Moderní kodifikace

Kodifikace – velký a soustavný legislativní celek, resp. rozsáhlý zákon komplexně zahrnující právní normy určitého právního odvětví (či oblasti práva)Zákoník je v podstatě synonymum kodifikace, ale používá se až od poměrně nedávné doby, stejně jako zákon. Kdysi se používal např. corpus, codex, u nás „práva“

Někdy se za kodifikace označují i soubory, které určitým způsobem shrnují již platné a dříve vzniklé právo (např. v Rusku) a také samotný proces vzniku kodifikace. Někteří tímto pojmem nazývají teké některé právní knihy.

Tradičně kodifikovaná odvětví: Občanské (soukromé) právo Trestní právo Obchodní právo Občanské soudní řízení Trestní řízení

Tedy odvětví, která se nemění zase tak často.

Soukromé a občanské právoDnes je soukromé právo nadřazené občanskému, ale v 18.a 19.století tyto pojmy v podstatě splývaly, protože další soukromoprávní odvětví se teprve tvořila (rodinné, pracovní).

Předchůdci velkých kodifikací:Starověk – pouze doplňovaly zvykové právo:

Summerské zákony krále Urnammu (3.tis.př.n.l.) Chamurappiho zákoník Izraelská Kniha smlouvy (9.stol.) Edictum perpetuum Hadriani (kolem 130) – ukončil právotvornou činnost prétorů a stanovil

zásady, podle kterých měli rozhodovat Corpus iuris civilis

Středověk: Leges barbarorum (Lex salica) Zemské zákoníky (např.Majestas Carolina) Specifický český Koldíkův zákoník Libri feudorum – vznik v severní Itálii, ale stala se vzorem pro úpravu feudálních vztahů ve

velké části Evropy Constitutio criminalis Carolina (1532) - ještě středověce krutý, ale po formální stránce

moderní (je čistě trestní) Corpus iuris canonici (vznik 1140-1500) – platil až do 20.stol. jako hlavní právní autorita

katolické církve

Funkce starších kodifikací:

Jasné, správné úplné porozumění právu Odraz moci a reprezentace Později nástroj a výsledek soupeření

o Mezi panovníkem a stavyo Mezi stavy navzájem – např. Vladislavské zřízení zemské z r.1500, šlechtě se povedlo

prosadit do zákoníku pro sebe výhodné úpravy, ale tím si proti sobě popudila města a vznikl spor – zákoník byl nakonec prosazen i přes odpor měst

Zdroje moderního občanského práva: Přirozenoprávní koncepce – obsahovaly představu, že lidský rozum je schopen vytvořit

vhodné uspořádání společnosti Recipované římské právo – ovlivnilo právo středověké i moderní, ať už bylo oživeno recepcí

nebo přetrvalo z římských dob

Městské právo – nejrozvinutější, nejvýraznější vlivy římského práva – měšťanstvo bylo progresivní skupinou, uplatňovaly se zde nejmodernější tencence

Přirozenoprávní škola a kodifikace: Velmi stará idea hledání správného práva jako korektivu platného práva (viz seminář) Zdroj v Boží vůli, přírodě či rozumu Od 17.století racionalistické pojetí

=rozumově lze poznat a také systematicky uspořádat obecně platná a nadčasová právní pravidla

„Věčné přirozenoprávní pravdy“: Právo má být spravedlivé (měřit všem stejně) – princip rovnosti před zákonem Má splňovat požadavek ekvity (právo jednoho má být vyváženo povinností jiného) Odpovídat podmínkám země, pro kterou je vydáno – novota, původně univerzalistické

přesvědčení (změna až v romantismu) Má být jasné a srozumitelné

Přirozenoprávní právnické myšlení: Hugo Grotius Samuel Pufendorf, Christian Wolff Hobbes, Locke, Montesquieu Kant

Kodifikační aktivity na území římsko-německé říše: Nejednalo se o celoříšské zákoníky, ale uplatňovaly se do jednotlivých zemí Codex maximilianeus bavaricus civilis (1756) – pro Bavorsko

o Pouze soukromé právoo Nebyl výlučný – neupravoval celé soukromé právo a vedle něj platily starší předpisy a

zvyklosti Allgemeines Landrecht für die preussischen Staaten (1794) – obsáhlý pokus kodifikovat

většinu pruského právao V první části věcná práva (majetková, obligační)

o Ve druhé části úprava postavení jednotlivce ve společnosti a státu, působení osob v profesích a profesních spolcích apod.

Velké kodifikace občanského práva: Římskoprávní tradice – základní stavební kámen každého občanského zákoník Ovlivnily i právní vývoj jiných zemí

Přirozenoprávní kodifikace

Výlučnost – působily jako hlavní pramen práva, zvyklosti se uznávaly pouze pokud se jich zákon dovolával, neuznávala se soudcovské tvorba práva = primát psaného práva

Úplnost, jednotnost a obecná závaznost – v zásadě celé soukromé právo, nebyly partikulární územně ani stavovsky, vyvrcholení unifikačních a centralizačních snah

o Code civil (1804) Myšlenky se zrodily za VFR, ale byl přijat za Napoleonova konzulátu Vznikl poměrně rychle, s využitím starších předloh z VFR Pracovala na něm spousta významných francouzských právníků

(Portalis atd.), ale také Napoleon Úvodní titul, Osoby, Věci a různé modifikace vlastnictví, Obligační a

dědické právo Nejslabší stránkou byla úprava rodinných poměrů (vycházel

z římského práva – preference mužů, manželských dětí apod.; zrovnoprávnění až ve 2.pol. 20.stol.)

Uplatnění ve všech koutech světa, kde měla Francie vlivo Všeobecný občanský zákoník rakouský (1811)

Odráží osvícenský přístup k právu (osvícenský absolutismus), ale vzniká až za Metternichovského absolutismu

Neplatil v Uhrách, ale po porážce uherské revoluce 1849 byl na toto území (asi na 10 let) rozšířen

Byl novelizací prvního dílu občanského zákoníku z r.1791 1502 paragrafů Oceňován pro svůj filosofický základ (hlavním autorem Franz Zeiller)

Novější pandektistické kodifikace Bürgerliches Gesetzbuch (1896, Německo)

Jiná legislativní technika – především pro právníky ne pro laiky Nová systematika: Všeobecná část, závazkové, věcné, rodinné,

dědické právo Zivilgesetzbuch (1907, Švýcarsko)

Dva samostatné zákoníky Propojení občanského a obchodního práva

Systematika:

Přirozenoprávní kodifikace: V podstatě Gaiova systematika =práva osobní a věcná, způsoby nabývání vlastnictví (závazkové a dědické právo)

BGB a částečně i ZGB: Propracovanější pandektní systém =obecná část, právo věcné, závazkové, rodinné (manželské) a dědické

Principy:

Rovnost před zákonem – ale v dobovém pojetí (preference mužů atd.) Ochrana soukromého vlastnictví – především v přirozenoprávních kodifikacích Smluvní svoboda – obě strany jsou si rovny a jakékoli zasahování do jejich práv je

nepřípustné Svoboda osobní Svrchovanost – nadřízené postavení jedné osoby nad druhou („pro otce rodin, pány a

statkáře“)

Moderní trestní právo: Cesare Beccaria (It; 18.stol.) – stanovil principy moderního trestního práva

Code pénal (Fr, 1810) Trestní zákoník Josefa I. (Rak) Trestní zákoník Josefa II. – vychází z principu zákonnosti (trestné je jen to, co jako trestné

stanovuje zákon (Rak, 1787) Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích (Rak, 1803)