RIGOLETTO

Giuseppe Verdi

dfxš

Vanda Šípová

Giuseppe Verdi

RIGOLETTO libreto Francesco Maria Piave dirigent Martin Doubravský režie Oldřich Kříž scéna Daniel Dvořák kostýmy Roman Šolc

sbormistr Jan Bubák asistent režie Jana Ottová dramaturgie Linda Keprtová

PRVNÍ PREMIÉRA 19. KVĚTNA 2017 I DRUHÁ PREMIÉRA 27. KVĚTNA 2017 V ŠALDOVĚ DIVADLE

Mariana Hochelová

OSOBY

Vévoda mantovský

Rigoletto

Gilda

Sparafucile

Maddalena

Giovanna

Monterone

Marullo

Borsa

Hrabě Ceprano

Hraběnka Ceprano

Páže

Stráž

Dcera Monteroneho

Inspice

Nápověda

OBSAZENÍ

Aleš Briscein l Robert Smiščík

Dušan Růžička

Anatolij Orel l Andrij Shkurhan

Mariana Hochelová l Vanda Šípová

Ladislav Mlejnek l Pavel Vančura

Hana Dobešová l Alžběta Vomáčková

Blanka Černá

Pavel Vančura l Roman Vocel

Csaba Kotlár

Dušan Růžička l Sergey Kostov

Hynek Grania l Andrej Styrkul

Zuzana Maxová Pecová

Šárka Venclová

Zdeněk Lorenz l Andrej Styrkul

Veronika Mičjarová

Marian Mičjar

Alena Režná

SBOR A ORCHESTR DFXŠ

Aleš BrisceinAndrij Shkurhan

V představení jsou použity stroboskopické a kouřové efekty.

Anatolij Orel sbor DFXŠ

Markéta TallerováMichaela Foitová

Karolína BaranováZdeněk KupkaMichaela FoitováTomáš Váhala

Aleš BrisceinAndrij Shkurhan

Anatolij Orel sbor DFXŠ

ZROZENÍ CHARAKTERU

Něco málo přes dvacet let je Giuseppu Verdimu (1813–1901), když třiceti-letý Victor Hugo píše svou hru Král se baví, která se posléze stala skladate-li a libretistovi Piavemu předlohou pro slavnou operu Rigoletto.Hra měla premiéru 22. listopadu roku 1833 a hned pro své premiéře byla zakázána – tehdejší cenzura spatřovala v nekompromisním popisu dvora paralelu k režimu krále Ludvíka Filipa.Hugo proti zákazu marně protestoval a 25. listopadu požádal dopisem šéf-redaktora novin National, aby mu umožnil uvést varování všem „přátelům umění a svobodného myšlení“. V něm je vyzývá, aby se vzdali plánovaných protestů proti zákazu jeho hry, protože by se mohly velmi lehce změnit v násilné demonstrace, na které tehdejší moc již tak dlouho čekala, a to k potlačení opozičních tlaků intelektuálních skupin.Nemalé problémy s cenzurou provázely i další osud „hrbatého šaška“, libretista i skladatel byli i bezmála dvacet let pro premiéře divadelní předlohy nuceni do díla významně zasahovat. Scény byly podrobeny přísnému drobnohledu, obměňovala se prostředí, z vládce se musel stát bezejmenný vévoda. Premiéra se uskutečnila 11. března 1851 v Teatro La Fenice v Benátkách, v roce, kdy ve Francii dochází Ludvíkem Napoleonem ke státnímu převratu, kdy Richard Wagner dopisuje svůj spis Opera a dra-ma. To se již Verdi nachází v nejplodnějším období svého tvůrčího života. Hospodaří na svém statku Sant'Agata, zasedá v italském parlamentu, značka V.E.R.D.I. (Vittorio Emanuele Re D'Italia) nabývá na významu a je podepsán pod operami Nabucco, Macbeth, Attila, I masnadieri (a nejen pod nimi) a další slavné tituly na jeho skladatelskou osobnost v blízké době čekají – La traviata, Il trovatore, Simon Boccanegra, Un ballo in masche-ra, La forza del destino, Don Carlos či Aida.S libretistou Francescem Mariou Piavem (1810–1876) se při práci na Ri-golettovi nesetkává Verdi poprvé. Jejich spolupráce započala na opeře Ernani, následovaly další plodné roky, kupříkladu na operách I due Foscari, Macbeth, Il corsaro, již zmíněný Rigoletto, La traviata, Simon Boccanegra či La forza del destino. (Před přípravami na operu Aida Piaveho postihla mozková mrtvice. Posléze byl jeho smuteční obřad financovaný přímo Giuseppem Verdim.)

Opera zastává v operním repertoáru po celém světě důležité a nepřehlédnutelné místo.Nejenže patří mezi deset nejfrekventovanějších operních titulů napříč kon-tinenty, ale můžeme ji řadit i do té kategorie oper, které dokázaly propojit libreto s podstatným – a stále aktuálním – přesahem, s drásající krásou hudební a dokázaly plasticky vymodelovat rozličnost jednotlivých lidských charakterů.

Andrij Shkurhan Pavel Vančura

UMĚNÍ VERSUS POLITIKA

Na počátku devatenáctého století, kdy v Evropě vládne fenomén Napoleo-na Bonaparta, kdy se rodí nová generace uměleckých myšlenek, rodí se i Victor-Marie Hugo (1802–1885), jeden z nejvýznamnějších literátů ev-ropské kultury, a to do rodiny zcela odlišných politických názorů. Jeho otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě, založením ateis-tický republikán. Hugova matka naopak zastávala katolicko-royalistický názor. Kvůli otcovu povolání byla rodina často na cestách, mladý Hugo byl tak již od dětství seznamován s jinými kraji a názory. Po nějakém čase se rodina rozpadá a Victor odchází s matkou do Paříže, kde roku 1819 zakládá se svým bratrem periodikum Le Conservateur littéraire, v němž publikuje literární statě a divadelní recenze. V roce 1822 se žení s Adèle Foucherovou, avšak je známo, že Adèle nebyla v jeho životě jedinou ženou. V těchto letech začíná vydávat básnické sbírky a novely, okolo roku 1840 patří již mezi nejlepší autory své doby.Za dalších pět let vstupuje do politiky, stává se poslancem, po státním pře-vratu však odchází do exilu, ve kterém stráví nakonec necelých dvacet let svého života. Po návratu do vlasti se opět stává politicky aktivním, a když 22. května 1885 umírá, dostává se mu poct nejvyšších, na den jeho pohřbu je dokonce vyhlášen státní smutek.

Andrej Styrkul Csaba Kotlár Sergey Kostov Andrij Shkurhan

ŠAŠKEM JSI, ŠAŠKEM ZŮSTANEŠ

Šašek a jeho postavení na panských dvorech procházelo historií vždy povšimnuto, téma výjimečnosti a osobitého postavení pak lákalo nemálo historiků, sociologů a umělců, aby věnovali tomuto fenoménu péči přímo důkladnou. O prvních šašcích se dovídáme z období šesté dynastie starého egyptského království, podle dochovaných pramenů byli menšího vzrůstu; liliputánství – stejně jako jiné tělesné defekty – bylo obecně lákavým před-pokladem pro šaškovskou profesi. Tzv. „rozesmívači“ (gelatopoios) byli oblíbeni v antickém Řecku, kde se již šaškovi dostává pozornosti i ve tvor-bě literární (v Xenofanově Symposionu je nazván Philippus). Podoba antického šaška pravděpodobně výrazně ovlivnila podoby šašků mladších: právě již ve starověkém Řecku se potkáváme s typickou šaškovskou čepicí s ušima, tak jak ji známe z pozdějších dob.V další historické etapě, ve středověku, se postavení šaška mění, avšak od dvanáctého století se s nimi na panovnických dvorech můžeme potkat stále častěji, ve století čtrnáctém a patnáctém je postava šaška běžnou sou-částí evropské kultury. Postupné opouštění od této zvyklosti bylo pocho-pitelně dáno reorganizací evropských monarchií, kdy síla šaška je úměrná síle jeho pána. Šašci se přesunuli do privátnějších společností a jeden z posledních šašků zemřel roku 1883. Byl jím Shemus Anderson.

Vanda Šípová Anatolij Orel

MARTIN DOUBRAVSKÝ, dirigent

Martin Doubravský pochází z hudební rodiny, je vnukem slavného českého houslisty Váši Příhody. Již během studií na JAMU a HAMU začal působit jako dirigent v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde od roku 2002 vykonává funkci šéfa opery. Zde nastudoval bezpočet operních děl, kupříkladu La traviatu, Nabucca, Sílu osudu či Aidu Giuseppa Verdiho, Démona Antona Rubinsteina, Orfea a Eurydiku Christopha Willibalda Glucka, Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha, Thaïs Julesa Massenetta, Její pastorkyňu Leoše Janáčka a mnoho dalších. Pod jeho vedením získal operní soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci opakovaně, již tři ročníky po sobě, prestižní Cenu kritiků za nej-lepší představení na festivalu OPERA – v roce 2011 za inscenaci Edgar Giacoma Pucciniho, v roce 2013 za insenaci Don Quichotte Julesa Massene-ta a v roce 2015 za inscenaci Eva Josefa Bohuslava Foerstera. Jako dirigent spolupracoval s Národním divadlem v Praze, plzeňskou operou Divadla J. K. Tyla, s Českým národním symfonickým orchestrem, Severočeskou filharmonií Teplice a jinými významnými hudebními tělesy. Kromě oper-ního žánru je jeho láskou také muzikál: v Divadle F. X. Šaldy nastudoval úspěšné muzikálové inscenace – Sugar, Zpívání v dešti, She Loves Me či My Fair Lady.

OLDŘICH KŘÍŽ, režie

Oldřich Kříž, narozen v Liberci, studoval na pěveckém oddělení Pražské konzervatoře. První angažmá získal v opeře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde pravidelně ztvárňoval role prvního barytonového oboru. V roce 1994 přichází do Prahy jako sólista Státní opery Praha. Z jeho vý-razných rolí jmenujme např. Figara, Taddea, Guglielma, Pinga, Sharplessa, Becoreho, Valentina či Germonta. Jako režisér je podepsán pod tituly jako Mozartův Apollo a Hyacint, Bludný Holanďan Richarda Wagnera, Bohé-ma Giacoma Pucciniho, Nabucco Giuseppa Verdiho, Gioconda Amilcara Ponchielliho, Nápoj lásky Gaetana Donizettiho či Únos ze serailu Wolf-ganga Amadea Mozarta. V říjnu 2011 byl za režii Nápoje lásky v Olomouci vyhlášen v Divadelních novinách osobností měsíce. V liberecké opeře je podepsán již pod několika úspěšnými muzikály – Sugar, Zpívání v dešti a She loves me či pod operetou Mam zelle Nitouche.

DĚJ OPERY

1. jednání

Na dvoře vévody se lidé baví. Sám vévoda miluje dobré víno, krásné ženy a zrovna v tuto chvíli ho nejvíce zajímá manželka hraběte z Ceprana, man-žel je bohužel také přítomen. Rigoletto, hrbáč, poslušný pes, který vždy stojí za svým pánem a těší se jeho přízni, provokuje Ceprana, tak jak to umí a tak jak to dělal už tolikrát jiným dvořanům. Večerní spory vyvrcholí pří-chodem hraběte Monterona, jehož dcera byla dvorem zneužita. Rigoletto se jeho bolesti vysmívá a je následně Monteronem proklet. V tmavých ulicích se potloukají podivní lidé. Jedním z nich je i nájemný vrah, Sparafucile. Potkává se s hrbatým šaškem náhodou?Rigoletto skrývá před dvorem tajemství. Svou dceru Gildu, kterou chce uchránit před zkaženým světem. Dvořané se však o Gildě dozvědí a pokládají ji za hrbáčovu milenku. Ve snaze se mu pomstít plánují její únos do rukou vévodových. Ten se však o Gildu již delší dobu zajímá, dostane se až k ní a po zjištění, že je Gilda Rigolettovou dcerou, se vydává za chudého studenta.Dvořané v maskách realizují plán. Rigoletta, který je přistihne, oklamou a Gildu unášejí.

Přestávka

Dušan RůžičkaAnatolij Orel

2. jednání

Vévoda se trápí pro svou Gildu, ale již za chvíli se má dozvědět o pravých únoscích, o tom, že se Gilda nachází v jeho paláci. Rigoletto hledá svou dceru. Dvořané se baví na šaškův účet, Rigoletto křičí, pláče, doufá a prosí o smilování. Gilda se nakonec s otcem setkává a přiznává mu svou ná-klonnost k vévodovi. A když hraběte Monterona, otce, který jen bránil svou dceru, odvádějí do vězení, Rigolettova myšlenka na pomstu nabývá reálných obrysů.

Přestávka

3. jednání

Rigoletto s dcerou přicházejí do krčmy ke Sparafucilovi. Ten má sestru, oslnivou Maddalenu, se kterou si zrovna pohrává „náš“ vévoda.Poté, co vidí i Gilda pravou vévodovu tvář, otec jí nařídí vrátit se domů. Má si vzít mužské šaty a odjet do Verony.Rigoletto se mezitím domlouvá se Sparafucilem na odstranění vévody, Ri-goletto trvá na tom, že mrtvolu hodí do řeky sám. Maddalena však vraždu krásného mladíka odmítá, líbí se jí a přesvědčuje bratra, aby ho nechal žít. Za bouřlivé noci se na místo vrací Gilda, tentokrát v mužských šatech, a vyslechne vrahův plán. Sparafucile nesouhlasí s návrhem Maddaleny, aby zabil samotného hrbáče, ale slíbí ji, že pokud se v krčmě objeví jiný člověk, zabije ho místo krásného mladíka.Gilda se rozhodne tuto oběť podstoupit a jde vstříc smrti pro záchranu své lásky.Dokončení díla je už jen na Rigolettovi. Převezme od Sparafucila vak s mrtvolou rozhodnut se jí navždy zbavit, když v tom uslyší známý hlas. Ten hlas patří vévodovi, vévoda je živ, Rigoletto nachází mrtvou Gildu a kletba je bezvýhradně naplněna.

Technická spolupráce

Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Luboš Udržal, Michal Zeman Štychy Lucie Fukárková, Jaro-

slava Müllerová, Bohuslava Maršíková, Ladislav Brejcha Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař

Viktor Beneš Jevištní mistr Richard Tůma Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše

Klosová Vlásenky Lucie Bradáčová Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová.

Scénu vyrobily dílny DFXŠ.

Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární,

audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9.

Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf opery Martin Doubravský

Redakce Linda Keprtová Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic

Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se usku-

tečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR.

© 2017 I cena 23 Kč I náklad: 1 000 ks I www.evstupenka.cz

Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL

Aleš Briscein Alžběta Vomáčková

Jana Hejret VojtkováLadislav Dušek

Anatolij Orel Veronika Mičjarová

Mariana Hochelová

www.saldovo-divadlo.cz