Žena v islÁmskÉ spole Čnosti · 2012. 4. 4. · samy ženy, které islám znají a žijí v n...
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Ústav pedagogiky a sociálních studií
LUCIE MICH ŇÁKOVÁ
III. ročník - prezenční studium
Obor: pedagogika - sociální práce
ŽENA V ISLÁMSKÉ SPOLE ČNOSTI Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Helena Skarupská, Ph.D.
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila
jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 29. 3. 2012
……………………………………...
Lucie Michňáková
Děkuji PhDr. Heleně Skarupské, Ph.D. za její velmi vstřícný přístup, podněty
a rady, které mi jako vedoucí mé bakalářské práce poskytovala při jejím
zpracovávání. Děkuji také studentům a studentkám Univerzity Palackého
v Olomouci, u kterých jsem prováděla výzkum pro empirickou část práce.
ANOTACE
Jméno a příjmení: Lucie Michňáková Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií Vedoucí práce: PhDr. Helena Skarupská, Ph.D. Rok obhajoby: 2012
Název práce: Žena v islámské společnosti Název v angličtině: Woman in islamic society Anotace práce: Bakalářská práce je zaměřena na zobrazení ženy v islámské
společnosti, její roli a postavení zde. První kapitola pojednává o základech islámu a jeho historii. Druhá kapitola je zaměřena na islámskou ženu, její postavení, práva a povinnosti, vzdělání, profesní uplatnění, mnohoženství a zahalování žen. Třetí kapitola ukazuje základy rodinného práva v islámu. Empirická část práce si pomocí dotazníkového šetření klade za cíl zjistit úroveň znalostí studentů tří fakult Univerzity Palackého v Olomouci o islámské ženě a rozdíly mezi nimi. Výsledky dotazníku ukázaly, že úroveň znalostí studentů není jednoznačná. Mezi muži a ženami nebyly zjištěny rozdíly, stejně jako mezi jednotlivými fakultami Univerzity Palackého.
Klí čová slova: Islám, Korán, Šaría, postavení ženy, západní společnost, úroveň znalostí studentů
Anotace v angličtině: The thesis is focused on the views of woman in islamic society, her role and position here. The first chapter discusses the fundamentals of islam and its history. The second chapter focuses on Islamic woman, her status, rights and responsibilities, education, professional life, polygamy and veiling of women. The third chapter shows the basics of family law in islam. The research using a questionnaire survey aims to establish the level of knowledge of students of three faculties of the University of Palacky in Olomouc about islamic woman and the differences between faculties and sex. Survey results showed that the level of knowledge of students is not straightforward. There were not found diference between men and women, as well as between faculties of Palacky university.
Klí čová slova v angličtině:
Islam, Koran, Šaría, status of woman, western society, level of knowledge of students
Přílohy vázané v práci:
1. Dotazník 2. Tabulky výsledků dotazníku
Rozsah práce: 60 s. Jazyk práce: Český jazyk
Obsah
Úvod ............................................................................................................................. 7
TEORETICKÁ ČÁST
1 Islám .......................................................................................................................... 9
1.1 Počátky islámu ................................................................................................. 12
1.2 Prorok Muhammad........................................................................................... 14
1.3 Korán ................................................................................................................ 15
1.4 Přínos islámu pro společnost ............................................................................ 16
2 Žena v islámu .......................................................................................................... 19
2.1 Status ženy v islámu ......................................................................................... 19
2.2 Vzdělání a možnost profesního uplatnění žen ................................................. 22
2.3 Feminita v literatuře a náboženských textech .................................................. 23
2.4 Postoj islámu k druhému pohlaví a výhody z něj vycházející ......................... 26
2.5 Zahalenost žen/islámský závoj - ochrana, cudnost nebo symbol útisku? ........ 29
2.6 Polygynie - mnohoženství ................................................................................ 34
3 Vhled do kulturních odlišností rodinného práva v islámu ...................................... 38
3.1 Islámské manželství a rozvod .......................................................................... 39
EMPIRICKÁ ČÁST
4 Empirický výzkum .................................................................................................. 43
4. 1 Cíl výzkumu .................................................................................................... 43
4.2 Metody sběru dat ve výzkumu ......................................................................... 44
4.3 Provedení dotazníkového šetření ..................................................................... 45
4.4 Analýza získaných dat ...................................................................................... 46
4.5 Diskuze ............................................................................................................. 53
4.6 Doporučení ....................................................................................................... 54
Závěr .......................................................................................................................... 56
Seznam použitých zdrojů ........................................................................................... 58
Seznam příloh ............................................................................................................ 60
7
Úvod
Islám patří mezi tři velká monoteistická náboženství. Vedle křesťanství
a judaismu je nejmladším a zároveň nejrychleji se rozrůstajícím náboženstvím
získávajícím stále větší vliv.
Islám je vzhledem ke své specifičnosti a osobitému rázu mnohdy odsuzován
západní společností, což je na jednu stranu pochopitelné, vzhledem k velkým
odlišnostem, kterými islámský svět disponuje.
Trnem v oku je pro západ, mimo jiné, také kvůli ženám, jejich postavení
a životu zde, které je bohužel stále často negativně prezentováno v řadě publikací
a televizních příběhů, ukazujících odstrašující případy ponižování a degradace jejich
pohlaví. Jedná se o jeden z nejdiskutovanějších problémů, na který je upřena nemalá
pozornost, a za něž je islám ve velké míře kritizován. Ve velkém tomu přispívá
dnešní doba, jež svým charakterem ještě zesiluje zájem o tuto problematiku,
aniž by se snažila ukazovat svět žen z té druhé, lepší stránky, která je jakoby ukryta
pod pokličkou, a jejíž poodkrytí by zajistilo lepší a zároveň pravdivý obraz
muslimských žen. Ve finální podobě by se s velkou pravděpodobností zmírnila ona
vlna hořkosti a nedůvěry, která mezi oběma světy vládne.
Téma práce Žena v islámské společnosti jsem si zvolila z důvodu velkého zájmu
o islámský svět, o jeho kulturu a historii a především o postavení žen zde. Chtěla
jsem se alespoň díky studiu literatury a sledování aktuálního dění dozvědět, jaký je
život muslimských žen a zda je opravdu tak smutný a ponižující, jak jej média
a mnohá neodborná literatura ukazuje. Nejdůležitější přeci je, jak to vše vnímají
samy ženy, které islám znají a žijí v něm. Zda vlnu pozornosti a vehementní pomoci
ze strany Západu vůbec potřebují a žádají.
Cílem této bakalářské práce je za pomoci odborné literatury zjistit a následně
zobrazit islámskou ženu, její práva a povinnosti, vztah k muži a postavení
ve společnosti, v ní, ve skutečném světle. Dalším cílem je se v empirické části
dozvědět, jaké úrovně znalostí v této problematice dosahují vysokoškolští studenti
Univerzity Palackého v Olomouci.
K celkovému pochopení potřebných souvislostí je první kapitola teoretické části
práce zaměřena na základní informace týkající se islámu, jakožto víry postavené
8
na pěti pilířích a vyznávající jediného, nejvyššího boha Alláha a čerpající z Koránu.
Dále počátky islámu spojené s Muhammadem a jeho prorockou dráhou.
Druhá kapitola se zaměřuje na samotnou ženu, její status, vzdělání a profesní
uplatnění, na výhody, které islám ženám přináší, obraz žen v literatuře
a náboženském textu Koránu. V závěru na ženské zahalování a mnohoženství.
Poslední kapitola poodhalí základy rodinného práva, z něj vyplývajícího sňatku
a rozvodu v islámské společnosti.
9
TEORETICKÁ ČÁST
1 Islám
Jak uvádí Ibrahim (2009, s. 37), samotný pojem islám znamená absolutní
podřízení se a přijetí Boha Alláha, spolu s jeho učením, které zjevil poslednímu
a nejvyššímu z proroků, Muhammadovi.
„Slovo islám je odvozeno od arabského slovního kořene „SLM“, který kromě
jiných věcí znamená mír, čistotu, podřízenost a poslušnost. Slovo islám znamená
odevzdání se do vůle Stvořitele a poslušnost vůči jeho zákonům“ (Abdalátí, 2010,
s. 22).
Islám je monoteistické náboženství založené především na vyznání jediného boha
Alláha s dodržování pěti sloupů víry. Alláh se nesmí zobrazovat, popisovat a je
dokonalý po všech stránkách. Arabské slovo „alláh“ znamená Bůh.
Vyznavače neboli stoupence islámského náboženství nazýváme muslimy.
Muslimové věří pouze v jednoho jediného Boha, kterého nelze s nikým jiným
srovnávat. Pouze On je Stvořitel, Všemohoucí (má moc nad vším a dokáže cokoliv),
Vládce a Živitel všech bytostí na světě. A pouze on má právo, aby se k němu jeho
stoupenci modlili nebo jej jinak uctívali. Nikdo jiný (Ibrahim, 2009, s. 37 - 38).
Haeri (1997, s. 210 - 211) říká, že islám uznává jedinou překážku a tou je
neznalost Alláha, jelikož nevede k ničemu jinému, než k životu bez duchovního
ideálu a systému mravních hodnot. Žít skutečně v islámu znamená mít neustálou
zodpovědnost vůči Stvořiteli, která nastává, když se člověku dostane výchovy
a vzdělání v oblasti sebepoznání.
Dle Dennyho (1998, s. 16 - 18) islám není jen abstraktní idolem či ideálem,
ke kterému se lidé uchylují. V pravém slova smyslu se jedná o ucelený způsob života
zahrnující víru a náboženskou praxi v souvislosti společenských vztahů,
hospodářských povinností a výhod, politických ideálů a oddanosti obci. Tento
způsob života nerozlišuje mezi záležitostmi světskými a náboženskými, jelikož vše
spadá pod zákonodárství Boží. Ne všechny stránky života se týkají obřadu, nicméně
10
islámský zákon přiděluje každé z nich určitou hodnotu na stupnici od „zakázaného“
až po „povinné“.
Islámský náboženský zákon nazýváme Šaría, z arabského „cesta“ neboli „správná
cesta hodná následování“. Každý muslim jej musí vyznávat a dodržovat. Jde
o soubor textů vycházejících z Koránu, hadísů, řečí a promluv tvořících tradici
(Sunnu). Šaría svými přikázáními, zákazy, povoleními a doporučeními striktně
zasahuje do všech stránek života muslimů. Vládne jak v oblasti náboženství
a osobního chování muslima, tak i ve společenských, politických a právních vztazích
muslimských komunit. Šaría je aplikována různým způsobem v závislosti
na jednotlivých muslimských zemích (Boëlle-Rousset, Chemla, Rastetter, 2006,
s. 133).
Islám, stejně jako ostatní světová náboženství, je založen na víře.
Muslimové mají patřičné důvody k víře, je pro ně nesmírně důležitá. V prvé řadě
věří v Boží jedinečnost. Další vírou je víra v anděly jako Bohem pověřené
prostředníky zjevení. Třetí je víra v posvátné knihy, zjevené poslům v minulosti,
mezi které patří Korán jako poslední „pečeť“ řady proroctví. Následuje víra v Boží
proroky a posly, především je zde míněno přijetí Muhammada a potvrzení poselství,
jež mu bylo zjeveno. Další je víra v soudný den, kdy budou všichni vzkříšeni
a souzeni podle víry a skutků Bohem. Poslední vírou je víra v předurčení, která
znamená dostatečnou míru svobody a vůle k činění správných rozhodnutí, za které
jsou lidé zodpovědní (Ibrahim, 2009, s. 37 - 39).
Islámská víra stojí především na pěti sloupech (pilířích) islámu, hlavních
projevech víry, které jsou pokládány za nejpodstatnější znaky příslušnosti k islámu.
Lze také říci, že zde hovoříme o základních náboženských povinnostech každého
pravého muslima vůči Bohu (Kropáček, 2011, s. 91).
Denny (1998, s. 73) vysvětluje, že jsou závazné pro každého muslima a jako celek
tvoří vnitřní strukturu ummy, muslimské obce věřících. Vymezují ji a chrání vůči
okolí.
Těmito pilíři náboženství jsou: vyznání víry (šaháda), modlitba (salát), almužna
(zakát), půst (saun) v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky (hadždž).
11
Vyznání víry je považováno za nejdůležitější pilíř islámu. Chce-li se člověk stát
muslimem, musí vykonat Šahádu. To znamená s přesvědčením vyslovit větu: „Není
božstva kromě Alláha, Muhammad je posel Boží“ (Denny, 1998, s. 74).
Modlitba je každodenní a prvořadou povinností muslima. Je vykonávána pětkrát
denně, a to za svítání, v poledne, uprostřed odpoledne, při západu slunce
a naposledy po setmění. Jedná se o odříkávání slovních formulí a sled tělesných
pozic. Věřící se nejprve postaví, následuje hluboká poklona, dotknutí se hlavou
země, kleknutí, opět dotknutí se čelem (hlavou) země a nakonec se zpět vrací
do výchozí pozice, postavení se. Modlení vždy předchází očista (omývání)
jednotlivce. Během modlitby je modlící obrácen čelem k Mekce (Ibrahim,
2009, s. 51 - 52).
„Dodržujte modlitbu a dávejte almužnu, neboť cokoliv dobrého pro sebe
připravíte, to u Boha naleznete – a Bůh jasně vidí, co děláte“ (Korán, 2000, s. 456).
Zakát (almužna) je náboženskou daní, odvádějící se z majetku, který přesahuje
stanovené minimum. Slovo zakát znamená „čistota“. Určuje výši peněz nebo
naturálií, které musí každý muslim dát oprávněným osobám, což jsou lidé nemající
prostředky na pokrytí nejzákladnějších potřeb. Mezi příjemce tedy patří lidé chudí,
zadlužení, muslimští váleční zajatci, dále muslimští poutníci, kteří uvízli v cizí zemi,
v poslední řadě muslimští zaměstnanci pověření vybíráním zakátu (Abdalati,
2010, s. 107 - 111).
Půst (saun) se odehrává jedenkrát ročně, vždy v měsíci Ramadánu, trvajícího
29 nebo 30 dní. Ramadán je devátým měsícem z dvanácti lunárních muslimského
kalendáře. V měsíci Ramadánu byl Muhammadovi poprvé zjeven Korán. V průběhu
saunu, popsaného v Koránu, platí od svítání do soumraku zákaz jídla, pití,
provozovaní intimního styku, kouření aj. Povinnost půstu se nevztahuje na staré lidi,
těhotné, děti a nemocné (Denny, 1998, s. 78 - 79).
V Koránu se o půstu hovoří následovně: „Vy, kteří věříte, předepsán vám jest
půst, tak jako byl již přepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!“
(Korán, 2000, s. 464).
Vykonat pouť do Mekky (hadždž) je pátým a posledním pilířem islámu. Hadždž
by měl vykonat každý muslim alespoň jednou za život. Týká se všech dospělých
mužů a vdaných žen, kteří mají dostatek prostředků pro vykonání pouti
12
a nemají žádná zdravotní omezení. Pouť se odehrává ve 12. měsíci islámského
kalendáře.
Korán rozlišuje mezi Velkou poutí (hadždž) a poutí malou (Umra). Velká pouť
má hromadný charakter a probíhá v určitých dnech. Malou pouť lze podniknout
individuálně, kdykoliv během roku. Obě pouti se běžně kombinují. Provází je řada
povinností, obřadů a modliteb (Kropáček, 2011, s. 110 - 111).
Muži, stejně tak i ženy si oblékají poutní oblečení, které odstraňuje kulturní
a třídní rozdíly mezi poutníky. Všichni jsou si tak před Bohem rovni (Ibrahim, 2009,
s. 52).
Hadždž začíná tawáfem, tj. muslim sedmkrát obejde Kaabu, přičemž se snaží
políbit nebo se alespoň dotknout černého kamene.1 Tento krok činí jako důkaz úcty
anebo symbol lásky k proroku Muhammadovi. Následuje sedmero oběhnutí
mezi dvěma pahorky Safá a Marwa. Tento běh má být připomenutím toho, jak
Ibráhim (Abrahám) hledal vodu pro svého syna umírajícího žízní.2 Poté společně
odcházejí do údolí Miná, kde probíhá modlitba a přenocování. Následující den
se koná obřad stání na pahorku Arafát, kde poutníci vyslovují svá přání a prosí
o odpuštění Boha. Rituál je považován jako obdoba Soudného dne (Kropáček,
2011, s. 111 - 112).
Pouť vrcholí svátkem obětování, kdy probíhají modlitby a obětování skotu (ovce
nebo koza), kterým se oslavuje konec pouti. Maso z obětovaných zvířat se nabízí
chudým jako almužna. Oběť symbolizuje výraz vděku vůči Bohu, potvrzení víry
v něho či vzdávání díky za jeho přízeň (Abdalati, 2010, s. 115).
Ti, kteří pouť vykonali, jsou při návratu oslavování a těší se ve svém okolí velké
úctě (Ibrahim, 2009, s. 113).
1.1 Počátky islámu
Několik století před vznikem islámu, hovoříme tedy o době předislámské, byl
Arabský poloostrov obydlen arabsky mluvícími kmeny beduínů (pastevců,
kočovníků), jejichž členové byli pokrevně svázáni. Lidé žili kočovným
1 Kaaba je islámská svatyně, v níž se nachází posvátný černý kámen.
2 Abrahám je biblickou postavou a je považován za praotce Izraelitů a Arabů.
13
a polokočovným způsobem života, založeným na společenské sounáležitosti
a vzájemné pomoci jednotlivých členů (Korán, 2000, s. 10 - 11).
Nejmenší jednotkou tvořil rod. Spojením několika rodů vznikaly klany
a z klanů se vytvářely kmeny a větší kmenové svazy. Hlavní zdroj obživy
představovalo především pastevectví velbloudů, dále koz a ovcí. Způsob života byl
často poznamenán spory a válkami mezi jednotlivými kmeny, uvádí Al Oukla
(in Frouzová (ed.), 2005, s. 92).
Náboženský systém byl u většiny arabských národů označován za určitou formu
antropomorfního naturalismu, který se velmi podobal primitivnímu pohanství
dávných Hebrejců. Téměř každý kmen uctíval vlastní božstvo, kterému přinášel oběti
a dary. Úloha modlitby byla v tomto případě pramalá. Vyjadřovala zřejmě jen žádost
o přijetí daru či oběti (Korán, 2000, s. 17).
Velkou mírou na vznikající islám působily vlivy dvou monoteistických,
ve velké míře vyzrálých náboženství. Jednalo se samozřejmě o židovství
a křesťanství, jejichž společenství obývala sever i jih Arabského poloostrova
(Kropáček, 2011, s. 11).3
Oblastmi, kde islám vznikl a zapustil kořeny, byla nikoliv poušť či step,
ale města, která se během 6. století začala rozvíjet a kde žilo usedlé obyvatelstvo.
Nejvýznamnějším z těchto měst byla Mekka, která se stala nejdůležitějším
střediskem obchodu, bohatství a politického vlivu. Byla také kultovním centrem
vzhledem ke Kaabě, která se zde nacházela. Kaaba spolu s dalšími posvátnými místy
poblíž Mekky, se stala cílem poutí konaných každoročně v posvátných měsících
(Korán, 2000, s. 13 - 14).
Mekkánským vládnoucím kmenem té doby byli Kurajšovci, kterým náboženské
poutě a trhy přinášely nemalé zisky. Byli to nejen schopní obchodníci,
ale i finančníci a politikové.
Druhým, pro Islám význačným místem se stal Jathrib, pozdější Medína, jejíž
obyvatelstvo se věnovalo především zemědělství, na rozdíl od Mekky, která byla
městem obchodu (Korán, 2000, s. 15 - 17).
3 Islám, křesťanství a židovství jsou tři největší monoteistická náboženství.
14
Islám je celá staletí rozdělen na 2 skupiny (směry) muslimských věřících.
Představují je sunnitští a šíitští muslimové. Rozdíly mezi nimi mají původ
v odlišném přístupu/postoji ke Koránu. Sunnité v něm hledají skrytý smysl, zatímco
Šíité doslovnost. Cílem (ideálem) Sunnitů je skloubení víry se společenskou realitou.
Sunnité získali na svou stranu velkou většinu věřících a dnes je tvoří přibližně
90% všech stoupenců islámu (představují většinu muslimské obce). Nesou svůj
název podle Sunny (Prorokovy tradice), která je spolu s Koránem nedotknutelným
zdrojem islámského práva a je Sunnity přísně respektován (Müller, 1997, s. 27 - 30).
Šíité jsou výrazně menšinovou skupinou (větví) islámu, která je vyznávána
komunitami muslimů v Íráku, Indii a Pakistánu. V ostatních zemích jsou muslimské
obce sunnitské (Keene, 2008, s. 125 - 126).
1.2 Prorok Muhammad
Dle podložených zpráv se Muhammad, později nazývaný Prorok, narodil v roce
570 n. l. v Mekce. Pocházel z rodu Hašímovců, což byla odnož kmene Kurajšovců.
Jeho otec zemřel ještě před narozením Muhammada, matku ztratil v pouhých
6 letech. Na Muhammadově výchově se tedy podílel strýc Abú Tálib. Kolem svých
20 let začal Muhammad pracovat pro zámožnou vdovu Chadídžu,
se kterou se zanedlouho oženil (Keene, 2008, s. 122 - 123).
Muhammad byl hluboce nábožensky založený člověk. První Boží zjevení spadají
do roku 610, kdy bylo Muhammadovi 40 let. Nejdříve si svými zjeveními nebyl jistý
a svěřil se s nimi pouze své manželce a bratranci, kteří jej přesvědčili
o pravosti božího poselství. Později, kdy nabyl plného přesvědčení, že se stal poslem
(Prorokem) Božím, začal hlásat novou víru svým krajanům. Ze začátku narážel
na odpor, posměch, a lhostejnost. Byl nazýván bláznem, čarodějem a podvodníkem.
Těmto nepřátelským projevům čelil s nezlomným přesvědčením o správnosti svého
konání (Kropáček, 2011, s. 15).
Jednotlivá zjevení byla Proroku předávána prostřednictvím Archanděla Gabriela.
Zjevení pokračovala po následujících 23 let. Z jednotlivých zjevení vznikl Korán,
posvátná kniha islámu (Ibrahim, 2009, s. 43)
Muhammad byl od té doby, kdy začal Korán hlásat spolu s malým počtem
věrných stoupenců, pronásledován. Tato nepříznivá situace se vyostřila natolik,
15
že roku 622 emigrovali z Mekky do Jathribu, který byl na Muhammadovu počest
přejmenován na Medínu („Město Prorokovo“). Tato cesta je známá jako Hidžra,
počátek islámského letopočtu (Ibrahim, 2009, s. 44).
Hidžra vyústila ke vzniku islámské obce, ummy, v čele s Muhammadem, který
zde byl prohlášen za vladaře města, nejvyšší duchovní a politickou hlavu islámského
společenství. Sám sebe označil za posledního z proroků (Kropáček, 2011, s. 16).
Prorok se po celou dobu toužil vrátit do svého rodiště Mekky a očistit svatyni
Kaabu od model. Významným datem pro jeho počínání se stal rok 624. Hovoří
se o svatém boji neboli džihád. V tomto roce došlo ke střetu u Badru, kde
300 muslimů, stoupenců Proroka, porazilo bez mála tisíc vojáků z Mekky (Denny,
1998, s. 48 - 49).
Vítězství je považováno za znamení, kterým Alláh potvrdil Muhammadovo
prorocké poslání (Korán, 2000, s. 36).
K úplnému dobytí Mekky došlo roku 629, kdy vojenská výprava v čele
s Muhammadem vstoupila do Mekky. Muhammad sedmkrát obešel Kaabu, dotkl se
posvátného Černého kamene, zničil všechny modly a svatyni spolu s obyvateli
Mekky zasvětil islámu.
V roce 632 Muhammad naposledy vykonal pouť do Mekky a krátce na to zemřel
(Kropáček, 2011, s. 21).
Dodnes je Mekka považována za srdce islámu (Keene, 2008, s. 124 - 25).
1.3 Korán
Svaté písmo muslimů obsahující sbírku textů, přednášených Muhammadem
během více než 20 let jeho prorocké činnosti, nazýváme Koránem.
Slovo Qur´án znamená „přednášení, recitování“ toho, co bylo Muhammadovi
zjeveno samotným Alláhem (Korán, 2000, s. 46).
„Tento Korán nemohl být vymyšlen nikým kromě Boha; a byl seslán,
aby potvrdil pravdivost dřívějších zjevení a aby objasnil Písmo, o němž pochyby není
a jež od Pána lidstva veškerého přichází“ (Korán, 2000, s. 379).
Korán je rozdělen na 114 kapitol, zvaných súry. Nejznámější a vstupní súrou je
Fátiha „Otevíratelka knihy“, která je odříkávána při každé modlitbě. Súry jsou různě
16
dlouhé, uspořádané sestupně od nejkratších po nejdelší. Každá súra začíná slovy:
„Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“ (Denny, 1998, s. 86).
Korán existuje jen v arabštině, což je jazyk, ve kterém byl zjeven. Proto jakýkoliv
překlad, ať už do češtiny nebo jiného jazyka není Koránem, je pouze překladem
Koránu a jeho významu nikoliv tedy plnohodnotnou variantou textu (Ibrahim, 2009,
s. 43).
Je zřejmé, že Muhammad na počátku své činnosti nepomýšlel na písemnou
podobu svých zjevení, nýbrž si je uchovával pouze ve své paměti. Až později,
v medínském období, kdy se seznámil s židovským a křesťanským učením, začal
některé své zjevené texty zaznamenávat a vznikla myšlenka sestavit vlastní arabskou
knihu, která by se mohla rovnat dříve zjeveným knihám. Nesporná je tedy příbuznost
koránského učení s učením židovským a křesťanským. Ke vzniku Koránu jako
takového, došlo až po Muhammadově smrti (Korán, 2000, s. 66).
Korán se v islámských zemích těší nejvyšší možné úctě, dodnes se jej mnozí učí
zpaměti navzdory rozsáhlosti a obtížnosti textu, jež činí bezmála 78 tisíc slov.
Pro mládež jsou v této souvislosti dokonce pořádány soutěže a každý kdo zná Korán
zpaměti, získává přídomek háfiz (Kropáček, 2011, s. 28).
Dalším zdrojem islámu kromě Koránu je Sunna neboli prorocká tradice. Dalo
by se říci, že Sunna je návodem pro muslima v co věřit, co a jak provádět (dělat). Je
jakýmsi zavedeným způsobem života, doporučeným postupem či správnou cestou
(Denny, 1998, s. 93 - 95).
V této publikaci se také píše, že Sunnu tvoří soubor hadíthů, což jsou ústně
předávané zprávy o tom, co Muhammad řekl (jeho slova) nebo udělal (jeho činy).
Korán je považován za pravá slova Boží, kdežto Sunna za záznam Prorokova
života a učení. I přesto mezi nimi existuje úzký vztah (Denny, 1998, s. 96).
1.4 Přínos islámu pro společnost
I když mnoho lidí vidí a považuje islám za zaostalé náboženství, není možné
s tímto tvrzením souhlasit. Není to pravda. Právě naopak, islám přinesl společnosti
veliký pokrok a dal jí nový řád. Již samotná dalekosáhlá historie islámu, přes jeho
prudký vývoj započatý především v 6. století, a Muhammadova zjevení, díky nimž
vznikla nová víra spolu s posvátnou knihou Korán, značí opak.
17
Jako důkaz lze uvést mnoho pozitivních věcí, které islám přinesl společnosti.
Zlepšil i postavení žen, dnes velmi žhavě diskutované téma, které bude blíže
nastíněno v následující kapitole.
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 92 - 93) vysvětluje, že významným se islám
stal především v tom, že se svým vznikem podstatně podílel na zrodu centralizované
společnosti, tedy na sjednocení jednotlivých arabských kmenů v státní útvary,
čili první arabské státy.
V arabském světě, ale nejen tam, nýbrž také v Evropě a severní Africe, byl islám
právem považován za nositele obrovského rozkvětu. Islámští vědci do Evropy dostali
nezastupitelné vědy jako je matematika, geometrie, medicína či astronomie.
Jednou z mnoha pozitivních věcí je tolerance, v dnešní době tolik opěvovaná. Dle
autorčina názoru je islám jedno z nejrovnostářštějších a zároveň nejtolerantnějších
náboženství. Už jen tím, že uznává křesťanství i judaismus. Dnes se často hovoří
o tom, že muslimové a celý muslimský svět netoleruje lidi jiného vyznání.
Ale málokdo z nás ví, že takoví Židé hledali v minulosti po staletí ochranu zrovna
u muslimských panovníků, jak píše Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 93).
Dalším přínosem se stalo zakázání tehdejších rozšířených praktik, jako zabíjení
novorozenců ženského pohlaví.
Časté je přesvědčení o krutosti islámu, protože přikazuje tvrdé tresty, například
sekání ruky za krádež. Tresty měly sloužit spíše jako výstraha, jelikož v 6. století
byly věznice v arabském světě neznámou věcí. Rozdíl mezi evropským a islámským
právem je v tom, že islámské má za cíl zabránit zločinům předem, kdežto evropské
zákonodárství je zaměřeno na trestání zločinců, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.),
2005, s. 93).
Islám též vede lidi ke vzájemnému respektu, úctě, a to bez ohledu na bohatství,
postavení nebo kmenovou příslušnost. Je podpůrcem a vyznavačem toho,
aby se k sobě lidé chovali laskavě, milosrdně a štědře. Je známo, že pro muslimy je
typický neustálý zájem o ostatní, rodinu, sousedy a přátele. Především je v islámu
kladen důraz na laskavé chování a zacházení s rodiči (silné příbuzenské vazby),
což by v některých případech mohlo posloužit jako vhodný příklad pro naši
společnost, dodává Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95).
18
Dle slov Kropáčka (2011, s. 272) je zcela jasné, že se islám včlenil
do současného moderního světa. Z jisté části, přímo či zprostředkovaně se otevřel
jeho požadavkům. Zprostředkovaně to dokázal cestou k vlastním kořenům z dob
prvního rozmachu.
Dnes, na prahu třetího tisíciletí, islám je a stále zůstává pro stamiliony vyznavačů
středem všech jistot vrostlých jak do národních dějin, tak do kolektivního vědomí
a zajišťuje bezpečnou orientaci v pomíjivosti času (Kropáček, 2011, s. 273).
19
2 Žena v islámu
V této kapitole bude na rozdíl od kapitoly první, která pojednává o islámu
obecně, popsána žena v islámské společnosti, a to jak z hlediska jejího statusu,
tak i současného uplatnění včetně výhod islámu pro ženu, zahalování a problematiky
mnohoženství.
2.1 Status ženy v islámu
Postavení ženy v islámu a muslimské společnosti je jedním z nejkontroverznějších
témat a nejčastějších sporů mezi islámským světem a Západem, jak uvádí Kropáček
(in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121).
„Na obou stranách se dotýká vysoce ceněného jádra hájených hodnot“
(Kropáček, 1996, s. 83).
Právo muže oženit se s více ženami, snažší cesta k dosažení rozvodu, nižší
dědický nárok, nemožnost sňatku ženy s jinověrcem nebo upřednostňování otce
při svěření dětí do péče po rozvodu, se řadí k nejčastějším výtkám západního světa
vůči islámskému (Tureček, 2007, s. 111).
K islámskému pojetí problematiky žen a jejich práv je nejvhodnější přistupovat
diferencovaně vzhledem k historii, místu (rozdíly stát od státu), způsobu výkladu
Koránu, míře uplatnění Šaríi a sociálnímu aspektu (společenské vrstvy). Muslimové
dnes často hrdě, nepřiměřeně paušálně poukazují na přínos islámu v otázce postavení
žen. Sem patří například právo dědit a právo na hmotné zabezpečení, jež dle jejich
názoru získala muslimská žena mnohem dříve (o celá staletí) než žena v Evropě,
vysvětluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121).
Abdalatiho (2010, s. 183) slova hovoří zcela jasně. Postavení ženy je v islámu
jedinečně, novátorské a zdaleka se nepodobá postavení ženy v jakémkoliv jiném
systému. Podíváme - li se na ženu žijící v západní demokracii, zjistíme, že ani tam
nežije zcela šťastně. Musí usilovně pracovat, aby se uživila, dokonce často vykonává
stejnou práci jako muž za nižší mzdu. Práva ženě v dnešním současném světě nebyla
dána dobrovolně. Nejsou výsledkem laskavosti vůči ženě anebo „produktem“
20
přirozeného vývoje. Nynější stav, čili právo na vzdělání, na práci a výdělek, byl
dosažen dlouhým bojem a řadou obětí ze strany žen.
Muslimové a islám se hájí tím, že ženu chrání a dbají na její důstojnost.
Pokud ženy a muži nemají stejná práva v jednotlivostech, v konečné podobě mají
práva rovná, ne však totožná (Kropáček, 1996, s. 87).
Jestliže je islámská žena v některých právech ochuzena, náhradu získává v jiných
oblastech (Abdalati, 2010, s. 188).
Zabýváme-li se otázkou postavení žen v muslimských společnostech, Kropáček
(in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121) říká, že je nezbytné umět rozlišit
postavení v náboženském hodnocení, v rodině a ve veřejném životě. Jelikož ve všech
uvedených případech narazíme na podstatné rozdíly, je na místě, vyvarovat se
přílišného zobecňování.
V dnešní době je situace následující. Existují země, v nichž jsou ženy stále
ve velké míře vytlačovány z veřejného života. Jasnými představiteli jsou v tomto
případě Afghánistán nebo Saudská Arábie (Tureček, 2007, s. 112).
Na druhém, opačném konci stojí země, kde jsou v této záležitosti zcela
rovnoprávné s muži a dostaly se i na vysoké vládní pozice ministryň, premiérek,
dokonce prezidentky - Indonésie. Jedná se o Bangladéš (Chálida Ziaová), Turecko
(Tansu Cillerová) a Pakistán (Benazír Bhuttová), popisuje Kropáček (in Knotková -
Čapková a kol., 2008, s. 125 - 126).
Z pohledu islámské víry je žena rovna muži. Její role není o nic menší než role
muže. V partnerství má právo na tatáž práva, která má muž a přebírá stejnou
zodpovědnost. Byla uznána za nezávislou osobnost s lidskými vlastnostmi a hodnou
nehmotných potřeb (Abdalati, 2010, s. 184).
V porovnání s křesťanstvím ženu islám neoznačil za svůdkyni a nositelku
prvotního hříchu. Korán (2000, s. 448) jasně ukazuje, že zhřešili oba, žena i muž
společně a oběma bylo Bohem odpuštěno. V této souvislosti hovoří k ženě a muži
následovně: „Odejděte! Jeden druhému budete nepřáteli; země bude místem pobytu
vašeho a užívání dočasného! Adam přijal pak od Pána svého slova a On mu odpustil,
vždyť On odpouštějící je a slitovný.“
Na ženu se tedy podle Kropáčka (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 121)
vztahují stejné náboženské povinnosti jako na muže. To znamená vyznání pěti
21
sloupů náboženství, čili vyznání víry, motlitba, náboženská daň neboli almužna, půst
v měsíci Ramadánu a pouť do Mekky. O vzájemném vztahu muže a ženy, jejich
povinnostech mluví verš v Koránu (2000, s. 593): „Věřící muži a věřící ženy jsou si
vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu,
dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje,
neboť mocný je i moudrý.“
Určité rozdílnosti způsobuje biologická odlišnost ženy. Ta je znát v předpisech
týkajících se rituální čistoty - taháry (příprava na rituální modlitbu) vzhledem
k menstruaci a šestinedělí, též o půstu a pouti do Mekky, kde je předpokladem
náležitý mužský doprovod. V souvislosti s rituální čistotou je viditelná spojitost
s židovstvím. Podle židovského zákona jsou ženy povinny očistit se v rituální lázni
zvané Mikve (možnost nabytí rituální čistoty), po menstruaci, porodu a před svatbou,
jak objasňuje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122).
Co se týče uspořádání modlících se mužů a žen v mešitě, zde tradice poukazuje
na to, aby pohled na ženy muže nerozptyloval a modlitba splnila svůj účel. Z toho
důvodu se ženy modlí stranou, za zástěnou či v řadách za muži, sděluje Kropáček
(in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 122). V tomto případě zde hraje roli čistě
modlitební pravidlo, nejedná se o stanovení významu pohlaví (Abdalati, 2010,
s. 187).
V islámské legislativě je ukotvena podstatná informace týkající se cudnosti ženy,
jež musí být chráněna a respektována, a to za všech okolností, ať patří k islámské
nebo jiné společnosti, ať je či není muslimkou. Muslim se v žádném případě nesmí
dopustit násilí na ženě. Zakázaným ovocem jsou pro něj všechny mimomanželské
vztahy bez ohledu na jeho společenskou úroveň a postavení. Jelikož zneuctění ženy
je zakázané, byl by za tento hřích bezpodmínečně potrestán přísným trestem (Lidská
práva v islámu, 2006, s. 10).
Korán vyžaduje cudnost od obou pohlaví. Cílem cudnosti muže i ženy je
zachování jejich ctnosti v situaci, kdy se nachází ve společnosti druhého pohlaví.
Předpisy vztahující se ke vztahu mužů k ženám nikdy nebyly dodržovány všude
a pokaždé se stejnou důsledností. Místo a čas, někdy s větší, jindy s menší přísností
modifikovaly obecně vymezené normy. Moderní doba přinesla větší volnost
22
modelově žádaných a reálných vztahů mezi muži a ženami.4 Jejich značná
rozrůzněnost se odvíjela vzhledem k dějinám, islámské víře, Koránu a Sunně.
(Müller, 1997, s. 133).
2.2 Vzdělání a možnost profesního uplatnění žen
Pozitivním směrem se ubírá rozšíření možností vzdělání pro zástupkyně něžného
pohlaví v islámu, uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 130).
Už samotná skutečnost, že ženy získaly přístup ke vzdělání, je významným krokem
vpřed a ve velké míře určuje úroveň vztahu společnosti k ženám (Müller, 1997, s.
135).
Islám hlásá, aby se muslimové vzdělávali, a nedělá při tom žádný rozdíl
mezi pohlavím (Abdalati, 2010, s. 184). Podle Kropáčka (in Knotková - Čapková
a kol., 2008, s. 130) se i přesto stále naráží, vzhledem ke školní docházce žen,
na předsudky, hlavně na venkově.
Vzdělávací instituce pro dívky a ženy sahající až po vysokoškolskou úroveň jsou
dnes téměř samozřejmostí i v zemích, kde je kladen velký důraz na islámskou
identitu. V Saudské Arábii se vzdělávání žen začalo prosazovat od šedesátých let.
První státní základní škola zde byla otevřena v roce 1960 v Rijádu zásluhou
manželky tehdejšího korunního prince Fajsala (Müller, 1997, s. 135).
Gramotnost žen se liší dle oblasti, ve které žena žije. V některých oblastech
se gramotnost žen vyjadřuje jednou cifrou. Jinde, například v Iránu, tvoří 74 procent.
Většina tamních vysokoškoláků jsou právě ženy (Tureček, 2007, s. 111).
Možnost dosahování vysokoškolského vzdělání otevírá ženám nové možnosti
profesního uplatnění, tvrdí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 134).
Kropáček (1996, s. 84) ve své publikaci Islámský fundamentalismus vyzdvihuje
pečlivé zpracování přehledu veřejného uplatnění žen v islámských společnostech
marocké socioložky Fatimy Mernissi, známé především svou shrnující prací
s názvem Women´s in rebellion and Islamic Memory z roku 1996.
4 Jasným příkladem je rozdílné zahalování žen v jednotlivých kulturách.
23
Z toho vyplývá, že v dřívější době méně využité možnosti uplatňování žen jsou
dnes díky publikacím, zvýšenému zájmu veřejnosti o tuto problematiku, a také díky
moderní době plné změn a rychlého vývoje, na mnohem lepší úrovni.
S částečnými pracovními omezeními se dodnes lze setkat například v Iránu, kde
ženám není přístupné povolání v oblasti soudnictví, a v Saudské Arábii, kde je ženám
zakázáno řízení automobilu. Významným krokem se stalo postupné prosazování žen
v politických funkcích. V oblasti volebního práva žen dochází k šíření z komunální
na celostátní úroveň. Nejpomalejší růst v této oblasti je zřejmý v Saudské Arábii
a dalších konzervativních státech Arábie. Ale i tam je za posledních dvacet let vidět
jednoznačný vývoj směrem vzhůru, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol.,
2008, s. 134).
Handicapem v profesním poli se pro ženy stává sňatek, častá těhotenství
a starost o větší počet dětí, kvůli nimž absolventky vysokých škol zůstávají po svatbě
většinou doma a jejich dosažená úroveň vzdělání tak přijde vniveč. Islám současně
kritizuje Západ v oblasti svěřování malých dětí do péče jeslí a školek. Na druhou
stranu například v Libyi jsou ženy cvičeny ve zbrani a následně zařazovány
do ozbrojených sil policie i armády, dodává Kropáček (in Knotková - Čapková
a kol., 2008, s. 131).
2.3 Feminita v literatuře a náboženských textech
Tématika postavení žen v negativním slova smyslu se v mnoha případech ukazuje
v oblasti literatury. Jak vysvětluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008,
s. 122), v Evropě docházelo a stále dochází kvůli zesílenému zájmu o problematiku
muslimských žen k vlně publikací, jejichž autorkami jsou z velké části ženy, které
prožily ústrky, řadu omezení a utlačování za dobu pobytu v některých zemích,
zejména pak v Saúdské Arábii nebo Pakistánu. Na českém trhu jsou představovány
desítky publikací, jejichž autorky a hlavní hrdinky zaujímají kritické a revoltující
postoje inklinující až k islamofobii.
Je jasné, že takto negativně orientované publikace, často ještě zhoršují pohled
nemuslimů na muslimský svět. Ve velké většině jsou autorkami ženy, jejichž
negativní postoje prezentované v publikacích jsou způsobeny neznalostí
či nepochopením základů islámského práva Šaríi, a jejími zdroji Koránem a Sunnou.
24
Tato skutečnost je následně častou příčinou nesnází a problémů, které vedou
k nevhodnému/neoprávněnému odsuzování islámského světa.
Jako jasný příklad může posloužit bestseller Bez dcerky neodejdu, který ukazuje
zcela jisté nepochopení základních vztahů v tom, kterému rodiči náleží dítě a jenž
spolu s mnoha dalšími vyvolává nemalé emoce západních žen a podněcuje je k boji
za práva muslimských žen.
Problém je v tom, že se muslimek nikdo nezeptá, zda pomoc vůbec potřebují.
Mnoho z nich je se svým životem a postavením v něm spokojeno. Západní žena
může jen stěží plně pochopit jejich problémy a vědět, jak se mají řešit, když nezná
islám, islámské právo a mentalitu islámského světa do detailů, tvrdí Al Oukla
(in Frouzová (ed.), 2005, s. 100 - 101).
Důležité v této oblasti je vědět, že islámská žena je vychovávána jiným způsobem,
v jiných podmínkách, v odlišné tradici, v jiném rozdělení rolí, práv a povinností
než žena v Evropě. Když tuto skutečnost ženy v Evropě poznají, změní se i jejich
doposud negativně orientovaný pohled a přístup k islámskému světu.
S větší odborností a ze zkušeností vycházejících z vlastních poznatků přispěly
ženy do sborníku, který sepsala M. Frouzová a nese název Závoj a džíny, ženy
v islámském světě. Jedná se o čtrnáct příběhů, reportáží, ale i obecnějších úvah
a vzpomínek českých a zahraničních novinářek, které v islámských zemích žijí,
nebo delší dobu pobývaly. Tyto ženy se postavením islámských žen celoživotně
zabývají a v jednotlivých příbězích se snaží o pravdivé vylíčení života žen především
v islámských státech, ale i zemích, kde jsou muslimové menšinou.
Od konce 19. století vzniká literatura stojící na polemice postavení žen mezi
názory konzervativců a modernistů. Publikace Práva ženy (1898) od Mumtáz Alí
a Osvobození ženy (1899) či Moderní žena (1900) od Kásim Amín hovořily
o citlivých tématech, jako nošení závoje, mnohoženství a zapuzování žen. Záměrem
autorek byly kritické soudy vůči vztahu muslimských tradic k islámským ženám.
Zmíněná díla lze dle Müllera (1997, s. 130) hodnotit jako záslužná a průkopnická
v oblasti ženské otázky, která je vykládána islámem v několika směrech, a to
Koránem a Sunnou, islámskou právní vědou a společenskými zvyklostmi (s ohledem
na čas a prostředí).
25
S feminitou obecně, úvahami o ženách a s obrazy žen se v Koránu a Sunně
setkáme v poměrně hojném počtu. Z toho důvodu jsou jednotlivé kapitoly
doplňovány odpovídajícími verši z Koránu. Jednoznačně však převažují zástupci
mužského pokolení, tudíž není překvapením, že prakticky ve všech podáních
dominuje mužský pohled. Těžce bychom zde hledali genderovou úvahu
o mužích v protiváze pasážím o ženách. Mužům je vyhrazeno zvláštní místo zejména
v textech hovořících o manželství a normách rodinného života. V souhrnném
pohledu obrazy žen ukazují na velké rozdíly povah a způsobů chování, což znamená,
že v náboženských hodnoceních najdeme jak pochvalné, tak kritické výroky. Jako
„dokonalé ženy“ označuje Sunna následující čtyři. První je Marjam, matka Ježíše,
které v Koránu náleží nejpřednější místo a vzhledem ke svému vzornému
a zbožnému životu se těší u muslimů veliké úctě. Následují Muhammadovy
manželky Chadídža a Áiša. Z jeho dcer náleží prominentní místo Fátimě, jak uvádí
Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 118 - 119).
S Chadídžou žil do konce jejího života v monogamním manželství. Dala mu pět
dětí, materiální zabezpečení a jistotu, kterou během svých prorockých počátků
potřeboval. Dodnes je někdy na základě své životní dráhy označována za patronku
žen podnikatelek. Zvláštní úcta patří v mnohých očích nejmilejší a nejmladší
manželce Aiše, v jejímž náručí Prorok zemřel. Ačkoliv je Áiša řazena do čtveřice
„dokonalých žen“, je poměrně málo známá. Její jméno uchovává jen tradice.
Označována bývá jako vzor duchovně hluboké ženy, sděluje Kropáček (in Knotková
- Čapková a kol., 2008, s. 118 - 119).
Je pravdou, že muslimským ženám je ze stran médií dáváno mnohdy méně
prostoru, než by bylo potřeba. Kvalitní literaturu žen muslimek, které jsou
odbornicemi na islám a jeho právo, nebo muslimek evropských, zná v arabském
světě v podstatě málokdo. Je to způsobeno ve značné míře poptávkou velké většiny
lidí, jež si žádají skandální příběhy utiskovaných žen, které islám neprávem
negativně zkreslují a vytvářejí tak jeho nepravý obraz. Kdyby byl islám opravdu tak
špatný, jak se o něm v oněch „beletristických“ publikacích píše, jistě by už dávno
nepřitahoval pozornost tolika lidí, především vzdělaných, kteří o něm vydávají
odborná, kvalitní a pravdivá díla.
26
2.4 Postoj islámu k druhému pohlaví a výhody z něj
vycházející
Jak již bylo zmíněno dříve, postavení ženy je v islámu jiné, zcela odlišné
od Evropy a jiných částí světa. Nejvýstižnějším a nejopodstatněnějším adjektivem je
v této souvislosti slovo „výjimečné“, protože takové opravdu je. S tímto tvrzením
jistě souhlasí většina žen žijících v islámském světě, jelikož islám jim dal svobodu,
ochranu a kvantum výhod.
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94) si stojí za svým, když říká, že islám
zlepšil postavení žen. Před příchodem islámu bylo běžné zabíjet nemluvňata
ženského pohlaví, protože dívky byly považovány za méněcenné.
V předislámské Arábii bylo hlavní funkcí žen přivádět na svět potomky
a starat se o ně. Jejich status rostl, pokud rodily příslušníky mužského pohlaví,
jelikož zastoupení mužského elementu bylo privilegiem rodu a rozhodovalo o jeho
síle, schopnosti chránit členy a majetek. Platilo přesvědčení, že dívku nelze využít
v boji, ohrožuje čest rodiny a je jen na obtíž, zejména v období sucha a hladu. Tohle
však islám změnil, zakázal (Müller, 1997, s. 131). Dnes je tento zákaz argumentem
proti interrupcím (Kropáček, 1996, s. 83).
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95) oznamuje, že krom mnoha dalšího,
islám dal ženě právo přísahat a svědčit u soudu, protože v době předislámské nemělo
slovo ženy byť sebemenší váhu.
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 94 - 95) dále zdůrazňuje, že zásluhou islámu
bylo ženě přiznáno právo dědit. Jelikož ona sama byla kdysi považována
za majetek, který lze zdědit, znamenala tato změna velký pokrok. Teprve s islámem
žena získala právo dědit polovinu z toho, co muž. Nikdo ji o dědictví nemohl
připravit. To, že dědí menší podíl než muž, je islámem vysvětlováno tak, že žena
je osvobozena od finanční zodpovědnosti a výdajů výjma těch, jež jsou pro její
osobní potřebu. Důvodem je povinnost muže postarat se o ženské členy domácnosti.
Ženy měly možnost už v samotných počátcích islámu být společensky aktivní.
Vhodným příkladem je Muhammadova první žena Chadídža, která byla známou
mekkánskou obchodnicí, pro kterou Muhammad před jejich sňatkem pracoval.
Společně tvořili rovnocenný a uznávaný pár, který se vzájemně podporoval. Z toho
27
ovšem vyplývá, že v předislámské době mohly mít ženy v oblasti Blízkého východu
majetek, dokonce mohly podnikat, což v té době v Evropě nemohly.
Diskutovaným tématem v islámu, je podřazené postavení žen vůči mužům.
Samotný Korán (2000, s. 526) hovoří takto: „Muži zaujímají postavení nad ženami
proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají
z majetků svých (ženám).“
Verš bývá často důvodem sporů. Jedni tvrdí, že to dává právo muži chovat
se nadřazeně, dokonce je bít, většina učenců se však shoduje, že verš je pouhým
zdůrazněním skutečnosti mužovy velké zodpovědnosti vůči ženě a přírodou dané
větší fyzické síly, uvádí Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 95 - 96).5
Bohužel v dnešní době je v mnoha muslimských společnostech zcela mylně
zakořeněn pocit, že muž má právo na násilí a žena jej musí s pokorou snášet.
Což se ale neslučuje s tím, co islám hlásá. Domácí násilí není jen doménou islámu.
Po celém světě existují organizace, na které se případné oběti mohou v nouzi obrátit.
V islámských zemích běží na toto téma mnoho pořadů, v nichž odborníci varují před
názorem, že muž má právo ženu jakkoliv týrat a trestat. Násilí na ženách uznává
islámské právo jako důvod k rozvodu, říká Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 96).
Islám mimo jiné osvobodil ženu od shonu za obživou. Žena plní v islámu
především roli matky a vychovatelky další generace, což je v islámu významná
a velmi zodpovědná role. Na ženiných bedrech je tedy starost o tzv. svět vnitřní,
kdežto muže určil Prorok jako hlavní osobu zodpovídající za tzv. vnější svět neboli
vydělávání peněz, obživu rodiny a její bezpečnost. Neznamená to však, že by islám
ženě zakazoval realizovat se mimo domov. Povoluje jí, aby chodila do zaměstnání.
Islám z ženy nechce udělat vězně svého domova tím, že by jí odepřel právo
na studium a angažování se ve společnosti. Jde jen o to, aby nevykonávala
zaměstnání, které by mohlo ohrozit její čest a víru. Další podmínkou je stálý dostatek
času na rodinu a nezanedbávání role manželky a matky, která je prvořadá, dodává
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 96 - 98).
Mnozí nevědí, že islám ženě zaručuje stejná práva jako muži v oblasti podnikání,
uzavírání smluv, výše zmíněného zaměstnání a možnosti mít oddělené vlastnictví.
5 Muž má povinnost ženu chránit a být schopen ji zajistit, aby v žádném ohledu nestrádala.
28
Stejně jako u muže, jsou její čest a majetek nedotknutelné. Dopustí-li se žena
přestupku, následující trest není větší nebo menší nežli trest udělený muži
v podobném případě (Abdalati, 2010, s. 185).
Mimo jiné dal islám ženě možnost být hodnocena výhradně dle svých dovedností
a schopností, čili vnit řních hodnot, ne podle svého vzhledu. Je zde řeč
o islámském závoji, v němž je svoboda ukryta, a který Západní společnost mylně
považuje za věc špatnou a ponižující, říká Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99).
V islámském světě je viditelná určitá segregace mužů a žen, a to především
v souvislosti se zahalováním. Představitelé islámu ale zdůrazňují, že „oddělování“
dává ženskému pohlaví nemalé množství výhod. Řadí sem relativní bezpečí před
obtěžováním a „splynutí s davem“, což autoru Turečkovi (2007, s. 99) s vděkem
potvrdilo hodně žen od Kábulu až po palestinskou Gazu.
Faktorem zabezpečujícím ženám soukromí je krom zahalování, rovněž existence
ženské části domu, do které mimo nich není povolen přístup cizím návštěvníkům,
kteří přichází za mužem, tvrdí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008,
s. 133).
Muslimská společnost je v tomto ohledu dvoustranná, ale nerozdělená. Je
zvykem, že v situaci, kdy se muslimové z několika rodin sejdou k jídlu, ženy jedí
společně, ale v oddělených místnostech od mužů. Muži také setrvávají pouze mezi
sebou (Denny, 1998, s. 143).
Ohledně vztahů mezi muži a ženami podává islámský zákon šaría přísná nařízení.
Prvořadý je smysl slova „mahram“. Označuje dovolený stupeň pokrevní příbuznosti,
ve které spolu muži a ženy podle práva nesmějí uzavřít sňatek a díky němuž
se mohou stýkat mezi sebou. „Řádná muslimská žena se nikdy společensky nestýká
s mužem, který nepatří do mahramu“ (Denny, 1998, s. 143).
Abdalati (2010, s. 188) ve své publikaci Zaostřeno na islám sděluje důležitou
skutečnost týkající se postoje islámu k ženě: „ Islám jí dává tolik, kolik se od ní
vyžaduje. Její povinnosti se nádherně doplňují s jejími právy. Udržuje se rovněž
rovnováha mezi právy a povinnostmi, žádná strana nepřevyšuje druhou.“
Jeden z mnoha koránských veršů konstatuje postavení islámské ženy vůči muži
následovně: „A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně
muži jsou o stupeň výše a Bůh je mocný, moudrý“ (Korán, 2000, s. 470).
29
Verš po přečtení vzbuzuje v zastáncích ženských práv i feministek ambivalentní
pocity. Dokud nedojde k plnému objasnění významu verše, je neadekvátní vyvozovat
paušální závěry a nafukovat jej do mediální bubliny.
Řečeným stupněm totiž nelze konstatovat nadvládu muže nad ženou. Neznamená
vyšší stupeň lidskosti či charakteru. Jsou jím míněny závazky, které spočívají pouze
a plně na bedrech muže. A tyto závazky dávají muži v jistých ekonomických
ohledech vyšší stupeň než ženě (Abdalati, 2010, s. 189).
Kropáček (1996, s. 87 - 88) zdůrazňuje, že jakékoliv diskriminační normy v této
oblasti je třeba posuzovat s ohledem na pravidla, která jsou dané společnosti vlastní,
čili snažit se je pochopit v kontextu konkrétní společnosti a země. Některé zvykové
prvky nerovnosti, jako je právo otce provdat dceru dle své vlastní vůle, jsou dnes
téměř všude zrušeny. Na závěr Kropáček dodává, že bohužel ledacos ze starých
tradic mužské nadřazenosti muslimského světa přežívá, ale nesouhlasí s tvrzením,
že Šaría ženu diskriminuje. Postavení muslimské ženy v rodině je často stavem jisté
„závislosti“ a jeho opravdová kvalita závisí na míře vzájemné lásky a kvalitě vztahu
obou partnerů.
2.5 Zahalenost žen/islámský závoj - ochrana, cudnost nebo
symbol útisku?
„Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám,
aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější cesta k tomu, aby byly
poznány a nebyly uráženy“ (Korán, 2000, s. 553).
Správné oblékání, krášlení, chození a dokonce i dívání se je v islámu složitou
otázkou a je jí věnována velká pozornost (Abdalati, 2010, s. 120).
To, co ženám v islámu dává svobodu a ochranu, je pro mnoho lidí na Západě
symbolem útisku, submisivity a degradace žen, vyzdvihuje Al Oukla (in Frouzová
(ed.), 2005, s. 99).
Je obdivuhodné, jak velký prostor islámští autoři věnují problematice ženského
odívání. Publikace o vhodném a správném ženském oblékání vyloženě zahlcují
knižní trh. Tyto brožury obsahují jasné instrukce ohledně zahalování, podmínek
zahalení a podob hidžábu (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 61).
30
Jedním z důvodů, proč chodí muslimské ženy zakryté, je především holá
skutečnost, že jde o kulturní zvyk, který existuje na Blízkém Východě několik tisíc
let. Jedná se o zvyk vysoce praktický, sloužící jako ochrana proti slunci a vysokým
teplotám, které zde panují (Klímová - Pumerová, 2005, s. 28).
Zakrývání obličeje a vlasů bylo před příchodem islámu privilegiem žen
s vysokým postavením. Ukazovaly jím nejen svou sebeúctu, urozenost a nadřazenost,
ale také počestnost, nedotknutelnost a souvislost s následováním víry Boží.
Zahalování je odlišovalo od chudých a chránilo před zraky okolí (srov.e-islam.cz).
Příchod islámu zpřístupnil tuto výsadu i chudým ženám. Zakrývání se najednou
stalo čímsi nejen povoleným, ale i doporučovaným, v některých zemích dokonce
nakazovaným (Klímová - Pumerová, 2005, s. 28 - 29).
Zahalování je rovněž tématem silně bouřlivých diskuzí a rozdílných názorů
v muslimském světě. Dle muslimských feministek je hidžáb nástrojem
protidemokratického útlaku. Feministky jej vidí jako předislámskou tradici
a odmítají jej. S tímto postojem ve svých dílech silně souhlasí známá marocká
socioložka, na Západě nejčtenější muslimská feministka Fatima Mernissi (Kropáček,
2002, s. 123).
Na druhé straně stojí muslimské ženy a dívky, které se domáhají práva nosit závoj
nebo šátek a nosí jej z vlastního přesvědčení. Je pro ně symbolem příslušnosti
k islámu a povinností vůči svému Bohu. Moci nosit šátek si v tomto ohledu
vymáhala spousta studentek v Turecku, kde si jej ředitelé škol nepřáli. Také
na školách ve Francii a Německu docházelo ke konfliktům se studentkami
z přistěhovalých muslimských rodin, které šátek nosí. Dívky též odmítaly účastnit
se hodin plavání a tělesné výchovy kvůli nošení sportovního oblečení. Ve Francii
se tato problematická záležitost kvůli vroucím sporům mnohdy ocitla na titulních
stránkách tisku. Proti sobě stály principy kladoucí důrazu na uchovávání klasického
charakteru školy a právo na kulturní identitu (Kropáček, 1996, s. 89).
Francie v dubnu roku 2011 vydala zákon zakazující zahalování muslimských žen
na veřejnosti. Stala se první zemí v Evropě, která nošení závojů či šátků (burka nebo
niqáb) ženám zakázala. Ženám, které tento zákon z jakýchkoliv důvodů poruší, hrozí
finanční pokuta (až 150 Eur) a povinné absolvování kurzu občanské nauky. Finanční
pokuta a hrozba ročního vězení platí pro muže, u něhož se prokáže, že ženu k nošení
31
šátku nutil. Druhou zemí, která schválila obdobný zákon, se stala v červenci 2011
Belgie (finanční pokuta a až 7 dní vězení). Dánsko a Nizozemsko zakazují
zahalování ve veřejných školách. Lokální zákazy platí též ve Velké Británii a Itálii.
Debaty o zákazu zahalování provádějí další evropské země, a to Švýcarsko,
Rakousko, Německo, Nizozemí a Španělsko (srov.euractiv.cz).
Islám je citlivý v oblasti oblékání a nošení ozdob na veřejnosti. Jasně říká, že jak
muž, tak i žena by se měli omezit na své přirozené vlastnosti, jako je cudnost,
slušnost, důstojnost, docílení skromnosti a vysoké mravnosti. Potlačuje veškeré
oblečení, které se neslučuje se zmíněnými vlastnostmi, jejich dodržením a rozvojem
(Abdalati, 2010, s. 121).
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 100) uvádí, že muslimské ženy v této
publikaci tvrdí, že jedině muž má podle islámu plné právo spatřit ženu v celé kráse.
Jejich tělo a krása jsou jejich pokladem, kterého si váží a který si střeží jen pro zraky
svých nejbližších. Nepotřebují je tedy prezentovat na veřejnosti. V soukromí však
žena může chodit nezahalená, nosit ozdoby dle vlastního uvážení/vůle a být
tak přitažlivou pro svého manžela.
Zahalení, vzhledem k místním a sociálním rozdílům, mělo a dodnes má mnoho
podob, názvů a také barev, nejčastěji černá (v SA barva jediná), v Alžírsku
především bílá, upozorňuje Kropáček (1996, s. 88).
V terminologii odívání dominují značné rozdíly vhledem k jednotlivým arabským
zemím, či dokonce hranicím jedné země. V otázce odívání jednoznačně vévodí
pojem hidžáb, který doslovně znamená závěs. Jedná se o šátek zakrývající vlasy
a šíji, nebo se může jednat o zakrytí celého těla (zakrytí celkové), tedy volný, dlouhý
šat (plášť). Závoj, zakrývající spodní část obličeje mimo očí a též krk a hruď
nositelky, se nazývá niqáb. Nejdelší niqáby dosahují délky po lýtka (Kouřilová,
Mendel, 2003, s. 59 - 60).
Niqáb bývá často zaměňován s burkou. Burka je tradičním oděvem, převládajícím
především v konzervativních zemích Zálivu (Spojené arabské emiráty, Afghánistán,
Pákistán, Indie). Zakrývá kompletně celé tělo včetně obličeje. V místě očí má
podobu síťky. Čádor je dalším typem oděvu, nosící se především v Iránu. Zahaluje
celé tělo, kromě ženiny hlavy, sděluje Kropáček (in Knotková - Čapková a kol.,
2008, s. 132).
32
Korán nepřikazuje burku, niqáb ani jiné způsoby zahalování obličeje. Doporučení
Koránu v otázce oblečení jsou určena oběma pohlavím. Vyzývá v nich jak ženy, tak
i muže cudně klopit zrak, strojit se decentně, nevyzývavě, nevystavovat se na obdiv,
vyvarovat žádostivých pohledů a nemoci se tak stát předmětem pomluv, klepů
a podezřívání, říká též Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 132).
Podle Klímové - Pumerové (2005, s. 40 - 41) islám a korán kladou v otázce
zahalování důraz na zakrytí okrasných částí ženského těla. Jsou zde na mysli křivky
ňader, boků, hýždí, pasu a rozkroku. Žádná ze jmenovaných částí by neměla být
pod oblečením zřetel ná. Ale to stejné platí i pro muže.
Kdekoliv na veřejnosti, ať už na pracovištích nebo na ulicích a dopravních
prostředcích, se muži i ženy naučili vnímat šátek jako způsob ochrany jeho nositele,
jakýsi znak jeho důstojnosti, jisté nedostupnosti a asexuality. Nositelkám umožňuje
bez problémů či nebezpečí pokušení a flirtů spolupracovat s muži (Kropáček, 1996,
s. 89).
Al Oukla (in Frouzová (ed.), 2005, s. 99) vysvětluje, že závoj dává ženě svobodu
v tom smyslu, že je díky němu posuzována výlučně jako lidská bytost
s vědomostmi a dovednostmi, nikoliv jako sexuální objekt, tzn. podle atraktivity.
Rozhodnutí začít se odívat do zahalujícího oblečení, tedy nosit hidžáb, činí ženy
v určitých mezních okamžicích svého života. Vhodnou chvílí se stává začátek
menstruování, kdy se z dívky stává žena. Některé jej však začnou používat na radu
své matky dříve. Tato situace platí jen pro rodiny, které pevně a stále intenzivně
dodržují tradici zahalování. V případě, že by dívka z takové rodiny odmítla hidžáb
nosit, zřejmě by se setkala s nepochopením a možným příkazem rodiny jej nosit
(Klímová - Pumerová, 2005, s. 42 - 43).
I když je zahalení pro muslimku povinností vůči Bohu a své víře, mělo by být
především jejím vnitřním přesvědčením, že chce chodit zahalená, nikoliv věcí
nucenou. Žena by se měla zahalovat z vlastní vůle. Existují muslimky, které necítí
zahalování se jako svou povinnost, zahalovat se tedy nechtějí. Al Oukla (in Frouzová
(ed.), 2005, s. 89) upozorňuje, že oč se západní feministky snaží desetiletí, tedy
aby byly ženy muži hodnoceny nikoliv podle fyzického vzhledu, ale podle svých
schopností, umožnil muslimkám jeden kus látky.
33
Ženské odívání odolávalo západnímu pokušení ve větší míře než mužské. Jedním
z důvodů byl společenský konzervatismus a patriarchální tendence tradičních rodin,
které ženě bránily projevit svůj vlastní názor navenek. Druhým důvodem byla
skutečnost, že ženy neměly příležitost inspirovat se v oblasti odívání, ale také
postavení, jinde než byly doposud zvyklé. Značný vliv v tomto ohledu představují
rozdíly mezi městem a venkovem. Když se mezi muslimkami objeví nová oděvní
pravidla, pronikají výhradně k městské populaci žen (Müller, 1997, s. 108).
Je tedy známo mnoho důvodu, proč se ženy zahalují. Jedny tento krok činí
z vlastního přesvědčení, druhé se podřizují tlaku okolí. Nošení hidžábu může
znamenat odmítnutí západního světa pro jeho moderní ráz a morální zkaženost.
Často označuje jasnou hranicí pro mužské pohlaví, kterou nemohou překračovat
a díky ní bezpečnou účast pro ženy ve sféře mužů. Důvodem zahalení může být také
tlak vynucený mužskými příbuznými či muže samotného před svatbou. Pro největší
část žen hidžáb a další způsoby zahalování znamená část ženy samé, zcela jasné
znamení, že tělo ženy není na prodej. Je jakýmsi rysem odlišnosti, známkou ochrany
a respektu k ženě (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 56 - 57).
Ženy, které se zahalují, jsou si podle Kouřilové (Mendel, 2003, s. 58) vědomy
jistých výhod, které jim závoj přináší. Jedná se o ekonomické i společenské výhody,
především jde o vyšší šance k provdání se, protože muži dávají zahaleným ženám
přednost.
Jestliže řekne nezakrytá žena větu: „Začnu nosit hidžáb“, znamená to,
že od tohoto dne zakryje tělo, vlasy a šíji podle islámu. Rozhodnutí tohoto rázu,
by mělo setrvat po zbytek ženina života (Klímová - Pumerová, 2005, s. 41).
Každá muslimská žena by měla nosit a respektovat své oblečení jako náboženský
symbol islámu (oddanost své víře) a výraz kulturní identity. Měl by panovat soulad
mezi vnějším hidžábem, tj. cudným oděvem ženy a hidžábem vnitřním, tedy cudným
chováním, dodává Klímová - Pumerová (2005, s. 40).
34
2.6 Polygynie - mnohoženství
Polygynie6 je jediným typem polygamie, se kterým islám souhlasí.7 Ostatní typy
pluralitního manželství - polyandrii (vyšší počet manželů) a skupinová manželství
jsou v islámu úplně zapovězena (Abdalati, 2010, s. 165).
Jedná se opět o sféru, která je islámu ze strany nemuslimů vytýkána. U lidí
ze Západu převládá určitá předpojatost nejen vůči islámskému náboženství,
ale i samotným muslimům. Představují si muslima jako člověka posedlého fyzickými
vášněmi, majícího velké množství žen a konkubín bez omezení. Mnozí tito lidé pak
s o to větším údivem pohlíží na muslima s pouhou jednou ženou po svém boku.
Domnívají se, že muslim má bezpodmínečnou volnost přecházet od jedné ženy
k dalším, a že tyto změny koná s asi takovou jednoduchostí, jako přestěhování
se z bytu do bytu nebo převléknutí si obleku. Tuto předpojatost stupňují mnohé filmy
anebo příběhy. Neprodleně pak dochází k předsudkům, které znemožňují miliónům
lidí vidět pravý smysl islámu, jeho skutečnou sociální filozofii (Abdalati, 2010,
s. 166).
Pasáž z Koránu (2000, s. 521) k této otázce říká: „Bojíte-li se, že nebudete
spravedliví k sirotkům....berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné,
dvě, tři či čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu
nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“
Polygynie není článkem islámské víry, ani příkazem. Je čistě jen svolením Boha
a řešením některých problémů týkajících se vztahů mezi lidmi. Muslimové pokládají
legální a podmíněnou polygamii za způsob soužití vhodnější a oprávněnější než
soužití v mnohdy „povrchní“ monogamii. (Abdalati, 2010, s. 174).
Polygynní sňatky jsou vázány na podmínku materiálního zajištění ženy.
Předpokladem je povinnost muže k rovnému a spravedlivému jednání s ženami
ve všech ohledech, tedy ve sféře ubytování, obdarovávání i míře náklonnosti.
Očekává se, že manžel poskytne každé své manželce stejný počet dní a nocí. Tento
fakt často slouží jako určité ospravedlnění mnohoženství (Müller, 1997, s. 133).
6 Muž, který má více než jednu ženu.
7 Polygamie je manželství muže nebo ženy s několika partnery opačného pohlaví.
35
Historicky vzato, polygynie existovala u polokočovných pasteveckých kmenů
Arabského poloostrova odedávna. Odůvodněním k provozování polygynie byl
způsob života náročný na přežití dětí, vyšší počet žen než můžu a potřeba dostatku
dětí pro přežití etnika (kmene). Ještě v 1. polovině 20. století byla značně rozšířená
v zemích Zálivu (Kouřilová, Mendel, 2003, s. 36 - 37).
Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123) upozorňuje, že v dnešní
době polygynních sňatků znatelně ubylo, ale diskuze na toto téma setrvávají
i nadále. Obhájci islámu tvrdí, že legalizované mnohoženství je věcí upřímnou
a poctivou, kdežto evropská a americká monogamie, často spojována s vedlejším
vztahem (cizoložstvím) s milencem/milenkou, směřuje k falešnému a nemravnému
chování člověka.
Muslimům je Koránem povoleno být v manželském svazku se 4 ženami současně
(tetragynie), a to za předpokladu, že se všemi nakládá stejně. Ženy mohou být
v manželství s jedním mužem naráz a sňatek mohou uzavřít pouze s muslimem.
Muslim si může vzít za manželku ženu nemuslimku (Denny, 1998, s. 143 - 144).
Existuje několik důvodů mnohoženství. Prvním je výrazně vyšší počet žen než
počet mužů ve společnosti. Druhou okolností umožňující muži uzavřít další sňatek je
neplodnost ženy. Přítomnost dětí má v rodině zásadní význam, jejich početí
a výchova jsou klíčovým záměrem manželství, a proto nemožnost jejich početí vede
muže k hledání nové manželky, která mu dá dítě. Třetí příčinou je neschopnost ženy
dostát plnění svých manželských povinností. Nejčastěji se jedná o dlouhodobou
nemoc manželky, operace nebo období šestinedělí. Posledním případem jsou fyzické
potřeby manžela. Mezi stěžejní situace vedoucí v tomto případě k polygynii patří
dlouhodobé pobyty mimo domov nebo v cizině, kdy je lepší uzavřít sňatek s další
ženou než páchat hříchy s cizími ženami a dojít k rozvratu původní rodiny. Aplikace
polygynie v této situaci lépe ochrání důstojnost manžela i důstojnost druhé
manželky, mimo to i morální hodnoty společnosti (Abdalati, 2010, s. 168 - 173).
I když může být polygynie v mnoha případech náročná, je lepším řešením
než zanedbání povinností, nevěra a nemorálnost. Pomáhá mužům i ženám vyřešit
tíživou překážku na reálném a zodpovědném základě. Jedná se o bezpečnostní krok,
který je vhodné použít nejlepším zájmu zúčastněných stran (Abdalati, 2010, s. 174).
36
Často neznámou skutečností je, že počet mužů v islámské společnosti, kteří se
uchýlí k mnohoženství, není ani zdaleka tak vysoký, jako promiskuitních manželů
a manželek žijících ve společnosti monogamní (Abdalati, 2010, s. 174).
Muslimové žijící pouze s jednou manželkou, jsou v nynější době nejběžnějším
případem, zdůrazňuje Spencer (2006, s. 94).
Souvisí s tím i praktická nezpůsobilost majority muslimů vyhovět stejnou
materiální mírou několika ženám (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 196).
Fakt, že se mohou na základě povolení Koránu oženit s ženou další, činí
z muslimského manželství naprosto rozdílnou instituci, než manželství na Západě.
Muži tedy mají boží svolení k jednání, které je v kontextu západního smýšlení
považováno za nevěru (Spencer, 2006, s. 94).
Jak uvádí Kropáček (in Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123), eventuálnost
mnohoženství v muslimských zemích byla zrušena v Turecku (1926), v Tunisku
(1956) a v Jižním Jemenu (1990).
V Egyptě, Sýrii a Iráku nesmí uzavírat sňatky s více ženami státní zaměstnanci,
také důstojníci armády a bezpečnosti. V Egyptě platí navíc zásada (od r. 1979),
že manžel je povinen uvědomit svou ženu o svém záměru oženit se s další ženou
a ta má právo požádat o rozvod (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 198).
Polygynie není povolena též v zemích s bývalými komunistickými režimy
ve Střední Asii a na Balkáně. Není veřejnoprávní cestou uznána rovněž v evropských
zemích, přestože ji přistěhovalecké muslimské komunity měly v úmyslu praktikovat
(Knotková - Čapková a kol., 2008, s. 123 - 124).
Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 196) upozorňuje, že spolehlivější záznamy
o výskytu mnohoženství v islámu jsou dostupné teprve od 19. století, zásluhou
intelektuálů a státních úřadů v Osmanské říši. Údaje ukazují, že již v 19. století byla
polygynie docela málo preferovaným jevem. Příčinou byly ekonomické změny, které
měly za následek pohyby uvnitř sociální struktury.8
Dnes je polygynie obvyklým jevem především v konzervativních společnostech
Arabského poloostrova. Ve Sjednocených arabských emirátech, Saudské Arábii
8 Jedná se především o urbanizaci, odchod do měst a rozpad velkorodin.
37
a Kuvajtu je rodinné právo stále vedeno Šaríou v její klasické podobě (Křikavová,
Mendel, Müller, 1990, s. 196).
38
3 Vhled do kulturních odlišností rodinného práva v islámu
Islámské rodinné právo je neodmyslitelnou součástí právních předpisů opírajících
se o podrobné pokyny ukotvené v posvátné knize Koránu. Tím je dána také tendence
islámu nepřipouštět změny v těchto pevně daných pravidlech (Kropáček, 2011,
s. 127).
Realizace rodinného práva vždy závisí na výkladech, které se užívají v rámci
jednotlivých oblastí vyznávajících islám (Pavlincová, Horyna, 2003, s. 620).
Dle Keene (2008, s. 141) je rodina pro všechny muslimy považována za základ
společnosti (muslimské obce) a manželství za jádro/podstatu rodinného života.
Existují různé definice rodiny. Abdalati (2010, s. 122) vyzdvihuje tuto jednodušší
definici: „Rodina je lidská společenská skupina, jejíž členové jsou svázáni
pokrevními anebo příbuzenskými vztahy“.
Systém rodiny v islámu vymezuje jak práva manžela, tak i manželky, dětí
a dalších příbuzných v rámci správně zorganizovaného rodinného uspořádání. Islám
schvaluje štědré chování, lásku, trpělivost a nesobecké jednání jednotlivých členů
uvnitř rodiny. Hodnoty, jako bezpečí a mír, jež jsou poskytovány stabilní rodinou,
jsou velice ceněny a jsou nezbytné pro psychický vývoj jednotlivých členů rodiny.
K harmonickému společenskému řádu vede samotná existence stabilních rodin
a z nich vyplývající láska a péče o děti, zestárlé rodiče a prarodiče (Ibrahim, 2009,
s. 50).
Vynaložené úsilí k opatrování svých rodičů ve stáří se v islámu vždy považuje
za velkou čest a šanci k růstu v oblasti duchovní. Povinností každého muslima
je postarat se o své rodiče, být k nim milosrdný a laskavý. Nejvyšší úcta
a uznání z celé rodiny připadá vždy matce (Ibrahim, 2009, s. 51).
Zdravý způsob islámského rodinného života může prosperovat jedině, když
se v jeho jádru nachází vzájemně doplňující se partnerství mezi mužem a ženou,
jež schvaluje islámské právo Šaría a popisuje posvátné dílo Korán.
39
3.1 Islámské manželství a rozvod
Z předchozí kapitoly je známo, že muž a žena jsou dle Koránu vnímáni jako boží
dílo, jež je v rámci života předurčeno k párovému soužití (Křikavová, Mendel,
Müller., 1990, s. 192).
Manželství v islámu je považováno za posvátný svazek, který by měl plně
fungovat po celý život a měl by být založen na laskavosti, ochraně, oboustranném
naplňování manželských rolí a na pomoci ze strany rodiny.
Dle Kropáčka (1996, s. 86) muslimská společnost neschvaluje celibát. Klade
se důraz na spořádaný rodinný život. Staromládenectví či staropanenství je chápáno
jako prohřešek proti mravním normám.
Muslimská rodina je zpravidla patrilineárního a patriarchálního rázu. „Manželství
je muslimům v podstatě nařizováno jako bohulibý stav, utužující obec“ (K řikavová,
Mendel, 2003, s. 193).
Sňatek a založení rodiny je klíčovým krokem v životě každého muslima
a muslimky (Kropáček, 2002, s. 121).
Kropáček (2011, s. 128) dále neopomíná holou skutečnost, že ve většině
islámských zemí Arabského poloostrova, s výjimkou těch konzervativních,
je nejnižší povolená věková hranice ke vstupu do manželství 16 let. Předpokladem
k uzavření manželského sňatku je souhlasné prohlášení ženy během svatebního
obřadu. Pokud se dívka nevyjádří, je její mlčení bráno jako souhlas ke sňatku.
Manželství se uzavírá písemnou smlouvou mezi ženichem, zákonným zástupcem
ze strany nevěsty a za přítomnosti dvou plnoprávných svědků. Žena uzavřením
manželství nepřejímá jméno svého manžela, nýbrž si ponechává své rodné jméno.
Významnou součástí smlouvy je výše svatebního daru neboli věna (mahr), který
je ženich povinen vyplatit nevěstě nebo jejímu otci (Kropáček, 2011, s. 127).
Zvykem se stal dvojí mahr zaznamenaný ve smlouvě, a to z důvodu ochrany ženy
před svévolným rozvodem. Prvním je předběžný mahr, který se vyplácí před
svatbou, případně při svatbě a dle Šaríi je výhradně vlastnictvím ženy. Druhým
je mahr splatný, který je manželce vyplacen v případě zapuzení manželem, čili
v případě rozvodu (Kropáček, 2011, s. 128).
Mahr bývá mnohdy nepřekonatelnou bariérou k uzavření sňatku dvou lidí, kteří
chtějí být spolu, avšak z různých důvodů nemohou. Uzavření manželství mohou
40
bránit společenské, třídní, náboženské a příbuzenské překážky (Křikavová, Mendel,
Müller, 1990, s. 194).
Korán stanoví, které ženy patří mezi „mahram“, čili ženy z hlediska určitého
stupně příbuzenství natrvalo zakázané. Za přípustný je však považován sňatek
se sestřenicí. Tyto sňatky jsou velice časté především na venkově. Další překážkou
může být nižší původ ženicha na rozdíl od nevěsty. Bariérou sňatku je také již výše
zmiňovaná odlišnost náboženství, kdy žena na rozdíl od muže nesmí vstoupit
do manželství s osobou vyznávající jiné náboženství nežli islám (Kropáček,
2011, s. 128).
Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 202) sděluje, že v mnoha rodinách bývá
sňatek předem domluven rodiči, především jedná-li se o sňatek, kde jeden
ze snoubenců ještě nedosáhl zletilosti. Odpovědnost za výběr vhodného životního
partnera náleží především otci a strýcům. Důležité je, aby byla dívka provdána co
možná nejdříve a riziko ztráty panenství a cti se snížilo na minimum. Je vhodné,
aby za ochranu dívčiny ctnosti zodpovídali její bratři, případně bratranci.
Avšak tradiční model dojednávání sňatku ze strany rodičů v současné době
ustupuje. Stále vice mladých lidí se v moderním městském světě seznamuje samo
a uzavírá sňatek na základě vlastního rozhodnutí. Situace se odlišuje vzhledem
k typu společenského prostředí, místních zvyků a mírou intenzity, s níž se
v jednotlivých rodinách lpí na tradici (Kropáček, 2002, s. 121).
Svatební akt a s ním se pojící lidové zvyky se liší dle jednotlivých zemí
a etnicko-kulturních oblastí uvnitř jednoho státu, ale i vzhledem k charakteru sociální
vrstvy dané společnosti (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 194).
V islámských zemích je převládajícím typem rodinného soužití stále ještě
ve většině případů vícegenerační rodina, postavená na tradičních vazbách a rodinné
hierarchii (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 201).
U ženy, která vstoupí do rodiny svého muže, se předpokládá, že zachová
kontinuitu rodu tím, že porodí alespoň jednoho syna. Tímto má zajištěnou úctu
do budoucna, jelikož synové jsou považováni za záruku prosperity rodiny. U dcer
nebývá finanční potenciál nadějný, tak jako u muže, proto nejsou takto ceněny
(Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 201 - 202).
41
Jak uvádí Křikavová (Mendel, Müller, 1990, s. 203 - 204), vztah mezi matkou
a snachou stojí na pevně a jasně stanovených pravidlech. Matka je osobou, kterou je
její syn povinen v souladu s mravním kodexem upřímně obdivovat a zahrnovat
ji větší pozorností a péčí než svojí manželku. Od synovy manželky je vyžadována
bezmezná pokora směřující k jeho matce. Manželova matka smí vstupovat
do soukromí svého syna a jeho manželky, což bývá častým kamenem úrazu. Jedná
se především o případy, kdy se nemuslimská dívka vdá za muslima v některé
z islámských zemí, a většinou nedokáže pochopit, že se její manžel neumí postavit
své matce na odpor a nechává ji, vzhledem k míře úcty, které se těší, zasahovat
do jejich vztahu.
Manželství v islámu zaniká z několika důvodů. Těmi jsou úmrtí
manžela/manželky, rozvod, vykoupení z manželství, nebo prohlášení o neplatnosti
sňatku soudcem (Kropáček, 2011, s. 128).
Když manželství přestane patřičně fungovat, znamená to, že se musely vyskytnout
závažné překážky, které nelze vyřešit smířením. Rozvod je považován
za poslední možnost, jakési nouzové východisko. Než dojde k rozvodu, je povinností
manželů, aby se sami mezi sebou pokusili vyřešit vzájemné rozepře. Pokud nejsou
úspěšní, snaží se zasahovat rodina, která má za úkol manžela s manželkou usmířit.
Pokud ani tento způsob není úspěšný, je možné přejít k rozvodu (Abdalati,
2010, s. 180).
Nejčastější formou rozvodu je podle Šaríi zapuzení ženy mužem. Zapuzení může
být buď odvolatelné, nebo konečné. Jedná se o trojí vyslovení zapuzovacího výroku,
vždy v měsíčním rozestupu (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 198).
Právo na rozvod mají obě pohlaví. Důvodů pro rozvod ze strany ženy je několik.
V první řadě to může být špatné zacházení muže s její osobou či s jejími dětmi,
anebo zlé zacházení ze strany mužovy rodiny (hrubost). Další příčinou rozvodu
je mužova delší a neodůvodněná nepřítomnost, čili dlouhodobé zanedbávání
manželky (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 199). Dalšími příčinami bývá také
neschopnost muže uživit svou manželku nebo nedodržení podmínek stanovených
ve svatební smlouvě (Kropáček, 2011, s. 129). Posledním argumentem pro rozvod je
impotence manžela (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 199).
42
V některých zemích, například v Tunisku, Jemenu a Alžírsku, dnes může žena
požádat o rozvod bez udání příčiny (Křikavová, Mendel, Müller, 1990, s. 200).
Kropáček dále uvádí, že žena má jako matka právo ze zákona pečovat o své děti.
Ve většině muslimských zemí však platí, že dítě mužského pohlaví zůstane v péči
matky pouze do 7. až 9. roku života. Dcera může po dohodě setrvat v péči matky
po delší dobu, a to do puberty. Poté má ze zákona na výchovu potomka právo muž
(Kropáček, 2011, s. 129).
Po rozvodu následuje čekací lhůta v délce trvání zpravidla tři měsíců k ujištění,
zda žena není těhotná. U těhotných žen trvá lhůta do porodu dítěte. Během čekací
lhůty se žena nemůže znovu provdat za jiného muže. Po tuto dobu je muž povinen
ženu živit, a pokud by se v této době narodilo ženě dítě, má na něj muž nárok
(Abdalati, 2010, s. 180). V Koránu (2000, s. 542) se píše: „Proroku! Rozvádíte-li se
se svými ženami, tedy se s nimi rozveďte v ustanovené pro ně lhůtě
a počítejte přesně dny čekací lhůty a bojte se Boha, Pána svého! Nevyhánějte je
z jejich domů a nechť z nich neodcházejí, leda kdyby se dopustily hanebnosti zjevné.“
Toto období dává manželům možnost znovu své rozhodnutí zvážit. Pokud
se rozhodnou vrátit se k sobě, nebude jim z žádné strany bráněno. Naopak, budou
v tomto kroku vždy a všemi podporováni v rámci zachování manželství (Abdalati,
2010, s. 180).
Dnešní praxe rozvádění se, je odlišná v jednotlivých oblastech a dle typu režimu,
který v nich panuje. V některých zemích se právní normy týkající se rozvodů velice
přibližují podmínkám, které jsou obvyklé pro Evropu. Typickou ukázkou jsou země,
jako je Egypt, Sýrie a Indonésie. Naopak Saudská Arábie, Írán, Pákistán, Súdán
se stále řídí Šaríou (Pavlincová, Horyna, 2003, s. 620).
Popsat celou oblast rodinného i manželského života v islámském světě je velmi
obtížné, vzhledem ke kulturním a sociálním odlišnostem a obsáhlosti problematiky.
Je však zcela zřejmé, že rodina a stejně tak i manželství v islámu, jsou pro svou
odlišnost, zcela specifické. Zasluhují proto patřičnou míru pozornosti a akceptaci
kultur ostatních.
43
EMPIRICKÁ ČÁST
4 Empirický výzkum
Empirická část je stejně jako část teoretická zaměřená zcela na problematiku ženy
v islámské společnosti. Tato část je realizována empirickým výzkumem. Smyslem
výzkumu je zjišťování a následné vyhodnocení úrovně znalostí studentů o islámské
ženě, jelikož povědomí v tomto poli působnosti bývá mnohdy nepřiměřeně
zkreslené.
4.1 Cíl výzkumu
Jako nejvhodnější metodu pro zjištění potřebných údajů jsem si zvolila dotazník,
který spadá pod klasický kvantitativně orientovaný výzkum. Kerlinger (in Chráska,
2007, s. 12) uvádí: „Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické
a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích
mezi přirozenými jevy.“
Kvantitativně orientovaný výzkum vychází především z existence jedné
objektivní reality, jež je nezávislá na našich pocitech nebo přesvědčeních (Chráska,
2007, s. 9).
Před přípravou výzkumu a následnou realizací dotazníku bylo nutné seznámit se
s odbornou literaturou pojednávající o této problematice a vytyčit si hlavní
výzkumný cíl.
Hlavním výzkumným cílem empirické části je v tomto případě odpověď
na základní výzkumnou otázku, která zní následovně: Jakou mají studenti
a studentky jednotlivých fakult Univerzity Palackého v Olomouci úroveň znalostí
o ženě v islámské společnosti?
Z hlavního cíle dále vychází 9 otázek, které jsem vypracovala na základě
informací získaných ze studia literatury k tvorbě teoretické části bakalářské práce.
Zde jsem vybírala poznatky, které byly z mého pohledu zajímavé a jsou často
44
uvedeny právě v teoretické části práce. Mnohé poznatky jsem získala také
při konzultacích s mou vedoucí práce PhDr. Helenou Skarupskou, Ph.D.
Jednotlivé otázky dotazníku pojednávají o ženě v islámské společnosti z různých
úhlů pohledu a to tak, aby nejen vzbudily u respondentů zájem, ale především,
aby jejich výsledky posloužily ke zjištění výzkumného cíle. Při vyhodnocování
otázek dotazníku budu brát v potaz rozdíly mezi pohlavími
a mezi jednotlivými fakultami Univerzity Palackého.
Při zpracování dotazníku jsem použila uzavřené otázky, z nichž respondenti volili
jednu odpověď a, b, nebo c.
4.2 Metody sběru dat ve výzkumu
Údaje o respondentech a jejich tvrzení jsem získala z dotazníků. Dotazník je
považován za velmi frekventovanou metodu pro získání dat v pedagogickém
výzkumu. Gavora (in Chráska, 2007, s. 163) definuje dotazník jako „způsob
písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí.“
Samotný dotazník je dle Chrásky (2007, s. 163) řadou pečlivě formulovaných
a předem připravených otázek, jež jsou promyšleně seřazeny a na které respondent
písemně odpovídá.
Hlavním důvodem volby této metody bylo rychlé a časově méně náročné
shromažďování dat od velkého množství respondentů. Dále také přesné
a docela snadné zpracování zjištěných výsledků.
Každý dotazník by měl splňovat základní podmínky kladené na dobré měření.
Patří zde zejména validita, reliabilita a praktičnost. Validita neboli platnost spočívá
ve zjišťování skutečně toho, co zjišťovat má, tzn. to, co je záměrem výzkumu.
Dostatečně vysoká realiabilita je nezbytný předpoklad pro dostatečnou validitu
dotazníku, i když pravdou je, že sama o sobě ještě validitu nezaručuje. Reliabilita
vyjadřuje schopnost spolehlivě a přesně zachycovat zkoumané jevy. Problémem
dotazníkové metody bývá nedostatečná věrohodnost získaných dat (Chráska, 2007,
s. 171).
Stavba dotazníku by měla vycházet z hypotézy a jednotlivé položky v něm musí
přinášet data důležitá pro její verifikaci. Položky v dotazníku by měly být gramaticky
správné a stylisticky promyšlené. Je důležité klást otázky, na něž dokáží respondenti
45
odpovědět. Položky by měly zjišťovat jen takové údaje, které jsou pro výzkum
nezbytné a nelze je získat jiným způsobem. Dotazník sám o sobě by neměl být
nepřiměřeně rozsáhlý (Chráska, 2007, s. 169).
4.3 Provedení dotazníkového šetření
Výzkum ke zjištění úrovně znalostí o ženě v islámské společnosti
u vysokoškolských studentů UP jsem realizovala na Pedagogické fakultě UP,
Filosofické fakultě UP a na Přírodovědné fakultě UP v Olomouci. Před provedením
samotného dotazníkového šetření jsem dotazník otestovala, neboli provedla
předvýzkum, na menším vzorku spolužáků ze své třídy, kdy jsem měla za cíl zjistit,
zda je formulace otázek srozumitelná, a odstranit případné chyby. Výsledky ukázaly,
že je nutné jednu otázku pozměnit. Tyto respondenty jsem do vlastního výzkumu
nezařadila.
Dotazník jsem uskutečňovala osobně oslovováním jednotlivých studentů
nebo skupin studentů bez ohledu na věk či absolvovaný počet ročníků. Nejprve jsem
respondenty seznámila s tématem a cílem dotazníku a instrukcemi k jeho vyplnění,
kdy každý z nich musel na začátku dotazníku zaškrtnout pohlaví a název fakulty,
na které studuje. Kladla jsem přitom důraz na ujištění respondentů o jejich
anonymitě.
Následně jsem dotazník respondentům předala a určila čas na vyplnění, který
se vždy pohyboval v rozmezí 5 - 10 minut. Výhodu své přítomnosti jsem shledala
v možném objasnění či konzultování nejasností. Po vyplnění jsem si dotazníky
vybrala zpět a poděkovala respondentům za ochotu, čas a spolupráci. Studenti, kteří
měli dotazník vyplněný dříve, mi jej sami odevzdali. Tento postup se mi osvědčil
jako nejvhodnější a nejlépe proveditelný.
Dotazníkové šetření jsem prováděla především v pauzách mezi jednotlivým
vyučovacími hodinami v budovách konkrétních fakult Univerzity Palackého.
Z výběru vhodných míst jsem nejčastěji volila chodby fakult, odpočinková místa
pro studenty, ale i bufet nebo počítačovou učebnu.
Celkový počet respondentů činil 349 osob.
Z celkového počtu oslovených vysokoškolských studentů tvořilo 113 mužů
a 236 žen. K vyplnění dotazníku byli, jak jsem již zmiňovala, požádáni výhradně
46
studenti a studentky Pedagogické, dále Přírodovědné a Filozofické fakulty
Univerzity Palackého. Z Pedagogické fakulty činil počet respondentů
198, z Přírodovědné 91 a z Filosofické 60.
4.4 Analýza získaných dat
Prvotním cílem empirické části bylo pomocí dotazníkového šetření zjistit, jakou
úrovní vědomostí disponují studenti UP v závislosti na pohlaví a jednotlivých
fakultách UP vzhledem k problematice ženy v islámské společnosti a jaké jsou
mezi nimi vědomostní rozdíly.
Z výzkumu jsem zjistila, že při porovnávání mezi jednotlivými fakultami téměř
žádné rozdíly nejsou. Nápodobně tomu bylo při rozlišování pohlaví, kde se rozdíly
jevily také jako minimální. Výsledky odpovědí jednotlivých otázek z dotazníku jsou
zobrazeny v grafech a zpracovány v jednotlivých tabulkách, jež jsou uvedeny
v příloze.
Otázka č. 1 - Jakou roli plní žena v islámské společnosti?
a) Především roli manželky, matky a vychovatelky další generace.
b) Pouze roli živitelky.
c) Žena zde neplní žádnou roli.
Správná odpověď je: A.
0
50
100
150
200
250
300
350
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 1: Odpovědi respondentů (otázka č. 1)
47
Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 294 studentů (84%)
správně. Zbývajících 55 studentů (16 %) odpovědělo nesprávně.
Povědomí respondentů o tom, jakou plní žena v islámské společnosti roli, je
ve valné většině správné. Dokazují to výsledky zaznamenané grafu, kde jasně vede
odpověď tvrdící, že žena islámském světě je především matkou, manželkou
a vychovatelkou další generace. V dnešní moderní době velké množství islámských
žen chodí do zaměstnání a současně zvládají starat se o svou rodinu, stejně
tak, jako ženy v západní společnosti.
Otázka č. 2 – Může se muslimka provdat za nemuslima?
a) Ano, může se provdat za jinověrce.
b) Ne, nemůže. Nemuslimský manžel by muslimku mohl omezovat
v praktikování jejího náboženství.
c) Islámský muž ani islámská žena si nemohou vzít za manžela/manželku osobu
jiného vyznání.
Správná odpověď: B.
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 2: Odpovědi respondentů (otázka č. 2)
Z celkového počtu dotázaných respondentů správně odpovědělo 128 studentů
(36,68%). Nesprávně odpovědělo 221 studentů (63,32%).
Znázornění odpovědí v grafu ukazuje, že znalosti o manželství v islámu
u vysokoškolských studentů nejsou správné. Většina z nich je mylně přesvědčena
o tom, že se islámský muž se nesmí oženit s ženou vyznávající jinou víru než islám.
48
Pravdou je, že islámský muž se může oženit s ženou, bez ohledu na víru, kterou
vyznává. Islámská žena se za muže jiné víry provdat nemůže.
Otázka č. 3 – Myslíte si, že je postavení ženy v islámu méněcenné?
a) Ano.
b) Ne.
c) Nevím.
0
50
100
150
200
250
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 3: Odpovědi respondentů (otázka č. 3)
Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď A, na kterou
odpovědělo 231 studentů (66,19%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď C,
na kterou zvolilo 75 studentů (21,49%) a 43 studentů (12,32%) zvolilo odpověď B.
Více než polovina dotázaných studentů si myslí, že postavení ženy v islámu je
méněcenné. Z těchto výsledků je tedy zcela zřejmé, že povědomí o islámském světě,
ženských právech a povinnostech zde, je pro západní společnost velmi zkreslené
a ke změně názoru by bylo zapotřebí větší znalosti historie islámu, islámského práva,
a kultury.
Otázka č. 4 – Jak rozumíte pojmu polygynie v islámu?
a) Povolení islámskému muži být v manželském svazku až se 4 ženami
současně.
b) Povolení muslimskému muži být ve svazku s neomezeným počtem žen
zároveň.
c) Ani jedna z odpovědí není správná.
49
Správná odpověď: A
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 4: Odpovědi respondentů (otázka č. 4)
Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 116 studentů (33,24 %)
na otázku správně. Zbývajících 233 studentů (66,76 %) studentů odpovědělo
nesprávně.
Většina oslovených si dle výsledků, které ukazuje graf myslí, že se islámský muž
může oženit s neomezeným množstvím žen, což poukazuje na nedostatečnou
neznalost základních pravidel týkajících se sňatků v islámském světě, vyplývajících
z Koránu a islámského práva Šaríi. Muž smí být současně ve svazku až se 4 ženami,
jsou zde však kladeny vysoké požadavky na materiální zabezpečení všech
4 žen stejnou měrou. Stejně tak by tomu mělo být i po stránce emoční.
Otázka č. 5 – Může či nemůže se islámská žena dle islámského práva provdat za
více můžu (polyandrie)?
a) Ano, může. Islám polyandrii povoluje.
b) Ano, může být v manželském svazku s více muži, ale musí mít speciální
povolení.
c) Ne, nemůže. Islámské právo sňatek jedné ženy s více muži nepovoluje.
Správná odpověď: C.
50
0
50
100
150
200
250
300
350
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 5: Odpovědi respondentů (otázka č. 5)
Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 304 studentů (87,11 %)
správně. Zbývajících 45 studentů (12,9 %) odpovědělo nesprávně.
Z výsledků grafu vyplývá, že valná většina studentů ví správně, že se islámská
žena nemůže být ve svazku manželském s více muži. Islámem to ženám není
povoleno.
Otázka č. 6 – Považujete za degradaci či výhodu islámské ženy, dělit se s jinými
ženami o jednoho muže (manžela)?
a) Degradaci
b) Výhodu
c) Nevím
0
50
100
150
200
250
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 6: Odpovědi respondentů (otázka č. 6)
51
Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď A, na kterou
odpovědělo 223 studentů (63,90%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď C,
kterou zvolilo 82 studentů (23,50%) a 44 studentů (12,61%) volilo odpověď B.
Výsledky grafu ukazují většinovou volbu odpovědi A, což znamená, že mnoho
lidí si vůbec neumí představit soužití ženy s více ženami svého muže a dělení
se o něj s nimi. Považují to za její degradaci, aniž by se snažili vidět i kladné stránky
tohoto soužití, které je v islámu považováno za zcela normální.
Otázka č. 7 – Viděl/a jste film nebo četl/a knihu s názvem Bez dcerky neodejdu?
Pokud ano, jaký na něj máte názor?
a) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha ve mně vyvola/a negativní pocity,
ale pravdou je, že neznám patřičné souvislosti v této problematice.
b) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha je jasným nepochopením základních vztahů
v islámské rodině a neznalostí islámského práva Šaría.
c) Ne, neviděl/a jsem film ani nečetl/a knihu.
0
50
100
150
200
250
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 7: Odpovědi respondentů (otázka č. 7)
Nejčastěji zastoupenou odpovědí respondentů je odpověď C, na kterou
odpovědělo 199 studentů (57,02%). Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď A,
na kterou zvolilo 107 studentů (30,66%) a 43 studentů (12,32%) zvolilo odpověď B.
Graf vypovídá o skutečnosti, že na rozdíl od minulých let, kdy tento světový
bestseller a jeho následné zfilmování hrálo velkou roli v ovlivňování povědomí
52
o islámu, jak uvádím i v teoretické části práce, dnes už tomu tak není. Mnoho
studentů knihu ani film nečetlo, nevidělo.
Otázka č. 8 – Co pro islámskou ženu znamená zahalování se?
a) Symbol příslušnosti k islámu, způsob ochrany, znak jisté nedostupnosti
a respektu k ženě.
b) Symbol útisku a degradace islámské ženy.
c) Snaha ženy prezentovat se/strhávat na sebe pozornost na veřejnosti.
Správná odpověď: A.
0
50
100
150
200
250
300
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 8: odpovědi respondentů (otázka č. 8)
Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 273 studentů (78,22 %)
správně. Zbývajících 76 studentů (21,78 %) odpovědělo nesprávně.
Z výsledků grafu vyplývá, že většina respondentů správně pochopilo, že zahalující
oděvy, které jsou islámské společnosti vlastní, nejsou nástrojem protidemokratického
útlaku, nýbrž kulturním zvykem, který jim poskytuje ochranu, respekt a způsob,
jak být posuzována dle svých vnitřních kvalit/schopností, nikoliv vnějšího vzhledu.
Otázka č. 9 – Víte, která země, jako první v Evropě vydala v dubnu 2011 zákon
zakazující nošení šátku/závoje na veřejnosti?
a) Rakousko
b) Francie
c) Belgie
53
Správná odpověď: B.
0
50
100
150
200
250
A B C
Četnost
Odpovědi
Graf č. 9: Odpovědi respondentů (otázka č. 9)
Z celkového počtu dotázaných respondentů, odpovědělo 236 studentů (67,62 %)
správně. Zbývajících 113 studentů (32,38 %) odpovědělo nesprávně.
Jak je uvedeno v části teoretické, první zemí, v níž byl schválen zákon zakazující
ženám nošení šátku na veřejnosti, byla Francie, kterou správně zvolila více
než polovina respondentů, a to 236 z celkových 349. Teprve po ní následovala
v červenci téhož roku Belgie s obdobným zákonem.
4.5 Diskuze
V rámci praktické části, jež byla realizována formou dotazníku, obsahujícího
9 otázek, týkající se islámské ženy, jsem si chtěla ověřit, zda informace obsažené
v teoretické části korespondují s výsledky dotazníkového šetření, které bylo cíleně
zaměřeno na studenty tří fakult UP a úroveň jejich znalostí v této problematice.
Tímto jsem také hledala, jestli jsou ve výsledcích mezi jednotlivými fakultami
a pohlavím respondentů rozdíly.
První otázka dotazníkového šetření se zabývá rolí islámské ženy. V teoretické
části uvádím, že hlavní rolí islámské ženy je především role matky, vychovatelky
další generace. Není tím však míněno, že by se nemohla uplatňovat mimo domov
a chodit do zaměstnání. Jen musí mít dostatek času na rodinu, a práce nesmí nijak
omezovat její víru a čest. Většina studentů v dotazníkovém šetření odpověděla
na tuto otázku správně.
54
V dalších otázkách (2, 4, 5 a 6) jsem se zaměřila na tématiku soužití
a manželství v islámu, jež bývá vzhledem ke své jedinečnosti a odlišnostem
z pohledu západní společnosti islámskému světu často vytýkána. Výsledky šetření
jsou spíše špatné, z čehož vyplývá, že znalosti v této oblasti islámu nejsou
na dostačující úrovni.
Třetí otázka dotazníku, týkající se názoru na méněcennost islámské ženy, byla
položena především za účelem zjištění názoru respondentů a od toho se odvíjející
znalosti patřičných souvislostí. Nadpoloviční většina respondentů si myslí,
že postavení ženy v islámu je méněcenné. Ke správnému porozumění je nutný
diferencovaný přístup vzhledem k historii islámského světa, společenským vrstvám
a míře uplatnění Šaríi v jednotlivých zemích.
Otázka směřující k povědomí studentů o publikaci Bez dcerky neodejdu, která
byla následně zfilmována a stala se světovým bestsellerem, u mnoha lidí vyvolává
negativní emoce a snahu islámským ženám pomoci a bojovat za jejich práva,
aniž by věděli, zda tyto ženy pomoc skutečně potřebují. Bohužel zde se jedná o jednu
z nesprávně orientovaných publikaci, jejíž autorkou je žena, která zřejmě neznala
Šaríu a z ní vyplývající základní pravidla vztahů v islámském světě. Publikací
stejného rázu dnes existuje nespočet a bohužel často ještě zhoršují postoj nemuslimů
k muslimskému světu a vedou k jeho neoprávněnému odsuzování.
V posledních dvou otázkách, zaměřených na zahalování muslimek, výsledky
ukazují, že respondenti rozumí úloze zakrývajících oděvu, které mají mnoho podob,
od hidžábu až po burku a jsou islámským ženám vlastní. Nejsou tedy nástrojem
submisivity a útisku, jak si mnozí nesprávně myslí, ale tradicí, kulturním zvykem
a symbolem příslušnosti k islámu. Přičemž je potřeba brát v potaz, že v některých
evropských zemích jako je Francie či Belgie již existují zákony zakazující
muslimkám se na veřejnosti zahalovat, což objasňuji v teoretické části práce. Na tyto
otázky odpověděli respondenti fakult v převážné většině správně.
4.6 Doporučení
Správnost výsledků dotazníkového šetření není zcela jednoznačná. Povědomí
studentů o islámské ženě rozhodně není ve všech ohledech dostačující. Důvodem je
do určité míry nedostatek kvalitní literatury zabývající se touto tématikou
55
a poodkrývajících skutečný život ženy v islámské společnost. Zvýšení počtu
publikací tohoto rázu, by ve velké míře pomohlo změnit náhled na islámskou
společnost
a kulturu.
Dále by bylo vhodné klást větší důraz na předměty ve školách, které se orientují
na učení se jiným kulturám a soužití s nimi, což je hlavním cílem multikulturní
výchovy, která patří mezi průřezová témata již na základních školách. Neméně
důležité je soustředit výuku v předmětech jako dějepis, zeměpis, občanská nauka
a základy společenských věd, které pomohou pochopit širší souvislosti týkající
se islámu, jeho historie, islámských zemí, jejich kultury a života.
V poslední řadě chybí televizní pořady orientované na islámské země, zdejší
kulturu, mentalitu islámské společnosti, a napomáhajících multikulturnímu soužití,
což je zcela jistě velkou nevýhodou, protože dnešní mládež, se na rozdíl od dřívější
doby, s velkou oblibou zaměřuje především na sledování televizní obrazovky, která
je pro ně spolu s internetem nejčastějším zdrojem nových informací.
56
Závěr
Bakalářská práce nesoucí název Žena v islámské společnosti je rozdělena
na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se opírala především
o informace získané ze studia literatury, kdy jsem často čerpala z publikací Luboše
Kropáčka, který je odborníkem, co se týče arabské kultury. Za neméně důležitý zdroj
je v tomto směru považována posvátná kniha všech muslimů, Korán, který
je základem myšlení každého vyznavače islámského náboženství. Z další literatury
například publikace Magdalény Frouzové, „Závoj a džíny, ženy v islámském světě“,
která mě velmi zaujala osobními zkušenostmi jednotlivých autorek, které
do sborníku uvedly pokaždé z jiného úhlu pohledu o postavení ženy,
a vždy v rámci některé z islámských zemí. Postavení se v rámci jednotlivých zemí
liší, proto není vhodné zobecňovat či zjednodušovat a vytvářet tak předsudky,
aniž by byla pochopena odlišnost a různorodost každé kultury v závislosti na míře
uplatnění Šaríi, způsobu výkladu Koránu a odlišnosti města a venkova, což hraje
velmi důležitou roli při vytváření názoru o postavení a právech muslimek.
V první kapitole práce jsou popsány počátky islámu a jeho vývoj a přínos
pro společnost, který považuji za klíčový pro pochopení důležitých skutečností
a omezení předsudků vůči této kultuře a společnosti.
V následující kapitole jsem se věnovala muslimské ženě, jakožto bytosti, která má
své postavení, svá práva, ale i povinnosti, které musí stejně jako muž dodržovat.
Islámským ženám je věnován dostatek prostoru v literatuře, především beletristické,
o to méně v odborné. Dále je obsahem kontroverzní téma ženského zahalování, které
se svou podobou liší v jednotlivých zemích a jeho významnost, v niž hraje roli větší
či menší vliv Západní společnosti.
Mnohoženství je jevem ze strany západní kultury naprosto odmítaným, aniž by si
společnost uvědomila, že nevěra, kterou často praktikují, způsobuje mnohdy větší
rány než vědomé soužití s více ženami, které muslimové provozují. Dále je v této
kapitole poskytnut pohled na vzdělání a možnosti profesního uplatnění žen, které
se spolu s modernizací islámských zemí a zvýšeným zájmem veřejnosti, dostalo
na vyšší úroveň, než tomu bylo dříve.
57
V poslední kapitole je ve zkrácené verzi popsána důležitost rodiny a sňatku
jako základu muslimské obce. Uzavírání sňatku a rozvod se řídí stejně tak jako v naší
kultuře i v té islámské jistými pravidly odvíjejícími se od Šaríi, Koránu,
společenských vrstev a konkrétního státu.
V empirické části bylo kladeno za cíl zjistit úroveň znalostí studentů Univerzity
Palackého o ženě v islámské společnosti v závislosti na rozdílech mezi jednotlivými
fakultami a pohlavími. Výraznější rozdíly se pomocí dotazníkového šetření zjistit
nepodařilo, nicméně úroveň znalostí se jeví jako nejednoznačná. Výsledky ukazují,
že v jistých ohledech jsou znalosti studentů správné, jinde by bylo zapotřebí větší
informovanosti, která by napomohla propojení potřebných souvislostí a zmenšení
propasti, jež mezi islámským světem a okolím stále existuje.
Život islámské ženy není ani tak černý, jak jej prezentují média, ani tak růžový
jako pohádka se vždy šťastným koncem. Muslimská žena musí stejně jako ostatní
ženy na světě bojovat za svá práva, své možnosti a rovnoprávnost. Musí být silná
a současně hrdá na kulturu a víru, v níž žije a kterou přijala.
Cílem práce bylo zobrazit ženu v islámském světě spolu s jejími právy
a povinnostmi, postavením, vztahy k mužskému pohlaví v pravdivém světle.
I když je jasné, že existují i smutné osudy těchto žen. Cíl jsem se snažila naplnit.
Doufám, že v kombinaci s teoretickou částí, se tomu tak komplexně podařilo učinit.
58
Seznam použitých zdrojů
Literatura ABDALATI, Hammudah. Zaostřeno na islám. Nové, přeprac. a opr. vyd. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010, 203 s. ISBN 978-80-904373-6-4. AL OUKLA, Jana. Závoj si nesundám aneb postavení žen v islámu očima české muslimky. In: FROUZOVÁ (ED.), Magdaléna. Závoj a džíny: ženy v islámském světě. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2005, 207 s. ISBN 80-7021-776-6. BOËLLE-ROUSSET, Cathy, Chantal CHEMLA a Nicole RASTETTER. Klíč k náboženství: srovnání čtyř největších světových náboženství:[co mají společného judaismus, křesťanství, islám a buddhismus?]. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, 158 s. ISBN 80-000-1679-6. DENNY, Frederick Mathewson. Islám a muslimská obec. 1. vyd. Praha: Prostor, 1998, 194 s. ISBN 80-851-9069-9. HAERI, Fadhlalla. Základy islámu: tradice, historie, vývoj, současnost. Olomouc: Votobia, 1997, 235 s. ISBN 80-7198-212-1. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007, 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. IBRAHIM, I. Stručný průvodce k porozumění islámu. 2.vyd. Praha: Islámská nadace, 2009, 54 s. ISBN 978-80-904373-4-0. KEENE, Michael. Světová náboženství. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2008, 192 s. ISBN 978-80-242-2137-3. KLÍMOVÁ-PUMEROVÁ, Kv ěta. Mužům vstup zakázán. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 223 s. ISBN 80-717-8995-X. Korán. 3. vyd. v tomto překl. Praha: Academia, 2000, 797 s. ISBN 80-200-0246-4. KOUŘILOVÁ, Iveta a Miloš MENDEL (eds.). Cesta k prameni: fatwy islámských učenců k otázkám všedního dne. 1. vyd. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2003, 172 s. ISBN 80-854-2553-X. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5.vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, 292 s. ISBN 978-807-0219-256. KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2002, 197s. ISBN 80-702-1540-2.
59
KROPÁČEK, Luboš. Islám. In: KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, Blanka a kol. Obrazy ženství v náboženských kulturách. 1. vyd. Praha: Paseka, 2008, 351 s. ISBN 978-807-1858-904. KROPÁČEK, Luboš. Islámský fundamentalismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996, 263 s. ISBN 80-702-1168-7. KŘIKAVOVÁ, Adéla, Miloš, MENDEL a Zdeněk MÜLLER. Islám: Ideál a skutečnost. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 367 s. ISBN 80-703-8012-8. Lidská práva v Islámu. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR - Fethi Ben Hassine Mnasria, 2006, 47 s. ISBN 80-903-1962-9. MÜLLER, Zdeněk. Islám a islamismus: dilema náboženstvi a politiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2010, 256 s. ISBN 978-802-0018-182. MÜLLER, Zdeněk. Islám: historie a současnos :[náboženství, civilizace, společnost, ideologie, moderní svět a modernizace, islamismus]. 1. vyd. Praha: NS Svoboda, 1997, 187 s. ISBN 80-205-0534-2. PAVLINCOVÁ, Helena a Břetislav HORYNA. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd., podstatně přeprac. a rozš., (v nakl. Olomouc vyd. 1.). Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, 661 s. ISBN 80-718-2165-9. SPENCER, Robert. Islám bez závoje. 1. vyd. Praha: Triton, 2006, 236 s. ISBN 80-725-4761-5. TUREČEK, Břetislav. Světla a stíny islámu: drama Blízkého východu a sonda do duší jeho obyvatel. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007, 214 s. ISBN 9788024219097. Elektronické zdroje Francie jako první evropská země zakazuje ženám chodit se zahalenou tváří po ulici [online]. [cit. 27. 10. 2011]. Dostupné z: <http://www.euractiv.cz/evropa dnes0/clanek/francie-jako-prvni-evropska-zeme-zakazuje-zenam-chodit-se zahalenou-tvari-po-ulici-008660>. Zahalení tváře – povinnost nebo doporučení? [online]. [cit. 1. 11. 2011]. Dostupné z: <http://www.e-islam.cz/node/266>.
60
Seznam příloh
Příloha 1 - Dotazník
Příloha 2 - Tabulky výsledků dotazníku
Příloha 1
Pohlaví: muž x žena Název fakulty: 1. Jakou roli plní žena v islámské společnosti?
a) Především roli manželky, matky a vychovatelky další generace. b) Pouze roli živitelky rodiny. c) Žena zde neplní žádnou roli.
2. Může se muslimka provdat za nemuslima?
a) Ano, může se provdat za muže jinověrce. b) Ne, nemůže. Nemuslimský manžel by muslimku mohl omezovat
v praktikování jejího náboženství. c) Islámský muž ani islámská žena si nemohu vzít za manžela/manželku osobu
jiného vyznání. 3. Myslíte si, že je postavení ženy v islámu méněcenné?
a) Ano b) Ne c) Nevím
4. Jak rozumíte pojmu polygynie v islámu?
a) Povolení muslimskému muži být v manželském svazku až se 4 ženami současně.
b) Povolení muslimskému muži být ve svazku s neomezeným počtem žen zároveň.
c) Ani jedna z možností není správná.
5. Může či nemůže se islámská žena dle islámského práva provdat za více mužů (polyandrie)?
a) Ano, může. Islám polyandrii povoluje. b) Ano, může být v manželském svazku s více muži, ale musí mít speciální
povolení. c) Ne, nemůže. Islámské právo sňatek jedné ženy s více muži nepovoluje.
6. Považujete za degradaci či výhodu islámské ženy, dělit se s jinými ženami o jednoho muže (manžela)?
a) Degradace b) Výhoda c) Nevím
7. Viděl/a jste film nebo četl/a knihu s názvem Bez dcerky neodejdu? Pokud ano, jaký na něj máte názor?
a) Ano, viděl(a)/četl(a). Vyvolal ve mně negativní pocity, ale pravdou je, že neznám patřičné souvislosti v této problematice.
b) Ano, viděl(a)/četl(a). Film/kniha je jasným nepochopením základních vztahů v islámské rodině a neznalostí islámského práva Šaría.
c) Ne, neviděl/a jsem film ani nečetl/a knihu. 8. Co pro islámskou ženu znamená zahalování se?
a) Symbol příslušnosti k islámu, způsob ochrany, znak jisté nedostupnosti a respektu k ženě.
b) Symbol útisku a degradace islámské ženy. c) Snaha ženy prezentovat se/strhávat na sebe pozornost na veřejnosti.
9. Víte, která země, jako první v Evropě vydala v dubnu 2011 zákon zakazující nošení šátku/závoje na veřejnosti?
a) Rakousko b) Francie c) Belgie
Příloha 2
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 36 131 167 33 41 74 29 24 53 294 b) 0 2 2 1 2 3 0 0 0 5 c) 7 22 29 5 9 14 2 5 7 50 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 1: odpovědi respondentů (otázka č. 1)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 9 34 43 5 12 17 2 3 5 65 b) 16 50 66 15 14 29 15 18 33 128 c) 18 71 89 19 26 45 14 8 22 156 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 2: odpovědi respondentů (otázka č. 2)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 26 118 144 24 36 60 14 13 27 231 b) 3 17 20 5 8 13 8 2 10 43 c) 14 20 34 10 8 18 9 14 23 75 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 3: odpovědi respondentů (otázka č. 3)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 21 39 60 9 23 32 13 11 24 116 b) 15 76 91 16 22 38 13 12 25 154 c) 7 40 47 14 7 21 5 6 11 79 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 4: odpovědi respondentů (otázka č. 4)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 4 3 7 2 4 6 0 2 2 15 b) 3 11 14 5 1 6 5 5 10 30 c) 36 141 177 32 47 79 26 22 48 304 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 5: odpovědi respondentů (otázka č. 5)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 20 106 126 26 38 64 17 16 33 223 b) 7 17 24 4 7 11 5 4 9 44 c) 16 32 48 9 7 16 9 9 18 82 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 6: odpovědi respondentů (otázka č. 6)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 14 46 60 19 13 32 12 3 15 107 b) 8 15 23 4 6 10 8 2 10 43 c) 21 94 115 16 33 49 11 24 35 199 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 7: odpovědi respondentů (otázka č. 7)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 30 123 153 33 42 75 23 22 45 273 b) 7 23 30 2 4 6 5 5 10 46 c) 6 9 15 4 6 10 3 2 5 30 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 8: odpovědi respondentů (otázka č. 8)
Fakulty Pedagogická Přírodovědná Filozofická ∑
Odpovědi M Ž ∑ M Ž ∑ M Ž ∑ a) 3 10 13 3 5 8 3 3 6 27 b) 30 111 141 28 34 62 17 16 33 236 c) 10 34 44 8 13 21 11 10 21 86 ∑ 43 155 198 39 52 91 31 29 60 349
Tabulka č. 9: odpovědi respondentů (otázka č. 9)