finan ČnÍ majetek se zam ĚŘ enÍm na bankovnictvÍ v...
TRANSCRIPT
OUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management
Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
FINANČNÍ MAJETEK SE ZAM ĚŘENÍM NA BANKOVNICTVÍ V ČR
BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE
Autor: Patrik Svoboda
Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Iva Živělová, CSc.
Znojmo, duben 2009
Abstrakt
Bakalářská práce „Finanční majetek se zaměřením na bankovnictví v ČR“
pojednává o finančním majetku se zaměřením na bankovnictví především v České
republice. Teoretická část se zabývá obecným pojetím, členěním, historií a současným
pojetím finančního majetku v bankovnictví. Poté je práce zaměřena na měnovou politiku
České národní banky v období 1998 – 2004.
Abstract
Bachelor thesis „The financial possession with a wiew to banking in Czech
republic“ deals with the financial possession with a wiew to banking above all in Czwch
republic. The theoretical part deals with their generally conception, division, history and
curently conception of the financial possession in banking. Then is this bachelor thesis
oriented on the monetary policy in Czech republic dubing 1998 – 2004.
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Daň Finanční majetek se zaměřením na
bankovnictví v ČR“ vypracoval samostatně, pod vedením Prof. ing. Ivě Živělové, CSc. a
uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje.
Ve Znojmě dne 28. dubna 2009
_____________________
Patrik Svoboda
Na tomto místě chci poděkovat Prof. ing. Ivě Živělové, CSc. za cenné a odborné rady,
kterými p řispěla k vypracování této bakalářské práce.
Obsah
1. Úvod……………………………………..……………………………..……… .8 2. FINANČNÍ MAJETEK ………………..………………………………...….. 10 2.1. Krátkodobý finanční majetek………..…………………… ……… ……. 10 2.2. Dlouhodobý finanční majetek………..…………………… ……… …… 13 3. BANKOVNÍ ÚČETNICTVÍ ………..…………………… …… ……... 14 4. INVESTIČNÍ BANKOVNICTVÍ …..…………………… … ………... 16 4.1. Modely investičního bankovnictví……..………………… .……………. 17 4.2. Emisní obchody…………………………..…………… …… ………… ..18 4.3. Vlastní a zprostředkovatelské obchody……..………… ……… ……… ..19 4.4. Majetková správa……………………………..…………… …… …… …20 4.5. Finanční trh a jeho členění……………………..………… ……… … …..20 5. CENTRÁLNÍ BANKA A JEJÍ FUNKCE ……..…… ………… … ….22 5.1. Regulace a dohled bankovního systému…………...... …………...… . ….22 5.2. Banka bank……………...……………………… ……….……...… …..23 5.3. Banka státu……………………………………… ...……..…………… …..23 5.4. Reprezentace státu v měnové oblasti………………………..……… …...24 6. VÝVOJ CENTRÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ HISTORII ....25 6.1. Bankovní úřad Ministerstva financí (1919 – 1926)…...……………………25 6.2. Národní banka československá (1926 – 1939)………..……………………26 6.3. Státní banka československá (1950 – 1989)…………..……………………29 6.4. Státní banka československá (1989 – 1993)…………….………………….31 7. MĚNOVÁ POLITIKA ČNB……………………………..……………….31 7.1. Rok 1998…………………………………………………..………………..31 7.2. Rok 1999……………………………………………………..……………..35 7.3. Rok 2000……………………………………………………...…………….37 7.4. Rok 2001……………………………………………………...…………….40 7.5. Rok 2002……………………………………………………...…………….43 7.6. Rok 2003……………………………………………………...…………….46 7.7. Rok 2004……………………………………………………………………49 8. Závěr…………………………………………………………………………….57 POUŽITÉ ZDROJE ………………………………………………………………58
Přílohy………………………………………………………………… …………59
8
1. Úvod
Tématem bakalářské práce je finanční majetek, jeho obecné vysvětlení a následné
zaměření na bankovnictví. S finančním majetkem se potkáváme každý den a proto záležitosti
související s touto problematikou zajímají drtivou většinu společnosti.
V úvodní kapitole jsem se věnoval obecnému vysvětlení finančního majetku, jeho kde
jsem se nesnažil o podrobnou analýzu, poněvadž jsem se v práci nesoustředil na finanční
majetek jako celek, ale na jeho využití v bankovnictví. Což jsem se snažil přiblížit
v následující kapitole, kde jsem se zaměřil na členění bank a jejich základní činnosti, které
upravuje zákon o bankách 21/1992 Sb. V případě ČNB 6/1993 Sb.
V další kapitole jsem se zabýval investičním bankovnictvím, tedy obchodování
s cennými papíry. Zaměřil jsem se zde na modely a podruhy investičního bankovnictví a jeho
využití v České republice a ostatních vyspělých zemích.
V následujících dvou kapitolách popisuji centrální banku a její funkce. Zaměřil jsem
se na historii centrální banky, která sahá do dvacátých let dvacátého století až po její podobu
do roku 1993.
Praktická část je věnována měnové politice České národní banky, kde jsem se zaměřil
na období 1998 – 2004. Snažím se zde vysvětlit směr jakým se ubírá ČNB v daných obdobích
a následné vývoje a dopady na ekonomiku v České republice.
V závěru se budu zamýšlet nad vývojem České národní banky a její význam. A
následně také vývoj hospodářství a měnové politiky České národní banky.
9
Cíle a metodika K vypracování bakalářské práce je třeba prostudovat odbornou literaturu a získat
odborné zkušenosti.
Hlavním cílem je provést analýzu finančního majetku a následné specifikace
v bankovnictví c České republice. Dalším cílem je analyzovat působení České národní banky
v sektoru měnové politiky. S využitím výsledků provést jejich komparaci.
Ke splnění výše uvedených cílů je nutné si vymezit základní pojmy spojené
s finančním majetkem a následnou strukturalizaci k využití bankovnictví a jeho investičním
aktivitám. Dále je pak potřebné provést analýzu historického vývoje, konstrukčních prvků,
základního rozdělení a aktuálních legislativních úprav. V teoretické části bylo čerpáno
především z odborné literatury, která souvisí s tématem finančního majetku v České
republice.
Při podrobném popisu a vysvětlení finančního majetku nebyl zkoumán celek, ale
zaměřeni bylo na bankovní sektor a následně na měnovou politiku ČNB.
V práci byly aplikovány matematické a statistické metody. Dále pak také i základní
kvantitativní metody. Pro srovnávací tabulky bylo nutno použít stejné jednotky.
10
2. Finanční majetek Pod pojmem finanční majetek rozumíme:
- Peníze a peněžní vklady
- Cenné papíry úvěrové (dluhopisy, pokladniční poukázky)
- Cenné papíry majetkové (akcie)
- Odvozené cenné papíry (opční poukazy)
- Finanční účast na podnikání jiných účetních jednotek (podílové cenné papíry a vklady)
- Uzavřené pojistky
- Umělecká díla
- Předměty z drahých kovů
Podle toho, zda splatnost úvěrových cenných papírů je kratší či delší než jeden rok nebo
u majetkových cenných papírů je firma hodlá držet po dobu kratší než jeden rok či déle, jedná
se o finanční majetek dlouhodobý nebo krátkodobý. U dlouhodobého finančního majetku se
používá také pojmenování „finanční investice“.
2.1 Krátkodobý finanční majetek
Do krátkodobého finančního majetku patří především cenné papíry, které se dále člení na
majetkové a úvěrové. Majetkové CP znamenají zakládající podíl na vlastněné společnosti
(akcie, podílové listy). Dlužné CP představují úvěrový vztah mezi emitentem a věřitelem.
Emitent si ve skutečnosti půjčuje od věřitele určitou částku, zároveň platí majiteli dlužného
CP úroky nebo jinou odměnu. V dohodnutý okamžik splatnosti musí emitent majiteli
dlužného CP opět proplatit CP. Patří sem dluhopisy, obligace, směnky, zástavní listy, atd.).
Pro zaúčtování krátkodobých cenných papírů se používá účtová skupina 25. Existují dva
způsoby oceňování a to buď oceňování finančních účtů nominální hodnotou. Patří sem
peněžní prostředky, ceniny a závazky v 2. účtové třídě. Při druhé variantě se nakoupené CP
oceňují pořizovací cenou. Spadají sem jak majetkové, tak dlužné CP. Do pořizovací ceny se
11
zahrnují přímé náklady související s jejich pořízením. Nejčastější jsou poplatky a provize
makléřům a burzám.
Při vyřazování CP lze použít ocenění pomocí váženého aritmetického průměru
z pořizovacích cen nebo metodu FIFO. Tento způsob lze použít jen v případě, že jsou CP
stejného druhu, stejných emitentů a stejných měn.
V souvislosti s krátkodobým finančním majetkem se účtuje o:
- pořizování cenných papírů
- jejich prodeji a vyřazování
- jejich proplacení (dlužné CP)
- inventarizačních rozdílech CP
- kurzovních rozdílech
Při pořizování CP nezáleží na tom, zda se jedná o majetkový nebo dlužný CP (to ošetří
analytická evidence), je nutno využít kalkulační účet 25x – Pořizování KFM. Na tomto účtu
se vypočítá celková pořizovací cena a teprve potom se CP převede na majetkový účet.
Při prodeji CP musíme účtovat dvě operace a to prodej v prodejní ceně a úbytek CP buď
v ceně pořízení nebo v přeceněné hodnotě.
CP účtované v účtové skupině 25 je nutno s výjimkou CP držených do splatnosti
přecenit ke dni účetní závěrky tzv. reálnou hodnotou. Reálnou hodnotou se rozumí:
- Tržní hodnota
- Soudní odhad
Při přeceňování je nutno důsledně brát ohled na to, zda se jedná o majetkový CP nebo
dlužný CP. Změna reálné hodnoty se téměř vždy účtuje do nákladů a výnosů, ale rozdílné
účty se použijí při přeceňování majetkových a dlužných CP. Souvztažným účtem je vždy
příslušný majetkový účet.
12
1
Peníze na cestě
Účtová skupina 26, která slouží k překlenutí časového nesouladu mezi vklady a výběry
peněz a jiných hotovostí a doručením příslušných účetních dokladů. Využívá se při převodech
mezi pokladnou a běžným účtem, mezi bankovními a úvěrovými účty a také vzájemně mezi
bankovními účty.
Inventarizace krátkodobého finančního majetku
Inventarizační rozdíly, tedy úbytky a přebytky, se účtují podle druhu majetku. U pokladní
hotovosti a cenin se úbytky účtují na účet manka a škody na finančním majetku. V případě, že
existuje hmotná odpovědnost, předepíše se úhrada manka zaměstnanci přes účet Pohledávky
za zaměstnanci a jako ostatní finanční výnos. Přebytky se vždy účtují jako zvýšení majetku a
Ostatní finanční výnosy. Chybějící CP se účtují v rámci převodů v analytické evidenci na účet
CP umořovacím řízení. Manko nebo škoda u ostatního majetku se účtuje jako úbytek majetku
a náklad na účty manka a škody na finančním majetku.1
Kurzové rozdíly u finančního majetku
Kurzový rozdíl vzniká u majetku znějícího na zahraniční měnu, který je nutný přepočítat
na měnu tuzemskou, z důvodu pohybu devízových kurzů na devízových trzích. Kurzový
rozdíl může mít dvě podoby a to buď ztrátovou nebo ziskovou. O kurzových rozdílech se
účtuje ke dni uskutečnění účetního případu a ke dni účetní uzávěrky. Kurzové rozdíly u CP a
podílů, s výjimkou CP držených do splatnosti, se při ocenění k okamžiku účetní závěrky
považují za součást ocenění reálnou hodnotou. Účtuje se o nich stejně jako u jiného majetku.
Při přeceňování na reálnou hodnotu musíme dávat pozor, aby nebyly tyto částky účtovány
ještě jednou jako snížení hodnoty CP.
1 KOVANICOVÁ, D., Finanční účetnictví. 5. vydání Praha: 2005. 544 s. ISBN 80-7273-129-7.
13
2.2 Dlouhodobý finanční majetek
Jedná se o cenné papíry a vklady majetkového charakteru, které představují určitý
podíl na základním kapitálu podniku. Patří sem cenné papíry úvěrového charakteru (dluh
podniku, který je vydal). Dále to jsou nemovitosti, zlato, šperky, umělecké předměty
apod., Tyto finanční investice podnik nakoupil za účelem obchodování nebo pronájmu.2
Pro některé podniky jsou finanční investice hlavní náplní jejich činnosti, tudíž jsou
tyto výnosy hlavní složkou hospodářského výsledku. Jedná se zejména o banky,
pojišťovny a investiční společnosti. Ostatní podniky investice pořizují za účelem ovládání
jiné účetní jednotky nebo za účelem výhodného uložení volných peněžních prostředků.
Finanční investice účtujeme v účtové skupině 06, jedná se o Dlouhodobý finanční
majetek, který máme v držení déle než 1 rok. Patří sem zejména:
- akcie, vklady a účasti v jiných podnicích
061 – Podílové cenné papíry a vklady v podnicích s rozhodujícím vlivem (nad 50%),
062 – Podílové cenné papíry a vklady v podnicích s podstatným vlivem (20 – 50%),
063 – Realizovatelné cenné papíry a podíly (do 20% podílu ZK),
065 – Dlužné cenné papíry držené do splatnosti.
- dlouhodobé půjčky
066 – Půjčky podnikům ve skupině,
067 – Ostatní půjčky.
- ostatní dlouhodobý finanční majetek, to znamená ostatní dlouhodobé cenné papíry
(obligace, vkladové listy, termínované vklady), dále také nemovitosti, umělecká díla apod.
069 – Ostatní dlouhodobý finanční majetek
2
2 2 KOVANICOVÁ, D., Finanční účetnictví. 5. vydání Praha: 2005. 544 s. ISBN 80-7273-129-7
14
Finanční investice pořizujeme nákupem akcií, vkladů, účastí, vkladů účastí, nákupem dalších
cenných papírů, převodem z hmotného majetku na finanční investice, nákupem nemovitostí a
uměleckých předmětů, poskytnutím dlouhodobého úvěru.
Při prodeji finančního majetku účtujeme prodejní cenu jako finanční výnos ve prospěch
účtu 661 – Tržby z prodeje CP a vkladů na vrub účtu 315 – Ostatní pohledávky. Zároveň
zaúčtujeme úbytek finančního majetku v pořizovací ceně na vrub účtu 561 – Prodané cenné
papíry a podíly a ve prospěch účtu 061 (062, 063, 065). Musí se vést analytická evidence
podle jednotlivých druhů majetku.
Mezi výnosy z finančního majetku patří akcie přenášející podíl na zisku ve formě
dividend, vklady a účasti přinášející podíl na zisku podílové listy přinášející podíl na zisku
zhodnocení, dluhopisy, termínované vklady přinášející úroky.
3. Bankovní účetnictví
je trochu odlišné od účetnictví pro podniky a podnikatele. Je to dáno předmětem
činností bank.
V účetnictví se odrážejí funkce, které banky vykonávají v ekonomice země. Proto je
možné se zmínit o jednotlivých druzích bank.
Podle základního třídění se banky dělí na tři druhy :
- Emisní – emise a stahování peněz, řízení peněžního oběhu, správa, ochrana a řízení
domácí měny, prosazování zájmů státu v bankovním systému ,usměrňování činnosti
obchodních bank.
- Obchodní - Poskytují základní druhy komerčních aktivit a operují na celém trhu.
- Specializované – Operují na vymezeném segmentu trhu, např. nabízejí jen vybrané
bankovní produkty ( kupř. stavební spořitelny ), jsou to banky pro určité odvětví,
banky regionální.
15
Základní činností bank tvoří přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Kromě toho však
banky mohou vykonávat a vykonávají i jinou činnost jako např.:
- platební a zúčtovací styk
- investování do cenných papírů na vlastní účet
- vydávání platebních prostředků ( např. platebních karet,cestovních šeků )
- poskytování záruk
- obstarávání akreditivů
- obstarávání inkasa platebních dokumentů
- obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami v oblasti
termínovaných obchodů (futures) a opcí (ptions) včetně kursových a úrokových
obchodů a s převoditelnými cennými papíry
- účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb
- finanční pronájem
- finanční makléřství
- poskytování porad ve věcech podnikání
- uložení a správa cenných papírů a jiných hodnot
- výkon funkce depozitáře investičního fondu
- směnárenská činnost ( nabídkou a poptávkou devizových prostředků)
- poskytování bankovních informací
- pronájem bezpečnostních schránek
- poskytování služeb v telefonickém bankovnictví
Za vedlejší činnost banky považujeme např. tyto činnosti :
- pronájem bytových a nebytových prostor
- stravovaní nebo ubytovací služby
- poskytování softwarových služeb
16
- vydavatelství, publikační činnost
Povolení k těmto činnostem uděluje ČNB na základě žádosti banky. Současná právní
úprava činností bank je obsažena v zákonu 21/1992 Sb. Zákon o bankách. Pokud jde o činnost
ČNB je upravena zákonem 6/1993 SB. O české národní bance.
4. Investiční bankovnictví
Jsou to operace prováděny s CP, s finančními deriváty a ostatními nástroji privátních
finančních trhů.
Do Investičního bankovnictví patří:
- Emisní obchody
- Vlastní a zprostředkovatelské obchody
- Depozitní obchody
- Majetková správa
- Fúze a akvizice
Obsahuje především zprostředkovatelské obchody na účet zákazníků, dále potom také
obchody na vlastní riziko (účet banky). Za posledních pár let jsme zaznamenali navýšení
významu obchodu s CP i jiných nástrojů užívaných na finančních trzích. Zpravidla na tyto
trhy však nemají drobní investoři přímý přístup, a proto roste úloha zprostředkovatelů těchto
obchodů, což především plní banky, ale i jiní obchodníci.3
Zdrojem zisku i investičním bankovnictví je zprostředkovatelská provize, nebo také
rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem, marže s rozdílem aktivních a pasivních úrokových
obchodů. Do investičního bankovnictví také zahrnujeme vlastní obchody bank prováděné
s CP, ale rozsahem zpravidla nepřevyšují obchody zprostředkované klienty.
3
3 MUSÍLEK, p., Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2004. 485 s. ISBN 80-86119-55-6
17
Banky jsou zákonem omezovány, především v nákupu CP na vlastní účet, z důvodu vysokého
rizika na finančních trzích, podobné je to i u finančních derivátů. Centrální banka i právní
předpisy nutí banky k vytváření rezerv na tyto obchody. Právní úprava investičního
bankovnictví vychází ze zákona č. 591/92 Sb. o cenných papírech.
Tento zákon definuje podmínky, které musí splnit žadatel o licenci, žádost se podává
ministerstvu financí, povolení se uděluje po splnění věcných personálních předpokladů pro
výkon činností.
4.1. Modely investičního bankovnictví
Model univerzálního bankovnictví
Tento model se nejvíce využívá u nás a ve střední Evropě. Je charakteristický pro
německy mluvící země, tedy Německo, Švýcarsko a Rakousko. Banky mají povoleno
provádět komerční i investiční obchody (přijímají vklady, poskytují úvěry, zabezpečují
platby, obchodují s CP a uskutečňují i další služby zákaznické služby).
Mezi investičními a komerčními odděleními banky probíhá volný tok informací.
Nespornou výhodou je široká nabídka služeb z pohledu klienta. Z pohledu banky je kladem
možnost rozložení rizka a snižování nákladů. Nevýhodou je konflikt zájmů mezi investičními
a komerčními obchody ve využívání informací o klientech. Dále pak nedostatečná kontrola
nákladů, snížení konkurence a vytvoření oligopolu na bankovním trhu, tudíž se snižuje
celková efektivnost bankovnictví.
Model segmentovaného bankovnictví
Tento model vznikl v roce 1933 v USA po vlně bankrotů a funguje tam i v
současnosti. Komerční bankovnictví zde bylo odděleno od investičního, tedy banky jsou buď
klasickou komerční bankou nebo obchodují s CP.
18
Tento zákon se však vztahuje pouze pro území USA, v případě, že americké banky
působí mimo území USA, mohou obchodovat s CP z důvodů konkurenceschopnosti. Po 2.
světové válce začalo využívat tento systém i Japonsko.
Smíšený model bankovnictví
Model používaný v Maďarsku a Itálii. Banka má pravomoc vykonávat pouze
komerční obchody, ale může mít i 100%ní podíl ve firmě s CP, tyto systémy jsou však od
sebe odděleny. Hlavním úkolem je zabránit konfliktu zájmu, to znamená omezení pohybu
informací mezi podnikem, bankou, obchody s CP.
4.2. Emisní obchody Pod pojmem emise rozumíme vydání a první umístění CP na trh. Účelem je získat na
trhu volné finanční prostředky. Jelikož jsou přípravné práce a vlastní umístění velice náročná
činnost vyžadující znalost práva a znalost trhu, využívají emitenti služeb zprostředkovatelů,
což je v našich podmínkách a ve světě využívání služek bank.
Členění emisních procesů
Poradenství – Emitent kontaktuje banku nebo obchodníka s CP a zjistí si, jak získat
finanční prostředky trhu. Banka poté provede analýzu emitenta a analýzu situace na finančním
trhu. Na základě této analýzy klientovi doporučí druh CP a formu umístění. Rato fáze
zpravidla končí uzavřením smlouvy „ Zprostředkování umístění emise CP“.
Příprava prospektu a registrace emise – Pří schvalování, které uskutečňuje
ministerstvo financí, musí být dodrženy veškeré legislativní předpisy. Jedná se hlavně o
vypracování prospektu emitenta a registraci emise. 4
19
Vytvoření emisního konsorcia – Tato váze není vždy nutná, v případě menších emisí stačí 1
obchodník. U větších emisí se vytváří konsorcium, které zpravidla obsahuji 3 skupiny členů.
A to manažer emise, který celou emisi řídí. Dále pak ručitelská skupina, obsahuje více
subjektů (skupina firem), které jsou na vlastní riziko a na vlastní účet zavázány odkoupit
emisi nebo její část. V poslední řadě je to prodejní skupina, sestavuje se v případě velkých
emisí, kdy skupina odkoupí CP a následně je prodává dalším investorům.
Umístění CP –představuje prodej jednotlivým investorům. Používají se tři způsoby
prodeje: - veřejný úpis je založen na zveřejnění základních podmínek emise a následný
úpis investora, který se upíše, že odebere určitý počet CP za stanovenou cenu. Trvá předem
určenou dobu.
- volný prodej - tržní prodej CP, každý den se mění kurz na základě nákupu a
prodeje. Emisní doba není předem stanovena a končí rozprodáním emise.
- tender, je to určitý způsob aukce, kdy jsou investoři uspokojování dle
požadavků co se týče ceny a množství.
Podpora emitovaných CP je poslední fází s cílem udržet stabilní tržní cenu nově emitovaného papíru, jde o investiční nákupy na sekundárním trhu, popřípadě další obchodování s CP.
4.3. Vlastní a zprostředkovatelské obchody
Existují dva způsoby, jak mohou být realizovány obchody s CP, a to nuď na vlastní
nebo cizí účet. 4
Obchody na vlastní účet banky nebo jiného obchodníka s CP pod svým jménem,
většinou mívají označení dealer. Tito dealeři spojují kupující a prodávající investičních
nástrojů. Zisk se pohybuje v rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou. Jejich nevýhodou je,že
musí vždy držet určitou zásobu CP. Dealer je vystaven poměrně vysokému riziku díky
kurzovému poklesu, naopak však může získat z kurzového vzestupu. Obchodují jak
s úvěrovými tak i s majetkovými CP. Akcie ve srovnání s obligací je CP, jejíž kurz může
výrazně kolísat v závislosti na hospodaření a.s. JE to využíváno na spekulativní obchodování
s CP. Banky si takovým nákupem CP na vlastní účet vytváří portfolio a z něho pak prodává
jiným kupujícím.
4 MUSÍLEK, p., Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2004. 485 s. ISBN 80-86119-55-6
20
Zprostředkovatelské obchody nebo-li na cizí účet jsou prováděné na příkaz klienta.
Tyto obchody provádí banky pod svým jménem na účet klienta. Těmto zprostředkovatelům se
říká broker, provádí obchody za provizi. Není vystaven příliš velkému riziku, protože nemusí
držet portfolio CP. Broker je vlastně brokerská firma, v níž pracují jednotliví makléři a ti
jednají se zákazníkem. Právní úprava těchto obchodů v ČR je zákon o PC č. 591/92 Sb. Tento
zákon upravuje smlouvy, které jsou nutné pro obchodování s CP.
4.4. Majetková správa Jedná se o činnost bank a jiných obchodníků s CP, kteří řídí portfolio CP svých
zákazníků. Tento typ je rozšířen hlavně v USA a Švýcarsku. V bankách je uskutečňují tzv.
svěřenecká oddělení, ta pracují buď pro individuálního klienta a nebo pro celou instituci.
Oddělení zajišťují 4 základní služby:
- správa individuálního majetku
- majetkové vyrovnání – to je okamžik, kdy svěřenecké oddělení funguje jako zástupce
při rozdělování dědictví z rozhodnutí soudu nebo ze závěti.
- Ochrana majetku – to je situace, kdy svěřenecké oddělení spravuje majetek nezletilých
čí nesvéprávných
- Řízení osobních účtů – spravování majetku klienta na jeho účet a na jeho riziko. Je
nejvyužívanější službou, která zajišťuje pro klienty, kteří jsou časově zaneprázdnění
nebo dávají přednost odborné správě, řízení finančních záležitostí. Jedná se buď o
správu, kdy má oddělení úplnou pravomoc a nebo klient každý obchod podepisuje
sám.
4.5. Finanční trh a jeho členění
Pod pojmem finanční trh rozumíme nakupování a prodávání peněz na kratší či delší
dobu. Jedná se o systém nástrojů, institucí a vztahů, jejichž prostřednictvím dochází
k soustřeďování, rozdělování a přerozdělování peněžních prostředků mezi subjekty trhu na
základě nabídky a poptávky. Na finančním trhu vystupují zprostředkovatelé, kteří vytváří
rovnováhu trhu a vytvářejí pro obě strany výhodnější podmínky. Zprostředkovateli jsou
finanční a úvěrové instituce, tedy banky, burzy, pojišťovny, penzijní fondy a investiční
společnosti. Subjekty finančního trhu jsou firmy a domácnosti. Majitelé finančních prostředků
21
se snaží o minimalizaci rizika, maximalizaci likvidity a výnosu ze zapůjčených peněz.
Naproti tomu ti, kteří si peníze zapůjčí usilují o minimalizaci nákladů a maximalizaci období,
na které je jim půjčka poskytnuta.
Nástroje finančního trhu jsou konkrétní prostředky k obchodování (peníze,
termínované vklady, vkladní knížky, CP, směnky, uncie, pojistné smlouvy apod.). Finanční
trh plní tyto funkce:
- Soustřeďování a rozdělování dočasně volných peněžních prostředků
- Přerozdělování - přeměna úspor v investice, vytváření dalších nástrojů
- Uskutečnění transformací peněz
Peněžní trh
Jedná se o trh krátkodobých peněz do 1 roku splatnosti. Slouží k zajištění likvidity
(směnky, státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty, depozitní certifikáty bank,
termínovaný vklad, úvěr). Účastní se především velcí investoři, tj. stát, banky, pojišťovny,
CB, velké společnosti. CB má regulující postavení, která operuje na volném trhu.
Kapitálový trh Je to trh dlouhodobých peněz nad 1 rok splatnosti, například dlouhodobé cenné papíry,
obligace, akcie, hypotéky atd. Obchoduje se na burze cenných papírů, účastníky jsou
jednotlivci, společnosti, banky, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a nadnárodní
organizace. Dělí se na:
- Primární trh, který zahrnuje nástroje vstupující na finanční trh poprvé.
- Sekundární trh zahrnuje další obchody s nástroji
- Osobní trh – obchod je uskutečněn při osobním setkání prodávajícího a kupujícího
- Volný trh – neosobní trh, na kterém se kupující a prodávající nesetkávají
Devízový trh
Obchoduje se zde se zahraničními měnami ve formě valut a deviz, rezervy jsou drženy
v Eurech a Dolarech . Na devízovém trhu se střetává nabídka zahraničních měn s poptávkou
po nich a vzniká tak devízový kurz, což udává poměr mezi 2 měnami, je ovlivňován CB, která
provádí tzv. intervenci devizového kurzu.
22
Trh drahých kovů
Obchoduje se zde se zlatem, stříbrem, platinou a palladiem. Nejvýznamnější je trh se
zlatem, cena je tvořena tržně, což znamená střetem nabídky a poptávky a je ovlivňována
změnami devízového kurzu některých měn.
5. Centrální banka a její funkce
Centrální banka plní několik funkcí, které má na starosti výhradně jen ona, což jí
zásadně odlišuje od ostatních subjektů v ekonomice. Podle druhu cílů těchto funkcí je dělíme
na mikroekonomické a makroekonomické. Úkolem mikroekonomické funkce je vytvořit
bezpečný, efektivní, důvěryhodný a spolehlivý bankovní systém. Centrální banka zde
vystupuje jako regulátor a dohlížeč bankovního systému, banka bank, banka státu a jako
reprezentant státu v měnové oblasti. Mezi makroekonomické funkce řadíme emisi
hotovostních peněz (bankovek a mincí), devizovou činnost a provádění měnové politiky.
Cílem této funkce je stabilní měnový vývoj v dané ekonomice.
5.1. Regulace a dohled bankovního systému
Hlavním úkolem regulace je stanovení základních pravidel hry v bankovním sektoru.
Základní normy stanovuje zákonodárný orgán a dále je pak upravuje centrální banka.
V případě porušení těchto pravidel dochází k udělení sankce. Nespornou výhodou regulace je
usnadnění provádění měnové politiky. Nezanedbatelnou úlohou je také podpora bezpečnosti
a efektivnosti bankovního systému. Banky jsou specifické subjekty, které mají netypickou
strukturu pasiv emitují bezhotovostní peníze, zabezpečují platební styk, morálně hazardují a v
případě úpadku jsou škody extrémně vysoké. Bankovní systém je příčinou vzniku mnoha
složitých vztahů právě mezi bankami a ostatními subjekty v ekonomice. Tyto vztahy musí být
regulovány a kontrolovány vzhledem k důvodům výše zmíněným.
Všechno zlé je pro něco dobré a naopak. To platí i v tomto případě. Existuje také dost
argumentů proti regulaci a dohledu bank. Můžeme sem zařadit například problém
nedodržování pravidel samotnými institucemi dohledu, vysoké náklady na jeho zajištění nebo
vyšší stupeň nejistoty bank, z důvodu neustále se měnících pravidel.
23
5.2. Banka bank
Centrální banka a ostatní banky mají mezi sebou podobný vztah jako banka a klient.
Banky si u ní ukládají své prostředky, centrální banka jim zase poskytuje úvěry v případě
potřeby může také fungovat jako clearingové centrum, které má za úkol zabezpečit
mezibankovní platební styk.
Banky ukládají prostředky na účty v centrální bance v podobě povinných a
dobrovolných úložek v domácí měně. Povinné úložky jsou známy jako povinné minimální
rezervy, jsou jedním z nástrojů měnové politiky a slouží k regulaci množství vkladů, se
kterými mohou banky disponovat. Dobrovolné úložky jsou důležité pro mezibankovní
platební styk. Pokud je banka nelikvidní nebo dokonce nesolventní, může se obrátit na
centrální banku a požádat o úvěr. Pro banku jsou tyto úvěry výhodné, neboť je tyto zdroje
vyjdou levněji než na mezibankovním trhu. Jde o speciální úvěry, které se odlišují dobou
splatnosti, krytím a jejich cenou, jedná se například o intra-day facilitu, marginální zápůjční
facilitu, diskontní nebo lombardní úvěr. Názvy a podmínky těchto úvěrů se liší, ale pokud je
již tento úvěr poskytnut, mluvíme o centrální bance jako o věřiteli poslední instance, viz
například Revenda 5.
5.3. Banka státu
Mezi další jedinečné funkce centrální banky patří funkce banky státu, nebo někdy též
vlády. Vede účty a provádí některé operace pro různé stupně státní moci, čili na úrovni jak
nejvyšší, tak na krajské či municipální. Do centrální banky jsou čerpány výnosy z daní a
naopak odváděny prostředky k úhradě veřejných výdajů. Při výkonu této funkce spravuje
státní dluh, poskytuje úvěry státnímu rozpočtu a plní funkci pokladní.
Správa státního dluhu je činnost související s emisí státních cenných papírů ve formě
dluhopisů, státních pokladničních poukázek jak na domácích, tak na zahraničních trzích,
jejich splácením a úhradou úroků. V některých zemích se o státní dluh starají jiné instituce.
5
5 REVENDA, Z,.Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press 2001321 s 421.
ISBN 80-7261-051-1
24
Poskytování úvěrů státnímu rozpočtu byl jeden z prvních důvodů zakládání
centrálních bank. V dnešních vyspělých tržních ekonomikách je toto také možné, ale pouze
zprostředkovaně. Přímý úvěr vládě je většinou zákonem zakázaný nebo značně omezený,
jelikož, jak se o tom mohli přesvědčit generace pár století nazpět, to má velice nepříznivé
účinky na cenovou stabilitu. Státní dluh je tedy úvěrován cennými papíry umístěných na
peněžním a kapitálovém trhu, které emituje centrální banka. Stát si tímto půjčuje od
soukromého sektoru, přičemž nedochází k emisi peněz jako u přímého úvěrování centrální
bankou.
V průběhu běžného hospodaření státního rozpočtu dochází k různým operacím jako
jsou inkasa a úhrady. Jde o příjmy a výdaje, načež dochází, a to i u přebytkových rozpočtů,
k jejich krátkodobému nesouladu. Pokud tedy není dostatek inkasovaných prostředků
dostatečný na úhradu výdajů, musí být schodek kryt emisí státních cenných papírů. Tomu
říkáme pokladní plnění. V některých zemích však tuto funkci centrální banky neplní. Pokud je
centrální banka správcem státního dluhu a zároveň plní funkci pokladní hovoříme o fiskálním
agentovi vlády.
5.4. Reprezentace státu v měnové oblasti
Centrální banka vystupuje vůči domácí veřejnosti a zahraniční jako reprezentant státu
v otázkách, které se týkají měnové politiky. Uvnitř ekonomiky spočívá činnost centrální
banky v této funkci především v pravidelném informování veřejnosti o měnovém vývoji, jeho
hlavních problémech a způsobech řešení. Centrální banka je rovněž mluvčím státu v
měnových otázkách vůči zahraničí a reprezentuje zemi na zasedáních Banky pro mezinárodní
platby, Mezinárodního měnového fondu, skupiny Světové banky a dalších mezinárodních
institucí. Viz Revenda 6
6
6 REVENDA, Z,.Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press 2001321 s 421.
ISBN 80-7261-051-1
25
6. Vývoj centrálního bankovnictví v české historii
6.1. Bankovní úřad Ministerstva financí (1919 – 1926)
V roce 1919 byl založen Bankovní úřad při Ministerstvu financí, který byl
výkonným orgánem měnové politiky a bankovní výbor Bankovního úřadu Ministerstva
financí, který působil jako orgán dohlížecí. Bankovní výbor se skládal z deseti členů
jmenovaných ministrem financí. Jeho předsedou byl vždy ministr nebo jeho zástupce, členství
v tomto orgánu bylo čestné a bezplatné. Spravoval státní dluh a měl na starosti oběh platidel.
Také stanovoval úrokové míry u úvěrů pro peněžní ústavy,od ní se pak odvozovaly úrokové
podmínky pro další zájemce o úvěr. Velký význam byl přikládán složení bankovního výboru.
Osobnosti vybíral především Alois Rašín a to s důrazem na zastoupení jednotlivých sfér
podnikání i politického spektra. Národní demokracii zde reprezentovali takové osobnosti jako
X. Hodáč nebo E. Roos. BÚMF nevykonával nějaký čas devizovou činnost, kterou měla na
starosti Československá hospodářská ústředna. BÚMF převzal její činnost až 24. dubna 1920,
kdy ČHÚ přestala existovat.
Bankovní úřad Ministerstva financí měl na starosti měnovou politiku. Expanzi či restrikci
měnových peněz v oběhu ovlivňoval úřad prostřednictvím určování kvót emisního úvěru
skupině větších československých obchodních bank, v závislosti na jejich vlastním kapitálu.
BÚMF se také stal clearingovým centrem. Československé obchodní banky museli mít
povinně u clearingového centra své účty a držet na nich minimální zůstatek. BÚMF vykonával
také pokladní službu a vedl účty pro státní pokladnu. Přímý úvěr vládě byl zákonem zakázaný,
přesto ji několikrát prostředky poskytl, ale pouze výjimečně. BÚMF sehrál důležitou roli při
udržování nízké míry inflace, hlavně v době kdy okolní státy podléhaly inflačním tlakům.
Podle hodnocení Karla Engliše na posledním zasedání bankovního výboru BÚMF 26. března
1926 „Klíč byl… v železné a neústupné politice ministrů financí, kteří počítali takřka s každým
haléřem, jejž by mohli ušetřit, aby udržovali rovnováhu v rozpočtu “7. 7
7 Protokol ze zasedání bankovního výboru BÚMF z 26. 3. 1926. A ČNB, NBČ (BÚMF) – I.
26
6.2. Národní banka československá (1926 – 1939)
Byla založena jako akciová společnost, která však měla mít i povahu veřejnoprávního
ústavu.Jejím prvořadým úkolem bylo spravovat měnu a v souvislosti s tím provozovat určité
činnosti stanovené zákonem. NBČ se řídila normou již z roku 1920, ale nemohla být založena
dříve, protože pro ni nebyla k dispozici potřebná aktiva v podobě zlata a devizových rezerv.
Československou republiku v té době také zužoval dluh, který vznikl z nekrytého oběživa na
počátku existence republiky. Československá republika vlastnila třetinu akcií a zbytek byl
rozprodán fyzickým i právnickým osobám.
Nejvyšším statutárním orgánem Národní banky byla valná hromada. Svolávala ji bankovní
rada, která také připravovala program a náplň jednání. Valnou hromadu tvořili čeští občané,
kteří vlastnili alespoň deset akcií zapsaných na jméno. Valná hromada volila členy bankovní
rady i revidujícího výboru. Co se týče měnové politiky, tak do ní neměla prakticky možnost
zasáhnout. Vedoucím orgánem cedulového ústavu byla bankovní rada. Guvernéra jmenoval
prezident republiky, šest členů volila valná hromada akcionářů a tři byli jmenováni hlavou
státu na návrh vlády. Bankovní rada měla možnost dosadit ještě desátého člena. Bankovní
rada také řídila emisní ústav. Spravovala jeho jmění, prováděla měnovou politiku státu a
určovala základní úvěrové podmínky. V její kompetenci bylo také možnosti povolit či zakázat
poskytování lombardní a reeskontní úvěry peněžním institucím. Dozorčím orgánem Národní
banky Československé byl revidující výbor. Skládal se z pěti členů volených valnou
hromadou akcionářů. Dohlížel na hospodaření banky a podílel se na přípravě výročních
finančních výkazů. Na činnost NBČ dohlížela také státní správa, prostřednictvím vládního
komisaře, vybraného z úředníků Ministerstva financí. Výkonným
orgánem banky byla obchodní správa, složená z vrchního ředitele a jeho náměstků, přičemž
realizovala usnesení bankovní rady. NBČ si po celou dobu působnosti udržovala jistou míru
nezávislosti na parlamentu a vládních orgánech. Vývoj měny proto nepodléhal okamžitým
politickým změnám. Centrální banka v té době také občas poskytovala úvěry podnikatelské
sféře, hlavně exportujícím podnikům. Národní banka také působila jako poradní orgán při
vzniku vládních organizací, které mohli ovlivnit československou ekonomiku i stav na
peněžních trzích. Banka si ve své působnosti vedla dobře, potíže nastali až v roce 1929 během
hospodářské krize a pak v letech 1936 a 1937 kdy se Národní banka Československá účastnila
prostřednictvím emisních úvěrů financování nastupující zbrojní konjunktury. Po Mnichovské
27
dohodě došlo ke značnému odlivu deviz z NBČ. Československo mělo značný nedostatek
prostředků pro mezinárodní obchod a stále více se dostávalo do područí Německa. Po zřízení
protektorátu Čechy a Morava byla podlomena autonomie Národní banky a do jejího vedení
byl dosazen německý státní zmocněnec B. Müller. Banka se od 31. března 1939 přejmenovala
na Národní banku pro Čechy a Moravu. V říjnu roku 1940 vznikla mezi protektorátem a
Německem celní unie, což znemožnilo domácím subjektům provádět clearingové operace a
obchodněpolitické smlouvy se subjekty zahraničními. Celní unie také ještě více omezila
možnost Národní banky pro Čechy a Moravu rozhodovat o měnově politických otázkách a
dalším vývoji československého bankovnictví. Viz Vencovský 8.
6.3. Státní banka československá (1950 – 1989)
Po roce 1948 se dokončovala centralizace českého bankovnictví. V 1950 vzniká podle
sovětského vzoru Státní banka československá, která svou činnost zahájila 1. července 1950.
Do její kompetencí spadá úvěrování a kontrola hospodářství, řízení peněžního oběhu, žirové
vyrovnávání platů, akumulace finančních prostředků i řízení platebního styku s cizinou,
pokladní plnění státního rozpočtu a správa státního dluhu, vše ztotožněno s nástroji
plánovitého řízení. Ústředí měla v Praze, oblastní ústav pro Slovensko se sídlem v Bratislavě.
Banka se dělila na jednotlivé útvary.Hospodářsko-plánovací skupina měla sledovat a
vyhodnocovat činnost státní banky a hospodářský vývoj jak doma tak zahraničí, především v
Sovětském svazu. Národohospodářský odbor se zabýval otázkami měnové politiky, hlavně
kursem koruny, skladbou národního produktu, národního důchodu, zahraničního obchodu,
státního rozpočtu i veřejných financí. Její plánovací odbor se zabýval počty a kontrolními
sestavami podniků. Takzvaná vnitřní skupina měla na starosti
8
8 VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z, NOVOTNÝ, J. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut 1999. 236 s. ISBN 80-7265-030-0.
28
poskytování úvěrů zestátněnému i kontrolovanému podnikatelskému sektoru a peněžním
institucím. Všeobecná skupina se pak zabývala agendou státní banky, distribucí platidel,
platebním stykem a agendou cenných papírů. V té době hrála důležitou roli skupina kádrová,
která se zabývala personálními záležitostmi. V čele banky stál generální ředitel jmenovaný
vládou a odpovědný ministrovi financí. Centrální banka byla formálně podřízena Ministerstvu
financí, které získalo na úkor SBČS více kompetencí. V roce 1952
vzniká státní peněžní ústav. Znamenalo to, že investiční banka přestala být národním
podnikem a spolu s dalšími peněžními ústavy zákon vytvořil jednotný typ státní spořitelny.
Druhá měnová reforma z června 1953 zrušila vedle vázaných vkladů i pohledávky a
závazky z tuzemských cenných papírů závazky plynoucí ze státních a komunálních půjček i
zástavních listů s výjimkou závazků vůči zahraničí. Základními nástroji, kterými banka plnila
svou funkci, byl plán pokladní a plán úvěrový. Pokladní plán určoval směrnici pro vývoj
oběživa. Jejím cílem bylo zajištění rovnováhy mezi příjmy a výdaji obyvatelstva a stability
kupní síly koruny. Úvěrový plán se řídil centrálním plánem a centrální banka jím měla
ovlivňovat chování národních podniků a kontrolovat je. Úvěrová reforma z roku 1952 dále
silně zasáhla do autonomie ekonomických subjektů. Podnikatelské subjekty musely všechny
finanční operace vázat na jedinou banku, podniky si navzájem nemohly poskytovat obchodní
úvěr. Podnikům byly poskytovány prostředky pouze od centrální banky, a to podle plánu.
Úvěrové plány byly sestavovány čtvrtletně. Při realizaci plánovitého úvěrování bylo
vyžadováno mnoho podkladů, a tak se celý úvěrový mechanismus stal administrativně
neuvěřitelně náročným. Velkým problémem bylo, což se ukázalo až později, úvěrování
nehospodárného chování. Centrální banka poskytovala prostředky na různé nežádoucí
hospodářské operace. Další potíží bylo to, že platilo povinné pořadí plateb vůči dodavateli,
ten byl uspokojován až jako poslední v pořadí. Vznikaly tedy nezákonné obchodní úvěry,
způsobené promeškanými platbami vůči dodavatelům. Tato platební neschopnost spolu
s dalšími faktory vedly k bankrotu v roce 1953.
V dalších letech bylo jasné, že se musí bankovní systém reformovat. V roce 1958 byla
činnost SBČS rozšířena i na oblast financování a úvěrování investic. Státní banka tak získala
komplexní pohled na hospodaření podniků nejen z krátkodobého hlediska, ale i z
dlouhodobého. Dále v roce 1965 se Státní banka československá osamostatnila a přestala být
podřízeným orgánem Ministerstva financí. Reformy v centrálním bankovnictví byly
29
zablokovány vniknutím vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československé republiky.
K dalším reformám docházelo až po roce 1969.
V 70. Letech nedocházelo k žádným institucionálním změnám, pokusy o reformu byly velmi
vlažné co se týče jejího prohlubování a zdokonalování, největšími změnami byly asi změna
měnových kriterií a nový systém automatizovaných bankovních operací ABO.
V posledních 10 letech totalitního Československa centrální banka využívala několika
nástrojů a prostředků k plnění své základní funkce banky státu. Zaprvé, pravidla plánovací
činnosti. Ústřední banka jako součást centrálního hospodářství se podílela na tvorbě
komplexního státního plánu. Jako hlavní nástroj ji k tomu sloužil měnový plán ČSSR, který
zahrnoval plán úvěrový, pokladní a devizový. Zadruhé, zásady měnové politiky. Byla to
pravidla, která konkrétně vymezovala kroky v rámci depozitní, úrokové, úvěrové a kursové
politiky, včetně pravidel týkajících se měnového vývoje a usměrňování úvěrové emise.
Posledním nástrojem byla pravidla zajišťování plánovaných úkolů. Šlo především o pravidla
týkajících se poskytování úvěrů podnikatelským subjektům. V 80. letech byla přiměřenost
úvěrové emise odvozována od vývoje zejména od národního důchodu. Cílem bylo snížit
dynamiku. 9
úvěrů pod úroveň dynamiky vytvořeného národního důchodu, a tím přispět k řešení
ekonomické nerovnováhy.
6.4 Státní banka československá (1989 – 1993)
Zákon o Státní bance československé byl jako federální zákon schválen 15. listopadu 1989
s účinností k 1. lednu 1990. prvním předsedou se stal Josef Tošovský. SBČS byla podle zákona
samostatná právnická osoba. V měnové oblastí zaujímala postavení ústředního orgánu státní
správy, v jehož čele nesměl stát člen vlády. Cílem centrální banky bylo zajištění peněžní
rovnováhy a stability československé měny. Řízení ústřední banky stále zůstávalo v rukou jedné
osoby v podobě předsedy Státní banky československé. Předseda byl jmenován hlavou státu na
návrh československé vlády na dobu neurčitou. 9
9 VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z, NOVOTNÝ, J. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut 1999. 236 s. ISBN 80-7265-030-0.
30
Banka dále prováděla klasickou emisní činnost, zůstalo jí oprávnění v devizové oblasti
(určovala a vyhlašovala kurs československé měny k měnám cizím, prováděla operace se zlatem a
devizovými prostředky atd.), vedla účty ostatním bankám a státu (zprostředkovávala platební
styk, vytvořila informační systém SBČS). Změnou prošlo oprávnění centrální banky usměrňování
činnosti obchodních bank a spořitelen. Usměrňování spočívalo v stanovení výše úvěrů, který
poskytovala bankám jako zdroj pro poskytování úvěrů právnickým a fyzickým osobám, stanovení
úrokových sazeb, stanovení pravidel likvidity bank a spořitelen a stanovení výše povinných rezerv
bank a spořitelen u SBČS. Co se týče kontroly bankovního sektoru, v roce 1991 vzniká Bankovní
dohled jako samostatné oddělení SBČS. Nad bankami vykonával dohled ještě také stát v podobě
státního dozoru prostřednictvím federálního Ministerstva financí.
V polovině roku 1992 byl přijat zákon č. 22/1992 Sb., který dále upravoval postavení a
organizační strukturu centrální banky. Změnou v orgánech banky byl návrat ke kolektivnímu
nejvyššímu orgánu, k bankovní radě. V čele byl guvernér, jenž měl své zástupce viceguvernéry.
Guvernéra jmenoval prezident ČSFR na návrh federální vlády. Jeden viceguvernér musel být
občanem České republiky a druhý Slovenské republiky. Nově vznikl také poradní orgán SBČS
Rada ředitelů federálního ústředí, jejíž členy jmenoval a odvolával guvernér. Banka získala
nezávislost na vládě v rámci zabezpečování jejího hlavního cíle. Měla však informační povinnost
vůči Federálnímu shromáždění v podobě nejméně dvou ročních zpráv o měnovém vývoji.
Jednou za tři měsíce musela také informovat veřejnost. Ze svých výnosů hradila běžné náklady a
případný zisk byl odváděn do státního rozpočtu.
Od roku 1990 centrální banka prováděla restriktivní měnovou politiku, především za
pomoci přímých nástrojů v podobě úvěrových stropů a úrokových limitů. Proběhly tři devalvace
koruny a byl vyhlášen režim pevného kurzu koruny. Na rok 1991 byla opět zvolena restriktivní
měnová politika především z důvodů obavy liberalizace cen v maloobchodě. Až od roku 1992
přistoupila centrální banka k neutrální měnové police s mixem jak přímých tak nepřímých
nástrojů. Rychle se rozvíjející bankovní sektor pomohl nastartování soukromého podnikání,
ovšem za cenu tzv. bankovního socialismu a udržování nestabilních podniků. Výkon funkcí
centrální banky byl dále zpomalen rozdělením státu a dělením samotné banky, vytvářením nové
struktury centrální banky a oddělením měny během druhé poloviny roku 1992. nebo Bažantová
(). Kuponová privatizace dala do pohybu investiční fondy a kapitálový trh i když velmi nešťastně,
což se ukázalo o pár let později.
Státní majetek byl rozdán prakticky zadarmo. Ceny, za které byl majetek odstátněn
neodrážely jeho budoucí hodnotu. Celkový koncept privatizace nebyl dobře promyšlen. Hlavním
nedostatkem privatizace bylo její přílišná uspěchanost, za kterou mohla tehdejší vládnoucí
31
garnitura v rámci prosazované koncepce šokové terapie. Dalším problémem bylo to, že
ekonomická reforma nešla ruku v ruce s reformou právní. Není se ani čemu divit, v té době byla
legislativa pod velkým tlakem. Bylo třeba přijmout zcela nové zákony (například obchodní
zákoník, zákon o soukromém podnikání FO, zákon o konkurzech, zákon o ochraně hospodářské
soutěže atd.). V této době však skupina ekonomů kolem tehdejšího místopředsedy vlády ČR
Františka Vlasáka navrhovala odlišný způsob privatizace státních podniků. Státní podniky měly
být převedeny na obchodní společnosti, převážně na akciové, a pak postupně privatizovány
formou kapitálových investic do základního kapitálu. Smyslem bylo to aby prostředky neplynuly
do státní pokladny ale do podniku samých, přičemž by tyto prostředky sloužily k jejich
modernizaci a rekonstrukci výrobního zařízení. Stát by držel v těchto podnicích majoritní či
minoritní podíl a až by se podniky dostali do konkurenceschopné pozice a tržní ceny jejich akcií
by se přiměřeně zvýšily, byly by odprodány. Tato metoda byla nazvána zakladatelskou metodou
privatizace, podrobněji viz Klusoň.10
7. Měnová politika ČNB
7.1. Rok 1998
Tento rok byl pro měnovou politiku významným mezníkem. Česká národní banka se
dosud zaměřovala na řízení peněžní zásoby jakožto zprostředkujícího kriteria. Nyní přechází
nově na cílování inflace jako jedna z prvních transformujících se zemí. Podstatou cílování
inflace je posuzování všech faktorů, které mají vliv na její vývoj. Měnově-politická opatření
se pak upravují podle inflačních prognóz. Měnová politika se proto v tomto roce orientovala
na vytýčené cíle. Pro konec roku 1998 byl stanoven krátkodobý cíl pro čistou inflaci v
intervalu 6% ± 0,5 procentního bodu. Čistou inflací rozumíme přírůstek cen v neregulované
části spotřebního koše očištěný o vliv nepřímých daní, případně rušení dotací.
10 KLUSOŇ, V. Transformace a problém odpovědnosti. Britské listy, 1992, č. 2. Dostupné na internetu: http://www.blisty.cz/files/isarc/9804/19980415b.html
32
Vývoj měnově-politických nástrojů můžeme v tomto roce rozdělit do dvou období.
V prvním období (leden až červenec) se základní úrokové sazby stabilně pohybovaly poměrně
na vysoké úrovni. Důvodem bylo čelit inflačním tlakům a docílit pokud možno dezinflace,
která by vedla k ekonomické stabilizaci po měnovém otřesu z roku 1997 a po celkovém
přehřívání ekonomiky v letech minulých. Inflace byla tažena především nabídkovým šokem
po loňské prudké depreciaci domácí měny. Dalším důvodem bylo také přesunutí položek z
nižší sazby DPH do vyšší. Inflace byla z počátku vyšší než si ČNB představovala, stále ale
nepochybovala, že inflační cíl bude dosažen. Přesto radši zvýšila dvoutýdenní repo sazbu z
14,75% na 15%. V polovině roku klesla čistá inflace 7,9% na 6,5% a index CPI z 13,4% na
12%. Přesto však ČNB zatím základní úrokové sazby nesnížila.
Později (od července) již bylo jasné, že dezinflace začíná akcelerovat a centrální banka
nakonec přistoupila ke změnám měnové-politických opatření. Rozhodla se pro snížení PMR z
9,5% na 7,5%. ČNB se v tomto roce již neorientovala přímo na měnový agregát M2, proto se
zmíním jak o M1, M2 tak L. Jen pro upřesnění, peněžní agregát M1 je oběživo a vklady na
viděnou, M2 navíc zahrnuje quasi peníze a L dále doplňuje předešlé dva agregáty o SPP a
poukázky ČNB v portfoliu domácích nebankovních subjektů. Peněžní agregát M1 dosáhl v
tomto roce negativního přírůstku. To bylo způsobeno zejména nižší poptávkou po penězích v
důsledku hospodářské recese a nižším růstem cenové hladiny. Přírůstek agregátu M2 činil v
tomto roce 6,6%, což je méně než v roce předchozím. Menší přírůstky agregátů M2 a L a
negativní přírůstek M1 byly především důsledkem úvěrové emise bank vůči podnikům a
domácnostem. Zajímavým jevem bylo hlavně to, že výrazně narostly termínové vklady na
úkor netermínových. Motivem byly poměrně vysoké jak nominální, tak reálné úrokové sazby
na termínových vkladech oproti vkladům na viděnou.
Úvěrová emise bank v tomto roce výrazně poklesla oproti letům předchozím.
Důvodem byly vysoké úrokové sazby. Ty však v druhé polovině roku klesly, ČNB však
vyvíjela na banky tlak, které je nutil k zvýšené opatrnosti v souvislosti s úvěrovými riziky,
což vedlo k menší úvěrové emisi. Úvěrová emise podniků a domácnostem za rok 1997 činila
9,7%, v tomto období klesla na 2,7%. Přírůstek korunové úvěrové emise v absolutním
vyjádření činil za tento rok 9 mld. Kč. Daleko více se půjčovalo v cizích měnách, přičemž
přírůstek těchto úvěrů činil v tomto roce 30 mld. Kč. Celkový přírůstek úvěrové emise tak
dosáhl 39 mld. Kč. V minulém roce byl téměř dvojnásobný.
Jak již bylo řečeno, v druhé polovině roku začala centrální banka snižovat základní
úrokové sazby. Výše repo sazby činila na konci roku 9,5%. Lombardní sazba byla snížena na
12,5% a diskontní na 7,5%. To se samozřejmě promítlo i do mezibankovních úrokových
33
sazeb. PRIBOR postupně klesal až v prosinci se zastavil na 10,6%. Na peněžním trhu se
nejvíce obchodovalo se státními pokladničními poukázkami. V průběhu roku se uskutečnilo
37 aukcí, při kterých se prodávaly dluhopisy se splatností do jednoho roku. Protože došlo v
druhé polovině roku ke snížení základních úrokových sazeb, tak i výnos z SPP klesl. Na
počátku roku se pohyboval okolo 16%, na konci roku spadl po 9%. Česká národní banka také
emitovala vlastní poukázky, ale použila je jen jako kolaterál při repo operacích s obchodními
bankami.
Co se týče státních dluhopisů na kapitálovém trhu tak v roce 1998 proběhly 4 emise
dluhopisů se splatnostmi 3 a 5 let v celkovém objemu 20 mld. Kč. Velká poptávka po
dluhopisech a celkový klesající trend úrokových sazeb měl za následek nižší výnosy z jejich
držby.
Tento rok nebyl pro českou ekonomiku nejpříznivější. HDP kleslo oproti minulému
roku o 2,7% a nezaměstnanost na konci roku činila 7,5% což bylo o 2,3 procenta více, než
v prosinci roku předchozího. K pozitivními vývoji však došlo ve vnější nerovnováze. Schodek
běžného účtu platební bilance se snížil o 68 mld. Kč. Podíl tohoto schodku na HDP tak klesl z
6,2% v roce 1997 na 1,9% na konci roku 1998. Důsledkem restriktivní monetární politiky byl
stav čisté inflace na konci roku ve výši 1,7%, index CPI činil 6,8% a průměrná inflace dosáhla
10,7%. Cíl měnové politiky tak nebyl dosažen a pohyboval se výrazně pod prognózovanou
hodnotou. Na tento výsledek však působila řada exogenních faktorů. Nejdůležitější byla mírná
apreciace domácí měny a hlavně celosvětový pokles cen základních surovin, například cena
ropy klesla až o 40%.
Centrální banka měla možná uspíšit zmírnění měnově-politických opatření v podobě
základních úrokových sazeb. Pravděpodobně by se tak vyhnula takové dezinflaci a přiblížila
by se cílované hodnotě inflace. Příliš tvrdou restriktivní politiku řada ekonomů považovala za
hlavní příčinu ekonomické recese. Viz například.11
Tab. 6.1.
11 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html
34
Vývoj inflace v roce 1998
0
5
10
15
20
25
30
35
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
vývo
j v %
Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Míra inflace
1998 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 98,9 98,6 98,5 99 98,1 97,6 110,5 108,4
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1499167 1122381 787593 324310 10470 480754 939870 1049354
Běžné ceny v relativním vyjádření 109,9 106,7 107 106 106 102,7 114,8 106,4
Běžné ceny v absolutním vyjádření 1962483 1424345 998254 412481 13610 560206 1080930 1102998
Zdroj: Práce autora na základě ČNB12
Graf 6.1.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 13
12 +13 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
35
7.2. rok 1999
Měnová politika již druhým rokem probíhala v režimu cílování inflace. Základní
charakteristikou měnové politiky v tomto roce bylo postupné snižování klíčových úrokových
sazeb jako důsledek podstřelení inflačního cíle v předchozím roce. Jednak z důvodu příznivé
očekávané inflace a také proto, že se česká ekonomika začala dostávat z recese. Krátkodobý
inflační cíl pro rok 1999 byl stanoven ve výši 4 až 5%. Dvoutýdenní repo sazba byla během
roku snížena v několika krocích z 9,5% na 5,25%. Nejprve byla 2T repo sazba snížena v 1.
čtvrtletí o 2 procentní body na 7,5%. Ve druhém čtvrtletí pak o další procento a ve třetím o
dalšího půl procenta na 6%. Diskontní a lombardní sazba se za tento rok také změnila. V
druhém čtvrtletí byla diskontní sazba snížena o 1,5% na 6% a lombardní o 2,5 procentního
bodu na 10%. V dalších měsících dezinflace zpomalovala, hlavně z důvodu zvyšování cen
základních surovin na světových trzích. Centrální banka se rozhodla pro další snížení
diskontní a lombardní sazby a to o 0,5% na 5,5%, resp. o 2% na 8%. K posledním změnám
došlo v listopadu tak, že 2T repo sazba klesla o 0,25% na 5,25%, lombardní a diskontní o
0,5% na 7,5%, resp. 5%. Ani sazby povinných minimálních rezerv se nevyhnuly změnám.
Nejprve byly sazby PMR sníženy v lednu z 7,5% na 5% a v říjnu pak na 2%. Cílem snižování
sazeb PMR bylo učinit další krok k harmonizaci sazeb v Evropské měnové unii.
Co se týče měnových agregátů, tak ty v tomto roce rostly rychleji než v tom
předchozím. Největší přírůstky měl agregát M1. Jeho roční přírůstek dosáhl 9,1%, v roce
1998 to bylo 2,5%. Za růst měnových agregátů mohl především nový přiliv kapitálu ze
zahraničí a také úvěry poskytnuté nerezidentům, které byly využity v české ekonomice.
Zrychlení růstu agregátu M1 bylo způsobeno hlavně poklesem úrokových sazeb u
termínových vkladů, což bylo výsledkem změny Měnově-politických opatření. Toto snížení
způsobilo to, že termínové vklady byly méně atraktivní a lidé více poptávaly oběživo.
Na peněžním trhu se v průběhu roku úrokové sazby snižovaly. Bylo to opět hlavně
Měnově-politickým opatřením centrální banky. Nejvíce se snížily krátkodobé sazby PRIBOR,
ty dlouhodobé klesly méně výrazně. Úrokové sazby z nově poskytovaných úvěrů se během
roku 1999 snížily o 3,7% na 8,1%. Podobný vývoj nastal i u úrokových sazeb z termínových
vkladů, které klesly z 8,7% na 4,7%.
Trh krátkodobých dluhopisů se odvíjel od poklesu sazeb PRIBOR. Ve všech
vyhlášených aukcích převyšovala poptávka nabídku, takže výsledné hrubé výnosy se
pohybovaly pod vyhlašovanými limitními sazbami.
36
ČNB se opět zaměřila na cílování inflace, čili měnová opatření měnila podle prognóz
inflace. Prováděla komplexní vyhodnocení makroekonomického a měnového vývoje. Přijatá
opatření měla kladný vliv na vývoj inflace a na podporu ekonomického oživení. Vnitřní
nerovnováha za tento rok polevila, inflace opět klesla – průměrný růst cen spadl z 10,7% na
2,1% a index CPI činil 2,5%. Za takový propad mohl hlavně prudký pokles cen základních
surovin na světových trzích v minulém roce. Důležité je to, že se takováto inflace promítla do
očekávání ekonomických subjektů a toto očekávání se tak sblížilo s měnovými záměry
centrální banky. Vnější nerovnováha opět zmírnila, schodek běžného účtu platební bilance
klesl o 15% a jeho podíl na HDP se snížil o 0,4 procentního bodu na 2%. Hrubý domácí
produkt v tomto roce poklesl o 0,2% oproti roku minulému. Za tento pokles mohl převážně
počátek roku, protože v jeho druhé polovině se vývoj HDP změnil. K jeho růstu přispěly
hlavně rostoucí výdaje na domácí spotřebu a také to, že se zvyšovaly vývozy. Ekonomický
vývoj v tomto roce lze hodnotit celkem pozitivně. Alespoň z toho hlediska, že se podařilo
dosáhnout tak nízké inflace a připravit v domácí ekonomice takové podmínky, které by měli
nasměrovat vývoj českého hospodářství opačným směrem než tomu bylo v předchozích dvou
letech. 13
Tab. 6.2.
1999 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 101,2 103 102,2 105,4 96 95,8 105,5 105
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1517272 1156607 804744 341785 10051 460332 991347 1101810
Běžné ceny v relativním vyjádření 104 106,4 104,8 110,6 97,5 98,2 106,6 106,7
Běžné ceny v absolutním vyjádření 2041353 1515661 1046326 456066 13269 550022 1152607 1176937
Zdroj: Práce autora na základě ČNB 14
.
13 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html 14 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
37
Graf 6.2.
Vývoj inflace v roce 1999
0
2
4
6
8
10
12
14
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
vývo
j v %
Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Míra inflace
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.15
7.3. Rok 2000
Měnová politika se již třetím rokem realizovala v režimu cílování inflace. Jejím cílem
byl stabilní cenový a makroekonomický vývoj, proto aby bylo dosaženo dalšího
ekonomického růstu. Při měnově-politickém rozhodování ČNB brala v potaz možná rizika
spojená s vývojem inflace, na kterou měl vliv zrychlení hospodářského růstu. Tato rizika
vnímaly i ekonomické subjekty, a to se odráželo na všech trzích. Krátkodobý inflační cíl byl
pro tento rok stanoven ve výši 4,5% ± jeden procentní bod. 14
15 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
38
Cíl v čisté inflaci pro konec roku 2000 byl stanoven na počátku roku 1998 při
přechodu k cílování inflace. Představoval střednědobý cíl a odrážel střednědobé záměry
měnové politiky.
V tomto roce začalo do České republiky proudit velké množství zahraničních investic.
V prvním čtvrtletí tedy ČNB přistoupila k intervencím na devizovém trhu s cílem zabránit
silným výkyvům kurzu koruny v důsledku silného přílivu zahraničního kapitálu. Hlavním
inflačním impulsem byl v tomto roce nabídkový šok v podobě rostoucích cen základních
surovin na světových trzích, hlavně ropy. Podle analýz ČNB se však tento růst nijak výrazně
nepromítl do spotřebitelských cen, což signalizovalo, že vnější nákladový šok je
ekonomickými subjekty vnímán jako dočasný. Česká národní banka tedy své základní
úrokové sazby a sazby povinných minimálních rezerv v průběhu roku 2000 nezměnila. Pouze
v prvním čtvrtletí 2000 ČNB reagovala intervencemi na devizovém trhu na silný apreciační
trend kurzu koruny v souvislosti s přílivem zahraničního kapitálu.
Příliv peněz do ekonomiky se v roce 2000 zpomalil. Meziroční růst peněžního
agregátu M2 se oproti roku 1999 snížil o 1,6 procentního bodu na 6,5 % a rovněž růst
peněžního agregátu L byl v roce 2000 menší (o 1,7 procentního bodu na 6,8 %). Zpomalení
růstu peněžní zásoby v ekonomice bylo spojeno především s úbytkem úvěrové emise. Dalším
důvodem byl prohlubující se schodek obchodní bilance. Struktura peněžního agregátu M2 se
také změnila. Ekonomické subjekty více poptávaly oběživo na úkor termínových vkladů, což
bylo především důsledkem nízké úrovně úrokových sazeb z termínovaných vkladů.
Vývoj krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu byl poměrně stabilní.
Nepatrně se měnily pouze úrokové sazby s delší splatností. Tento vývoj souvisel především
s měnově-politickými opatřeními centrální banky, která základní úrokové sazby v tomto roce
neměnila. V průběhu roku se uskutečnilo 46 primárních aukcí SPP se splatností do 1 roku. Ke
konci roku 2000 činil nesplacený objem SPP 163 mld. Kč. Hrubé výnosy státních
pokladničních poukázek se pohybovaly v rozmezí 5,3 až 5,9 %. Téměř ve všech aukcích
docházelo k převisům poptávky, takže výsledné hrubé výnosy.
39
se pohybovaly pod vyhlašovanými limitními výnosy. ČNB také vydávala své
poukázky, které využívala v rámci repo operací s komerčními bankami. Na vývoj sazeb na
peněžním trhu také částečně reagovaly úrokové sazby z nově poskytovaných úvěrů, které se
během roku snížily o 1,3 procentního bodu na 6,8 %. Podobně se vyvíjely sazby z
termínovaných depozit, jejichž pokles činil 0,8 procentního bodu na 3,9 %. Dlouhodobé sazby
se na kapitálovém trhu také vyvíjely poměrně stabilně. Měnily se ale více než na peněžním
trhu. K hlavním důvodům patřily negativní prognózy ekonomických subjektů ohledně
budoucího vývoje ekonomiky a inflace. Sazby reagovaly také na rostoucí zadlužení státu,
situaci na trzích ropy a dolaru a situaci kolem IPB. Na primárním trhu státních dluhopisů bylo
emitováno 12 emisí se splatností 7 a 10 let v celkovém objemu 51 mld. Kč, přičemž na všech
aukcích byl patrný značný zájem o jejich nákup ze strany investorů. Nesplacený objem
státních dluhopisů činil ke konci roku 2000 117 mld. Kč (v roce 1999 to bylo 77 mld. Kč).
Makroekonomický vývoj v roce 2000 navázal na obrat ekonomiky k růstu ve druhé
polovině
roku 1999 a potvrdil, a ukázalo se že české hospodářství je na správné cestě, což dále rozebírá
Jonáš 16. Začátkem roku vytvářelo několik faktorů tlak na růst cen v domácí ekonomice,
především růst cen energetických surovin. Reálný růst hrubého domácího produktu v roce
2000 činil 3,1 %, což dokládá příznivý vývoj české ekonomiky.
Negativní vliv na ekonomiku, ale hlavně na státní rozpočet měla kauza okolo
Investiční a poštovní banky, která by si zasloužila více rozvést, ale to není předmětem této
práce. Co se týče cíle měnové politiky, tak lze říci, že byla centrální banka poměrně úspěšná.
V případě spotřebitelských cen byla inflace na úrovni kolem 4 %, u čisté inflace kolem 3 %.
Dosažení těchto hodnot znamenalo, že se čistá inflace přiblížila k cíli.15
Tab. 6.3.
2000 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 103,9 102,2 102,9 100,2 99,8 109,2 116,5 116,3
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1576298 1180391 828009 342498 10026 502489 1154738 1281643
Běžné ceny v relativním vyjádření 105,3 105,4 106 104,1 105,5 112,5 120,2 123,4
Běžné ceny v absolutním vyjádření 2150058 1597796 1108838 474954 14004 618527 1385905 1452170
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.17 16 JONÁŠ, J. Vybrané otázky měnové politiky v ČR. VP č. 21. Praha 2001. 17 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
40
Vývoj inflace v roce 2000
0,0
1,0
2,0
3,0
4,0
5,0
6,0
7,0
8,0
9,0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
vývo
j v %
Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Míra inflace
Graf 6.3.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.1816
7.4. rok 2001
V roce 2001 česká ekonomika rostla již druhým rokem po sobě. Měnová politika
působila v roce 2001 již čtvrtým rokem v režimu inflačního cílování. Poté, co se jí v
předchozím období podařilo snížit míru inflace i úrokové sazby na relativně nízkou úroveň
blízkou úrovni v EU, bylo cílem v roce 2001 udržet dosaženou makroekonomickou stabilitu a
vytvořit tak podmínky pro pokračující ekonomické oživení. Směr centrální banky byl v tomto
roce legislativně upraven tak, že za hlavní cíl centrální banky se považuje cenová stabilita.
Dosud byla v ústavě zakotvena stabilita měnová. Inflační cíl byl stanoven v rozmezí 2 až 4%.
Měnová politika v tomto roce odpovídala očekávání ČNB o pokračujícím růstu české
18 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
41
ekonomiky. V březnu byly zveřejněny údaje o vývoji ekonomické aktivity ve čtvrtém čtvrtletí
2000, které ukazovaly posilování růstu české ekonomiky. Růst byl tažen hlavně investiční
aktivitou firem, spotřeba domácnosti nebyla tak významná. Pomalé tempo růstu spotřebitelské
poptávky nevytvářelo nadměrné tlaky na růst spotřebitelských cen. Přestože inflační cíl nebyl
nijak ohrožen, centrální banka se rozhodla během prvního pololetí 2001 pouze k jednomu
snížení měnově-politických sazeb. Bankovní rada ČNB rozhodla snížit limitní úrokovou
sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 0,25 procentního bodu na 5 %. Nově se také zavedlo
pravidlo, že diskontní sazba bude vždy stanovena o 1% níže a lombardní sazba o 1% výše než
repo sazba.
V druhém pololetí se vývoj české ekonomiky začal měnit. Byly zveřejněny údaje o
růstu HDP za první čtvrtletí a centrální banka zjistila, že spotřeba domácností roste, čímž
vzniklo riziko inflačních tlaků v podobě růstu inflačních očekávání. ČNB tak změnila pohled
na budoucí vývoj faktorů inflace a nové vyhodnocení inflačních rizik, a rozhodla se na ke
zvýšení limitní úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace o 0,25 procentního bodu na 5,25
%. Protože bylo přijato výše zmíněné pravidlo, byla také zvýšena diskontní sazba na 4,25 % a
lombardní sazba na 6,25 %. To se okamžitě projevilo na finančních trzích. Krátkodobé
úrokové sazby výrazně vzrostly, příčinou bylo, kromě Měnově-politických opatření ČNB,
také červencové zveřejnění meziroční inflace ve výši 5,9 %. Na konci roku provedla ČNB
analýzu vývoje české ekonomiky a zjistila, že růst HDP se zpomaluje. Proto se rozhodla ke
snížení limitní úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace o 0,5 procentního bodu na 4,75
% a k odpovídajícímu snížení diskontní a lombardní sazby. V důsledku pokračujícího přílivu
zahraničního kapitálu a postupného oživování domácí úvěrové emise došlo v roce 2001 ke
zvýšení tempa růstu peněžní zásoby. Zatímco v roce 2000 tempo růstu peněžního agregátu
M2 činilo 7,2 %, v roce 2001 dosáhl růst 11,1 %. Přírůstek úvěrů v roce 2001 činil 4,3 %.
Centrální banka v tomto roce přikročila k poměrně velkému stahování likvidity.
Objem volné likvidity stahované prostřednictvím měnových operací se v roce 2001
pohyboval v rozmezí 252 – 316 mld. Kč. I v roce 2001 ČNB vydávala svoje poukázky, které
používala jako zajištění pro operace na volném trhu. Obchodní banky zas tyto cenné papíry
používaly k zajištění úvěru, který čerpaly od ČNB v průběhu dne – tzv. intra-day facilita. Rok
2001 byl také prvním rokem, kdy se začaly úročit povinné minimální rezervy. Prostředky
uložené bankami v ČNB byly úročeny limitní sazbou pro dvoutýdenní repo operace. Úročeny
byly pouze ty prostředky, jejichž objem nepřevyšuje stanovenou výši PMR za každý den
udržovacího období. Došlo také ke změně základny pro výpočet PMR. Ty se nově
vypočítávaly z primárních závazků bank vůči nebankovním subjektům se splatností do 2 let,
42
zatímco v předchozím období byly PMR stanovovány z primárních závazků se splatností do 5
let. Po celý rok 2001 činila sazba PMR 2 %. V roce 2001 bylo vyhlášeno 36 aukcí státních
pokladničních poukázek s dobou splatnosti od 3 měsíců do 1 roku v celkovém objemu 452
mld. Kč. Poukázky v nominální hodnotě 295,2 mld. odkoupily komerční banky a zbytek
zakoupila centrální banka. Největší zájem byl o poukázky s kratší dobou splatnosti. V roce
2001 se uskutečnilo celkem 15 aukcí střednědobých a dlouhodobých státních Dluhopisů.
ČNB emitovala dluhopisy se splatností od 3 do 15 let v celkové nominální hodnotě
přesahující 67 mld. Kč.
Rok 2001 byl pro českou ekonomiku poměrně úspěšný i když ne ve všech směrech.
Růst HDP dosáhl 3,6%, avšak nepodařilo se snížit nezaměstnanost, které mírně stoupla.
Měnově politická opatření centrální banky měla svůj účinek. Inflační cíl pro prosinec 2001
byl stanoven v dubnu 2000 na úrovni 2 – 4 % meziročního růstu čisté inflace. Skutečná čistá
inflace v prosinci 2001 činila 2,4 %, takže inflační cíl byl splněn.
Tab. 6.4.
2001 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 102,6 103 102,8 103,8 87,7 106,3 111,5 113
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1617894 1215582 851305 355593 8793 534349 1287110 1448436
Běžné ceny v relativním vyjádření 107,7 106,7 106,4 108 92,4 108,1 111,1 110
Běžné ceny v absolutním vyjádření 2315255 1705323 1179384 513000 12939 668632 1539324 1598024
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 1917
19 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
43
Graf 6.4.
Vývoj inflace v roce 2001
0,0
2,0
4,0
6,0
8,0
10,0
12,0
14,0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
podí
l v %
Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Míra inflace
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.2018
7.5. Rok 2002
V roce 2002 pokračoval hospodářský růst české ekonomiky, avšak pomalejším
tempem, než tomu bylo v předchozích dvou letech. Ekonomický růst v ČR bržděn poměrně
silnou apretací domácí měny, čímž se zboží vyrobené v České republice stávalo méně
konkurenceschopné na zahraničních trzích. Ke zpomalení růstu také přispělo zpomalení
přílivu zahraničních investic. Cíl měnové politiky byl od tohoto roku upraven. Cílem mělo být
inflační pásmo stanovené v celkovém meziročním růstu spotřebitelských cen v období leden
2002 až prosinec 2005.
Hned od počátku roku čelila centrální banka několika problémům. Už v lednu došlo k
prudkému posílení kurzu koruny, který se výrazně vzdaloval od své rovnovážné úrovně. ČNB
tedy přistoupila k intervencím na devizovém trhu. Zároveň se bankovní rada rozhodla snížit
limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 0,5 procentního bodu na 4,25 %.
20 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
44
Protože koruna dále posilovala a inflační prognózy byly příznivé, došlo k dalšímu snížení
úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace o 0,50 procentních bodů na 3,75 %. S pohybem
2T repo sazby se samozřejmě snižovaly i diskontní a lombardní sazba. Koruna však dále
posilovala a ČNB byla nucena zahájit skryté intervence na devizovém trhu. Analýzy ČNB
ukázaly, že by mělo docházet k dezinflaci, což ohrožovalo inflační cíl, tak na základě
aktuálních rizik ekonomického vývoje bankovní rada rozhodla o snížení 2T repo sazby o 0,75
p. b. na 3,00 %, o čemž se rozepisuje Marek 21. Toto rozhodnutí a pokračující intervence na
devizovém trhu přispěly ke stabilizaci kurzu koruny. Ke konci roku došlo ještě k dalšímu
snížení úrokových sazeb, sazba pro dvoutýdenní repo operace klesla o 0,25 procentního bodu
na 2,75 %. Ve zbytku roku již k dalším měnově-politickými opatřením nedošlo.
V roce 2002 centrální banka opět často obchodovala na finančních trzích za účelem
stahování přebytečné likvidity z bankovního sektoru. Využila k tomu nástroj měnové politiky
v podobně dvoutýdenních repo operací. Objem zdrojů stažený prostřednictvím měnových
operací se v roce 2002 pohyboval v rozmezí 274 – 515 mld. Kč. To znamenalo navýšení
průměrné stahované likvidity o cca 130 mld. Kč oproti minulému roku. Na konci roku také
došlo ke změnám u automatických facilit. Byl sjednocen minimální objem u obou typů
operací na 10 mil. Kč a byly zrušeny požadavky celých násobků 10 mil. Kč. Tím došlo ke
zvýšení flexibility automatických facilit. V roce 2002 bylo vyhlášeno 35 aukcí státních
pokladničních poukázek (SPP) v celkovém objemu 441 mld. Kč s dobou splatnosti od 3
měsíců do 1 roku. Komerční banky nakoupily dluhové cenné papíry přibližně za 325 mld. Kč.
SPP za zbývajících 116 mld. Kč nakoupila ČNB. Ke konci roku 2002 činil nesplacený objem
SPP v držení investorů 164 mld. Kč. Největší poptávka byla po dluhopisech s kratší dobou
splatnosti, jako tomu bylo v minulém roce.
Na kapitálovém trhu bylo vyhlášeno celkem 12 aukcí na střednědobé a dlouhodobé
státní dluhopisy v nominální hodnotě 88 mld. Kč. V tomto roce byly také splaceny 4 emise
státních dluhopisů ve výši 18 mld. Kč.19
Růst domácí ekonomiky byl v tomto roce mírný. HDP vzrostlo méně než v loňském
roce, „pouze“ o 2%, podrobněji Marek 22. Vnější nerovnováha mírně vzrostla navýšením
schodku běžného účtu platební bilance o 12 mld. Kč. Inflační cíl byl stanoven v dubnu 2001 v
podobě klesajícího pásma, které začíná v lednu 2002 na úrovni 3 - 5 % a končí v prosinci
2005 na úrovni 2 - 4 %. Inflační cíl se podařilo splnit jen v počátku roku 2002. Po zbytek roku
21 + 22 MAREK, D. Česká ekonomika v sestupné fázi hospodářského cyklu: růst HDP ve 3. čtvrtletí 1,5%. Patria online, prosinec 2002. Dostupné z internetu: http://www.patria.cz/ekonomika/analyzy.asp.
45
se inflace pohybovala pod cílovanou hodnotou. Průměrný růst spotřebitelských cen dosáhl
1,8%, a index CPI v prosinci činil 0,6%. Cíl měnové politiky tak nebyl splněn. Jako důvod
nenaplnění tohoto cíle udává centrální banka ve své výroční zprávě nenaplnění prognóz o
vývoji exogenních faktorů (cen potravin a regulovaných cen). Centrální banka snižovala v
průběhu roku základní úrokové sazby, ale expansivní měnová politika nebyla dost účinná.
Jedna z možností, které by vedly k bližšímu dosažení inflačního cíle, by například bylo
razantnější snížení základních úrokových sazeb, které by se promítlo do sazeb PRIBOR a
následně do cen nově poskytovaných úvěrů. To by pravděpodobně vedlo k větší úvěrové
emisi a k růstu peněžní zásoby, která by působila protiinflačně. ČNB také například mohla
omezit objem stahované likvidity v rámci operací na volném trhu.
Tab. 6.5.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 2320
23 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
2002 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 101,5 103,3 102,7 104,5 108,1 103,5 102,1 104,9
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1641996 1255918 874649 371671 9506 552819 1314755 1519381
Běžné ceny v relativním vyjádření 104,3 105 103,5 108,2 109,1 100,8 96,5 96,1
Běžné ceny v absolutním vyjádření 2414669 1789946 1220633 555198 14115 674195 1485525 1534997
46
Graf 6.5.
Vývoj inflace v roce 2002
-2,0
-1,0
0,0
1,0
2,0
3,0
4,0
5,0
6,0
7,0
8,0
9,0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
vývo
j v %
Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Míra inflace
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.2421
7.6. Rok 2003
ČNB v tomto roce dále pokračovala v cílování inflace. Inflační cíl pro období 2002 –
2005 byl stanoven již v roce 2001 v podobě rovnoměrného klesajícího pásma z 5 – 3% v
lednu 2002 na 4 – 2% v prosinci 2005. Do roku 2003 vstupovala česká ekonomika s nízkou
inflací, která byla nižší než bylo plánováno. V tomto roce se předpokládal ekonomický růst a
návrat inflace do cílového pásma. Viz 25.
Jak se ukázalo tak nízká inflace z minulého roku podporovala ekonomický růst, proto
se centrální banka snažila analyzovat, jestli nehrozí větší protiinflační tlaky. Vyhodnotila
všechna možná rizika, a dopěla k názoru, že inflační tlaky jsou pod kontrolou. Bankovní rada
České národní banky se rozhodla pro snížení základních sazeb již na začátku roku, postupně
24 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/ 25 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html
47
tak došlo k jejich poklesu ve třech krocích z 2,75% na 2%. Současně se také snížila lombardní
a diskontní sazba z 3,75 na 3%, resp. z 1,75 na 1 procentní bod. Centrální banka po těchto
krocích prognózovala, že by se inflace mělo pohybovat v cílovaném pásmu, a protože již k
zásadním změnám prognózy inflace nedošlo, změn měnově-politických opatření již do konce
roku nebylo třeba. ČNB v tomto roce také dále pokračovala ve zlepšování modelu
prognostických technik a koncepčních úvah o měnové politice. Důraz byl a je kladen
především na spolehlivost makroekonomické prognózy a v jejím rámci prognózy inflace, od
které se odvíjí rozhodování o měnově-politických opatření v podobě změn základních
úrokových sazeb. Velmi důležité je kvalitní objasnění měnové politiky veřejnosti, která je
klíčovou pro účinné ovlivňování inflačních očekávání. Česká národní banka jako v letech
minulých využívala k řízení krátkodobých úrokových sazeb dvoutýdenní repo sazbu a také
sazby automatických facilit – lombardní a diskontní. Sazby PMR se snížili na 2%, navíc došlo
k dalším změnám:
- jednoměsíční délka udržovacího období zůstala zachována, ale počátek se posunul na
první čtvrtek v měsíci a konec na středu před prvním čtvrtkem v měsíci následujícím,
- nově byly do zůstatků bank pro výpočet PMR zahrnuty i zůstatky bank na účtech pro
skládání a převody hotovosti, které jsou vedeny u ČNB.
Centrální banka se opět věnovala stahování likvidity z bankovního sektoru na peněžním i
kapitálovém trhu. Objem volné likvidity stažené prostřednictvím měnových operací dosáhl
v tomto roce v průměru 490 mld. Kč. Oproti roku minulému je to o 22% více, což v
absolutním vyjádření 38 Česká národní banka. činí nárůst o cca 68 mld. Kč. V průběhu roku
docházelo k postupnému úbytku volné likvidity. Úroky, které centrální banka musela vyplatit
z emitovaných dluhových cenných papírů činily v tomto roce 11,3 mld. Kč.
Hospodářský vývoj byl pro českou ekonomiku v tomto roce o něco lepší, než v roce
minulém. HDP vzrostlo o 3,2%, hlavně díky zvýšené poptávce domácností po spotřebním
zboží a oživené investiční aktivitě firem, podrobněji například Marek () a (). Vývoz v tomto
roce stoupl o 6,7%. Dovoz však vrostl o něco více a to o 7,6%. Schodek běžného účtu
platební bilance tak vrostl téměř o 24 mld. Kč, což o dále prohloubilo vnější nerovnováhu.
Ani tento rok se nevyhnul dalšímu růstu nezaměstnanosti, registrovaná nezaměstnanost
dosáhla výše 9,9 procentního bodu. Ačkoliv centrální banka přistoupila ke snížení základních
úrokových sazeb ve třech krocích, cíl měnové politiky nebyl dosažen a index CPI dosáhl v
prosinci úrovně 1%. Podle podrobných analýz, které provedla centrální banka, nešlo ani tak o
selhání měnové politiky. Mimořádně nízká inflace byla důsledkem souběžného působení
48
několika těžko předvídatelných faktorů. Jedním z hlavních důvodů bylo posílení domácí
měny vůči euru, což bylo v průběhu roku ještě vystřídáno prudkým znehodnocením dolaru.
Centrální banka prognózovala vývoj vnějších faktorů jinak, než tomu skutečně bylo, proto
nebyla měnová politika nastavena tak expansivně, jak by měla být, aby bylo dosaženo
cílované hodnoty inflace.
Tab. 6.6.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.2622 Graf 6.6.
Vývoj inflace v roce 2003
-1,0
-0,5
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
vývo
j v %
Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Míra inflace
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 27
26+27 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
2003 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 103,2 104,4 104,6 103,8 103,2 101,3 107,5 107,9
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1694684 1310914 915270 385895 9807 559901 1413264 1638992
Běžné ceny v relativním vyjádření 105,8 107,2 106,5 108,9 103,2 102,8 107 107,3
Běžné ceny v absolutním vyjádření 2555783 1919439 1300499 604373 14567 692900 1590081 1646637
49
7.7. Rok 2004
V tomto roce pokračovala centrální banka v dosahování cílované inflace v pásmu
stanoveném v dubnu 2001. V březnu 2004 byl vyhlášen nový inflační cíl ve výši 3%, který
bude platit od roku 2006 až do přistoupení České republiky k eurozóně.28 Centrální banka
prognózovala, že udržení inflace v cílovaném pásmu si bude muset vyžádat růst úrokových
sazeb, ke kterým nakonec v druhé polovině roku došlo. Po té vyhlídky se změnily a ČNB tak
k dalším změnám měnově-politických opatření nepřistoupila. Bankovní rada rozhodla
v průběhu roku 2004 o zvýšení limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace z 2,00 % na 2,50
%. Spolu s dvoutýdenní repo sazbou byly souběžně zvýšeny i diskontní sazba z 1,00 % na
1,50 % a lombardní sazba ze 3,00 % na 3,50 %. V roce 2004 byly opět hlavním nástrojem pro
řízení likvidity a krátkodobých úrokových sazeb dvoutýdenní repo operace. Vzhledem k
dlouhotrvajícímu přebytku likvidity v bankovním sektoru, využívala centrální banka tyto
nástroje k jejímu stažení. Objem volné likvidity stahované prostřednictvím měnových operací
se v roce 2004 pohyboval v rozmezí 402 až 494 mld. Kč, při průměrné výši 467,9 mld. Kč.
Proti průměru roku 2003 došlo k poklesu průměrné výše stahované likvidity o cca 22,1 mld.
Kč. Centrální banka snížila na konci roku objem stažené likvidity zejména z důvodu nárůstu
vládních vkladů u ČNB ve výši 19 mld. Kč. Úrokové náklady z prováděných měnových
operací vyplácené bankám v roce 2004 činily 10,45 mld..Kč.
I v roce 2004 ČNB vydávala vlastní poukázky, které používala jako zajištění pro
operace na volném trhu. Z celkového objemu závazků vůči domácím bankám připadlo na
repo operace s poukázkami České národní banky zhruba 403 mld. Kč. Na povinné minimální
rezervy pak 5 mld. Kč.23
Česká ekonomika rostla v tomto roce podobně jako ke konci roku 2003. Hrubý domácí
produkt v tomto roce vrostl o 4,7%. Nejvíce se o tuto změnu zasloužili investice firem do
fixního kapitálu a do zásob, význam spotřeby domácností nebyl tak velký jako v období
minulém, viz tabulku 3. 8 a 3. 9. Stav vnější nerovnováhy se o něco zlepšil, schodek běžného
účtu platební bilance klesl přibližně o 17 mld. Kč, a jeho podíl na HDP kles na 5,18%. Inflace
v minulém roce oproti předcházejícímu období vzrostla a dostala se do cílového pásma. Index
spotřebitelských cen dosáhl v prosinci úrovně 2,8%. Průměrná inflace byla za tento rok na
stejné úrovni.
28 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html
50
Růst inflace v roce 2004 ovlivňovaly především úpravy nepřímých daní (zvýšení
spotřebních daní na cigarety, alkohol a benzín, přesun některých položek služeb ze snížené do
základní sazby DPH, snížení základní sazby DPH z 22 % na 19 %).
Tab. 6.7.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB.2924
29 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
2004 HDP v
kupních cenách
Výdaje na konečnou spot řebu
Domácnosti Vlády Neziskové instituce
Tvorba hrubého kapitálu
Vývoz celkem
Dovoz celkem
Stálé ceny v relativním vyjádření 104,7 101,5 103,3 97,3 111,3 109,7 121,4 118,4
Stálé ceny v absolutním vyjádření 1774184 1329994 945107 375614 10915 604291 1715657 1940787
Běžné ceny v relativním vyjádření 108,3 104,8 105,5 102,9 114,8 111,1 124 120,6
Běžné ceny v absolutním vyjádření 2767717 2011194 1372416 622062 16716 769609 1971970 1985056
51
Vývoj inflace v roce 2004
-2
-1
0
1
2
3
4
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
měsíce
vývo
j v % Spotřebitelské ceny
Regulované ceny
Čistá inflace
Graf 6.7.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 3025
30 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
52
Vývoj ve řejného dluhu
0
5
10
15
20
25
30
35
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Veř
ejný
dlu
h/H
DP
(v
%)
HDP v %
Vývoj obchodní bilance (v % HDP)
-4,2
-3,2
-5,5
-5
-2,9-2,7
-0,5
-6
-5
-4
-3
-2
-1
01998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Sal
do o
bcho
dní
bila
nce
jako
% H
DP
V Následujících dvou grafech je zobrazen vývoj veřejného dluhu a obchodní bilance
v období 1998 – 2004
Graf 6.8.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 3126
Graf 6.9.
31 + 32 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
53
Rozpočtový a primární deficit
-6
-5
-4
-3
-2
-1
01998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Jako
% H
DP
Bilance
Primární bilance
Míra nezaměsnanosti v ČR
0
2
4
6
8
10
12
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
V %
Nezaměstnanost
Registrovanánezaměstnanost
V grafu 6.10. je sledován rozpočtový a primární deficit.
Graf 6.10.
Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 3327
Další graf sleduje míru registrované nezaměstnanosti v České republice
v období 1998 – 2004.
Graf 6.11.
33 + 34 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
54
Obrázek 6.1. zobrazuje jak se centrální bance dařilo plnit inflační cíl v období
mezi léty 2001 – 2004.
Obr. 6.1.
Zdroj: www.cnb.cz 3528
35 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
55
Hrubý domácí produkt
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
V m
ld. Kč
HDP v e stálých cenách HDP v běžných cenách
Následující graf popisuje vývoj reálného a nominálního HDP.
Graf 6.12.
Zdroj: Práce autora na základe ČNB. 3629
36 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/
56
Obr. 6.2. – vývoj základních úrokových sazeb
Zdroj: www.patria.cz 3730
37 Úrokové sazby ČNB. Dostupné z internetu: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/home.html
57
8. Závěr
Jako každá organizace, tak i centrální banka prochází určitým vývojem. Po svém
založení se ČNB ocitla v prostředí, které neznala a čelila problémům, které před tím neznala
ani znát nemohla. Ekonomika procházela expanzí a možná právě nezkušenost centrální banky
s recesí byla nevýhodou při rozhodování o měnově-politických opatřeních během měnové
krize. Vnější nerovnováha si musela vybrat svou daň a v tomto případě byla vykoupena
hospodářskou recesí. Toto nepříznivé období bylo pro centrální banku, bankéře, ale i širokou
a odbornou veřejnost ukázkou toho, co s sebou může přinést období prosperity a expanse. To
s sebou přináší i svá ponaučení, která by se měla promítnout do rozhodování centrální banky a
přispět tak k její dospělosti.
Vývoj českého hospodářství a měnové politiky České národní banky v průběhu
transformace české ekonomiky ukázal, že centrální banka je velmi významnou institucí, která
může určit směr jakým se národní hospodářství vydá. Může být příčinou pozitivního nebo
naopak negativního vývoje ekonomiky. Aby byla centrální banka pro ekonomiku prospěšná,
je nutná určitá míra její nezávislosti na dalších organizacích, spolupráce a koordinace jejích
rozhodnutí se záměry jiných institucí a hlavně potřeba zkušeností získaných během let svého
působení. Česká národní banka je stále poměrně mladou institucí, raným dětstvím si však již
prošla, a další léta ukážou, jak bude schopna čelit úskalím souvisejících s neustálým vývojem
domácích, evropských a světových trhů.
58
Použité zdroje
KOVANICOVÁ, D ., Finanční účetnictví. 5. vydání Praha: 2005. 544 s. ISBN 80-7273-
129-7.
MUSÍLEK, P., Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2004. 485 s. ISBN 80-86119-55-6
REVENDA, Z,.Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press
2001321 s. ISBN 80-7261-051-1
VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z, NOVOTNÝ, J. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha:
Bankovní institut 1999. 236 s. ISBN 80-7265-030-0.
Protokol ze zasedání bankovního výboru BÚMF z 26. 3. 1926. A ČNB, NBČ (BÚMF) – I.
KLUSOŇ, V. Transformace a problém odpovědnosti. Britské listy, 1992, č. 2. Dostupné na internetu:
http://www.blisty.cz/files/isarc/9804/19980415b.html
Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu:
http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html
JONÁŠ, J. Vybrané otázky měnové politiky v ČR. VP č. 21. Praha 2001
MAREK, D. Česká ekonomika v sestupné fázi hospodářského cyklu: růst HDP ve 3. čtvrtletí 1,5%.
Patria online, prosinec 2002. Dostupné z internetu
:http://www.patria.cz/ekonomika/analyzy.asp.
Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu:
http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html
Úrokové sazby ČNB. Dostupné z internetu:
http://www.patria.cz/zpravodajstvi/home.html
59
Přílohy
Příloha č. 1: Úrokové sazby ČNB
Zdroj: www.partria.cz 3831
31313138 Úrokové sazby ČNB. Dostupné z internetu: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/home.html
60
Příloha č. 2 : Cenné papíry přijaté
Zdroj: www.patria.cz 39