou mapu přestavění.

Displace

Horizontal Scale 0

Vertical Scale 10

Displacement Map:

Stretch To Fit Tile

Undefi ned Areas: Wrap Around

Repeat Edge Pixels

OK

Cancel

185

Kore

kce

nato

čení

a p

ersp

ekti

vy

102–103 Stativy a stojany 182–183 Korekce zkreslení objektivu 210–211 Slepování

Namíření fotoaparátu nahoru způsobuje u objektů s výraznými vertikálami (typicky u budov) vznik perspektivního sbíhání svislých rovnoběžek. Vzhledem k lidskému vnímání vypadá tento efekt na obrázku obvykle nepatřičně. Za pomoci nástroje Úpravy > Transformovat > Perspektiva a zapnuté mřížky (Zobrazení > Zobrazovat >Mřížku) přesuňte buď horní rohy ven, nebo body spodních rohů dovnitř a tím svislice srovnáte. Pokud přesunete horní rohy, dojde ke změně měřítka směrem k vrchu. To pak způsobí malé

zhoršení ostrosti, které však můžete vykompenzovat nastavením malých hodnot zostření u nástroje Doostřit. Zostření použijete s maskou tvořenou lineárním svislým přechodem (černá je dole a bílá nahoře, v místě největší deformace). Obrázek je nutné oříznout nebo přidat další pozadí (viz str. 206). Případně zvažte výběr obrysu budovy a použijte nástroj pro perspektivu pouze na tento obrys s doklonováním prázdných míst. V Lightroomu použijte posuvník Vertikála v sekci Transformace v okně Korekce zkreslení objektivu.

Korekce perspektivy

Tomuto druhu zkreslení můžeme předejít vyrovnáním fotoaparátu, ovšem pokud bychom s tím měli velký problém, je lepší vzniklý problém vyřešit až následně ve Photoshopu. Jak ukazuje diagram, rotace okolo osy z naklání horizont a okolo osy y se objevuje sbíhavost svislých rovnoběžek, přičemž se tato deformace považuje za chybu jen v některých případech (například u širokoúhlého architektonického interiéru, u nějž je rovný a přímý záběr jasným záměrem).

Pokřivení z natočení

Tento obrázek kostela se vyznačuje silným pokřivením ve formě vertikální sbíhavosti. Pod ním jsou dvě alternativní možnosti ko-rekce, první je pouhé srovnání rovnoběžek

a druhá je doplněná jemnou svislou deformací (zde mírné stlačení) nutnou pro dosažení přirozenějšího vzhledu (viz také Odstupňovaná transformace).

Perspektiva – souřadni-cová síť Opravená perspektiva 1 Opravená perspektiva 2

210

Edit

ace

obrá

zku

Slepování

Díky popularitě vytváření panoramat je k dis-pozici široký výběr aplikací pro slepování jednotlivých snímků, některé jsou zdarma

distribuovány společně s fotoaparátem, některé jsou součástí softwaru pro editaci obrázku (např. Photo-merge ve Photoshopu), jiné jsou dostupné samostatně. Všechny provádějí tři základní postupy: slepování (přetvoření obrázků tak, aby se daly bezešvě spojit), vyrovnání (sjednocení tónů a barev) a vykreslení (výstup v editovatelném formátu).

Techniky, algoritmy a rozhraní jednotlivých apli-kací se ovšem velice liší a je nutno říci, že jejich kvalita

rovněž. Jedním z nejjednodušších způsobů, jak získat přehled o současné nabídce softwaru pro tvorbu pano-ramat a jak určit, který z těchto programů by nejlépe vyhovoval vašim potřebám, je navštívit některou z webových stránek věnovaných posuzování tohoto softwaru, např. www.panoguide.com. Ve většině pří-padů jsou všechny tři kroky – slepování, vyrovnání, vykreslení – částečně automatizované, a jak úspěšný je tento postup bez zásahu uživatele, závisí především na množství detailů v obrázcích. Příklady, které jsou uvedeny zde, používají Photoshop a jeho modul Photo-merge, postup v jiných aplikacích bude odlišný.

Postup pro slepování při posunu objektivu je následující (viz strana 23, postup fotografování tímto objektivem):

1. Stáhněte a uložte soubory. Jedná-li se o RAW, je nutno je nejdříve konvertovat. Zvažte hromadné zpracování. Umístěte dočasně soubory ve formátu RAW do zvláštního adresáře, abyste je mohli snadněji vybrat. V této fázi také zvažte provedení částečné optimalizace (ačkoliv procedury slepovacího softwaru pro vyrovnání snímků, tj. srovnání tonality i barev, určitou optimalizaci provedou automaticky).

2. Importujte soubory do programu pro slepení.

3. Slepte obrázky. Pro slepení použijte jako na příkladu na protější stránce volbu automatického slepení (vhodná pro dlouhé ohniskové vzdálenosti).

4. Vyrovnání a vykreslení obrázku. Neměňte velikost obrázku, ponechejte ho v plné velikosti pro případ, že byste museli upravovat chybně spojené plochy – pak máte možnost vkládat záplaty z původních obrázků. Pokud máte v plánu opravit soudkovité zkreslení, bude vhodné vyhnout se v této fázi ořezání obrázku.

5. Předtím než optimalizujete obrázek pomocí Úrovní, Křivek atd., proveďte opravu vadných míst záplatováním z původních snímků.

6. Odstraňte distorzi. Vše závisí na tom, jak správně jste vyrovnali fotoaparát a zda jsou deformace vůbec viditelné a rušivé (např. v podobě sbíhajících se svislých nebo vodorovných rovnoběžných linií). Pokud ano, vyřešte nejprve tento problém a teprve potom korigujte soudkovité zkřivení.

7. Optimalizujte.

8. Retušujte.

Slepování pro shift-objektiv

PanoramaMaker od ArcSoft automaticky (s možností ručního „doladění“) zpracovává obrázky tak, aby vytvořily horizontální nebo vertikální panoramata, a to až do 360°, a dokáže je exportovat jako obrázkové soubory pro další editaci nebo soubory VR pro QuickTime pro prohlížení na počítači.

Photoshop (i Photoshop Elements) se nyní dodává s vestavěným nástrojem pro spojování obrázků, nazývaným Photomerge, který naleznete v nabídce Soubor > Automaticky. Photomerge dokáže automaticky slepovat snímky, ale výsledek nelze exportovat do VR pro QuickTime.

Výběr softwaru

OK

Cancel

Source Files

Choose two or more fi les to merge into a panorama

Use: Files

206-Stitch-Original1-PHHB-alt 206-Stitch-Original12PHHB-alt 206-Stitch-Original13PHHB-alt

Photomerge

Load…Browse…

Add Open Files

Remove

Blend images together

Layout Auto

Perspective

Cylindrical

Reposition Only

Interactive

panorama

Untitled 1B

Add

Acquire

Sort

Delete

Remove

Back Next

Processing….

Horizontal

211

Slep

ován

í

212–213 Oprava slepení a jeho optimalizace 214–215 Panoramata v QuickTime

Základní pořadíTyto snímky byly pořízeny s tím, že budou použity pro složení do panoramatu. Je potřeba manuálně nastavit expozici a další hodnoty tak, aby barevné ladění zůstalo stejné pro každý snímek.

1. Ve Photoshopu (nebo Pho-toshop Elements) přejděte na Soubor > Automaticky > Photomerge a vyberte snímky určené pro slepování.

2. Software automaticky slepí a prolne snímky dohromady, jak nejlépe je to možné. Pokud jste byli dostatečně pozorní a zajistili jste, že se hodnota expozice ne-liší, snímky se dobře zarovnají a prolnou dohromady. Výsledek se zobrazí jako soubor s jednotlivými snímky v samostatných vrstvách.

3. Pokud je potřeba, snímek ořízněte. Photoshop Elements se – podle vaší volby – pokusí vy-plnit volná místa. Jakmile budete s úpravou panoramatu spokojeni, slučte vrstvy do jedné a můžete na výsledném snímku provést případ-né další úpravy.

4. Na finálním snímku byla dosyce-na barva a mírně posílen kontrast.

Batch…Creat Deoplet…

Crop and Straighten Photos

Nik Selective Tool…

Focal Point 2…Mask Pro 4.1 Make Work Path…Mask Pro 4.1 Select…Mask Pro 4.1…Perfect Resize 7.0 Professional Edition Batch …Perfect Resize 7.0 Professional Edition…PhotoFrame 4.6 Professional Edition Batch…PhotoFrame 4.6 Professional Edition…Photo Tools2.6 Professional Edition Batch…Photo Tools 2.6 Professional Edition…PhotoTune 3 Batch…Photo Tune 3…

Conditional Mode Change…Fit Image…Lens Correction…Merge to HDR Pro…Photomerge…

Photomerge

Auto

Perspective

Spherical

Collage

Reposition

OK

CancelBrowse…

Add Open files

Bland Images Together

Vignette Removal

Geometric Distortion Correction

Use: Files

18296.jpg18297.jpg18298.jpg

Hue/Saturation

Preset: Custom

CancelMaster

ColorizePreview

Hue:

Saturation: +8

Lightness:

Komplexní průvodce světem digitální fotografie. Tak by se dala shrnout kniha Michaela Freemana věnovaná digitálním zrcadlovkám. V knize zjistíte vše podstatné, co je zapotřebí k pořízení skvělých snímků těmi nejmodernějšími technologiemi, které stojí za technicky nejvyspělejšími fotoapa-ráty – digitálními zrcadlovkami.

� Profitujte z mnoha let praxe Michaela Freemana. Vysvětlení technologií používaných v digitálních zrcadlovkách, ale především technik fotografování od měření expozice přes práci se světlem až po ovládnutí hloubky ostrosti.

� Získejte rady profesionálního fotografa o práci s RAW, úpravách ve fotoaparátu, zálohování, pojmenovávání a třídění souborů, klíčových slovech, databázích a archivaci.

� Seznamte se s histogramem a získejte z fotografií maximum pomocí křivek, úrovní, celkových a selektivních úprav, ostřících a řady jiných technik standardních aplikací a zásuvných modulů.

DSLR

„ Michael Freeman je mistem všeho, co sám učí. Je sku-tečným guru digitální fotografie.“Digital Photographer Magazine

„ Michael Freemen je průkopníkem ve světě fotografie a digitální techniky.“Digit Magazine

Zoner Presstel.: 532 190 883e-mail: knihy@zoner.czwww.zonerpress.cz

ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno9 7 8 8 0 7 4   1 3 1 9 1 2

ISBN 978-80-7413-191-2KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1155DOPORUČENÁ CENA: 399 KČ