2

Peter Wilberg

Knížka o HARA

Nakladatelství Krutina Jiří – Vacek

Přeloženo a publikováno s laskavým svolením Petera Wilberga. Původní zdroj: The little Book of Hara.

3

4

Část 1 – Co je „HARA“?HARA v japonském jazyce znamená doslova „břicho“ či „pupek“. Japonciříkávají: „Hara no aru (nai) hito“, člověk s břichem nebo (bez) břicha. Takéříkávají: „Hara no okii“ nebo „okina“, člověk s velkým nebo malým pupkem –břichem. Žádný z těchto výroků se ve skutečnosti nevyjadřuje k zevnímrozdílným fyziologickým znakům, ale k rozdílům v charakteru člověka. Co tedyznamená: „Hara no aru hito?“ Odpověď zahrnující všechny významy zní: člověks Centrem – Zdrojem.

— KARLFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM

Žijeme v dualistické schizofrenní kultuře, které dominuje konflikt hlavy a srdce,myšlení a cítění, mysli a emocí. To je kultura, která nezná nižší a hlubšícentrum vědomí – vůle – smyslu života a záměru, kterým je hara.

Starobylé taoistické rčení nám říká: „Když jsi nemocný, nehledej léčbu. Naleznijádro – centrum – zdroj a budeš vyléčen.“ Centrum, o kterém hovoří, se nacházíhluboko ve vnitřně pociťovaném prostoru vědomí v děloze v naší dolní částibřicha – v hara.

Malé omezené „Já“ – ego vládne pouze v hlavě. Já jako celek je tělo jako celek.Jeho duchovní a fyzické těžiště – centrum přitažlivé síly spočívá v hara.Centrum v hara je zdrojem vědomí, které překračuje malé omezené „Já“ – ego,jehož tělem je celý vesmír.

— PETER WILBERG

5

Čtyři úvodní otázky

1. Do jakého stupně v rozsahu 1-10 si uvědomuješ svou hlavu, své oči a své tělojako celek, horní i dolní část trupu – od vrcholu hlavy po palce na nohou, odkoruny hlavy po paty nohou – právě v tomto okamžiku?

2. Do jakého stupně v rozsahu 1-10 si uvědomuješ prostor kolem svého těla? Dojaké míry tvé vědomí zahrnuje tento prostor vědomí – právě v tomto okamžiku?

3. Do jaké hloubky v rozsahu 1-10 vědomě pociťuješ – prožíváš duchovnísubjektivní podstatu „nitra“ těla (hlavy, hrudníku, pupku a břicha) jako jednotnýspojitý prostor vědomí – právě v tomto okamžiku?

4. Kde na pomyslné vertikální ose spojující bod za čelem a bod v nitru spodní částibřicha mezi pupkem a stydkou kostí pociťuješ (a) střed svého dýchání, (b) středsvého Já, (c) místo odkud povstává tvůj hlas?

6

Já a tělo

Jsme si natolik vědomi svého Já jako celku – naší „duše“ – nakolik jsme sivědomi svého těla jako celku a celý prostor, který jej obklopuje, prostupujea naplňuje.

V naší stále více globalizované Západní kultuře ale většina lidí prožívá svůj pocit jáspojený pouze s horní částí těla.

Zakoušejí vědomí samo jako něco omezeného jejich vlastní kůží těla, uzavřenéhov jejich „prostoru hlavy“, nebo je zakoušejí v podobě prožitků a emocí v oblasti jejichhrudi, srdce, žaludku – všechno v oblastech nad pasem.

Díky nedostatečnému plnému vědomí jejich nižší oblasti těla pod pasem,nikdy nedosáhnou vědomí jejich těla jako celku – a tedy jejich Já jako celku.A jelikož jejich pocit Já není uzemněn ve vědomí nižších oblastí těla, nemohou být veskutečnosti vycentrováni v „hara“ – oblasti spodního břicha, která je rozpoznánav Japonsku jako fyzické i duchovní centrum přitažlivosti – těžiště života celé lidskébytosti – člověka jako celku.

Výsledkem této nevědomosti lidé myslí svou hlavou a cítí svými srdci, alepostrádají vnitřní sílu vůle a moc intuice, která přichází z vycentrovánívědomí a dýchání v Já – v hara.

Když se kohokoliv zeptáme, kde ve svém těle cítí své „Já“, pravděpodobně tobude považovat za podivnou otázku, pokud budeme trvat na odpovědi,pravděpodobně odpoví,„v hlavě“ nebo „v hrudi“ nebo nejasně ukáže do oblastimezi srdcem a žaludkem. Pouze vzácně někdo ukáže na nižší oblast.

Hara de kangaeru („myslet pupkem – harou“) je v protikladu atama dekangaeru („myslet hlavou“). Japonci často říkají, když si klepou na hlavu:Koko de kangaeru no wa ikemasen („nemysli tím – hlavou“) a dodávajíHara de kangaenasai – „prosím mysli svým pupkem – harou.“ Tím se myslí,nikoliv příliš racionálně, intelektuálně, ale hlouběji, prosím, jako celý člověkz esence – podstaty svého bytí.

— KARLFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM, HARA, THE VITAL CENTRE OF MAN

7

O významu „HARY“

„Hara“ v běžné japonštině jednoduše znamená „břicho“. V orientálních duchovníchtradicích hara označuje speciálně dolní část břicha neboli „kóši“.

V nitru pociťovaného vnitřního prostoru této oblasti se nachází „centrum“ vědomí,které je současně jak duchovním, tak fyzickým centrem – těžištěm. Jeho umístění jemezi vrcholem stydké kosti a pupkem, asi dva prsty pod spodním pásem břicha. Totocentrum se nazývá „tan-tien“ v Číně a „tanden“ v Japonsku.

Někdy je pojem hara používán pro celou oblast břicha, někdy jenom pro jeho spodníčást, tzv. „kóši“, která obsahuje tanden, a někdy je slovem hara nazýván samotnýtanden.

Naplnit kóši silou znamená také lehce napnout břišní svaly. Pokud správnýmzpůsobem napneš břišní svaly, vycítíš toto místo soustředění pod pupkem. Jenazýváno tanden. Umění aktivace tohoto centra spočívá v uvolnění síly ze všechčástí těla a její soustředění zde.

— SATO TSUJI

Nicméně ve skutečnosti hara není ani vnitřní oblast těla nebo vnitřní bod nebo„centrum“ v nitru těla. Spíše jde o vnitřní kompas – centrum vůle a správného jednáníčlověka pramenící z tohoto centra – jde o centrum života zahrnující celou bytost –člověka, které nás spojuje v přímém kontaktu s vědomou duchovní podstatou neboli„duší“ všech ostatních bytostí a jejich božským zdrojem.

Tanden je záře Božství.

— MISTR OKADA TORAJIRO

8

Nepochopení a nesprávné názory na Haru

Je velkým nepochopením a chybou Západních filozofů, že tělo nazírají vždyintelektuálně – rozumově, z vnějšku, jako kdyby tělo nebylo nerozlučně částíaktivního Já.

— SATO TSUJI

Hlavní způsob, kterým je tento omyl – chyba udržován do dnešních dnů, jepovažovat tanden za centrum „energie“. „Energie“ je vědecký fyzikální konceptodvozený od řeckého slova „energeia“ – slova, které nemá svůj ekvivalent vevýchodních a orientálních jazycích. Ve spojení s nesprávnými klamnými představami„energetických center“ vzniká další velký omyl – neschopnost rozpoznat základnírozdíl – rozlišení mezi „fyzickým“ tělem a fyzickými „energiemi“ a tím, co lze nazývat„pocitové – cítící“ tělo. Fyzické tělo je tělo pozorováno zevně neboli „objektivně“ –z venku. Pocitové – cítící tělo je tělo, jak si jej uvědomujeme – subjektivní tělo –z nitra. To není tělo fyzických jemných či jemnohmotných „energií“, které můžemecítit nebo si je uvědomovat, ale tělo cítícího vědomí jako takového. Jeho centra nejsouobjektivními centry nějaké „jemné“ fyzické „energie“, ale subjektivní centra – centrapociťujícího – intuitivního vědomí samého.

Subjekt nikdy nemůže být rozpoznán jako něco objektivního.

Místo tandenu, které je sídlem subjektu v lidském těle, musí být rozpoznánoz nitra subjektu.

— SATO TSUJI

Uvědomění samotného života v našem nitru je něco fundamentálně rozdílnéhood zevního pozorování, soustředění a zevního rozumového chápání, kdypoznávající subjekt zůstává oddělený od toho, co poznává.

— KARFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM

9

Tělo jako pozemský – tělesný text

Vzato ze zevního pohledu, kniha je materiální tělo v trojdimenzionálním prostoru.Knihu si můžeme také abstraktně představit jako něco formovaného a tvořenéhourčitou „energií“. Ale její zevní trojdimenzionální tvar také zakrývá mnohaúrovňovývnitřní svět smyslu – významu. Nemůžeme vstoupit do tohoto vnitřního světavýznamu zkoumáním struktury prostoru a času, hmoty a energie, která tvoří knihujako objekt. Můžeme do něj vstoupit pouze přečtením knihy – tedy vstupempocitového vědomí do nefyzického prostoru, který se v něm otevírá, kde se spojujemes unikátními vnitřními kvalitami vědomí jiné lidské bytosti – autora.

Co platí pro knihu, platí i pro lidské tělo, které není pouhou hmotou vytvořenouz atomů, molekul, genů a buněk, ani jemným tělem „energií“ nebo soustavou„energetických center“. Lidské tělo je živý biologický jazyk člověka – tělesný text.Neviditelný vnitřní prostor cítícího vědomí smyslu čtené knihy nelze omezit pouze naviděné řádky textu, ať již na papíře, nebo na obrazovce. Ani to není pouze vnitřnísubjektivní cítící vědomí redukovatelné na soustavu „meridiánů“, drah tvořených„jemnými energiemi“.

Vnitřní duchovní anatomie lidského těla, stejně jako jiného těla, je podobna knize.Její esence – podstata nespočívá v tocích energie podél meridiánů nebo mezi různýmienergetickými centry či čakrami, ale přesněji v inteligentních smysluplných pohybechvědomí mezi různými centry vědomí ve vnitřních prostorech vědomí v hlavě, hrudi –srdci a haře – ty společně tvoří jedno jednotné tělo vědomí.

10

Centra a těžiště vědomí

Vědomí má jak různá centra soustředění, tak různá těžiště – místa spočívání.V angličtině pro to mají dvě slova: „focus“ – místo soustředění a „locus“ – místospočívání – vyzařování. Když hovoříme o centrech vědomí v hlavě, hrudi – srdcia haře, je důležité také pochopit zcela zásadní rozdíl mezi místem soustředění vědomía místem spočívání – vyzařování vědomí. Obyčejné soustředění či zaměřenípozornosti a koncentrace našeho vědomí na centrum vědomí neboli tanden v oblastihary nezajišťuje, že se tanden stane skutečně naším pravým duchovním centremvědomí. Otázkou je, z jakého centra – místa vědomí soustřeďujeme své vědomí?

Pokud se soustřeďujeme z hlavy jako centra vědomí na tanden v hrudi nebo v haře,pak je to tanden v hlavě, který zůstává naším skutečným efektivním centrem vědomí,a nikoliv tanden v srdci nebo v haře. Tandem v hrudi a haře se stávají pouze„objekty“ soustředění subjektivní soustředěné pozornosti spočívající v hlavě – místopřímého zakoušení hary jako centra spočívání samotného subjektivního vědomí,kterým jsme.

11

Čtrnáct tandenů

V orientální tradici taoismu a zenového buddhismu rozlišují čtyři tandeny – centra –těžiště vědomí. Jejich vnitřně pociťované lokalizace jsou:

1. Centrum na vrcholu – koruně hlavy (centrum nebe);2. Centrum ve středu čela hlavy (centrum hlavy);3. Centrum v oblasti krku;4. Centrum srdce v hrudníku (centrum srdce)5. Centrum v oblasti solaru plexu.6. Centrum – tanden v hara – ústřední tanden – centrum všech center. Nazývá se

seika tanden.

K tomu ještě dvě centra v zápěstí a chodidlech, v kolenech a pod nohama.

12

„SEIZA“ – sezení

Před Já – ty – on existuje, je pouze existuji. Uvědomit si to – to je Seiza.

— MISTR OKADA

Seiza znamená prostě sezení, ale nikoliv pouhé „sezení“ nebo sezení v určité pozici.Jeho podstata spočívá v posezení – ukotvení – usazení – vycentrování vědomí,dýchání v Já v haře a jejím tandenu.

Tímto způsobem je kultivováno vědomí hary a hara dýchání. Tak spočíváme ve svémduchovním centru celého člověka. Kultivace vědomí hary není podoba „new age“kurzu, který lze prodat jako komoditu v podobě kurzů nebo workshopu nejrůznějšíminěkterými současnými učiteli Reiki, čhi-kungu nebo taj-či. Jak mistr Okada ve svédobě řekl:

Seiza, jak je praktikována učiteli v obyčejných školách, je naprosto neúspěšná.Přistupují k tomu jako ke kurzu, kde se mají něco naučit, a jakmile se trochunaučí, hned se snaží to málo prodat dál.

Znovu tedy zdůrazněme, že vědomí hara není něco, co bychom měli dosahovatzpůsobem, že je třeba něco vytvořit, nebo že musíme hledat cestu. Hara, tanden, jenaše přirozené těžiště a přirozené centrum Já – Já, kterým není nic jiného než ryzíprostor vědomí.

13

HARA a prostor vědomí

Moderní člověk musí prvně před vším ostatním nalézt cestu zpět do plnosti celéšíře svého života ve své podstatě.

— MARTIN HEIDEGGER

Hara neboli seika tanden je centrem tohoto esenciálního prostoru v naší podstatěneboli pole – prostor vědomí, který nejen že není omezen ničím zevním – naopakzahrnuje celý kosmický prostor kolem nás – ale současně je i vnitřně neomezenýprostor, jehož centrem je tanden, který zahrnuje neomezenou potencialitu, který násspojuje a sjednocuje s vědomým nitrem neboli „duší“ – univerzálním vědomím všechvěcí a všech bytostí.

Člověk bez hary má k životu pouze malý prostor v sobě a kolem sebe.

— KARLFRIED GRAF VON DÜRCKHEIM

Nicméně člověk s rozvinutou harou nezná omezení tělesných hranic, ale pouzeneomezené pole ryzího vědomí, které je prostorem – v jeho zevní expanzi, jehobožských výšinách i ve vnitřní hloubce. Jeho vědomí prostoru je neomezenýmprostorem vědomí – vycentrované v haře.

A současně hara tanden je také vstupní bránou do „vnitřního prostoru“. Tím myslímbezrozměrný vnitřní prostor neprojevené moci vědomí. Zatímco prostorová zevníexpanze vědomí zahrnuje vše, co je aktuálně přítomné, viditelné a slyšitelné, vnitřnívýznamový prostor je prostorem ryzí neprojevené potenciality. Jako takový je dělohouprostorové zevní expanze a každého těla a bytí v něm. Je také neviditelným prostorem,ve kterém všechny časoprostorové vesmíry jsou otevřeny a rozšiřovány. Proto tato„vnitřní“ bezrozměrná neboli „záporná“ dimenze prostoru vědomí může býtprostorově vizualizovaná nebo ilustrovaná běžným způsobem jako prostor, kterýparadoxně obsahuje – zabaluje – „obklopuje“ zevní sféru aktuálně projevenéhoprostoru vědomí.

V hara tandenu můžeme sestoupit vědomím do této „záporné“ (negativní) dimenzevnitřního prostoru potenciální moci vědomí, která nás navíc spojuje s nitrem –podstatou každého těla a projeveného bytí. Jako vstupní bod do prostoruneomezeného vnitřního potenciálu – záměru, který spojuje všechny bytosti a těla,všechny světy a vesmíry, je hara tanden také bod, z kterého lze vytvořit přímé vnitřníspojení a kontakt – „přes jádro – zdroj“ – s vnitřní podstatou neboli harou tandenemjiné bytosti.

14

Bílá oblast - prostor aktuálního projevu („zevní“ prostor vědomí).

Šedá oblast – prostor potenciálního záměru („vnitřní“ prostor vědomí).

Černá oblast – přímý dotek – spoj mezi tandenem jednoho a druhého člověka.

15

Hara, Ki a „Reiki“

Pojem „reiki“ – obecně překládaný jako „univerzální energie“ se ve skutečnostivztahuje k božské atmosféře, která propůjčuje prostoru posvátný charakter – podobnějako svatý prostor svatyně nebo chrámu. Jazykový význam japonské slabiky „Ki“(čínsky Qi nebo Čhi) je dech. Proto také vítr (řecky „pneuma“) byl zván MistremZhuangem jako „Čhi země“.

Ve svém významovém kořenu Ki je ekvivalentem řeckému „aether“ (vyšší vzduchnebo atmosféra) a sanskrtskému „akáša“ – chápaná jako prostorovost a atmosféravědomí samého, která prostupuje prostor a proudí podobně jako zevní vítr. Navíctento prostor a jeho dech může nabývat různé pocitové kvality tepla – vřelosti nebochladu – lhostejnosti, lehkosti, vodnatosti, nebo tuhosti a pevnosti, je ekvivalentník řeckým „humor“ – povahovým náladám – ze kterých byl odvozen název pro„hormony“. Při kontrole a naslouchání – čtení pulzu pacienta, orientální lékař necítítok krve nebo „jemné energie“, ale „humorální“ kvality samotného toku krve – pomalýnebo rychlý, teplý nebo chladný, tekutý, nebo pevný, zředěný nebo zhuštěný, plochýa slabý, nebo planoucí a nadšený.

Kořenový význam moderního pojmu „psychologie“ je „řeč“ nebo logos „duše“ nebolipsyché. „Čtení“ pulzu nebo společné pulzace Ki (Qi/Čhi) je podstatně cestounaslouchání podobě jemné řeči – „řeči duše“. Zde „duše“ je chápána jako životní dech(řecky psyché a sankrtsky prána), jehož podstatou je proudění – vanutí, které odhalujetóny, barvy, textury – struktury – charaktery a různé kvality cítícího – pocitovéhovědomí, které nabývá podoby individuálně cítícímu tělu a Já.

Staré přísloví praví: „Kam jde vědomí, tam teče Čhi.“ Podstatně toto proudění – toknení nic jiného než tok vědomí samotného, zakoušený jako jemná éterická esenceprostoru, vzduchu a dechu.

16

Hara dýchání

Řecký jazyk rozlišuje mezi zevním vzduchem (vítr či pneuma) a vnitřním dechem(psyché). Latina je sjednocuje v konceptu „spirit“ (duch) – se slovesným kořenemspirare (dýchat), ze kterého je odvozen pojem „respiration“ – dýchání. Dnes pouzemálo lidí, vyjma kulturistů, gymnastů, vzpěračů a vyznavačů bojových umění máalespoň nějakou sílu ve svých břišních svalech. A je to současně zajímavý paradoxnaší doby, kdy nespočetně lidí hledá způsob, jak zhubnout na břiše a „vypracovat“ svébřišní svaly pomocí nejrůznějších aparátů a cvičení – vyjma toho nejpřirozenějšího„cvičení“ ze všech – dýchání.

Hara dýchání je „břišní“ dýchání v tom nejpřísnějším smyslu slova. Při tomtodýchání jsou využívány pouze svaly dolní části břicha, nikoliv bránice, natož hrudníkoš. Počátečním bodem je jednoduše vědomí spodní břišní stěny a jejího svalstva.Žádná snaha stlačit dýchání do břicha pomocí stlačení bránice. Naopak místotoho jsou ústa pevně zavřená, dech je přirozeně veden nosem do plic roztaženímbřicha zevně podobně, jako když nafukujeme balón. Současně s tím nepociťujeme, žeby se plnily a zvětšovaly plíce, ale naopak dolní část břišního listu. A to je správnépřirozené dýchání. Zásadně řečeno, hara dýchání ve skutečnosti není běžné„aerobní“ dýchání. V akceptovaných pojmech fyzické anatomie dýchání se břichonemůže samo naplnit vzduchem – pokud nemáme tzv. „větry“!

Hara dýchání je proto esenciálně typem anaerobního dýchání – dýchánínikoliv na kyslík bohatého vzduchu, ale dechu samotného vědomí – Ki.Skutečnost, že vzduch a kyslík je přesto vtahován do plic skrze expanzi –rozšíření zvědomění dolní části břicha je jednom druhotný doprovodný jevtoho, že hara je naplněná dechem vědomí, kterým je Ki.

Kam jde vědomí, tam proudí Čhi.

Uvědomováním a věnováním pozornosti spodní části břišních svalů, jejich zevnímnapínáním z nitra, nejen že současně vtahujeme vzduch do plic, ale plníme harudechem vědomí.

Uvolněním břišních svalů, vzduch odchází nosem z plic. To je dokončení obyčejnéhoaerobního cyklu dechu, v kterém dech vchází a vychází z plic. A přesto nenídokončením anaerobního vnitřního cyklu hara dýchání.

Hara dýchání vyžaduje pauzu – přestávku, v které po každém nádechupokračujeme v uvědomování pociťovaného toku samotného vědomísestupujícího z hara do oblasti pod nohama, kde vstupujeme do oblastineomezeného potenciálu tandenu. Tímto způsobem je prodlužován intervalmezi běžným nádechem a výdechem.

Je to, jako by byl nádech prodloužen – až na to, že není. Místo toho určité množstvívzduchu zůstává v plicích a protažený – prodloužený výdech je ve skutečnostianaerobní „vdech“ a „sestup“ dechu samotného vědomí – Ki.

Tento proces může být usnadněn aktivním roztahováním a uvolňováním svalů dolníčásti břicha na konci nádechu a výdechu (změnou spíše na konkávní tvar než

17

konvexní) se současnou relaxací svalstva. Když je opět pociťován impulz k nádechuvzduchu do plic, umožni opět svalstvu dolní části břicha expandovat – nafouknoutjako balón – ale pouze pomalu a ve velmi malých přírůstcích, které svalstvoumožňuje.

Tímto způsobem časový interval – mezera následující po každém zevním nádechu jenatolik prodloužený, že je potřeba stále méně zevního dýchacího cyklu – a to až dobodu, kdy běžné aerobní dýchání zcela přirozeně ustane – a tak je umožněnoryzí anaerobní hara dýchání. V prodlouženém intervalu – mezeře mezi zevnímvýdechem a nádechem začíná zcela rozdílný vnitřní dýchací cyklus – rozšířený– prodloužený výdech a nádech samotného vědomí, který předchází novémuzevnímu cyklu. Je to právě anaerobní dýchací cyklus, který se dějev prodloužené mezeře – intervalu po výdechu, který je pravou esencí haradýchání chápané jako dýchání vitality vědomí, kterou je Ki/Čhi.

Běžní lidé dýchají osmnáctkrát za minutu. Méně než desetkrát je dostatečné proty, kdo praktikují Seiza. Ale pokud někdo vystačí pouze s třemi, je to opravdudobré.

— MISTR OKADA

Dvojitý dýchací cyklus hara dýchání.

18

Část 2 – Základní praxe vědomí haryPraktikuj takovým způsobem, aby tě nikdo nikdy už nemohl omezovat. Nemělby ses měnit, když se mění okolnosti.

— MISTR OKADA

19

Meditace v leže

Když natáhneš nohy v kolenou a soustředíš sílu v nohách a v kóši (dolní oblastbřicha), s potěšením pocítíš, jak je celé tělo naplněno silou. Poté opět stáhni síluz nohou zpět do kóši a tímto způsobem praktikuj soustředění na sílu výhradněv kóši.

— MISTR OKADA

Meditace 1

- Lehni si na záda na rovnou zem natáhni kolena a nohy a natáhni prsty vzhůru.

- Polož obě ruce na dolní oblast břicha a uvědomuj si jeho svalový povrch.

- Dýchej pouze napínáním a kontrakcí těchto svalů, uvědomuj si pohyb břicha.

- Nepociťuj jenom své dýchání, ale své vědomí Já centrované v břiše.

Meditace 2

- Lehni si a věnuj se uvolněnému a přirozenému břišnímu dýchání.

- Čekej na okamžik – bod, kdy začneš pociťovat impulz k nádechu projevující sesnahou o roztáhnutí břicha.

- Právě v tento moment krátce zadrž své břišní svaly, aby tento impulz neumožnilroztažení břicha.

- Pokud tak učiníš, naučíš se, jak vědomě uvolňovat malé, ale mocné výbušnéuvolnění vitality vědomí – „Ki“ z centra hara – tanden před každým nádechem.

20

Meditace ve stoji

a) Otevření horní oblasti těla

- Uvědomuj si hlavu, hruď a celou horní část trupu nad bránicí jakopropustnou/průsvitnou světlu a prostoru kolem.

- Uvědomuj si dýchání celým povrchem kůže.

b) Uzemnění dolní oblasti těla

- Nyní si uvědomuj kontakt svých chodidel s povrchem země pod nimi.

- Pociťuj váhu a pevnost celé oblasti nohou.

- Pociťuj a buď celou dolní částí těla pod bránicí.

c) Centrování v haře

- Uvědomuj si vypoulený povrch a svalstvo dolní části břicha.

- Dýchej jemným výtlakem a následným uvolněním své dolní oblasti břišních svalů.

- Pociťuj duchovní podstatu vnitřní oblasti břicha jako tmavý, teplý, bezpečnýprostor moci vědomí – podobný děloze.

- Vycentruj své vědomí, své dýchání, své Já v tomto prostoru.

21

Meditace za chůze

- Věnuj se výše uvedené meditaci i během chůze nebo pohybu.

22

Meditace v sedě

- Kdykoliv si sedneš, učiň tak pomalu a plně vědomě.

- Uvědom si, že si nesedáš jako tělo, ale usazuješ sebe sama ve svém těle v oblastidolní části břicha, v haře.

- Udržuj horní část těla otevřenou a bdělou k prostoru kolem tebe a uvědomuj sesoučasně usazen v oblasti dolní části těla a vycentrován – usazen v haře.

- Udržuj toto vnitřní usazení v hara dýcháním pouze svalstvem dolní části břicha.

- Když se zvedneš ze sedu, opět se věnuj meditaci ve stoje a chůzi.

23

Meditační dýchání

Dýchání ústy je známkou úpadku. Když vydechuješ, neměl bys vydechnoutvšechen vzduch z plic. Měl bys nechat tolik vzduchu v plicích, abys byl schopenříci několik slov. Prodluž fázi vydechování. V dávných časech rytíři přeplavaliřeku na jeden nádech.

— MISTR OKADA

Meditace:

- Se zavřenými ústy nadechuj pouze svaly dolní části břicha jemným výtlakembřišních svalů a pak vydechni pouhým uvolněním svých břišních svalů.

- S každým nádechem nenadechuj hrudníkem a plícemi, ale svalstvem dolní částibřicha jeho plněním a expanzí – jako když nafukuješ balón.

- S každým výdechem nevydechuj hrudníkem a plícemi, ale zadržuj impulz relaxacísvalstva natolik, aby nedošlo k dalšímu impulzu k nádechu.

- Každý výdech si uvědomuj jako pohyb vědomí hlouběji do jeho zdroje – centrav oblasti spodní části břicha.

- Postupně zpomaluj své dýchání prodlužováním mezery – intervalu po výdechua těsně před nádechem.

- Tímto způsobem se nauč redukovat počet dechových cyklů potřebných za minutu,dokud nedosáhneš bodu, kdy si uvědomíš, že nepotřebuješ již dále dýchat kyslík.

24

Meditační naslouchání

Hara není pouze centrum vnitřního klidu a ticha. Je také branou pro sestup doprostoru ticha – mlčení – světa vnitřních zvuků neboli zvuků ticha. Vztah vnitřníchzvuků k zevním slyšitelným zvukům může být přirovnán ke vztahu mezi kladnýmičísly na jedné straně a zápornými čísly pod nulou na druhé straně. Každý atom,molekula, buňka a orgány našich těl je vyjádření atomického, molekulárního,buněčného nebo organického vědomí se svými charakteristickými vnitřními zvuky –vibracemi – zvukovými vzory – tvary unikátního vnitřního tónu. Tyto vnitřní tónyovlivňují a formují naše tělo více než zevní fyzické slyšitelné zvuky. Pokud se tytovnitřní zvuky – tóny zakalí – zamlží, nebo jsou disharmonické, prožíváme to jakonemoci a choroby, které ovlivňují zdraví našeho fyzického organismu. Jak našemyšlenky, tak emoce a city jsou bez přestávky transformovány do vnitřních zvukůa prožívaných tonalit vědomí neboli nálad – pociťovaných tónů.

Meditace:

- Nikdy neodpovídej okamžitě na to, co někdo řekne.

- Místo toho se během naslouchání soustřeďuj – setrvávej usazen v hara, naslouchejodtud z hloubky vědomí z tandenu řeči druhému.

- Umožni stále delší časové intervaly, než někomu odpovíš řečí, interval, ve kterémzískáš čas ke „strávení“ a poznání toho, co bylo řečeno.

- Uvědomuj si všechny myšlenky a pocity, které v tomto procesu vyvstanou bezpocitu a potřeby je vyjádřit řečí.

- Mluv jenom, když cítíš, že to, co řekneš, vychází z místa hlubokého vnitřníhonaslouchání a je skutečnou odpovědí na to, co jsi slyšel v tichu „v“ a „za“ slyšitelnýmislovy.

25

Meditační řeč

Nesnaž se osvobodit od všech myšlenek. Jednoduše si je uvědomuj a udržuj svousílu v břiše.

Hlas musí vycházet z břicha.

— MISTR OKADA

Meditace:

- Uvědom si, že všechno myšlení a cítění o druhých je komunikace beze slov –hovoříš k nim bez potřeby slyšitelných slov.

- Pociťuj tuto tichou řeč beze slov vycházející z tvého břicha nebo hara – což sev Japonsku nazývá „řeč břicha“ – ke které dochází pouze při tichu hlubokéhonaslouchání.

- Uvědom si vnitřním nasloucháním tón a tempo své řeči předtím, než vyslovíš zevnějakékoliv slovo, a také místo odkud tvá řeč povstává, zda z hlavy, hrudi, neboz hlubšího místa – tvého spodního břicha – hara.

- Když mluvíš, čiň tak vědomě pomalu a hlubším tónem než normálním, tím, který jeozvěnou a zní z vnitřní „naslouchané“ hloubky hary.

26

Meditace na sílu

Shromáždi svou sílu pouze v jediném bodě – v dolní části břicha.

— MISTR OKADA

Velký japonský mistr lukostřelby řekl, že použití svalů pro dosažení fyzické síly, jepro začátečníky. Ve skutečnosti, co je potřeba, je zakoušení a uplatnění fyzické sílysoustředěné v hara. Je to zapotřebí proto, že hara je vstupní branou do sféry prostoruneprojevené potenciální moci, která není ničím jiným než ryzí potencialitou, potencíneboli mocí – silou.

Meditace:

- Pokud se například chystáš zvednout těžkou váhu, je obvyklé, že před tím seněkolikrát zhluboka nadechneš, zpomal dech a prodluž – a zanech jenom minimumvzduchu v plicích po posledním výdechu. Pak zatni svaly dolní části břicha, vynaložsílu ke zdvihu a dýchej výhradně harou – se zavřenými ústy a bez nádechu vzduchuústy během celého zdvihu do jeho ukončení.

27

Meditace doteku

- Jednou rukou pevně uchop větev stromu nebo dřevěný povrch nebo kovovou opěrukřesla.

- Nyní učiň to samé opět, ale s pocitem, že to „uchopuješ“ celým tělem a celým svýmbytím.

- Nakonec opět uchop větev stromu nebo opěru křesla, ale nyní tak, že vezmeš dovědomí celý strom nebo celé křeslo, a nikoliv jenom část, které se dotýkáš rukou.

- Jindy, když si s někým podáváš ruku, prožívej tvůj dotek pociťovaný jakopronikající celým jeho tělem a celou bytostí – nikoliv jenom v oblasti části jeho těla.

28

Část 3 – Dotek harou, léčení a masážNa rozdíl od většiny podob práce s tělem (bodywork), masáží, léčebných

a terapeutických léčitelských postupů (odvozených z mylného a objektivizujícíhojazyka „energetické“ medicíny a „energetického“ těla), je dotek, léčení a masáž haroupostavená na čtyřech základních odlišnostech:

1. Mezi dotýkáním se lidského těla a dotýkání se lidského bytí – a to z celého bytí,tedy našeho celého těla – těla a bytí jako celku.

2. Mezi dotekem pouze zevního fyzického těla druhé individuality – nebo sesoučasným dotekem jeho vnitřního cítícího těla.

3. Mezi dotýkáním se fyzického těla druhých celým naším bytím a naším celkem –vnitřně pocitovým tělem – nebo dotekem těla druhého pouze částí našeho fyzickéhotěla – třeba rukou.

4. Mezi pouhým dotekem konkrétní oblasti či části fyzického těla druhé osobya současným dotekem i jejího vnitřního pocitového těla jako celku – jeho „duše“ – sevšemi různými vnitřními prostory – oblastmi a centry vědomí zahrnující hlavu, srdcea haru.

Ačkoliv jen velmi málo lidí dosáhlo této zkušenosti nebo se to naučilo prakticky,pravdou zůstává, že skrze naše vlastní subjektivní pocitové tělo a jeho různá centravědomí můžeme cítit dotek a „masírování“ duše – subjektivně prožívaného nitradruhé osoby z hloubky bytí přímo z nitra – tedy jinak řečeno bez nutnosti zevníhofyzického kontaktu nebo doteku.

Z hary samotné, z jejího centra tandenu můžeme nechat působit úmysl – záměrskrze neomezenou potencialitu neprojeveného vědomí, a tak se dotknout a vytvořitpřímý vnitřní kontakt s jádrem bytí jiné lidské bytosti – jejím hara tandenem.

Spojení „seiza“ se společnou meditací v páru obličeji k sobě současně doprovázenouudržováním nepřerušovaného očního kontaktu je nejlepším způsobem pro prováděnívýše uvedené praxe. Usazeni v hara – sensei tanden – hlavním tandenu můžemevyužít zrakový smysl k vnitřnímu pohledu na žáka či druhou bytost přímo z jejíhonitra – vnitřním zrakem samotného tandenu, přičemž současně rozšíříme záměr –úmysl přímo do tandenu druhého. Zaměřením na černou panenku oka žákasoustředěním z centra hara, ze kterého zahrnujeme do vědomí i nitro žáka, můžemistr vycentrovaný v hara využít síly pohledu k prostoupení tímto „oknem duše“ dojádra bytosti druhé osoby – žáka přímo z nitra jeho subjektivního pocitového těla.Tímto způsobem hara mistr probouzí v druhých bytostech často první životnízkušenost vědomí hary – centra – těžiště vědomí, které tvoří zdroj našeho bytípřesahující osobu.

29

Diagnóza harou

Diagnostika harou je o intuitivním pociťováním nitra – „duše“ pacientova těla(obecně druhé osoby), jak jej sám prožívá on sám z nitra:

1. Uvědomováním pociťovaného vnitřního jasu a průzračnosti, nebo naopak plnosti čihustoty různých vnitřních oblastí nebo prostorů vědomí, které tvoří jejich vnitřnísubjektivně pociťované tělo.

2. Uvědomováním pociťované různé míry – stupně uzavřenosti či otevřenosti dechovépropustnosti hlavy, hrudi, horní části trupu těla vědomí druhého.

3. Uvědomováním pociťování různých tonalit a textur pociťování (jasné/zářící –temné/mdlé, lehké a těžké, vzdušné, fluidní nebo pevné), které prostupují vnitřnísubjektivní pocitové tělo – a tak uvědomování tvaru – tónu – barvy jejich tělesnězakoušeného Já.

4. Uvědomováním pociťování relativní dominance a stupně spojení či rozdělení třechhlavních prostorů a center vědomí – hlavy, srdce a hary.

Tělo jako celek – zejména výraz obličeje a pohled očí – je dokonalým senzorickým –smyslovým obrazem duše – neboli tónů a kvalit vědomí – duše, skrze kterou každáindividualita prožívá sebe sama tělesným způsobem a skrze niž vnímá a zakouší světa druhé bytosti. Tělo jako celek je dokonalým smyslovým orgánem duše. Proto je tovlastní vnitřně subjektivně pociťované tělo čili duše praktika, které je nástrojem prouvědomování pociťovaných tónů a kvalit různých oblastí subjektivního těla, které sevyjadřují skrze hlas, výraz v obličeji a pohled očí druhých bytostí.

30

Léčení harou

Zdraví jako stav celistvosti je chápáno jako zkušenost vnitřního subjektivníhoprožívání těla jako jednoho jednotného nerozděleného prostoru cítícího vědomí. Tensjednocuje oblasti hlavy, srdce a hary do prostoru vědomí, který není omezenpovrchem těla, ale je otevřený a receptivní k prostoru světa kolem nás. Umožňujesvobodný volný tok vědomí mezi různými oblastmi (vnitřní – zevní, vyšší – nižší)v rámci tohoto jediného singulárního prostoru vědomí se svými centry moci vědomí –tandeny. Jako centra či těžiště vědomí, všechny tandeny včetně základní trojice hlava– srdce – hara mohou být přirovnány k uzlům jedné nehmotné struny – strunovéhonástroje – monochordu, skrze který každá individualita hraje svou individuální„píseň“ – základní tonalitu ve všech jejích podtónech spojujících hlavu se srdcem,srdce s harou, hlavu s harou a dalšími podkombinacemi zahrnujícími i vedlejší centra– čakry – lotosy.

„Hara léčení“ je proces „transformační rezonance“, pomocí které vnitřnímsubjektivním nasloucháním tonalitám a kvalitám subjektivního těla a jehoharmonickým i disharmonickým vztahům mezi jeho centry může duchovní praktik a)dosáhnout stavu rezonance s druhým (pacientem) a za b) využít svá centra vědomísubjektivního těla pro poskytnutí – zprostředkování nové kvality subjektivníhoprožívání druhé individuality a nastolit – zharmonizovat nová spojení mezi jehocentry – tandeny, která všechna jsou spojená skrze hlavní centrum hara – seikatanden. Právě toto „propůjčení“ je skutečnou hlubokou vnitřní „masáží“ – která jeskutečně prožívaná jako vnitřní masírování – vnitřně pociťovaný pohyb vědomív nitru těla.

31

Obsah

Část 1 – Co je „HARA“? 5Čtyři úvodní otázky 6Já a tělo 7O významu „HARY“ 8Nepochopení a nesprávné názory na Haru 9Tělo jako pozemský – tělesný text 10Centra a těžiště vědomí 11Čtrnáct tandenů 12„SEIZA“ – sezení 13HARA a prostor vědomí 14Hara, Ki a „Reiki“ 16Hara dýchání 17

Část 2 – Základní praxe vědomí hary 19Meditace v leže 20Meditace ve stoji 21Meditace za chůze 22Meditace v sedě 23Meditační dýchání 24Meditační naslouchání 25Meditační řeč 26Meditace na sílu 27Meditace doteku 28

Část 3 – Dotek harou, léčení a masáž 29Diagnóza harou 30Léčení harou 31

32