Tulácký Semtamník � 1

Moře dává všem Moře dává všem Moře dává všem Moře dává všem

novou naději, novou naději, novou naději, novou naději, tak jako spánek tak jako spánek tak jako spánek tak jako spánek

dává snydává snydává snydává sny

Kryštof Kolumbus

Slova pro druhý list

Tulácký Semtamník � 2

Pro někoho je to jen cosi starého, co je třeba změnit. Ta touha jít po něčem novém je vlastní každému

mladému č lověku. Proměna je tím dokonalejší , kolik lidí se jí zúčastní.

A pak už je jen menšina těch, kdo ž ij í pro staré věci a jsou odsouzeni zapadnout s nimi.

Ale čas, který hojí všechny rány, přejde jako voda. A př ijdou noví mladí, kteř í budou chtít znič it to, co

ještě nedávno většina vítala, co bylo nové a neokoukané

Proč? Protože není nové a není staré.

Je jen jiné. A co se uchová pro př íští generace, třeba jen cesta o

vánocích na Tolštejn, je tradice. Proto jsme o vánocích v hradbách Tolštejna.

Proto jsme tady jako Tuláci. Proto se zdravíme zalomeným palcem. Proto si ř íkáme Světlo Tvým krokům.

Proto máme znak a vlajku. Proto máme kroniku (i když j í zanedbáváme).

Proto se Tulák nedá.

Úvodní na třetí stranu

Tulácký Semtamník � 3

No jen si to představte. Stojíte před svým protivníkem, řeknete zaříkávadlo a on je ve vaší moci a můžete si s ním dělat co chcete. Ale aby to bylo rovné rytířské jednání, na střídačku na vás zkusí kouzlo jiné.

Kukučárium Až dořekneš toto zaříkávadlo, můžeš se schovat a Tvůj nepřítel Tě neuvidí, ale běda Ti, když Tě najde, další kouzlo, které na Tebe sešle, bude působit dvakrát: "Huš, huš, huš, jako jeden muž, schováme se v buš!" To jsme v době nedávné byli v dobách císaře Rudolfa II. a snažili se nalézt Golema dřív než on, protože by ho jistě postavil do čela armády a nebyl by lidem k užitku.

Telátorium Řekni: "Zelená se travička, ať je z Tebe kravička." a on musí bučet a chovat se jako kráva aspoň 30 vteřin. Nejzajímavější věci někdy vznikají naprosto spontánně, jako by mimochodem, někdy i proti připravenému nebo aspoň zamýšlenému programu. Tohle nebylo nic proti ničemu a nejvíc smíchu jsme zažili při samotném vymýšlení. Obludárium Po vyslovení tohoto kouzla se Tvůj protivník změní ve "slona" po dobu 30 vteřin: "Mumly, hnáty, chobot, slonisko, ať je z Tebe hnedka slonisko." Sedíme v kuchyni ve Lhotce, dumáme o tom, co přesně s vámi (malými) udělat, protože se počasí netváří zrovna přívětivě a vymýšlíme, až se z nás kouří… Loxanium Až sešleš toto kouzlo na nepřítele, musí se po dobu 10 vteřin točit na místě. Řekni tedy: "Toč se, toč se dokola, ať je z Tebe mrtvola." Některá slova na nás působí jako jazykolamy. No schválně zkuste v chladné lhotecké kuchyni v listopadu říct za hluboké noci "sešleš, sešleš, sešleš…" FIVE OC KLOC "Čáry, máry, holinky, budou z Tebe hodinky!" Zaříkávadlo učiní z nepřítele hodiny, které ukazují čas a tikají a budí. Mráz kolem nás zdá se chodí, ale nás hřeje smích a tak trochu, ale jen trochu, kotel, do něhož čas od času sypeme uhlí. Šutránium Při tomto kouzlu protivník znehybní na 1 minutu. Pokud kouzlo nefunguje tak, jak má, musí se opakovat. "Žula, křemen. slída, živec, ať je z Tebe zkamenělec." Každého napadne nějaká taková milá ptákovina, co jste je nakonec říkali další den ve skalách a co tu jsou kolem a protkávají tenhle nesouvislý text… Umcadumcárium Až dořekneš: "Než oběhnu stromeček, tak zatančíš taneček." musí Tvůj nepřítel tancovat, dokud neoběhneš strom vzdálený aspoň 60 kroků. Mráz nabírá na síle tím víc, čím jsme v kuchyni déle a nepohybujeme se. Humor nás zahřívá míň a míň a některým i mrznou mozkové závity.

Úvodní na třetí stranu

Tulácký Semtamník � 4

Akvárium Řekni: "Šplouchy, šplouchy, šplouchy, má to ňáký mouchy." a protivník musí zazpívat "Kapala kapka…" do pěti a zpět. Chodím se trochu zahřát ke kotli, vsypu vždy do toho chřtánu pár pěkně zaplacených uhelných šutráků a vracím se zpět. Halfánium Tvůj nepřítel bude mít poloviční sílu na další kouzlo až řekneš: "Kouzlo mocné sesílám, Tvoji sílu ubírám." Propiskám je už nutné občas domluvit, tuhnou a tuhnou… Xichtič Až vyslovíš zaříkávadlo: "Kyselý zelí, okoralý chléb, to vše Tě nutí udělat škleb," Tvůj protivník se na 5 vteřin hrozivě zašklebí. Při tom nočním vymýšlení si vybavuji jen jako střípky v paměti, kolikrát jsme takhle za ta léta seděli a dumali nad provedením dalšího dne. A takových nocí už bylo! Rybarosárium Tvůj nepřítel se promění v rybu na 30 vteřin až řekneš: "Kdyby nebyly ryby, nebyly by chyby, vloudila se chybička, teď je z Tebe rybička." Sem tam projdu chodbou a slyším jen tiché oddechování z pokojů, dokonce i ze čtyřlůžáku, kde spí G.+L.+L.+P. Utahali jsme všechny, tak to je ono. Dabldárium Řekni: "Elce, pelce do pekelce, teď dělejte kotrmelce!" A Tvůj nepřítel bude 1 minutu dělat to, co ty. A opět zpátky do kuchyně. Co "uvaříme" teď? Abraksas Vyslovíš-li toto kouzlo, Tvůj nepřítel se promění v čápa na 1 minutu, kdy musí stát na jedné noze a klapat zobákem: "Klapy, klap, klapy, klap, ať je z Tebe černý čáp." Čas už pokročil, ale potřebujeme ještě pár kouzel. Ropuchátor Řekni: Čáry, máry, pod kočáry, ať jsou ze všech mokrý žáby." a Tvůj nepřítel se začne chovat 1 minutu jako žába. Macek nezklame. Ve chvíli, kdy se už ani verš nedaří, ožije a promluví, že i otrlejší jedinci padají smíchy pod stůl. Mackárium Po vyslovení: "Švihla proutkem, mlha za mnou, mlha přede mnou, sedla na vozejk a byla v čoudu." se nepřítel stane neviditelným a první kouzlo, které na Tebe sešle, se obrátí proti němu. Je dokonáno.

Zítra nás čeká další den s vámi, s Tuláky té nejmladší generace, a všechno se musí povést. Jinak

to ani být nesmí. Protože jinak by nám z té skoro probděné noci bylo smutno. A to nechceme. Rádi tu radost přeneseme na vás všechny a zasmějeme se ještě jednou, až se budeme klátit jako žabáci, šklebit se, stát jako sochy, nebo hledat 60 kroků vzdálený strom. Ale čas letí, ta lhotecká listopadová akce je v čoudu doslova. A před námi je pár dalších výprav a než se nadějeme, bude tu léto i s táborem. To je fofr…

Tak dobrou noc… totiž světlo vašim krokům!

Michal

Okénko do kroniky

Tulácký Semtamník � 5

Účastníkům této výpravy zůstane následující děj dlouho zarytý v paměti. Vydali jsme se jako každý rok na Tolštejn, ale než jsme si stačili užít si tulácké vánoce museli jsme se přesunout do jiných končin naší vlasti. Pohodlně se usaďte v TEPLE a čtěte.

Noc první Letošní vánoční výprava byla poněkud zajímavější a náročnější, ale přežili jsme. V pátek odjíždíme z hlavního nádraží. První zajímavou věcí bylo zpoždění 30 minut, když na přestup v Mladé Boleslavy je 14 minut. No raději jsem si vzal od Michala jízdní řád. Cesta probíhala v pohodě akorát jsme ve Všetatech zapomněli vyhlížet z vlaku Jirku s Ivou a tak jsme je odchytli až na přestupu. Vlak čekal a tak kolem 20:45 dorážíme na nádraží v Jedlové. Cestou jsme si povídali se psem, který umí počítat a také s průvodčí, která říkala:"Blázni, do Jedlové, tam odsuď tejden nikdo neodjel." Sníh kolem nádraží je protažený a cesta až nahoru k lavičce je celkem protažená a nefouká. Další část, která již vede po rovině ovšem bohužel již nechráněná lesem a dosti fičí. Nejhorší je závěrečná část na hrad kde je skoro metr neprošlapaného sněhu. Na několikátý pokus se podařilo otevřít barák a hupky dupky dovnitř. Vlídno zde není, ale venku je hůř. Prvním úkolem je zatopit v kamnech v jídelně a v kuchyni a začít rozehřívat sníh na vodu z které se bude vařit čaj. Přesvědčili jsme se, že voda je opravdu zamrzlá, ale je to divné vždyť bylo celý týden v noci jen -20 C. Dalším úkolem je roztopit kotel. Dle papírů, které máme k dispozici toho moc nejde (jsou vytvořeny v naprostém chaosu).

Proto nastupuje logické uvažování a kupodivu funguje. V kotli hoří, teploměr na kotli sice nereaguje, čaj bude už za hodinu, cesta k záchodu je proházena a venku panuje vesele mráz a vánice. Ozývá se jakýsi hlas z vysílačky. Kuba dorazil a je potřeba jej vyhrabat a odnést věci na hrad. Tak vyrážíme tři a kupodivu se nám moc nechce. No již po třech hodinách se vracíme s věcmi a cesta, kterou jsme si prošlapali nenávratně zmizela. Mráz a vítr dosáhly extrému (dle odhadu –20 stupňů) ale auto je vyhrabáno a zaparkováno v jiném příkopu a věci jsou nahoře. Další pozitivní zpráva je, že kotel vyhasl. Udusil se mrzák, dobře mu tak, ale to nám nepomůže. Nu co znova - štípání třísek kalačem a zatápění mokrými skripty socialistické ekonomie nese úspěch. Teploměr na kotli se hnul kupředu, tlakoměr bohužel také. Na kotli stoupá teplota a my se těšíme na teplo. Trubky jsou sice studené a zachvíli nám již siréna ohlašuje, že sauna má správnou teplotu a je možné jíti se saunit. Pravda je ovšem jinde. Siréna nás zaskočila všechny a Jirka statečně vyrazil ke kotli. Aby nebudila děti vypli jsme jí. Proč houkala, ehm: "Nebude to tím, že je na kotli 130 stupňů a trubky nic." Hmm, je čas se zamyslet. Tlak i napětí stoupá a již fungují i přepouštěcí ventily, které přidávají páru do sauny. Celou situaci, řeší dva kýble se sněhem. Kotel to již tento víkend asi nerozchodí a my taky ne. Kolem třetí ranní je sauna již vychlazena o kotel usíná. My mrznem. Po šestihodinovém topení v kuchyni stoupla okolní teplota tak o 1-2 stupně. Ve vedlejší místnosti kde spí děti je to o něco lepší (tak o 3 stupně). No mezi výbuchy smíchu občas někdo hledá cosi v jízdním řádu. Jdeme spát s tím že zítra odjedeme.

Vánoční výprava 98Vánoční výprava 98Vánoční výprava 98Vánoční výprava 98

Tolštejn 11-12.12. Otradovice 12.-13.12

Okénko do kroniky

Tulácký Semtamník � 6

Den druhý Ráno není zrovna teplo. Oznamujeme dětem co a jak a oni zakládají velkou radu. Předložili jsme přesvědčivé argumenty a chtějí také odjet. Kuba s Jirkou a Ivou odjíždění autem do Otradovic a my jedeme vlakem do zastávky Mladá Boleslav odkud jedeme avií do Otradovic. No a nyní je již všechno OK. Večer přijíždí Michal a přišla i zpráva, že Luděk ráno vyrazil autobusem s Eliškou za námi na Tolštejn. No bohužel se mu zvěst o našem přesunu nedonesla a promrzlý s Eliškou dorazil k zamčenému hradu. Nic naplat zase musel zpět. Celé odpoledne vrcholí přípravy na večerní večeři a dárky. Stromeček máme letos značně recyklovatelný (ozdoby z novin a igelitových sáčků). Večeře a následné činnosti probíhají bez problémů a opět se ukazuje, že Tuláci (a i Pláňata) vydrží ještě hodně dlouho. Michal jako každý rok pronáší slavnostní přípitek letos všichni připíjejí z nových hrnků. Vše jídlo a cukroví musí člověk strávit a k tomu je třeba je trochu hýbat. Kluziště na tenisovém kurtu je ideálním prostředím, třeba na babu nebo na prskání prskavek.

Den třetí V neděli ráno nás budí jasná obloha se sluníčkem a ledovým královstvím. Holt teplota trochu povylezla na 4 stupně nad nulou a venku se tvoří nádherné množství vody a bahna. To zjišťujeme i při hrách na hřišti a posléze na procházce kolem Jizery. Zvláště oblíbené je odlamování kusů ledu, které se zachytily za jezem na březích. Po několika hodinách venkovní procházky se vracíme zpět. Čekají na nás špagety, úklid a odjezd ke škole. Taková tedy byla letošní vánoční výprava. Bylo to poprvé po osmi letech kdy jsme neoslavili Tulácké vánoce na Tolštejně. Uvidíme napřesrok, ale vzhledem k tomu, že o Tolštejn se nemá kdo starat nevypadají vyhlídky růžově. Byl nám Tolštejn dokonce ke správcování nabídnut, ale pro nás je to nereálné. Máme Keblov a i tak by zasloužil více pozornosti.

Honza

Vánoce v Čechách

Tulácký Semtamník � 7

Blíží se doba vánoc a tak se podíváme jak slavili vánoce naši předci. Zjistíme, že vánoční stromeček se používá pouze posledních 150 let, co se dříve na vánoce jedlo a spoustu dalších zajímavostí. Jak vznikaly vánoční svátky

Zimní svátky, které vrcholí na Štědrý večer, začínaly dobou adventní, jež je vlastně dobou příprav na vánoční svátky. Advent je slovo latinské, které znamená příchod. Doba adventní trvá čtyři neděle, které připomínají 4 tisíce let, ve kterých lidstvo očekávalo příchod Vykupitele. Pro věřící je advent doba pokání a náboženských meditací. Věřící také měli dodržovat v adventní době půst, při kterém namísto masa mohli konzumovat vejce, mléko, sýr a ryby. Půst a pokání předcházely období vánočního blahobytu, nadbytku a veselí. Po posledním adventním svátku, tedy 13. prosince po svaté Lucii začínaly přípravy na oslavy vánoc - největší svátek roku, kdy oslavujeme narození Ježíška.

Ačkoli se může zdát, že jsou tyto svátky spojeny s křesťanstvím a církví, nebylo tomu vždy tak. Do církevního kalendáře byly zařazeny až roku 336. Historie vánočních svátků sahá do dob předkřesťanských, kdy se v období nejkratších zimních dní a dlouhých zimních nocí dostávaly do zápasu démonické síly se sluncem a slunce se zdálo být poraženo. Proto naši předci, kteří uctívali slunce, měli velký důvod slavit příchod zimního slunovratu, kdy se opět začaly noci zkracovat a temné síly ustupovaly před silou slunce. Zimní slunovrat slavili i staří Římané.

Základem křesťanských vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Tyto křesťanské oslavy se napojily na pohanské mýty - církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu, vyjadřujícím vítězství světla nad tmou. Přehodnotila také předkřesťanské symboly, z nichž některé přešly ve změněném významu do symboliky křesťanské. Církevním vlivem dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z evangelií.

Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313 milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den narození Ježíše Krista.

Sváteční vánoční život se až do 17. století odehrával v kostelích, kde byl vystaven betlém s jesličkami a sloužily se štědrovečerní mše. V kostelích se hrály i církevní vánoční hry. V baroku se tyto liturgické hry proměnily ve hry žákovské. Žáci (tehdejší studenti) je však občas prokládali scénkami až příliš světskými, a proto byli z kostelů vyhoštěni. Namísto do kostelů tedy chodili hrát od domu k domu, a tak se zřejmě zrodil zvyk koledovat.

V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se prolínala oslava narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné pospolitosti. O vánocích se též vítal návrat Slunce a s tím byly spojeny i starosti o zabezpečení budoucí úrody. Z tohoto důvodu je se Štědrým večerem spojeno velké množství štědrovečerních zvyků a obyčejů a i staročeský štědrovečerní jídelníček měl svou symboliku.

V 19. století se poprvé v českých zemích objevil vánoční stromeček. K vánoční tradiční zeleni patří vedle stromečku také jmelí.

V 19. století se Vánoce stávaly stále více světským svátkem. Advent

Do adventní doby spadalo několik památek světců, ke kterým se pojilo velké množství lidových zvyků a pověr. Tyto obyčeje vycházely z křesťanské víry, ale z některých na nás dýchne ještě doba předkřesťanské mytologie. Ne všechny zvyky se udržovaly všude a každý z nich měl množství krajových variant.

Prvním adventním svátkem byl 30. listopad, den sv. Ondřeje. Tento den jednoho z dvanácti apoštolů býval dnem věštění, který se dnes spíše spojuje se Štědrým dnem. Například na Slezsku lily v tento den dívky olovo. Roztavily je na lžíci nad svíčkou a přes klíč, jehož zuby vytvářely kříž, rychle vylily

Vánoce v Čechách

Tulácký Semtamník � 8

do studené vody. Z tvaru, ve kterém olovo ztuhlo, se usuzovalo na to, jaký jejich příští manžel bude: štíhlý, tlustý, krásný, ošklivý, hrbatý. Ve tvaru olova však dívky hledaly i symboly řemesel a usuzovaly na povolání budoucího ženicha. Jinde dívky hledaly podobu budoucího ženicha ve vysekané díře v ledu, kde jim stíny měly prozradit jeho zjev. Jinde děvčata klepávala na dveře kurníku, a pokud se jako první ozval kohout, děvče se mělo v příštím roce vdát. Pokud slepice, dívka měla ještě rok počkat.

Druhý svátek adventní se slavil 4. prosince na sv. Barboru. Svatá Barbora byla mučednice z dob starověkého pronásledování křesťanů. Barbora byla první z "obchůzkových postav". Lidové masky, které obcházely za večera venkovské domy se však skutečné světici podobaly jen jménem. Byly to ženské masky v bílém šatě s rozpuštěnými vlasy, bíle nalíčené, se zelenými věnečky na hlavě, s metličkou k vyplácení dětí, ale i s košíčkem s jablky a ořechy k jejich obdarování. Z Barbory se v některých krajích stala Brůna, Perchta nebo Klibna a někde ji doprovázeli lidé převlečení za kozly, kobyly či čerty. Na sv. Barboru se dodnes řežou třešňové větvičky, které se dají do vázy a rozkvétají kolem Štědrého dne, a tím věští štěstí a naději při hledání životního partnera.

Nejoblíbenějším adventním svátkem byl a stále zůstává sv.

Mikuláš, který se slaví 5. prosince. Mikuláš je dnes vlastně jedinou z obchůzkových postav, která nezanikla. Mikuláš se slaví večer 5.

prosince. Dnes je svátkem především dětským, neboť Mikuláš nosí dětem nadílku a také připomíná brzký příchod tolik očekávaného Ježíška.

Posledním adventním svátkem byl 13. prosinec - den svaté Lucie. Dnes je to den zcela běžný, ale v minulosti byl velmi důležitý. Svatá Lucie chránila proti čárům a čarodějnicím. Různorodost lidových zvyků v českých zemích dokládá

obchůzková postava s Luciiným jménem. Někde Lucie vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená,

maskovaná ve tváři a tím ztělesňovala strach a hrůzu. Někde měla ještě dlouhý nos či nůž, kterým strašila děti a hrozila, že jim rozpáře

břicho. Neklepala na okno jako sv. Barbora, ale přicházela znenadání. Na jiných místech se Lucie ale vyvinula do veselejší podoby, obcházela vesnici převlečená za starou hrbatou ženu s obličejem zakrytým maskou a vařečkou škádlila mládež Betlém

První jesličky (betlém) se objevily v roce 1223 v italské Umbrii, když František z Assisi přivedl živého oslíka a vola a u jeslí jako u oltáře sloužil štědrovečerní mši. Za zvykem stavění betlémů stojí v českých zemích jezuité.

První známý pražský a vůbec český betlém představili jezuité veřejnosti v roce 1560 ve svém kostele sv. Klimenta u Karlova mostu. Jak vypadal, nikdo přesně neví. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů.

Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. V biblickém příběhu o narození Ježíška lidé shledávali mnoho blízkého se svým osudem - chudobu, strach z budoucnosti, ale i lásku k dětem a naději. Betlémy také umožňovaly lidem stát se téměř přímým svědkem betlémské události a připomínaly jim živě Kristovo narození.

K základním figurkám - Ježíškovi v jeslích, Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí. Postavy byly zasazeny do mnohdy fantastické krajiny. Materiály, z něhož se betlémy stavěly byly rozmanité.

Betlémy byly papírové, ručně malované, vyřezávané ze dřeva nebo modelované z různých tvárných hmot. I v betlemářství se vytvořily v průběhu staletí četné krajové rozdíly, jak v pojetí, tak i v materiálu.

Zvyk stavět betlémy patřil tedy k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem vánoc. Vánoční kapr

V polovině října začínají rybáři s výlovy rybníků, které trvají do konce listopadu. Svými rybníky jsou proslulé jižní Čechy, kde jich najdete přes 7 600. Chov kaprů v Čechách má dlouhou historii. První písemné zprávy o zakládání rybníků pocházejí z 11. století, kdy rybníky patřily klášterům k chovu kaprů, který byl

Vánoce v Čechách

Tulácký Semtamník � 9

důležitým postním jídlem. Největší rozmach rybníkářství však nastal v 15. a 16. století, kdy v jižních Čechách vzniklo nejvíce rybníků. V této době se proslavili dva rybníkáři ve službách Rožmberků - Štěpán Netolický a jeho pokračovatel Jakub Krčín z Jelčan u Sedlčan.

Štěpán Netolický vypracoval návrh rybniční soustavy, jejíž osou se stala 45 kilometrů dlouhá Zlatá stoka. Jak vlastně unikátní jihočeská soustava rybníků, která funguje do dnešních dnů vypadá? Při minimální sklonu terénu stavitelé rybníků umožnili to, že řeka, potok, kanál či stoka přiváděla vodu do rybníka a při výlovu jej zase odváděla do jiného rybníku. Koledování a koledy

Koledování je staročeský zvyk, kdy koledníci hromadně obcházeli domy, přičemž v každém domě opakovali písně a sbírali dárky. Hlavní dobou koledování je období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů, tedy mezi 24. prosincem a 6. lednem.

Nejčastěji se chodilo koledovat na Štědrý den, svátek Štěpána a na Nový rok. Dalším koledním obdobím byly velikonoční svátky. Obě tyto doby souvisí s původním posláním koled, pozdravit každý dům na počátku nového roku - ať již kalendářního, tak hospodářského - při zahájení zemědělských prací.

Koledami koledníci přáli pro nastávající úsek života zdar a tato přání úspěchu v hospodářství i v osobním životě (lásku a zdraví) měla hlubší význam než pozdější novoroční blahopřání. Koledníci proto byli mile vítaní hosté a jejich koledy byly dobrou věštbou a měly proto veselejší ráz. Koledníci často koledovali přestrojeni za maškary a koledování mělo tak rozpustilejší ráz.

Středověká církev vytýkala koledníkům přílišnou nevázanost, a byla i proti přestrojování mužů a žen navzájem a maskování za zvířata. Církev tedy nakonec zakázala lidové kolední obchůzky a začala zavádět kolední obchůzky kněží. Tímto chtěla nahradit staré koledování, a tak byly lidové koledy ve 14. století vystřídány církevními vánočními písněmi o Kristově narození nejdříve v latině, později v národním jazyce.

Česká vánoční mše Jana Jakuba Ryby Hej mistře je i dnes hudebním symbolem českých Vánoc a nechybí proto ve vánočním repertoáru současných chrámových sborů. Poprvé tato nejoblíbenější vánoční hudební hra zazněla pravděpodobně při půlnoční bohoslužbě z 24. na 25. prosince roku 1796 v katolickém kostele na Starém Rožmitále. V tomto městečku pod brdským hřebenem, kde Jan Jakub Ryba působil ve škole a na kúru, tehdy zpívali a hráli místní muzikanti za Rybova vedení. Od té doby "Rybovka" zlidověla.

Jakub Jan Ryba Mikuláš

Představa Mikuláše jako světce, který v předvečer svého svátku nosí hodným dětem dárky, zkouší je z modliteb a bible, je typická pro katolické země. Dnes se dětí a rodičů většinou ptá, zda byly děti v průběhu roku hodné, nezlobily a poslouchaly rodiče a podle odpovědí je obdaruje mikulášskou nadílkou - ovocem a nejrůznějšími pamlsky.

Mikuláš nenavštěvuje děti sám, doprovází ho čert, s rohy, dlouhým červeným jazykem, kterému zvířecí podobu dodává chlupatý černý kožich a další nezbytné čertovské doplňky - ocas, řetěz a metla, kterou vyplácí nezbedné děti. Protiváhou čerta je anděl, který děti před čertem chrání. Anděl se dětem představuje v bílých šatech, s papírovými křídly a hvězdou na čele.

O životě a skutcích svatého Mikuláše existují rozsáhlé legendy, které se tradují v nejrůznějších podobách. Mikuláš se podle nich narodil kolem roku 250 či 260 na jihozápadě Malé Asie ve městě Patara v rodině zbožných a zámožných křesťanů. Po smrti rodičů rozdal vše chudým. Slavnou se stala následující legenda o jeho štědrosti:

V Pataře žil jistý chudý soused, který měl tři dcery a dostal se do takových dluhů, že mu zbývalo jediné - prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, kterými jejich otec nejen splatil své dluhy, ale ještě mu zbylo na věno pro všechny tři. Před vděčností lidí ve svém rodném městě pak Mikuláš odešel do Svaté země.

Při návratu z Palestiny byl Mikuláš jmenován biskupem ve městě Myra. Předtím, než se tak stalo, se totiž v Myře objevil anděl, který přikázal jmenovat na biskupský stolec prvního člověka, který vstoupí

Vánoce v Čechách

Tulácký Semtamník � 10

druhý den ráno do kostela. A tím prvním byl právě domů se vracející Mikuláš. Zpočátku pro své křesťanské předsvědčení trpěl, neboť vládnoucí císař Dioklecián křesťany pronásledoval; byl vězněn a nucen žít nějakou dobu ve vyhnanství. Teprve císař Konstantin v roce 313 povolil křesťanství.

Mikuláš se tedy vrátil domů, kde se jako biskup proslavil svou horlivou obranou a šířením křesťanství. Mezi další svaté skutky patří pomoc námořníkům a rybářům, kteří se octli na moři v nouzi, vzkříšení tří nespravedlivě odsouzených vojáků a zavražděných chlapců. Mikuláš také zajistil lidem potravu v době hladomoru, když zázračně rozmnožil obilí, díky kterému měli dostatek chleba, bránil vdovy, děti, všechny ukřivděné a pronásledované.

Před smrtí navštívil Mikuláš Svatého Otce v Římě a na zpáteční cestě pobyl také v jihoitalském městě Bari, kam byly později přeneseny jeho ostatky. Zemřel ve věku okolo devadesáti let a byl pochován v Myře. Zázraky se děly i po jeho smrti - z hrobu vytryskly dva zázračné léčivé prameny. Mikuláš pomáhal i po své smrti nejen věrným křesťanům, ale i těm, kteří nepřijali křest a obraceli se k němu v nouzi o pomoc.

Vánoční stromek

Poprvé se vánoční stromeček rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc a lidé je nazývali Kristovým strůmkem. Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se začal objevovat až počátkem našeho století.

Stromeček k nám pronikl z německého území, kde se v 17. a 18. století šířil od města k městu. V minulém století a do poloviny našeho byla vánočním stromem hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazena odolnějším smrkem a borovicí.

Zvyklost stavět rozsvícené vánoční stromky na veřejných prostranstvích se v evropských zemích ujala po první světové válce. Na

českém území se podle dochovaných zpráv poprvé postavil veřejný stromeček v Plzni roku 1925. Tato zvyklost se za první republiky rychle rozšířila po dalších českých i moravských městech i vesnicích. Vánoční jmelí

Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná - vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky. Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek. Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila.

O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, do si jej koupí sám.

Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl. Vánočka

Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. První zmínka o vánočce je z 16. století a za dlouhá léta prošla drobnými proměnami. V minulosti byla pojmenována jako húska nebo calta a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními - pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík. Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci - pekaři.

Od 18. století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly. Zhotovit vánočku nebylo a není jednoduché, a proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky, které měly vánočce zajistit zdar. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat vysoko do výšky. Dávným zvykem také bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.

Vánoce v Čechách

Tulácký Semtamník � 11

Staročeské štědrovečerní zvyky a jídelníček

Přání dozvědět se něco o vlastní budoucnosti, štěstí, zdraví i prosperitě hospodářství bylo hlavním motivem většiny starých vánočních zvyků. Na Štědrý den bylo zvykem se celý den postit, neboť jen ten, kdo až do štědrovečerní večeře nejedl, mohl večer vidět na stěně zlaté prasátko. Dopoledne se strojil stromeček - většinou červenými jablíčky, ořechy, perníčky a jiným cukrovím a na špičku stromečku se upevnila betlémská hvězda. Zvykem se stalo i to, že stromeček většinou strojily děti, neboť hospodyně měly plné ruce práce. Na stromeček nezapomněly připevnit svíčky, které se večer zapálily, a tím dodaly Štědrému večeru většího kouzla.

Až do setmění celá rodina dokončovala poslední přípravy před vánočními hody, které začínaly právě na Štědrý večer. Stůl se pokryl bílým ubrusem a nohy stolu se ovinuly řetězem, aby zloději nekradli na poli. Pod stůl se dalo do misky obilí, na stůl česnek. Česneku se totiž ode dávna připisovala u všech Slovanů zvláštní moc - posilující a ochranná. Česnek tedy ani u nás nesměl o vánocích chybět a býval stejně tak důležitý jako dnes stromeček a cukroví. Vedle stroužku česneku se postavil křížek a svícen se svíčkou, posvěcenou na Hromnice. Hospodyně položila na stůl ještě bochník chleba a hrníček medu. Hospodář svázal několik klásku obilí, namočil do svěcené vody a vykropil jimi celé stavení. Nezapomněl ani na oheň v kamnech, aby nezlobil a nezapálil dům.

Ačkoli se na Štědrý den brzy stmívá, nemohlo se rozsvítit, dokud nevyšla první hvězda. Hned poté zasedli všichni ke společné večeři. Ta byla ve všech rodinách vždy bohatá, neboť i ti chudší se snažili zaplnit vánoční stůl co největším množstvím pokrmů.

Před večeří přednesl otec rodinnou modlitbu a poté zahájil večeři tím, že nakrájel chleba na krajíčky, které nesměl počítat. Pomazal je medem a podával je, počínaje nejstarším, všem přítomným. Zbyl-li krajíček nebo dva, znamenalo to, že někdo do rodiny přibude, chyběl-li, pak v příštím roce někdo zemře. Potom následovaly ostatní chody, kterých bylo ten večer více než obvykle, neboť se věřilo, že čím více bude chodů, tím více bude mandelů na poli.

Staročeský štědrovečerní jídelníček měl v různých krajích různé podoby. Někde po chlebu

následovala polévka, nejčastěji houbová, ale všude byl tradičním štědrovečerním chodem kuba, který se připravoval z krupek, hřibů a s česnekem. Houby měly také, podobně jako česnek nebo med, o vánocích zvláštní postavení. Podle staré pověsti se jim totiž připisuje nebeský původ. Součástí hostiny byl také hrách, který se upravoval po Staročešku - na sladko, sypaný cukrem a perníkem.

Na závěr se podávaly moučníky, které se kombinovaly s ovocem, které bylo narozdíl od dnešních dnů sušené - jablka, hrušky, švestky a ořechy. K tradičním moučníkům patřila vánočka a štrúdl. Z tohoto výčtu je zřejmé, že střídmost v jídle, která panovala v adventní době, se o Štědrém večeru změnila v hojnost.

Po skončení večeře se ještě od stolu nevstávalo. Hospodář si jako první vzal z mísy uprostřed stolu ořech a jablko. Pokud jím rozlousknutý ořech byl zkažený, věštilo to nemoc, případně i smrt. Ale vše mohlo být zachráněno jablkem. Hvězda, která se objevila uprostřed po jeho rozkrojení, předpovídala zdraví a

Vánoce v Čechách

Tulácký Semtamník � 12

dlouhý život. Horší bylo, jestliže se uprostřed objevil kříž. Jakmile byl s předpovědí osudu hotov pán domu, postupně zjišťovali svou budoucnost další, od nejstaršího po nejmladšího.

Po večeři se snažili všichni vstát od stolu společně, neboť se věřilo, že kdo vstane od stolu předčasně, do roka zemře. Zbytky jídla pak odnesl hospodář dobytku. Pro drůbež byla nachystána jiná pochoutka - hrách nebo mák, aby dobře nesly. Kohout, houser a pes dostávali do žrádla česnek, aby byli po celý příští rok patřičně ostří.

Po večeři nadešla chvíle, na kterou se nejvíce těšily a dodnes těší děti - rozbalování dárků, které pod stromeček nadělil Ježíšek. Poté nastal čas pro další obyčeje. Hojně rozšířený zvyk do dnešních dnů představuje pouštění ořechových skořápek po vodě. Na stůl se postaví mísa plná vody a na hladinu postaví každý svou lodičku z poloviční skořápky, v níž je upevněna hořící svíčka. Podle pohybu lodiček se určuje, co každého čeká. Pokud loďka přeplave celou mísu, přinese svému majiteli dlouhý život, naopak pokud se potopí, znamená to, že se majiteli něco nepříjemného přihodí.

S ořechy byl spojen i další zvyk. Po večeři se tři rozlouskly, jádro se vybralo a do jedné skořápky se nasypala zem, do druhé se vložil kousek chleba a do třetí peníz. Pak se skořápky zase slepily k sobě a uložily zpět mezi ostatní ořechy. O půlnoci si každý bral z plné mísy. Pokud někdo otevřel ořech naplněný zemí, čekala ho chudoba. Chléb ve skořápce předpovídal spokojený život a peníz prorokoval velké bohatství.

Další zvyky praktikovaly především vdavekchtivé dívky. Do budoucnosti mohly pohlédnout házením střevíce přes hlavu. Špička mířící ke dveřím je pro rodiče znamením, aby začali chystat výbavu, protože do roka a do dne bude svatba. Jestliže špička ukazuje směrem do místnosti, zůstane dcera ještě rok doma. Zjistí-li dívka podle střevíce, že se do roka nevdá, a chce vědět, za jak dlouho může svatbu očekávat, musí proto obětovat svůj vlas. Na tento vlas přiváže prstýnek a vlas přidrží co nejblíže skleničky. Kolikrát o ni prstýnek cinkne, než se ustálí, tolik let musí ještě dívka čekat.

Dívka zvědavá na tělesnou konstrukci svého nastávajícího ji může odhalit při tahání polínek - zavře oči a vytáhne z hromady jedno polínko. Tvar polínka totiž prozrazuje, jak urostlého, pokřiveného, štíhlého či obtloustlého partnera jednou pojme za muže. Tuto věštbu však mohou vyzkoušet i mládenci, kteří si přejí znát tělesné parametry své nastávající.

Neprovdané dívky se však mohou pokusit ještě blíže určit svého nastávajícího. Stačí, když tři lístky se jmény svých pravděpodobných ženichů zavážou pevně do kapesníku tak, aby ani

kouskem nevyčnívaly. Čtvrtý kapesník zavážou prázdný a všechny kapesníky si položí na Štědrý večer pod polštář. Ráno, na hod Boží hod, jeden kapesník rozvážou a je-li prázdný, nikdy se nevdají. Tuto chmurnou budoucnost však mohou ještě změnit, pokud lístky se jmény přibalí do tří knedlíků, které na Boží hod uvaří, a osudem určený ženich bude v prvním rozkrojeném.

Štědrý večer končil půlnoční mší, která se konala ve všech postelích. Někde byly součástí mše i vánoční hry a po mši se chodilo ještě koledovat.

O Štědrém dnu a na Boží hod vánoční - 25. prosince - se neměly hrát karty, chodit do hospody a navštěvovat příbuzné. Teprve na Štěpána 26. prosince se lidé navštěvovali, začaly první taneční zábavy a doba veselí a koledování. Aby nebylo informací příliš příště si napíšeme něco o současném pojetí vánočních svátků.

Tento článek vznikl za vydatné podpory Internetu. Honza

Slovo náčelníkovo

Tulácký Semtamník � 13

Tohle povídání bude krátké a stručné. Dalo by se napsat do několika řádků a vložit sem jen jako střípek. Ale zaslouží si více prostoru. Už v dobách, které pamatují jen starší v oddíle, se psala kronika. Lepily se do ní fotky, různé zprávy z výprav, případně i nějaký ten pohled. Obrázky od účastníků se přímo hemžila. Byla bohatá a jak někteří víte z jiných povídání, o tu úplně první náš oddíl ne vlastní vinou přišel. Založili jsme si další, která nás provází po celé roky, pak ještě jednu a ta poslední má zelené desky a je v ní popsáno, polepeno a pokresleno docela dost stran. Ale nesmíme usnout na vavřínech. Je to pár let, co se přestala ručně psát docela. Jen zásluhou několika málo počítačových nadšenců uchováváme většinu svých příběhů alespoň v datové podobě. To ale nestačí.

Kronika oddílová nesmí být neznámou pro nás po dalších několik let. Takže počínaje touto výpravou (vánoční tolštejnskou) dostane někdo za úkol vytvořit zápis. A přinese ho nejpozději do týdne po akci. A příští výpravu sepíše zase někdo jiný. Jen tak se vrátí naše kronika tam, kam patří - do slovníku známých slov všech oddílových lidí. Ten, kdo činí zápis nemusí být zdatný psavec. Nejde o slohovou práci, ale o pohled na výpravu vašima očima. Třeba písmem kostrbatým, ale vaším. Kronika patří nám a já bych nerad, aby to dopadlo jako s mnoha jinými věcmi, které patří všem a tím vlastně nikomu.

Takže vzhůru do toho!

Michal

Hádanky pro chytré hlavinky

Tulácký Semtamník � 14

Pokračujeme v dořešení hádanek z jarního tábora v Dědově 1999. Máme tady díl šestý, poslední.

Hádanky pro mladší 6.1) Mihla se, už tu není, zvědavá mašlička na kameni. 6.2) Ve mně tma, venku světlo; ve mně zima, venku teplo; ve mně teplo, venku mráz; uhodne to někdo z Vás? 6.3) Každodenně se natahují, a přece jsou stále stejně dlouhé. 6.4) Běží to v potoku, od roku do roku, vždycky dopředu a nikdy dozadu. 6.5) Čím je to větší, tím spíš se to protáhne i malinkou dírkou. 6.6) Beznohý na dřevo leze, bezruký na něj hází, němý po cestě si brouká,hluchý v trní ho poslouchá. Co je to? 6.7) Je chlíveček bez dvířek, v něm je víc než tisíc oveček.

Trapohlavy pro starší 6.8) Jeli jsme k babičce na kole rychlostí 10 km/hod. Jelikož zpátky šla cesta z kopce jeli jsme rychlostí 15 km/hod. Jaká byla naše průměrná rychlost? 6.9) Otec se synem jedou autem. Dopravní nehoda, otec je mrtev, syna odveze sanitka do nemocnice. Chirurg, co jej má operovat, ale řekne: „Já nemohu, je to můj syn.“ 6.10) Kterou rostlinu pozná snadno i slepý?

A něco pro nejchytřejší 6.11) Argento-aurální transmutaci lze uskutečnit terminací vokálního výstupu. 6.12) Informační obsah mechanického vlnění vycházejícího z orálního otvoru humanoidní bytosti a postupujícího směrem k souvislému porostu vyšších dřevin se nezmění ani při následné změně směrového vektoru ve vektor opačný.

Nakonec z oboru 6.13) Co je to ekliptika? 6.14) Z čeho je vyrobena zemská osa? 6.15) Je Rak hlavním nebo pohyblivým znamením? ŘEŠENÍ si budete muset vyluštit.ŘEŠENÍ si budete muset vyluštit.ŘEŠENÍ si budete muset vyluštit.ŘEŠENÍ si budete muset vyluštit. 6.1) had, 6.2) sklep, 6.3) hodiny, 6.4) voda, 6.5) vítr, 6.6) lež, 6.7) makovice 6.8) 12 km/hod, 6.9) chirurg je žena, jeho matka, 6.10) kopřiva 6.11) mluviti stříbro mlčeti zlato 6.12) jak se do lesá volá tak se z lesa ozývá 6.13) dráha země kolem slunce 6.14) z ničeho je to jen pojem 6.15) hlavním to jsou ty po slunovratu

Střípky, střepy, klepy

Tulácký Semtamník � 15

Nej… Lidé stále počítají a evidují všechna možná nej.. mají na to dokonce různé knihy rekordů. Tedy tento Semtamník se dá nazvat tím nejrychleji sepsaným a vydaným ze všech dosud vyšlých Semtamníků. Je to i jeden z důvodů proč zde opět nejsou věci pro ty nejmenší a tak nám s Michalem ty sliby zůstávají na další číslo. Snad už to vyjde.

Honza Mikuláš opět pěšky Tlesk! Tlesk! Stálo na jednom z plakátů na našem letním táboře. Naprosto předem nepřipravená akce, oceňovaná tímto nečekaným způsobem. Stejně nepřipraveně možná působila oddílová mikulášská nadílka. Ještě čtrnáct dní před akcí nebylo jisté, zda se uskuteční. A středu před Mikulášem padlo definitivní slovo: letos se nadílka neodbude na schůzce, ale budeme chodit! Příznivá konstelace lidí, jejich časové možnosti a ochota sehnat a připravit všechny věci udělala svoje. Po letech jsme opět obcházeli děti v přilehlé malešicko-strašnické oblasti. Některé jsme uvedli docela do rozpaků, jiní bez mrknutí oka recitovali nějakou tu básničku, dokonce i hráli na flétnu. Hlavně tatínkové nás zvali na panáka a v očích maminek se stejně jako v našich zajiskřila i trocha šibalství. Radost. To je slovo, které asi nejvíc tuhle akci vystihuje. Tleskám všem účastníkům téhle nadílky. Má něco do sebe chodit den po normálním Mikuláši… Díky vám za ten zážitek, ohlasy jsou příznivé!

Michal

Zase příště …

Tulácký Semtamník � 16

Semtamník je taky Tvůj ! Tak neváhej a piš, zkoušej to, troufej si, navrhuj, kresli, básni,

vymýšlej hádanky, zkrátka tvoř a dej nám o tom vědět! Cokoliv, co neurazí, neublíží, potěší a pobaví, může se objevit na těchto stránkách.

Světlo Tvým krokům !

TULÁCKÝ SEMTAMNÍK

(Proto) č.22

Vydán jako 29. publikace

Oddílového nakladatelství NAKOLENĚ Neprodejný materiál

pro potřebu členů a přátel oddílu TULÁCI

prosinec 2000, vydání prvé Na přípravě tohoto čísla se podíleli:

Honza: Grafická úprava

Jak to bylo jak to je aneb Vánoce v Čechách Hádanky

Okénko do kroniky

Střípek: Nej… Michal:

Slova pro druhý list - Tradice Sedla na vozejk a byla v čoudu

Slovo náčelníkovo: Kronika Střípek: Mikuláš opět pěšky

Tisk: SMP a.s.

Stavby mostů Praha Na Florenci 33, Praha 1

http://www.smp.cz

Kontakt na oddíl (působí v Praze 10): Michal Vitouš, K dolům 15, Modřany, Praha 4, 143 00

tel.d.: 02/ 4440 3394, tel.z.: 02/ 61 306 378, mobil: 0603 / 334388 Tuláky můžete nalézt i na Internetu na adrese: http://tulacke.misto.cz

Připomínky a dotazy zasílejte na e-mail:oddil.tulaci@atlas.cz

Vytvořeno v programu © Microsoft Word 9.0, obsahuje 59476 znaků, © Honza, geodet@email.cz, 0608/703510