portal.szspraha1.czportal.szspraha1.cz/.../$file/ap_merkova_vera.docx · web viewje vymezen pojem...
TRANSCRIPT
Pozitiva a negativa ingrediencí zubních past
Absolventská práce
Vera Merkova
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická školaPraha 1, Alšovo nábřeží 6
Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistkaVedoucí práce: Alena Tihanová, Dis.
Datum odevzdání práce: 18.4.2017Datum obhajoby:
Praha 2017
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny
jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů
informací.
Praha 12. dubna 2017
Podpis
Děkuji Aleně Tihanové, DiS. za odborné vedení absolventské práce, trpělivost a za
drahocenné rady, kterými mě během mé práce provázela.
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné
školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Podpis
ABSTRAKT
MERKOVA, Vera. Pozitiva a negativa ingrediencí zubních past. Praha, 2017. Absolventská
práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce Alena Tihanová, DiS.
Absolventská práce se zabývá pozitivy a negativy ingrediencí zubních past. Problematika je
objasněna z teoretického hlediska na základě poznatků nastudovaných z použité literatury a
jiných zdrojů.
Práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou
shrnuty informace získané z literatury. Nejprve je popsána somatologie a histologie zubů i
okolních tkání. Je vymezen pojem zubní pasta, její funkce a specifikace. Dále následuje
rozdělení komponentů do tříd, jejich popis a interakce ingrediencí zubních past s jinými
látkami. Charakteristika těchto součástí, vysvětlení jejich působení a následné pozitivní a
negativní účinky na stav dutiny ústní.
Praktická část se skládá z dotazníkového šetření a brožury. Pomocí anonymního dotazníku
zjišťuji úroveň znalostí laické veřejnosti o složkách zubních past, jaké faktory ovlivňují výběr
zubní pasty a také kdo nebo co je důvěryhodným zdrojem informací o účinnosti a kvalitě
zubní pasty.
Brožura je vytvořena na základě teoretických poznatků a zjišťování jejich pozitivních a
negativních účinků na tkáně dutiny ústní. Tuto brožuru může využívat odborná veřejnost pro
informování pacientů.
Klíčová slova: zubní pasta, ingredience, pozitivní a negativní a účinky, interakce, brožura
ABSTRACT
MERKOVA, Vera. Positives and Negatives of Toothpaste Ingredients. Praha, 2017. Graduate
work. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor Alena Tihanová, DiS.
The graduate work deals with positives and negatives of toothpaste ingredients. The issue is
explained from a theoretical perspective which is based on findings from literature and other
sources.
The work is divided into two main parts a theoretical one and a practical one. In the
theoretical part of the work the information obtained from literature is summarized. First,
there is the description of somatology and histology of the teeth and surrounding tissues. The
term “toothpaste”, its function and specifications are defined. Hereafter it is followed by the
distribution of toothpaste components into classes with their descriptions, interaction of
components with other substances. There are also characteristics of these components, an
explanation of their action and subsequent positive and negative effects on the oral cavity.
The practical part contains a questionnaire survey and a brochure. Thanks to anonymous
questionnaire survey I determine the level of general public knowledge about toothpaste
ingredients, what factors influence the choice of toothpaste and who or what is a trusted
source of information on the effectiveness and quality of toothpaste.
The brochure is created on the basis of theoretical knowledge and studying their positive and
negative effects on the oral cavity tissues. Professionals can use the brochure to inform
patients.
Keywords: toothpaste, ingredients, positive and negative effects, interaction, brochure
Obsah
Úvod..........................................................................................................................................10
Teoretická část.........................................................................................................................11
1 Anatomie tvrdých zubních tkání....................................................................................11
2 Histologie zubů a dásní...................................................................................................12
2.1 Sklovina – enamelum, email, substantia adamantina................................................................12
2.2 Dentin– zubovina, dentinum, substantia eburnea......................................................................13
2.2.1 Hypersenzitivita dentinu..........................................................................................................13
2.3 Cement – cementum..................................................................................................................14
2.4 Dáseň – gingiva..........................................................................................................................14
3 Slina..................................................................................................................................16
3.1 Slinné žlázy, sekrece..................................................................................................................16
3.2 Složení slin.................................................................................................................................17
3.3 Pufrační schopnost slin..............................................................................................................19
4 Mikrobiální osídlení dutiny ústní...................................................................................20
5 Zubní plak, kámen, pigmentace.....................................................................................21
5.1 Zubní plak..................................................................................................................................21
5.2 Zubní kámen..............................................................................................................................22
5.3 Pigmentace.................................................................................................................................22
6 Patologie tvrdých zubních tkání.....................................................................................23
6.1 Vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání...........................................................................23
6.1.1 Geneticky podmíněná onemocnění tvrdých zubních tkání.....................................................23
6.1.2 Získaná vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání............................................................23
6.1.3 Poruchy vývoje skloviny v důsledku nadměrného přijmu fluoridů........................................24
6.1.4 Poruchy vývoje skloviny způsobené tetracykliny...................................................................24
6.2 Získané změny tvrdých zubních tkání.......................................................................................25
6.2.1 Nekariézní léze........................................................................................................................25
6.2.2 Kariézní léze............................................................................................................................26
7 Patologie sliznic ústní dutiny a jazyka...........................................................................27
7.1 Vrozené......................................................................................................................................27
7.2 Získané.......................................................................................................................................28
7.3 Změny v dutině ústní při metabolických nemocech..................................................................29
7.4 Změny v dutině ústní u kuřáků..................................................................................................29
8 Parodontopatie.................................................................................................................31
8.1 Gingivitida.................................................................................................................................32
8.2 Parodontitida..............................................................................................................................33
9 Zubní pasty.......................................................................................................................34
10 Historie zubních past.......................................................................................................35
11 Legislativa zubních past..................................................................................................36
12 Dělení zubních past..........................................................................................................37
12.1 Kosmetické zubní pasty.............................................................................................................37
12.1.1 Bělící zubní pasty....................................................................................................................38
12.1.2 Zubní pasty osvěžující dech....................................................................................................41
12.2 Terapeutické zubní pasty...........................................................................................................42
12.2.1 Dezinfekční zubní pasty..........................................................................................................42
12.2.2 Desenzibilizační zubní pasty...................................................................................................43
12.2.3 Regenerativní zubní pasty.......................................................................................................43
13 Kategorizace a popis komponentů zubních past..........................................................46
13.1 Základní součásti zubní pasty:...................................................................................................46
13.1.1 Rozpouštědlo...........................................................................................................................46
13.1.2 Abraziva..................................................................................................................................46
13.1.3 Detergenty...............................................................................................................................48
13.1.4 Změkčovadla...........................................................................................................................49
13.1.5 Plniva.......................................................................................................................................50
13.1.6 Sladidla....................................................................................................................................50
13.1.7 Aromatické látky korigující chuť............................................................................................52
13.1.8 Barviva....................................................................................................................................52
13.1.9 Konzervační látky....................................................................................................................53
13.2 Účinné (aktivní) součásti zubních past......................................................................................54
13.2.1 Pro prevenci zubního kazu......................................................................................................54
13.2.2 Protizánětlivé látky..................................................................................................................56
13.2.3 Desenzibilizační látky.............................................................................................................57
13.2.4 Látky omezující tvorbu zubního kamene................................................................................58
13.2.5 Bělicí přísady...........................................................................................................................59
13.2.6 Enzymy....................................................................................................................................60
13.2.7 Stabilizátory.............................................................................................................................61
Praktická část..........................................................................................................................63
14 Cíle a hypotézy praktické části.......................................................................................63
14.1 Cíle.............................................................................................................................................63
14.2 Stanovené hypotézy...................................................................................................................63
15 Metodika výzkumu..........................................................................................................64
15.1 Zpracování získaných dat..........................................................................................................64
15.2 Výsledky výzkumu a jejich analýza..........................................................................................64
15.3 Potvrzení či vyvrácení hypotéz..................................................................................................87
15.4 Řešení problému – edukační manuál (brožura).........................................................................89
Závěr........................................................................................................................................90
Seznam použité literatury a zdrojů informací.....................................................................91
Seznam použitých obrázků....................................................................................................96
Seznam použitých tabulek......................................................................................................97
Seznam příloh..........................................................................................................................98
Přílohy......................................................................................................................................99
Úvod
Stav a vzhled zubů má jistě velký podíl na vytvoření dojmu krásy. V touze po krásném
úsměvu používají lidé rozmanité kosmetické výrobky.
Zubní pasta je spolu se zubním kartáčkem nejpoužívanější prostředek ústní hygieny. Většina
populace spoléhá na zubní pastu jako na jedinou ochranu svého chrupu.
Ačkoli je známo, že jen efektivní a atraumatická vhodně zvolená technika čistění, dokáže
udržet dutinu ústní zdravou, může zubní pasta stav dutiny ústní také ovlivnit, a to jak ve
smyslu pozitivním, tak negativním. Téměř všechny zubní pasty obsahují velké množství
přísad, jejichž mechanismus působení běžný spotřebitel nezná. Zdravotní rizika některých
látek, které každodenně používáme v péči o ústní dutinu, si mnohdy neuvědomujeme a
snadno podléháme reklamním kampaním výrobců a prodejců. Trh je v současnosti zásoben
širokou škálou zubních past a zákazníci si vybírají zubní pastu často náhodně. Rozhodujícím
prvkem většinou bývá obal, reklama, značka anebo chuť. Každá pasta má přitom své vlastní
charakteristiky a různí spotřebitelé mají různé potřeby pro péči o dutinu ústní. Tyto
charakteristiky se odvíjejí hlavně z chemického složení past, dokonce jednotlivé ingredience
těchto složení mají své pozitivní a negativní účinky.
Situace na trhu je nepřehledná, proto jsem se rozhodla ji více zmapovat ve své diplomové
práci.
11
Teoretická část
1 Anatomie tvrdých zubních tkání
Zub se skládá ze tří částí: korunky (corona dentis), krčku (collum dentis) a kořene (radix
dentis). Korunka je viditelná část zubu vyčnívající z dásně. Na korunku navazuje v dásni
ukotvený kořen, jehož povrch kryje zubní cement. Krček zubu tvoří rozhraní mezi korunkou
a kořenem. Zdravá dáseň pevně přiléhá ke krčku zubu a vytváří mezi epitelem dásně a zubem
tzv. dentogingivální uzávěr. V tomto uzávěru se nachází tzv. spojovácí epitel, který brání
proniknutí látek a bakterií z dutiny ústní do pojivových tkání kolem kořene.
Kořen zubu je část zubu uložená v zubním lůžku. Pomocí periodontálních vazů je kořen zubu
spojen s alveolární kostí. Uvnitř korunky se nachází dřeňová dutina (cavum pulpae) vyplněná
zubní dření (pulpa). V zubní dřeni nacházíme cévy a nervy. V kořeni dutina přechází
do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Hmota zubu je tvořena zubovinou (dentin).
(1), (4), (8)
12
2 Histologie zubů a dásní
V následující kapitole popisuji histologické vlastnosti tvrdých zubních tkání a dásní. Znalosti
strukturního a chemického složení tkání dutiny ústní jsou potřebné pro pochopení
mechanismu působení ingrediencí zubních past.
2.1 Sklovina – enamelum, email, substantia adamantina
Sklovina je nejtvrdší tkání lidského těla. Šířka skloviny je 1 až 3 milimetry. Při poškození
nemá schopnost regenerace. Za určitých podmínek se dokáže zahustit (remineralizovat). (4)
Barva skloviny je namodralá až lehce nažloutlá. Barva závisí na tloušťce a stupni
mineralizace. Čím silnější vrstva, tím je barva skloviny bělejší, naopak u slabé vrstvy prosvítá
žlutavý dentin. (1)
Sklovina obsahuje velké množství minerálních látek. Obsahuje 95–98 % anorganických látek,
vápník, fosfor, které krystalizují v podobě hydroxyapatitu [Ca10-x(PO4)6*X2 * H2O], dále fluór,
hořčík, uhličitany a sodík. Voda tvoří 4 % a zbylé 1 % tvoří organické sloučeniny (enamelin a
amelogenin). Mimo ně se může ve sklovině vyskytovat okolo 40 různých stopových
prvků. (7)
Sklovina je složena ze sklovinných prizmat, která jsou složena z krystalů hydroxyapatitu.
Fluorapatit zvyšuje odolnost skloviny proti působení kyselin při výkyvech pH, které jsou
způsobené četnosti a/nebo intenzitou kyselého prostředí (např. malhygiena, kouření, časté pití
sladkých nápojů). Zvyšuje tak odolnost proti zubnímu kazu u lidí s nedostatečnou úrovní
dentální hygieny. Dalšími krystalickými látkami jsou fluorizovaný apatit a apatit obohacený o
uhličitan, který je náchylnější ke vzniku zubního kazu.
V povrchové vrstvě skloviny probíhá výměna iontů se slinou. Fyzikálně chemická rovnováha
mezi sklovinou a ústním prostředím je závislá na pH prostředí. Kritická hodnota pH je pro
sklovinu 5,2 - 5,7.
Kyseliny způsobují ztrátu iontů (např. vápníku a fosfátů) z povrchových a podpovrchových
vrstev skloviny. Proces demineralizace skloviny začíná, jakmile kyseliny sníží pH na hodnotu
13
méně než 5,5. Sklovina má určitou schopnost regenerace – může se remineralizovat. Dojde
k procesu remineralizace pokud se neutralizuje prostředí ústní dutiny (pH se zvýší zhruba
na 7,0) a pokud jsou v orálních tekutinách k dispozici ionty vápníku a fosfátu. Vyšší pH
neumožňuje vznik, a především další rozvoj zubního kazu. (1), (7)
2.2 Dentin– zubovina, dentinum, substantia eburnea
Dentin je bezcévná, nažloutlá, netransparentní pojivová tkáň, která je měkčí než sklovina, ale
tvrdší než cement. Dentin tvoří největší část zubu. Obsahuje 72 % anorganických látek, opět
převážně hydroxyapatit a 28 % organických látek. Obsahuje vlákna, která vnímají bolest a
reakci na vnější podměty (teplo, chlad, chemické podráždění). Dentin je tvořen odontoblasty a
mezibuněčnou hmotou.
Každý odontoblast vysílá do dentinu směrem k povrchu zubu dlouhý výběžek – Tomesovo
vlákno, uložené v zubním kanálku (tubulus dentinalis). Tomesovo vlákno je nejsilnější těsně u
těla buňky (asi 3-4 nm), v dalším průběhu se ztenčuje.
Na lidských zubech můžeme rozlišit 3 typy dentinu. Primární dentin: tvoří největší část
dentinu. Vytváří se po celou dobu vývoje zubu až do vytvoření kořene. Sekundární dentin:
tvoří se až po dokončení vývoje kořene. Ukládá se nerovnoměrně. Jeho úložiště se prvně tvoří
na stropě a dně dřeňové dutiny a v oblasti výstupu kořenového kanálku. Terciální dentin
(reaktivní, reparativní, obranný či iregulární): vytváří se jako reakce na dráždivé podměty,
jako je například zubní kaz nebo traumatický nákus. Terciální dentin většinou reparuje jako
tmavá skvrna. (1), (2), (7)
2.2.1 Hypersenzitivita dentinu
Pokud dojde ke ztrátě skloviny a expozici dentinu do ústního prostředí, mohou již drobná
dráždění vyvolávat pocity bolesti. Příkladem jsou obnažené krčky, eroze, klínovité defekty,
kazy atd. Bolest vzniká většinou na teplé nebo studené podněty nebo na dotyk.
Hydrodynamická teorie vysvětluje vznik bolesti. Příčinou je pohyb tekutin v dentinových
tubulech fyzikálním, chemickým nebo osmotickým drážděním, který způsobuje mechanickou
14
stimulací nervů. Vnímání bolesti nastupuje okamžitě nebo s mírním zpožděním a rychle mizí.
Bolest je ostrá a ohraničená. (3)
2.3 Cement – cementum
Cement je nažloutlá tkáň, která se podobá strukturou kosti. Kryje krček a kořen zubu. V
krčkové oblasti je vrstva cementu nejtenčí, apikálním směrem se vrstva zvětšuje. Skládá se z
buněk, cementocytů a základní substance, která obsahuje 50 % minerálních látek. Organická
hmota je tvořena převážně kolagenními vlákny a malým množstvím interfibrilární hmoty.
Morfologicky rozlišujeme 2 typy cementu: Cement acelulární (non cellulare, fibrilární,
primární) a cement celulární (buněčný, sekundární). Acelulární cement tvoří tenkou vrstvičku
mineralizované matrix cementu. Jsou do něj zalita tzv. Sharpeyova vlákna. Celulární cement
je tvořen lamelami s cementocyty, které jsou uložené v lakunách. Cementocyty jsou buňky
hvězdicovité formy s malými krátkými výběžky. Oba typy jsou uloženy ve vrstvách. Ukládání
cementu na povrch kořene je nejen během vývoje zubu, ale pokračuje pomalu po celý život,
zejména v místech vystavených nadměrnému zatížení nebo traumatu. (1), (2), (7), (8)
2.4 Dáseň – gingiva
Dáseň je měkká mukózní tkáň pokrývající alveolární kost, je tvořena povrchovým epitelem a
vazivem.
Normální barva gingivy je bledě růžová. Obsahuje malé množství pigmentových buněk –
melanocytů. Její povrch je pokrýt mnohovrstevným dlaždicovým epitelem. Keratinizuje méně
než epitel ostatní ústní sliznice. Zdravá gingiva při podráždění nekrvácí. (3) (9)
Topograficky se dáseň rozděluje na několik úseků: volná, připojená a interdentální. Dáseň
volná je krajní část gingivy o výšce 0,8–2,5 mm lemující zub kolem dokola. Nemá kostěný
podklad. Povrch zdravé volné gingivy je hladký. Připojená gingiva je široká 1–9 mm a pevně
fixována k periostu alveolární kosti. Není tedy pohyblivá vůči podkladu. Směrem dolů
přechází do volné alveolární sliznice. Povrch gingivy připojené je jemně dolíčkovaný (angl.
stippling). Interdentální gingiva vyplňuje trojúhelníkovitý mezizubní prostor.
15
Prostor mezi zubem a volnou gingivou se označuje jako dásňový žlábek – sulcus gingivae. Je
hluboký 0,5- 3 mm. Dojde-li k jeho prohloubení, vzniká parodontální chobot (pravý nebo
nepravý). Gingivu a tvrdou zubní tkáň (sklovinu, zubní cement) spojuje tzv. těsnící
(spojovací) epitel. Na dno gingivodentálního žlábku je vylučována z krevního řečiště tekutina
podobná plazmě – liquor gingivalis neboli sulcus fluid.
Gingivální tekutina má protizánětlivé, antimikrobiální vlastnosti, a napomáhá přilnavosti
epitelu k zubu. Obsahuje sacharidy, proteiny, fibriny, elektrolyty a enzymy. Tato tekutina je
stimulována saprofickou mikroflórou dutiny ústní. Nadužívání dezinfekčních látek vede
k útlumu produkce gingivální tekutiny. (4)
16
3 Slina
Slina je čirým, lehce zakaleným sekretem slinných žláz, který zajišťuje stabilitu prostředí
dutiny ústní.
Antimikrobiální a proteolytické komponenty slin, pufrační schopnost slin a jejích množství
ovlivňují stav dutiny ústní. Zubní pasty s vhodným složením by měly tyto stabilizační
mechanismy dutiny ústní podporovat.
3.1 Slinné žlázy, sekrece
Produkci slin zajišťují tři páry velkých slinných žláz a velký počet drobných slizničních
žlázek v submukóze ústní sliznice.
Velké slinné žlázy vylučují slinu hlavně na podnět (nejčastěji potravu, ale i na podněty
primárně psychické). K velkým slinám patří: glandula submandibularis (podčelistní slinná
žláza) a glandula sublingualis (podjazyková slinná žláza) s vývody pod jazykem na spodině
dutiny ústní. Glandula parotis (příušní slinná žláza) je párová slinná žláza s vývodem na
sliznici tváře v úrovni korunky druhého horního moláru.
Nejvíce sliny produkují žlázy podčelistní, které produkují slinu smíšenou (má buňky serózní i
mucinózní). Stejnou slinu secernují i žlázy sublingvální. Žlázy příušní produkují slinu řídkou,
serózní. (9), (10)
Trvalou vlhkost ústní sliznice udržují především malé slinné žlázy, které produkují slinu
neustále. Uloženy jsou hlavně ve sliznici vestibula, sliznici patra a jazyka. (20) Vedlejší slinné
žlázy atrofují věkem, kouřením, léky, nadužíváním alkoholových ústních vod.
Celkové množství slin za 24 hodiny kolísá mezi 500 a 1500 ml. Celkové množství slin závisí
na mnoha faktorech – zásobení těla vodou, na denním rytmu, na světelných poměrech, na
podnětech složek potravy a také na vlivu látek a léčiv. (17)
Fyziologické snížení slinné sekrece neboli xerostomie souvisí s věkem a je spojeno s involucí
(zmenšení) slinných žláz. Patologické snížení slinné sekrece provází některá onemocnění
17
(např. Sjorgenův syndrom, stres, psychické problémy a užívání některých léků (spasmolytika,
diuretika, antidepresiva, antihypertenziva) a také ozařování. Kvůli nedostatku sliny v dutině
ústní dochází k poruše mikrobiální rovnováhy ve prospěch některých patogenů, jako např.
Candidy albicans a Streptococus mutans. (17), (20)
Obrázek 1 Topografie velkých slinných žláz
Ve výše znázorněném obrázku se nachází 1. gl. parotis (příušní slinná žláza), 2 gl.
submandibularis (podčelistní slinná žláza), 3 gl. sublingualis (podjazyková slinná žláza).
3.2 Složení slin
Složení sliny závisí na sekreci, stupni stimulace, druhu a trvání stimulace, na převládající
slinné žláze a jídle.
Sekrece je řízena sympatickým a parasympatickým vegetativním nervovým systémem.
Primární slina má stejné složení jako plazma. Následně ve vývodech dochází k odebírání
18
iontů Cl- a Na+, takže se sekundární (konečná) slina stává hypotonickou. Vodíkový exponent
pH ve slině je neutrální.
Slina je tvořena z 98 % vodou. Zbývající 2 % jejího objemu tvoří anorganické a organické
látky. Anorganické látky: HCO3-, I-, K+, Cl-, Na+, Ca 2+, fosfáty a fosforečnany. Významná je
koncentrace kalcia a fosfátu ve slině. Jedná se o remineralizační potenciál sliny. Fosfáty
zvyšují odolnost skloviny proti kyselinám. Slina obsahuje volné fluoridové ionty
v koncentraci 0,01- 0,05 ppm, které se zúčastňují procesu remineralizaci skloviny.
Slina obsahuje hormony, glukozu, cholesterol, mastné kyseliny, čpavek, močovinu a
specifické antimikrobiální komponenty: protilátky, histatiny, cystatiny, lipocalin a
nespecifické glykoproteiny. (14)
Slina obsahuje řadu enzymů, které pocházejí jednak ze slin samotných (fosfatáza, amyláza,
peroxidáza, lipáza, lysozym) nebo jsou produktem mikrobiální flóry nebo ústních tkání
(proteináza, ureáza, hyaluronidáza). (12)
Enzymy jsou bílkoviny s tzv.biokatalytickou funkcí, což znamená, že umožňují, urychlují a
řídí všechny biochemické procesy v těle.
Jednou z důležitých funkcí enzymů v těle je účast při trávení. Lipázy štěpí složené tuky na
jednodušší tuky a mastné kyseliny. Amylázy zahajují v ústní dutině štěpení škrobu a
glykogenu na jednodušší cukry. Těmi se živí převážně aerobní mikroflora. Bílkoviny se tráví
v žaludku pomoci enzymu trypsinu. Po tisíce let lidé přijímali syrové maso až do okamžiku,
kdy si začali maso tepelně upravovat. Enzymy v ústech nejsou schopny strávit bílkovinu.
Pokud neodstraníme v dostatečné době předpracovanou bílkovinu začnou ji trávit anaerobní
bakterie, ale ne naše enzymy.
Díky dostatku stravy se bakterie rozmnožují ve formě plaku, který má za následek vznik
onemocnění v ústní dutině – gingivitidu a parodontitidu. (13)
Enzym lysozym rozrušuje bakteriální stěnu a ničí tak bakterie. Laktoferin je enzym, který má
brzdící účinek na růst mikroorganizmů, protože váže železo, které pro svůj růst potřebují
(např. Candida Albicans). (3)
19
Peroxidázový systém (peroxidáza) se skládá ze dvou enzymů: laktoperoxidázy, produkované
buňkami slinných žláz, a myeloperoxidázy vytvářené leukocyty. (14)
3.3 Pufrační schopnost slin
Slina je nasycena ionty fosfátu, fluoru a vápníku. Díky tomu preventivně působí proti vzniku
zubního kazu. Mezi povrchem korunky zubu a slinou dochází ke kontinuální výměně těchto
iontů. Při neutrálním pH se ustaví rovnováha mezi minerály skloviny a minerály ve slině.
Pokud je tato rovnováha narušena působením organických kyselin produkovaných bakteriemi
a pH v dutině ústní klesá, dochází k demineralizaci zubního povrchu. Ve slině jsou látky, tzv.
pufry, mající schopnost uvolňovat i vázat H+, to znamená, že neutralizují kyselé prostředí,
udržují stálou hodnotu pH, snižují rychlost demineralizace a brání tak vzniku zubního kazu.
Mluvíme zde o pufrovací schopnosti slin. (11)
Pufrování kyselin patří mezi základní funkce slin. Tato funkce je zodpovědná za regulaci pH
v dutině ústní.
Slina má 3 pufrační systémy: bikarbonátový, fosfatový a bílkovinný pufr.
Bikarbonátový pufr: zaujímá 90 % pufrační kapacity, uplatňuje se při příjmu potravy, během
kariogenní ataky. Skládá se ze slabé kyseliny H2CO3 a její konjugované báze HCO3-
(bikarbonát). Se zvyšujícím se množstvím bikarbonátu ve slině hodnota pH roste.
Bílkovinný pufr: hlavní pufr při nízkém slinném průtoku a pH nižším než 5.
Fosfátový pufr: Je ve fázi tvorby kyselin v plaku. Tento pufr je tvořen anorganickým a
organicky vázaným fosfátem. Je méně významný. (10), (17)
20
4 Mikrobiální osídlení dutiny ústní
Mikrobiální flóra může být prospěšná, ale může i negativně působit na zuby a podpůrné tkáně
(např. dásně). V této kapitole uvádím základní informace o mikroorganismech a o jejích
vztazích se zubními a parodontálními tkáněmi.
První organismy se v ústech novorozence začínají objevovat již několik hodin po narození
(Streptococcus salivarius, S. mitis, S. oralis) a osídlují dutinu ústní po celý život jedince.
S věkem jedince přibývá více kmenů: S. mutans, S. sanguinis a aktinomycety, laktobacily.
Vzniká tzv. fyziologická mikroflóra. Mikroorganizmy fyziologické mikroflóry zabraňují
kolonizaci patogenními mikroorganizmy Vyskytují-li se v optimálním množství, svými
metabolickými produkty (kyselinami) stimulují produkci gingivální tekutiny a tvorbu
biofilmu.
Změnu složení mikroflóry může způsobit přemnožení jednoho druhu mikroorganismu anebo
kolonizace patogenními mikroorganismy. Stav, kdy došlo ke změně v rovnováze složení
mikroflóry nazýváme dysmikrobie. Dysmikrobie v ústní dutině může být vyvolaná
širokospektrými antibiotiky a předávkováním dezinfekčních látek. Následně se rozmnoží
kvasinky. Mikroorganismy mohou získat rezistenci na často anebo dlouhodobě používanou
látku. (9)
Velmi důležitý je vztah ústní mikroflóry k tvorbě zubního kazu.
V procesu vzniku zubního kazu je významná činnost kariogenních bakterií plaku
(Streptococcus mutans, laktobacillus). Bakterie metabolickou cestou přeměňují jednoduché
sacharidy z potravy na kyseliny. Kyseliny snižují úroveň pH a začíná se proces
demineralizace. Sklovina ztrácí minerály a porušuje se tak její struktura. Za delší dobu
vznikají kazivé léze a zub napadají anaerobní bakterie, které mohou způsobit vznik zubního
kazu a rozvoj komplikací jako např. nekrózu či gangrénu zubní dřeně.
Parodontopatogenní bakterie produkují toxiny a enzymy, které vyvolávají destrukci (ničení)
parodontálních tkání. Při zánětlivých onemocněních, jako gingivitidách, parodontitidách a
stomatitidách, je mikrobiální flóra mnohotvárnější. U akutních procesů převládají koky, u
chronických procesů převládá flóra anaerobní (leptotrichy, fuziformní tyčky, baktérie).
Mezibakteriální vztahy jsou důležité pro kolonizace a propustnost živin. (8), (9)
21
5 Zubní plak, kámen, pigmentace
Moderní zubní pasty obsahují často komponenty, které mohou za určitých podmínek
ovlivňovat nadměrnou kumulaci plaku a jeho mineralizaci. Nebo omezují usazování
pigmentací na povrchu skloviny (např. pasty enzymatické).
5.1 Zubní plak
Kilian definuje zubní plak takto: „Zubní povlak je vysoce organizovaná ekologická jednotka,
sestávající z velkého množství bakterií usazených v makromolekulami matrix bakteriálního a
slinného původu.“ (16)
Jedná se o hlavní etiologický faktor při rozvoji zubního kazu a plakem podmíněných
parodontopatií. Zubní plak je složen hlavně z mikroorganismů (90% obsahu) a
intermikrobiální substance (10%).
Zubní plak ulpívá na povrch zubu i zubních náhrad. Nelze jej odstranit vodním sprejem,
pouze mechanicky. Využívají se i chemické prostředky, v kterých aktivní složka, např.
chlorhexidin, má za úkol ničit ústní bakterie a omezovat množení zubního biofilmu.
Plak je potřeba odlišit od měkkého povlaku – materia alba, který je tvořený zbytky potravin,
odloučeními epiteliemi. Nemá strukturu, neadheruje pevně k povrchu zubů a dá se odstranit
vypláchnutím ústní dutiny.
Tvorba plaku
Po vyčištění chrupu během několika hodin se tvoří glykoproteinová vrstva na povrchu zubu.
Tato vrstva se nazývá pelikulou. Pelikula je v průběhu dalších 2 dnů postupně osídlována
většinou fakultativně anaerobními mikroorganismy a G + koky. Streptococcus mutans, mitis,
salivarius, sanguis, Lactobacillus s produkcí extracelulárních polysacharidů, vytvářejících
intermikrobiální matrix. Následně od 3. do 5. dne od tvorby pelikuly se zvětšuje šířka plaku a
dochází ke změně bakteriální flory. V hloubce plaku je anaerobní prostředí. To umožní
kolonizaci anaerobních bakterií. Přibývají: G- koky ( Neisseria, r. Veillonella), G+ tyčinky (r.
22
Actinomycety, Corinebacteria), a G- tyčinky (r. Bacteroides), filamenty. Následně od 5. -7.
dne se plak zmnožuje a obohacuje se o spirochéty a fusiformní bakterie. (10), (16), (17)
5.2 Zubní kámen
Zubní kámen je ztvrdlý, zmineralizovaný zubní plak. Tvoří se z původně měkkého zubního
plaku, do kterého se ukládají minerální látky ze slin a zbytků potravin. Zubní kámen lze
odstranit pouze mechanicky. Podle lokalizace dělíme na supra a subgingivální.
Supragingivální zubní kámen se tvoří nad úrovní gingivy. Má světlou žlutavě bílou barvu.
Subgingivální zubní kámen se nachází pod úrovní gingivy a je hnědý až černý. Anaeroby
produkují kyseliny, které chemicky ničí spojovací epitel a tkáně závěsného aparátu zubu.
Hloubka dásňového žlábku se zvětšuje. Vznikají tzv. parodontální choboty. Subgingivální
kámen dráždí imunitu a vznikají autoimunitní onemocnění parodontu. (10), (16)
Dlouhodobá přítomnost měkkého a tvrdého zubního povlaku a v něm obsažené
mikroorganismy vyvolávají vznik onemocnění tvrdých zubních tkání a parodontu, o kterých
bude řeč v následujících podkapitolách.
5.3 Pigmentace
Pigmentace – je zbarvení zubů, které je zapříčiněné konzumací jídel obsahujících barviva,
častým pitím čajů, kávy, červeného vína a kouřením.
Pigmentace způsobují nejen estetické změny na zubech, ale zároveň i funkční změny.
Pigmentace zapříčiňují zvýšenou ulpívavost zubního plaku na sklovině, který snižuje pH
v dutině ústní. Následně vzniká supragingivální zubní kámen.
23
6 Patologie tvrdých zubních tkání
Pro dentální hygienistku je důležité umět provádět základní diferenciální diagnostiku
onemocnění dutiny ústní, aby byla schopná chemické prostředky správně indikovat a
eliminovala rizika kontraindikací.
6.1 Vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání
Vývojová onemocnění vedou k trvalému poškození tvrdých zubních tkání. Mohou být
geneticky podmíněná nebo získaná během vývoje zubu.
6.1.1 Geneticky podmíněná onemocnění tvrdých zubních tkání
Jedná se o geneticky podmíněné anomálie skloviny a dentinu.
Amelogenesis imperfekta – geneticky podmíněná dysplazie zubní skloviny. Toto onemocnění
postihuje dočasnou i stálou dentici. Sklovina je nedostatečně kalcifikovaná. Chrup má žlutou
až hnědou barvu. Zuby jsou potaženy vrstvou abnormálně formované skloviny, která je
měkká, poddajná a skrz kterou prosvítá přilehlý dentin.
Dentogenesis imperfekta – anomálie s nedostatečnou kalcifikací a nepravidelnou strukturou
dentinu. Dentin téměř zcela plní dřeňovou dutinu. Zuby jsou žlutavé, málo mechanicky
odolné. Hlavní problém je rychle progredující abraze a následně snížený skus. Pacient má
citlivost na mechanické a termické podněty. (17)
6.1.2 Získaná vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání
Získaná vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání vznikají během preeruptivního vývoje
zubu. Patří sem hypoplazie skloviny a hypoplazie dentinu.
Hypoplazie skloviny se projevuje bílými, žlutými nebo nahnědlými skvrnami, jamkami,
rýhami ve sklovině, která může mít dokonce bizarní vzhled. Tyto změny vznikají pouze
24
během preeruptivního vývoje skloviny, který je ukončen v 8. roce. Příčinou je poškození
ameloblastů nebo porucha jejich metabolické aktivity. (18)
Hypoplazie dentinu se klinicky neprojevuje. Diagnostikovat je lze na histologickém řezu
(nepravidelným průběhem dentinových tubulů).
6.1.3 Poruchy vývoje skloviny v důsledku nadměrného přijmu fluoridů
Jedná se o ireverzibilní (nevratné) poškození vyvolané nadměrným přívodem fluoridů v době
její mineralizace, což je zhruba do osmého roku věku (kromě třetích molárů). Při denním
přívodu fluoridů více než 1,5 mg/ den do věku osmi let dochází ke vzniku typických
fluoristických skvrn. Klinicky nacházíme matně bělavé skvrnky nebo také proužky různého
rozsahu ve sklovině. U závažnějších poškození se objevují žlutohnědé nebo hnědé skvrnky
nebo proužky, povrchové defekty až lokální ztráta skloviny. Skvrny na povrchu skloviny se
mohou zabarvovat exogenními barvivy. (3), (4)
Obrázek 2 Fluoróza
6.1.4 Poruchy vývoje skloviny způsobené tetracykliny
Tetracykliny jsou širokospektrá bakteriostatická antibiotika. Tetracykliny tvoří s vápníkem
komplexní sloučeniny, které se při vývoji tvrdých zubních tkání trvale ukládají do skloviny
nebo dentinu. Tetracykliny způsobují šedavé a žlutavé zabarvení mléčných a stálých zubů. Při
vysokých dávkách vznikají hypoplastické změny ve sklovině. Proto použití tetracyklinů je
kontraindikováno pro gravidní ženy a pro dětí do 8 let věku. (3)
25
6.2 Získané změny tvrdých zubních tkání
6.2.1 Nekariézní léze
Do této skupiny patří poškození zubních tkání, které jsou způsobené chemickým a
mechanickým podnětem bez účasti kariogenních bakterií.
Abraze – trvalá ztráta tvrdých zubních tkání, způsobená otěrem cizími tělesy.
Tento otěr může být podmíněn častým nakusováním na předměty (např. propisku, pearcing),
častým příjmem tvrdých potravin nebo může být způsoben pracovním prostředím (např. prach
u horníků). Dále může vzniknout u jedinců, kteří mají sníženou odolnost tvrdých zubních
tkání např. u dentinogenesis imperfecta. Abrazivní změny mohou být také způsobeny zubní
pastou s vysokým obsahem abrazivní složky a špatně zvolenou pomůckou užívanou k čištění
zubů. (3), (19)
Eroze – trvalá ztráta tvrdých zubních tkání, způsobená delším anebo častým přímým
působením kyselin. Kyseliny ničí povrch zubu demineralizací. Kyselé látky mohou být
endogenního nebo exogenního původu. Nejprve je postižena sklovina, postupně se šíří léze i
do dentinu. To zapříčiňuje hlavní problém pacienta – hypersenzitivitu dentinu.
Atrice – trvalá ztráta zubních tkání, způsobená vzájemným třením antagonistických nebo
sousedících plošek zubů. Otěry zubů vznikají při žvýkání a polykání, což je fyziologická
atrice, nebo kvůli nesprávně tvarované okluzní plošce výplni, zatínání zubů při stresu –
mluvíme zde o tzv.bruxismu.
Klínovitý defekt (abfrakce) - jsou ostře ohraničené úbytky tvrdých zubních tkání ve tvaru
klínu především v oblasti cemento-sklovinné hranice. Tento defekt někdy zasahuje hluboko
do dentinu. Má hladký a lesklý povrch. Příčinou může být nesprávné zatížení zubu (např.
bruxismus neboli skřípání zuby, překážky v artikulaci), které vede k zatížení zubu ohybem
nebo tahem v oblasti krčku zubu. Způsobit klínovité defekty mohou kovové retenční a
stabilizační spony na snímacích náhradách. Další příčinou jsou mechanicko-abrazivní děje -
tj. špatná technika čištění (horizontální) a používání silně abrazivní zubní pasty, zvlášť
v místech, kde jsou již přítomné eroze. (3)
26
6.2.2 Kariézní léze
Zubní kaz (caries)
Zubní kaz je patologický proces mikrobiálního původu, poškozující tvrdé zubní tkáně.
Vznik zubního kazu můžeme vysvětlit pomocí chemoparazitární teorie (tzv.Millerova teorie).
Podle ní kariogenní mikroorganismy zubního plaku metabolizují sacharidy na organické
kyseliny. Jestli tyto kyseliny působí dlouhou dobu na tvrdé zubní tkáně, dojde
k demineralizaci anorganické části tvrdých zubních tkání. Organická část se rozpadá
proteolytickým působením mikrobiálních enzymů.
Z uvedeného vyplývá, že na vzniku zubního kazu se podílí několik faktorů: kariogenní
mikroorganismy, sacharidy přijímané v potravě, vnímavá zubní tkáň a čas. (3), (18)
27
7 Patologie sliznic ústní dutiny a jazyka
Některé chemické látky v zubních pastách mohou negativně působit na měkké tkáně dutiny
ústní. Pro usnadnění diferenciální diagnostiky zjm. alergických reakcí, je třeba využit znalostí
možných patologických projevů z jiných etiologických příčin. Při onemocnění ústní sliznice
se uplatňuji vlivy fyzikální, chemické a infekční.
Do fyzikálních vlivů patří vlivy mechanické (ve smyslu traumatizace sliznic, např. zubní
kámen, ostré hrany zubu, velmi abrazivní částice v zubní pastě), a vlivy termické (horké či
naopak studené jídlo). Poškození tkáně dále může být způsobeno z vlivu záření (např. paprsky
ultrafialové nebo rentgenové). Elektrický proud může poškodit tkáň při nehodě, nebo jako
galvanický proud vznikající při kovech v ústní dutině.
U vlivů infekčních mluvíme o mikrobech, virech a plísních.
Mezi vlivy chemické lze zařadit např. poleptání kyselinami nebo zásadami a také účinek
některých léčiv. Mluvíme zde o poleptání např. peroxidem vodíku nebo propolisem.
Poruchy výživy a metabolismu také patří k příčinám chorob ústní sliznice. Sem spadají
poruchy metabolismu železa, sacharidů, tuků, bílkovin, vitaminů a minerálních látek, choroby
endokrinního systému. Stárnutí organismu je dalším faktorem, který mění vnitřní prostředí.
Orgány se s věkem zmenšují a atrofuji se. To způsobuje podmínky pro vznik dalších
chorob. (21)
Nejčastější onemocnění rozdělím na vrozené a získané.
7.1 Vrozené
Lingua geografica (mapovitý jazyk)
Jedná se o benigní (nezhoubné) postižení sliznice jazyka, projevující se zarudlými
vyhlazenými ploškami. Někteří nemocní pociťují zvýšenou citlivost při jídle. Onemocnění po
čase samo ustoupí, avšak recidivuje. Etiologie není jasná.
28
Lingua plicata – je benigní vývojová odchylka. Projevuje se výskytem různě hlubokých rýh
ve sliznici jazyka. Někteří jedinci reaguji zvýšenou citlivosti na některé potraviny či alkohol.
(17)
7.2 Získané
Leukoplakie
Leukoplakie je bílý povlak na jazyku nebo na sliznici, který nelze mechanicky setřít.
Vyskytuje se na měkkých tkáních dutiny ústní, především na sliznici jazyka, bukální sliznici,
alveolárním výběžku, v ústních koutcích a spodině dutiny ústní. Patří mezi prekancerózy. Je
potřebné ošetření zubního lékaře. Příčiny vzniku leukoplakie nejsou známy, mezi vnějšími
se uvádějí různá chronická dráždění chemického, termického, fyzikálního a infekčního
původu (tabák ve formě kouření či žvýkání, abúzus alkoholu, působení rtuti a jejích
sloučenin, akční potenciály v ústní dutině, Candida albicans, nákus na bukální sliznici,
nesanované zuby). Všechny tyto dráždivé faktory je nutné odstranit. (22)
Kandidóza (Soor, moučnivka)
Onemocnění je vyvoláno kvasinkami Candida Albicans, která je součástí normální mikroflóry
u 40–60 % lidské populace. Za určitých podmínek se kvasinky pomnoží a vyvolávají pak
chorobné stavy. Při kandidóze se tvoří bílé povlaky na sliznici jazyka, tváří nebo patra, může
se šířit až do hltanu. Tyto povlaky lze setřít. Sliznice v okolí je sytě červená. Na vzniku
onemocnění se podílí především špatná ústní hygiena, nedostatečná hygiena zubních protéz,
kouření, nadužívání (abusus) alkoholových ústních vod, poruchy rovnováhy mikrobiální flóry
po antibiotikách a další. K uzdravení přispívá úprava ústní hygieny, ošetření chrupu a řádná
hygiena snímatelných zubních protéz. (22)
Lichen ruber planus
Onemocnění postihuje kůži nebo sliznice. Může zde být i kombinovaná forma.
V ústní dutině nejčastěji postihuje bukální sliznici, kde se vytváří bělavé a šedavé plošky
síťovité konfigurace. Na jazyku vznikají bělavé lehce vyvýšené plošky, na rtech namodralá
29
ložiska. Dásně postiženy nebývají. Etiopatogeneze není jasná. Často vzniká u autoimunitních
nemocí. (22), (23)
Pemphygus a Pemphygoid
Pemphigus je puchýřnaté onemocnění na autoimunitním podkladě. Postihuje kůži a sliznice.
Tvoří se velmi bolestivé puchýře, které snadno praskají a zanechávají nehojící se eroze bez
zánětu spodiny a okolí. Postižení je vždy silně bolestivé a výrazně ztěžuje příjem potravy,
polykání, ústní hygienu.
Pemphygoid je skupina autoagresivních chronických puchýřnatých chorob. Postihuje kůži a
sliznice. Příčina není známa. Projevem onemocnění je subepiteliální puchýř různé velikosti s
čirým nebo hemoragickým obsahem. Jeho stržením vzniká eroze. Pacient zažívá silné bolesti,
ztěžující příjem potravy, ústní hygienu a polykání. Okolní sliznice je často zarudlá. (23)
7.3 Změny v dutině ústní při metabolických nemocech
Diabetes mellitus
V ústech diabetika je vyšší koncentrace glukózy ve slinách a v sulkulární tekutině. Následně
mikroorganismy mají k dispozici větší množství glukózy. Při diabetu je zvýšené riziko vzniku
zubního kazu, onemocnění dásní a parodontu. Je prokázaná přímá spojitost s parodontopatií.
U nestabilizovaného diabetes mellitus jsou jasně červené zbarvení sliznice jazyka
s vyhlazeným povrchem. Dále je zvýšená vnímavost k infekčním onemocněním a časté
infekční komplikace. Dalšími nejčastějšími projevy jsou: zhoršené hojení, snížená
vaskularizace, xerostomie (snížená produkce slin), kandidóza, anguli infectiosi (zanícené
ústní koutky). (15)
7.4 Změny v dutině ústní u kuřáků
Kouření přináší řadů negativních účinků na sliznici dutiny ústní.
30
U kuřáků, vlivem častého poklesu pH dochází ke zvýšené tvorbě plaku, častěji se objevují
gingivitidy a výrazné ztráty závěsného aparátu. Pozorujeme hyperkeratinizaci gingiválního
epitelu, která negativně ovlivňuje obranné schopnosti gingivy. Díky zvýšené teplotě v dutině
ústní při kouření se sliznice vysušuje. Sekrece slin je snížená. To může vést k většímu sklonu
k virovým a mykotickým infekcím.
Dochází ke změnám ve vaskularizaci sliznici dutiny ústní. Nikotin vykazuje vazokonstrikční
účinek (stažení cév), to maskuje jeden z hlavních symptomů gingivitidy– krvácení. To dělá
gingivitidu méně klinicky nápadnou. Vaskularizace zapříčiňuje těžší průběh parodontitid,
zhoršené hojení po chirurgickém zákroku a také i častější neúspěchy po implantaci.
U kuřáků se na povrchu zubů usazují pigmenty, a tak povrch zubů je náchylnější k usazování
mikrobiálního plaku. Pigmentace dále způsobuje i estetické problémy.
Dochází ke změnám pH v dutině ústní, změnám chuti a často bývá foetor ex ore (zápach
z úst). (3), (15)
31
8 Parodontopatie
Do parodontopatií patří nezánětlivě i zánětlivě podmíněná onemocnění gingivy a parodontu,
se kterými se dentální hygienistka ve své praxi běžně setkává. Existuje celá řada zubních past
určených pro užití při gingivitidě a parodontitidě, proto této problematice věnuji celou
kapitolu.
Na začátku této kapitoly bych se chtěla zmínit všeobecně o zánětu.
Zánět (latinsky inflammatio) - je obrannou reakcí organismu na patogenní podnět. Je to
nástroj vrozené imunity.
Obranné reakce organismu provázejí určité symptomy: zarudnutí (rubor), zvýšená teplota
ložiska (calor), bolest (dolor), otok (tumor), zhoršení funkce (functio laesa).
Příčiny zánětu mohou být fyzikální, chemické nebo mikrobiální.
Podle rychlosti průběhu zánět dělíme na:
akutní, který trvá 10-14 dní a vyznačuje se rychlým začátkem, průběhem i koncem.
Má omezenou dobu trvanlivosti.
subakutní průběh trvající 6 týdnů
chronický průběh, který má plíživý začátek a trvá týdny, měsíce až roky
Podle charakteru se dá zánět rozdělit na:
nespecifický, který má různé příčiny a podobné projevy
specifický, který má jednu příčinu a typické projevy i průběh
V etiologii zánětlivých parodontopatií se rozlišují primární (zubní plak) a sekundární komplex
příčin (lokální a systémové faktory). (16), (17)
32
Faktory sekundárního komplexu příčin samy o sobě nevyvolávají zánětlivé parodontopatie.
Usnadňují však retenci plaku. Lokální faktory: supra- a subgingivální zubní kámen, atypická
anatomie zubu, určitá postavení zubu, otevřené kariézní léze, iatrogenní poškození (např.
převislé výplně, chybné protetické práce), parodontální chobot atd. Systémové faktory – patří
sem např. onemocnění, která souvisejí s gingivoparodontálními symptomy (metabolická
onemocnění, hematologická onemocnění atd.). (3)
Kouření je pokládáno za samostatný faktor při vzniku a progresi onemocnění parodontu
(viz.podkapitola 7.4)
Obecně rozdělujeme parodontopatie do 2 hlavních skupin, kterými jsou gingivitidy
a parodontitidy.
8.1 Gingivitida
Jedná se o akutní nebo chronický zánět dásně.
Akutní gingivitida
Projevuje se zarudnutím, zduřením, exsudací (zvýšený tok sulkulární tekutiny) a silným
krvácením při iritaci (podráždění), ale i občasném samovolným krvácením či bolestivostí
dásní. Zánětlivá gingiva je zarudlá, oteklá, lesklá. Povrch dásní se stává hladkým a mizí
charakteristický stippling (dolíčkování).
Nejčastější forma gingivitid je plakem podmíněná gingivitida. Zánět způsobuje smíšená
bakteriální flóra zubního plaku. (3), (4)
Pravidelným a efektivním odstraněním zubního plaku se gingivitida vyléčí. Onemocnění
gingivy mohou být modifikované celkovými faktory (např. puberta, diabetes mellitus,
leukémie atd.). Medikamentózně modulované onemocnění gingivy jsou ovlivněné léky
(poléková hyperplazie gingivy, gingivitida spojená s užíváním perorální antikoncepce).
Onemocnění gingivy modifikované malnutricí jsou zapříčiněné nedostatkem příjmu vitamínů
a výživných látek (např. vitamínu C). V dnešní době jsou hlavě zapříčiněné anorexii a bulimii.
(3), (10)
33
Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida (ANUG) je závažným onemocněním. Hlavní
příčinou je přemnožení anaerobní bakteriální flóry (gramnegativní anaeroby a spirochety). Je
relativně častým nálezem u HIV pozitivních jedinců.
Onemocnění se začíná náhle jako bolestivý zánět interdentálních papil. Projevuje se tvorbou
nekróz, ulcerací a krvácením. Vždy přítomen zápach z úst (foetor ex ore). Po vyhojení
zůstávají v oblasti interdentálních papil krátery. Při ANUG je kontraindikováno provádění
chirurgických zákroků, včetně odstranění zubního kamene. Dentální hygienistka při podezření
na ANUG musí neprodleně odeslat pacienta na ošetření k zubnímu lékaři. Po antibiotické
cloně je nutné odstranění supra- a subgingiválního zubního kamene, aby nedošlo
k progresivní formě parodontitidy. (16)
Chronická gingivitida
Chronická gingivitida má dlouhodobější klinický průběh. Klinické projevy nejsou zpočátku
tak výrazné, gingiva je nebolestivá a krvácí jen při iritaci. Charakteristické je lividní zbarvení
gingivy. Zánětlivě podmíněné hyperplazie (zduření) gingivy vedou k tvorbě tzv.
pseudochobotů. (3)
8.2 Parodontitida
Parodontitida je zánětlivé onemocnění, které se vyvíjí z neléčené, plakem podmíněné
gingivitidy. Zánět postupuje do hloubky k vrcholu alveolu, porušuje závěsný aparát a dochází
k prohlubování parodontálního chobotu a rozrušování periodontálních vazů.
Chronická parodontitida tvoří asi 95 % všech parodontitid. Postihuje všechny tkáně
parodontu. Postupně se periodontální štěrbina rozšiřuje a kost resorbuje. Je to ireverzibilní
(nevratný) proces. K příznakům patří zánět dásní, krvácení, ztráta gingivodentálního úponu a
vznik parodontálních chobotů, zápach z úst, obnažování povrchu zubního kořene a postupná
likvidace vazů a kosti. Pacienti vnímají viklavost, putování zubů a občasnou bolest. Nejhorší
prognózou je ztráta zubu. (3), (16)
34
9 Zubní pasty
Zubní pasty jsou kosmetické přípravky využívané jako pomůcky při péči o hygienu dutiny
ústní. Jsou nosiči aktivních látek a pomáhají zvýšit účinnost čištění zubním kartáčkem díky
lubrikačním vlastnostem.
Všechny zubní pasty obsahují řadu chemických látek pro zajištění vhodné konzistence,
viskozity, pěnivosti, trvanlivosti, ale také barvy, chuti a vůni.
Hlavní úkolem zubní pasty je čistící schopnost za pomoci zubního kartáčku, tzn. pomáhat
odstraňovat zubní plak z povrchu zubů. Současně může sloužit jako nosič léčebných
prostředků. (24)
Ideální zubní pasta by měla splňovat následující podmínky:
1) odstraňovat zubní plak nebo omezovat jeho tvorbu
2) omezovat tvorbu zubního kamene
3) zvyšovat odolnost povrchu zubní skloviny
4) působit protizánětlivě na měkké tkáně
5) nepoškozovat tvrdé zubní tkáně a měkké tkáně dutiny ústní
6) neporušovat mikroflóru dutiny ústní.
Tyto body nemůže současně splňovat jediná pasta. Z toho důvodu je potřeba vybrat zubní
pastu podle aktuálního problému. (24)
35
10 Historie zubních past
První zmínky o zubní pastě pocházejí již ze 4. století před naším letopočtem. První, kdo si
zubní „prapastou“ čistili svůj chrup, byli Egypťané. Lékaři ze starého Egypta a také později
Číny a Indie pro výrobu zubní pasty používali především látky, které když se na zuby nalepí,
pomáhají od bolesti. K čištění zubů se používaly různé prášky vyrobené z přírodních
materiálů, např. z popela, z kopyt, vaječných skořápek smíchaných s myrhou a pemzou, soli,
pepře, mátových listů a květů kosatce.
Okolo roku 400 n. l. zubní pastu vylepšili staří Řekové a Římané. Římané používali zubní
pastu, jejíž hlavní složkou byla lidská moč, a to kvůli bělení zubů. Moč obsahuje amoniak,
který má bělící účinky. (25)
Roku 1000 n. l. podle zápisu Peršanů se nedoporučovaly tvrdé součásti, ale směsi ze
spálených ulit či sádry. Vyráběly se pasty s obsahem trávy, medu a písku. (26)
V polovině 19. století americký zubní lékař Washington W. Sheffield vynalezl první zubní
pastu, jak ji známe teď. Z počátku se prodávala ve skleničce. V pastách často byly
komponenty, které zuby obrušovaly a poškozovaly, jako porcelán, kamenina, cihelný prach.
Pro pěnivost se přidával borax. Ke zlepšení chuti se přidával glycerin.
Roku 1914 se do zubní pasty začal přidávat fluorid. (25), (27)
36
11 Legislativa zubních past
Složení zubních past jako kosmetických přípravků podléhá přísným normám.
Ke složení zubních past včetně obsahu fluoridu se vztahuje vyhláška Ministerstva
zdravotnictví č. 27/2014 Sb., o zrušení vyhlášky č. 26/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č.
448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky, ve znění
pozdějších předpisů. a mezinárodně platnou normu ČSN EN ISO 11 609, Stomatologie –
Zubní čisticí prostředky – Požadavky, metody zkoušení a označování. (28)
A dále česká norma ČSN EN ISO 11609 (681540) Stomatologie – Zubní čisticí prostředky –
Požadavky, metody zkoušení a označování. (29)
Ve vyhlášce č. 27/2014 Sb. se uvádí jaké látky jsou povoleny používat v zubních pastách,
jaké v omezeném množství a používání kterých je zakázáno. Všechny použité látky v
kosmetickém přípravku musí být uvedeny na obalu výrobku. Žádná látka nesmí způsobovat
poškození zdraví fyzických osob.
Pokud je do přípravku přidána sloučenina fluoru, výrobce je povinen uvést jeho obsah.
Seznamu použitých ingrediencí musí předcházet označení „Ingredients“. Použité ingrediencí
se uvádí v sestupném pořadí podle hmotnosti v době jejich přidání. Výrobce musí uvést své
obchodní jméno a nominální obsah výrobku.
Zákon určuje maximální obsah fluoridů v zubní pastě: 0,15%. To znamená, že maximální
povolená koncentrace je 1500 ppm fluoridu. Avšak uvádět hodnotu ppm není pro výrobce
povinné. (28)
Česká norma ČSN EN ISO 11609 (681540) uvádí, že koncentrace těžkých kovů nesmí být
vyšší než 20mg/kg. Zubní pasta nesmí být vyššího pH než je 10,5. Dále v zubní pastě nesmí
být použity snadno fermentovatelné sacharidy.
V současné době výrobce není povinen uvádět hodnotu RDA na obalu zubní pasty. (29)
37
12 Dělení zubních past
V této kapitole jsou popsány druhy zubních past a jejích účinky podle ingrediencí v nich
obsažených. Konkrétnější popis ingrediencí bude následovat v kapitole číslo 13.
Na začátku kapitoly chci uvést dělení zubních past dle věku spotřebitele.
Dle věku můžeme rozdělit zubní pasty pro děti, adolescenty a dospělé.
Zubní pasty pro děti se odlišují od zubních past pro dospělé menší koncentrací aktivních
komponentů, nízkou abrazivitou a chutí. Dětem se indikují pasty s nižší koncentrací fluoridů.
Častou ingrediencí dětských past je bakteriostatický xylitol. Dospělí preferují mátovou nebo
mentolovou příchuť, ale u dětí často vyvolává nevolnosti. Proto se pro výrobu zubní pasty pro
děti používají neutrální nebo ovocné aromatické látky. Dětské zubní pasty jsou obvykle sladší
chuti než pasty pro dospělé. Což může být problém. Děti často tyto sladké pasty polykají,
protože jim chutnají.
Zubní pasty zásadně rozlišujeme podle potřebného efektu na kosmetické a terapeutické.
12.1 Kosmetické zubní pasty.
Kosmetická zubní pasta se používá pro leštění povrchu zubů, odstranění nežádoucího
zbarvení zubů, pro osvěžení dechu.
Patří sem:
bělící pasty
pasty osvěžující dech
38
12.1.1 Bělící zubní pasty
Bělící pasty pomáhají lépe odstranit různé pigmenty přichycené na povrchu zubu při pití
kávy, čaje, červeného vína a kouření.
V zásadě existují tři druhy bělících past:
1) bělící pasty s abrazívním účinkem
2) bělící pasty s chemickým účinkem
3) bělící pasty s optickým účinkem
12.1.1.1 Bělící pasty s abrazívním účinkem
Na principu abrazivních částic je založen účinek starší generace bělicích zubních past.
Pasty obsahují vyšší množství brusných složek, tzv. abraziv. Nejčastěji se používají perlit
nebo vápenec, které v podstatě zuby vyleští, povrch zbaví plaku a částečně i skvrn.
K abrazi dochází mechanickým působením hrubých částic na povrch zubu. Abrazivita neboli
schopnosti „obrušování“ povrchu zubů je vyjádřena pomocí RDA (Relative Dentin
Abrasivity). Měření relativní dentinové abrazivity (RDA) dává možnost hodnotit schopnost
odstraňování skvrn a bělení zubů oproti potenciálnímu poškozování dentinu. Dentin se může
stát citlivým, pokud je vystaven přílišnému „obrušování“.
Míra abrazivity zubních past je určená číselnou škálou: čím vyšší je číslo RDA, tím vyšší je
abrazivita. Dle abrazivity se bělící pasty rozdělují na:
39
Tabulka 1 Míra abrazivity zubních past
Míra abrazivity zubní pasty Množství RDA
Zubní pasty s nízkou abrazí 0-70 RDA
Středně abrazivní zubní pasty 70-100 RDA
Vysoce abrazivní zubní pasty 100-150 RDA
Zubní pasty s velmi vysokou hodnotou
abrazivity
Přes 150 RDA
Níže uvádím tabulku s ukázkou RDA některých běžných zubních past.
Tabulka 2 Přehled RDA některých běžných zubních past
Název zubní pasty Hodnota RDA
Swissdent Crystal RDA 15
Swissdent Gentle RDA 24
Curaprox Enzycal 950 RDA 30
Swissdent Extreme RDA 40
Curaprox White is black RDA 50
Curaprox Enzycal zero RDA 60
Sensodyne Whitening RDA 69
Opalescence Original RDA 70
Lacalut White and Repair RDA 100
Colgate Whitening RDA 124
Colgate Total Whitening RDA 142
40
Elmex Intensive Cleaning RDA 160
(30)
Vzhledem k faktu, že dochází k obrušování povrchových vrstev skloviny a takovéto změny
jsou nevratné, není časté použití bělících zubních past k redukci dyskolorace zubů vhodné.
Nedoporučuje se používání abrazivních prostředků bezprostředně po konzumaci kyselých
nápojů a potravin, a to hlavně u dětí přibližně 2 roky po erupci (prořezání) zubů a u
ortodonticky léčeného pacienta.
12.1.1.2 Bělící pasty s chemickým účinkem
Tyto pasty obsahují kromě abraziv i chemické přísady, které rozpouštějí adherované
pigmenty, např. pyrofosfát, citroxain, bromelain, peroxid vodíku nebo karbamid peroxid atd.
Otázka bezpečnosti peroxidů v zubních pastách není v současné době dořešena. Existují
názory, že peroxidy mohou dráždit a poškozovat dásně a sliznice a např. v Kanadě se zubní
pasty s obsahem peroxidu neprodávají. Americká dentální asociace ADA naopak uvádí, že
koncentrace peroxidů v zubních pastách prodávaných v současné době je bezpečná. (31)
Množství peroxidu v zubních pastách však nesmí překročit hranici 0,1 %.
V dutině ústní je peroxid inaktivován slinnými enzymy. Aby se této nežádoucí reakci
předešlo, bývá kombinován s močovinou ve sloučenině zvané karbamid peroxid (neboli
peroxixydrat močoviny). (32)
Peroxihydrat močoviny se ve vodném prostředí rozkládá na peroxid vodíku a močovinu.
Poločas tohoto rozpadu se rovná 6 až 8 hodin. Peroxid vodíku se dále rozkládá na kyslíkové
radikály, které prostupují do tvrdých zubních tkání, a tak odstraňují endogenní dyskolorací.
Vzhledem k nepatrné koncentraci (míň, než 0,1 %) a krátké době působení peroxidu vodíku
v dutině ústní nelze jej bělící účinek považovat za významný.
41
Do novějších zubních past se přidávají bělící enzymy, například enzymy z papáji nebo
ananasu (papain, bromelain). Zubní pasty Enzycal obsahují laktoperoxidázový systém se
třemi enzymy, které jsou obsaženy i ve slinách. Neexistuje však dlouhodobá studie věnující se
problematice enzymů při bělení zubů. (25)
12.1.1.3 Bělící pasty s optickým účinkem
Bělící pasty s optickým účinkem jsou založené na optickém klamu. Obsahují modré barvivo
(blue covarine) kvůli kterému dochází k neutralizaci žluté barvy chrupu. Opticky zuby tak
učiní okamžitě bělejšími. Tento výsledek je ale velice krátkodobý. Použití modrého barviva
v kosmetických výrobcích je zcela neškodné. (33)
12.1.2 Zubní pasty osvěžující dech
Nepříjemný dech se odborně nazývá halitóza. Halitózu může způsobit řada faktorů, např.
nedostatečná ústní hygiena, nesanovaný chrup (zubní kazy), onemocnění dásně, xerostomie
(snížená produkce slin). Zapříčinit nepříjemný dech také mohou extraorální příčiny: např.
konzumace určitých potravin, systémová onemocnění (např. diabetes mellitus).
V 90 % případů má halitóza svůj původ v ústní dutině. Je výsledkem metabolismu
anaerobních bakterií produkujících amoniak, sirovodík, methylmercaptany, dimetylsulfid,
indol a skatol. Za zápach jsou zodpovědné především těkavé sloučeniny síry, které vznikají
rozpadem bílkovin na aminoskupiny. (16)
Mechanické odstraňování mikroorganismů v ústní dutině je základním prvkem k redukci
zápachu. V léčbě se používají i mikroorganismy redukující (např. chlorhexidin, triklosan,
cetylpyridinium chlorid, oxid chloričitý, chlorid zinečnatý), nebo látky chemicky
neutralizující zapáchající složky dechu (např. hydrogenuhličitan sodný). Dále se přidávají
aromatické látky.
Využívají se účinky chlorofylu, který rozkládá některé páchnoucí sloučeniny nebo aktivuje
látky, které je neutralizují. (34)
42
Pasty mohou obsahovat mentol, mátu a jiné aromatické komponenty, které osvěží dech a
částečně působí i dezinfekčně.
12.2 Terapeutické zubní pasty
Terapeutická zubní pasta redukuje zubní povlak a používá se pro aplikace léčebných látek.
Patří sem:
dezinfekční
desenzibilizační
regenerativní
12.2.1 Dezinfekční zubní pasty
Dezinfekční zubní pasty mají bakteriostatický (zastavují množení bakterií) nebo bakteriocidní
(ničí bakterie) účinek. Tento druh zubních past slouží jako podpora při léčbě onemocnění
dásní. Používá se, pokud je potřeba potlačit nebo minimalizovat riziko bakteriální infekce.
Redukce množství bakterií urychluje hojení zánětů a zmírňuje další obtíže, zejména v
předoperačním a pooperačním období. Obsahují antimikrobiální komponenty jako např.
chlorhexidin, triklosan, alkohol, enzymy: lysozym, papain nebo laktoperoxidáza;
antimikrobiální protein – laktoferin.
Dezinfekční zubní pasty s obsahem chlorhexidinu májí informací o procentuálním množství
této látky v přípravku. Možný obsah chlorhexidinu v zubních pastách činí: 0,05 %, 0,10 %,
0,12 %, 0,20 %. Pro akutní léčbu zánětů je nejvhodnější koncentrace CHX nad 0,12 %. Pro
dlouhodobé používání (cca nad 14 dní) a jako prevence jsou vhodné nižší koncentrace.
Chlorhexidin v koncentraci 0,12 %. a víc má vedlejší účinky při používání delším, než 2
týdny– zbarvuje zuby a sliznice, může způsobit poruchu chuti. Avšak ani koncentraci 0,05 %
není vhodné používat neomezeně dlouho z důvodu vzniku rezistence anebo alergie (lze
používat maximálně 8 týdnů). (37)
43
Většina zubních past má bakteriostatický účinek na mikrobiální floru. Zvětšením obsahu
antimikrobiálních látek účinkuje přípravek baktericidně. Bakteriocidní účinek nejčastěji mají
zubní gely. Existují zubní gely dezinfekční, enzymatické nebo na xerostomii. Příkladem jsou
Herbadent gel, Enzymel gel.
12.2.2 Desenzibilizační zubní pasty
Citlivostí zubů trpí podle statistik téměř 40 % světové populace.
Jak bylo uvedeno v podkapitole 2.2.1. zvýšenou citlivost nejčastěji způsobují obnažené zubní
krčky na termické a mechanické podněty. Bolesti vznikají pohybem tekutin v dentinových
tubulech. Citlivá místa jsou často vynechávána při čištění, a tak dochází k hromadění plaku –
hlavní příčiny vzniku kazu a gingivitidy.
Pro mírnění citlivosti se doporučují desenzibilizační zubní pasty, které účinkují dvěma
způsoby:
1. napomáhají k uzavření kanálků na obnaženém povrchu zubu
Účinné látky obsažené v těchto zubních pastách (např. fluorid vápenatý) na povrchu zubu
mechanicky blokují dentinové tubuly a tak pohyb tekutin v nich je omezen.
2. přímo snižují nervovou dráždivost.
Účinné látky (např. draselné ionty) způsobí depolarizaci nervových vláken v dentinových
tubulech a přilehlé části zubní dřeně a citlivost zubních krčků se tak sníží. (31)
Pravidelné užívání těchto zubních past vede ke snížení citlivosti. Avšak po skončení užívání
efekt vymizí obvykle do 4–6 týdnů. Dentální hygienistka by neměla doporučovat
desenzibilizační zubní pasty z důvodu zamaskování příčiny citlivosti. Je lépe se zaměřit na
řešení příčiny vzniku citlivosti. (35)
44
12.2.3 Regenerativní zubní pasty
Do regenerativních zubních past patří pasty pro tvrdé zubní tkáně a pasty pro měkké tkáně
dutiny ústní.
12.2.3.1 Pasty pro tvrdé zubní tkáně
Zubní pasta, posilující tvrdé zubní tkáně zahrnuje určité komponenty. Jsou to vápník a fluorid.
Tyto látky jsou schopny zastavit proces oslabení zubní skloviny ve fází iniciální léze. Účinné
složky jsou schopny pronikat do hlubších vrstev skloviny, a tak ji posilovat proti působení
kyselin.
Podle množství fluoridů se dá pasty rozdělit na:
zubní pasty S FLUORIDY
zubní pasty BEZ FLUORIDŮ
Většina fluoridovaných zubních past obsahuje fluorid sodný (NaF), fluorid cínatý,
aminfluorid nebo monofluorofosforečnany.
Fluoridované pasty mohou mít kosmetický nebo terapeutický účinek. Záleží to na množství
fluoridů.
KOSMETICKÉ zubní pasty - obsahují 1000 - 1500 ppm F
TERAPEUTICKÉ zubní pasty - obsahují 1800 - 2500 ppm F
*jednotka ppm, lat. pars per million = část z milionu, označuje množství fluoridu v mg/kg
(1 ppm fluoridu odpovídá koncentraci 1 mg fluoridu v litru vody). (24)
Koncentrace fluoridů v zubních pastách pro dospělé by neměla překročit hodnotu 1500 ppm.
Pro dětí do 3 let jsou vhodné pasty s maximální koncentrací fluoridů 250 ppm. Pro dětí od 3
do 6 let se doporučují pasty s maximální koncentrací 500 ppm. Od 6 do 12 let - 1000 ppm.
45
Dětí zubní pastu polykají a v kombinaci s jiným způsobem užití fluoru by mohlo dojít
k fluoróze. (5)(28)
Obecně zubní pasty s obsahem fluoridů jsou účinné u lidí s nedostatečnou ústní hygienou.
Pokud je hygiena dobrá, je na místě zvolit jinou zubní pastu, aby nedocházelo k zabarvení
zubů.
12.2.3.2 Pasty pro měkké tkáně dutiny ústní
Tento typ zubních past obsahuje často různé látky, jejichž cílem je omezit přítomnost bakterií,
regenerovat a vyživovat tkáň dásní a také poskytovat adstringentní účinek, tzn., že se dásně
"stáhnou".
Do některých past pro měkké tkáně se přidává fluorid cínatý. Fluorid cínatý může příznivě
snižovat výskyt gingivitidy na rozdíl od ostatních past, které obsahují fluorid sodný. Používat
pasty s fluoridem cínatým se doporučuje jen omezenou dobu z důvodu možného zbarvení
chrupu. Avšak je prokázáno, že fluorid cínatý není schopen chránit proti rozvoji zubního kazu
tak, jako fluorid sodný. (31)
Enzymatické zubní pasty obsahují enzymy trypsin, bromelain a chymotrypsinproteázy. Jsou
to proteolytické enzymy, které rozpouštějí bílkovinu. Vzhledem k tomu, že 80 % plaku je
bílkovina, můžeme určit, že pasty s obsahem enzymů jsou schopné snižovat ulpívavost plaku,
a tak redukovat jeho množství.
Pasty s výtažky z různých léčivých bylin, např. šalvěj, ženšen, heřmánek, lopuch, přeslička,
kopřiva atd. mají hojivé a regenerační účinky. Na krabičkách těchto zubních past lze často
dočíst, že "zpevňují dásně".
Avšak používání bylinné zubní pasty není vhodné při neléčené parodontitidě. Adstringentním
účinkem pasty dojde k vazokonstrikci (stažení cév). Pacienta již nebude trápit silné krvácení a
zmizí zápach z úst. Ale infekce, která vyvolává onemocnění parodontu pořád zůstává
přítomná. Bakterie i nadále produkují látky (čpavek, metan, sirovodík), které destruktivně
působí na tkáně parodontu. Vnitřní destruktivní procesy mohou vést k viklavosti zubů, a
dokonce k jejich ztrátě.
46
Pasty s adstringentním účinkem jsou vhodné, pokud zánětlivý stav je v akutní fázi bez
přítomnosti subgingiválního zubního kamene nebo jsou depozita poddásňového kamene již
odstraněna.
Stejným mechanismem účinkují pasty s obsahem aluminium laktátu. Člověk
s nestabilizovanou nebo neléčenou parodontitidou má zase pouze po omezenou dobu po
vyčištění zubů lepší pocit. (17), (31)
47
13 Kategorizace a popis komponentů zubních past
V této kapitole se zabývám kategorizaci a popisem nejčastějších komponentů v zubních
pastách. Komponenty zubních past dělím na součásti základní a součásti účinné.
13.1 Základní součásti zubní pasty:
Rozpouštědlo
Abraziva
Zvlhčovadla a plnidla
Tenzidy
Sladidla
Aromata
Barviva
Konzervační látky
13.1.1 Rozpouštědlo
V zubní pastě je rozpouštědlem čištěná voda.
Voda může tvořit až 50 % (0–50 %) obsahu zubní pasty. Voda je používána jako rozpouštědlo
pro další látky. Dále také ovlivňuje konzervační vlastnosti produktu. (35)
13.1.2 Abraziva
Jsou to brusné částice, které usnadňují a urychlují proces čištění chrupu. Zubní pasta obsahuje
10 – 50 % abraziv. (35) Připomínám, že množství abraziv se uvádí pomocí RDA. Čím větší
48
RDA je, tím větší množství brusných částic pasta obsahuje a tím agresivněji působí na tvrdé
zubní tkáně při čištění.
Abraziva mechanicky odstraňují ze zubní skloviny pigmenty usazené např. v důsledku
konzumace barvících potravin, nápojů či kouření.
V moderních zubních pastách se používají abraziva dvou tříd: vápník obsahující a abraziva
bez obsahu vápníku. (38)
Uvádím některá abraziva používaná v zubních pastách:
oxid křemičitý
oxid hlinitý
uhličitan vápenatý
fosforečnan vápenatý
bikarbonát sodný
bentonit
Nejčastěji používanými abrazivy jsou oxid křemičitý a uhličitan vápenatý.
Podle Mohsové stupnice tvrdosti má oxid křemičitý hodnotu 7. Tato stupnice vyjadřuje
schopnost jednoho materiálu rýt do druhého a slouží pro určení tvrdosti látek.
To znamená, že tato látka je tvrdší než sklovina, která má hodnotu 5, a proto může poškodit
měkčí povrch skloviny. (39)
Při častém používání abrazivních zubních past může dojít k obroušení zubních struktur a
následně může vzniknout citlivost chrupu. Pokud má pacient kvantitativní nebo kvalitativní
poruchy tvrdých zubních tkání (eroze, atrice, amelogenesis imperfekta, dentogenesis
49
imperfekta aj.) je důležité upozornit ho na vhodnost používání méně abrazivních zubních past
(RDA do 70) z důvodu prevence další ztráty zubních tkání.
Výsledná abrazivita čištění zubů je ovlivňována hlavně množstvím abrazivní složky a dále
také tvrdostí vláken zubního kartáčku, silou působenou na zubní kartáček, technikou čištění
zubů a frekvencí čisticích pohybů na stejném místě. (36).
Do abrazivních zubních past jsou přidávány také lešticí složky (např. částice hliníku, vápníku,
cínu nebo hořčík). Tyto látky kompenzují účinky abraziv a obnovují lesk zubní skloviny.
Komplex abraziv a lešticích složek se nazývá abrazivní systém. (36)
13.1.3 Detergenty
Detergenty neboli pěnidla jsou chemické prostředky, které se vyznačují vynikajícími čistícími
a mycími schopnostmi. Slouží k odstranění nečistot hlavně nepolárního charakteru –
mastného původu. V zubní pastě mohou být obsaženy v množství: 0,5–2 %. (35) Nemají
přímý čisticí efekt. (48)
Příklady detergentů:
laurylsulfát sodný (SLS)
laurysulfoacetát sodný (SLES)
dioktylsulfosukcinát sodný
Nejběžnějším zástupcem detergentů je látka laurylsulfát sodný (Sodium Lauryl Sulfate , SLS).
Jedná se o vysoce pěnivou látku, která se vyrábí z kokosového oleje. Je levná pro výrobce,
proto se často přidávaná do kosmetických prostředků. Poslední studie ukázaly, že SLS
proniká kůží a sliznicí do vnitřních orgánů (srdce, mozek, oči, ledviny a jiné) kde ho lze
nalézt ještě několik dní po aplikaci. Často vyvolává alergické reakce (vyrážku). Je to
nebezpečné především pro dětský organismus. Pokud se hromadí ve velkých koncentracích
může zpomalit rozvoj dítěte. SLS může zvýšit výskyt aft. Nemá rakovinotvorné účinky při
50
aplikaci na kůži, ale ani při konzumaci. SLS příliš odmašťuje sliznice dutiny ústní, a tak
narušuje přirozenou mikroflóru a prodlužuje hojení poškozeních tkání. (40), (41)
Zubní pasty bez obsahu SLS méně pění, a proto pocit dobře vyčištěných zubů přichází až po
delší době čištění.
13.1.4 Změkčovadla
Změkčovadla jsou do zubních past přidávána, aby nedocházelo k jejich vysychání. V zubní
pastě mohou být obsaženy v množství: 15–70 %. (35) Díky změkčovadlům je zubní pasta
poddajnější a má stálejší konzistenci. (36)
Nejčastější změkčovadla jsou:
glycerol
propylenglykol
PEG
sorbitol
xylitol
Tyto látky zabraňují ztuhnutí pasty po otevření tuby. Mají hydroskopický účinek, což
znamená, že poutají vlhkost a mají příznivý vliv na hydratací tkání. Především se mezi
změkčovadla řádí glycerin a sorbitol. (36)
PEG je zkrácený název pro sloučeniny polyethylenglykolu. Označují se jako PEG s další
číselnou příponou. PEG se vyrábí většinou z ropy. Při výrobě je používán nebezpečný
karcinogen a mutagen – etylenoxid. Výrobním procesem může vznikat dioxan, u kterého byla
prokázána karcinogenita. Stopová množství obou těchto karcinogenních látek mohou
kontaminovat i výsledný kosmetický přípravek. PEG mají nefrotoxické účinky, aplikují-li se
na poškozenou kůži. Mohou vyvolávat podráždění. (43), (46)
51
Glycerol ( glycerin, E 422) – je slabě jedovatý alkohol. Způsobuje bolesti hlavy, žaludeční
potíže a zvracení v menších dávkách. Ve větších dávkách může vyvolat poškození jater. (47)
V ústech glycerol vytváří povlak, který nelze odstranit vyplachováním. Někteří zubní lékaři
tvrdí, že tento povlak zabraňuje zubům se remineralizovat, což následně způsobuje jejich
oslabení. (48)
13.1.5 Plniva
Plniva jsou zahušťovací prostředky, které zajišťují soudržnost součástí v zubní pastě.
Zvyšují hustotu vodné části zubní pasty. Jejích možný obsah v zubní pastě je 0,4– 2 %. (35)
Patří sem silika, alginát sodný, karbopol, křemičitan hlinitosodný, karboxymetylcelulóza aj.
Přidávají se pro ustálení konzistence zubních past. Slouží k zajišťování její viskozity. (45)
Alginát sodný je sodná sůl kyseliny alginové, která se získává z hnědých řas. Je považován za
bezpečnou látku. V ČR (celé EU) je použití alginátu sodného povoleno v nezbytném množství
v potravinách. (49)
Silika (oxid křemičitý) je netoxický. Je obecně považován za bezpečný. (41)
13.1.6 Sladidla
Sladidla mají za úkol zpříjemnit chuť pasty. Jejích možný obsah v zubní pastě je: 0,8–1,5 %.
(35)
Příklady sladidel jsou:
xylitol
sorbitol
mannitol
52
sacharin
aspartam
cyklamát
erythritol
Sladidla se rozdělují na kalorická (sorbitol, mannitol, xylitol) a nekalorická (aspartam,
sacharin, cyklamát, erythritol). Nekalorická jsou sladidla, která neobsahují žádnou energii ani
neovlivňují glykémii na rozdíl od kalorických. (17)
Sladidla jsou do zubních past přidávána kvůli vylepšení chuti pro spotřebitele. V současnosti
je použití snadno fermentovatelných sacharidů zakázáno normou ČSN EN ISO 11 609.
Používají se zpravidla nekariogenní sladidla jako xylitol, sorbitol, mannitol. (29)
Při vyšších dávkách xylitolu se zrychluje peristaltika střev a muže dojít k břišnímu
diskomfortu a k mírním osmotickým průjmům. (50)
Nerozkládá se jako cukr a pomáhá udržovat v ústech neutrální pH, proto snižuje riziko vzniku
zubního kazu. Metabolismus xylitolu není závislý na insulinu, a proto je jako náhradní
sladidlo vhodný pro diabetiky. (48)
Co se týče cyklamátu, bylo zjištěno, že karcinogenní není samotný cyklamát, ale jeho
metabolit cyklohexylamin. Požití většího množství aspartamu způsobuje výskyt lymfomů,
leukemií, rakovinotvorných buněk v ledvinné pánvičce močovodu, malignit periferních nervů
a rakoviny prsu u žen. Cyklamát zvyšuje chuť k jídlu. (42)
Sorbitol, xylitol a manitol mají nejen sladící schopnosti, ale mají i změkčující efekt. (36)
Sacharin je hojně využíván především v potravinářském průmyslu. V konečných výrobcích se
vyskytuje zpravidla v kombinaci s dalšími náhradními sladidly, protože sám o sobě má
sacharin nepříjemnou kovovou chuť. Sacharin není lidským organismem metabolizován a
beze změny je vylučován stolicí a hlavně močí. (51)
53
Sorbitol je využíván jako náhradní sladidlo, ale především díky svým hydroskopickým
vlastnostem jako zvlhčovadlo. Přirozeně se sorbitol vyskytuje v třešních a hruškách.
Průmyslově je sorbitol vyráběn redukcí glukózy. Jako vedlejší produkt při výrobě sorbitolu
vzniká fruktózový sirup. V organismu se sorbitol mění na fruktózu. Je to relativně bezpečná
látka. Není však příliš vhodný pro malé děti nebo ve větších dávkách; může totiž způsobovat
průjmová onemocnění, střevní potíže, nadýmaní nebo plynatost. (49)
Mannitol je využíván většinou v kombinaci se sacharinem. Přirozeně se vyskytuje v olivách,
jasanu a fících. Dokáže zamaskovat nepříjemnou dochuť sacharinu díky svým chladivým
účinkům. (52)
13.1.7 Aromatické látky korigující chuť
Jejích možný obsah v zubní pastě je: 0,8 – 1,5 %. (35)
Aromatické látky dodávají zubním pastám chuť a vůni, a tak jí učiní spotřebitelsky atraktivní
po senzorické stránce. Zubní pasta musí být chuťově příjemná, a proto do ní jsou přidávána
aromata jako je mentol, peprmint, eugenol, silice anýzu a kmínu, geraniol, limonen. (36)
V seznamu ingrediencí však většinou nenajdeme konkrétní složky, protože je výrobce nemusí
uvádět, postačuje uvést pouze slovo „aroma“. (28)
Mentol (menthol) je bílá či průhledná a za pokojové teploty krystalická látka. Má
charakteristickou osvěžující vůni. Je součástí silice máty peprné. Dokáže účinkovat lokálně
anesteticky. Vyvolává pocit chladu a znecitlivuje. Díky tomu se ztrácí nepříjemné pocity jako
je například svědění. (53) Nedoporučuje se používání zubní pasty s touto látkou při podávání
homeopatické léčby z důvodu, že mentol je hodně aromatická látka a může ovlivňovat
vstřebávání homeopatických léků v ústní dutině a snížení účinnosti působení léků. Platí to i
pro jiné silně aromatické látky (např. mátové oleje).
13.1.8 Barviva
Barviva jsou látky, které zpříjemňují zubní pastu pro spotřebitele díky zvýraznění barvy.
Mohou být přírodního či syntetického původu. V seznamu ingrediencí jsou uvedena pod
54
označením CI s číslem. Pro představu zkratka CI 77 891 označuje jedno z nejběžněji
používaných barviv – oxid titaničitý (Titanium dioxide). (43) Oxid titaničitý také patří mezi
bělicí složky (viz 13.2.5.)
13.1.9 Konzervační látky
Mají baktericidní a fungicidní vlastnosti.
Konzervanty zabraňují mikrobiální kontaminaci, prodlužují dobu trvanlivosti a použitelnosti
produktu.
Konzervační látky zastupují především následující sloučeniny:
methylparabeny
propylparabeny
kyselina sorbová
benzoát sodný
hydroxybenzoát sodný
Parabeny jsou deriváty kyseliny para-hydroxybenzoové. Parabeny patří mezi 20 nejčastějších
alergenů. Narušují přirozenou enzymatickou aktivitu pokožky a tkání. Mohou přispívat
k nádorovému bujení, protože rezidua parabenů byla objevena při vyšetření nádorové tkáně
prsu. Dále se přidávají do složení past kyselina sorbová. (43) V těle člověka dochází k její
úplné metabolické přeměně. Toxicita prokázaná nebyla. Avšak může dojít k alergické reakci
(např. kopřivka) u citlivých jedinců. (49)
Benzoát sodný je sůl kyseliny benzoové. Kyselina benzoová je přírodního původu a přirozeně
se vyskytuje například v brusinkách. Jsou informace, že benzoát sodný způsobuje dětskou
hyperaktivitu. Zhoršuje příznaky kopřivky a chronického astmatu. Dále je schopen vyvolávat
některé dědičné choroby (např. Parkinsonova choroba) kvůli poškození struktury DNA. (43),
(49)
55
Hydroxybenzoát sodný – je to druh estrogenu. V České Republice se do výrobků dávat nesmí,
ale u produktů ze zahraničí se přidává jako konzervant.
Hydroxybenzoát sodný může způsobovat nevolnosti, bolesti žaludku a hlavy, alergické reakce
u astmatiků a ničí vitamin B1.Koncentrovaný roztok hydrogensiřičitanu sodného je vysoce
riskantní při styku s pokožkou a sliznicí. Žádné studie neprokázaly karcinogenní účinky,
avšak se jedná o potenciální mutagen. Například zubní pasta GC tooth mouth obsahuje
hydroxybenzoát sodný. Tato zubní pasta se běžně dává malým dětem jako profilaxe zubního
kazu. Zubní pasta GC MI Paste Plus se často doporučuje gravidním ženám nehledě na to, že
také obsahuje tuto sloučeninu. V USA se hydrogensiřičitan sodný používá při výrobě
mléčných produktů, které nemají kysnout-protože tato látka váže mléčný kasein. (49)
13.2 Účinné (aktivní) součásti zubních past
Aktivní součásti zubních past popisuji podle jejich rozdělení dle potřebného účinku.
13.2.1 Pro prevenci zubního kazu
Pro prevenci zubního kazu se využívají ingredience posilující tvrdé zubní tkáně: fluoridy a
sloučeniny vápníku.
1. fluoridy
Fluoridy se do organismu dostávají dvěma cestami: endogenně – fluoridovou vodou, soli či
tablety a cestou exogenní – prostředky ústní hygieny.
Nejčastější sloučeniny fluoru v zubních pastách:
fluorid sodný
fluorid cínatý
aminfluorid
56
monofluorofosforečnan sodný
Obsah fluoridů se označuje jednotkou ppm, která vyjadřuje koncentraci fluoridů v tubě. Pro
dětí do 7 let existují dětské zubní pasty s nižší koncentrací – 250 ppm, z důvodu polykání
pasty během čištění. (44)
Následně krátce popíšu mechanismus působení fluoridových iontů. Fluoridový iont se
zabudovává do krystalů hydroxyapatitu skloviny a mění ho na hydroxyfluoroapatit, který je
odolnější vůči působení kyselin (kritická hodnota pH pro demineralizaci fluorohydroxyapatitu
je 4,5, u hydroxyapatitu je to hodnota 5,5). Při poklesu pH se precipitát CaF2 (rezervoár pro
fluoridové ionty) rozpouští, uvolněné ionty zvyšují koncentraci fluoridů ve slině a difundují
do skloviny. Při vzniku kariézní léze fluoridový iont výrazně zpomaluje demineralizační
pochody, a naopak posiluje remineralizační procesy. Navíc fluoridový iont zpomaluje
metabolismus bakterií (44). Z hlediska prevence zubního kazu je lepší malá, ale trvalá
koncentrace fluoridů než jejich jednorázové vysoké dávky. Důležitou roli hraje i pH, čím je
pH plaku nižší, tím je inhibiční činnost fluoridových iontů v plaku účinnější. (17)
Předávkování fluoridů během vývoje tvrdých zubních tkání vyvolává vznik fluorózy (viz
6.1.3.). O množství fluoridů v zubních pastách viz 12.2.3.1.
2. sloučeniny vápníku
uhličitan vápenatý
hydrogenuhličitan vápenatý
Uhličitan vápenatý je bílá krystalická látka bez chuti a zápachu. Někde se používá známé
pojmenování křída. Při běžném množství nejsou pozorovány nežádoucí účinky. Provedené
studie dokázaly zvýšený objem vápníku v krvi, výskyt projevů nevolností, slabosti a závratí.
V medicíně se užívá proti průjmům, ale při nadměrné konzumaci může způsobit nadýmání a
zácpu. Snižuje pálení žáhy. (49)
Pro remineralizaci je důležitá dobrá ústní hygiena, to znamená neutrální nebo zásadité pH,
protože ionty vápníku se nemůžou dostat do zubní skloviny v kyselém prostředí. Zubní pasty
obsahující sloučeniny vápníku jsou účinnější u lidí s vyšší úrovni hygieny v dutině ústní.
57
13.2.2 Protizánětlivé látky
Popisuji 2 nejznámější protizánětlivé látky. Jedná se o antiseptické přísady, úkolem kterých je
redukovat množství mikroorganismů, které jsou příčinou zánětlivých změn v dutině ústní.
Chlorhexidin
Chlorhexidin (CHX) patří do skupiny bisbiguanidů. Existuje ve třech formách:
dihydrochloridu, diacetátu a diglukonátu. Sloučeniny jsou zásadité povahy. V kyselém
prostředí se disociují a vytváří kationty. V této podobě je schopen se vázat na povrch zubů i
měkkých tkání a také na povrch samotných mikroorganismů. CHX v dutině ústní tvoří depa,
ze kterých se dlouhodobě uvolňuje v bakteriostatické koncentraci. Ve slině zůstává až po
dobu 12 hodin.
Nejvíce se používá chlorhexidin diglukonát, protože je dobře rozpustný ve vodě a ethanolu.
Podle koncentrací a druhu mikroorganismu CHX má bakteriostatický až bakteriocidní účinek.
Působí proti bakteriím (gramnegativním, ale účinnější je proti grampozitivním bakteriím),
virům (např. herpesviry, mykoviry, HIV viry), kvasinkám rodu Candida a dermatofytům.
Likviduje exotoxiny produkované bakteriemi.
CHX se nevstřebává přes neporušenou sliznici a kůži. Při požití CHX se uvolní přirozenou
cestou bez metabolických přeměn. Je to netoxická látka.
Při dlouhodobém používání (déle než 14 dní) mohou vznikat lokální nežádoucí účinky.
Projevují se jako tmavé zabarvení povrchu zubů, sliznice a hřbetu jazyka, porucha či ztráta
chuti, pálení sliznice. Tyto změny jsou však plně reverzibilní. Časté jsou alergické reakce. (6)
Některé pasty obsahují další složku – cetylpyridinium chlorid. Tato složka navíc likviduje i
endotoxické produkty bakterií, čímž posiluje účinek chlorhexidinu.
Účinek chlorhexidinu je snížen přítomností tenzidů (pěnidel). V zubních pastách se v hojné
míře vyskytuje tenzid laurylsulfát sodný (SLS). (35)
58
Triclosan
Triklosan je bělavý, krystalický prášek slabého zápachu.
Triclosan je po chemické stránce derivát fenolu a ve vodě se téměř nerozpouští.
Antibakteriálně působí vůči gram-pozitivním bakteriím, méně proti gram-negativním
bakteriím. Také je účinný proti plísním a kvasinkám. Efektivněji účinkuje při pH 4,0 až 8,0,
optimální hodnota pH se nachází kolem 5,0. Nelze jej kombinovat s některými
(neionogenními) tenzidy a lecitiny. Má široké spektrum účinku, stabilitu a dobrou kožní
snášenlivost. (55) Nejvyšší povolená koncentrace v kosmetických prostředcích je stanovena
na 0,3 %. (28)
Triclosan inhibuje tvorbu zubního kamene. Je používán v kombinaci s kopolymerem
PVM/MA. Kopolymer zlepšuje přilnavost a retenci triclosanu na povrchu zubů a sliznic.
Kombinace triclosan-kopolymer působí bakteriostaticky, při vyšších koncentracích i
baktericidně. Inhibuje mediátory zánětu. U pacientů používajících zubní pastu s obsahem
kombinace triclosan-kopolymer PVM/MA (např. Colgate Total) byl prokázán nižší stupeň
zánětu gingivy, v porovnání s pacienty se stejným množstvím plaku, kteří ale používali zubní
pastu bez této kombinace. (57) Kopolymer PVM/MA vzhledem k velikosti molekul neproniká
kůží. Je obecně považován za bezpečný. (41) Podle některých zdrojů bylo zjištěno, že pokud
triclosan je vystaven slunečnímu záření, vzniká toxický dioxin, který následně může
negativně ovlivňovat ekologii. Příliš časté užívání triclosanu může způsobit rozvoj rezistence,
ale studie zkoumající tento problém proběhly zatím jen v omezené míře. (63)
13.2.3 Desenzibilizační látky
Nejčastěji používané desenzibilizační látky:
šťavelan draselný (potassium oxalate)
dusičnan draselný (potassium nitrate)
59
Zubní pasty s obsahem desensibilačních přísad mohou pacientům s citlivými zuby pomoci.
O hypersenzitivitě dentinu viz 2.2.1. Draselné ionty jsou schopny snížit bolest, která vzniká
depolarizací nervových zakončení. Používají se při dentinové citlivosti. Ucpávají dentinové
kanálky, a tím přerušuje vedení nervového vzruchu. Více o desenzibilizačních zubních
pastách v podkapitole 12.2.2.
arginin
Jedná se o patentovanou technologii Pro-Argin Technology, která je založená na kombinaci
argininu a nerozpustné sloučeniny vápníku (uhličitan vápenatý). Hlavní složkou je látka
arginin. Bakterie metabolizují arginin za vzniku zásad, které neutralizují pH v dutině ústní. Při
neutrálním pH reaguje s uhličitanem vápenatým a váže se k negativně nabytému povrchu
dentinu. Tvoří na něm včetně dentinových tubulů vrstvu bohatou na vápník, a tak dentální
tubuly uzavírá a pečetí. Díky tomu nemůže docházet k přenosům bolestivých podnětů na
nervová zakončení. Kvůli této vrstvě je povrch zubu odolnější na působení kyselin. Příklady
zubních past s touto ingredienci jsou Colgate Pro Relive nebo Elmex Sensitive Professional.
(62)
13.2.4 Látky omezující tvorbu zubního kamene
pyrofosfát vápníku
pyrofosfát sodíku
chlorid zinečnatý
citrát zinečnatý
Rozpustné pyrofosfáty, rozpustné sloučeniny zinku a difosfonáty jsou inhibitory růstu
krystalů v zubním plaku. Pozastavují transformaci amorfního fosforečnanu vápenatého na
krystalickou formu v důsledku konkurence na aktivních centrech rostoucích krystalů.
Nejběžněji jsou používané pyrofosfáty a sloučeniny zinku. Pyrofosfáty navíc jsou schopny
fungovat jako abraziva. Zastavují mineralizaci plaku, a tak proces tvorby zubního kamene se
zpomaluje.
60
Přidání pyrofosfátů v určité míře kompenzuje nedostatek přírodních pyrofosfátů ve slinách
u lidí, kteří jsou náchylní k tvorbě zubního kamene. (58)
Chlorid zinečnatý je dráždivý na kůži a dýchací ústrojí.
Nadměrné používání výrobků s pyrofosfáty může vést k vážnému narušení poměru fosforu a
vápníku v těle. Vzhledem k přebytku fosforu zhoršuje se vstřebávání vápníku, což vede
k vývoji osteoporózy. Předpokládá se, že také ovlivňuje zvýšení hladiny cholesterolu. (55)
13.2.5 Bělicí přísady
peroxidy
Čím vyšší koncentraci peroxidu zubní pasta obsahuje, tím má vyšší bělicí účinky. Množství
peroxidu v zubních pastách však nesmí překročit hranici 0,1 %. Peroxidy mohou dráždit
a poškozovat dásně a sliznice.
Peroxid vodíku se rozkládá na kyslíkové radikály, které prostupují do tvrdých zubních tkání,
a tak odstraňují endogenní dyskolorací. Ale zubní pasty nikdy neobsahují dostatečné množství
peroxidu vodíku, aby bělilo.
citroxain
Jedná se o patentovanou složku CITROXAIN™ vzniklou kombinaci směsi přírodních
enzymů papainu a jemných lešticích složek. Lešticími složky jsou Sodium Citrate a oxid
hlinitý, které účinně odstraňují pigmentaci z povrchu skloviny. Příkladem pasty s citroxainem
je zubní pasta Rembrandt. (61)
oxid titaničitý
Oxid titaničitý (titanová běloba) je přísada, dodávající barvu kosmetickému produktu. Je to
nejrozšířenější bílý pigment při výrobě kosmetických prostředků. Je netoxický, ale podle
studie, čím menší je velikost částic, tím více se stává toxickým. Pohlcuje UV záření, které umí
61
přeměnit na teplo, odráží sluneční paprsky, a proto má především využití při výrobě krémů na
opalování. (41)
oxid zinečnatý
Další přísada, která dodává barvu kosmetickému produktu se nazývá oxid zinečnatý (zinková
běloba). Má mírné adstringentní, antibakteriální a deodorační vlastnosti. Je odolný proti
bakteriím a plísním (má fungistatické vlastnosti). Zvyšuje účinnost některých
antibakteriálních přípravků (např. léčiva Ciprofloxacin – antibiotikum používá se k léčbě řady
bakteriálních infekcí). Používá se při léčbě Herpes simplex viru. Oxid zinečnatý má nízký
výskyt nežádoucích účinků. U některých citlivých jedinců se může vyskytnout v místě
aplikace alergická reakce nebo kopřivka. Je tedy považován za bezpečnou a nedráždivou
látku. (41)
13.2.6 Enzymy
Enzymy zvyšující antimikrobiální vlastnosti slin:
laktoperoxidáza
glukoseoxidáza
amyloglukosidáza
lysozym
Tyto enzymy jsou fyziologicky obsažené ve slinách (viz. podkapitolu 3.2.).
Amyloglukosidáza mění polyglukany (škroby, jež jsou součásti plaku) na glukózu.
Glukoseoxidáza mění glukózu na glukonát, a tak snižuje nabídku dostupného substrátu pro
metabolismus bakterií přítomných v plaku. Nově vzniklá látka (glukonát) je energeticky méně
hodnotná, a proto se množení bakterií redukuje.
62
Laktoperoxidáza přeměňuje peroxid vodíku z glukózy na kyslík a vodu. Reaguje se slinným
thiokyanatanem za vzniku volných radikálů toxických pro bakterie. Tvoří antibakteriální látku
přirozeně se vyskytující ve slinách – hypothiokyanat.
Tyto 3 enzymy se kombinuji do tzv. Laktoperoxidázového systému. Vykazuje protibakteriální
účinky. Pasty s enzymy jsou také určené pacientům s hyposalivací, kterým chybí přirozený
slinný antimikrobiální systém
Lysozym (lyzozym) je enzym, který se vyskytuje ve slinách a díky své schopnosti narušovat
bakteriální stěnu má silné antibakteriální účinky. (59)
Některé proteolytické enzymy:
trypsin
bromelain
pepsin
papain
Proteolytické enzymy zaprvé zvyšují vlastní obranyschopnost tkání v dutině ústní díky
zlepšení mikrocirkulaci ve tkáních, lepší lymfatické drenáži a snížení otoku. Tím se urychluje
hojení poškození tkáně. Zadruhé působí přímo na bakteriální původce zánětu v mikrobiálním
plaku. Proteolytické enzymy snižují přilnavost mikrobiálního plaku k povrchu zubu a ke
sliznici dutiny ústní, a následně omezují vznik zánětlivých změn.
Proteolytické enzymy zvyšuji účinnost antibiotik a antiseptických látek. V případě kombinaci
s chlorhexidinem lze efektivně snížit koncentraci chlorhexidinu při zachování stejné
antimikrobiální aktivity. Tato kombinace redukuje či eliminuje nežádoucí účinky
chlorhexidinu (zbarvení zubů, porucha chuti atd.). Proteolytické enzymy mohou být
využívány dlouhodobě, a to i u dětí, gravidních žen nebo u lidí s oslabenou imunitou. (60)
63
13.2.7 Stabilizátory
Stabilizátory se nazývají látky, které jsou schopny stabilizovat jednu nebo více komponentů
kosmetických prostředků. Do seskupení stabilizátorů se také řádí látky, schopné zamezit
změnu barvy kosmetických prostředků při jejich dlouhodobém skladování. Do této kategorie
patří např. kyselina L-askorbová, její soli a estery. (43)
64
Praktická část
V praktické části se nachází cíl, mé hypotézy, metodika výzkumu, zpracování získaných dat,
vyhodnocení hypotéz, řešení problému a závěr.
14 Cíle a hypotézy praktické části
14.1 Cíle
Cílem práce bylo zjistit pomocí anonymního dotazníku úroveň informovanosti laické
veřejnosti o složení a účincích zubních past. Dotazník zjišťoval kritéria, podle kterých si
pacienti vybírají zubní pasty, jak významné je působení médií v tomto tématu a nakolik
ovlivňuje výběr zubní pasty odborná veřejnost. Z dotazníku také vyplynuly odpovědi na
předem stanovené hypotézy. Dalším cílem bylo na základě zjištěných informací vytvořit
edukační materiál určený dentálním hygienistkám a případně zubním lékařům k snadnější
orientaci v problematice.
14.2 Stanovené hypotézy
Hypotéza 1: Předpokládám, že minimálně 30 % respondentů před nákupem vyhledává látku,
které by se chtěli vyhnout.
Hypotéza 2: Předpokládám, že minimálně 60 % respondentů si myslí, že zubní pasta pro
citlivé zuby pomáhá řešit tento problém.
Hypotéza 3: Předpokládám, že minimálně 20 % respondentů bylo dentální hygienistkou/
zubním lékařem poučeno o ingrediencích zubních past.
65
15 Metodika výzkumu
K zjištění informovanosti o ingrediencích zubních past jsem si zvolila dotazníkové šetření,
které je součástí přílohy. Otázkami jsem se snažila zjistit, zda respondenti mají základní
znalosti o ingrediencích zubních past, vhodností jejích využívání a co je rozhodujícím
faktorem při výběru zubní pasty.
Dotazník je určen pacientům všech věkových kategorií.
Dotazník jsem vytvořila v internetové podobě. Výzkumné šetření jsem prováděla přes
internetovou aplikací Survio. Odkaz na dotazník v internetové podobě jsem vložila na svůj
profil na sociální síti Facebook.
Dotazník k této absolventské práci má 18 otevřených a polouzavřených otázek, které dávají
dotazovaným možnost vyjádřit svůj názor. Na dotazník odpovědělo celkem 82 náhodných
respondentů.
15.1 Zpracování získaných dat
Získaná data jsem zpracovala prostřednictvím aplikace Microsoft Excel a vytvořila tak
základní numerické vyjádření zjištěných dat. Dále jsem výsledky zaznamenala do tabulek a
grafů.
15.2 Výsledky výzkumu a jejich analýza
V této podkapitole popíši a graficky vyhodnotím jednotlivé odpovědi dotazníku.
66
Otázka č. 1: Jaké je vaše pohlaví?
Tabulka 3 Odpovědi otázky č. 1
Odpověď Počet respondentů Procento
muž 34 41 %
žena 48 59 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 3 Graf odpovědí otázky č. 1
Vyhodnocení otázky č. 1
Z celkového počtu 82 respondentů na můj dotazník odpovědělo 41 % mužů a 59 % žen.
67
Otázka č. 2: Podle čeho si vybíráte zubní pastu?
Tabulka 4 Odpovědi otázky č. 2
Odpověď Počet respondentů Procentodoporučení dentální hygienistky / zubního lékaře 15 18 %
doporučení v lékárně 4 5 %
reklama 4 5 %
složení zubní pasty 12 15 %
vzhled obalu 16 20 %
značka 25 30 %cena – čím vyšší, tím kvalitnější a účinnější produkt 6 7 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 4 Graf odpovědí otázky č. 2
Vyhodnocení otázky č. 2
Z údajů uvedených v tabulce a grafu vyplývá, že skoro třetina (30 %) si vybírá zubní pastu
podle obalu, podle ceny si vybírá 20 %, podle doporučení dentální hygienistky/ zubního
68
lékaře si vybírá 18 %, podle složení si vybírá 15 % respondentů. Nejméně z dotazovaných
respondentů uvedlo, že si zubní pastu vybírá podle ceny (7 %), podle reklamy (5 %) a
doporučení v lékárně (5 %).
69
Otázka č. 3: Informace o škodlivosti ingrediencí zubních past čerpám:
Tabulka 5 Odpovědi otázky č. 3
Odpověď Počet respondentů Procento
nezajímám se 40 49 %od dentální hygienistky /
zubního lékaře 18 22 %
z internetu 18 22 %z televize, z denního tisku a
časopisů 6 7 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 5 Graf odpovědí otázky č. 3
Vyhodnocení otázky č. 3
V této otázce bylo na výběr více možností, kde respondenti uváděli, odkud čerpají informací o
škodlivostí ingrediencí zubních past. Většinu respondentů (49 %) tyto informace nezajímají.
22 % jedinců čerpá informace od dentální hygienistky nebo zubního lékaře a stejné množství
respondentů z internetu. 7 % uvedlo, že informace o škodlivosti ingrediencí čerpá z televize,
denního tisku a časopisů.
70
Otázka č. 4: Myslíte si, že je zubní pasta nezbytnou součástí ústní hygieny?
Tabulka 6 Odpovědi otázky č. 4
Odpověď Počet respondentů Procento
ano 67 82 %
ne 15 18 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 6 Graf odpovědí otázky č. 4
Vyhodnocení otázky č. 4
Více jak ¾ (82 %) respondentů si myslí, že je zubní pasta nezbytnou součástí ústní hygieny.
Ostatní (18 %) mají opačný názor.
71
Otázka č. 5: Myslíte si, že záleží na typu zubní pasty, kterou používáte? (kosmetická/
terapeutická)
Tabulka 7 Odpovědi otázky č. 5
Odpověď Počet respondentů Procento
ano 53 65 %
ne 29 35 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 7 Graf odpovědí otázky č. 5
Vyhodnocení otázky č. 5
Podle odpovědí zaznamenaných v tabulce a grafu můžu říci, že více, než ½ respondentů (65
%) vidí rozdíl mezi typy zubní pasty (kosmetická/ terapeutická). 35 % uvedlo, že nezáleží na
typu používané zubní pasty.
72
Otázka č. 6: Byl/a jste poučen/a dentální hygienistkou/ zubním lékařem o ingrediencích
používaných v zubních pastách?
Tabulka 8 Odpovědi otázky č. 6
Odpověď Počet respondentů Procento
ano 19 23 %
ne 63 77 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 8 Graf odpovědí otázky č. 6
Vyhodnocení otázky č. 6
V šesté otázce byli respondenti tázáni, jestli byli poučeni o ingrediencích používaných
v zubních pastách. Z celkového množství dotazováních 77 % byli poučeni, však 23 % nebyli.
73
Otázka č. 7: Čtete si složení před nákupem zubní pasty?
Tabulka 9 Odpovědi otázky č. 7
Odpověď Počet respondentů Procento
ano 29 35 %
ne 53 65 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 9 Graf odpovědí otázky č. 7
Vyhodnocení otázky č. 7
65 % dotazovaných mužů a žen odpovědělo, že si nečtou složení zubní pasty před nákupem.
Ostatní (35 %) odpověděli na tuto otázku kladně, což znamená, že si čtou složení zubní pasty.
74
Otázka č. 8: Jaké zubní pastě dáváte přednost?
Tabulka 10 Odpovědi otázky č. 8
Odpověď Počet respondentů Procento
bělící 25 30 %
bez fluoridů 14 17 %
s minerálními komponenty 4 5 %
s obsahem fluoridů 23 28 %
s rostlinnými komponenty 16 20 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 10 Graf odpovědí otázky č. 8
Vyhodnocení otázky č. 8
V této otázce bylo na výběr více možností, kde respondenti uváděli, jaké zubní pastě dávají
přednost. Většina respondentů (30 %) odpověděla, že dávají přednost bělící zubní pastě. O
něco méně (28%) upřednostňuje zubní pasty s obsahem fluoridů. Zubní pasty s rostlinnými
75
komponenty upřednostňuje 20 % jedinců. 17 % jedinců dává přednost pastám bez fluoridů a
jen 5 % pastám s minerálními komponenty.
76
Otázka č. 9: Vyhledáváte si ve složení nějakou látku, které byste se vyhnuli?
Tabulka 11 Odpovědi otázky č. 9
Odpověď Počet respondentů Procento
ne, nevyhledávám 51 62 %
jiné 7 9 %ano, umělá sladidla (sacharin, sorbitol, xylitol atd.) 8 10 %
ano, pěnidla (SLS) 7 9 %
ano, parabeny 4 5 %
ano, mentol 5 6 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 11 Graf odpovědí otázky č. 9
Vyhodnocení otázky č. 9
Z grafického znázornění je patrné, že více než polovina respondentů si ve složení nehledá
žádnou látku, které by se vyhnul. Umělým sladidlům by se chtělo vyhnout 10 %, pěnidlům
77
9 %. Odpověď „jiné“ označilo 8 % a 5 ze 7 jedinců upřesnili tuto odpověď a napsali fluoridy.
6 % si vyhledává ve složení mentol, 5 % si vyhledává parabeny.
78
Otázka č. 10: Pomáhá vám zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento problém?
Tabulka 12 Odpovědi otázky č. 10
Odpověď Počet respondentů Procento
ne 11 13 %
ano 11 13 %
nemám citlivé zuby 60 73 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 12 Graf odpovědí otázky č. 10
Vyhodnocení otázky č. 10
Dle výsledků této otázky je patrné, že více než 70 % dotazovaných nemá citlivé zuby.
Ostatním jedincům (14 %) s citlivými zuby pomáhají zubní pasty řešit tento problém. Použití
zubních past pro citlivé zuby u 13 ti % dotazovaných žen a mužů nepovažují za efektivní.
79
Otázka č. 11: Co si myslíte o působení fluoridů?
Tabulka 13 Odpovědi otázky č. 11
Odpověď Počet respondentů Procento
jsou určitě prospěšné 8 10 %
jsou spíše prospěšné 18 22 %
jsou určitě škodlivé 6 7 %
jsou spíše škodlivé 19 23 %
nevím 31 38 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 13 Graf odpovědí otázky č. 11
Vyhodnocení otázky č. 11:
V další otázce jsem se zajímala o to, co si jedinci myslí o působení fluoridů. Většina
respondentů neví, jestli jsou fluoridy škodlivé či prospěšné. 23 % jedinců uvedlo, že fluoridy
jsou spíše škodlivé, 22 % si myslí, že jsou spíše prospěšné, 10 % považuje fluoridy za určitě
prospěšné a 7 % považuje za určitě škodlivé.
80
Otázka č. 12: Nejčastějším pěnidlem v zubních pastách je SLS. Používáte zubní pasty,
které jej obsahují?
Tabulka 14 Odpovědi otázky č. 12
Odpověď Počet respondentů Procento
nevím 41 50 %
ano, neřeším to 18 22 %
ne 23 28 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 14 Graf odpovědí otázky č. 12
Vyhodnocení otázky č. 12
Z údajů uvedených v tabulce a grafu vyplývá, že polovina respondentů neví, jestli SLS je
obsažen v jimi používané zubní pastě. 28 % jedinců nepoužívá zubní pastu s pěnidlem SLS.
22 % uvedlo, že používají pasty s obsahem SLS a neřeší to.
81
Otázka č. 13: Pokud máte homeopatickou léčbu, používáte zubní pasty s obsahem
mentolu?
Tabulka 15 Odpovědi otázky č. 13
Odpověď Počet respondentů Procento
nemám homeopatickou léčbu 79 96 %
ano 2 2 %
ne 1 1 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 15 Graf odpovědí otázky č. 13
Vyhodnocení otázky č.13
Pouze 3 jedinci z celkového množství 82 respondentů mají homeopatickou léčbu. Z nich
2 jedinci (3 %) uvedlo, že nepoužívají zubní pastu s mentolem a 1 jedinec (1 %) používá.
82
Otázka č. 14: Co může, podle Vašeho názoru, dlouhodobé používání některých zubních
past způsobit:
Tabulka 16 Odpovědi otázky č. 14
Odpověď Počet respondentů Procento
alergickou reakci 12 15 %poruchu mikrobiální flóry v dutině ústní 11 13 %
rezistenci (odolnost organismu) na účinnou látku 23 28 %
nežádoucí hyperpigmentaci 2 2 %
nic nezpůsobí 34 41 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 16 Graf odpovědí otázky č. 14
Vyhodnocení otázky č.14
V této otázce bylo na výběr více možností, kde respondenti určili, co může způsobit
dlouhodobé používání některých zubních past. Většina respondentů (42 %) si myslí, že
83
dlouhodobé používání nic nezpůsobí. 28 % si myslí, že způsobí vznik rezistenci na účinnou
látku, 15 % uvádí, že dlouhodobé používání některých zubních past způsobí alergické reakce,
poruchu mikrobiální flóry v dutině ústní (13 %) a nežádoucí hyperpigmentaci (2 %).
84
Otázka č. 15: Měli jste nějaké projevy vedlejších nežádoucích účinků po používání zubní
pasty (např. zbarvení zubů po používání pasty s chlorhexidinem)? Pokud ano, popište
prosím jaké.
Tabulka 17 Odpovědi otázky č. 15
Odpověď Počet respondentů Procento
ano 3 4 %
ne 79 96 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 17 Graf odpovědí otázky č. 15
Vyhodnocení otázky č.15
Pokud respondenti měli nějaké projevy vedlejších nežádoucích účinků po používání zubní
pasty, měli v této otázce možnost napsat jaké. Avšak většina jedinců (96 %) uvedla, že žádné
nežádoucí projevy nezažila. Pouze 3 respondenta (4 %) kladně odpověděli na otázku a
napsali, že projevem nežádoucích účinku bylo zvýšení citlivosti zubů.
85
Otázka č. 16: Zubní pasty s antibakteriálním účinkem (obsahující např. antiseptikum
Chlorhexidin) slouží jako podpora při léčbě onemocnění dásní. Jak dlouho byste
používal/a takovou zubní pastu?
Tabulka 18 Odpovědi otázky č. 16
Odpověď Počet respondentů Procento
dlouhodobě 18 22 %
krátkodobě 38 46 %
nevím 26 32 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 18 Graf odpovědí otázky č. 16
Vyhodnocení otázky č.16
Z údajů uvedených v tabulce a grafu vyplývá, že téměř polovina dotázaných (46 %) by
používalo zubní pastu s antibakteriálním účinkem krátkodobě. 22 % jedinců označilo
odpověď dlouhodobě. 32 % jedinců neví, jak dlouho by používali zubní pasty a
antimikrobiálním účinkem.
86
Otázka č. 17: Při používání které pasty byste měli být s dlouhodobým používáním
nejvíce opatrní?
Tabulka 19 Odpovědi otázky č. 17
Odpověď Počet respondentů Procento
jiné 68 83 %
pasty pro citlivé zuby 1 1 %
pasty proti zubnímu kameni 2 2 %pasty s abrazivy (bělící pasty) 11 13 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 19 Graf odpovědí otázky č. 17
Vyhodnocení otázky č.17
V předposlední otázce většina respondentů (83 %) označilo odpověď „jiné“. 31 jedinců
upřesnilo, že netuší, 3 jedinci napsali, že při používání pasty s obsahem sladidel by měli být
nejvíce opatrní. 13 % respondentů označilo odpověď „pasty s abrazivy“, 3 % dotazovaných
87
označilo pasty proti zubnímu kameni a 1 respondent (1 %) si myslí, že nejvíce opatrní by měli
být při používání zubní pasty pro citlivé zuby.
88
Otázka č. 18: Chtěl/a byste vědět více informaci o ingrediencích zubních past?
Tabulka 20 Odpovědi otázky č. 18
Odpověď Počet respondentů Procento
ano 44 54 %
ne 38 46 %
Celkem 82 100 %
Obrázek 20 Graf odpovědí otázky č. 18
Vyhodnocení otázky č.18
V následující otázce respondenti odpovídali, jestli by chtěli vědět více informaci o
ingrediencích zubních past. V otázce č. 3, kde respondenti byli dotazováni na zdroje
informací o škodlivosti ingrediencí zubních past, téměř polovina (49 %) odpověděla, že se o
to nezajímá. V poslední otázce se již zájem o tuto problematiku zvýšil a více než polovina (54
%) by chtěla vědět více informací o ingrediencích zubních past.
89
15.3 Potvrzení či vyvrácení hypotéz
Hypotéza č. 1
Předpokládám, že minimálně 30 % respondentů před nákupem vyhledává látku, které by se
chtěli vyhnout.
Výsledky hypotézy byly určovány pomocí deváté otázky v dotazníkovém šetření, která znělá
takto: „Vyhledáváte si ve složení nějakou látku, které byste se vyhnuli?“
Bylo zjištěno, že více než polovina respondentů (62 %) si ve složení nehledá žádnou látku,
kterou by se vyhnul. Umělým sladidlům by se chtělo vyhnout 10 %, pěnidlům 9 %. Dalších
8 % respondentů označilo odpověď „jiné“, 6 % si vyhledává ve složení mentol, 5 % si
vyhledává parabeny.
Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že z celkového počtu 82 jedinců si nevyhledává
před nákupem látku, které by se chtěli vyhnout 62 % respondentů, ale vyhledává 38 %
respondentů.
Hypotéza č. 1 se potvrdila.
Hypotéza č. 2
Předpokládám, že minimálně 60 % respondentů si myslí, že zubní pasta pro citlivé zuby
pomáhá řešit tento problém.
Hypotéza byla zjišťovaná pomocí otázky v dotazníkovém šetření, která zněla takto: „Pomáhá
vám zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento problém?“
Bylo zjištěno, že 73 % jedinců nemá citlivé zuby, citlivé zuby má 27 %. 14- ti % jedinců
pomáhá, avšak 13- ti % z celkového množství respondentů pasta pro citlivé zuby nepomáhá.
90
Následně pouze jedincům s citlivými zuby pomáhá zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento
problém v 51 % případů, 49 % respondentů s citlivými zuby odpovědělo, že nepomáhá.
Hypotéza č. 2 se nepotvrdila.
Hypotéza č. 3
Předpokládám, že minimálně 20 % respondentů bylo dentální hygienistkou / zubním lékařem
poučeno o ingrediencích zubních past.
Hypotéza byla zjišťovaná pomocí otázky v dotazníkovém šetření, která zněla takto: „Byl/a
jste poučen/a dentální hygienistkou / zubním lékařem o ingrediencích používaných v zubních
pastách?“
Bylo zjištěno, že 23 % z celkového množství respondentů bylo poučeno a 77 % respondentů
nebylo poučeno o ingrediencích zubních past.
Hypotéza č. 3 se potvrdila.
91
15.4 Řešení problému – edukační manuál (brožura)
Použití zubní pasty je v současné době aktuální. Nejčastěji si lidé zubní pasty vybírají podle
značky nebo obalu. Zubní pasta patří mezi chemické přípravky pro péči o dutinu ústní, a proto
podle mého názoru jen odborná veřejnost by měla doporučit vhodný přípravek ústní hygieny
pacientu s konkrétními symptomy a požadavky.
Podle vlastního výzkumu pomocí dotazníkového šetření jsem si zjistila, že většina pacientů se
nedívá do složení zubní pasty ani nebyla poučena o ingrediencích, ale považuje zubní pastu za
nezbytnou součástí hygieny. Zároveň by si pacienti přáli dozvědět se něco nového o složení
zubní pasty.
Zdůrazňují, že zubní pasty se řadí mezi doplňky ústní hygieny a ingredience mohou mít
pozitivní anebo negativní vliv na dutinu ústní a celkově na organismus. Tyhle základní
principy by měla dentální hygienistka předat pacientům.
Řešením tohoto problému je z mého pohledu rozšíření osvěty. Tyto informace by měly být
pro veřejnost dostupné a srozumitelné, a proto jsem vytvořila brožuru ve formě otázek a
odpovědí pro znázornění vhodného informování pacienta dentální hygienistkou. Brožura je
určená dentálním hygienistkám, protože jak jsem zmiňovala výše, odborná veřejnost by měla
provádět instruktáž a doporučení vhodných výrobků.
V této brožuře bude informace o některých základních součástích zubních pást a o vhodné
indikaci zubní pasty jej obsahujících. Tato brožura obsahuje informaci o negativech a
pozitivech ingrediencí zubních past, a tak pomůže odborné veřejnosti správně indikovat zubní
pasty.
92
Závěr
Absolventskou prací jsem objasnila, z jakých ingrediencí je složená zubní pasta. Popsala jsem
základní a účinné látky, jejích pozitivní a negativní vliv na dutinu ústní a celkově na
organismus člověka. V práci je také informace o ingrediencích, které se používaly v historii,
zákonných požadavcích na zubní pasty, indikacích, kontraindikacích a vedlejších účincích.
Informace o vlastnostech látek a jejich mechanismech účinku jsem hledala zvlášť, neboť jsem
nenašla takovou literaturu nebo internetový zdroj, ve které by se vyskytovaly všechny
pohromadě.
Stanovila jsem si tří hypotézy a hledala na ně odpověď prostřednictvím dotazníku. V první
hypotéze jsem předpokládala, že minimálně 30 % respondentů před nákupem vyhledává
látku, které by se chtěli vyhnout. Ve druhé jsem předpokládala, že minimálně 60 %
respondentů si myslí, že jím zubní pasta pro citlivé zuby pomáhá řešit tento problém. Ve třetí
hypotéze jsem předpokládala, že minimálně 20 % respondentů bylo poučeno dentální
hygienistkou/ zubním lékařem o ingrediencích zubních past. Ve výsledku se dvě hypotézy
potvrdily, jedna ne.
Cíle mé práce byly splněny, na základě získaných informací jsem vytvořila brožuru, která je
součástí této absolventské práce. Brožura obsahuje základní a potřebné informace, které by
mohla využívat odborná veřejnost pro informování pacientů a při doporučení jim vhodné
zubní pasty. Pro snadnější orientaci je brožura koncipována formou otázek a odpovědí.
Toto téma nelze v jedné absolventské práci popsat dost podrobně, protože se v zubních
pastách používá velké množství složek a neustále se vytvářejí nové ingredience. Ingredience
mohou poškodit nebo naopak pomoci konkrétním pacientům s konkrétním problémem a
požadavkem.
Přínos této práce a vytvořené brožury pro cílovou skupinu vidím v rozšíření znalostí
ohledně výběru vhodné zubní pasty pro pacienty. Dále k získání přehledu o základních a
účinných látkách obsažených v zubních pastách a jejich negativech a pozitivech.
93
Seznam použité literatury a zdrojů informací
(1) ŠEDÝ, J. a FOLTÁN, R. Klinická anatomie zubů a čelistí. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-312-7
(2) KLEPÁČEK, I. Klinická anatomie ve stomatologii. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-7169-770-2.
(3) HELLWIG, E. a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, Grada, 2003. ISBN 80-247-0311-4.
(4) DOSTALOVÁ, T a kol., Stomatologie, Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2700-4.
(5) MAZÁNEK, J. a kol., Zubní lékařství, Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-3534-4
(6) SLEZÁK, R. Preklinická parodontologie. 1. vydání. Hradec Králové, Nucleus HK, 2007. ISBN 978-80-87009-18-5.
(7) NEDOROST, L. a kol. Atlas histologie tvrdých tkání [online]. 2009 [cit. 18.11.2016]. Dostupné z <https://www.lfp.cuni.cz/histologie/education/guides/hardtissues/atlas_zub_kost_lowres.pdf>
(8) VOTAVA, M. a BROUKAL Z. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání. Brno: Neptun, 2007. ISBN 978-80-86850-03-0.
(9) KOVAĽOVA, E. a kol, Orálna hygiena, IV. část, Prešov 2012, Akcent Print, ISBN 978-80-555-0567-1
(10) MUTSCHELKNAUSS, R. E. et al. Praktická parodontologie: klinické postupy. 1. vyd. Praha: Quintessenz, ©2002. 532 s. ISBN 80-902118-8-7.
(11) BARDOW, A. a kol. The buffer capacity and buffer systems of human whole saliva measured without loss of CO2. Archives of Oral Biology, 2000.
(12) Enzymy a péče o zuby z pohledu odborníka [online]. Žena-in.cz, 2015 [cit. 16.2.2017]. Dostupné z <http://zena-in.cz/clanek/enzymy-a-pece-o-zuby-z-pohledu-odbornika>
(13) HÝŽOVÁ A. Enzymy – život v organické hmotě [online]. Ziva-strava.cz, ©2009 [cit. 16.2.2017]. Dostupné z <http://www.ziva-strava.cz/ovyziveClanky5.aspx>
(14) Pink, R. Hladina neutrofilů ve slině jako pomocný ukazatel úspěšnosti přihojení neutrofilů po autologní transplantaci periferních krvetvorných buněk. LF Univerzita Palackého, doktorandská disertační práce. Olomouc, 2008.
(15) Výukový materiál, předmět Patologie 2015-2016, SZŠ a VOŠ Praha 1, Alšovo nábřeží 6, obor Diplomovaná dentální hygienistka.
(16) Výukový materiál, předmět Parodontologie 2015-2016, SZŠ a VOŠ Praha 1, Alšovo nábřeží 6, obor Diplomovaná dentální hygienistka.
94
(17) Výukový materiál, předmět Preventivní zubní lékařství 2015-2016, SZŠ a VOŠ Praha 1, Alšovo nábřeží 6, obor Diplomovaná dentální hygienistka.
(18) KILIAN J. Stomatologie pro studující všeobecného lékařství, Karolinum, Praha, 2003. ISBN 978-80-246-2172-2.
(19) MERGLOVÁ, V. a kol. Vývojové a získané poruchy zubů a tvrdých zubních tkání. Praha: Havlíček Brain Team, 2011, s. 119. Edice zubního lékařství (Havlíček Brain Team). ISBN 978-80-87109-27-4.
(20) SLEZÁKOVÁ, L. a kol., Stomatologie pro SZŠ a VOŠ, Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-271-9358-5.
(21) JARUŠKOVÁ, M. Prevence slizničních onemocnění dutiny ústní, Diplomová práce, 2008. 3. LF UK.
(22) VINŠOVÁ, S. Leukoplakie v ústech. [online]. Zdraví.ČeskýPřehled.cz, 2016 [cit. 19.2.2017]. Dostupné z <http://zdravi.ceskyprehled.cz/leukoplakie-v-ustech-pcz-1092-9128.html>
(23) BIENOVÁ, M. Medicína pro praxi. Léze v dutině ústní [online]. Medicína pro praxi, LF UP a FN Olomouc, 2010 [cit. 24.2.2017]. Dostupné z <http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2010/11/10.pdf>
(24) Blažková, I. Stránky o zubních pastách [online]. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická, Ústí nad Labem, [cit. 23.2.2017]. Dostupné z <http://zubnipasty.unas.cz/>
(25) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Zubní pasta [online]. ©2017 [cit. 25.2.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Zubn%C3%AD_pasta>
(26) LANDOVSKÁ, H. Pastu na zuby užívali už staří Egypťané a Číňané [online]. Novinky.cz, 2003 [cit. 1.3.2017]. Dostupné z <https://www.novinky.cz/koktejl/1256-pastu-na-zuby-uzivali-uz-stari-egyptane-a-cinane.html>
(27) FISCHER H., HAESLER A. a ŠOLC L. Zubní prášky, mýdla, pasty a ústní vody. LKS: časopis české stomatologické komory, 2012, 22(7), 267. ISSN 1210-3381.
(28) Ministerstvo zdravotnictví ČR. Vyhláška č. 488/2009 Sb., ze dne 18.12.2009, o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky. Sbírka zákonů 2009.
(29) ČSN EN ISO 11 609, Stomatologie – Zubní čisticí prostředky – Požadavky, metody zkoušení a označování. Český institut pro technickou normalizaci, metrologii a zkušebnictví, Praha, 2011.
(30) Toothpaste. RDA (Relative Dentin Abrasion) Index [online]. Austin, Texas [cit. 7.3.2017]. Dostupné z <https://www.reflectivesmiles.com/dental-products/toothpaste>
(31) NEUMANN, M. Která zubní pasta je nejúčinnější? 2007 [online]. Zuby.cz [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.zuby.cz/ustni-hygiena/ktera-zubni-pasta-je-nejucinnejsi.html>
95
(32) JANOVSKÁ, R. Bělicí zubní pasty [online]. Česká stomatologická společnost s.r.o., 2012 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.nechcikazy.cz/belici-zubni-pasty>
(33) Bělící zubní pasty, jak pomáhají? [online]. Bělení zubů, ©2017[cit. 8.3.2017]. Dostupné z <https://www.belenizubu.info/belici-zubni-pasty/>
(34) Dubec O. a kol. Halitóza - Současný pohled na etiologii, diagnózu a léčbu [online]. Prakt. zub. Lék., roč. 59, 2011, č. 2, s. 29-41 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.prolekare.cz/prakticke-zubni-lekarstvi-clanek/halitoza-soucasny-pohled-na-etiologii-diagnozu-a-lecbu-35019>
(35) ROUBALÍKOVÁ, L. et al. Hygiena dutiny ústní II. 2007. Medicína pro praxi, 2007. ISSN 1214-8687.
(36) HARRIS, N. O.; GARCIA-GODOY, F. Primary preventive dentistry. Upper Saddle River, New Jersey: Pearson Education, 2004. ISBN 0-13-091891-1.
(37) ŠKRDLANT, J. Co Vám v reklamě o zubních pastách neřeknou [online]. Studio 32 s.r.o., 2011 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.studio32.cz/newsletter-zari-2011/>
(38) Solovieva A. Glavnoje o zubnoj paste [online]. Universitet Jimeni I. P. Pavlova, ©2001-2011 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://pishet.narod.ru/arhiv/pasta.html>
(39) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Mohsova stupnice tvrdosti [online]. ©2017 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Mohsova_stupnice_tvrdosti>
(40) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dodecylsíran sodný [online]. ©2017 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dodecyls%C3%ADran_sodn%C3%BD&oldid=14551636>
(41) Webové stránky složení-kosmetiky [online]. Slozeni-kosmetiky.cz, ©2016 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <https://www.slozeni-kosmetiky.cz/>
(42) FAJKUSOVÁ, K. Je to sladké, a cukr to není. Co je to? [online]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Brno, 2010 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <https://is.muni.cz/th/176841/lf_b_b1/Bc_sladidla_IS.pdf>
(43) SÝROVÝ, V. Tajemství kosmetiky. Praha: Ahomi, s.r.o, 2015. ISSBN 97880-903137-7-4.
(44) MAZÁNEK, Jiří a František URBAN. Stomatologické repetitorium. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-716-9824-5.
(45) FLORYKOVÁ, K., SVOBODA P. Není pasta jako pasta [online]. Angis plus s.r.o., ©2003-2014 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <http://www.angisrevue.cz/revue/archiv/cislo/detail/95/>
(46) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Polyethylenglykol [online]. ©2016 [cit. 21.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.phptitle=Polyethylenglykol&oldid=14417393>
96
(47) KOLÁŘOVÁ, K. V dětských zubních pastách jsou látky, kterým je lepší se vyhnout [online]. Vitalia.cz, 2011 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <http://www.vitalia.cz/clanky/co-vsechno-najdete-v-detskych-zubnich-pastach/#ixzz4YJV6UZbA>
(48) Nepěnivá zubní pasta earthpaste [online]. Časté otázky a odpovědi. Pravebio.cz, ©2017 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <www.pravebio.cz/user/related_files/earthpaste_faqs_cesky-6.docx>
(49) Seznam Éček [online]. Zdravá potravina, ©2015 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.zdravapotravina.cz/seznam-ecek>
(50) HOUŠOVÁ, D., BROUKAL Z. a LENČOVÁ E. O zubních pastách s fluoridy, jejich správném výběru a používání. LKS: časopis české stomatologické komory, 2003. ISSN 1210-3381.
(51) ČOPÍKOVÁ, J., MORAVCOVÁ, J., WIMMER, Z., OPLETAL, L., LAPČÍK O. a DRAŠAR P. Náhradní sladidla. Chem. Listy, 2013. ISSN 0009-2770.
(52) RAČICKÁ, E. Náhradní sladidla, jejich místo v současné diabetologii. Interní medicína pro praxi. 2012. ISSN 1212-7299.
(53) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Máta peprná [online]. ©2016 [cit. 24.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C3%A1ta_peprn%C3%A1&oldid=14433869>
(54) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Parabeny [online]. ©2015 [cit. 24.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Parabeny&oldid=12931093>
(55) Stabilizator E450 (Pirofosfaty) [online]. Am-Am.su, ©2012-2016 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://am-am.su/60-stabilizator-e450-pirofosfaty.html>
(56) LANGMAIER, F. Základy kosmetických výrob. 1. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2001. s. 160. ISBN 80-7318-016-2.
(57) BOUCHARD, P., A. BERDAL a P. LEMAITRE. Význam zubní pasty obsahující kombinaci triklosan-kopolymer PVM/MA, Progresdent: časopis pro zubní lékaře a techniky. 2008. ISSN 1211-3859.
(58) Agenty, prepjatstvujušie obrazovaniju zubnogo kamna, soedinenija, snižajušie čuvstvitelnost tvordych tkanej zubov [online]. Klinika doktora Osipovoj, ©2016 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://ludent.ru/voprosy_otvety_r/gigiena/gigiena015/>
(59) Zubní pasta enzycal [online]. Curaprox, 2016 [cit.7.2.2016]. Dostupné z <https://www.curaprox.com/cz-cs/zubni-pasta/detail>
(60) Enzymel - Využití lokálně aplikovaných proteolytických enzymů ve stomatologii. Časopis ČSK 2016 ročník 26 č4. Praha: ASKLEPION - Trade, s.r.o., 2016. ISSN 0009-0794. Dostupné z <https://www.dent.cz/priloha/6879/LKS-04-2016_web_dent.pdf>
(61) Rembrandt [online]. Johnson & Johnson, s.r.o., ©2013-2015 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://www.jnj.cz/produkty/produkty-sektoru-consumer/rembrandt>
97
(62) Pro-Argin, A Breakthrough Technology Based Upon Arginine and Calcium for In-Office Treatment of Dentin Hypersensitivity [online]. Colgate-Palmolive Company, 2009 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://www.colgateprofessional.com/professional-education/articles/pro-argin-a-breakthrough-technology>
(63) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Triclosan [online]. ©2017 [cit. 21.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Triclosan&oldid=14742454>
98
Seznam použitých obrázků
Obrázek 1 Topografie velkých slinných žláz...........................................................................17Obrázek 2 Fluoróza..................................................................................................................24Obrázek 3 Graf odpovědí otázky č. 1......................................................................................65Obrázek 4 Graf odpovědí otázky č. 2......................................................................................66Obrázek 5 Graf odpovědí otázky č. 3......................................................................................68Obrázek 6 Graf odpovědí otázky č. 4......................................................................................69Obrázek 7 Graf odpovědí otázky č. 5......................................................................................70Obrázek 8 Graf odpovědí otázky č. 6......................................................................................71Obrázek 9 Graf odpovědí otázky č. 7......................................................................................72Obrázek 10 Graf odpovědí otázky č. 8....................................................................................73Obrázek 11 Graf odpovědí otázky č. 9....................................................................................75Obrázek 12 Graf odpovědí otázky č. 10..................................................................................77Obrázek 13 Graf odpovědí otázky č. 11..................................................................................78Obrázek 14 Graf odpovědí otázky č. 12..................................................................................79Obrázek 15 Graf odpovědí otázky č. 13..................................................................................80Obrázek 16 Graf odpovědí otázky č. 14..................................................................................81Obrázek 17 Graf odpovědí otázky č. 15..................................................................................83Obrázek 18 Graf odpovědí otázky č. 16..................................................................................84Obrázek 19 Graf odpovědí otázky č. 17..................................................................................85Obrázek 20 Graf odpovědí otázky č. 18..................................................................................86
99
Seznam použitých tabulek
Tabulka 1 Míra abrazivity zubních past...................................................................................39Tabulka 2 Přehled RDA některých běžných zubních past.......................................................39Tabulka 3 Odpovědi otázky č. 1..............................................................................................65Tabulka 4 Odpovědi otázky č. 2..............................................................................................66Tabulka 5 Odpovědi otázky č. 3..............................................................................................68Tabulka 6 Odpovědi otázky č. 4..............................................................................................69Tabulka 7 Odpovědi otázky č. 5..............................................................................................70Tabulka 8 Odpovědi otázky č. 6..............................................................................................71Tabulka 9 Odpovědi otázky č. 7..............................................................................................72Tabulka 10 Odpovědi otázky č. 8............................................................................................73Tabulka 11 Odpovědi otázky č. 9............................................................................................75Tabulka 12 Odpovědi otázky č. 10..........................................................................................77Tabulka 13 Odpovědi otázky č. 11..........................................................................................78Tabulka 14 Odpovědi otázky č. 12..........................................................................................79Tabulka 15 Odpovědi otázky č. 13..........................................................................................80Tabulka 16 Odpovědi otázky č. 14..........................................................................................81Tabulka 17 Odpovědi otázky č. 15..........................................................................................83Tabulka 18 Odpovědi otázky č. 16..........................................................................................84Tabulka 19 Odpovědi otázky č. 17..........................................................................................85Tabulka 20 Odpovědi otázky č. 18..........................................................................................86
100
Seznam příloh
Příloha č. 1 Dotazník k absolventské práci..............................................................................99Příloha č. 2 Edukační materiál – brožura..............................................................................103
101
Přílohy
Příloha č. 1 Dotazník k absolventské práci
Dotazník
Jmenuji se Vera Merkova a jsem studentkou oboru Diplomována dentální hygienistka.
Ráda bych Vás požádala o zodpovězení následujících otázek. Dotazník je anonymní a slouží
pouze pro účely k mé absolventské práci na téma: Pozitiva a negativa ingrediencí zubních
past.
Děkuji za Váš čas a ochotu.
1. Jaké je vaše pohlaví?
o žena
o muž
2. Podle čeho si vybíráte zubní pastu?
o doporučení dentální hygienistky / zubního lékaře
o doporučení v lékárně
o cena – čím vyšší, tím kvalitnější a účinnější produkt
o vzhled obalu
o reklama
o značka
o složení
3. Informace o škodlivosti ingrediencí zubních past čerpám:
o z televize, z denního tisku a časopisů
o z internetu
o od dentální hygienistky / zubního lékaře
o nezajímám se
102
4. Myslíte si, že je zubní pasta nezbytnou součástí ústní hygieny?
o ano
o ne
5. Myslíte si, že záleží na typu zubní pasty, kterou používáte? (kosmetická/ terapeutická)
o ano
o ne
6. Byl/a jste poučen/a dentální hygienistou/ zubním lékařem o ingrediencích
používaných v zubních pastách?
o ano
o ne
7. Čtete si složení před nákupem zubní pasty?
o ano
o ne
8. Jaké zubní pastě dáváte přednost?
o s obsahem fluoridů
o bez fluoridů
o s rostlinnými komponenty
o s minerálními komponenty
o bělící
9. Vyhledáváte si ve složení nějakou látku, které byste se vyhnuli?
o ano, parabeny
o ano, umělá sladidla (sacharin, sorbitol, xylitol atd.)
o ano, pěnidla (SLS)
o ano, mentol
o ne, nevyhledávám
103
o jiné
10. Pomáhá vám zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento problém?
o ano
o ne
o nemám citlivé zuby
11. Co si myslíte o působení fluoridů?
o jsou určitě škodlivé
o jsou spíše škodlivé
o jsou spíše prospěšné
o jsou určitě prospěšné
o nevím
12. Nejčastějším pěnidlem v zubních pastách je SLS. Používáte zubní pasty, které jej
obsahují?
o ne
o ano, neřeším to
o nevím
13. Pokud máte homeopatickou léčbu, používáte zubní pasty s obsahem mentolu?
o ano
o ne
o nemám homeopatickou léčbu
14. Co může, podle Vašeho názoru, dlouhodobé používání některých zubních past
způsobit:
o poruchu mikrobiální flóry v dutině ústní
o rezistenci (odolnost organismu) na účinnou látku
o alergickou reakci
o nežádoucí hyperpigmentaci
104
o nic nezpůsobí
15. Měli jste nějaké projevy vedlejších nežádoucích účinků po používání zubní pasty
(např. zbarvení zubů po používání pasty s chlorhexidinem)? Pokud ano, popište prosím
jaké.
o ne
o ano (popište prosím)
16. Zubní pasty s antibakteriálním účinkem (obsahující např. antiseptikum
Chlorhexidin) slouží jako podpora při léčbě onemocnění dásní. Jak dlouho byste
používal/a takovou zubní pastu?
o krátkodobě
o dlouhodobě
o nevím
17. Při používání které pasty byste měli být s dlouhodobým používáním nejvíce opatrní?
o pasty s abrazivy (bělící pasty)
o pasty s fluoridem
o pasty proti zubnímu kameni
o pasty pro citlivé zuby
o jiné
18. Chtěl/a byste vědět více informaci o ingrediencích zubních past?
o ano
o ne
105
Příloha č. 2 Edukační materiál – brožura
106
107
108
109
110
111
112
113