PDF vytvořeno pomocí open source knihovny mwlib. Další informace naleznete na http://code.pediapress.com/PDF generated at: Sat, 29 Sep 2012 06:19:42 UTC

Jednotky času

ObsahČlánky

Annum 1Dekáda 2Den 2Eon 5Galaktický rok 5Hodina 7Indikce 10Juliánský rok 10Kalendářní měsíc 11Minuta 13Planckův čas 14Platónský rok 15Pětiletka 16Rok 17Sekunda 18Sol (Mars) 22Svedberg 23Tropický rok 23Týden 24

ReferenceZdroje článků a přispěvatelé 30Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé 31

Licence článkůLicence 32

Annum 1

AnnumAnnum je tvar (akuzativ singuláru) latinského podstatného jména annus značícího rok. Od tohoto slova je takéodvozeno slovo jako anuita.

Předpony• per annum (zkratka p.a.) znamená ročně• kiloannum (zkratka ka) je jednotka času značící tisíc (103) let. Odpovídá to použití výrazu tisíciletí.• megannum (přesněji megannus, někdy megaannum) (zkratka Ma) je jednotka času značící 1 000 000 let.

Předpona mega je předponou soustavy SI a znamená číslo 106, tj. označuje milion základních jednotek. Tatojednotka je často používána ve vědeckých oborech jako je geologie, paleontologie nebo nebeská mechanika.Např. dravý dinosaurus rodu Tyrannosaurus žil přibližně před 67-65 Ma (67-65 miliony let).

• gigannum (zkratka Ga) je jednotka času značící miliardu (109) let. Jednotka se používá hlavně v kosmologii ageologii. Např. Země vznikla asi před 4,57 Ga.

• terannum (zkratka Ta) je jednotka času značící bilion (1012) let. Je to extrémně dlouhá doba, která je např. 70×delší než stáří vesmíru.

• petannum (zkratka Pa) je jednotka času značící biliardu (1015) let. Např. poločas rozpadu tantalu je kolem 1 Pa.• exannum (zkratka Ea) je jednotka času značící trilion (1018) let. Např. poločas rozpadu wolframu je 1,8 Ea.

Související články•• Jednotky času•• Rok•• Předpona soustavy SI

Dekáda 2

DekádaDekáda je perioda deseti let. Toto slovo pochází ze starořeckého dekas, což znamená deset.Etymologie tohoto slova je někdy zaměňována s latinským decas (deset) a dies (dní), což není správné[1]. Slovamilénium (1000 let) a lustrum (5 let) však pochází z latiny.Dekáda byl také týden o deseti dnech, zavedený v letech 1793 až 1802 ve Francii jako součást revolučníhokalendáře.

Související články•• Století•• Tisíciletí

Reference[1] Larousse, etymology of decade (http:/ / www. larousse. fr/ dictionnaires/ francais/ décade/ 21969/ difficulte)

V tomto článku je použit překlad textu z článku Decade (http:/ / en. wikipedia. org/ wiki/En:decade?oldid=363353055) na anglické Wikipedii.

DenDalší významy jsou uvedeny v článku Den (rozcestník).Den je jednotka času, jejíž přesný význam závisí na kontextu.

ObecněDen je doba mezi východem a západem Slunce, ohraničená soumrakem.Středověcí komputisté někdy nazývali takovýto den dies usualis nebo artificialis.Celý den (tedy světlý den a noc) byl ve středověku nazýván dies integer nebo také dies naturalis, v církevním právupak dies legitimus.

Historie dělení dneOkamžik půlnoci (stejně jako okamžik poledne) je pouze teoretický, byl stanoven až v novověku v důsledku rozvojevědy. V minulosti byl rytmus dne určován světlem a tmou.Den se dělil na horae inaequales („hodiny nestejnoměrné“). Den (v užším slova smyslu) byl rozdělen na 12 hodin,na stejný počet hodin byla rozdělena i noc. Protože délka dne a noci v průběhu roku kolísá, kolísala i délka denní anoční hodiny. Při zimním slunovratu např. hodina dne = 30 min, hodina noci 90 min.Jednotlivé předěly dne pak byly: matutinum (rozbřesk), hora prima (východ slunce), h. tercia (uprostředdopoledne), h. sexta (poledne), h. nona (uprostřed odpoledne), vespera (hodina před západem slunce),completorium (krátce po západu slunce).Dělení dne dle horae equales („hodiny stejnoměrné“) se prosadilo až na konci středověku. Krom námi dnespoužívaného způsobu, kdy den dělíme od půlnoci do půlnoci na 24 hodin (tzv. německý čas), existovalo 24 hodin,které se počítaly od západu slunce do západu (tzv. italský nebo český čas). Druhý způsob byl však zatlačen, protožezápad slunce byl pohyblivý (v rámci dvou dnů sice jen nepatrně, v delším časovém úseku však o několik hodin).

Den 3

Hranice dnePro většinu denních zvířat i člověka přirozený den začíná východem a končí západem Slunce. Dnešní lidé se svýmikulturními normami a vědeckými znalostmi tyto přirozené přírodní hranice dne v několika různých pojetích dneopustili.V dnešní době počítáme den od půlnoci do půlnoci. V minulosti však byla denní doba, od které byl počítán denrůzná. U nejstarších historických obdobích lze však, díky velmi skrovným dokladům, určit zpětně počátek dne pouzes výhradami. Je předpoklad, že národy s lunárním kalendářem začínaly den od západu Slunce nebo od setmění,zatímco národy řídící se solárním kalendářem začínaly den východem Slunce. Tento předpoklad však neplatívšeobecně.• V Babylónu odborníci předpokládají jako počátek dne pro lidový kalendář západ Slunce, astronomové však prý

počítali dny od půlnoci. Podle svědectví římských spisovatelů byl den v občanském životě počítán od východuSlunce.

• Obyvatelé Athén a Delf zřejmě v nejstarších dobách počítali dny od východu Slunce, později se však v Řeckuprosadil lunisolární kalendář a Řekové přesunuli začátek dne na večer. Nepočítali ho však od západu Slunce, aleod setmění. Tento začátek dne byl v Řecku používán až do přijetí Juliánského kalendáře.

•• Peršané a Egypťané, kteří počítali čas podle Slunce, zahajovali den při východu Slunce.• Římané, jak píše Plinius, začínali svůj den o půlnoci. Týkalo se to zřejmě právního a sakrálního jednání. Běžným

lidem postačovalo počítání pouze světelného dne, noční hodiny pak byly připočítávány k předchozímu nebonásledujícímu dni. Častější však bylo počítání dne od východu Slunce do dalšího východu.

• Židovský kalendář počítal dny od západu do západu Slunce nebo od soumraku (když se objevily tři hvězdy druhémagnitudy). Tento způsob byl pak převzat i křesťanskou církví, která počítala den od nešpor.

• V českých zemích se ve středověku používal tzv. italský čas, kdy den začínal navečer (nebo na konci šera, tj. půlhodiny po západu Slunce. Výraz jako „dvě hodiny ze dne“ tedy znamenal dvě hodiny po západu Slunce a o tentovečerní čas je nutné posunout zpět kalendářní den v moderním počítání dnů. Části dnů jako Štědrý večer,Halloween, a předvečer svátku svaté Anežky jsou pozůstatky staršího modelu dne, kdy svátky začínaly již večerpřed vlastním dnem jejich oslav. Tento čas byl v českých zemích od první poloviny 16. století vytlačován tzv.německým časem, kdy den začínal o půlnoci.

• Současná běžná konvence je taková, že den začíná o půlnoci časem 0.00 a končí dosažením hodiny 24.00.• Muslimové zachovávají v měsíci Ramadánu každý den půst od úsvitu do západu Slunce.• Damašský dokument, jehož kopie byla také nalezena mezi svitky od Mrtvého moře, stanoví s ohledem na

zachovávání Sabatu že, Nikdo se nesmí v pátek zabývat jakoukoli prací od chvíle, kdy sluneční disk stojí nadobzorem ve vzdálenosti rovnající se svému průměru, z čehož zřejmě vyplývá, že klášterní společenství, zabývajícíse touto prací, uvažovalo s koncem dne krátce před západem Slunce.

V mnoha zemích včetně Česka a Spojených států se noc nazývá po předchozím dni, například „páteční noc“ avětšinou tento termín zahrnuje celou noc mezi pátkem a sobotou. To je v přímé opozici k židovskému vzoru. Tentorozdíl oproti občanskému dni může často vést k omylům a nedorozuměním. Události uvedené v chod o půlnoci jsoučasto uváděny, že nastaly den předtím. Televizní průvodci také uvádějí noční programy k předchozímu dni, i kdyžprogramovací VCR systém vyžaduje přísnou logiku začátku dalšího dne v 0.00 (další spornou otázkou je, že VCRsety s dvanáctihodinovou notací vyžadují označení takového záznamu jako „12.00 AM“). Výrazy jako "dnes","včera" a "zítra" se staly během noci nejednoznačnými.Platnost denních lístků, propustek apod. může končit o půlnoci nebo zavírací dobou, pokud má dřívější termín.Přesto, jestliže daná služba (např. veřejná doprava) je provozována od 6.00 do 1.00 následujícího dne (což může býtpovažováno za čas 25.00), může být právě tato poslední hodina počítána v rámci této služby za součást předchozíhodne (také pro uspořádání jízdního řádu).

Den 4

Astronomický významJako den se označuje doba jednoho otočení planety Země kolem své osy. Rozlišuje se tzv. hvězdný den, kdy seotočení sleduje relativně vůči hvězdnému pozadí, a sluneční den, kdy se otočení sleduje relativně vůči Slunci. Jelikožse Země současně s otáčením kolem své osy pohybuje i kolem Slunce, je hvězdný den o cca čtyři minuty kratší(tento rozdíl za rok dá dohromady jeden den, tzn. jedno otočení kolem osy, ke kterému došlo jedním oběhem kolemSlunce).Sluneční den trvá přesně 24 hodin, hvězdný den trvá 23 hodin, 56 minut a 4,09 sekundy.Kvůli slapovému zpomalování se délka dne velice zvolna prodlužuje (rotace Země se zpomaluje). V době vznikuZemě trvalo jedno otočení kolem osy asi 23 hodin. Délka dne je v současné době 86 400,002 sekund a prodlužuje seo cca 2 milisekundy za století.

Občanský významJako den se označuje období 24 hodin mezi dvěma půlnocemi místního času, tzn. od 0.00 do 23.59. Takový den máprávě 86 400 sekund, v případě přidání přestupné sekundy 86 401 s (teoreticky je možné též přestupnou sekunduubrat, tzn. den o 86 399 s, ale taková situace je nepravděpodobná a dosud k ní nedošlo).Den také označuje protiklad noci, dobu od východu do západu Slunce. V průměru je den delší než noc, což jezpůsobeno dvěma faktory: jednak Slunce není bodový zdroj světla, ale má rozměr cca 32 úhlových minut, jednakzemská atmosféra láme světlo, takže i v době, kdy už je celé Slunce pod obzorem, dopadá na krajinu jeho rozptýlenésvětlo. Tyto jevy způsobují, že skutečný soumrak nastává až v době, kdy je střed Slunce cca 50 úhlových minut podhorizontem. Odpovídající čas závisí na zeměpisné poloze a roční době, ale minimálně se jedná o přibližně 7 minut.

Soustava SIV soustavě SI je den vedlejší jednotkou času, značí se písmenem d.

1 d = 24 h = 1440 min = 86 400 s

Metaforické dnyV Bibli jako cesta k pochopení toho, že čas je pro Boha nepodstatný, je vysloveno, že jeden den je pro něj totéž jakotisíc let (Žalm 90, 4; 2 list Petrův 3, 8). Také v 2. listu Petrově 3, 8 je jeden tisíc let líčen, jako by byl jeden den.Přesto někteří z expertů na Bibli interpretují tento text jako cestu k porozumění některých proroctví, jako senapříklad nachází v Knize Daniel (jako Janovo zjevení), kde jsou zmiňovány dny ve formě týdnů a roků.

Literatura• HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd.

Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. s. 99-118

Související články•• arktický den•• Den D•• tropický den•• ledový den•• letní den•• mrazový den•• Den matek

Den 5

•• Den Evropy

Externí odkazy• Výpočet východu a západu slunce dle polohy [1]

Reference[1] http:/ / www. timeanddate. com/ worldclock/ sunrise. html

EonTento článek pojednává o geologické časové jednotce. Další významy jsou uvedeny v článku Eon (rozcestník).Eon (z řec. aión a lat. aeon, věk) je nejvyšší geochronologická jednotka. Celá geologická historie Země se zčasového hlediska dělí na čtyři eony: fanerozoikum, proterozoikum, archaikum a hadaikum. Eon se dělí nageologické éry.

Galaktický rok

Umělecké znázornění naší Galaxie s vyznačenímpolohy Slunce a sluneční soustavy.

Galaktický rok je doba, kterou potřebuje Slunce k jednomu oběhukolem středu naší Galaxie.[1] Délka této doby se odhaduje na 225 až250 milionů pozemských let.[2]

Časová osa událostí ve vesmíru a na Zemivyjádřená v galaktických letech

V tomto seznamu je 1 galaktický rok roven 225 milionů let.• přibližně –38,6 až –38,4 galaktických let – Velký třesk[3][4]

• kolem –2 galaktických let – vznik naší Galaxie [5]

• 0 galaktických let – vznik Slunce[6]

• 3 galaktické roky – vznik oceánu na Zemi[7]

• 4 galaktické roky – prvotní mikroorganismy• 7 galaktických let – první prokaryota[8]

• 14 galaktických let – první eukaryota[9]

• 18 galaktických let – první mnohobuněčné organismy, ediakarská exploze[10]

• 18 galaktických let – Kambrická exploze[11]

• 19,3 galaktických let – Permské vymírání[12]

• 20,2 galaktických let – Vymírání na konci křídy• 20,4432 galaktických let – vznik moderního člověka[13]

• 20,44443276 galaktických let – stavba pyramid (2630 př. n. l.)• 20,44444444 galaktických let – přelom letopočtu• 20,44445107 galaktických let – objev Ameriky (1492)• 20,44445289 galaktických let – začátek 20. století• 20,44445319 galaktických let – (Apollo 11) (1969)• 20,44445333 galaktických let – přelom tisíciletí (2001)• 20,44445338 galaktických let – současná doba (2010)

Galaktický rok 6

• 21 gl (galaktických let) – rok 125 000 000• 22 gl – rok 350 000 000• 40,888 gl – Slunce končí život jako červený obr• 1000 gl – rok 220 400 000 000

Reference[1] cosmic year (http:/ / www. csi. uottawa. ca:4321/ astronomy/ index. html#cosmicyear)[2] Period of the Sun's Orbit around the Galaxy (Cosmic Year) (http:/ / hypertextbook. com/ facts/ 2002/ StacyLeong. shtml)[3] Komatsu, E. (2009). „Five-Year Wilkinson Microwave Anisotropy Probe Observations: Cosmological Interpretation“. (http:/ / dx. doi. org/

10. 1088/ 0067-0049/ 180/ 2/ 330)[4] Menegoni, Eloisa et al. (2009), „New constraints on variations of the fine structure constant from CMB anisotropies“. (http:/ / dx. doi. org/ 10.

1103/ PhysRevD. 80. 087302)[5] [Frebel, Anna; Christlieb, Norbert; Norris, John E.; Thom, Christopher; Beers, Timothy C.; Rhee, Jaehyon (2007). „Discovery of HE

1523-0901, a Strongly r-Process-enhanced Metal-poor Star with Detected Uranium“. The Astrophysical Journal 660: L117. http:/ / dx. doi.org/ 10. 1086%2F518122]

[6] Bonanno, A.; Schlattl, H.; Patern, L. (2002). „The age of the Sun and the relativistic corrections in the EOS (da:Solens alder og derelativistiske korrektioner i EOS)“. Astronomy and Astrophysics 390: 1115-1118. (http:/ / arxiv. org/ PS_cache/ astro-ph/ pdf/ 0204/ 0204331.pdf)

[7] Earth’s Surface (http:/ / paleobiology. si. edu/ geotime/ main/ index. html)[8] Carl Woese, J Peter Gogarten, „When did eukaryotic cells (cells with nuclei and other internal organelles) first evolve? What do we know

about how they evolved from earlier life-forms?“ Scientific American, October 21, 1999. (http:/ / www. scientificamerican. com/ article.cfm?id=when-did-eukaryotic-cells)

[9] http:/ / www. pubmedcentral. nih. gov/ articlerender. fcgi?artid=1578724 KNOLL, Andrew H., Javaux, E. J., Hewitt, D., Cohen, P.Eukaryotic organisms in Proterozoic oceans. Philosophical Transactions of the Royal Society of London, Part B, 2006, roč. 361, čís. 1470, s.1023–1038.

[10] RUIZ-TRILLO, Ińaki, Gertraud Burger, Peter W. H. Holland, Nicole King, B. Franz Lang, Andrew J. Roger, Michael W. Gray The originsof multicellularity: a multi-taxon genome initiative. Trends in Genetics: TIG, 2007-03, roč. 23, čís. 3, s. 113–8. (http:/ / www. ncbi. nlm. nih.gov/ pubmed/ 17275133)

[11] Gradstein_Ogg_2004.pdf (http:/ / www. stratigraphy. org/ bak/ precambrian/ Gradstein_Ogg_2004. pdf)[12] Bowring SA, Erwin DH, Jin YG, Martin MW, Davidek K, Wang W (1998). „U/Pb Zircon Geochronology and Tempo of the End-Permian

Mass Extinction“. Science 280 (1039): 1039–1045. (http:/ / dx. doi. org/ 10. 1126/ science. 280. 5366. 1039)[13] Humans 80,000 Years Older Than Previously Thought? (http:/ / news. nationalgeographic. com/ news/ 2008/ 12/

081203-homo-sapien-missions. html)

Hodina 7

HodinaTento článek pojednává o fyzikální jednotce času. Další významy jsou uvedeny v článku Hodina (rozcestník).Hodina (zkratka h) je jedna z jednotek času. V soustavě SI je hodina vedlejší jednotkou, vymykající se desítkovémusystému, ale povolena k používání z historických důvodů.

1 h = 60 min = 3600 s1 d (den) = 24 h

Latinský název hodiny je hora, proto je mezinárodní označení hodiny zkratkou „h“.Hodina je také jednotkou rektascenze, tedy jednotkou času a úhlu.

HistorieHodina byla původně definována starověkými civilizacemi (včetně takových jako byl Egypt, Sumer, Čína a Indie) ato buď jako jedna dvanáctina doby mezi východem a západem slunce nebo jedna čtyřiadvacetina celého dne. V oboupřípadech toto dělení odráželo rozšíření používání dvanáctkové číselné soustavy. Důležitost číslu 12 bylapřipisována díky počtu měsíčních cyklů v roce a také skutečnosti, že lidé mají na jedné ruce 12 prstních kůstek(článků prstů), tj. 3 na každém ze čtyř prstů s vyloučením palce. (Je tak možné počítat do 12 dotýkáním se palcejednotlivých článků prstů.) Rozšířeny jsou také různé analogie mezi jednotlivými množinami dat (12 měsíců, 12zvířetníkových znamení, 12 hodin, tucet).Starověká egyptská civilizace byla známá zavedením dělení noci na 12 částí, i když během staletí se objevily různévarianty tohoto dělení. Astronomové Střední říše (9 a 10 dynastie) se po celý rok zabývali pozorováním 36 hvězdjednotlivých dekanů. Tyto hvězdné tabulky byly nalezeny na víkách rakví z daného období. Vstupem slunce donásledujícího hvězdného dekanu začínal nový civilní týden, který trval 10 dní. Časový úsek mezi západem avýchodem Slunce byl označen 18 dekanskými hvězdami. Tři z těchto hvězd byly vždy přiřazeny jedné ze dvousoumračných period, takže na samotnou periodu noci připadlo zbylých 12 hvězd dekanu, z čehož vyplývalo dělenínoci na 12 částí. Doba mezi objevením se každé z těchto hvězd dekanu nad obzorem v průběhu noci činila asi 40současných minut. Za éry Nového království byl tento systém zjednodušen používáním 24 hvězd, z nichž 12označovalo období noci.Dřívější definice hodiny jsou různými variacemi následujících parametrů:• Jedna dvanáctina doby od východu po západ Slunce. Následkem toho byly hodiny v letních dnech delší než ve

dnech zimních, jejich délka kolísala se zeměpisnou šířkou a dokonce se malinko lišily díky lokálním výkyvůmpočasí (díky vlivu na atmosférický index lomu). Z tohoto důvodu se takové hodiny někdy nazývají temporální,sezónní nebo nestejné. Tuto definici používali Římané, Řekové a Židé, stejně jako starověcí Číňané a Japonci.Římané a Řekové také rozdělovali noc do tří nebo čtyř hlídek, ale byla noc (čas mezi západem a východemSlunce) také dělena do dvanácti hodin. Pokud, v pozdějších dobách, měly hodiny ukazovat takovýto čas, muselase u nich měnit každé ráno a večer perioda (např. výměnou délky jejich kyvadla) nebo musely být schopnyzjišťovat aktuální polohu Slunce na ekliptice (viz Staroměstský orloj).

• Jedna čtyřiadvacetina zdánlivého slunečního dne (mezi jedním a následujícím polednem, nebo jedním a dalšímzápadem Slunce). Důsledkem je, že délka hodiny se trochu liší v závislosti na tom jak se mění zdánlivý slunečníden během roku. Pokud hodinový stroj ukazuje tyto hodiny, musí být několikrát do měsíce adjustován. Tytohodiny byly někdy nazývány ekvinokciální hodiny.

• Jedna čtyřiadvacetina středního slunečního dne. Podívejte se na střední sluneční čas ohledně rozdílu vůčizdánlivému slunečnímu dni. Pokud přesné hodiny ukazují tento čas, nemusejí být fakticky nikdy adjustovány.Přesto, díky zpomalování rotace Země, byla tato definice opouštěna. Viz UTC.

Hodina 8

Počítání hodinJe několik způsobů jak počítat hodiny:• V kulturách starověkého a středověkého světa, kde více záleželo na dělení na den a noc než ve společnostech

používajících umělé osvětlení, počítání hodin začínalo východem Slunce. Východ Slunce tak vždy připadl naprvní hodinu, poledne na konec šesté hodiny a západ Slunce vycházel na konec hodiny dvanácté. Z toho vyplývá,že délka hodiny kolísala podle ročních období. Tento typ počítání je občas možno vidět na astrolábech neboorlojích např. pod názvem „Babylónské“ hodiny. Je také použit v židovském náboženském právu (Halacha) ažidovských textech.

• V tzv. italském čase, nebo také „italských hodinách“ či „vlašských hodinách“, začínala první hodina navečer (nebona konci šera, tj. půl hodiny po západu Slunce, v závislosti na místních zvyklostech). Bylo tomu tak nejspíše vnávaznosti na kanonický začátek dne. Hodiny byly číslovány od 1 do 24. Například v Luganu svítání v prosincipřipadlo na 14 hodinu a poledne pak na 19 hodinu; v červnu svítání připadlo na 7 hodinu a poledne bylo v 15hodin. Západ Slunce byl vždy situován na konec 24 hodiny. Toto počítání hodin mělo tu výhodu, že každý mělpřehled kolik času mu zbývá na dokončení práce v časové mzdě za denního světla. Tento způsob počítání hodinbyl používán v Itálii ve 14. století a to až do poloviny 18. století, v některých částech dokonce do poloviny 19.století. Byl také do 17. století používán v Polsku a v Čechách. V zemích koruny české pak byl tento systémnazýván českými hodinami, ale v posledních dvou staletích byl vytlačován hodinami německými. Systémitalských hodin je možno vidět na mnoha hodinách v Itálii, přičemž jejich číselník je číslován od 1 do 24 vřímských nebo arabských číslicích. Hodinové stroje byly upravovány, když se začátek první hodiny odchylovalod západu Slunce alespoň o čtvrt hodiny. K tomuto účelu byly sestavovány speciální tabulky. Známým příklademje hodinový stroj na věži umístěné na náměstí sv. Marka v Benátkách.

• Středověký islámský den začínal se západem slunce. První modlitba dne (maghrib) se provádí mezi západemslunce a koncem soumraku.

• V některých jihoněmeckých městech jako např. v Norimberku či Řezně byly od pozdního středověku používánytzv. velké hodiny (Große Uhr). Den byl rozdělen na 24 hodin, ale počítaly se zvlášť hodiny denní a zvlášť hodinynoční. Zvoněním zvaným garaus pak den začínal a také se jím ukončoval. Den a noc se tak lišily v různýchročních dobách počtem hodin, např. v prosinci měl den pouze 8 hodin (věžní hodiny tak odbíjely přes den od 1 do8), v červnu měl den 16 hodin (věžní hodiny odbíjely přes den od 1 do 16). Po setmění pak hodiny odbíjely opětod 1 hodiny. Trvání dne a noci se měnilo asi po třech a půl týdnech na základě nařízení městské rady.

• U moderního dvanáctihodinového hodinového stroje, se hodiny začínají počítat o půlnoci a poté znovu odjedničky v poledne. Hodiny jsou číslovány 12, 1, 2, …, 11. Sluneční poledne se vždy nachází poblíž poledne ve12 hodin, liší se od něj podle časové rovnice (okolo 15 minut v obou směrech). V době rovnodennosti připadávýchod slunce na 6 A.M. (ante meridiem, před polednem) a západ slunce na 6 P.M. (post meridiem, po poledni).Tento způsob počítání pronikal od první poloviny 16. století také do českých zemí a od 17. století se zde stalnejobvyklejším způsobem určování denního času. Protože se šířil do Střední Evropy z Německa, byl vjednotlivých zemích, kde nahrazoval postupně italské hodiny, nazýván německým časem nebo německýmihodinami.

• U moderních hodinových strojích o 24 hodinách se hodiny začínají počítat o půlnoci a jsou číslovány od 0 do 23.Sluneční poledne je vždy okolo 12 hodiny (opět se liší podle časové rovnice). V době rovnodennosti sluncevychází podle tohoto počítání okolo 06:00 a zapadá v 18:00.

• Po mnoho století, až do roku 1925, počítali astronomové hodiny a dny od poledne, protože tak bylo usnadněnopřesné měření slunečních událostí. Výhodou této metody (užívané v Juliánském datovacím systému, kde novýden začínal v poledne) bylo to, že se datum dne neměnilo v průběhu nočního pozorování oblohy.

Východ a západ slunce jsou mnohem snáze rozeznatelné časové body dne než poledne nebo půlnoc; začátek počítáníhodin od těchto bodů bylo proto pro lidi většiny společností mnohem snazší než počítání hodin od poledne nebo odpůlnoci. Přesto s moderním astronomickým vybavením (a telegrafem či podobným zařízením schopným přenášet

Hodina 9

časové signály ve zlomcích sekundy) přestal být tento problém závažným.Astroláby, sluneční hodiny a orloje občas ukazují délku hodin a počítají je podle starých definic a počítacích metod.

Další definiceSlovo hodina se také požívá jako následující termíny:• Vyučovací hodina (zpravidla 45 minut např. v Česku a Německu, 50 minut v Rakousku)• Temporální hodina. Hodiny mající rozdílnou délku ve dne a v noci a také podle ročního období, vznikající

dělením doby mezi svítáním a západem slunce na 12 stejných částí.• Francouzský revoluční kalendář dělil den na 10 hodin skládajících se ze 100 minut po 100 sekundách, revoluční

hodina byla proto zcela jiným časovým intervalem než naše dnešní hodina.• V obecném jazykovém pojetí označující (krátký) časový úsek, okamžik, čas zvláštního významu (např. „hodina

pravdy“, „udeřila něčí hodina“ apod.)

Související články•• Kanonické hodiny•• 24-hodinové počítání• Den, Noc• Týden, Měsíc, Rok• Minuta, Sekunda•• Čas

Reference• S. I. Selešnikov (1974), Člověk a čas – nakl. Práce, Praha• Eva Kotulová (1978), Kalendář aneb kniha o věčnosti času – nakl. Svoboda, Praha• Marie Bláhová (2001), Historická chronologie – nakl. Libri, s.r.o., Praha, ISBN 80-7277-024-1

Indikce 10

IndikceIndikce je číslo z patnáctiletého cyklu přiřazené k jednotlivým rokům křesťanského letopočtu, které se hojně užívalaaž do vrcholného středověku v datovacích formulích listin. Podle počátku se rozlišují tři druhy indikcí. Nejstarší jsouřecké (ndictio Graeca, Constantinopolitana), které byly používány na východě, na západě především v papežskékanceláři a jejich epocha byla 1. září. Druhý typ nazývaný jako Bedova indikce (též indictio caesarea) začíná 24.zářím, původ této epochy není zcela jasný, předpokládá se, že jde o posun z původně pohanského 1. září nakřesťanský svátek (početí Jana Křtitele). Třetí indikce římská (Romana), neboli papežská (pontificia) začíná 25.prosince, respektive 1. ledna (odtud také nazývána novoroční indikce) a díky tomu, že odpovídá začátku roku, kterýse během středověku ustálil na 1. lednu, byla tato indikce v západní Evropě vrcholného středověku nejvíce užívaná.Jako první rok prvního patnáctiletého cyklu slouží rok 3 př. n. l., výjimku tvoří janovská indikce, která má stejnouepochu jako Bedova indikce, ale cyklus začíná o celý rok později.Jako původ patnáctiletého cyklu je označován římský berní systém, v kterém se údajně jednou za patnáct let (odKonstantina Velikého) vyměřovala daň, ovšem existují i jiné teorie.

Literatura• Friedrich, Gustav. Indikce in Ottův slovník naučný sv. 12. s. 613.

Juliánský rokTento článek pojednává o jednotce času užívané v astronomii. Možná hledáte: Juliánský kalendář.Juliánský rok (symbol: a) je jednotka času užívaná v astronomii. Je dlouhá přesně 365,25 dne, přičemž den jedlouhý 86 400 s, dohromady tedy 31 557 600 s.[1] Je pojmenována podle kalendáře, který má průměrnou délku rokuprávě takto dlouhou. Juliánský rok ale není nijak spojen s žádným rokem tohoto ani jiného kalendáře.

Reference[1] Rules, Guidelines and Instructions for Proceedings (http:/ / www. iau. org/ science/ publications/ proceedings_rules/ units/ ) (anglicky)

Kalendářní měsíc 11

Kalendářní měsícMěsíc je časová jednotka v mnoha kalendářích. V našem gregoriánském kalendáři má 28 až 31 dní. Původně bylodvozený od délky synodického měsíce, který trvá asi 29,5 dne. Protože ale rok není synodickým měsícem bezezbytku dělitelný, muselo se přikročit k jeho úpravám. Rok má tedy v gregoriánském kalendáři 12 měsíců.

Průměry• Průměr nepřestupného roku = 30,41666… (30,4167) = 30 dní 10 hodin•• Průměr přestupného roku = 30,5 = 30 dní 12 hodin•• Průměr v juliánském kalendáři = 30,4375 = 30 dní 10 hodin 30 minut•• Průměr v gregoriánském kalendáři = 30,436875 = 30 dní 10 hodin 29 minut 6 sekund

Měsíce v gregoriánském kalendáři

Pomůcka s klouby prstů

1. Leden – 31 dní2. Únor – 28 nebo 29 dní, podle

přestupného roku3. Březen – 31 dní4. Duben – 30 dní5. Květen – 31 dní6. Červen – 30 dní7. Červenec – 31 dní8. Srpen – 31 dní9. Září – 30 dní10. Říjen – 31 dní

11. Listopad – 30 dní12. Prosinec – 31 dníPro zapamatování počtu dní existuje jednoduchá pomůcka – zatnutím pěstí v obou rukách a jejich přiložení k soběvzniknou pomyslné vrcholy a prohlubně, kde vrcholy všech kloubů symbolizují měsíc s 31 dny a prostory meziklouby (prohlubně) symbolizují měsíc s 30 nebo 28/29 dny (u únoru). Měsíce se vyjmenovávají zleva, takže:1. Leden – 31 dní, protože je to vrchol kloubu levého malíčku2. Únor – méně než 31 dní (28/29), protože je to mezera mezi klouby levého malíčku a prsteníku3. Březen – 31 dní, protože je to vrchol kloubu levého prsteníku4. Duben – 30 dní, protože je to mezera mezi klouby levého prsteníku a prostředníku5. Květen – 31 dní, protože je to vrchol kloubu levého prostředníku6. Červen – 30 dní, protože je to mezera mezi klouby levého prostředníku a ukazováku7. Červenec – 31 dní, protože je to vrchol kloubu levého ukazováku8. Srpen – 31 dní, protože je to vrchol kloubu pravého ukazováku9. Září – 30 dní, protože je to mezera mezi klouby pravého ukazováku a prostředníku10. Říjen – 31 dní, protože je to vrchol kloubu pravého prostředníku11. Listopad – 30 dní, protože je to mezera mezi klouby pravého prostředníku a prsteníku12. Prosinec – 31 dní, protože je to vrchol kloubu pravého prsteníku

Kalendářní měsíc 12

Etymologie českých názvů měsíců

název etymologie

leden od slova led

únor od slova nořit (při tání ledu se na řekách ponořují ledové kry do vody)

březen od slova bříza (měsíc bříz; raší břízy a začátek březosti zvířat)

duben od slova dub (měsíc, kdy raší duby)

květen od slova kvést (rostliny kvetou), původně máj. Slovo květen se poprvé objevilo v Jungmannově překladu Ataly z roku 1805 jakopoetismus a překlad za fr. lune de fleurs, ale rychle se vžilo. Na Jungmanna zajisté působilo polské slovo kwiecień („duben“).

červen 1. červenost (červenání ovoce a jahod v tomto měsíci); 2. červi (v tomto období dělají škody zvláště na štěpích a ovoci); 3. červec (hmyz,ze kterého se vyrábělo barvivo)

červenec viz červen

srpen od slova srp

září ze staročeského označení tohoto měsíce zářuj, což znamená za říje; se slovem zářít má hodně společného

říjen odvozeno od jelení říje

listopad odvozeno od padání listí

prosinec 1. ze staročeského prosiněti (tzn. problesknout), (slunce probleskuje mezi mraky); 2. ze staročeského siný (tzn. modravý, šedivý); 3. odslova prase (čas zabijaček)

Označování dne v měsíciSouvisející informace naleznete v článku Datum.

Den v měsíci se v češtině označuje řadovou číslovkou, a to buď samostatně („Dnes je patnáctého“) nebo ve spojenís názvem měsíce („Patnáctého srpna“). Je-li ve větě označení dne v pozici podmětu nebo předmětu, používá seněkdy i tvar, v němž se název měsíce dostává do základního tvaru, jako by řadová číslovka označovala pořadíměsíce a ne pořadí dne v měsíci („Patnáctý srpen je den mého narození. Proto se těším na každý patnáctý srpen.“)Datum se v češtině zapisuje ve tvaru podle vzoru „15. srpna 2000“ nebo „15. 8. 2000“, přičemž za tečkami se podletypografických pravidel mají psát mezery, ale v praxi se často vynechává. V tabulkových a databázových výstupechse často používají formáty v opačném pořadí (např. 2000–08–15) usnadňují řazení (tzv. třídění) do chronologicképosloupnosti. Pořadová čísla dne a měsíce se případně doplňují nulami na dvojciferný formát. V USA je běžný zápisv pořadí měsíc, den měsíce a rok (např. 08–15–2000), ale v angličtině se obecně používají různé způsoby zápisu.

Související články• Měsíc (družice Země)•• kalendář•• týden•• rok

Minuta 13

MinutaMinuta je jednotka času nebo úhlu.Obě tyto jednotky pocházejí z babylónské šedesátkové soustavy, kde označovaly 1/60 a 1/3600.Šedesátina byla později označována latinsky jako pars minuta prima ('první zmenšená část', minuere = 'zmenšit'),1/3600 (= 1/60 z 1/60) byla označena jako pars minuta secunda ('druhá zmenšená část'), tedy sekunda.

Jednotka časuMinuta jako jednotka času je označována zkratkou min. Především ve sportu jsou časy (časové úseky) označoványtakto 1 h 32′47″ (1 hodina a 32 minut a 47 sekund, jinak také 1.32:47).Jedna minuta je šedesátina hodiny. Jedna minuta se dělí na 60 sekund. Vzácně může být pro srovnání kalendářního aastronomického času být určen jiný počet vteřin.Minuta není jednotkou SI, i když je akceptováno její používání společně s SI jednotkami.V astronomii je minuta úhlovou (pozor na záměnu s běžnou úhlovou minutou, která je 1/60 z úhlového stupně) ačasovou jednotkou, 1/60 z hodiny rektascenze. Ta je pak známá jako minuta rektascenze a může být dělena na 60vteřin.Země se otočí kolem své zemské osy o 15 úhlových (obloukových) minut za minutu času. Oblouková minutazemského rovníku představuje přibližně délku jedné námořní míle.To, že hodina obsahuje 60 minut, je zřejmě způsobeno Babyloňany, kteří používali šedesátkovou číselnou soustavu.

PůvodMinuta znamená latinsky „menší“, respektive „zmenšená“ (od slovesa minuere, zmenšovat). V latině se minutapůvodně označovala jako „(pars) minuta prima“ (tj. první menší, poprvé zmenšená část) a sekunda jako „(pars)minuta secunda“ (druhá menší, podruhé zmenšená). V latině bylo možné dělit i dále - pars minuta tertia bylašedesátina sekundy a tak dále, toto dělení přešlo i do některých pozdějších jazyků, např. do polštiny (tercja).

Zdroje• Marie Bláhová (2001), Historická chronologie – nakl. Libri, s. r. o., Praha, ISBN 80-7277-024-1

Související články•• Sekunda•• Hodina•• Den

Planckův čas 14

Planckův časPlanckův čas je časový interval, který je definovaný jako doba potřebná pro překonání Planckovy délky pro fotonve vakuu.[1] Jednotka je pojmenovaná po Maxu Planckovi a je brána za "časové kvantum", protože podle současnýchpoznatků se nic nemůže odehrát v době kratší než Planckův čas.

Matematické vyjádřeníPro jeden Plackův čas tp platí:

kde:

je redukovaná Planckova konstanta (někdy je užito namísto v definici[1])je gravitační konstanta

je rychlost světla ve vakuuDvě cifry v závorkách označují nejistotu v určení na posledních dvou místech numerické hodnoty. Podle dostupnýchinformací z roku 2006 je nejkratší dosud změřený časový interval attosekunda (10−18 s), což je přibližně 1026

Planckova času.[2][3] V rámci fyzikálních zákonů jak je chápeme dnes, nemůžeme změřit ani zjistit žádnou hmotnouzměnu v tak krátkém okamžiku. Planckův čas patří do oblasti matematické fyziky jako nástroj rozměrového rozboru,pomocí kterého studujeme jednotky měření a fyzikálních konstant.Všechny vědecké experimenty a lidské zkušenosti se dějí v průběhu kvadriliard Planckových časů, takže je jakékolivdění v Planckově měřítku těžko odhalitelné.

Reference[1] Big Bang models back to Planck time [online]. Georgia State University, 19 June 2005. Dostupné online. (http:/ / hyperphysics. phy-astr. gsu.

edu/ hbase/ astro/ planck. html)[2] Shortest time interval measured [online]. BBC News, 25. února 2004, [cit. 2009-01-11]. Dostupné online. (http:/ / news. bbc. co. uk/ 2/ hi/

science/ nature/ 3486160. stm)[3] Fastest view of molecular motion [online]. BBC News, 4. března 2006, [cit. 2009-01-11]. Dostupné online. (http:/ / news. bbc. co. uk/ 1/ hi/

sci/ tech/ 4766842. stm)

V tomto článku je použit překlad textu z článku Plack time (http:/ / en. wikipedia. org/ wiki/En:plack_time?oldid=292028097) na anglické Wikipedii.

Související články•• Přirozená soustava jednotek•• Planckovy jednotky

Platónský rok 15

Platónský rokPlatónský rok (též platonský rok) je doba, za kterou nebeský pól (průsečík zemské osy s nebeskou sférou) vykonáv důsledku precese zemské osy uzavřený okruh kolem pólu ekliptiky. Trvá přibližně 25 725 let. V astrologii seplatónský rok dělí na 12 platónských měsíců (řidčeji eony nebo věky) pojmenovaných podle znamení zvěrokruhu,ve kterých „vstává“ Slunce v den jarní rovnodennosti. Každý z nich trvá přibližně 2150 let. Další měsíc nastává vokamžiku, kdy jarní bod přejde do dalšího znamení.V současné době žijeme v platónském měsíci znamení Ryb, který začal přibližně na počátku našeho letopočtu a brzyskončí. Různé zdroje uvádějí jako konec platónského měsíce Ryb roky 2012, 2150 a podobně, protože šířkajednotlivých souhvězdí na obloze není stejná (tj. není přesně 30°), a proto přechod do nového souhvězdí není možnéstanovit přesně.[1][2] Z hlediska jmen souhvězdí jarní bod přejde do Vodnáře, zatímco z hlediska jmen znamenípřejde do Býka.[1]

Reference[1] Reinkarnace a křesťanství – rozhovor s filosofem Zdeňkem Kratochvílem (http:/ / www. baraka. cz/ Baraka/ b_2/

b_2_reinkarnace_a_krestanstvi. html), baraka.cz[2] Horoskopické zajímavosti (http:/ / astrolot. cz/ zajimavo1/ trn1. html), Astrology Pacific, astrolot.cz

Související články•• Jarní bod•• Precese zemské osy•• Mayský kalendář•• 2012 Den zkázy•• 2012 (film)

Pětiletka 16

Pětiletka

  Komunismus•• Utopický socialismus•• Marxismus•• Leninismus•• Stalinismus•• Trockismus•• Maoismus•• Eurokomunismus•• Komunistický anarchismus•• Křesťanský komunismus•• Národní komunismus•• Nacionální bolševismus•• Komunistický režim• Internacionály: I. II. III. IV.

Pětiletka, nebo také pětiletý plán byla základní ekonomická koncepce SSSR a ostatních zemí Východní bloku. Vsoučasné době se pětileté plánování používá v mnoha asijských zemích, například v ČLR, Indii, Pákistánu čiVietnamu.Podle pětiletých plánů bylo organizováno celé hospodářství země. V plánech bylo přesně uvedeno, kolik se budevyrábět kterého zboží, a kde se bude vyrábět, za jakou cenu, jaké budou mzdy, kolik bude pracovníků v jednotlivýchpodnicích atd.Základní koncepce pětiletek se poprvé objevila v SSSR na konci 20. let minulého století. Stalin jako tehdejší vůdcezemě se tak pokoušel plánovitě zvýšit industrializaci země, což se mu podařilo; výroba v těžkém strojírenství rostlanebývalým tempem. V Československu došlo v šedesátých letech k značnému uvolnění centrálního direktivníhoplánování. Pětileté plány se staly terčem kritiky většiny západních ekonomů, kteří je označili za akt centrálníhoplánování, omezující svobodný ekonomický vývoj na základě nabídky a poptávky. Přesto i v některých zemích nazápad od Železné opony začaly být používány některé koncepty známé z centrálního plánování; vznikly taksedmileté či dvanáctileté plány. Sedmiletý plán v současné době používá Evropská unie.

Pětiletky v Československu• Dvouletka 1947 – 1948• 1. pětiletka 1949 – 1953• 2. pětiletka 1956 – 1960• 3. pětiletka 1961 – 1965 zrušena (nepodařilo se splnit zejména v zemědělské velkovýrobě)• 4. pětiletka 1966 – 1970• 5. pětiletka 1971 – 1975• 6. pětiletka 1976 – 1980• 7. pětiletka 1981 – 1985• 8. pětiletka 1986 – 1990

Pětiletka 17

Související články•• První pětiletka (Jugoslávie)•• Druhá pětiletka (Jugoslávie)

RokDalší významy jsou uvedeny v článku Rok (rozcestník).Rok je doba, která uběhne mezi dvěma opakováními události spojené s oběhem Země kolem Slunce.• Kalendářní rok má 365 dní.• Přestupný rok je rok který má 366 dní, kalendářní rok má ale jen 365 dní. Protože jeden tropický rok je dlouhý

365,242 19 dne, dochází zhruba k odchylce jednoho dne za čtyři roky, a proto se vkládá jeden den navíc, kterémuse říká Přestupný den.

• Siderický rok (též hvězdný rok) je doba, za kterou oběhne Země kolem Slunce vzhledem ke vzdáleným hvězdám.Trvá 365,256 363 051 dne (365 d 6 h 9 min 9 s).

• Tropický rok je doba mezi dvěma průchody Slunce jarním bodem. Trvá 365,242 192 129 dne (365 d 5 h 48 min45 s). Je to taky perioda se kterou se střídají roční období a jeho délka je tedy důležitá pro tvorbu kalendáře.

• Anomalistický rok je doba, která uplyne mezi dvěma průchody Země přísluním (perihéliem). Trvá 365,259 635864 dne (365 d 6 h 13 min 52 s).

• Střední juliánský rok je střední délka roku podle juliánského kalendáře. Trvá 365,25 dne.

Související články•• Galaktický rok

Sekunda 18

SekundaTento článek pojednává o fyzikální jednotce času. Další významy jsou uvedeny v článku Sekunda (rozcestník).

Světélkoblikající

jednou zasekundu

Sekunda (značená s, ale někdy též nesprávně označovaná jako sec, sek apod.) je základní jednotkačasu v soustavě SI. Mimo oblast vědy a techniky bývá užíváno synonymum vteřina.

DefiniceSekunda je podle soustavy SI definována jako doba trvání 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodumezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu 133Cs. Tato definice předpokládá cesiovýatom v klidu při teplotě absolutní nuly a zcela bez vnějších vlivů[1] (toho nelze ve skutečnosti dosáhnout, v praxi seproto měří při teplotě řádu mikrokelvinů a zavádějí se korekce[2][3]).

EtymologieNázev jednotky je odvozen od toho, že se jedná po minutách o druhé dělení hodiny – latinsky pars minuta secunda.(Minuta tak byla pars minuta prima – „první malá část“; používala se ještě další dělení např. pars minuta tertia, dnesuž se zpravidla sekunda dělí desetinně; v některých jazycích se však slovo pro šedesátinu sekundy zachovalo (ačneužívané), např. v polštině tercja či v arabštině ثالثة). Podle tohoto vzoru bylo v 19. století vytvořeno i nové českésynonymum vteřina (podrobněji v příslušném článku).

Historický vývojDělitel 60 (sekund v minutě, resp. minut v hodině) pochází od Babyloňanů, kteří používali šedesátkovou číselnousoustavu. Babyloňané však svůj čas na šedesátiny nedělili (s výjimkou dne). Hodina byla definována starověkýmiEgypťany jako dvanáctina trvání dne nebo noci (kvůli kolísání délky dne v závislosti na ročním období). Helénštíastronomové včetně Hipparcha a Ptolemaia definovali hodinu jako čtyřiadvacetinu středního slunečního dne. Dvojímšedesátinným dělením této hodiny tak vznikla definice sekundy jako 1/86 400 středního slunečního dne. Helénskéčasové periody jako např. synodický měsíc byly obvykle stanoveny velmi přesně, neboť byly vypočítány z pečlivěvybraných zatmění, mezi kterými uběhly stovky let – samostatně se průměrné synodické měsíce a podobné časovéperiody nedají změřit. Nicméně, s vývojem hodinového kyvadla pro měření průměrného času (v protikladuk zdánlivému času zobrazovaném slunečními hodinami), se sekunda stala měřitelnou. Londýnská královskáspolečnost navrhla používat sekundové kyvadlo jako jednotku délky již roku 1660.Roku 1938 předložili Adolf Scheibe a Udo Adelsberger u Physikalisch-Technische Bundesanstaltu důkaz, který bylproveden roku 1934 a po očištění od všech pochybností roku 1935 zveřejněn, a to že rychlost rotace Země není stálá(kvůli zpomalování slapovými silami a některým nepravidelným změnám způsobeným prouděním magmatu mezipláštěm a zemským jádrem). Astronomická délka dne je tedy špatným základem časových norem. Kvůlizpomalování zemské rotace se tak sluneční den oproti dennímu času posouvá. Ke kompenzaci byly zavedenypřestupné sekundy, aby byl běžně užívaný čas dostatečně přesný a přitom se nelišil od pohybu Slunce po obloze.V roce 1956 byla sekunda definována na základě doby oběhu Země okolo Slunce pro konkrétní ekvinokcium, protože v té době se už zemská rotace kolem vlastní osy nepovažovala za dostatečně rovnoměrnou, aby mohla být

Sekunda 19

základem pro měření času. Pohyb Země byl popsán v Newcombových slunečních tabulkách, které obsahují vzorecpopisující pohyb Slunce k ekvinokciu 1900.0 na základě astronomických pozorování provedených mezi roky 1750 a1892. Sekunda tak byla definována jako

1 / 31 556 925,9747 tropického roku pro 12 hodin 0. ledna 1900 efemeridového času.

Tato definice byla ratifikována na 11. generální konferenci pro míry a váhy, konané roku 1960. Tropický rokv definici nebyl změřen, ale byl vypočítán na základě vzorce popisujícího tropický rok, jehož délka se v časelineárně zkracuje, což je důvod podivného odkazu na specifický okamžitý tropický rok v definici. Protože tatosekunda byla nezávisle proměnná na čase ve slunečních a měsíčních efemeridách během většiny 20. století(Newcombovy tabulky Slunce byly používány v letech 1900 až 1983 a Brownovy tabulky Měsíce byly používánymezi 1920 až 1983), byla nazvána efemeridová sekunda.

Cesiový frekvenční standard HP 5061A

S vývojem atomových hodin bylo rozhodnuto, že jejich užití budevhodnějším základem definice sekundy než doba oběhu Země kolemSlunce.

Následujících několik let pracovali Louis Essen z anglické NationalPhysical Laboratory a William Markowitz z United States NavalObservatory (USNO) na určení vztahu mezi frekvencí přechodů velmijemné struktury atomu cesia a efemeridové sekundy.

Použitím měřící metody společného pozorování („common-view“)založené na přijatých signálech z rozhlasové stanice WWV určilioběžný pohyb Měsíce okolo Země, ze kterého se dal odvodit zdánlivýpohyb Slunce v časových úsecích odměřených atomovými hodinami. Roku 1967 pak bylo výsledkem přijetí definicetzv. atomové sekundy na 13. generální konferenci pro míry a váhy v Paříži:

časový interval vymezený 9 192 631 770 kmity elektromagnetického záření, jež vzniká v atomu základníhoizotopu cesia 133 při změně jeho energetického stavu mezi hladinami F(3,0) a F(4,0) v nulovém magnetickémpoli.

Takto definovaná sekunda je ekvivalentem k efemeridové sekundě.Definice sekundy byla později roku 1997 vylepšena na setkání BIPM následujícím dodatkem:

Tato definice odkazuje na atom cesia v klidu při teplotě 0 K.

Revidovaná definice obsahuje ideální atomové hodiny zahrnující jediný atom cesia emitující jen jednu frekvenci.

Sekunda 20

Další jednotkyPodrobnější informace naleznete v článku Čas, oddílu Jednotky.

Juliánský rokJuliánský rok je podle IAU definován jako 365,25 dne, což se rovná 31 557 600 s

DenDen (značka d) obsahuje 24 hodin: 1 d = 86 400 s (podle IAU)

HodinaHodina (značka h) je šedesát minut: 1 h = 3600 s

MinutaMinuta (značka min) je šedesát sekund: 1 min = 60 s

MilisekundaMilisekunda (značka ms) je tisícina sekundy, 1 s = 1000 ms.

MikrosekundaMikrosekunda (značka μs) je miliontina sekundy, 1 s = 1 000 000 μs.

NanosekundaNanosekunda (značka ns) je miliardtina sekundy, 1 s = 109 ns.

PikosekundaPikosekunda (značka ps) je biliontina sekundy, 1 s = 1012 ps.

FemtosekundaFemtosekunda (značka fs) je tisícina biliontiny sekundy, 1 s = 1015 fs.

Sekunda 21

AttosekundaAttosekunda (značka as) je miliontina biliontiny sekundy, 1 s = 1018 as.

Odkazy

Literatura• Vladimír Vanýsek: Základy astronomie a astrofyziky. Academia, Praha 1980• RNDr. Oldřich Hlad, Ing. Jaroslav Pavlousek: Přehled astronomie. Nakladatelství technické literatury, Praha

1984• Marie Bláhová: Historická chronologie. Libri, s. r. o., Praha 2001. ISBN 80-7277-024-1

Reference[1] Definice sekundy v brožuře SI, oddíl 2.1.1.3 (http:/ / www. bipm. org/ en/ si/ si_brochure/ chapter2/ 2-1/ second. html), bipm.org (anglicky)[2] SI Brochure Appendix 2.Practical realization of the definition of the unit of time (http:/ / www. bipm. org/ utils/ en/ pdf/ SIApp2_s_en. pdf)

(anglicky)[3] NRC's Cesium Fountain Clock - FCs1 (http:/ / www. nrc-cnrc. gc. ca/ eng/ projects/ inms/ fountain-clock. html), National Research Council

Canada, Institute for National Measurement Standards (anglicky)

Související články•• Přestupná sekunda•• Coordinated Universal Time•• Soustava SI•• Hertz•• Becquerel

Sol (Mars) 22

Sol (Mars)Sol je časová jednotka, odpovídající střednímu slunečnímu dni na povrchu planety Mars. Není součástí soustavyjednotek SI.Jednotka sol je přibližně o 3 % delší, než střední sluneční den na Zemi a rovná se 24,6598 hodiny (24 h 39 min35,244 s), tj. 1,0275 dne. Hvězdný den na Marsu je zhruba o 2 minuty kratší než sol a trvá 24,6229 h (24 h 37 min22,663 s).V přeneseném významu se slovo sol používá i pro kalendářní počítání časových intervalů na povrchu této planety,např. při popisu práce sond vysazených na povrch Marsu. Plnohodnotný marsovský kalendář však dosud nebyldefinován, i když první návrhy se již objevily (např. návrh R. Zubrina [1]).

Původ názvuNázev jednotky je odvozen od latinského slova sol, znamenajícího slunce.

Externí odkazy• Telling Time on Mars [2]. NASA Goddard Institute for Space Studies, 1998. (angl.)• Michael ALLISON , Robert SCHMUNK. Technical Notes on Mars Solar Time as Adopted by the Mars24

Sunclock [3]. NASA Goddard Institute for Space Studies, 2005. (angl.)• Mars24 User's Guide [4]. NASA Goddard Institute for Space Studies, 2005. (angl., popis Java programu)

Reference[1] http:/ / www. drg-gss. org/ ?page=easy& section=9891& do=& sub=1[2] http:/ / www. giss. nasa. gov/ research/ briefs/ allison_02/[3] http:/ / www. giss. nasa. gov/ tools/ mars24/ help/ notes. html[4] http:/ / www. giss. nasa. gov/ tools/ mars24/ help/ guide. html

Svedberg 23

SvedbergSvedberg (zkratka S či Sv), též Svedbergova jednotka, je odvozená jednotka fyzikální veličiny známé jakosedimentační koeficient. Tato veličina udává čas, za který proběhne sedimentace dané makromolekuly při jejíultracentrifugaci,[1] a to při daném zrychlení centrifugy.Platí: 1 Svedberg = 1 S = 10-13 sekundy[1]

V biologii se udává často sedimentační koeficient velkých a malých ribozomálních podjednotek či celých ribozomů.Zatímco prokaryotické organismy mají sedimentační konstantu celého ribozomu 70S, eukaryota mají 80S.[1]

Reference[1] ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.

V tomto článku je použit překlad textu z článku Svedberg (http:/ / en. wikipedia. org/ wiki/En:svedberg?oldid=215534586) na anglické Wikipedii.

Tropický rokTropický rok je doba mezi dvěma po sobě následujícími průchody pravého Slunce (středu slunečního disku) jarnímbodem.Tropický rok trvá 365 dní 5 h 48 min 45,4 s (tedy 31  556 925,4 s, což se rovná 365,242 192 129 dne) středníhoslunečního času a je základem kalendářního roku. Během tropického roku se vystřídají všechna čtyři roční období. Jeo 20 minut kratší než hvězdný rok. Tento rozdíl je způsoben precesí zemské osy, díky níž se jarní bod posune za roko 50,26" po ekliptice proti zdánlivému pohybu Slunce (to tedy neopíše za tropický rok plných 360°, ale jen 359° 59'9,74").[1]

Slovo tropický pochází z řeckého tropos, což znamená obrat. Obratník Raka a obratník Kozoroha představují totižnejsevernější a nejjižnější oblast, ve které Slunce během svého pohybu dosáhne nadhlavníku. Pozici Slunce můžemesledovat měřením stínu gnómonu (svislá tyč zapíchnutá v zemi) v pravé poledne. Zmiňované obratníky jsou kružnicena Zemi, na které jsou nejsevernější a nejjižnější body, ve kterých Slunce v příslušných okamžicích (o místnímpoledni v den slunovratu) nevrhá gnómón žádný stín.

Reference[1] KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 384, 508.

Související články•• Rok•• Siderický rok•• Sluneční čas•• Slunovrat

Týden 24

TýdenTento článek pojednává o jednotce času. O časopisu pojednává článek Týden (časopis).Týden je jednotka času delší než den a kratší než měsíc. Podle gregoriánského kalendáře má sedm dní, původněpočítaných v pořadí neděle, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota. V občanském kalendáři se však v řadě zemísvěta vžilo počítání dnů v týdnu od pondělí jakožto od prvního pracovního dne.Týdny se počítají průběžné stále dál. Důsledkem toho je, že měsíce a roky nemají stále stejný počet týdnů.

Fakta•• 1 týden = 7 dní• 1 týden = 168 hodin = 10080 minut = 604800 sekund (s výjimkou přechodu na letní čas a zpět)•• 1 rok = 52 týdnů + 1 den (2 dny, je-li rok přestupný)•• 1 týden = 23% průměrného měsíceV gregoriánském kalendáři má rok přesně 365,2425 dnů, a tím pádem přesně 52,1775 týdnů (na rozdíl odjuliánského roku s 365,25 dny, který neobsahuje množství týdnů představované konečnou desetinnou hodnotou). Do400 gregoriánských let se tak vejde 20871 týdnů, z čehož vyplývá že např. 10. dubna 1605 byla neděle podobně jako10. dubna 2005.Systém nedělních písmen byl používán ke stanovení dne týdne v gregoriánském nebo juliánském kalendáři.

HistorieTýden začal být užíván ve starém Orientu, ve 4. století byl pod vlivem křesťanství přijat římskou říší.

Týden jak indikátor tržního dneI když v nynější moderní společnosti je běžný sedmidenní týden, antropologové si všimli, že v mnohaprehistorických společnostech lze nalézt týdny různé délky (od tří do deseti dnů). Zpozorovali také, že název protýden je v mnoha případech shodný s pojmenováním „tržního dne“, takže koncept týdne zřejmě vychází zezemědělských nebo předzemědělských společností, ve kterých lidé měli tržiště či tržní dny.V oblastech s rozptýleným osídlením, kde obchodní styk nebyl veden každý den, byla důležitá dohoda mezizemědělci a spotřebiteli ohledně dne, kdy se budou vzájemně setkávat, zvláště pokud cesta na trh trvala několikhodin nebo dní. Týden (míněno fixovaný počet dnů) byl mnohem jednodušší a přesnější způsob, jak tyto dny určovatve srovnání se systémem založeným na lunárním kalendáři nebo na rotaci nebeské sféry. Lidé tak raději používalitýden založený na prostém počítání dní, než na vzájemném pohybu Měsíce a hvězd, týden tak nebyl „nebeský“, cožale bylo změněno, když bylo sedmi dnům v týdnu přiřazeno Slunce, Měsíc a tehdy pět známých planet (Merkur,Venuše, Mars, Jupiter, Saturn), každá pro zvláštní den týdne.

Týden 25

Původ sedmidenního týdne

Týdenní heptagram použitý pro planety dnůtýdne.

Sedmidenní týden byl ustanoven na Západě a Východě různýmicestami:

Hindský, babylonský a židovský sedmidenní týden

• Hindská civilizace má sedmidenní pracovní týden, zmíněný vRámájaně, posvátného eposu napsaného sanskrtem okolo roku 500př. n. l., kde Bhanu-vaar znamená neděli, Soma-vaar pak měsíčníden atd.

• Starověcí Babyloňané dodržovali sedmidenní týden, vycházející zastronomického pozorování a představ. Dny a božstva bylyzaloženy na sedmi světelných tělesech neboli „světlech“ viditelnýchpouhým okem (Slunce, Měsíc a pět viditelných planet).

• Hebrejský (a později křesťanský a muslimský) sedmidenní týdenodpovídá biblickému příběhu o stvoření, ve kterém Bůh vytvořilsvět během šesti dnů a poté sedmý den odpočíval.

Jiné teorie spekulují o tom, že pevný sedmidenní týden se objevil díky rovnoměrnému rozdělení lunárního měsíce dojednotlivých čtvrtí.

Čínský sedmidenní týden

Používání čínského sedmidenního týdne (a také korejského, japonského, tibetského a vietnamského) lze vysledovatzpět do roku 600 n. l., kdy se babylonský pojem sedmi „světel“ rozšířil do Číny. Dny byly přiděleny každému zesedmi světel, ale týden neovlivňoval společenský život nebo úřední kalendář. Byl většinou používán pro astrologickéúčely a citovaný v několika buddhistických textech do té doby, než ho Jezuité v 16. století znovu zavedli. TakJaponci 19. století, když převzali sedmidenní západní týden, zároveň však převzali vlastní astrologický týden sejmény pro dny týdne, která odpovídají anglickým názvům (ve skutečnosti by byla lepší záchrana babylonskýchnázvů, protože anglická jména vycházejí z názvu bohů germánské mytologie). Naopak, japonské názvy odkazují načínský Měsíc, Slunce a pět planet. Jediný rozdíl je tedy ten, že planety japonského týdne mají čínská jména založenána pěti elementech než na pohanském božstvu.

Pozdější použití týdneRůzné skupiny obyvatel Římského impéria postupně přebíraly týden, zvláště ty, které trávily hodně času vevýchodní části říše jako např. Egyptě, kde se sedmidenní týden používal. V občanském životě byla v Římě totižobvyklá osmidenní období, která vznikla z každodenní praxe. Každý osmý den přicházeli totiž rolníci z okolí Římado města na trh a vyřídit si své záležitosti. Tento osmý den se nazýval nundinae a dny celého osmidenního týdne seoznačovaly písmeny A až H. Současně převzali sedmidenní týden i křesťané, dodržujíce tak biblické pokyny.Jak se společenství raných křesťanů rozvíjelo, začalo se odlišovat od původní židovské společnosti např. i v tom, žezatímco u Židů připadl hlavní svátek na sobotu, u křesťanů na neděli.Roku 321 n. l. římský císař Konstantin reguloval používání týdne kvůli problému používání různých dnů pronáboženské slavnosti a zavedl neděli jako den náboženského svátku a odpočinku pro všechny skupiny, nejen prokřesťany a jiné skupiny, které již neděli slavily.Židé ve 4. století si uchovali jako tradiční svátek sobotu, jehož tradice uctívání byla 800 až 1700 stará, a pokračovaliv jejím uctívání dále. Později po vzestupu islámu, se stal svátečním dnem pro toto náboženství pátek.Sedmidenní týden se brzy stal zvykem pro křesťany, židy i muslimy. Následující evropská kolonizace a z toho vyplývající rozvoj globálního obchodu zavedl sedmidenní týden jako univerzální časový úsek i v kulturách, kde se

Týden 26

do té doby nepraktikoval. Vzhledem ke dvou víkendovým dnům některé moderní kalendáře končí týden nedělí azačínají ho pondělím. Část normy ISO 8601, týkající se datování týdne, definuje také pondělí jako první den týdne.V tomto mezinárodním standardu je „prvním týdnem roku“ takový týden, který zahrnuje první čtvrtek roku. Takto jezajištěno, že první týden v roce nezačíná tzv. dlouhým víkendem (od pátku do neděle), což je v mnoha zemíchzpůsobeno tím, že Nový rok je v nich svátkem.

Týdny a kalendářní rokAčkoli bez přímého astronomického základu (sedm dní je něco méně než čtvrtina lunárního měsíce), je týden široceužívanou jednotkou času, zvláště v sociálním a komerčním kontextu. Týdny mohou být považovány za formunezávislého souvislého kalendáře, který běží paralelně s různými dalšími kalendáři.Přesto některé originální kalendáře byly navrženy tak, aby týdny a roky byly synchronizovány přidávánímskokových týdnů nebo dní do kalendáře. Výhodou takovýchto kalendářů je to, že dané datum připadá každým rokemna stejný den v týdnu. Například navrhovaný světový kalendář má 52 týdnů a každoročně jeden nebo dva dodatečnédny, zatímco francouzský revoluční kalendář z 18. století měl 36 týdnů po 10 dnech a pět nebo šest zvláštních dnů.Případně, namísto přidávání dalších dnů mimo týden, je možné přidat celý týden do kalendáře, jehož roky majíkolísavou délku. Tak např. bývalý islandský kalendář měl roky o 52 nebo 53 týdnech. Nejranější severský kalendář,ze začátku vikingských dob, měl pětidenní týdny, nazývané fimmty, uspořádaný do 12 měsíců po šesti fimmtech, spěti obřadními dny nepříslušející žádnému měsíci. Hermetický lunární týdenní kalendář používá týden v délcečtvrtiny lunace a má 6, 7, 8 nebo 9 dnů (průměrně 7.382647 dnů).

Pojmenování dníPojmenování jednotlivých dnů v týdnu je ve většině evropských jazyků odvozeno z mytologie daných národů.Čeština, stejně jako jiné slovanské jazyky, vytváří jména dní převážně z řadových číslovek nebo vymezením pozicejednotlivých dní vzhledem k jiným dnům.V češtině jsou názvy dnů v týdnu následující:•• Pondělí•• Úterý•• Středa•• Čtvrtek•• Pátek•• Sobota•• NeděleSobota a neděle se obvykle nazývají dohromady jako víkend a většině západních kulturách se řadí mezi dnyodpočinku. Dalších pět dnů je pak známo jako pracovní dny, termín který se před osvobozením soboty od prácetýkal všech dní kromě neděle. Pátek a sobota jsou dny odpočinku v některých muslimských zemích a Izraeli.Biblický sabat trvá od pátečního západu Slunce do sobotního slunečního západu.V některých zemích jako je Írán je víkendem pouze jediný den (pátek) a týden začíná sobotou. Jiné muslimské zeměmají víkend ve čtvrtek a pátek.Dva víkendové dny začaly převládat ve 20. století a vedly u některých kalendářů k umístění neděle na konec týdne.Při pětidenním pracovním týdnu a zaměňování křesťanského uctívání neděle některými lidmi za den sabatu, mnozílidé v posledních letech začali považovat pondělí za počáteční den týdne.ISO a evropské normy předepisují pondělí jako první den týdne, ale ISO 8601 nebyla běžně přijata neboimplementována po celém světě, ačkoli obsahuje důležité mezinárodní standardy.

Týden 27

Číslo týdneTýdny v gregoriánském kalendářním roce mohou být číslovány pro každý rok. Tento způsob číslování je obvyklepoužíván (např. v obchodu) v některých evropských a asijských zemích, ale jinde je vzácný.Norma ISO 8601 zahrnuje ISO datovací systém týdne, číselný systém pro týdny; každý týden je spojen s rokem vekterém se vyskytuje jeho čtvrtek (tak, aby samotný dlouhý víkend pátek-sobota se nestal týdnem jednoho roku). Taknapříklad 1. týden (tj. č. 1) roku 2004 (2004W01) začal v pondělí 29. prosince 2003 a končil nedělí 4. ledna 2004.Nejvyšší číslo týdne v roce může mít hodnotu 52 nebo 53.Systém číslování týdnů v různých zemích se může odchylovat od mezinárodního ISO standardu. Je tu přinejmenšímšest možností:

První dentýdne

první týden roku obsahuje Týdny přidělenédvakrát

Použito v

pondělí 1.leden

první neděle 1–7 dníroku

ano V. Británie

středa 1.leden

první čtvrtek 1–7 dníroku

ano

sobota 1.leden

první pátek 1–7 dníroku

ano

neděle 1.leden

první sobota 1–7 dníroku

ano USA

pondělí 4.leden

první čtvrtek 4–7 dníroku

ne většina Evropy ISO 8601 (1988), Evropská norma EN 28601(1992)

pondělí 7.leden

prvnípondělí

7 dní roku ne

Jiné týdenní systémySystém sedmidenních týdnů se dnes používá u většiny velkých lidských kultur, které počítají s deseti číslicemi. Vdřívějších kulturách ale byly pozorovány i týdny jiné délky. Týden je přitom chápán jako jeden z prvních pracovníchlidských rytmů, který nebyl orientován podle přírody.•• Tak jsou ve starých kulturách pozorovány dílčí rytmy složené ze dvou dnů práce a jednoho dne odpočinku.• V římské říši se do císařských dob nepoužíval žádný týden, ale kalendy, nony, idy a terminalie. Roku 321 n. l.

byly vystřídány křesťanským týdnem s nedělí, jako oficiálním dnem odpočinku.• Pětidenní a třináctidenní týden měli Aztékové. Normální aztécký kalendář se řídil slunečním rokem a nazýval se

xihuitl (u Mayů haab). Obsahuje 18 měsíců po 20 dnech a 5 zvláštních dnů, které byly považovány za nešťastné.Každý měsíc měl 4 týdny po 5 dnech. Poslední den v týdnu byl dnem veřejného trhu(tianquiztli) a současněsvátečním dnem a dnem odpočinku. Týdny tak obsahovaly dohromady za rok 288 pracovních dnů a 72 tianquiztli.V 5 nešťastných dnech se nesmělo pracovat. To dalo společně 365 dní. Díky tomu je ale sluneční rok přibližně o 6hodin delší, čímž se posunuje kalendář vůči skutečnému slunečnímu roku. Někteří badatelé se domnívají, žeAztékové tento deficit vyrovnávali, ale o systému, jakým to bylo prováděno, existují pouze různé hypotézy.

Existuje ještě druhý, svatý kalendář o 260 dnech, nazývaný tonalpohualli, který byl používán ke věštění. Měldélku 260 dnů a byl rozdělen na 20 týdnů po 13 dnech. Každý den byl zasvěcen jednomu bohu nebo bohyni.Osud člověka závisel na tom, zda se dni jeho narození připisovaly dobré nebo špatné vlastnosti. Tak např. den„Sedm dešťů“ byl dnem výhodným, zatímco den „Dva králíci“ oproti tomu dnem špatným.

• Také u francouzského revolučního kalendáře se nachází desetidenní týden. Jeden měsíc tak obsahoval tři tyto týdny. Každý měsíc tak měl třicet dnů. Na konci roku bylo přidáno 5 zvláštních dnů. Po 13 letech Napoleon tento

Týden 28

kalendář opět zrušil.• Sovětský revoluční říjnový kalendář měl od roku 1929 do roku 1940 pětidenní týden s šestitýdenními měsíci.• Na Bali je ještě dnes používáno současně několik různých hinduistických týdenních systému pro rituální účely

(Pakuwon). Z kombinace těchto týdnů pak můžeme dostat 55 různých dnů ((= 1+2+3+4+5+6+7+8+9+10). Vpraxi je ze všeho nejdůležitější tato kombinace :

Triwara = Třídenní týdenPancawara = Pětidenní týdenSaptawara = Sedmidenní týden

Třídenní týden (Triwara) je na Bali obvyklým cyklem tržních dnů: každým třetím dnem se koná ve vesnicíchtrh.

• Roku 1929 zavedl SSSR pětidenní týden, který měl čtyři pracovní dny a jeden volný, tyto týdny se točilysystémem, který umožňoval nepřetržitý provoz podniků. Tento týden byl zrušen 27. června 1940.[zdroj?]

Liturgický týdenV křesťanské liturgii je týden hlavně dominantní speciálním postavením neděle.Týden byl pokládán mezi Židy za posvátný pojem vzhledem k zákonu ohledně odpočinku o sabatu a jeho asociací sprvní kapitolou knihy Genesis. Raní křesťané převzali jeho používání zprvu v židovské podobě s číslovanými dnybeze jmen, včetně sabatu. Neděle, „první den týdne“ (Skutky 20:7, 1. Korintským 16:2, Zjevení 1:10), brzy nahradilasabat jako den náboženského svátku, ale samotný týden zůstal samostatný. Je také vhodné si připomenout, že prvádvě století oslavy velkých křesťanských mystérií tvořily týdenní a ne celoroční cyklus. Neděle, podle epištolyBarnabáše (xv), byla „začátek jiného světa“, a pisatel dále prohlašuje: „Pročež také my držíme osmý den pro slávu, žeJežíš vstal z mrtvých a prokazatelně vstoupil na nebesa“. Dále Didaché (viii) stanoví: „Neslavte svůj svátek spokrytci; oni slaví druhý [Pondělí] a pátý [Čtvrtek] den v týdnu, ale vy slavte čtvrtý den [Středa] a den přípravy[Pátek]“, zatímco v c.xiv jsme seznámeni „A v den Páně se shromažďujte, lámejte chléb a vzdávejte dík“. Úplně jasněto vyplývá z řeči Tertulliana, apoštolské konstituce a dalších raných spisovatelů, že sobota každého týdne bylapovažována za připomínku vzkříšení Krista, středa a pátek pak za dny zrady a ukřižování Krista.Ačkoliv tato jednoduchá prvotní koncepce zaplňovala místa v čase, jak byly jednotlivé svátky vkládány a násobeny,v každoročním kalendáři, týden si vždy udržoval svůj význam; je to možné zvláště poznat u bohoslužeb v týdennímdělení žaltáře. Amalarius pro nás zachoval podrobnosti o uspořádání přijatém v královské kapli v Cáchách roku 802,při kterém byl týdně přednesen celý žaltář. Ve svých širších rysech dělení byl shodný s teoretickým vyhlášenýmřímským breviářem do té doby, než byla 1. listopadu 1911 vydána publikace apoštolské konstituce „Divine afflatu“.Navíc se objevuje v Amalariovi, že karolínské uspořádání bylo v podstatě stejné jako to již přijaté římskou církví. Jižv 6. století sv. Benedikt stanovil jasný princip, že celý žaltář by měl být přednesen nejméně jednou v týdnu; přesto jepodobné uspořádání přisuzováno papeži sv. Damasusovi.Požehnání zvláštních dnů týdne zvláštními subjekty zbožnosti je také oficiálně uznaná speciální mše požehnanéPanny Marie v sobotu, v pátek pašijové bohoslužby během půstu a uspořádání děkovných mší pro speciální dnytýdne schválené papežem Lvem XIII. Po dlouhou dobu v raném středověku byl na západě čtvrtek pokládán za druhmenšího svátku nebo neděli, pravděpodobně proto, že to byl den týdne, kdy se týden přesunul do své druhé poloviny(srovnej Bede, "Hist. Eccl.", IV, 25). Znovu breviář odsouhlasený po koncilu v Tridentu povolil jistý bohoslužebnýpřírůstek ke mši, např. zádušní mši, graduální žalmy apod., přednášené jednou v týdnu, zvláště v adventní a postnípondělí.

Týden 29

Související články•• Datum•• Den•• Chronologie•• Kalendář•• Kalendářní data•• Liturgický rok•• Měsíc•• Palachův týden•• Pracovní týden•• Rok•• Svatý týden•• Víkend

Reference• S. I. Selešnikov (1974), Člověk a čas – nakl. Práce, Praha• Marie Bláhová (2001), Historická chronologie – nakl. Libri, s.r.o., Praha, ISBN 80-7277-024-1

Zdroje článků a přispěvatelé 30

Zdroje článků a přispěvateléAnnum  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=9015608  Přispěvatelé: LiMr, Meridas, Tlusťa, 6 anonymní úpravy

Dekáda  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8613299  Přispěvatelé: Elm, Lenka64, Prvák, Slaigo

Den  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8918804  Přispěvatelé: Adam Zábranský, BobM, Daniel Baránek, Danny B., Gruznov, J. M., Karel, Kf, Kmenicka, Li-sung, LiMr, MarekKoudelka, MiroslavJosef, Mormegil, Murúg, Nargilé, Nolanus, Pastorius, Pavel Kotrč, Pískle, Rashack, Slaigo, Svajcr, Tedmek, Tex, Tlusťa, 15 anonymní úpravy

Eon  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8058262  Přispěvatelé: Hugo, Mormegil, Pilgrim, Sokoljan, 2 anonymní úpravy

Galaktický rok  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8504117  Přispěvatelé: Draceane, Draffix, R.Daneel, Ragimiri, 5 anonymní úpravy

Hodina  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8710069  Přispěvatelé: Chmee2, Imz, JOtt, Jvano, Mercy, MiroslavJosef, Mojza, Murúg, Petrus, Pískle, Tex, Tosek, 6 anonymníúpravy

Indikce  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8083070  Přispěvatelé: Marv1N

Juliánský rok  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8288782  Přispěvatelé: Ioannes Pragensis, Miraceti, MiroslavJosef

Kalendářní měsíc  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8971549  Přispěvatelé: Clidog, Dezidor, Draceane, Kf, Martin Kozák, Miraceti, Murúg, Nolanus, Pastorius, Porthos,Sokoljan, Thomas999, Yzb, ŠJů, 11 anonymní úpravy

Minuta  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8674303  Přispěvatelé: Beren, Had01, Horst, Jx, Klemen Kocjancic, LiMr, Miaow Miaow, Mojza, Mostly Harmless, Murúg, Nolanus,Oashi, Pavel Kotrč, PejsekDingo, Pískle, Rawac, Slaigo, Svick, Tlusťa, Unstable, ŠJů, 7 anonymní úpravy

Planckův čas  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8409699  Přispěvatelé: David Kennedy, Gumok, Hidalgo944, Limojoe, Madeline, Petr Karel, Petr Kopač, Stardust85, 3anonymní úpravy

Platónský rok  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8120425  Přispěvatelé: Beren, Hidalgo944, Jj14, Kmenicka, Milan Keršláger, MiroslavJosef, Oashi, 1 anonymní úpravy

Pětiletka  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8950350  Přispěvatelé: Aida, Aktron, AnselmiJuan, Centrio, CommonsDelinker, Elm, Harold, Jann, Jvs, Mince, Mozzan, Nolanus,PB0305, Pastorius, Pavel Kotrč, Porthos, Tatarchan, Vasiľ, ŠJů, 7 anonymní úpravy

Rok  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8966329  Přispěvatelé: 123aaa, Beren, Bertik, Gumok, JAn Dudík, Jowe, Knuck, MiroslavJosef, Nolanus, Petr Karel, Tex, Tlusťa, 6anonymní úpravy

Sekunda  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=9049850  Přispěvatelé: Adam Zábranský, Clidog, Coolhej, Egg, H11, Hugo, Infdesperado, JAn Dudík, Kf, Kychot, Li-sung, Ludek,M97uzivatel, Macar, Matěj Suchánek, Mercy, MiroslavJosef, Mojza, Mormegil, Murúg, Oashi, Ojinek, Palu, Pastorius, Petr Karel, Petr Kopač, Petrus, Postrach, Purodha, Pískle, Sumil,Technyck, Tex, Tosek, Vks, Wiki-vr, ZK001, 36 anonymní úpravy

Sol (Mars)  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8629024  Přispěvatelé: Adrian, Avitek, Faigl.ladislav, Murúg, Pavel Kotrč

Svedberg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8080971  Přispěvatelé: Jiekeren, Vojtech.dostal

Tropický rok  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8486989  Přispěvatelé: 123aaa, Harold, Nolanus, Pastorius, Radouch, Tlusťa, 5 anonymní úpravy

Týden  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=8974778  Přispěvatelé: Ansgar, Apteryx, Beregund, Beren, Che, Dodo, Elm, Epikard, Jan Polák, Li-sung, Mmh, Murúg, Oblomoff,Pastorius, Petr Kopač, Porthos, Purodha, Radek Linner, Tatarchan, Tlusťa, Tosek, Vrba, Wiki-vr, ZK001, ŠJů, 9 anonymní úpravy

Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé 31

Zdroje obrázků, licence a přispěvateléSoubor:Milky Way 2005.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Milky_Way_2005.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé: R. HurtSoubor:Month - Knuckles (cs).svg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Month_-_Knuckles_(cs).svg  Licence: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported Přispěvatelé: User:ClidogImage:Hammer and sickle.svg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Hammer_and_sickle.svg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé: F l a n k e r, G.dallorto, Herbythyme,Jonkerz, Koba-chan, MaggotMaster, Mike.lifeguard, Penubag, Pfctdayelise, Pianist, Pikolas, R-41, Solbris, Tm, XXPowerMexicoXx, Zscout370, Владимир турчанинов, Серп, 18 anonymníúpravyFile:Flashingsecond.gif  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flashingsecond.gif  Licence: Public Domain  Přispěvatelé: Sbyrnes321Soubor:Cesium clock.JPG  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Cesium_clock.JPG  Licence: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported  Přispěvatelé: (c)2005 ZubroSoubor:Weekday_heptagram.ant.png  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Weekday_heptagram.ant.png  Licence: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported Přispěvatelé: Achillu, AnonMoos, Ant, Duesentrieb, It Is Me Here, Quadell, Roomba, W!B:, Wst

Licence 32

LicenceCreative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported//creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/