Školní časopis Základní školy Kuželov

Šk lní roK

ročník 5

číslo 2

Šk lní roK

Šk lní roK

Už opravdu naposledy

Zase začal školní rok,

avšak máme z toho velký šok,

devátá třída je totiž tady

a my si koncem roku sami se sebou nevíme rady.

Děkujeme, učitelé, za hodně trpělivosti,

za přijímačky, z nových škol máme hodně radosti,

bohužel však odsud musíme odejít

a tak řekneme všem „sbohem“

a v novém prostředí se musíme naučit žít.

Daniel Podzámský

Náš poslední školní rok utekl velmi rychle. Na devátou třídu jsme se všichni těšili, ale zároveň

jsme měli trochu strach z toho, jestli se dostaneme na zvolené střední školy. Teď už víme, že

po prázdninách nás každého čeká nové místo ve školní lavici. Ještě naposledy bychom se

chtěli připomenout našimi stručnými charakteristikami a veselými příhodami, které se

odehrály během devíti let naší školní docházky.

Kristýna Mlýnková Znamení: Vodnář

Oblíbené číslo: 530 a 6

Oblíbená barva: zlatá, černá, červená, modrá

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Linkin Park, Atmo,

Ben Cristovao

Oblíbený herec, herečka: Paul Walker a Jamine Dornan

Oblíbené jídlo: řízek, gyros, svíčková, guláš, střapačky

Zvířecí mazlíčci: fenka Nelinka

Veselá příhoda: „Když jsme šli v Praze na nádraží

a chystali se na cestu domů, na lavičce seděli dva

transvestiti a začali se usmívat na Filipa. Filip

nereagoval, protože si toho nevšiml. Ale já ano. Začala

jsem se o něho bát. Tak jsem ho vší silou chytla a rychle

jsme přešli na druhou stranu.“

Martina Prachařová Znamení: Lev

Oblíbené číslo: 2

Oblíbená barva: modrá, rudě červená

Oblíbený zpěvák, zpěvačka skupina: Elán, Palo Habera, Ed

Sheeran, Ben Cristovao, Anicii, Atmo, Bon Jovi

Oblíbený herec, herečka: Dakota Johnson, Jennifer Lawrence,

Jamie Dornan

Oblíbené jídlo: kuře, špagety, svíčková, gyros, kebab, rizoto,

česneková omáčka

Zvířecí mazlíčci: fenka Jůlina

Veselá příhoda: „Stala se v Praze na školním výletě. Seděly

jsme s Likou v tramvaji a přišla těhotná paní s manželem

a kočárkem. Lika ji už pouštěla a ona jí ještě stačila říct,

ať uhne, že si tam chtějí dát kočárek. Já jsem hned taky

vstávala, ale pán řekl, že další místo už nepotřebují. Paní

se na něho škaredě podívala a dodala, že by si třeba ona

ráda sedla.“

Likeriya Davydyuk Znamení: Lev

Oblíbené číslo: 3

Oblíbená barva: tyrkysová

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Potap i Nastya

Oblíbený herec, herečka: Anna Koshmal

Oblíbené jídlo: pizza, gyros

Zvířecí mazlíčci: kočka Šmoulina

Veselá příhoda: „Ve 3. třídě jsem si poranila ukazováček

tak, že mi začal hnisat. Tehdy jsem ještě neuměla pořádně

česky a řekla jsem paní učitelce, že mi z prstu teče hnůj.“

Šk lní roK

Martin Srubjan Znamení: Býk

Oblíbené číslo: 1

Oblíbená barva: zelená

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Avicii

Oblíbený herec, herečka: Jackie Chan

Oblíbené jídlo: řízek

Zvířecí mazlíčci: rybička

Veselá příhoda: „O přestávce v 8. třídě jsem se bavil s

kamarády ve třídě a vtom jsem se dověděl, že máme jít na

oběd. Tak jsem se rozběhl a vtom mi někdo vešel do cesty.

Myslel jsem, že je to Dan, a tak jsem na něho zavolal, ať

uhne. Bohužel to byla naše paní učitelka matematiky,

která zrovna procházela třídou. Pro ostatní to byla legrace,

pro mě ne. Hned jsem se jí omluvil a řekl, že mě to mrzí.“

Jan Maňák Znamení: Lev

Oblíbené číslo: 69 a 11

Oblíbená barva: modrá

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Imagine Dragons

Oblíbený herec, herečka: Neil Patrick Harris

Oblíbené jídlo: kebab a pizza

Zvířecí mazlíčci: psi Čert a Ben, kočka Briketa

Veselá příhoda: „Letos v 9. třídě jsem si řekl, že bych si

mohl zahrát na Tarzana. Svou sílu jsem chtěl ukázat na

závěsu v okně. Když jsem do něho ale rukou praštil, málem

mně spadl i s tyčkou na hlavu. Měl jsem co dělat, abych to

do začátku další vyučovací hodiny spravil.“

Kateřina Kadubcová Znamení: Rak

Oblíbené číslo: 12

Oblíbená barva: zelená, černá, červená

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Green Day

Oblíbený herec, herečka: Johnny Depp

Oblíbené jídlo: rajská omáčka

Zvířecí mazlíčci: psi Čip a Buffy, kocour Zrzek

Veselá příhoda: „Na školním výletě jsme cestovali metrem

a blížili se k zastávce, kde jsme měli přestupovat. Já jsem

se Martina dost hlasitě zeptala, jestli tu budeme

přestupovat na tu šalinu. Všichni cestující ve vagónu se na

mě otočili a prohlíželi si mě.“

Jan Prášek Znamení: Lev

Oblíbené číslo: 7

Oblíbená barva: modrá, černá

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Two Steps From Hell

Oblíbený herec, herečka: Robert Downey Jr.

Oblíbené jídlo: zapékané těstoviny

Zvířecí mazlíčci: kocour Maxa

Veselá příhoda: „V 8. třídě mně Dan nabízel brambůrky, já

jsem natáhl ruku a řekl slovo, které mě zrovna napadlo:

„meble“. Taky jsem vytvořil nové slovo „vaďa“. Když jsme

jeli do Polska, z okna autobusu jsme obrovským písmem

viděli napsané na střeše domu „Meble“. Na internetu jsme

si našli, že je to nějaký člun.“

Matěj Jakubíček Znamení: Lev

Oblíbené číslo: 4 a 5

Oblíbená barva: žlutá a černá

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Kabát, Horkýže Slíže

Oblíbený herec, herečka: Zdeněk Pohlreich

Oblíbené jídlo: gyros

Zvířecí mazlíčci: fenka Alfa, kocour Míša

Veselá příhoda: „V Praze jsme jeli tramvají na Křižíkovu

fontánu. Stál jsem v ohybu tramvaje ve stylu harmonika

a mluvil se spolužáky. Najednou se přední půlka vozu

zatočila a já jel stále rovně. Polekal jsem se, že jsme

vykolejili a prohlásil jsem, že je to zlomený vlak.“

Adam Prášek Znamení: Beran

Oblíbené číslo: 7

Oblíbená barva: černá, zelená

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Sabaton

Oblíbený herec, herečka: Jackie Chan

Oblíbené jídlo: guláš, lasagne

Zvířecí mazlíčci: pes Nancy

Veselá příhoda: „V 8. třídě jsem měl období, že jsem

o všechno zakopával. O zeď, o lavice, o židle. Dokonce když

jsem šel s Honzou, tak jsem zakopl i o něho. Vyřešilo se to

nákupem nové obuvi.“

Šk lní roK

Na závěr chceme poděkovat panu řediteli, všem učitelům, hlavně naší paní

učitelce třídní, za trpělivost, pevné nervy s námi a snahu předat nám co nejvíce vědomostí

a také výchovných poznatků. Moc děkujeme i dalším zaměstnancům školy za výborné obědy,

úklid naší třídy a opravu různých předmětů. Tímhle naším rozloučením bychom chtěli předat

štafetu příštím deváťákům a popřát jim hodně štěstí a úspěchů. Doufáme, že se jim podaří

v příštím roce ukončit základní školu v takovém pevném kolektivu, jaký se podařil vytvořit

nám.

9. třída

Daniel Podzámský Znamení: Štír

Oblíbené číslo: 7

Oblíbená barva: zelená

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Skillet

Oblíbený herec, herečka: Hugh Jackman

Oblíbené jídlo: smažený sýr a hranolky

Zvířecí mazlíčci: kocour Max

Veselá příhoda: „V hodině chemie paní učitelka rozebírala

učivo a snažila se nám ho co nejlépe vysvětlit. Ani nevím

jak, ale najednou se mi zavřely oči a já krátce usnul.

Probudilo mě až moje jméno a otázka, na kterou mám

odpovědět. To jsem hned nedokázal. Od té doby mně paní

učitelka říká „spící chlapeček“. Už se to více nestalo.“

Sťahel Filip Znamení: Beran

Oblíbené číslo: 10

Oblíbená barva: zelená

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Scooter

Oblíbený herec, herečka: Bolek Polívka

Oblíbené jídlo: svíčková, řízek, guláš

Zvířecí mazlíčci: patnáct normálních králíků, dva zakrslí

králíci Eliška a Mionka, dvě korely Klofan a Kokina, tři

andulky Pepina, Riki a Kiki, želva Božka, fenka Kesina,

tři morčata Tichošlápek, Jamajka a Flíček, kozel Lojza, dvě

rybičky Gladiátor a Nevím, šest slepic Žofka a Máňa

a ostatní jména nemají

Veselá příhoda: „Když jsme šli v zimě já a Jeňa ze školy,

nahoře nad naší třídou se otevřelo okno a najednou se

odtud začaly kutálet dvě klobásky. Jak jsme se později

dověděli, byly zavěšené na okně a chladily se tu. Pan

školník větral a klobásky padaly dolů. Protože se zasekly

v okapu, pan školník je odtud smetákem vyprostil. Já jsem

je dole chytil a ukazoval jsem je Martině do naší třídy

přes okno, že spadly shora. Ta si myslela, že si z ní dělám

legraci.“

Nikola Jurenová Znamení: Panna

Oblíbené číslo: 9

Oblíbená barva: červená a šedá

Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Wiz Khalifa, Kali

Oblíbený herec, herečka: Vin Diesel

Oblíbené jídlo: zeleninové rizoto

Zvířecí mazlíčci: pes Lucky

Veselá příhoda: „Ve 3. třídě jsem často provokovala Liku,

pořád jsem byla s něčím nespokojená. Lika to vyřešila tak,

že mě kousla do ruky. Až v 5. třídě jsme si uvědomily, že

se hádáme úplně zbytečně a nechaly jsme toho.“

Šk lní roK

Hned na začátek tohoto čísla našeho časopisu vkládáme ještě dva dodatky k minulému

číslu, které se týkají návštěvy anglického divadla a Vánočního jarmaku. Za zpoždění se

omlouváme.

Anglické představení v Brně

Ve čtvrtek 11. prosince 2014 vyrazila 4. a 5. třída, společně se ZŠ a MŠ Louka, na

anglické divadlo v Brně, které neslo název Alice in Wonderland (Alenka v říši divů). Několik

dní před odjezdem jsme obdrželi scénář, který jsme si mohli projít a případně si přeložit slova,

kterým nerozumíme. Někteří se na to ale vůbec nepodívali. Cesta zrovna příjemná nebyla

kvůli panu řidiči, který nás během cesty často napomínal za nevhodné chování. Když se

v divadle všichni usadili, začalo představení. Díky tomu, že jsme si scénář moc

neprostudovali, rozuměli jsme pouze několika slovům, která jsme uměli ze školy. Celé

představení jsme si domýšleli podle toho, co herci dělali. Na konci jeden herec asi milionkrát

zopakoval slovíčko „sugar“. Nikdo nevěděl, co to znamená, zato teď nikdo nezapomene, že to

znamená „cukr“. Po představení jsme se zúčastnili dílniček v katedrále sv. Petra a Pavla.

Vyrobili jsme si tam vitráže z papíru. Výlet se nám celkem líbil.

Monika Hrbková, 5. třída

Vánoční jarmak

Dne 14. prosince 2014 v 15:00 hod. začal v tělocvičně naší školy tradiční Vánoční

jarmak. Už v pátek jsme pomáhali při chystání lavic a umísťování výrobků do tělocvičny.

Každá třída tu měla vyhrazené své

stanoviště, také školní družina paní

učitelky Vachunové a dílny pod vedením

pana učitele. I letos se tady nacházela

spousta krásných výrobků. Ty se vyráběly

hlavně ve výtvarných výchovách

a pracovních činnostech, ale také třeba

i v matematice. Kromě lavic byly výrobky

umístěny i na stěnách tělocvičny, takže

kdo přišel, hned ho zaujaly. Tentokrát se

uspořádala i soutěž o nejkrásnější

vyrobený vánoční stromeček. Všechny

stromečky byly nádherné, ale vyhrát mohly pouze první tři. Při vyhlášení vítězů děvčata

z 5. třídy všem zarecitovala několik básní zaměřených na vánoční svátky. Účast rodičů byla

hojná a prodaly se skoro všechny výrobky. Peníze utržené z dobrovolného vstupného

i prodeje našich výrobků budou využity na naši zájmovou činnost. Děkujeme všem, kteří nás

tímto způsobem podpořili. Jarmak byl jako každý rok nádherný a těšíme se na další.

Sylva Oláhová, 8. třída

Brněnská laťka

Dne 10. února 2015 se naši žáci Lika Davydyuk, Jan Maňák, Martin Němeček a já

zúčastnili celorepublikové soutěže ve skoku vysokém Brněnská laťka. Brzy ráno nás pan

Šk lní roK

školník odvezl do nákupního centra Olympia,

hrdý na své nadějné skokany. Dorazili jsme

mezi prvními, převlékli se a šli se

zaregistrovat. Bohužel organizátoři byli až moc

technicky nadaní, takže udělali dost velký

zmatek a pár zásadních chyb. Až teď dali na

vědomí, že ročník 1999 se už nemůže účastnit

kategorie starších žáků a žákyň. Tím pádem

jsem mohla závodit jenom já. Ostatní skákali

taky, ale kdyby vyhráli, tak by nezískali

medaile. Byla to dost velká škoda, protože se

dá říct, že jsme jeli skoro zbytečně. Pan učitel a

pan školník z toho byli dost vyjevení, protože nechápali, že ze čtyř závodníků bude soutěžit

jen jeden. Nakonec jsme si svoje odskákali a v mezičase se podívali i do obchodů. Já jsem

byla se svým výkonem spokojená, skončila jsem někde uprostřed. Odjeli jsme domů vinou

pořadatele unavení, naštvaní, ale i šťastní a hrdí. Snažili jsme se ze všech sil, i když jsme

věděli, že nás žádné medaile nečekají.

Miroslava Macková, 8. třída

Velická laťka

Dne 19. března 2015 jsme se

zúčastnili jako žáci Základní školy Kuželov

Velické laťky ve Velké nad Veličkou. Zde

jsme byli rozdělení na mladší a starší žáky

a žákyně. Jako první začaly závodit mladší

žákyně, ve kterých soutěžila Tereza Hamalová,

která skočila svůj osobní rekord 115 cm. Pak

přišli na řadu mladší žáci, naši školu zde

reprezentoval Jiří Tomeš. Skákal velice dobře,

ale na lepší umístění to bohužel nestačilo. Jako

třetí přišly na řadu s velikým zpožděním starší

žákyně – Likeriya Davydyuk a Mirka

Macková, které se umístily velice dobře. Lika

si vybojovala 1. místo za výkon 145 cm

a Mirka 2. místo za 140 cm. Posledními

soutěžícími byli starší žáci. Jan Maňák v této

kategorii zvítězil skokem vysokým 160 cm

a Martin Němeček si vytvořil vlastní rekord.

Všichni soutěžící z naší školy měli velkou

podporu u deváťáků, kteří je přijeli povzbudit

a připravili si na to i transparent. Likeriya Davydyuk a Jan Maňák, 9. třída

Šk lní roK

Módní show

V pátek 20. března 2015 jsme ráno napsali Matematického klokana a potom jsme se

sbalili a jeli na módní show do Veselí nad Moravou. Společně s námi jela i 8. třída. Byli jsme

tam už vloni, proto se hlavně kluci těšili na vystoupení modelek na přehlídkovém mole

a jejich moderní kreace. Přehlídka se konala v kině Morava, všechna místa byla obsazená.

Hned jak jsme se usadili, program začal. Tentokrát se vše odehrávalo ve vesmírném stylu.

Děvčata usoudila, že modelky sice měly zajímavé šaty i s doplňky, ale na nošení se rozhodně

použít nedají. Přesto všichni ocenili tvořivost, která autorkám tohoto oblečení rozhodně

nechyběla.

Kristýna Mlýnková a Filip Sťahel, 9. třída

Jak jsme pozorovali zatmění Slunce

V pátek 20. března 2015 jsme viděli částečné zatmění Slunce. Třetí hodinu jsme šli

s paní učitelkou za školu pozorovat Slunce a Měsíc. Měsíc postupně zakrýval Slunce až do tří

čtvrtin a pak, jak postupoval dál, ho znovu odkrýval. Celý děj trval asi dvě hodiny. Dívali

jsme se přes svářečskou kuklu nebo svářečské sklo, abychom si nepoškodili zrak.

Viděli jsme tento přírodní jev poprvé v životě. Kdo si nechce nechat ujít úplné zatmění,

má např. šanci v roce 2026. Bylo to moc zajímavé a krásné!

žáci 3. třídy

Zatmění z pohledu jedné žačky:

Dnes jsme s naší třídou i celou školou pozorovali zatmění Slunce. Je to jev, kdy se

Měsíc dostane mezi Slunce a Zemi. Zatmění je pozorovatelné přes svářečské sklíčko. Začalo

kolem 9. hodiny dopoledne. Nejsilnější bylo v 10:50 hod. Maximální fáze byla 71 – 74 %.

Jednalo se o částečné zatmění Slunce. Konec byl v 12:02 hod.

Bylo to mé první zatmění Slunce, které jsem mohla pozorovat a byl to můj nejlepší

vesmírný zážitek, který jsem kdy viděla.

Další zatmění Slunce můžeme opět pozorovat 10. června 2021, 25. října 2022,

12. srpna 2026 a 2. srpna 2027.

Jak vypadalo letošní zatmění Slunce jsem znázornila nákresem (SEČ znamená

středoevropský čas).

Michaela Kučerová, 4. třída

Šk lní roK

Street Dance

V pátek 27. března 2015 nás ve škole

navštívili dva tanečníci, vlastně také

instruktoři tance Street Dance. Hned ráno si

nachystali vše potřebné v naší tělocvičně.

Nejprve se přichystal 1. stupeň. Ještě před

nácviky vlastního tance probíhala rozcvička

a krátký úvod. Zde nám instruktoři

vysvětlili, kde tento tanec vznikl a kdo

ho hlavně tančí. Po hodině přišel na řadu

i 2. stupeň. Všichni jsme byli nadšení

a snažili se podat co nejlepší výkon. I když

naše fyzička dostala zabrat, nikdo si na nic nestěžoval a hned po skončení si každý šel doplnit

pitný režim. Než tanečníci odjeli, pro velký úspěch byl s nimi dohodnutý termín na příští

školní rok.

Nikola Jurenová, Martina Prachařová, 9. třída

Noc s Andersenem

Žáci naší školy se letos poprvé účastnili pohádkové Noci s Andersenem. Tato akce se

snaží dětem přiblížit svět literatury a nenásilnou formou zlepšovat jejich čtenářskou

gramotnost.

Společně s námi bylo do Noci s Andersenem zapojeno také 619 knihoven, 514 škol

a 83 dalších institucí v ČR, 235

slovenských knihoven a škol, 36 míst

v Polsku, 9 ve Slovinsku, 26 v ostatních

zemích včetně Afriky, což podtrženo

a sečteno dává 1 522 míst z celého světa,

kde více než 93 526 dětí a dospělých

mohlo prožít úžasné noční dobrodružství

spojené s pohádkou.

Velmi děkujeme všem

pohádkovým postavám, které nelitovaly

svého času a v nádherných kostýmech

čekaly naše žáky na nejrůznějších

Šk lní roK

stanovištích rozmístěných po škole, aby s nimi mluvily

o knížkách i spisovatelích. V naší ZŠ jste mohli potkat

Rumcajse (v podání M. Futákové), Červenou Karkulku

(M. Važíkovou), Kočičku (M. Ďugovou), Pipi dlouhou

punčochu (M. Mackovou), Čerta (S. Zálešákovou), Ferdu

mravence (N. Pavlincovou), Hastrmana (V. Prachařovou),

Sněhovou královnu (M. Sedlářovou), Princeznu se zlatou

hvězdou na čele (I. Kostelanskou), Makovou panenku

(M. Čambalovou) a anděla (M. Strachotovou).

Miroslava Gráfová

A jak nocování s Andersenem viděla jedna z účastnic?

Zahájení proběhlo v obecní knihovně, byla tam

s námi paní knihovnice Anna Valášková, která to pořádala

s učitelkami Mirkou Gráfovou a Ivou Myšulkovou.

V knihovně také byli starostové a pan ředitel. Říkali nám,

jakou knížku měli nejradši, když byli malí.

Potom jsme šli do školy a hráli jsme divadlo

(s dramaťákem). Hráli jsme to bez myslivce (Vítka), který

měl zrovna neštovice. Vítek nakonec na poslední chvíli

přijel. Holky z 5. třídy také zpívaly „Saxánu“ a dělaly

rozhovor s panem Andersenem. Potom jsme konečně

začali soutěžit. Ve dvojici jsem byla s páťačkou, protože

jsme nemohli být dvojice ze stejné třídy. Chodili jsme po

škole a dostali jsme takový list, kde byla vypsaná

stanoviště. Na stanovištích nás čekaly postavy z pohádek.

Byl tam Rumcajs, Maková panenka … a tak dál.

Nejvíc se mi líbila Sněhová královna a pak princezna

Lada. Po soutěžích jsme šli do postele (spíš do spacáku),

přišly tam dvě babičky, které nám přečetly pohádku na

dobrou noc „O třech sestrách“ od Boženy Němcové.

Potom jsme ještě chvíli mohli hrát hry a svítit si baterkou.

Ve spacáku jsme dělali svíčky, ale nakonec jsme přece jen

usnuli.

Ráno jsme se šli převléct a sbalit. Potom jsem si šla

umýt obličej a očistit zuby. Čekali jsme, až paní učitelky spočítají body. Zuzka ze 3. třídy

slavila narozeniny, a tak se s námi rozdělila o bonbóny. V sedm hodin už jsem měla veliký

hlad, a tak jsme šli na snídani – byl koláč

a nějaká buchta. Víc mi chutnal koláč. Po

snídani začali všichni odcházet od stolů,

ale paní učitelka rychle doběhla a řekla, ať

ještě neodcházíme, že bude vyhlašování

výsledků. Byli jsme moc zvědaví na

vyhodnocení. První místo měla Blanka

Futáková a druhé místo Monika Hrbková.

Potom jsme všichni dostávali ceny.

Bylo to prostě super! Postavy byly

super, cítila jsem se jako v nějakém

postavovém bludišti.

Šk lní roK

Určitě chci, aby se to konalo i další rok a moc děkuju našim učitelkám a paní

knihovnici, že na nás měly čas.

Adriana Davyďuková, 4. třída

Tak se nám to podařilo!

V lednovém čísle školního

časopisu jsem psal, že bychom se rádi

s Krahulíčkem dostali do užšího výběru

souborů pro soutěž ve Strážnici. Jak už

mnozí z vás ví, dostali jsme se dokonce

do výběru nejužšího a do Strážnice jsme

na krajské kolo přehlídky dětských

folklorních souborů skutečně jeli. Byla to

pro nás velmi zajímavá zkušenost. Na

oblastní přehlídce ve Velké nad Veličkou

(Mladé Horňácko) se již pohybujeme

s naprostou suverenitou, a dá se říct, že

nás zde už (téměř) nic nepřekvapí,

strážnická přehlídka ale byla přece jen

něco nového pro každého z nás.

Velký shon začal už v neděli po

vyhlášení výsledků na Mladém Horňácku,

kde jsme dostali několik užitečných rad,

jak naše pásmo upravit. Jenže my se

neradi pouštíme do změn nacvičených

věcí na poslední chvíli, zpravidla to totiž

nedopadá dobře – vždyť do odjezdu do Strážnice zbýval jeden jediný týden… Ale vrhli jsme

se do toho po hlavě a dobře to dopadlo! Místo zaslouženého odpočinku jsme hned v neděli

večer domluvili, co a jak upravíme, a s našimi milými Krahulíčky jsme si v týdnu střihli dvě

mimořádné zkoušky. Do toho bylo nutné zařídit muziku, autobus a obědy, vyřídit několik

telefonátů a poslat pár e-mailů s instrukcemi. Dokonce se nám podařilo vyrobit nová

souborová trička podle vlastního návrhu. Myslím, že se docela povedla, co říkáte? Tady bych

chtěl jmenovitě poděkovat panu řediteli Martinu Dosoudilovi, který zařídil proplacení faktury

za dopravu autobusem a za výrobu triček, a Janě a Martinu Tomeškovým za sponzorský dar.

A jak probíhala samotná

přehlídka? Kromě nás zastupoval

Horňácko ještě Lipovjánek, ostatní

soubory byly ze Strážnicka, Kyjovska,

Břeclavska a Brněnska. Z Brna přijel

Valášek a Májíček, dále zde byla Jatelinka

z Moravské Nové Vsi, Danájek ze

Strážnice, Jarabáček z Drnholce,

Kyjovánek z Kyjova a Velký Žižkovjánek

z Moravského Žižkova. Celkem se

přehlídky účastnilo devět souborů, takže

program byl zajímavý a pestrý. O to víc

nás překvapilo, že přišlo tak málo diváků.

Šk lní roK

My jsme přece jen zvyklí z domácích scén na plné hlediště a živou reakci lidí, v jiných

regionech to ale, jak se zdá, pravidlem není. O to více nás potěšila podpora paní učitelky

Krajčové a paní kuchařky Chovancové, které za námi přijely přímo do Strážnice, stejně jako

nás těší zájem paní učitelek Myšulkové a Gráfové, pana ředitele Dosoudila a všech tří starostů

našich obcí, kteří nás přijeli podpořit do Velké.

A co nám Strážnice, kromě krásných zážitků z neplánovaného výletu, dala? Ujištění,

že se náš soubor může směle postavit

vedle jiných kvalitních souborů nejen

z Horňácka, a že ostudu nám ani naší

škole rozhodně neudělá. A jako malou

perličku na závěr dodávám, že jsme si

také posunuli hranici v počtu dětí, které

je možné umístit na jeden metr čtvereční

šatny. Více než 250 účinkujících zde

vytvořilo docela slušnou tlačenici

a přirovnání k sardinkám v plechovce tak

bylo velmi přiléhavé.

Pavel Gráf

Den Země

Kuželov

Naše škola se zapojila na Den Země do celostátní akce Ukliďme Česko. Nejdříve jsme

začali uklízet okolí školy. Dokonce jsme tu objevili hrnce, hrníčky, disk od auta, kbelík. Poté

jsme měli pauzu na svačinu ve škole. Po ní jsme se vydali polní cestou ke kostelu, kde bylo

také moc odpadu, hlavně plasty. Od kostela jsme šli k rybníku, kde jsme ve volné chvíli házeli

na hladině tak zvané žabky. Odtud naše

cesta směřovala další polní cestou už

směrem ke škole. Šli jsme vlastně po

druhé straně silnice. Tady už tolik

odpadků nebylo. Ale u potůčku nás čekalo

velké překvapení. Našli jsme tu umyvadlo

a velkou kopu šrotu. U školy jsme

doplnili odpadkové pytle, společně se

vyfotili, poobědvali a uháněli domů. Za

odměnu jsme na druhý den dostali

občerstvení.

Roman Prachař, 7. třída

Hrubá Vrbka

Začali jsme před kulturním

domem, kde nás pan starosta uvítal,

rozdal pytle a poděkoval, že děláme něco

dobrého pro obec. Rozdělili jsme se na

dvě skupiny. Menší děti se vypravily

směrem k čističce a starší žáci vyrazili na

Palinec. Já jsem se sem vypravil taky

a hned jsme začali sbírat. Byl jsem ve

Šk lní roK

skupině s Michalem a Patrikem. Ten

jeden pytel jsme rychle nasbírali a taky

jsme našli mrtvého jelena. Až jsme

všichni nasbírali pytel, byla přestávka

a svačinka. Po přestávce jsme šli sbírat

odpadky po cestičce kolem potoka.

A když říkám sbírat, tím myslím uklízet

všechen odpad, který do přírody nepatří.

Tam toho bylo hóóódně, dokonce

i nakládané hříbky, nicméně byla tam

i skelná vata, záhadné skleničky, izolace

od drátu a různé plechovky. Až jsme to uklidili, tak jsme asi v 10.30 hod. skončili.

Marek Srubjan, 8. třída

Malá Vrbka

Dne 22. dubna 2015 jsme v rámci Dne Země uklízeli naši obec od odpadků. Sešli jsme

se v 8:00 hod. u autobusové zastávky, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina

uklízela v obci a druhá skupina šla k areálu horňáckého kosení. Já jsem byl v druhé skupině.

Přidal se k nám i pan starosta, který přijel autem s vozíkem, do kterého jsme házeli nalezený

odpad. Našli jsme i rozbitý záchod, staré konve, kýble, plastové láhve, skleněné láhve

a spoustu dalších odpadků. Přišli jsme k areálu horňáckého kosení, kde jsme si snědli naše

svačiny a odpočinuli si. Mezitím jsem já, Lukáš Kocák, Tereza Hamalová a Filip Galečka jeli

s panem starostou na Malanský kopec, kde jsme čistili náš nově vysazený les. Cestou zpět

jsme se stavili v lese, kde bylo hodně PET lahví. Po úspěšném vyčištění našeho okolí jsme šli

do dvora našeho kulturního zařízení, kde jsme všechen odpad roztřídili. Potom nám pan

starosta přichystal občerstvení. Po občerstvení jsme šli domů. Akce se mi líbila a doufám, že

se bude konat i příští rok.

Tomáš Hamala, 8. třída

Narození telátek

23. dubna jsme se všichni žáci

prvního stupně vypravili na farmu

Dúbrava-Agro, a. s. v Kuželově, kam nás

pozval pan Martin Macek. Měli jsme

možnost vidět krátce narozená telátka.

Některá z nich ještě ani na nohou nestála.

Kromě telátek, krav a býků nám pan

Macek s dalšími pracovníky ukázal stroje

a zařízení, které používají pro práci na

farmě. Tato návštěva byla velmi zajímavá

a poučná. Za pozvání mockrát děkujeme.

žáci 1. stupně

Šk lní roK

AIDS si nevybírá

Dne 26. května 2015 se od 6. vyučovací hodiny konala

v interaktivní učebně naší školy přednáška s názvem „AIDS si

nevybírá, vyber si ty!“. Účastnili se jí žáci 8. a 9. třídy. Byla to

beseda se zdravotně preventivním obsahem v oblasti prevence

HIV/AIDS. Přednáškou nás prováděl pan Miroslav Zajdák

z Brna, pracující v organizaci „Společně proti AIDS“. Původně

jsme mysleli, že přednáška bude trvat dvě hodiny, ale vzhledem

k dotazům se protáhla na tři hodiny. Po dvou hodinách museli

žáci 8. třídy odejít z nám všeobecně známých důvodů, bavili

jsme se totiž o intimních věcech. Až na jednoho spolužáka

přednáška všechny zaujala, ten totiž nevydržel až do konce

a předčasně odešel. Myslíme si, že pro náš další život jsou tyto

informace důležité a upozorní nás na problémy, které se mohou

vyskytnout.

Adam Prášek a Daniel Podzámský, 9. třída

Horňácký čtyřboj v Lipově

Naši borci získali celkem 9 medailí. Moc jim gratulujeme a děkujeme za skvělou

reprezentaci!!!

Šk lní roK

Mezinárodní den dětí

V pondělí 1. června jsme pro děti

přichystali zábavné sportovní dopoledne.

Děti si mohly vybrat nebo vyzkoušet

zábavné hry, které byly zakoupeny ze

sponzorského daru od Mgr. I. Novákové.

Na výběr měly badminton, minigolf,

kroket a velké mikádo. Pro některé děti

byly hry novinkou a skvěle jsme se

zabavili.

Martina Sečková

Super výlet do WIKYLANDU

V pátek 5. června jsme 1. – 4. třída

vyjeli na výlet do Brna do velkého

dětského zábavního centra Wikylandu.

V průběhu dvou hodin jsme si mohli

vyzkoušet následující atrakce: nafukovací

skákací hrady, elektronického býka,

horolezecké stěny, bungee trampolíny,

jedno a dvousedadlové tříkolky, pirátskou

loď, kolotoč, bazén s balónky aj. Všechny

atrakce jsme vyzkoušeli, byly naprosto

skvělé!

Uprostřed haly bylo světelné

pódium s barevnou hudbou. Kdo chtěl,

mohl si jít zatančit v diskotékovém rytmu.

Na vstupenky jsme si sami vydělali

prodejem výrobků na Vánočním jarmaku.

Navíc bylo v ceně i „barevné“ pití. Kdo se

chtěl občerstvit, mohl si koupit zmrzlinu,

párek v rohlíku nebo něco k pití. Pro své blízké jsme nakoupili různé suvenýry.

Výlet se nám tak líbil, že bychom si ho rádi zopakovali.

Jak jsme si to ve Wikylandu užili si, prohlédněte na fotkách.

žáci 3. třídy

Školní výlet 5. třídy

Ve dnech 26. a 27. května 2015 se uskutečnil školní výlet 5. třídy do Haluzické

hájenky. Už od rána hned první den bylo jasné, že déšť, který předpovídali, hned tak

nepřestane. Obloha byla šedá a doslova lilo. Ve Veselí nad Moravou jsme měli na nádraží

krátký rozchod a potom už následovala cesta do Jestřabic. Šli jsme si do kempu odložit

Šk lní roK

batohy, stále za silného deště. Pak zpátky na

nádraží a hurá do Brna. První naše cesta vedla do

brněnského podzemí (Labyrintu), tady se nám

moc líbilo, v Kapucínské hrobce už méně.

Vypadalo to tu strašidelně. Do Vaňkovky jsme se

těšili o to více, že se tady ohřejeme a uschneme,

protože i v Brně nám pršelo. Zde jsme si

nakoupili spoustu jídla do kempu na večeři. Sem

jsme se vrátili až večer, jak jinak než za deště. Po

večeři děvčata ukázala skvěle nacvičený televizní

program a ve společenské místnosti jsme hráli

různé hry. Kluci ani nemuseli v chatkách strašit

děvčata, ta se bála i tak. Ale brzy ráno už pobíhala kolem chatek a budila své spolužáky. Než

jsme odešli na nádraží, museli jsme zůstat v kempu, protože naučnou stezkou se jít nedalo,

všechno bylo rozbahněné a navíc byla i zima. Ve vlaku zpátky bylo naprosté ticho, všichni

dospávali probdělou noc. I přes rozmary počasí se nám výlet líbil.

žáci 5. třídy

Výlet do Brna

V pátek 5. června 2015 jsme nešli do školy, protože jsme jeli na výlet. Odjížděli jsme

po osmé hodině linkovým autobusem z Kuželova. Ve Velké nad Veličkou jsme přesedli na

první vlak a ve Veselí nad Moravou jsme

přesedali na vlak do Brna. V Brně jsme jeli

tramvají na náměstí Míru, odkud jsme šli

kousek pěšky k hvězdárně. Ve hvězdárně

jsme se nejdříve dívali na noční oblohu

a souhvězdí, poté jsme se dívali na pořad

Temný vesmír. Program byl velice

zajímavý a poučný. Po hodinovém

programu jsme se přesunuli tramvají do

Kapucínské hrobky nedaleko nádraží. Zde

bylo velmi mnoho mrtvol kapucínů, plášť

pochovávajícího a mnoho jiných věcí. Po

prohlídce Kapucínské hrobky jsme šli do Vaňkovky, kde jsme měli rozchod asi hodinu

a čtvrt. Poté jsme jeli domů. Náš nezapomenutelný zážitek byl ve hvězdárně, když polovina

naší třídy začala tleskat a tím roztleskala celou hvězdárnu. Výlet se nám všem velmi líbil.

Jitka Malečíková, 7. třída

Jak jsme jeli do Prahy

První den

Sraz nás všech byl ve Veselí nad Moravou, na vlakovém nádraží. Sešli jsme se tam

všichni v dobré náladě a malinko nervózní. V 7 hodin jsme začali ujíždět vlakem směr Praha.

Cestou jsme poslouchali písničky, bavili se a cesta celkem rychle utíkala. Do Prahy jsme

přijeli v 11 hodin a zrovna jsme se jeli ubytovat tramvají do hostelu Klamovka. Tam jsme se

rozdělili do pokojů, vybalili věci a hned jsme šli utrácet peníze do nákupního střediska Anděl,

Šk lní roK

kde jsme měli hodinu rozchod. Po najezení v KFC

a zhlédnutí značkových obchodů přes vitrínu jsme se

vydali na Petřín. Po zjištění, že lanovka na Petřín nejede,

jsme se vydali vzhůru k Petřínu pěšky. Část nás se

podívala z Petřínské rozhledny na Prahu a pak jsme šli do

Zrcadlového bludiště. Po zhlédnutí naší krásy v různě

zkomolených zrcadlech jsme šli na večeři a chvilku po

večeři jsme se převlékli do černého a šli jsme si zahrát

laser game. Tam jsme se rozdělili do týmů dívky/kluci

a každý vyfasoval blikající vestu s pistolí, barvy

příslušného týmu. Po adrenalinovém střílení a zábavné hře

jsme se vrátili do hostelu, kde jsme si měli odpočinout,

vyspat se a nabrat síly do druhého dne.

Druhý den Ráno jsme se

vzbudili dřív, než jsme

měli budíček, a šli jsme posnídat. Pak jsme vyrazili na

Václavské náměstí, kde jsme se všichni vyfotili. Dále jsme

se šli podívat na Pražský hrad, prošli jsme Prašnou bránou

a obědovou pauzu jsme si dali na Staroměstském náměstí,

odkud jsme šli na Karlův most, podívali se na orloj

a katedrálu svatého Víta. Potom jsme se vydali ke kostelu

sv. Cyrila a Metoděje, kde působil vrbecký rodák biskup

Gorazd. Po zhlédnutí krypty jsme jeli do hostelu a po

večeři jsme ještě stihli Křižíkovu fontánu, kde nám hrály

skupiny Metallica a Scorpions, a pak po namáhavém dni

jsme padli do postelí a spali až do zítřejšího rána.

Třetí den

Další ráno se nám nevstávalo tak dobře, a to

i přesto, že nám na pokoji kokrhalo šest kohoutů z našich mobilů. Únava byla znát. Po snídani

jsme si sbalili věci, které jsme si tam ještě mohli nechat, a vydali jsme se tramvají znovu na

Petřín. Lanovka už opět jela, tak jsme

šetřili nohy a podruhé zdolali lanovkou

Petřín. Dále jsme se opět vydali do

nákupního střediska Anděl na oběd

a nákupy. Po utracení dalších peněz jsme

se jeli svézt výletní lodí po Vltavě,

z plavby nikomu špatně nebylo, tak jsme

se ještě prošli po Rašínově nábřeží a pak

jsme už zamířili pro věci do hostelu

Šk lní roK

a ujížděli směr vlakové nádraží. Tam trošku vystresovaní odjezdem vlaku jsme našli ten

správný vlak a včas nastoupili. Cestou jsme hráli slovní fotbal, cesta celkem rychle utíkala a

my už jsme se těšili domů, do svých postelí, které na nás čekaly.

Matěj Jakubíček, 9. třída

Poznámka redakce: Ty tři dny byly opravdu nabité zážitky a poznáváním, tudíž se výše uvedený popis tohoto výletu mírně

odklání od reality a stanoveného itineráře, ale komu to vadí, že ? Jako dozorující učitelka na tomto výletě musím říct, že

naše letošní devátá třída je super. Nevyvedli žádnou lumpárnu (když pominu zabouchnuté klíče ), všude byli včas (asi se

báli, že je pro nedochvilnost opustíme ), až na pár keců ohledně horka a bolavých nohou (po asi půl kilometru královské

cesty), byl tento výlet i pro mě (a právě i díky nim) nezapomenutelný. V budoucnu si vždycky vzpomenu na focení v metru

(člověk se celý život učí ), husí pochod (co si o nás asi ti lidi mysleli?), překotné vyprávění asi čtyřech z vás najednou o té

„vykolejené“ tramvaji, ukecaného Filipa u večeře (v hlavě jsem měla takový ten výjev jak Homer škrtí Barta… ), vaše

běhání do schodů cestou z Petřína, taky to, jak jste na křižovatkách vždycky suverénně pokračovali svým směrem, nehledě na

mě a vaši paní učitelku třídní, a jak jste se potom divili a dobíhali nás z pěkné dálky a v neposlední řadě na cestu domů,

kde jsme „zapálili a evakuovali topící se vlak“ a prohlédli si svoje „pozadí“ … Děkuju, P.H.

Naše první kniha

Snad pro každého prvňáčka je první knihou

Slabikář. Naši prvňáci si jako každý rok převzali ještě

jednu knihu od paní Anny Valáškové v knihovně.

4. června jsme byli pozváni do obecní knihovny.

Překvapením pro nás byla pohádková babička, která na

úvod přečetla Červenou Karkulku po africku. Další

překvapení jsme dostali v podobě dárků, ale to až potom,

co jsme museli dokázat, že opravdu umíme číst.

Před pány starosty a panem ředitelem jsme přečetli

kousek článku ze Slabikáře. Největší odměnou nám byla

pochvala od všech zúčastněných a kniha Jiřího Žáčka

Odemyky zamyky, ze které si čteme legrační básničky.

Některé už umíme zpaměti. Tak nám do knihovničky

přibude vedle Slabikáře další knížka!

žáci 1. třídy

Účast na projektu Zachraňte stodoly

V pátek 5. června 2015 jsme se již třetím rokem zúčastnili projektu v Hrubé Vrbce

,,Zachraňte stodoly“. Ještě před tím, než jsme se tam vydali, jsme měli oběd netradičně už

v jedenáct hodin, aby ti, kteří bydlí v Hrubé

Vrbce, nemuseli chodit zpátky do školy.

Jakmile jsme dorazili do budovy CHKO, jedna

moc hodná paní nás radostně uvítala, protože

poznala některé známé tváře z let předešlých.

Vysvětlila nám, co nás čeká. Děvčata šla

„šlapat bahno“ a někteří hoši stavěli zeď. Poté

jsme si mohli udělat vlastní cihlu. Hned jak se

cihly vytáhly z formy, šli jsme omítat stodolu.

Některé dívky dostaly pochvalu za nejhezčí

cihlu, velké pracovní nasazení a smysl pro

legraci. Bohužel se našli i takoví, kterým se

Šk lní roK

pracovat vůbec nechtělo a jejich jedinou pracovní činností byly hry se psem. Vymlouvali se

na to, že vykonávají odborný dohled a všechny pracující psychicky podporují. Jakmile se část

stodoly omítla, mohli jsme jít domů.

žáci 9. třídy

Divadélko pro školy Hradec Králové

11. června 2015 nás navštívilo

Divadélko pro školy z Hradce Králové.

Moc jsme se na ně těšili. Děti mateřské

školy a prvního stupně měly téma

Pohádka ze starého mlýna aneb Nebojte

se hastrmanů. Hrála se tu zelenobílá

pohádka o tom, co všechno si dva sousedé

– vodník a mlynář – dokážou provádět za

lumpárny. Druhý stupeň zhlédl výchovně

vzdělávací pořad Jak jste to myslel, pane

Shakespeare? aneb Život a dílo největšího

dramatika. Odborný výklad byl doplněný

ukázkami ze slavných her a sonetů.

Herecky spolupracovali i někteří žáci naší

školy, hlavně z 9. třídy. Představení se

nám moc líbilo, protože herci byli vtipní,

pořád během představení měli s námi

kontakt a zábavnou formou nás poučili

o Williamu Shakespearovi. Odměnili jsme je pořádným potleskem.

Jiří Tomeš, Michal Gunár st., 7. třída

Hasík

Pro děti 2. třídy byl připraven

výukový program HASÍK (Výchova dětí

v oblasti požární ochrany obyvatelstva),

který byl rozdělen do tří částí. První část

proběhla 23. dubna, druhá 14. května a třetí

15. června, kdy děti pojedou hasičským

autem do hasičské zbrojnice ve Veselí nad

Moravou. Cílem tohoto výukového

Šk lní roK

programu je předat dětem důležité návyky a informace v oblasti prevence před požáry

a mimořádnými událostmi a ty nám předával velitel SDH Hrubá Vrbka p. Dalimil Ňorek.

Martina Sečková

Opravy a úpravy prostor školy

Venku slunečné počasí, které dává tušit, že se blíží tolik očekávaný závěr školního

roku. Žáci se těší na nadcházející prázdniny, zaměstnanci školy na zaslouženou dovolenou.

Letos škola končí o dva dny dříve, a to vzhledem k zahájení naplánovaných oprav ve škole.

Co se tedy změní během prázdnin? Již v minulém roce proběhla první část výmalby

budovy školy, kdy se podařilo získat finance na výmalbu kmenových učeben a jídelny.

Společně probíhala také výměna osvětlení v těchto učebnách – za moderní a úspornější. Také

v letošním roce se podařilo získat finance na nutné opravy. Budou tak vymalovány zbývající

prostory školy a bude vyměněno i osvětlení na chodbách, kabinetech nebo v kuchyni.

Mnohem náročnější akce by měla být taktéž zahájena v průběhu července. Bude se

jednat o celkovou rekonstrukci stávajícího starého hřiště za budovou školy (asfaltová část).

Zde by mělo během prázdnin vzniknout zcela nové multifunkční sportovní hřiště, které svým

složením umožní žákům a ostatním návštěvníkům provozovat základní sporty – basketbal,

házenou, volejbal, fotbal, florbal a další.

Již dříve (únor 2015) se podařilo rekonstruovat kotelnu školy, kdy byly stávající přes

deset let staré kotle nahrazeny novými, jež by měly zajistit lepší vytápění prostor školy, a to

při nižších nákladech na provoz.

Naplánována je také první fáze zřízení nové učebny – zaměřené na výuku cizích

jazyků a posílení čtenářské gramotnosti, a také celková rekonstrukce rozvodu internetového

zapojení po celé budově školy.

Věřím, že všechny výše zmíněné opravy a úpravy prostor školy, vedoucí ke zlepšení

prostředí a chodu školy, povedou k lepšímu vnímání pocitu útulného a přátelského prostředí

ze strany žáků i všech vstoupivších přátel školy.

Mgr. Martin Dosoudil, řed. školy

Matematické soutěže v letošním školním roce

I v druhém pololetí se žáci zúčastnili

matematických soutěží.

Nejprve nás 20. března čekal

Matematický klokan a hned vzápětí

23. března Pythagoriáda. Jak již z loňského

roku víte, každá z nich testuje žáky jiným

způsobem. Zatímco Matematický klokan nás

učí taktizovat a vybírat si příklady, které

jsem schopen zvládnout, a poté zvolit

správné řešení, v Pythagoriádě musíme sami

přijít na správné řešení.

Jediným úspěšným řešitelem v Pythagoriádě

se stal Marek Srubjan z 8. tř.

Šk lní roK

V Matematickém klokanovi se nejlepšími řešiteli stali:

- v kategorii Klokánek (4. a 5. třída):

1. místo – Monika Hrbková 5. tř.

2. místo – František Kadubec 5. tř.

3. místo – Blanka Futáková 5. tř.

- v kategorii Benjamín (6. a 7. třída):

1. místo – Jitka Malečíková 7. tř.

2. místo – Patrik Orsák 7. tř.

3. místo – Martina Strachotová 7. tř.

- v kategorii Kadet (8. a 9. třída):

1. místo – Jan Prášek 9. tř.

2. místo – Matěj Jakubíček 9. tř.

3. místo – Adam Prášek 9. tř.

Všem úspěšným i méně úspěšným řešitelům blahopřejeme. Tak zase příští rok

Marcela Krajčová

Okresní kolo Zeměpisné olympiády

V úterý 17. února 2015 odcestovali Roman Prachař ze 7. třídy a Jan Prášek z 9. třídy

reprezentovat naši školu na okresní kolo Zeměpisné

olympiády. Každý soutěžil ve své kategorii, která odpovídá

probranému učivu ve škole. Ale i v zeměpisné olympiádě

platí, stejně jako v každé jiné, že probrané učivo je jen

základ a aby se podařilo soutěžícímu uspět, musí mít velký

osobní zájem o daný předmět. A ukázalo se, že jsou kluci

výbornými geografy. Roman Prachař v kategorii B skončil

na výborném 12. místě a věřím, že je to naše želízko v ohni

pro další ročník. Honza Prášek skončil na 4. místě. Měl

stejný počet bodů jako soutěžící na 3. místě, ale protože

v rozhodující části testu měl bodování horší než jeho

soupeř, umístil se na příčce těšně pod stupni vítězů. To nic

neubírá na faktu, že jeho umístění patří k nejlepším výsledkům, kterých se našim žákům

podařilo na olympiádách dosáhnout. Oběma klukům ještě jednou gratuluji a věřím, že

zeměpis bude i nadále jejich koníčkem.

Petra Horáčková

Okresní kolo Chemické olympiády

V druhém březnovém týdnu jeli naši školu reprezentovat na

Chemickou olympiádu na Gymnázium do Strážnice Jan Prášek a Matěj

Jakubíček z 9. třídy. Jak si můžete přečíst v tomto čísle školního

časopisu, oba kluci se rozhodli pro karieru chemiků, a tak účast na této

olympiádě pro ně byla více méně povinností. Školní kolo vyhráli

s přehledem a ve Strážnici se také nenechali zahanbit. Jan Prášek

skončil na 8. místě a Matěj Jakubíček na 11. místě. Oběma přeju, aby

se jim v jejich budoucím působení na poli chemie jen a jen dařilo.

Petra Horáčková

Šk lní roK

Okresní soutěž v anglickém jazyce

Dne 12. února 2015 se konalo okresní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce.

Na hodonínském gymnáziu se sešli ti nejlepší studenti angličtiny ze základních a středních

škol okresu Hodonín. Naši školu odjel

za mladší kategorii reprezentovat

Roman Prachař ze 7. třídy a za starší

kategorii Daniel Podzámský z 9. třídy.

Kluci se rozhodně neztratili. I přes

obrovskou konkurenci dosáhli

výborných výsledků, zejména Roman, který obsadil krásné 6. místo! Gratulujeme!

Šárka Bartošková

Projekt Hospodářská zvířata

V dubnu a v květnu pracovali žáci

4. třídy na skupinových projektech

„Hospodářská zvířata“. Při návštěvách

Horňácké farmy měli za úkol zjistit

a zpracovat co nejvíce informací

o zvířatech, která zde chovají. Cílem

projektů bylo přiblížit práci na farmě

a především to, co obnáší chov

hospodářských zvířat. Odbornou

konzultantkou jim byla paní Martina

Kadubcová, která si dokázala poradit

i s těmi nejzáludnějšími dotazy.

Miroslava Gráfová

Projekt z pohledu jejího účastníka:

Dne 11. května 2015 jsme měli

prezentaci svých projektů na Horňácké

farmě. Byli jsme rozděleni do skupin po

třech. Každá skupina si vybrala jedno

domácí zvíře. Naše skupinka si vybrala

ovci domácí. Další skupinky si vybraly

koně, krávy a prasata. Po prezentaci pro

žáky druhé třídy jsme si šli prohlédnout

domácí zvířata chovaná na farmě.

Všechna domácí zvířata se nám moc

líbila. Bylo to zajímavé a poučné.

Michaela Kučerová, 4. třída

Anketa, kterou s žáky 2. třídy vypracovali Vítek Hrůza, Tereza Hamalová a Adriana

Davyďuková:

Anketní otázka: Jak se ti líbila prezentace projektů o hospodářských zvířatech?

Šk lní roK

Alenka Foltýnová: „Nejvíc se mi líbili

koníci, jinak se mi ale líbilo všechno.

Hlavně jak jsme se potom ptali. Bylo to

hezké.“

Radek Skok: „Nejvíc se mi líbily ovce

a jak jsme se dívali po farmě. Bylo to

dobré!“

Eliška Gráfová: „Líbilo se mi všechno!

Nejzajímavější se mi zdálo to, že se dá

z prasete úplně všechno využít.“

Anetka Robová: „Nejvíc se mi líbilo, když

čtvrťáci vykládali o ovcích. Bylo to super!“

Projekt Státní svátky

Velikonoce

Dne 1. dubna 2015 měla celá naše

škola možnost podívat se na další

zajímavý projekt a to o velikonočních

svátcích. Bylo to již páté vystoupení

k projektu deváťáků Státní svátky České

republiky. Sešli jsme se jako pokaždé

v tělocvičně, kde bylo už vše přichystané.

Když jsme se všechny třídy shromáždily,

mohlo se začít. Jako první nám děvčata

z páté třídy zazpívala píseň „Saxano“. Po

konci jejich zpěvu nám deváťáci pustili

další píseň „Velikokokoko- Velikonoce,“ které jsme se všichni smáli. Doteď si písničku

zpíváme. Potom se už konečně začalo. K deváťákům se přidali páťáci, kteří nás ve stručnosti

v březnu – Měsíci knihy provedli životem a dílem Hanse Christiana Andersena. Asi

v polovině vystoupení nám děvčata z deváté třídy zatancovala taneček v podobě „slepiček“,

které snesly i vajíčko. Bylo to k pobavení. Potom se dále pokračovalo v projektu výkladem

o jednotlivých dnech velikonočních svátků. Po skončení prezentace jsme samozřejmě

zatleskali a ještě následovalo přání žákyň 5. třídy deváťákům k úspěšnému zvládnutí

přijímacích zkoušek. Na úplný závěr si

ještě 9. třída zatancovala na písničku „Pár

přátel stačí mít“. Byl to moc povedený

projekt, už se těšíme na další.

Nikola Bajková, 8. třída

1. a 8. květen

Na 5. května 2015 jsme si

připravili další prezentaci v rámci

projektu Státní svátky České republiky.

Prezentaci samotné předcházely zkoušky

a chystání projektoru. S projektorem byly

problémy. Ze začátku vůbec nešel, potom se nám ho sice podařilo zapnout, ale obraz byl

nažloutlý, tak jsme se ho snažili dát do pořádku. Nakonec se nám tento problém podařil

Šk lní roK

vyřešit. V prezentaci samotné se nejdříve hovořilo o Svátku práce, jež vznikl na počest jedné

demonstrace v USA, kde bylo zabito několik účastníků této akce. Nechyběla ani zmínka

o květnu – měsíci lásky a k tomu nám zazpívala a zarecitovala děvčata z 5. třídy. Dále se

hovořilo o začátku, průběhu a konci 2. světové války, poté následovala prezentace Františka

Gregora o největší tankové bitvě u Kurska. Na konci vystoupení následovala velmi dojemná

scéna hlavně pro tři paní učitelky. Dostaly od nás krásné kytičky za přípravu na přijímací

zkoušky a k narozeninám.

Jan Prášek a Martin Srubjan, 9. třída

Re: Anketa učitelů mezi deváťáky

Určitě si pamatujete, jak loňská osmá třída testovala učitele, zda jejich rozhovorům

dospělí lidé rozumí. K jejich velké radosti – nerozumí, což je super .

No, a protože každá akce vyvolává reakci, nachystali jsme jim odvetu: rozuměli by

současní deváťáci slangu deváťáků před 40-ti lety?

Posuďte sami, jak se jim dařilo.

Odpovídali na tyto otázky:

1. Kam ti vrže kostra?

2. Co znamenalo – utři si

blatníky?

3. Co je to prchající stan?

4. Co je to jednohubka?

5. K čemu jsme používali bagr?

6. Co je to kedr?

7. Kam jdeš, jdeš-li do pekáče?

Martina:

1. když tě bolí záda, nohy

2. utřít si nos, vybírat si něco na očách

3. někdo před něčím prchal; co jste si to pro nás nachystali

4. –

5. –

6. tak to ne, už vím, jak jste se cítili

7. do restaurace

8. to jsem kdysi věděla, nějaká zkratka

9. chlapa do postele, nebo někam jinam

10. ať odejde

11. dej si něco dobrého

12. na diskotéce

13. párty doma

14. vymyslet

8. Co je to KPZ – kápézetka?

9. Co znamenalo vzít si Vaška

do postele?

10. Co znamenalo – uleť, papíre?

11. Co znamenalo – dej si

valeriánky?

12. Co znamenalo být na Ádu?

13. Co je to hausnumero?

14. Co znamená – vycucat si z prstu?

Šk lní roK

Katka:

1. kam to člověka táhne

2. blatníky na kole

3. –

4. kolečka namazaného rohlíku

5. volejbal

6. –

7. do pekárny

8. krabička poslední záchrany

9. knížku

10. –

11. to jsem nikdy neslyšela

12. –

13. domácí domovní číslo

14. vymyslet

Kristýna:

1. vůbec nevím; že někomu hrabe

2. utři si pusu

3. že někdo někam utíká

4. jak kdyby malý chlebíček

5. při volejbale; když budu chtít

třeba něco kopat

6. to bude nějaké jídlo, nějaká třeba

sladkost

7. do mekáče; do nějaké restaurace,

cukrárny

8. to mě fakt nenapadá

9. vzít si prostě nějakého Vaška –

kluka do postele

10. jakože běž pryč, vypadni

11. va co? nenapadá

12. paní učitelko, to je těžké, nic mě

nenapadá

13. haus to je dům, tak něco

s domem

14. tak já bych řekla, že si jako

prostě furt stojím za svým, že su

tvrdohlavá, to se strašně těžko

vysvětluje… tak si to najdi, tak si

to sežeň…

Lika:

1. někam ide

2. utřít boty, to je hrozné

3. já nevím; paní učitelkooó …?

4. –

5. kufr, když někam jedu

6. –

7. na jídlo

8. nějaká karta

9. už nechcu…

10. že uletí papír

11. že se napít čaje

12. být na áčko

13. hihi, cože? číslo domu

14. neé

Šk lní roK

Matěj:

1. kam kdo jde

2. pusu

3. třeba jakože duch

4. nakrájený rohlík

s něčím

5. když něco kopu

6. hnus nebo něco

7. třeba do pekárny

8. třeba nějaká

komunistická espézetka

9. že se s ním vyspal

10. jakože běž pryč

11. nějaké cukrové

12. třeba na nádraží

13. číslo domu

14. že sis to vymyslel

Filip:

1. kam jdeš

2. ruky

3. –

4. to se jí

5. když jím

6. to je hnus

7. do obchodu

8. –

9. jít s Vaškem do postele

10. zahoď klíč?

11. nějaké boty

12. –

13. haus – něco s barákem

14. po dlouhé době jsem

něco zjistil

Adam:

1. kam ide někdo, prostě

2. že když je někdo špinavý, tak se prostě

musí očistit

3. –

4. jídlo, to bude něco jiného, a to nevím

5. to je zase podobné, protože jako

aktuálně, když se něco jako má kopat,

předpokládám, že by to mělo být něco

jiného, takže je to složitější

6. to vůbec nevím

7. zase by se dalo říct, že je to odvozené od

pekárny, ale nevím

8. –

9. –

10. něco ztratit

11. asi nevím

12. nějaká spojitost s náladou, možná

13. působí jako převzaté slovo z něčeho

14. jako nějaký výmysl, vymyšlené

Martin

1. kam ideš

2. utři si brýle

3. to vůbec nevím, ale řekl bych, něco

plácnu – čekající, spící, utíkající

krabice

4. něco na jedno sousto

5. něco na bágrování

6. nějaký ten trojúhelník, nebo

obdélník, ne ten to není

7. řekl bych do mekáče, ale do pekáče?

ale hodit na pekáč

8. poznávací značka

9. to bude nějaký plyšák, radši doufám

10. běž pryč

11. to budou nějaké boty, beztak

12. být první

13. to byla nějaká němčina, vůbec

nevím

14. že to z tebe leze, jak z chlupaté

deky, musel u toho přemýšlat

Šk lní roK

Určitě chcete vědět, co

dané výrazy znamenají, ale nejprve

bychom chtěly poděkovat paním

učitelkám Petře Horáčkové a Šárce

Bartoškové, které přežily naše

testování, protože těch pojmů bylo

daleko více . A připravit vás

o některé výroky, to se prostě

nedá…

1. to jste nemohly říkat, kam jdeš?

2. na kole, blatníky, ale to už se dnes

nedává; tak třeba označení pro

brýle

3. že jste byli na výletě, spali jste pod

stanem a někdo vás vystrašil a vy

jste s ním utekli

4. to je takové jídlo – rohlík,

klobáska, oharek a tak

5. když teď pojedu po cestě do Velké,

která sa opravuje, tak mně bude

stát v cestě bagr; ještě ho znám

z volejbalu; a ještě se říkalo

bagrovat, jako že do sebe někdo

rychle bágruje… brácha jedl rychle

Jéňa P.

1. kam jdeš?

2. ruce nebo obličej

3. to nevím, třeba karavan

4. malé jídlo, kousek rohlíku,

na tom salám

5. –

6. –

7. do pekárny

8. krabička poslední záchrany

9. –

10. jako mně? že mám odejít

11. nějaké cukroví

12. –

13. –

14. že jsem si to vymyslel

Dan:

1. kam jdeš, nebo něco podobného

2. –

3. to velké auto, ve kterém bývají

lidé, karavan

4. zákusek, ne kolečko třeba

rohlíku kolečko salámu…

5. při volejbalu

6. to fakt nevím

7. pekárna

8. –

9. –

10. naznačuje, že mám odejít

11. –

12. –

13. číslo popisné

14. vymyslel si to

Jéňa M.:

1. kam jdeš

2. teče ti z nosu

3. to nevím, něco mě napadá – že ti

odlétá deštník

4. panák

5. ve volejbale

6. –

7. do nějaké večerky, možná do kina

8. –

9. plyšáka si vzít

10. že si jako hubený

11. to je ale strašné, nevím

12. nějaký sestřih vlasů

13. to jsem někde slyšel, když si to

přeložím, tak domovní číslo

14. nevím jak to vysvětlit, z kama

s to jako vzal

Šk lní roK

6. to označovalo, že je něco cool, myslím

7. no, když jste šli vařit, vytáhli jste pekáč, dali jste na něj např. husu, no a ještě na pekáči se

jezdilo na sněhu

8. krabička poslední záchrany; já jsem četla Rychlé šípy a ty Kluky od Bobří řeky; nebo i

krabička první záchrany

9. paní učitelko, to je takové zavádějící, no asi nějak s nějakým chlapcem jít spát, to nevím,

teda úplně, radši… asi to nic neznamenalo, to nemohlo nic znamenat… ještě jste mohla

říkat Vašek svojému mobilu a na noc jsem si ho vzala do postele, nebo plyšáka…

10. asi vás naštvala kopírka, tak jste vyhodili papír z okna, co já vím

11. aby si něčeho šňupli, nebo tak asi něco; to byly nějaké ultra moderní boty

Doufáme, že jsme vás všechny alespoň trochu pobavily.

Marcela Krajčová, Iva Vachunová

P. S.: My jsme se půl roku bavily náramně a deváťákům tak děkujeme za návrat do puberty, kdy nám dospělí vůbec

nerozuměli.

Dramatické etudy

Děkuji všem hercům

„dramaťákům“ za vynikající práci, za

neustálé vylepšování našich scén a za

iniciativní přístup ke zkouškám. I když

bylo zkoušení mnohdy náročné, dokázali

jste nakonec vždy zpracovat negativní

emoce a být jedni druhým spolehlivou

oporou, z čehož mám osobně největší

radost. Přeji vám hezké prázdniny plné

slunce a pohody a už se těším na naše

společná setkání v novém školním roce.

Miroslava Gráfová

Školní družina

S blížícím se koncem školního roku se chceme i my podělit o zážitky ve školní

družině. Vydrželi jsme všichni celý rok, a to i zásluhou různorodé činnosti. Od ledna jsme ve

školní družině hráli různé hry: stolní, společenské a kreativní. Stavěli ze stavebnic, malovali

Odpovědi pro ty, kterým předchozí nápovědi moc nepomohly:

1.kam jdeš 2. neprskej 3. velorex – tříkolka 4. trabant s anténou

5. jídelní lžíce 6. velký krajíc chleba 7. pekáč - PKO – Park kultury

a oddechu v Praze 8. krabička poslední záchrany (malá krabička

obsahující nejpotřebnější věci – šití, drobné peníze, tužka, papír, zápalky,

svíčka, sichrhajzka = spínací špendlík, dopisní známka, nožík, provázek

apod.) 9. termofon s teplou vodou na prohřátí postele 10. nezacláněj, uhni

11. uklidni se, nerozčiluj se 12. být nahý 13. vymyšlené číslo,

nedávající smysl 14. vymyslet si odpověď, která nedává smysl

Šk lní roK

a vyráběli se zimní, velikonoční a jarní tematikou. Slavili jsme svatého Valentýna,

Velikonoce, Den matek a dětí. Chodili do tělocvičny – chlapci zde rádi hráli florbal, děvčata

s míči, švihadly a obručemi. Venku zase zvítězila „schovka“. Nejvíce jsme se však těšili na

pátek, tedy na počítače.

Březen jsme zaměřili na pohádky. Proběhl 2. ročník soutěže „Znáš pohádky?“

Vítězem se stalo družstvo Zuzka Přívratská,

Eliška Gráfová a Kuba Matula. Na Velikonoce

to byla výtvarná soutěž „Dejte vejce

malovaný“. Mezi nejlepší patřily kraslice od

Nelly Novákové, Barči Mičkové, Natálky

Gunárové, Jendy Macka, Zuzky Přívratské,

Šimona Minaříka a Aleny Foltýnové.

I nadále pokračuje sběr víček pro

Sabinku Chromečkovou. Mezi nejaktivnější

sběračky patří Vanneska Pecnová a Míša

Kučerová. Děkujeme.

Závěrem děkujeme všem za spolupráci.

Za to, že můžeme strávit v družině klidné, zajímavé a i poučné odpoledne. Děkujeme

a přejeme pěkné a slunečné prázdniny.

žáci školní družiny

Jak se rodí lip dub

Dnes je 12. červen 2015 – den uzávěrky školního časopisu, den, kdy jsem myslela, že

už tento porod bude dávno u konce, naše dítě jménem lip dub už bude dávno na světě a bude

mít stovky (možná tisíce ) zhlédnutí na internetu.

No, dnes je 12. červen 2015 – den uzávěrky školního časopisu, nám se porod daří, ale

dítě na světě ještě není.

Vezmu to od začátku. Je září 2014 a o tom, že existuje školní propagační video

formátu lip dub, už nějakou dobu vím a líbí se mi. Ale až teď mě napadá, že by bylo fajn něco

takového udělat i u nás ve škole. Vždyť přece máme šikovné děti, tak proč to nezkusit.

Myšlenky na velké produkce, které tvoří tyto videoklipy ve Spojených státech, jsem hodila za

hlavu hned. Ale to, že se můžeme naším vlastním způsobem tato videa pokusit napodobit,

jsem si dovedla představit. Pro inspiraci jsem zhlédla spousty amerických lip dubů, poté se

vrhla na evropskou tvorbu, která je

nám přece jenom bližší.

Slovo dalo slovo, pan ředitel

akci povolil a já mohla začít pracovat

na jednotlivých fázích přípravy. K těm

už jsem ale potřebovala

spolupracovníky. Nejdříve jsem

oslovila žáky 2. stupně a během

března jsme vytvořili anketu. Do té oni

sami nominovali asi 20 interpretů

s jejich hity a poté se hlasovalo

o vítězích, kteří jsou našemu srdci

nejblíž a stanou se hudebním

doprovodem našeho klipu. V dalším

Šk lní roK

měsíci následovaly dvě souběžné fáze: fáze 1 – vymyslet scénář, fáze 2 – vyjednat práva na

užití námi vybraných písniček.

Čas utíkal jako blázen. „Zpěváci“ z řad dobrovolníků z 8. a 9. třídy pilně cvičili chůzi

pozpátku a své části textu, vymýšleli, co se cestou stane nebo jakým způsobem si předají

slovo. Až přišel konec května a přizvali jsme celou školu, aby se do klipu zapojila spolu

s námi.

To je možná ta nejtěžší část celých příprav. Zkoordinovat více než 100 lidí (nejen dětí

a učitelů, ale i provozních pracovníků) na všech těch přesunech po budově školy až

k závěrečnému tanečku na asfaltovém hřišti, je docela fuška. Ale jste skvělí. Vše jste rychle

pochopili, stačí naznačit a vy víte, co je třeba.

V okamžiku, kdy budete číst tyto řádky, už možná bude vše za námi, a nebo se bude

schylovat k tomu velkému dni D ostrého natáčení. Držím palce vám, ale i sobě, aby vše

proběhlo na jedničku a klip byl naší skvělou reklamou. To, z čeho mám v tento okamžik

největší strach, není, že vám by to nešlo, ale že to někde pokazím já za kamerou.

Závěrem chci poděkovat všem, kteří se na tomto projektu se mnou podílejí a hlavně

těm, kteří se do něj zapojují velmi aktivně – „zpěvákům“. Bez jejich pomoci by nebylo možné

takto velkou akci uspořádat. Oni jsou ti, kdo celý lip dub vymýšlí a realizují, já vlastně jenom

držím kameru.

Petra Horáčková

Japonsko – země vycházejícího Slunce

Žák 7. třídy Roman Prachař se zajímá o všechno, co souvisí s Japonskem. Do této

země by se chtěl v budoucnosti podívat a obdivovat zde hlavně historické památky.

Japonsko:

Počet obyvatel: 126 434 964

Rozloha: 377 835 km²

Typ vlády: konstituční monarchie

Císař: Akihito (125. císař)

Jazyk: japonština

Hlavní město: Tokio (Tókjó)

Příběh z japonské historie:

Když se Hirohita narodil, nikdo by

neřekl, že se z něj stane samuraj, jenž

bude působit jako ochránce. Narodil se

v malé vesničce v provincii Tosa. O dvacet let později se stal generálem za město Kóči. V té

době vládly spory s klanem Hosokawa, které přerostly až na vzájemnou válku. Hirohitovi se

jako generálovi dařilo útoky odrážet. Jednoho dne se klan Hosokawa spolčil s klanem Oučí

a dohromady zaútočily na hlavní město provincie Tosa, Kóči. Hirohita se snažil útok potlačit,

proti přesile však neměl šanci. Pluk k němu patřící byl rozmetán a jeho zajali. Odvedli ho již

do dobytého Kóči a tam byl nucen jít do vězení, zde byl drtivou porážkou zahanben. Na

důkaz vítězství šógun Jošiharu Ašikaga sťal Hirohitovi hlavu, aby věděl, jak bolestivé je

zemřít, protože zabíjel jeho vojáky. Hirohita se snažil bránit svou zemi proti nepřátelům, za to

zaplatil životem. Podle zákona Bušidó zemřel jako hrdina, přímo v boji.

Dodatek: klany Hosokawa a Čosokabe se nacházely na ostrově Šikoku.

Roman Prachař, 7. třída

Šk lní roK

Slohové práce

Výroba jehelníčku pro maminku

Popis pracovního postupu Rozhodla jsem se vyrobit jehelníček pro maminku. Moje maminka občas šije a zašívá.

Jehly a špendlíky potřebuje neustále. Ty se však ztrácejí. Nachystala jsem si vše, co

potřebuju. Červený plyš, jehlu, červenou nit, černou vyšívací bavlnku, knoflík v barvě látky,

nůžky, černý a bílý filc, tužku a molitanovou střiž. Teď už mám všechno a můžu začít

vyrábět. Na tvrdý papír si nakreslím srdce o průměru 10 cm. Obkreslím si ho na plyš a o 1 cm

po obvodě zvětším. Tvary vystřihnu dvakrát. Z bílého filcu vystřihnu dvě kolečka asi 1 cm

velká. Z černého také dvě, ale menší a máme očička, která přišiju na jednu polovinu srdce.

Doprostřed dám červený knoflík. Nos je hotový. Teď se musím pustit do vyšívání pusy.

Perličkový steh mi ukázala babička. Dávám se do práce a za chvíli je úsměv hotový. Obě

poloviny srdce dám lícem na sebe a po rubu sešívám. Drobným stehem asi 1 cm od kraje. Ke

konci nechám nedošitý malý otvor. Výrobek převrátím a začnu plnit molitanovou stříží. Moc

ne, aby z toho nebyla koule. Nakonec otvor zašiju. Jehelníček je hotový. Doma se všem líbil

a tatínek mě pochválil. Maminka ho dostala ke Svátku matek.

Denisa Petříková, 7. třída

Výroba luku

Popis pracovního postupu Rozhodl jsem se popisovat výrobu luku, protože mám rád

lukostřelbu. Na výrobu budeme potřebovat dva a půl metru

dlouhou a 10 – 12 centimetrů silnou jasanovou větev (může

být i dub, jilm, bříza javor či ořech). Pokud najdete větev

s menším obvodem, tak to nevadí, protože čím silnější větev

je, bude mít luk větší napínací sílu, větev by neměla mít suky,

protože by při natažení luk mohl prasknout. Na ořezávání

a sekání je vhodný nůž, popřípadě sekyra, v krajních

případech mačeta. Na tětivu musíme použít pevný materiál,

například startovací lano (je jej možné koupit v obchodě se

zahradní či lesní technikou). Větev podélně rozpůlíme a v polovině si vyznačíme prostor pro

rukojeť. Místo, kde jsme si vyznačili rukojeť, mírně vysekáme. Z luku poté nožem odstraníme

kůru. Konce luku zúžíme a vyřežeme zářezy na tětivu. Tětiva by měla být o jednu čtvrtinu

kratší než luk, zasukujeme ji k luku dvojitým sukem. Když luk není napnutý, tětivu sundáme,

aby mu nezůstal ohnutý tvar. Teď už můžeme jít střílet.

Roman Prachař, 7. třída

Výlet do Strážnice

Vypravování Jeli jsme do Strážnice. Kdy? Ve středu 20. května 2015. Odjížděli jsme v 8 hodin

a přijeli jsme ve 14 hodin. Šli jsme do modrotiskové dílny a potom na zámek.

V modrotiskové dílně bylo mnoho zajímavostí a mohli jsme si tam něco koupit. Potom

jsme šli rovnou do zámku. Kousek od zámku jsme si sedli na lavičky a svačili jsme a dívali

jsme se na Baťův kanál, jestli tam jsou ryby. Schovali jsme si svačiny a šli jsme do zámku.

V zámku jsme si mohli něco koupit. Potom jsme si vzali návleky, abychom to tam

nezašpinili a šli jsme nahoru. Bylo tam moc schodů.

Šk lní roK

Na zámku mě to moc bavilo. Nejvíc mě na tom bavila ta hra, že paní nám dala papír a na něm

byly předměty a my jsme je museli hledat. Bylo to moc fajn.

Tereza Tomešková, 4. třída

Výlet do Strážnice

Vypravování Odjezd a příjezd

Ve středu 20. května 2015 jsme

jeli na výlet do Strážnice. Sraz jsme měli

před školou kolem osmi hodin. Nepřišli

jen Míša, Vítek a Martin, protože byli

nemocní. Jak jsme si byli jisti, že jsme

všichni, vyrazili jsme na autobus.

Vystoupili jsme až ve Velké nad Veličkou

na nádraží. Tam jsme čekali na vlak a až

přijel, všichni jsme se do něj nahrnuli. Ve

vlaku nebyla nouze o legraci. Pořád jsme se smáli. Dorazili jsme do Veselí nad Moravou.

Tam jsme čekali, než se vlak zase rozjede. Pořád jsme se ptali: „Kdy už pojedeme?“

„Konečně!“ volali jsme, když jsme dorazili do Strážnice. Hned jak jsme vystoupili, šli jsme si

koupit jízdenky nazpět. „Kdybychom po

exkurzi nestíhali, tak si je jen cvakneme

a můžeme jet,“ řekla nám paní učitelka

Vachunová.

Modrotisk

Hned jak jsme vešli do budovy

modrotisku, spatřili jsme mnoho výrobků

z tmavě modré látky s různými vzory.

Před pokladnou stála paní, která nás

zavedla do dílny, kde se vyrábí modrotisk.

Ještě s jednou slečnou nám ukázala, jak se

na bílé plátno tiskne nějaký vzor zelenou

kaší. Na každém tiskátku byl na každém rohu přitlučený hřebík, aby se vědělo, jak se má

tisknout. Potom jsme šli trochu dál, kde jsme viděli poličky s různými tiskátky. Naše

průvodkyně nám ukázala také železné držáky, na kterých visela látka. Vysvětlila nám, že ta

látka se ponoří do barviva a potom jak ji vytáhnou, tak se obarví na tmavě modrou barvu.

Vzory na látce nebyly už tak výrazné, a proto se musela vyprat ve speciální pračce. Potom

jsme se vrátili do toho obchůdku a tam jsme si mohli něco koupit. Naše paní učitelka Gráfová

si toho koupila nejvíc. Lucince miminko,

Elišce deníček, sobě tašku a strýcovi

Gráfovi chtěla koupit košili, ale nevěděla

velikost, tak mu ji nekoupila.

Cesta na zámek

Cestou na zámek jsme šli kolem

obchodu s potravinami. Chvíli jsme se

dohadovali, jestli tam půjdeme, nebo ne.

Nakonec jsme nešli. K zámku jsme šli

kolem Baťova kanálu. Šli jsme v krásném

zámeckém parku. Všude kolem nás rostly

stromy. Bylo tam docela šero. Jak jsme

Šk lní roK

spatřili zámek, dívali jsme se na něj tak trochu překvapeně. On se totiž zrovna opravoval. Ale

naštěstí jen zvenčí.

Zámek

Když jsme vešli do zámku, tak jsme se dívali kolem sebe, ale moc jsme toho neviděli.

Jen pár dveří a sloupů. Paní učitelky šly k pokladně, která byla za prosklenými dveřmi. Po

chvíli váhání jsme šli za nimi. U pokladny byly vystaveny různé pohledy. Paní učitelka

Vachunová vše zaplatila. Potom jsme si nazuli návleky na boty a šli jsme po schodech nahoru.

Nahoře nám paní průvodkyně vysvětlila, co máme dělat, a my jsme se dali do práce. Rozdala

nám listy s obrázky a my jsme měli podle toho najít určitý předmět. V, pod nebo okolo toho

předmětu byly na lístečcích napsány úryvky z vět. Já jsem to měla hotové jako první, tak jsem

se šla dívat na videa, na kterých byla natočena výroba řemeslných výrobků. Když jsme byli

všichni hotoví, společně jsme si přečetli tuto šifru:

„Pokojně jdi hlukem a spěchem, který tě obklopuje. Nenech se rušit. Kolik míru může

být v tichu. Nesrovnávej sám sebe s ostatními, mohl by ses stát domýšlivým nebo zatrpklým.

Vždycky se najde někdo, kdo je lepší než ty nebo horší než ty. Raduj se z dokonalého díla,

jako se těš ze svých plánů. Svět i se vším zlem je stále krásný!“

Moc se mi to líbilo.

Veronika Maňáková, 4. třída

Můj nezapomenutelný zážitek

Vypravování Můj nezapomenutelný zážitek se stal minulý rok na začátku letních prázdnin. Hned jak

jsem dostal vysvědčení, spěchal jsem domů, abych se připravil na odjezd do Itálie. Cestoval

jsem tam s rodiči a bratry Vítkem a Kamilem. Jak jsme se připravili, tak jsme jeli do

Javorníku na autobus. Pan řidič nám řekl: „Naskládejte si zavazadla do kufru, ať můžeme

odjet.“ Jakmile jsme měli doskládáno, tak jsme si sedli do autobusu a čekali, až začne naše

9ti hodinová cesta. Při projíždění Alp jsem byl unesen nádhernou přírodou. Skoro celou noc

jsem byl vzhůru, protože jsem nemohl spát. Na cestě do Itálie jsme přejížděli přes obrovské

tunely, které se mi opravdu líbily. Ráno kolem šesté hodiny jsme zastavili u čerpací stanice na

občerstvení. Byla ještě docela zima, protože jsme stáli u vysoké hory, na které ještě ležel sníh.

Po půl hodině jsme se zase vydali na cestu. Za

hodinu jsme už byli v Itálii. Pan řidič zašel pro

klíče od pokojů. Vynesli jsme kufry do pokoje,

navlékli plavky, namazali se opalovacím

krémem a vydali se k moři. Moře bylo čisté

a docela teplé. Další den foukal silný vítr a na

moři se dělaly parádní vlny. Navečer jsme zašli

do velkého lunaparku. Lákaly nás nejrůznější

atrakce, například vysoké hasičské kladivo,

které se točilo kolem své osy. Bratr říká:

„Kubo, půjdeš tam se mnou.“ Já na to:

„Rozhodně ne!“ Byla tam jedna atrakce, která

mě uchvátila ze všech atrakcí nejvíc. Nazývá se 3DX. Je to kabina pro deset lidí upevněná

k hydraulickým pístům, které kabinu naklánějí podle promítaného filmu. Jednou jsme si

půjčili šlapací vozítko a projeli se po městě. Večer jsme chodívali na kopečkovou zmrzlinu

a obrovskou pizzu. Poslední den jsme se sbalili a vyrazili domů.

Dovolená v Itálii se mi moc líbila, až na tu cestu. Devět hodin je opravdu dlouhá doba.

Jestli pojedete do Itálie autobusem, tak si sedněte, pokud to bude možné, sami.

Jakub Hrůza, 8. třída

Šk lní roK

Můj nezapomenutelný zážitek

Vypravování Můj nezapomenutelný zážitek se mi stal na Filipově. Byla jsem ve 4. třídě

a s maminkou a bratrem jsme se rozhodli, že si půjdeme zalyžovat. S bratrem jsme maminku

přemlouvali, abychom šli lyžovat na velký svah, ale maminka to nechtěla povolit, protože

pršelo. Jelikož jsme na ni dlouho naléhali, proto nám to nakonec dovolila. Koupili jsme si

skipas a šli jsme na lanovku. Sedla jsem si na pomu, která mě vyvezla na vrch kopce.

Maminka s bratrem mě následovali. Na kopci nám maminka řekla: „Jeďte pomalu a dělejte

velké oblouky.“ Jen nám zapomněla říct, že když se rychle rozjedeme, musíme si sednout. To

se mně stalo osudové. Rozjela jsem se, ale už jsem to dobrzdit nedokázala. Pamatuji si, jak

jsem ležela na svahu a brečela. Po chvíli, co jsem tam ležela bez hnutí, za mnou přijel nějaký

pán. Ptal se mě, jestli se můžu postavit, ale já jen brečela. Pak přišla slečna, která na mě

začala mluvit a vyhrnula mi nohavici z pravé nohy. Měla jsem ji napuchlou, proto slečna

zavolala sanitku a správci, aby přivezli velké saně. Naložili mě a jeli jsme k bufetu, kde mě

položili na lavičku. Sanitka mě převezla do nemocnice v Uherském Hradišti. Tam jsem čekala

asi 15 minut a potom mě zavolali do ordinace. Doktor prohlásil, že je to zlomené. Nohu mně

museli lámat, proto mě uspali. Probudila jsem se na JIP. Vedle mě seděla maminka a brečela.

Sestřičky mě převezly na dětské oddělení. Druhý den jsem si stěžovala na velmi silnou bolest

v levé noze. Doktorka mne tedy poslala na rentgen. V ordinaci mi doktor oznámil: „Máš

zlomené obě nohy.“ Doktoři volali mamince a oznámili ji tuto novinu. Zbytek léčení jsem

byla doma. Rodiče mi museli dávat injekce do břicha. Tenhle zážitek mne poznamenal na

celý život. Pravou nohu mám kratší a nesmím nohu zatěžovat. A jaké z toho plyne ponaučení?

Vždy dejte na radu staršího, protože ví, co vše se může stát. A hlavně, nechoďte lyžovat, když

prší, protože svah je namrzlý.

Veronika Šilhavá, 8. třída

Můj nezapomenutelný zážitek

Vypravování

Můj nezapomenutelný zážitek začal koncem září, kdy jsme se já a moje teta chystaly

do Spojených států amerických na svatbu mojí sestřenice. Odlétaly jsme z Vídně přímým

letem. V letadle vládla pohoda, ale i nervozita. Ve Washingtonu na letišti nás vyzvedla teta,

sestřenice a její snoubenec. Pár dní před

svatbou jsme se procházely po hlavním

městě USA a prohlížely si všechny jeho

podzimní krásy a památky. V den

svatby byly velké přípravy. Konala se

na známé farmě George Washingtona.

Svatba byla překrásná, velká, s mnoha

družičkami, s krásným výhledem

a okolím. Po svatbě jsme taktéž brázdily

po Washingtonu, ale tentokrát jsme

vyprazdňovaly velká obchodní centra nebo obdivovaly velká a bohatá muzea. Na poslední

týden jsme odjely na východ k moři do Ocean City. Moře bylo už docela chladné, a tak jsme

chodily do krytého bazénu. Na pláži jsme se však mohly opalovat a sbírat velké mušle

vyplavené mořem. Denně jsme ochutnávaly nová jídla proslulá v USA. Uplynulo 14 dní a my

jsme opět musely na cestu zpět. Letěly jsme přes noc a viděly města v nočním životě. Na

tento zážitek určitě nikdy nezapomenu.

Mirka Macková, 8. třída

Šk lní roK

Můj nezapomenutelný zážitek

Vypravování Stalo se to, když mi byly 4 roky. Bylo to ve školce, když jsme sáňkovali. Zlomila jsem

si klíční kost. Na zahradě ve školce se nacházel malý kopeček. Ten den sněžilo a paní učitelky

se rozhodly, že půjdeme na zahradu sáňkovat. Já jsem si přinesla boby. Když jsem po

několikáté sjížděla, přiskočili na moje boby dva kamarádi a nějakým záhadným způsobem mi

přilehli levou ruku. Ruka mě moc nebolela a po chvíli jsem na bolest zapomněla. Když jsme

se převlékali ze zimního oblečení do normálního, zjistila jsem, že nemůžu tu ruku zvednout

a začíná mě bolet. Následně jsem to oznámila paní učitelce a ta zavolala mému dědovi, který

mě pak odvedl domů. Mysleli jsme, že to mám jen naražené, tak jsme to moc neřešili. Asi po

týdnu jsem šla k paní doktorce na prohlídku, té se má ruka nelíbila a poslala mě na rentgen.

Tam se zjistilo, že mám zlomenou klíční kost. Pak si pamatuji, jak mi ruku omotávali a já se

tam z neznámého důvodu rozbrečela. Nepamatuji si přesně, jestli jsem tu ruku měla v sádře

nebo v dlaze. Potom mě čekalo několik dlouhých dní fungování s jednou rukou. Bylo to

hrozné, protože mě ruka pod sádrou (nebo dlahou) neustále svědila a já se musela drbat

druhou stranou kartáčku na zuby, jinak bych se pod sádru (nebo dlahu) nedostala. Nějak jsem

to vydržela a pak jsem ruku mohla mít jen v šátku. Můj zážitek možná nebyl tak tragický, ale

i když to bylo před deseti lety, pamatuji si to, jako by se to stalo včera.

Kristýna Jurenová, 8. třída

Můj nezapomenutelný zážitek

Vypravování Jednoho dne jsme jeli po obědě do Mistřína

u Kyjova podívat se na štěňátka u matčiny kolegyně

z práce. Jela jsem já, mamka, otec a sestra. Štěňat bylo

celkem pět. Všechna byla nádherná a milá. První bylo

černobílé, které bylo moc lenivé a celou dobu spalo.

Druhé a třetí bylo úplně stejné, ale přesto mi nepadlo

do oka. Čtvrté si nechala kolegyně mojí matky

a pojmenovala ho Grizlík. Konečně páté, které bylo

nejvíce zvídavé a nejvíce roztomilé. Řekla jsem

mamce: „Ten pejsek je nejhezčí, prosím, kupme si ho.“

Mamka odpověděla: „Taky se mi moc líbí, je hrozně

přítulný k lidem.“ Bohužel jsme museli odjet, protože

jsme se chtěli jen podívat a také jsme neměli boudu,

kde by spal. O pár měsíců později jsme si pro psa

přijeli, dali jsme mu jméno Miky. Teď má přes dva

roky, ale pořád je hravý jako štěně. Byl to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek.

Tereza Prášková, 8. třída

Lyžování na Filipově

Vypravování Jedno únorové úterý jsme přišli do školy teple oblečení a vyjeli jsme v 8.00 hod směr

Filipov. Hned po příjezdu jsme utíkali na kopec, kde jsme vytáhli boby, někteří lyže i folie.

Vyšli jsme ten kopec tolikrát, že jsme si museli dávat i menší pauzy, ve kterých jsme

posvačili. Byl tam dokonce i bufet, ve kterém jsme si mohli koupit občerstvení. Samozřejmě

jak jsme se najedli, tak jsme popadli boby, folie a jeli jsme dále. Také jsme na vlastní oči

viděli, jak se pan ředitel usadil na bobech a dal si závody s jiným panem ředitelem a po

Šk lní roK

závodě jsme nasedli do autobusu a jeli jsme domů. Byli jsme velmi spokojení, i když nás

bolelo celé tělo.

Martin Němeček, 8. třída

Bajky 5. třídy

Liška a dřevorubec

Šel jelen lesem a slyšel bušení. Tak šel za tím bušením a narazil na lišku, která sekala

dřevo. A ptal se jí, co to dělá, jestli nemá strach, že se zraní. Liška mu odpověděla, že seká

dřevo a že se v této práci dostatečně vyzná, i když to nikdy nedělala.

Když jelen odešel kousek dál, tak uslyšel hrozný křik. Rychle přiběhl

a zeptal se lišky, co se jí stalo. Liška odpověděla: „Au, sekla jsem se

do nohy.“ A jelen se zasmál a řekl: „I dřevorubec se někdy utne.“

Erik Minařík

Liška a koza

Jednoho horkého dne se šla liška napít ke studni. Ve studni

bylo málo vody a liška se musela nahnout hodně přes okraj. A vtom

se to stalo. Liška ztratila rovnováhu a spadla do studny. Snažila se

dostat ven, ale nešlo to. Po chvíli se ke studni zatoulala koza. Šla se

také napít, a když uviděla ve studni lišku, zavolala na ni: „Řekni, liško, je ta voda dobrá?“

„Tady zdola je nejlepší!“ zavolala liška. To nebylo třeba koze říkat dvakrát. V mžiku tam byla

taky. Ale ani ona se ven dostat nemohla. Tak tam byly už dvě. Vtom liška dostala nápad.

Vylezla koze na záda a vyšplhala se ven. Leč koza se ven už nedostala. „Já ti věřila, ty

podvodnice!“ volala koza. „Mně to za vinu nedávej, ale sobě,“ odpověděla liška. „Protože

věru neuškodí trochu myslet, než něco učiníš!“ A odběhla pryč. Teprve teď si koza

uvědomila, jakou hloupost učinila. Kdyby nebyla tak hloupá a neskočila by lišce na její řeči,

teď by určitě nebyla ve studni! A ponaučení na závěr: důvěřuj, ale prověřuj.

Blanka Futáková

Dva kamarádi

Byl jednou jeden takový velice hodný zajíček Lucky. Nikdy

nikoho nezklamal a co slíbil, to udělal. Jednoho pěkného rána zajíček

vylezl z nory a viděl, že mu před doupětem stojí nějaký jiný zajíček. Byl

celý hnědý, zatím co Lucky byl černý. Zeptal se toho hnědého: „Jak se

jmenuješ?“ Hnědý zajíček mu odpověděl, že se jmenuje James. Tak se

stali kamarády. Jenomže asi po týdnu se začal James chovat ošklivě.

Pořád Luckyho urážel a ponižoval ho. Jenomže to se Luckymu nelíbilo.

A tak se začal k Jamesovi chovat úplně stejně. James se divil, co se to

s ním děje. Lucky mu odpověděl, že se chová tak jako on. No a potom se

usmířili. A co z toho vyplývá? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Agáta Minaříková

Hospodáři a zvířata

Byl jednou jeden hospodář, který měl pracovitou manželku. Měli různá zvířata

například husu, kozu, krávu, ovci, atd. Jejich husa byla moc pyšná. Jednou hospodářka pekla

buchty. Dala je před dům, aby vychladly. Chvíli se na ně nedívala a bylo to. Pohrabala seno

a potom šla buchtu nakrájet. A žádná buchta tam nebyla. Husa jí řekla, že tu buchtu snědla

Šk lní roK

ovce. Hospodářka ovci potrestala a řekla jí, ať to už nikdy nedělá. Za týden hospodářka pekla

zase buchtu. Tentokrát se schovala a pozorovala, co se bude dít. Husa zase všechny buchty

snědla. Přišla hospodářka a ptala se jí, kde jsou ty buchty. Husa zase řekla, že to snědla ovce,

ale hospodářka jí odpověděla, že ji viděla, jak všechny buchty snědla ona. Tentokrát dostala

trest husa. Z toho plyne ponaučení, že lež má krátké nohy

Jitka Pavlincová

Medvěd, co všude chodil pozdě

Byl jednou jeden medvěd, který všude chodil pozdě.

Jednoho dne si všichni medvědi v okolí dohodli sraz, ale zase

tento jeden přišel pozdě. Když konečně dorazil, nikdo z jeho

kamarádů už tam nebyl, všichni již odešli domů. Objevili se tam

ale lovci, kteří chytili medvěda, co všude chodil pozdě, do klece.

Zrovna ho zavezli do zoologické zahrady a lidé se na něj chodili

dívat. Co z toho vyplývá? No přece kdo pozdě chodí, sám sobě

škodí.

Martin Pavlík

Dva bratři

Byl jednou jeden sedlák, ten měl kobylku a té se narodila dvojčátka. Hřebečci Jim

a George. Jim byl malý a slabý, no prostě takové párátko. George byl naopak velký a silný,

proto ho každý chválil a hospodář do něj vkládal veškeré naděje. George vypadal šťastný

a všechno se mu dařilo. Jim pouze tesknil a neměl v ničem štěstí. Jen maminka mu byla

oporou. Roky plynuly a stali se z nich dospělí hřebci. I když Jim také vyrostl, sedlák se

chlubil pouze Georgem a každé návštěvě ho ukazoval. Jejich maminka stárla a už nezvládala

práci na poli. Sedlák tedy rozhodl, že který hřebec dříve a lépe zaorá pole, toho si nechá

a druhého prodá. První Jim oral nejdříve pomaleji, ale důkladně, později zrychlil. George

hned nasadil velké tempo a za chvilku byl tak vyčerpaný, že musel odpočívat. Jim zůstal

u sedláka a George byl na trhu prodaný. Zároveň se poučil, že práce kvapná málo platná.

Monika Hrbková

A podobný úkol dostali i žáci 2. třídy:

Žirafa a mravenec

Jednoho dne svítilo krásně sluníčko. Žirafa okusovala

listy stromů a přišel k ní mravenec. Žirafa se začala vychloubat,

že je největší zvíře na světě a že má hnědé skvrnky. „A čím se

pochlubíš ty?“ Mravenec na nic nečekal a štípl žirafu do nohy.

Žirafa upadla na zem a už jí nebyla nic platná její velikost ani

skvrnky.

Eliška Gráfová

Ježek a slon

Jednou šel ježek kolem slona. Nešťastnou náhodou ho

píchl bodlinami do nohy. Slon ho chtěl zašlápnout a ježek říká:

„Nezašlapávej mě, slone, jednou ti to oplatím.“ Slon říká: „Tak dobře.“ Jednou chytili slona

zloději a svázali ho. Ještě že byl blízko ježek. Píchl bodlinami zloděje, pustili svázaného slona

a utekli. Ježek překousal provazy. Slon byl zachráněn.

Daniela Hamalová

Šk lní roK

Mravenec a zajíc

Jednoho dne se šel mravenec po těžké práci napít ke studánce do lesa. Když pil, tak do

studánky spadl a začal volat o pomoc. Šel kolem zajíc a mravence vytáhl. Na další den viděl

mravenec, jak zajíc utíká před hladovou liškou. Mravenec se rozběhl a lišku kousnul do

tlapky. Liška zakňučela a utekla. Zajíc a mravenec si poděkovali za pomoc a od té chvíle se

stali dobrými přáteli.

Alena Foltýnová

Pes a myš

Jednou si všimla kočka myši. A začala na ni mít chuť. Tak ji kočka začala honit. Jenže

pes to viděl, a protože byli s myškou kamarádi, rozhodl se jí pomoct. Dohonil kočku, postavil

se před ni a kočka začala utíkat. Pes běžel za ní, zatím se myš utíkala schovat do kouta. Pak

pes přestal honit kočku. Jednou šel pes s myší na procházku. Pes si nevšiml nastražených sítí

a chytil se do nich. Pes začal volat o pomoc. Toho si všimla myš. Přehlodala všechna očka

a pes byl zachráněn. Pes poděkoval myšce a šli zpět.

Marie Maňáková

Dopis Žáci 5. ročníku psali dopis a měli si vybrat, komu chtějí důležité informace v něm

sdělit.

Dopis babičce – Denisa Halacová

Itálie, 10.7.2014

Milá babičko!

Posílám pozdrav z Itálie. Hrozně se mi po Tobě stýská. Je tady krásně, nejraději bych

tady zůstala! V moři jsem si utopila mobil, když jsem zkoušela voděodolný obal. Hrozně moc

jsem se tady opálila. V hotelu mám krásný pokoj. Mají tady super obědy, snídaně a večeře.

Někdy si jdu zaplavat i do bazénu a poznala jsem tady super lidi! Večer jsme se byli projít

a ve městě jsme něco zaslechli, hráli tam lidé u ohně na různé nástroje. Na trzích jsem si

koupila hodně oblečení. Vůbec mi tady nechutná pizza! Doufám, že se brzy uvidíme.

S pozdravem Denisa

Dopis rodičům – Jitka Pavlincová

Brno, 27.6.2014

Milí rodiče!

Moc se mi po vás stýská a zároveň vás zdravím. Na výletu v Brně se mi moc líbí. Byli

jsme v muzeu, v zoologické zahradě a šli jsme i do obchodu. Je tady legrace. Spali jsme

v hotelu. Je to tady moc krásné. Chodíme na procházky. Vaří tady výborně. Jídlo mi tady moc

chutná. Pokoje máme po pěti. Takže jsme všechny holky spolu. A ještě v pondělí jsme měli

na oběd rajskou omáčku, v úterý svíčkovou, ve

středu kuřecí řízek s bramborovým salátem, ve

čtvrtek těstovinový salát a v pátek palačinky. A večer

chodíme ven na procházku. Většinou jdeme do

města. Večer je tady moc krásně. V sobotu přijedeme

ve 3:00 hod. Moc se na vás těším.

A zdravím vás. Jitka

Šk lní roK

Dopis strejdovi – Martin Pavlík

Hrubá Vrbka, 21.4.2015

Milý strejdo!

Posílám Ti dopis, protože včera 20.4.2015 se mi stala jedna věc. Bylo to asi takhle, šel

jsem do sklepa a viděl jsem moji starou foukačku,

zkoušel jsem z ní střílet do krabice a tu se to stalo. Nabil

jsem ji naslepo, foukl jsem a šipka se zasekla. Foukal

jsem a foukal, ale šipka nic. Tak jsem potáhl a šipka se

rozjela, ale byla opačně a zastavila se až o můj jazyk,

zaryla se asi 3 až 7 mm hluboko. Tak jsem ji vytáhl

a všechno dobře dopadlo. Už budu končit, ještě jednou

Tě zdravím a všechny pozdravuj.

Tak ahoj. Martin

Dopis babičce – Erik Minařík

Itálie, 5.6.2014

Milá babičko,

posílám Ti dopis z Itálie. Dopis Ti posílám proto, že se mi po Tobě stýská. Autobusem

jsme jeli 8 hodin, byla tam nuda, nemohl jsem usnout. Když jsme tam dojeli, tak jsme tam

čekali 30 minut, než ten, co to tam vede, dovezl klíče a než to tam vyřídil. Potom jsme se

rozdělili do skupin a pak jsme šli do pokojů a vybalovali jsme se asi 15 minut. Na druhý den

jsme se šli koupat, byli jsme tam od 9:00 do 15:00 hod., a tak jsme tam byli každý den. Ve

čtvrtek jsme šli do hospody dívat se na fotbal. V pátek jsme šli do lunaparku od 21:00 do

23:00 hod. a ještě jsme šli na pizzu. Byla moc dobrá. Velice se mi po Tobě stýská a doufám,

že se brzy uvidíme.

Ahoj Erik

Dopis rodičům – Monika Hrbková

Rovná, 29.8.2013

Milí rodičové,

strašně se mi po vás stýská. Moc vás zdravím z tábora. Zatím se mi daří dobře. Kromě

jídla je tu všechno super. Jídlo to tu opravdu kazí, buď uvaří něco, co mi nechutná, nebo uvaří

jídlo, co mi chutná a úplně ho zkazí. Třeba včera nám udělali rajskou polévku. Oba dobře

víte, jak ji miluji, ale tohle se jí podobalo jedině barvou a s chutí rajské polévky to nemělo nic

společného! Celý den mi z ní bylo zle, a i když jsme se snažili tu ohavnou chuť zajíst

sušenkami, tak mi stejně pořád zůstala na jazyku. Nakonec to žaludek nevydržel a poblila

jsem se! Takže kdybych měla jídlo shrnout, tak to řeknu tak, jelikož jídlo z kuchyně se nedá

jíst, živím se tu aspoň věcmi, které jste mi nabalili (sušenky, brambůrky, tyčinky,…). Jinak je

to tu fajn, jsme rozdělení do čtyř skupin, které proti sobě soupeří. Každá skupina vlastní

vedoucího, deník, vlajku, barvu, znak. Každý v týmu má svoje tričko (s barvou skupiny),

šátek (s barvou skupiny). Naše skupina se jmenuje Oranžoví žraloci. Na chatce jsem

s kamarádkou, s kterou jsem seděla v autobuse, je o rok starší. Taky s dvojčaty, která jsou

o rok mladší. Každý den po obědě jde vždy jedna skupina jezdit na koni. Je to tu moc krásné

a zábavné. Strašně se mi po vás stýská a už se těším, až vás zase všechny uvidím.

Tak ahoj Monika

Šk lní roK

Dopis dědečkovi – Adam Rob

Japonsko, 28.7.2013

Milý dědečku!

Posílám Ti pozdrav z Japonska. Moc se mi tu líbí, byli jsme

se podívat v Tokiuna na sochu Budhy. Viděli jsme japonské

akrobaty, v divadle jsme byli na opeře. Jsou tu divné záchody. Měli

jsme k obědu nudle a potom jsme byli v muzeu podívat se na

japonské samuraje. Také jsme pluli na lodi a viděli jsme chobotnice.

Těšili jsme se na večeři, protože jsme měli suši.

Ještě Ti posílám pozdrav a ahoj doma. Adam

Dopis kamarádce – Agáta Minaříková

Brno , 28.10.2014

Milá Alexandro !

Posílám Ti pozdrav z Brna. Posílám Ti tento dopis, protože dnes 28.10.2014 se mi

narodil druhý bráška Pavlík. Tuto šťastnou zprávu jsem se dozvěděla před dvěma hodinami,

když jsme byli s tetou, strejdou, babičkou, dědečkem, oběma bratránky a mým bráchou na

hokejovém stadioně na veřejném bruslení. Když jsme se obouvali do bruslí, tak babičce volala

mamka, že je na porodním sále v porodnici Kyjov. Byla jsem hodně napjatá a čekala jsem na

zítřek, kdy se pojedeme na Pavlíka podívat. Zatímco se bráška klubal na svět, tak my jsme

bruslili na stadioně. Po bruslení jsme se sbalili a odešli jsme zpátky k babičce se vyspat.

Druhý den mi babička řekla, že jedeme do porodnice! Byla jsem moc zvědavá na malého.

Potom jsme se sbalili a dali se na cestu do Kyjova. V Kyjově jsme se jako první rozutíkali na

porodní oddělení. Našli jsme mamčin pokoj, potichu jsme zaťukali a vešli. Pavlík zrovna

papal a byl tak krásný. Zeptala jsem se mamky, kolik váží a měří. Mamka mi odpověděla, že

váží 4,15 kg a měří 55 cm. Potom jsme si ještě chvíli povídali a fotili si ho.

No moc všechny pozdravuj, mějte se krásně a nezapomeň mi napsat.

Tak ahoj Agáta

Dopis tetě – Blanka Futáková

Kuželov, 21.4.2015

Milá teto,

posílám Ti pusu. Píšu Ti proto, že Ti chci říct, jak dopadly přijímačky (asi to ale víš,

protože děda s Tebou telefonoval), ale já Ti to chci popsat sama. První jsme šli do auly

gymnázia a tam jsme se zapisovali na papír, kdo už přišel. Potom, až jsme tam už všichni byli,

nám paní ředitelka a dvě paní představili učitele, kteří s námi budou dělat přijímačky. Byli

jsme rozděleni do dvou skupin, já a Franta do jedné a Jarek do druhé. My jsme měli dva

učitele a Jarek dvě učitelky (jedna na český jazyk

a druhá na matematiku). Byli jsme ve kvintě

a druhá skupina ve kvartě. Začali jsme o tři čtvrtě

na devět a končili ve tři čtvrtě na deset (museli

jsme na to mít přesně hodinu). Po matematice, na

které jsme všichni ztroskotali, jsme měli dlouhou

přestávku (nevím jak dlouho). Ano, málem bych

zapomněla! Začali jsme už o půl, ale tu čtvrt

hodinu nám učitel vysvětloval pravidla, rozdával

sešity a zapisoval do seznamu. Stejné to bylo

Šk lní roK

i u českého jazyka. Také jsme začali o tři čtvrtě na jedenáct a končili za hodinu. Pak jsme se

sbalili a odešli domů. Výsledky byly až za týden ve středu. Ale teď už je po středě a výsledek

je, že jsem 16., takže mě vzali! Jsem za to moc ráda. Těším se, až přijedete.

S pozdravem Blanka

Dopis strejdovi – František Kadubec

Hrubá Vrbka, 1.6.2015

Milý strejdo!

Posílám Ti pozdrav od nás z Hrubé Vrbky, protože jsme se už dlouho neviděli a byl

bych rád, kdybychom se o prázdninách setkali. Od doby, co jsme se naposledy viděli, se událo

hodně věcí. V listopadu jsem se rozhodl, že chci jít na gymnázium do Strážnice. Připravoval

jsem se až do samotných přijímacích zkoušek. Na přijímacích zkouškách to probíhalo

následovně: od půl osmé do čtvrt na devět byla prezentace a o půl deváté jsme začali psát

matematiku a psali jsme ji do půl desáté. Poté následovala přestávka, která trvala půl hodiny.

V deset hodin jsme začali psát český jazyk, který jsme psali taky hodinu. Na gymnázium jsem

se dostal. Už končím, pozdravuj všechny.

Franta

Dopis sestřenici – Jaroslav Tichý

Malá Vrbka, 21.4.2015

Milá Terko!

Posílám Ti pozdrav z Malé Vrbky. Moc se nám

po Tobě stýská. Doufám, že se máte všichni dobře. U nás

se máme všichni dobře až na mě, protože jsem si zlomil

ruku a zase ve škole. Všichni bychom byli rádi i babička

s dědou, kdybys Ty i s Davídkem přijela do Malé Vrbky

podívat se na nás. Také Ti moc děkujeme za gratulaci

k přijetí na gymnázium. 26.4.2015 jsou závody

v Kozojídkách naproti vašeho domu. Jedeme se tam

podívat a také bychom se rádi podívali k vám. Takže

doufám, že se brzy uvidíme a mějte se všichni dobře.

S pozdravem Jarek

Dopis tetě – Jakub Dolák

Hrubá Vrbka, 29.8.2014

Milá teto!

Chci se Tě zeptat, kdy můžu dojet na prázdniny. Chci dojet k Tobě a strýcovi na

prázdniny, protože se strašně nudím. Chtěl bych s Tebou a se strýcem jezdit na kole do lesa

k Janohradu na výlet. Ale taky si odpočinout od sourozenců aspoň na deset dní. A jet na

bowling a taky na koupaliště, do zoo a taky s Káťou a Peťou do restaurace, ale na něco

dobrého a kvalitního. A moc bych chtěl, abys přichystala pizzu a bábovku a řekni babičce,

aby mi uvařila svíčkovou, protože ji mám rád. A ještě chci jít se strýcem na ryby. Moc Tě,

tetičko, mám rád.

Všechny pozdravuj Jakub

Šk lní roK

Dopis tetě – Lukáš Kocák

Tatry, 28.1.2014

Milá této!

Zdravím Tě a posílám Ti dárek

k narozeninám. Přeji Ti všechno nejlepší,

hodně zdraví a spokojenosti. Snad se Ti bude

dárek líbit. Máme se tu dobře, napíšu Ti, na

čem jezdíme. Mamka, taťka a brácha jezdí na

lyžích, já na snowboardu. Brácha spadl na

skokánku, ale nic se mu nestalo. Poznal jsem

tu čtyři kamarády – Pepu, Martina,

Víťu a Jendu. Zažil jsem s nimi hodně dobrodružství. Tak ahoj, teto, ještě jednou Ti přeji

všechno nej, nej, nej a pozdravuj všechny doma.

Ahoj Lukáš

Dopis babičce – Martin Martinek

Kuželov, 28.7.2014

Milá babičko!

Protože jsem Tě už dlouho neviděl, tak bych rád, kdybys k nám přijela. Zároveň

bychom se domluvili, jak chceš slavit Tvé narozeniny. Už se na ně moc těším. Aspoň se

sejdeme celá rodina. Už se moc těším na prázdniny, až bude pěkné počasí. Budu každý den

venku s kamarády. Tak už budu končit, buď zdravá a potom nám dej vědět, kdy přijedeš.

Ahoj a už se na Tebe těším.

Martin

Výuka přímé řeči ve 4. třídě

Učíme se používat přímou řeč aneb

krátká povídka dvou autorů Martina

Važíka a Robina Pleši (píšící pod

uměleckou zkratkou MARBIN)

U Vítka doma

V sobotu k Vítkovi přišli Robin a Martin.

Robinovi náhle vyletěla hubka z rukou

a rozbila Vítkovu vázu. Střepy vyletěly

a Vít říká: „Nééé, moje váza! Co jsi to

provedl, Robine?“

Když se váza rozbila, tak Aďa přišla

k Vítkovi zjistit, co se stalo. Přinesla

lopatku a smetáček. Martin říká Robinovi:

„Robine, musíš koupit novou!“

Robin s Martinem šli koupit novou vázu.

Cestou potkali paní učitelku, která venčila

fenku Arvenu.

Nakonec dal Robin u Vítka doma do nové vázy žlutý tulipán a potom Aďa dala do vázy kytici

červených květů.

Šk lní roK

Maminky měly svátek

Motto:

Maminky jsou všechny hodné,

ale stejně zdá se mi,

že je moje nejhodnější,

ze všech, co jsou na zemi.

U příležitosti Dne matek jsme se v literární výchově zamýšleli nad tím, jaké vlastnosti

mají naše maminky, co se jim líbí, co rády dělají, jaké jsou jejich radosti a tajná přání…

Takže všem maminkám patří veliké poděkování za jejich lásku a péči.

„Milé maminky, bez vás by nám bylo na světě velmi smutno!“

… a jak vás vidí vaše děti?

Natálie Pecnová

Moje maminka má hnědozelené oči. Měla hnědé vlasy, ale přebarvila si je na fialovo.

Nosí brýle a jmenuje se Petra Pecnová. Za svobodna se jmenovala Jurenová. Je hodná

a fantastická. Je jí 30 let. Pracuje ve společnosti 2G, kde šije polštářky a matračky.

Ráda se obléká do sportovního oblečení. Nosí černé botasky, které se jí moc líbí. Když

je v práci, obléká si tričko s nápisem 2G. Na krku nosí náhrdelník ve tvaru srdce, který jí

koupil táta. Mívá nalakované nehty.

Umí moc dobře vařit. Má ráda květiny a voňavky. Miluje hnědou barvu. Také ráda

kreslí. Její nejoblíbenější jídlo je bramborový salát. Ráda pije kávu a stará se o akvárium.

Martin Važík

Moje maminka je štíhlá, má hnědé vlasy a je šikovná. Hezky se obléká a má ráda

fialovou barvu. Má ráda svoji rodinu. Její nejoblíbenější zvíře je kočka. Taky má ráda

překvapení (např. ke Dni matek nebo na narozeniny).

Jmenuje se Marie Važíková. Za svobodna se jmenovala Jurásková. Pracuje v domě

s pečovatelskou službou, takže pečuje o seniory.

Má českou národnost a za svobodna bydlela v Hroznové Lhotě, nyní bydlí

v Kuželově. Ráda pomáhá lidem a stará se o ostatní.

Monika Prášková

Moje maminka se jmenuje Martina. Má oranžovočerveněrudé vlnité vlasy. Pod

rameny je nosí ustřihlé. Má kulatý obličej, modré oči a téměř stálý úsměv na tváři. Je vyšší

a pevnější postavy. Ráda nosí oblečení ve sportovním stylu. Její oblíbené barvy jsou: červená,

černá a bílá.

Doma ji často vidím v bílém pracovním oblečení. Pracuje totiž doma – má doma zubní

laboratoř. V létě jezdí ráda na kole a v zimě ráda lyžuje. Ráda vaří a peče různé dobroty. Je

velmi milá a hodná. Jezdí se mnou na výlety. Mám ji moc ráda.

Tereza Hamalová

Moje maminka má blonďaté vlasy po ramena. Má modré oči a hezké uši. Je moc štíhlá

a vysoká. Je moc hezká. Jmenuje se Lidka Hamalová. Pracuje v mateřské škole a moc ji to

baví. Vždy se obléká moc hezky. Většinou nosí rifle s nádherným trikem. Má ráda mého tátu,

který se jmenuje Radek Hamala. A mého bratra Toma a samozřejmě mě.

Má ráda modrou barvu. Je jí teprve 39 let. Moc hezky a ráda se usmívá. Má ráda všechny

květiny a ráda se o ně stará.

Šk lní roK

Zábavné hodiny češtiny Žáci 8. třídy vymýšleli formou prózy nebo poezie krátký text, ve kterém se vyskytne

co nejvíce vzorů podstatných jmen.

V malém zapadlém městě šlo vidět moře. V něm plula od malého ostrůvku ke břehu růže,

která spadla jedné ženě. Ta stála na břehu u stavení. Za ním u radnice na náměstí pospíchal

muž, který měl stroj na tisknutí kuřat. Když

je tiskl, tak při tom byla slyšet nádherná

píseň. Jednou, když šel pán

z nedalekého hradu okopávat pole, tak

narazil na lidskou kost, která zřejmě

pocházela z období 2. světové války.

Jakub Hrůza

V jednom městě bydlel muž, byl to zároveň

předseda i soudce. Ten pán měl ženu, která

byla pořádná kost a bydlel s ní ve

venkovském stavení s krásnými růžemi.

Jezdili k moři, jedli kuře a zpívali si

oblíbenou píseň. Je to příběh, který

vygeneroval stroj na opraveném hradě.

Marek Srubjan

Na výletě u moře stála žena a muž, kteří

zpívali píseň o hádce mezi předsedou

a soudcem. U hradu, který byl prorostlý

planými růžemi, poskakovalo kuře s malou

kostí v zobáčku. A nežli mi můj orientační

stroj vyhledá stavení, které hledám,

podívám se do města a radši se zeptám přitažlivého pána s vypracovanými svaly, který stojí

na náměstí u hradu se zpívající ženou a mužem.

Miroslava Macková

Pán nebo muž,

to je jedno už.

Na jídlo měli kuře,

bylo čerstvé jako růže.

Brzo na hrad pojedeme,

se soudcem se zasmějeme.

Předseda je velký muž,

a neustále křičí kuš!

Po kuřeti zbyde kost,

a tak hurá pojďme na most!

Vedle města je velké stavení,

nachází se zde staré brnění.

Žena si zde zpívá písně

a má se neustále krásně.

Pán si hraje na stroji,

aspoň jako dítě nezlobí.

Nikola Bajková

Jeden muž bydlel blízko města, které se nacházelo u moře. Choval v malém stavení kuře. Rád

chodil do hradu za krásnou ženou a při zpívání písně jí vždy dal růži. Na hradu ještě žil pán,

který rád na stroji psal a soudce mu vše diktoval. Navštěvoval je i předseda přírodovědného

kroužku, který rád sbíral zvířecí kosti. Byl to zvláštní hrad.

Sylva Oláhová

Šk lní roK

Je jedno město, v kterém pečou těsto.

Kolem je moře a králíci se uložili v noře.

V městě máme hrad, z kterého jde strach.

V hradu sídlí pán, který spravuje starý rám.

Zpívá si písně, když ničí plísně.

Jeho žena si přinesla stroj a ušila na něm

kroj.

Byla zde vyšitá růže a poranila si při tom

kousek kůže.

Doma máme rádi zvířátka, z nich hlavně

kuřátka.

Náš pejsek vyběhl s kostí, ten se nerad

postí.

Předseda a soudce mě potkali v knihovně,

prý jsem to napsala až moc výchovně.

Tereza Prášková

Žena s mužem u hradu,

zpívali píseň o hladu.

Kolemjdoucí pán,

který nás nemá rád,

dojedl grilované kuře

a své ženě podal růže.

U stavení na dvorku

předseda a soudce

se prali o manželku.

Veronika Šilhavá

V našem stavení u moře,

jedli jsme k obědu kuře.

Pozvali jsme k obědu,

taky pana předsedu.

Snědl toho vážně dost,

po jeho porci zbyla jenom kost.

Když dojedl, šel k ohrádce

a chválil nám růži v zahrádce.

Na druhý den nás pan soudce

pozval do města do divadla,

za to, že jsme mu dali domácí povidla.

Hra byla o ženě, která žila na hradě,

muž jí zpíval píseň v zahradě.

Pán jí vynalezl stroj času,

ale máma obdivovala jen pánovu krásu

Kristýna Jurenová

Čím bych chtěl být a proč? Úvaha „Čím bych chtěl být a proč?“ byla žákům 9. ročníku zadána na konci ledna

těsně před podáním přihlášek na střední školy.

Adam Prášek

Výběr povolání jsem ještě neuzavřel, a když to vezmu kolem a kolem, tak mám na

definitivní výběr povolání ještě dva roky. Hlásím se totiž na gymnázium, kde se až ve třetím

ročníku vybírají volitelné předměty vzhledem k budoucímu povolání. Zajímavé je, že se

víceméně vracím k tomu, čím jsem chtěl být kdysi dávno, rozhoduji se totiž mezi zubařem

Šk lní roK

a architektem. Jsou to dvě velice odlišná odvětví a rozhodování je velmi těžké, naštěstí pro mě

na to mám ještě nějaký čas. Zubař je člověk, jak název vypovídá, který se stará lidem o zuby.

Dobré je, že když je živnostník, tak si vlastně může upravovat pracovní dobu atd. Záporem je,

že domluvit se s některými lidmi může být složité. Náplní práce architekta je vlastně

vytváření plánů pro různé stavby (domy, obchody mosty, atd.), může se např. specializovat na

určité odvětví, ale opět se musí vyrovnat s tím, že bude někdy opakovaně vysvětlovat

některým lidem, že tak to prostě nejde.

Daniel Podzámský

Já se pořád rozhoduji mezi dvěma povoláními. Jedno z nich je automechanik.

Automechanikem bych chtěl být proto, protože mě auta fascinují a také se mi líbí. Moje

nejoblíbenější auto je Porsche GT3, jeden z nejlepších výrobků

této automobilky. Ovlivnil mě i bratranec, který se stal

automechanikem, když jsem byl malý. Ukázal mi nejrůznější

značky aut, od Škody až po Porsche. Druhé povolání jsou

animace na PC. Před nedávnem jsem si stáhnul animační

program zaměřený na Stick figurky. Taky mě baví postavy

navrhovat, kreslit je, vymýšlet k nim zbraně a také jejich

schopnosti. Ovlivnila mě hra, kterou mi doporučil kamarád.

Když jsem si zadal její název na YouTube, vyhledalo mi to

videa, kde navrhují postavy té hry. Hrozně mě vymýšlení postav

a poté jejich realizování začalo bavit.

Toto povolání (automechanik) obnáší učení nových věcí, které se týkají všech druhů

aut. Počítačové programy se také mění. Postav do her je moc, a tak je těžké vymýšlet něco

originálního.

Filip Sťahel

Vybral jsem si Střední odbornou školu v Uherském Hradišti. Je tam více učebních

oborů s maturitou i bez, já jsem si vybral obor

automechanik. Tento obor mě bude bavit a myslím si, že

má větší budoucnost než zemědělský obor. Věřím, že

pokud budu automechanik, dokážu opravit i zemědělské

stroje, traktory, kombajny a příslušenství. Zemědělství

mě baví víc, protože to není jenom o strojích, ale

i o zvířatech (krávy, koně, …). Je to o sezónních pracích,

kdy v zimě je práce nejmíň a v létě se pracuje do noci

(žně, sena, …). Naopak mechanici pracují po celý rok

snad stejným tempem, v dílně si zatopí, nejsou pořád na

zimě a v létě je dílna příjemně chladná. Takovou dílnu má můj děda, kam chodím občas

pomáhat. Snad se na tuto školu dostanu, hodně se mi líbily dílny, kde jsem se byl s rodiči

podívat na Dnu otevřených dveří. Kluci tam pracují i na soustruzích, což je také zajímavé. Do

této školy se těším, i když se mně s kamarády z Kuželova bude těžko loučit.

Jan Prášek

Hlásím se na střední školu v Brně, na obor technické lyceum, což je vlastně něco jako

přírodovědně zaměřené gymnázium. Takže de facto můžu výběr svého oboru odložit. Přesto

Šk lní roK

bych však chtěl studovat odvětví materiálová nebo nanomateriálová chemie, které se však

studuje až na vysoké škole. Vzhledem k tomu, že rád sleduji dokumenty, mě nejvíce ovlivnily

právě tyto dokumenty. Dříve jsem chtěl být vším možným, ale nynější představu si držím už

několik let. Co toto povolání obnáší, záleží na tom, zda bych byl v týmu, který má za úkol

tyto materiály objevovat nebo je vyrábět. Samozřejmě bych radši pracoval ve vývoji, ale to s

určitostí dnes říci nemohu. Vzhledem k tomu, že se tato odvětví vědy rychle vyvíjejí. Nelze

také s určitostí říct, s čím přesně budu pracovat. Nejvíce bych chtěl pracovat na několika

věcech jako jsou např. supravodiče, nanotrubice, různé druhy nanovláken a pancířů.

Jan Maňák

Na přihlášku jsem se rozhodl napsat dvě školy, obě

na elektrikáře – silnoproud (v Hodoníně a v Kyjově).

Rozhodl jsem se tak, protože vidím velkou budoucnost

v elektrice a jejím využívání. V naší rodině, aspoň té užší

části, máme jednoho elektrikáře, ale ten už půjde do důchodu

a říkal, že mi bude radit. V dětství jsem chtěl být

podnikatelem s koblihami a prodávat je ve velkém po celém

světě, vím, že je to šílené. Elektrikář – silnoproud obnáší

hodně věcí, které bych mohl dělat v budoucnu, např.

testování elektrických rozvaděčů v tzv. rakvičce v Brně,

přivádění elektrického proudu do nově postavených domů,

ale dostanu také základní vzdělání pro slaboproud, takže

můžu zapojovat obvody v domech, v panelácích a tak dále. Klady tohoto oboru jsou, jak už

jsem napsal, že stále více lidí využívá čím dál víc elektrickou energii. A zápory na této profesi

ani nevidím, snad jen to, že bych se mohl při práci, kdybych byl neopatrný, zranit nebo

dokonce zabít.

Kateřina Kadubcová

Mým snem již od dětství je stát se policistkou. A proto jsem si také podala přihlášky

na Střední policejní školy do Brna a Holešova. Vím, že je mi jenom 14 let, ale jsem

rozhodnutá, že toto povolání je pro mě to pravé a chci ho dělat celý

život. Policisté musí mít nejen dobrou fyzičku, ale také pevné nervy

a potřebují se neustále vzdělávat kvůli častým změnám zákonů

a zákonům novým. Chtěla bych se specializovat na kriminální obor,

protože mě baví dedukovat různé varianty a pracovat jak

v kanceláři, tak i v terénu. Vím, že cesta k mému cíli nebude lehká,

ale jsem odhodlaná jít si za svým snem. Velkou podporou pro mě

jsou mí rodiče a kamarádi, kteří mně vždy dodají sílu jít dál svou

cestou.

Kristýna Mlýnková

Protože jsem žákyní 9. ročníku, nabízí se otázka, jakou

střední školu si vyberu na další studium. Jsou dvě profese, které by

mě bavily. Tou jednou je, že bych chtěla být paní učitelkou

v mateřské škole. Ano, je to trochu bláznivé být celý život zavřená

s malými dětmi a poslouchat, jak křičí, dožadují se pozornosti

Šk lní roK

a snaží se nějakým způsobem na sebe upozornit. Ale člověk se musí dívat i na ty kladné

vlastnosti tohoto povolání. A myslím si, že právě učitelka v mateřské škole má hodně těchto

kladných vlastností. Například když vám dítě namaluje obrázek, usmívá se na vás a řekne, že

je tu rád. A proč tam chci jít? Mám hodně ráda děti, jsou to takoví malinkatí čertíci. Také jsou

hodně upřímné, takže vám na rovinu řeknou, jestli vás mají rádi. Jaká je ta druhá profese? Je

to úplně něco jiného než paní učitelka. Moje druhá profese je policistka. Myslím, že tato

profese by se mně také hodně líbila. A proč bych chtěla být policistkou? No policisté mají

hlavně pomáhat a chránit a to si myslím, že je velmi záslužná činnost. A na druhou stranu se

toho hodně naučíte. Od základů sebeobrany až po střílení z pistole, od cvičení psů až po

jezdění v policejním autě. A hlavně policisté mají pak různé možnosti, například jít dělat ke

kriminálce. A samozřejmě mají i dobrý plat. Jsem zvědavá, jaké povolání si nakonec vyberu.

Lika Davydyuk

Chtěla jsem být učitelkou ve školce, ale bohužel toto pololetí se mi moc nepovedly

známky, takže nevím, jestli by mě na tu školu vzali a jestli to vůbec má smysl zkoušet. Mám

moc ráda děti a myslím, že bych to docela dobře zvládala. Každý den se s nimi hrát a hlídat je

by se mi moc líbilo, učit je novým věcem a hrám. Nevím přesně, jestli se tam na tu školu

dostanu a jestli to vůbec zkusím.

Ale byla bych moc ráda, kdybych

se tam dostala a myslím, že bych

byla velmi spokojená. Ale ještě

se uvidí, jak to bude, třeba to

bude dobré i na nějaké jiné škole.

Martina Prachařová

V tomto roce si musíme

vybrat své budoucí povolání.

Nejraději bych v budoucnu

pracovala s dětmi. Mám ráda

děti, jsou sice někdy zlobivé, ale

hlavně přinášejí lidem radost.

Ráda si s nimi hraji a vymýšlím různé aktivity. Tak jsem přemýšlela o pedagogické škole,

bohužel jsem zjistila, že takové školy jsou daleko a musela bych být na internátu a navíc na

takovou školu nemám známky. A tak jsem se rozhodla, že půjdu do Strážnice. Na design, ale

oděvnictví mě taky baví. V dětství mě lákala i učitelka, ale to bych musela udělat maturitu

a přijímačky na vysokou školu. Ale nejvíc mě baví tancování a zpívání, to by mě taky

do budoucna hodně bavilo. Nebylo by špatné otevřít si své vlastní studio na tancování pro

malé děti, asi bych se věnovala folklóru. Ale zase na druhou stranu je tady ještě to zpívání.

Ano vím, jsem velice nerozhodný člověk, ale kdo ví, jak se věci budou vyvíjet za pár let.

Martin Srubjan

Přihlášku asi podám na obor mechanik – seřizovač CNC strojů do Uherského Hradiště

a Uherského Brodu. Když udělám maturitu a budu mít slušné známky, tak bych to možná

zkusil na vysokou školu, ale to ještě nevím, zatím to na studium na vysoké škole nevypadá.

Třeba se trochu bouchnu do hlavy a začnu se pořádně učit. Toto povolání obnáší hodně

zručnosti třeba na počítači s programy, na kterých se kreslí součástky a jiné věci. Taky bych

Šk lní roK

měl umět pracovat na soustruhu a na frézce, to všechno by

mě měli naučit na střední škole. Takové plus nebo minus na

práci? Na to je těžké odpovědět z toho důvodu, protože

nevím, na jakou pozici bych se dostal. Já si to představuju

takhle: buď můžu sedět u počítače nebo můžu stát u CNC

strojů a programovat nebo pracovat na soustruhu. To se

ještě neví. Byl jsem na obou školách na Dnu otevřených

dveří a moc se mi tam líbilo.

Matěj Jakubíček

Já podávám obě přihlášky na Střední průmyslovou školu

chemickou v Brně. Obor, který jsem si vybral, je aplikovaná

chemie a z něj vychází povolání analytický chemik. Vybral jsem si

toto povolání proto, že mě baví matematika i chemie. V tomto

vědním oboru se obě disciplíny prolínají. Jak se svět zdokonaluje,

je čím dál víc všemožných továren a ve většině z nich je potřeba

povolání analytický chemik. Tudíž je to téměř jisté zaměstnání s ne

zrovna nejhorším platem.

Nikola Jurenová

Mé budoucí povolání by měl být masér nebo voják. Nejvíce mě zaujal voják

z povolání, protože málo lidí se dostane na vojenskou školu v Moravské Třebové. Většina lidí

neprojde přes vojenskou nemocnici, kde probíhá vyšetření celého těla. Byli jsme i na Dnu

otevřených dveří, který se konal v lednu. Tam jsme

se dozvěděli mnoho zajímavých informací o tomto

povolání a co se školou souvisí. Druhé povolání,

které jsem si vybrala, by měl být rekondiční

a sportovní masér v Rýmařově. Toto povolání mě

zaujalo kvůli tomu, že mě baví masírovat a také

jsem za to chválena. Pokud se dostanu na

vojenskou školu, chtěla bych celé čtyři roky na

sobě makat a podat nejlepší výkon a po maturitě

odcestovat do zahraničí, nejlépe někam k moři a tam si zařídit vlastní salon. Líbilo by se mi

také masírovat turisty na nějaké velké lodi.

Milí čtenáři,

přejeme vám všem, kteří čtete tyto řádky, krásné prázdniny plné sluníčka a pohody. Dětem,

aby si prázdniny užívaly u vody, rodičům, aby si odpočinuli od každodenních příprav svých

ratolestí na výuku, zaměstnancům školy, aby nabrali nové síly do dalšího školního roku

a všem ostatním, aby si léto vychutnali naplno.

A aby ten zbývající čas do prázdnin rychleji utíkal, připravili jsme pro vás ještě

dvoustranu plnou zábavy.

Vaše redakce

Šk lní roK

Poznáš ve skrývačkách 7. třídy vyjmenovaná slova?

Včera odpoledne běhalo u nedaleké lípy tele. Neobvyklé výstavy dračích hrníčků se konaly v daleké cizině.

Jitka Malečíková

Tyto pasy na zemi musely někomu vypadnout z kapes kabátu.

František Gregor

Nás se na to neptejte, my špatně vidíme.

Na závodech dívky tak rychle běhaly, že jim nohy div neupadly.

Vanesa Poláková

Postavil by celý komín sám.

Konečně nastal tak dlouho očekávaný nový rok.

Kdyby strýc přišel dřív, počkal by mě na nádraží.

Nový rok jsme slavili na horách.

Denisa Petříková

Slepý rád poslouchá vážnou hudbu.

Roman Prachař

Sousedky zajistily, že tam všichni půjdeme.

Martina Strachotová

Žaneto, pýr je velice škodlivý plevel.

Dlouhé zlaté vlasy patřily dívce jménem Zlatovláska.

Kéž by strýc byl malíř!

Patrik Orsák

Při závodě odpadly podkovy drahému koni.

Hloupý chatař Josef nechal odemčenou chatu a odjel domů.

Natalia Zelenková

Písmenková omalovánka

Šk lní roK

Matematické hrátky

Zkusme doplnit místo otazníku

obrázek tak, aby byla zadaná

rovnice platná.

Plocha obyčejného čtverce se

dá složit i ze čtyř stejně v

písmen. O jaké písmeno se

jedná? Existuje i jiné než I.

písmeno

Nakreslit domeček jedním

tahem už určitě všichni umíme.

Co takhle zkusit nakreslit

osmicípou hvězdu, bez křížení

a zdvojování?

Příjemnou prázdninovou zábavu a odpočinek Vám všem přeje Marcela Krajčová

Šk lní roK

Ročník 5, číslo 2, školní rok 2014/2015

Na přípravě článků se podíleli všichni učitelé a žáci školy

Výroba a tisk: ZŠ Kuželov

Grafická úprava: Petra Horáčková

Děkujeme za spolupráci: Ing. Pavel Gráf

Počet výtisků: 95 kusů