ROČNIacuteK VII

ČIacuteSLO 13

2015

Č A SOPIS PRO STUDIUM ŘECKEacute A LATINSKEacute

FILOSOFICKEacute TR ADICE

Č A SOPIS PRO STUDIUM ŘECKEacute A L ATINSKEacute FILOSOFICKEacute TR ADICE

Aither je odbornyacute recenzovanyacute elektronickyacute časopis vydaacutevanyacute Filozofickou fakultou Univerzity Palackeacuteho v Olomouci ve spolupraacuteci s Filosofickyacutem uacutestavem Akademie věd ČR Vznikl při Odděleniacute pro dějiny staršiacute českeacute a evropskeacute f ilosofie Filosofickeacuteho uacutestavu Aither vychaacuteziacute dvakraacutet ročně Každeacute čtvrteacute čiacuteslo je mezinaacuterodniacute (International Issue) a jsou v něm publikovaacuteny cizojazyčneacute člaacutenky (předevšiacutem v angličtině ale i v němčině a francouzštině) Časopis je registrovaacuten pod čiacuteslem ISSN 1803-7860

OBSAH

Jiřiacute Straacutenskyacute 6Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia Eros and the philosophical ascent in Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium

Aristoteleacutes a tradice Aristotle and Traditions 30(Kryštof Bohaacuteček ndash Pavel Hobza)

Kryštof Bohaacuteček 34Přiacutetel Aristoteleacutes Aristotle the friend

Č A SOPIS PRO STUDIUM ŘECKEacute A L ATINSKEacute FILOSOFICKEacute TR ADICE

Pavel Hobza 46Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3) Is it really evident that Aristotlersquos predecessors spoke of causes (Met 983b3)

Jiřiacute Straacutenskyacute 56 Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18) Who is φυσικός according to Aristotle (De an 403a29ndashb18)

Radim Kočandrle 70Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vzniku Aristotle on Anaximanderrsquos Concept of Generation

Filip Svoboda 96Možneacute vlivy Θεωρία na φιλοσοφία v Aristotelově Protreptiku a knize A s přihleacutednutiacutem k jeho předchůdcům i naacutesledovniacutekům Possible influences of Θεωρία on φιλοσοφία in Aristotlersquos Protrepticus and the book A with respect to his predecessors and successors

Marek Otisk 116Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře Two Aristotelian Disputations at the Ottonian Imperial Court

VAacuteŽENEacute ČTENAacuteŘKY VAacuteŽENIacute ČTENAacuteŘI

i v tomto čiacutesle jsme pro vaacutes kromě delšiacute studie o Platoacutenově dialogu Symposion připravili monotematickeacute paacutesmo Zatiacutemco v minuleacutem českeacutem čiacutesle (Aither 11 2014) bylo toto paacutesmo věnovaacuteno vyacuteznamu Aristotelova myšleniacute pro současnost (Aristoteleacutes dnes) v tomto čiacutesle vaacutem nabiacuteziacuteme několik studiiacute ktereacute se zabyacutevajiacute vztahem Aristotela a tradice (ať již v tom smyslu jak Aristoteleacutes zpracovaacutevaacute předchoziacute tradici anebo v tom jak se Aristoteleacutes saacutem stal součaacutestiacute tradice) Přiacuteštiacute čiacuteslo bychom chtěli věnovat vzpomiacutence na Aleše Havliacutečka kteryacute vyacuteznamnou měrou utvaacuteřel podobu českeacuteho porevolučniacuteho baacutedaacuteniacute v oblasti antickeacute filosofie (a to jak badatelsky tak organizačně a nakladatelsky) a kteryacute ndash jak mnoziacute z vaacutes jistě vědiacute ndash zemřel naacutehle a předčasně v červenci tohoto roku

Přeji inspirativniacute čteniacute

Pavel Hobza

ŠEacuteFREDAKTOR

6

132015

Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia EROS AND THE PHILOSOPHICAL ASCENT IN DIOTIMArsquoS SPEECH FROM PLATOrsquoS SYMPOSIUM

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie Filozofickaacute fakulta Zaacutepadočeskaacute univerzita v Plzni Sedlaacutečkova 19306 14 Plzeňjstranskyseznamcz

ABSTRAKTIn attempt to interpret Platorsquos conception of a philosophical ascent this paper focuses on several interrelated problems which are all connected with Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium First the context of this speech is outlined and on this basis the nature of Eros (ie the driving force of onersquos ascent) is explored This inquiry leads a) to a crucial question concerning the relationship between the Beautiful and the Good b) to further exploration of Erosrsquo desiring and procreative aspect

Tento člaacutenek vychaacuteziacute s podporou projektu SGS-2012-086

7JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

I UacuteVODO Platoacutenově dialogu Symposion můžeme po vzoru Mary P Nichols s klidnyacutem svě-domiacutem prohlaacutesit že se jednaacute o jeden z vůbec nejobliacutebenějšiacutech a nejdiskuto-vanějšiacutech spisů z celeacuteho platoacutenskeacuteho korpusu1 Dialog svojiacute eroacutetickou tema-tikou a brilantniacute literaacuterniacute formou velmi pravděpodobně zaujme i laickeacuteho čte-naacuteře pro odborneacute badatele pak před-stavuje bohatou studnici rozličnyacutech ať už obecně filosofickyacutech či specificky platoacutenskyacutech probleacutemů ndash jmenujme na-maacutetkou probleacutem filosofickeacuteho vzestupu jedince resp jeho vyacutechovy a s tiacutem uacutezce souvisejiacuteciacute otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra na prvniacute pohled snad překva-pivyacute důraz na bytostně eroacutetickyacute aspekt

1 Nichols 2004 s 186

filosofie otaacutezku po vztahu filosofie k jinyacutem nefilosofickyacutem oborům lidskeacute činnosti ndash zejmeacutena k poesii jejiacutež dva zaacute-stupci majiacute v Symposiu prostor pro pre-sentaci vlastniacutech řečiacute ndash a v neposledniacute řadě snad takeacute probleacutem komplikova-neacuteho dramatickeacuteho raacutemce jenž celyacute dialog uvozuje a o ktereacutem se můžeme opraacutevněně domniacutevat že vyacuteznamnyacutem způsobem ovlivňuje interpretaci dia-logu jakožto celku V naacutesledujiacuteciacute studii se zaměřiacutem na určiteacute kliacutečoveacute probleacutemy centraacutelniacute čaacutesti spisu jiacutež je Soacutekratova resp Diotimina řeč Půjde mi zejmeacutena o interpretaci eroacutetickeacuteho vzestupu ve-douciacuteho jedince na cestě filosofie jeho jednotlivyacutech kroků a projevů Daacutele se za-měřiacutem na zmiacuteněnou kliacutečovou otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra a na sameacutem konci se pokusiacutem objasnit jakyacutem způsobem

8

132015

naacutem dialog Symposion poodhaluje po-vahu filosofie jako takoveacute

II AGATHOacuteN SOacuteKRATEacuteS A DIOTIMASoacutekrateacutes protagonista našeho dia-logu se dostaacutevaacute ke slovu po skončeniacute Agathoacutenovy řeči (Symp 198a) a je nyniacute na něm aby pronesl enkoacutemion na boha laacutesky ndash Eroacuteta Soacutekrateacutes se však svyacutem klasickyacutem hravě-ironickyacutem způsobem začne vykrucovat a napadat samotnyacute koncept chvalořeči kteryacute implicitně ať už vědomě či nikoli přijali všichni předchoziacute řečniacuteci ndash totiž snahu bdquozahr-nouti předmět chvaacutely nejvelkolepějšiacutemi a nejkraacutesnějšiacutemi vlastnostmi ať už jsou ve skutečnosti takoveacute nebo ne jsou-li nepravdiveacute na tom tedy nic nezaacuteležiacuteldquo (Symp 198e)2 Chvalořeč vytvořenaacute tiacutemto způsobem je pryacute pouze zdaacutenlivaacute a nikoli skutečnaacute Soacutekrateacutes již tiacutemto počaacutetečniacutem kaacuteraacuteniacutem všech ostatniacutech pravděpodobně poukazuje na supe-rioritu filosofie ve vztahu k ostatniacutem oborům lidskeacute činnosti neboť saacutem již předtiacutem poskytl bdquospraacutevnouldquo definici praveacute chvalořeči ndash o jejiacutem předmětu je třeba mluvit pravdu (dein taleacutetheacute legein) a z teacuteto pak bdquovybiacuterat nejkraacutesnějšiacute věci a podaacutevat je co nejladnějildquo (ex autoacuten de tuacutetoacuten ta kallista eklegomenuacutes hoacutes eupre-pestata tithenai) (Symp 198d) Je však důležiteacute si uvědomit že naacutesledujiacuteciacute Soacute-kratova řeč tyto požadavky splňovat

2 Viz takteacutež Hunter 2004 s 50 Autor spraacutev-ně upozorňuje že u tradičniacute reacutetorickeacute chvalořeči jde předevšiacutem o prokaacutezaacuteniacute řečniacutekovyacutech verbaacutelniacutech a intelektuaacutelniacutech schopnostiacute a nikoli o předmět daneacute řeči Chvalořeč se tak staacutevaacute meacutediem vychvalo-vaacuteniacute spiacuteše řečniacuteka samotneacuteho

nebude3 Filosofovyacutem hlavniacutem kriteacuteriem sice bude pravda4 avšak tato nebude povězena bdquoco nejladnějildquo ndash jejiacute vyacuteběr a uspořaacutedaacuteniacute slov (mohli bychom snad řiacuteci bdquoformaacutelniacute straacutenkaldquo) budou naopak takoveacute jak se praacutevě nahodiacute (onomasei de kai thesei rheacutematoacuten toiauteacute hopoia daacuten tis tycheacute epelthuacutesa) (Symp 199b srov Apol 17bndashc) Soacutekratova řeč tedy

3 Obdobně Steven Berg tvrdiacute že plneacute od-haleniacute pravdy neniacute kompatibilniacute s po-jmem chvalořeči ani v tom smyslu jak je definovaacutena Soacutekratem (Berg 2010 s 95)

4 Martha C Nussbaum ve sveacute originaacutelniacute interpretaci dialogu Symposion tvrdiacute že pravda kterou naacutem nabiacuteziacute Soacutekrateacutes je pouze jednou čaacutestiacute toho co naacutem chce Platoacuten sdělit S alternativniacute prav-dou totiž posleacuteze přichaacuteziacute Alkibiadeacutes Zatiacutemco u Soacutekrata milovniacutek pryacute miluje na jedinci projevy určiteacute obecneacute vlast-nosti u Alkibiada milovniacutek miluje jedin-ce praacutevě jakožto konkreacutetniacuteho a s nikyacutem nezaměnitelneacuteho jedince Čtenaacuteř je tak postaven před volbu mezi těmito dvěma pravdami ale zvolit spraacutevně je nemožneacute bdquoSymposion se naacutem nyniacute jeviacute jako krutaacute a znepokojivaacute kniha [hellip] Tvrdě naacutes sta-viacute před volbu a zaacuteroveň naacutes nutiacute vidět tak jasně abychom nemohli nic zvolit Nahliacutežiacuteme nyniacute že filosofie neniacute zcela lidskaacute děsiacuteme se však lidskosti a toho k čemu vedeldquo (Nussbaum 2003 s 401) Osobně se domniacutevaacutem že role Alkibiada je v Symposiu zcela odlišnaacute Alkibiadeacutes sice takeacute v jisteacutem smyslu řiacutekaacute pravdu ale tato pravda je z pohledu Soacutekratovy řeči zařaditelnaacute na mnohem nižšiacute stu-peň a tak jiacute nemůže tvořit rovnocennyacute protipoacutel Alkibiadeacutes je jasnyacutem přiacutepadem selhaacuteniacute Soacutekratovy filosofickeacute vyacutechovy (otaacutezku zda se jednaacute o selhaacuteniacute samot-neacuteho Soacutekrata či spiacuteše o Alkibiadovu ne-schopnost nechme stranou) ndash nedokaacuteže totiž transcendovat rovinu na ktereacute je milovniacutek fixovaacuten na konkreacutetniacute jedince a tak jeho vztah se Soacutekratem končiacute fias- kem (pro vyacutestižnou analyacutezu různyacutech bdquonedorozuměniacuteldquo ve vztahu Alkibiada a Soacutekrata viz Hunter 2004 s 115 122ndash123) Proto je takeacute jeho řeč chvalořečiacute na Soacutekrata jakožto konkreacutetniacute ztělesněniacute

9JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neniacute enkoacutemiem na Eroacuteta Zaacutekladniacute cha-rakteristikou enkoacutemia ndash ať už podle Soacutekrata či podle ostatniacutech ndash je snaha mluvčiacuteho bdquovyšperkovatldquo svoji řeč uči-nit ji jaksi bdquovnějškovitěldquo či bdquoformaacutelněldquo kraacutesnou neboť praacutevě takovaacuteto kraacutesa nejsnaacuteze zaujme (nefilosofickeacute) poslu-chače Soacutekrateacutes tiacutem že se explicitně distancuje od snahy vyzdobit svoji řeč tiacutemto způsobem (a tudiacutež obecně od reacute-torickeacute formy chvalořeči) deklaruje do jisteacute miacutery opačnou snahu soustředit se cele a bezvyacutehradně na pravdivost obsahu pravdivost sveacuteho (resp Diotimina) vyacute-kladu o Eroacutetovi5

Eroacuteta na lidskeacute rovině ndash zaslepeně jej mi-luje a neniacute tak schopen postupu na žaacuted-nou vyššiacute rovinu J C Woods si spraacutevně všiacutemaacute toho že Alkibiadeacutes nepřinaacutešiacute na sceacutenu nic co by už nebylo v Diotimině řeči zahrnuto a vyvraacuteceno (Woods 2010 s 120) a takeacute že sice miluje Soacutekrata ale zaacuteroveň paradoxně nenaacutevidiacute vše co je na něm specificky soacutekratovskeacuteho (Woods 2010 s 154) což dokazuje jeho fixaci na jednotliviny a současnou neschopnost využiacutet možnosti jež mu styk se Soacutekratem poskytuje Srov takeacute naacutezor Garyho Scotta a Williama Weltona podle něhož je v raacutemci našeho dialogu velmi problema-tickeacute jakyacutemkoli způsobem bdquoodstřihaacutevatldquo Platoacutenovy naacutezory od obsahu Soacutekratovy Diotiminy řeči bdquoAny interpretation that tries to sever Socrates (or even Plato) from Diotimarsquos teaching will be incapa-ble of doing justice to these connections and harmonies between Diotimarsquos teach-ing and the content and form of the di-alogues including their portrayal of Socratesldquo (Scott Welton 2008 s 138ndash139)

5 Je otaacutezkou do jakeacute miacutery je formaacutelniacute straacutenka řeči Platoacutenova Soacutekrata (ať již v Symposiu či v Apologii) skutečně na-hodilaacute a do jakeacute miacutery se jednaacute spiacuteše o Platoacutenovu stylizaci kteraacute přiacuteliš ne-odraacutežiacute skutečnyacute stav věciacute Domniacutevaacutem se však že naše odpověď nemusiacute hraacutet přiacute-liš velkou roli neboť jak jsem se praacutevě pokusil vyložit filosoficky důležitaacute je Soacutekratova (rozuměj Soacutekratova jakožto

Všichni přiacutetomniacute Soacutekrata horlivě vybiacutezejiacute aby mluvil ať už jakyacutemkoli způsobem (Symp 199b) Soacutekrateacutes si však ještě před tiacutem neodpustiacute svůj typickyacute elenchos a pouštiacute se tak do konfrontace s předchaacutezejiacuteciacutem řečniacutekem ndash Agathoacute-nem Důvod proč Soacutekrateacutes takto zkoušiacute pouze Agathoacutena a nikoli předchaacutezejiacuteciacute řečniacuteky (byť můžeme opraacutevněně před-poklaacutedat že ani tyto by jistě nemohl bezvyacutehradně přijmout) musiacuteme hledat v jejich kraacutetkeacutem rozhovoru z momentu kdy Soacutekrateacutes na Agathoacutenovu hostinu doraziacute Agathoacuten v něm ironicky naraacutežiacute na Soacutekratovu moudrost již měl nabyacutet ve sveacutem bdquovytrženiacuteldquo diacuteky němuž dorazil na hostinu později Soacutekrateacutes na oplaacutetku ironicky vyzdvihne Agathoacutenovu bdquomoud-rostldquo již osvědčil svyacutem viacutetězstviacutem v sou-těži baacutesniacuteků Tiacutemto je odstartovaacutena bdquopře o moudrostldquo (Symp 175e) kteraacute je v pozadiacute celeacuteho dialogu a jež dosaacutehne sveacuteho rozřešeniacute praacutevě ve zmiacuteněneacutem dia-logu mezi oběma akteacutery bezprostředně předchaacutezejiacuteciacutem samotnou Soacutekratovu řeč Pomociacute několika otaacutezek ktereacute jak uvidiacuteme vyplyacutevajiacute z toho co uacutedajně učiacute kněžka Diotima dosaacutehne Soacutekrateacutes Agathoacutenova konečneacuteho doznaacuteniacute bdquoPo-dobaacute se Soacutekrate že nemaacutem žaacutedneacute vě-děniacute o tom o čem jsem tehdy mluvilldquo ([hellip] kindyneuoacute oacute Soacutekrates uacuteden eidenai hoacuten tote eipon [hellip]) (Symp 201b)6

literaacuterniacute postavy dialogů) jasnaacute distance od reacutetoriky kteraacute plyne z jeho explicit-ně deklarovaneacuteho nezaacutejmu o formaacutelniacute straacutenku jeho řeči a to bez ohledu na to zda Platoacuten ve skutečnosti jeho řeč for-maacutelně vyšperkoval či nikoli

6 Domniacutevaacutem se že smysl teacuteto repli-ky bychom neměli přetěžovat Neniacute nutneacute chaacutepat ji jako vyacuteraz upřiacutemneacute Agathoacutenovy pokory a počaacutetek jeho

10

132015

Po vyvraacuteceniacute Agathoacutena7 Soacutekrateacutes ihned zdůrazniacute že řeč kterou se chystaacute přednaacutešet neniacute jeho vlastniacute ale pochaacuteziacute

filosofickeacute transformace jak to činiacute Andrew Domanski (2013 s 10ndash13) avšak naopak ani jakožto vyacutesměšnou ironii jejiacutež vyacuteznam je přesně opačnyacute Agathoacuten sice na počaacutetku saacutem vyhlaacutesil bdquopři o moudrostldquo mezi sebou a Soacutekratem ale lze se opraacutevněně domniacutevat že to uči-nil spiacuteše v přaacutetelsky hraveacutem toacutenu a že teacuteto při nepřiklaacutedal přiacuteliš velkyacute vyacuteznam Agathoacuten je baacutesniacutekem a naviacutec pravděpo-dobně Gorgiovyacutem žaacutekem (Symp 198c) takže pravda a moudrost v soacutekratovskeacutem smyslu pro něj nejspiacuteš nejsou přiacuteliš vel-kyacutemi hodnotami Celaacute tato pře se naviacutec odehraacutevaacute v družneacute atmosfeacuteře symposia a pouze několik dniacute po Agathoacutenově uacutespě-chu v baacutesnickeacute soutěži jenž je pravděpo-dobně tiacutem čeho si mladyacute baacutesniacutek skuteč-ně ceniacute ndash jeho hlavniacutem zaacutejmem neniacute ob-staacutet v soacutekratovskeacutem dialogu ale zazaacuteřit bdquopřed zraky viacutece než třiacute myriaacuted Helleacutenůldquo (Symp 175e) Agathoacuten se tedy s největšiacute pravděpodobnostiacute nachaacuteziacute v povzneseneacute naacuteladě opojen svyacutem uacutespěchem takže nemaacute probleacutem Soacutekratovi přiznat poraacutež-ku naviacutec na jemu ciziacutem bitevniacutem poli kraacutetkeacuteho soacutekratovskeacuteho elenchu a daacutel se na hostině dobře bavit Vyacuteznam teacuteto po-raacutežky pro Agathoacutena jistě umenšuje i fakt že sveacuteho uacutespěchu dosaacutehl již tiacutem že jeho řeč sklidila bezprostředně po sveacutem skon-čeniacute všeobecnyacute obdiv (Symp 198a) Ve prospěch teacuteto interpretace hovořiacute takeacute Agathoacutenova replika naacutesledujiacuteciacute bezpro-středně po aporii bdquoNedovedl bych tobě Soacutekrate odporovat nuže budiž tomu tak jak ty praviacutešldquo (Symp 201c) Agathoacuten tak zřetelně daacutevaacute najevo že se Soacutekratovi vzdaacutevaacute pouze na poli elenchu avšak že se proto s největšiacute pravděpodobnostiacute neciacutetiacute upřiacutemně přesvědčen Soacutekratovou argumentaciacute a poražen v kontextu ce-leacuteho symposia resp jiacutem vyhlaacutešeneacute bdquopře o moudrostldquo

7 Touto formulaciacute označuji moment kdy se Agathoacuten po kraacutetkeacutem elenchu dostaacutevaacute do aporie (Symp 201b) Tato aporie by snad pro někoho mohla byacutet relativizovaacute-na Soacutekratovyacutem naacuteslednyacutem prohlaacutešeniacutem bdquoA přece jsi mluvil kraacutesně Agathoacuteneldquo ([hellip] kai meacuten kaloacutes ge eipes [hellip] oacute Agathoacuten [hellip])

od zmiacuteněneacute mantinejskeacute kněžky Dio-timy Připsaacuteniacutem řeči moudreacute Diotimě se přinejmenšiacutem na jedneacute rovině vy-světluje Soacutekratova poznaacutemka z miacutesta Symp 177dndashe kde nepřiacutemo tvrdiacute že se vyznaacute ve věcech laacutesky a kteraacute tak zdaacuten-livě jde proti smyslu jiacutem zdůrazňova-neacuteho věděniacute nevěděniacute Obvyklyacutem in-terpretačniacutem probleacutemem je však otaacutezka po tom proč Soacutekrateacutes vůbec svoji řeč připisuje někomu ciziacutemu8 a nepronese ji saacutem za sebe jako napřiacuteklad v tematicky spřiacutezněneacutem dialogu Faidros Důležitost tohoto fenomeacutenu je naviacutec vyzdvihnuta tiacutem že se bezpochyby jednaacute o fikci

(Symp 201c) Domniacutevaacutem se však že de-struktivniacute složka aporie zůstaacutevaacute neosla-bena i s přihleacutednutiacutem k teacuteto replice Proč ale Soacutekrateacutes poukazuje na kraacutesu Agathoacutenovy řeči když praacutevě odhalil nevědomost jejiacuteho autora Zdaacute se že v přiacutepadě řečiacute (logoi mythoi) lze hovořit o rozdiacutelu mezi bdquovnějšiacuteldquo a bdquovnitřniacuteldquo kraacutesou obdobnyacutem způsobem jako u lidskyacutech jedinců Stejně jako člověk může byacutet navenek kraacutesnyacute ale uvnitř špatnyacute (ošk-livyacute) tak i řeč může byacutet složena z kraacutes-nyacutech a ladně posklaacutedanyacutech slov a fraacuteziacute takřiacutekajiacutec reacutetoricky vybroušena nicmeacuteně jejiacute sděleniacute může i přesto byacutet přiacutezemniacute ba dokonce lživeacute Soacutekrateacutes tedy tiacutem že dovaacutediacute Agathoacutena do aporie avšak vzaacute-pětiacute vyzdvihuje kraacutesu jeho řeči upozor-ňuje přesně na tento rozdiacutel Agathoacutenova řeč stručně řečeno byla sice kraacutesnaacute ale z velkeacute čaacutesti založenaacute na nepravdě Jsem přesvědčen že je to praacutevě tato distinkce kteraacute stojiacute v pozadiacute Platoacutenovy kritiky reacute-toriky a poesie ndash pro podrobnyacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2014

8 S obdobnyacutem jevem se v raacutemci platoacutenskeacute-ho korpusu setkaacutevaacuteme ještě v dialogu Menexenos kde Soacutekrateacutes svoji řeč při-pisuje miacuteleacutetskeacute Aspasii Přes zdaacutenlivou podobnost obou jevů jsem však pře-svědčen že každyacute z nich plniacute ve skuteč-nosti zaacutesadně odlišnou funkci Postavě Diotimy se budeme věnovat nyniacute pro můj vyacuteklad dialogu Menexenos viz Straacutenskyacute 2015

11JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neboť Diotima činiacute teacuteměř explicitniacute naraacutežky na praacutevě proběhnuvšiacute řeči (za všechny přiacuteklady viz napřiacuteklad odkaz na Aristofanovu řeč ndash Symp 205dndashe)9 Přiacutetomnost Diotimy maacute tak s největšiacute pravděpodobnostiacute důležityacute filosofickyacute vyacuteznam

Dle meacuteho naacutezoru je tento vyacuteznam třeba spatřovat zejmeacutena ve dvou zaacutesad-niacutech bodech 1) Diotima je věštkyně 2) Diotima je žena Tiacutem že Soacutekrateacutes připiacuteše svoji řeč božsky inspirovaneacute věštkyni (jejiacutež schopnosti jsou naviacutec de-monstrovaacuteny tiacutem že pryacute jednou vymohla odloženiacute moru kteryacute měl zasaacutehnout Atheacuteny o deset let ndash Symp 201d) se jaksi implicitně snažiacute poskytnout garanci jejiacute pravdivosti ndash věštkyně dokaacutežou tlumočit vůli nesmrtelnyacutech a dokonale moudryacutech bohů Tento krok tak potvrzuje Soacutekra-tův dřiacuteve deklarovanyacute a vyacutehradniacute zaacutejem o pravdu daacutele snad plniacute i jistou reacutetoric-kou funkci neboť slovy moudreacute věštkyně budou ostatniacute přesvědčeni možnaacute snaacuteze než slovy Soacutekrata a v neposledniacute řadě si Soacutekrateacutes již předem otviacuteraacute cestu pro jeden možnyacute způsob obrany před přiacute-padnyacutemi naacutemitkami ndash odporovat slovům ženy jež je v kontaktu s bohy by se rov-nalo hybris

Nemeacuteně důležiteacute je že je Diotima žena Ženskyacute aspekt je totiž něčiacutem co ve vyacutehradně mužskeacute společnosti chybiacute10 avšak tvořiacute jeden z bytostnyacutech rysů filo-sofie a života vůbec Jak daacutele uvidiacuteme dle Diotiminy řeči je každyacute člověk ně-jakyacutem způsobem bdquotěhotnyacuteldquo (tzn maacute bdquoobtěžkaneacuteldquo tělo či bdquoobtěžkanouldquo

9 Viz napřiacuteklad Nichols 2004 s 200 Hunter 2004 s 111

10 Srov Nichols 2004 s 198

duši ndash Symp 208endash209a) a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud plodit (ať už maacuteme na mysli plozeniacute tělesneacute či opět duševniacute) (viz vyacuteklad od Symp 206b daacutele) Bez pou-žitiacute bytostně ženskyacutech kategoriiacute bychom mohli tento důležityacute aspekt vyjaacutedřit jen obtiacutežně a proto Soacutekrateacutes symbolicky představuje sveacuteho božskeacuteho garanta pravdy jako ženu11

11 Badateleacute ovšem přichaacutezejiacute s dalšiacutemi dle meacuteho naacutezoru povětšinou plausibilniacutemi avšak meacuteně vyacuteznamnyacutemi rovinami na nichž lze přiacutetomnost Diotimy vyklaacutedat Dle Mary P Nichols Diotima jistyacutem způ-sobem připomiacutenaacute Eroacuteta neboť funguje takeacute jako posel bohů nachaacutezejiacuteciacute se na rovině jež je vyššiacute než lidskaacute ale nižšiacute než božskaacute Diotima pryacute daacutele takeacute může připomiacutenat bohyni z Parmenidovy baacutes-ně avšak pouze pokud maacuteme na paměti signifikantniacute rozdiacutely mezi nimi ndash zatiacutemco u Parmenida se jednaacute o pravou bohyni kteraacute tak konsekventně učiacute Parmenida tomu bdquoco jestldquo Diotima neniacute ani bohy-ně ani obyčejnyacute člověk a tak přiacuteznačně učiacute mladeacuteho Soacutekrata nikoli tomu co jest ale tomu co se nachaacuteziacute na pomeziacute bož-skeacute a lidskeacute sfeacutery tedy ontologicky řeče-no na pomeziacute sfeacutery praveacuteho bytiacute a sfeacutery pomiacutejiveacuteho vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute (v jisteacutem smyslu tedy vlastně nebytiacute) (Nichols 2004 s 194ndash195) Dle Garyho A Scotta a Williama Weltona připomiacutenaacute Diotima svojiacute bdquoabsentujiacuteciacute přiacutetomnostiacuteldquo způsob bdquodaacutevaacuteniacute seldquo lidem pravdy resp idejiacute Stejně jako pravda idejiacute je vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomna v lidskeacutem touženiacute jinyacutem způsobem je naopak vždy jakož-to samotnyacute vrchol cesty nepřiacutetomna Pravda kteraacute je vždy nepřiacutetomna ale zaacute-roveň naznačovaacutena v něčem přiacutetomneacutem tak musiacute byacutet proslovena někyacutem kdo sdiacuteliacute podobneacute charakteristiky (Scott Welton 2008 s 140) Podle Stanleyho Rosena je kombinace mužskeacuteho a ženskeacuteho ele-mentu (Soacutekrata a Diotimy) nutnaacute k tomu aby mohl byacutet vyvraacutecen Agathoacuten jenž saacutem oplyacutevaacute androgynniacutemi rysy (Rosen 1968 s 202ndash203) Zcela odlišnou rovinu vnaacutešiacute do probleacutemu Gabriela Straacutenskaacute podle niacutež maacute fakt že Soacutekrateacutes vždy přinaacutešiacute řeč od ženy (ať už Diotimy či Aspasie) co do

12

132015

III EROacuteS KRAacuteSA A DOBROObsah Diotiminy řeči bychom velmi stručně mohli shrnout do třiacute zaacuteklad-niacutech bodů 1) v rozporu s obvyklyacutem miacuteněniacutem se dokazuje že Eroacutes ve sku-tečnosti neniacute bůh ale velkyacute daimoacuten jakyacutesi mezičlaacutenek mezi božskyacutem a lid-skyacutem diacuteky němuž je vůbec kontakt mezi těmito dvěma sfeacuterami možnyacute a kteryacute toužiacute po kraacutese a dobru neboť se mu jich na rozdiacutel od bohů plně ne-dostaacutevaacute jeho prostřednickyacute status je daacutele vysvětlen pomociacute myacutetu o jeho zro-zeniacute z Pora a Penie (Symp 201dndash204c) 2) Soacutekratovou otaacutezkou po Eroacutetově užitku lidem (Symp 204c) je odstarto-vaacuten vyacuteklad o zmiacuteněneacute plodiveacute dimensi laacutesky jež ji doprovaacuteziacute na všech jejiacutech rovinaacutech ndash ukaacutezalo se totiž že eroacutes12 ve

činěniacute se sexuaacutelniacutemi preferencemi sa-motneacuteho historickeacuteho Soacutekrata (Straacutenskaacute 2015)

12 V pojmu bdquoEroacuteseroacutesldquo vcelku přirozenyacutem způsobem splyacutevajiacute (v textu Symposia) dvě z našeho současneacuteho pohledu vel-mi odlišneacute roviny 1) Eroacutes jakožto jmeacuteno boha resp daimoacutena na jehož počest jsou na hostině pronaacutešeny chvalořeči a 2) eroacutes jakožto řeckyacute termiacuten pro přiro-zenou lidskou obvykle sexuaacutelniacute touhu (jak se ukaacuteže na zaacutekladě Soacutekratovy řeči jednaacute se ve skutečnosti o touhu po Kraacutese resp Dobru a jejiacutem trvaleacutem vlastnictviacute) Z tohoto důvodu v textu variuji mezi psaniacutem bdquoEroacutesldquo a bdquoeroacutesldquo podle aktuaacutel- niacuteho kontextu v němž je tento daimoacuten fenomeacuten probiacuteraacuten i když takoveacuteto roz-lišovaacuteniacute může byacutet často velice problema-tickeacute a nepřesneacute

Stojiacute za zmiacutenku že tentyacutež probleacutem byť v kontextu Heacutesiodovy Theogonie traktuje ve sveacute monografii takeacute Eliška Luhanovaacute a to v přiacuteznačně nazvaneacute ka-pitole bdquoProměna Eroacuteta v eroacutesldquo (Luhan 2014 s 71ndash75) Dle autorky je jaacutedrem teacuteto transformace integrace primordiaacutelniacuteho autonomniacuteho božstva ve světovyacute řaacuted Domniacutevaacutem se že i v kontextu Symposia

sveacute nejzaacutekladnějšiacute podobě je všem lidem vrozenaacute touha po Kraacutese resp Dobru a po jeho staacuteleacutem vlastněniacute toto nutně implikuje že Eroacutetovi je vlastniacute touha po nesmrtelnosti jiacutež lidskeacute bytosti mohou dosaacutehnout v různyacutech stupniacutech praacutevě skrze různeacute typy plozeniacute v kraacutes-neacutem (Symp 204dndash209e) 3) vrcholem řeči je tzv bdquoDiotimin žebřiacuteček laacuteskyldquo13

bychom mohli uplatnit pregnantniacute au-torčinu formulaci bdquoZ Eroacuteta primordiaacutelniacute božskeacute mocnosti se tak staacutevaacute eroacutes jakož-to charakteristickaacute působiacuteciacute vlastnost ji-nyacutech božstevldquo (tamteacutež s 71) avšak s tiacutem rozdiacutelem že miacutesto bdquovlastnosti jinyacutech božstevldquo by bylo vhodneacute dosadit spiacuteše bdquovlastnost individuaacutelniacutech lidiacuteldquo Zdaacute se to-tiž že v raacutemci Symposia (resp Soacutekratovy řeči) se toto božstvo integruje ve světovyacute řaacuted zejmeacutena (i když nikoli vyacutehradně) skr-ze lidskou rovinu jakožto zaacutekladniacute a při-rozenaacute touha po tom co každyacute člověk poklaacutedaacute za dobro

13 Velice zaacutevažnaacute je otaacutezka po tom zda praacute-vě symbolika žebřiacuteku je vhodnaacute pro vy-světleniacute Diotimina eroacutetickeacuteho vzestupu jedince Na žebřiacuteku se totiž našiacute pozor-nosti těšiacute vždy pouze stupiacutenek na němž aktuaacutelně stojiacuteme ndash nižšiacute stupiacutenky naacutem sice umožnily na tento vystoupat ale aktuaacutelně jsou již zcela opuštěneacute nemajiacute pro naacutes již žaacutednyacute vyacuteznam Odpoviacutedaacute ten-to model skutečně myšlence vzestupu se kteryacutem naacutes seznamuje Diotima Podle Julia Moravcsika lze rozlišovat mezi tzv bdquoinklusivniacuteldquo a bdquoexklusivniacuteldquo interpre-taciacute Diotiminy vize jedincova vzestupu ndash podle prvniacute zmiacuteněneacute je symbolika žebřiacute-ku ve sveacute podstatě chybnaacute neboť jedi-nec při vzestupu diacuteky stupni na němž se praacutevě nachaacuteziacute neopouštiacute nižšiacute roviny projevů kraacutesy jež dominovaly jeho vniacute-maacuteniacute dřiacuteve Pro kraacutesu zaacutekonů si napřiacute-klad nepřestane cenit bdquonižšiacuteldquo kraacutesy duše Toto pojetiacute zastaacutevaacute napřiacuteklad Ota Gaacutel jenž mluviacute o pouheacute bdquorelativizacildquo nižšiacuteho stupně resp jeho bdquozasazeniacute do širšiacute per-spektivy s limitou perspektivy samot-neacuteho Dobraldquo (Gaacutel 2011 s 73) Moravcsik však proti tomuto vyacutekladu činiacute naacutemitku že fataacutelně zanedbaacutevaacute negativniacute pocity ndash jako napřiacuteklad pohrdaacuteniacute ndash vztahujiacuteciacute se

13JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

v němž se popisuje jakyacutem způsobem maacute milovniacutek postupovat aby plně využil potenciaacutel kteryacute Eroacutes nabiacuteziacute a po projitiacute několika faacutezemi (laacuteskou k tělům dušiacutem zaacutekonům poznatkům) byl schopen na-hleacutednout Kraacutesno samo ktereacute funduje existenci všech kraacutesnyacutech jevů s nimiž se doposud setkal (Symp 210andash212a)

Na prvniacutem miacutestě budeme nyniacute tema-tizovat probleacutem obecneacuteho charakteru lidskeacuteho eroacutetu a jeho zaacutekladniacuteho za-měřeniacute či ciacutele Raphael Demos definuje Eroacuteta jako bdquoprimordiaacutelniacute přitažlivost aktuaacutelniacuteho ideaacutelniacutemldquo14 Tato definice je velice vyacutestižnaacute a praktickaacute neboť po-kud zformulujeme určeniacute Eroacuteta na takto obecneacute rovině vyhyacutebaacuteme se kompliko-vaneacutemu probleacutemu rozdiacutelu či vztahu mezi touženiacutem po Kraacutese a touženiacutem po Dobru Pokud se však chceme pokusit probleacutem vztahu Kraacutesy a Dobra nějakyacutem způsobem vyřešit nemůžeme se s takto obecnou rovinou spokojit Scott s Wel-tonem nabiacutezejiacute naacutesledujiacuteciacute vymezeniacute

přinejmenšiacutem k některyacutem nižšiacutem proje-vům Kraacutesy ktereacute jedinec dřiacuteve poklaacutedal za hodnotneacute (cit z Gregory Levin 1998 s 410) V podobneacutem duchu takeacute Kryštof Bohaacuteček bdquoŽaacutedneacute z dřiacuteve představenyacutech konceptuaacutelniacutech scheacutemat totiž nemaacute smy-sl samo o sobě nyacutebrž pouze jako stupeň jehož maacute byacuteti dosaženo jenž maacute byacuteti vy-čerpaacuten a vzaacutepětiacute opuštěn ve prospěch naacutesledujiacuteciacuteho Jen a pouze v raacutemci tohoto therapeuticko-pedagogickeacuteho konceptu majiacute ony postoje sveacute opodstatněniacute (ja-kožto stupně) a jsou udržitelneacute i obhaji-telneacute jen jako provizorniacute dočasně uza-vřeneacute obzory mladeacute duše systematicky postupujiacuteciacute v procesu poznaacuteniacuteldquo (Bohaacuteček 2010 s 13) Vlastniacute řešeniacute tohoto probleacute-mu se pokusiacutem nabiacutednout později v raacutem-ci teacuteto studie

14 bdquoThus the Eros is the primordial attrac-tion of the actual by the idealldquo (Demos 1934 s 340)

bdquoEroacutes je daimoacutenskyacute posel mezi smrtel-nyacutem a božskyacutem pln hojnosti i chudoby toužiacuteciacute po dobru jež postraacutedaacute a ktereacute dychtiacute vlastnit navždy A tak usiluje o ne-smrtelnost skrze plozeniacute v kraacuteselsquo to jest skrze kraacutesou inspirovanou tvořivost jež je vyjaacutedřena prostřednictviacutem kraacutesnyacutech foremldquo15 Zde se zdaacute že ciacutelem eroacutetickeacute touhy je Dobro a jeho nepřetržiteacute vlast-něniacute a role Kraacutesy se tyacutekaacute pouze plozeniacute či tvořeniacute obecně Charles Kahn hovořiacute o bdquokraacutesneacutem-a-dobreacutemldquo16 čiacutemž v pod-statě činiacute z obou termiacutenů synonymniacute vyacuterazy což však platiacute pouze na nejvyššiacute rovině když se baviacuteme o zaciacuteleniacute Eroacuteta v nejfundamentaacutelnějšiacutem smyslu Dife-rence mezi termiacuteny kalos a agathos při-chaacutezejiacute ke slovu v momentě kdy se jednaacute o běžnyacute jazykovyacute uacutezus ndash kalos se totiž na rozdiacutel od agathos vztahuje takeacute k čistě fysickeacute visuaacutelniacute kraacutese a k objektům či spiacuteše činnostem ktereacute jsou schvalovaacuteny na moraacutelně-sociaacutelniacute rovině17

Jsem přesvědčen že všechny tři představeneacute naacutezory naacutem poskytujiacute cenneacute indicie pro lepšiacute vhled do povahy Eroacuteta a vztahu mezi Kraacutesou a Dobrem ktereacute jsou s niacutem určityacutem způsobem by-tostně spjaty Demosova definice jak již bylo řečeno vyjadřuje velmi dobře zaacutekladniacute určeniacute Eroacuteta na obecneacute rovině

15 bdquoEros is a daimonic messenger between the mortal and the divine full of poverty and resource longing for the good that it lacks desiring to possess that good forever and thus seeking immortality through lsquogiving birth in beautyrsquo that is through creativity that is inspired by beauty and that is expressed through beautiful formsldquo (Scott Welton 2008 s 141 přel J S)

16 Kahn 1996 s 26417 Kahn 1996 s 267

14

132015

Scott s Weltonem velmi vhodně upo-zorňujiacute na fakt že Kraacutesa sloužiacute přede-všiacutem jako nutneacute meacutedium plodiveacute straacutenky Eroacuteta zatiacutemco jeho ultimaacutetniacutem ciacutelem bude spiacuteše Dobro18 Kahn pak samotnyacutem svyacutem pojmem bdquokraacutesneacute-a-dobreacuteldquo vyzdvi-huje skutečnost že přinejmenšiacutem na nejvyššiacute rovině absolutniacute Archeacute by na rozdiacutel od roviny běžneacuteho použitiacute bylo jakeacutekoli rozlišovaacuteniacute mezi Kraacutesou a Dob-rem velmi problematickeacute19

Než se pokusiacutem jasněji zformulo-vat toto praacutevě nastiacuteněneacute řešeniacute podiacute-vejme se na obsahově spřiacutezněnou pasaacutež z jineacuteho Platoacutenova dialogu ndash maacutem na mysli znaacutemeacute bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z počaacutetku VII knihy dialogu Uacutestava Pasaacuteže z obou dialogů majiacute společnyacutech několik zaacutesadniacutech bodů V obou přiacute-padech je pravděpodobně centraacutelniacutem teacutematem vyacutechova (paideia) jedince k filosofii byť každyacute z textů se na tuto vyacutechovu zaměřuje z poněkud odlišneacute perspektivy V Uacutestavě je kladen důraz zejmeacutena na politickyacute rozměr jedincova

18 Obdobně takeacute Gaacutel 2011 s 73 Za zmiacutenku stojiacute rovněž Rosenova interpretace po-dle niacutež je definice Eroacuteta jakožto laacutesky ke kraacutese ve skutečnosti definiciacute špatnou a spiacuteše tak zastiacuteraacute pravdu o lidskeacute přiro-zenosti (Rosen 1968 s 242)

19 Za zmiacutenku stojiacute pozoruhodnyacute fakt že z antickeacute tradice je dochovaneacute epithe-ton dialogu Symposion ktereacute zniacute bdquoperi agathuacuteldquo Hlavniacutem teacutematem dialogu by se tak poměrně překvapivě nestal Eroacutes ani Kraacutesa ale Dobro o němž (snad vy-jma naraacutežky spojeneacute se jmeacutenem hosti-tele Agathoacutena) v dialogu neniacute explicitniacute zmiacutenka (viz Bohaacuteček 2010 s 9) Mysliacutem že nelze jednoduše prohlaacutesit že teacutematem dialogu je Dobro nicmeacuteně je důležiteacute miacutet na paměti že jak se daacutele pokusiacutem ukaacute-zat meziacute tiacutem co je v Platoacutenovyacutech dialo-ziacutech označovaacuteno jako Kraacutesa a jako Dobro existuje velmi těsnaacute vazba

vzestupu ndash vymaněniacute se z bdquojeskynniacuteldquo sfeacutery vlivu polis k niacutež je jakoby pouty bdquopřipoutaacutenldquo a obraceniacute se na cestu fi-losofie20 ndash v Symposiu zase na rozměr eroacutetickyacute resp vymaněniacute se jedince z laacutesky k jednotlivinaacutem V bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo neniacute tematizovaacuten fakt že eroacutes a jeho využitiacute je s největšiacute pravděpo-dobnostiacute conditio sine qua non vyacutestupu z jeskyně v Diotimině řeči se naopak netematizuje skutečnost že milovniacute-kovy rozličneacute laacutesky se odehraacutevajiacute na po-zadiacute sociaacutelně-politickeacute komunity do niacutež jsou zasazeny a že při filosofickeacutem vze-stupu je třeba se na určiteacutem stupni od tohoto prostřediacute alespoň v jisteacutem smyslu

20 Interpretace znaacutemeacuteho Platoacutenova bdquopo-dobenstviacute o Jeskynildquo (Resp 514andash517a) představuje tradičniacute vyacutezvu pro nemaacute-lo platoacutenskyacutech badatelů Jeho podrob-nyacute vyacuteklad bohužel neniacute možno v raacutemci teacuteto studie proveacutest avšak i přesto se pokusiacutem ve stručnosti představit ně-kteraacute možnaacute řešeniacute a vlastniacute alternati-vu Poměrně často se Jeskyně vyklaacutedaacute prismatem předchaacutezejiacuteciacuteho podoben-stviacute o Uacutesečce s niacutež je uvedena do para-lelniacuteho vztahu Rovinu eikasia v niacute tedy representujiacute stiacuteny na stěně rovinu pistis předměty nošeneacute nad ziacutedkou rovina dia-noia je vyobrazena skrze odrazy před-mětů skutečneacuteho světa mimo jeskyni a konečně rovina noeacutesis skrze skutečneacute předměty vnějšiacuteho světa Oheň v jesky-ni pak představuje slunce a slunce mimo jeskyni ideu Dobra (viz napřiacuteklad Raven 1953 s 27ndash32) Tento vyacuteklad nepochybně neniacute zcela mylnyacute avšak domniacutevaacutem se že ani zdaleka nevyčerpaacutevaacute možnosti toho-to podobenstviacute neboť Jeskyně podle něj v zaacutesadě nepřinaacutešiacute oproti Uacutesečce nic no-veacuteho Podle naprosto odlišneacute interpre-tace kterou zmiňuje Zdeněk Kratochviacutel Jeskyně je podobenstviacutem o obecně lidskeacute zkušenosti Pobyt v jeskyni pryacute představuje dětstviacute a vyacutestup ven proces dospiacutevaacuteniacute (Kratochviacutel 2009 s 139) Tento vyacuteklad rovněž nemůžeme striktně od-miacutetnout samotneacute podobenstviacute jej prav-děpodobně umožňuje avšak nezapadaacute

15JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

emancipovat Oba vyacutestupy v konečneacute faacutezi kulminujiacute v mystickeacutem nazřeniacute Ar-cheacute21 kteraacute je zdrojem všeho s čiacutem se jedinec ve sveacutem dosavadniacutem vzestupu setkaacuteval Zcela evidentniacute rozdiacutel mezi oběma popisy filosofickeacuteho vzestupu však spočiacutevaacute v tom že zatiacutemco v Uacutestavě je touto Archeacute Dobro (metaforicky

přiacuteliš dobře do kontextu Uacutestavy jakožto celku a nevysvětluje Jeskyni v kontextu ostatniacutech dvou podobenstviacute Osobně se domniacutevaacutem že je toto podobenstviacute sice třeba čiacutest na pozadiacute ontologicko-epis-temologickeacuteho rozvrhu Uacutesečky avšak je třeba položit důraz na noveacute aspekty jež jsou do něj vneseny a ktereacute dobře reso-nujiacute s kontextem Uacutestavy Těmito aspekty maacutem na mysli zejmeacutena tematiku vyacutechovy (paideia) kteraacute je zmiacuteněna hned v prvniacute větě inkriminovaneacute pasaacuteže (Resp 514a) a přiacutetomna v celeacutem podobenstviacute a po-litickyacute kontext kteryacute absentoval v před-choziacutech dvou podobenstviacutech Na jeho přiacutetomnost usuzuji z několika aspektů 1) Soacutekratovo konstatovaacuteniacute že vězni v jes-kyni jsou podobniacute naacutem (homoiuacutes heacutemin [legoacute tuacutes desmoacutetas]) (Resp 515a) čtu v užšiacutem vyacuteznamu bdquonaacutem jakožto atheacuten-skyacutem občanůmldquo 2) domniacutevaacutem se že no-siče nad ziacutedkou je třeba interpretovat jako baacutesniacuteky rapsoacutedy reacutetory sofisty či ostatniacute tvůrce bdquostiacutenoveacute realityldquo života v polis (obdobně takeacute Rowe 2007 s 56) 3) činnost byacutevaleacuteho vězně kteryacute nahleacute-dl pravou realitu a poteacute se vraciacute zpět do jeskyně i odmiacutetavaacute až agresivniacute reakce ostatniacutech vězňů na jeho pobiacutezeniacute vel-mi naacutepadně připomiacutenaacute Soacutekratovu čin-nost v Atheacutenaacutech Politickou interpretaci Jeskyně s niacutež se v zaacutekladniacutech obrysech mohu ztotožnit (i když chybiacute zdůrazněniacute tematiky paideia) poskytuje Leo Strauss (2007 s 134) Strauss rovněž spraacutevně upozorňuje na fakt že politika v běžneacutem vyacuteznamu pro tehdejšiacute dobu (tedy niko-li v platoacutenskeacutem) a filosofie bdquose od sebe vzdalujiacute a miacuteřiacute každaacute opačnyacutem směremldquo (tamteacutež) což později v dialogu vede ke vzniku (domniacutevaacutem se že nepřekonatel-neacuteho) paradoxu tzv filosofů-vlaacutedců

21 Pro podrobnějšiacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2011 s 101ndash105

vypodobněno jako Slunce) v Symposiu jiacute je Kraacutesa Jakeacute důsledky maacute tento roz-diacutel pro interpretaci Platoacutenovy filosofie na obecnějšiacute rovině

Jistě můžeme s klidnyacutem svědomiacutem vyloučit zcela neplatoacutenskou představu dvou rovnocenně koexistujiacuteciacutech positiv-niacutech Archai ktereacute by zaklaacutedaly tento ve sveacute podstatě kraacutesnyacute-a-dobryacute svět Pokud bychom však i přesto prohlaacutesili Kraacutesu za ideu v silneacutem ontologickeacutem smyslu odlišnou od Dobra (a tudiacutež bdquonižšiacuteldquo než Dobro) existujiacuteciacute s niacutem maximaacutelně v raacutemci určiteacuteho společenstviacute (koinoacutenia) museli bychom pak tvrdit že Symposion a Uacutestava naacutem představujiacute dva odlišneacute modely vzestupu jedince z nichž je-den směřuje ke Kraacutese a druhyacute k Dobru Nemohli bychom tedy vůbec hovořit o dvou odlišnyacutech aspektech jednoho a teacutehož filosofickeacuteho vzestupu a museli bychom napřiacuteklad vysvětlit z jakeacuteho důvodu jsou oba z nich (a zejmeacutena je-jich vrchol) popisovaacuteny tak analogic-kyacutem způsobem Jsem přesvědčen že při striktniacutem rozlišovaacuteniacute obou modelů vzestupu se dostaacutevaacuteme do velkyacutech inter-pretačniacutech nesnaacuteziacute a že jistaacute obeznaacuteme-nost s Platoacutenovou filosofiiacute zachycenou v dialoziacutech (v nichž se velmi často děje to že stejnaacute věc je probiacuteraacutena na různyacutech miacutestech v různeacutem kontextu a z různyacutech uacutehlů)22 naacutes naopak vede k analogickeacutemu

22 Srov zcela pregnantniacute formulaci Stanley-ho Rosena bdquoThe necessary defect in writ-ing about extremly complicated subjects is that one can discuss adequately only one aspect at a time If we restrict our attention merely to the Symposium the result is a distorted understanding of Platorsquos conception of philosophyldquo (Rosen 1968 s 220ndash221)

16

132015

a vzaacutejemně se doplňujiacuteciacutemu čteniacute obou pasaacutežiacute

Kloniacutem se tedy ke zmiacuteněneacutemu Kahnovu naacutevrhu čiacutest ideu v niacutež kulmi-nuje filosofův vzestup ať už v Symposiu či v Uacutestavě jako bdquoto kraacutesneacute-a-dobreacuteldquo Na tomto miacutestě je třeba upozornit na jeden spiacuteše terminologickyacute probleacutem kteryacute maacute však vyacuteraznyacute filosofickyacute přesah V Sym-posiu se sice termiacuten bdquoidealdquo ve vztahu ke Kraacutese sameacute nepoužiacutevaacute ale v Uacutestavě Pla-toacuten zcela explicitně mluviacute o ideji Dobra (idea tuacute agathuacute ndash Resp 508e) Vyacuteznam tohoto pojmu kteryacute zcela odpoviacutedaacute standardniacutemu platoacutenskeacutemu uacutezu nelze dle meacuteho naacutezoru přetěžovat Pro ideje je charakteristickeacute to že jim naacuteležiacute praveacute bytiacute (na rozdiacutel od empirickeacuteho světa pomiacutejivosti) Dobro je naopak epekeina teacutes uacutesias (Resp 509b) ležiacute mimo sfeacuteru bytiacute což neznačiacute jeho pomiacutejivost ale to že celou sfeacuteru bytiacute funduje Způsob existence Dobra se vymykaacute exaktniacutemu uchopeniacute skrze logos a tak o něm lze v tomto meacutediu vypoviacutedat pouze metafo-rickyacutem způsobem Je tedy třeba si uvě-domit že Dobru tak nepřinaacuteležejiacute zaacute-sadniacute charakteristiky jimiž se naopak určujiacute jineacute ideje Jednaacute se tak o něco co je snad idejiacute zjednodušeně nazyacutevaacuteno z důvodu kontextu celeacuteho dialogu je-hož teacutematem rozhodně neniacute otaacutezka co jest Dobro23 Pokud bychom se touto

23 Jedniacutem z charakteristickyacutech rysů Platoacuteno-vyacutech dialogů je dle meacuteho naacutezoru Platoacutenova (možnaacute zaacuteměrnaacute) terminologickaacute nejedno-značnost Platoacuten často podrobuje filosofic-keacutemu zkoumaacuteniacute standardniacute pojmy či kon-cepty řeckeacute kultury a dochaacuteziacute k vyacutesledkům jež jsou z řeckeacuteho pohledu velmi originaacutel-niacute a nesamozřejmeacute V kontextech v nichž však neniacute danyacute pojem či koncept tematizo-vaacuten však nemaacute probleacutem jej opět použiacutevat

otaacutezkou chtěli zabyacutevat došli bychom mysliacutem nutně k zaacutevěru že tato bdquoidealdquo nemůže byacutet podřaditelnaacute pod žaacutednou naacutem znaacutemou kategorii a vyžaduje na-opak kategorii vlastniacute Obdobně o Kraacutese se dozviacutedaacuteme že je to bdquoněco co je věčně samo o sobě a se sebou a jednotneacuteldquo (auto kathrsquo auto methrsquo autuacute monoeides aei on) (Symp 211b) R G Bury ve sveacutem komen-taacuteři k Symposiu upozorňuje že termiacuten monoeides je třeba chaacutepat ve smyslu bdquospecificky unikaacutetniacuteldquo resp jedinyacute přiacute-slušniacutek sveacute třiacutedy24 Pokud nepovažujeme za vhodneacute vytvořit speciaacutelniacute kategorii pro Dobro a jinou avšak stejně exklu-sivniacute byť nižšiacute kategorii i pro Kraacutesu měli bychom opět spiacuteše přijmout myš-lenku kraacutesneacuteho-a-dobreacuteho jež je epeke-ina teacutes uacutesias a zaacuteroveň auto kathrsquo hauto methrsquo hautuacute monoeides aei on25

standardniacutem způsobem a nezatěžovat jej filosofickyacutem zkoumaacuteniacutem V našem dialogu se napřiacuteklad Eroacutes pokud je tematizovaacuten vyjeviacute jako daimoacuten i když standardně je považovaacuten za boha Pro kontrast si připo-meňme dialog Ioacuten v němž jsou Muacutesy v sou-ladu s tradiciacute pojiacutemaacuteny jako bozi ndash pokud by však Muacutesy byly tematizovaacuteny podob-nyacutem způsobem jako Eroacutes v Symposiu jsem přesvědčen že by se nutně vyjevily takeacute jako daimoacuteni K takoveacute tematizaci však ne-dochaacuteziacute a tak Platoacuten bez probleacutemu použiacute-vaacute standardniacute termiacuten bůh (theos) Pro moji interpretaci dialogu Ioacuten viz Straacutenskyacute 2014

24 Dostupneacute z httpwwwperseustuftseduhoppertex tdoc=Perseus3A-text3A19990400903Atext3Dco-mm3Asection3D211B

25 Tento paradox ve sveacutem komentaacuteři k Uacutestavě vhodně zachycuje James Adam když hovořiacute o tom že Dobro na jedneacute straně neniacute uacutesia v tom smyslu v jakeacutem jsou ostatniacute ideje uacutesiai nicmeacuteně v jineacutem vyššiacutem smyslu je to naopak jedinaacute pravaacute uacutesia bdquoSimilarly the Good is not οὐσία in the sense in which the Ideas are οὐσίαι but in a higher sense it is the only true

17JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

O Kraacutese se takeacute dozviacutedaacuteme že se jiacute uacutečastniacute všechny ostatniacute kraacutesneacute věci (ta alla panta kala) ale ona sama se přitom nijak neměniacute (Symp 211b) Pomiňme nyniacute klasickyacute probleacutem interpretace konceptu methexis a zamysleme se nad tiacutem co jsou tyto bdquovšechny ostatniacute kraacutesneacute věcildquo Jako většina věciacute v Platoacutenovyacutech dialoziacutech maacute i tento probleacutem několik rozličnyacutech rovin na nichž jej lze chaacute-pat Na rovině nejzjevnějšiacute se zdaacute od-pověď jednoduchaacute ndash kraacutesnyacute chlapec či precizně vyrobenyacute hrnec majiacute na Kraacutese podiacutel staryacute mrzaacutek či šišatyacute zmetek se jiacute neuacutečastniacute Na teacuteto rovině bychom však byli stejně povrchniacute jako mladyacute Soacutekrateacutes v dialogu Parmenideacutes jenž je v nesnaacute-ziacutech když jej Parmenideacutes konfrontuje s myšlenkou ideje vlasu blaacuteta či špiacuteny (Parm 130c) Je třeba postoupit hlouběji a uvědomit si že Kraacutesa ani Dobro (stejně jako Spravedlnost Rozumnost Umě-řenost atd) nemajiacute v Platoacutenově filosofii svůj protipoacutel26 Ošklivost ani zlo nejsou aktivniacutemi principy ale pouhou privaciacute positivniacute idea Zla ani positivniacute idea Oš-klivosti neexistujiacute Ošklivost neniacute ni-čiacutem jinyacutem než velmi malou přiacutetomnostiacute kraacutesy V souladu s řeckou tradiciacute Platoacuten uznaacutevaacute že svět je kosmos ndash šperk pro absolutně oškliveacute věci v něm neniacute miacutesto Pokud tedy Platoacuten řiacutekaacute že na Kraacutese majiacute podiacutel všechny kraacutesneacute věci znamenaacute to dovedeno do důsledků že na Kraacutese

οὐσία for all οὐσίαι are only specific de-terminations of the Goodldquo (Adam 2009 s 62)

26 Jedinou vyacutejimkou je snad bezbožnost (to asebes) resp hřiacutešnost (to anosion) z dia-logu Euthyfroacuten (Euthyphr 5cndashd) avšak pro interpretaci teacuteto problematickeacute pa-saacuteže zde neniacute prostor

musejiacute miacutet podiacutel všechny věci pouze ně-ktereacute meacuteně a některeacute viacutece U Dobra je toto mnohem zřejmějšiacute ndash o Dobru viacuteme že se jednaacute o obecně ontologickyacute princip kteryacute tak v posledku musiacute fundovat exis-tenci všech jsouciacutech věciacute a nejen těch ktereacute se jeviacute jako dobreacute ať už v jakeacutemkoli smyslu Absolutně oškliveacute resp zleacute věci tedy už z principu nemohou existovat existujiacute pouze věci viacutece či meacuteně kraacutesneacute a dobreacute Kraacutesa a Dobro naacutem tedy na nej-vyššiacute rovině opět splyacutevajiacute v jedno27

I přes předchaacutezejiacuteciacute vyacuteklad je však nutno varovat před nabiacutezejiacuteciacutem se ale přiacuteliš zjednodušujiacuteciacutem vyacutekladem ndash nelze řiacutect že Kraacutesa a Dobro jsou jednoduše to sameacute a že jsou tyto pojmy v Platoacutenově filosofii libovolně zaměnitelneacute Jak již bylo naznačeno působnost Platoacutenovy Archeacute jistě zahrnuje přinejmenšiacutem dva

27 Na fakt že Kraacutesa a Dobro jistyacutem způso-bem splyacutevajiacute lze v Symposiu naleacutezt ně-kolik naraacutežek Srov bdquoThus Socrates goes from claiming that he wanted lsquoto go beau-tiful to the beautifulrsquo to his paraphrase of Homer according to which lsquogood men go uninvitedrsquo to the good It seems that Socrates is replacing the beautiful with the good or treating the two terms as interchangeable or at least closely relat-ed This dramatic detail foreshadows the way that Diotimarsquos teaching will replace lsquobeautiful thingsrsquo with lsquogood thingsrsquoldquo (Scott Welton 2008 s 32) Ke zmiacuteněneacute ne-očekaacutevaneacute Diotimině zaacuteměně kraacutesnyacutech věciacute dojde v pasaacuteži Symp 204dndash205a Těžko si lze představit že by Diotima tak-to volnyacutem způsobem zachaacutezela s oběma pojmy pokud by se ve skutečnosti jed-nalo o dvě striktně odlišneacute ideje Jako podpůrnyacute fakt lze takeacute dodat že už samo jmeacuteno hlavniacuteho hostitele zniacute Agathoacuten (pan Dobro) ale jeho hlavniacute charakteris-tikou je praacutevě kraacutesa Rovněž je třeba si uvědomit že v řečtině se toto splyacutevaacuteniacute pravděpodobně jevilo mnohem přiro-zeněji než se jeviacute naacutem dnes (viz Hunter 2004 s 101)

18

132015

aspekty ktereacute sice nerušiacute jejiacute vlastniacute ontologickou jednotu ale jež jsou do-statečně patrneacute v raacutemci lidskeacute sfeacutery28 Na obecneacute rovině bychom mohli konsta-tovat naacutesledujiacuteciacute v Diotimině žebřiacutečku laacutesky platiacute že na čiacutem nižšiacutem stupni se člověk nachaacuteziacute tiacutem se mu kraacutesneacute a dobreacute jeviacute oddělenějšiacute a vzaacutejemně ne-zaacutevisleacute čiacutem vyacuteše se naopak nachaacuteziacute tiacutem viacutece mu kraacutesneacute a dobreacute začiacutenaacute splyacutevat v jedno Na rovině tělesneacute si snadno mů-žeme představit špatneacuteho ale kraacutesneacuteho člověka anebo naopak Avšak rozlišeniacute napřiacuteklad mezi zaacutekonem kteryacute by byl dobryacute ale ošklivyacute nebo naopak špatnyacute ale kraacutesnyacute již zdaleka neniacute tak intui-tivniacute a zřejmeacute29

28 Jak již bylo naznačeno vyacuteše poznaacuteniacute Archeacute se nemůže odehraacutevat v meacutediu logu a tiacutem paacutedem neniacute možnyacute ani žaacutednyacute logicky bez-rozpornyacute vyacuteklad o niacute Z tohoto důvodu použiacutevaacute Platoacuten v souvislosti s bdquonejvyš-šiacutem zasvěceniacutemldquo hojně řeč metafor nebo tematizuje oba aspekty takto odděleně (v Uacutestavě a v Symposiu) Ciacutelem jeho snahy totiž neniacute nic menšiacuteho a snazšiacuteho než po-kus o sděleniacute nesdělitelneacuteho resp zpro-středkovaacuteniacute nezprostředkovatelneacuteho

29 Zdaacute se že zaacutesadniacute skutečnostiacute jež zapřiacute-čiňuje vznik zmiacuteněneacute obtiacuteže je přechod od tělesneacuteho k netělesneacutemu (pro určitou vyacutejimku viz pozn 7) Již vyacuteše bylo nazna-čeno že termiacuteny kalos a agathos si jsou v řečtině vyacuteznamově mnohem bliacuteže než je tomu v našiacute řeči a je otaacutezkou zda by-chom pro netělesnyacute zaacutekon charakterizo-vanyacute adjektivem kalos v češtině použili jineacuteho vyacuterazu než praacutevě bdquodobryacuteldquo Situace je obdobnaacute takeacute u uvedeneacuteho přiacutekladu člověka o němž můžeme vypoviacutedat že je kraacutesnyacute ale špatnyacute anebo ošklivyacute ale dobryacute čiacutemž je v zaacutesadě myšleno že je kraacutesnyacute co do těla ale ošklivyacute (tedy špat-nyacute) co do duše nebo naopak Kdybychom však o zaacutekonu chtěli řiacutect že je kraacutesnyacute ale špatnyacute bylo by to podobně zvlaacuteštniacute jako bychom toteacutež řiacutekali o rovněž netělesneacute lidskeacute duši u niacutež se zdaacute že naacutem jejiacute oškli-vost a špatnost splyacutevajiacute v jedno

IV EROacuteS VZESTUP A PLOZENIacuteNyniacute se zaměřiacutem na dvě zaacutesadniacute speci-fika Kraacutesy diacuteky nimž se ukazuje byacuteti pro lidskeacute bytosti nezbytnou Prvniacutem distinktivniacutem znakem projevů Archeacute jakožto kraacutesy je jak jsme viděli jejich smyslovaacute vniacutematelnost a od niacute se odviacute-jejiacuteciacute atraktivita (srov Phaedr 250dndashe) Visuaacutelniacute (vnějšiacute) kraacutesa je dostupnaacute všem a zmiacuteněnaacute atraktivita naviacutec zapřiacutečiňuje to že ji člověk přirozeně poklaacutedaacute za dobro Bylo by fataacutelniacute chybou zůstaacutevat na rovině laacutesky k vnějšiacute kraacutese ale stejně chybneacute by bylo i podceněniacute jejiacute role či snaženiacute se od niacute zcela oprostit30 Jedině ona maacute totiž v přiacutepadě většiny lidiacute moc probudit jejich eroacutes Pokud bychom se snažili jejiacute vliv na naacutes již na teacuteto prvniacute rovině potlačit znamenalo by to připra-vit se o potenciaacutel jenž naacutem Eroacutes nabiacuteziacute a v konečneacutem důsledku si tak zahradit cestu k filosofii31

Druhou distinktivniacute vlastnostiacute kraacutesy je jejiacute fungovaacuteniacute jakožto meacutedia plozeniacute

30 Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že povaha tělesneacute kraacutesy je poněkud ambi-valentniacuteho raacutezu neboť v jisteacutem smyslu maacute moc bdquoosvětlovatldquo v jineacutem však takeacute bdquozastiacuteratldquo (Rosen 1968 s 225) Mohli by-chom tak řiacuteci že tělesnaacute kraacutesa maacute sice jedinečnou moc bdquonastartovatldquo jedincův filosofickyacute vzestup ale rovněž může představovat naopak i největšiacute překaacutežku tohoto vzestupu pokud se přes ni člověk nedokaacuteže přeneacutest

31 Julia Annas spraacutevně upozorňuje že je tře-ba zachovat energii kterou naacutem Eroacutes po-skytuje ale transformovat ji do něčeho co maacute bdquointelektuaacutelniacute strukturu a komple-xituldquo (Annas 2003 s 51) V tomto smyslu tedy Charles Kahn může opraacutevněně tvr-dit že přeneseniacute touhy z fysickeacuteho chtiacuteče na metafysickou vaacutešeň je bytostně epis-temologickyacute proces (Kahn 1996 s 280)

19JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

(Symp 209b) Jak již bylo řečeno každyacute je od přirozenosti bdquotěhotnyacuteldquo a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud k plozeniacute Mohli bychom tak mluvit o dvou aspektech Eroacuteta ndash touživeacutem a plodiveacutem ndash ktereacute spolu uacutezce souvisejiacute neboť oba jsou vyjaacutedřeniacutem zaacutekladniacuteho Eroacutetova ciacutele ndash vlastnit Dobro (touživyacute) natrvalo (plo-divyacute) Nutnou podmiacutenkou plozeniacute je však přiacutetomnost něčeho co jedinec na sveacutem aktuaacutelniacutem stupni vyacutevoje považuje za kraacutesneacute neboť pokud se obtěžkanaacute bytost přibliacutežiacute k něčemu oškliveacutemu bdquoje zachmuřena a nevrle se smršťuje od-vraciacute se a sviacuteraacute a nerodiacute nyacutebrž zadržuje plod a trpiacuteldquo (Symp 206d) Pokud by se tedy Archeacute neprojevovala v lidskeacutem světě takeacute jako kraacutesa znamenalo by to že by se člověk nachaacutezel ještě v tristnějšiacutem a tragičtějšiacutem postaveniacute než je tomu nyniacute Člověku by zůstala zcela uzavřena možnost se jakkoli přibliacutežit nesmrtel-nosti a tak alespoň typicky lidskyacutem ne-dokonalyacutem způsobem realizovat svoji touhu po vlastněniacute Dobra (resp toho co je za něj aktuaacutelně považovaacuteno) navždy

Podiacutevejme se bliacuteže na vyacuteklad jedin-cova vzestupu jak je navržen v Dioti-mině řeči Je třeba miacutet na paměti že diacuteky dvěma praacutevě zmiacuteněnyacutem aspek-tům Eroacuteta jedinec na každeacute rovině zaacute-roveň toužiacute a zaacuteroveň plodiacute ndash v tomto vyacutekladu se proto souběžně zaměřiacutem na oba aspekty Na prvniacute rovině je třeba rozlišovat mezi lidmi u kteryacutech je ob-těžkaacuteno tělo a těmi u nichž je obtěž-kanou čaacutestiacute jejich duše Prvniacute z nich tak vyhledaacutevajiacute ženy (nepochybně kraacutesneacute pokud možno) a plodiacute s nimi (pokud možno) kraacutesneacute děti druziacute pak hledajiacute kraacutesnaacute těla (s největšiacute pravděpodobnostiacute

zejmeacutena chlapeckaacute a mužskaacute) obdařenaacute v ideaacutelniacutem přiacutepadě kraacutesnyacutemi dušemi32 jež se snažiacute vychovaacutevat a plodiacute s nimi kraacutesneacute myšlenky moudrost a ostatniacute ctnost (Symp 209andashc) Domniacutevaacutem se že model tělesneacuteho plozeniacute s ženami nestojiacute přiacuteliš v Platoacutenově zaacutejmu a sloužiacute tak spiacuteše jako model pro uvedeniacute sa-motneacuteho konceptu plozeniacute kteryacute bude zaacutesadniacute ve všech ostatniacutech již netěles-nyacutech faacuteziacutech33

Na teacuteto tělesně-duševniacute rovině (či bdquorovinaacutechldquo ndash na tom jak přesně bu-deme Diotimin plaacuten vzestupu dělit dle meacuteho naacutezoru přiacuteliš nezaacuteležiacute) tedy člo-věk potřeboval druheacuteho jedince v němž

32 V textu Symposia se na tomto miacutestě vů-bec nemluviacute o lidech kteřiacute by sice měli obtěžkanou duši ale vyhledaacutevali by pouze tělesnou kraacutesu ndash tu vyhledaacutevaacute evidentně pouze člověk s obtěžkanyacutem tělem jenž za uacutečelem plozeniacute toužiacute po ženaacutech Mohli bychom tak řiacuteci že dle Diotimy každyacute kdo vyhledaacutevaacute kraacutesneacute chlapce či muže musiacute miacutet nutně obtěž-kanou duši neboť čistě tělesnyacute styk by k žaacutedneacutemu plozeniacute nevedl a tudiacutež by celyacute vztah byl defektniacute Homosexuaacutelniacute styk sice neniacute nijak vyloučen ale užitek kteryacute jedinci s obtěžkanou dušiacute na teacuteto rovině plyne spočiacutevaacute v plozeniacuteschopneacutem inte-lektuaacutelniacutem styku Rovněž neniacute vyloučena možnost intelektuaacutelniacuteho styku s ženou ale vzhledem k postaveniacute ženy v řeckeacute společnosti by Platoacuten tuto variantu prav-děpodobně až na několik vyacutejimek pova-žoval za krajně nepravděpodobnou

33 J E Raven obdobnyacutem způsobem vyklaacute-daacute bdquospodniacuteldquo polovinu tzv podobenstviacute o Uacutesečce z Uacutestavy jejiacutež hlavniacute uacutečel pryacute spočiacutevaacute v tom že sloužiacute jako ilustrace pro naacutesledneacute obdobneacute rozděleniacute inteli-gibilniacute sfeacutery tedy bdquohorniacuteldquo poloviny uacuteseč-ky (Raven 1953 s 25) Stejně jako nelze přetěžovat Platoacutenův zaacutejem o empirickyacute svět nelze se ani domniacutevat že by zmiacutenka o plozeniacute dětiacute měla v Symposiu jinyacute vyacute-znam než pouze ilustrativniacute (ve vztahu k rovině plozeniacute duševniacuteho)

20

132015

spatřoval kraacutesu a s niacutemž byl schopen plozeniacute Jak je tomu však na vyššiacutech ro-vinaacutech po tom co byl milovniacutek již defi-nitivně schopen transcendovat rovinu jednotlivin a obraacutetil se napřiacuteklad k laacutesce k zaacutekonům či poznatkům Potřebuje i na teacuteto uacuterovni k plozeniacute ostatniacute lidskeacute bytosti nebo je již schopen plodit saacutem pouze diacuteky styku s jinyacutemi kraacutesnyacutemi zaacute-kony či poznatky Diotima tuto otaacutezku explicitně nezodpoviacutedaacute ale domniacutevaacutem se že lidskyacute element v podobě druheacuteho jedince je i na teacuteto rovině staacutele nutně přiacutetomen a to z několika důvodů 1) jak jsem již uvedl model tělesneacuteho plozeniacute dětiacute vyžadujiacuteciacute součinnost dvou bytostiacute sloužiacute dle meacuteho naacutezoru viacutece než co ji-neacuteho jako vzor pro plodivou aktivitu na netělesneacute rovině 2) s konceptem samo-plozeniacute Diotima nikde ve sveacute řeči expli-citně neoperuje a neniacute přiacuteliš přesvěd-čiveacute tvrdit že jej mlčky předpoklaacutedaacute 3) z jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů viacuteme že zaacutekladniacute součaacutestiacute filosofickeacuteho ži-vota je provozovaacuteniacute dialektiky jež z de-finice opět vyžaduje součinnost dvou lidskyacutech jedinců34 byť k sobě již nejsou

34 Srov bdquo[hellip] praacutevě v těchto dialektickyacutech rozhovorech o největšiacutech a nejkraacutesněj-šiacutech věcech s partnery kteřiacute byli rovněž schopni vystoupat až ke světlu skutečneacute-ho světa se realizuje ono společenstviacute filosofickyacutech dušiacute ono hojneacute soubytiacute a soužitiacute oddaneacute teacute věcilsquo Pokud člověk provozuje tuto aktivitu dostatečně dlou-ho a jeho oči si dostatečně navyknou na světlolsquo může byacutet jednoho dne scho-pen pohledět na Slunce samolsquo vznikne to v jeho duši jako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskrylsquoldquo (Straacutenskyacute 2011 s 103) Zcela vyacutestižně tuteacutež myšlenku obhaju-je takeacute Julia Annas bdquo[hellip] philosophical achievement is produced from the con-versations of two or more not just the intense thoughts of one Plato stresses

tak bdquoslepěldquo připoutaacuteni jako na nižšiacutech rovinaacutech35 I pokud by se člověk na teacuteto rovině odloučil od lidskeacute společnosti jiacutež byl dřiacuteve součaacutestiacute vždy mu jako dia-logickyacute partner zbude minimaacutelně jeho eroacutetickyacute vůdce diacuteky jehož vedeniacute může na nejvyššiacutem stupni najednou (exaifneacutes) bdquojako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskryldquo (Ep VII 341cndashd) vyšlehnout poznaacuteniacute praveacute Archeacute36

at times the way that love can produce a couple with joint concerns which tran-scend what each gets separately out of the relationship philosophy similarly re-quires the stimulus and co-operation of joint discussion and argumentldquo (Annas 2003 s 52)

35 Činnost jedince na vyššiacutech uacuterovniacutech je pojmenovaacutena jako bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo (filosofia afthonos) (Symp 210d) Interpretaci tohoto pojmu se explicitně věnujiacute Justina Gregory a Susan B Levin Vyacuteznam adjektiva afthonos je zde vysti-žen formulaciacute bdquothe utter lack of posses-sivenessldquo (Gregory Levin 1998 s 406) V daneacutem kontextu je tuto formulaci nut-no chaacutepat ve vztahu k eroacutetickeacute aktivitě milovniacuteka jenž nesmiacute dle Diotimy nikdy zakotvit v laacutesce ke konkreacutetniacutemu jedinci ale naopak se přes ni co nejrychleji pře-neacutest Absolutniacutem protipoacutelem takoveacutehoto milovniacuteka se tak ukazuje byacuteti Alkibiadeacutes kteryacute naopak neniacute schopen překonat svoji laacutesku k Soacutekratovi (Gregory Levin 1998 s 407) František Novotnyacute tedy po-měrně vyacutestižně překlaacutedaacute tuto formulaci jako již zmiacuteněneacute bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo byť ještě doslovněji bychom snad mohli mluvit o bdquonežaacuterliveacutem filosofovaacuteniacuteldquo Bez většiacutech pochybnostiacute můžeme tvrdit že obecně platnyacutem předpokladem filo-sofickeacuteho vzestupu v Diotimině řeči je slovy autorek jakeacutesi osvobozeniacute od sil-neacute naacuteklonnosti ke konkreacutetniacutem jedincům (bdquofreedom from attachment to indivi- dualsldquo) (Gregory Levin 1998 s 408)

36 Po tomto nahleacutednutiacute sice už teoreticky jak se domniacutevaacutem žaacutedneacuteho vůdce nepo-třebuje ndash naopak se saacutem jedniacutem může staacutet ndash ale v plodiveacute aktivitě ani na tomto stupni neustane nyniacute plodiacute bdquoskutečnou

21JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Domniacutevaacutem se že ve prospěch praacutevě uvedeneacuteho hovořiacute takeacute pasaacutež Symp 209andashe v niacutež se po vyacutekladu o tě-lesneacutem plozeniacute nejprve staacutečiacute řeč k lidem s tzv bdquoobtěžkanou dušiacuteldquo (hoi kata teacuten psycheacuten enkymones) (Symp 209a) Mezi plody těchto jedinců (umělců baacutesniacuteků zaacutekonodaacuterců atp) již nepatřiacute smrtelneacute děti ale souhrnně řečeno bdquomoudrost a ostatniacute ctnostldquo ( froneacutesin te kai teacuten alleacuten areteacuten) konkreacutetněji pak napřiacuteklad ro-zumnost či spravedlnost (soacutefrosyneacute te kai dikaiosyneacute) (Symp 209a) Z našeho pohledu je však důležityacute popis toho jak u duševně obtěžkanyacutech lidiacute probiacutehaacute proces plozeniacute Duševniacute plody jak se dozviacutedaacuteme v sobě člověk saacutem od sebe nosiacute již od mlaacutediacute avšak v dospělosti za-čiacutenaacute ciacutetit potřebu plozeniacute a tak bdquoobchaacuteziacute a hledaacute něco kraacutesneacuteho v čem by plodilldquo (zeacutetei [hellip] periioacuten to kalon en hoacute an gen-neacuteseien) (Symp 209b) Na tomto miacutestě ještě nic nehovořiacute ve prospěch tvrzeniacute že zmiacuteněneacute to kalon by muselo nutně byacutet druhou lidskou bytostiacute nicmeacuteně hned v naacutesledujiacuteciacute větě k teacuteto specifi-kaci dochaacuteziacute neboť v prvniacute faacutezi jsou mu milejšiacute bdquokraacutesnaacute tělaldquo (ta soacutemata ta kala) a daacutele obzvlaacuteště viacutetaacute pokud v nich na-lezne bdquoduši kraacutesnou ušlechtilou a veli-kouldquo (psycheacute kaleacute kai gennaia kai eufyei) (Symp 209b) Sveacute duševniacute plody pak rodiacute praacutevě vůči takoveacutemuto člověku (pros tuacuteton ton anthroacutepon) (Symp 209b) Jako konkreacutetniacute přiacuteklady těchto lidiacute jsou po-sleacuteze uvedeni Homeacuter Heacutesiodos Lykuacuter-gos a Soloacuten (Symp 209dndashe) a tak je nade vši pochybnost zřejmeacute že i tito baacutesniacuteci a zaacutekonodaacuterci museli dle Diotimina

zdatnostldquo (aleacutetheacute areteacute) a ne pouheacute jejiacute obrazy (Symp 212a)

pojetiacute zplodit sveacute nesmrtelneacute bdquodětildquo praacutevě prostřednictviacutem kontaktu s ji-nyacutem člověkem ktereacuteho v určiteacutem ohledu shledali jako kraacutesneacuteho37 Na zaacute-kladě uvedenyacutech skutečnostiacute můžeme dle meacuteho naacutezoru opraacutevněně tvrdit že plodivaacute aktivita (ať již na jakeacutemkoli stupni) vyžaduje určityacute způsob spolu-uacutečasti dvou lidskyacutech a v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutech bytostiacute

Vraťme se však k probleacutemu nastiacuteně-neacutemu již vyacuteše (viz pozn 13) ndash maacute jedin-cův vzestup exklusivniacute nebo inklusivniacute povahu Opouštiacute jedinec jakoby na žeb-řiacuteku nižšiacute stupeň pro vyššiacute nebo pouze rozšiřuje množinu věciacute jež je schopen nahliacutežet jako kraacutesneacute Obě interpretace jsou dle meacuteho naacutezoru v teacuteto podobě přiacute-liš vyostřeneacute Jak jsem praacutevě vyložil jedinec pro sveacute plozeniacute vždy potřebuje jinou lidskou bytost ndash přinejmenšiacutem lidskaacute duševniacute kraacutesa jej tedy provaacuteziacute celyacutem vzestupem Tvrdit že člověk by zcela ztratil zaacutejem o duševniacute kraacutesu diacuteky rozpoznaacuteniacute kraacutesy obsaženeacute napřiacuteklad v zaacutekonech je tedy absurdniacute Stejně tak však nelze jednoduše řiacuteci že jedinec pouze rozšiacuteřiacute sveacute vniacutemaacuteniacute kraacutesy o mno-žinu jinyacutech věciacute Je třeba zdůraznit že ve vniacutemaacuteniacute projevů kraacutesy vždy existuje pro každeacuteho určitaacute hierarchie Člověk

37 Pro ještě vyššiacute uacuteroveň zřeniacute Kraacutesy sameacute již podobně explicitniacute textovou evidenci nenachaacuteziacuteme nicmeacuteně nenachaacuteziacuteme ani žaacutednyacute podnět na jehož zaacutekladě bychom dosavadniacute model platnyacute pro všechny předchaacutezejiacuteciacute roviny měli opustit Jsem proto přesvědčen že platiacute staacutele toteacutež a že i pro plozeniacute bdquoskutečneacute zdatnostildquo (aleacutetheacute areteacute) na nejvyššiacute rovině zře-niacute Kraacutesy sameacute potřebuje člověk jakožto meacutedium kraacutesu ztělesněnou v jineacute lidskeacute bytosti

22

132015

tedy ani na rovině laacutesky ke kraacutesnyacutem zaacute-konům a jejich plozeniacute zcela nezavrhne napřiacuteklad tělesnou kraacutesu obecně ale jakožto o nižšiacute či slabšiacute (a tudiacutež meacuteně kraacutesnyacute) projev Kraacutesy o ni postupně čiacutem daacutel tiacutem viacutece ztraacuteciacute zaacutejem To co pro něj dřiacuteve byacutevalo centraacutelniacutem zaacutejmem ztěles-něniacutem dobra se pro něj nyniacute staacutevaacute infe- riorniacutem V extreacutemniacutem přiacutepadě neniacute ani vyloučeno že může dokonce začiacutet opovrhovat svyacutemi dřiacutevějšiacutemi laacuteskami pokud napřiacuteklad zjistiacute že člověk jehož kdysi miloval pro jeho kraacutesneacute tělo maacute špatnou duši Nejednaacute se však o žaacutedneacute obecneacute pravidlo Obecnyacutem pravidlem je naopak to že nižšiacutech projevů kraacutesy si na vyššiacutem stupni začne cenit meacuteně byť do jisteacute miacutery jejich kraacutesu může oce-ňovat staacutele

Před samotnyacutem zaacutevěrem se ještě jed-nou a naposled vraacutetiacuteme k probiacuteraneacutemu bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z Uacutestavy Často diskutovanyacutem probleacutemem je otaacutezka tzv bdquosestupuldquo od Dobra zpět do jeskyně Z jakeacuteho důvodu by se vystoupivšiacute filosof měl vracet zpět do zkaženeacute polis pryč od Dobra když již dosaacutehl vrcholu filo-sofickeacuteho vzestupu a může žiacutet napřiacuteklad v blaženeacute existenci mezi spolu-filosofy daleko od malichernyacutech starostiacute jeskyn-niacutech obyvatel Podstata probleacutemu tkviacute dle meacuteho naacutezoru v poněkud zavaacutedějiacute-ciacutem vyobrazeniacute filosofovy cesty v tomto podobenstviacute jež je determinovaacuteno po-litickyacutem kontextem Uacutestavy38 Dialog Sym-

38 Dle meacuteho naacutezoru je politickaacute interpreta-ce naacutevratu do jeskyně adekvaacutetniacute pouze v kontextu ideaacutelniacute obce v niacutež jedině se filosof skutečně ujiacutemaacute politickeacute vlaacutedy V takoveacuteto obci by však stav bdquojeskynniacutechldquo obyvatel byl naprosto odlišnyacute ndash jistě by navraacutetivšiacutem se filosofem nepohrdali

posion naacutem pokud jsou obě probiacuteraneacute pasaacuteže skutečně analogickeacute poskytuje určiteacute indicie k tomu jak tento probleacutem řešit Jak jsme viděli v Symposiu neniacute o sestupu vůbec řeč39 ndash Diotima naopak explicitně prohlaacutesiacute že praacutevě na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet (Symp 211d) Zaacuteroveň jsem se ale po-kusil ukaacutezat že ani na tomto vrcholu neniacute člověk zcela oproštěn od lidskeacute ro-viny jak by se podle Uacutestavy mohlo zdaacutet Tzv bdquovzestupldquo a bdquosestupldquo tedy navrhuji chaacutepat nikoli v doslovneacutem smyslu a tedy

a nechtěli jej zabiacutet ale naopak by se dob-rovolně a raacutedi podřiacutedili jeho vlaacutedě Z to-hoto důvodu se niacuteže pokusiacutem podat alter-nativniacute interpretaci jež se pokusiacute vyložit vyacuteznam sestupu v obecnějšiacutem kontextu

39 Domniacutevaacutem se že ani Alkibiadovu řeč ne-lze chaacutepat jako analogii sestupu zpět do jeskyně Zatiacutemco sestup tvořiacute integraacutelniacute součaacutest podobenstviacute o Jeskyni Diotimina řeč vrcholiacute v momentu zřeniacute Kraacutesy sameacute a daacutele se již neposunuje Alkibiadova řeč tak spiacuteše tvořiacute katabatickyacute (sestupnyacute) protipoacutel anabatickeacute (vzestupneacute) čaacutesti dialogu (tedy všem řečem jež předchaacuteze-jiacute řeči Soacutekratově) obdobnyacutem způsobem jako VIIIndashIX kniha Uacutestavy tvořiacute protipoacutel knize IIndashIV I kniha pak tvořiacute jakyacutesi bdquopro-logldquo jehož protipoacutelem je bdquoepilogldquo v po-době knihy X Jako jaacutedro resp omfalos dialogu můžeme označit centraacutelniacute knihy VndashVII jež tvořiacute vrchol zmiacuteněneacute anabasis a počaacutetek katabasis Vidiacuteme tedy že při porovnaacutevaacuteniacute sestupu zpět do jeskyně a Alkibiadovy řeči dochaacuteziacute ke konfrontaci dvou zcela odlišnyacutech typů sestupu Zdaacute se že dialogy Uacutestava i Symposion sice disponujiacute obdobnou strukturou avšak zatiacutemco v Uacutestavě je myšlenka sestupu součaacutestiacute jednoho z centraacutelniacutech podo-benstviacute nachaacutezejiacuteciacuteho se v omfalu celeacuteho dialogu v Symposiu je myšlenka sestupu přiacutetomna pouze jakožto strukturaacutelniacute pro-tipoacutel katabatickeacute čaacutesti ale v raacutemci omfa-lu absentuje I přes tato fakta se však niacuteže pokusiacutem o komplementaacuterniacute interpretaci obou inkriminovanyacutech pasaacutežiacute tedy podo-benstviacute o Jeskyni a Diotiminy řeči

23JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jako vzaacutejemně neslučitelneacute ale naopak jako zaacuteroveň koexistujiacuteciacute Člověk plodiacute skrze lidskeacute bytosti i na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute což ale rozhodně nezna-menaacute že by se od niacute jakkoli vzdaloval bdquoVzestupldquo proto můžeme pochopit jako schopnost ocenit staacutele vyššiacute a obecnějšiacute projevy Kraacutesy kulminujiacuteciacute ve zřeniacute Kraacutesy sameacute věčně koexistujiacuteciacute (nikoli časově naacuteslednyacute) bdquosestupldquo pak jako komplemen-taacuterniacute plozeniacute prostřednictviacutem konkreacutet-niacutech lidskyacutech jedinců Charakter plozeniacute (bdquosestupuldquo) se samozřejmě měniacute na zaacute-kladě aktuaacutelně dosaženeacute roviny vniacutemaacuteniacute kraacutesy ale jeho vazba na konkreacutetniacute je-dince (tedy bdquoniacutezkeacuteldquo projevy Kraacutesy) je neměnnaacute Proto Diotima tvrdiacute že pouze na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet Nejednaacute se dle meacuteho naacutezoru o důraz na kontemplativniacute život v odlou-čeniacute od lidiacute vyplněnyacute pouze mystickyacutem zřeniacutem zaacutekladu všeho jsoucna Kliacutečoveacute je to že vyacutesledky plozeniacute jedince jenž nahleacutedl Archeacute jsou kvalitativně neporov-natelneacute s plody ostatniacutech milovniacuteků ndash život vyplněnyacute takovyacutemto plozeniacutem je jednoduše nejhodnotnějšiacute a proto bdquostojiacute za toldquo jej žiacutet viacutece než jakyacutekoliv jinyacute (Symp 211d)

Na podporu teacuteto interpretace je vhodneacute tematizovat takeacute poměrně často opomiacutejenou pasaacutež Resp 539endash540b ze zaacutevěru VII knihy v niacutež se po podrobneacutem představeniacute procesu filosofickeacute vyacutechovy setkaacutevaacuteme s jednou zvlaacuteštnostiacute kteraacute je na prvniacute pohled v rozporu s tradičně po-jatyacutem podobenstviacutem o Jeskyni Jedincův vzestup směrem k Dobru maacute byacutet dle Soacute-kratovyacutech slov na patnaacutect let přerušen neboť během těchto patnaacutecti let se již pokročiliacute filosofoveacute majiacute věnovat spraacutevě

obce a teprve poteacute co i v praktickyacutech činnostech budou vynikat majiacute byacutet bdquove-deni konečně k vlastniacutemu sveacutemu uacutekoluldquo (pros telos eacutedeacute akteon) (Resp 540a) Tato pasaacutež se na prvniacute pohled nezdaacute byacutet v souladu s jednoduchyacutem anabaticko--katabatickyacutem plaacutenem Jeskyně neboť jak si všiacutemaacute Kenneth Dorter vnaacutešiacute do jedincova filosofickeacuteho vzestupu naviacutec jakousi čtyřnaacutesobnou změnu směru40 Domniacutevaacutem se že k jejiacutemu pochopeniacute naacutem může pomoci praacutevě vyacuteše načrt-nutaacute komparace podobenstviacute o Jeskyni a eroacutetickeacuteho vzestupu jedince z dia-logu Symposion Pokud se ji pokusiacuteme aplikovat na inkriminovanou pasaacutež

40 bdquoFourfold zigzag change of directionsldquo (Dorter 2006 s 244) Dorter daacutele navrhuje dvě možnaacute vysvětleniacute tohoto probleacutemu 1) patnaacutect let je pryacute dlouhaacute doba a tak by se filosofům mohla začiacutet oslabovat vzpo-miacutenka na paradeigma podle něhož majiacute začiacutet vlaacutednout 2) dlouhodobaacute zkušenost s praktickyacutem životem pryacute možnaacute učiniacute fi-losofy schopnyacutemi poznat Dobro leacutepe než by toho byli schopni jinak (Dorter 2006 s 244) Dle meacuteho naacutezoru však ani jedna z těchto možnostiacute neniacute přiacuteliš plausibilniacute Prvniacute varianta zdaacute se implicitně počiacutetaacute s tiacutem že filosof Dobro nahleacutedl již předtiacutem než prodělal onu patnaacutectiletou zkuše-nost Nahleacutednutiacute Dobra maacute však s velkou pravděpodobnostiacute tak silně transforma-tivniacute charakter že se zdaacute byacuteti absurdniacute myšlenkou aby si před samotnyacutem vlaacuted-nutiacutem filosof jen tak bdquopro jistotuldquo znovu bdquoodskočilldquo k Dobru za uacutečelem ujištěniacute se že si na něj vzpomiacutenaacute dobře Druhaacute vari-anta pravděpodobně implicitně předpo-klaacutedaacute pravyacute opak ndash tedy že filosof Dobro ještě nenahleacutedl a že praktickaacute zkušenost v politice je k jeho nahleacutednutiacute nutnaacute Pro takovouto (spiacuteše aristotelsky znějiacuteciacute) tezi však dle meacuteho naacutezoru v Uacutestavě nenachaacute-ziacuteme textovou oporu a zejmeacutena naacutem opět nijak nepomaacutehaacute vyřešit onu diskrepanci s Jeskyniacute kde se filosof rozhodně ne-pohybuje bdquocikcakldquo nahoru dolů a znovu nahoru

24

132015

můžeme se dobrat k naacutesledujiacuteciacutemu tvr-zeniacute onen patnaacutectiletyacute bdquosestupldquo se ode-hraacutevaacute v době kdy jedinec Dobro ještě nenahleacutedl avšak v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu či filosofickeacute vyacutechovy se již nachaacuteziacute na dosti pokročileacutem stupni tato doba tedy zhruba odpoviacutedaacute faacutezi v niacutež jedinec plodiacute kraacutesneacute zaacutekony a tak se nutně (byť to Diotima explicitně nevy-slovuje) angažuje v praktickeacute politice Pokud tedy sestup budeme interpreto-vat načrtnutyacutem eroacutetickyacutem způsobem (jako vždy koexistujiacuteciacute plodivou aktivitu na adekvaacutetniacute uacuterovni) nenarušuje naacutem ani tato pasaacutež onen jednoduchyacute anaba-ticko-katabatickyacute plaacuten Jeskyně neboť je zřejmeacute že jedinec se nutně před nahleacuted-nutiacutem Dobra musiacute určityacutem způsobem angažovat v politice byť spiacuteše než o bez-vyacutehradnou podmiacutenku se jednaacute o jakyacutesi bdquoside effectldquo konkreacutetniacute uacuterovně v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu jedince

V ZAacuteVĚRV teacuteto studii jsem se zaměřil na něko-lik tematicky provaacutezanyacutech probleacutemů ktereacute jsou obsaženy v centraacutelniacute čaacutesti Platoacutenova dialogu Symposion (v tzv Dio- timině resp Soacutekratově řeči) a jež jsou centraacutelniacute pro jejiacute interpretaci resp pro interpretaci problematiky Eroacuteta a filoso-fickeacuteho vzestupu jedince Nejprve bylo vyloženo Soacutekratovo vyvraacuteceniacute přede-šleacuteho řečniacuteka hostitele Agathoacutena je-hož řeč byla s obdivem přijata všemi uacutečastniacuteky symposia a jeho naacutesledneacute vymezeniacute se proti standardniacute formě chvalořeči kterou kromě Agathoacutena im-plicitně přijali i všichni předešliacute řečniacuteci Ukaacutezalo se že pro filosofa je nezbytneacute i v raacutemci tohoto reacutetorickeacuteho žaacutenru na

prvniacute miacutesto klaacutest uacutesiliacute o pravdivost řeče-neacuteho a tomuto podřizovat vše ostatniacute ndash praacutevě z tohoto důvodu v Soacutekratovyacutech očiacutech Agathoacuten selhaacutevaacute byť jeho řeč byla nepochybně z reacutetorickeacuteho hlediska nej-kraacutesnějšiacute Vyacuteznamnyacutem se daacutele ukaacutezal byacutet fakt že Soacutekrateacutes svoji řeč připisuje mantinejskeacute věštkyni Diotimě čiacutemž se implicitně pokoušiacute garantovat jejiacute prav-divost a rovněž do čistě mužskeacute společ-nosti vnaacutešiacute ženskyacute element kteryacute jak se daacutele ukaacuteže je pro adekvaacutetniacute uchopeniacute eroacutetickeacute problematiky kliacutečovyacute

V dalšiacute čaacutesti naacutesledoval vyacuteklad o tom kdoco je pro Platoacutena Eroacuteseroacutes a jakyacute je jeho vztah ke Kraacutese resp k Dobru Eroacutes je sice nejprve definovaacuten jako touha po kraacutese a jejiacutem vlastněniacute avšak tato teze je zproblematizovaacutena pasaacutežiacute Symp 204dndash205a kde Diotima s až za-raacutežejiacuteciacute lehkostiacute přechaacuteziacute od bdquotouhy po kraacutesnyacutech věcechldquo k bdquotouze po dobryacutech věcechldquo Je to mimo jineacute tento fakt kteryacute vyvolaacutevaacute potřebu komparace ob-sahu Diotiminy řeči s dialogem Uacutestava v němž je obsaženo znaacutemeacute Platoacutenovo bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo tematizujiacuteciacute takteacutež jedincův filosofickyacute vzestup kteryacute však kulminuje v nazřeniacute Dobra a nikoli Kraacutesy Na zaacutekladě textoveacute analyacutezy rele-vantniacutech pasaacutežiacute zmiacuteněnyacutech dialogů se naacutesledně jako nejplausibilnějšiacute řešeniacute vyjevuje komplementaacuterniacute interpretace obou dialogů podle niacutež se ve skuteč-nosti jednaacute o tentyacutež filosofickyacute vzestup avšak s tiacutem dodatkem že každyacute dialog klade důraz na jeho odlišneacute aspekty Obdobnaacute situace nastaacutevaacute takeacute v přiacutepadě zmiacuteněneacute otaacutezky po tom co jest vrcholem tohoto vzestupu resp k čemu je lidskyacute eroacutes zaciacutelen Dle podaneacute interpretace se

25JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jednaacute v obou dialoziacutech o tuteacutež Archeacute veš-kerenstva jejiacutež projevy v lidskeacutem světě jsou jednak kraacutesneacute a jednak dobreacute Čiacutem bdquoniacuteželdquo se v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu nachaacuteziacuteme tiacutem viacutece se naacutem kraacutesneacute věci a dobreacute věci jeviacute jako odlišneacute čiacutem jsme naopak bdquovyacutešeldquo tiacutem viacutece naacutem oboje splyacutevaacute v jedno

Po vyacutekladu zaciacuteleniacute Eroacutetaeroacutetu k jeho bdquotouživeacuteldquo podobě je v posledniacute čaacutesti stu-die věnovaacutena pozornost takeacute jeho bdquoplo-diveacutemuldquo aspektu kteryacute je neoddělitelně spjat se všemi faacutezemi filosofickeacuteho vze-stupu jedince neboť pouze diacuteky němu se může u lidiacute realizovat (byť nedokonale) jejich touha po nesmrtelnosti Na zaacutekladě interpretace pasaacuteže Symp 209andashe a kom-parace s jinyacutemi Platoacutenovyacutemi dialogy je nejprve haacutejena teze že na všech uacuterov-niacutech sveacuteho vzestupu jedinec potřebuje sveacuteho eroacutetickeacutehodialektickeacuteho partnera či vůdce ktereacuteho shledaacutevaacute v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutem a skrze ktereacuteho vůbec může plodit Ani na vyššiacutech uacuterovniacutech se tedy jedinec neobejde bez druheacute lidskeacute by-tosti jejiacutež kraacutesa (nyniacute již duševniacute) sloužiacute jako meacutedium plodiveacute aktivity Naacutesledně dochaacuteziacute k opětovneacute komparaci Diotiminy řeči s podobenstviacutem o Jeskyni neboť za-tiacutemco v něm se jedinec po nahleacutednutiacute Dobra vraciacute zpět do jeskyně Diotimina řeč končiacute na uacuterovni zřeniacute Kraacutesy sameacute a plozeniacute praveacute ctnosti Je navrženo řešeniacute podle ktereacuteho politickaacute inter-pretace naacutevratu do jeskyně a ujmutiacute se vlaacutedy je sice relevantniacute v kontextu ideaacutel- niacute obce ale nikoli v současneacute lidskeacute si-tuaci Z tohoto důvodu je sestup zpět do jeskyně vyložen praacutevě prismatem Dio-timiny řeči jakožto metafora pro staacutele koexistujiacuteciacute plodivyacute aspekt Eroacuteta Jak

jsme viděli jedinec se na žaacutedneacute rovině nevzdaacutevaacute vztahu s druhyacutem člověkem skrze něhož realizuje svoji plodivou ak-tivitu a tak bdquosestupujeldquo (tzn plodiacute skrze jednotlivce) po celou dobu sveacuteho vzestupu (tzn posunu na staacutele obecnějšiacute rovinu směrem ke KraacuteseDobru) pouze hodnota jeho bdquoploduldquo postupně narůstaacute

APENDIXNa samotnyacute zaacutevěr si dovoliacutem ještě kraacutetkeacute zamyšleniacute nad vyacuteznamem kompliko-vaneacuteho dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion kteryacute je při jeho četbě třeba miacutet staacutele na paměti Z jakeacuteho důvodu nechaacutevaacute Platoacuten celyacute dialog vypravovat Apolloacutedora jenž vše slyšel od kohosi bliacuteže neidentifikovaneacuteho jenž opět pouze vypravoval co slyšel od jakeacutehosi Foinika (Symp 172andashb) A proč naviacutec časovaacute rovina Apolloacutedorova vypraacutevěniacute naacutesleduje mnoho let po udaacutelostech Agathoacutenovy hostiny (Symp 172c) Bylo by nesmiacuterně zajiacutemaveacute a plodneacute zabyacute-vat se detaily dramatickeacuteho raacutemce dů-kladně avšak v raacutemci tohoto dovětku se pokusiacutem pouze na obecneacute rovině vy-stihnout jeho zaacutekladniacute vyacuteznam

Jeho celkovaacute atmosfeacutera vyjadřuje po-měrně silnyacute dojem odstupu od udaacutelostiacute proběhnuvšiacutech na symposiu41 Platoacuten naacutem celyacute dialog nepresentuje jako něco

41 Pro vyacuteklad dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion viz Johnson 1998 s 581ndash583 Formulovaacuteno na obecnějšiacute rovině bdquoI ar-gue that the elaborate indirectness of the dramatic frame means to reflect and to make vivid for the reader not only the remove between written representation and the doing of philosophy but also the remove between perceptible and Ideal world as suggested in Platorsquos vision of the Ideasldquo (Tamteacutež 1998 s 577)

26

132015

k čemu bychom měli přiacutemyacute přiacutestup co bychom mohli spolehlivě poznat Zaacutero-veň jak se pokusiacutem ukaacutezat naacutem takeacute poskytuje určityacute přiacuteklad toho jak k soacute-kratovsko-platoacutenskeacute filosofii nepřistu-povat Jistě naacutes nepřekvapuje že obě roviny spolu opět velmi uacutezce souvisiacute S odstupem jenž je v bdquoprologuldquo vyjaacuted-řen musiacuteme přistupovat i k praacutevě inter-pretovaneacute Diotimině řeči Viděli jsme že sfeacutera fundamentaacutelniacute Archeacute se vymykaacute meacutediu logu a Soacutekrateacutes se naviacutec Diotimi-nyacutemi uacutesty (diacuteky jejiacutemu postaveniacute božskeacute věštkyně) odhodlaacutevaacute mluvit mnohem bdquoodvaacutežnějildquo než je tomu v Uacutestavě Dio-timina řeč neoperuje na rovině pouhyacutech metafor ale na rovině celkem jasneacuteho popisu a jazykem zasvěcovaacuteniacute do mys-teacuteriiacute Jedinyacute projev Diotiminy zdržen-livosti můžeme spatřovat snad v tom že Kraacutesu samu popisuje jak se obvykle řiacutekaacute v termiacutenech tzv bdquonegativniacute theo-logieldquo42 (Symp 210endash211b) I takovyacuteto popis je však mnohem ambicioacuteznějšiacute než rovina metafor Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že Diotima se pokoušiacute vy-slovit nevyslovitelneacute a že jejiacute vyslovenou řeč nelze s nevyslovitelnyacutem zaměňo-vat43 Našiacutem uacutekolem tudiacutež stejně jako v přiacutepadě jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů neniacute vyextrahovat ze Symposia nějakou dogmatickou doktriacutenu a tu daacutele šiacuteřit

42 Rosen 1968 s 270 43 bdquoLittle wonder that Diotima demands the

closest possible attention from Socrates at this point for her next step is really impossible she intends to speak about the unspeakable I repeat speech about unspeakable is not the unspeakable it-self We cannot bespeak the unspeaka-ble To speak it is to generate an example of it and genesis is not ousialdquo (Tamteacutež s 269)

pouhyacutem opakovaacuteniacutem44 ale naopak vziacutet i jeho omfalos v podobě Diotiminy řeči spiacuteše jako jakeacutesi vodiacutetko jakyacutem směrem a jakyacutem způsobem je třeba postupovat na cestě za filosofiiacute avšak tento vzestup musiacute byacutet autenticky prožit u každeacuteho jedince Ani řeč božsky inspirovaneacute věštkyně o Kraacutese naacutem nemůže ani v nej-menšiacutem nahradit vlastniacute individuaacutelniacute naacutehled tohoto vrcholu

Tuto metodologickou zaacutesadu lze apli-kovat na celek Platoacutenovy filosofie Našiacutem uacutekolem proto neniacute byacutet bdquoslepyacutemldquo naacutesle-dovniacutekem a napodobitelem Soacutekrata jako Apolloacutedoros kteryacute nedělaacute nic jineacuteho než napodobuje Soacutekratovo vystupovaacuteniacute a reprodukuje jeho řeči ale naopak ak-tivniacutem a autonomniacutem filosofem využiacuteva-jiacuteciacutem sveacuteho vůdce pouze jako inspiraci k vlastniacute intelektuaacutelniacute aktivitě Z tohoto důvodu klade Platoacutenův Soacutekrateacutes důraz na maieutickyacute rozměr sveacute filosofickeacute činnosti zaklaacutedajiacuteciacute se na tzv bdquověděniacute nevěděniacuteldquo resp bdquopraveacute lidskeacute moud-rostildquo (anthropineacute sofia) (Apol 23a) Gary A Scotta William Welton upozorňujiacute že zatiacutemco Soacutekrateacutes je proti sveacutemu zvyku vystrojen kvůli nadchaacutezejiacuteciacute hostině Apolloacutedoros je vyobrazen (po Soacutekra-tově obvykleacutem vzoru) bosyacute což pravdě-podobně poukazuje na jeho přehnanou a ve sveacutem důsledku kontraproduktivniacute

44 Viz pregnantniacute formulaci Richarda Huntera bdquoThus the framing fiction of the Symposium highlights its problematic status as a written unchanging account of a quintessentially oral occasion the elite symposium It is a provocation to reflection not ndash so we are to under-stand ndash a lsquomaster textrsquo to be learned by heart and endlessly repeatedldquo (Hunter 2004 s 43)

27JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

horlivost45 Takovyacuteto člověk je totiž spiacuteše karikaturou praveacuteho Soacutekratova naacutesle-dovniacuteka Našiacutem uacutekolem rozhodně neniacute snaha byacutet bdquosoacutekratovštějšiacuteldquo než saacutem Soacute-krateacutes v onom apolloacutedorovskeacutem smyslu ale naopak jeho překonaacuteniacute ve smyslu ak-tivniacute intelektuaacutelniacute činnosti Soacutekratem

45 Scott Welton 2008 s 32

pouze inspirovaneacute Jinyacutemi slovy stejně jako nemaacuteme napodobovat Soacutekrata pou-hou imitaciacute jeho vzhledu a obyčejů ne-lze ani provozovat pravou filosofii pou-hou četbou Platoacutenova Symposia či jinyacutech dialogů46

46 Hunter 2004 s 125ndash126

28

132015

ZKRATKY

PlatoacutenApol ApologiaEp EpistulaeEuthyphr Euthyphro

Phaedr PhaedrusParm ParmenidesResp RespublicaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Adam J (2009) The Republic of Plato Vol 2 Cambridge Cambridge Univer- sity Press

Annas J (2003) Plato A Very Short Introduction Oxford Oxford Univer- sity Press

Berg S (2010) Eros and the Intoxications of Enlightenment on Platorsquos Sympo- sium Albany State University of New York

Bohaacuteček K (2010) bdquoProbleacutemy s kraacutesou z donuceniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica I Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 9ndash19

Bury R G (1909) The Symposium of Plato Cambridge W Heffer and Sons Dostupneacute z httpwwwpe r se u s t u f t s edu hoppe rt e x t d o c = Pe r s e u s 3 A t e x t 3 A 1 9 9 9 0400903Atext3Dcomm

Demos R (1934) bdquoErosldquo The Journal of Philosophy 31 s 337ndash345

Domanski A (2013) bdquoAn Appraisal of the speech of Agathon and its Aftermath in Platorsquos Symposiumldquo Phronimon 14 s 1ndash14

Dorter K (2006) The Transformation of Platorsquos Republic Lanham Oxford Lexington books

Gaacutel O (2011) bdquoKraacutesa jako stimul pro duševniacute růst v Symposiu a Faidruldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Pla-tonica Pilonica II Plzeň Vydavatel-stviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 69ndash79

Gregory J Levin S B (1998) bdquoFilosofia afthonos (Plato Symposium 210d)ldquo The Classical Quarterly New Series 48 s 404ndash410

Hunter R (2004) Platorsquos Symposium Oxford Oxford University Press

29JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Johnson W A (1998) bdquoDramatic Frame and Philosophic Idea in Platoldquo The American Journal of Philology 119 s 577ndash598

Kahn C H (1996) Plato and the Socratic Dialogue The Philosophical Use of a Literary Form Cambridge Cambridge University Press

Kratochviacutel Z (2009) Filosofie mezi myacutetem a vědou od Homeacutera po Descarta Praha Academia

Luhanovaacute E (2014) Zrozeniacute světa kosmologie baacutesniacuteka Heacutesioda Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Nichols M P (2004) bdquoSocratesrsquo Contest with Poets in Platorsquos Symposiumldquo Political Theory 32 s 186ndash206

Nussbaum M C (2003) Křehkost dobra naacutehoda a etika v řeckeacute trageacutedii a filosofii Praha OIKOYMENH

Raven J E (1953) bdquoSun Divided Line and Caveldquo The Classical Quarterly New Series 3 s 22ndash32

Rosen S (1968) Platorsquos Symposium New Haven London Yale University Press

Rowe C J (2007) Plato and the Art of Philosophical Writing Cambridge Cambridge Universtiy Press

Scott G A Welton W (2008) Erotic Wisdom Philosophy and Intermediacy in Platorsquos Symposium Albany New York State University of New York Press

Straacutenskaacute G (2015) bdquoSoacutekratovy ženyldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni (v tisku)

Straacutenskyacute J (2011) bdquoKritika psaniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica II Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepa-dočeskeacute univerzity v Plzni s 95ndash108

Straacutenskyacute J (2014) bdquoBožskeacute a lidskeacute v poesii filosofii a reacutetoriceldquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dialog Ioacuten Praha OIKOYMENH s 136ndash153

Straacutenskyacute J (2015) bdquoPlatoacutenův dialog Me-nexenosldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute uni-verzity v Plzni (v tisku)

Strauss L (2007) Obec a člověk Praha OIKOYMENH

Woods J C (2010) The Disguised Lover Eros and the Ladder of Loves Lexington

30

132015

Aristoteleacutes a tradiceARISTOTLE AND TR ADITIONS

PAacuteSMO1 TRADICE V HELEacuteNSKEacute KULTUŘE

A FILOSOFIIV kultuře starověkeacuteho Řecka kteraacute se stala vyacutechodiskem pro budouciacute evropskyacute kulturniacute vzorec hraacutela mimořaacutednou roli tradice Tra-dice majiacute samozřejmě velkyacute vyacuteznam v kaž- deacutem sapienciaacutelniacutem diskursu ve všech kul-turaacutech či etnickyacutech skupinaacutech Stačiacute zmiacutenit jen tradici talmudu a kabaly nebo tradici ed-dickou a skaldskou v raacutemci dalšiacutech zdrojů evropskeacuteho kulturniacuteho vzorce ze vzdaacute-lenějšiacutech jmenujme např literaacuterniacute tradici konfuciaacutenskou nebo tradici braacutehmanskou a veacutedskou Pro řeckou kulturu měla nicmeacuteně tradice zcela mimořaacutednyacute vyacuteznam Ačkoli to-tiž bylo heleacutenskeacute myšleniacute vždy prostoupeno hlubokou naacuteboženskou zkušenostiacute nebylo ve sveacutem celku a jednotnyacutech trendech nijak svaacutezaacuteno s žaacutednou kultickou formou Jinyacutemi slovy literatura a vůbec kultura nebyla pro stareacute Řeky určityacutem projevem dominantniacuteho naacuteboženskeacuteho konceptuaacutelniacuteho scheacutematu Ba spiacuteše naopak naacuteboženstviacute ve sveacute polytheis-tickeacute rozmanitosti bylo jen určityacutem aspektem specifickeacute heleacutenskeacute kultury

31PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

Řekoveacute se tedy neopiacuterali primaacuterně o žaacutedneacute zjeveneacute texty nebo jinak pevně daneacute věčneacute pravdy o to viacutece však byli odkaacutezaacuteni na vzaacutejemnou diskusi a neustaacutevajiacuteciacute pohyb reinterpretaciacute i naacutevaznostiacute Řeckeacute modely vyacutechovy a vzdělaacuteniacute ndash paideia stejně jako spole-čenskeacute instituce a vůbec celeacute politickeacute uspořaacutedaacuteniacute byly založeny předevšiacutem na tradici a představovaly vlastně vždy určitou specifickou podobu reflexe tra-dice staršiacute a zaacuteroveň upevňovaacuteniacute a za-klaacutedaacuteniacute tradice noveacute Dominantniacute roli v tomto reflexivniacutem sebeustavovaacuteniacute heleacutenskeacute kultury hraacutela zejmeacutena poesie

Filosofie zejmeacutena ve sveacute ioacutenskeacute či fysiologickeacute perspektivě měla v raacutemci tohoto všeobecneacuteho heleacutenskeacuteho kultur-niacuteho pohybu velmi specifickeacute postaveniacute zdaacute se že filosofoveacute jako Heacuterakleitos nebo Xenofaneacutes byli extreacutemniacutemi kri-tiky celeacute dosavadniacute kultury a tradice pro ně představovala zejmeacutena protiv-niacuteka s niacutemž bylo třeba se vyrovnat jeho naprostyacutem vyvraacuteceniacutem a zavrženiacutem Jinou tradičnějšiacute cestou šli političtiacute mysliteleacute navazujiacuteciacute na polomythic-kou tradici Sedmera mudrců a zcela ji-nou samozřejmě tragičtiacute baacutesniacuteci attičtiacute Neobyčejně vyacuteznamnou roli ve vztahu k uchopeniacute tradice hraacutela teacutež literaacuterniacute reflexe leacutekařskaacute a samozřejmě je třeba zmiacutenit pro řeckou kulturu proud nejty-pičtějšiacute reacutetoriku kteraacute je v jisteacutem smy-slu celaacute postavena na specifickeacute reite-raci staacutevajiacuteciacutech vzorců

Vyacuteznamnyacutem zlomem pak bylo vy-stoupeniacute sofistů kteřiacute v paacuteteacutem stoletiacute působili po celeacutem Řecku a položili zaacute-klad tradice noveacute panheleacutenskeacute kteraacute překračovala miacutestniacute politickaacute kultovniacute

i rodově-etnickaacute specifika a směřovala k mohutneacute synteacuteze a reinterpretaci všech tradičniacutech modelů staršiacutech Spe-cifickeacute postaveniacute v celeacutem tomto vyacutevoji měly po polovině paacuteteacuteho stoletiacute Atheacuteny kulturniacute i ekonomicko-politickaacute vel-moc v niacutež se ony nitky rodiacuteciacute se pan-heleacutenskeacute perspektivy sbiacutehaly a miacutesily s autonomniacute tradiciacute attickou Vůdčiacute myslitel obdobiacute sofistů Proacutetagoraacutes se v Atheacutenaacutech usadil a zaacutesadniacutem způ-sobem ovlivnil naacutezory Periklea a jeho politickyacutech přiacutevrženců což ve vyacutesledku vedlo k dějinně bezprecedentniacutemu pře-rodu attickeacuteho tradicionalismu v de-mokratickou kulturu perikleovskyacutech Atheacuten Vrcholem a zaacutevěrem tohoto in-telektuaacutelniacuteho kvasu byl pak Soacutekrateacutes stojiacuteciacute jednou nohou hluboko v sofis-tice avšak druhou staacutele opřen o staršiacute a hlubšiacute lokaacutelniacute tradice attickeacute i širšiacute Obdobiacute důvěry v možnou bezbolestnou jednotnou re-konstruktivniacute transfor-maci staršiacutech tradic v duchu svobody a rozumneacute uacutevahy symbolicky skončilo Soacutekratovyacutem procesem

Platoacuten v jisteacutem smyslu navaacutezal na sofistickou tendenci vytěžit maximum z předchoziacute tradice staršiacute myslitele svyacutem naacutesledovniacutekům nicmeacuteně před-stavil vyacutehradně kriticky a prostřed-nictviacutem zničujiacuteciacutech zaacutepasů z nichž prakticky všichni vyšli značně deho-nestovaacuteni Jinyacutemi slovy Platoacuten sveacute předchůdce ukazuje jako protivniacuteky kteřiacute jsou sice v jisteacutem smyslu hodni uacutecty ktereacute je však třeba porazit a od-miacutetnutiacutem jejich filosofickyacutech naacutezorů teprve dospět k praveacute filosofii kteraacute je samozřejmě totožnaacute s filosofiiacute Platoacutenovou

32

132015

2 TRADICE U ARISTOTELAPlatoacutenův žaacutek Aristoteleacutes zaujal k celeacute otaacutezce tradice mnohem vstřiacutecnějšiacute po-stoj a praacutevě jeho tedy můžeme označit za zakladatele evropskeacuteho pojetiacute filo-sofie jakožto reflexivniacuteho pohybu myš-leniacute ktereacute z tradice vychaacuteziacute s tradiciacute je v neustaacuteleacutem kritickeacutem kontaktu a sebe sama chaacutepe jako pokračovaacuteniacute v jejiacutem dosavadniacutem snaženiacute

Aristoteleacutes předevšiacutem tradici po-klaacutedaacute za nezbytneacute vyacutechodisko naacutezory staršiacutech moudryacutech kteřiacute se danou pro-blematikou zabyacutevali jsou podle něj vždy hodny pozornosti Tvořiacute spolu s všeobecnyacutem miacuteněniacutem jakyacutemsi mo-mentaacutelniacutem common sense v raacutemci celeacute kultury zaacutekladniacute předporozuměniacute z něhož naše vlastniacute perspektiva vy-chaacuteziacute a jehož prostřednictviacutem vůbec formulujeme sveacute otaacutezky po počaacutetciacutech a přiacutečinaacutech stojiacuteciacute v zaacutekladu filosofic-keacuteho zkoumaacuteniacute Za tyto předchůdce přitom Aristoteleacutes nepoklaacutedaacute pouze bdquofi-losofyldquo v uacutezkeacutem či bdquoučebnicoveacutemldquo slova smyslu ale na poli politickeacute a moraacutelniacute filosofie se zhusta vraciacute k moudrosti tragiků zmiňuje přiacuteklad Perikleův vědomě pokračuje v tradici reacutetorickyacutech studiiacute a nejednou jako autoritu zmiňuje i Homeacutera

Z metodologickeacuteho hlediska pak pro Aristotela tradice představuje prvniacute krok každeacuteho serioacutezniacuteho baacutedaacuteniacute Prvniacute co badatel musiacute učinit je shromaacutež-dit dostatečneacute množstviacute naacutezorů a po-znatků ktereacute byly učiněny bdquostaršiacutemildquo proslulaacute je např Aristotelova sbiacuterka všech dostupnyacutech uacutestav a staacutetniacutech zřiacute-zeniacute tehdy znaacutemeacuteho světa jejichž re-šeršiacute se připravoval na sepsaacuteniacute sveacuteho

spisu věnovaneacuteho politickyacutem otaacutezkaacutem Aristoteleacutes proto každyacute spis zahajuje rozpravou nad endoxa naacutezory staryacutech mistrů Opakovaacuteniacutem znaacutemeacuteho a jeho obohaceniacutem o meacuteně znaacutemeacute tak za prveacute vytvaacuteřiacute určitou baacutezi společneacuteho předpo-rozuměniacute spojujiacuteciacuteho jej s posluchači Za druheacute si ale během probiacuteraacuteniacute endoxa ujasňuje celou problematiku vymezuje kontext a specifikuje směr zkoumaacuteniacute i konkreacutetniacute otaacutezky ktereacute bude sledo-vat Protože je Aristoteleacutes toho naacutezoru že způsob položeneacute otaacutezky a zejmeacutena perspektiva z niacutež je položena zaacutesadně určujiacute povahu odpovědi je vyrovnaacutevaacuteniacute se s tradiciacute doslova neuralgickyacutem bo-dem filosofickeacuteho zkoumaacuteniacute Proto se s endoxa u Aristotela setkaacutevaacuteme nejen v prvniacutech knihaacutech jeho spisů ale ob-vykle takeacute na počaacutetku samostatnějšiacutech ucelenyacutech pojednaacuteniacute a vůbec všude tam kde přichaacuteziacute cosi noveacuteho a je třeba si metodologicky ujasnit způsob uchopeniacute teacuteto noveacute skutečnosti

3 DISKUSNIacute PAacuteSMO bdquoARISTOTELEacuteS A TRADICEldquoAristotelovi naacutestupci ovšem z pochopi-telnyacutech důvodů soustředili svůj zaacutejem předevšiacutem na naacutezory Aristotela sa-meacuteho Zejmeacutena pro středověkeacute mysli-tele se Aristoteleacutes stal jakyacutemsi synony-mem spolehliveacute a konsistentniacute tradice na kterou je třeba se obracet vždy a to s naacuteležitou uacutectou a respektem

Neniacute tedy divu že praacutevě na půdě Aristotelskeacute společnosti jejiacutež oficiaacutelniacute naacutezev v plneacutem zněniacute dokonce zniacute Českaacute společnost pro studium Aristotela a jeho myšlenkoveacuteho odkazu se badateleacute se-tkaacutevajiacute nad problematikou tradice jejiacute

33PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

aristotelskou konceptualizaciacute vztahem k niacute a vyacutevojem teacuteto problematiky včetně jejiacute relevance pro současnost Zaacuteroveň celyacute kontext takoveacuteho zkoumaacuteniacute velmi silně rezonuje se samou podstatou ča-sopisu Aither jenž slovo tradice nese přiacutemo ve sveacutem naacutezvu a jenž je věnovaacuten praacutevě tomu typu zkoumaacuteniacute jenž by bez Aristotela a jeho školskeacute tradice dnes vůbec nebyl myslitelnyacute

Předklaacutedaacuteme vaacutem tedy několik přiacutespěvků jejichž autoři svou speci-fickou badatelskou perspektivou při-spěli k vytvořeniacute vzaacutejemně provaacutezaneacute mozaiky plasticky představujiacuteciacute dis-kusi probleacutemu tradice na půdě aristo-telskyacutech studiiacute a to zejmeacutena ve vztahu

k filosofickeacute perspektivě samotneacuteho Aristotela Většina ze zastoupenyacutech autorů se zabyacutevaacute přiacutemo Aristotelo-vyacutem textem jedni postupujiacute metodou analytickeacute interpretace konkreacutetniacute tex-toveacute pasaacuteže druziacute spiacuteše sledujiacute kon- textuaacutelniacute ukotveniacute aristotelskeacuteho textu a jeho presuposice Jiniacute ovšem zkou-majiacute jak se Aristotelovy metodologickeacute zaacutesady promiacutetaly do věrnosti a vyacutestiž-nosti představenyacutech endoxa a dalšiacute zase představujiacute celyacute probleacutem z většiacuteho odstupu prostřednictviacutem transformaciacute středověkeacuteho aristotelismu

Doufaacuteme že vaacutem naacutesledujiacuteciacute dis-kuse přijde obdobně vzrušujiacuteciacute a pod-nětnaacute jako naacutem

Kryštof BohaacutečekPavel Hobza

34

132015

Přiacutetel AristoteleacutesARISTOTLE THE FRIEND

KRYŠTOF BOHAacuteČEKFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1krystofbohacekgmailcom

ABSTRAKTThe article focuses on the philosophical principle known as Amicus Plato sed magis amica veritas The first part describes the evolution of this legendary school dogma starting from Baconrsquos first scholastic formulation to the widespread use caused by Cervantesrsquo popularization The author proposes an Aristotelian question of the origin and causes of this principle The second part is therefore returned to Aristotle as Baconrsquos source Aristotle himself however was inspired by his teacher Plato as evidenced on passages of dialogues Phaedo Republic and Sophist In the third part the author tries to find causes why Aristotle uses this principle in the context of Nicomachean Ethics I One answer is his continuing in Platorsquos theoretical perspective But the second answer is offered in the fourth part through the analysis of the concept of friendship as was widespread in ancient Greece The last part with the help of Nicomachean Ethics VIII trying to find Aristotlersquos views on friendship in the middle between Plato and political thinkers of that time

35KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

1 DON QUIJOTE ACADEMICUS Amicus Plato sed magis amica veri-tashellip Tuto znaacutemou filosofickou sen-tenci vzdělancům poprveacute představil ve 13 stoletiacute ve sveacutem spise Opus Majus anglickyacute františkaacuten Roger Bacon ve scholastickeacute tradici znaacutemyacute jako Doctor Mirabilis1 O něco maacutelo později se jiacute se svou charakteristickou důkladnostiacute zabyacuteval i Tomaacuteš Akvinskyacute2 a to prav-děpodobně zapřiacutečinilo i jejiacute uviacuteznutiacute ve scholastickeacutem curriculu z něhož si ji coby motto svyacutech studijniacutech zaacutepisků znaacutemyacutech později jako Quaestiones quaedam philosophicae vybral začiacutena-jiacuteciacute student university v Cambridge

1 Roger Bacon Opus Majus Pars I cap V2 Aquinas Sententia libri Ethicorum

Liber 1 Lectio 6 n 4ndash5

pozdějšiacute ikona novověku Isaac New-ton3 Sentenci si podle všeho zapsal ně-kdy v průběhu let 1661ndash16644

Definitivniacute součaacutestiacute obzoru mo-derniacuteho Evropana se ale citaacutet stal diacuteky Migueli de Cervantes jenž jej vtělil do druheacute čaacutesti sveacuteho nesmrtelneacuteho romaacutenu Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha sepsaneacute roku 1615 pod tlakem o rok dřiacuteve zveřejněneacuteho falzifikaacutetu5 Každyacute

3 Isaac Newton Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge University Library Cambridge 88r

4 Lohne 1965 s 125ndash1395 Miguel de Cervantes Don Quijote II

s 51 K nesmiacuterně zajiacutemavyacutem peripetiiacutem provaacutezejiacuteciacutem sepsaacuteniacute druheacuteho diacutelu Dona Quijota včetně Fernaacutendezova podvrhu z r 1614 (Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha ndash que

36

132015

z naacutes byacutevalyacutech či současnyacutech studentů filosofie se s touto okřiacutedlenou fraacuteziacute bě-hem svyacutech studiiacute setkal Dalo by se řiacuteci že časem se tato sentence stala vyjaacuted-řeniacutem theoretickeacuteho životniacuteho postoje či snad dokonce metaforou pro filosofii vůbec Jenže kde se vlastně tato okřiacuted-lenaacute teze vzala odkud pochaacuteziacute a kdo je jejiacutem autorem

Leonardo Taraacuten věnoval genezi teacuteto specifickeacute filosofickeacute tradice a jejiacutemu vlivu na ustavovaacuteniacute filosofickeacuteho com-mon sense v roce 1984 obdivuhodnyacute člaacute-nek6 Pro naacutes nebude ani tak zajiacutemaveacute postupneacute přebiacuteraacuteniacute a vzaacutejemneacute ovliv-ňovaacuteniacute jednotlivyacutech autorů od Bacona daacutele (i když i to by mohlo sloužit jako dobraacute ilustrace Derridova konceptu biacuteleacute mythologie7) ale zaměřiacuteme se spiacuteše na původ a zdroj teacuteto tradice Abychom porozuměli tomu co vlastně tato teze znamenaacute a jak byla miacuteněna měli by-chom jako spraacutevniacute aristotelikoveacute podat jejiacute ἀρχαὶ καὶ αἰτίαι

2 APXAIRoger Bacon se ve zmiacuteněneacutem spise přiacutemo odvolaacutevaacute na Platoacutena a Aristo-tela U Platoacutena neudaacutevaacute žaacutednyacute bližšiacute textovyacute uacutedaj a formulace kterou v la-tinskeacute podobě Platoacutenovi připisuje zniacute nanejvyacuteš podezřele naacutepadně to-tiž připomiacutenaacute aristotelskou dikci V Aristotelově přiacutepadě se odvolaacutevaacute na Secretum Secretorum tedy spis dnes po-klaacutedanyacute za pseudoaristotelskou kom-pilaci a daacutele na rovněž nepravyacute Vita

contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras) viz Fousek 2005

6 Reprint v Taraacuten 2001 s 1ndash467 Derrida 1993 zejm s 211ndash217

Aristotelis jehož původ Taraacuten nachaacuteziacute u neoplatoacuteniků kam takeacute klade jeden ze zdrojů sledovaneacute tradice8 Posledniacute locus na kteryacute se Doctor Mirabilis odvo-laacutevaacute je pasaacutež z prvniacute knihy Etiky Niacuteko-machovy (Eth Nic 1096a14ndash16)9

τὸ δὲ καθόλου βέλτιον ἴσως ἐπισκέ-ψασθαι καὶ διαπορῆσαι πῶς λέγεται καίπερ προσάντους τῆς τοιαύτης ζητή-σεως γινομένης διὰ τὸ φίλους ἄνδρας εἰσαγαγεῖν τὰ εἴδη δόξειε δrsquo ἂν ἴσως βέλτιον εἶναι καὶ δεῖν ἐπὶ σωτηρίᾳ γε τῆς ἀληθείας καὶ τὰ οἰκεῖα ἀναιρεῖν ἄλ-λως τε καὶ φιλοσόφους ὄντας ἀμφοῖν γὰρ ὄντοιν φίλοιν ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν

Je zjevneacute že textovaacute evidence prokazuje Baconovu inspiraci Etikou Niacutekomachovou nicmeacuteně jednaacute se jed-noznačně o parafraacutezi v Aristotelově textu neniacute o Platoacutenovi ani slovo Přesto je skutečně pravděpodobneacute že měl na mysli praacutevě Platoacutena nebo zkraacutetka jeho školu možnaacute žijiacuteciacute představitele Stareacute Akademie Proč by ale Aristoteleacutes něco takoveacuteho prohlašoval a je vůbec saacutem autorem teacuteto teze

Hledaacuteme-li u Aristotela původ ně-jakeacute myšlenky či dokonce filosofickeacute koncepce je vždy třeba v prveacute řadě se ptaacutet co lze naleacutezt u Platoacutena V dialogu Faidoacuten nachaacuteziacuteme naacutesledujiacuteciacute pasaacutež (Phd 91bndashc)10

8 Taraacuten 2001 s 169 bdquoLeacutepe snad bude přihleacutednouti k všeobec-

neacutemu pojmu a zkoumati jak se o něm mluviacute ač takoveacute hledaacuteniacute se staacutevaacute nepřiacute-jemnyacutem poněvadž přaacuteteleacute zavedli ideje Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravduldquo (přel Antoniacuten Křiacutež)

37KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

ὑμεῖς μέντοι ἂν ἐμοὶ πείθησθε σμικρὸν φροντίσαντες Σωκράτους τῆς δὲ ἀληθείας πολὺ μᾶλλον ἐὰν μέν τι ὑμῖν δοκῶ ἀληθὲς λέγειν συνομολογήσατε εἰ δὲ μή παντὶ λόγῳ ἀντιτείνετε εὐλαβούμενοι ὅπως μὴ ἐγὼ ὑπὸ προθυμίας ἅμα ἐμαυτόν τε καὶ ὑμᾶς ἐξαπατήσας ὥσπερ μέλιττα τὸ κέντρον ἐγκαταλιπὼν οἰχήσομαι

Aristotelova inspirace je těžko popiratelnaacute Je zjevneacute že tak jako v mnoha jinyacutech věcech i v teacuteto kon-kreacutetniacute formulaci Aristoteleacutes uacutezce na-vaacutezal na sveacuteho učitele Jenže tentokraacutet textovaacute evidence doklaacutedaacute že v mis-trově textu je to saacutem Soacutekrateacutes jenž nabaacutedaacute zajiacutemat se spiacuteše o pravdu než o Soacutekrata A to je samozřejmě něco po-někud jineacuteho než ostentativně opustit přiacutetele ve prospěch pravdy Byla tedy Stagiritova inspirace podobně volnaacute jako v přiacutepadě Rogera Bacona Ne tak docela Zmiňovanaacute pasaacutež z Faidoacutena je v literatuře tolik frekventovanaacute ze-jmeacutena proto že se v niacute v Platoacutenově textu doporučuje nedbat Soacutekrata tvaacuteřiacute v tvaacuteř pravdě což připomiacutenaacute uacutevod Ba-conovy pasaacuteže z Opus Majus a naviacutec je zde dodržena i relačniacute analogie uči-telndashžaacutek Aristoteleacutes se zřiacutekaacute Platoacutena Platoacuten se zřiacutekaacute Soacutekrata oba dva pro pravdu Jinyacutemi slovy důvodem mimo-řaacutedneacute snahy interpretů naleacutezt původ Aristotelovy pasaacuteže ve Faidoacutenu je Doc-tor Mirabilis a snaha ospravedlnit jiacutem založenou tradici jejiacutemiž jsme všichni odchovanci Analyacuteza metodou textově orientovaneacute interpretace nicmeacuteně uka-zuje že oba texty jsou z hlediska sveacute autonomie a vnitřniacute koherence dosti vzdaacuteleneacute To ovšem neznamenaacute že by

Aristoteleacutes ve zmiacuteněneacute pasaacuteži z Pla-toacutena nevychaacutezel

Opustiacuteme-li fixniacute ideu že musiacuteme v dialoziacutech hledat Platoacutenovo zřeknutiacute se Soacutekrata nebo že se nutně musiacute jed-nat o žaacuteka opouštějiacuteciacuteho sveacuteho uči-tele kvůli nazřeniacute pravdy objeviacuteme pasaacutež z desaacuteteacute knihy Uacutestavy (Resp X 595bndashc)10

ῥητέον ἦν δrsquo ἐγώ καίτοι φιλία γέ τίς με καὶ αἰδὼς ἐκ παιδὸς ἔχουσα περὶ Ὁμήρου ἀποκωλύει λέγειν ἔοικε μὲν γὰρ τῶν καλῶν ἁπάντων τούτων τῶν τραγικῶν πρῶτος διδάσκαλός τε καὶ ἡγεμὼν γενέσθαι ἀλλrsquo οὐ γὰρ πρό γε τῆς ἀληθείας τιμητέος ἀνήρ ἀλλrsquo ὃ λέγω ῥητέον

V teacuteto pasaacuteži se Platoacuten Soacutekrato-vyacutemi uacutesty (v literatuře vcelku panuje shoda v naacutezoru že pokud nikde jinde pak praacutevě v Uacutestavě je Soacutekrateacutes hlaacutesnou troubou pro Platoacutenovy doktriacuteny)11 di-stancuje od Homeacutera jakožto autority kteraacute zaklaacutedaacute filopoetickou filosofickou posici12 Hlavniacutem probleacutemem tedy neniacute Homeacuter saacutem ale spiacuteše neadekvaacutetniacute fi-losofickeacute zhodnoceniacute jeho vyacuteznamu13 a naacuteslednyacute nepřiměřenyacute vliv kteryacute v raacutemci celku heleacutenskeacute politickeacute kultury

10 bdquoMusiacutem to řiacuteci děl jsem ačkoli mi braacuteniacute mluviti jakaacutesi laacuteska a uacutecta jakou chovaacutem již od dětstviacute k Homeacuterovi Podobaacute se to-tiž že on byl prvniacutem učitelem a vůdcem všech těchto kraacutesnyacutech tragiků Avšak nesmiacuteme si člověka vaacutežiti viacutece než prav-dy a proto musiacutem řiacuteci co si mysliacutemldquo (přel František Novotnyacute)

11 K interpretaci tzv hlaacutesneacute trouby viz Corlett 2005 K problematice doktrinaacutelniacute versus skeptickeacute interpretace Platoacutena viz Bohaacuteček 2014a zejm s 36ndash45

12 Podrobnou interpretaci teacuteto pasaacuteže jsem předložil v Bohaacuteček 2010 s 23ndash40

13 Srov Bohaacuteček 2014b zejm s 45ndash47

38

132015

a zejmeacutena vyacutechovy měl14 Platoacuten se tedy vlastně vyznaacutevaacute z laacutesky k Homeacuterovi na druhou stranu však pod tlakem pravdiveacuteho poznaacuteniacute opouštiacute všechno to v čem je Homeacuter tradičniacute filosofic-kou autoritou resp mudrcem To je asi nejbliacuteže našiacute pasaacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy jak je přinejmen-šiacutem v prvniacutem čteniacute obvykle chaacutepaacutena

Platoacutenskyacute původ teacuteto myšlen-koveacute figury ovšem můžeme daacutele pod-pořit i pasaacutežemi z jinyacutech dialogů (Symp 201c) předevšiacutem pak z dialogu Sofisteacutes v němž se elejskyacute ξένος pod tlakem dialektickeacuteho postupu dopou-štiacute otcovraždy a opouštiacute nauku sveacuteho mistra Parmenida (Soph 241dndash242a)15

14 Ke komplexniacute interpretaci skupiny ho-meacuterovskyacutech dialogů viz Bohaacuteček 2014a s 50ndash67

15 bdquoElejskyacute host A ještě tě prosiacutem o tohle Theaiteacutetos Oč Elejskyacute host Aby sis o mně nemyslil že se staacutevaacutem jakoby ně-jakyacutem otcovrahem Theaiteacutetos Jak to Elejskyacute host Při našiacute obraně bude naacutem nutno podrobit zkoušeniacute nauku otce Parmenida a naacutesilně dokazovat že ne-jsoucno v jisteacutem smyslu jest a naopak zase že jsoucno jakyacutemsi způsobem neniacute Theaiteacutetos Je vidět že o něco takoveacuteho půjde v teacute uacutevaze Elejskyacute host Ano jakpak by to neviděl jak se řiacutekaacute slepyacute Neboť nebude-li tato myšlenka ani vyvraacutecena ani uznaacutena sotva kdy bude moci někdo mluvit o nepravdivyacutech vyacutepovědiacutech nebo o nepravdiveacutem miacuteněniacute buď o obrazech nebo vyobrazeniacutech nebo napodobeni-naacutech nebo o samyacutech přeludech nebo i o uměniacutech kteraacute se těmito věcmi za-byacutevajiacute aby nebyl směšnyacute jsa nucen saacutem sobě si v řeči odporovat Theaiteacutetos Uacuteplnaacute pravda Elejskyacute host Nuže proto se musiacuteme odvaacutežit udělati nyniacute uacutetok na otcovu nauku nebo toho musiacuteme vůbec nechat jestliže naacutes od toho uacutetoku zdr-žuje nějakyacute ostych Theaiteacutetos Co se toho tyacuteče nic naacutes nijak nedržiacuteldquo (přel František Novotnyacute)

Ξένος τόδε τοίνυν ἔτι μᾶλλον πα-ραιτοῦμαί σε Θεαίτητος τὸ ποῖον Ξέ-νος μή με οἷον πατραλοίαν ὑπολάβῃς γίγνεσθαί τινα Θεαίτητος τί δή Ξένος τὸν τοῦ πατρὸς Παρμενίδου λόγον ἀνα-γκαῖον ἡμῖν ἀμυνομένοις ἔσται βασανί-ζειν καὶ βιάζεσθαι τό τε μὴ ὂν ὡς ἔστι κατά τι καὶ τὸ ὂν αὖ πάλιν ὡς οὐκ ἔστι πῃ Θεαίτητος φαίνεται τὸ τοιοῦτον διαμαχετέον ἐν τοῖς λόγοις Ξένος πῶς γὰρ οὐ φαίνεται καὶ τὸ λεγόμενον δὴ τοῦτο τυφλῷ τούτων γὰρ μήτrsquo ἐλεγχθέ-ντων μήτε ὁμολογηθέντων σχολῇ ποτέ τις οἷός τε ἔσται περὶ λόγων ψευδῶν λέγων ἢ δόξης εἴτε εἰδώλων εἴτε εἰκό-νων εἴτε μιμημάτων εἴτε φαντασμάτων αὐτῶν ἢ καὶ περὶ τεχνῶν τῶν ὅσαι περὶ ταῦτά εἰσι μὴ καταγέλαστος εἶναι τά γrsquo ἐναντία ἀναγκαζόμενος αὑτῷ λέγειν Θεαίτητος ἀληθέστατα Ξένος διὰ ταῦτα μέντοι τολμητέον ἐπιτίθεσθαι τῷ πατρικῷ λόγῳ νῦν ἢ τὸ παράπαν ἐατέον εἰ τοῦτό τις εἴργει δρᾶν ὄκνος Θεαίτητος ἀλλrsquo ἡμᾶς τοῦτό γε μηδὲν μηδαμῇ εἴρξῃ

To je pro naacutes mimořaacutedně zajiacutemaveacute protože označeniacute Parmenida za otce dalece přesahuje vztah přaacutetelstviacute jak jej znaacuteme z oneacute Baconem založeneacute fi-losofickeacute tradice Kvůli pravdě se ne-jen nedbaacute přaacutetel ale dokonce se vraždiacute vlastniacute rodiče

Prvniacute podmiacutenku pro porozuměniacute Aristotelově myšlence jsme tedy spl-nili je vcelku zjevneacute že počaacutetečniacute in-spiraciacute je Platoacutenova myšlenkovaacute figura v naacuteznaciacutech obsaženaacute v mnohyacutech dia-loziacutech a ve dvou pasaacutežiacutech přiacutemo před-jiacutemajiacuteciacute Aristotelovu vlastniacute formulaci Neniacute pro naacutes přitom podstatneacute zda byl Platoacuten prvniacutem a originaacutelniacutem tvůrcem

39KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

teacuteto figury pro školniacute filosofickou tra-dici kterou založil Doctor Mirabilis je rozhodujiacuteciacute ἀρχή Aristotelovy pasaacuteže a tou je jak jsme snad dostatečně pro-kaacutezali jeden z uvedenyacutech Platoacutenovyacutech dialogů

3 AIΤΊΑΊJakeacute však byly přiacutečiny Aristotelovy

argumentace v prvniacute knize Etiky Niacuteko-machovy Co tiacutem vlastně sledoval oč mu šlo jakou roli tato převzataacute figura hraje v celkoveacute nauce jeho slavneacuteho spisu Co naacutem tiacutem chtěl sdělit o přaacutetel-stviacute a jakeacute světlo to vrhaacute na filosofii

U Platoacutena je to ndash při hrubeacutem zjed-nodušeniacute jež odpoviacutedaacute možnostem teacuteto studie ndash vcelku prosteacute lideacute jsou primaacuterně orientovaacuteni na dobro Dobro představuje jednotnou moraacutelně-onto-logickou škaacutelu prostupujiacuteciacute celyacutem kos-mem a na všech uacuterovniacutech pro všechny stejnou Filosof si je teacuteto zaacutekladniacute sku-tečnosti naviacutec explicitně vědom a ne-ustaacutele prostřednictviacutem sebereflexe usměrňuje sveacute celoživotniacute směřovaacuteniacute k onomu absolutniacutemu ciacuteli kteryacutem Dobro je Toto ciacutelevědomeacute směřovaacuteniacute maacute podobu ἐπιμέλεια ψυχῆς Přaacutetelstviacute je z tohoto pohledu vzaacutejemně vyacutehodnyacute svazek dvou ne ještě zcela dokonalyacutech dušiacute ktereacute si vzaacutejemně vypomaacutehajiacute v peacuteči o duši Jinyacutemi slovy jednaacute se o re-cipročniacute vztah kdy si dvě neuacuteplneacute duše vzaacutejemně poskytujiacute to co jim praacutevě chybiacute a vzaacutejemnyacutem spolubytiacutem se zdo-konalujiacute ve svyacutech slabostech

Tak je platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zhruba konceptualizovaacuteno v dialogu Faidros v němž je ovšem tento vztah struk-turovaacuten vyacuterazně asymetricky a naviacutec

s nutnyacutem erotickyacutem naacutebojem zajišťu-jiacuteciacutem funkčniacute dynamiku vzaacutejemneacuteho pečovaacuteniacute Nelze tedy přinejmenšiacutem po většinu času trvaacuteniacute takoveacuteho přaacutetel-stviacute mluvit o vztahu dvou rovnocen-nyacutech lidskyacutech bytostiacute Jednaacute se spiacuteše o proces vzaacutejemneacuteho zasvěcovaacuteniacute je-hož trvalyacutem a nezbytnyacutem kriteacuteriem je cosi třetiacuteho co je mimo tento vztah a nad niacutem16 Tento specifickyacute typ pla-toacutenskeacuteho přaacutetelstviacute je rovněž vyacuteznam-nou součaacutestiacute Diotiminy řeči v centraacutelniacute pasaacuteži dialogu Symposion (Symp 210a) avšak tam je perspektiva cele pohlcena osobniacutem růstem jedneacute duše jenž je konceptualizovaacuten skrze eroacuteta Erotickaacute perspektiva je v Symposiu natolik do-minantniacute17 že pro naše uacutečely nepři-naacutešiacute Diotimina řeč oproti Faidrovi nic noveacuteho

Věc se naacutem začne vyostřovat na po-zadiacute širšiacuteho kontextu jakyacute představuje projekt ideaacutelniacute společnosti v Uacutestavě Vrstva straacutežců totiž v zaacutesadě zrušiacute při-rozeneacute rodinneacute vazby ndash provede tedy systematickou otcovraždu matko-vraždu atd ndash a nahradiacute je všeobecnyacutem vzaacutejemnyacutem přaacutetelstviacutem ktereacute ale bude prostoupeno aspekty tradičně přiacuteslu-šejiacuteciacutemi praacutevě k rodinnyacutem poutům straacutežci si budou navzaacutejem bratry a ses-trami a tak si Platoacuten představuje nejo-tevřenějšiacute a nejpřirozenějšiacute přaacutetelstviacute18 Esenciaacutelniacute charakteristikou takoveacuteho přaacutetelstviacute však nutně bude jeho deper-sonalizace všichni majiacute miacutet k sobě na-vzaacutejem stejně bliacutezko Vztahy nemohou

16 Srov Price 1989 s 7ndash817 K tomu viz Price 1989 s 3618 Resp 456endash463a

40

132015

byacutet založeny na osobniacutech sympatiiacutech a antipatiiacutech ale na vysoce odosobně-neacutem oceňovaacuteniacute kvalit duše toho dru-heacuteho Aplikujeme-li na tuto politickou rovinu partnerskou perspektivu Faidra vidiacuteme že platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zna-menaacute oceňovaacuteniacute skutečneacute moraacutelniacute hod-noty duše druheacuteho skrze ktereacute mohu jaacute se svou dušiacute realizovat svoji přirozenost a stoupat na moraacutelně-ontologickeacute pan-kosmickeacute škaacutele19

Chce naacutem snad tuto pozoruhodnou platoacutenskou podobu přaacutetelstviacute předsta-vit prakticky demonstrovat a naacutesledně naacutes k niacute přivaacutedět i Aristoteleacutes Ne tak docela Zcela nepochybně toto zvlaacuteštniacute přaacutetelstviacute koneckonců ne až tak ne-podobneacute oneacute zvlaacuteštniacute vzaacutejemneacute vstřiacutec-nosti mezi členy současneacute mezinaacuterodniacute komunity filosofickyacutech badatelů vysti-huje vztah dvou filosofů z perspektivy βίος θεωρητικός Jenže Etika Niacutekoma-chova neniacute psaacutena z teacuteto perspektivy a předevšiacutem neniacute ve sveacute většině určena pro tuto perspektivu20 Aristotelskeacute po-jetiacute přaacutetelstviacute oceňuje druheacuteho v jeho jedinečnosti což je praacutevě to co nikdy nesmiacute přaacutetelstviacute platoacutenskeacute pro Platoacutena maacute cenu resp relevanci a v posledku skutečně jest pouze neindividuaacutelniacute obecneacute a věčneacute21 Oceňovat druheacuteho v jeho individuaacutelniacutech rysech znamenaacute v posledku miacutet slabost pro nižšiacute složky jeho duše ba dokonce pro jeho tělesneacute jedinečnosti neboť praacutevě v těle resp v onom poskvrněniacute tělem při uvrženiacute duše do zrozeniacute22 nabyacutevaacute duše oněch

19 Phaedr 245bndash253c 20 Eth Nic I1 1094a18ndash1095a1121 Phd 79andash83e22 Phd 81bndashd

vysoce individuaacutelniacutech rysů V tomto smyslu je pro naacutes naopak neobyčejně poučnaacute třetiacute čaacutest dialogu Symposion v niacutež tuto vaacutešeň pro individualitu ztě-lesňuje Alkibiadeacutes23

4 EΝΔΟΞΑAristotelova etickaacute nauka je tedy

vlastně věnovaacutena individuaacutelniacutem straacuten-kaacutem nauky politickeacute A praacutevě s řeckou politickou kulturou vede dialog a to-muto diskursu politickeacute πρᾶξις je podle všeho primaacuterně určena Kontext Aris-totelovy reinterpretace platoacutenskeacuteho modelu spočiacutevaacute praacutevě zde ve snaze konceptuaacutelně zakotvit a zuacuteročit staršiacute politickou perspektivu

Vedle bezprostředniacutech akademic-keacutemu (platoacutensko-aristotelskeacutemu) fi-losofickeacutemu diskursu inherentniacutech přiacutečin se tedy budeme muset poroz-hleacutednout po širšiacutech přiacutečinaacutech Aristote-lova konceptu přaacutetelstviacute jinyacutemi slovy bude zapotřebiacute alespoň stručně reflek-tovat tradici antickeacute politickeacute kultury a v jejiacutem raacutemci přiacuteslušnaacute vyacutechodiska politickeacuteho myšleniacute

Heleacutenskaacute kultura rozvinula model přaacutetelskyacutech vztahů kteryacute je pro (post)moderniacuteho člověka bez hlubšiacuteho kla-sickeacuteho vzdělaacuteniacute jen velmi obtiacutežně srozumitelnyacute24 Moderniacute koncept přaacute-telstviacute je věc v antice zdaleka ne tak sa-mozřejmaacute jak bychom snad intuitivně očekaacutevali25 Již od předhomeacuterskyacutech

23 Symp 215endash218b24 Srov Konstan 1997 s 225 Srov Stern-Gillet 1995 s 5 obdobně

i s průřezem naacutesledneacuteho vyacutevoje Konstan 1997 s 14ndash23

41KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

dob26 byla vybudovaacutena celaacute složitaacute siacuteť vzaacutejemnyacutech společensky odstupňova-nyacutech a často vysoce formalizovanyacutech vztahů a zaacutevislostiacute ktereacute z nedostatku obdobnyacutech konceptů v moderniacutech ja-zyciacutech běžně všechny překlaacutedaacuteme jako bdquopřiacutetelldquo či bdquodruhldquo Velmi zjednodušeně můžeme celou tuto siacuteť shrnout do čtyř zaacutekladniacutech vzaacutejemně odlišnyacutech modů bdquopřaacutetelstviacuteldquo či naacuteklonnosti27

Prvniacute z nich byacutevaacute odvozovaacuten od vzaacutejemneacute přinaacuteležitosti jednotlivyacutech v homeacuterskeacutem anthropologickeacutem kon-ceptu ještě autonomniacutech orgaacutenů či součaacutestek či mohutnostiacute jednotlivce28 Φίλος tedy v tomto přiacutepadě poukazuje k něčemu vlastniacutemu k mluvčiacutemu při-naacuteležejiacuteciacutemu jako je sloužiacuteciacute domaacutec-nost nebo přiacutetel ndash v protikladu k ci-ziacutemu Homeacuterštiacute hrdinoveacute proto běžně mluviacute o milyacutech kolenech nebo o mileacute hlavě kteraacute jakožto pars pro toto ozna-čuje mezi mnohyacutemi osobu bliacutezkou tedy přiacutetele29 Později je akcentovaacutena zejmeacutena opačnaacute perspektiva tedy na-opak přiacuteslušnost mluvčiacuteho k širšiacutemu tělesu (tělu) jako je rodina rod kmen přiacutepadně i polis V klasickeacute době je pak φίλος v tomto vyacuteznamu nahrazo-vaacuten slovem οἰκεῖος nebo συγγενής což

26 K mykeacutenskyacutem souvislostem viz Vernant 1993 s 26 srov tuto problematiku u Bartoněk 1969 s 164ndash172 a daacutele s 183 srov rovněž Oliva 1976 s 58ndash61

27 Mary Whitlock Blundellovaacute uvaacutediacute pouze tři skupiny při bližšiacutem pohledu ovšem zjišťujeme že se jiacute posledniacute skupina roz-padaacute na značně disparaacutetniacute dvojici byť označovanou jedniacutem společnyacutem slovem viz Blundell 1989 s 40ndash45

28 K homeacuterskeacute anthropologii bliacuteže Bohaacuteček 2013 s 15ndash20

29 Konstan 1997 s 28ndash31

nicmeacuteně potvrzuje toto pro naacutes dnes značně matouciacute užitiacute pojmu přiacutetele pro označeniacute spřiacutezněnosti na zaacutekladě φύσις Φίλος ve vyacuteznamu οἰκεῖος tedy označuje tělesnou sounaacuteležitost v nej-širšiacutem slova smyslu jednotu rodu krve a života30

Druhaacute zaacutekladniacute modaacutelniacute skupina postihuje přiacuteslušnost jedince k vět-šiacutemu celku ovšem primaacuterně nikoli na pokrevniacute baacutezi Tento modus vztahů je označovaacuten slovem ἑταῖρος a byacutevaacute nejpřiacutepadněji překlaacutedaacuten jako druh31 jednaacute se v prveacute řadě o členy oddiacutelů nej-různějšiacuteho druhu tedy vojaacuteky naacutemoř-niacuteky spolucestujiacuteciacute32 ale v pozdějšiacute době rovněž o členy atletickyacutech a poli-tickyacutech klubů a stran33 Jednaacute se tedy o (obvykle) rodem i sociaacutelně bliacutezkeacute je-dince jejichž osud je vzaacutejemně spojen uacutečastiacute na nějakeacutem zaacutesadniacutem podniku toho typu v němž jedině vzaacutejemně rovnaacute spolupraacutece a podpora je zaacuterukou přežitiacute fysickeacuteho či sociaacutelniacuteho34

Třetiacute skupina je vlastně jakyacutemsi re-versniacutem komplementem ke vzaacutejemně se doplňujiacuteciacute dvojici οἰκεῖος a ἑταῖρος Ξένος označuje původně osobu ciziacute a neznaacutemou v klasickeacute době pak spiacuteše občana ciziacute polis jenž je jakožto tamniacute ἑταῖρος povinovaacuten k jineacutemu společen-stviacute Již od homeacuterskyacutech dob ovšem slovo zaacuteroveň označuje cizince jenž je s mluvčiacutem zaacutesadniacutem způsobem spjat přaacutetelskyacutem poutem ktereacute svou formaacutel-nostiacute a zaacutevaznostiacute obvykle převyšuje

30 Tamteacutež s 53ndash5631 Srov Mireaux 1980 s 45ndash4632 Konstan 1997 s 31ndash3333 Tamteacutež s 44ndash4734 Ulf 1990 s 127ndash130

42

132015

pouta ostatniacute35 Ξένος je tedy ndash na-vzdory všem rozdiacutelům ndash spřaacutetelenyacutem cizincem kontaktem a spojkou v ci-ziacutemi neznaacutemyacutemi zvyky a obřady řiacuteze-neacutem světě jenž doklaacutedaacute že homeacuterskyacute hrdina maacute v jisteacutem niterneacutem rozměru bliacuteže k obdobně postaveneacutemu a vycho-vaneacutemu jedinci z ciziny než k vazalům nebo naopak rivalům domaacuteciacutem

Zbyacutevaacute posledniacute a nejkomplikova-nějšiacute modus neboť φίλος se může na jednu stranu nejviacutece bliacutežit našemu (post)moderniacutemu intuitivniacutemu pojiacute-maacuteniacute konceptu přaacutetelstviacute36 na stranu druhou se nejpozději od archaickeacuteho obdobiacute jednoznačně jednaacute o pečlivě budovanou formaacutelniacute sociaacutelniacute struktu-ru37 kteraacute naviacutec v klasickeacute době nabyacutevaacute čiacutem daacutel silnějšiacutech přiacuteměsiacute stranickosti a politickyacutech konotaciacute všeobecně38

Věc je o to komplikovanějšiacute že ad-jektivniacute varianta slova φίλος vlastně znamenaacute milyacute což se může vztahovat na širokou škaacutelu osob počiacutenaje bliacutez-kyacutemi rodinnyacutemi přiacuteslušniacuteky a vůbec všemi třemi ostatniacutemi vyacuteše zmiacuteně-nyacutemi mody přaacutetelskyacutech vztahů (φίλος οἰκεῖος φίλος ἑταῖρος φίλος ξένος) a erotickou intimitou konče39 Tyto tra-dičniacute koncepty přaacutetelstviacute systematicky rozebiacuteraacute a kritizuje Platoacuten40 ve sveacutem dialogu Lysis41 zcela vyacutehradně věno-vaneacutem otaacutezce přaacutetelstviacute Lysis je ovšem

35 Konstan 1997 s 33ndash3736 Stern-Gillet 1995 s 837 Konstan 1997 s 49ndash5238 Tamteacutež s 55ndash6739 Stern-Gillet 1995 s 6ndash740 Analyacutezu Platoacutenovy systematickeacute kritiky

viz u Price 1989 s 1ndash641 Lys 212andash222a

aporetickyacute transitivniacute dialog jenž ne-obsahuje žaacutednou positivniacute platoacutenskou doktriacutenu a jehož zaacutevěr naacutem řiacutekaacute pouze to že Platoacuten veškereacute tradičniacute formy přaacutetelstviacute poklaacutedaacute za zcela neadekvaacutetniacute pro theoretickou či noetickou existenci

5 VĚRNYacute PŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteSPraacutevě rozborem těchto forem ktereacute Pla-toacuten v Lysidu odmiacutetl ale začiacutenaacute Aristote-leacutes42 sveacute pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v osmeacute knize Etiky Niacutekomachovy Přaacutetelstviacute zmiňuje trojiacuteho druhu utilitaristickeacute heacutedonistickeacute a dokonaleacute43 Praacutevě do-konaleacute přaacutetelstviacute neniacute jak se ukazuje v devaacuteteacute knize prostředkem k něčemu dalšiacutemu ale sveacuteho druhu ciacutelem o sobě je-li uzavřeno dvěma ctnostnyacutemi je-dinci žijiacuteciacutemi eudaimonickyacute život Pravyacute přiacutetel je totiž ἄλλος αὐτός přiacutepadně ἕτερος αὐτός tedy druheacute jaacute o jehož dobro a blaženost maacutem stejnyacute zaacutejem jako o sveacute44 Vědomiacute společneacute blaže-nosti pak podle Aristotela přinaacutešiacute jakyacutesi synergickyacute efekt propůjčujiacuteciacute samu o sobě sobeckeacutemu uspokojeniacute ze zdaři-leacuteho uplatněniacute vlastniacute přirozenosti ja-keacutesi specificky lidskeacute potvrzeniacute46

K tomu je ovšem zapotřebiacute oceněniacute jedinečnosti druheacuteho ke ktereacutemu ciacute-tiacuteme naacuteklonnost Dokonaleacute přaacutetelstviacute totiž podle Aristotela znamenaacute miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho ndash nikoli pro jeho vysokou miacuteru zdatnosti to by byl vznešenyacute utilitarismus Platoacutenův ani pro jeho specifickeacute vlastnosti ktereacute

42 K tomu viz Price 1989 s 9ndash1243 Podrobněji tamteacutež s 10444 Eth Nic IX4 1166a3245 Eth Nic IX9 1169b6ndash7

43KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

naacutem působiacute potěšeniacute to by bylo Alki-biadovo vaacutešniveacute lnutiacute Miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho znamenaacute u Aristotela snažit se mu svou naacuteklonnostiacute a při vě-domiacute sveacute dokonalosti působit prospěch bez ohledu na prospěch vlastniacute46 To ale skutečně předpoklaacutedaacute zahleacutednout ve sveacutem přiacuteteli jakousi unikaacutetniacute neo-pakovatelnou a samu o sobě bezmezně cennou bytost jejiacutež oceněniacute je jednou z našich povyacutetce lidskyacutech povinnostiacute47 Nic takoveacuteho však nepřipadaacute v uacutevahu na rovině βίος θεωρητικός neboť νοῦς musiacute byacutet ndash zcela v intenciacutech učitele Platoacutena ndash nutně impersonaacutelniacute V prak-tickeacutem životě jsme nicmeacuteně odkaacutezaacuteni na živouciacute a v jisteacutem podstatneacutem smy-slu neopakovatelneacute vzory Aristotelův σπουδαῖος je konkreacutetniacute člověk z masa a kostiacute jenž usilovně a v celkoveacute zda-řilosti převaacutediacute jednotlivyacutemi skutky svou moraacutelniacute zdatnost ve skutečnost48 V tomto praktickeacutem každodenniacutem rozhodovaacuteniacute mu neposkytnou nezpo-chybnitelneacute vodiacutetko ani theoretickeacute vě-děniacute ani Bohoveacute neboť obojiacute spadaacute do sfeacutery nutneacute platnosti o věčnyacutech skuteč-nostech49 Může mu však poskytnout oporu zdatnyacute přiacutetel na jehož radu ndash a to na radu praacutevě tohoto konkreacutetniacuteho smrtelniacuteka ndash pak můžeme vsadit celyacute svůj život50

Co naacutem tedy Aristoteleacutes v našiacute pa-saacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy nakonec řiacutekaacute Maacuteme kvůli neosob-niacutemu poznatku opustit přiacutetele jenž

46 K tomu viz Price 1989 s 110ndash11447 Eth Nic IX9 1170b6ndash748 Eth Nic VI5 1140a25ndashb1249 Eth Nic VI5 1140a25ndashb850 Eth Nic III5 1112a23ndashb20

nemaacute pravdu To jistě ne Doctor Mira-bilis se v tomto směru myacutelil a naacuteslednaacute desinterpretace vinouciacute se celou naacutesle-dujiacuteciacute tradiciacute sebereflexe evropskeacute filo-sofie maacute mnohem bliacuteže k Platoacutenovi jehož pojetiacute Dobra maacute v jisteacutem smyslu velmi bliacutezko k monoteistickeacutemu pojetiacute Boha Koneckonců z dobryacutech důvodů praacutevě nedlouho před Baconovou eacuterou zavedla katolickaacute ciacuterkev zaacutevaznyacute celi-baacutet formaacutelně stvrzujiacuteciacute že kněz vždy musiacute daacutet přednost Bohu tak jako pla-toacutenskyacute filosof dobru

Možnaacute stojiacute za to vraacutetit se nyniacute na zaacutevěr k doslovneacutemu zněniacute našiacute pasaacuteže Kliacutečovaacute věta v Křiacutežově překladu zniacute Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravdu V originaacutele ovšem zniacute zaacutevěr celeacute sentence přece jen poněkud jinak ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν Nyniacute konečně chaacutepeme co naacutem naacuteš přiacutetel Aristoteleacutes vlastně řiacutekaacute Je zbožneacute či poslušneacute božiacuteho a přirozeneacuteho zaacutekona viacutece si cenit pravdy Musiacuteme však kvůli tomu opouštět sveacute přaacutetele nikoli jejich doktriacuteny Opustit přiacutetele kvůli pravdě může snad byacutet zbožneacute ale eticky dobreacute to neniacute

44

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesEth Nic Ethica Nicomachea

PlatoacutenLys LysisPhd Phaedo

Phaedr PhaedrosResp RespublicaSoph SophistaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Bartoněk A (1969) Zlataacute Egeis Praha Mladaacute fronta

Blundell M W (1989) Helping Friends and Harming Enemies Cambridge New York Cambridge Universtiy Press

Bohaacuteček K (2010) bdquoZaacutehadnaacute filopoesieldquo In M Vrabec et al (eds) Filosofickeacute reflexe uměniacute Praha Togga s 23ndash40

Bohaacuteček K (2013) bdquoVnějšiacute a vnitřniacute hrdina individualita u Homeacuteraldquo Kuděj 2(14) s 5ndash24

Bohaacuteček K (2014a) bdquoPlatoacutenov y homeacuterovskeacute dialogyldquo In U Wollner J Cepko (eds) Reflexia Homeacutera v antickej filozofii Banskaacute Bystrica Belianum s 36ndash67

Bohaacuteček K (2014b) bdquoDiatribeacute a sofialdquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dia-log Ioacuten Praha OIKOYMENH s 28ndash47

Corlett A (2005) Interpreting Platorsquos Dialogues Las Vegas Parmenides Publishing

45KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

Derrida J (1993) Biacutelaacute mytologie In J Derrida Texty k dekonstrukci Bratislava Archa s 196ndash276

Fousek M (2005) Don Quijote v proměnaacutech času a prostoru Praha Univerzita Karlova ndash Filozofickaacute fakulta

Konstan D (1997) Friendship in the Classical World Cambridge New York Cambridge University Press

Lohne J A (1965) bdquoIsaac Newton the rise of a scientist 1661ndash1671ldquo Notes and records of the Royal Society 20 s 125ndash139

Mireaux E (1980) Život v době homeacuterskeacute Praha Odeon

Newton I (cca 1660) Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge Cambridge University Library Dostup-neacute z httpwwwnewtonprojectsu-ssexacukviewtextsnormalizedTHEM00092

Oliva P (1976) Zrozeniacute řeckeacute civilizace Praha Academia

Price A W (1989) Love and Friendship in Plato and Aristotle Oxford Clarendon Press

Stern-Gillet S (1995) Aristotlersquos Philosophy of Friendship Albany New York State University of New York Press

Taraacuten L (2001) Collected Papers (1962ndash1999) Leiden Boston Koumlln Brill

Ulf Ch (1990) Die homerische Gesellschaft Materialien zur analytischen Beschreibung und historischen Lokalisierung Vestigia Beitraumlge zur alten Geschichte No 43 Muumlnchen C H Beck

Vernant J P (1993) Počaacutetky řeckeacuteho myšleniacute Praha OIKOYMENH

46

132015

ABSTRAKTIn the first book of the Metaphysics Aristotle maintains that it is evident that his predecessors have spoken of causes That Aristotle attributes to them his conception of causes (and principles) is well-known Yet one can wonder what he means by saying that that is evident Although his statement could be at the first sight understood as meaning that his predecessors have been interested in the concept of causality in my paper I argue that Aristotle attributed to them the evident usage of causes only because he considered them to be philosophers Since philosophy is closely connected with knowledge which is in turn based on the causes and principles they had to acknowledge some kind of causes (otherwise according to Aristotle it would not be possible to see them as philosophers) Hence the interpretation of this only sentence nicely illustrates Aristotlersquos approach to his predecessors

Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3)IS IT REALLY EVIDENT THAT ARISTOTLErsquoS PREDECESSORS SPOKE OF CAUSES (MET 983B3)

PAVEL HOBZAFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1pavel_hobzahotmailcom

47PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

Aristoteleacutes se ve sveacutem diacutele po-měrně důkladně vyrovnaacuteval se svyacutemi předchůdci Přitom se jak znaacutemo ne-snažil o nějakou věrnou historicko--hermeneutickou interpretaci jejich myšleniacute nyacutebrž je využiacuteval předevšiacutem pro potřeby sveacuteho vlastniacuteho myšleniacute často se napřiacuteklad snažil nalezenyacutemi nedostatky v jejich diacutele legitimizovat sveacute vlastniacute myšleniacute atd V naacutesledujiacuteciacutem přiacutespěvku se nebudu zabyacutevat jeho cel-kovyacutem přiacutestupem k předchůdcům ani se ho nebudu pokoušet nějak kriticky hodnotit Kromě toho že by takoveacute cel-koveacute kritickeacute hodnoceniacute přesahovalo možnosti tohoto přiacutespěvku bylo na toto teacutema napsaacuteno již dost knih a člaacutenků1

1 Asi nejznaacutemějšiacute a nejdůkladnějšiacute rozbor Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům lze naleacutezt v Cherniss 1935

Zaměřiacutem se zde pouze na interpretaci jedineacute pasaacuteže resp jedineacute věty v teacuteto pasaacuteži Domniacutevaacutem se totiž že tato je-dinaacute věta může sama o sobě velmi naacute-zorně ilustrovat možnosti a omezeniacute Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům

I když se Aristoteleacutes věnuje zkou-maacuteniacute předchůdců na mnoha miacutestech sveacuteho diacutela nejdelšiacute a nejdůkladnějšiacute zkoumaacuteniacute jejich myšleniacute představuje prvniacute kniha Metafyziky kteraacute byla pů-vodně patrně samostatnyacutem spisem2 Dřiacuteve než o svyacutech předchůdciacutech začne pojednaacutevat zabyacutevaacute se zde Aristoteleacutes v prvniacutech dvou kapitolaacutech tiacutem co je nejvyššiacute věděniacute ktereacute nazyacutevaacute moud-rostiacute a ktereacute bychom dnes spiacuteš označili

2 Důkladnou interpretaci třetiacute čaacutesti prvniacute knihy Metafyziky lze naleacutezt v Barney 2012 Betegh 2012

48

132015

jako metafyziku Protože každeacute vě-děniacute (včetně moudrosti či metafyziky) se zaklaacutedaacute na principech a přiacutečinaacutech (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Aris-toteleacutes nejprve na začaacutetku třetiacute kapi-toly shrne svou nauku o přiacutečinaacutech kterou ndash jak saacutem uvaacutediacute ndash již dřiacuteve dů-kladně rozpracoval ve Fyzice (srov Phys II3) Podle něj existujiacute čtyři druhy přiacutečin formaacutelniacute laacutetkovaacute pohybovaacute neboli eficientniacute a uacutečelovaacute Potom co každou z nich ve stručnosti představiacute konstatuje

bdquoI když jsme o nich [tj o přiacutečinaacutech] pojednali dostatečně ve Fyzice přihleacuted-něme ještě k těm kteřiacute již před naacutemi zkoumali svět a filosofovali o pravdě Je totiž zjevneacute že i oni hovořiacute o nějakyacutech principech a přiacutečinaacutech Proto bude pro nynějšiacute zkoumaacuteniacute užitečneacute když si jich všimneme bliacuteže Buď u nich totiž na-lezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo budeme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute jsme praacutevě uvedlildquo (Met I3 983a33ndashb6)

V Aristotelově diacutele lze naleacutezt jen maacutelo miacutest kde by tak přiacutemočaře a expli-citně uvedl důvody proč se chce svyacutemi předchůdci zabyacutevat Nechce je zkou-mat proto aby se důkladněji seznaacutemil s jejich myšleniacutem či pochopil doboveacute myšlenkoveacute souvislosti (jak k našim předchůdcům přistupujeme většinou my) nyacutebrž vyacuteslovně řiacutekaacute že se jim chce věnovat proto aby si potvrdil nebo vy-vraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech V tomto ohledu je zcela kliacutečovaacute posledniacute věta citaacutetu bdquoBuď u nich totiž nalezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo bu-deme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute

jsme praacutevě uvedlildquo Aristoteleacutes nemůže důvody sveacuteho zaacutejmu o předchůdce vyjaacute-dřit jasněji a explicitněji Neniacute asi přiacuteliš překvapiveacute že naacutesledujiacuteciacute zkoumaacuteniacute během něhož nachaacuteziacute některeacute ze svyacutech čtyř přiacutečin u svyacutech předchůdců zcela potvrdiacute opraacutevněnost a spraacutevnost jeho nauky o čtyřech přiacutečinaacutech

I když Aristoteleacutes řiacutekaacute že chce sveacute předchůdce zkoumat pouze proto aby potvrdil nebo vyvraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech je otaacutezka (a to ndash jak uvidiacuteme ndash otaacutezka poměrně zaacutesadniacute) zda maacute pro aplikaci sveacute nauky o čty-řech přiacutečinaacutech na jejich myšleniacute nějakeacute ospravedlněniacute jinyacutemi slovy zda svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech aplikuje na sveacute předchůdce zcela sveacutevolně a naho-dile anebo zda v myšleniacute jeho před-chůdců existuje něco co takovou apli-kaci umožňuje ba k niacute vybiacuteziacute Z našeho dnešniacuteho hlediska ktereacute je utvaacuteřeno a třiacutebeno nejrůznějšiacutemi historicko-her-meneutickyacutemi ohledy znamenaacute aristo-telskaacute interpretačniacute optika jednoznačně pokus vneacutest do myšleniacute předsoacutekratiků cizorodyacute prvek což zase nevyhnutelně musiacute veacutest k jeho zkresleniacute a zkomoleniacute Pro naacutes je tedy Aristotelova interpre-tačniacute optika čtyř přiacutečin vcelku jedno-značně sveacutevolnyacutem nahodilyacutem ba naacute-silnyacutem interpretačniacutem aktem

Ať již však budeme Aristotelovu in-terpretačniacute optiku hodnotit jakkoli ne-mělo by naacutem uniknout že Aristoteleacutes měl ndash alespoň ze sveacuteho vlastniacuteho hle-diska ndash velmi dobryacute důvod pro to aby zkoumal předchůdce prizmatem sveacute nauky o čtyřech přiacutečinaacutech Jak totiž řiacutekaacute hned ve druheacute větě vyacuteše uvedeneacuteho citaacutetu je podle něj zjevneacute či evidentniacute

49PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

(deacutelon) že i jeho předchůdci hovořiacute o ně-jakyacutech principech a přiacutečinaacutech3 Na Aris-totelově tvrzeniacute neniacute ani tak zaraacutežejiacuteciacute že svyacutem předchůdcům připisuje nějakeacute přiacutečiny (to by bylo možneacute chaacutepat třeba jako uacutečeloveacute či reacutetorickeacute předzname-naacuteniacute dalšiacuteho zkoumaacuteniacute) jako spiacuteš to že řiacutekaacute že je to zjevneacute či evidentniacute (deacutelon) Proto dřiacuteve než Aristotelovu interpre-tačniacute optiku odmiacutetneme jako sveacutevolnou a nahodilou měli bychom se zamyslet nad tiacutem v jakeacutem smyslu to je evidentniacute Podařiacute-li se naacutem to totiž nahleacutednout pochopiacuteme i důvody proč Aristoteleacutes interpretuje sveacute předchůdce prizma-tem sveacute koncepce čtyř přiacutečin A pokud budou zjevneacute důvody ktereacute Aristoteleacutes pro svou interpretaci maacute bude možneacute rovněž i posoudit nakolik je jeho inter-pretace sveacutevolnaacute či nahodilaacute

Zjevnost s jakou měli podle Aris-totela jeho předchůdci hovořit o přiacuteči-naacutech můžeme chaacutepat v trojiacutem smyslu buď tak že sami použiacutevali termiacuten přiacute-čina nebo že sice neměli k dispozici tento termiacuten nicmeacuteně měli alespoň ně-jakou raacutemcovou představu přiacutečinnosti anebo že se to jako zjevneacute jevilo jedno-duše pouze ze specifickeacuteho hlediska Aristotelovy vlastniacute filosofie

Nejsnazšiacute či nejzjevnějšiacute by bylo jednoduše předpoklaacutedat že Aristote-lovi předchůdci sami ve svyacutech diacutelech použiacutevali pojem přiacutečina Kdyby tomu tak bylo měl by Aristoteleacutes bezesporu dostatečně silnyacute důvod pro to aby mohl

3 Aristoteleacutes užiacutevaacute pojmy přiacutečina (aitia) i princip (archeacute) viacutecemeacuteně synonymně V tomto člaacutenku se zaměřiacutem předevšiacutem na zkoumaacuteniacute pojmu aitia Pojmu archeacute jsem se věnoval na jineacutem miacutestě srov Hobza 2004 předevšiacutem s 895ndash901

tvrdit že je zjevneacute že jeho předchůdci hovořiacute o přiacutečinaacutech Zjevneacute by to bylo jednoduše proto že by se stačilo do je-jich diacutela podiacutevat Avšak již letmyacute pohled na dochovaneacute předsoacutekratovskeacute texty naznačuje že tento druh evidentnosti Aristoteleacutes na mysli neměl protože pojem přiacutečina se zde zkraacutetka nevysky-tuje To že nemaacuteme doklady pro užiacute-vaacuteniacute pojmu přiacutečina (aitia) u Miacuteleacuteťanů je pochopitelneacute neboť od nich nemaacuteme žaacutedneacute přiacutemeacute zlomky Nicmeacuteně ndash což už je poněkud překvapivějšiacute ndash pojem přiacutečina se nevyskytuje ani v přiacutemyacutech Empedokleovyacutech či Anaxagorovyacutech zlomciacutech4

Dřiacuteve než se podiacutevaacuteme na dru-hou možnost jak chaacutepat Aristotelem zmiňovanou zjevnost měli bychom si ujasnit jak byl termiacuten aitia použiacute-vaacuten před Aristotelem Řeckeacute slovo ai-tia (resp substantizovaneacute adjektivum to aition resp adjektivum aitios) lze doložit již v homeacuterskyacutech baacutesniacutech Zde však bylo pojiacutemaacuteno předevšiacutem v eticko--praacutevniacutem smyslu jako bdquovinaldquo či bdquoprovi-něniacuteldquo Napřiacuteklad když Priamos přihliacutežiacute z vyacutešky sveacuteho siacutedla naacutestupu řeckyacutech vojsk vybiacuteziacute Helenu aby si k němu přisedla a řekla mu jak se ten kteryacute Řek jmenuje přitom ji ujišťuje že za vaacutelku neniacute zodpovědnaacute resp vinna (aitia) ona nyacutebrž bohoveacute (aitioi Il III164ndash165) V homeacuterskyacutech baacutesniacutech nemaacute tedy termiacuten aitia ještě žaacutednou souvislost s tiacutem co dnes označujeme jako přiacutečina Přesněji řečeno termiacuten aitia zde vůbec nesouvisiacute s přiacuterodniacutem

4 Pojem aitia se možnaacute vyskytne až v zaacutevěrečneacute faacutezi předsoacutekratovskeacuteho myšleniacute u Deacutemokrita (srov DK 68 B 83)

50

132015

děniacutem v jehož souvislosti pojem přiacute-čina běžně pojiacutemaacuteme Teprve postupně byl přenesen i na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Tento posun dokumentujiacute jednak Heacuterodotovy a Thuacutekydidovy historickeacute spisy jednak a předevšiacutem spisy hippo-kratovskeacuteho corpusu

Podle hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute byl člověk konstituovaacuten různyacutemi tě-lesnyacutemi konstituenty ndash tělesnyacutemi šťaacute-vami (hlen krev černaacute a žlutaacute žluč) živly (oheň a voda) atd Když jsou tyto tělesneacute konstituenty v rovnovaacuteze je člo-věk zdravyacute Naopak jejich nerovnovaacuteha působiacute nemoc (např když jeden z nich nabude převahu nad jinyacutem) Leacutečba v hippokratovskeacutem leacutekařstviacute tedy spo-čiacutevaacute v uvaacuteděniacute tělesnyacutech prvků do opě-tovneacute rovnovaacutehy Jinyacutemi slovy zdraviacute jakožto rovnovaacuteha tělesnyacutech konsti- tuentů bylo pojiacutemaacuteno jako bdquozapřiacuteči-něneacuteldquo nejrůznějšiacutemi faktory ndash životo-spraacutevou podnebiacutem vodou atd Ve spise O přirozenosti člověka se napřiacuteklad řiacutekaacute že životospraacuteva neniacute přiacutečina (aitia) ně-jakeacute nemoci (Nat hom IX19) ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech se zase piacuteše že změny ročniacutech dob jsou přiacutečinami (aitiai) rozdiacutelnyacutech lidskyacutech povah a charakterů (Aeumlr XVI5) autor spisu O svateacute nemoci se domniacutevaacute že mozek (a nikoli božiacute zaacutesah) je přiacutečinou (aitios) epilepsie (Morb sacr VI1) atd

Z hippokratovskyacutech spisů na-viacutec vyplyacutevaacute že koncepce přiacutečinnosti souvisiacute s jinyacutem pojmem kteryacute sehraacutel v dějinaacutech řeckeacuteho myšleniacute důležitou uacutelohu ndash totiž s pojmem fysis bdquopřiroze-nost přiacuterodaldquo Ačkoli se tento termiacuten objevuje v době před hippokratovskyacutemi spisy tedy před druhou polovinou

5 stoletiacute spiacuteš jen sporadicky je v hippokratovskyacutech spisech již nejen zcela běžnyacute nyacutebrž lze bez nadsaacutezky řiacuteci že zde představuje jeden z kliacutečo-vyacutech pojmů celeacuteho hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute a to předevšiacutem ve vyacuteznamu přirozenosti člověka5 Touto lidskou přirozenostiacute se přitom pochopitelně mysliacute souhrn tělesnyacutech konstituentů ndash ať už je jednotliviacute hippokratovštiacute au-toři pojiacutemali jakkoli6 Kromě teacuteto silneacute a důležiteacute tendence pojiacutemat fysis jako přirozenost člověka lze v hippokratov-skeacutem corpusu naleacutezt celou řadu dalšiacutech vyacuteznamů fysis Hovořiacute se tak např o fysis jednotlivyacutech tělesnyacutech konsti-tuentů (srov Nat hom V19 VII11) o fysis nemoci (srov Aeumlr XXII11) o fy-sis určiteacuteho miacutesta (Aeumlr XII39) atd Souvislost mezi koncepciacute fysis a přiacuteči-nou je velmi dobře patrnaacute napřiacuteklad ve spisu O svateacute nemoci ve ktereacutem se konstatuje že epilepsie označovanaacute za svatou nemoc neniacute o nic božštějšiacute

5 Srov obraty anthroacutepineacute fysis (bdquolidskaacute přirozenostldquo) (Nat hom I2 VM VII9) fysis anthroacutepuacute (bdquopřirozenost člověkaldquo) (VM III41) fysis tuacute soacutematos (bdquopřirozenost tělaldquo) (Nat hom IV2)

6 Ačkoli se např autor spisu O stareacutem leacutekařstviacute od počaacutetku kriticky vymezuje proti všem pokusům chaacutepat člověka po-mociacute nejrůznějšiacutech filosoficko-redukcio-nalistickyacutech hypoteacutez (srov hypothesis) mezi něž patřiacute i snaha redukovat člově-ka či jeho přirozenost na určityacute předem danyacute počet konstituentů přesto i on pojiacutemal lidskou přirozenost jako soubor zaacutekladniacutech konstituentů V jeho pojetiacute se ovšem jednaacute spiacuteš o určiteacute jedinečneacute či individuaacutelniacute seskupeniacute kvalit jejichž poměr (a snad i počet) se lišiacute člověk od člověka a jež umožňujiacute kupřiacutekladu pocho-pit jak je možneacute že každyacute člověk snaacutešiacute různě různaacute jiacutedla (srov VM XX52ndash54) Srov Daneš 2008

51PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

či svatějšiacute než ostatniacute nemoci neboť bdquomaacute přirozenost a přiacutečinuldquo ( fysin men echei kai profasin Morb sacr I3)7 For-mulace bdquomiacutet přirozenost a přiacutečinuldquo poukazuje nejen na určitou souvislost mezi fysis a přiacutečinou nyacutebrž přiacutemo na jejich zaměnitelnost a totožnost to co maacute přirozenost co je přirozeneacute maacute zaacute-roveň přiacutečinu a to co maacute přiacutečinu je přirozeneacute Ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech kteryacute je v mnoha ohledech podobnyacute spisu O svateacute nemoci se rov-něž vyskytuje myšlenka že žaacutednaacute ne-moc bdquoneniacute božštějšiacute ani lidštějšiacute než jinaacuteldquo neboť bdquokaždaacute maacute svou vlastniacute při-rozenostldquo (echei fysin teacuten heoacuteytuacute) a bdquone-vznikaacute bez přirozenostildquo (aneu fysios gignetai Aeumlr XXII10ndash13) Je zjevneacute že pro autora tohoto spisu je formulace bdquomiacutet přirozenostldquo zcela synonymniacute s formulaciacute bdquomiacutet přiacutečinuldquo Asi nejpreg-nantnějšiacute charakteristika přiacutečiny se ovšem nachaacuteziacute ve spise O stareacutem leacutekař-stviacute bdquoU všeho je třeba zvaacutežit tyto přiacute-činy (aitia) neboť když jsou přiacutetomny nutně vyvolaacutevajiacute takovyacute průběh když se však vyskytnou v jineacute kombinaci nemoc ustaacutevaacuteldquo (VM XIX19ndash21) Zde je jasně formulovaacutena přiacutečinnaacute souvislost sebemenšiacute změna působiacuteciacutech faktorů tj přiacutečin vyvolaacutevaacute odlišneacute uacutečinky

Protože se pojem přiacutečina nevysky-tuje ještě ani u Empedoklea či Anaxa-gory (tedy u myslitelů kteřiacute tvořili ně-kdy kolem poloviny 5 stoletiacute) a protože s niacutem pracujiacute až historici Heacuterodotos

7 Hippokratovštiacute autoři někdy označujiacute přiacutečinu pomociacute termiacutenu profasis jednaacute se ovšem o zcela synonymniacute označeniacute s aitia Na tomto miacutestě je řeckyacute text poněkud poškozen držiacutem se vydaacuteniacute Jones 1923b s 138

a Thuacutekydideacutes a předevšiacutem autoři hi-ppokratovskeacuteho corpusu kteryacute pochaacuteziacute z přelomu 5 a 4 stoletiacute je pravděpo-dobneacute že pojem přiacutečina se termino-logicky konstituoval teprve někdy na konci 5 stoletiacute resp že teprve v teacuteto době dochaacuteziacute k seacutemantickeacutemu posunu řeckyacutech slov aitia a aition z lidskeacuteho jednaacuteniacute na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Proto neniacute ani možneacute aby ho všichni předsoacutekratici běžně použiacutevali

Třebaže předsoacutekratici nemohli pou-žiacutevat samotnyacute pojem aitia evidentnost kterou měl Aristoteleacutes na mysli když svyacutem předchůdcům připisoval užiacutevaacuteniacute pojmu přiacutečina může za druheacute souviset spiacuteš s Aristotelovyacutem předpokladem že i oni disponovali a pracovali s předsta-vou kteraacute byla později terminologicky fixovaacutena pojmem přiacutečina A něco tako-veacuteho se skutečně nezdaacute nepravděpo-dobneacute Podiacutevaacuteme-li se totiž např na Empedokleovo a Anaxagorovo učeniacute v němž se hovořiacute o tom že čtyři prvky či kořeny jsou nějak ovlivňovaacuteny a for-movaacuteny prostřednictviacutem laacutesky a svaacuteru (DK 31 B 17) resp o tom že Mysl (nuacutes) nějak uspořaacutedaacutevaacute prvotniacute směs z niacutež se posleacuteze vynořuje svět (DK 59 B 12) je patrneacute že se zde pracuje s takovyacutem pojetiacutem přiacutečinnosti ktereacute odpoviacutedaacute nejenom našim představaacutem nyacutebrž pře-devšiacutem tomu jak byl pojem přiacutečina po-užiacutevaacuten hippokratovskyacutemi autory (tedy jako působeniacute něčeho na něco)

Avšak i tento pokus porozumět tomu jak Aristoteleacutes pojiacutemal evident-nost s niacutež měli jeho předchůdci hovo-řit o přiacutečinaacutech je nedostatečnyacute a vpo-sled chybnyacute I kdyby se totiž ukaacutezalo že Aristotelovi předchůdci pojiacutemali

52

132015

přiacutečinnost ve vyacuteše naznačeneacutem smyslu jakožto působeniacute něčeho na něco (což je určitě představa kterou lze alespoň v přiacutepadě Empedoklea a Anaxagory smysluplně haacutejit) přesto by naacutem to pro pochopeniacute Aristotelovy interpretace přiacuteliš nepomohlo Aristoteleacutes totiž pohliacutežiacute na předchůdce prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin v jejiacutemž raacutemci představuje (naše) pojetiacute přiacutečinnosti jakožto (mechanickeacuteho) působeniacute ně-čeho na něco nanejvyacuteš jeden ze čtyř druhů přiacutečin totiž pohybovou (efi- cientniacute) přiacutečinu Kdyby tedy Aristo-teleacutes chaacutepal zjevnost či evidentnost předsoacutekratovskeacuteho pojiacutemaacuteniacute přiacutečin-nosti ve smyslu působeniacute něčeho na něco pak by prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin musel u svyacutech předchůdců konstatovat že hovořili předevšiacutem o pohyboveacute přiacutečině A v tom je praacutevě probleacutem Aristoteleacutes totiž u všech svyacutech předchůdců nachaacuteziacute primaacuterně laacutetkovou přiacutečinu

Hned po pasaacuteži kterou jsme cito-vali na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes explicitně řiacutekaacute bdquoVětšina těch kdo začali jako prvniacute filosofovat se do-mniacutevala (oacuteeacutetheacutesan) že počaacutetky (archai) všech věciacute majiacute laacutetkovou povahu (en hyleacutes eidei)ldquo (Met I3 983b6ndash8) Tuto tezi vzaacutepětiacute zdůvodňuje naacutesledujiacuteciacutem tvrzeniacutem bdquoZ čeho jsou totiž všechna jsoucna tvořena z čeho jakožto něčeho prvotniacuteho vznikajiacute a do čeho nakonec zanikajiacute (podstata zůstaacutevaacute jen vlast-nosti se měniacute) toto se nazyacutevaacute prv-kem či počaacutetkem jsoucenldquo (Met I3 983b8ndash11) Toto zdůvodněniacute proč měli prvniacute filosofoveacute hovořit pouze o laacutet-koveacute přiacutečině je kliacutečoveacute Formulace

bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je totiž stereo-typniacute charakteristikou laacutetkoveacute přiacutečiny (srov Phys II3 194b24) Přitom si je ov-šem třeba hned uvědomit že diacuteky teacuteto charakteristice mohl Aristoteleacutes viacutece-meacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce v my-šleniacute svyacutech předchůdců interpretovat tak jako by tiacutem mysleli (laacutetkovou) přiacutečinu Ať tak či onak jak ukazuje dějinnaacute analyacuteza termiacutenu aitia (a pře-devšiacutem zkoumaacuteniacute hippokratovskyacutech spisů) nic nenasvědčuje tomu že by Aristotelovi předchůdci považovali ja-koukoli laacutetku z niacutež se něco sklaacutedaacute za (laacutetkovou) přiacutečinu

Zdaacute se tedy že ona zjevnost s niacutež měli Aristotelovi předchůdci použiacutevat pojem přiacutečina musiacute za třetiacute nějak sou-viset pouze s Aristotelovyacutem vlastniacutem myšleniacutem Na prvniacute pohled se může zdaacutet že Aristoteleacutes připisuje svyacutem před-chůdcům použiacutevaacuteniacute přiacutečin jednoduše proto že většina z nich hovořila o ně-jakeacute laacutetce z niacutež se sklaacutedaacute svět (přiacutepadně z niacutež vznikl) A protože bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je charakteristikou aristotel-skeacute laacutetkoveacute přiacutečiny může Aristoteleacutes viacutecemeacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce (resp o něčem co maacute laacutetkovou povahu) považovat za vyjaacutedřeniacute (laacutetkoveacute) přiacuteči-ny8 I když toto specificky aristotelskeacute hledisko čtyř přiacutečin hraacutelo bezesporu důležitou roli v Aristotelově konstato-vaacuteniacute že všichni jeho předchůdci zjevně a evidentně hovořili o přiacutečinaacutech při bližšiacutem pohledu se nicmeacuteně ukazuje

8 Napřiacuteklad Kočandrle se však domniacutevaacute že Aristotelova otaacutezka po přiacutečinaacutech mohla byacutet u archaickyacutech myslitelů relevant-niacute v kosmogonickyacutech vyacutekladech nebo v popisu nejpodstatnějšiacutech projevů živo-ta Srov Kočandrle 2011 s 8 2014 s 11

53PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

že Aristoteleacutes mohl miacutet dokonce ještě zjevnějšiacute důvod proč svyacutem předchůd-cům připisoval použiacutevaacuteniacute přiacutečin

Aristoteleacutes mohl (ba musel) připi-sovat pojem přiacutečina svyacutem předchůd-cům jednoduše proto že je považoval za filosofy Podle Aristotela je totiž filosof někdo kdo maacute věděniacute9 A jak zniacute jedna ze zaacutekladniacutech a Aristotelem často a stereotypně opakovanyacutech myšle-nek věděniacute (episteacutemeacute) je možneacute pouze tehdy když znaacuteme přiacutečiny či principy (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Při-pomeňme že začaacutetek prvniacute knihy Me-tafyziky (konkreacutetně prvniacute dvě kapitoly) věnuje Aristoteleacutes mimo jineacute praacutevě tomu aby ukaacutezal a zdůraznil vztah vě-děniacute k přiacutečinaacutem a principům a tak ho odlišil napřiacuteklad od pouheacute zkušenosti (empeiria) Jinyacutemi slovy koho Aristote-leacutes považoval za filosofa ten podle něj musel disponovat nějakyacutem věděniacutem ktereacute se zase zaklaacutedaacute na přiacutečinaacutech či principech

Důvody proč se Aristoteleacutes snažil i poměrně daacutevneacute myslitele (jakyacutemi byli napřiacuteklad Miacuteleacuteťaneacute či raniacute pyacutethago-rejci) chaacutepat jako filosofy souvisiacute s jeho uacutesiliacutem ukazovat mezi svyacutem myšleniacutem a myšleniacutem svyacutech předchůdců spiacuteš kon-tinuitu a podobnost než diskontinuitu a rozdiacutelnost Toto uacutesiliacute nebylo ovšem samouacutečelneacute či nezištneacute ndash v tom smy-slu že by se Aristoteleacutes saacutem pokorně řadil do nějakeacute dlouhodobeacute tradice Naopak Tiacutem že sveacute myšleniacute situoval do určiteacute tradice mohl ho chaacutepat jako

9 K Aristotelově koncepci věděniacute (episteacutemeacute) filosofie přiacutepadně vědy srov Hobza 2013

završeniacute dlouhodobějšiacuteho vyacutevoje což mu jako završiteli teacuteto tradice mělo do-dat vaacutežnost a legitimitu (To velmi naacute-zorně doklaacutedaacute praacutevě napřiacuteklad prvniacute kniha Metafyziky resp citaacutet kteryacute jsme uvedli na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes chce totiž zjistit zda jeho před-chůdci naacutehodou nehovořili i o jinyacutech přiacutečinaacutech než on Z jeho zkoumaacuteniacute je zjevneacute že uznaacutevali pouze některeacute z jeho přiacutečin což pro Aristotela nezna-menaacute nic jineacuteho než že jejich myšleniacute je oproti jeho vlastniacutemu pouze omezeneacute a nedokonaleacute)

Zaacutevěrem lze tedy konstatovat že i když z našeho hlediska představuje Aristotelova interpretace jeho před-chůdců prizmatem čtyř přiacutečin velmi zaacute-sadniacute interpretačniacute zkresleniacute pro Aris-totela sameacuteho byla takovaacute interpretace zcela přirozenaacute Na rozdiacutel od naacutes totiž Aristoteleacutes vychaacutezel z toho že jeho předchůdci museli miacutet jakožto filoso-foveacute nějakeacute věděniacute A protože věděniacute se podle Aristotela musiacute řiacutedit velmi strikt-niacutemi kriteacuterii (zaklaacutedaacute se totiž na zna-losti principů či přiacutečin) museli všichni jeho filosofičtiacute předchůdci uznaacutevat ně-jakeacute principy či přiacutečiny

Důsledky teacuteto aristotelskeacute inter-pretačniacute optiky poznamenaacutevajiacute naše porozuměniacute předsoacutekratikům dodnes Napřiacuteklad to že Miacuteleacuteťanům staacutele pod-souvaacuteme hledaacuteniacute nějakeacute pralaacutetky vy-chaacuteziacute z toho že Aristoteleacutes odhalil v jejich myšleniacute laacutetkovou přiacutečinu Vzhle-dem k tomu že Aristoteleacutes definuje laacutet-kovou přiacutečinu tak že se jednaacute o něco z čeho něco vznikaacute a z čeho se to sklaacutedaacute postupně se prosadila myšlenka že společnyacutem znakem Miacuteleacuteťanů je to že

54

132015

hledali jakousi prvotniacute laacutetku z niacutež vše ostatniacute vznikaacute z niacutež se to sklaacutedaacute a do niacutež to i zanikaacute To jsou ovšem charak-teristiky Aristotelovy laacutetkoveacute přiacutečiny a nikoli miacuteleacutetskeacuteho myšleniacute

55PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesAn post Analytica posteriora Met MetaphysicaPhys Physica

Corpus Hippocraticum Aeumlr De aere aquis et locis Morb sacr De morbo sacroNat hom De natura hominisVM De vetere (prisca) medicina

HomeacuterosIl Ilias

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

BIBLIOGRAFIE

Barney R (2012) bdquoHistory and Dialectic (Metaphysics A 3 983a24ndash4b8)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 69ndash104

Betegh G (2012) bdquosbquoThe Next Principlelsquo (Metaphysics A 3ndash4 984b8ndash985b22)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 105ndash140

Cherniss H (1935) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy Baltimore Johns Hopkins Press

Daneš J (2008) bdquoKritickaacute diskuse o pojmu lidskeacute přirozenosti v hippokratovskeacutem spisu Peri achaieacutes ieacutetrikeacutesldquo In L Chvaacutetal V Hušek (eds) bdquoPřirozenostldquo ve filosofii minulosti a současnosti Brno Centrum pro studium demokracie a kultury s 24ndash33

Hobza P (2004) bdquoAristoteleacutes a Theofrastos jako tvůrci miacuteleacutetskeacute filosofieldquo Filosofickyacute časopis 6(52) s 889ndash924

Hobza P (2013) bdquoFilosofie věda a episteacutemeacute u Aristotela Rozlišoval Aristoteleacutes filosofii a věduldquo Aither 9 s 46ndash68

Jones W H S (ed) (1923a) Hippocrates I Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1923b) Hippocrates II Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1931) Hippocrates IV Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Kočandrle R (2011) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Praha Epocha

Kočandrle R (2014) Anaximeneacutes z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Steel C Primavesi O (2012) Aristot- lersquos Metaphysics Alpha Symposiumu Aristotelicum Oxford Oxford University Press

56

132015

Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18)WHO IS ΦΥΣΙΚΌΣ ACCORDING TO ARISTOTLE (DE AN 403A29-B18)

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie a dějin přiacuterodniacutech věd Přiacuterodovědeckaacute fakulta Univerzity Karlovy v PrazeViničnaacute 7128 44 Praha 2jstranskyseznamcz

ABSTRAKTThe aim of this paper is to answer the following question ldquoWho according to Aristotle is the natural philosopherrdquo On the basis of a short passage from De anima (403a29ndashb18) it is argued that the term ldquonatural philosopherrdquo is used by Aristotle in two different senses first it applies to a ionian type of thinker who reduces his research to the material cause only second it applies to a thinker who does his research properly that is who takes into account all four aristotelian causes

57JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

I PŘEDSTAVENIacute KONTEXTU ΤA ΠAΘῆ ΤῆΣ ΨΥΧῆΣ (DE AN 403A3ndash28)Ciacutelem naacutesledujiacuteciacute studie bude podat vyacute-klad pasaacuteže De an 403a29ndashb18 z prvniacute knihy Aristotelova spisu De anima v niacutež se řešiacute otaacutezka po tom kdo je to φυσικός1 Jelikož tato pasaacutež neniacute inhe-rentniacute součaacutestiacute Aristotelova vyacutekladu ale představuje spiacuteše jakousi odbočku bude nutneacute nejprve stručně předsta-vit kontext do něhož je zasazena Začněme v miacutestě De an 403a3 kde při-chaacuteziacute na sceacutenu noveacute teacutema kteryacutem jsou

1 Ciacutelem teacuteto studie neniacute paacutetraacuteniacute po ade-kvaacutetniacutech českyacutech ekvivalentech aristo-telskyacutech termiacutenů pročež i nadaacutele pou-žiacutevaacuteme termiacuten φυσικός v jeho originaacutel-niacute podobě pouze na několika miacutestech ze stylistickyacutech důvodů voliacuteme českou verzi bdquofysikldquo Je však třeba zdůraznit že i v těchto pasaacutežiacutech rozumiacuteme slovu v aris-totelskeacutem nikoli moderniacutem vyacuteznamu

τὰ πάθη τῆς ψυχῆς2 V možnostech to-hoto textu neniacute podat důkladnyacute vyacuteklad složiteacuteho probleacutemu Aristotelova pojetiacute πάθη avšak pro naše teacutema bude vhodneacute jej alespoň stručně načrtnout Singulaacuter πάθος dle slovniacuteku LSJ označuje to co se přihodiacute (osobě či věci) Ameacutelie Oxen-berg Rorty na tomto zaacutekladě uvaacutediacute čtyři zaacutekladniacute obecneacute charakteristiky πάθη 1) jsou dočasneacute a v zaacutesadě naacutehodneacute 2) jejich přiacutečina je vnějšiacute (nejsou tedy odvoditelneacute čistě z přirozenosti or-ganismu či věci byť bezprostředniacute přiacutečina může byacutet součaacutestiacute daneacuteho or-ganismu či daneacute věci) 3) jsou pasivniacute nikoli aktivniacute 4) nejsou vyacutesledkem vě-domeacute volby Jako oposita pak lze dle autorky chaacutepat např termiacuteny δρᾶμα

2 Rovněž termiacuten πάθη ponechaacutevaacuteme z identickyacutech důvodů bez překladu

58

132015

ποίημα πρᾶξις či ἔργον3 Maje na pa-měti tyto charakteristiky lze opět s po-mociacute LSJ určit dva vyacuteznamy ktereacute pro naacutes mohou byacutet relevantniacute v kontextu spisu De anima V nejobecnějšiacutem smy-slu můžeme πάθη chaacutepat jako vlast-nosti či stavy věciacute či organismů ktereacute však nejsou trvaleacute ani nutně vyplyacutevajiacuteciacute z přirozenosti v uacutezkeacutem kontextu zkou-maacuteniacute o duši pak tento termiacuten obvykle označuje vaacutešně či emoce

Zdaacute se však že způsob jakyacutem Aristoteleacutes tento termiacuten použiacutevaacute v in-kriminovaneacute pasaacuteži neodpoviacutedaacute plně ani jedneacute z nastiacuteněnyacutech variant neboť jako přiacuteklady oněch duševniacutech πάθη uvaacutediacute hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) odvažo-vaacuteniacute se (θαρρεῖν) touženiacute (ἐπιθυμεῖν) smysloveacute vniacutemaacuteniacute (αἰσθάνεσθαι) a my-šleniacute (νοεῖν) Je proto zjevneacute že kate-gorie vaacutešniacute a emociacute je v tomto přiacutepadě přiacuteliš uacutezkaacute V druheacutem přiacutepadě však neniacute situace o nic lehčiacute neboť zmiacute-něneacute přiacuteklady se rozhodně nezdajiacute byacutet pouhyacutemi pasivniacutemi dočasnyacutemi a naacute-hodnyacutemi vlastnostmi duše (nejzřetel-něji tento probleacutem vystupuje v přiacutepadě myšleniacute) Zdaacute se tedy rozumneacute kon-statovat že v našiacute pasaacuteži Aristoteleacutes použiacutevaacute termiacuten πάθη v poměrně širo-keacutem vyacuteznamu avšak zaacuteroveň s niacutem zachaacuteziacute specifickyacutem způsobem Patrně jej totiž rezervuje pro jakeacutekoliv duševniacute atributy a to bez ohledu na zaacutesadniacute rozdiacutely v povaze každeacuteho z nich4 Jak

3 Rorty 1984 s 523ndash524 LSJ zmiňuje naviacutec takeacute termiacuten ἐνέργεια

4 Srov bdquoπάθη must be understood in the wider sense of attributes generally and not restricted to specific emotions [hellip] That the word has the wider sense in De an 403a3 sqq is plain from the

uvidiacuteme daacutele vziacutet v potaz veškereacute du-ševniacute atributy je z hlediska naacutesledujiacuteciacute otaacutezky po možnosti či nemožnosti od-děleniacute duše od těla zcela logickou a při-rozenou volbou

Aristoteleacutes dle svyacutech slov spatřuje nesnaacutez konkreacutetně v tom zda jsou všechna tato duševniacute πάθη společnaacute takeacute oduševněleacutemu tělu anebo zda existuje něco vlastniacuteho duši samotneacute (πότερόν ἐστι πάντα [πάθη] κοινὰ καὶ τοῦ ἔχοντος [ψυχήν] ἢ ἔστι τι καὶ τῆς ψυχῆς ἴδιον αὐτῆς) (De an 403a3ndash5) Zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky maacute pro Aris-totela nemalyacute vyacuteznam neboť zatiacutemco kladnaacute odpověď zaklaacutedaacute možnost od-děleniacute duše od těla a jejiacute samostatneacute existence odpověď zaacutepornaacute ji naopak popiacuteraacute Vzhledem k celkoveacute povaze prvniacute knihy spisu De anima se žaacuted-neacuteho definitivniacuteho zaacutevěru nedočkaacuteme avšak předběžně je konstatovaacuteno že snad vyjma myšleniacute u něhož jsou za-tiacutem otevřeny obě varianty souvisiacute všechna duševniacute πάθη nějak s tělem neboť zaacuteroveň s nimi takeacute ono něco zakoušiacute (ἅμα γὰρ τούτοις πάσχει τι τὸ σῶμα) (De an 403a16ndash19) Zaacutevěrem teacuteto uacutevahy pak je poněkud zvlaacuteštniacute vy-mezeniacute πάθη jako λόγοι ἔνυλοί v miacutestě De an 403a25 Zdaacute se tedy že o πάθη ve vyacuteznamu jakyacutechkoli duševniacutech atributů lze na obecneacute rovině tvrdit že jsou to jakeacutesi v jazyce vyjaacutedřitelneacute obecniny (λόγοι) ktereacute se však vždy odehraacutevajiacute takeacute v raacutemci určiteacute laacutetky (ὕλη) Touto laacutetkou je nepochybně my-šlena laacutetka živeacuteho těla což potvrzuje

mention of αἰσθάνεσθαι and νοεῖν and to restrict it now would be fatal to the argumentldquo (Hicks 1907 s 198)

59JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

shrnujiacuteciacute zaacutevěr De an 403b17ndash18 kde Aristoteleacutes laacutetku od niacutež jsou πάθη ne-oddělitelnaacute specifikuje jako φυσική ὕλη τῶν ζῴων tedy přirozenou laacutetku živyacutech bytostiacute5

Pokud se vraacutetiacuteme zpět k pasaacuteži De an 403a25ndash28 je zřejmeacute že z to-hoto pojetiacute πάθη vyplyacutevajiacute pro Aristo-tela dva zaacutevěry 1) Jejich vyacuteměry (ὅροι) jak je předvedeno na přiacutekladu hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) musiacute obsahovat čtyři zaacutekladniacute uacutedaje a) λόγοςεἶδος resp vy-mezeniacute co to vlastně jest (v našem přiacute-padě κίνησίς τις jakyacutesi pohyb) b) ὕλη tedy určeniacute v jakeacutem typu těla v jakeacute jeho čaacutesti nebo v jakeacute jeho δύναμις se tento pohyb odehraacutevaacute c) ὑπὸ τοῦδε ndash (eficientniacute) přiacutečinu d) ἕνεκα τοῦδε ndash uacutečel Neniacute pravděpodobně naacutehodou že tyto čtyři složky spraacutevneacute definice naacutepadně resonujiacute se znaacutemou aristo-telskou naukou o čtyřech přiacutečinaacutech ktereacute musiacute φυσικός ve sveacutem zkoumaacuteniacute zohlednit6 Srov napřiacuteklad pasaacutež 198a22ndash24 z Aristotelovy Fyziky kde se uvaacutediacute že přiacutečiny jsou čtyři a že fy-sikovi naacuteležiacute věděniacute o všech (ἐπεὶ δlsquo αἱ αἰτίαι τέτταρες περὶ πασῶν τοῦ φυσι-κοῦ εἰδέναι)7 2) Z těchto důvodů (διὰ

5 bdquoPravili jsme tedy že duševniacute πάθη jsou neoddělitelnaacute od přirozeneacute laacutetky živyacutech bytostiacuteldquo (ἐλέγομεν δὴ ὅτι τὰ πάθη τῆς ψυχῆς οὕτως ἀχώριστα τῆς φυσικῆς ὕλης τῶν ζῴων) (De an 403b17ndash18 přel J S)

6 Srov Polansky 2007 s 567 Tato studie nemaacute ambici zasadit vyacuteklad

relativně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De ani-ma do celkoveacuteho kontextu Aristotelova diacutela byť by se jistě jednalo o velmi zaacute-služnou praacuteci Veškereacute komparace s ji-nyacutemi spisy proto majiacute spiacuteše ilustrativniacute charakter a nekladou si za ciacutel komplexniacute interpretaci daneacuteho probleacutemu

ταῦτα) zkoumaacuteniacute o duši naacuteležiacute fysikovi (φυσικοῦ τὸ θεωρῆσαι περὶ ψυχῆς)

II KDO JE TO ΦΥΣΊΚΟΣ A ČIacuteM SE ZABYacuteVAacute (DE AN 403A29ndashB18)Nyniacute se dostaacutevaacuteme k hlavniacute čaacutesti teacuteto studie neboť praacutevě zmiacuteněneacute konsta-tovaacuteniacute vede Aristotela k oneacute odbočce v niacutež se pokusiacute vysvětlit kdo vlastně jest φυσικός Pro tyto potřeby Aristo-teleacutes uvaacutediacute na sceacutenu kontrast φυσικός versus διαλεκτικός Zatiacutemco dialektik definuje hněv jako touhu po odplatě či nějak podobně (ὄρεξιν ἀντιλυπή-σεως ἤ τι τοιοῦτον) fysik bude hovořit o varu krve a tepla kolem srdce (ζέσιν τοῦ περὶ καρδίαν αἵματος καὶ θερμοῦ) (De an 403a30ndashb1) Z těchto tedy prvniacute vyklaacutedaacute λόγος resp εἶδος8 a druhyacute ὕλη (De an 403b1ndash2) a tudiacutež obě definice jsou neuacuteplneacute Domniacutevaacutem se že tiacutemto tvrzeniacutem dochaacuteziacute k zaacutesadniacute diskre-panci s praacutevě řečenyacutem Nejdřiacuteve jsme se dozvěděli že fysikovi naacuteležiacute zkou-maacuteniacute o duši praacutevě proto že jejiacute πάθη jsou λόγοι ἔνυλοί a že tudiacutež musiacute ve svyacutech definiciacutech zohledňovat jak λόγος tak ὕλη a v ideaacutelniacutem přiacutepadě rovněž

8 Termiacuteny εἶδος a λόγος Aristoteleacutes v teacuteto pasaacuteži s největšiacute pravděpodobnostiacute pou-žiacutevaacute synonymně Spojka καί mezi nimi maacute tak patrně explikativniacute charakter (Hicks 1907 s 201) a můžeme ji přeložit slovy bdquotedyldquo nebo bdquoto jestldquo Toto čteniacute by expli-citně potvrzovala naacutesledujiacuteciacute věta ὁ μὲν γὰρ λόγος εἶδος τοῦ πράγματος nicmeacute-ně je nutno zmiacutenit že se jednaacute o menši-novou variantu obsaženou pouze v ma-nuskriptech U a X V ostatniacutech namiacutesto termiacutenu εἶδος čteme ὅδε (W) resp ὁ δέ (E S T V y) což k objasněniacute probleacutemu εἶδοςλόγος nijak nepřispiacutevaacute Srov takeacute Hicksův komentaacuteř k teacuteto větě (Hicks 1907 s lxxvi a 201ndash202)

60

132015

přiacutečinu a uacutečel Nyniacute se oproti tomu zdaacute že nic takoveacuteho nečiniacute jelikož jej za-jiacutemaacute pouze ὕλη Aristoteleacutes zde tudiacutež dle meacuteho přesvědčeniacute operuje s ter-miacutenem φυσικός ve dvou odlišnyacutech vyacute-znamech9 Zatiacutemco v prvniacutem přiacutepadě jiacutem označil badatele jenž provozuje zkoumaacuteniacute o duši tak jak je naacuteležiteacute (nepochybně tiacutem tedy miacutenil saacutem sebe) v druheacutem jej použil pro skupinu bada-telů kteřiacute aristotelskou terminologiiacute řečeno redukujiacute přiacuterodniacute zkoumaacuteniacute na zkoumaacuteniacute pouheacute laacutetkoveacute přiacutečiny a jsou tedy špatnyacutemi fysiky (srov obdobneacute použitiacute tohoto termiacutenu v Aristotelově Fyzice napřiacuteklad v pasaacuteži 187a)

V překladech spisu De anima tato skrytaacute podvojnost zpravidla nijak re-flektovaacutena nebyacutevaacute10 Odlišnyacute přiacutestup jsem objevil pouze v Hicksově anglickeacutem překladu kde dochaacuteziacute k možnaacute lehce matouciacutem posunům mezi termiacuteny bdquona-tural philosopherldquo bdquophysicistldquo a bdquotrue physicistldquo11 a ve francouzskeacutem překladu

9 Naacuteznak obdobneacuteho naacutezoru lze vysledovat již v komentaacuteři Jana Filopoacutena Aristoteleacutes pryacute nejprve kontrastuje dialektika s fy-sikem (kteryacute činiacute vyacuteměry pouze na zaacute-kladě laacutetky) avšak jak pokračuje daacutele opravuje svoji předchoziacute definici a tvrdiacute že fysikovi naacuteležiacute podaacutevat vyacuteměry na zaacute-kladě obojiacuteho (Εἰπὼν κατὰ μὲν τὴν ἀρχὴν διαλεκτικοῦ μὲν εἶναι τὸν ἐκ τοῦ εἴδους ὁρισμόν φυσικοῦ δὲ τὸν ἐκ τῆς ὕλης εἶτα προελθὼν καὶ διορθώσας τὸν λόγον καὶ εἰπὼν ὅτι φυσικοῦ ἐστιν ὁ ἐξ ἀμφοῖν ἀπο-διδόμενος ὁρισμός) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6024ndash26)

10 Otaacutezku zda je tato strategie spraacutevnaacute či nikoli ponechaacutevaacutem zaacuteměrně otevřenou protože je zřejmeacute že maacute sveacute vyacutehody (věr-nost originaacutelu) stejně tak jako nevyacuteho-dy (zamlženiacute důležiteacuteho vyacuteznamoveacuteho rozdiacutelu)

11 Nicmeacuteně zmiacuteněnaacute podvojnost vznika-jiacuteciacute v řaacutedciacutech De an 403a28 a 403a29 je

Julese Bartheleacutemy-Saint-Hilaira kteryacute variuje mezi pojmy bdquole physicienldquo a bdquole naturalisteldquo12

Aristoteleacutes daacutele pokračuje uvede-niacutem přiacutekladu domu (De an 403b3ndash6)13 na němž demonstruje tuteacutež tezi jako vyacuteše na přiacutekladu hněvu Zatiacutemco dia-lektik podaacute λόγος domu a bude tvrdit že se jednaacute o uacutekryt chraacuteniacuteciacute před uacutejmami způsobenyacutemi větry bouřkami či horky (špatnyacute) fysik bude ve sveacute definici udaacutevat materiaacutely z nichž je postaven tedy kameny cihly a dřevěneacute traacutemy čiacutemž opět zohledniacute pouze ὕλη Oproti předchoziacutemu přiacutekladu však Aristote-leacutes uvaacutediacute ještě třetiacute typ badatele kteryacute oba přiacutestupy zkombinuje a zohledniacute tak oba faktory14 Zvlaacuteštnostiacute českyacutech překladů je že v teacuteto větě opět spat-řujiacute vymezeniacute pouhyacutech dvou skupin Jsem přesvědčen že takoveacuteto čteniacute je

reflektovaacutena spraacutevně (viz Hicks 1907 s 201)

12 Z většiny pasaacutežiacute se zdaacute byacutet zřejmeacute že bdquole physicienldquo je pravyacute fysik a bdquole naturalisteldquo špatnyacute fysik Pokud je tato domněnka spraacutevnaacute pak však Bartheleacutemy-Saint- -Hilaire očividně chybuje použitiacutem termiacute-nu bdquole naturalisteldquo v miacutestě De an 403b7 (Hicks zde oproti tomu spraacutevně použiacutevaacute bdquotrue physicistldquo) K interpretaci teacuteto pa-saacuteže se dostaneme niacuteže

13 Ronald Polansky upozorňuje na zajiacute-mavou paralelu mezi domem a živyacutem tělem což může byacutet důvodem proč jej Aristoteleacutes voliacute bdquoA house sustains life it is made from earthy components stones bricks and timbers suitably organized so as to protect against air (wind) water (rain) and fire (heat)ldquo (Polansky 2007 s 58 pozn 48)

14 Toto čteniacute podle něhož zde Aristoteleacutes uvaacutediacute na sceacutenu třetiacute typ badatele odliš-nyacute od prvniacutech dvou explicitně podporuje Hicksův Smithův Hamlynův či Popovův překlad inkriminovaneacute věty

61JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

po obsahoveacute straacutence chybneacute a že zde Aristoteleacutes skutečně přichaacuteziacute s novyacutem typem badatele kteryacutem je onen pravyacute φυσικός15 Jak uvidiacuteme naacutesledujiacuteciacute text tomuto vyacutekladu nasvědčuje

15 Celaacute věta zniacute v originaacutele naacutesledovně bdquoὥσπερ οἰκίας ὁ μὲν λόγος τοιοῦτος ὅτι σκέπασμα κωλυτικὸν φθορᾶς ὑπlsquo ἀνέμων καὶ ὄμβρων καὶ καυμάτων ὁ δὲ φήσει λί-θους καὶ πλίνθους καὶ ξύλα ἕτερος δlsquo ἐν τούτοις τὸ εἶδος ἕνεκα τωνδίldquo (De an 403b3ndash7) Křiacutež (po vzoru Vychodila) ji pře-klaacutedaacute tiacutemto způsobem bdquoNapřiacuteklad pojem domu jest že je ochrannyacutem uacutetulkem před nebezpečiacutem větru deště a uacutepalu ale dru-hyacute bude jmenovati kameniacute cihly a dřevo kdežto onen uvedl spiacuteše jejich tvar s ur-čityacutem uacutečelemldquo Abychom pochopili proč Křiacutežův překlad neniacute přiacuteliš šťastnyacute pokus-me se toto souvětiacute podrobněji rozebrat Nejprve jej rozdělme na tři čaacutesti z nichž prvniacute bude uvozena spojeniacutem ὁ μὲν pro-střednictviacutem ὁ δὲ jiacute bude gramaticky od-poviacutedat druhaacute čaacutest a skrze ἕτερος δlsquo čaacutest třetiacute Vyacuteskyt takoveacuteto trojice v niacutež ἕτερος δὲ na třetiacute posici odpoviacutedaacute ve stejneacutem smyslu obvykleacutemu ὁ δὲ sice neniacute v řeč-tině ničiacutem obvyklyacutem (obdobnou jsem nalezl pouze u Michaela Psella ἄλλο μέν ἐστι τὸ ἐπὶ σκηνῆς ltἄλλο δὲ τὸgt χορικόν ἕτερον δὲ τὸ ἑτεροσκήνιον ndash De Euripide et Georgio Pistide judicium 46ndash47 ve vyacuteznamu δεύτερος (viz heslo ἕτερος ve slovniacuteku LSJ) pak může odpoviacutedat posi-ci druheacute viz např Homeacuter Od X352ndash354 Il XVI173ndash179 nebo Heacuterodotos Hist V594ndashV601) avšak po gramatickeacute straacuten-ce tato skutečnost jak se domniacutevaacutem ne-představuje zaacutesadniacute probleacutem (viz Smyth 1920 sect 2904a kde se dozviacutedaacuteme že ve vazbě ὁ μὲν ndash ὁ δὲ může byacutet ὁ δὲ nahra-zeno i jinyacutemi vyacuterazy napřiacuteklad ἄλλος δέ ἔνιοι δέ atd) Křiacutež soudě dle nepřiacute-tomnosti slovesa φήσει a nominativniacute-ho tvaru termiacutenu λόγος překlaacutedaacute prvniacute čaacutest jako obecnou vyacutepověď o tom jakyacute je λόγος domu To je gramaticky sice bez-pochyby spraacutevně avšak z předchoziacuteho kontextu již viacuteme že ten kdo při definici každeacute věci udaacutevaacute jejiacute λόγος je dialektik a tak prvniacute čaacutest souvětiacute je třeba chaacutepat nikoli jako obecnou aristotelskou vyacutepo-věď ale opět (stejně jako v přiacutepadě hně-vu) jako představeniacute posice dialektika

Aristoteleacutes v něm poklaacutedaacute otaacutezky na něž pozornyacute čtenaacuteř jistě již bude znaacutet odpověď Ptaacute se kdo z těchto třiacute je tedy φυσικός tentokraacutet opět ve vyacute-znamu pravyacute φυσικός Zdalipak ten

Toto je zřejmeacute z reakce druheacute čaacutesti ὁ δὲ φήσει kterou Křiacutež překlaacutedaacute spraacutevně jako bdquoale druhyacute bude jmenovatildquo nicmeacuteně aby takovaacuteto reakce daacutevala dobryacute smysl je prvniacute čaacutest třeba pochopit praacutevě jako vy-mezeniacute posice dialektika kteryacute jako prv-niacute takeacute něco bdquojmenujeldquo i když tato sku-tečnost v textu neniacute explicitně vyjaacutedře-na Třetiacute čaacutest je diacuteky spojeniacute ἕτερος δlsquo dle meacuteho naacutezoru rovněž v opositniacutem vztahu k počaacutetečniacutemu ὁ μὲν a počiacutetaacute s přiroze-nyacutem doplněniacutem slovesa φήσει z čaacutesti druheacute Křiacutež (obdobně jako Vychodil) však svyacutem spojeniacutem bdquokdežto onen uvedlldquo evi-dentně odkazuje zpět k posici vymezeneacute v čaacutesti prvniacute což jak se domniacutevaacutem neniacute přiacuteliš šťastnyacutem řešeniacutem Nevyacutehodou to-hoto čteniacute je že namiacutesto přirozeneacuteho doplněniacute předešleacuteho futura φήσει musiacute doplnit pravděpodobně imperfektum ἔφη (bdquouvedlldquo) jež se v textu nikde nevy-skytuje a zejmeacutena musiacute vynechat spoje-niacute ἐν τούτοις ktereacute odkazuje k materiaacute-lům z nichž je dům postaven (viz Hicks 1907 s 202 Simplikios In Arist De anima XI22 7 nebo Filopoacutenos In Arist De anima XV607ndash8) a ktereacute byly jmenovaacuteny v druheacute čaacutesti Tato skutečnost je ovšem naprosto kliacutečovaacute protože praacutevě spojeniacutem materiaacute-lů a formy (ὕλη a λόγοςεἶδος) v raacutemci de-finice se odlišuje pravyacute fysik jak od fysika špatneacuteho tak od dialektika Pokud by-chom tedy odkaz na materiaacutely vynecha-li zbyl by naacutem skutečně i na třetiacute posici stejnyacute dialektik jako na posici prvniacute jak by tomu chtěl Křiacutež avšak Aristotelův text tuto variantu nepodporujeAlternativniacute překlad by tedy mohl zniacutet takto bdquoZatiacutemco λόγος napřiacuteklad domu [kteryacute ve sveacute definici bude uvaacutedět dia-lektik] je takovyacute že se jednaacute o přiacutestře-šiacute chraacuteniacuteciacute před ničivyacutemi uacutečinky vichrů bouřek či veder jinyacute [špatnyacute fysik] bude uvaacutedět [jako definici domu] kameny cihly či dřevěneacute traacutemy avšak třetiacute [pravyacute fysik] [bude tvrdit že dům je] εἶδος uskutečně-nyacute v těchto [materiaacutelech] a za takovyacutemto uacutečelemldquo

62

132015

kteryacute se zajiacutemaacute pouze o laacutetku λόγος neznaje nebo snad ten jenž se zajiacutemaacute pouze o λόγος Neniacute překvapeniacutem že spiacuteše ten kteryacute ve sveacutem zkoumaacuteniacute vy-chaacuteziacute z obojiacuteho (ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν) (De an 403b7ndash9) Na rozdiacutel od někte-ryacutech překladatelů a interpretů se do-mniacutevaacutem že tuto větu bychom neměli čiacutest jako dalšiacute plnohodnotnou otaacutezku v řadě ale spiacuteše jako Aristotelovu (oče-kaacutevanou) odpověď resp jako pouze reacutetorickou otaacutezku automaticky před-poklaacutedajiacuteciacute kladnou odpověď16 Tako-veacuteto rozhodnutiacute je snad přijatelneacute i po gramatickeacute straacutence neboť jak piacuteše Robert Hicks použitiacute interogativniacute čaacutestice ἢ jež celou větu uvozuje je spiacuteše jakyacutemsi reacutetorickyacutem trikem při ktereacutem se pod plaacuteštiacutekem předstiacuteraneacute nejistoty ve skutečnosti skryacutevaacute auto-rem navrhovaneacute řešeniacute jiacutem vytyčenyacutech probleacutemů17 Posledniacute otaacutezka v teacuteto pa-saacuteži zniacute bdquoἐκείνων δὲ δὴ τίς ἑκάτεροςldquo Partitivniacutem genitivem ἐκείνων se Aris-toteleacutes vraciacute opět k prvniacutem dvěma čle-nům uvedeneacute trojice a ptaacute se kyacutem je každyacute z nich Je poněkud zvlaacuteštniacute že v tomto přiacutepadě se již žaacutedneacute odpovědi nedočkaacuteme avšak neniacute těžkeacute ji z před-choziacuteho kontextu uhaacutednout a ještě jednou zopakovat Ten kteryacute vše od-vozuje pouze od laacutetkoveacute přiacutečiny bude onen špatnyacute φυσικός zatiacutemco ten kteryacute se zajiacutemaacute pouze o λόγος či εἶδος a laacutetku ignoruje bude διαλεκτικός Aristoteleacutes s největšiacute pravděpodob-nostiacute použiacutevaacute praacutevě tyto dva pojmy (φυσικός a διαλεκτικός) aby svou kri-

16 Contra Polansky 2007 s 5817 Hicks 1907 s 203

tikou i v takto stručneacute a zjednodušeneacute podobě postihl co možnaacute nejširšiacute spek-trum svyacutech předchůdců proti nimž se vymezuje Konkreacutetně dle meacuteho naacutezoru miacuteřiacute jednak na ioacutenskou větev přiacuterodo-vědneacuteho baacutedaacuteniacute (φυσικοί) a jednak na tradici akademickou (διαλεκτικοί)18

18 Termiacuten διαλεκτικός však kromě odkazu na platoacuteniky může miacutet ještě jeden vyacuteznam Obraacutetiacuteme-li kraacutetce pozornost k pasaacuteži De an 402b26ndash403a2 dozviacuteme se že dle Aristotela musiacute z definic (ὁρισμοὶ) vyplyacute-vat poznaacuteniacute přiacutepadků předmětu definice (τὰ συμβεβηκότα γνωρίζειν) Pokud z nich toto poznaacuteniacute nevyplyacutevaacute pak jsou všech-ny řečeny pouze bdquodialekticky a praacutezdněldquo (διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) V jakeacutem vyacutezna-mu zde Aristoteleacutes mluviacute o dialektice Zdaacute se že dialektik je pro něj někdo kdo se nezajiacutemaacute o skutečnyacute stav věciacute ale jde mu pouze o logickou spraacutevnost argu-mentu Srov vyacutestižnyacute Hicksův komentaacuteř bdquoA [Aristotle] opposes dialectic to de-monstrative science [hellip] the two agree in employing the syllogism and arguing strictly from premises to conclusion But the premises of dialectic are not neces-sarily or invariably true they may include any current opinions (ἔνδοξα) which both the disputants agree to acceptldquo (Hicks 1907 s 193) Obdobně takeacute Polansky 2007 s 57 Je možneacute že diacuteky takoveacutemuto po-jetiacute dialektiky mohou pak do kategorie διαλεκτικοί spadat kromě akademiků takeacute napřiacuteklad eleateacuteTento Aristotelův naacutezor maacute velmi prav-děpodobně sveacute kořeny již u Platoacutena pro nějž je sice dialektika filosofickou me-todou par excellence jelikož vede k od-halovaacuteniacute pravdy avšak kteryacute zaacuteroveň upozorňuje že tuto funkci může dialek-tika plnit pouze u člověka jenž je saacutem již dostatečně vzdělaacuten a připraven U mla-dyacutech a nepřipravenyacutech lidiacute se dialekti-ka měniacute spiacuteše v eristiku kteraacute postraacutedaacute jakyacutekoli zaacutejem o pravdu a skutečnost Barvitě je tato situace vyliacutečena napřiacute-klad v dialogu Uacutestava bdquoMysliacutem totiž že ti neušlo že mlaacutedenečkoveacute jakmile prv-ně okusiacute dialektickeacuteho uměniacute zneužiacutevajiacute ho jako hračky užiacutevajiacutece ho k neustaacutelyacutem sporům a napodobujiacutece počiacutenaacuteniacute svyacutech dialektickyacutech kritiků sami kritizujiacute jineacute

63JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nyniacute pokročme k pravděpodobně nejspornějšiacute větě našiacute pasaacuteže kte-rou se pokusiacutem rozebrat podrobněji bdquoἢ οὐκ ἔστιν τις ὁ περὶ τὰ πάθη τῆς ὕλης τὰ μὴ χωριστὰ μηδlsquo ᾗ χωριστά ἀλλlsquo ὁ φυσικὸς περὶ ἅπανθlsquo ὅσα τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθηldquo (De an 403b9ndash12) V doslov-neacutem překladu kteryacute by se zpočaacutetku mohl nabiacutezet by zněla asi takto bdquoČi neexistuje nikdo takovyacute kdo [se za-jiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky a ani [je nezkoumaacute] jakožto oddělitelnaacute ale φυσικὸς [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo Je však na prvniacute pohled zřejmeacute že tato verze s sebou přinaacutešiacute nemaleacute obtiacuteže19 Pokud se zaměřiacuteme na prvniacute

a majiacute radost když mohou jako štěňata svou řečiacute chňapati a trhati lidi kteřiacute jim jsou praacutevě nabliacutezkuldquo (Resp 539b) Nelze sice jednoduše tvrdit že Aristotelova dialektika je s Platoacutenovou eristikou to-tožnaacute ale z vyacuteše zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 402b26ndash403a2 (zejmeacutena ze spojeniacute adver-biiacute διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) i z dalšiacuteho vyacute-kladu je zřejmeacute že označeniacute διαλεκτικός maacute (přinejmenšiacutem) v tomto kontextu pro Aristotela zřetelně negativniacute charakter

19 I přesto De an 403b9ndash12 tiacutemto způsobem překlaacutedajiacute napřiacuteklad Hicks Vychodil či Hamlyn a ndash jak uvidiacuteme daacutele ndash s jistou od-lišnostiacute takeacute Smith či PopovHicks bdquoOr shall we rather say that there is no one who deals with properties which are not separable nor yet treat-ed as separable but the physicist deals with all the active properties or passive affections belonging to body of a given sort and the corresponding matterldquoVychodil bdquoČi neniacute nikdo jenž by se obiacuteral vlastnostmi hmoty od niacute neodlučnyacutemi a pokud jsou neodlučneacute Ale přiacuterodniacutek ovšem prohleacutedaacute ke všem vyacutekonům i sta-vům takoveacutehohle tělesa a takoveacute hmotyHamlyn bdquoOr is there no particular per-son who is concerned with the properties of matter which are not separable nor

polovinu daneacuteho souvětiacute dojdeme dle meacuteho naacutezoru k zaacutevěru že vypoviacutedaacute o onom špatneacutem fysikovi neboť je to praacutevě on kdo ve sveacutem zkoumaacuteniacute bere v potaz pouze laacutetku Proto Aristoteleacutes

treated as separable while the student of nature is concerned with everything which is a function or affection of such and such a body and such and such a matterldquoNeniacute vyloučeneacute že tento typ překladů maacute sveacute kořeny v Simplikiově komentaacuteři Aristoteleacutes totiž dle Simplikia ukaacutezal že přiacutečina hněvu u nikoho nespočiacutevaacute pouze v laacutetce pročež opouštiacute představu bada-tele vychaacutezejiacuteciacuteho ve sveacutem zkoumaacuteniacute vyacute-hradně z niacute Doslova čteme δοκεῖ δέ μοι τὸν μὲν περὶ τὴν ὕλην ἀφιέναι ἐνδεικνύ-μενος μηδένα ποτὲ ἐκ μόνης ὁρίζεσθαι τῆς ὕλης (Simplikios In Arist De anima XI22 12ndash14) Tato domněnka naacutesledně vede Simplikia k tvrzeniacute že pouze φυσικός se vyznačuje tiacutem že nahliacutežiacute neoddělitel-naacute πάθη a ἔργα jakožto neoddělitelnaacute (Simplikios In Arist De anima XI22 22ndash28) Takovaacuteto teze by však dle meacuteho naacutezoru mohla obstaacutet pouze v přiacutepadě špatneacuteho fysika Pravyacute φυσικός však musiacute v jisteacutem smyslu staacutet na pomeziacute špatneacuteho fysika a dialektika tzn musiacute si na jedneacute straně byacutet vědom skutečnosti že všechna πάθη jsou reaacutelně neodlučitelnaacute od laacutetky těla jemuž naacuteležejiacute avšak zaacuteroveň musiacute byacutet schopen alespoň pro uacutečely teoretickeacuteho zkoumaacuteniacute myslet tato πάθη jakožto od-dělenaacute aby mohl určit jejich λόγοςεἶδος a oba faktory naacutesledně zkombinovat (viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu)Rovněž Filopoacutenův komentaacuteř hovořiacute ve prospěch uvedeneacuteho typu překladu avšak dle meacuteho naacutezoru nepřiacuteliš přesvěd-čivě Filopoacutenos totiž do sveacuteho argumentu zavaacutediacute termiacuteny τέχνη a τεχνίτης a tvrdiacute že neexistuje žaacutednaacute τέχνη setrvaacutevajiacuteciacute pouze na uacuterovni laacutetky tzn nepřihliacutežejiacuteciacute takeacute k formaacutelniacute složce sveacuteho předmětu (πᾶσα γὰρ τέχνη εἶδος ἐπιθεῖναι βούλε-ται τῇ ὑποβεβλημένῃ ἑαυτῇ ὕλῃ ὥστε οὐκ ἔστι τέχνη ἥτις ὁριεῖται ἐκ τῆς ὕλης μόνης) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6031ndash33) Tyto termiacuteny se však staacutevajiacute relevantniacutemi až v pasaacuteži 403b12ndash14 kde Aristoteleacutes začiacutenaacute oproti fysikovi vyme-zovat dalšiacute typy badatelů a je zřejmeacute že

64

132015

jednak činiacute posun od πάθη τῆς ψυχῆς k πάθη τῆς ὕλης a jednak dodaacutevaacute že takovyacuteto badatel ani pro uacutečely teore-tickeacuteho zkoumaacuteniacute neniacute schopen myslet πάθη jakožto oddělenaacute což je prav-děpodobně zaacutekladniacute podmiacutenkou pro to aby bylo možno určit jejich λόγος Jak by však Aristoteleacutes mohl tvrdit že nikdo takovyacute neexistuje když jak se domniacutevaacutem do teacuteto kategorie spadaacute přinejmenšiacutem ioacutenskaacute větev jeho předchůdců

Podiacutevaacuteme-li se na druhou polo-vinu souvětiacute zdaacute se naopak že vypo-viacutedaacute o praveacutem fysikovi neboť spojka καί spojujiacuteciacute termiacuteny σῶμα a ὕλη je nejspiacuteše opět explikativniacute20 a zejmeacutena dochaacuteziacute k přidaacuteniacute ukazovaciacutech zaacutejmen τοιουδὶ resp τοιαύτης což patrně značiacute že Aristoteleacutes již nemaacute na my-sli libovolnou laacutetku ale pouze laacutetku živeacuteho těla Inkriminovanaacute věta sice tuto interpretaci (stejně jako jakou-koli jinou) jednoznačně nepotvrzuje nicmeacuteně soudiacutem tak z již zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 403b17ndash18 kde je laacutetka v niacutež se odehraacutevajiacute duševniacute πάθη vy-mezena jako φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων21

fysiku nelze klasifikovat jako τέχνη a že φυσικός neniacute pro Aristotela τεχνίτης V naacutesledujiacuteciacutem textu se proto pokusiacutem podat interpretaci jež se bude odviacutejet poněkud odlišnyacutem směrem

20 Dodaacuteniacutem vysvětlujiacuteciacuteho obecnějšiacuteho termiacutenu ὕλη Aristoteleacutes pravděpodobně daacutevaacute najevo že tematika je i v druheacute po-lovině tohoto souvětiacute stejnaacute jako v jeho prvniacute polovině avšak předchaacutezejiacuteciacutem termiacutenem σῶμα zaacuteroveň upřesňuje že v přiacutepadě praveacuteho fysika je tuto laacutetku třeba pochopit praacutevě jakožto (živeacute) tělo Viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu

21 Hicks však spraacutevně upozorňuje že spe-cifikace termiacutenu ὕλη adjektivem φυσική

V neposledniacute řadě pak stojiacute za zmiacutenku přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα a substantiva ἔργα (jež se nicmeacuteně jednou objevilo již v miacutestě De an 403a10) ktereacute patrně potvrzuje naši počaacutetečniacute domněnku že Aristoteleacutes maacute při sveacutem vyacutekladu na paměti skutečně všechny duševniacute atri-buty a to bez ohledu na to zda bychom je při bližšiacutem zkoumaacuteniacute klasifikovali jako πάθη či jako ἔργα22 O praveacutem fy-sikovi se tedy doviacutedaacuteme že se zajiacutemaacute o všechna πάθηἔργα avšak pouze ži-veacuteho těla (resp živeacute oduševněleacute by-tosti) zatiacutemco špatnyacute φυσικός nejspiacuteše postupuje selektivně23 zabyacutevaacute se i ne-živou laacutetkou a dokonce i k živeacute laacutetce (φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων) přistupuje jako by byla neživaacute24

(stejně jako specifikace termiacutenu σῶμα adjektivem φυσικόν v pasaacuteži De an 412a11ndash12) naacutem nijak nepomaacutehaacute snažiacute-me-li se vymezit pole působnosti fysiky resp předmět fysikova zaacutejmu (Hicks 1907 s 205) Co našiacute interpretaci ale bezpo-chyby pomaacutehaacute je dalšiacute vymezeniacute ὕλη ge-nitivem τῶν ζῴων Lze tedy patrně sou-hlasit s Hicksovyacutem naacutevrhem čiacutest zaacutejmeno τοιαύτης jakožto κινητής pochopiacuteme-li (stejně jako Hicks) toto adjektivum ve smyslu bdquopohybujiacuteciacute se sama ze sebeldquo Jsou to totiž praacutevě a pouze živeacute bytosti (živaacute těla živaacute laacutetka) kdo maacute počaacutetek po-hybu saacutem v sobě

22 Takoveacuteto bližšiacute zkoumaacuteniacute však Aristoteleacutes v naacutemi probiacuteraneacute pasaacuteži neprovaacutediacute a proto bez většiacutech probleacutemů celou sku-pinu duševniacutech atributů v předchoziacutem vyacutekladu označil (nutně poněkud ne-přesnyacutem a lehce zavaacutedějiacuteciacutem) termiacutenem πάθη

23 Soudiacutem tak z přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα v druheacute polovině souvětiacute a jeho absence v polovině prvniacute

24 Viz jeho vyacuteměr hněvu v němž nijak ne-zohledňuje fakt že se jednaacute o emoci živeacuteho člověka a definuje jej pouze jako bdquovar krve a tepla kolem srdceldquo (De an 403a31ndashb1)

65JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Obě tyto čaacutesti souvětiacute jsou pak spojeny odporovaciacute spojkou ἀλλά což v raacutemci načrtnuteacuteho doslovneacuteho pře-kladu rovněž nedaacutevaacute dobryacute smysl Z to-hoto důvodu někteřiacute překladateleacute tuto spojku vypouštějiacute a ze souvětiacute činiacute dvě odděleneacute na sebe nenavazujiacuteciacute věty25 Ještě jinou strategii voliacute Křiacutež a Barthe-leacutemy-Saint-Hilaire kteřiacute nezohledňujiacute ani odporovaciacute charakter spojky ἀλλά ani počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι a celeacute souvětiacute (De an 403b9ndash12) pak v jejich pojetiacute kladně vypoviacutedaacute o jednom a tomteacutež fysikovi26

25 Smith či Popov překlaacutedajiacute De an 403b9ndash12 naacutesledovněSmith bdquoMust we not say that there is no type of thinker who concerns himself with those qualities or attributes of the material which are in fact inseparable from the material and without attempt-ing even in thought to separate them The physicist is he who concerns himself with all the properties active and pas-sive of bodies or materials thus or thus definedldquoPopov bdquoРазве есть такой кто изучал бы состояния материи не отделимые от нее и не рассматривал их как отделимые Рассуждающий же о природе изучает все виды деятельности и состояния такого-то тела и такой-то материиldquo

26 Křiacutež bdquoTen kteryacute se zabyacutevaacute vlastnostmi hmoty ktereacute jsou od niacute neodlučitelneacute a pokud jsou neodlučitelneacute je praacutevě přiacute-rodovědec jenž přihliacutežiacute ke všem činnos-tem i stavům takoveacuteho a takoveacuteho tělesa a takoveacute a takoveacute hmotyldquoBartheleacutemy-Saint-Hilaire bdquoLes modifica-tions de la matiegravere non seacutepareacutees delle et en tant quelles nen sont pas seacutepareacutees ne sont eacutetudieacutees que par le physicien qui doit soccuper de toutes les actions et de toutes les modifications de tel corps speacute-cial et de telle matiegravere speacutecialeldquoObdobnyacute překlad byť s drobnou odchyl-kou lze naleacutezt takeacute u Ronalda Polanskeacuteho Polansky sice počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι zo-hledňuje ale chaacutepe jej jakožto uvozeniacute reacutetorickeacute otaacutezky předpoklaacutedajiacuteciacute kladnou

Vidiacuteme tedy že každeacute z načrtnu-tyacutech řešeniacute s sebou přinaacutešiacute jisteacute ob-tiacuteže a to v zaacutesadě dvojiacuteho druhu buď z důvodu udrženiacute lepšiacuteho smyslu celeacute pasaacuteže dochaacuteziacute k modifikaciacutem řeckeacuteho textu anebo je naopak kvůli přesneacutemu překladu obětovaacutena jeho soudržnost a logickaacute naacutevaznost Raacuted bych proto načrtl vlastniacute překlad jenž maacute ambici vyhnout se oběma zmiacuteněnyacutem probleacute-mům a kteryacute se odviacutejiacute od prosteacuteho naacute-vrhu dosadit podmět z druheacute poloviny souvětiacute (tedy ὁ φυσικός) rovněž do jeho prvniacute poloviny Zřejmou vyacutehodou to-hoto řešeniacute je že jak uacutevodniacute ἢ οὐκ ἔστι tak spojka ἀλλά v něm ziacuteskaacutevajiacute dobryacute smysl a že navazuje na předchoziacute kon-text Aristoteleacutes tedy dle meacuteho naacutezoru v tomto souvětiacute čaacutestečně shrnuje již řečeneacute a čaacutestečně se znovu vymezuje oproti tradici specifikaciacute onoho kliacutečo-veacuteho rozdiacutelu mezi pravyacutem a špatnyacutem fysikem Můj překlad by zněl naacutesle-dovně bdquo[φυσικός] patrně neniacute někdo kdo [se zajiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky kteraacute ani [nezkoumaacute]27 jakožto

odpověď Dle jeho naacutezoru tedy Aristoteleacutes naopak potvrzuje že někdo takovyacute exis-tuje Spojku ἀλλά rovněž vynechaacutevaacute Viz bdquoOr is there not someone who is con-cerned with the affections of the matter the inseparable affections as not separa-ble[] This is the physicist who thus de-fines all the functions and affections of such a body or such matterldquo (Polansky 2007 s 58ndash59)

27 Filopoacutenův komentaacuteř by hovořil spiacuteše ve prospěch silnějšiacute varianty bdquonelze zkou-matldquo (viz Filopoacutenos In Arist De anima XV6119ndash20) τὸ δὲ ltμηδὲ ᾗ χωριστάgt τουτέστι καθὸ μηδὲ τῷ λόγῳ δύνανται χωρίζεσθαι Mezi takovaacuteto laacutetkovaacute πάθη kteraacute nelze ani teoreticky nahliacutežet jako oddělenaacute pak dle Filopoacutena patřiacute na-přiacuteklad pevnost dřeva či jejiacute opak (τὸ

66

132015

oddělitelnaacute ale ten kdo [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo28

Po vymezeniacute fysikovyacutech kompe-tenciacute ještě na samotnyacute zaacutevěr Aristote-lovy odbočky naacutesleduje vyacutečet oblastiacute kteryacutem se φυσικός nevěnuje Praacutevě jsme viděli že skutečnyacute φυσικός se maacute zabyacutevat všemi πάθη a vyacutekony ktereacute při-naacuteležejiacute živeacute laacutetce resp živeacutemu tělu Ty ktereacute nemajiacute tyto charakteristiky přenechaacutevaacute jineacutemu badateli (ὅσα δὲ μὴ ᾗ τοιαῦτα ἄλλος) (De an 403b12ndash13)29

μανὸν τοῦ ξύλου ἢ πυκνὸν) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6122ndash23) Toto čte-niacute je sice laacutekaveacute a daacutevaacute dobryacute smysl avšak domniacutevaacutem se že neniacute pravdou že by špatnyacute φυσικός zkoumal pouze ta-kovyacuteto typ πάθη Ostatně ze samotneacute-ho Aristotelova textu již viacuteme že zkou-maacute napřiacuteklad takeacute hněv (ὀργή De an 403a29ndashb1) což je evidentně πάθος kteryacute lze myslet odděleně (a nic na tom neměniacute fakt že tento typ badatele tak nečiniacute a redukuje jej na filopoacutenovskyacute ne-oddělitelnyacute πάθος laacutetky protože tako-vyacuteto postup je chybnyacute a ve skutečnosti nepostihuje hněv jako takovyacute ale pouze jeho fysiologickyacute aspekt) Z těchto důvo-dů ve sveacutem překladu voliacutem slabšiacute varian-tu bdquonezkoumaacuteldquo

28 Čaacutestici ἢ chaacutepu obdobně jako v přiacutepa-dě věty ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν (De an 403b8ndash9) tedy jako reacutetorickeacute předstiacuteraacute-niacute nejistoty ktereacute ve skutečnosti uvaacutediacute Aristotelem navrhovaneacute řešeniacute Z toho důvodu překlaacutedaacutem českyacutem slovem bdquopa-trněldquo ktereacute může miacutet tyteacutež konotace Zaacutejmena bdquotakoveacutehotoldquo resp bdquotakoveacuteldquo chaacutepu jak již bylo uvedeno ve smyslu bdquoživeacuteholdquo resp bdquoživeacuteldquo

29 Určitaacute nejasnost může vzniknout v otaacutez-ce k čemu odkazuje zaacutejmeno τοιαῦτα nicmeacuteně z kontextu se zdaacute že by bylo chybou daacutet se sveacutest slůvkem ᾗ a vy-světlovat jej odkazem na miacutesto De an 403b10 tedy jako μὴ ᾗ χωριστά přiacutepad-ně po vzoru Simplikia naopak jako μὴ ᾗ ἀχώριστα ἀλλlsquo ὡς χωριστά (Simplikios In Arist De anima XI2231) U Simplikia

V prvniacutem přiacutepadě (περὶ τινῶν [παθῶν]30 μὲν) je jiacutem myšlen odborniacutek v určiteacutem uměniacute (τεχνίτης) jako např tesař (τέκτων) či leacutekař (ἰατρός) Zatiacutemco u tesaře je vcelku zřejmeacute že nepracuje s živyacutemi bytostmi a nezabyacutevaacute se všemi jejich πάθη zmiacutenka o leacutekaři může byacutet poněkud matouciacute neboť jeho pole pů-sobnosti je na prvniacute pohled velmi po-dobneacute tomu v němž se maacute pohybovat aristotelskyacute φυσικός Rozhodujiacuteciacutem rozdiacutelem tedy bude nejspiacuteše to že leacute-kař se na rozdiacutel od fysika nezajiacutemaacute zdaleka o všechna πάθη živyacutech bytostiacute ale pouze o ta jež souvisejiacute s nemociacute a že jeho jedinyacutem zaacutejmem je nemoc vyleacutečit a nikoli jednotlivaacute πάθη teore-ticky zkoumat a adekvaacutetně definovat pomociacute čtyř aristotelskyacutech přiacutečin31

tato varianta logicky vyplyacutevaacute z jeho cel-koveacute interpretace fysikova způsobu baacute-daacuteniacute se kterou se však neztotožňuji (viz pozn 19) Přiklaacuteniacutem se spiacuteše k variantě již lze naleacutezt u Hickse ὅσα δὲ μὴ [θεωρεῖται] ᾗ τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθη (Hicks 1907 s 206) Všimněme si že Hicks neopomiacutenaacute zaacute-jmena τοιουδὶ resp τοιαύτης kteraacute jak jsem se pokusil ukaacutezat vyacuteše jsou z naše-ho pohledu kliacutečovaacute pro spraacutevneacute vymeze-niacute fysikovyacutech kompetenciacute

30 Pro argumenty ve prospěch čteniacute τινῶν jakožto παθῶν viz Hicks 1907 s 206

31 Srov Polansky 2007 s 59Jineacute vysvětleniacute rozdiacutelu φυσικός vs τεχνίτης můžeme naleacutezt u Simplikia jenž se domniacutevaacute že τεχνίτης se na rozdiacutel od fysika zabyacutevaacute pouze tako-vyacutemi πάθη kteraacute jsou nahodilaacute (viz Simplikios In Arist De anima XI231ndash3) Ὡς περὶ ἀχωρίστων μὲν καὶ ὁ τεχνίτης θεωρῶν οὐ περὶ πάντων δέ ἀλλὰ περὶ συμβεβηκότων μόνων Zdaacute se mi však že ani tato teze ani Simplikiovo obecneacute děleniacute πάθη na podstatnaacute (οὐσιώδεις) a nahodilaacute (συμβεβηκότες) (Simplikios In Arist De anima XI2215ndash29) nemajiacute v Aristotelově textu explicitniacute oporu

67JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nutno však přiznat že v textu expli-citniacute podporu pro tuto domněnku ne-nachaacuteziacuteme Co se naacutesledně tyacuteče πάθη kteraacute jsou sice takteacutež neoddělitelnaacute (τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν)32 avšak (pro uacutečely zkoumaacuteniacute) nejsou nahliacutežena jako přinaacuteležejiacuteciacute určiteacutemu tělu a do-sahovaacutena prostřednictviacutem abstrakce (ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως) tak jejich zkoumaacuteniacutem se zabyacutevaacute matematik (μαθηματικός) Konečně do posledniacute skupiny patřiacute prvniacute filosof (πρῶτος φιλόσοφος) je-hož předměty baacutedaacuteniacute jsou již (myšleny jako) zcela odděleneacute (κεχωρισμένα)33

32 Genitivniacute vazba pravděpodobně staacutele předpoklaacutedaacute předložku περὶ avšak věta by mohla daacutevat smysl i bez tohoto do-plněniacute (viz Hicks 1907 s 206) Vazba τῶν δὲ gramaticky odpoviacutedaacute περὶ τινῶν μὲν a na naacutesledneacute μέν se dočkaacuteme odpovědi v podobě dvojiacuteho ᾗ δὲ v miacutestech De an 403b1415

33 Aristotelův text je v tomto bodě poněkud matouciacute a je s podivem že na tuto skuteč-nost neupozorňuje žaacutednyacute z mně znaacutemyacutech moderniacutech komentaacutetorů Probleacutem vzni-kaacute z konfliktu mezi tiacutem co je všeobecně znaacutemo o Aristotelově prvniacute filosofii a tiacutem co se doviacutedaacuteme z našiacute inkriminovaneacute pasaacuteže jež zniacute naacutesledovně bdquoτῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως ὁ μαθηματικός ᾗ δὲ κεχωρισμένα ὁ πρῶτος φιλόσοφοςldquo (De an 403b14ndash16) Předměty prvniacute filoso-fie totiž majiacute existovat zcela odděleně od jakeacutekoli laacutetky a mimoto majiacute byacutet rovněž nehybneacute (viz např Met 1026a) Tuto sku-tečnost promiacutetaacute do sveacuteho překladu např Smith bdquo[hellip] where they [attributes] are separate both in fact and in thought from body altogether [the physicist leaves them] to the First Philosopher or meta-physicianldquo Naacuteš text naacutem však ve skuteč-nosti sděluje něco odlišneacuteho Pokud for-mulace ᾗ δὲ κεχωρισμένα skutečně gra-maticky odpoviacutedaacute τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν jak jsem uvedl vyacuteše (pozn 32) vyplyacute-vaacute z toho že dokonce ani předměty prvniacute filosofie by neměly skutečně separaacutetniacute

III ZAacuteVĚRZaacutevěrem teacuteto studie lze konstatovat že jejiacutem hlavniacutem smyslem bylo vylo-žit jakyacutem způsobem Aristoteleacutes ope-ruje s termiacutenem φυσικός v raacutemci rela-tivně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De anima Za tiacutemto uacutečelem bylo nejprve nutneacute stručně představit kontext do kte-reacuteho je inkriminovanaacute pasaacutež zasa-zena a v němž vstupuje na sceacutenu noveacute teacutema τὰ πάθη τῆς ψυχῆς Ukaacutezalo se že Aristoteleacutes z pochopitelnyacutech dů-vodů termiacutenem πάθη jenž je později doplněn ještě termiacutenem ἔργα v raacutemci tohoto specifickeacuteho kontextu odka-zuje na jakeacutekoli duševniacute atributy Daacutele se ukazuje že (teacuteměř) všechna tato πάθη či ἔργα nenaacuteležejiacute pouze duši ale jsou sdiacutelena takeacute přiacuteslušnyacutem živyacutem tělem Z tohoto důvodu baacutedaacuteniacute o duši přinaacuteležiacute fysikovi kteryacute při jejich de-finici bude zohledňovat všechny čtyři aristotelskeacute přiacutečiny

V dalšiacute čaacutesti je ukaacutezaacuteno že Aris-toteleacutes nejen vymezuje fysika oproti dialektikovi a později takeacute odbor-niacutekovi v praktickyacutech dovednostech matematikovi a prvniacutemu filosofovi

existenci ale pouze by byly prvniacutem filo-sofem myšleny (možno doplnit i jineacute slo-veso např zkoumaacuteny nahliacuteženy atd) ja-kožto odděleneacuteJisteacute řešeniacute teacuteto nesrovnalosti nabiacuteziacute Simplikios (Simplikios In Arist De ani-ma XI2311ndash16) kteryacute tvrdiacute že se inkri-minovanaacute Aristotelova formulace netyacutekaacute věciacute bdquonad naacutemildquo (οὐκ ἐπὶ τῶν ὑπερτέρων ἡμῶν) ale problematiky νοῦς jenž je v čase sveacuteho sestupu do těla zaacutero-veň oddělitelnyacute i neoddělitelnyacute (ἐν τῇ πρὸς σῶμα νεύσει χωριστὴ ἅμα ἐστὶ καὶ ἀχώριστος) Jakožto neoddělitelnyacute jej pak nahliacutežiacute φυσικός zatiacutemco jakožto od-dělitelnyacute prvniacute filosof

68

132015

ale že i samotnyacute termiacuten φυσικός po-užiacutevaacute ve dvou odlišnyacutech vyacuteznamech jednak pro označeniacute praveacuteho fysika jenž postupuje podle aristotelskyacutech zaacutesad a jednak pro badatele ioacutenskeacuteho typu kteryacute přiacuterodovědneacute zkoumaacuteniacute praktikuje nedostatečnyacutem způsobem

neboť se dle jeho naacutezoru omezuje pouze na vyacuteklad laacutetkoveacute přiacutečiny Za tiacutemto uacutečelem je mimo jineacute vypracovaacuten podrobnyacute rozbor několika spornyacutech miacutest řeckeacuteho textu a provedena kon-frontace s vybranyacutemi překlady Aristo-telova spisu do různyacutech jazyků

69JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesDe an De animaPhys PhysicaMet Metaphysica

FilopoacutenosIn Arist De anima In Aristotelis De anima commentaria

HeacuterodotosHist Historiae

HomeacuterIl IliasOd Odyssea

PlatoacutenResp Respublica

SimplikiosIn Arist De anima In libros Aristotelis De anima commentaria

BIBLIOGRAFIE

Bartheacutelemy-Saint-Hilaire J (trans) (1846) Psychologie drsquoAristote Traiteacute de lrsquoame Paris Librairie Philosophique de Ladrange Dostupneacute z httpsbooksgoogleczbooksid=-MENA A A AYA A Jampprintsec= f r o n t c o v e r amp h l = c s amp s o u r c e = g b s _g e _ s u m m a r y _ r amp c a d = 0 v = onepageampqampf=false

Hamlyn D W (com trans) (1993) Aristotle De Anima Books II and III (with passages from Book I) Oxford Clarendon Press

Hicks R D (ed com trans) (1907) Aristotle De Anima Cambridge Cambridge University Press

Křiacutež A (trans) (1942) Aristoteleacutes O duši Praha Leichter

Polansky R (2007) Aristotlersquos De Ani-ma New York Cambridge University Press

Popov P S (trans) (1937) Аристотель О душе Moskva Gosudarstvjennoje sociaľno-jekonomičeskoje izdatjeľstvo Dostupneacute z httpwwwpsyliborguabooksarist01indexhtm

Rorty A O (1984) bdquoAristotle on the Metaphysical Status of Patheldquo Review of Metaphysics 38 s 521ndash546

Smith J A (trans) (1931) Aristotle On the Soul Oxford Clarendon Press Dostupneacute z httpclassicsmiteduAristotlesoulhtml

Smyth H W (1920) A Greek Grammar for Colleges New York American Book Company Dostupneacute z httpw w wperseustuftseduhoppertext doc=Perseus3Atext3A19990400 073Asmythp 3D2

Vychodil P J (trans) (1914) O duši Praha A Wiesner

70

132015

Studie je realizovaacutena na zaacutekladě projektu GA ČR GA15-08890S

ABSTRAKTAristotle describes Anaximanderrsquos interpretation of generation as lsquoseparation out of oppositesrsquo while implying that to apeiron should be understood as a mixture Simplicius on the other hand emphasises a lsquoseparation of oppositesrsquo that was supposed to take place due to the eternal motion While this represents a tendentious peripatetic interpretation it may have been a response to a conception proposed by Anaximander While the opposites probably referred to the various particular components of the world the process of separation was likely grounded in the biological background of cosmogony To wit the origin of the world can be described in terms of ejection of a fertile seed which grows and becomes more differentiated In this context separation does not mean any sort of detachment from the original mixture but rather just separation of one part or component from another Moreover separation is evidenced in other stages of the generation of the world where it jointly with the state of surrounding represents the original description of constitution of particular phenomena Further the eternal movement understood as the working of spontaneity of the boundless nature which underlies generation may have been linked to the issue of the infinite worlds

Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vznikuARISTOTLE ON ANAXIMANDERrsquoS CONCEPT OF GENER ATION

R ADIM KOČANDRLEFakulta filozofickaacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v PlzniSedlaacutečkova 38306 14 Plzeňrkocandrkfizcucz

71R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

V teacuteto studii si chceme položit otaacutezku v jakeacutem smyslu maacuteme rozumět Anaximandrovu pojetiacute vzniku ktereacute Aristoteleacutes popisuje jako bdquovydělovaacuteniacute protikladůldquo Doxografie přitom Aris-totelův vyacuteklad podporuje ačkoli spiacuteše akcentuje bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Vyjdeme z předpokladu že jakkoli se jednaacute o tendenčniacute peripatetickyacute po-hled může se přesto zaklaacutedat na auten-tickeacutem Anaximandrovu popisu vzniku světa všech věciacute a jevů Našiacute snahou bude pochopit co mohlo Aristotela veacutest k tomu že proces vzniku u Anaxi-mandra vyložil praacutevě tiacutemto způsobem Navaacutežeme přitom na naše předchoziacute interpretace daneacuteho probleacutemu a po-kusiacuteme se přibliacutežit původniacute koncepci kteraacute mohla zavdat důvod k naacutesled-neacutemu Aristotelovu stanovisku Spolu

s rekonstrukciacute tohoto archaickeacuteho po-jetiacute teacutež poukaacutežeme na dalšiacute kontexty ktereacute s niacutem souvisejiacute

Když Aristoteleacutes v I knize Fyziky pojednaacutevaacute o problematice principů vraciacute se po kritice eleatů a jednoho ne-hybneacuteho principu k bdquobadatelům o přiacute-roděldquo Na zaacutekladě vysvětleniacute vzniku jsouciacutech věciacute pak mezi nimi odlišuje dvě skupiny Podle prvniacute z nich byl bdquozaacutekladniacutem tělesemldquo jeden z prvků a ostatniacute věci z něho vznikaly zhušťo-vaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem Druhaacute skupina myslitelů se naopak měla domniacutevat že se z jedna vydělujiacute protiklady

bdquoJak však tvrdiacute badateleacute o přiacuterodě jsou dva způsoby [vyacutekladu] Jedni se totiž domniacutevajiacute že [živloveacute] těleso ktereacute je zaacutekladem je jedno ať už ně-ktereacute ze třiacute [živlovyacutech těles] nebo jineacute

72

132015

ktereacute je hustšiacute než oheň a jemnějšiacute než vzduch Ostatniacute věci se podle nich rodiacute zhušťovaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem čiacutemž vzni-kajiacute mnoheacute věci Toto jsou protiklady obecně vzato nadbytek a nedostatek stejně jako když Platoacuten mluviacute o velkeacutem a maleacutem až na to že tato určeniacute tvořiacute laacutetku přičemž jedno je tvar zatiacutemco podle badatelů o přiacuterodě je laacutetka to jedno v zaacutekladu a protiklady jsou roz-diacutely a tvary Jiniacute si však mysliacute že pro-tiklady se vydělujiacute z jedna v němž jsou (ἐκ τοῦ ἑνὸς ἐνούσας τὰς ἐναντιότητας ἐκκρίνεσθαι) jak tvrdiacute Anaximandros a ti kdo řiacutekajiacute že je jedno a mnoheacute jako Empedokleacutes a Anaxagoraacutes I podle nich se totiž všechno ostatniacute vyděluje (ἐκκρίνουσι) ze směsi (τοῦ μείγματος)ldquo1

Na textu je v prveacute řadě pozoru-hodneacute že Anaximandros neniacute uvaacuteděn v prvniacute skupině s ostatniacutemi monisty mezi nimiž jsou bezesporu miacuteněni i zbyliacute Miacuteleacuteťaneacute ale až s pozdniacutemi my-sliteli kteřiacute jsou obvykle řazeni k plu-ralistům Na druheacute straně k Anaxi-mandrovi by se mohlo vztahovat pouze bdquojednoldquo zatiacutemco k Empedokleovi a Anaxagorovi až naacutesledneacute rozlišeniacute mezi bdquojedniacutem a mnohyacutemldquo a zejmeacutena uvedeniacute směsi v sameacutem zaacutevěru Vzhle-dem k celeacutemu vyjaacutedřeniacute se lze opravdu domniacutevat že Aristoteleacutes mohl ve druheacute skupině rozlišovat dvě podsku-piny jejichž společnyacutem jmenovatelem bylo vysvětleniacute vzniku oddělovaacuteniacutem protikladů z jedna Anaximandros by

1 Aristoteleacutes Phys I4 187a12ndash23 = součaacutestiacute je DK 12 A 9 a DK 12 A 16 Neniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

přitom byl spojen praacutevě s tiacutemto jed-nem v němž byly protiklady původně obsaženy zatiacutemco Empedokleacutes a Ana-xagoraacutes by zastaacutevali koncepci směsi kteraacute jako takovaacute může byacutet poklaacutedaacutena zaacuteroveň za jedno i mnoheacute2

To že se ale k Anaximandrovi vzta-huje i odkaz ke směsi však zjevněji vysviacutetaacute z druheacuteho textu obsaženeacuteho v druheacute kapitole XII knihy Metafyziky v němž je Anaximandros opět zmiacuteněn v obdobneacute souvislosti

bdquoVšechno vznikaacute ze jsouciacuteho totiž z toho co je v možnosti zatiacutemco z ne-jsouciacuteho se nic neuskutečňuje A toto [to v možnosti] je ono Anaxagorovo jedno ndash neboť to je lepšiacute vyacuteraz než jeho sbquovšechno pospolulsquo i než Empedokleova a Anaximandrova směs (τὸ μῖγμα)ldquo3

Ačkoli se v teacuteto pasaacuteži o oddělo-vaacuteniacute protikladů explicitně nehovořiacute znovu se objevuje vymezeniacute směsi a tentokraacutet v přiacutemeacute souvislosti s Em-pedokleem a rovněž Anaximandrem Zaacuteroveň je naprosto patrnyacute Aristotelův způsob bdquoopravldquo ktereacute obvykle provaacutediacute u svyacutech předchůdců v přiacutepadě na-hrazeniacute původniacuteho spojeniacute bdquovšechno pospoluldquo jednem Můžeme tak expli-citně vidět autentickyacute způsob vyjadřo-vaacuteniacute a jeho přeznačeniacute peripatetickou terminologiiacute

V Aristotelově koncepci může byacutet směs poklaacutedaacutena jak za jedno tak zaacute-roveň za mnoheacute Budeme-li ji chaacutepat jako bdquosloženinuldquo aktuaacutelně existujiacuteciacutech prvků půjde o mnoheacute Budeme-li ale

2 Srov Gottschalk 1965 s 38ndash39 Seligman 1974 s 40ndash41

3 Aristoteleacutes Met XII2 1069b20ndash23 = DK 59 A 61

73R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

akcentovat původniacute stav kdy jsou pro-tiklady ve směsi obsaženy v možnosti můžeme směs vyložit jako jedno4 Když Simplikios opakovaně upozorňuje na skutečnost že podobně jako Aristote-leacutes i Theofrastos daacuteval do uacutezkeacute souvis-losti Anaximandra s Anaxagorou je to nejspiacuteše z důvodu toho že u obou mys-litelů bylo možneacute poklaacutedat směs všeho za jedno praacutevě tehdy bdquojestliže by se ně-kdo domniacuteval že směs všech [věciacute] je jednou přirozenostiacute neurčitou jak tva-rem tak velikostiacute [hellip]ldquo5 Vyacuteše uvedeneacute rozlišeniacute ve druheacute skupině badatelů o přiacuterodě tiacutem ziacuteskaacutevaacute svůj smysl

Popis vzniku v obdobneacutem vyacuteznamu oddělovaacuteniacute protikladů dosvědčuje u Anaximandra po Aristotelovi naacute-sledně Simplikios Činiacute tak ve sveacutem komentaacuteři Fyziky v sameacutem zaacutevěru refe-raacutetu o Anaximandrovi v němž mimo jineacute zmiňuje znaacutemyacute zlomek B1

bdquoMezi ty kteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmezneacutem patřiacute Anaximandros z Miacuteleacutetu syn Praxiadův žaacutek a naacutestupce Thaleacutetův Za počaacutetek a prvek toho co je prohlaacutesil bezmezno Jako prvniacute dal počaacutetku toto jmeacuteno Řiacutekaacute že počaacutet-kem neniacute ani voda ani žaacutednyacute z takzva-nyacutech prvků nyacutebrž jakaacutesi jinaacute přiroze-nost kteraacute je bezmeznaacute z niacutež vznikajiacute všechna nebesa a světy v nich Z těch pak je jsouciacutem věcem vznik do toho nastaacutevaacute i zaacutenik podle nutnosti navzaacute-jem si totiž platiacute trest a pokutu za [sveacute] bezpraacuteviacute podle řaacutedu času Takto to

4 Srov Hobza 2005 s 63ndash64 Seligman 1974 s 46

5 Simplikios In Arist Phys 2711ndash23 = čaacutest DK 59 A 41 15414ndash23 = DK 12 A 9a

řiacutekaacute slovy dosti baacutesnickyacutemi Je zřejmeacute že když pozoroval vzaacutejemnou proměnu čtyř prvků neuznal za podklad jeden z nich ale něco jineacuteho mimo ně Po-dle něj vznik neniacute působen proměnou prvku ale oddělovaacuteniacutem protikladů skrze věčnyacute pohyb (ἀποκρινομένων τῶν ἐναντίων διὰ τῆς ἀιδίου κινήσεως) Proto jej Aristoteleacutes zařadil k těm ko-lem Anaxagoryldquo6

Přestože vznik a zaacutenik představujiacute v textu zlomku B1 zcela vyacutesostneacute teacutema v teacuteto studii od jeho interpretace od-hleacutedneme Pro naacutes je důležityacute až dově-tek kteryacute celyacute referaacutet uzaviacuteraacute Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o paušaacutelniacute vymezeniacute ukazuje kam byl Anaxi-mandros v očiacutech pozdniacutech myslitelů řazen v otaacutezce vzniku Ponechaacuteme-li nyniacute stranou užitiacute jineacuteho slovesa Sim-plikios se s Aristotelem shoduje v tom že Anaximandrovi připisuje vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů Do-konce dodaacutevaacute že praacutevě tento moment vedl Aristotela k tomu aby Anaximan-dra řadil pospolu s Anaxagorou7 Danyacute postřeh naprosto odpoviacutedaacute citovanyacutem pasaacutežiacutem z Fyziky a Metafyziky Oproti Aristotelovi ovšem nevariuje mezi jednem a směsiacute ale praacutevě vymeze-niacutem jednoho počaacutetku celyacute text začiacutenaacute Aristotela naviacutec doplňuje zajiacutemavou okolnostiacute Podle něho mělo dochaacute-zet k oddělovaacuteniacute protikladů bdquověčnyacutem pohybemldquo

Musiacuteme miacutet ovšem na paměti že uvedenyacute způsob vzniku ve smyslu

6 Simplikios In Arist Phys 2413ndash25 = DK 12 A 9 = DK 12 B 1

7 O možneacute spojitosti Anaximandra a Ana-xagory viz Hobza 2005 s 71ndash72

74

132015

bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo neodraacutežiacute pů-vodniacute archaickou terminologii ale jednaacute se až o pozdniacute technickyacute peri-patetickyacute vyacuteklad kteryacute je uplatněn na předchoziacute bdquonaukyldquo Podobneacuteho mo-mentu Aristotelovy bdquoopravyldquo původ-niacutech koncepciacute ve snaze je racionalizo-vat jsme byli ostatně přiacutemyacutemi svědky ve vyacuteše citovaneacute Aristotelově pasaacuteži Již termiacuten bdquoprotikladyldquo (ἐναντία) neniacute u Miacuteleacuteťanů v přiacutemeacutem zlomku doložen Podobně se explicitně nevyskytuje ani v dochovanyacutech zlomciacutech Heacuterakleita z Efesu s niacutemž jsou protiklady jinak pevně spojovaacuteny Neobjevuje se ještě ani u zmiňovaneacuteho Anaxagory Za-tiacutemco uvedeniacute mysliteleacute užiacutevajiacute množ-stviacute rozličnyacutech a naprosto konkreacutetniacutech vyacuterazů mohly byacutet tyto naacutesledně obecně pojaty praacutevě jako protikladneacute složky světa Jednaacute se tak pouze o zevšeobec-něniacute všech předchoziacutech koncepciacute jed-notnyacutem Aristotelovyacutem hlediskem jak může byacutet patrneacute již z Aristotelova opakovaneacuteho sděleniacute že všichni jeho předchůdci bdquopoklaacutedali protivy za prin-cipyldquo8 V jeho očiacutech tak předjiacutemali jeho vlastniacute nauku neboť saacutem vysvětluje vznikaacuteniacute na zaacutekladě laacutetky a dvou proti-kladů tvaru a zbavenosti9

PROTIKLADYZaměřme se nejprve na otaacutezku jakeacute protikladneacute složky mohly u Anaximan-dra hraacutet roli S celyacutem jejich vyacutepisem se setkaacutevaacuteme v jineacute čaacutesti Simplikiova ko-mentaacuteře Aristotelovy Fyziky

8 Aristoteleacutes Phys I5 188a19 188a26 188b27

9 Srov Kratochviacutel 2014 s 68 Lloyd 1964 s 95ndash96

bdquoAnaximandros praviacute že pro-tiklady jsou v podkladu kteryacute je neomezenyacutem tělem a vydělujiacute se z něj (ἐκκρίνεσθαί) Jako prvniacute nazval pod-klad počaacutetkem Protiklady pak jsou tepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacute (καὶ τὰ ἄλλα)ldquo10

Simplikios opět hovořiacute o vydělovaacuteniacute protikladů ačkoli s užitiacutem jineacuteho slo-vesa než v předchoziacute pasaacuteži Naacutesledně ovšem nově protiklady konkreacutetně uvaacutediacute v podobě bdquotepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacuteldquo Zatiacutemco tak Aristote-leacutes hovořiacute pouze v obecneacute rovině o vy-dělovaacuteniacute protikladů aniž by přitom některeacute z nich uvedl Simplikios pro-tiklady vypisuje Celyacute vyacutečet je ovšem poplatnyacute pozdniacute terminologii neboť se objevujiacute paacuteroveacute dvojice ktereacute podle Aristotela vytvaacuteřejiacute jednotliveacute prvky Lze se proto viacutece než opraacutevněně domniacute-vat že uvaacuteděneacute kvality budou pouze navaacutezaacuteniacutem na Aristotelovu nauku kdy je každyacute z prvků (oheň voda vzduch země) vytvořen z dvojice protikladů (teplondashchlad suchondashvlhko) I vlastniacute počet prvků je přiacutemo daacuten počtem dvo-jic protikladů11

Obecně se předpoklaacutedaacute že kvality jakyacutemi jsou bdquoteploldquo a bdquochladldquo od Ana-ximandra opravdu nepochaacutezejiacute Lze naopak spiacuteše očekaacutevat že nahradily původniacute naprosto konkreacutetniacute vyjadřo-vaacuteniacute bdquoTeploldquo a bdquochladldquo tak nepředsta-vujiacute vlastnost některeacute daneacute věci ale zastupujiacute původniacute věc nebo jev ktereacute jsou tepleacute resp chladneacute Ještě Pla-toacuten připomiacutenaacute nezvyklost termiacutenu

10 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

11 Srov Lloyd 1964 s 96ndash98

75R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ποιότης bdquovlastnostldquo bdquokvalitaldquo doslova bdquojakostldquo a jeho užitiacute v obecneacutem smys-lu12 G S Kirk proto tvrdiacute že se bdquopro Anaximandra svět možnaacute sestaacuteval ze substanciacute ktereacute sice měly individuaacutelniacute tendence protikladneacute individuaacutelniacutem tendenciacutem jinyacutech substanciacute ale nemu-sely byacutet formaacutelně popisovaacuteny jako pro-tiklady ve smyslu např tvrdeacuteho a měk-keacuteholdquo13 Termiacuteny bdquoteploldquo a bdquochladldquo naacutesledně překryly původniacute jakyacutemi mohly byacutet bdquojednoduše oheň viacutetr že-lezo voda muž žena apodldquo1415

Ačkoli Simplikios nijak nevy-bočuje z peripatetickeacuteho vymezeniacute protikladů pozoruhodnaacute je jeho zmiacutenka o bdquoostatniacutechldquo protikladech kteraacute naznačuje že se ve skutečnosti původně jednalo o širšiacute škaacutelu kteraacute byla naacutesledně tendenčně zuacutežena Jak daacutele uvidiacuteme je možneacute se domniacutevat že ani nemusiacute jiacutet o protikladneacute složky světa jako takoveacute ale prostě o různeacute konkreacutetniacute věci ktereacute vstupujiacute do vzaacute-jemnyacutech vztahů V tomto smyslu mů-žeme vyklaacutedat i zmiacutenku o bdquojsouciacutech věcechldquo (τὰ ὄντα) v Anaximandrově zlomku B1

Můžeme poznamenat že ani v jed-nom textu se neobjevujiacute konkreacutetniacute přiacute-klady protikladů Je přitom zajiacutemaveacute že u Anaximena Simplikios podoby složek světa uvaacutediacute a to jen kraacutetce po pasaacuteži v niacutež Anaximandrovi připsal pojetiacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute

12 Platoacuten Tht 182andashb13 Srov KRS 2004 s 15614 Srov KRS 2004 s 15615 Srov Cornford 1965 s 162 Guthrie 1985

s 79 Houmllscher 1970 s 292ndash293 Kahn 1960 s 178

protikladů16 Jednotliveacute složky (oheň vzduch viacutetr oblak voda země ka-meny) ktereacute jsou v textu vyjmenovaacuteny představujiacute zaacutekladniacute konstituenty světa jež se naleacutezajiacute ve vzaacutejemnyacutech re-laciacutech Naacutesledně mohly byacutet vyklaacutedaacuteny praacutevě jako protiklady

Pokud Aristoteleacutes soudiacute že Ana-ximandros popisoval vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů přičemž do-xografie tento poznatek podporuje měli bychom si položit otaacutezku zda je z dochovanyacutech textů možneacute po-dobneacute tvrzeniacute potvrdit Kromě pasaacutežiacute ktereacute napřiacuteklad přibližujiacute vznik větru nebo živočichů je vyacutesostnyacutem teacutema-tem vzniku pochopitelně problema-tika kosmogonie Lze soudit že praacutevě z teacuteto oblasti Aristoteleacutes a Theofrastos vychaacutezeli

Anaximandrův popis vzniku světa je dochovaacuten prostřednictviacutem Pseudo--Pluacutetarchovyacutech Stromat zachovanyacutech Eusebiem v Praeparatio evangelica17 Jak se často uvaacutediacute spolu se svědec-tviacutemi Simplikia a Hippolyta text před-stavuje jednu z dochovanyacutech variant Theofrastova vyacutekladu Anaximandrova principu Maacute však reprezentovat spiacuteše volneacute podaacuteniacute

bdquoPo Thaleacutetovi tvrdil jeho druh Ana-ximandros že bezmezneacute je přiacutečinou vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute veškerenstva Praviacute že z něj se odloučila (ἀποκεκρί-σθαι) nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacute Daacutele řekl že zaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

16 Simplikios In Arist Phys 2426 = DK 13 A 5

17 Eusebios Praep evan I82

76

132015

(ἀπείρου αἰῶνος) protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacute Řekl takeacute že Země je podoby vaacutelcoveacute a že jejiacute hloubka je třetinou jejiacute šiacuteřkyldquo18

Text naacutesledně pokračuje vlastniacutem popisem kosmogonie

bdquoŘiacutekaacute pak že to co rodiacute (τὸ γόνιμον) teplo a chlad se při vzniku tohoto světa odloučilo (ἀποκριθῆναι) z toho co trvaacute (ἐκ τοῦ ἀιδίου) a z něj vyrostla kolem vzduchu kteryacute je okolo Země jakaacutesi planouciacute sfeacutera jako kůra (φλοιόν) kolem stromu Když se tato sfeacutera odlaacutemala (ἀπορραγείσης) a uza-vřela (ἀποκλεισθείσης) do jakyacutechsi kruhů ustavilo se Slunce Měsiacutec a hvězdyldquo19

Ponechaacuteme-li pro tuto chviacuteli stra-nou vyacuteklad celeacute pasaacuteže a zaměřiacuteme-li se vyacutehradně na otaacutezku protikladů vi-diacuteme že v textu jsou explicitně dolo-ženy dva protiklady z vyacuteše uvedenyacutech vyacutečtů ndash teplo a chlad Vyacuteraznou roli tepla a chladu v obdobneacutem kontextu potvrzuje teacutež Aacuteetios když přinaacutešiacute kraacutet-kou zpraacutevu o povaze nebe

bdquoO nebi jakaacute je jeho podstata Ana-ximandros řiacutekaacute že je ze směsi tepla a chladuldquo20

Teplo a chlad jsou uvedeny jako zaacute-kladniacute paacuter protikladů v nejranějšiacute faacutezi kosmogonickeacuteho procesu Vzhledem k tomu je evidentniacute že popis kosmogo-nie je opět poplatnyacute Aristotelově nauce a pozdniacute terminologii Je pravděpo-dobneacute že danyacute interpretačniacute posun můžeme spatřit přiacutemo v textu citovaneacute

18 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1019 Tamteacutež20 Aacuteetios Plac II113 (MansfeldndashRunia

2009) = DK 12 A 17a

Pseudo-Pluacutetarchovy pasaacuteže Po proti-kladech tepla a chladu naacutesledujiacute přiacute-klady vzduchu země a předevšiacutem pla-nouciacute sfeacutery kteraacute je v teacuteto souvislosti nejviacutece naacutepadnaacute Pokud archaickyacute text obsahoval zmiacutenky o planouciacute sfeacuteře a vzduchu uvedeniacute tepla a chladu může představovat pouze pozdniacute vsuvku kteraacute vychaacutezela z těchto složek vznika-jiacuteciacuteho univerza Doplňovala je přitom novou terminologiiacute pochaacutezejiacuteciacute z nauky o prvciacutech Zaacuteroveň by se jednalo o jeden z nepřiacutemyacutech poukazů že pasaacutež přece jen obsahuje pozůstatky původniacuteho vy-jadřovaacuteniacute Teplo tak nejspiacuteše zastupuje planouciacute sfeacuteru zatiacutemco chlad vzduch U Aacuteetia v popisu povahy nebe pak mohlo podobneacute nahrazeniacute již naprosto bdquopřepsatldquo oheň a vzduch ktereacute spolu-vytvaacuteřejiacute nebeskaacute tělesa Jak daacutele uvi-diacuteme bude to zejmeacutena oheň planouciacute sfeacutery a vlhkost vzduchu ktereacute budou naacutesledně vyacuterazně vstupovat do vzaacutejem-nyacutech vztahů a tiacutem určovat svět21

Ch H Kahn22 naviacutec soudiacute že mimo hlavniacute protiklady tepla a chladu mu-selo během kosmogonickeacuteho procesu dojiacutet k odděleniacute takeacute dalšiacutech primaacuter-niacutech sil a čaacutestiacute tedy jinyacutech paacuterů proti-kladů K podobneacutemu předpokladu ale neniacute průkaznaacute textovaacute opora Přesto daacutele v souvislosti se vznikem blesku poukaacutežeme na jinyacute možnyacute paacuter proti-kladů v podobě světla a tmy

Můžeme ovšem vůbec zvaacutežit zda Pseudo-Pluacutetarchos opravdu popisuje kosmogonickyacute proces nebo zda se ne-jednaacute pouze o vyliacutečeniacute až naacutesledneacute faacuteze

21 Srov Lloyd 1964 s 9722 Srov Kahn 1960 s 163

77R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

vzniku a uspořaacutedaacuteniacute nebe V takoveacutem přiacutepadě by samotnyacute vznik vzduchu země a moře nebyl popsaacuten23 V textu se totiž objevuje růst planouciacute sfeacutery kolem již patrně existujiacuteciacuteho vzduchu a Země Zda vzduch se Zemiacute již existo-valy dřiacuteve nebo jde spolu se vznikem planouciacute sfeacutery o simultaacutenniacute procesy neniacute přitom dobře patrneacute Nejednalo by se tak o samotnyacute prvotniacute vznik pro-střednictviacutem oddělovaacuteniacute protikladů ale až o faacutezi vzniku nebe naacutesledovanou faacuteziacute ustaveniacute nebeskyacutech těles

Proti vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů však na prvniacute pohled může nejviacutece hovořit skutečnost že se nej-prve neoddělily samotneacute protiklady ale naopak to co je až naacutesledně zplodilo ndash bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) Ještě předtiacutem naviacutec Pseudo-Pluacutetarchos uvaacutediacute že se z bezmezna bdquoodloučila nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacuteldquo Protiklady jako takoveacute tedy explicitně nezmiňuje Podle Simplikia a Hippolyta kteřiacute by měli představo-vat jineacute verze původniacuteho Theofrastova textu vznikajiacute z bezmezna bdquonebesa a světy v nichldquo Pokud ovšem oba autoři mluviacute shodně pouze obecně o vzniku zatiacutemco Pseudo-Pluacutetarchos rovnou ho-vořiacute o bdquoodloučeniacute nebesldquo mohl by v da-neacutem bodě čaacutestečně představovat pů-vodniacute zněniacute Zvlaacuteště pokud Simplikios v dovětku za zlomkem způsob vzniku specifikuje v obdobneacutem duchu bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo24 Zmiacutenka o bdquoodloučeniacute nebesldquo přitom bude obecnyacutem konstatovaacuteniacutem

23 Srov Houmllscher 1970 s 29124 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12

A 9 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) (edice Marcovich přitom opravuje

ktereacute Pseudo-Pluacutetarchos daacutele rozvaacutediacute v kosmogonickeacute pasaacuteži

ODDĚLOVAacuteNIacuteDřiacuteve než přistoupiacuteme k bližšiacutemu vyacute-kladu kosmogonickeacuteho děniacute zastavme se ale nejprve u vlastniacuteho procesu od-dělovaacuteniacute V prveacute řadě lze poznamenat že se jednaacute o pozoruhodnyacute moment neboť měl Anaximandra odlišovat od ostatniacutech Miacuteleacuteťanů Aristoteleacutes při-tom užiacutevaacute vyacuteraz ἐκκρίνεσθαι Pokud se vyjadřuje v tom smyslu že se proti-klady měly bdquovydělovat z jedna v němž jsouldquo přičemž na zaacutevěr zmiacuteniacute pojem směsi je celaacute situace nesena vyacuterazně mechanisticky

Aristotelova formulace však neniacute dalšiacutemi autory doslovně sdiacutelena neboť se v daneacutem kontextu vyskytuje i jineacute kliacutečoveacute sloveso Pseudo-Pluacutetarchos při popisu odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo užiacutevaacute vyacuteraz ἀποκριθῆναι Objevuje se rovněž u Hippolyta ačkoli v tomto přiacutepadě se jednaacute o pozdějšiacute faacutezi kosmogonie

bdquoNebeskaacute tělesa jsou jako kruh ohně odloučila se (ἀποκριθέντα) z ohně kteryacute byl v kosmu a obklopil (περιληφθέντα) je vzduchldquo25

Hippolytos se obdobně vyjadřuje takeacute v souvislosti se vznikem větru

bdquoViacutetr vznikaacute když se ze vzduchu vyloučiacute (ἀποκρινομένων) nejjemnějšiacute paacutery a jakmile se shromaacuteždiacute dajiacute se do pohybuldquo26

u Hippolyta singulaacuter τὸν κόσμον na pluraacutel τοὺς κόσμους)

25 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

26 Hippolytos Ref I67 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

78

132015

Pokud Simplikios v kliacutečoveacute pasaacuteži (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) pou-žiacutevaacute sloveso ἀποκρίνεσθαι mohlo by se zdaacutet že vychaacuteziacute z Theofrasta (jakkoli se maacute za to že dovětek za zlomkem Theofrasta netlumočiacute) kteryacute nejleacutepe odraacutežiacute původniacute Anaximandrovo vyja-dřovaacuteniacute zatiacutemco ἐκκρίνεσθαι předsta-vuje vlastniacute Aristotelovu interpretaci Sloveso ἐκκρίνεσθαι je ovšem v na-prosto shodneacutem kontextu u Simpli-kia takeacute doloženeacute27 Simplikios naviacutec u Anaxagory použil v kosmogonickeacute souvislosti ἀποκρίνεσθαι kde bychom spiacuteše očekaacutevali praacutevě ἐκκρίνεσθαι

bdquoAnaxagoraacutes tvrdiacute že z jedneacute směsi se vydělujiacute (ἀποκρίνεσθαί) stejnorodeacute podiacutely neomezeneacute co do množstviacute při-čemž všechny věci jsou ve všem Cha-rakter každeacute z nich je daacuten tiacutem co [v niacute] převažujeldquo28

Na jineacutem miacutestě je u Anaxagory po-dobně možneacute čiacutest

bdquoVždyť vzduch i aitheacuter se vydě-lujiacute (ἀποκρίνονται) od obklopujiacuteciacuteho množstviacute a to co obklopuje je bez-mezneacute co do množstviacuteldquo29

Pseudo-Pluacutetarchos v pokračovaacuteniacute sveacute zpraacutevy při popisu odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery nadto ještě použiacutevaacute slo-veso ἀπορρήγνυμαι přičemž jeho vyjaacutedřeniacute vypoviacutedaacute o mechanickeacutem procesu Daacutele uvidiacuteme že když Aacuteetios přibližuje vznik prvniacutech živyacutech by-tostiacute užiacutevaacute obdobnyacute motiv rozlaacutemaacuteniacute

27 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

28 Simplikios In Arist Phys 15523ndash25 = DK 59 B 1

29 Simplikios In Arist Phys 15531ndash1561 = DK 59 B 2

(περιρρηγνυμένου) ostnateacute kůry ob-klopujiacuteciacute tyto živočichy Hippolytos zase užije ve vyacutekladu vzniku nebes-kyacutech těles tvar slovesa ἀποκρίνεσθαι Ačkoli se nejednaacute o popisy jedneacute a teacuteže udaacutelosti neboť Pseudo-Pluacutetarchos popisuje odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery za-tiacutemco Hippolytos vznik nebeskyacutech tě-les jednaacute se o analogickeacute situace Lze předpoklaacutedat že společnyacutem jmenova-telem je v nich praacutevě oheň pochaacutezejiacuteciacute z někdejšiacute planouciacute sfeacutery V každeacutem přiacutepadě je evidentniacute že proces oddě-lovaacuteniacute je u dochovanyacutech autorů bohatě doložen

Ohledně rozdiacutelu mezi uvedenyacutemi slovesy se U Houmllscher domniacuteval že Simplikios v zaacutevěru sveacuteho referaacutetu (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) ve sku-tečnosti zohledňuje Aristotela a teorii prvků s dvojiciacute zaacutekladniacutech protikladů Aristoteleacutes přitom mohl zaměnit pů-vodniacute bdquooddělovaacuteniacuteldquo za bdquovydělovaacuteniacuteldquo kdyby bylo τὸ ἄπειρον pochopeno jako směs protikladů Theofrastos totiž ne-měl Anaximandrovi připisovat bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo protikladů nyacutebrž bdquooddělovaacuteniacute nebesldquo (ἀποκεκρίσθαι) jak jsme viděli u Pseudo-Pluacutetarcha30

Přesto se zdaacute že oproti rozdiacutelům mezi užitiacutem jednotlivyacutech sloves bude naopak zaacutesadniacute vlastniacute pochopeniacute a vyacuteklad celeacute situace Zatiacutemco se tak u Aristotela setkaacutevaacuteme spiacuteše s mecha-nistickyacutem odděleniacutem jednotlivyacutech složek z původniacute směsi v přiacutepadě Pseudo-Pluacutetarcha se může jednat o bio-logickeacute vyzněniacute celeacute situace U něho se primaacuterně nejednaacute o odděleniacute

30 Srov Houmllscher 1970 s 285ndash290 KRS 2004 s 167ndash168

79R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

protikladnyacutech složek z nichž se daacutele sestaacutevaacute svět ale o odloučeniacute něčeho co daacutele plodiacute Pokud mohou byacutet slovesa ἀποκρίνεσθαι a ἐκκρίνεσθαι vzaacutejemně užita v embryonaacutelniacutem či v biologickeacutem smyslu bdquovyloučeniacuteldquo31 mohli bychom v analogickeacutem smyslu vyložit i celyacute motiv bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Pocho-piacuteme-li jednotliveacute způsoby vyjadřujiacuteciacute určityacute druh odděleniacute jako bdquovyloučeniacuteldquo mohli bychom celou Anaximandrovu kosmogonii naacutesledně vniacutemat v bio-logickeacutem smyslu Biologickeacutemu vyacute-kladu přitom nahraacutevaacute i zmiacutenka o kůře stromu kteraacute se objevuje v souvis-losti s přirovnaacuteniacutem růstu planouciacute sfeacutery a jejiacuteho naacutesledneacuteho obepiacutenaacuteniacute vzduchu32

KOSMOGONIEOtaacutezka vzniku uacutezce souvisiacute s povahou Anaximandrova bdquopočaacutetkuldquo (ἀρχή) z něhož maacute vše vznikat Je dobře znaacutemeacute že teacutema bdquopočaacutetkuldquo u předsoacute-kratiků tendenčně vychaacuteziacute z Aristote-lovy koncepce přiacutečin Přesto se lze do-mniacutevat že za niacutem můžeme tušit obrysy původniacutech pojetiacute na ktereacute Aristoteleacutes reagoval Domniacutevaacuteme se že bychom v teacuteto souvislosti mohli zejmeacutena oče-kaacutevat akcent archaickyacutech myslitelů na ty z nejpodstatnějšiacutech projevů života na nichž se život zaklaacutedaacute a daacutele rozviacutejiacute Praacutevě mezi ně bezpochyby patřiacute vlh-kost nebo vzduch ktereacute jsou v textech Miacuteleacuteťanů uvaacuteděny

Anaximandros měl za počaacutetek všeho poklaacutedat bezmezno (τὸ ἄπειρον)

31 Srov LSJ s v ἀποκρίνω a ἐκκρίνω32 Srov Graham 2006 s 32

Pokud Aristoteleacutes řadiacute Anaximandra mezi ty kteřiacute podle něho vyklaacutedali vznik jako vydělovaacuteniacute protikladů při-čemž explicitně uvaacutediacute koncepci směsi neniacute překvapeniacutem že τὸ ἄπειρον bylo v minulosti vymezovaacuteno praacutevě jako směs protikladů33 Jak jsme ale při ji-nyacutech přiacuteležitostech dřiacuteve uvedli ob-jevuje-li se Anaximandrův princip jako τὸ ἄπειρον de facto až v textech založenyacutech na Theofrastovi lze se naacute-sledně domniacutevat že to byl Theofrastos či jinyacute z peripatetiků kteryacute daneacute sub-stantivum vytvořil Zdaacute se přitom že mohlo vychaacutezet předevšiacutem z adjektiva ἄπειρος Zmiacuteněneacute adjektivum je pak často u Anaximandra spojeneacute s termiacute-nem φύσις Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o peripatetickou konstrukci spojeniacute φύσις ἄπειρος bdquobezmeznaacute přirozenostldquo by mohlo byacutet oproti substantivu τὸ ἄπειρον vhodnějšiacute alternativou34

Pokud jedniacutem z původniacutech vyacute-znamů termiacutenu φύσις35 byl bdquorůstldquo mohlo by se praacutevě zde jednat o akcent na všudypřiacutetomnou siacutelu vedouciacute ke zrodu a růstu Růst přitom směřuje k tvaru kteryacute je důsledkem celeacuteho růstu Ačkoli v podobneacutem smyslu vy-meziacute děniacute v přiacuterodě mnohem později Aristoteleacutes mohli bychom přesto uvaacute-žit zda se již u Anaximandra nejed-nalo o termiacuten postihujiacuteciacute život a jeho nejzaacutekladnějšiacute projevy V takoveacutem přiacutepadě by se nabiacutezela možnost chaacutepat

33 Srov Cherniss 1971 s 377ndash379 Vlastos 1947 s 170ndash172

34 Srov Couprie Kočandrle 2013 Kočandrle 2011a 2011b

35 Srov LSJ s v φύσις

80

132015

Miacuteleacuteťanův vyacuteklad ve smyslu bezmezneacute přirozenosti vyjadřujiacuteciacute siacutelu a moc přiacute-rody z niacutež vše pochaacuteziacute

Vraacutetiacuteme-li se k vyacuteše uvedeneacutemu Pseudo-Pluacutetarchovu popisu kosmogo-nie vidiacuteme že na prvniacute pohled obsa-huje zmiacutenky o čase generativniacute siacutele oddělovaacuteniacute a protikladech Přestože pa-saacutež bude vyacuteznamně zatiacutežena tendenčniacute peripatetickou optikou obsahuje zaacutero-veň naacuteznaky původniacuteho textu

Přestože Pseudo-Pluacutetarchos neho-vořiacute o odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) přiacutemo z bezmezna nyacutebrž do-slova bdquoz toho co trvaacuteldquo (ἐκ τοῦ ἀιδίου) maacute se obvykle za to že bdquoto co trvaacuteldquo je pouze opisem za bezmezno Vznik nebes ve smyslu jejich bdquoodloučeniacuteldquo z bezmezna je naviacutec uveden v textu kteryacute kliacutečoveacute pasaacuteži přiacutemo předchaacuteziacute Dalšiacute obtiacuteže působiacute zejmeacutena termiacuten τὸ γόνιμον U Miacuteleacuteťanů jej užiacutevaacute takeacute Simplikios ve spojeniacute s rodiacuteciacute schop- nostiacute vody

bdquoA ti kteřiacute předpoklaacutedali jeden prvek jako Thaleacutes Anaximandros a Heacuterakleitos z nich každyacute zaměřil pozornost k působiacuteciacute a rodiacuteciacute povaze onoho prvku Thaleacutes zaměřil pozor-nost k rodiacuteciacute (τὸ γόνιμον) vyživujiacuteciacute udržujiacuteciacute oživujiacuteciacute a formujiacuteciacute schop-nosti vody Heacuterakleitos k životodaacuter-nosti a tvořivosti ohně Anaximeneacutes k vlastnostem vzduchu co se snadno formuje a snadno přechaacuteziacute na obě strany jak k ohni tak k vodě Jako i Anaximandros předpoklaacutedal něco mezi co se snadno proměňujeldquo36

36 Simplikios In Arist Phys 368 = TP 2 As 135

S velkou pravděpodobnostiacute se ale jednaacute až o pozdniacute termiacuten kteryacute může v daneacutem kontextu pochaacutezet od Theo-frasta Lze očekaacutevat že Anaximandros užil naprosto konkreacutetniacute vyacuteraz kteryacutem mohl byacutet v uvedeneacute souvislosti termiacuten σπέρμα bdquosemenoldquo nebo spiacuteše γόνος bdquosemenoldquo ktereacute uacutezce souvisiacute s vlhkostiacute Podobneacute čteniacute by mohlo podpořit před-poklad že v přiacutepadě Anaximandrovy kosmogonie maacuteme opravdu co do či-něniacute s kvazibiologickyacutem procesem37

Pokud celyacute text vyložiacuteme z biolo-gickeacuteho hlediska Anaximandros mohl tvrdit že v daacutevnyacutech časech došlo pů-sobeniacutem bezmezneacute moci přiacuterody k vy-loučeniacute semene ktereacute daacutele rostlo a roz-viacutejelo se do dalšiacutech tvarů Nastalo tak prvopočaacutetečniacute odděleniacute ktereacute může byacutet vyloženo jako vyacuteron semene akti-vitou bezmezneacute siacutely přiacuterody Nemusiacute se přitom předpoklaacutedat existence pů-vodce z něhož se semeno vyloučilo a kteryacute by byl přiacutepadně situovaacuten mimo vznikajiacuteciacute svět Odděleniacute semene zde může byacutet vlastniacutem popisem prvotniacuteho zrodu vůbec Mohli bychom předpo-klaacutedat že saacutem Anaximandros celou si-tuaci leacutepe nevykreslil přičemž akcent byl položen praacutevě na objeveniacute plod-neacuteho semene a zejmeacutena na jeho dalšiacute vyacutevoj Možnaacute bychom mohli celyacute po-pis parafraacutezovat naacutesledujiacuteciacutemi slovy bdquoNa počaacutetku se vyloučilo semenohellipldquo či bdquoVe věčnosti došlo k vyacuteronu semenehellipldquo Semeno zde může byacutet pochopeno jako prvniacute hmatatelnyacute důkaz působeniacute bez-mezneacute siacutely přiacuterody a jeho vyloučeniacute

37 Srov Baldry 1932 s 29ndash30 DK I s 83 Heidel 1913 s 686 Houmllscher 1970 s 292 Kahn 1960 s 57 KRS 2004 s 169ndash170

81R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

může byacutet vyacuterazem jejiacute spontaneity ve smyslu popisu zrodu a dalšiacuteho růstu Věčnyacute pohyb můžeme naacutesledně vniacutemat jako pozdniacute opis nekončiacuteciacuteho půso-beniacute teacuteto bezmezneacute siacutely

V přirozenosti kteraacute je bezmeznaacute dojde k diferenciaci prvotniacutemu od-lišeniacute jednoho od druheacuteho Kvůli vnitřniacutem přiacutečinaacutem tak došlo k oddě-leniacute vymezeneacute čaacutesti z původně bliacuteže nevymezeneacuteho prostřediacute Odděleniacute zaklaacutedaacute diferenciaci kteraacute vede k vy-mezeniacute toho ktereacuteho tvaru tedy vy-hraněniacute vlastniacuteho života a současně poukazuje k siacutele sveacuteho původu Se-meno kliacutečiacute a daacutele se vyviacutejiacute až se zfor-muje do podoby planouciacute sfeacutery obklo-pujiacuteciacute vzduch a Zemi Vzduch přitom představuje mlhu doslova se jednaacute o prvotniacute vlhkost Tuto vlhkost se-meno během sveacuteho rozvoje absorbuje ve staacutele většiacutem množstviacute Sfeacutera v dal-šiacutem stupni vyacutevoje semene praskne ndash odlaacuteme se Vzniknou nebeskaacute tělesa a začne se strukturovat podoba celeacuteho fenomenaacutelniacuteho světa38

U Pseudo-Pluacutetarcha tak můžeme doložit hned několik faacuteziacute oddělovaacuteniacute Nejprve dojde spontaneitou bezmezneacute siacutely přiacuterody k vyloučeniacute semene jako prvniacutemu dokladu zrodu Semeno ve sveacutem dalšiacutem vyacutevoji roste do tvaru planouciacute sfeacutery jejiacutež čaacutesti se v dalšiacute faacutezi rovněž odděliacute Každyacute dalšiacute krok diferenciace světa od odděleniacute ohně a vzduchu-vlhkosti je pokračovaacuteniacutem původniacute diference vedouciacute ke vzniku fenomenaacutelniacuteho světa Zachovaacutevaacute se a staacutele znovu ustavuje ve vzniku země

38 Srov Kratochviacutel 2010 s 251ndash254

a moře jednotlivyacutech meteorologickyacutech fenomeacutenů i živyacutech bytostiacute

Nejednaacute se ovšem o odděleniacute z po-myslneacute směsi ale o odděleniacute jednoho od druheacuteho Daacutele uvidiacuteme že se při-tom odděluje nejen stejneacute od stejneacuteho (jako v přiacutepadě ohně) ale současně jineacute od jineacuteho (v přiacutepadě ohně a vzdu-chu) Konkreacutetniacute složky světa v podobě planouciacute sfeacutery a vzduchu konstituujiacute svět a zaacuteroveň reprezentujiacute bezmeznou siacutelu přiacuterody kteraacute je v nich přiacutetomna V biologickeacutem vyzněniacute se jednaacute o po-pis působeniacute teacuteto moci kteraacute zaklaacutedaacute vznik a vede k dalšiacutemu růstu

Teacutema oddělovaacuteniacute ktereacute je doloženeacute v Anaximandrově kosmogonii se při-tom často vraciacute napřiacuteč kulturami při popisech vzniku světa ve smyslu oddě-leniacute nebe a země Podobně se v knize Genesis hovořiacute o odděleniacute prvotniacutech vod39 Praacutevě v obdobneacutem smyslu by-chom mohli zpětně rekonstruovat a vysvětlit Anaximandrovu koncepci kteraacute byla až naacutesledně u Aristotela bdquopřeloženaldquo do podoby τὸ ἄπειρον jako směsi a vzniku pochopeneacutemu ve smy-slu oddělovaacuteniacute protikladů

V každeacutem přiacutepadě lze na popisu kos-mogonie doložit že zpraacutevy ktereacute Ana-ximandrovi připisujiacute vysvětleniacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů majiacute nejspiacuteše opravdu autentickeacute jaacutedro V textu se skutečně setkaacutevaacuteme nejen s teacutematem oddělovaacuteniacute ale jsou zmiacute-něny teacutež konkreacutetniacute podoby protikladů Pseudo-Pluacutetarchův popis kosmogonie naacutem tak může zpětně pomoci pochopit Anaximandrův vyacuteklad vzniku

39 Gn 16ndash8

82

132015

bdquoODDĚLOVAacuteNIacute PROTIKLADŮldquoVznik nebeskyacutech těles podle Pseudo- -Pluacutetarcha nastaacutevaacute po odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery kdy se jejiacute pozůstatky naacutesledně zformujiacute do noveacuteho tvaru ndash kruhů Těmito kruhy jsou Slunce Mě-siacutec a hvězdy40 Odlaacutemaacuteniacute ohniveacute sfeacutery tak představuje po vyloučeniacute semene dalšiacute hlavniacute faacutezi diferenciace vedouciacute k ustaveniacute tvaru celeacuteho vznikajiacuteciacuteho univerza

Viděli jsme že uacutezkou souvislost mezi kosmogonickou planouciacute sfeacute-rou a nebeskyacutemi tělesy kteraacute doslova představujiacute jejiacute zbytky doklaacutedaacute rovněž Hippolytos Naviacutec přinaacutešiacute důležiteacute od-lišeniacute mezi celyacutem kruhem kteryacute tvořiacute vlastniacute nebeskeacute těleso a průduchem jiacutemž se na nebi bdquoukazujeldquo

bdquoJsou však průduchy jakožto ja-keacutesi poacutery na způsob piacutešťaly kteryacutemi se nebeskaacute tělesa ukazujiacute Proto takeacute uzavřeniacutem těchto průduchů dochaacuteziacute k zatměniacutemldquo41

Nebeskaacute tělesa v prvniacute řadě sestaacute-vajiacute z ohně někdejšiacute planouciacute sfeacutery kteryacute se ustavil do noveacuteho tvaru ohni-veacuteho kruhu Ten byl zaacuteroveň obklopen vzduchem v konzistenci husteacute mlhy jenž se původně naleacutezal uvnitř sfeacutery Přestože celyacute ohnivyacute kruh tělesa neniacute kvůli tomu viditelnyacute vnitřniacute oheň vyzařuje skrze průduch na jednom z miacutest vzdušneacuteho obalu Slunce Mě-siacutec a hvězdy ktereacute vidiacuteme na obloze jsou tak jen průduchy do mlžnyacutech obalů gigantickyacutech ohnivyacutech kruhů

40 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1041 Hippolytos Ref I6 4 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11

nebeskyacutech těles otaacutečejiacuteciacutech se kolem Země42

Slunce Měsiacutec a hvězdy majiacute miacutet shodnou povahu a majiacute se lišit de facto jen svyacutemi rozměry Univerzum se se-staacutevaacute z těchto koncentrickyacutech kruhů nebeskyacutech těles umiacutestěnyacutech kolem Země v jejich středu Otaacutečejiacute se kolem Země a zaacuteroveň ležiacute jeden za druhyacutem kdy nejbliacuteže zemskeacutemu povrchu se naleacutezajiacute kruhy hvězd zatiacutemco kruh Slunce je v největšiacute vzdaacutelenosti43

Po zformovaacuteniacute nebeskyacutech těles a tvaru celeacuteho univerza dochaacuteziacute k vy-hraněniacute dalšiacutech jednotlivyacutech oblastiacute Protikladnyacutemi složkami ktereacute určujiacute zaacutekladniacute směr všeho děniacute je zejmeacutena prvotniacute vlhkost a teplo Slunce Ačkoli z textů neniacute zcela zřejmeacute odkud pr-votniacute vlhkost pochaacuteziacute lze se opraacutev-něně domniacutevat že se původně jednaacute o vzduch naleacutezajiacuteciacute se uvnitř planouciacute sfeacutery Ten po odlaacutemaacuteniacute sfeacutery naacutesledně unikl do nově otevřeneacuteho prostoru v němž se formovalo univerzum V podobě husteacute mlhy vytvořil nejen obal nebeskyacutech těles ale představoval takeacute prostřediacute v němž se od prvniacutech kosmogonickyacutech faacuteziacute nachaacutezela celaacute Země

Vysušovaacuteniacutem prvotniacute vlhkosti ze-jmeacutena teplem Slunce se daacutele objevila suchaacute země nad kterou se ustavila

42 Aacuteetios Plac II164 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 18 II201 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II211 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II243 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II251 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 II291 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 Hippolytos Ref I64ndash5 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

43 Srov Couprie 2011 s 99

83R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

atmosfeacutera Tiacutem došlo nejen k odděleniacute země a nebe ale postupně teacutež moře a země

bdquoAnaximandros řiacutekaacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti jejiacutež většiacute čaacutest oheň vysušil zbytek pak proměnil vyžehnutiacutemldquo44

Prvotniacute vlhkost se tak v ustaveneacutem univerzu na jedneacute straně diferencovala do moře představujiacuteciacuteho jejiacute nejhustšiacute čaacutest zatiacutemco na straně druheacute do atmo-sfeacuterickeacuteho vzduchu Celyacute proces v kraacutet-kosti přibližuje Aristoteleacutes

bdquo[Řiacutekajiacute] totiž že celaacute oblast v okoliacute Země byla dřiacuteve vlhkaacute [nebo byla pr-votniacute vlhkostiacute] byla však vysušena Sluncem To co se vypařilo pryacute způ-sobuje vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece zatiacutemco to co zůstalo je moře Proto se domniacutevajiacute že vysoušeniacutem se [moře] zmenšuje a nakonec že jednou uacuteplně vyschneldquo45

Přestože Aristoteleacutes nejmenuje žaacutedneacute konkreacutetniacute myslitele Alexandros z Afrodisiady se odvolaacutevaacute na Theo-frasta když celyacute vyacuteklad připisuje Ana-ximandrovi a Diogenovi z Apolloacutenie ačkoli představujiacute myslitele jinyacutech dob

bdquoNěkteřiacute z nich totiž řiacutekajiacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti Neboť ob-last kteraacute je kolem Země je vlhkaacute poz-ději se určitaacute čaacutest teacuteto vlhkosti půso-beniacutem Slunce vypařuje a z niacute vznikajiacute vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece Neboť vysvětlujiacute jejich obraty pomociacute těchto par a vyacuteparů A kde je pro ně vlhkosti dostatek kolem toho je nechaacutevajiacute otaacute-čet Zbytek vlhkosti v prohloubenyacutech

44 Aacuteetios Plac III161 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 27

45 Aristoteleacutes Meteor II1 353b6 = DK 12 A 27

miacutestech Země je moře Proto se takeacute staacutevaacute působeniacutem Slunce pokaždeacute men-šiacutem tiacutem že se vysoušiacute a nakonec jed-nou vyschne Tento naacutezor zastaacuteval Anaximandros a Diogeneacutes [z Apolloacute-nie] jak tvrdiacute Theofrastosldquo46

Vliv tepla Slunce na prvotniacute vlh-kost hraje nejen uacutestředniacute roli v zaacuteklad-niacutem odděleniacute země a moře ale zapřiacute-čiňuje i dalšiacute diferencovaacuteniacute vlhkosti v podobě vzniku vyacuteparů vedouciacutech k vzniku větru

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že viacutetr je proud vzduchu když se to nejjemnějšiacute a nejvlhčiacute v něm působeniacutem Slunce daacutevaacute do pohybu a vypařujeldquo47

Vyacuteše jsme přitom viděli že vznik větru daacutevaacute Hippolytos do souvislosti s vyděleniacutem a nashromaacutežděniacutem nej-jemnějšiacutech par vzduchu A podobně re-feruje i jinyacute pramen

bdquoPohleďte všichni jak se vanutiacute dějiacute z jemneacuteho vyacuteparu vzduchu když se teplo spojiacute s vlhkem vyjde cosi jem-neacuteho a to se nutně staacutevaacute větrem [hellip] A stejně tak s bleskem Když se teplo Slunce střetne s mrakem a roztrhne mrak objeviacute se bleskldquo48

Pokud uvedenaacute pasaacutež zaacuteroveň liacutečiacute vznik blesku opět se tak přeneseně objevuje motiv odděleniacute Na zaacutekladě jineacuteho textu popisujiacuteciacuteho stejnyacute feno-meacuten se zde zaacuteroveň můžeme setkat s ji-nou z očekaacutevanyacutech protikladnyacutech dvo-jic ktereacute se ale jinak v dochovanyacutech

46 Alexandros z Afrodisiady In Arist Meteor 673ndash11 = DK 12 A 27

47 Aacuteetios Plac III71 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 24

48 Turba philosophorum CX15 Ruska = Fr 25 (Mansfeld 1985)

84

132015

textech nevyskytujiacute světlo a tma Praacutevě kontrast mezi temnyacutem mrakem a světlem blesku užiacutevaacute Aacuteetios ve vyacute-kladu daneacuteho jevu

bdquoO hřměniacutech blyacuteskaacuteniacutech hro-mech blesciacutech a o smrštiacutech Anaxi-mandros [řiacutekaacute] že toto všechno na-staacutevaacute z vanutiacute Když je totiž vanutiacute obklopeno (περιληφθὲν) hustyacutem ob-lakem stlačeneacute vyraziacute pro svou uacutetlost a lehkost tehdy působiacute protrženiacute [ob-lačneacuteho obalu] hřmot a trhlina podeacutel černi mračna působiacute zaacuteřildquo49

Ačkoli se dochovaneacute texty nevyja-dřujiacute ke vzniku rostlin v charakteris-tice vzniku živočichů je opět evidentniacute působeniacute tepla Slunce na vlhkost Vždyť vlastniacute suchozemskyacute život mohl vznik-nout praacutevě až odděleniacutem moře a sucheacute země Tak mezi jinyacutemi přibližuje vznik živyacutech bytostiacute Hippolytos slovy

bdquoŽiveacute bytosti vznikajiacute [z vlhka] vy-pařovaneacuteho působeniacutem Slunce Člověk pak vznikl původně podobnyacute jineacute živeacute bytosti totiž ryběldquo50

V podobnyacutech intenciacutech se vyjadřuje i Censorinus

bdquoAnaximandros z Miacuteleacutetu si před-stavoval že z ohřaacuteteacute vody a země vznikly buď ryby nebo živeacute bytosti velmi podobneacute rybaacutem V nich se lideacute zformovali a [jejich] zaacuterodky byly za-držovaacuteny uvnitř až do puberty Teprve tehdy praskly a vystoupili z nich muži a ženy kteřiacute už byli schopni se sami živitldquo51

49 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 23

50 Hippolytos Ref I6 6 (Marcovich 1986)= DK 12 A 11

51 Censorinus De die nat 47 = DK 12 A 30

Viděli jsme že oddělovaacuteniacute předsta-vuje nejen vytvaacuteřeniacute vlastniacute stratifi-kace jednotlivyacutech sfeacuter světa ale i for-movaacuteniacute konkreacutetniacutech objektů ať již z neživeacute či živeacute přiacuterody Mohli jsme si takeacute povšimnout že proces odděleniacute neznamenaacute nutně jen odděleniacute proti-kladnyacutech ale rovněž shodnyacutech jevů V přiacutepadě Hippolytova popisu vzniku nebeskyacutech těles se jednaacute o odloučeniacute čaacutestiacute z původniacuteho ohně planouciacute sfeacutery vyloučeniacutem nejjemnějšiacutech par ze vzdu-chu se zase diferencuje viacutetr Při vyacute-kladu blesku se objevuje roztrženiacute ob-laku tedy odděleniacute jedneacute jeho strany od druheacute Odděluje se tak oheň od ohně nebo vzduch od vzduchu Proces oddělovaacuteniacute se přitom u Anaximandra naleacutezaacute v uacutezkeacute relaci k jineacute formě vztahu mezi jevy kteraacute je s niacutem zdaacutenlivě v přiacute-meacutem rozporu Tou je obklopovaacuteniacute

OBKLOPOVAacuteNIacuteVyacuteše jsme již upozornili na Aacuteetiovu zpraacutevu kteraacute přinaacutešiacute popis vzniku prvniacutech živyacutech bytostiacute Ačkoli se ve skutečnosti může jednat o vyacuteklad zrodu člověka podobně jako Pseudo--Pluacutetarchos užiacutevaacute přiacuteklad kůry a jejiacuteho naacutesledneacuteho rozlomeniacute

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že prvniacute živeacute bytosti se zrodily ve vlhku a že je obklopovala ostnataacute kůra (φλοιοῖς περιεχόμενα ἀκανθώδεσι) V dalšiacutech generaciacutech [s přibyacutevajiacuteciacutem věkem] vystupovaly na suššiacute miacutesta a když se kůra rozlamovala (περιρρηγνυμένου) po kraacutetkyacute čas přežiacutevaly [žily po kraacutetkyacute čas jinyacutem způsobem]ldquo52

52 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 30

85R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Obklopujiacuteciacute kůra kterou jsme po-tkali v kontextu kosmogonie kdy je růst planouciacute sfeacutery kolem vzduchu po-psaacuten slovy bdquojako kůra kolem stromuldquo53 se tak vraciacute v jineacute souvislosti Pokud se přitom opakuje shodneacute slovo bdquokůraldquo (φλοιός) je pravděpodobneacute že se jednaacute o původniacute Anaximandrův způsob vy-jadřovaacuteniacute Naacutesledneacute rozlomeniacute kůry je přitom uacutezce spjato s momentem bdquoob-klopovaacuteniacuteldquo kteryacute se v těchto souvislos-tech často objevuje Zatiacutemco planouciacute sfeacutera bdquovyrostla kolem (περιφυῆναι)54 vzduchu kteryacute je okolo Zeměldquo jsou nebeskaacute tělesa popsaacutena jako kruh ohně obklopeneacuteho (περιληφθέντα)55 vzduchem V již ustaveneacutem univerzu je blesk důsledkem vanutiacute obklope-neacuteho (περιληφθὲν)56 hustyacutem oblakem A konečně než dojde k jejiacutemu rozlo-meniacute obklopuje (περιεχόμενα)57 prvniacute živeacute bytosti ostnataacute kůra V přenese-neacutem smyslu takto můžeme pochopit i vyacuteklad zemětřeseniacute ktereacute vznikaacute když vzduch vnikne do otevřenyacutech štěrbin v zemi a jako bdquomocneacute vanutiacuteldquo zemiacute otřaacutesaacute58 Pokud Aristoteleacutes o τὸ ἄπειρον soudiacute že bdquovšechny věci objiacutemaacute a řiacutediacuteldquo (περιέχειν ἅπαντα καὶ πάντα κυβερνᾶν)59 zatiacutemco podle Hippolyta bdquopřirozenost bezmeznaldquo obklopuje

53 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 10 54 Tamteacutež55 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11 56 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 2357 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 3058 Ammianus Marcellinus Hist XVII712 = DK

12 A 28 59 Aristoteleacutes Phys III4 203b7 = DK 12 A 15

(περιέχειν) všechny světy60 zdaacute se jako by reagovali na původniacute pod-nět a celyacute obraz tiacutem dostaacutevaacute finaacutelniacute podobu61

Termiacuten περιέχειν nebude s velkou pravděpodobnostiacute autentickyacute neboť je věrohodně doložen až u Anaxagory62 Přesto lze zvaacutežit že pouze nahradil některeacute z originaacutelniacutech slov přičemž byl původniacute smysl zachovaacuten63 Termiacuten κυβερνᾶν kteryacute se spolu s niacutem u Aris-totela objevuje je přitom doložen již u Heacuterakleita z Efesu64 Lze pozname-nat že motiv obklopovaacuteniacute a řiacutezeniacute za-vdal v minulosti důvod k interpretaci τὸ ἄπειρον jako bdquosubstanceldquo obklopu-jiacuteciacute celeacute univerzum zvenčiacute umiacutesťujiacuteciacute jej takto mimo svět65 V našem pocho-peniacute se ale naopak jednaacute o siacutelu kteraacute přirozeně působiacute ve světě a zavdaacutevaacute přiacutečinu ke zrodu a růstu všeho

Obklopovaacuteniacute v prvniacute řadě vyjadřuje vztah mezi popisovanyacutemi zaacutekladniacutemi složkami Zaacuteroveň však reprezentuje strukturu a konstituci jak nebeskyacutech těles či meteorologickyacutech jevů tak ži-vyacutech bytostiacute ktereacute jsou takto utvaacuteřeny Na daneacute uacuterovni tiacutem formuluje nejen druh vztahu ale i diferenciaci světa Vzhledem k charakteru vyacuteskytu celeacuteho motivu obklopovaacuteniacute se nabiacuteziacute uacutevaha zda se nejednaacute o původniacute způsob

60 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

61 Srov Kahn 1960 s 112 pozn 162 Simplikios In Arist Phys 15530 = DK 59

B 2 1575 = DK 59 B 1463 Srov KRS 2004 s 150 pozn 13 Robinson

2008 s 48664 DL IX1 = DK 22 B 4165 Srov Kahn 1960 s 233ndash237

86

132015

popisu uspořaacutedaacuteniacute liacutečeneacuteho fenomeacutenu a jeho toliko dočasneacute stability

Neznamenaacute to ovšem že bdquoto uvnitřldquo tedy to obklopeneacute bude vždy tepleacute jak bychom možnaacute na prvniacute po-hled čekali Obklopeneacute může byacutet to-tiž jak tepleacute tak chladneacute A podobně je tomu v přiacutepadě obklopujiacuteciacuteho Po odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery jejiacutež oheň obklopoval vzduch (obklopujiacuteciacute je tak v daneacutem přiacutepadě to tepleacute) dojde k ustaveniacute nebeskyacutech těles tentokraacutet ovšem s opačnyacutem uspořaacutedaacuteniacutem ne-boť oheň se nyniacute naleacutezaacute uvnitř vzduš-neacuteho (mlžneacuteho) obalu Odlaacutemaacuteniacute a naacute-sledneacute uzavřeniacute (ἀπορραγείσης καὶ ἀποκλεισθείσης) ohně planouciacute sfeacutery přitom představuje dva naprosto kon-stitutivniacute momenty Oproti očekaacuteva-neacutemu destruktivniacutemu uacutečinku ohně na vzduch a vlhkost se tiacutem naopak ustaviacute uacutezkaacute vzaacutejemnaacute spolupraacutece těchto pro-tikladnyacutech složek ktereacute vytvaacuteřejiacute celeacute nebeskeacute těleso Rok za rokem se jejich pozice neměniacute a vše zůstaacutevaacute stabilniacute Aniž by jedna ze stran druhou zahu-bila dochaacuteziacute k vzaacutejemneacute spolupraacuteci kteraacute umožňuje dalšiacute setrvaacuteniacute celeacute struktury Vlhkost přiacutetomnaacute ve světě přitom dlouhodobě vyživuje oheň ne-beskeacuteho tělesa66

Viděli jsme však že oproti vzaacute-jemneacute dlouhodobeacute součinnosti mezi vzduchem-vlhkostiacute a ohněm ktereacute jsme byli svědky v přiacutepadě nebeskyacutech těles se postupně přece jen bdquopodle řaacutedu časuldquo projeviacute jejich očekaacutevanyacute protikladnyacute vztah kteryacute vede k vysu-šeniacute moře

66 Srov Kratochviacutel 2010 s 271ndash274

VĚČNYacute POHYBKdyž Simplikios přibližuje Anaximan-drův vyacuteklad vzniku dodaacutevaacute oproti Aristotelovi nově důležitou okolnost Podle něho mělo k oddělovaacuteniacute proti-kladů dochaacutezet bdquověčnyacutem pohybemldquo (ἀιδίου κινήσεως)67 K Aristotelově in-formaci tak připojuje dodatečnyacute pro-ces jiacutemž se měly protiklady oddělovat Bliacuteže jej však nijak nevysvětluje Sim-plikiovu verzi Theofrastova textu pod-poruje i Hippolytos kteryacute se o věčneacutem pohybu rovněž zmiňuje

bdquoAnaximandros tedy řekl že bez-mezno je počaacutetkem a prvkem jsouciacutech věciacute když jako prvniacute nazval počaacutetek tiacutemto jmeacutenem Jemu je vlastniacute trvalyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) během něhož dochaacuteziacute k tomu že vznikajiacute nebesaldquo68

Pseudo-Pluacutetarchos v přiacutemeacute souvis-losti se vznikem nebes ovšem věčnyacute pohyb jako takovyacute vynechaacutevaacute Přesto se u něho objevujiacute zmiacutenky o bdquobezmez-neacutem aioacutenuldquo69 a zejmeacutena o tom bdquoco trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) U Simplikia se pak věčnyacute pohyb ve spojeniacute s Anaximandrem ob-jevuje dokonce opakovaně70 Vzhledem k podobnyacutem referenciacutem se proto lze domniacutevat že Theofrastův text oproti Aristotelovi přinaacutešel bližšiacute rozvedeniacute celeacute situace

Pokud bychom ale chtěli ze zmiacutenky o věčneacutem pohybu činit zaacutesadniacute zaacutevěry můžeme si všimnout že Simplikios zmiňuje věčnyacute pohyb teacutež bezprostředně

67 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9

68 Hippolytos Ref I62 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

69 Srov LSJ s v αἰών70 Simplikios In Arist Phys 4117ndash19

87R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

po vyacutekladu Anaximandra v posledniacute větě sveacuteho komentaacuteře k Anaximenovi

bdquoI on předpoklaacutedaacute věčnyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) kteryacutem se rovněž děje přeměnaldquo71

Tentokraacutet by se ovšem mělo jednat o pohyb souvisejiacuteciacute s kvalitativniacute změ-nou Vzhledem k vyacuteše uvaacuteděneacutemu Aris-totelovu rozdiacutelu mezi badateli o přiacute-rodě tak můžeme soudit že podstata věčneacuteho pohybu nebude zřejmě u Ana-ximandra zaacutesadně specifickaacute Opět se tak dostaacutevaacuteme do situace jak daneacutemu vyjaacutedřeniacute vlastně porozumět

bdquoVěčnyacute pohybldquo je peripatetickeacute spojeniacute ktereacute vychaacuteziacute z Aristotelovy kosmologie předpoklaacutedajiacuteciacute věčnost světa kde popisuje děniacute v supralunaacuterniacute oblasti Zatiacutemco sublunaacuterniacute oblast je vytvořena ze čtyř prvků a podrobena věčneacutemu toku změn supralunaacuterniacute oblast se sestaacutevaacute z paacuteteacuteho prvku při-čemž jedinou změnou k niacutež dochaacuteziacute je věčnyacute kruhovyacute pohyb nebeskyacutech těles Archaickeacute ioacutenskeacute kosmologickeacute koncepce oproti tomu takoveacute odlišeniacute dvou oblastiacute neznajiacute Určeniacute pohybu jako bdquověčneacuteholdquo by přesto mohlo nazna-čovat že daneacute vymezeniacute tendenčně ciacuteliacute praacutevě na oblast kosmologie72

Pro Aristotela je pohyb od přiacuterody neodmyslitelnyacute Když ve Fyzice rozli-šuje jednotliveacute principy tvrdiacute že ba-dateleacute o přiacuterodě zastaacutevali jeden pohyb-livyacute princip73 Uvedeneacute rozlišeniacute lze v souvislosti s Anaximandrem vidět již na začaacutetku Simplikiova komentaacuteře

71 Simplikios In Arist Phys 2431ndash32 = DK 13 A 5

72 Srov Graham 2013 s 82 Kahn 1960 s 4273 Aristoteleacutes Phys I2 184b15ndash21

kde tvrdiacute že Miacuteleacuteťan se řadil mezi ty bdquokteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmez-neacutemldquo74 Na jineacutem miacutestě Fyziky když se zabyacutevaacute teacutematem nekonečna (bez-mezna) pak Aristoteleacutes doslova soudiacute že ti kdo poklaacutedali bezmezno za počaacute-tek nepředpoklaacutedali jineacute přiacutečiny jako mysl nebo laacutesku75 Na zaacutekladě Aristo-telovyacutech kritik jeho předchůdců kteřiacute podle něho s vyacutejimkou laacutetky neodli-šili jineacute přiacutečiny lze proto očekaacutevat že Anaximandrův bdquoprincipldquo měl byacutet saacutem nadaacuten pohybem kteryacute všechny změny umožňoval Z tohoto důvodu je možneacute zvaacutežit že by se tak bezmezno přiacutemo naleacutezalo v pohybu76 Pokud je naviacutec Anaximandros obvykle kladen pospolu s Anaxagorou a Empedo-kleem Theofrastos mohl miacutet na mysli i konkreacutetniacute druh pohybu Uvažovat lze v teacuteto souvislosti zejmeacutena o viacuteru kte-ryacutem mohlo dojiacutet k odděleniacute protikla-dů77 O viacuteru ovšem nemaacuteme u Anaxi-mandra žaacutedneacute textoveacute podklady Naviacutec byacutevaacute za původce teacuteto koncepce poklaacute-daacuten praacutevě až Anaxagoraacutes78

Pravděpodobnějšiacute se ale jeviacute mož-nost že v samotneacutem Anaximandrově spisu nebyla otaacutezka pohybu bliacuteže vy-světlena Podrobnějšiacute určeniacute nemuselo byacutet adekvaacutetniacute již z povahy věci Spis mohl pojednaacutevat o bdquobezmezneacute přiro-zenostildquo jako o bdquomoci a siacutele přiacuterodyldquo

74 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 975 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12

A 15 76 Contra Kahn 1960 s 235 77 Srov Robinson 1971 s 116ndash11778 Srov Graham 2013 s 127 pozn 24

Gregory 2007 s 116 KRS 2004 s 165ndash166

88

132015

z niacutež vše povstaacutevaacute A zatiacutemco text vy-klaacutedal o staacuteleacutem vzniku a zaacuteniku kdy je pohyb miacuteněn implicitně peripatetici pro něž byl pohyb kliacutečovou kategoriiacute pak v raacutemci sveacute koncepce celyacute obraz pozměnili Věčnyacute pohyb by tak mohl byacutet peripatetickou transpoziciacute praacutevě za původně obecně uvaacuteděnyacute bezmeznyacute vznik a zaacutenik79

Při jineacute přiacuteležitosti se přitom Aris-toteleacutes pozoruhodně zmiňuje o po-hybu kteryacute je obsažen ve věcech jako bdquojakyacutesi životldquo

bdquoJe však otaacutezka zda pohyb kteryacute dřiacuteve nebyl někdy vznikl a zda opět zanikaacute tak že se nic nepohybuje či zda ani nevznikl ani nezanikaacute nyacute-brž vždy byl a vždy bude a zda toto neustaacutevajiacuteciacute a nesmrtelneacute (ἀθάνατον καὶ ἄπαυστον) jest skutečně ve věcech jako jakyacutesi život kteryacute jest ve všem co je od přiacuterody sestaveno a trvaacute Všichni tudiacutež kdo pojednaacutevajiacute nějak o přiacute-rodě tvrdiacute že pohyb existuje protože se zabyacutevajiacute otaacutezkami o vzniku světa a zkoumaacuteniacute jich všech se tyacutekaacute vzniku a zaacuteniku kteryacute by nemohl byacutet kdyby nebylo pohybu Ale všichni kteřiacute pro-hlašujiacute že jest neomezenyacute počet světů a že jedny vznikajiacute a druheacute zanikajiacute tvrdiacute že pohyb existuje vždy ndash neboť opakovanyacute vznik a zaacutenik nutně jest spolu s jejich pohybem Ti pak kteřiacute uznaacutevajiacute jeden svět kteryacute ltbuď trvaacute nebogt netrvaacute věčně tvořiacute i o pohybu přiměřeneacute předpokladyldquo80

79 Srov KRS 2004 s 164ndash165 McDiarmid 1953 s 142 pozn 62 Naddaf 2005 s 71ndash72

80 Aristoteleacutes Phys VIII1 250b11ndash23 (přel A Křiacutež)

Přestože je v pozadiacute staacutele přiacutetomnaacute peripatetickaacute koncepce pohybu zdaacute se jako by začaacutetek celeacute pasaacuteže přece jen zdařile postihoval miacuteleacutetskeacute pojetiacute jak je napřiacuteklad doloženeacute u Thaleacuteta v souvislosti s teacutematem duše81 Zmiacutenka o bdquoneustaacutevajiacuteciacutem a nesmrtelneacutemldquo (ἀθά-νατον καὶ ἄπαυστον) naviacutec teacuteměř evo-kuje Aristotelův popis bezmezna ve Fy-zice kde se termiacuten ἀθάνατον doslovně opakuje82 Působeniacute věčneacuteho pohybu zachycuje u Anaximandra v podobneacute intenci rovněž Hermiaacutes

bdquoJeho [Thaleacutetův] spoluobčan Ana-ximandros řiacutekaacute že věčnyacute pohyb (ἀίδιον κίνησιν) je nejstaršiacutem počaacutetkem vlh-keacuteho a že věčnyacutem pohybem se jedny věci rodiacute a jineacute zanikajiacuteldquo83

Hermiaacutes může miacutet na mysli oddě-leniacute plodneacuteho semene obsahujiacuteciacuteho prvotniacute vlhkost z niacutež daacutele působeniacutem tepla Slunce vznikaacute moře a ustavuje se celaacute atmosfeacutera Průběh vzniků a zaacute-niků danyacutech věčnyacutem pohybem pak po-ukazuje ke staacuteleacutemu toku života Vyacuteše jsme přitom akcentovali možneacute po-chopeniacute τὸ ἄπειρον jako bezmezneacute siacutely a moci přiacuterody v niacutež by rezonoval vyacute-znam termiacutenu φύσις ve smyslu bdquorůstuldquo kteryacute směřuje k nabytiacute noveacuteho tvaru V raacutemci biologickeacuteho vyacutekladu celeacute kos-mogonickeacute pasaacuteže bychom pak mohli bdquověčnyacute pohybldquo vyložit praacutevě jako staacute-lou spontaneitu bezmezneacute siacutely přiacuterody kteraacute působiacute neustaacutelyacute vznik a růst

81 DL I24 (Marcovich 1986) = DK 11 A 1 Aristoteleacutes De an I2 405a19 = DK 11 A 22 411a7 = DK 11 A 22

82 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

83 Hermiaacutes Irr gent phil 10 = DK 12 A 12

89R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Probleacutem věčneacuteho pohybu naacutes ale může zaveacutest ještě daacutele k teacutematu ktereacute uzaviacuteraacute i vyacuteše uvaacuteděnyacute Aristotelův text Tiacutem je otaacutezka přiacutepadneacute věčnosti světa Pokud maacute podle Anaximandra postupně vyschnout moře lze předpo-klaacutedat že podobně dojde k porušeniacute dlouhotrvajiacuteciacute rovnovaacutehy a uacutezkeacute vazby mezi ohněm a vzduchem tvořiacuteciacutemi ne-beskaacute tělesa Mohlo by tak dojiacutet až k zaacute-niku nebeskyacutech těles Zda naacutesledně nastane kolaps celeacuteho univerza však neniacute z textů zcela průkazneacute

Oproti přiacutepadneacutemu předpokladu staacutelyacutech proměn jednoho daneacuteho světa kteryacute dřiacuteve vznikl mohou byacutet zmiacutenky o věčneacutem pohybu vodiacutetkem k tomu abychom u Anaximandra zvaacutežili ně-kterou z podob neomezenyacutech světů84 V teacuteto souvislosti je možneacute připome-nout že podle Simplikia měly z bez-mezna vznikat bdquovšechna nebesa a světy v nichldquo85 I některeacute dalšiacute texty vychaacute-zejiacuteciacute z Theofrasta se vyslovujiacute v tom smyslu že Anaximandros předpoklaacute-dal existenci množstviacute světů ktereacute měly byacutet nekonečneacute či jich mělo byacutet nezměrneacute množstviacute Neniacute však zřejmeacute zda se jednaacute o světy naacutesledujiacuteciacute po-stupně po sobě ndash po terminaci světa by tak došlo ke vzniku světa dalšiacuteho ndash nebo o světy koexistujiacuteciacute současně jak ve sveacutem rozvrhu univerza předpoklaacute-dali atomisteacute86

Zatiacutemco představu koexistujiacuteciacutech světů lze praacutevem podeziacuterat až z pozd-niacuteho vlivu atomistů nabiacuteziacute se spiacuteše

84 Srov McKirahan 200185 Simplikios In Arist Phys XXIV13 = DK 12

A 986 Srov KRS 2004 s 158

koncepce naacuteslednyacutech světů Zvlaacuteště pokud univerzum u Miacuteleacuteťana nejspiacuteše představovalo jedineacute kontinuum kdy nebeskaacute tělesa byla vzhledem ke sveacute meteorologickeacute povaze v uacutezkeacutem vztahu se zemiacute a mořem Zaacutenik světa by tak byl postupně vystřiacutedaacuten vznikem dal-šiacuteho světa

Oproti jsouciacutem věcem a světu jako takoveacutemu je to bezmezno k němuž by se měla nejvlastněji vztahovat pro-klamovanaacute věčnost Když Aristoteleacutes ve Fyzice nejprve označuje bezmezno přiacutevlastky bdquonezrozeneacute a nezanikajiacuteciacuteldquo (ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον) naacutesledně jej vymezuje jako božstviacute s ohledem k tomu že mělo byacutet bdquonesmrtelneacute a nehy-nouciacuteldquo (ἀθάνατον καὶ ἀνώλεθρον)87 Po-dobně jsme mohli vidět že bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) se podle Pseudo-Pluacutetarcha maacute oddělit z bdquotoho co trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) Oproti tomu všem věcem ktereacute vzni-kajiacute je daacuten pouze vymezenyacute čas

bdquoMluviacute takeacute o čase jakožto o vyme-zeneacutem vzniku jsouciacutech věciacute tak jejich zaacutenikuldquo88

Je to zaacutenik na kteryacute se ve skuteč-nosti soustřediacute znaacutemyacute Anaximandrův zlomek B1 jenž tak na jsouciacute věci uplatňuje bdquořaacuted časuldquo (χρόνου τάξιν) za vlaacutedy nutnosti (χρεών) Zatiacutemco se časovaacute určeniacute tyacutekajiacute pouze jsouciacutech věciacute viděli jsme že Pseudo-Pluacutetarchos před kosmogonickou pasaacutežiacute doslova zaznamenaacutevaacute

bdquoZaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

87 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

88 Hippolytos Ref I6 1 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

90

132015

protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacuteldquo89

Bezmeznyacute aioacuten90 může vyjadřo-vat neomezenyacute věk v němž probiacute-hajiacute cykly jimiž vše prochaacuteziacute Neko-nečneacute světy tak mohou zastupovat vznik a zaacutenik jednoho světa kteryacute je brzy naacutesledovaacuten dalšiacutem Ačkoli se na jednu stranu jednaacute o novyacute a od-lišnyacute svět saacutem sestaacutevaacute ze složek pů-vodniacuteho světa V podobneacute intenci se nejspiacuteše vyjadřuje teacutež Simplikios ač-koli v daneacutem kontextu Anaximandra neuvaacutediacute

bdquoJeden svět poklaacutedajiacute za vzniklyacute a zanikajiacuteciacute ti kdo řiacutekajiacute že svět vždy

89 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1090 Srov LSJ s v αἰών

jest ale neniacute vždy tentyacutež nyacutebrž se pokaždeacute staacutevaacute jinyacutem podle jakyacutechsi period časů tak např Anaximeneacutes Heacuterakleitos Diogeneacutes [z Apolloacutenie] a později stoikoveacuteldquo91

bdquoPeriody časůldquo vyměřujiacute fataacutelniacute proměny jednoho světa Oproti bez-meznu tak jsouciacute věci i celyacute svět podleacute-hajiacute proměnaacutem a naacutesledneacutemu zaacuteniku Po jejich zaacuteniku ale vše opět vznikaacute Odvěkyacutem působeniacutem spontaneity bez-mezneacute přirozenosti jako bdquonejstaršiacuteho počaacutetkuldquo dojde k dalšiacutemu odděleniacute se-mene ktereacute daacute podobu noveacutemu světu jenž bude miacutet opět svůj vyměřenyacute čas než bude vystřiacutedaacuten dalšiacutem

91 Simplikios In Arist Phys 112112 = DK 13 A 11

91R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ZKRATKY

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

KRS Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

LSJ Liddell H G Scott R (1996) A Greek-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

TP Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

SEZNAM ZKRATEK BIBLICKYacuteCH SPISŮGn Genesis

SEZNAM ZKRATEK ANTICKYacuteCH AUTORŮAacuteetiosPlac Placita philosophorum

Alexandros z AfrodisiadyIn Arist Meteor In Aristotelis Meteorologica

commentaria

Ammianus MarcellinusHist Historiae

AristoteleacutesDe an De animaMet MetaphysicaMeteor MeteorologicaPhys Physica

CensorinusDe die nat De die natali

92

132015

Diogeneacutes LaertiosDL Diogenis Laertii Vitae philosophorum

EusebiosPraep evan Praeparatio evangelica

HermiaacutesIrr gent phil Irrisio gentilium philosophorum

HippolytosRef Refutatio omnium haeresium

PlatoacutenTht Theaetetus

Pseudo-PluacutetarchosStrom Stromata

SimplikiosIn Arist Phys In Aristotelis Physicorum libros commentaria

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYDiels H (1879) Doxographi Graeci Berlin

G Reimer

Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

Mansfeld J (1985) Die Vorsokratiker Stuttgart Reclam

Mansfeld J Runia D T (2009) Aeumltiana The Method and Intellectual Context of a Doxographer II The Compendium 1 Leiden Brill

Marcovich M (1986) Hippolytus Refutatio omnium haeresium Berlin Walter de Gruyter

93R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Marcovich M (2008) Diogenis Laertii Vitae philosophorum I Berlin Walter de Gruyter

Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

ČESKEacute PŘEKLADY PRAMENŮNeniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

Aristoteleacutes (1996) Fyzika (přel A Křiacutež) Praha Petr Rezek

SLOVNIacuteKYLiddell H G Scott R (1996) A Greek-

-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABaldry H C (1932) bdquoEmbryological

Analogies in Presocratic Cosmogonyldquo Classical Quarterly 26 s 27ndash34

Cornford F M (1965) Principium Sapientiae The Origins of Greek Philo- sophical Thought Cambridge Cambridge University Press

Couprie D L (2011) Heaven and Earth in Ancient Greek Cosmology from Thales to Heraclides Ponticus New York Springer

Couprie D L Kočandrle R (2013) bdquoAnaximanderrsquos Boundless Natureldquo PEITHO Examina Antiqua 1 s 63ndash91

Gottschalk H B (1965) bdquoAnaximanderrsquos Apeironldquo Phronesis 10 s 37ndash53

Graham D W (2006) Explaining the Cosmos The Ionian Tradition of Scientific Philosophy Princeton Princenton Uni- versity Press

94

132015

Graham D W (2013) Science Before Socrates Parmenides Anaxagoras and the New Astronomy Oxford New York Oxford University Press

Gregory A (2007) Ancient Greek Cosmogony London Duckworth

Guthrie W K C (1985) A History of Greek Philosophy I The Earlier Presocratics and the Pythagoreans Cambridge Cambridge University Press

Heidel W A (1913) bdquoOn Certain Fragments of the Pre-Socratics Critical Notes and Elucidationsldquo Proccedings of the American Academy of Art and Sciences 48 s 681ndash734

Hobza P (2005) bdquoStředniacute prvek a Aristotelova katalogizace přiacuterodniacutech filosofůldquo Reflexe 27 s 51ndash74

Houmllscher U (1970) bdquoAnaximander and the Beginnings of Greek Philosophyldquo In D J Furley R E Allen (eds) Studies in Presocratic Philosophy I New York Humanities Press London Routledge amp Kegan Paul s 281ndash322

Cherniss H F (1971) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy New York Octagon Books

Kahn Ch H (1960) Anaximander and the Origins of Greek Cosmology New York Columbia University Press

Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

Kočandrle R (2008) Fysis ioacutenskyacutech myslitelů Rozprava nad peripatetickou dezinterpretaciacute Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010a) Anaximandros z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010b) bdquoVznik světa podle Anaximandraldquo Aither 3 s 5ndash34

Kočandrle R (2011a) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Plzeň Zaacutepadočeskaacute Univerzita v Plzni Praha Epocha

95R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Kočandrle R (2011b) bdquoApeiron jako bezmeznaacute přirozenostldquo Aither 6 s 9ndash38

Kočandrle R (2011c) bdquoAristoteleacutes a Miacuteleacuteťaneacuteldquo Aither 5 s 21ndash61

Kratochviacutel Z (2010) Mezi mořem a nebem Odkaz ioacutenskeacute archaickeacute vniacutemavosti Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kratochviacutel Z (2014) Anaxagoraacutes Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Lloyd G E R (1964) bdquoThe Hot and the Cold the Dry and the Wet in Greek Philosophyldquo The Journal of Hellenic Studies 84 s 92ndash106

McDiarmid J B (1953) bdquoTheophrastus on the Presocratic Causesldquo Harvard Studies in Classical Philology 61 s 85ndash156

McKirahan R D (2001) bdquoAnaximanderrsquos Infinite Worldsldquo In A Preus (ed) Before Plato Essays in Ancient Greek Philosophy VI Albany State University of New York Press s 49ndash65

Naddaf G (2005) The Greek Concept of Nature Albany New York State University of New York Press

Robinson J M (1971) bdquoAnaximander and the Problem of the Earthrsquos Immobilityldquo In J P Anton G L Kustas (eds) Essays in Ancient Greek Philosophy Albany State University of New York Press s 111ndash118

Robinson T M (2008) bdquoPresocratic Theologyldquo In P Curd D W Graham (eds) Presocratic Philosophy Oxford Oxford University Press s 485ndash498

Seligman P (1974) The Apeiron of Anaximander Westport Greenwood Press

Vlastos G (1947) bdquoEquality and Justice in Early Greek Cosmologiesldquo Classical Philology 42 s 156ndash178

96

132015

Jednota intelektu v renesančniacute filosofiiTHE UNICITY OF THE INTELLECT IN RENAISSANCE PHILOSOPHY

TOMAacuteŠ NEJESCHLEBAKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Centrum pro praacuteci s renesančniacutemi textyUniverzita Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 10771 80 Olomouc

ABSTRAKTAbstract The concept of the unicity of the intellect emerged in the history of philosophy in association with interpretations of Aristotlersquos On the Soul where the Philosopher distinguishes between two types of ldquointellectrdquo The first one in the subsequent tradition becomes the agent intellect (intellectus agens) unlike the second type which is usually referred to as the material intellect (materialis) or the possible intellect (possibilis) A major controversy did not arise until the unicity of intellect was attributed to the possible (material) intellect by Averroes who in his Long Commentary to Aristotlersquos On the Soul describes not only the active intellect but also the material (possible) intellect as transcendent and numerically unified After the rejection of this so-called monopsychism in the 1270s through condemnation by the Paris bishop Eacutetienne Tempier the doctrine on the unicity of the intellect spread most notably at Northern Italian universities The article deals firstly with the doctrine of the unicity of intellect as it was advocated or described by 15th century authors somehow connected with Paduan university (Paul of Venice Niccolograve Tignosi Johannes Argyropoulos Elia del Medigo Giovanni Pico della Mirandola Nicoletto Vernia) Secondly it summarizes the criticism of monopsychism during the Renaissance (Nicolaus of Cusa Cardinal Bessarion Marsilio Ficino later Nicoletto Vernia Agostino Nifo and Pietro Pomponazzi) Finally the fate of monopsychism after the bull ldquoApostolici regiminisrdquo in the 16th century is considered (Pomponazzi Luca Prassicio Francesco Vimercato Jacopo Zabarella and Francisco Suaacuterez)

97FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

1 UacuteVODNIacute VYMEZENIacuteProbleacutem jednoty intelektu se v ději-naacutech filosofie objevuje v souvislosti s interpretaciacute Aristotelova spisu O duši konkreacutetně paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy kde Filosof rozlišuje bdquorozumldquo kteryacute se bdquostaacutevaacute všiacutemldquo tzn maacute schopnost přijiacute-mat všechny formy a rozum kteryacute maacute schopnost formy v mysli aktualizovat1 Aristoteleacutes bliacuteže nespecifikuje tento

1 Aristoteleacutes De an III5 430a Editor Aris-totelova diacutela W D Ross označuje ten-to probleacutem za bdquoze všech Aristotelovyacutech nauk pravděpodobně ta nejtemnějšiacute a jistě nejdiskutovanějšiacuteldquo srv Ross 1924 1cxliii I Franz Brentano považoval inter-pertaci paacuteteacute kapitoly bdquoza jeden z nejob-tiacutežnějšiacutech uacutekolů exegeze spisu De animaldquo srv Horn 1994 s 100 Srv Brentano 1867 V době nedaacutevneacute bylo členěniacute intelektu na dva u Aristotela zpochyněno srv Gerson 2004

druhyacute typ intelektu kteryacute se v pozdějšiacute tradici nazyacutevaacute intelektem činnyacutem (in-tellectus agens) oproti prvniacutemu inte-lektu jenž byacutevaacute nepřesně označovaacuten jako trpnyacute či přesněji laacutetkovyacute (materi-alis) nebo možnyacute (possibilis) Tajemnaacute pasaacutež z Aristotelovy knihy O duši proto již jeho řeckeacute komentaacutetory vedla k růz-nyacutem interpretaciacutem ontologickeacuteho sta-tutu jednoho či druheacuteho intelektu2

Toto uacutevodniacute vymezeniacute naznačuje že hovořiacuteme-li o jednotě intelektu je třeba rozlišovat zda maacuteme na mysli intelekt činnyacute nebo intelekt možnyacute (laacutetkovyacute) Zatiacutemco jednotu činneacuteho intelektu přijiacutemali mnoziacute řečtiacute (Ale-xandr z Afrodisiady Themistius) středověciacute muslimštiacute (Avicenna) i

2 Srv Blumenthal 1996

98

132015

křesťanštiacute filosofoveacute (Dominik Gun-disalvi) rozsaacutehlejšiacute kontroverze vnikaacute až v momentě kdy jednota je připiso-vaacutena i onomu možneacutemu (laacutetkoveacutemu) intelektu Averroes ve sveacutem Velkeacutem komentaacuteři k Aristotelovu spisu O duši chaacutepe nejen činnyacute rozum ale i rozum laacutetkovyacute (možnyacute) jako transcendentniacute a numericky jeden a buď jej ztotožňuje s rozumem činnyacutem nebo je rozlišuje přičemž možnyacute (laacutetkovyacute) rozum pova-žuje za posledniacute netělesnou substanci3 Pro mnoheacute křesťanskeacute myslitele tato nauka o jednotě možneacuteho intelektu ktereacute se řiacutekaacute monopsychismus impli-kuje nepřijatelnyacute důsledek Je jiacutem po-přeniacute individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duše neboť to co je člověku vlastniacute a individuaacutelniacute tj tzv imaginativniacute siacutela (někdy se použiacutevaacute i termiacuten intelekt trpnyacute ndash intellectus passibilis) podle Averroa zanikaacute se smrtiacute těla zatiacutemco intelekt možnyacute kteryacute je aktualizovaacuten intelektem činnyacutem sice je nesmrtelnyacute nicmeacuteně je jedinyacute univerzaacutelniacute jako jeden kolektivniacute rozum pro celyacute lidskyacute druh kteryacute mysliacute v jednom každeacutem člověku tak že užiacutevaacute jeho představy a abstrahuje z nich ideje

Averroistickyacute monopsychismus měl na latinskeacutem zaacutepadě ve středověku sveacute zastaacutence jako nejslavnějšiacute z nich je uvaacuteděn Siger z Brabantu4 (a o něco

3 Averroes 1953 s 443ndash454 (Averrois Cor-dubiensis Commentarium magnum in Aristotelis De anima III 20 188ndash321) Srv Davidson 1992

4 Srv Putallaz Imbach 2005 Autoři se nic-meacuteně oproti staršiacute literatuře snažiacute ukaacute-zat že Sigerova inspirace Averroem je až druhotnaacute Siger je podle nich primaacuterně veden zkušenostiacute Tamteacutež s 31

mladšiacute Jan z Jandunu) i odpůrce kteřiacute inkriminovanou Aristotelovu pasaacutež interpretovali způsobem jenž by byl v souladu s věroukou Tomaacuteš Akvin-skyacute ve sveacutem slavneacutem spise De unitate intellectus contra Averroistas (O jednotě intelektu proti averroistům) napadaacute Averroův a Sigerův vyacuteklad Aristotela a zpřesňuje svou koncepci v niacutež odmiacutetaacute nejen jednotu možneacuteho intelektu ale i jednotu intelektu činneacuteho Intelekt (co do obou svyacutech bdquočaacutestiacuteldquo činneacute i možneacute) je podle Tomaacuteše schopnostiacute individu-aacutelniacute duše jež je formou těla Teze o jednotě intelektu by totiž odporovala zaacutekladniacute zkušenosti ze ktereacute Tomaacuteš vychaacuteziacute bdquoTento jednotlivyacute člověk rozu-mově chaacutepeldquo5

Nauka o jednotě intelektu (přes-něji možneacuteho intelektu) se počiacutenaje Tomaacutešem Akvinskyacutem stala zaacutekladniacutem rozlišovaciacutem kriteacuteriem pro averrois-mus Současnaacute literatura poukazuje na fakt že Akvinskyacute tiacutem vytvořil bdquofan-toacutema latinskeacuteho averroismuldquo tj zkon-struoval neexistujiacuteciacute směr jako sveacuteho protivniacuteka6 Na druhou stranu však nelze popřiacutet že nauka o jednotě inte-lektu v dějinaacutech filosofie existovala a to dokonce jako hybnyacute moment filoso-fickyacutech kontroverziacute A je takeacute historic-kyacutem faktem že v 15 stoletiacute byli mysli-teleacute kteřiacute se hlaacutesili k jednotě intelektu

5 bdquohellip hic homo intelligitldquo Tomaacuteš Akvinskyacute 1976 303 27ndash28 Srv Putallaz Imbach 2005 s 37 Srv Severa 2015 K Tomaacutešově antiaverroismu srv Matula 2009

6 Marenbon 2013 O bdquofantoacutemuldquo latinskeacuteho averroismu piacuteše i Imbach 1991 s 195 S termiacutenem bdquolatinskyacute averroismusldquo pra-cuje již Ernest Renan ve sveacute kliacutečoveacute praacute-ci Averroes et lrsquoAverroiumlsme z poloviny 19 stoletiacute srv Renan 1852

99FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

označovaacuteni jednoznačně jako bdquoaverro-isteacuteldquo (averroistae)7

Po odsouzeniacute ktereacuteho se monopsy-chismus dočkal v 70 letech 13 stoletiacute prostřednictviacutem censurniacutech vyacutenosů pařiacutežskeacuteho biskupa Štěpaacutena Tempie-ra8 se totiž s naukou o jednotě intelektu setkaacutevaacuteme spiacuteše na severoitalskyacutech univerzitaacutech přičemž bdquoaverroismusldquo v renesančniacute Itaacutelii ziacuteskal oproti obdobiacute středověku na intenzitě a dynamice Je to vskutku jednota intelektu co by-chom mohli považovat za znak rene-sančniacuteho averroismu pokud bychom jej hledali a chtěli nějak vymezit při-čemž je však třeba dodat že bdquoaverroi-smusldquo se v renesanci neetabloval jako nějakaacute filosofickaacute škola Praacutevě podoby nauky o jednotě intelektu v renesanci a reakce na ně jsou předmětem tohoto člaacutenku jehož ciacutelem je zpřesněniacute ktereacute by mohlo uacutestit v lepšiacute vymezeniacute ter-miacutenu bdquorenesančniacute averroismusldquo9

2 bdquoPadovskyacute averroismusldquo Averroes formuluje tři hlavniacute argu-

menty pro jednotu možneacuteho intelektu

7 Martin 2014 s 50 Srv Martin 2013 Ter-miacuten bdquoaverroistaldquo byl asociovaacuten přede-všiacutem s naukou o jednotě intelektu mohl ale takeacute označovat znalce Averroova diacutela

8 Censurniacute vyacutenosy z roku 1270 a 1277 srv Putallaz Imbach 2005 s 47ndash49 Srv Fla-sch 1989

9 Hasse 2011a s 162 V češtině je k dispo-zici k teacutematu pouze v podstatě vyacuteše uve-denaacute kapitola D N Hasse jako součaacutest Cambridge Companion to Renaissance Philosophy podkapitola bdquoAverroova te-orie intelektuldquo s 160ndash169 Hasse nabiacuteziacute přehledneacute zpracovaacuteniacute linie kterou na-zyacutevaacute bdquorenesančniacute averroismusldquo přestože samotnyacute termiacuten je spornyacute srv Kristeller 1979 s 39

Všechny majiacute negativniacute podobu tedy jejich ciacutelem je ukaacutezat že pluralita to-hoto intelektu neniacute možnaacute Přibliacutežiacuteme je nyniacute prostřednictviacutem parafraacuteziacute

1 Pokud by laacutetkovyacute intelekt (in-tellectus materialis) byl zmnoženyacute po-dle počtu individuiacute pak by byl hoc aliquid tedy buď tělo nebo nějakaacute schopnost v těle Tudiacutež by byl formou laacutetky avšak laacutetkoveacute je poznatelneacute pouze ze schopnostiacute Tedy to co je po-znatelneacute ze schopnostiacute v tomto přiacute-padě laacutetkovyacute intelekt by bylo zaacuteroveň předmětem (subiectum) laacutetkoveacuteho inte-lektu To znamenaacute že by laacutetkovyacute inte-lekt byl předmětem saacutem sebe saacutem sebe by uvaacuteděl do pohybu a saacutem sebe ucho-poval což je nemožneacute10

Averroes v tomto argumentu roz-vaacutediacute Aristotelovu kliacutečovou pasaacutež z paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy O duši a interpre-tuje ji s využitiacutem aristotelskyacutech pre-mis a) nic neuvaacutediacute sebe sama z mož-nosti do uskutečněniacute b) u tělesnyacutech věciacute (hoc aliquid) je každaacute předmětem myšleniacute jen jako možnost11 Intelekt podle Averroa je tak s člověkem spojen pouze jako akt rozuměniacute tedy intelekt použiacutevaacute tělo jako svůj naacutestroj a neniacute jeho substanciaacutelniacute formou

10 Averroes 1953 402 (III 5 432ndash440) bdquoSi enim posuerimus quod iste intellectus materialis est numeratus per numerati-onem individuorum hominum continget ut sit aliquid hoc aut corpus aut virtus in corpore Et cum fuerit aliquid hoc erit intentio intellecta in potentia Intentio autem intellect in potentia est subiectum movens intellectum recipientem non su-biectum motum Si igitur subiectum re-cipiens fuerit positum esse aliquid hoc continget ut res recipiat seipsam ut dixi-mus quod est impossibileldquo

11 Aristoteles De an III4 430a5ndash9

100

132015

Dalšiacute dva argumenty směřujiacute na analyacutezu vztahu mnohosti poznaacuteva-jiacuteciacutech individuiacute a jednoty obecneacuteho pojmu a majiacute ukaacutezat že praacutevě jednota obecneacuteho pojmu neniacute s mnohostiacute in-telektů slučitelnaacute přičemž třetiacute argu-ment Averroes přebiacuteraacute od Themistia12

2 Pokud by laacutetkovyacute intelekt byl zmnoženyacute podle počtu individuiacute pak by se takeacute poznaacuteniacute zmnožovalo do nekonečna Jaacute i ty poznaacutevaacuteme co do druhu tuteacutež věc avšak ve mně i v tobě je poznaacutevanaacute věc numericky odlišnaacute Což je nesmyslneacute13

3 Kdyby laacutetkovyacute intelekt byl zmno-ženyacute nebylo by možneacute aby se žaacutek něco naučil od učitele Věděniacute učitele by mu-selo miacutet siacutelu kteraacute by působila na vě-děniacute žaacuteka a vytvaacuteřela je 14

Averroovi naacutesledovniacuteci ať už inter-preti nebo přiacuteznivci tyto argumenty buď opakovali nebo je v kontextu do-bovyacutech diskusiacute daacutele rozvaacuteděli V jejich raacutemci se objevuje několik vzaacutejemně

12 Themistius 1899 s 103ndash10413 Averroes 1953 411 (III 5 707ndash717) bdquoEt

iste modus secundum quem posuimus essentiam intellectus materialis di-ssolvit omnes quaeligstiones contingentes huic quod ponimus quod intellectus est unus amp multa Quoniam si res intellecta apud me amp apud te fuerit una omnibus modis contingent quod cum ego scirem aliquod intellectum ut tu scires etiam illud ipsum amp alia multa impossibilia Et si posuerimus eum esse multa continget ut res intellecta apud me et apud te sit una in specie et due in individuo et sic res intellecta habebit rem intellectam et sic procedit in infinitumldquo

14 Averroes 1953 411 (III 5 717ndash719) bdquoEt sic erit impossibile ut discipulus addiscat a magistro nisi scientia quaelig est in magis-tro sit virtus generans amp creans scienti-am quaelig est in discipuloldquo

provaacutezanyacutech zaacutekladniacutech probleacutemů Kardinaacutelniacute otaacutezkou je samozřejmě plausibilita nauky o jednotě možneacuteho intelektu z filosofickeacuteho hlediska s čiacutemž uacutezce souvisiacute probleacutem zda je Averroův přiacutestup adekvaacutetniacute či do-konce jedinou možnou interpretaciacute Aristotelovy psychologie Teacutema mo-nopsychismu jelikož se zaacuteroveň uacutezce dotyacutekaacute věrouky se vyjevuje jako jedno z kliacutečovyacutech v renesančniacutem filosofic-keacutem diskursu a uacutestiacute v hledaacuteniacute vztahu mezi rozumem vedenou filosofickou argumentaciacute a viacuterou Z metodologic-keacuteho hlediska se interpretace nauky o jednotě možneacuteho intelektu v renesanci potyacutekaacute s probleacutemem do jakeacute miacutery au-toři u kteryacutech se nauka objevuje o niacute pouze referujiacute v raacutemci komentovaacuteniacute Aristotelovyacutech textů či ji zastaacutevajiacute a obhajujiacute

Tradičně se o averroismu v rene-sanci hovořiacute v souvislosti s padovskou univerzitou Mezi prvniacute zastaacutence mo-nopsychismu v obdobiacute renesance totiž podle mnohyacutech interpretů patřil pa-dovskyacute filosof Pavel z Benaacutetek (Paolo Veneto zemř 1429) Avšak již v přiacute-padě tohoto bdquoprvniacuteho renesančniacuteho averroistyldquo se ukazuje že jak vyacuteklad jednoty možneacuteho intelektu tak obecneacute zařazeniacute Pavla pod naacutelepku bdquoaverrois-musldquo nejsou vůbec jednoznačneacute Inter-preti se povětšinou shodujiacute v tom že Pavel z Benaacutetek chaacutepal činnyacute intelekt jako separovanou substanci a ztotož-ňoval ji s Bohem15 neshody však panujiacute

15 Paulus Venetus 1481 4vb bdquoNec aliqua in-telligentia precircter primam que est Deus potuit esse intellectus agensldquo Srv Ke-ssler 2008 s 490 Conti 2012 s 22

101FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

ohledně intelektu možneacuteho Averrois-tickyacute monopsychismus přesněji nauku o jednotě možneacuteho intelektu přisuzujiacute Pavlovi z Benaacutetek např Bruno Nardi či Zdislaw Kuksewicz16 Alessandro D Conti však tuto interpretaci razantně napadaacute a argumentuje poukazem na Pavlovo chaacutepaacuteniacute intelektivniacute duše jako formy a uskutečněniacute těla což je po-zice Averroovi protikladnaacute a vychaacuteze-jiacuteciacute z Tomaacutešovy kritiky17 Rozpory se pokoušiacute smiacuteřit Eckhart Kessler kteryacute rozlišuje dva zaacutekladniacute směry Pavlova myšleniacute Pavel z Benaacutetek podle něj při analyacuteze rozumoveacuteho poznaacuteniacute rozviacutejiacute argumentaci v niacutež modifikuje nomina-listicko-ockhamistickou teorii univer-zaacuteliiacute18 Obecneacute pojmy majiacuteciacute existenci v mysli (esse intentionale) jsou podle něj kauzaacutelně spojeny s jednotlivinami a vznikajiacute při poznaacutevaciacutem procesu Vedle toho se však Pavel ve sveacute Sumě přiacuterodniacute filosofie19a v komentaacuteři k Aris-totelovu spisu O duši20 hlaacutesiacute k Averro-ovu postoji Možnyacute intelekt kteryacute se staacutevaacute všiacutem tzn Uchopuje univerzaacutelie obecneacute pojmy ktereacute jsou nemateriaacutelniacute a věčneacute musiacute saacutem miacutet tyto vlastnosti Tedy jako nemateriaacutelniacute musiacute byacutet jen jeden neboť mnohost pochaacuteziacute z laacutetky Toto stanovisko je však zjevně v roz-poru s jeho teoriiacute univerzaacuteliiacute ktereacute majiacute přece byacutet intencionaacutelniacute Proto po-dle Kesslera Pavel z Benaacutetek chaacutepe inte-lekt jako substanciaacutelniacute formu lidskeacuteho těla čiacutemž se samozřejmě odklaacuteniacute od

16 Nardi 1958c Kuksewicz 198317 Conti 1992 s 338ndash347 Srv Conti 2012 18 Kessler 2008 s 149 19 Paulus Venetus 1503 20 Paulus Venetus 1504

Averroa tedy intelekt podle něj neniacute spojen s tělem jen co do činnosti nyacute-brž mu udiacuteliacute esenci21 A tak univerzaacute-lie ktereacute jsou v intelektu jenž je jeden a věčnyacute jsou věčneacute zaacuteroveň však je-likož intelekt je substanciaacutelniacute formou těla jsou univerzaacutelie poznaacutevaacuteny empi-ricky během procesu poznaacuteniacute s vyacutecho-diskem v jednotlivinaacutech

Pavlova kombinace nominalismu a averroistickeacuteho monopsychismu vyka-zuje mnoho rozporů a vyžadovala by důkladnou analyacutezu primaacuterniacutech textů kteraacute by potvrdila opraacutevněnost jednot-livyacutech protikladnyacutech interpretaciacute jeho myšleniacute Jeho zpracovaacuteniacute teacutematu při-jmeme-li vyacuteklad E Kesslera a dalšiacutech historiků je samozřejmě takeacute v ost-reacutem rozporu s křesťanskou naukou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši což uacutedajně přimělo Pavla z Benaacutetek k uacutevahaacutem o tom zda přirozenyacute rozum vede k jistotě pravdy a zda pluralita intelektů kterou hlaacutesaacute křesťanstviacute je vskutku jen předmět viacutery22

Pavel z Benaacutetek tak zanechal svyacutem naacutestupcům sice ambivalentniacute dědic-tviacute23 v každeacutem přiacutepadě se však stal pro padovskyacute aristotelismus posta-vou zaklaacutedajiacuteciacute Ukazuje se to již na diacutele jeho naacutestupce Gaetana da Thiene (1367ndash1465) kteryacute na Pavla uacutezce nava-zuje a daacutele jeho filosofii rozviacutejiacute a to jak v problematice univerzaacuteliiacute kdy pro něj nominalismus a realismus představujiacute v podstatě pouze dvě rozdiacutelneacute funkce

21 Paulus Venetus 1503 f 88ra Citovaacuteno dle Kessler 2007 s 489

22 Srv Kuksewicz 1983 s 327ndash330 srv Kessler 2007 s 490

23 Jak uzaviacuteraacute Hasse 2011a s 163

102

132015

obecneacuteho pojmu v systeacutemu věděniacute tak v nauce o duši24 Averroův monopsy-chismus však Gaetano odmiacutetaacute Jednota intelektu sice umožňuje podle Gae-tana poznaacuteniacute obecneacuteho avšak pokud člověku nepřiacuteslušiacute intelekt jako jeho substanciaacutelniacute určeniacute neniacute možneacute defi-novat člověka jako rozumovou bytost Vedle toto jednota intelektu neumož-ňuje vysvětlit individualitu poznaacuteniacute25

Gaetanův negativniacute postoj k mono-psychismu se však zdaacute byacutet v těchto kru-ziacutech ojedinělyacute Z dobovyacutech zpraacutev lze usuzovat že vyacutejimkou spiacuteše bylo zastaacute-vat nauku neaverroistickou26 Jinyacute žaacutek Pavla z Benaacutetek učitel filosofie v Pise Niccolograve Tignosi (1402ndash1474) se sice staviacute na stranu Tomaacuteše Akvinskeacuteho kteryacute podle něj vytvaacuteřiacute spraacutevnou inter-pretaci Aristotela a proto přijiacutemaacute jeho nauku o duši jako substanciaacutelniacute formě nicmeacuteně to co rozhoduje o pravdivosti nauky o jednotě intelektu je podle něj bdquonaacutezor viacuteryldquo (opinio fidei) Navazuje tak praacutevě na sveacuteho učitele Pavla27 a argu-

24 Kessler 2008 s 15125 Kessler 2008 s 152 Gaetano da Thiene

1493 58ra bdquoEt dicit ulterius quod ipsa est indivisibilis et multiplicabilis secundum corporum multiplicationem quibus uni-tur et est immortalis et quod ab eius substantia fluunt potentie plures vide-licet intellectus agens quo active concu-rrit ad species intelligibiles et intellec-tiones et intellectus possibilis quo ad predicta passive concurrit et voluntas qua velie et nolle libere potestldquo

26 Martin 2014 s 43 27 Za předpokladu že je spraacutevnaacute inter-

pretace Pavla z Benaacutetek jako averroisty vzhledem k nauce o možneacutem intelektu Dag Nicolaus Hasse kteryacute se Tignosim zabyacutevaacute vychaacuteziacute praacutevě z vyacuteše uvedeneacuteho Kuksewiczova bdquoaverroistickeacuteholdquo vyacutekladu Hasse 2004 s 452

menty pro pluralitu nesmrtelnyacutech dušiacute chaacutepe jako přiacuteliš slabeacute Z hlediska při-rozeneacuteho rozumu je tak podle něj třeba přitakat Averroově tezi o jednotě Po-dobně obhajuje Averroa z hlediska při-rozenosti (naturaliter loquens) i proti nauce o duši jako substanciaacutelniacute formě člověka28

I slavnějšiacute žaacutek Gaetana z Thiene řeckyacute uprchliacutek překladatel a učitel řečtiny na různyacutech miacutestech Itaacutelie a propagaacutetor platoacutenskyacutech studiiacute Jo-hannes Argyropoulos (1415ndash1487) se ve sveacutem komentaacuteři k De anima ote-vřeně hlaacutesiacute nejprve k Averroovu chaacute-paacuteniacute činneacuteho intelektu jako jedineacuteho a separovaneacuteho daacutele k jednotě i mož-neacuteho (laacutetkoveacuteho) intelektu a konečně dokonce k pojetiacute smrtelneacuteho bdquotrpneacuteholdquo intelektu I v Otaacutezce zda je lidskyacute rozum věčnyacute (Quaestio utrum intellectus hu-manus sit perpetuus) obhajuje věčnost lidskeacuteho intelektu opět s odkazem na Averroa a to co do intelektu jak čin-neacuteho tak možneacuteho29

Nauka o jednotě intelektu od po-loviny 15 stoletiacute v renesančniacute Padově vskutku pevně zakořenila Elia Del-medigo (1458ndash1493) filosof židov-skeacuteho původu kteryacute působil v Padově

28 Hasse 2004 s 451ndash453 Niccolo Tigno-si 1551 s 409 bdquoNam plurificatio animae intellectivae apud loquentes naturaliter solum cum magna difficultate tenetur et ceteraldquo

29 Monfasani 1993 Skutečnost že Argyro-poulos zaacuteroveň propagoval Platoacutenovu filosofii (Averroovu interpretaci Aristo-tela spatřoval v souladu s Platoacutenem) a staacutel u rozmachu platonismu v renesančniacute Florencii potvrzuje že použiacutevaacuteniacute termiacute-nů bdquolatinskyacute averroismusldquo či bdquorenesančniacute averroismusldquo je problematickeacute

103FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

jako učitel v bohatyacutech rodinaacutech ve svyacutech dvou Traktaacutetech o duši nava-zuje podobně jako jeho předchůdci na Averroův komentaacuteř k Aristotelovi Averroův možnyacute intelekt považuje pů-vodně za pouhou dispozici (jakoby v naacutevaznosti na Alexandra z Afrodisi-ady podle ktereacuteho je intelekt vyvaacuteděn z potenciality laacutetky což na straně jedneacute vede k potvrzeniacute jeho individuaacutelnosti na straně druheacute však k popřeniacute jeho ne-smrtelnosti) Laacutetkovyacute intelekt se však postupně staacutevaacute nemateriaacutelniacute substanciacute tiacutem jak se přibližuje k separovaneacutemu intelektu činneacutemu až s niacutem dojde ko-nečneacuteho sjednoceniacute30 Delmedigo zde zjevně interpretuje vztah možneacuteho a činneacuteho intelektu s využitiacutem kabali-stickeacute tradice kteraacute vrcholiacute v mystic-keacutem sjednoceniacute Traktaacutety o duši ktereacute se dochovaly pouze v hebrejštině původně Delmedigo připravoval v la-tinskeacute verzi pro sveacuteho nejznaacutemějšiacuteho žaacuteka Giovanniho Pika della Mirandola (1463ndash1494) I prostřednictviacutem Del-mediga Mirandola ziacuteskaacuteval znalosti o averroistickeacutem monopsychismu jež posleacuteze využil ve svyacutech diacutelech

A tak Giovanni Pico della Miran-dola ve svyacutech Conclusiones (z roku 1486) kde předklaacutedaacute 900 teziacute z růz-nyacutech myšlenkovyacutech tradic jež majiacute byacutet uvedeny v soulad uvaacutediacute i tezi Ave-rroovu bdquoIntelektivniacute duše je jedna ve všech lidechldquo31 Podle Pika však oproti Averroovi je nauka o separova-neacutem jednotneacutem intelektu slučitelnaacute

30 Band 199531 Pico della Mirandola 1998 72 s 252ndash253

bdquoUna est anima intellectiva in omnibus hominibusldquo

s nesmrtelnostiacute individuaacutelniacute duše Mi-randola to vysvětluje jako spojeniacute indi-viduaacutelniacuteho intelektu se separovanyacutem intelektem ve stavu blaženosti32 což připomiacutenaacute Delmedigovo kabalistickeacute mystickeacute sjednoceniacute nicmeacuteně hlubšiacute analyacutezu Pico nenabiacuteziacute a moderniacute in-terpreti tak vesměs poukazujiacute na ne-konsistenci jeho přiacutestupu33

Mirandolovyacutem učitelem byl i Ni-coletto Vernia (zemř 1499) padovskyacute profesor s jehož jmeacutenem je termiacuten averroismus spojovaacuten nejčastěji a to předevšiacutem diacuteky jeho traktaacutetu o sub-stanciaacutelniacute jednotě lidskeacuteho intelektu34 Vernia v něm obhajuje Averroův mo-nopsychismus jako jedinou spraacutevnou interpretaci Aristotelovy psychologie Snaha Tomaacuteše Akvinskeacuteho a dalšiacutech středověkyacutech autorů o zavedeniacute nauky o individuaacutelniacute duši jako substanciaacutelniacute formě lidskeacuteho těla kteraacute je od těla po jeho smrti oddělitelnaacute je podle Vernii Aristotelovi zcela ciziacute Naopak peri-patetickaacute filosofie podpořenaacute Averro-ovyacutem vyacutekladem uvažuje o rozumoveacute duši jako o věčneacute a jako o nezmnoženeacute neboť nemateriaacutelniacute nemůže podleacutehat

32 Pico della Mirandola 1998 74 s 252ndash253 bdquoPossibile est tenendo unitatem in-tellectus animam meam ita particulari-ter meam ut non sit mihi communis cum omnibus remanere post mortemldquo

33 Dulles 1941 s 143 Still 2008 s 187ndash18834 Jednaacute se o kvestii kteraacute zůstala pouze

v rukopise Utrum anima intellectiva hu-mano corpore unita tanquam vera forma substantialis dans ei esse specificum substantiale eterna atque unica sit in omnibus hominibus Kvestii v několika časopiseckyacutech člaacutenciacutech analyzoval Ed-ward Mahoney souborně Mahoney 2000

104

132015

individuaci35 Přesněji Vernia chaacutepe možnyacute intelekt jako věčnyacute a jako věčně spojenyacute s intelektem činnyacutem tzn jako separovanou substanci kteraacute maacute věčneacute rozuměniacute36

Verniou vrcholiacute nauka o jednotě in-telektu v 15 stoletiacute Averroovo chaacutepaacuteniacute možneacuteho intelektu jako jednoho se-parovaneacuteho nadindividuaacutelniacuteho bylo Verniou a dalšiacutemi padovskyacutemi mys-liteli považovaacuteno za vyacuteklad kteryacute je plně v souladu Aristotelovou naukou o duši Zaacuteroveň však nebylo možneacute zastiacute-rat že se jednaacute o nauku kteraacute se pro-tiviacute křesťanskeacute představě o nesmrtelneacute individuaacutelniacute lidskeacute duši Tento rozpor vedl na sklonku 15 stoletiacute k poměrně ostreacute reakci kteraacute přiměla i dosavadniacute bdquoaverroistyldquo počiacutenaje Verniou k revi-dovaacuteniacute původniacutech stanovisek

3 Reakce proti monopsychismubdquoPřirozenyacutemildquo odpůrci monopsy-

chismu v renesanci byli samozřejmě mysliteleacute kteřiacute navazovali na Tomaacuteše Akvinskeacuteho nebo se přiacutemo hlaacutesili k jeho odkazu jako např bdquokniacuteže to-mistůldquo Jan Capreolus (1380ndash1444) Oporou jim mohl byacutet i dekret koncilu ve Vienne (1311ndash1312) kteryacute zapověděl jako heretickou nauku podle niacutež ro-zumovaacute (intelektivniacute) duše neniacute sub-stanciaacutelniacute formou těla a podpořil tak tomistickeacute pojetiacute

Na Tomaacutešovu argumentaci proti jednotě intelektu navazuje i Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute (1401ndash1464) kteryacute ve spise Idiota de mente (Soukromniacutek o mysli)

35 Mahoney 1970 s 451ndash460 Mahoney 1976 s 145ndash149

36 Hasse 2011b s 134ndash137

explicitně kritizuje nauku bdquoněkteryacutech peripatetikůldquo o bdquojedneacute jedineacute poznaacute-vaciacute dušildquo Kusaacutenskyacute jednotu intelektu odmiacutetaacute s poukazem na proporcionalitu individuaacutelniacute duše k individuaacutelniacutemu lidskeacutemu tělu37 Jelikož identita pro-porce neniacute zmnožitelnaacute neniacute zmnoži-telnaacute ani identita mysli kteraacute oživuje tělo v adekvaacutetniacute proporci Z toho Ku-saacutenus usuzuje že neniacute možneacute aby ve všech lidech byl tyacutež intelekt Podobně jako Tomaacuteš Akvinskyacute napadaacute Miku-laacuteš Kusaacutenskyacute monopsychismus pro jeho neschopnost vysvětlit zkušenost individuality myšleniacute a v pozadiacute jeho argumentace stojiacute chaacutepaacuteniacute duše jako bytostneacuteho určeniacute člověka respek-tive Akvinskeacuteho pojetiacute intelektu jako schopnosti duše kteraacute je substanciaacutelniacute formou lidskeacuteho těla38

Vyacuteznamnyacute vyacutepad proti monopsy-chismu učinili renesančniacute platonikoveacute Nejprve kardinaacutel Bessarion (1403ndash1472) propagaacutetor Platoacutena jakožto au-tora kteryacute je kompatibilniacute s křesťan-stviacutem v diacutele In calumniatorem Platonis rozebiacuteraacute interpretace Aristotela ktereacute děliacute na Alexandrovo odmiacutetaacuteniacute nesmr-telnosti a na Averroovo odmiacutetaacuteniacute indi-viduaacutelnosti Za předpokladu věčnosti

37 Kusaacutenskyacute 2000 s 235ndash236 bdquoNechaacutepu však jak maacute byacutet ve všech lidech mysl jed-na Neboť mysl maacute přece ten uacutekol kvůli němuž se nazyacutevaacute dušiacute a to vyžaduje při-měřenyacute stav těla ktereacute je jiacute adekvaacutetně přizpůsobeno tak že je-li daacuten v někte-reacutem těle nemůže se vyskytovat v žaacuted-neacutem jineacutem Tak jako nelze rozložit iden-titu proporce nelze to udělat ani s iden-titou mysli kteraacute neniacute schopna oživovat tělo bez teacuteto adekvaacutetniacute proporceldquo (přel J Patočka)

38 Fuumlhrer 2014 s 117ndash120

105FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

světa chceme-li zachovat individuaacutel-nost a vyhnout se alexandrovskeacute smr-telnosti se musiacute přijmout buď nauka o stěhovaacuteniacute dušiacute (metempsychoacutezis) nebo nekonečnyacute počet dušiacute Nebo je vyacutechodiskem z těchto kontradikciacute Ave-rroovo postulovaacuteniacute jednoho intelektu společneacuteho všem Monopsychismus je tak podle Bessariona adekvaacutetniacutem vyacutekladem Aristotelovy filosofie avšak z hlediska pravdy křesťanskeacute viacutery ne-obstojiacute a musiacute byacutet nahrazen platonis-mem kteryacute na rozdiacutel od aristotelismu s křesťanskou viacuterou souzniacute39

V naacutevaznosti na Bessariona zauacute-točil na monopsychismus florentskyacute platonik a vůdčiacute postava tzv platoacuten-skeacute akademie Marsilio Ficino kteryacute Averroově nauce o jednotě intelektu věnoval celou 15 knihu sveacuteho rozsaacuteh-leacuteho diacutela Platoacutenskaacute teologie o nesmrtel-nosti dušiacute (Theologia platonica de im-mortalitate animorum)40 Ficino zde napadaacute jako absurdniacute důsledky ktereacute by plynuly z jednoty možneacuteho i čin-neacuteho intelektu Jednotnyacute intelekt by byl dennodenně napaacutejen množstviacutem různyacutech smyslovyacutech obrazů (podle množstviacute individuaacutelniacutech dušiacute ktereacute na jeho činnosti participujiacute) A tento intelekt by zaacuteroveň kontinuaacutelně za-pomiacutenal (se smrtiacute svyacutech nositelů) na to co se naučil41 Ficino argumentuje proti Averroovi takeacute poukazem na jeho

39 Martin 2014 s 4340 Ficino 2005 41 Allen 2013 81ndash97 Allen vysvětluje Ficinův

neobvyklyacute zaacutejem o kritiku Averroova mo-nopsychismu snahou odmiacutetnout jej jako bdquosaturnskeacuteho poltergeistaldquo a odlišit mo-nopsychismus od Ploacutetiacutenova pojetiacute inte-lektu na ktereacute naopak navazoval a ktereacute

neznalost řeckyacutech textů a neporozu-měniacute Aristotelovi42 aby se nakonec uchyacutelil k eklektickeacute formulaci z Aver-roa přijmeme nesmrtelnost možneacuteho intelektu z Alexandra z Afrodisiady jeho zmnožitelnost43 Platoacutenskyacute přiacute-stup u Ficina spočiacutevaacute v tom že odmiacutetaacute spatřovat princip individuace v laacutetce což mu umožňuje neupadnout ani do jedneacute z krajniacutech a pro křesťana ne-přijatelnyacutech interpretaciacute Aristotelovy nauky o intelektu Neniacute-li intelekt in-dividualizovaacuten laacutetkou odpadaacute jak jeho smrtelnost jež by vyplyacutevala ze spojeniacute s tělem tak averroistickaacute nadindiviu-aacutelnost a jednota věčneacuteho intelektu se-parovaneacuteho od laacutetky44

Byl to pravděpodobně vliv Ficinovy kritiky averroismu45 kteryacute přivedl pa-dovskeacuteho biskupa Pietra Barozziho v květnu 1489 k vydaacuteniacute dekretu jiacutemž pod hrozbou exkomunikace zakazo-val veřejneacute diskuse o averroistickeacute nauce o jednotě intelektu Přestože Barozzi nezmiňuje explicitně žaacutedneacuteho současneacuteho averroistu bezpochyby

se mohlo jevit z určiteacuteho pohledu jako averroismu bliacutezkeacute

42 Martin 2014 s 4543 Ficino 2005 Theol platonica XV 19 = Pla-

tonic Theology vol V s 225 bdquoAccipiamus ab Averroe capacem intellectum esse immortalem Accipiamus ab Alexandro capaces intellectus esse vires quasdam animabus nostris naturaliter insitas to-tidem numero quot sunt animaeldquo Srv Blum 2011 s 288

44 Blum 2011 s 27945 O vlivu Ficinovy kritiky piacuteše Randall 1961

s 80 Randall takeacute považuje Verniův ave-rroismus za v podstatě tradičniacute zatiacutemco E Mahoney si později u Vernii všiacutemaacute i ar-gumentaciacute kteryacutemi je tradičniacute averrois-mus rozviacutejen srv Mahoney 1976 Srv teacutež Kraye 2000 s 6ndash8

106

132015

byl předmětem jeho uacutetoku padovskyacute filosof Nicoletto Vernia Ten jako od-pověď na odsouzeniacute monopsychismu naacutesledně sepsal traktaacutet Proti zvraacuteceneacute Averrově myšlence o jednotě intelektu46 jehož naacutezev napoviacutedaacute že svůj původniacute averroistickyacute přiacutestup zaacutesadně zrevido-val Vernia zde tvrdiacute že sice o Averro-ově monopsychismu přednaacutešel avšak pojiacutemal to pouze jako dialektickeacuteho cvičeniacute a on saacutem monopsychismus ne-zastaacuteval Ve sveacutem noveacutem traktaacutetu pak nejenže odmiacutetaacute averroistickou argu-mentaci nyacutebrž se dokonce pokoušiacute do-kaacutezat individualitu nesmrtelneacute lidskeacute duše s odkazem na Avicennu Themis-tia a Simplikia a svůj obrat později při-pisuje praacutevě četbě těchto textů47

Kraacutetce po vydaacuteniacute Barozziho de-kretu (pravděpodobně v roce 1493) publikoval protiaverroistickyacute traktaacutet padovskyacute františkaacuten a scotista Antonio Trombetta (1436ndash1518)48 Nicmeacuteně na-vzdory antiaverroistickeacutemu zaměřeniacute spisu považuje Trombetta Averroovu

46 Contra perversam Averrois opinionem de unitate intellectus et de animae felicitate quaestiones divinae praacutece uacutedajně vznik-la v roce 1492 tiskem byla však vydaacutena až po Verniově smrti v raacutemci Acutissi-mae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia edi-tae Venetiis 1504 Srv Mahoney 1976 s 149nn

47 Srv Hasse 2011a s 166 Verniova vlast-niacute revize averroismu je interpretovaacutena rozdiacutelně a to buď jako oportunismus srv Nardi 1958a s 101 nebo jako kon-sekventniacute vyacutevoj myslitele ktereacutemu jde o soulad filosofie a teologie srv Kessler 1994 s 281

48 Antonio Trombetta Tractatus singularis contra Averroystas de humanarum ani-marum plurificatione ad catholicae fidei obsequium Srv di Napoli 1963 s 195

tezi o nezničitelnosti duše za shodnou s Aristotelem i viacuterou Jednota inte-lektu umožňuje zdůraznit nezaacutevislost rozumoveacuteho poznaacuteniacute na laacutetce je tedy třeba podle něj vysvětlit individuaci intelektu Trombetta hodlaacute podržet jak věčnost intelektu uchopujiacuteciacuteho objektivniacute obecneacute pojmy tak pluralitu rozumu49 tedy ve vyacutesledku to co hlaacutesal Marsilio Ficino

Je zjevneacute že pro aristotelsky orien-tovaneacute myslitele bylo odmiacutetnutiacute averro-istickeacute jednoty intelektu ořiacuteškem Tak boloňskyacute filosof Alessandro Achillini (zemř 1512) ve svyacutech Quodlibeta de intelligentiis z roku 1494 na jejichž zaacute-kladě byl označen za averroistu staacutele považuje Averroovu interpretaci inte-lektu za spraacutevneacute uchopeniacute Aristotelova probleacutemu I když zdůrazňuje že nauka o jednotě intelektu je v rozporu s viacuterou a musiacute byacutet odmiacutetnuta i filosofickyacutemi prostředky předklaacutedaacute proaverrois-tickeacute argumenty pokud by možnyacute in-telekt byl mnohyacute nebylo by ho možneacute z důvodu jeho individuace odlišit od smysloveacuteho poznaacuteniacute nebylo by možneacute poznaacuteniacute univerzaacutelniacutech forem a takeacute to co by bylo poznaacutevaacuteno dvěma odlišnyacutemi individui by byl jeden pojem avšak nu-mericky dva Z těchto dvou pojmů by se mohl vyabstrahovat dalšiacute pojem kteryacute by zase byl jeden avšak numericky dva a tak by se mohly vytvaacuteřet pojmy až donekonečna50 Argumentaciacute kteraacute

49 Blum 2011 s 290ndash29250 Achillini Quodlibeta III 2 3 10rb bdquose-

cundo si sic procederetur in infinitum in conceptibus quia conceptus essent nu-mero diversi et ab omni per se intelligi-bili numeraliter multiplicato abstrahibili

107FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

připomiacutenaacute slavnou Platoacutenovu naacutemitku bdquotřetiacute mužldquo proti jeho vlastniacute teorii idejiacute se Achillini hlaacutesiacute k Averroovu druheacutemu argumentu proti pluralitě možneacuteho intelektu Achillini nakonec jednotu intelektu odmiacutetaacute avšak zdaacute se že z filosofickeacuteho hlediska ji pova-žuje za pravděpodobnou a filosofickeacute argumenty vzneseneacute proti niacute za ne zcela uspokojiveacute51 Podobně proaverro-isticky byl naladěn i Marcantonio Zi-mara (1475ndash1532) kteryacute k Averroovi a Aristotelovi vytvořil vlivneacute indexy

Takeacute Verniovi padovštiacute žaacuteci Agos-tino Nifo a Pietro Pomponazzi ve svyacutech ranyacutech diacutelech přiznaacutevajiacute že averro-istickyacute monopsychismus se jim jeviacute jako spraacutevnaacute interpretace Aristotela a že je obtiacutežneacute ji vyvraacutetit Agostino Nifo (1473ndash1538) v komentaacuteři k De anima (z konce 15 stoletiacute tiskem 1503) uchopuje Averroův monopsychismus v kosmologickyacutech pojmech hovořiacute o nebeskeacute sfeacuteře kterou ztotožňuje s lid-skyacutem intelektem i když tuto nauku chaacutepe jako nepřijatelnou pro křesťana Ale již ve spise De intellectu z roku 1503 monopsychismus odmiacutetaacute Neopiacuteraacute se však o psychologickeacute a epistemolo-gickeacute protiargumenty ty totiž neshle-daacutevaacute za přesvědčiveacute nyacutebrž formuluje naacutemitky z oblasti moraacutelniacute filosofie a naacuteboženstviacute neboť etickeacute důsledky jednoty intelektu ohrožujiacute moraacutelku a takeacute přiacuterodně filosofickeacute respektive kosmologickeacute Probleacutem spatřuje v chaacute-paacuteniacute separovaneacuteho intelektu jako hy-batele kteryacute by měl hyacutebat mnohyacutemi

est conceptus ideo ab illis conceptibus essent alii conceptus abstrahibilesldquo

51 Hasse 2011b s 139ndash141

pohybovanyacutemi a vyvolaacutevat v různyacutech pohybovanyacutech rozdiacutelneacute uacutečinky52

I druhyacute jmenovanyacute Pietro Pompo-nazzi (1462ndash1525) ve svyacutech ranyacutech padovskyacutech komentaacuteřiacutech k Aristote-lovi považuje monopsychismus za le-gitimniacute interpretaci Aristotela Repro-dukuje Averroovu pozici a konfrontuje ji s vyacutekladem Alexandra z Afrodisiady tedy s pluralitou individuaacutelniacutech smr-telnyacutech intelektů Averroovu nauku o duši shledaacutevaacute jako shodnou s Aristo-telovou (např v kvestii z roku 1504) avšak naacutesledovat ji nechce neboť mu připadne nesmyslnaacute53 Alexandrova interpretace Aristotelova textu u Pom-ponazziho zviacutetězila až v jeho přednaacuteš-kaacutech z Boloni (1512ndash13 1514ndash15)54 v době kdy do sporů o spraacutevnyacute vyacuteklad Aristotela a o jednotu intelektu zasaacutehli uacutečastniacuteci paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu

4 Jednota intelektu po Apostolici regiminis

Oscilace mnoha filosofů mezi ave-rroistickyacutem monopsychismem na straně jedneacute a alexandrovskyacutem zdů-razněniacutem plurality za cenu odmiacutetnutiacute nesmrtelnosti na straně druheacute se stala jedniacutem z teacutemat paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu Bulou papeže Lva X nazvanou bdquoApostolici regiminisldquo z 19 prosince 1513 pak bylo zakaacutezaacuteno obhajovat jak

52 Hasse 2004 s 455ndash460 srv Hasse 2011a s 166ndash167

53 Pomponazzi 1955 s 93 bdquoDe opinione Averrois mihi videtur quod fuerit opinio Aristotelis tamen nullo pacto possum illi adherere et videtur mihi maxima fatui-tas Dicat autem quisque quidquid vult ego magis abhorreo opinionem Aristote-lis quam diabolumldquo Srv Kraye 2000 s 13

54 Pluta 1986 s 50 Van Dooren 1994 s 309ndash318

108

132015

averroistickou tak alexandrovskou po-zici a to dokonce i pouze jako dialek-tickeacute cvičeniacute Odsouzeni byli ti bdquokdo tvrdiacute že rozumovaacute duše je smrtelnaacute nebo že je jedna v mnohyacutech lidech a kdo pochybujiacute nejen o tom že je prav-divě a bytostně formou lidskeacuteho těla [hellip] ale i že je nesmrtelnaacute a že v mno-hosti těl v nichž se rozleacutevaacute je jako jednotlivaacute zmnožitelnaacute je zmnožena a maacute byacutet zmnoženaldquo55 Předmětem od-souzeniacute tedy byl jak averroistickyacute mo-nopsychismus tak alexandrovskaacute in-terpretace Aristotela a kodifikovaacuten byl přiacutestup Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Když pak v listopadu 1516 vydal Pi-etro Pomponazzi svůj Traktaacutet o nesmr-telnosti duše vyvolal tento spis spor ni-koli z důvodu přiacuteklonu k averroismu nyacutebrž alexandrismu Pomponazzi averroistickou jednotu intelektu od-miacutetaacute argumentuje pro pluralitu dušiacute avšak připisuje jim pouze relativniacute nesmrtelnost a absolutniacute smrtelnost Kliacutečovyacutem argumentem proti jednotě intelektu je pro Pomponazziho teze kterou přebiacuteraacute z Aristotela že činnost intelektu nemůže probiacutehat bez imagi-nace a je tedy zaacutevislaacute na fantasmatech na smyslovyacutech představaacutech jež jsou produktem smysloveacuteho vniacutemaacuteniacute Po-dle Pomponazziho je-li intelekt zaacutevislyacute

55 Conciliorum oecumenicorum decreta sess viii s 581 bdquodamnamus et repro-bamus omnes asserentes animam in-tellectivam mortalem esse aut unicam in cunctis hominibus et haec in dubium vertentes cum illa non solum vere per se et essentialiter humani corporis forma exsistat [hellip] verum et immortalis et pro corporum quibus infunditur multitudine singulariter multiplicabilis et multiplica-ta et multiplicanda sitldquo

na těle ve sveacute činnosti je na něm zaacute-vislyacute i ve sveacutem bytiacute tudiacutež je tělem individualizovanyacute56

Jednota intelektu odsouzenaacute kon-cilem je nyniacute odmiacutetnuta na zaacutekladě filosofickeacute argumentace prostřednic-tviacutem analyacutezy procesu poznaacuteniacute Zaacutero-veň je Averroova nauka prezentovaacutena jako filosofie kteraacute neodpoviacutedaacute Aris-totelovi Zatiacutemco v 15 stoletiacute aristote-likoveacute viacutecemeacuteně považovali Averroa za filosofa kteryacute je s Aristotelem v sou-ladu pročež si takeacute již ve 13 stoletiacute vysloužil přezdiacutevku bdquoKomentaacutetorldquo nyniacute je Averroes bdquoprznitelemldquo (perver-sor) Aristotelovy nauky Diacuteky Pompo-nazzimu se diskuse naacutesledně přesou-vajiacute na jinou rovinu teacutema pluralita versus jednota je nahrazeno teacutematem nesmrtelnost versus smrtelnost Po-kud uacutečastniacuteci diskuse přece jen ho-vořiacute o jednotě intelektu činiacute tak často již neaverroistickyacutem způsobem tzn netematizujiacute jednotu intelektu mož-neacuteho ale jednotu intelektu činneacuteho Saacutem Pomponazzi činnyacute a možnyacute inte-lekt od sebe odděluje a činnyacute intelekt chaacutepe jako nesmrtelnou separovanou substanci kteraacute působiacute na možnyacute in-telekt individualizovanyacute tělem jako hybatel na pohybovaneacuteho57 Stejně tak i

56 Pomponazzi 2012 IV s 73ndash9357 Pomponazzi 2012 X s 173 bdquoAristoteleacutes

totiž na uvedeneacutem miacutestě řiacutekaacute že pou-ze činnyacute intelekt je vpravdě nesmrtelnyacute a staacutele je v uskutečněniacute zatiacutemco trpnyacute nikoli poněvadž někdy mysliacute a někdy nemysliacute A protože tedy nekonaacute setrva-le nemaacute ani setrvalou bytnost proto je třeba na naacutemitku řiacuteci že možnyacute intelekt je v jisteacutem ohledu nesmrtelnyacute avšak v pravdě nesmrtelnyacute je pouze intelekt činnyacute protože je jednou z inteligenciacute a

109FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Gasparo Contarini (1483ndash1542) jeden z Pomponazziho kritiků a obhaacutejců ne-smrtelnosti individuaacutelniacute lidskeacute duše souhlasiacute s Pomponazzim nejen v od-miacutetnutiacute averroistickeacuteho monopsychi-smu ale i v chaacutepaacuteniacute činneacuteho intelektu jako separovaneacuteho od lidskeacute duše58 Stejnou pozici tedy na jednu stranu imanenci intelektu možneacuteho a na stranu druhou transcendenci intelektu činneacuteho zastaacuteval později padovskyacute fi-losof Cesare Cremonini (1550ndash1631) přičemž onen jednotnyacute činnyacute intelekt ztotožňoval s Bohem59 tak jak to činili již mnoziacute středověciacute autoři když teacutema činneacuteho a možneacuteho rozumu recipovali nebo i v tomto smyslu augustinovsky laděnyacute Pavel z Benaacutetek Cremonini se hlaacutesil stejně jako Pomponazzi k Ale-xandru z Afrodisiady podobně jako před niacutem Simone Porzio (1496ndash1554) pravděpodobně Pomponazziho žaacutek kteryacute však na rozdiacutel od Cremoniniho Alexandrovu identifikaci činneacuteho inte-lektu s Bohem odmiacutetal60

Vyacutejimku v diskusi daneacuteho obdobiacute v niacutež začiacutenaacute převažovat antiaverro-istickyacute postoj tvořiacute Luca Prassicio (zemř 1533) kteryacute obhajoval Averroa jako zastaacutence nesmrtelnosti duše jak

neniacute nějakou součaacutestiacute lidskeacute duše jak soudili Themistios a Averroes nyacutebrž pouze hybatelemldquo (přel M Petřiacuteček)

58 Contarini 2014 s 89 bdquo možnyacute intelekt setrvaacutevaacute po smrti byť mu nebyla daacutena nesmrtelnost činneacuteho intelektu Neboť i jaacute souhlasiacutem s Vašiacute Excelenciacute v tom že činnyacute intelekt o němž se zmiňuje Aristo-teleacutes na tomto miacutestě neniacute čaacutestiacute duše nyacutebrž jakyacutemsi vyššiacutem intelektemldquo (přel J Janoušek)

59 Kuhn 1996 s 210ndash24360 Porzio 1551 Srv Garin 2008 s 360ndash363

proti Pomponazzimu tak proti Nifovi kteryacute Averroa podle něj desinterpreto-val Ve sveacutem traktaacutetu o nesmrtelnosti duše61 se staviacute na stranu Averroovu jako na stranu nejlepšiacuteho obraacutence ne-smrtelnosti duše totiž nejen intelektu činneacuteho ale i intelektu možneacuteho Pro-blematičnost jednoty možneacuteho inte-lektu z hlediska křesťanstviacute kupodivu u Prassicia ustupuje do pozadiacute ve pro-spěch obhajoby nesmrtelnosti zpo-chybněneacute Pomponazzim62 Přestože je tedy Prassicio radikaacutelniacutem propagaacuteto-rem Averroa paradoxně i jeho přiacutestup svědčiacute o přesunu diskusiacute od jednoty k nesmrtelnosti

Druhaacute polovina 16 stoletiacute je tak obdobiacutem uacutepadku nauky o jednotě in-telektu a averroismu jako takoveacuteho Jedniacutem z posledniacutech filosofů kteřiacute přispěli k teacutematu averroistickeacute jednoty intelektu byl Francesco Vimercato (1512ndash1571) původem z Milaacutena avšak působiacuteciacute dlouho v Pařiacuteži Vimercato si cenil Averroa předevšiacutem jako přiacute-rodniacuteho filosofa a ve svyacutech spisech o duši dochaacuteziacute k jednotě činneacuteho i jed-notě možneacuteho intelektu i když opět jako mnoziacute jeho předchůdci tvrdiacute že se jednaacute o nauku s křesťanstviacutem ne-slučitelnou63 A snad uacuteplně posledniacutem zastaacutencem jednoty intelektu z přiacute-rodněfilosofickeacuteho hlediska byť takeacute zdůrazňujiacuteciacutem jeho nepravdivost z hle-diska pravdy křesťanstviacute byl Antonio Bernardi v roce 156264

61 Prassicio 1520 62 Hasse 2011b s 141ndash14463 Hasse 2004 s 462ndash46564 Hasse 2004 s 466 Hasse 2011a s 168

110

132015

Postupneacute mizeniacute averroistickeacute po-zice v druheacute polovině 16 stoletiacute však zaacuteroveň neznamenaacute že by se k niacute fi-losofoveacute přestali obracet jako k před-mětu kritiky Napřiacuteklad jezuiteacute z Co-imbry kteřiacute na sklonku 16 stoletiacute vytvaacuteřeli komentaacuteře k Aristotelovyacutem spisům tzv Conimbricenses jed-noznačně považujiacute Averroův mono-psychismus za nauku kteraacute je v roz-poru jak s Aristotelem tak s pravyacutem učeniacutem65 Stejně tak i řiacutemskyacute jezuita Francisco de Toledo (1532ndash1596) na-padaacute jednotu intelektu jako odporujiacuteciacute praveacute filosofii a rozumu Důkladnou protiaverroistickou argumentaci roz-viacutejiacute ve stejneacute době padovskyacute filosof Ja-copo Zabarella (1533ndash1589) napřiacuteklad ve sveacutem spise De mente humana66 U Za-barelly i jezuitskyacutech autorů je nicmeacuteně kritika monopsychismu již využita spiacuteše pouze jako odrazovyacute můstek pro formulovaacuteniacute vlastniacute odlišneacute koncepce rozumoveacuteho poznaacuteniacute než že by před-stavovala uacutetok na reaacutelneacuteho protivniacuteka Důvodem pro opuštěniacute averroistickyacutech pozic bylo podle Daga Hasseho zřejmě praacutevě toto rozviacutejeniacute alternativniacutech aristotelsky založenyacutech teoriiacute intelek-tuaacutelniacuteho poznaacuteniacute a to jak v lutheraacuten-skeacutem Německu Filipem Melanchtho-nem tak v jezuitskeacute scholastice již reprezentuje Francisco Suaacuterez či v raacutemci bdquopadovskeacuteholdquo aristotelismu je-hož vrcholnou postavou je zmiňovanyacute Jacopo Zabarella67

65 Salatowski s 20466 Salatowski s 206-20967 Hasse 2011a s 169 Hasse 2004 s 468

Zabarella ve sveacutem spise De mente agente považuje činnyacute intelekt za se-parovanou substanci kterou ztotož-ňuje s Bohem kteryacute iluminuje lidskou mysl68 Trpnyacute intelekt (intellectus pati-bilis) je pak pro něj (oproti Averroovu pojetiacute) praacutevě tou schopnostiacute kteraacute abstrahuje pojmy z fantasmat69 Fran-cisco Suaacuterez přistupuje k teacutematu zcela jinak Činnyacute i možnyacute intelekt nejsou pro něj odděleneacute substance u kteryacutech bychom pak museli zvažovat jejich on-tologickyacute status nyacutebrž dvě siacutely (vis) in-telektivniacute schopnosti duše70 Zabarella i Pomponazzi se soustřediacute na proble-matiku abstrakce a vztahu intelektiv-niacutech schopnostiacute a fantasie spiacuteše v naacute-vaznosti na Pomponazziho vyacuteklad než na averroistickeacute pozice Asi posledniacute vaacutežně miacuteněnyacute uacutetok na averroistickyacute monopsychismus formulujiacute v 17 stoletiacute cambridgeštiacute platonikoveacute předevšiacutem Henry More ovšem v tomto přiacutepadě se jednaacute o kritiku vedenou z pozice platonismu71

5 Zaacutevěr

68 Zabarella 1966 s 1031 bdquoMaxime autem omnium intelligibilis Deus est et est pri-mum in genere intelligibilium ergo nil aliud statui potest intellectus agens nisi solus Deus Hoc fuit argumentum eficaci-ssimum Alexandrildquo

69 Zabarella 1966 s 1020 bdquoSeptima est officium abstrahendi non est intellectus agentis sed est proprium intellectus patibilisldquo

70 Fransisco Suaacuterez se věnuje kritice ave-rroismu v prvniacute knize spisu De anima (I 12 12ndash13 s 557ndash559) svou teorii rozumo-veacuteho poznaacuteniacute pak formuluje v knize čtvr-teacute (De potentia intellectiva) K Suaacuterezovi srv např Heider 2011

71 Hutton 2013 s 197ndash212

111FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Jednota intelektu předevšiacutem v jejiacute silneacute formě jako monopsychismus tedy jako jednota možneacuteho rozumu patřila v 15 a 16 stoletiacute mezi kliacutečovaacute filosofickaacute teacutemata Dějinně-filosofickyacute vyacutezkum kteryacute jsme v teacuteto studii na-značili umožňuje identifikovat něko-lik zaacutekladniacutech přiacutestupů k teacutematu

1 Pokud byl Averroův monopsychi-smus považovaacuten za odůvodněnyacute z hle-diska filosofickeacute argumentace dostaacuteval se do konfliktu s křesťanskou předsta-vou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši s niacutež nebyl kompatibilniacute Tento rozpor tak vedl k hledaacuteniacute vztahu mezi racionaacutelniacutem zdůvodňovaacuteniacutem a viacuterou kteraacute tak vznaacutešiacute naacuteroky na pravdivost jineacuteho typu než filosofie (např Pavel z Benaacutetek) Diskuse o monopsychi-smu spolu se sporem o nesmrtelnost lidskeacute duše s niacutemž tematicky souvisiacute vedly postupně k odděleniacute filosofie od teologie

2 Přesvědčeniacute o spraacutevnosti Ave-rroovy monopsychickeacute interpretace Aristotela však vedle toho vyuacutestilo i v odmiacutetnutiacute aristotelismu jako takoveacuteho pro jeho neslučitelnost s křesťanstviacutem (Bessarion Ficino) Tato pozice jde ruku v ruce s obnovou platonismu v 15 stoletiacute a zaacuteroveň potencovala vyacuteše uve-deneacute vymezovaacuteniacute kompetenciacute přiroze-neacuteho rozumu a viacutery

3 Pokud byl monopsychismus shle-daacuten jako neadekvaacutetniacute interpretace Aristotela bylo třeba proti němu po-stavit alternativniacute aristotelskyacute vyacuteklad Odmiacutetnutiacute monopsychismu v 16 sto-letiacute takeacute v kontextu přesunu těžiště fi-losofickyacutech diskusiacute z probleacutemu jednoty a plurality na probleacutem nesmrtelnosti

vedlo k formulaci novyacutech koncepciacute ro-zumoveacuteho poznaacuteniacute Tradičniacute tomis-tickaacute kritika byla často považovaacutena za uacutetok kteryacute byl veden z pozic viacutecemeacuteně teologickyacutech (a neniacute předmětem to-hoto člaacutenku posoudit zda opraacutevněně či neopraacutevněně) což bylo podpořeno i koncilniacutem zaacutesahem a tak jako filoso-ficky plausibilniacute byl shledaacutevaacuten vyacuteklad Alexandra z Afrodisiady kteryacute se však takeacute byť z jinyacutech důvodů dostaacuteval do konfliktu s věroukou a vedl k rozlišeniacute filosofie a viacutery (Pomponazzi) Proto pro alternativniacute teorie rozumoveacuteho poznaacuteniacute čerpajiacuteciacute z aristotelskeacute tra-dice ktereacute vznikaly ve druheacute polovině 16 stoletiacute (Zabarella Suaacuterez) zůstaacutevaacute vyrovnaacuteniacute se s monopsychickou argu-mentaciacute uacutekolem v kontextu probleacutemu nesmrtelnosti duše navozeneacutem spo-rem o Pomponazziho vyacuteklad I pro ně je jednota intelektu nadaacutele teoriiacute vůči niacutež bylo třeba se vymezovat byť ave-rroistickou pozici v teacute době zdaacute se již nikdo nezastaacuteval

I když na poli renesančniacutech baacutedaacuteniacute zůstaacutevaacute i vzhledem k recepci monopsy-chismu množstviacute nevyřešenyacutech otaacute-zek v každeacutem přiacutepadě deacutelka životnosti nauky o jednotě intelektu v renesanci ukazuje na vyacuteznamnou dějinnou roli kterou averroismus sehraacutel nejen ve středověku ale i tomto obdobiacute

112

132015

BIBLIOGRAFIE

Achillini A (1494) Quodlibeta de intelligentiis Bologna Benedictus Hectoris Failli

Allen M J B (2013) bdquoMarsilio Ficino on Saturn the Plotinian Mind and the Monster of Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 81ndash97

Averroes Cordubensis (1953) Commentarium Magnum in Aristotelis de Anima libros (ed F S Crawford) Cambridge The Mediaeval Academy of America

Band K P (1995) bdquoElijah Del Medigo Unicity of Intellect and Immortality of Soulldquo Proceedings of the American Academy for Jewish Research 61 s 1ndash22

Blum P R (2011) bdquoNesmrtelnost dušeldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 279ndash309

Blumenthal H J (1996) Aristotle and Neoplatonism in Late Antiquity Interpretations of the De Anima Ithaca Cornell University Press

Brentano F (1967) Die Psychologie des Aristoteles insbesondere seine Lehre vom NOUS POIHTIKOS Nebst einer Beilage uumlber das Wirken des aristotelischen Gottes Mainz 1867 přetisk Darmstadt Wissenschaftliche Buchgesellschaft

Conciliorum oecumenicorum decreta (eds J Alberigo P-P Joannou C Leonardi P Prodi) (1962) Basileae Herder

Contarini G (2014) O nesmrtelnosti duše (eds P R Blum T Nejeschleba) Olomouc Univerzita Palackeacuteho v Olomouci

Conti A D (1992) bdquoIl problema della

conoscibilitagrave del singolare nella

gnoseologia di Paolo Venetoldquo Bullettino

delllsquoIstituto Storico Italiano per il Medio

Evo e Archivio muratoriano 98 s 323ndash82

Conti A D (2012) bdquoPaul of Veniceldquo In

E N Zalta (ed) Stanford Encyclopedia

of Philosophy Dostupneacute z httpplato

stanfordeduentriespaul-venice

Davidson H (1992) Alfarabi Avicenna and Averroes on the Intellect Their Cosmologies Theories of the Activ Intellect

113FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

and Theories of Human Intellect New York Oxford University Press

di Napoli Giovanni (1963) Lrsquoimmortalitagrave dellrsquoanima nel rinascimento Torino Societagrave editrice internationale

Dulles A (1941) Princeps concordiae Pico della Mirandola and the Scholastic Tradition Cambridge MA Harvard University Press

Ficino M (2005) Platonic theology vol 5 books xvndashxvi (transl M J B Allen ed James Hankins) Cambridge MA Harvard University Press

Flasch K (1989) Aufklaumlrung im Mittelalter Die Verurteilung von 1277 Mainz Dieterich

Gaetano da Thiene (1493) Super libros de

anima Venetiis Bonetus Locatellus

pour Octavianus Scotus

Garin E (2008) History of Italian Philosophy Amsterdam New York Rodopi

Gerson L P (2004) bdquoThe Unity of Intellect in Aristotelersquos De animaldquo Phronesis 49(4) s 348ndash373

Hasse D N (2004) bdquoAufstieg und Niedergang des Averroismus in der Renaissance Niccolo Tignosi Agostino Nifo Francesco Vimercatoldquo In J van Aertsen M Pickaveacute (eds) bdquoHerbs des Mittelaltersldquo Fragen zur Bewertung des 14 und 15 Jahrhunderts Berlin Walter de Gruyter s 451ndash453

Hasse D N (2011a) bdquoArabskaacute filosofie a averroismusldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 156ndash185

Hasse D N (2011b) bdquoThe Attraction of Averroism in the Renaissance Vernia Achillini Prassicioldquo Bulletin of the Institute of Classical Studies 47 s 131ndash147

Heider D (2011) bdquoReifikace hylemorfickyacutech principů Substanciaacutelniacute jednota člověka a nesmrtelnost lidskeacute duše ve filosofii F Suaacuterezeldquo In T Nejeschleba V Němec M Recinovaacute (eds) Pojetiacute člověka v dějinaacutech a současnosti filosofie I Od antiky po renesanci Brno CDK s 139ndash152

114

132015

Horn H-J (1994) Studien zum dritten Buch der aristotelischen Schrift De anima Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

Hutton S (2013) bdquoThe Cambridge Platonists and Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 197ndash212

Imbach R (1991) bdquoLrsquoAverroiumlsme latin du XIIIe siegraveclelsquoldquo In R Imbach A Maierugrave (eds) Gli studi di fi loso fi a medievale fra Otto e Novocento Contributo a un bilancio storiogra fi co Rome Edizioni di storia e letteratura s 191ndash208

Kessler E (1994) bdquoNicoletto Vernia oder die Rettung eines Averroistenldquo In F Niewoumlhner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelalter und in der Renaissance Zuumlrich Spur s 269ndash290

Kessler E (2007) bdquoThe intellective soulldquo In Ch B Schmitt et al (eds) Cambridge History of Renaissance Philosophy Cambridge Cambridge University Press s 485ndash534

Kessler E (2008) Die Philosophie der Renaissance Das 15 Jahrhundert Muumlnchen C H Beck

Kraye J (2000) bdquoThe Immortality of the Soul in the Renaissance between Natural Philosophy and Theologyldquo Signatures 1 ch 2 s 1ndash22

Kristeller P O (1979) Renaissance Thought and its Sources New York Columbia University Press

Kuhn H C (1996) Venetischer Aristotelismus im Ende der aristotelischen Welt Aspekte der Welt und des Denkens des Cesare Cremonini (1550ndash1631) Frankfurt a M Peter Lang Verlag

Kuksewicz Z (1983) bdquoPaul de Venise et sa theacuteorie de lrsquoacircmerdquo In L Olivieri (ed) Aristotelismo veneto e scienza moderna atti del 25deg anno accademico del Centro per la storia della tradizione aristotelica nel Veneto IndashII Padua Antenore s 130-164

Kusaacutenskyacute M (2001) Idiota de mente In P Floss J Patočka (eds) Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute život a diacutelo renesančniacuteho filosofa matematika a politika Praha Vyšehrad s 195ndash243

115FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Mahoney E P (1970) bdquoAgostino Niforsquos Early Views on Immortalityldquo Journal of the History of Philosophy 8 s 451ndash460

Mahoney E P (1976) bdquoNicoletto Vernia on the Soul and Immortalityldquo In E P Mahoney (ed) Philosophy and Humanism Renaissance Essays in Honor of Paul Oskar Kristeller New York Columbia University Press s 145ndash149

Mahoney E P (2000) Two Aristotelians of the Italian Renaissance Nicoletto Vernia and Agostino Nifo Aldershot AshgateVariorum

Marenbon J (2013) bdquoErnest Renan and Averroism The Story of a Misinterpretationldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 273ndash284

Fuumlhrer M (2014) Echoes of Aquinas in Cusanusrsquos Vision of Man Lanham Lexington Books

Martin C (2013) bdquoHumanism and the Assessment of Averroes in the Renaissanceldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its

Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 65ndash80

Martin C (2014) Subverting Aristotle Religion History and Philosophy in Early Modern Science Baltimore John Hopkins University Press

Matula J (2009) bdquoAntiaverroismus v diele Tomaacuteša Akvinskeacuteholdquo Aither 1 s 52ndash61

Monfasani J (1993) bdquoThe Averroism of John Argyropoulos and His Quaestio utrum intellectus humanus sit perpetuuslsquoldquo I Tatti Studies in the Italian Renaissance 5 s 157ndash208

Nardi B (1958a) bdquoLa miscredenza e il carattere morale di Nicoletto Vernia Ancora qualche notizia e aneddoto su Nicoletto Vernialdquo In B Nardi (ed) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni s 95ndash126

Nardi B (1958b) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni

Nardi B (1958c) bdquoPaolo Veneto e

lrsquoaverroismo padovanoldquo In B Nardi

116

132015

(ed) Saggi sullrsquoaverroismo padovano dal

secolo XIV al XVI Florence Sansoni s

75ndash93

Paulus Venetus (1481) Scriptum super

librum de anima Venetiis

Paulus Venetus (1503) Summa naturalis

philosophiae Venetiis

Paulus Venetus (1504) Scriptum super libros

De anima Venetiis

Pico della Mirandola G (1998) Conclusiones In S A Farmer (ed) Syncretism in the West Picorsquos 900 these (1486) the evolution of traditional religious and philosophical systems with text translation and commentary Tempe Medieval amp Renaissance Texts amp Studies

Pluta O (1986) Kritiker der Unsterblichkeitsdoktrin in Mittelalter und Renaissance Amsterdam B R Gruumlner

Pomponazzi P (1955) Quaestio de immortalitate animae (1504) In P O Kristeller (ed) bdquoTwo unpublished Questions on the Soul of Pietro

Pomponazzildquo Medievalia et Humanistica 8 s 76ndash101

Pomponazzi P (2012) Pojednaacuteniacute o nesmrtelnosti duše Tractatus de immortalitate animae Praha OIKOYMENH

Porzio S (1551) De mente humana disputatio Florentiae Apud Laurentium Torrentinum

Prassicio L (1520) Quaestio de immortalitate animae intellectivae secundum mentem Aristotelis a nemine verius quam ab Averroi interpretati Napoli

Putallaz F X Imbach R (2005) Povolaacuteniacutem filosof Praha OIKOYMENH

Randall J H (1961) bdquoThe Place of Pomponazzi in the Padua Traditionldquo In J H Randall (ed) The School of Pauda and the Emergence of Modern Science Padova Ed Antenore s 70ndash114

Renan E (1852) Averroes et lrsquoAverroiumlsme Paris Auguste Durand

Ross W D (ed) (1924) Aristotle Metaphysics Oxford Clarendon Press

117FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Severa M (2015) bdquoSed nihil ad nos de Dei miraculis cum de naturalibus naturaliter disseramusldquo Heterodoxniacute mistři svobodnyacutech uměniacute a jejich diskuse s Tomaacutešem Akvinskyacutem Disertačniacute praacutece FF UK Praha 2015

Still C N (2008) bdquoPicorsquos Quest for All Knowledgeldquo In M V Dougherty (ed) Pico della Mirandola New Essays Cambridge Cambridge University Press s 179ndash201

Suaacuterez F (1856) De anima In F Suaacuterez Opera omnia vol 3 Paris

Themistius (1899) In libros Aristotelis de anima paraphrasis (ed R Heinze) Berlin Reimer

Tignosi N (1551) In libros Aristotelis de

anima commentarii Firenze

Tomaacuteš Akvinskyacute (1976) De unitate intellectus In Sanctio Thomae de Aquino Opera omnia iussu Leonis XIII P M edita (editio Leonina) vol 43 Editori di San Tommaso Roma

Van Dooren W (1994) bdquoPomponazzi und Averroesldquo In F Niewohner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelaler und in

der Renaissance Zuumlrich Spur s 309ndash318

Vernia N (1504) Acutissimae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia editae Venetiis

Zabarella J (1966) De mente agente In

J Zabarella De rebus naturalibus libri

30 Frankfurt a M 16061607 reprint

Frankfurt a M s 1007ndash1042

116

132015

ABSTRAKTThis paper deals with Aristotelian tradition around the year 1000 The text focuses on two disputations taken place at the Ottonian imperial court (first at the court of Otto II in Ravenna in 980 or 981 the other at the court of Otto III in 997) and describes teaching of dialectics according Gerbert of Reims (later pope Silvestr II)

Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvořeTWO ARISTOTELIAN DISPUTATIONS AT THE OTTONIAN IMPERIAL COURT

MAREK OTISKFilozofickaacute fakulta Ostravskaacute univerzita v Ostravě Reaacutelniacute 5701 03 Ostrava

Filosofickyacute uacutestav AV ČR Jilskaacute 1110 00 Praha 1 marekotiskosucz

117M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

ITento přiacutespěvek si klade za ciacutel upozor-nit na způsob jakyacutem byla pěstovaacutena tradice aristotelskeacuteho myšleniacute v po-sledniacute čtvrtině 10 stoletiacute Tato před-scholastickaacute eacutera evropskeacuteho zaacutepadniacuteho křesťanskeacuteho myšleniacute je mnohdy trak-tovaacutena vyacutehradně v souvislosti s platoacuten-sko-novoplatoacutenskyacutem dědictviacutem (ktereacute mělo na tehdejšiacute intelektuaacutelniacute svět bez-pochyby vyacuterazně znatelnějšiacute vliv) proto chce tato studie ukaacutezat že je zcela na miacutestě hovořit v teacuteto eacuteře i o kreativniacutem rozviacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu

Hlavniacute pozornost se zaměřiacute na dvě disputace ktereacute proběhly na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře ndash prvniacute uspořaacutedal na přelomu let 980 a 981 ciacutesař Otta II v Ravenně druhaacute se uskutečnila patrně v leacutetě roku 997 v některeacutem z německyacutech

měst (snad v Magdeburgu) za uacutečasti jeho syna Otty III Osobnostiacute kteraacute spojuje obě disputace je patrně nejznaacute-mějšiacute (a dost možnaacute i nejvyacuteznamnějšiacute) učenec teacuteto doby ndash Gerbert původem (pravděpodobně) z Aurillacu učitel (a neuznanyacute arcibiskup) z Remeše opat z Bobbia arcibiskup z Ravenny kteryacute byl v letech 999ndash1003 pod jmeacutenem Sil-vestr II papežem

Jelikož je to praacutevě Gerbert (tj pa-pež Silvestr II) kteryacute je někdy uvaacuteděn na počaacutetku znatelneacuteho oživeniacute zaacutejmu o aristotelskeacute myšleniacute na latinskeacutem Zaacutepadě (kupř jeho jmeacuteno stojiacute v čele autorů komentaacuteřů k Aristotelovyacutem logickyacutem diacutelům i k Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kategoriiacutem1 nebo jeho

1 Viz Marenbon 1993 s 101 110 116

118

132015

traktaacutet De rationali et ratione uti je označovaacuten za jednu z prototypovyacutech podob scholastickyacutech kvestiiacute2) sa-motneacutemu představeniacute obou disputaciacute bude předchaacutezet stručneacute uvedeniacute do Gerbertovy vyacuteuky dialektiky během jeho působeniacute při remešskeacute katedraacutele ve druheacute polovině sedmdesaacutetyacutech let 10 stoletiacute

IIGerbert z Aurillacu je dnes znaacutem předevšiacutem jako autor viacutece než dvou set dopisů3 jejichž literaacuterniacute i histo-ricko-informačniacute vyacuteznam je namnoze hodnocen velmi vysoko4 Sveacute pevneacute a nezadatelneacute miacutesto maacute Gerbert rov-něž v dějinaacutech matematiky (často je zdůrazňovaacuten jeho zaacutesadniacute ndash katalaacuten-skyacutemi studiemi inspirovanyacute ndash podiacutel na oživeniacute zaacutejmu o praktickeacute aritmetickeacute vyacutepočty provaacuteděneacute na abaku s čiacutemž souvisiacute vůbec prvniacute užiacutevaacuteniacute arabskyacutech čiacuteslic v křesťanskeacutem zaacutepadniacutem svě-tě)5 astronomie či hudby6 Pro tento přiacutespěvek je ovšem zaacutesadniacute jeho roz-viacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu a to pře-devšiacutem na poli logiky (astronomickeacute

2 Viz např Turner 1903 s 260 Srov takeacute např Sigismondi 2007 s 59ndash64 nebo Frova 1985 s 351ndash352

3 Gerbertus Ep 1ndash2204 Srov např Nechutovaacute Stehliacutekovaacute 2013

s 120 nebo Brooke 2006 s 244ndash246 ad5 Viz např Folkerts 1997 s 7 srov vyob-

razeniacute abaku z konce 10 a z 11 stoletiacute včetně těch na nichž se objevuje notic-ka že to byl Gerbert kteryacute začal užiacutevat tyto čiacuteslice ndash detailněji viz např Folkerts 1996 Burnett 2002 2001 ad

6 Podrobněji viz např Bergmann 1985 Borst 1989 Huglo 2000 Sachs 1972 a mnoho dalšiacutech

a kosmologickeacute koncepce zde zůstanou stranou pozornosti)

Vedle vlastniacute Gerbertovy docho-vaneacute piacutesemneacute tvorby existuje dalšiacute poměrně přehlednaacute a ucelenaacute zpraacuteva o Gerbertově praacuteci s aristotelskyacutemi logickyacutemi texty historickeacute diacutelo Ger-bertova současniacuteka spolupracov-niacuteka možnaacute i žaacuteka ndash Richera mnicha z klaacuteštera svateacuteho Remigia v Reme-ši7 Richer pobyacuteval v Remeši ve stejneacute době jako Gerbert a lze proto před-poklaacutedat jeho velmi dobrou informo-vanost o Gerbertovyacutech pedagogickyacutech praktikaacutech Pasaacutež třetiacute knihy jeho Dějin kteraacute mimo jineacute shrnuje živo-topisnaacute data o Gerbertovi se zaacutehy měniacute v přehled způsobů vyučovaacuteniacute jednotlivyacutech svobodnyacutech uměniacute jak je pozdějšiacute papež v Remeši přednaacutešel Třebaže Richer věnoval znatelně většiacute pozornost Gerbertovu představovaacuteniacute zaacutekladů kvadriviaacutelniacutech discipliacuten (ze-jmeacutena astronomie)8 velmi ilustrativniacute je rovněž pojednaacuteniacute o Gerbertově vyacute-uce dialektiky

Celeacute seznamovaacuteniacute s uměniacutem dia-lektiky probiacutehalo pod Gerbertovyacutem vedeniacutem pomociacute antickyacutech autorita-tivniacutech knih ktereacute učitel se svyacutemi žaacuteky probiacuteral podle pevně daneacuteho řaacutedu a pomociacute komentaacuteřů objasňoval ne vždy jednoduchou laacutetku Nejprve se věnoval Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aris-totelovyacutem Kategoriiacutem ktereacute Gerbert se studenty rozebiacuteral v překladu Ma-ria Victorina i Boeumlthia Poteacute přišly na řadu Aristotelovy spisy Kategorie

7 Bliacuteže viz Glenn 20048 Richerus Hist III49ndash54 s 195ndash198

119M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

a O vyjadřovaacuteniacute Ciceronovy Topiky Boeumlthiův komentaacuteř k tomuto Cicero-novu diacutelu a vlastniacute Boeumlthiův traktaacutet o teacuteže problematice (De topicis differen-tiis) Na zaacutevěr se dostalo na Boeumlthiovy dialektickeacute traktaacutety (De categoricis syllogismis De hypotheticis syllogismis a De divisione) a Victorinův spis De diffinitione9 K tomuto Richerovu pře-hledu je možneacute dodat takeacute Boeumlthiovy komentaacuteře k uvedenyacutem spisům Por-fyacuteria a Aristotela neboť z nich čerpaacute v jinyacutech svyacutech textech10

Uvedenyacute vyacutečet poměrně jasně uka-zuje že Gerbert vyučoval dialektiku v takřka shodneacute struktuře jak tomu bylo zvykem na pozdějšiacutech středově-kyacutech školaacutech různyacutech typů univerzity nevyjiacutemaje Už v Gerbertově remešskeacute pedagogickeacute aktivitě v sedmdesaacutetyacutech letech 10 stoletiacute je poměrně jasně pa-trnaacute snaha o peripatetickyacute vyacuteklad lo-gickeacute problematiky

9 Richerus Hist III46ndash47 s 193ndash194 bdquoDialecticam ergo ordine librorum per-currens dilucidis sententiarum verbis enodavit Inprimis enim Porphirii ysa-gogas id est introductiones secundum Uictorini rhethoris translationem inde etiam easdem secundum Manlium ex-planavit Cathegoriarum id est predi-camentorum librum Arist[ot]elis con-sequenter enucleans Periermenias vero id est de interpretatione librum cuius laboris sit aptissime monstravit Inde etiam topica id est argumento-rum sedes a Tullio de Greco in Latinum translata et a Manlio consule sex co-mmentariorum libris dilucidata suis auditoribus intimavit Necnon et quatu-or de topicis differentiis libros de sillo-gismis cathegoricis duos de ypotheticis tres diffinitionumque librum unum divisionum eque unum utiliter legit et expressitldquo

10 Viz např Gerbertus De rat 13 s 92

IIIA Aristotelovo (a Boeumlthiovo) jmeacuteno hraje podstatnou roli rovněž při ra-vennskeacute disputaci kterou uspořaacutedal ciacutesař Otta II Podrobnějšiacute informace o důvodech jejiacuteho svolaacuteniacute průběhu i vyacutesledku maacuteme i tentokraacutet takřka vyacutehradně zaacutesluhou Richera z Remeše a jeho historickeacuteho diacutela11 takže lze viacutece než důvodně pochybovat o zcela nestranneacutem popisu udaacutelostiacute což však nic neměniacute na tom že jinyacute doklad nemaacuteme

Prvotniacute podnět vzešel od sas-keacuteho učitele Otrika kteryacute je poměrně dobře znaacutemyacute i v českeacutem prostřediacute ne-boť se u něj v Magdeburgu vzdělaacuteval mj druhyacute pražskyacute biskup Gerbertův přiacutetel a světec ndash Vojtěch12 Otrik se tě-šil pověsti nevšedniacuteho vzdělance a in-telektuaacutela Svatovojtěšskaacute legenda ho vzletně nazyacutevaacute Ciceronem sveacute doby13 zaacute-roveň však dodaacutevaacute že Otrik byl vznět-liveacute povahy a nezřiacutedka sveacute studenty traacutepil fyzickyacutemi tresty14

Patrně od roku 978 Otrik působil na ciacutesařskeacutem dvoře15 Ciacutesař Otta II měl zřejmě k jeho věděniacute patřičnou uacutectu ovšem z dřiacutevějšiacutech let (z počaacutetku sedmdesaacutetyacutech let) si pamatoval i sa-motneacuteho Gerberta kteryacute několik mě-siacuteců po sveacutem přiacutejezdu z Barcelonskeacuteho

11 Richerus Hist III55ndash65 s 198ndash205 Srov Ottonis II Diplomata 238ndash243 s 266ndash275

12 Srov Bruno Leg Nasc 5 s 20 Canaparius Vita Adal 3ndash5 s 582ndash583

13 Bruno Leg Nasc 5 s 20 bdquoScolis praeerat tunc Ohtricus quidam facundussimus aetate illa quasi Cicero unus [hellip]ldquo

14 Tamteacutež15 Canaparius Vita Adal 6 s 583

120

132015

hrabstviacute pobyacuteval na dvoře Otty I a bez-pochyby se osobně styacutekal i s Ottou II třebaže považovat Gerberta za učitele Otty II je s největšiacute pravděpodobnostiacute přehnaneacute16 Ciacutesařskaacute přiacutezeň v těchto časech mnohdy vyacuterazně podpořila (za-jistila) velmi vyacutehodneacute a laacutekaveacute ciacuterkevniacute uacuteřady přičemž samotnyacute ciacutesař jmeno-vaacuteniacutem jednotlivyacutech ciacuterkevniacutech hod-nostaacuteřů velmi často sledoval sveacute kon-kreacutetniacute zaacutejmy Zřejmě kolem roku 980 ruku v ruce se siacuteliacuteciacutem věhlasem remeš-skeacuteho učitele Gerberta ktereacuteho si na-viacutec z dřiacutevějška pamatoval dost možnaacute začal přemiacutetat že by mu Gerbert mohl byacutet užitečnyacute i jinde než pouze u remeš-skeacute katedraacutely

Otrik mohl tento ciacutesařův zaacuteměr vniacutemat jako ohroženiacute sveacuteho vlastniacuteho postaveniacute u dvora a patrně nabyl do-jmu že by bylo vhodeacute trochu umenšit Gerbertovu slaacutevu nejleacutepe pak přiacutemo ukaacutezat nějakeacute jeho intelektuaacutelniacute po-chybeniacute Vyslal proto do Remeše sveacuteho zvěda kteryacute měl navštěvovat Gerber-tovu vyacuteuku a odhalit nějakou nedoko-nalost či přiacutemo chybu v jeho učeniacute Otrikův člověk se brzy z Remeše vraacutetil a přinesl Otrikovi potěšitelnou infor-maci Gerbert pryacute ve svyacutech vyacutekladech tvrdiacute že v raacutemci děleniacute věd je fyzika podřiacutezenaacute matematice17 Důvěryhod-nost teacuteto zpraacutevy mohla byacutet podpořena Gerbertovou pověstiacute vyacutetečneacuteho a ino-vativniacuteho matematika takže Otrik pa-trně neměl důvod tomuto sděleniacute nedů-věřovat Obratem proto vyhledal ciacutesaře

16 Dřiacuteve se takto nezřiacutedka soudilo ndash viz např Darlington 1936 s 511 nebo podrobněji a kritičtěji Lindgren 1976 s 72ndash77

17 Richerus Hist III55 s 199

a zdůraznil jakeacute negativniacute důsledky by tato zaacutevažnaacute chyba mohla miacutet Ciacute-sař proto na Otrikův popud svolal vel-kou disputaci na niž pozval Gerberta remešskeacuteho aricbiskupa Adalberona a spoustu nejvyacuteznamnějšiacutech vzělanců teacute doby18

Zatiacutemco Otrik byl připraven ve-řejně zostudit Gerberta remešskyacute uči-tel vůbec netušil proč je na Apeninskyacute poloostrov pozvaacuten Z Richerova popisu neniacute zcela jasneacute jakou pozici Otrik při děleniacute věd zastaacuteval ndash byl-li stoupencem tradičniacuteho stoickeacuteho děleniacute filosofie na logiku fyziku a etiku19 kde jsou matematickeacute vědy jakožto discipliacuteny kvadrivia zařazeny pod fyziku (tedy opak toho co Otrik slyšel že Gerbert vyučuje) nebo se přiklaacuteněl k peripa-tetickeacutemu členěniacute věd na discipliacuteny teoretickeacute praktickeacute přiacutep poetickeacute kde je v raacutemci teoretickyacutech věd roz-lišena nauka o přiacuterodě (fyzika) ma-tematika a prvniacute filosofie (teologie metafyzika)20

Když ciacutesař zahaacutejil disputaci Otrik začal otevřenyacutem uacutetokem na Gerberta Remešskyacute vzdělanec však zcela po-přel že by něco podobneacuteho hlaacutesal členěniacute filosofie popsal přesně v aris-totelskeacutem duchu s explicitniacutem využi-tiacutem Boeumlthiovy terminologie a zaacutehy všechny přiacutetomneacute přesvědčil že nař-čeniacute z omylu bylo licheacute21 Otrik byl

18 Richerus Hist III57 s 199ndash20019 Viz Diogeneacutes Laertios Vitae VII39ndash40

srov např Augustinus De civ Dei VIII10 nebo Isidorus Etymol II24

20 Viz např Aristoteleacutes Met XI7 1064andashb nebo Boeumlthius 1 In Porphyr Isag I3 s 8ndash9

21 Richerus Hist III60 s 201ndash202

121M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

vyacutevojem disputace rozčarovaacuten a rychle hledal dalšiacute přiacuteležitosti jak Gerberta intelektuaacutelně zostudit Zkoušel to různě otevřel otaacutezku definice filoso-fie definice člověka miacutesto fyziologie v systeacutemu věděniacute atp Gerbert dokaacutezal na vše odpovědět takovyacutem způsobem že všichni přiacutetomniacute uznali že Gerbert vyučuje vše bezchybně a byl všeobecně uznaacuten za viacutetěze disputace22

Důsledky celkoveacuteho vyzněniacute dis-putace jasně doklaacutedajiacute že naznačeneacute Otrikovy motivy k jejiacutemu svolaacuteniacute mohly byacutet rekonstruovaacuteny patřičnyacutem způsobem Zatiacutemco ciacutesař revoko-val již připraveneacute Otrikovo jmeno-vaacuteniacute magdeburskyacutem arcibiskupem (a Otrik patrně nedlouho poteacute ze-mřel)23 Gerbert byl jmenovaacuten opa-tem klaacuteštera sv Kolumbaacutena v Bobbiu v jednom ze strategicky nejvyacuteznam-nějšiacutech italskyacutech klaacutešterů I tyto sku-tečnosti doklaacutedajiacute jak důležitaacute a pro vlastniacute karieacuteru kliacutečovaacute mohla byacutet znalost Aristotelova myšleniacute v době ottonskeacuteho ciacutesařstviacute

IVA to snad ještě viacutece na dvoře Otty III syna Otty II Za jeho uacutečasti se v leacutetě 997 uskutečnila v jednom z německyacutech měst jinaacute disputace o niacutež jsme tento-kraacutet zpraveni zaacutesluhou samotneacuteho Gerberta kteryacute dostal od Otty III za uacutekol sepsat a přehledně vysvětlit ob-sah učeneacute rozpravy Gerbert tak učinil čiacutemž vznikl jeho dialektickyacute traktaacutet De rationali et ratione uti

22 Richerus Hist III61ndash65 s 202ndash20523 Thietmarus Chron III13ndash15 s 112ndash117

V teacuteto disputaci se za uacutečasti vyacute-znamnyacutech (německyacutech) vzdělanců24 řešil probleacutem kteryacute povstal při četbě Porfyacuteriova Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kate-goriiacutem Porfyacuterios totiž při představo-vaacuteniacute společnyacutech charakteristik rodu a druhoveacuteho rozdiacutelu uvaacutediacute že o dife-renci rationalis i o druziacutech ktereacute jsou touto diferenciacute vymezeny se vypoviacutedaacute ratione uti25 Jinyacutemi slovy o všech dru-ziacutech o nichž platiacute že majiacute speciaacutelniacute diferenci rozumnyacute (např člověk) lze predikovat že užiacutevajiacute rozumu

Potiacutež tkviacute v tom jak to explicitně zmiňuje Gerbert že Aristoteleacutes v Ka-tegoriiacutech uvedl že se vždy většiacute vypo-viacutedaacute o menšiacutem (např Soacutekrateacutes je člověk Člověk je živočich atp) maximaacutelně pak stejneacute o stejneacutem nikdy se však menšiacute nevypoviacutedaacute o většiacutem26 Jelikož se zdaacute že užiacutevaacuteniacute rozumu je menšiacute než racio-naacutelniacute zdaacute se byacutet minimaacutelně velmi sporneacute že by se užiacutevaacuteniacute rozumu mohlo predikovat o racionaacutelniacutem Jak tedy ro-zumět Porfyacuteriovu tvrzeniacute Gerberto-vyacutemi slovy bdquoJak je možneacute že se užiacute-vaacuteniacute rozumu vypoviacutedaacute o racionaacutelniacutem [hellip]ldquo27

Samotnyacute způsob jakyacutem Gerbert postupuje ve sveacutem popisu argumentů z dřiacutevějšiacute disputace na ciacutesařskeacutem dvoře je ndash jak už bylo zmiacuteněno ndash srov-naacutevaacuten s postupy běžnyacutemi ve scholastic-kyacutech kvestiiacutech poteacute co je představen probleacutem (řešenaacute otaacutezka) dochaacuteziacute na

24 Gerbertus De rat praef s 70ndash7225 Porphyrios Isag s 1426 Aristoteleacutes Cat 31b srov Porphyrios

Isag s 727 Gerbertus De rat 1 s 72 bdquoQuomodo ergo

ratione uti praedicatur de rationali [hellip]ldquo

122

132015

uvedeniacute protikladnyacutech argumentů ktereacute v diskusi patrně zazněly načež je rozvedeno několik distinkciacute ktereacute by měly vyjasnit cestu k řešeniacute sporneacute otaacutezky a nakonec je s využitiacutem těchto doplněnyacutech rozlišeniacute podaacuteno řešeniacute uvedeneacuteho probleacutemu včetně reakce na vyacuteše popsaneacute argumenty Textově se ve sveacutem vyacutekladu Gerbert držiacute pře-devšiacutem Aristotelovyacutech spisů Katego-rie a O vyjadřovaacuteniacute Porfyacuteriova Uacutevodu a Boeumlthiovyacutech komentaacuteřů k těmto spisům

Za všechny zmiacuteněneacute naacutezory a protikladnaacute tvrzeniacute stačiacute zmiacutenit že opraacutevněnost vypoviacutedaacuteniacute užiacutevaacuteniacute rozumu o racionaacutelniacutem lze zdůvod-nit tak že byacutet racionaacutelniacute představuje možnost užiacutevaacuteniacute rozumu kdežto sa-motneacute užiacutevaacuteniacute rozumu je uskutečněniacute teacuteto možnosti tzn skutečnost spolu s možnostiacute (actus cum potestate) musiacute byacutet většiacute než pouhaacute možnost (sola po-testas) tedy opraacutevněně je užiacutevaacuteniacute ro-zumu vypoviacutedaacuteno o racionaacutelniacutem ne-boť racionaacutelniacute jako samotnaacute možnost je menšiacute Na druhou stranu lze zase řiacuteci že užiacutevaacuteniacute rozumu je akcidentaacutelniacute určeniacute rozumoveacute substance tzn aby něco mohlo užiacutevat rozumu musiacute byacutet racionaacutelniacutem tedy racionaacutelniacute je univer-zaacutelnějšiacute a zaacuteroveň je to nezbytnaacute pod-miacutenka toho aby cokoli mohlo užiacutevat rozumu ndash je tedy většiacutem a neniacute tudiacutež patřičneacute vypoviacutedat o racionaacutelniacutem že užiacutevaacute rozumu neboť by se takto menšiacute vypoviacutedalo o většiacutem28 Argumentů uvaacutediacute Gerbert viacutece ale pro ilustraci by uvedeneacute mohly stačit

28 Gerbertus De rat 1ndash2 s 74

Z distinkciacute ktereacute majiacute usnadnit ro-zuměniacute problematickeacutemu vyacuteroku jsou v textu spisku De rationali et ratione uti rozvedeny rozdiacutely mezi substanciaacutelniacute a akcidentaacutelniacute diferenciacute odlišnyacute sta-tut vyacutepovědiacute o obecneacutem a čaacutestečneacutem subjektu vyacuteroku (vyacuteroky o prvniacutech a druhyacutech substanciacutech včetně toho zda se o subjetku vypoviacutedaacute substan-ciaacutelniacute či akcidentaacutelniacute predikaacutet) různeacute způsoby vypoviacutedaacuteniacute možnosti (ve vztahu k nutneacutemu naacutehodneacutemu i aktuaacutelně nemožneacutemu)29 Takto lze diferencovat co je možneacute vypoviacutedat o substanciaacutelniacutech a akcidentaacutelniacutech rozdiacutelech i o prvniacutech a druhyacutech sub-stanciacutech včetně predikaacutetů o těchto rozdiacutelech a substanciacutech

Zaacutevěr k němuž Gerbert rozbo-rem Aristotelovyacutech Porfyacuteriovyacutech a Boeumlthiovyacutech textů dochaacuteziacute je ta-kovyacute že vždy zaacuteležiacute na tom co a o čem predikujeme Jelikož je opraacutevněneacute že se akcident vypoviacutedaacute o substanci30 lze zcela relevantně tvrdit že (něco) racionaacutelniacute užiacutevaacute rozum (např Soacutekrateacutes užiacutevaacute rozum) neboť takto je možneacute od-lišit Soacutekrata diskutujiacuteciacuteho od Soacutekrata spiacuteciacuteho (a tedy aktuaacutelně rozumu neužiacutevajiacuteciacuteho)

Zaacuteroveň však platiacute že v přiacutepadě obecnyacutech vyacuteroků (např člověk je živo-čich) je nezbytneacute aby se většiacute vypoviacute-dalo o menšiacutem jak Gerbert doklaacutedaacute teziacute o vzaacutejemneacutem vztahu kontraacuterniacutech vyacuteroků lze spraacutevně řiacuteci že u pravdi-veacuteho vyacuteroku (každyacute) člověk je živočich zaacuteroveň platiacute že vyacuterok (žaacutednyacute) člověk

29 Gerbertus De rat 6ndash13 s 78ndash9430 Aristoteleacutes Cat 21andashb srov Gerbertus

De rat 14 s 94ndash96

123M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

neniacute živočich je nepravdivyacute kdežto ne-pravidvyacute vyacuterok (každyacute) člověk je filosof neurčuje pravdivost vyacuteroku (žaacutednyacute) člověk neniacute filosof ndash tento vyacuterok je totiž rovněž nepravdivyacute31 I proto je nutneacute rozlišovat zda je o subjektu prediko-vaacutena substance nebo akcident

Takto Gerbert ve sveacutem textu pro Ottu III vysvětluje kdy a za jakyacutech okolnostiacute lze opraacutevněně o racionaacutelniacutem vypoviacutedat užiacutevaacuteniacute rozumu což byla otaacutezka kteraacute podle dochovanyacutech do-bovyacutech textů patřila mezi poměrně často řešeneacute probleacutemy jimiž se inte-lektuaacuteloveacute přelomu prvniacuteho a druheacuteho mileacutenia zabyacutevali32

31 Aristoteleacutes De interpr 717b srov Ger- bertus De rat 16 s 98ndash100

32 Viz např de Rijk 1963 s 64 Ex Isag et Cat 81ndash84 s 79ndash81 Fragm De rat s 136ndash139 nebo Icpa (Israel) In Porphyr Isag 176ndash178 s 49 (pro identifikaci tohoto autora viz Jeauneau 1985)

VObě představeneacute disputace i Gerber-tův způsob vyacuteuky dialektiky v Remeši jsou jen malyacutemi střiacutepky z mnohem rozsaacutehlejšiacuteho artistotelovskeacuteho dě-dictviacute jak bylo v předscholastickeacute křesťanskeacute Evropě rozviacutejeno Zatiacutemco učenaacute debata z Ravenny ukazuje že znalost Aristotelovy filosofie mohla tvořit jeden ze zaacutekladniacutech odrazovyacutech můstků pro ciacutesařskou přiacutezeň a tedy i pro uacutespěch v osobniacute karieacuteře diskuse o predikaci doklaacutedaacute že kreativniacute roz-viacutejeniacute Aristotelovyacutech teziacute bylo běžnou součaacutestiacute intelektuaacutelniacuteho světa kolem roku 1000

124

132015

ZKRATKY

AnonymusEx Isag et Cat Excerpta Isagogarum et

CategoriarumFragm De rat Fragmenta De rationali

et ratione uti

AristoteleacutesCat CategoriaeDe interpr De interpretationeMet Metaphysica

AugustinusDe civ Dei De civitate Dei

Boeumlthius1 In Porphyr Isag In Porphyrii Isagogen

commentorum editio prima

BrunoLeg Nasc Legenda Nascitur

purpureus flos

CanapariusVita Adal Vita S Adalberti

Episcopi vita antiquior

Diogeneacutes LaertiosVitae Vitae philosophorum

GerbertusDe rat De rationali et ratione utiEp Epistolae

Icpa (Israel)In Porphyr Isag Glossae In Porphyrii

Isagogen

IsidorusEtymol Etymologiae

PorphyriosIsag Isagoge et in

Aristotelis Categorias commentarium

RicherusHist Historiarum libri III

ThietmarusChron Chronicon

125M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYAristoteles (1831a) Categoriae In Aristotelis

Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 1ndash15

Aristoteles (1831b) De interpretatione In Aristotelis Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 16ndash24

Aristoteles (1831c) Metaphysica In Aristo-telis Opera omnia (ed I Bekker) vol II Berlin Apud Georgium Reimerum s 980ndash1093

Augustinus episcopus Hipponensis (1955) bdquoDe civitate Deildquo (eds B Dombart A Kalb) CCSL 47ndash48 Turnhout

Boeumlthius A M T S (1906) bdquoIn Porphyrii Isagogen commentorum editio primaldquo (ed S Brandt) CSEL 48 Wien s 3ndash132

Bruno z Querfurtu (1996) Život svateacuteho Vojtěcha ndash Legenda Nascitur purpureus flos (ed M Kyralovaacute) Praha Zvon

bdquoExcerpta Isagogarum et Categoriarumldquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 3ndash135

bdquoFragmenta De rationali et ratione utildquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 136ndash139

Gerbertus Aurillacensis (2007) bdquoLibellus de Rationali et Ratione Utildquo In F Sigismondi (ed) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logica del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum s 69ndash104

Gerbert von Reims (1966) Die Briefsammlung Gerberts von Reims (ed F Weigle) MGH Briefe d dt Kaiserzeit t 2 Berlin Weidmann

Icpa (1924) Fruumlhmittelalterliche Glossen des angeblichen Jepa zur Isagoge des Porphyrius nach der Pariser Handschrift (eds C Baeumker B S Walterhausen) Muumlnster Aschendorff

Iohannes Cannaparius (1841) Vita S Adalberti Episcopi vita antiquior (ed G H Pertz) MGH SS t 4 Hannover Hahn s 581ndash595

126

132015

Isidorus Hispalensis (1911) Etymologiarium sive Originum libri XX (ed W M Lindsay) Oxford E typographeo Clarendoniano

Ottonis II Diplomata (ed T Sickel) (1888) MGH DD t 21 Hannover Hahn

Porphyrios (1887) Isagoge et in Aristotelis Categorias commentarium (ed A Busse) Berlin Reimer

Richerus Remensis (2000) Historiarum libri III (ed H Hoffmann) MGH SS t 38 Hannover Hahnsche Buchhandlung

Thietmarus Merseburgensis (1935) Chronicon (ed R Holtzmann) MGH SS rer Germ N S t 9 Berlin Weidmann

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABergmann W (1985) Innovationen im

Quadrivium des 10 und 11 Jahrhunderts Studien zur Einfuumlhrung von Astrolab und Abakus im Lateinischen Mittelalter Stuttgart F Steiner Verlag Wiesbaden

Borst A (1989) Astrolab und Klosterreform an der Jahrtausendwende Heidelberg Winter

Brooke C (2006) Evropa středověku v letech 962ndash1154 Praha Vyšehrad

Burnett C (2002) bdquoThe Abacus at Echternach in ca 1000 ADldquo SCIAMVS 3 s 91ndash108

Darlington O G (1936) bdquoGerbert sbquoobscuro loco natuslsquoldquo Speculum 11(4) s 509ndash520

Folkerts M (1996) bdquoFruumlhe Darstellungen des Gerbertschen Abakusldquo In R Franci P Pagli L T Rigatelli (eds) Itinera mathematica Studi in onore di Gino Arrighi per il suo 90o compleanno Siena Centro studi sulla matematica medioevale s 23ndash43

Folkerts M (1997) Die aumllteste lateinische Schrift uumlber das indische Rechnen nach al-H

wārizmī Edition Uumlbersetzung und Kom-mentar Muumlnchen Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften

Folkerts M (2001) bdquoThe names and forms of the numerals on the abacus in the Gerbert traditionldquo In F G Nuvolone (ed) Gerberto dAurillac da Abate di

127M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

Bobbio a Papa dellanno 1000 Atti del Congresso internazionale Bobbio Associazione culturale Amici di Archivum bobiense s 245ndash265

Frova C (1985) bdquoGerberto philosophus il De rationali et ratione utildquo In M Tosi (ed) Gerberto ndash scienza storia e mito Bobbio Ditrich degli ASB s 351ndash377

Glenn J (2004) Politics and History in the Tenth Century The Work and World of Richer of Reims Cambridge Cambridge University Press

Huglo M (2000) bdquoGerbert theacuteoricien de la musique vu de lan 2000ldquo Cahiers de civilisation meacutedieacutevale 43(170) s 143ndash160

Jeauneau E (1985) bdquoPour le dossier drsquoIsrael Scotldquo Archives de lrsquohistoire doctrinale et litteacuteraire du moyen age 52 s 7ndash72

Lindgren U (1976) Gerbert von Aurillac und das Quadrivium Untersuchungen zur Bildung im Zeitalter der Ottonen Wiesbaden Steiner

Marenbon J (1993) bdquoMedieval Latin Commentaries and Glosses on Aristotelian Logical Texts Before

c 1150 A Dldquo In C Burnett (ed) Glosses and Commentaries on Aristotelian logical texts the Syriac Arabic and Medieval Latin Traditions London Warburg Institute s 77ndash127

Nechutovaacute J Stehliacutekovaacute D (2013) Stručneacute dějiny latinskeacute literatury středověku Praha Arista

de Rijk L M (1963) bdquoOn the Curriculum of the Arts of the Trivium at St Gall from c 850 ndash c 1000ldquo Vivarium 1 s 35ndash86

Sachs K J (1972) bdquoGerbertus cognomento musicus Zur musikgeschichtlichen Stellung des Gerbert von Reims (nachmaligen Papstes Silvester II)ldquo Archiv fuumlr Musikwissenschaft 29(4) s 257ndash274

Sigismondi F (2007) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logic del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum

Turner W (1903) History of Philosophy London Ginn

copy copyright AITHER 2015

Časopis pro studium řeckeacute a latinskeacute filosofickeacute tradiceJournal for the Study of Greek and Latin Philosophical Traditions

Ročniacutek VII čiacuteslo 13

Redakce časopisu AitherKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 12771 80 Olomouc

aitherjournalupolcz

Pavel Hobzašeacutefredaktor

Kryštof Bohaacutečekzaacutestupce šeacutefredaktora

Martin Zielinavyacutekonnyacute redaktor

Jakub Raacutelištechnickyacute redaktor

Veronika Hanaacutekovaacutesazba

Vydalo Vydavatelstviacute Filozofickeacute fakulty Univerzity Palackeacuteho v Olomoucihttpvffupupolcz

ISSN 1803-7860 (Online)Olomouc 2015

Č A SOPIS PRO STUDIUM ŘECKEacute A L ATINSKEacute FILOSOFICKEacute TR ADICE

Aither je odbornyacute recenzovanyacute elektronickyacute časopis vydaacutevanyacute Filozofickou fakultou Univerzity Palackeacuteho v Olomouci ve spolupraacuteci s Filosofickyacutem uacutestavem Akademie věd ČR Vznikl při Odděleniacute pro dějiny staršiacute českeacute a evropskeacute f ilosofie Filosofickeacuteho uacutestavu Aither vychaacuteziacute dvakraacutet ročně Každeacute čtvrteacute čiacuteslo je mezinaacuterodniacute (International Issue) a jsou v něm publikovaacuteny cizojazyčneacute člaacutenky (předevšiacutem v angličtině ale i v němčině a francouzštině) Časopis je registrovaacuten pod čiacuteslem ISSN 1803-7860

OBSAH

Jiřiacute Straacutenskyacute 6Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia Eros and the philosophical ascent in Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium

Aristoteleacutes a tradice Aristotle and Traditions 30(Kryštof Bohaacuteček ndash Pavel Hobza)

Kryštof Bohaacuteček 34Přiacutetel Aristoteleacutes Aristotle the friend

Č A SOPIS PRO STUDIUM ŘECKEacute A L ATINSKEacute FILOSOFICKEacute TR ADICE

Pavel Hobza 46Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3) Is it really evident that Aristotlersquos predecessors spoke of causes (Met 983b3)

Jiřiacute Straacutenskyacute 56 Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18) Who is φυσικός according to Aristotle (De an 403a29ndashb18)

Radim Kočandrle 70Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vzniku Aristotle on Anaximanderrsquos Concept of Generation

Filip Svoboda 96Možneacute vlivy Θεωρία na φιλοσοφία v Aristotelově Protreptiku a knize A s přihleacutednutiacutem k jeho předchůdcům i naacutesledovniacutekům Possible influences of Θεωρία on φιλοσοφία in Aristotlersquos Protrepticus and the book A with respect to his predecessors and successors

Marek Otisk 116Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře Two Aristotelian Disputations at the Ottonian Imperial Court

VAacuteŽENEacute ČTENAacuteŘKY VAacuteŽENIacute ČTENAacuteŘI

i v tomto čiacutesle jsme pro vaacutes kromě delšiacute studie o Platoacutenově dialogu Symposion připravili monotematickeacute paacutesmo Zatiacutemco v minuleacutem českeacutem čiacutesle (Aither 11 2014) bylo toto paacutesmo věnovaacuteno vyacuteznamu Aristotelova myšleniacute pro současnost (Aristoteleacutes dnes) v tomto čiacutesle vaacutem nabiacuteziacuteme několik studiiacute ktereacute se zabyacutevajiacute vztahem Aristotela a tradice (ať již v tom smyslu jak Aristoteleacutes zpracovaacutevaacute předchoziacute tradici anebo v tom jak se Aristoteleacutes saacutem stal součaacutestiacute tradice) Přiacuteštiacute čiacuteslo bychom chtěli věnovat vzpomiacutence na Aleše Havliacutečka kteryacute vyacuteznamnou měrou utvaacuteřel podobu českeacuteho porevolučniacuteho baacutedaacuteniacute v oblasti antickeacute filosofie (a to jak badatelsky tak organizačně a nakladatelsky) a kteryacute ndash jak mnoziacute z vaacutes jistě vědiacute ndash zemřel naacutehle a předčasně v červenci tohoto roku

Přeji inspirativniacute čteniacute

Pavel Hobza

ŠEacuteFREDAKTOR

6

132015

Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia EROS AND THE PHILOSOPHICAL ASCENT IN DIOTIMArsquoS SPEECH FROM PLATOrsquoS SYMPOSIUM

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie Filozofickaacute fakulta Zaacutepadočeskaacute univerzita v Plzni Sedlaacutečkova 19306 14 Plzeňjstranskyseznamcz

ABSTRAKTIn attempt to interpret Platorsquos conception of a philosophical ascent this paper focuses on several interrelated problems which are all connected with Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium First the context of this speech is outlined and on this basis the nature of Eros (ie the driving force of onersquos ascent) is explored This inquiry leads a) to a crucial question concerning the relationship between the Beautiful and the Good b) to further exploration of Erosrsquo desiring and procreative aspect

Tento člaacutenek vychaacuteziacute s podporou projektu SGS-2012-086

7JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

I UacuteVODO Platoacutenově dialogu Symposion můžeme po vzoru Mary P Nichols s klidnyacutem svě-domiacutem prohlaacutesit že se jednaacute o jeden z vůbec nejobliacutebenějšiacutech a nejdiskuto-vanějšiacutech spisů z celeacuteho platoacutenskeacuteho korpusu1 Dialog svojiacute eroacutetickou tema-tikou a brilantniacute literaacuterniacute formou velmi pravděpodobně zaujme i laickeacuteho čte-naacuteře pro odborneacute badatele pak před-stavuje bohatou studnici rozličnyacutech ať už obecně filosofickyacutech či specificky platoacutenskyacutech probleacutemů ndash jmenujme na-maacutetkou probleacutem filosofickeacuteho vzestupu jedince resp jeho vyacutechovy a s tiacutem uacutezce souvisejiacuteciacute otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra na prvniacute pohled snad překva-pivyacute důraz na bytostně eroacutetickyacute aspekt

1 Nichols 2004 s 186

filosofie otaacutezku po vztahu filosofie k jinyacutem nefilosofickyacutem oborům lidskeacute činnosti ndash zejmeacutena k poesii jejiacutež dva zaacute-stupci majiacute v Symposiu prostor pro pre-sentaci vlastniacutech řečiacute ndash a v neposledniacute řadě snad takeacute probleacutem komplikova-neacuteho dramatickeacuteho raacutemce jenž celyacute dialog uvozuje a o ktereacutem se můžeme opraacutevněně domniacutevat že vyacuteznamnyacutem způsobem ovlivňuje interpretaci dia-logu jakožto celku V naacutesledujiacuteciacute studii se zaměřiacutem na určiteacute kliacutečoveacute probleacutemy centraacutelniacute čaacutesti spisu jiacutež je Soacutekratova resp Diotimina řeč Půjde mi zejmeacutena o interpretaci eroacutetickeacuteho vzestupu ve-douciacuteho jedince na cestě filosofie jeho jednotlivyacutech kroků a projevů Daacutele se za-měřiacutem na zmiacuteněnou kliacutečovou otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra a na sameacutem konci se pokusiacutem objasnit jakyacutem způsobem

8

132015

naacutem dialog Symposion poodhaluje po-vahu filosofie jako takoveacute

II AGATHOacuteN SOacuteKRATEacuteS A DIOTIMASoacutekrateacutes protagonista našeho dia-logu se dostaacutevaacute ke slovu po skončeniacute Agathoacutenovy řeči (Symp 198a) a je nyniacute na něm aby pronesl enkoacutemion na boha laacutesky ndash Eroacuteta Soacutekrateacutes se však svyacutem klasickyacutem hravě-ironickyacutem způsobem začne vykrucovat a napadat samotnyacute koncept chvalořeči kteryacute implicitně ať už vědomě či nikoli přijali všichni předchoziacute řečniacuteci ndash totiž snahu bdquozahr-nouti předmět chvaacutely nejvelkolepějšiacutemi a nejkraacutesnějšiacutemi vlastnostmi ať už jsou ve skutečnosti takoveacute nebo ne jsou-li nepravdiveacute na tom tedy nic nezaacuteležiacuteldquo (Symp 198e)2 Chvalořeč vytvořenaacute tiacutemto způsobem je pryacute pouze zdaacutenlivaacute a nikoli skutečnaacute Soacutekrateacutes již tiacutemto počaacutetečniacutem kaacuteraacuteniacutem všech ostatniacutech pravděpodobně poukazuje na supe-rioritu filosofie ve vztahu k ostatniacutem oborům lidskeacute činnosti neboť saacutem již předtiacutem poskytl bdquospraacutevnouldquo definici praveacute chvalořeči ndash o jejiacutem předmětu je třeba mluvit pravdu (dein taleacutetheacute legein) a z teacuteto pak bdquovybiacuterat nejkraacutesnějšiacute věci a podaacutevat je co nejladnějildquo (ex autoacuten de tuacutetoacuten ta kallista eklegomenuacutes hoacutes eupre-pestata tithenai) (Symp 198d) Je však důležiteacute si uvědomit že naacutesledujiacuteciacute Soacute-kratova řeč tyto požadavky splňovat

2 Viz takteacutež Hunter 2004 s 50 Autor spraacutev-ně upozorňuje že u tradičniacute reacutetorickeacute chvalořeči jde předevšiacutem o prokaacutezaacuteniacute řečniacutekovyacutech verbaacutelniacutech a intelektuaacutelniacutech schopnostiacute a nikoli o předmět daneacute řeči Chvalořeč se tak staacutevaacute meacutediem vychvalo-vaacuteniacute spiacuteše řečniacuteka samotneacuteho

nebude3 Filosofovyacutem hlavniacutem kriteacuteriem sice bude pravda4 avšak tato nebude povězena bdquoco nejladnějildquo ndash jejiacute vyacuteběr a uspořaacutedaacuteniacute slov (mohli bychom snad řiacuteci bdquoformaacutelniacute straacutenkaldquo) budou naopak takoveacute jak se praacutevě nahodiacute (onomasei de kai thesei rheacutematoacuten toiauteacute hopoia daacuten tis tycheacute epelthuacutesa) (Symp 199b srov Apol 17bndashc) Soacutekratova řeč tedy

3 Obdobně Steven Berg tvrdiacute že plneacute od-haleniacute pravdy neniacute kompatibilniacute s po-jmem chvalořeči ani v tom smyslu jak je definovaacutena Soacutekratem (Berg 2010 s 95)

4 Martha C Nussbaum ve sveacute originaacutelniacute interpretaci dialogu Symposion tvrdiacute že pravda kterou naacutem nabiacuteziacute Soacutekrateacutes je pouze jednou čaacutestiacute toho co naacutem chce Platoacuten sdělit S alternativniacute prav-dou totiž posleacuteze přichaacuteziacute Alkibiadeacutes Zatiacutemco u Soacutekrata milovniacutek pryacute miluje na jedinci projevy určiteacute obecneacute vlast-nosti u Alkibiada milovniacutek miluje jedin-ce praacutevě jakožto konkreacutetniacuteho a s nikyacutem nezaměnitelneacuteho jedince Čtenaacuteř je tak postaven před volbu mezi těmito dvěma pravdami ale zvolit spraacutevně je nemožneacute bdquoSymposion se naacutem nyniacute jeviacute jako krutaacute a znepokojivaacute kniha [hellip] Tvrdě naacutes sta-viacute před volbu a zaacuteroveň naacutes nutiacute vidět tak jasně abychom nemohli nic zvolit Nahliacutežiacuteme nyniacute že filosofie neniacute zcela lidskaacute děsiacuteme se však lidskosti a toho k čemu vedeldquo (Nussbaum 2003 s 401) Osobně se domniacutevaacutem že role Alkibiada je v Symposiu zcela odlišnaacute Alkibiadeacutes sice takeacute v jisteacutem smyslu řiacutekaacute pravdu ale tato pravda je z pohledu Soacutekratovy řeči zařaditelnaacute na mnohem nižšiacute stu-peň a tak jiacute nemůže tvořit rovnocennyacute protipoacutel Alkibiadeacutes je jasnyacutem přiacutepadem selhaacuteniacute Soacutekratovy filosofickeacute vyacutechovy (otaacutezku zda se jednaacute o selhaacuteniacute samot-neacuteho Soacutekrata či spiacuteše o Alkibiadovu ne-schopnost nechme stranou) ndash nedokaacuteže totiž transcendovat rovinu na ktereacute je milovniacutek fixovaacuten na konkreacutetniacute jedince a tak jeho vztah se Soacutekratem končiacute fias- kem (pro vyacutestižnou analyacutezu různyacutech bdquonedorozuměniacuteldquo ve vztahu Alkibiada a Soacutekrata viz Hunter 2004 s 115 122ndash123) Proto je takeacute jeho řeč chvalořečiacute na Soacutekrata jakožto konkreacutetniacute ztělesněniacute

9JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neniacute enkoacutemiem na Eroacuteta Zaacutekladniacute cha-rakteristikou enkoacutemia ndash ať už podle Soacutekrata či podle ostatniacutech ndash je snaha mluvčiacuteho bdquovyšperkovatldquo svoji řeč uči-nit ji jaksi bdquovnějškovitěldquo či bdquoformaacutelněldquo kraacutesnou neboť praacutevě takovaacuteto kraacutesa nejsnaacuteze zaujme (nefilosofickeacute) poslu-chače Soacutekrateacutes tiacutem že se explicitně distancuje od snahy vyzdobit svoji řeč tiacutemto způsobem (a tudiacutež obecně od reacute-torickeacute formy chvalořeči) deklaruje do jisteacute miacutery opačnou snahu soustředit se cele a bezvyacutehradně na pravdivost obsahu pravdivost sveacuteho (resp Diotimina) vyacute-kladu o Eroacutetovi5

Eroacuteta na lidskeacute rovině ndash zaslepeně jej mi-luje a neniacute tak schopen postupu na žaacuted-nou vyššiacute rovinu J C Woods si spraacutevně všiacutemaacute toho že Alkibiadeacutes nepřinaacutešiacute na sceacutenu nic co by už nebylo v Diotimině řeči zahrnuto a vyvraacuteceno (Woods 2010 s 120) a takeacute že sice miluje Soacutekrata ale zaacuteroveň paradoxně nenaacutevidiacute vše co je na něm specificky soacutekratovskeacuteho (Woods 2010 s 154) což dokazuje jeho fixaci na jednotliviny a současnou neschopnost využiacutet možnosti jež mu styk se Soacutekratem poskytuje Srov takeacute naacutezor Garyho Scotta a Williama Weltona podle něhož je v raacutemci našeho dialogu velmi problema-tickeacute jakyacutemkoli způsobem bdquoodstřihaacutevatldquo Platoacutenovy naacutezory od obsahu Soacutekratovy Diotiminy řeči bdquoAny interpretation that tries to sever Socrates (or even Plato) from Diotimarsquos teaching will be incapa-ble of doing justice to these connections and harmonies between Diotimarsquos teach-ing and the content and form of the di-alogues including their portrayal of Socratesldquo (Scott Welton 2008 s 138ndash139)

5 Je otaacutezkou do jakeacute miacutery je formaacutelniacute straacutenka řeči Platoacutenova Soacutekrata (ať již v Symposiu či v Apologii) skutečně na-hodilaacute a do jakeacute miacutery se jednaacute spiacuteše o Platoacutenovu stylizaci kteraacute přiacuteliš ne-odraacutežiacute skutečnyacute stav věciacute Domniacutevaacutem se však že naše odpověď nemusiacute hraacutet přiacute-liš velkou roli neboť jak jsem se praacutevě pokusil vyložit filosoficky důležitaacute je Soacutekratova (rozuměj Soacutekratova jakožto

Všichni přiacutetomniacute Soacutekrata horlivě vybiacutezejiacute aby mluvil ať už jakyacutemkoli způsobem (Symp 199b) Soacutekrateacutes si však ještě před tiacutem neodpustiacute svůj typickyacute elenchos a pouštiacute se tak do konfrontace s předchaacutezejiacuteciacutem řečniacutekem ndash Agathoacute-nem Důvod proč Soacutekrateacutes takto zkoušiacute pouze Agathoacutena a nikoli předchaacutezejiacuteciacute řečniacuteky (byť můžeme opraacutevněně před-poklaacutedat že ani tyto by jistě nemohl bezvyacutehradně přijmout) musiacuteme hledat v jejich kraacutetkeacutem rozhovoru z momentu kdy Soacutekrateacutes na Agathoacutenovu hostinu doraziacute Agathoacuten v něm ironicky naraacutežiacute na Soacutekratovu moudrost již měl nabyacutet ve sveacutem bdquovytrženiacuteldquo diacuteky němuž dorazil na hostinu později Soacutekrateacutes na oplaacutetku ironicky vyzdvihne Agathoacutenovu bdquomoud-rostldquo již osvědčil svyacutem viacutetězstviacutem v sou-těži baacutesniacuteků Tiacutemto je odstartovaacutena bdquopře o moudrostldquo (Symp 175e) kteraacute je v pozadiacute celeacuteho dialogu a jež dosaacutehne sveacuteho rozřešeniacute praacutevě ve zmiacuteněneacutem dia-logu mezi oběma akteacutery bezprostředně předchaacutezejiacuteciacutem samotnou Soacutekratovu řeč Pomociacute několika otaacutezek ktereacute jak uvidiacuteme vyplyacutevajiacute z toho co uacutedajně učiacute kněžka Diotima dosaacutehne Soacutekrateacutes Agathoacutenova konečneacuteho doznaacuteniacute bdquoPo-dobaacute se Soacutekrate že nemaacutem žaacutedneacute vě-děniacute o tom o čem jsem tehdy mluvilldquo ([hellip] kindyneuoacute oacute Soacutekrates uacuteden eidenai hoacuten tote eipon [hellip]) (Symp 201b)6

literaacuterniacute postavy dialogů) jasnaacute distance od reacutetoriky kteraacute plyne z jeho explicit-ně deklarovaneacuteho nezaacutejmu o formaacutelniacute straacutenku jeho řeči a to bez ohledu na to zda Platoacuten ve skutečnosti jeho řeč for-maacutelně vyšperkoval či nikoli

6 Domniacutevaacutem se že smysl teacuteto repli-ky bychom neměli přetěžovat Neniacute nutneacute chaacutepat ji jako vyacuteraz upřiacutemneacute Agathoacutenovy pokory a počaacutetek jeho

10

132015

Po vyvraacuteceniacute Agathoacutena7 Soacutekrateacutes ihned zdůrazniacute že řeč kterou se chystaacute přednaacutešet neniacute jeho vlastniacute ale pochaacuteziacute

filosofickeacute transformace jak to činiacute Andrew Domanski (2013 s 10ndash13) avšak naopak ani jakožto vyacutesměšnou ironii jejiacutež vyacuteznam je přesně opačnyacute Agathoacuten sice na počaacutetku saacutem vyhlaacutesil bdquopři o moudrostldquo mezi sebou a Soacutekratem ale lze se opraacutevněně domniacutevat že to uči-nil spiacuteše v přaacutetelsky hraveacutem toacutenu a že teacuteto při nepřiklaacutedal přiacuteliš velkyacute vyacuteznam Agathoacuten je baacutesniacutekem a naviacutec pravděpo-dobně Gorgiovyacutem žaacutekem (Symp 198c) takže pravda a moudrost v soacutekratovskeacutem smyslu pro něj nejspiacuteš nejsou přiacuteliš vel-kyacutemi hodnotami Celaacute tato pře se naviacutec odehraacutevaacute v družneacute atmosfeacuteře symposia a pouze několik dniacute po Agathoacutenově uacutespě-chu v baacutesnickeacute soutěži jenž je pravděpo-dobně tiacutem čeho si mladyacute baacutesniacutek skuteč-ně ceniacute ndash jeho hlavniacutem zaacutejmem neniacute ob-staacutet v soacutekratovskeacutem dialogu ale zazaacuteřit bdquopřed zraky viacutece než třiacute myriaacuted Helleacutenůldquo (Symp 175e) Agathoacuten se tedy s největšiacute pravděpodobnostiacute nachaacuteziacute v povzneseneacute naacuteladě opojen svyacutem uacutespěchem takže nemaacute probleacutem Soacutekratovi přiznat poraacutež-ku naviacutec na jemu ciziacutem bitevniacutem poli kraacutetkeacuteho soacutekratovskeacuteho elenchu a daacutel se na hostině dobře bavit Vyacuteznam teacuteto po-raacutežky pro Agathoacutena jistě umenšuje i fakt že sveacuteho uacutespěchu dosaacutehl již tiacutem že jeho řeč sklidila bezprostředně po sveacutem skon-čeniacute všeobecnyacute obdiv (Symp 198a) Ve prospěch teacuteto interpretace hovořiacute takeacute Agathoacutenova replika naacutesledujiacuteciacute bezpro-středně po aporii bdquoNedovedl bych tobě Soacutekrate odporovat nuže budiž tomu tak jak ty praviacutešldquo (Symp 201c) Agathoacuten tak zřetelně daacutevaacute najevo že se Soacutekratovi vzdaacutevaacute pouze na poli elenchu avšak že se proto s největšiacute pravděpodobnostiacute neciacutetiacute upřiacutemně přesvědčen Soacutekratovou argumentaciacute a poražen v kontextu ce-leacuteho symposia resp jiacutem vyhlaacutešeneacute bdquopře o moudrostldquo

7 Touto formulaciacute označuji moment kdy se Agathoacuten po kraacutetkeacutem elenchu dostaacutevaacute do aporie (Symp 201b) Tato aporie by snad pro někoho mohla byacutet relativizovaacute-na Soacutekratovyacutem naacuteslednyacutem prohlaacutešeniacutem bdquoA přece jsi mluvil kraacutesně Agathoacuteneldquo ([hellip] kai meacuten kaloacutes ge eipes [hellip] oacute Agathoacuten [hellip])

od zmiacuteněneacute mantinejskeacute kněžky Dio-timy Připsaacuteniacutem řeči moudreacute Diotimě se přinejmenšiacutem na jedneacute rovině vy-světluje Soacutekratova poznaacutemka z miacutesta Symp 177dndashe kde nepřiacutemo tvrdiacute že se vyznaacute ve věcech laacutesky a kteraacute tak zdaacuten-livě jde proti smyslu jiacutem zdůrazňova-neacuteho věděniacute nevěděniacute Obvyklyacutem in-terpretačniacutem probleacutemem je však otaacutezka po tom proč Soacutekrateacutes vůbec svoji řeč připisuje někomu ciziacutemu8 a nepronese ji saacutem za sebe jako napřiacuteklad v tematicky spřiacutezněneacutem dialogu Faidros Důležitost tohoto fenomeacutenu je naviacutec vyzdvihnuta tiacutem že se bezpochyby jednaacute o fikci

(Symp 201c) Domniacutevaacutem se však že de-struktivniacute složka aporie zůstaacutevaacute neosla-bena i s přihleacutednutiacutem k teacuteto replice Proč ale Soacutekrateacutes poukazuje na kraacutesu Agathoacutenovy řeči když praacutevě odhalil nevědomost jejiacuteho autora Zdaacute se že v přiacutepadě řečiacute (logoi mythoi) lze hovořit o rozdiacutelu mezi bdquovnějšiacuteldquo a bdquovnitřniacuteldquo kraacutesou obdobnyacutem způsobem jako u lidskyacutech jedinců Stejně jako člověk může byacutet navenek kraacutesnyacute ale uvnitř špatnyacute (ošk-livyacute) tak i řeč může byacutet složena z kraacutes-nyacutech a ladně posklaacutedanyacutech slov a fraacuteziacute takřiacutekajiacutec reacutetoricky vybroušena nicmeacuteně jejiacute sděleniacute může i přesto byacutet přiacutezemniacute ba dokonce lživeacute Soacutekrateacutes tedy tiacutem že dovaacutediacute Agathoacutena do aporie avšak vzaacute-pětiacute vyzdvihuje kraacutesu jeho řeči upozor-ňuje přesně na tento rozdiacutel Agathoacutenova řeč stručně řečeno byla sice kraacutesnaacute ale z velkeacute čaacutesti založenaacute na nepravdě Jsem přesvědčen že je to praacutevě tato distinkce kteraacute stojiacute v pozadiacute Platoacutenovy kritiky reacute-toriky a poesie ndash pro podrobnyacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2014

8 S obdobnyacutem jevem se v raacutemci platoacutenskeacute-ho korpusu setkaacutevaacuteme ještě v dialogu Menexenos kde Soacutekrateacutes svoji řeč při-pisuje miacuteleacutetskeacute Aspasii Přes zdaacutenlivou podobnost obou jevů jsem však pře-svědčen že každyacute z nich plniacute ve skuteč-nosti zaacutesadně odlišnou funkci Postavě Diotimy se budeme věnovat nyniacute pro můj vyacuteklad dialogu Menexenos viz Straacutenskyacute 2015

11JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neboť Diotima činiacute teacuteměř explicitniacute naraacutežky na praacutevě proběhnuvšiacute řeči (za všechny přiacuteklady viz napřiacuteklad odkaz na Aristofanovu řeč ndash Symp 205dndashe)9 Přiacutetomnost Diotimy maacute tak s největšiacute pravděpodobnostiacute důležityacute filosofickyacute vyacuteznam

Dle meacuteho naacutezoru je tento vyacuteznam třeba spatřovat zejmeacutena ve dvou zaacutesad-niacutech bodech 1) Diotima je věštkyně 2) Diotima je žena Tiacutem že Soacutekrateacutes připiacuteše svoji řeč božsky inspirovaneacute věštkyni (jejiacutež schopnosti jsou naviacutec de-monstrovaacuteny tiacutem že pryacute jednou vymohla odloženiacute moru kteryacute měl zasaacutehnout Atheacuteny o deset let ndash Symp 201d) se jaksi implicitně snažiacute poskytnout garanci jejiacute pravdivosti ndash věštkyně dokaacutežou tlumočit vůli nesmrtelnyacutech a dokonale moudryacutech bohů Tento krok tak potvrzuje Soacutekra-tův dřiacuteve deklarovanyacute a vyacutehradniacute zaacutejem o pravdu daacutele snad plniacute i jistou reacutetoric-kou funkci neboť slovy moudreacute věštkyně budou ostatniacute přesvědčeni možnaacute snaacuteze než slovy Soacutekrata a v neposledniacute řadě si Soacutekrateacutes již předem otviacuteraacute cestu pro jeden možnyacute způsob obrany před přiacute-padnyacutemi naacutemitkami ndash odporovat slovům ženy jež je v kontaktu s bohy by se rov-nalo hybris

Nemeacuteně důležiteacute je že je Diotima žena Ženskyacute aspekt je totiž něčiacutem co ve vyacutehradně mužskeacute společnosti chybiacute10 avšak tvořiacute jeden z bytostnyacutech rysů filo-sofie a života vůbec Jak daacutele uvidiacuteme dle Diotiminy řeči je každyacute člověk ně-jakyacutem způsobem bdquotěhotnyacuteldquo (tzn maacute bdquoobtěžkaneacuteldquo tělo či bdquoobtěžkanouldquo

9 Viz napřiacuteklad Nichols 2004 s 200 Hunter 2004 s 111

10 Srov Nichols 2004 s 198

duši ndash Symp 208endash209a) a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud plodit (ať už maacuteme na mysli plozeniacute tělesneacute či opět duševniacute) (viz vyacuteklad od Symp 206b daacutele) Bez pou-žitiacute bytostně ženskyacutech kategoriiacute bychom mohli tento důležityacute aspekt vyjaacutedřit jen obtiacutežně a proto Soacutekrateacutes symbolicky představuje sveacuteho božskeacuteho garanta pravdy jako ženu11

11 Badateleacute ovšem přichaacutezejiacute s dalšiacutemi dle meacuteho naacutezoru povětšinou plausibilniacutemi avšak meacuteně vyacuteznamnyacutemi rovinami na nichž lze přiacutetomnost Diotimy vyklaacutedat Dle Mary P Nichols Diotima jistyacutem způ-sobem připomiacutenaacute Eroacuteta neboť funguje takeacute jako posel bohů nachaacutezejiacuteciacute se na rovině jež je vyššiacute než lidskaacute ale nižšiacute než božskaacute Diotima pryacute daacutele takeacute může připomiacutenat bohyni z Parmenidovy baacutes-ně avšak pouze pokud maacuteme na paměti signifikantniacute rozdiacutely mezi nimi ndash zatiacutemco u Parmenida se jednaacute o pravou bohyni kteraacute tak konsekventně učiacute Parmenida tomu bdquoco jestldquo Diotima neniacute ani bohy-ně ani obyčejnyacute člověk a tak přiacuteznačně učiacute mladeacuteho Soacutekrata nikoli tomu co jest ale tomu co se nachaacuteziacute na pomeziacute bož-skeacute a lidskeacute sfeacutery tedy ontologicky řeče-no na pomeziacute sfeacutery praveacuteho bytiacute a sfeacutery pomiacutejiveacuteho vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute (v jisteacutem smyslu tedy vlastně nebytiacute) (Nichols 2004 s 194ndash195) Dle Garyho A Scotta a Williama Weltona připomiacutenaacute Diotima svojiacute bdquoabsentujiacuteciacute přiacutetomnostiacuteldquo způsob bdquodaacutevaacuteniacute seldquo lidem pravdy resp idejiacute Stejně jako pravda idejiacute je vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomna v lidskeacutem touženiacute jinyacutem způsobem je naopak vždy jakož-to samotnyacute vrchol cesty nepřiacutetomna Pravda kteraacute je vždy nepřiacutetomna ale zaacute-roveň naznačovaacutena v něčem přiacutetomneacutem tak musiacute byacutet proslovena někyacutem kdo sdiacuteliacute podobneacute charakteristiky (Scott Welton 2008 s 140) Podle Stanleyho Rosena je kombinace mužskeacuteho a ženskeacuteho ele-mentu (Soacutekrata a Diotimy) nutnaacute k tomu aby mohl byacutet vyvraacutecen Agathoacuten jenž saacutem oplyacutevaacute androgynniacutemi rysy (Rosen 1968 s 202ndash203) Zcela odlišnou rovinu vnaacutešiacute do probleacutemu Gabriela Straacutenskaacute podle niacutež maacute fakt že Soacutekrateacutes vždy přinaacutešiacute řeč od ženy (ať už Diotimy či Aspasie) co do

12

132015

III EROacuteS KRAacuteSA A DOBROObsah Diotiminy řeči bychom velmi stručně mohli shrnout do třiacute zaacuteklad-niacutech bodů 1) v rozporu s obvyklyacutem miacuteněniacutem se dokazuje že Eroacutes ve sku-tečnosti neniacute bůh ale velkyacute daimoacuten jakyacutesi mezičlaacutenek mezi božskyacutem a lid-skyacutem diacuteky němuž je vůbec kontakt mezi těmito dvěma sfeacuterami možnyacute a kteryacute toužiacute po kraacutese a dobru neboť se mu jich na rozdiacutel od bohů plně ne-dostaacutevaacute jeho prostřednickyacute status je daacutele vysvětlen pomociacute myacutetu o jeho zro-zeniacute z Pora a Penie (Symp 201dndash204c) 2) Soacutekratovou otaacutezkou po Eroacutetově užitku lidem (Symp 204c) je odstarto-vaacuten vyacuteklad o zmiacuteněneacute plodiveacute dimensi laacutesky jež ji doprovaacuteziacute na všech jejiacutech rovinaacutech ndash ukaacutezalo se totiž že eroacutes12 ve

činěniacute se sexuaacutelniacutemi preferencemi sa-motneacuteho historickeacuteho Soacutekrata (Straacutenskaacute 2015)

12 V pojmu bdquoEroacuteseroacutesldquo vcelku přirozenyacutem způsobem splyacutevajiacute (v textu Symposia) dvě z našeho současneacuteho pohledu vel-mi odlišneacute roviny 1) Eroacutes jakožto jmeacuteno boha resp daimoacutena na jehož počest jsou na hostině pronaacutešeny chvalořeči a 2) eroacutes jakožto řeckyacute termiacuten pro přiro-zenou lidskou obvykle sexuaacutelniacute touhu (jak se ukaacuteže na zaacutekladě Soacutekratovy řeči jednaacute se ve skutečnosti o touhu po Kraacutese resp Dobru a jejiacutem trvaleacutem vlastnictviacute) Z tohoto důvodu v textu variuji mezi psaniacutem bdquoEroacutesldquo a bdquoeroacutesldquo podle aktuaacutel- niacuteho kontextu v němž je tento daimoacuten fenomeacuten probiacuteraacuten i když takoveacuteto roz-lišovaacuteniacute může byacutet často velice problema-tickeacute a nepřesneacute

Stojiacute za zmiacutenku že tentyacutež probleacutem byť v kontextu Heacutesiodovy Theogonie traktuje ve sveacute monografii takeacute Eliška Luhanovaacute a to v přiacuteznačně nazvaneacute ka-pitole bdquoProměna Eroacuteta v eroacutesldquo (Luhan 2014 s 71ndash75) Dle autorky je jaacutedrem teacuteto transformace integrace primordiaacutelniacuteho autonomniacuteho božstva ve světovyacute řaacuted Domniacutevaacutem se že i v kontextu Symposia

sveacute nejzaacutekladnějšiacute podobě je všem lidem vrozenaacute touha po Kraacutese resp Dobru a po jeho staacuteleacutem vlastněniacute toto nutně implikuje že Eroacutetovi je vlastniacute touha po nesmrtelnosti jiacutež lidskeacute bytosti mohou dosaacutehnout v různyacutech stupniacutech praacutevě skrze různeacute typy plozeniacute v kraacutes-neacutem (Symp 204dndash209e) 3) vrcholem řeči je tzv bdquoDiotimin žebřiacuteček laacuteskyldquo13

bychom mohli uplatnit pregnantniacute au-torčinu formulaci bdquoZ Eroacuteta primordiaacutelniacute božskeacute mocnosti se tak staacutevaacute eroacutes jakož-to charakteristickaacute působiacuteciacute vlastnost ji-nyacutech božstevldquo (tamteacutež s 71) avšak s tiacutem rozdiacutelem že miacutesto bdquovlastnosti jinyacutech božstevldquo by bylo vhodneacute dosadit spiacuteše bdquovlastnost individuaacutelniacutech lidiacuteldquo Zdaacute se to-tiž že v raacutemci Symposia (resp Soacutekratovy řeči) se toto božstvo integruje ve světovyacute řaacuted zejmeacutena (i když nikoli vyacutehradně) skr-ze lidskou rovinu jakožto zaacutekladniacute a při-rozenaacute touha po tom co každyacute člověk poklaacutedaacute za dobro

13 Velice zaacutevažnaacute je otaacutezka po tom zda praacute-vě symbolika žebřiacuteku je vhodnaacute pro vy-světleniacute Diotimina eroacutetickeacuteho vzestupu jedince Na žebřiacuteku se totiž našiacute pozor-nosti těšiacute vždy pouze stupiacutenek na němž aktuaacutelně stojiacuteme ndash nižšiacute stupiacutenky naacutem sice umožnily na tento vystoupat ale aktuaacutelně jsou již zcela opuštěneacute nemajiacute pro naacutes již žaacutednyacute vyacuteznam Odpoviacutedaacute ten-to model skutečně myšlence vzestupu se kteryacutem naacutes seznamuje Diotima Podle Julia Moravcsika lze rozlišovat mezi tzv bdquoinklusivniacuteldquo a bdquoexklusivniacuteldquo interpre-taciacute Diotiminy vize jedincova vzestupu ndash podle prvniacute zmiacuteněneacute je symbolika žebřiacute-ku ve sveacute podstatě chybnaacute neboť jedi-nec při vzestupu diacuteky stupni na němž se praacutevě nachaacuteziacute neopouštiacute nižšiacute roviny projevů kraacutesy jež dominovaly jeho vniacute-maacuteniacute dřiacuteve Pro kraacutesu zaacutekonů si napřiacute-klad nepřestane cenit bdquonižšiacuteldquo kraacutesy duše Toto pojetiacute zastaacutevaacute napřiacuteklad Ota Gaacutel jenž mluviacute o pouheacute bdquorelativizacildquo nižšiacuteho stupně resp jeho bdquozasazeniacute do širšiacute per-spektivy s limitou perspektivy samot-neacuteho Dobraldquo (Gaacutel 2011 s 73) Moravcsik však proti tomuto vyacutekladu činiacute naacutemitku že fataacutelně zanedbaacutevaacute negativniacute pocity ndash jako napřiacuteklad pohrdaacuteniacute ndash vztahujiacuteciacute se

13JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

v němž se popisuje jakyacutem způsobem maacute milovniacutek postupovat aby plně využil potenciaacutel kteryacute Eroacutes nabiacuteziacute a po projitiacute několika faacutezemi (laacuteskou k tělům dušiacutem zaacutekonům poznatkům) byl schopen na-hleacutednout Kraacutesno samo ktereacute funduje existenci všech kraacutesnyacutech jevů s nimiž se doposud setkal (Symp 210andash212a)

Na prvniacutem miacutestě budeme nyniacute tema-tizovat probleacutem obecneacuteho charakteru lidskeacuteho eroacutetu a jeho zaacutekladniacuteho za-měřeniacute či ciacutele Raphael Demos definuje Eroacuteta jako bdquoprimordiaacutelniacute přitažlivost aktuaacutelniacuteho ideaacutelniacutemldquo14 Tato definice je velice vyacutestižnaacute a praktickaacute neboť po-kud zformulujeme určeniacute Eroacuteta na takto obecneacute rovině vyhyacutebaacuteme se kompliko-vaneacutemu probleacutemu rozdiacutelu či vztahu mezi touženiacutem po Kraacutese a touženiacutem po Dobru Pokud se však chceme pokusit probleacutem vztahu Kraacutesy a Dobra nějakyacutem způsobem vyřešit nemůžeme se s takto obecnou rovinou spokojit Scott s Wel-tonem nabiacutezejiacute naacutesledujiacuteciacute vymezeniacute

přinejmenšiacutem k některyacutem nižšiacutem proje-vům Kraacutesy ktereacute jedinec dřiacuteve poklaacutedal za hodnotneacute (cit z Gregory Levin 1998 s 410) V podobneacutem duchu takeacute Kryštof Bohaacuteček bdquoŽaacutedneacute z dřiacuteve představenyacutech konceptuaacutelniacutech scheacutemat totiž nemaacute smy-sl samo o sobě nyacutebrž pouze jako stupeň jehož maacute byacuteti dosaženo jenž maacute byacuteti vy-čerpaacuten a vzaacutepětiacute opuštěn ve prospěch naacutesledujiacuteciacuteho Jen a pouze v raacutemci tohoto therapeuticko-pedagogickeacuteho konceptu majiacute ony postoje sveacute opodstatněniacute (ja-kožto stupně) a jsou udržitelneacute i obhaji-telneacute jen jako provizorniacute dočasně uza-vřeneacute obzory mladeacute duše systematicky postupujiacuteciacute v procesu poznaacuteniacuteldquo (Bohaacuteček 2010 s 13) Vlastniacute řešeniacute tohoto probleacute-mu se pokusiacutem nabiacutednout později v raacutem-ci teacuteto studie

14 bdquoThus the Eros is the primordial attrac-tion of the actual by the idealldquo (Demos 1934 s 340)

bdquoEroacutes je daimoacutenskyacute posel mezi smrtel-nyacutem a božskyacutem pln hojnosti i chudoby toužiacuteciacute po dobru jež postraacutedaacute a ktereacute dychtiacute vlastnit navždy A tak usiluje o ne-smrtelnost skrze plozeniacute v kraacuteselsquo to jest skrze kraacutesou inspirovanou tvořivost jež je vyjaacutedřena prostřednictviacutem kraacutesnyacutech foremldquo15 Zde se zdaacute že ciacutelem eroacutetickeacute touhy je Dobro a jeho nepřetržiteacute vlast-něniacute a role Kraacutesy se tyacutekaacute pouze plozeniacute či tvořeniacute obecně Charles Kahn hovořiacute o bdquokraacutesneacutem-a-dobreacutemldquo16 čiacutemž v pod-statě činiacute z obou termiacutenů synonymniacute vyacuterazy což však platiacute pouze na nejvyššiacute rovině když se baviacuteme o zaciacuteleniacute Eroacuteta v nejfundamentaacutelnějšiacutem smyslu Dife-rence mezi termiacuteny kalos a agathos při-chaacutezejiacute ke slovu v momentě kdy se jednaacute o běžnyacute jazykovyacute uacutezus ndash kalos se totiž na rozdiacutel od agathos vztahuje takeacute k čistě fysickeacute visuaacutelniacute kraacutese a k objektům či spiacuteše činnostem ktereacute jsou schvalovaacuteny na moraacutelně-sociaacutelniacute rovině17

Jsem přesvědčen že všechny tři představeneacute naacutezory naacutem poskytujiacute cenneacute indicie pro lepšiacute vhled do povahy Eroacuteta a vztahu mezi Kraacutesou a Dobrem ktereacute jsou s niacutem určityacutem způsobem by-tostně spjaty Demosova definice jak již bylo řečeno vyjadřuje velmi dobře zaacutekladniacute určeniacute Eroacuteta na obecneacute rovině

15 bdquoEros is a daimonic messenger between the mortal and the divine full of poverty and resource longing for the good that it lacks desiring to possess that good forever and thus seeking immortality through lsquogiving birth in beautyrsquo that is through creativity that is inspired by beauty and that is expressed through beautiful formsldquo (Scott Welton 2008 s 141 přel J S)

16 Kahn 1996 s 26417 Kahn 1996 s 267

14

132015

Scott s Weltonem velmi vhodně upo-zorňujiacute na fakt že Kraacutesa sloužiacute přede-všiacutem jako nutneacute meacutedium plodiveacute straacutenky Eroacuteta zatiacutemco jeho ultimaacutetniacutem ciacutelem bude spiacuteše Dobro18 Kahn pak samotnyacutem svyacutem pojmem bdquokraacutesneacute-a-dobreacuteldquo vyzdvi-huje skutečnost že přinejmenšiacutem na nejvyššiacute rovině absolutniacute Archeacute by na rozdiacutel od roviny běžneacuteho použitiacute bylo jakeacutekoli rozlišovaacuteniacute mezi Kraacutesou a Dob-rem velmi problematickeacute19

Než se pokusiacutem jasněji zformulo-vat toto praacutevě nastiacuteněneacute řešeniacute podiacute-vejme se na obsahově spřiacutezněnou pasaacutež z jineacuteho Platoacutenova dialogu ndash maacutem na mysli znaacutemeacute bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z počaacutetku VII knihy dialogu Uacutestava Pasaacuteže z obou dialogů majiacute společnyacutech několik zaacutesadniacutech bodů V obou přiacute-padech je pravděpodobně centraacutelniacutem teacutematem vyacutechova (paideia) jedince k filosofii byť každyacute z textů se na tuto vyacutechovu zaměřuje z poněkud odlišneacute perspektivy V Uacutestavě je kladen důraz zejmeacutena na politickyacute rozměr jedincova

18 Obdobně takeacute Gaacutel 2011 s 73 Za zmiacutenku stojiacute rovněž Rosenova interpretace po-dle niacutež je definice Eroacuteta jakožto laacutesky ke kraacutese ve skutečnosti definiciacute špatnou a spiacuteše tak zastiacuteraacute pravdu o lidskeacute přiro-zenosti (Rosen 1968 s 242)

19 Za zmiacutenku stojiacute pozoruhodnyacute fakt že z antickeacute tradice je dochovaneacute epithe-ton dialogu Symposion ktereacute zniacute bdquoperi agathuacuteldquo Hlavniacutem teacutematem dialogu by se tak poměrně překvapivě nestal Eroacutes ani Kraacutesa ale Dobro o němž (snad vy-jma naraacutežky spojeneacute se jmeacutenem hosti-tele Agathoacutena) v dialogu neniacute explicitniacute zmiacutenka (viz Bohaacuteček 2010 s 9) Mysliacutem že nelze jednoduše prohlaacutesit že teacutematem dialogu je Dobro nicmeacuteně je důležiteacute miacutet na paměti že jak se daacutele pokusiacutem ukaacute-zat meziacute tiacutem co je v Platoacutenovyacutech dialo-ziacutech označovaacuteno jako Kraacutesa a jako Dobro existuje velmi těsnaacute vazba

vzestupu ndash vymaněniacute se z bdquojeskynniacuteldquo sfeacutery vlivu polis k niacutež je jakoby pouty bdquopřipoutaacutenldquo a obraceniacute se na cestu fi-losofie20 ndash v Symposiu zase na rozměr eroacutetickyacute resp vymaněniacute se jedince z laacutesky k jednotlivinaacutem V bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo neniacute tematizovaacuten fakt že eroacutes a jeho využitiacute je s největšiacute pravděpo-dobnostiacute conditio sine qua non vyacutestupu z jeskyně v Diotimině řeči se naopak netematizuje skutečnost že milovniacute-kovy rozličneacute laacutesky se odehraacutevajiacute na po-zadiacute sociaacutelně-politickeacute komunity do niacutež jsou zasazeny a že při filosofickeacutem vze-stupu je třeba se na určiteacutem stupni od tohoto prostřediacute alespoň v jisteacutem smyslu

20 Interpretace znaacutemeacuteho Platoacutenova bdquopo-dobenstviacute o Jeskynildquo (Resp 514andash517a) představuje tradičniacute vyacutezvu pro nemaacute-lo platoacutenskyacutech badatelů Jeho podrob-nyacute vyacuteklad bohužel neniacute možno v raacutemci teacuteto studie proveacutest avšak i přesto se pokusiacutem ve stručnosti představit ně-kteraacute možnaacute řešeniacute a vlastniacute alternati-vu Poměrně často se Jeskyně vyklaacutedaacute prismatem předchaacutezejiacuteciacuteho podoben-stviacute o Uacutesečce s niacutež je uvedena do para-lelniacuteho vztahu Rovinu eikasia v niacute tedy representujiacute stiacuteny na stěně rovinu pistis předměty nošeneacute nad ziacutedkou rovina dia-noia je vyobrazena skrze odrazy před-mětů skutečneacuteho světa mimo jeskyni a konečně rovina noeacutesis skrze skutečneacute předměty vnějšiacuteho světa Oheň v jesky-ni pak představuje slunce a slunce mimo jeskyni ideu Dobra (viz napřiacuteklad Raven 1953 s 27ndash32) Tento vyacuteklad nepochybně neniacute zcela mylnyacute avšak domniacutevaacutem se že ani zdaleka nevyčerpaacutevaacute možnosti toho-to podobenstviacute neboť Jeskyně podle něj v zaacutesadě nepřinaacutešiacute oproti Uacutesečce nic no-veacuteho Podle naprosto odlišneacute interpre-tace kterou zmiňuje Zdeněk Kratochviacutel Jeskyně je podobenstviacutem o obecně lidskeacute zkušenosti Pobyt v jeskyni pryacute představuje dětstviacute a vyacutestup ven proces dospiacutevaacuteniacute (Kratochviacutel 2009 s 139) Tento vyacuteklad rovněž nemůžeme striktně od-miacutetnout samotneacute podobenstviacute jej prav-děpodobně umožňuje avšak nezapadaacute

15JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

emancipovat Oba vyacutestupy v konečneacute faacutezi kulminujiacute v mystickeacutem nazřeniacute Ar-cheacute21 kteraacute je zdrojem všeho s čiacutem se jedinec ve sveacutem dosavadniacutem vzestupu setkaacuteval Zcela evidentniacute rozdiacutel mezi oběma popisy filosofickeacuteho vzestupu však spočiacutevaacute v tom že zatiacutemco v Uacutestavě je touto Archeacute Dobro (metaforicky

přiacuteliš dobře do kontextu Uacutestavy jakožto celku a nevysvětluje Jeskyni v kontextu ostatniacutech dvou podobenstviacute Osobně se domniacutevaacutem že je toto podobenstviacute sice třeba čiacutest na pozadiacute ontologicko-epis-temologickeacuteho rozvrhu Uacutesečky avšak je třeba položit důraz na noveacute aspekty jež jsou do něj vneseny a ktereacute dobře reso-nujiacute s kontextem Uacutestavy Těmito aspekty maacutem na mysli zejmeacutena tematiku vyacutechovy (paideia) kteraacute je zmiacuteněna hned v prvniacute větě inkriminovaneacute pasaacuteže (Resp 514a) a přiacutetomna v celeacutem podobenstviacute a po-litickyacute kontext kteryacute absentoval v před-choziacutech dvou podobenstviacutech Na jeho přiacutetomnost usuzuji z několika aspektů 1) Soacutekratovo konstatovaacuteniacute že vězni v jes-kyni jsou podobniacute naacutem (homoiuacutes heacutemin [legoacute tuacutes desmoacutetas]) (Resp 515a) čtu v užšiacutem vyacuteznamu bdquonaacutem jakožto atheacuten-skyacutem občanůmldquo 2) domniacutevaacutem se že no-siče nad ziacutedkou je třeba interpretovat jako baacutesniacuteky rapsoacutedy reacutetory sofisty či ostatniacute tvůrce bdquostiacutenoveacute realityldquo života v polis (obdobně takeacute Rowe 2007 s 56) 3) činnost byacutevaleacuteho vězně kteryacute nahleacute-dl pravou realitu a poteacute se vraciacute zpět do jeskyně i odmiacutetavaacute až agresivniacute reakce ostatniacutech vězňů na jeho pobiacutezeniacute vel-mi naacutepadně připomiacutenaacute Soacutekratovu čin-nost v Atheacutenaacutech Politickou interpretaci Jeskyně s niacutež se v zaacutekladniacutech obrysech mohu ztotožnit (i když chybiacute zdůrazněniacute tematiky paideia) poskytuje Leo Strauss (2007 s 134) Strauss rovněž spraacutevně upozorňuje na fakt že politika v běžneacutem vyacuteznamu pro tehdejšiacute dobu (tedy niko-li v platoacutenskeacutem) a filosofie bdquose od sebe vzdalujiacute a miacuteřiacute každaacute opačnyacutem směremldquo (tamteacutež) což později v dialogu vede ke vzniku (domniacutevaacutem se že nepřekonatel-neacuteho) paradoxu tzv filosofů-vlaacutedců

21 Pro podrobnějšiacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2011 s 101ndash105

vypodobněno jako Slunce) v Symposiu jiacute je Kraacutesa Jakeacute důsledky maacute tento roz-diacutel pro interpretaci Platoacutenovy filosofie na obecnějšiacute rovině

Jistě můžeme s klidnyacutem svědomiacutem vyloučit zcela neplatoacutenskou představu dvou rovnocenně koexistujiacuteciacutech positiv-niacutech Archai ktereacute by zaklaacutedaly tento ve sveacute podstatě kraacutesnyacute-a-dobryacute svět Pokud bychom však i přesto prohlaacutesili Kraacutesu za ideu v silneacutem ontologickeacutem smyslu odlišnou od Dobra (a tudiacutež bdquonižšiacuteldquo než Dobro) existujiacuteciacute s niacutem maximaacutelně v raacutemci určiteacuteho společenstviacute (koinoacutenia) museli bychom pak tvrdit že Symposion a Uacutestava naacutem představujiacute dva odlišneacute modely vzestupu jedince z nichž je-den směřuje ke Kraacutese a druhyacute k Dobru Nemohli bychom tedy vůbec hovořit o dvou odlišnyacutech aspektech jednoho a teacutehož filosofickeacuteho vzestupu a museli bychom napřiacuteklad vysvětlit z jakeacuteho důvodu jsou oba z nich (a zejmeacutena je-jich vrchol) popisovaacuteny tak analogic-kyacutem způsobem Jsem přesvědčen že při striktniacutem rozlišovaacuteniacute obou modelů vzestupu se dostaacutevaacuteme do velkyacutech inter-pretačniacutech nesnaacuteziacute a že jistaacute obeznaacuteme-nost s Platoacutenovou filosofiiacute zachycenou v dialoziacutech (v nichž se velmi často děje to že stejnaacute věc je probiacuteraacutena na různyacutech miacutestech v různeacutem kontextu a z různyacutech uacutehlů)22 naacutes naopak vede k analogickeacutemu

22 Srov zcela pregnantniacute formulaci Stanley-ho Rosena bdquoThe necessary defect in writ-ing about extremly complicated subjects is that one can discuss adequately only one aspect at a time If we restrict our attention merely to the Symposium the result is a distorted understanding of Platorsquos conception of philosophyldquo (Rosen 1968 s 220ndash221)

16

132015

a vzaacutejemně se doplňujiacuteciacutemu čteniacute obou pasaacutežiacute

Kloniacutem se tedy ke zmiacuteněneacutemu Kahnovu naacutevrhu čiacutest ideu v niacutež kulmi-nuje filosofův vzestup ať už v Symposiu či v Uacutestavě jako bdquoto kraacutesneacute-a-dobreacuteldquo Na tomto miacutestě je třeba upozornit na jeden spiacuteše terminologickyacute probleacutem kteryacute maacute však vyacuteraznyacute filosofickyacute přesah V Sym-posiu se sice termiacuten bdquoidealdquo ve vztahu ke Kraacutese sameacute nepoužiacutevaacute ale v Uacutestavě Pla-toacuten zcela explicitně mluviacute o ideji Dobra (idea tuacute agathuacute ndash Resp 508e) Vyacuteznam tohoto pojmu kteryacute zcela odpoviacutedaacute standardniacutemu platoacutenskeacutemu uacutezu nelze dle meacuteho naacutezoru přetěžovat Pro ideje je charakteristickeacute to že jim naacuteležiacute praveacute bytiacute (na rozdiacutel od empirickeacuteho světa pomiacutejivosti) Dobro je naopak epekeina teacutes uacutesias (Resp 509b) ležiacute mimo sfeacuteru bytiacute což neznačiacute jeho pomiacutejivost ale to že celou sfeacuteru bytiacute funduje Způsob existence Dobra se vymykaacute exaktniacutemu uchopeniacute skrze logos a tak o něm lze v tomto meacutediu vypoviacutedat pouze metafo-rickyacutem způsobem Je tedy třeba si uvě-domit že Dobru tak nepřinaacuteležejiacute zaacute-sadniacute charakteristiky jimiž se naopak určujiacute jineacute ideje Jednaacute se tak o něco co je snad idejiacute zjednodušeně nazyacutevaacuteno z důvodu kontextu celeacuteho dialogu je-hož teacutematem rozhodně neniacute otaacutezka co jest Dobro23 Pokud bychom se touto

23 Jedniacutem z charakteristickyacutech rysů Platoacuteno-vyacutech dialogů je dle meacuteho naacutezoru Platoacutenova (možnaacute zaacuteměrnaacute) terminologickaacute nejedno-značnost Platoacuten často podrobuje filosofic-keacutemu zkoumaacuteniacute standardniacute pojmy či kon-cepty řeckeacute kultury a dochaacuteziacute k vyacutesledkům jež jsou z řeckeacuteho pohledu velmi originaacutel-niacute a nesamozřejmeacute V kontextech v nichž však neniacute danyacute pojem či koncept tematizo-vaacuten však nemaacute probleacutem jej opět použiacutevat

otaacutezkou chtěli zabyacutevat došli bychom mysliacutem nutně k zaacutevěru že tato bdquoidealdquo nemůže byacutet podřaditelnaacute pod žaacutednou naacutem znaacutemou kategorii a vyžaduje na-opak kategorii vlastniacute Obdobně o Kraacutese se dozviacutedaacuteme že je to bdquoněco co je věčně samo o sobě a se sebou a jednotneacuteldquo (auto kathrsquo auto methrsquo autuacute monoeides aei on) (Symp 211b) R G Bury ve sveacutem komen-taacuteři k Symposiu upozorňuje že termiacuten monoeides je třeba chaacutepat ve smyslu bdquospecificky unikaacutetniacuteldquo resp jedinyacute přiacute-slušniacutek sveacute třiacutedy24 Pokud nepovažujeme za vhodneacute vytvořit speciaacutelniacute kategorii pro Dobro a jinou avšak stejně exklu-sivniacute byť nižšiacute kategorii i pro Kraacutesu měli bychom opět spiacuteše přijmout myš-lenku kraacutesneacuteho-a-dobreacuteho jež je epeke-ina teacutes uacutesias a zaacuteroveň auto kathrsquo hauto methrsquo hautuacute monoeides aei on25

standardniacutem způsobem a nezatěžovat jej filosofickyacutem zkoumaacuteniacutem V našem dialogu se napřiacuteklad Eroacutes pokud je tematizovaacuten vyjeviacute jako daimoacuten i když standardně je považovaacuten za boha Pro kontrast si připo-meňme dialog Ioacuten v němž jsou Muacutesy v sou-ladu s tradiciacute pojiacutemaacuteny jako bozi ndash pokud by však Muacutesy byly tematizovaacuteny podob-nyacutem způsobem jako Eroacutes v Symposiu jsem přesvědčen že by se nutně vyjevily takeacute jako daimoacuteni K takoveacute tematizaci však ne-dochaacuteziacute a tak Platoacuten bez probleacutemu použiacute-vaacute standardniacute termiacuten bůh (theos) Pro moji interpretaci dialogu Ioacuten viz Straacutenskyacute 2014

24 Dostupneacute z httpwwwperseustuftseduhoppertex tdoc=Perseus3A-text3A19990400903Atext3Dco-mm3Asection3D211B

25 Tento paradox ve sveacutem komentaacuteři k Uacutestavě vhodně zachycuje James Adam když hovořiacute o tom že Dobro na jedneacute straně neniacute uacutesia v tom smyslu v jakeacutem jsou ostatniacute ideje uacutesiai nicmeacuteně v jineacutem vyššiacutem smyslu je to naopak jedinaacute pravaacute uacutesia bdquoSimilarly the Good is not οὐσία in the sense in which the Ideas are οὐσίαι but in a higher sense it is the only true

17JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

O Kraacutese se takeacute dozviacutedaacuteme že se jiacute uacutečastniacute všechny ostatniacute kraacutesneacute věci (ta alla panta kala) ale ona sama se přitom nijak neměniacute (Symp 211b) Pomiňme nyniacute klasickyacute probleacutem interpretace konceptu methexis a zamysleme se nad tiacutem co jsou tyto bdquovšechny ostatniacute kraacutesneacute věcildquo Jako většina věciacute v Platoacutenovyacutech dialoziacutech maacute i tento probleacutem několik rozličnyacutech rovin na nichž jej lze chaacute-pat Na rovině nejzjevnějšiacute se zdaacute od-pověď jednoduchaacute ndash kraacutesnyacute chlapec či precizně vyrobenyacute hrnec majiacute na Kraacutese podiacutel staryacute mrzaacutek či šišatyacute zmetek se jiacute neuacutečastniacute Na teacuteto rovině bychom však byli stejně povrchniacute jako mladyacute Soacutekrateacutes v dialogu Parmenideacutes jenž je v nesnaacute-ziacutech když jej Parmenideacutes konfrontuje s myšlenkou ideje vlasu blaacuteta či špiacuteny (Parm 130c) Je třeba postoupit hlouběji a uvědomit si že Kraacutesa ani Dobro (stejně jako Spravedlnost Rozumnost Umě-řenost atd) nemajiacute v Platoacutenově filosofii svůj protipoacutel26 Ošklivost ani zlo nejsou aktivniacutemi principy ale pouhou privaciacute positivniacute idea Zla ani positivniacute idea Oš-klivosti neexistujiacute Ošklivost neniacute ni-čiacutem jinyacutem než velmi malou přiacutetomnostiacute kraacutesy V souladu s řeckou tradiciacute Platoacuten uznaacutevaacute že svět je kosmos ndash šperk pro absolutně oškliveacute věci v něm neniacute miacutesto Pokud tedy Platoacuten řiacutekaacute že na Kraacutese majiacute podiacutel všechny kraacutesneacute věci znamenaacute to dovedeno do důsledků že na Kraacutese

οὐσία for all οὐσίαι are only specific de-terminations of the Goodldquo (Adam 2009 s 62)

26 Jedinou vyacutejimkou je snad bezbožnost (to asebes) resp hřiacutešnost (to anosion) z dia-logu Euthyfroacuten (Euthyphr 5cndashd) avšak pro interpretaci teacuteto problematickeacute pa-saacuteže zde neniacute prostor

musejiacute miacutet podiacutel všechny věci pouze ně-ktereacute meacuteně a některeacute viacutece U Dobra je toto mnohem zřejmějšiacute ndash o Dobru viacuteme že se jednaacute o obecně ontologickyacute princip kteryacute tak v posledku musiacute fundovat exis-tenci všech jsouciacutech věciacute a nejen těch ktereacute se jeviacute jako dobreacute ať už v jakeacutemkoli smyslu Absolutně oškliveacute resp zleacute věci tedy už z principu nemohou existovat existujiacute pouze věci viacutece či meacuteně kraacutesneacute a dobreacute Kraacutesa a Dobro naacutem tedy na nej-vyššiacute rovině opět splyacutevajiacute v jedno27

I přes předchaacutezejiacuteciacute vyacuteklad je však nutno varovat před nabiacutezejiacuteciacutem se ale přiacuteliš zjednodušujiacuteciacutem vyacutekladem ndash nelze řiacutect že Kraacutesa a Dobro jsou jednoduše to sameacute a že jsou tyto pojmy v Platoacutenově filosofii libovolně zaměnitelneacute Jak již bylo naznačeno působnost Platoacutenovy Archeacute jistě zahrnuje přinejmenšiacutem dva

27 Na fakt že Kraacutesa a Dobro jistyacutem způso-bem splyacutevajiacute lze v Symposiu naleacutezt ně-kolik naraacutežek Srov bdquoThus Socrates goes from claiming that he wanted lsquoto go beau-tiful to the beautifulrsquo to his paraphrase of Homer according to which lsquogood men go uninvitedrsquo to the good It seems that Socrates is replacing the beautiful with the good or treating the two terms as interchangeable or at least closely relat-ed This dramatic detail foreshadows the way that Diotimarsquos teaching will replace lsquobeautiful thingsrsquo with lsquogood thingsrsquoldquo (Scott Welton 2008 s 32) Ke zmiacuteněneacute ne-očekaacutevaneacute Diotimině zaacuteměně kraacutesnyacutech věciacute dojde v pasaacuteži Symp 204dndash205a Těžko si lze představit že by Diotima tak-to volnyacutem způsobem zachaacutezela s oběma pojmy pokud by se ve skutečnosti jed-nalo o dvě striktně odlišneacute ideje Jako podpůrnyacute fakt lze takeacute dodat že už samo jmeacuteno hlavniacuteho hostitele zniacute Agathoacuten (pan Dobro) ale jeho hlavniacute charakteris-tikou je praacutevě kraacutesa Rovněž je třeba si uvědomit že v řečtině se toto splyacutevaacuteniacute pravděpodobně jevilo mnohem přiro-zeněji než se jeviacute naacutem dnes (viz Hunter 2004 s 101)

18

132015

aspekty ktereacute sice nerušiacute jejiacute vlastniacute ontologickou jednotu ale jež jsou do-statečně patrneacute v raacutemci lidskeacute sfeacutery28 Na obecneacute rovině bychom mohli konsta-tovat naacutesledujiacuteciacute v Diotimině žebřiacutečku laacutesky platiacute že na čiacutem nižšiacutem stupni se člověk nachaacuteziacute tiacutem se mu kraacutesneacute a dobreacute jeviacute oddělenějšiacute a vzaacutejemně ne-zaacutevisleacute čiacutem vyacuteše se naopak nachaacuteziacute tiacutem viacutece mu kraacutesneacute a dobreacute začiacutenaacute splyacutevat v jedno Na rovině tělesneacute si snadno mů-žeme představit špatneacuteho ale kraacutesneacuteho člověka anebo naopak Avšak rozlišeniacute napřiacuteklad mezi zaacutekonem kteryacute by byl dobryacute ale ošklivyacute nebo naopak špatnyacute ale kraacutesnyacute již zdaleka neniacute tak intui-tivniacute a zřejmeacute29

28 Jak již bylo naznačeno vyacuteše poznaacuteniacute Archeacute se nemůže odehraacutevat v meacutediu logu a tiacutem paacutedem neniacute možnyacute ani žaacutednyacute logicky bez-rozpornyacute vyacuteklad o niacute Z tohoto důvodu použiacutevaacute Platoacuten v souvislosti s bdquonejvyš-šiacutem zasvěceniacutemldquo hojně řeč metafor nebo tematizuje oba aspekty takto odděleně (v Uacutestavě a v Symposiu) Ciacutelem jeho snahy totiž neniacute nic menšiacuteho a snazšiacuteho než po-kus o sděleniacute nesdělitelneacuteho resp zpro-středkovaacuteniacute nezprostředkovatelneacuteho

29 Zdaacute se že zaacutesadniacute skutečnostiacute jež zapřiacute-čiňuje vznik zmiacuteněneacute obtiacuteže je přechod od tělesneacuteho k netělesneacutemu (pro určitou vyacutejimku viz pozn 7) Již vyacuteše bylo nazna-čeno že termiacuteny kalos a agathos si jsou v řečtině vyacuteznamově mnohem bliacuteže než je tomu v našiacute řeči a je otaacutezkou zda by-chom pro netělesnyacute zaacutekon charakterizo-vanyacute adjektivem kalos v češtině použili jineacuteho vyacuterazu než praacutevě bdquodobryacuteldquo Situace je obdobnaacute takeacute u uvedeneacuteho přiacutekladu člověka o němž můžeme vypoviacutedat že je kraacutesnyacute ale špatnyacute anebo ošklivyacute ale dobryacute čiacutemž je v zaacutesadě myšleno že je kraacutesnyacute co do těla ale ošklivyacute (tedy špat-nyacute) co do duše nebo naopak Kdybychom však o zaacutekonu chtěli řiacutect že je kraacutesnyacute ale špatnyacute bylo by to podobně zvlaacuteštniacute jako bychom toteacutež řiacutekali o rovněž netělesneacute lidskeacute duši u niacutež se zdaacute že naacutem jejiacute oškli-vost a špatnost splyacutevajiacute v jedno

IV EROacuteS VZESTUP A PLOZENIacuteNyniacute se zaměřiacutem na dvě zaacutesadniacute speci-fika Kraacutesy diacuteky nimž se ukazuje byacuteti pro lidskeacute bytosti nezbytnou Prvniacutem distinktivniacutem znakem projevů Archeacute jakožto kraacutesy je jak jsme viděli jejich smyslovaacute vniacutematelnost a od niacute se odviacute-jejiacuteciacute atraktivita (srov Phaedr 250dndashe) Visuaacutelniacute (vnějšiacute) kraacutesa je dostupnaacute všem a zmiacuteněnaacute atraktivita naviacutec zapřiacutečiňuje to že ji člověk přirozeně poklaacutedaacute za dobro Bylo by fataacutelniacute chybou zůstaacutevat na rovině laacutesky k vnějšiacute kraacutese ale stejně chybneacute by bylo i podceněniacute jejiacute role či snaženiacute se od niacute zcela oprostit30 Jedině ona maacute totiž v přiacutepadě většiny lidiacute moc probudit jejich eroacutes Pokud bychom se snažili jejiacute vliv na naacutes již na teacuteto prvniacute rovině potlačit znamenalo by to připra-vit se o potenciaacutel jenž naacutem Eroacutes nabiacuteziacute a v konečneacutem důsledku si tak zahradit cestu k filosofii31

Druhou distinktivniacute vlastnostiacute kraacutesy je jejiacute fungovaacuteniacute jakožto meacutedia plozeniacute

30 Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že povaha tělesneacute kraacutesy je poněkud ambi-valentniacuteho raacutezu neboť v jisteacutem smyslu maacute moc bdquoosvětlovatldquo v jineacutem však takeacute bdquozastiacuteratldquo (Rosen 1968 s 225) Mohli by-chom tak řiacuteci že tělesnaacute kraacutesa maacute sice jedinečnou moc bdquonastartovatldquo jedincův filosofickyacute vzestup ale rovněž může představovat naopak i největšiacute překaacutežku tohoto vzestupu pokud se přes ni člověk nedokaacuteže přeneacutest

31 Julia Annas spraacutevně upozorňuje že je tře-ba zachovat energii kterou naacutem Eroacutes po-skytuje ale transformovat ji do něčeho co maacute bdquointelektuaacutelniacute strukturu a komple-xituldquo (Annas 2003 s 51) V tomto smyslu tedy Charles Kahn může opraacutevněně tvr-dit že přeneseniacute touhy z fysickeacuteho chtiacuteče na metafysickou vaacutešeň je bytostně epis-temologickyacute proces (Kahn 1996 s 280)

19JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

(Symp 209b) Jak již bylo řečeno každyacute je od přirozenosti bdquotěhotnyacuteldquo a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud k plozeniacute Mohli bychom tak mluvit o dvou aspektech Eroacuteta ndash touživeacutem a plodiveacutem ndash ktereacute spolu uacutezce souvisejiacute neboť oba jsou vyjaacutedřeniacutem zaacutekladniacuteho Eroacutetova ciacutele ndash vlastnit Dobro (touživyacute) natrvalo (plo-divyacute) Nutnou podmiacutenkou plozeniacute je však přiacutetomnost něčeho co jedinec na sveacutem aktuaacutelniacutem stupni vyacutevoje považuje za kraacutesneacute neboť pokud se obtěžkanaacute bytost přibliacutežiacute k něčemu oškliveacutemu bdquoje zachmuřena a nevrle se smršťuje od-vraciacute se a sviacuteraacute a nerodiacute nyacutebrž zadržuje plod a trpiacuteldquo (Symp 206d) Pokud by se tedy Archeacute neprojevovala v lidskeacutem světě takeacute jako kraacutesa znamenalo by to že by se člověk nachaacutezel ještě v tristnějšiacutem a tragičtějšiacutem postaveniacute než je tomu nyniacute Člověku by zůstala zcela uzavřena možnost se jakkoli přibliacutežit nesmrtel-nosti a tak alespoň typicky lidskyacutem ne-dokonalyacutem způsobem realizovat svoji touhu po vlastněniacute Dobra (resp toho co je za něj aktuaacutelně považovaacuteno) navždy

Podiacutevejme se bliacuteže na vyacuteklad jedin-cova vzestupu jak je navržen v Dioti-mině řeči Je třeba miacutet na paměti že diacuteky dvěma praacutevě zmiacuteněnyacutem aspek-tům Eroacuteta jedinec na každeacute rovině zaacute-roveň toužiacute a zaacuteroveň plodiacute ndash v tomto vyacutekladu se proto souběžně zaměřiacutem na oba aspekty Na prvniacute rovině je třeba rozlišovat mezi lidmi u kteryacutech je ob-těžkaacuteno tělo a těmi u nichž je obtěž-kanou čaacutestiacute jejich duše Prvniacute z nich tak vyhledaacutevajiacute ženy (nepochybně kraacutesneacute pokud možno) a plodiacute s nimi (pokud možno) kraacutesneacute děti druziacute pak hledajiacute kraacutesnaacute těla (s největšiacute pravděpodobnostiacute

zejmeacutena chlapeckaacute a mužskaacute) obdařenaacute v ideaacutelniacutem přiacutepadě kraacutesnyacutemi dušemi32 jež se snažiacute vychovaacutevat a plodiacute s nimi kraacutesneacute myšlenky moudrost a ostatniacute ctnost (Symp 209andashc) Domniacutevaacutem se že model tělesneacuteho plozeniacute s ženami nestojiacute přiacuteliš v Platoacutenově zaacutejmu a sloužiacute tak spiacuteše jako model pro uvedeniacute sa-motneacuteho konceptu plozeniacute kteryacute bude zaacutesadniacute ve všech ostatniacutech již netěles-nyacutech faacuteziacutech33

Na teacuteto tělesně-duševniacute rovině (či bdquorovinaacutechldquo ndash na tom jak přesně bu-deme Diotimin plaacuten vzestupu dělit dle meacuteho naacutezoru přiacuteliš nezaacuteležiacute) tedy člo-věk potřeboval druheacuteho jedince v němž

32 V textu Symposia se na tomto miacutestě vů-bec nemluviacute o lidech kteřiacute by sice měli obtěžkanou duši ale vyhledaacutevali by pouze tělesnou kraacutesu ndash tu vyhledaacutevaacute evidentně pouze člověk s obtěžkanyacutem tělem jenž za uacutečelem plozeniacute toužiacute po ženaacutech Mohli bychom tak řiacuteci že dle Diotimy každyacute kdo vyhledaacutevaacute kraacutesneacute chlapce či muže musiacute miacutet nutně obtěž-kanou duši neboť čistě tělesnyacute styk by k žaacutedneacutemu plozeniacute nevedl a tudiacutež by celyacute vztah byl defektniacute Homosexuaacutelniacute styk sice neniacute nijak vyloučen ale užitek kteryacute jedinci s obtěžkanou dušiacute na teacuteto rovině plyne spočiacutevaacute v plozeniacuteschopneacutem inte-lektuaacutelniacutem styku Rovněž neniacute vyloučena možnost intelektuaacutelniacuteho styku s ženou ale vzhledem k postaveniacute ženy v řeckeacute společnosti by Platoacuten tuto variantu prav-děpodobně až na několik vyacutejimek pova-žoval za krajně nepravděpodobnou

33 J E Raven obdobnyacutem způsobem vyklaacute-daacute bdquospodniacuteldquo polovinu tzv podobenstviacute o Uacutesečce z Uacutestavy jejiacutež hlavniacute uacutečel pryacute spočiacutevaacute v tom že sloužiacute jako ilustrace pro naacutesledneacute obdobneacute rozděleniacute inteli-gibilniacute sfeacutery tedy bdquohorniacuteldquo poloviny uacuteseč-ky (Raven 1953 s 25) Stejně jako nelze přetěžovat Platoacutenův zaacutejem o empirickyacute svět nelze se ani domniacutevat že by zmiacutenka o plozeniacute dětiacute měla v Symposiu jinyacute vyacute-znam než pouze ilustrativniacute (ve vztahu k rovině plozeniacute duševniacuteho)

20

132015

spatřoval kraacutesu a s niacutemž byl schopen plozeniacute Jak je tomu však na vyššiacutech ro-vinaacutech po tom co byl milovniacutek již defi-nitivně schopen transcendovat rovinu jednotlivin a obraacutetil se napřiacuteklad k laacutesce k zaacutekonům či poznatkům Potřebuje i na teacuteto uacuterovni k plozeniacute ostatniacute lidskeacute bytosti nebo je již schopen plodit saacutem pouze diacuteky styku s jinyacutemi kraacutesnyacutemi zaacute-kony či poznatky Diotima tuto otaacutezku explicitně nezodpoviacutedaacute ale domniacutevaacutem se že lidskyacute element v podobě druheacuteho jedince je i na teacuteto rovině staacutele nutně přiacutetomen a to z několika důvodů 1) jak jsem již uvedl model tělesneacuteho plozeniacute dětiacute vyžadujiacuteciacute součinnost dvou bytostiacute sloužiacute dle meacuteho naacutezoru viacutece než co ji-neacuteho jako vzor pro plodivou aktivitu na netělesneacute rovině 2) s konceptem samo-plozeniacute Diotima nikde ve sveacute řeči expli-citně neoperuje a neniacute přiacuteliš přesvěd-čiveacute tvrdit že jej mlčky předpoklaacutedaacute 3) z jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů viacuteme že zaacutekladniacute součaacutestiacute filosofickeacuteho ži-vota je provozovaacuteniacute dialektiky jež z de-finice opět vyžaduje součinnost dvou lidskyacutech jedinců34 byť k sobě již nejsou

34 Srov bdquo[hellip] praacutevě v těchto dialektickyacutech rozhovorech o největšiacutech a nejkraacutesněj-šiacutech věcech s partnery kteřiacute byli rovněž schopni vystoupat až ke světlu skutečneacute-ho světa se realizuje ono společenstviacute filosofickyacutech dušiacute ono hojneacute soubytiacute a soužitiacute oddaneacute teacute věcilsquo Pokud člověk provozuje tuto aktivitu dostatečně dlou-ho a jeho oči si dostatečně navyknou na světlolsquo může byacutet jednoho dne scho-pen pohledět na Slunce samolsquo vznikne to v jeho duši jako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskrylsquoldquo (Straacutenskyacute 2011 s 103) Zcela vyacutestižně tuteacutež myšlenku obhaju-je takeacute Julia Annas bdquo[hellip] philosophical achievement is produced from the con-versations of two or more not just the intense thoughts of one Plato stresses

tak bdquoslepěldquo připoutaacuteni jako na nižšiacutech rovinaacutech35 I pokud by se člověk na teacuteto rovině odloučil od lidskeacute společnosti jiacutež byl dřiacuteve součaacutestiacute vždy mu jako dia-logickyacute partner zbude minimaacutelně jeho eroacutetickyacute vůdce diacuteky jehož vedeniacute může na nejvyššiacutem stupni najednou (exaifneacutes) bdquojako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskryldquo (Ep VII 341cndashd) vyšlehnout poznaacuteniacute praveacute Archeacute36

at times the way that love can produce a couple with joint concerns which tran-scend what each gets separately out of the relationship philosophy similarly re-quires the stimulus and co-operation of joint discussion and argumentldquo (Annas 2003 s 52)

35 Činnost jedince na vyššiacutech uacuterovniacutech je pojmenovaacutena jako bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo (filosofia afthonos) (Symp 210d) Interpretaci tohoto pojmu se explicitně věnujiacute Justina Gregory a Susan B Levin Vyacuteznam adjektiva afthonos je zde vysti-žen formulaciacute bdquothe utter lack of posses-sivenessldquo (Gregory Levin 1998 s 406) V daneacutem kontextu je tuto formulaci nut-no chaacutepat ve vztahu k eroacutetickeacute aktivitě milovniacuteka jenž nesmiacute dle Diotimy nikdy zakotvit v laacutesce ke konkreacutetniacutemu jedinci ale naopak se přes ni co nejrychleji pře-neacutest Absolutniacutem protipoacutelem takoveacutehoto milovniacuteka se tak ukazuje byacuteti Alkibiadeacutes kteryacute naopak neniacute schopen překonat svoji laacutesku k Soacutekratovi (Gregory Levin 1998 s 407) František Novotnyacute tedy po-měrně vyacutestižně překlaacutedaacute tuto formulaci jako již zmiacuteněneacute bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo byť ještě doslovněji bychom snad mohli mluvit o bdquonežaacuterliveacutem filosofovaacuteniacuteldquo Bez většiacutech pochybnostiacute můžeme tvrdit že obecně platnyacutem předpokladem filo-sofickeacuteho vzestupu v Diotimině řeči je slovy autorek jakeacutesi osvobozeniacute od sil-neacute naacuteklonnosti ke konkreacutetniacutem jedincům (bdquofreedom from attachment to indivi- dualsldquo) (Gregory Levin 1998 s 408)

36 Po tomto nahleacutednutiacute sice už teoreticky jak se domniacutevaacutem žaacutedneacuteho vůdce nepo-třebuje ndash naopak se saacutem jedniacutem může staacutet ndash ale v plodiveacute aktivitě ani na tomto stupni neustane nyniacute plodiacute bdquoskutečnou

21JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Domniacutevaacutem se že ve prospěch praacutevě uvedeneacuteho hovořiacute takeacute pasaacutež Symp 209andashe v niacutež se po vyacutekladu o tě-lesneacutem plozeniacute nejprve staacutečiacute řeč k lidem s tzv bdquoobtěžkanou dušiacuteldquo (hoi kata teacuten psycheacuten enkymones) (Symp 209a) Mezi plody těchto jedinců (umělců baacutesniacuteků zaacutekonodaacuterců atp) již nepatřiacute smrtelneacute děti ale souhrnně řečeno bdquomoudrost a ostatniacute ctnostldquo ( froneacutesin te kai teacuten alleacuten areteacuten) konkreacutetněji pak napřiacuteklad ro-zumnost či spravedlnost (soacutefrosyneacute te kai dikaiosyneacute) (Symp 209a) Z našeho pohledu je však důležityacute popis toho jak u duševně obtěžkanyacutech lidiacute probiacutehaacute proces plozeniacute Duševniacute plody jak se dozviacutedaacuteme v sobě člověk saacutem od sebe nosiacute již od mlaacutediacute avšak v dospělosti za-čiacutenaacute ciacutetit potřebu plozeniacute a tak bdquoobchaacuteziacute a hledaacute něco kraacutesneacuteho v čem by plodilldquo (zeacutetei [hellip] periioacuten to kalon en hoacute an gen-neacuteseien) (Symp 209b) Na tomto miacutestě ještě nic nehovořiacute ve prospěch tvrzeniacute že zmiacuteněneacute to kalon by muselo nutně byacutet druhou lidskou bytostiacute nicmeacuteně hned v naacutesledujiacuteciacute větě k teacuteto specifi-kaci dochaacuteziacute neboť v prvniacute faacutezi jsou mu milejšiacute bdquokraacutesnaacute tělaldquo (ta soacutemata ta kala) a daacutele obzvlaacuteště viacutetaacute pokud v nich na-lezne bdquoduši kraacutesnou ušlechtilou a veli-kouldquo (psycheacute kaleacute kai gennaia kai eufyei) (Symp 209b) Sveacute duševniacute plody pak rodiacute praacutevě vůči takoveacutemuto člověku (pros tuacuteton ton anthroacutepon) (Symp 209b) Jako konkreacutetniacute přiacuteklady těchto lidiacute jsou po-sleacuteze uvedeni Homeacuter Heacutesiodos Lykuacuter-gos a Soloacuten (Symp 209dndashe) a tak je nade vši pochybnost zřejmeacute že i tito baacutesniacuteci a zaacutekonodaacuterci museli dle Diotimina

zdatnostldquo (aleacutetheacute areteacute) a ne pouheacute jejiacute obrazy (Symp 212a)

pojetiacute zplodit sveacute nesmrtelneacute bdquodětildquo praacutevě prostřednictviacutem kontaktu s ji-nyacutem člověkem ktereacuteho v určiteacutem ohledu shledali jako kraacutesneacuteho37 Na zaacute-kladě uvedenyacutech skutečnostiacute můžeme dle meacuteho naacutezoru opraacutevněně tvrdit že plodivaacute aktivita (ať již na jakeacutemkoli stupni) vyžaduje určityacute způsob spolu-uacutečasti dvou lidskyacutech a v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutech bytostiacute

Vraťme se však k probleacutemu nastiacuteně-neacutemu již vyacuteše (viz pozn 13) ndash maacute jedin-cův vzestup exklusivniacute nebo inklusivniacute povahu Opouštiacute jedinec jakoby na žeb-řiacuteku nižšiacute stupeň pro vyššiacute nebo pouze rozšiřuje množinu věciacute jež je schopen nahliacutežet jako kraacutesneacute Obě interpretace jsou dle meacuteho naacutezoru v teacuteto podobě přiacute-liš vyostřeneacute Jak jsem praacutevě vyložil jedinec pro sveacute plozeniacute vždy potřebuje jinou lidskou bytost ndash přinejmenšiacutem lidskaacute duševniacute kraacutesa jej tedy provaacuteziacute celyacutem vzestupem Tvrdit že člověk by zcela ztratil zaacutejem o duševniacute kraacutesu diacuteky rozpoznaacuteniacute kraacutesy obsaženeacute napřiacuteklad v zaacutekonech je tedy absurdniacute Stejně tak však nelze jednoduše řiacuteci že jedinec pouze rozšiacuteřiacute sveacute vniacutemaacuteniacute kraacutesy o mno-žinu jinyacutech věciacute Je třeba zdůraznit že ve vniacutemaacuteniacute projevů kraacutesy vždy existuje pro každeacuteho určitaacute hierarchie Člověk

37 Pro ještě vyššiacute uacuteroveň zřeniacute Kraacutesy sameacute již podobně explicitniacute textovou evidenci nenachaacuteziacuteme nicmeacuteně nenachaacuteziacuteme ani žaacutednyacute podnět na jehož zaacutekladě bychom dosavadniacute model platnyacute pro všechny předchaacutezejiacuteciacute roviny měli opustit Jsem proto přesvědčen že platiacute staacutele toteacutež a že i pro plozeniacute bdquoskutečneacute zdatnostildquo (aleacutetheacute areteacute) na nejvyššiacute rovině zře-niacute Kraacutesy sameacute potřebuje člověk jakožto meacutedium kraacutesu ztělesněnou v jineacute lidskeacute bytosti

22

132015

tedy ani na rovině laacutesky ke kraacutesnyacutem zaacute-konům a jejich plozeniacute zcela nezavrhne napřiacuteklad tělesnou kraacutesu obecně ale jakožto o nižšiacute či slabšiacute (a tudiacutež meacuteně kraacutesnyacute) projev Kraacutesy o ni postupně čiacutem daacutel tiacutem viacutece ztraacuteciacute zaacutejem To co pro něj dřiacuteve byacutevalo centraacutelniacutem zaacutejmem ztěles-něniacutem dobra se pro něj nyniacute staacutevaacute infe- riorniacutem V extreacutemniacutem přiacutepadě neniacute ani vyloučeno že může dokonce začiacutet opovrhovat svyacutemi dřiacutevějšiacutemi laacuteskami pokud napřiacuteklad zjistiacute že člověk jehož kdysi miloval pro jeho kraacutesneacute tělo maacute špatnou duši Nejednaacute se však o žaacutedneacute obecneacute pravidlo Obecnyacutem pravidlem je naopak to že nižšiacutech projevů kraacutesy si na vyššiacutem stupni začne cenit meacuteně byť do jisteacute miacutery jejich kraacutesu může oce-ňovat staacutele

Před samotnyacutem zaacutevěrem se ještě jed-nou a naposled vraacutetiacuteme k probiacuteraneacutemu bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z Uacutestavy Často diskutovanyacutem probleacutemem je otaacutezka tzv bdquosestupuldquo od Dobra zpět do jeskyně Z jakeacuteho důvodu by se vystoupivšiacute filosof měl vracet zpět do zkaženeacute polis pryč od Dobra když již dosaacutehl vrcholu filo-sofickeacuteho vzestupu a může žiacutet napřiacuteklad v blaženeacute existenci mezi spolu-filosofy daleko od malichernyacutech starostiacute jeskyn-niacutech obyvatel Podstata probleacutemu tkviacute dle meacuteho naacutezoru v poněkud zavaacutedějiacute-ciacutem vyobrazeniacute filosofovy cesty v tomto podobenstviacute jež je determinovaacuteno po-litickyacutem kontextem Uacutestavy38 Dialog Sym-

38 Dle meacuteho naacutezoru je politickaacute interpreta-ce naacutevratu do jeskyně adekvaacutetniacute pouze v kontextu ideaacutelniacute obce v niacutež jedině se filosof skutečně ujiacutemaacute politickeacute vlaacutedy V takoveacuteto obci by však stav bdquojeskynniacutechldquo obyvatel byl naprosto odlišnyacute ndash jistě by navraacutetivšiacutem se filosofem nepohrdali

posion naacutem pokud jsou obě probiacuteraneacute pasaacuteže skutečně analogickeacute poskytuje určiteacute indicie k tomu jak tento probleacutem řešit Jak jsme viděli v Symposiu neniacute o sestupu vůbec řeč39 ndash Diotima naopak explicitně prohlaacutesiacute že praacutevě na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet (Symp 211d) Zaacuteroveň jsem se ale po-kusil ukaacutezat že ani na tomto vrcholu neniacute člověk zcela oproštěn od lidskeacute ro-viny jak by se podle Uacutestavy mohlo zdaacutet Tzv bdquovzestupldquo a bdquosestupldquo tedy navrhuji chaacutepat nikoli v doslovneacutem smyslu a tedy

a nechtěli jej zabiacutet ale naopak by se dob-rovolně a raacutedi podřiacutedili jeho vlaacutedě Z to-hoto důvodu se niacuteže pokusiacutem podat alter-nativniacute interpretaci jež se pokusiacute vyložit vyacuteznam sestupu v obecnějšiacutem kontextu

39 Domniacutevaacutem se že ani Alkibiadovu řeč ne-lze chaacutepat jako analogii sestupu zpět do jeskyně Zatiacutemco sestup tvořiacute integraacutelniacute součaacutest podobenstviacute o Jeskyni Diotimina řeč vrcholiacute v momentu zřeniacute Kraacutesy sameacute a daacutele se již neposunuje Alkibiadova řeč tak spiacuteše tvořiacute katabatickyacute (sestupnyacute) protipoacutel anabatickeacute (vzestupneacute) čaacutesti dialogu (tedy všem řečem jež předchaacuteze-jiacute řeči Soacutekratově) obdobnyacutem způsobem jako VIIIndashIX kniha Uacutestavy tvořiacute protipoacutel knize IIndashIV I kniha pak tvořiacute jakyacutesi bdquopro-logldquo jehož protipoacutelem je bdquoepilogldquo v po-době knihy X Jako jaacutedro resp omfalos dialogu můžeme označit centraacutelniacute knihy VndashVII jež tvořiacute vrchol zmiacuteněneacute anabasis a počaacutetek katabasis Vidiacuteme tedy že při porovnaacutevaacuteniacute sestupu zpět do jeskyně a Alkibiadovy řeči dochaacuteziacute ke konfrontaci dvou zcela odlišnyacutech typů sestupu Zdaacute se že dialogy Uacutestava i Symposion sice disponujiacute obdobnou strukturou avšak zatiacutemco v Uacutestavě je myšlenka sestupu součaacutestiacute jednoho z centraacutelniacutech podo-benstviacute nachaacutezejiacuteciacuteho se v omfalu celeacuteho dialogu v Symposiu je myšlenka sestupu přiacutetomna pouze jakožto strukturaacutelniacute pro-tipoacutel katabatickeacute čaacutesti ale v raacutemci omfa-lu absentuje I přes tato fakta se však niacuteže pokusiacutem o komplementaacuterniacute interpretaci obou inkriminovanyacutech pasaacutežiacute tedy podo-benstviacute o Jeskyni a Diotiminy řeči

23JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jako vzaacutejemně neslučitelneacute ale naopak jako zaacuteroveň koexistujiacuteciacute Člověk plodiacute skrze lidskeacute bytosti i na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute což ale rozhodně nezna-menaacute že by se od niacute jakkoli vzdaloval bdquoVzestupldquo proto můžeme pochopit jako schopnost ocenit staacutele vyššiacute a obecnějšiacute projevy Kraacutesy kulminujiacuteciacute ve zřeniacute Kraacutesy sameacute věčně koexistujiacuteciacute (nikoli časově naacuteslednyacute) bdquosestupldquo pak jako komplemen-taacuterniacute plozeniacute prostřednictviacutem konkreacutet-niacutech lidskyacutech jedinců Charakter plozeniacute (bdquosestupuldquo) se samozřejmě měniacute na zaacute-kladě aktuaacutelně dosaženeacute roviny vniacutemaacuteniacute kraacutesy ale jeho vazba na konkreacutetniacute je-dince (tedy bdquoniacutezkeacuteldquo projevy Kraacutesy) je neměnnaacute Proto Diotima tvrdiacute že pouze na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet Nejednaacute se dle meacuteho naacutezoru o důraz na kontemplativniacute život v odlou-čeniacute od lidiacute vyplněnyacute pouze mystickyacutem zřeniacutem zaacutekladu všeho jsoucna Kliacutečoveacute je to že vyacutesledky plozeniacute jedince jenž nahleacutedl Archeacute jsou kvalitativně neporov-natelneacute s plody ostatniacutech milovniacuteků ndash život vyplněnyacute takovyacutemto plozeniacutem je jednoduše nejhodnotnějšiacute a proto bdquostojiacute za toldquo jej žiacutet viacutece než jakyacutekoliv jinyacute (Symp 211d)

Na podporu teacuteto interpretace je vhodneacute tematizovat takeacute poměrně často opomiacutejenou pasaacutež Resp 539endash540b ze zaacutevěru VII knihy v niacutež se po podrobneacutem představeniacute procesu filosofickeacute vyacutechovy setkaacutevaacuteme s jednou zvlaacuteštnostiacute kteraacute je na prvniacute pohled v rozporu s tradičně po-jatyacutem podobenstviacutem o Jeskyni Jedincův vzestup směrem k Dobru maacute byacutet dle Soacute-kratovyacutech slov na patnaacutect let přerušen neboť během těchto patnaacutecti let se již pokročiliacute filosofoveacute majiacute věnovat spraacutevě

obce a teprve poteacute co i v praktickyacutech činnostech budou vynikat majiacute byacutet bdquove-deni konečně k vlastniacutemu sveacutemu uacutekoluldquo (pros telos eacutedeacute akteon) (Resp 540a) Tato pasaacutež se na prvniacute pohled nezdaacute byacutet v souladu s jednoduchyacutem anabaticko--katabatickyacutem plaacutenem Jeskyně neboť jak si všiacutemaacute Kenneth Dorter vnaacutešiacute do jedincova filosofickeacuteho vzestupu naviacutec jakousi čtyřnaacutesobnou změnu směru40 Domniacutevaacutem se že k jejiacutemu pochopeniacute naacutem může pomoci praacutevě vyacuteše načrt-nutaacute komparace podobenstviacute o Jeskyni a eroacutetickeacuteho vzestupu jedince z dia-logu Symposion Pokud se ji pokusiacuteme aplikovat na inkriminovanou pasaacutež

40 bdquoFourfold zigzag change of directionsldquo (Dorter 2006 s 244) Dorter daacutele navrhuje dvě možnaacute vysvětleniacute tohoto probleacutemu 1) patnaacutect let je pryacute dlouhaacute doba a tak by se filosofům mohla začiacutet oslabovat vzpo-miacutenka na paradeigma podle něhož majiacute začiacutet vlaacutednout 2) dlouhodobaacute zkušenost s praktickyacutem životem pryacute možnaacute učiniacute fi-losofy schopnyacutemi poznat Dobro leacutepe než by toho byli schopni jinak (Dorter 2006 s 244) Dle meacuteho naacutezoru však ani jedna z těchto možnostiacute neniacute přiacuteliš plausibilniacute Prvniacute varianta zdaacute se implicitně počiacutetaacute s tiacutem že filosof Dobro nahleacutedl již předtiacutem než prodělal onu patnaacutectiletou zkuše-nost Nahleacutednutiacute Dobra maacute však s velkou pravděpodobnostiacute tak silně transforma-tivniacute charakter že se zdaacute byacuteti absurdniacute myšlenkou aby si před samotnyacutem vlaacuted-nutiacutem filosof jen tak bdquopro jistotuldquo znovu bdquoodskočilldquo k Dobru za uacutečelem ujištěniacute se že si na něj vzpomiacutenaacute dobře Druhaacute vari-anta pravděpodobně implicitně předpo-klaacutedaacute pravyacute opak ndash tedy že filosof Dobro ještě nenahleacutedl a že praktickaacute zkušenost v politice je k jeho nahleacutednutiacute nutnaacute Pro takovouto (spiacuteše aristotelsky znějiacuteciacute) tezi však dle meacuteho naacutezoru v Uacutestavě nenachaacute-ziacuteme textovou oporu a zejmeacutena naacutem opět nijak nepomaacutehaacute vyřešit onu diskrepanci s Jeskyniacute kde se filosof rozhodně ne-pohybuje bdquocikcakldquo nahoru dolů a znovu nahoru

24

132015

můžeme se dobrat k naacutesledujiacuteciacutemu tvr-zeniacute onen patnaacutectiletyacute bdquosestupldquo se ode-hraacutevaacute v době kdy jedinec Dobro ještě nenahleacutedl avšak v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu či filosofickeacute vyacutechovy se již nachaacuteziacute na dosti pokročileacutem stupni tato doba tedy zhruba odpoviacutedaacute faacutezi v niacutež jedinec plodiacute kraacutesneacute zaacutekony a tak se nutně (byť to Diotima explicitně nevy-slovuje) angažuje v praktickeacute politice Pokud tedy sestup budeme interpreto-vat načrtnutyacutem eroacutetickyacutem způsobem (jako vždy koexistujiacuteciacute plodivou aktivitu na adekvaacutetniacute uacuterovni) nenarušuje naacutem ani tato pasaacutež onen jednoduchyacute anaba-ticko-katabatickyacute plaacuten Jeskyně neboť je zřejmeacute že jedinec se nutně před nahleacuted-nutiacutem Dobra musiacute určityacutem způsobem angažovat v politice byť spiacuteše než o bez-vyacutehradnou podmiacutenku se jednaacute o jakyacutesi bdquoside effectldquo konkreacutetniacute uacuterovně v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu jedince

V ZAacuteVĚRV teacuteto studii jsem se zaměřil na něko-lik tematicky provaacutezanyacutech probleacutemů ktereacute jsou obsaženy v centraacutelniacute čaacutesti Platoacutenova dialogu Symposion (v tzv Dio- timině resp Soacutekratově řeči) a jež jsou centraacutelniacute pro jejiacute interpretaci resp pro interpretaci problematiky Eroacuteta a filoso-fickeacuteho vzestupu jedince Nejprve bylo vyloženo Soacutekratovo vyvraacuteceniacute přede-šleacuteho řečniacuteka hostitele Agathoacutena je-hož řeč byla s obdivem přijata všemi uacutečastniacuteky symposia a jeho naacutesledneacute vymezeniacute se proti standardniacute formě chvalořeči kterou kromě Agathoacutena im-plicitně přijali i všichni předešliacute řečniacuteci Ukaacutezalo se že pro filosofa je nezbytneacute i v raacutemci tohoto reacutetorickeacuteho žaacutenru na

prvniacute miacutesto klaacutest uacutesiliacute o pravdivost řeče-neacuteho a tomuto podřizovat vše ostatniacute ndash praacutevě z tohoto důvodu v Soacutekratovyacutech očiacutech Agathoacuten selhaacutevaacute byť jeho řeč byla nepochybně z reacutetorickeacuteho hlediska nej-kraacutesnějšiacute Vyacuteznamnyacutem se daacutele ukaacutezal byacutet fakt že Soacutekrateacutes svoji řeč připisuje mantinejskeacute věštkyni Diotimě čiacutemž se implicitně pokoušiacute garantovat jejiacute prav-divost a rovněž do čistě mužskeacute společ-nosti vnaacutešiacute ženskyacute element kteryacute jak se daacutele ukaacuteže je pro adekvaacutetniacute uchopeniacute eroacutetickeacute problematiky kliacutečovyacute

V dalšiacute čaacutesti naacutesledoval vyacuteklad o tom kdoco je pro Platoacutena Eroacuteseroacutes a jakyacute je jeho vztah ke Kraacutese resp k Dobru Eroacutes je sice nejprve definovaacuten jako touha po kraacutese a jejiacutem vlastněniacute avšak tato teze je zproblematizovaacutena pasaacutežiacute Symp 204dndash205a kde Diotima s až za-raacutežejiacuteciacute lehkostiacute přechaacuteziacute od bdquotouhy po kraacutesnyacutech věcechldquo k bdquotouze po dobryacutech věcechldquo Je to mimo jineacute tento fakt kteryacute vyvolaacutevaacute potřebu komparace ob-sahu Diotiminy řeči s dialogem Uacutestava v němž je obsaženo znaacutemeacute Platoacutenovo bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo tematizujiacuteciacute takteacutež jedincův filosofickyacute vzestup kteryacute však kulminuje v nazřeniacute Dobra a nikoli Kraacutesy Na zaacutekladě textoveacute analyacutezy rele-vantniacutech pasaacutežiacute zmiacuteněnyacutech dialogů se naacutesledně jako nejplausibilnějšiacute řešeniacute vyjevuje komplementaacuterniacute interpretace obou dialogů podle niacutež se ve skuteč-nosti jednaacute o tentyacutež filosofickyacute vzestup avšak s tiacutem dodatkem že každyacute dialog klade důraz na jeho odlišneacute aspekty Obdobnaacute situace nastaacutevaacute takeacute v přiacutepadě zmiacuteněneacute otaacutezky po tom co jest vrcholem tohoto vzestupu resp k čemu je lidskyacute eroacutes zaciacutelen Dle podaneacute interpretace se

25JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jednaacute v obou dialoziacutech o tuteacutež Archeacute veš-kerenstva jejiacutež projevy v lidskeacutem světě jsou jednak kraacutesneacute a jednak dobreacute Čiacutem bdquoniacuteželdquo se v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu nachaacuteziacuteme tiacutem viacutece se naacutem kraacutesneacute věci a dobreacute věci jeviacute jako odlišneacute čiacutem jsme naopak bdquovyacutešeldquo tiacutem viacutece naacutem oboje splyacutevaacute v jedno

Po vyacutekladu zaciacuteleniacute Eroacutetaeroacutetu k jeho bdquotouživeacuteldquo podobě je v posledniacute čaacutesti stu-die věnovaacutena pozornost takeacute jeho bdquoplo-diveacutemuldquo aspektu kteryacute je neoddělitelně spjat se všemi faacutezemi filosofickeacuteho vze-stupu jedince neboť pouze diacuteky němu se může u lidiacute realizovat (byť nedokonale) jejich touha po nesmrtelnosti Na zaacutekladě interpretace pasaacuteže Symp 209andashe a kom-parace s jinyacutemi Platoacutenovyacutemi dialogy je nejprve haacutejena teze že na všech uacuterov-niacutech sveacuteho vzestupu jedinec potřebuje sveacuteho eroacutetickeacutehodialektickeacuteho partnera či vůdce ktereacuteho shledaacutevaacute v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutem a skrze ktereacuteho vůbec může plodit Ani na vyššiacutech uacuterovniacutech se tedy jedinec neobejde bez druheacute lidskeacute by-tosti jejiacutež kraacutesa (nyniacute již duševniacute) sloužiacute jako meacutedium plodiveacute aktivity Naacutesledně dochaacuteziacute k opětovneacute komparaci Diotiminy řeči s podobenstviacutem o Jeskyni neboť za-tiacutemco v něm se jedinec po nahleacutednutiacute Dobra vraciacute zpět do jeskyně Diotimina řeč končiacute na uacuterovni zřeniacute Kraacutesy sameacute a plozeniacute praveacute ctnosti Je navrženo řešeniacute podle ktereacuteho politickaacute inter-pretace naacutevratu do jeskyně a ujmutiacute se vlaacutedy je sice relevantniacute v kontextu ideaacutel- niacute obce ale nikoli v současneacute lidskeacute si-tuaci Z tohoto důvodu je sestup zpět do jeskyně vyložen praacutevě prismatem Dio-timiny řeči jakožto metafora pro staacutele koexistujiacuteciacute plodivyacute aspekt Eroacuteta Jak

jsme viděli jedinec se na žaacutedneacute rovině nevzdaacutevaacute vztahu s druhyacutem člověkem skrze něhož realizuje svoji plodivou ak-tivitu a tak bdquosestupujeldquo (tzn plodiacute skrze jednotlivce) po celou dobu sveacuteho vzestupu (tzn posunu na staacutele obecnějšiacute rovinu směrem ke KraacuteseDobru) pouze hodnota jeho bdquoploduldquo postupně narůstaacute

APENDIXNa samotnyacute zaacutevěr si dovoliacutem ještě kraacutetkeacute zamyšleniacute nad vyacuteznamem kompliko-vaneacuteho dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion kteryacute je při jeho četbě třeba miacutet staacutele na paměti Z jakeacuteho důvodu nechaacutevaacute Platoacuten celyacute dialog vypravovat Apolloacutedora jenž vše slyšel od kohosi bliacuteže neidentifikovaneacuteho jenž opět pouze vypravoval co slyšel od jakeacutehosi Foinika (Symp 172andashb) A proč naviacutec časovaacute rovina Apolloacutedorova vypraacutevěniacute naacutesleduje mnoho let po udaacutelostech Agathoacutenovy hostiny (Symp 172c) Bylo by nesmiacuterně zajiacutemaveacute a plodneacute zabyacute-vat se detaily dramatickeacuteho raacutemce dů-kladně avšak v raacutemci tohoto dovětku se pokusiacutem pouze na obecneacute rovině vy-stihnout jeho zaacutekladniacute vyacuteznam

Jeho celkovaacute atmosfeacutera vyjadřuje po-měrně silnyacute dojem odstupu od udaacutelostiacute proběhnuvšiacutech na symposiu41 Platoacuten naacutem celyacute dialog nepresentuje jako něco

41 Pro vyacuteklad dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion viz Johnson 1998 s 581ndash583 Formulovaacuteno na obecnějšiacute rovině bdquoI ar-gue that the elaborate indirectness of the dramatic frame means to reflect and to make vivid for the reader not only the remove between written representation and the doing of philosophy but also the remove between perceptible and Ideal world as suggested in Platorsquos vision of the Ideasldquo (Tamteacutež 1998 s 577)

26

132015

k čemu bychom měli přiacutemyacute přiacutestup co bychom mohli spolehlivě poznat Zaacutero-veň jak se pokusiacutem ukaacutezat naacutem takeacute poskytuje určityacute přiacuteklad toho jak k soacute-kratovsko-platoacutenskeacute filosofii nepřistu-povat Jistě naacutes nepřekvapuje že obě roviny spolu opět velmi uacutezce souvisiacute S odstupem jenž je v bdquoprologuldquo vyjaacuted-řen musiacuteme přistupovat i k praacutevě inter-pretovaneacute Diotimině řeči Viděli jsme že sfeacutera fundamentaacutelniacute Archeacute se vymykaacute meacutediu logu a Soacutekrateacutes se naviacutec Diotimi-nyacutemi uacutesty (diacuteky jejiacutemu postaveniacute božskeacute věštkyně) odhodlaacutevaacute mluvit mnohem bdquoodvaacutežnějildquo než je tomu v Uacutestavě Dio-timina řeč neoperuje na rovině pouhyacutech metafor ale na rovině celkem jasneacuteho popisu a jazykem zasvěcovaacuteniacute do mys-teacuteriiacute Jedinyacute projev Diotiminy zdržen-livosti můžeme spatřovat snad v tom že Kraacutesu samu popisuje jak se obvykle řiacutekaacute v termiacutenech tzv bdquonegativniacute theo-logieldquo42 (Symp 210endash211b) I takovyacuteto popis je však mnohem ambicioacuteznějšiacute než rovina metafor Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že Diotima se pokoušiacute vy-slovit nevyslovitelneacute a že jejiacute vyslovenou řeč nelze s nevyslovitelnyacutem zaměňo-vat43 Našiacutem uacutekolem tudiacutež stejně jako v přiacutepadě jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů neniacute vyextrahovat ze Symposia nějakou dogmatickou doktriacutenu a tu daacutele šiacuteřit

42 Rosen 1968 s 270 43 bdquoLittle wonder that Diotima demands the

closest possible attention from Socrates at this point for her next step is really impossible she intends to speak about the unspeakable I repeat speech about unspeakable is not the unspeakable it-self We cannot bespeak the unspeaka-ble To speak it is to generate an example of it and genesis is not ousialdquo (Tamteacutež s 269)

pouhyacutem opakovaacuteniacutem44 ale naopak vziacutet i jeho omfalos v podobě Diotiminy řeči spiacuteše jako jakeacutesi vodiacutetko jakyacutem směrem a jakyacutem způsobem je třeba postupovat na cestě za filosofiiacute avšak tento vzestup musiacute byacutet autenticky prožit u každeacuteho jedince Ani řeč božsky inspirovaneacute věštkyně o Kraacutese naacutem nemůže ani v nej-menšiacutem nahradit vlastniacute individuaacutelniacute naacutehled tohoto vrcholu

Tuto metodologickou zaacutesadu lze apli-kovat na celek Platoacutenovy filosofie Našiacutem uacutekolem proto neniacute byacutet bdquoslepyacutemldquo naacutesle-dovniacutekem a napodobitelem Soacutekrata jako Apolloacutedoros kteryacute nedělaacute nic jineacuteho než napodobuje Soacutekratovo vystupovaacuteniacute a reprodukuje jeho řeči ale naopak ak-tivniacutem a autonomniacutem filosofem využiacuteva-jiacuteciacutem sveacuteho vůdce pouze jako inspiraci k vlastniacute intelektuaacutelniacute aktivitě Z tohoto důvodu klade Platoacutenův Soacutekrateacutes důraz na maieutickyacute rozměr sveacute filosofickeacute činnosti zaklaacutedajiacuteciacute se na tzv bdquověděniacute nevěděniacuteldquo resp bdquopraveacute lidskeacute moud-rostildquo (anthropineacute sofia) (Apol 23a) Gary A Scotta William Welton upozorňujiacute že zatiacutemco Soacutekrateacutes je proti sveacutemu zvyku vystrojen kvůli nadchaacutezejiacuteciacute hostině Apolloacutedoros je vyobrazen (po Soacutekra-tově obvykleacutem vzoru) bosyacute což pravdě-podobně poukazuje na jeho přehnanou a ve sveacutem důsledku kontraproduktivniacute

44 Viz pregnantniacute formulaci Richarda Huntera bdquoThus the framing fiction of the Symposium highlights its problematic status as a written unchanging account of a quintessentially oral occasion the elite symposium It is a provocation to reflection not ndash so we are to under-stand ndash a lsquomaster textrsquo to be learned by heart and endlessly repeatedldquo (Hunter 2004 s 43)

27JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

horlivost45 Takovyacuteto člověk je totiž spiacuteše karikaturou praveacuteho Soacutekratova naacutesle-dovniacuteka Našiacutem uacutekolem rozhodně neniacute snaha byacutet bdquosoacutekratovštějšiacuteldquo než saacutem Soacute-krateacutes v onom apolloacutedorovskeacutem smyslu ale naopak jeho překonaacuteniacute ve smyslu ak-tivniacute intelektuaacutelniacute činnosti Soacutekratem

45 Scott Welton 2008 s 32

pouze inspirovaneacute Jinyacutemi slovy stejně jako nemaacuteme napodobovat Soacutekrata pou-hou imitaciacute jeho vzhledu a obyčejů ne-lze ani provozovat pravou filosofii pou-hou četbou Platoacutenova Symposia či jinyacutech dialogů46

46 Hunter 2004 s 125ndash126

28

132015

ZKRATKY

PlatoacutenApol ApologiaEp EpistulaeEuthyphr Euthyphro

Phaedr PhaedrusParm ParmenidesResp RespublicaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Adam J (2009) The Republic of Plato Vol 2 Cambridge Cambridge Univer- sity Press

Annas J (2003) Plato A Very Short Introduction Oxford Oxford Univer- sity Press

Berg S (2010) Eros and the Intoxications of Enlightenment on Platorsquos Sympo- sium Albany State University of New York

Bohaacuteček K (2010) bdquoProbleacutemy s kraacutesou z donuceniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica I Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 9ndash19

Bury R G (1909) The Symposium of Plato Cambridge W Heffer and Sons Dostupneacute z httpwwwpe r se u s t u f t s edu hoppe rt e x t d o c = Pe r s e u s 3 A t e x t 3 A 1 9 9 9 0400903Atext3Dcomm

Demos R (1934) bdquoErosldquo The Journal of Philosophy 31 s 337ndash345

Domanski A (2013) bdquoAn Appraisal of the speech of Agathon and its Aftermath in Platorsquos Symposiumldquo Phronimon 14 s 1ndash14

Dorter K (2006) The Transformation of Platorsquos Republic Lanham Oxford Lexington books

Gaacutel O (2011) bdquoKraacutesa jako stimul pro duševniacute růst v Symposiu a Faidruldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Pla-tonica Pilonica II Plzeň Vydavatel-stviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 69ndash79

Gregory J Levin S B (1998) bdquoFilosofia afthonos (Plato Symposium 210d)ldquo The Classical Quarterly New Series 48 s 404ndash410

Hunter R (2004) Platorsquos Symposium Oxford Oxford University Press

29JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Johnson W A (1998) bdquoDramatic Frame and Philosophic Idea in Platoldquo The American Journal of Philology 119 s 577ndash598

Kahn C H (1996) Plato and the Socratic Dialogue The Philosophical Use of a Literary Form Cambridge Cambridge University Press

Kratochviacutel Z (2009) Filosofie mezi myacutetem a vědou od Homeacutera po Descarta Praha Academia

Luhanovaacute E (2014) Zrozeniacute světa kosmologie baacutesniacuteka Heacutesioda Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Nichols M P (2004) bdquoSocratesrsquo Contest with Poets in Platorsquos Symposiumldquo Political Theory 32 s 186ndash206

Nussbaum M C (2003) Křehkost dobra naacutehoda a etika v řeckeacute trageacutedii a filosofii Praha OIKOYMENH

Raven J E (1953) bdquoSun Divided Line and Caveldquo The Classical Quarterly New Series 3 s 22ndash32

Rosen S (1968) Platorsquos Symposium New Haven London Yale University Press

Rowe C J (2007) Plato and the Art of Philosophical Writing Cambridge Cambridge Universtiy Press

Scott G A Welton W (2008) Erotic Wisdom Philosophy and Intermediacy in Platorsquos Symposium Albany New York State University of New York Press

Straacutenskaacute G (2015) bdquoSoacutekratovy ženyldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni (v tisku)

Straacutenskyacute J (2011) bdquoKritika psaniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica II Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepa-dočeskeacute univerzity v Plzni s 95ndash108

Straacutenskyacute J (2014) bdquoBožskeacute a lidskeacute v poesii filosofii a reacutetoriceldquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dialog Ioacuten Praha OIKOYMENH s 136ndash153

Straacutenskyacute J (2015) bdquoPlatoacutenův dialog Me-nexenosldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute uni-verzity v Plzni (v tisku)

Strauss L (2007) Obec a člověk Praha OIKOYMENH

Woods J C (2010) The Disguised Lover Eros and the Ladder of Loves Lexington

30

132015

Aristoteleacutes a tradiceARISTOTLE AND TR ADITIONS

PAacuteSMO1 TRADICE V HELEacuteNSKEacute KULTUŘE

A FILOSOFIIV kultuře starověkeacuteho Řecka kteraacute se stala vyacutechodiskem pro budouciacute evropskyacute kulturniacute vzorec hraacutela mimořaacutednou roli tradice Tra-dice majiacute samozřejmě velkyacute vyacuteznam v kaž- deacutem sapienciaacutelniacutem diskursu ve všech kul-turaacutech či etnickyacutech skupinaacutech Stačiacute zmiacutenit jen tradici talmudu a kabaly nebo tradici ed-dickou a skaldskou v raacutemci dalšiacutech zdrojů evropskeacuteho kulturniacuteho vzorce ze vzdaacute-lenějšiacutech jmenujme např literaacuterniacute tradici konfuciaacutenskou nebo tradici braacutehmanskou a veacutedskou Pro řeckou kulturu měla nicmeacuteně tradice zcela mimořaacutednyacute vyacuteznam Ačkoli to-tiž bylo heleacutenskeacute myšleniacute vždy prostoupeno hlubokou naacuteboženskou zkušenostiacute nebylo ve sveacutem celku a jednotnyacutech trendech nijak svaacutezaacuteno s žaacutednou kultickou formou Jinyacutemi slovy literatura a vůbec kultura nebyla pro stareacute Řeky určityacutem projevem dominantniacuteho naacuteboženskeacuteho konceptuaacutelniacuteho scheacutematu Ba spiacuteše naopak naacuteboženstviacute ve sveacute polytheis-tickeacute rozmanitosti bylo jen určityacutem aspektem specifickeacute heleacutenskeacute kultury

31PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

Řekoveacute se tedy neopiacuterali primaacuterně o žaacutedneacute zjeveneacute texty nebo jinak pevně daneacute věčneacute pravdy o to viacutece však byli odkaacutezaacuteni na vzaacutejemnou diskusi a neustaacutevajiacuteciacute pohyb reinterpretaciacute i naacutevaznostiacute Řeckeacute modely vyacutechovy a vzdělaacuteniacute ndash paideia stejně jako spole-čenskeacute instituce a vůbec celeacute politickeacute uspořaacutedaacuteniacute byly založeny předevšiacutem na tradici a představovaly vlastně vždy určitou specifickou podobu reflexe tra-dice staršiacute a zaacuteroveň upevňovaacuteniacute a za-klaacutedaacuteniacute tradice noveacute Dominantniacute roli v tomto reflexivniacutem sebeustavovaacuteniacute heleacutenskeacute kultury hraacutela zejmeacutena poesie

Filosofie zejmeacutena ve sveacute ioacutenskeacute či fysiologickeacute perspektivě měla v raacutemci tohoto všeobecneacuteho heleacutenskeacuteho kultur-niacuteho pohybu velmi specifickeacute postaveniacute zdaacute se že filosofoveacute jako Heacuterakleitos nebo Xenofaneacutes byli extreacutemniacutemi kri-tiky celeacute dosavadniacute kultury a tradice pro ně představovala zejmeacutena protiv-niacuteka s niacutemž bylo třeba se vyrovnat jeho naprostyacutem vyvraacuteceniacutem a zavrženiacutem Jinou tradičnějšiacute cestou šli političtiacute mysliteleacute navazujiacuteciacute na polomythic-kou tradici Sedmera mudrců a zcela ji-nou samozřejmě tragičtiacute baacutesniacuteci attičtiacute Neobyčejně vyacuteznamnou roli ve vztahu k uchopeniacute tradice hraacutela teacutež literaacuterniacute reflexe leacutekařskaacute a samozřejmě je třeba zmiacutenit pro řeckou kulturu proud nejty-pičtějšiacute reacutetoriku kteraacute je v jisteacutem smy-slu celaacute postavena na specifickeacute reite-raci staacutevajiacuteciacutech vzorců

Vyacuteznamnyacutem zlomem pak bylo vy-stoupeniacute sofistů kteřiacute v paacuteteacutem stoletiacute působili po celeacutem Řecku a položili zaacute-klad tradice noveacute panheleacutenskeacute kteraacute překračovala miacutestniacute politickaacute kultovniacute

i rodově-etnickaacute specifika a směřovala k mohutneacute synteacuteze a reinterpretaci všech tradičniacutech modelů staršiacutech Spe-cifickeacute postaveniacute v celeacutem tomto vyacutevoji měly po polovině paacuteteacuteho stoletiacute Atheacuteny kulturniacute i ekonomicko-politickaacute vel-moc v niacutež se ony nitky rodiacuteciacute se pan-heleacutenskeacute perspektivy sbiacutehaly a miacutesily s autonomniacute tradiciacute attickou Vůdčiacute myslitel obdobiacute sofistů Proacutetagoraacutes se v Atheacutenaacutech usadil a zaacutesadniacutem způ-sobem ovlivnil naacutezory Periklea a jeho politickyacutech přiacutevrženců což ve vyacutesledku vedlo k dějinně bezprecedentniacutemu pře-rodu attickeacuteho tradicionalismu v de-mokratickou kulturu perikleovskyacutech Atheacuten Vrcholem a zaacutevěrem tohoto in-telektuaacutelniacuteho kvasu byl pak Soacutekrateacutes stojiacuteciacute jednou nohou hluboko v sofis-tice avšak druhou staacutele opřen o staršiacute a hlubšiacute lokaacutelniacute tradice attickeacute i širšiacute Obdobiacute důvěry v možnou bezbolestnou jednotnou re-konstruktivniacute transfor-maci staršiacutech tradic v duchu svobody a rozumneacute uacutevahy symbolicky skončilo Soacutekratovyacutem procesem

Platoacuten v jisteacutem smyslu navaacutezal na sofistickou tendenci vytěžit maximum z předchoziacute tradice staršiacute myslitele svyacutem naacutesledovniacutekům nicmeacuteně před-stavil vyacutehradně kriticky a prostřed-nictviacutem zničujiacuteciacutech zaacutepasů z nichž prakticky všichni vyšli značně deho-nestovaacuteni Jinyacutemi slovy Platoacuten sveacute předchůdce ukazuje jako protivniacuteky kteřiacute jsou sice v jisteacutem smyslu hodni uacutecty ktereacute je však třeba porazit a od-miacutetnutiacutem jejich filosofickyacutech naacutezorů teprve dospět k praveacute filosofii kteraacute je samozřejmě totožnaacute s filosofiiacute Platoacutenovou

32

132015

2 TRADICE U ARISTOTELAPlatoacutenův žaacutek Aristoteleacutes zaujal k celeacute otaacutezce tradice mnohem vstřiacutecnějšiacute po-stoj a praacutevě jeho tedy můžeme označit za zakladatele evropskeacuteho pojetiacute filo-sofie jakožto reflexivniacuteho pohybu myš-leniacute ktereacute z tradice vychaacuteziacute s tradiciacute je v neustaacuteleacutem kritickeacutem kontaktu a sebe sama chaacutepe jako pokračovaacuteniacute v jejiacutem dosavadniacutem snaženiacute

Aristoteleacutes předevšiacutem tradici po-klaacutedaacute za nezbytneacute vyacutechodisko naacutezory staršiacutech moudryacutech kteřiacute se danou pro-blematikou zabyacutevali jsou podle něj vždy hodny pozornosti Tvořiacute spolu s všeobecnyacutem miacuteněniacutem jakyacutemsi mo-mentaacutelniacutem common sense v raacutemci celeacute kultury zaacutekladniacute předporozuměniacute z něhož naše vlastniacute perspektiva vy-chaacuteziacute a jehož prostřednictviacutem vůbec formulujeme sveacute otaacutezky po počaacutetciacutech a přiacutečinaacutech stojiacuteciacute v zaacutekladu filosofic-keacuteho zkoumaacuteniacute Za tyto předchůdce přitom Aristoteleacutes nepoklaacutedaacute pouze bdquofi-losofyldquo v uacutezkeacutem či bdquoučebnicoveacutemldquo slova smyslu ale na poli politickeacute a moraacutelniacute filosofie se zhusta vraciacute k moudrosti tragiků zmiňuje přiacuteklad Perikleův vědomě pokračuje v tradici reacutetorickyacutech studiiacute a nejednou jako autoritu zmiňuje i Homeacutera

Z metodologickeacuteho hlediska pak pro Aristotela tradice představuje prvniacute krok každeacuteho serioacutezniacuteho baacutedaacuteniacute Prvniacute co badatel musiacute učinit je shromaacutež-dit dostatečneacute množstviacute naacutezorů a po-znatků ktereacute byly učiněny bdquostaršiacutemildquo proslulaacute je např Aristotelova sbiacuterka všech dostupnyacutech uacutestav a staacutetniacutech zřiacute-zeniacute tehdy znaacutemeacuteho světa jejichž re-šeršiacute se připravoval na sepsaacuteniacute sveacuteho

spisu věnovaneacuteho politickyacutem otaacutezkaacutem Aristoteleacutes proto každyacute spis zahajuje rozpravou nad endoxa naacutezory staryacutech mistrů Opakovaacuteniacutem znaacutemeacuteho a jeho obohaceniacutem o meacuteně znaacutemeacute tak za prveacute vytvaacuteřiacute určitou baacutezi společneacuteho předpo-rozuměniacute spojujiacuteciacuteho jej s posluchači Za druheacute si ale během probiacuteraacuteniacute endoxa ujasňuje celou problematiku vymezuje kontext a specifikuje směr zkoumaacuteniacute i konkreacutetniacute otaacutezky ktereacute bude sledo-vat Protože je Aristoteleacutes toho naacutezoru že způsob položeneacute otaacutezky a zejmeacutena perspektiva z niacutež je položena zaacutesadně určujiacute povahu odpovědi je vyrovnaacutevaacuteniacute se s tradiciacute doslova neuralgickyacutem bo-dem filosofickeacuteho zkoumaacuteniacute Proto se s endoxa u Aristotela setkaacutevaacuteme nejen v prvniacutech knihaacutech jeho spisů ale ob-vykle takeacute na počaacutetku samostatnějšiacutech ucelenyacutech pojednaacuteniacute a vůbec všude tam kde přichaacuteziacute cosi noveacuteho a je třeba si metodologicky ujasnit způsob uchopeniacute teacuteto noveacute skutečnosti

3 DISKUSNIacute PAacuteSMO bdquoARISTOTELEacuteS A TRADICEldquoAristotelovi naacutestupci ovšem z pochopi-telnyacutech důvodů soustředili svůj zaacutejem předevšiacutem na naacutezory Aristotela sa-meacuteho Zejmeacutena pro středověkeacute mysli-tele se Aristoteleacutes stal jakyacutemsi synony-mem spolehliveacute a konsistentniacute tradice na kterou je třeba se obracet vždy a to s naacuteležitou uacutectou a respektem

Neniacute tedy divu že praacutevě na půdě Aristotelskeacute společnosti jejiacutež oficiaacutelniacute naacutezev v plneacutem zněniacute dokonce zniacute Českaacute společnost pro studium Aristotela a jeho myšlenkoveacuteho odkazu se badateleacute se-tkaacutevajiacute nad problematikou tradice jejiacute

33PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

aristotelskou konceptualizaciacute vztahem k niacute a vyacutevojem teacuteto problematiky včetně jejiacute relevance pro současnost Zaacuteroveň celyacute kontext takoveacuteho zkoumaacuteniacute velmi silně rezonuje se samou podstatou ča-sopisu Aither jenž slovo tradice nese přiacutemo ve sveacutem naacutezvu a jenž je věnovaacuten praacutevě tomu typu zkoumaacuteniacute jenž by bez Aristotela a jeho školskeacute tradice dnes vůbec nebyl myslitelnyacute

Předklaacutedaacuteme vaacutem tedy několik přiacutespěvků jejichž autoři svou speci-fickou badatelskou perspektivou při-spěli k vytvořeniacute vzaacutejemně provaacutezaneacute mozaiky plasticky představujiacuteciacute dis-kusi probleacutemu tradice na půdě aristo-telskyacutech studiiacute a to zejmeacutena ve vztahu

k filosofickeacute perspektivě samotneacuteho Aristotela Většina ze zastoupenyacutech autorů se zabyacutevaacute přiacutemo Aristotelo-vyacutem textem jedni postupujiacute metodou analytickeacute interpretace konkreacutetniacute tex-toveacute pasaacuteže druziacute spiacuteše sledujiacute kon- textuaacutelniacute ukotveniacute aristotelskeacuteho textu a jeho presuposice Jiniacute ovšem zkou-majiacute jak se Aristotelovy metodologickeacute zaacutesady promiacutetaly do věrnosti a vyacutestiž-nosti představenyacutech endoxa a dalšiacute zase představujiacute celyacute probleacutem z většiacuteho odstupu prostřednictviacutem transformaciacute středověkeacuteho aristotelismu

Doufaacuteme že vaacutem naacutesledujiacuteciacute dis-kuse přijde obdobně vzrušujiacuteciacute a pod-nětnaacute jako naacutem

Kryštof BohaacutečekPavel Hobza

34

132015

Přiacutetel AristoteleacutesARISTOTLE THE FRIEND

KRYŠTOF BOHAacuteČEKFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1krystofbohacekgmailcom

ABSTRAKTThe article focuses on the philosophical principle known as Amicus Plato sed magis amica veritas The first part describes the evolution of this legendary school dogma starting from Baconrsquos first scholastic formulation to the widespread use caused by Cervantesrsquo popularization The author proposes an Aristotelian question of the origin and causes of this principle The second part is therefore returned to Aristotle as Baconrsquos source Aristotle himself however was inspired by his teacher Plato as evidenced on passages of dialogues Phaedo Republic and Sophist In the third part the author tries to find causes why Aristotle uses this principle in the context of Nicomachean Ethics I One answer is his continuing in Platorsquos theoretical perspective But the second answer is offered in the fourth part through the analysis of the concept of friendship as was widespread in ancient Greece The last part with the help of Nicomachean Ethics VIII trying to find Aristotlersquos views on friendship in the middle between Plato and political thinkers of that time

35KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

1 DON QUIJOTE ACADEMICUS Amicus Plato sed magis amica veri-tashellip Tuto znaacutemou filosofickou sen-tenci vzdělancům poprveacute představil ve 13 stoletiacute ve sveacutem spise Opus Majus anglickyacute františkaacuten Roger Bacon ve scholastickeacute tradici znaacutemyacute jako Doctor Mirabilis1 O něco maacutelo později se jiacute se svou charakteristickou důkladnostiacute zabyacuteval i Tomaacuteš Akvinskyacute2 a to prav-děpodobně zapřiacutečinilo i jejiacute uviacuteznutiacute ve scholastickeacutem curriculu z něhož si ji coby motto svyacutech studijniacutech zaacutepisků znaacutemyacutech později jako Quaestiones quaedam philosophicae vybral začiacutena-jiacuteciacute student university v Cambridge

1 Roger Bacon Opus Majus Pars I cap V2 Aquinas Sententia libri Ethicorum

Liber 1 Lectio 6 n 4ndash5

pozdějšiacute ikona novověku Isaac New-ton3 Sentenci si podle všeho zapsal ně-kdy v průběhu let 1661ndash16644

Definitivniacute součaacutestiacute obzoru mo-derniacuteho Evropana se ale citaacutet stal diacuteky Migueli de Cervantes jenž jej vtělil do druheacute čaacutesti sveacuteho nesmrtelneacuteho romaacutenu Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha sepsaneacute roku 1615 pod tlakem o rok dřiacuteve zveřejněneacuteho falzifikaacutetu5 Každyacute

3 Isaac Newton Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge University Library Cambridge 88r

4 Lohne 1965 s 125ndash1395 Miguel de Cervantes Don Quijote II

s 51 K nesmiacuterně zajiacutemavyacutem peripetiiacutem provaacutezejiacuteciacutem sepsaacuteniacute druheacuteho diacutelu Dona Quijota včetně Fernaacutendezova podvrhu z r 1614 (Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha ndash que

36

132015

z naacutes byacutevalyacutech či současnyacutech studentů filosofie se s touto okřiacutedlenou fraacuteziacute bě-hem svyacutech studiiacute setkal Dalo by se řiacuteci že časem se tato sentence stala vyjaacuted-řeniacutem theoretickeacuteho životniacuteho postoje či snad dokonce metaforou pro filosofii vůbec Jenže kde se vlastně tato okřiacuted-lenaacute teze vzala odkud pochaacuteziacute a kdo je jejiacutem autorem

Leonardo Taraacuten věnoval genezi teacuteto specifickeacute filosofickeacute tradice a jejiacutemu vlivu na ustavovaacuteniacute filosofickeacuteho com-mon sense v roce 1984 obdivuhodnyacute člaacute-nek6 Pro naacutes nebude ani tak zajiacutemaveacute postupneacute přebiacuteraacuteniacute a vzaacutejemneacute ovliv-ňovaacuteniacute jednotlivyacutech autorů od Bacona daacutele (i když i to by mohlo sloužit jako dobraacute ilustrace Derridova konceptu biacuteleacute mythologie7) ale zaměřiacuteme se spiacuteše na původ a zdroj teacuteto tradice Abychom porozuměli tomu co vlastně tato teze znamenaacute a jak byla miacuteněna měli by-chom jako spraacutevniacute aristotelikoveacute podat jejiacute ἀρχαὶ καὶ αἰτίαι

2 APXAIRoger Bacon se ve zmiacuteněneacutem spise přiacutemo odvolaacutevaacute na Platoacutena a Aristo-tela U Platoacutena neudaacutevaacute žaacutednyacute bližšiacute textovyacute uacutedaj a formulace kterou v la-tinskeacute podobě Platoacutenovi připisuje zniacute nanejvyacuteš podezřele naacutepadně to-tiž připomiacutenaacute aristotelskou dikci V Aristotelově přiacutepadě se odvolaacutevaacute na Secretum Secretorum tedy spis dnes po-klaacutedanyacute za pseudoaristotelskou kom-pilaci a daacutele na rovněž nepravyacute Vita

contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras) viz Fousek 2005

6 Reprint v Taraacuten 2001 s 1ndash467 Derrida 1993 zejm s 211ndash217

Aristotelis jehož původ Taraacuten nachaacuteziacute u neoplatoacuteniků kam takeacute klade jeden ze zdrojů sledovaneacute tradice8 Posledniacute locus na kteryacute se Doctor Mirabilis odvo-laacutevaacute je pasaacutež z prvniacute knihy Etiky Niacuteko-machovy (Eth Nic 1096a14ndash16)9

τὸ δὲ καθόλου βέλτιον ἴσως ἐπισκέ-ψασθαι καὶ διαπορῆσαι πῶς λέγεται καίπερ προσάντους τῆς τοιαύτης ζητή-σεως γινομένης διὰ τὸ φίλους ἄνδρας εἰσαγαγεῖν τὰ εἴδη δόξειε δrsquo ἂν ἴσως βέλτιον εἶναι καὶ δεῖν ἐπὶ σωτηρίᾳ γε τῆς ἀληθείας καὶ τὰ οἰκεῖα ἀναιρεῖν ἄλ-λως τε καὶ φιλοσόφους ὄντας ἀμφοῖν γὰρ ὄντοιν φίλοιν ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν

Je zjevneacute že textovaacute evidence prokazuje Baconovu inspiraci Etikou Niacutekomachovou nicmeacuteně jednaacute se jed-noznačně o parafraacutezi v Aristotelově textu neniacute o Platoacutenovi ani slovo Přesto je skutečně pravděpodobneacute že měl na mysli praacutevě Platoacutena nebo zkraacutetka jeho školu možnaacute žijiacuteciacute představitele Stareacute Akademie Proč by ale Aristoteleacutes něco takoveacuteho prohlašoval a je vůbec saacutem autorem teacuteto teze

Hledaacuteme-li u Aristotela původ ně-jakeacute myšlenky či dokonce filosofickeacute koncepce je vždy třeba v prveacute řadě se ptaacutet co lze naleacutezt u Platoacutena V dialogu Faidoacuten nachaacuteziacuteme naacutesledujiacuteciacute pasaacutež (Phd 91bndashc)10

8 Taraacuten 2001 s 169 bdquoLeacutepe snad bude přihleacutednouti k všeobec-

neacutemu pojmu a zkoumati jak se o něm mluviacute ač takoveacute hledaacuteniacute se staacutevaacute nepřiacute-jemnyacutem poněvadž přaacuteteleacute zavedli ideje Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravduldquo (přel Antoniacuten Křiacutež)

37KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

ὑμεῖς μέντοι ἂν ἐμοὶ πείθησθε σμικρὸν φροντίσαντες Σωκράτους τῆς δὲ ἀληθείας πολὺ μᾶλλον ἐὰν μέν τι ὑμῖν δοκῶ ἀληθὲς λέγειν συνομολογήσατε εἰ δὲ μή παντὶ λόγῳ ἀντιτείνετε εὐλαβούμενοι ὅπως μὴ ἐγὼ ὑπὸ προθυμίας ἅμα ἐμαυτόν τε καὶ ὑμᾶς ἐξαπατήσας ὥσπερ μέλιττα τὸ κέντρον ἐγκαταλιπὼν οἰχήσομαι

Aristotelova inspirace je těžko popiratelnaacute Je zjevneacute že tak jako v mnoha jinyacutech věcech i v teacuteto kon-kreacutetniacute formulaci Aristoteleacutes uacutezce na-vaacutezal na sveacuteho učitele Jenže tentokraacutet textovaacute evidence doklaacutedaacute že v mis-trově textu je to saacutem Soacutekrateacutes jenž nabaacutedaacute zajiacutemat se spiacuteše o pravdu než o Soacutekrata A to je samozřejmě něco po-někud jineacuteho než ostentativně opustit přiacutetele ve prospěch pravdy Byla tedy Stagiritova inspirace podobně volnaacute jako v přiacutepadě Rogera Bacona Ne tak docela Zmiňovanaacute pasaacutež z Faidoacutena je v literatuře tolik frekventovanaacute ze-jmeacutena proto že se v niacute v Platoacutenově textu doporučuje nedbat Soacutekrata tvaacuteřiacute v tvaacuteř pravdě což připomiacutenaacute uacutevod Ba-conovy pasaacuteže z Opus Majus a naviacutec je zde dodržena i relačniacute analogie uči-telndashžaacutek Aristoteleacutes se zřiacutekaacute Platoacutena Platoacuten se zřiacutekaacute Soacutekrata oba dva pro pravdu Jinyacutemi slovy důvodem mimo-řaacutedneacute snahy interpretů naleacutezt původ Aristotelovy pasaacuteže ve Faidoacutenu je Doc-tor Mirabilis a snaha ospravedlnit jiacutem založenou tradici jejiacutemiž jsme všichni odchovanci Analyacuteza metodou textově orientovaneacute interpretace nicmeacuteně uka-zuje že oba texty jsou z hlediska sveacute autonomie a vnitřniacute koherence dosti vzdaacuteleneacute To ovšem neznamenaacute že by

Aristoteleacutes ve zmiacuteněneacute pasaacuteži z Pla-toacutena nevychaacutezel

Opustiacuteme-li fixniacute ideu že musiacuteme v dialoziacutech hledat Platoacutenovo zřeknutiacute se Soacutekrata nebo že se nutně musiacute jed-nat o žaacuteka opouštějiacuteciacuteho sveacuteho uči-tele kvůli nazřeniacute pravdy objeviacuteme pasaacutež z desaacuteteacute knihy Uacutestavy (Resp X 595bndashc)10

ῥητέον ἦν δrsquo ἐγώ καίτοι φιλία γέ τίς με καὶ αἰδὼς ἐκ παιδὸς ἔχουσα περὶ Ὁμήρου ἀποκωλύει λέγειν ἔοικε μὲν γὰρ τῶν καλῶν ἁπάντων τούτων τῶν τραγικῶν πρῶτος διδάσκαλός τε καὶ ἡγεμὼν γενέσθαι ἀλλrsquo οὐ γὰρ πρό γε τῆς ἀληθείας τιμητέος ἀνήρ ἀλλrsquo ὃ λέγω ῥητέον

V teacuteto pasaacuteži se Platoacuten Soacutekrato-vyacutemi uacutesty (v literatuře vcelku panuje shoda v naacutezoru že pokud nikde jinde pak praacutevě v Uacutestavě je Soacutekrateacutes hlaacutesnou troubou pro Platoacutenovy doktriacuteny)11 di-stancuje od Homeacutera jakožto autority kteraacute zaklaacutedaacute filopoetickou filosofickou posici12 Hlavniacutem probleacutemem tedy neniacute Homeacuter saacutem ale spiacuteše neadekvaacutetniacute fi-losofickeacute zhodnoceniacute jeho vyacuteznamu13 a naacuteslednyacute nepřiměřenyacute vliv kteryacute v raacutemci celku heleacutenskeacute politickeacute kultury

10 bdquoMusiacutem to řiacuteci děl jsem ačkoli mi braacuteniacute mluviti jakaacutesi laacuteska a uacutecta jakou chovaacutem již od dětstviacute k Homeacuterovi Podobaacute se to-tiž že on byl prvniacutem učitelem a vůdcem všech těchto kraacutesnyacutech tragiků Avšak nesmiacuteme si člověka vaacutežiti viacutece než prav-dy a proto musiacutem řiacuteci co si mysliacutemldquo (přel František Novotnyacute)

11 K interpretaci tzv hlaacutesneacute trouby viz Corlett 2005 K problematice doktrinaacutelniacute versus skeptickeacute interpretace Platoacutena viz Bohaacuteček 2014a zejm s 36ndash45

12 Podrobnou interpretaci teacuteto pasaacuteže jsem předložil v Bohaacuteček 2010 s 23ndash40

13 Srov Bohaacuteček 2014b zejm s 45ndash47

38

132015

a zejmeacutena vyacutechovy měl14 Platoacuten se tedy vlastně vyznaacutevaacute z laacutesky k Homeacuterovi na druhou stranu však pod tlakem pravdiveacuteho poznaacuteniacute opouštiacute všechno to v čem je Homeacuter tradičniacute filosofic-kou autoritou resp mudrcem To je asi nejbliacuteže našiacute pasaacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy jak je přinejmen-šiacutem v prvniacutem čteniacute obvykle chaacutepaacutena

Platoacutenskyacute původ teacuteto myšlen-koveacute figury ovšem můžeme daacutele pod-pořit i pasaacutežemi z jinyacutech dialogů (Symp 201c) předevšiacutem pak z dialogu Sofisteacutes v němž se elejskyacute ξένος pod tlakem dialektickeacuteho postupu dopou-štiacute otcovraždy a opouštiacute nauku sveacuteho mistra Parmenida (Soph 241dndash242a)15

14 Ke komplexniacute interpretaci skupiny ho-meacuterovskyacutech dialogů viz Bohaacuteček 2014a s 50ndash67

15 bdquoElejskyacute host A ještě tě prosiacutem o tohle Theaiteacutetos Oč Elejskyacute host Aby sis o mně nemyslil že se staacutevaacutem jakoby ně-jakyacutem otcovrahem Theaiteacutetos Jak to Elejskyacute host Při našiacute obraně bude naacutem nutno podrobit zkoušeniacute nauku otce Parmenida a naacutesilně dokazovat že ne-jsoucno v jisteacutem smyslu jest a naopak zase že jsoucno jakyacutemsi způsobem neniacute Theaiteacutetos Je vidět že o něco takoveacuteho půjde v teacute uacutevaze Elejskyacute host Ano jakpak by to neviděl jak se řiacutekaacute slepyacute Neboť nebude-li tato myšlenka ani vyvraacutecena ani uznaacutena sotva kdy bude moci někdo mluvit o nepravdivyacutech vyacutepovědiacutech nebo o nepravdiveacutem miacuteněniacute buď o obrazech nebo vyobrazeniacutech nebo napodobeni-naacutech nebo o samyacutech přeludech nebo i o uměniacutech kteraacute se těmito věcmi za-byacutevajiacute aby nebyl směšnyacute jsa nucen saacutem sobě si v řeči odporovat Theaiteacutetos Uacuteplnaacute pravda Elejskyacute host Nuže proto se musiacuteme odvaacutežit udělati nyniacute uacutetok na otcovu nauku nebo toho musiacuteme vůbec nechat jestliže naacutes od toho uacutetoku zdr-žuje nějakyacute ostych Theaiteacutetos Co se toho tyacuteče nic naacutes nijak nedržiacuteldquo (přel František Novotnyacute)

Ξένος τόδε τοίνυν ἔτι μᾶλλον πα-ραιτοῦμαί σε Θεαίτητος τὸ ποῖον Ξέ-νος μή με οἷον πατραλοίαν ὑπολάβῃς γίγνεσθαί τινα Θεαίτητος τί δή Ξένος τὸν τοῦ πατρὸς Παρμενίδου λόγον ἀνα-γκαῖον ἡμῖν ἀμυνομένοις ἔσται βασανί-ζειν καὶ βιάζεσθαι τό τε μὴ ὂν ὡς ἔστι κατά τι καὶ τὸ ὂν αὖ πάλιν ὡς οὐκ ἔστι πῃ Θεαίτητος φαίνεται τὸ τοιοῦτον διαμαχετέον ἐν τοῖς λόγοις Ξένος πῶς γὰρ οὐ φαίνεται καὶ τὸ λεγόμενον δὴ τοῦτο τυφλῷ τούτων γὰρ μήτrsquo ἐλεγχθέ-ντων μήτε ὁμολογηθέντων σχολῇ ποτέ τις οἷός τε ἔσται περὶ λόγων ψευδῶν λέγων ἢ δόξης εἴτε εἰδώλων εἴτε εἰκό-νων εἴτε μιμημάτων εἴτε φαντασμάτων αὐτῶν ἢ καὶ περὶ τεχνῶν τῶν ὅσαι περὶ ταῦτά εἰσι μὴ καταγέλαστος εἶναι τά γrsquo ἐναντία ἀναγκαζόμενος αὑτῷ λέγειν Θεαίτητος ἀληθέστατα Ξένος διὰ ταῦτα μέντοι τολμητέον ἐπιτίθεσθαι τῷ πατρικῷ λόγῳ νῦν ἢ τὸ παράπαν ἐατέον εἰ τοῦτό τις εἴργει δρᾶν ὄκνος Θεαίτητος ἀλλrsquo ἡμᾶς τοῦτό γε μηδὲν μηδαμῇ εἴρξῃ

To je pro naacutes mimořaacutedně zajiacutemaveacute protože označeniacute Parmenida za otce dalece přesahuje vztah přaacutetelstviacute jak jej znaacuteme z oneacute Baconem založeneacute fi-losofickeacute tradice Kvůli pravdě se ne-jen nedbaacute přaacutetel ale dokonce se vraždiacute vlastniacute rodiče

Prvniacute podmiacutenku pro porozuměniacute Aristotelově myšlence jsme tedy spl-nili je vcelku zjevneacute že počaacutetečniacute in-spiraciacute je Platoacutenova myšlenkovaacute figura v naacuteznaciacutech obsaženaacute v mnohyacutech dia-loziacutech a ve dvou pasaacutežiacutech přiacutemo před-jiacutemajiacuteciacute Aristotelovu vlastniacute formulaci Neniacute pro naacutes přitom podstatneacute zda byl Platoacuten prvniacutem a originaacutelniacutem tvůrcem

39KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

teacuteto figury pro školniacute filosofickou tra-dici kterou založil Doctor Mirabilis je rozhodujiacuteciacute ἀρχή Aristotelovy pasaacuteže a tou je jak jsme snad dostatečně pro-kaacutezali jeden z uvedenyacutech Platoacutenovyacutech dialogů

3 AIΤΊΑΊJakeacute však byly přiacutečiny Aristotelovy

argumentace v prvniacute knize Etiky Niacuteko-machovy Co tiacutem vlastně sledoval oč mu šlo jakou roli tato převzataacute figura hraje v celkoveacute nauce jeho slavneacuteho spisu Co naacutem tiacutem chtěl sdělit o přaacutetel-stviacute a jakeacute světlo to vrhaacute na filosofii

U Platoacutena je to ndash při hrubeacutem zjed-nodušeniacute jež odpoviacutedaacute možnostem teacuteto studie ndash vcelku prosteacute lideacute jsou primaacuterně orientovaacuteni na dobro Dobro představuje jednotnou moraacutelně-onto-logickou škaacutelu prostupujiacuteciacute celyacutem kos-mem a na všech uacuterovniacutech pro všechny stejnou Filosof si je teacuteto zaacutekladniacute sku-tečnosti naviacutec explicitně vědom a ne-ustaacutele prostřednictviacutem sebereflexe usměrňuje sveacute celoživotniacute směřovaacuteniacute k onomu absolutniacutemu ciacuteli kteryacutem Dobro je Toto ciacutelevědomeacute směřovaacuteniacute maacute podobu ἐπιμέλεια ψυχῆς Přaacutetelstviacute je z tohoto pohledu vzaacutejemně vyacutehodnyacute svazek dvou ne ještě zcela dokonalyacutech dušiacute ktereacute si vzaacutejemně vypomaacutehajiacute v peacuteči o duši Jinyacutemi slovy jednaacute se o re-cipročniacute vztah kdy si dvě neuacuteplneacute duše vzaacutejemně poskytujiacute to co jim praacutevě chybiacute a vzaacutejemnyacutem spolubytiacutem se zdo-konalujiacute ve svyacutech slabostech

Tak je platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zhruba konceptualizovaacuteno v dialogu Faidros v němž je ovšem tento vztah struk-turovaacuten vyacuterazně asymetricky a naviacutec

s nutnyacutem erotickyacutem naacutebojem zajišťu-jiacuteciacutem funkčniacute dynamiku vzaacutejemneacuteho pečovaacuteniacute Nelze tedy přinejmenšiacutem po většinu času trvaacuteniacute takoveacuteho přaacutetel-stviacute mluvit o vztahu dvou rovnocen-nyacutech lidskyacutech bytostiacute Jednaacute se spiacuteše o proces vzaacutejemneacuteho zasvěcovaacuteniacute je-hož trvalyacutem a nezbytnyacutem kriteacuteriem je cosi třetiacuteho co je mimo tento vztah a nad niacutem16 Tento specifickyacute typ pla-toacutenskeacuteho přaacutetelstviacute je rovněž vyacuteznam-nou součaacutestiacute Diotiminy řeči v centraacutelniacute pasaacuteži dialogu Symposion (Symp 210a) avšak tam je perspektiva cele pohlcena osobniacutem růstem jedneacute duše jenž je konceptualizovaacuten skrze eroacuteta Erotickaacute perspektiva je v Symposiu natolik do-minantniacute17 že pro naše uacutečely nepři-naacutešiacute Diotimina řeč oproti Faidrovi nic noveacuteho

Věc se naacutem začne vyostřovat na po-zadiacute širšiacuteho kontextu jakyacute představuje projekt ideaacutelniacute společnosti v Uacutestavě Vrstva straacutežců totiž v zaacutesadě zrušiacute při-rozeneacute rodinneacute vazby ndash provede tedy systematickou otcovraždu matko-vraždu atd ndash a nahradiacute je všeobecnyacutem vzaacutejemnyacutem přaacutetelstviacutem ktereacute ale bude prostoupeno aspekty tradičně přiacuteslu-šejiacuteciacutemi praacutevě k rodinnyacutem poutům straacutežci si budou navzaacutejem bratry a ses-trami a tak si Platoacuten představuje nejo-tevřenějšiacute a nejpřirozenějšiacute přaacutetelstviacute18 Esenciaacutelniacute charakteristikou takoveacuteho přaacutetelstviacute však nutně bude jeho deper-sonalizace všichni majiacute miacutet k sobě na-vzaacutejem stejně bliacutezko Vztahy nemohou

16 Srov Price 1989 s 7ndash817 K tomu viz Price 1989 s 3618 Resp 456endash463a

40

132015

byacutet založeny na osobniacutech sympatiiacutech a antipatiiacutech ale na vysoce odosobně-neacutem oceňovaacuteniacute kvalit duše toho dru-heacuteho Aplikujeme-li na tuto politickou rovinu partnerskou perspektivu Faidra vidiacuteme že platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zna-menaacute oceňovaacuteniacute skutečneacute moraacutelniacute hod-noty duše druheacuteho skrze ktereacute mohu jaacute se svou dušiacute realizovat svoji přirozenost a stoupat na moraacutelně-ontologickeacute pan-kosmickeacute škaacutele19

Chce naacutem snad tuto pozoruhodnou platoacutenskou podobu přaacutetelstviacute předsta-vit prakticky demonstrovat a naacutesledně naacutes k niacute přivaacutedět i Aristoteleacutes Ne tak docela Zcela nepochybně toto zvlaacuteštniacute přaacutetelstviacute koneckonců ne až tak ne-podobneacute oneacute zvlaacuteštniacute vzaacutejemneacute vstřiacutec-nosti mezi členy současneacute mezinaacuterodniacute komunity filosofickyacutech badatelů vysti-huje vztah dvou filosofů z perspektivy βίος θεωρητικός Jenže Etika Niacutekoma-chova neniacute psaacutena z teacuteto perspektivy a předevšiacutem neniacute ve sveacute většině určena pro tuto perspektivu20 Aristotelskeacute po-jetiacute přaacutetelstviacute oceňuje druheacuteho v jeho jedinečnosti což je praacutevě to co nikdy nesmiacute přaacutetelstviacute platoacutenskeacute pro Platoacutena maacute cenu resp relevanci a v posledku skutečně jest pouze neindividuaacutelniacute obecneacute a věčneacute21 Oceňovat druheacuteho v jeho individuaacutelniacutech rysech znamenaacute v posledku miacutet slabost pro nižšiacute složky jeho duše ba dokonce pro jeho tělesneacute jedinečnosti neboť praacutevě v těle resp v onom poskvrněniacute tělem při uvrženiacute duše do zrozeniacute22 nabyacutevaacute duše oněch

19 Phaedr 245bndash253c 20 Eth Nic I1 1094a18ndash1095a1121 Phd 79andash83e22 Phd 81bndashd

vysoce individuaacutelniacutech rysů V tomto smyslu je pro naacutes naopak neobyčejně poučnaacute třetiacute čaacutest dialogu Symposion v niacutež tuto vaacutešeň pro individualitu ztě-lesňuje Alkibiadeacutes23

4 EΝΔΟΞΑAristotelova etickaacute nauka je tedy

vlastně věnovaacutena individuaacutelniacutem straacuten-kaacutem nauky politickeacute A praacutevě s řeckou politickou kulturou vede dialog a to-muto diskursu politickeacute πρᾶξις je podle všeho primaacuterně určena Kontext Aris-totelovy reinterpretace platoacutenskeacuteho modelu spočiacutevaacute praacutevě zde ve snaze konceptuaacutelně zakotvit a zuacuteročit staršiacute politickou perspektivu

Vedle bezprostředniacutech akademic-keacutemu (platoacutensko-aristotelskeacutemu) fi-losofickeacutemu diskursu inherentniacutech přiacutečin se tedy budeme muset poroz-hleacutednout po širšiacutech přiacutečinaacutech Aristote-lova konceptu přaacutetelstviacute jinyacutemi slovy bude zapotřebiacute alespoň stručně reflek-tovat tradici antickeacute politickeacute kultury a v jejiacutem raacutemci přiacuteslušnaacute vyacutechodiska politickeacuteho myšleniacute

Heleacutenskaacute kultura rozvinula model přaacutetelskyacutech vztahů kteryacute je pro (post)moderniacuteho člověka bez hlubšiacuteho kla-sickeacuteho vzdělaacuteniacute jen velmi obtiacutežně srozumitelnyacute24 Moderniacute koncept přaacute-telstviacute je věc v antice zdaleka ne tak sa-mozřejmaacute jak bychom snad intuitivně očekaacutevali25 Již od předhomeacuterskyacutech

23 Symp 215endash218b24 Srov Konstan 1997 s 225 Srov Stern-Gillet 1995 s 5 obdobně

i s průřezem naacutesledneacuteho vyacutevoje Konstan 1997 s 14ndash23

41KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

dob26 byla vybudovaacutena celaacute složitaacute siacuteť vzaacutejemnyacutech společensky odstupňova-nyacutech a často vysoce formalizovanyacutech vztahů a zaacutevislostiacute ktereacute z nedostatku obdobnyacutech konceptů v moderniacutech ja-zyciacutech běžně všechny překlaacutedaacuteme jako bdquopřiacutetelldquo či bdquodruhldquo Velmi zjednodušeně můžeme celou tuto siacuteť shrnout do čtyř zaacutekladniacutech vzaacutejemně odlišnyacutech modů bdquopřaacutetelstviacuteldquo či naacuteklonnosti27

Prvniacute z nich byacutevaacute odvozovaacuten od vzaacutejemneacute přinaacuteležitosti jednotlivyacutech v homeacuterskeacutem anthropologickeacutem kon-ceptu ještě autonomniacutech orgaacutenů či součaacutestek či mohutnostiacute jednotlivce28 Φίλος tedy v tomto přiacutepadě poukazuje k něčemu vlastniacutemu k mluvčiacutemu při-naacuteležejiacuteciacutemu jako je sloužiacuteciacute domaacutec-nost nebo přiacutetel ndash v protikladu k ci-ziacutemu Homeacuterštiacute hrdinoveacute proto běžně mluviacute o milyacutech kolenech nebo o mileacute hlavě kteraacute jakožto pars pro toto ozna-čuje mezi mnohyacutemi osobu bliacutezkou tedy přiacutetele29 Později je akcentovaacutena zejmeacutena opačnaacute perspektiva tedy na-opak přiacuteslušnost mluvčiacuteho k širšiacutemu tělesu (tělu) jako je rodina rod kmen přiacutepadně i polis V klasickeacute době je pak φίλος v tomto vyacuteznamu nahrazo-vaacuten slovem οἰκεῖος nebo συγγενής což

26 K mykeacutenskyacutem souvislostem viz Vernant 1993 s 26 srov tuto problematiku u Bartoněk 1969 s 164ndash172 a daacutele s 183 srov rovněž Oliva 1976 s 58ndash61

27 Mary Whitlock Blundellovaacute uvaacutediacute pouze tři skupiny při bližšiacutem pohledu ovšem zjišťujeme že se jiacute posledniacute skupina roz-padaacute na značně disparaacutetniacute dvojici byť označovanou jedniacutem společnyacutem slovem viz Blundell 1989 s 40ndash45

28 K homeacuterskeacute anthropologii bliacuteže Bohaacuteček 2013 s 15ndash20

29 Konstan 1997 s 28ndash31

nicmeacuteně potvrzuje toto pro naacutes dnes značně matouciacute užitiacute pojmu přiacutetele pro označeniacute spřiacutezněnosti na zaacutekladě φύσις Φίλος ve vyacuteznamu οἰκεῖος tedy označuje tělesnou sounaacuteležitost v nej-širšiacutem slova smyslu jednotu rodu krve a života30

Druhaacute zaacutekladniacute modaacutelniacute skupina postihuje přiacuteslušnost jedince k vět-šiacutemu celku ovšem primaacuterně nikoli na pokrevniacute baacutezi Tento modus vztahů je označovaacuten slovem ἑταῖρος a byacutevaacute nejpřiacutepadněji překlaacutedaacuten jako druh31 jednaacute se v prveacute řadě o členy oddiacutelů nej-různějšiacuteho druhu tedy vojaacuteky naacutemoř-niacuteky spolucestujiacuteciacute32 ale v pozdějšiacute době rovněž o členy atletickyacutech a poli-tickyacutech klubů a stran33 Jednaacute se tedy o (obvykle) rodem i sociaacutelně bliacutezkeacute je-dince jejichž osud je vzaacutejemně spojen uacutečastiacute na nějakeacutem zaacutesadniacutem podniku toho typu v němž jedině vzaacutejemně rovnaacute spolupraacutece a podpora je zaacuterukou přežitiacute fysickeacuteho či sociaacutelniacuteho34

Třetiacute skupina je vlastně jakyacutemsi re-versniacutem komplementem ke vzaacutejemně se doplňujiacuteciacute dvojici οἰκεῖος a ἑταῖρος Ξένος označuje původně osobu ciziacute a neznaacutemou v klasickeacute době pak spiacuteše občana ciziacute polis jenž je jakožto tamniacute ἑταῖρος povinovaacuten k jineacutemu společen-stviacute Již od homeacuterskyacutech dob ovšem slovo zaacuteroveň označuje cizince jenž je s mluvčiacutem zaacutesadniacutem způsobem spjat přaacutetelskyacutem poutem ktereacute svou formaacutel-nostiacute a zaacutevaznostiacute obvykle převyšuje

30 Tamteacutež s 53ndash5631 Srov Mireaux 1980 s 45ndash4632 Konstan 1997 s 31ndash3333 Tamteacutež s 44ndash4734 Ulf 1990 s 127ndash130

42

132015

pouta ostatniacute35 Ξένος je tedy ndash na-vzdory všem rozdiacutelům ndash spřaacutetelenyacutem cizincem kontaktem a spojkou v ci-ziacutemi neznaacutemyacutemi zvyky a obřady řiacuteze-neacutem světě jenž doklaacutedaacute že homeacuterskyacute hrdina maacute v jisteacutem niterneacutem rozměru bliacuteže k obdobně postaveneacutemu a vycho-vaneacutemu jedinci z ciziny než k vazalům nebo naopak rivalům domaacuteciacutem

Zbyacutevaacute posledniacute a nejkomplikova-nějšiacute modus neboť φίλος se může na jednu stranu nejviacutece bliacutežit našemu (post)moderniacutemu intuitivniacutemu pojiacute-maacuteniacute konceptu přaacutetelstviacute36 na stranu druhou se nejpozději od archaickeacuteho obdobiacute jednoznačně jednaacute o pečlivě budovanou formaacutelniacute sociaacutelniacute struktu-ru37 kteraacute naviacutec v klasickeacute době nabyacutevaacute čiacutem daacutel silnějšiacutech přiacuteměsiacute stranickosti a politickyacutech konotaciacute všeobecně38

Věc je o to komplikovanějšiacute že ad-jektivniacute varianta slova φίλος vlastně znamenaacute milyacute což se může vztahovat na širokou škaacutelu osob počiacutenaje bliacutez-kyacutemi rodinnyacutemi přiacuteslušniacuteky a vůbec všemi třemi ostatniacutemi vyacuteše zmiacuteně-nyacutemi mody přaacutetelskyacutech vztahů (φίλος οἰκεῖος φίλος ἑταῖρος φίλος ξένος) a erotickou intimitou konče39 Tyto tra-dičniacute koncepty přaacutetelstviacute systematicky rozebiacuteraacute a kritizuje Platoacuten40 ve sveacutem dialogu Lysis41 zcela vyacutehradně věno-vaneacutem otaacutezce přaacutetelstviacute Lysis je ovšem

35 Konstan 1997 s 33ndash3736 Stern-Gillet 1995 s 837 Konstan 1997 s 49ndash5238 Tamteacutež s 55ndash6739 Stern-Gillet 1995 s 6ndash740 Analyacutezu Platoacutenovy systematickeacute kritiky

viz u Price 1989 s 1ndash641 Lys 212andash222a

aporetickyacute transitivniacute dialog jenž ne-obsahuje žaacutednou positivniacute platoacutenskou doktriacutenu a jehož zaacutevěr naacutem řiacutekaacute pouze to že Platoacuten veškereacute tradičniacute formy přaacutetelstviacute poklaacutedaacute za zcela neadekvaacutetniacute pro theoretickou či noetickou existenci

5 VĚRNYacute PŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteSPraacutevě rozborem těchto forem ktereacute Pla-toacuten v Lysidu odmiacutetl ale začiacutenaacute Aristote-leacutes42 sveacute pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v osmeacute knize Etiky Niacutekomachovy Přaacutetelstviacute zmiňuje trojiacuteho druhu utilitaristickeacute heacutedonistickeacute a dokonaleacute43 Praacutevě do-konaleacute přaacutetelstviacute neniacute jak se ukazuje v devaacuteteacute knize prostředkem k něčemu dalšiacutemu ale sveacuteho druhu ciacutelem o sobě je-li uzavřeno dvěma ctnostnyacutemi je-dinci žijiacuteciacutemi eudaimonickyacute život Pravyacute přiacutetel je totiž ἄλλος αὐτός přiacutepadně ἕτερος αὐτός tedy druheacute jaacute o jehož dobro a blaženost maacutem stejnyacute zaacutejem jako o sveacute44 Vědomiacute společneacute blaže-nosti pak podle Aristotela přinaacutešiacute jakyacutesi synergickyacute efekt propůjčujiacuteciacute samu o sobě sobeckeacutemu uspokojeniacute ze zdaři-leacuteho uplatněniacute vlastniacute přirozenosti ja-keacutesi specificky lidskeacute potvrzeniacute46

K tomu je ovšem zapotřebiacute oceněniacute jedinečnosti druheacuteho ke ktereacutemu ciacute-tiacuteme naacuteklonnost Dokonaleacute přaacutetelstviacute totiž podle Aristotela znamenaacute miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho ndash nikoli pro jeho vysokou miacuteru zdatnosti to by byl vznešenyacute utilitarismus Platoacutenův ani pro jeho specifickeacute vlastnosti ktereacute

42 K tomu viz Price 1989 s 9ndash1243 Podrobněji tamteacutež s 10444 Eth Nic IX4 1166a3245 Eth Nic IX9 1169b6ndash7

43KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

naacutem působiacute potěšeniacute to by bylo Alki-biadovo vaacutešniveacute lnutiacute Miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho znamenaacute u Aristotela snažit se mu svou naacuteklonnostiacute a při vě-domiacute sveacute dokonalosti působit prospěch bez ohledu na prospěch vlastniacute46 To ale skutečně předpoklaacutedaacute zahleacutednout ve sveacutem přiacuteteli jakousi unikaacutetniacute neo-pakovatelnou a samu o sobě bezmezně cennou bytost jejiacutež oceněniacute je jednou z našich povyacutetce lidskyacutech povinnostiacute47 Nic takoveacuteho však nepřipadaacute v uacutevahu na rovině βίος θεωρητικός neboť νοῦς musiacute byacutet ndash zcela v intenciacutech učitele Platoacutena ndash nutně impersonaacutelniacute V prak-tickeacutem životě jsme nicmeacuteně odkaacutezaacuteni na živouciacute a v jisteacutem podstatneacutem smy-slu neopakovatelneacute vzory Aristotelův σπουδαῖος je konkreacutetniacute člověk z masa a kostiacute jenž usilovně a v celkoveacute zda-řilosti převaacutediacute jednotlivyacutemi skutky svou moraacutelniacute zdatnost ve skutečnost48 V tomto praktickeacutem každodenniacutem rozhodovaacuteniacute mu neposkytnou nezpo-chybnitelneacute vodiacutetko ani theoretickeacute vě-děniacute ani Bohoveacute neboť obojiacute spadaacute do sfeacutery nutneacute platnosti o věčnyacutech skuteč-nostech49 Může mu však poskytnout oporu zdatnyacute přiacutetel na jehož radu ndash a to na radu praacutevě tohoto konkreacutetniacuteho smrtelniacuteka ndash pak můžeme vsadit celyacute svůj život50

Co naacutem tedy Aristoteleacutes v našiacute pa-saacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy nakonec řiacutekaacute Maacuteme kvůli neosob-niacutemu poznatku opustit přiacutetele jenž

46 K tomu viz Price 1989 s 110ndash11447 Eth Nic IX9 1170b6ndash748 Eth Nic VI5 1140a25ndashb1249 Eth Nic VI5 1140a25ndashb850 Eth Nic III5 1112a23ndashb20

nemaacute pravdu To jistě ne Doctor Mira-bilis se v tomto směru myacutelil a naacuteslednaacute desinterpretace vinouciacute se celou naacutesle-dujiacuteciacute tradiciacute sebereflexe evropskeacute filo-sofie maacute mnohem bliacuteže k Platoacutenovi jehož pojetiacute Dobra maacute v jisteacutem smyslu velmi bliacutezko k monoteistickeacutemu pojetiacute Boha Koneckonců z dobryacutech důvodů praacutevě nedlouho před Baconovou eacuterou zavedla katolickaacute ciacuterkev zaacutevaznyacute celi-baacutet formaacutelně stvrzujiacuteciacute že kněz vždy musiacute daacutet přednost Bohu tak jako pla-toacutenskyacute filosof dobru

Možnaacute stojiacute za to vraacutetit se nyniacute na zaacutevěr k doslovneacutemu zněniacute našiacute pasaacuteže Kliacutečovaacute věta v Křiacutežově překladu zniacute Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravdu V originaacutele ovšem zniacute zaacutevěr celeacute sentence přece jen poněkud jinak ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν Nyniacute konečně chaacutepeme co naacutem naacuteš přiacutetel Aristoteleacutes vlastně řiacutekaacute Je zbožneacute či poslušneacute božiacuteho a přirozeneacuteho zaacutekona viacutece si cenit pravdy Musiacuteme však kvůli tomu opouštět sveacute přaacutetele nikoli jejich doktriacuteny Opustit přiacutetele kvůli pravdě může snad byacutet zbožneacute ale eticky dobreacute to neniacute

44

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesEth Nic Ethica Nicomachea

PlatoacutenLys LysisPhd Phaedo

Phaedr PhaedrosResp RespublicaSoph SophistaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Bartoněk A (1969) Zlataacute Egeis Praha Mladaacute fronta

Blundell M W (1989) Helping Friends and Harming Enemies Cambridge New York Cambridge Universtiy Press

Bohaacuteček K (2010) bdquoZaacutehadnaacute filopoesieldquo In M Vrabec et al (eds) Filosofickeacute reflexe uměniacute Praha Togga s 23ndash40

Bohaacuteček K (2013) bdquoVnějšiacute a vnitřniacute hrdina individualita u Homeacuteraldquo Kuděj 2(14) s 5ndash24

Bohaacuteček K (2014a) bdquoPlatoacutenov y homeacuterovskeacute dialogyldquo In U Wollner J Cepko (eds) Reflexia Homeacutera v antickej filozofii Banskaacute Bystrica Belianum s 36ndash67

Bohaacuteček K (2014b) bdquoDiatribeacute a sofialdquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dia-log Ioacuten Praha OIKOYMENH s 28ndash47

Corlett A (2005) Interpreting Platorsquos Dialogues Las Vegas Parmenides Publishing

45KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

Derrida J (1993) Biacutelaacute mytologie In J Derrida Texty k dekonstrukci Bratislava Archa s 196ndash276

Fousek M (2005) Don Quijote v proměnaacutech času a prostoru Praha Univerzita Karlova ndash Filozofickaacute fakulta

Konstan D (1997) Friendship in the Classical World Cambridge New York Cambridge University Press

Lohne J A (1965) bdquoIsaac Newton the rise of a scientist 1661ndash1671ldquo Notes and records of the Royal Society 20 s 125ndash139

Mireaux E (1980) Život v době homeacuterskeacute Praha Odeon

Newton I (cca 1660) Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge Cambridge University Library Dostup-neacute z httpwwwnewtonprojectsu-ssexacukviewtextsnormalizedTHEM00092

Oliva P (1976) Zrozeniacute řeckeacute civilizace Praha Academia

Price A W (1989) Love and Friendship in Plato and Aristotle Oxford Clarendon Press

Stern-Gillet S (1995) Aristotlersquos Philosophy of Friendship Albany New York State University of New York Press

Taraacuten L (2001) Collected Papers (1962ndash1999) Leiden Boston Koumlln Brill

Ulf Ch (1990) Die homerische Gesellschaft Materialien zur analytischen Beschreibung und historischen Lokalisierung Vestigia Beitraumlge zur alten Geschichte No 43 Muumlnchen C H Beck

Vernant J P (1993) Počaacutetky řeckeacuteho myšleniacute Praha OIKOYMENH

46

132015

ABSTRAKTIn the first book of the Metaphysics Aristotle maintains that it is evident that his predecessors have spoken of causes That Aristotle attributes to them his conception of causes (and principles) is well-known Yet one can wonder what he means by saying that that is evident Although his statement could be at the first sight understood as meaning that his predecessors have been interested in the concept of causality in my paper I argue that Aristotle attributed to them the evident usage of causes only because he considered them to be philosophers Since philosophy is closely connected with knowledge which is in turn based on the causes and principles they had to acknowledge some kind of causes (otherwise according to Aristotle it would not be possible to see them as philosophers) Hence the interpretation of this only sentence nicely illustrates Aristotlersquos approach to his predecessors

Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3)IS IT REALLY EVIDENT THAT ARISTOTLErsquoS PREDECESSORS SPOKE OF CAUSES (MET 983B3)

PAVEL HOBZAFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1pavel_hobzahotmailcom

47PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

Aristoteleacutes se ve sveacutem diacutele po-měrně důkladně vyrovnaacuteval se svyacutemi předchůdci Přitom se jak znaacutemo ne-snažil o nějakou věrnou historicko--hermeneutickou interpretaci jejich myšleniacute nyacutebrž je využiacuteval předevšiacutem pro potřeby sveacuteho vlastniacuteho myšleniacute často se napřiacuteklad snažil nalezenyacutemi nedostatky v jejich diacutele legitimizovat sveacute vlastniacute myšleniacute atd V naacutesledujiacuteciacutem přiacutespěvku se nebudu zabyacutevat jeho cel-kovyacutem přiacutestupem k předchůdcům ani se ho nebudu pokoušet nějak kriticky hodnotit Kromě toho že by takoveacute cel-koveacute kritickeacute hodnoceniacute přesahovalo možnosti tohoto přiacutespěvku bylo na toto teacutema napsaacuteno již dost knih a člaacutenků1

1 Asi nejznaacutemějšiacute a nejdůkladnějšiacute rozbor Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům lze naleacutezt v Cherniss 1935

Zaměřiacutem se zde pouze na interpretaci jedineacute pasaacuteže resp jedineacute věty v teacuteto pasaacuteži Domniacutevaacutem se totiž že tato je-dinaacute věta může sama o sobě velmi naacute-zorně ilustrovat možnosti a omezeniacute Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům

I když se Aristoteleacutes věnuje zkou-maacuteniacute předchůdců na mnoha miacutestech sveacuteho diacutela nejdelšiacute a nejdůkladnějšiacute zkoumaacuteniacute jejich myšleniacute představuje prvniacute kniha Metafyziky kteraacute byla pů-vodně patrně samostatnyacutem spisem2 Dřiacuteve než o svyacutech předchůdciacutech začne pojednaacutevat zabyacutevaacute se zde Aristoteleacutes v prvniacutech dvou kapitolaacutech tiacutem co je nejvyššiacute věděniacute ktereacute nazyacutevaacute moud-rostiacute a ktereacute bychom dnes spiacuteš označili

2 Důkladnou interpretaci třetiacute čaacutesti prvniacute knihy Metafyziky lze naleacutezt v Barney 2012 Betegh 2012

48

132015

jako metafyziku Protože každeacute vě-děniacute (včetně moudrosti či metafyziky) se zaklaacutedaacute na principech a přiacutečinaacutech (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Aris-toteleacutes nejprve na začaacutetku třetiacute kapi-toly shrne svou nauku o přiacutečinaacutech kterou ndash jak saacutem uvaacutediacute ndash již dřiacuteve dů-kladně rozpracoval ve Fyzice (srov Phys II3) Podle něj existujiacute čtyři druhy přiacutečin formaacutelniacute laacutetkovaacute pohybovaacute neboli eficientniacute a uacutečelovaacute Potom co každou z nich ve stručnosti představiacute konstatuje

bdquoI když jsme o nich [tj o přiacutečinaacutech] pojednali dostatečně ve Fyzice přihleacuted-něme ještě k těm kteřiacute již před naacutemi zkoumali svět a filosofovali o pravdě Je totiž zjevneacute že i oni hovořiacute o nějakyacutech principech a přiacutečinaacutech Proto bude pro nynějšiacute zkoumaacuteniacute užitečneacute když si jich všimneme bliacuteže Buď u nich totiž na-lezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo budeme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute jsme praacutevě uvedlildquo (Met I3 983a33ndashb6)

V Aristotelově diacutele lze naleacutezt jen maacutelo miacutest kde by tak přiacutemočaře a expli-citně uvedl důvody proč se chce svyacutemi předchůdci zabyacutevat Nechce je zkou-mat proto aby se důkladněji seznaacutemil s jejich myšleniacutem či pochopil doboveacute myšlenkoveacute souvislosti (jak k našim předchůdcům přistupujeme většinou my) nyacutebrž vyacuteslovně řiacutekaacute že se jim chce věnovat proto aby si potvrdil nebo vy-vraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech V tomto ohledu je zcela kliacutečovaacute posledniacute věta citaacutetu bdquoBuď u nich totiž nalezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo bu-deme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute

jsme praacutevě uvedlildquo Aristoteleacutes nemůže důvody sveacuteho zaacutejmu o předchůdce vyjaacute-dřit jasněji a explicitněji Neniacute asi přiacuteliš překvapiveacute že naacutesledujiacuteciacute zkoumaacuteniacute během něhož nachaacuteziacute některeacute ze svyacutech čtyř přiacutečin u svyacutech předchůdců zcela potvrdiacute opraacutevněnost a spraacutevnost jeho nauky o čtyřech přiacutečinaacutech

I když Aristoteleacutes řiacutekaacute že chce sveacute předchůdce zkoumat pouze proto aby potvrdil nebo vyvraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech je otaacutezka (a to ndash jak uvidiacuteme ndash otaacutezka poměrně zaacutesadniacute) zda maacute pro aplikaci sveacute nauky o čty-řech přiacutečinaacutech na jejich myšleniacute nějakeacute ospravedlněniacute jinyacutemi slovy zda svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech aplikuje na sveacute předchůdce zcela sveacutevolně a naho-dile anebo zda v myšleniacute jeho před-chůdců existuje něco co takovou apli-kaci umožňuje ba k niacute vybiacuteziacute Z našeho dnešniacuteho hlediska ktereacute je utvaacuteřeno a třiacutebeno nejrůznějšiacutemi historicko-her-meneutickyacutemi ohledy znamenaacute aristo-telskaacute interpretačniacute optika jednoznačně pokus vneacutest do myšleniacute předsoacutekratiků cizorodyacute prvek což zase nevyhnutelně musiacute veacutest k jeho zkresleniacute a zkomoleniacute Pro naacutes je tedy Aristotelova interpre-tačniacute optika čtyř přiacutečin vcelku jedno-značně sveacutevolnyacutem nahodilyacutem ba naacute-silnyacutem interpretačniacutem aktem

Ať již však budeme Aristotelovu in-terpretačniacute optiku hodnotit jakkoli ne-mělo by naacutem uniknout že Aristoteleacutes měl ndash alespoň ze sveacuteho vlastniacuteho hle-diska ndash velmi dobryacute důvod pro to aby zkoumal předchůdce prizmatem sveacute nauky o čtyřech přiacutečinaacutech Jak totiž řiacutekaacute hned ve druheacute větě vyacuteše uvedeneacuteho citaacutetu je podle něj zjevneacute či evidentniacute

49PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

(deacutelon) že i jeho předchůdci hovořiacute o ně-jakyacutech principech a přiacutečinaacutech3 Na Aris-totelově tvrzeniacute neniacute ani tak zaraacutežejiacuteciacute že svyacutem předchůdcům připisuje nějakeacute přiacutečiny (to by bylo možneacute chaacutepat třeba jako uacutečeloveacute či reacutetorickeacute předzname-naacuteniacute dalšiacuteho zkoumaacuteniacute) jako spiacuteš to že řiacutekaacute že je to zjevneacute či evidentniacute (deacutelon) Proto dřiacuteve než Aristotelovu interpre-tačniacute optiku odmiacutetneme jako sveacutevolnou a nahodilou měli bychom se zamyslet nad tiacutem v jakeacutem smyslu to je evidentniacute Podařiacute-li se naacutem to totiž nahleacutednout pochopiacuteme i důvody proč Aristoteleacutes interpretuje sveacute předchůdce prizma-tem sveacute koncepce čtyř přiacutečin A pokud budou zjevneacute důvody ktereacute Aristoteleacutes pro svou interpretaci maacute bude možneacute rovněž i posoudit nakolik je jeho inter-pretace sveacutevolnaacute či nahodilaacute

Zjevnost s jakou měli podle Aris-totela jeho předchůdci hovořit o přiacuteči-naacutech můžeme chaacutepat v trojiacutem smyslu buď tak že sami použiacutevali termiacuten přiacute-čina nebo že sice neměli k dispozici tento termiacuten nicmeacuteně měli alespoň ně-jakou raacutemcovou představu přiacutečinnosti anebo že se to jako zjevneacute jevilo jedno-duše pouze ze specifickeacuteho hlediska Aristotelovy vlastniacute filosofie

Nejsnazšiacute či nejzjevnějšiacute by bylo jednoduše předpoklaacutedat že Aristote-lovi předchůdci sami ve svyacutech diacutelech použiacutevali pojem přiacutečina Kdyby tomu tak bylo měl by Aristoteleacutes bezesporu dostatečně silnyacute důvod pro to aby mohl

3 Aristoteleacutes užiacutevaacute pojmy přiacutečina (aitia) i princip (archeacute) viacutecemeacuteně synonymně V tomto člaacutenku se zaměřiacutem předevšiacutem na zkoumaacuteniacute pojmu aitia Pojmu archeacute jsem se věnoval na jineacutem miacutestě srov Hobza 2004 předevšiacutem s 895ndash901

tvrdit že je zjevneacute že jeho předchůdci hovořiacute o přiacutečinaacutech Zjevneacute by to bylo jednoduše proto že by se stačilo do je-jich diacutela podiacutevat Avšak již letmyacute pohled na dochovaneacute předsoacutekratovskeacute texty naznačuje že tento druh evidentnosti Aristoteleacutes na mysli neměl protože pojem přiacutečina se zde zkraacutetka nevysky-tuje To že nemaacuteme doklady pro užiacute-vaacuteniacute pojmu přiacutečina (aitia) u Miacuteleacuteťanů je pochopitelneacute neboť od nich nemaacuteme žaacutedneacute přiacutemeacute zlomky Nicmeacuteně ndash což už je poněkud překvapivějšiacute ndash pojem přiacutečina se nevyskytuje ani v přiacutemyacutech Empedokleovyacutech či Anaxagorovyacutech zlomciacutech4

Dřiacuteve než se podiacutevaacuteme na dru-hou možnost jak chaacutepat Aristotelem zmiňovanou zjevnost měli bychom si ujasnit jak byl termiacuten aitia použiacute-vaacuten před Aristotelem Řeckeacute slovo ai-tia (resp substantizovaneacute adjektivum to aition resp adjektivum aitios) lze doložit již v homeacuterskyacutech baacutesniacutech Zde však bylo pojiacutemaacuteno předevšiacutem v eticko--praacutevniacutem smyslu jako bdquovinaldquo či bdquoprovi-něniacuteldquo Napřiacuteklad když Priamos přihliacutežiacute z vyacutešky sveacuteho siacutedla naacutestupu řeckyacutech vojsk vybiacuteziacute Helenu aby si k němu přisedla a řekla mu jak se ten kteryacute Řek jmenuje přitom ji ujišťuje že za vaacutelku neniacute zodpovědnaacute resp vinna (aitia) ona nyacutebrž bohoveacute (aitioi Il III164ndash165) V homeacuterskyacutech baacutesniacutech nemaacute tedy termiacuten aitia ještě žaacutednou souvislost s tiacutem co dnes označujeme jako přiacutečina Přesněji řečeno termiacuten aitia zde vůbec nesouvisiacute s přiacuterodniacutem

4 Pojem aitia se možnaacute vyskytne až v zaacutevěrečneacute faacutezi předsoacutekratovskeacuteho myšleniacute u Deacutemokrita (srov DK 68 B 83)

50

132015

děniacutem v jehož souvislosti pojem přiacute-čina běžně pojiacutemaacuteme Teprve postupně byl přenesen i na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Tento posun dokumentujiacute jednak Heacuterodotovy a Thuacutekydidovy historickeacute spisy jednak a předevšiacutem spisy hippo-kratovskeacuteho corpusu

Podle hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute byl člověk konstituovaacuten různyacutemi tě-lesnyacutemi konstituenty ndash tělesnyacutemi šťaacute-vami (hlen krev černaacute a žlutaacute žluč) živly (oheň a voda) atd Když jsou tyto tělesneacute konstituenty v rovnovaacuteze je člo-věk zdravyacute Naopak jejich nerovnovaacuteha působiacute nemoc (např když jeden z nich nabude převahu nad jinyacutem) Leacutečba v hippokratovskeacutem leacutekařstviacute tedy spo-čiacutevaacute v uvaacuteděniacute tělesnyacutech prvků do opě-tovneacute rovnovaacutehy Jinyacutemi slovy zdraviacute jakožto rovnovaacuteha tělesnyacutech konsti- tuentů bylo pojiacutemaacuteno jako bdquozapřiacuteči-něneacuteldquo nejrůznějšiacutemi faktory ndash životo-spraacutevou podnebiacutem vodou atd Ve spise O přirozenosti člověka se napřiacuteklad řiacutekaacute že životospraacuteva neniacute přiacutečina (aitia) ně-jakeacute nemoci (Nat hom IX19) ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech se zase piacuteše že změny ročniacutech dob jsou přiacutečinami (aitiai) rozdiacutelnyacutech lidskyacutech povah a charakterů (Aeumlr XVI5) autor spisu O svateacute nemoci se domniacutevaacute že mozek (a nikoli božiacute zaacutesah) je přiacutečinou (aitios) epilepsie (Morb sacr VI1) atd

Z hippokratovskyacutech spisů na-viacutec vyplyacutevaacute že koncepce přiacutečinnosti souvisiacute s jinyacutem pojmem kteryacute sehraacutel v dějinaacutech řeckeacuteho myšleniacute důležitou uacutelohu ndash totiž s pojmem fysis bdquopřiroze-nost přiacuterodaldquo Ačkoli se tento termiacuten objevuje v době před hippokratovskyacutemi spisy tedy před druhou polovinou

5 stoletiacute spiacuteš jen sporadicky je v hippokratovskyacutech spisech již nejen zcela běžnyacute nyacutebrž lze bez nadsaacutezky řiacuteci že zde představuje jeden z kliacutečo-vyacutech pojmů celeacuteho hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute a to předevšiacutem ve vyacuteznamu přirozenosti člověka5 Touto lidskou přirozenostiacute se přitom pochopitelně mysliacute souhrn tělesnyacutech konstituentů ndash ať už je jednotliviacute hippokratovštiacute au-toři pojiacutemali jakkoli6 Kromě teacuteto silneacute a důležiteacute tendence pojiacutemat fysis jako přirozenost člověka lze v hippokratov-skeacutem corpusu naleacutezt celou řadu dalšiacutech vyacuteznamů fysis Hovořiacute se tak např o fysis jednotlivyacutech tělesnyacutech konsti-tuentů (srov Nat hom V19 VII11) o fysis nemoci (srov Aeumlr XXII11) o fy-sis určiteacuteho miacutesta (Aeumlr XII39) atd Souvislost mezi koncepciacute fysis a přiacuteči-nou je velmi dobře patrnaacute napřiacuteklad ve spisu O svateacute nemoci ve ktereacutem se konstatuje že epilepsie označovanaacute za svatou nemoc neniacute o nic božštějšiacute

5 Srov obraty anthroacutepineacute fysis (bdquolidskaacute přirozenostldquo) (Nat hom I2 VM VII9) fysis anthroacutepuacute (bdquopřirozenost člověkaldquo) (VM III41) fysis tuacute soacutematos (bdquopřirozenost tělaldquo) (Nat hom IV2)

6 Ačkoli se např autor spisu O stareacutem leacutekařstviacute od počaacutetku kriticky vymezuje proti všem pokusům chaacutepat člověka po-mociacute nejrůznějšiacutech filosoficko-redukcio-nalistickyacutech hypoteacutez (srov hypothesis) mezi něž patřiacute i snaha redukovat člově-ka či jeho přirozenost na určityacute předem danyacute počet konstituentů přesto i on pojiacutemal lidskou přirozenost jako soubor zaacutekladniacutech konstituentů V jeho pojetiacute se ovšem jednaacute spiacuteš o určiteacute jedinečneacute či individuaacutelniacute seskupeniacute kvalit jejichž poměr (a snad i počet) se lišiacute člověk od člověka a jež umožňujiacute kupřiacutekladu pocho-pit jak je možneacute že každyacute člověk snaacutešiacute různě různaacute jiacutedla (srov VM XX52ndash54) Srov Daneš 2008

51PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

či svatějšiacute než ostatniacute nemoci neboť bdquomaacute přirozenost a přiacutečinuldquo ( fysin men echei kai profasin Morb sacr I3)7 For-mulace bdquomiacutet přirozenost a přiacutečinuldquo poukazuje nejen na určitou souvislost mezi fysis a přiacutečinou nyacutebrž přiacutemo na jejich zaměnitelnost a totožnost to co maacute přirozenost co je přirozeneacute maacute zaacute-roveň přiacutečinu a to co maacute přiacutečinu je přirozeneacute Ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech kteryacute je v mnoha ohledech podobnyacute spisu O svateacute nemoci se rov-něž vyskytuje myšlenka že žaacutednaacute ne-moc bdquoneniacute božštějšiacute ani lidštějšiacute než jinaacuteldquo neboť bdquokaždaacute maacute svou vlastniacute při-rozenostldquo (echei fysin teacuten heoacuteytuacute) a bdquone-vznikaacute bez přirozenostildquo (aneu fysios gignetai Aeumlr XXII10ndash13) Je zjevneacute že pro autora tohoto spisu je formulace bdquomiacutet přirozenostldquo zcela synonymniacute s formulaciacute bdquomiacutet přiacutečinuldquo Asi nejpreg-nantnějšiacute charakteristika přiacutečiny se ovšem nachaacuteziacute ve spise O stareacutem leacutekař-stviacute bdquoU všeho je třeba zvaacutežit tyto přiacute-činy (aitia) neboť když jsou přiacutetomny nutně vyvolaacutevajiacute takovyacute průběh když se však vyskytnou v jineacute kombinaci nemoc ustaacutevaacuteldquo (VM XIX19ndash21) Zde je jasně formulovaacutena přiacutečinnaacute souvislost sebemenšiacute změna působiacuteciacutech faktorů tj přiacutečin vyvolaacutevaacute odlišneacute uacutečinky

Protože se pojem přiacutečina nevysky-tuje ještě ani u Empedoklea či Anaxa-gory (tedy u myslitelů kteřiacute tvořili ně-kdy kolem poloviny 5 stoletiacute) a protože s niacutem pracujiacute až historici Heacuterodotos

7 Hippokratovštiacute autoři někdy označujiacute přiacutečinu pomociacute termiacutenu profasis jednaacute se ovšem o zcela synonymniacute označeniacute s aitia Na tomto miacutestě je řeckyacute text poněkud poškozen držiacutem se vydaacuteniacute Jones 1923b s 138

a Thuacutekydideacutes a předevšiacutem autoři hi-ppokratovskeacuteho corpusu kteryacute pochaacuteziacute z přelomu 5 a 4 stoletiacute je pravděpo-dobneacute že pojem přiacutečina se termino-logicky konstituoval teprve někdy na konci 5 stoletiacute resp že teprve v teacuteto době dochaacuteziacute k seacutemantickeacutemu posunu řeckyacutech slov aitia a aition z lidskeacuteho jednaacuteniacute na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Proto neniacute ani možneacute aby ho všichni předsoacutekratici běžně použiacutevali

Třebaže předsoacutekratici nemohli pou-žiacutevat samotnyacute pojem aitia evidentnost kterou měl Aristoteleacutes na mysli když svyacutem předchůdcům připisoval užiacutevaacuteniacute pojmu přiacutečina může za druheacute souviset spiacuteš s Aristotelovyacutem předpokladem že i oni disponovali a pracovali s předsta-vou kteraacute byla později terminologicky fixovaacutena pojmem přiacutečina A něco tako-veacuteho se skutečně nezdaacute nepravděpo-dobneacute Podiacutevaacuteme-li se totiž např na Empedokleovo a Anaxagorovo učeniacute v němž se hovořiacute o tom že čtyři prvky či kořeny jsou nějak ovlivňovaacuteny a for-movaacuteny prostřednictviacutem laacutesky a svaacuteru (DK 31 B 17) resp o tom že Mysl (nuacutes) nějak uspořaacutedaacutevaacute prvotniacute směs z niacutež se posleacuteze vynořuje svět (DK 59 B 12) je patrneacute že se zde pracuje s takovyacutem pojetiacutem přiacutečinnosti ktereacute odpoviacutedaacute nejenom našim představaacutem nyacutebrž pře-devšiacutem tomu jak byl pojem přiacutečina po-užiacutevaacuten hippokratovskyacutemi autory (tedy jako působeniacute něčeho na něco)

Avšak i tento pokus porozumět tomu jak Aristoteleacutes pojiacutemal evident-nost s niacutež měli jeho předchůdci hovo-řit o přiacutečinaacutech je nedostatečnyacute a vpo-sled chybnyacute I kdyby se totiž ukaacutezalo že Aristotelovi předchůdci pojiacutemali

52

132015

přiacutečinnost ve vyacuteše naznačeneacutem smyslu jakožto působeniacute něčeho na něco (což je určitě představa kterou lze alespoň v přiacutepadě Empedoklea a Anaxagory smysluplně haacutejit) přesto by naacutem to pro pochopeniacute Aristotelovy interpretace přiacuteliš nepomohlo Aristoteleacutes totiž pohliacutežiacute na předchůdce prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin v jejiacutemž raacutemci představuje (naše) pojetiacute přiacutečinnosti jakožto (mechanickeacuteho) působeniacute ně-čeho na něco nanejvyacuteš jeden ze čtyř druhů přiacutečin totiž pohybovou (efi- cientniacute) přiacutečinu Kdyby tedy Aristo-teleacutes chaacutepal zjevnost či evidentnost předsoacutekratovskeacuteho pojiacutemaacuteniacute přiacutečin-nosti ve smyslu působeniacute něčeho na něco pak by prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin musel u svyacutech předchůdců konstatovat že hovořili předevšiacutem o pohyboveacute přiacutečině A v tom je praacutevě probleacutem Aristoteleacutes totiž u všech svyacutech předchůdců nachaacuteziacute primaacuterně laacutetkovou přiacutečinu

Hned po pasaacuteži kterou jsme cito-vali na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes explicitně řiacutekaacute bdquoVětšina těch kdo začali jako prvniacute filosofovat se do-mniacutevala (oacuteeacutetheacutesan) že počaacutetky (archai) všech věciacute majiacute laacutetkovou povahu (en hyleacutes eidei)ldquo (Met I3 983b6ndash8) Tuto tezi vzaacutepětiacute zdůvodňuje naacutesledujiacuteciacutem tvrzeniacutem bdquoZ čeho jsou totiž všechna jsoucna tvořena z čeho jakožto něčeho prvotniacuteho vznikajiacute a do čeho nakonec zanikajiacute (podstata zůstaacutevaacute jen vlast-nosti se měniacute) toto se nazyacutevaacute prv-kem či počaacutetkem jsoucenldquo (Met I3 983b8ndash11) Toto zdůvodněniacute proč měli prvniacute filosofoveacute hovořit pouze o laacutet-koveacute přiacutečině je kliacutečoveacute Formulace

bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je totiž stereo-typniacute charakteristikou laacutetkoveacute přiacutečiny (srov Phys II3 194b24) Přitom si je ov-šem třeba hned uvědomit že diacuteky teacuteto charakteristice mohl Aristoteleacutes viacutece-meacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce v my-šleniacute svyacutech předchůdců interpretovat tak jako by tiacutem mysleli (laacutetkovou) přiacutečinu Ať tak či onak jak ukazuje dějinnaacute analyacuteza termiacutenu aitia (a pře-devšiacutem zkoumaacuteniacute hippokratovskyacutech spisů) nic nenasvědčuje tomu že by Aristotelovi předchůdci považovali ja-koukoli laacutetku z niacutež se něco sklaacutedaacute za (laacutetkovou) přiacutečinu

Zdaacute se tedy že ona zjevnost s niacutež měli Aristotelovi předchůdci použiacutevat pojem přiacutečina musiacute za třetiacute nějak sou-viset pouze s Aristotelovyacutem vlastniacutem myšleniacutem Na prvniacute pohled se může zdaacutet že Aristoteleacutes připisuje svyacutem před-chůdcům použiacutevaacuteniacute přiacutečin jednoduše proto že většina z nich hovořila o ně-jakeacute laacutetce z niacutež se sklaacutedaacute svět (přiacutepadně z niacutež vznikl) A protože bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je charakteristikou aristotel-skeacute laacutetkoveacute přiacutečiny může Aristoteleacutes viacutecemeacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce (resp o něčem co maacute laacutetkovou povahu) považovat za vyjaacutedřeniacute (laacutetkoveacute) přiacuteči-ny8 I když toto specificky aristotelskeacute hledisko čtyř přiacutečin hraacutelo bezesporu důležitou roli v Aristotelově konstato-vaacuteniacute že všichni jeho předchůdci zjevně a evidentně hovořili o přiacutečinaacutech při bližšiacutem pohledu se nicmeacuteně ukazuje

8 Napřiacuteklad Kočandrle se však domniacutevaacute že Aristotelova otaacutezka po přiacutečinaacutech mohla byacutet u archaickyacutech myslitelů relevant-niacute v kosmogonickyacutech vyacutekladech nebo v popisu nejpodstatnějšiacutech projevů živo-ta Srov Kočandrle 2011 s 8 2014 s 11

53PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

že Aristoteleacutes mohl miacutet dokonce ještě zjevnějšiacute důvod proč svyacutem předchůd-cům připisoval použiacutevaacuteniacute přiacutečin

Aristoteleacutes mohl (ba musel) připi-sovat pojem přiacutečina svyacutem předchůd-cům jednoduše proto že je považoval za filosofy Podle Aristotela je totiž filosof někdo kdo maacute věděniacute9 A jak zniacute jedna ze zaacutekladniacutech a Aristotelem často a stereotypně opakovanyacutech myšle-nek věděniacute (episteacutemeacute) je možneacute pouze tehdy když znaacuteme přiacutečiny či principy (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Při-pomeňme že začaacutetek prvniacute knihy Me-tafyziky (konkreacutetně prvniacute dvě kapitoly) věnuje Aristoteleacutes mimo jineacute praacutevě tomu aby ukaacutezal a zdůraznil vztah vě-děniacute k přiacutečinaacutem a principům a tak ho odlišil napřiacuteklad od pouheacute zkušenosti (empeiria) Jinyacutemi slovy koho Aristote-leacutes považoval za filosofa ten podle něj musel disponovat nějakyacutem věděniacutem ktereacute se zase zaklaacutedaacute na přiacutečinaacutech či principech

Důvody proč se Aristoteleacutes snažil i poměrně daacutevneacute myslitele (jakyacutemi byli napřiacuteklad Miacuteleacuteťaneacute či raniacute pyacutethago-rejci) chaacutepat jako filosofy souvisiacute s jeho uacutesiliacutem ukazovat mezi svyacutem myšleniacutem a myšleniacutem svyacutech předchůdců spiacuteš kon-tinuitu a podobnost než diskontinuitu a rozdiacutelnost Toto uacutesiliacute nebylo ovšem samouacutečelneacute či nezištneacute ndash v tom smy-slu že by se Aristoteleacutes saacutem pokorně řadil do nějakeacute dlouhodobeacute tradice Naopak Tiacutem že sveacute myšleniacute situoval do určiteacute tradice mohl ho chaacutepat jako

9 K Aristotelově koncepci věděniacute (episteacutemeacute) filosofie přiacutepadně vědy srov Hobza 2013

završeniacute dlouhodobějšiacuteho vyacutevoje což mu jako završiteli teacuteto tradice mělo do-dat vaacutežnost a legitimitu (To velmi naacute-zorně doklaacutedaacute praacutevě napřiacuteklad prvniacute kniha Metafyziky resp citaacutet kteryacute jsme uvedli na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes chce totiž zjistit zda jeho před-chůdci naacutehodou nehovořili i o jinyacutech přiacutečinaacutech než on Z jeho zkoumaacuteniacute je zjevneacute že uznaacutevali pouze některeacute z jeho přiacutečin což pro Aristotela nezna-menaacute nic jineacuteho než že jejich myšleniacute je oproti jeho vlastniacutemu pouze omezeneacute a nedokonaleacute)

Zaacutevěrem lze tedy konstatovat že i když z našeho hlediska představuje Aristotelova interpretace jeho před-chůdců prizmatem čtyř přiacutečin velmi zaacute-sadniacute interpretačniacute zkresleniacute pro Aris-totela sameacuteho byla takovaacute interpretace zcela přirozenaacute Na rozdiacutel od naacutes totiž Aristoteleacutes vychaacutezel z toho že jeho předchůdci museli miacutet jakožto filoso-foveacute nějakeacute věděniacute A protože věděniacute se podle Aristotela musiacute řiacutedit velmi strikt-niacutemi kriteacuterii (zaklaacutedaacute se totiž na zna-losti principů či přiacutečin) museli všichni jeho filosofičtiacute předchůdci uznaacutevat ně-jakeacute principy či přiacutečiny

Důsledky teacuteto aristotelskeacute inter-pretačniacute optiky poznamenaacutevajiacute naše porozuměniacute předsoacutekratikům dodnes Napřiacuteklad to že Miacuteleacuteťanům staacutele pod-souvaacuteme hledaacuteniacute nějakeacute pralaacutetky vy-chaacuteziacute z toho že Aristoteleacutes odhalil v jejich myšleniacute laacutetkovou přiacutečinu Vzhle-dem k tomu že Aristoteleacutes definuje laacutet-kovou přiacutečinu tak že se jednaacute o něco z čeho něco vznikaacute a z čeho se to sklaacutedaacute postupně se prosadila myšlenka že společnyacutem znakem Miacuteleacuteťanů je to že

54

132015

hledali jakousi prvotniacute laacutetku z niacutež vše ostatniacute vznikaacute z niacutež se to sklaacutedaacute a do niacutež to i zanikaacute To jsou ovšem charak-teristiky Aristotelovy laacutetkoveacute přiacutečiny a nikoli miacuteleacutetskeacuteho myšleniacute

55PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesAn post Analytica posteriora Met MetaphysicaPhys Physica

Corpus Hippocraticum Aeumlr De aere aquis et locis Morb sacr De morbo sacroNat hom De natura hominisVM De vetere (prisca) medicina

HomeacuterosIl Ilias

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

BIBLIOGRAFIE

Barney R (2012) bdquoHistory and Dialectic (Metaphysics A 3 983a24ndash4b8)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 69ndash104

Betegh G (2012) bdquosbquoThe Next Principlelsquo (Metaphysics A 3ndash4 984b8ndash985b22)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 105ndash140

Cherniss H (1935) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy Baltimore Johns Hopkins Press

Daneš J (2008) bdquoKritickaacute diskuse o pojmu lidskeacute přirozenosti v hippokratovskeacutem spisu Peri achaieacutes ieacutetrikeacutesldquo In L Chvaacutetal V Hušek (eds) bdquoPřirozenostldquo ve filosofii minulosti a současnosti Brno Centrum pro studium demokracie a kultury s 24ndash33

Hobza P (2004) bdquoAristoteleacutes a Theofrastos jako tvůrci miacuteleacutetskeacute filosofieldquo Filosofickyacute časopis 6(52) s 889ndash924

Hobza P (2013) bdquoFilosofie věda a episteacutemeacute u Aristotela Rozlišoval Aristoteleacutes filosofii a věduldquo Aither 9 s 46ndash68

Jones W H S (ed) (1923a) Hippocrates I Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1923b) Hippocrates II Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1931) Hippocrates IV Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Kočandrle R (2011) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Praha Epocha

Kočandrle R (2014) Anaximeneacutes z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Steel C Primavesi O (2012) Aristot- lersquos Metaphysics Alpha Symposiumu Aristotelicum Oxford Oxford University Press

56

132015

Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18)WHO IS ΦΥΣΙΚΌΣ ACCORDING TO ARISTOTLE (DE AN 403A29-B18)

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie a dějin přiacuterodniacutech věd Přiacuterodovědeckaacute fakulta Univerzity Karlovy v PrazeViničnaacute 7128 44 Praha 2jstranskyseznamcz

ABSTRAKTThe aim of this paper is to answer the following question ldquoWho according to Aristotle is the natural philosopherrdquo On the basis of a short passage from De anima (403a29ndashb18) it is argued that the term ldquonatural philosopherrdquo is used by Aristotle in two different senses first it applies to a ionian type of thinker who reduces his research to the material cause only second it applies to a thinker who does his research properly that is who takes into account all four aristotelian causes

57JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

I PŘEDSTAVENIacute KONTEXTU ΤA ΠAΘῆ ΤῆΣ ΨΥΧῆΣ (DE AN 403A3ndash28)Ciacutelem naacutesledujiacuteciacute studie bude podat vyacute-klad pasaacuteže De an 403a29ndashb18 z prvniacute knihy Aristotelova spisu De anima v niacutež se řešiacute otaacutezka po tom kdo je to φυσικός1 Jelikož tato pasaacutež neniacute inhe-rentniacute součaacutestiacute Aristotelova vyacutekladu ale představuje spiacuteše jakousi odbočku bude nutneacute nejprve stručně předsta-vit kontext do něhož je zasazena Začněme v miacutestě De an 403a3 kde při-chaacuteziacute na sceacutenu noveacute teacutema kteryacutem jsou

1 Ciacutelem teacuteto studie neniacute paacutetraacuteniacute po ade-kvaacutetniacutech českyacutech ekvivalentech aristo-telskyacutech termiacutenů pročež i nadaacutele pou-žiacutevaacuteme termiacuten φυσικός v jeho originaacutel-niacute podobě pouze na několika miacutestech ze stylistickyacutech důvodů voliacuteme českou verzi bdquofysikldquo Je však třeba zdůraznit že i v těchto pasaacutežiacutech rozumiacuteme slovu v aris-totelskeacutem nikoli moderniacutem vyacuteznamu

τὰ πάθη τῆς ψυχῆς2 V možnostech to-hoto textu neniacute podat důkladnyacute vyacuteklad složiteacuteho probleacutemu Aristotelova pojetiacute πάθη avšak pro naše teacutema bude vhodneacute jej alespoň stručně načrtnout Singulaacuter πάθος dle slovniacuteku LSJ označuje to co se přihodiacute (osobě či věci) Ameacutelie Oxen-berg Rorty na tomto zaacutekladě uvaacutediacute čtyři zaacutekladniacute obecneacute charakteristiky πάθη 1) jsou dočasneacute a v zaacutesadě naacutehodneacute 2) jejich přiacutečina je vnějšiacute (nejsou tedy odvoditelneacute čistě z přirozenosti or-ganismu či věci byť bezprostředniacute přiacutečina může byacutet součaacutestiacute daneacuteho or-ganismu či daneacute věci) 3) jsou pasivniacute nikoli aktivniacute 4) nejsou vyacutesledkem vě-domeacute volby Jako oposita pak lze dle autorky chaacutepat např termiacuteny δρᾶμα

2 Rovněž termiacuten πάθη ponechaacutevaacuteme z identickyacutech důvodů bez překladu

58

132015

ποίημα πρᾶξις či ἔργον3 Maje na pa-měti tyto charakteristiky lze opět s po-mociacute LSJ určit dva vyacuteznamy ktereacute pro naacutes mohou byacutet relevantniacute v kontextu spisu De anima V nejobecnějšiacutem smy-slu můžeme πάθη chaacutepat jako vlast-nosti či stavy věciacute či organismů ktereacute však nejsou trvaleacute ani nutně vyplyacutevajiacuteciacute z přirozenosti v uacutezkeacutem kontextu zkou-maacuteniacute o duši pak tento termiacuten obvykle označuje vaacutešně či emoce

Zdaacute se však že způsob jakyacutem Aristoteleacutes tento termiacuten použiacutevaacute v in-kriminovaneacute pasaacuteži neodpoviacutedaacute plně ani jedneacute z nastiacuteněnyacutech variant neboť jako přiacuteklady oněch duševniacutech πάθη uvaacutediacute hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) odvažo-vaacuteniacute se (θαρρεῖν) touženiacute (ἐπιθυμεῖν) smysloveacute vniacutemaacuteniacute (αἰσθάνεσθαι) a my-šleniacute (νοεῖν) Je proto zjevneacute že kate-gorie vaacutešniacute a emociacute je v tomto přiacutepadě přiacuteliš uacutezkaacute V druheacutem přiacutepadě však neniacute situace o nic lehčiacute neboť zmiacute-něneacute přiacuteklady se rozhodně nezdajiacute byacutet pouhyacutemi pasivniacutemi dočasnyacutemi a naacute-hodnyacutemi vlastnostmi duše (nejzřetel-něji tento probleacutem vystupuje v přiacutepadě myšleniacute) Zdaacute se tedy rozumneacute kon-statovat že v našiacute pasaacuteži Aristoteleacutes použiacutevaacute termiacuten πάθη v poměrně širo-keacutem vyacuteznamu avšak zaacuteroveň s niacutem zachaacuteziacute specifickyacutem způsobem Patrně jej totiž rezervuje pro jakeacutekoliv duševniacute atributy a to bez ohledu na zaacutesadniacute rozdiacutely v povaze každeacuteho z nich4 Jak

3 Rorty 1984 s 523ndash524 LSJ zmiňuje naviacutec takeacute termiacuten ἐνέργεια

4 Srov bdquoπάθη must be understood in the wider sense of attributes generally and not restricted to specific emotions [hellip] That the word has the wider sense in De an 403a3 sqq is plain from the

uvidiacuteme daacutele vziacutet v potaz veškereacute du-ševniacute atributy je z hlediska naacutesledujiacuteciacute otaacutezky po možnosti či nemožnosti od-děleniacute duše od těla zcela logickou a při-rozenou volbou

Aristoteleacutes dle svyacutech slov spatřuje nesnaacutez konkreacutetně v tom zda jsou všechna tato duševniacute πάθη společnaacute takeacute oduševněleacutemu tělu anebo zda existuje něco vlastniacuteho duši samotneacute (πότερόν ἐστι πάντα [πάθη] κοινὰ καὶ τοῦ ἔχοντος [ψυχήν] ἢ ἔστι τι καὶ τῆς ψυχῆς ἴδιον αὐτῆς) (De an 403a3ndash5) Zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky maacute pro Aris-totela nemalyacute vyacuteznam neboť zatiacutemco kladnaacute odpověď zaklaacutedaacute možnost od-děleniacute duše od těla a jejiacute samostatneacute existence odpověď zaacutepornaacute ji naopak popiacuteraacute Vzhledem k celkoveacute povaze prvniacute knihy spisu De anima se žaacuted-neacuteho definitivniacuteho zaacutevěru nedočkaacuteme avšak předběžně je konstatovaacuteno že snad vyjma myšleniacute u něhož jsou za-tiacutem otevřeny obě varianty souvisiacute všechna duševniacute πάθη nějak s tělem neboť zaacuteroveň s nimi takeacute ono něco zakoušiacute (ἅμα γὰρ τούτοις πάσχει τι τὸ σῶμα) (De an 403a16ndash19) Zaacutevěrem teacuteto uacutevahy pak je poněkud zvlaacuteštniacute vy-mezeniacute πάθη jako λόγοι ἔνυλοί v miacutestě De an 403a25 Zdaacute se tedy že o πάθη ve vyacuteznamu jakyacutechkoli duševniacutech atributů lze na obecneacute rovině tvrdit že jsou to jakeacutesi v jazyce vyjaacutedřitelneacute obecniny (λόγοι) ktereacute se však vždy odehraacutevajiacute takeacute v raacutemci určiteacute laacutetky (ὕλη) Touto laacutetkou je nepochybně my-šlena laacutetka živeacuteho těla což potvrzuje

mention of αἰσθάνεσθαι and νοεῖν and to restrict it now would be fatal to the argumentldquo (Hicks 1907 s 198)

59JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

shrnujiacuteciacute zaacutevěr De an 403b17ndash18 kde Aristoteleacutes laacutetku od niacutež jsou πάθη ne-oddělitelnaacute specifikuje jako φυσική ὕλη τῶν ζῴων tedy přirozenou laacutetku živyacutech bytostiacute5

Pokud se vraacutetiacuteme zpět k pasaacuteži De an 403a25ndash28 je zřejmeacute že z to-hoto pojetiacute πάθη vyplyacutevajiacute pro Aristo-tela dva zaacutevěry 1) Jejich vyacuteměry (ὅροι) jak je předvedeno na přiacutekladu hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) musiacute obsahovat čtyři zaacutekladniacute uacutedaje a) λόγοςεἶδος resp vy-mezeniacute co to vlastně jest (v našem přiacute-padě κίνησίς τις jakyacutesi pohyb) b) ὕλη tedy určeniacute v jakeacutem typu těla v jakeacute jeho čaacutesti nebo v jakeacute jeho δύναμις se tento pohyb odehraacutevaacute c) ὑπὸ τοῦδε ndash (eficientniacute) přiacutečinu d) ἕνεκα τοῦδε ndash uacutečel Neniacute pravděpodobně naacutehodou že tyto čtyři složky spraacutevneacute definice naacutepadně resonujiacute se znaacutemou aristo-telskou naukou o čtyřech přiacutečinaacutech ktereacute musiacute φυσικός ve sveacutem zkoumaacuteniacute zohlednit6 Srov napřiacuteklad pasaacutež 198a22ndash24 z Aristotelovy Fyziky kde se uvaacutediacute že přiacutečiny jsou čtyři a že fy-sikovi naacuteležiacute věděniacute o všech (ἐπεὶ δlsquo αἱ αἰτίαι τέτταρες περὶ πασῶν τοῦ φυσι-κοῦ εἰδέναι)7 2) Z těchto důvodů (διὰ

5 bdquoPravili jsme tedy že duševniacute πάθη jsou neoddělitelnaacute od přirozeneacute laacutetky živyacutech bytostiacuteldquo (ἐλέγομεν δὴ ὅτι τὰ πάθη τῆς ψυχῆς οὕτως ἀχώριστα τῆς φυσικῆς ὕλης τῶν ζῴων) (De an 403b17ndash18 přel J S)

6 Srov Polansky 2007 s 567 Tato studie nemaacute ambici zasadit vyacuteklad

relativně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De ani-ma do celkoveacuteho kontextu Aristotelova diacutela byť by se jistě jednalo o velmi zaacute-služnou praacuteci Veškereacute komparace s ji-nyacutemi spisy proto majiacute spiacuteše ilustrativniacute charakter a nekladou si za ciacutel komplexniacute interpretaci daneacuteho probleacutemu

ταῦτα) zkoumaacuteniacute o duši naacuteležiacute fysikovi (φυσικοῦ τὸ θεωρῆσαι περὶ ψυχῆς)

II KDO JE TO ΦΥΣΊΚΟΣ A ČIacuteM SE ZABYacuteVAacute (DE AN 403A29ndashB18)Nyniacute se dostaacutevaacuteme k hlavniacute čaacutesti teacuteto studie neboť praacutevě zmiacuteněneacute konsta-tovaacuteniacute vede Aristotela k oneacute odbočce v niacutež se pokusiacute vysvětlit kdo vlastně jest φυσικός Pro tyto potřeby Aristo-teleacutes uvaacutediacute na sceacutenu kontrast φυσικός versus διαλεκτικός Zatiacutemco dialektik definuje hněv jako touhu po odplatě či nějak podobně (ὄρεξιν ἀντιλυπή-σεως ἤ τι τοιοῦτον) fysik bude hovořit o varu krve a tepla kolem srdce (ζέσιν τοῦ περὶ καρδίαν αἵματος καὶ θερμοῦ) (De an 403a30ndashb1) Z těchto tedy prvniacute vyklaacutedaacute λόγος resp εἶδος8 a druhyacute ὕλη (De an 403b1ndash2) a tudiacutež obě definice jsou neuacuteplneacute Domniacutevaacutem se že tiacutemto tvrzeniacutem dochaacuteziacute k zaacutesadniacute diskre-panci s praacutevě řečenyacutem Nejdřiacuteve jsme se dozvěděli že fysikovi naacuteležiacute zkou-maacuteniacute o duši praacutevě proto že jejiacute πάθη jsou λόγοι ἔνυλοί a že tudiacutež musiacute ve svyacutech definiciacutech zohledňovat jak λόγος tak ὕλη a v ideaacutelniacutem přiacutepadě rovněž

8 Termiacuteny εἶδος a λόγος Aristoteleacutes v teacuteto pasaacuteži s největšiacute pravděpodobnostiacute pou-žiacutevaacute synonymně Spojka καί mezi nimi maacute tak patrně explikativniacute charakter (Hicks 1907 s 201) a můžeme ji přeložit slovy bdquotedyldquo nebo bdquoto jestldquo Toto čteniacute by expli-citně potvrzovala naacutesledujiacuteciacute věta ὁ μὲν γὰρ λόγος εἶδος τοῦ πράγματος nicmeacute-ně je nutno zmiacutenit že se jednaacute o menši-novou variantu obsaženou pouze v ma-nuskriptech U a X V ostatniacutech namiacutesto termiacutenu εἶδος čteme ὅδε (W) resp ὁ δέ (E S T V y) což k objasněniacute probleacutemu εἶδοςλόγος nijak nepřispiacutevaacute Srov takeacute Hicksův komentaacuteř k teacuteto větě (Hicks 1907 s lxxvi a 201ndash202)

60

132015

přiacutečinu a uacutečel Nyniacute se oproti tomu zdaacute že nic takoveacuteho nečiniacute jelikož jej za-jiacutemaacute pouze ὕλη Aristoteleacutes zde tudiacutež dle meacuteho přesvědčeniacute operuje s ter-miacutenem φυσικός ve dvou odlišnyacutech vyacute-znamech9 Zatiacutemco v prvniacutem přiacutepadě jiacutem označil badatele jenž provozuje zkoumaacuteniacute o duši tak jak je naacuteležiteacute (nepochybně tiacutem tedy miacutenil saacutem sebe) v druheacutem jej použil pro skupinu bada-telů kteřiacute aristotelskou terminologiiacute řečeno redukujiacute přiacuterodniacute zkoumaacuteniacute na zkoumaacuteniacute pouheacute laacutetkoveacute přiacutečiny a jsou tedy špatnyacutemi fysiky (srov obdobneacute použitiacute tohoto termiacutenu v Aristotelově Fyzice napřiacuteklad v pasaacuteži 187a)

V překladech spisu De anima tato skrytaacute podvojnost zpravidla nijak re-flektovaacutena nebyacutevaacute10 Odlišnyacute přiacutestup jsem objevil pouze v Hicksově anglickeacutem překladu kde dochaacuteziacute k možnaacute lehce matouciacutem posunům mezi termiacuteny bdquona-tural philosopherldquo bdquophysicistldquo a bdquotrue physicistldquo11 a ve francouzskeacutem překladu

9 Naacuteznak obdobneacuteho naacutezoru lze vysledovat již v komentaacuteři Jana Filopoacutena Aristoteleacutes pryacute nejprve kontrastuje dialektika s fy-sikem (kteryacute činiacute vyacuteměry pouze na zaacute-kladě laacutetky) avšak jak pokračuje daacutele opravuje svoji předchoziacute definici a tvrdiacute že fysikovi naacuteležiacute podaacutevat vyacuteměry na zaacute-kladě obojiacuteho (Εἰπὼν κατὰ μὲν τὴν ἀρχὴν διαλεκτικοῦ μὲν εἶναι τὸν ἐκ τοῦ εἴδους ὁρισμόν φυσικοῦ δὲ τὸν ἐκ τῆς ὕλης εἶτα προελθὼν καὶ διορθώσας τὸν λόγον καὶ εἰπὼν ὅτι φυσικοῦ ἐστιν ὁ ἐξ ἀμφοῖν ἀπο-διδόμενος ὁρισμός) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6024ndash26)

10 Otaacutezku zda je tato strategie spraacutevnaacute či nikoli ponechaacutevaacutem zaacuteměrně otevřenou protože je zřejmeacute že maacute sveacute vyacutehody (věr-nost originaacutelu) stejně tak jako nevyacuteho-dy (zamlženiacute důležiteacuteho vyacuteznamoveacuteho rozdiacutelu)

11 Nicmeacuteně zmiacuteněnaacute podvojnost vznika-jiacuteciacute v řaacutedciacutech De an 403a28 a 403a29 je

Julese Bartheleacutemy-Saint-Hilaira kteryacute variuje mezi pojmy bdquole physicienldquo a bdquole naturalisteldquo12

Aristoteleacutes daacutele pokračuje uvede-niacutem přiacutekladu domu (De an 403b3ndash6)13 na němž demonstruje tuteacutež tezi jako vyacuteše na přiacutekladu hněvu Zatiacutemco dia-lektik podaacute λόγος domu a bude tvrdit že se jednaacute o uacutekryt chraacuteniacuteciacute před uacutejmami způsobenyacutemi větry bouřkami či horky (špatnyacute) fysik bude ve sveacute definici udaacutevat materiaacutely z nichž je postaven tedy kameny cihly a dřevěneacute traacutemy čiacutemž opět zohledniacute pouze ὕλη Oproti předchoziacutemu přiacutekladu však Aristote-leacutes uvaacutediacute ještě třetiacute typ badatele kteryacute oba přiacutestupy zkombinuje a zohledniacute tak oba faktory14 Zvlaacuteštnostiacute českyacutech překladů je že v teacuteto větě opět spat-řujiacute vymezeniacute pouhyacutech dvou skupin Jsem přesvědčen že takoveacuteto čteniacute je

reflektovaacutena spraacutevně (viz Hicks 1907 s 201)

12 Z většiny pasaacutežiacute se zdaacute byacutet zřejmeacute že bdquole physicienldquo je pravyacute fysik a bdquole naturalisteldquo špatnyacute fysik Pokud je tato domněnka spraacutevnaacute pak však Bartheleacutemy-Saint- -Hilaire očividně chybuje použitiacutem termiacute-nu bdquole naturalisteldquo v miacutestě De an 403b7 (Hicks zde oproti tomu spraacutevně použiacutevaacute bdquotrue physicistldquo) K interpretaci teacuteto pa-saacuteže se dostaneme niacuteže

13 Ronald Polansky upozorňuje na zajiacute-mavou paralelu mezi domem a živyacutem tělem což může byacutet důvodem proč jej Aristoteleacutes voliacute bdquoA house sustains life it is made from earthy components stones bricks and timbers suitably organized so as to protect against air (wind) water (rain) and fire (heat)ldquo (Polansky 2007 s 58 pozn 48)

14 Toto čteniacute podle něhož zde Aristoteleacutes uvaacutediacute na sceacutenu třetiacute typ badatele odliš-nyacute od prvniacutech dvou explicitně podporuje Hicksův Smithův Hamlynův či Popovův překlad inkriminovaneacute věty

61JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

po obsahoveacute straacutence chybneacute a že zde Aristoteleacutes skutečně přichaacuteziacute s novyacutem typem badatele kteryacutem je onen pravyacute φυσικός15 Jak uvidiacuteme naacutesledujiacuteciacute text tomuto vyacutekladu nasvědčuje

15 Celaacute věta zniacute v originaacutele naacutesledovně bdquoὥσπερ οἰκίας ὁ μὲν λόγος τοιοῦτος ὅτι σκέπασμα κωλυτικὸν φθορᾶς ὑπlsquo ἀνέμων καὶ ὄμβρων καὶ καυμάτων ὁ δὲ φήσει λί-θους καὶ πλίνθους καὶ ξύλα ἕτερος δlsquo ἐν τούτοις τὸ εἶδος ἕνεκα τωνδίldquo (De an 403b3ndash7) Křiacutež (po vzoru Vychodila) ji pře-klaacutedaacute tiacutemto způsobem bdquoNapřiacuteklad pojem domu jest že je ochrannyacutem uacutetulkem před nebezpečiacutem větru deště a uacutepalu ale dru-hyacute bude jmenovati kameniacute cihly a dřevo kdežto onen uvedl spiacuteše jejich tvar s ur-čityacutem uacutečelemldquo Abychom pochopili proč Křiacutežův překlad neniacute přiacuteliš šťastnyacute pokus-me se toto souvětiacute podrobněji rozebrat Nejprve jej rozdělme na tři čaacutesti z nichž prvniacute bude uvozena spojeniacutem ὁ μὲν pro-střednictviacutem ὁ δὲ jiacute bude gramaticky od-poviacutedat druhaacute čaacutest a skrze ἕτερος δlsquo čaacutest třetiacute Vyacuteskyt takoveacuteto trojice v niacutež ἕτερος δὲ na třetiacute posici odpoviacutedaacute ve stejneacutem smyslu obvykleacutemu ὁ δὲ sice neniacute v řeč-tině ničiacutem obvyklyacutem (obdobnou jsem nalezl pouze u Michaela Psella ἄλλο μέν ἐστι τὸ ἐπὶ σκηνῆς ltἄλλο δὲ τὸgt χορικόν ἕτερον δὲ τὸ ἑτεροσκήνιον ndash De Euripide et Georgio Pistide judicium 46ndash47 ve vyacuteznamu δεύτερος (viz heslo ἕτερος ve slovniacuteku LSJ) pak může odpoviacutedat posi-ci druheacute viz např Homeacuter Od X352ndash354 Il XVI173ndash179 nebo Heacuterodotos Hist V594ndashV601) avšak po gramatickeacute straacuten-ce tato skutečnost jak se domniacutevaacutem ne-představuje zaacutesadniacute probleacutem (viz Smyth 1920 sect 2904a kde se dozviacutedaacuteme že ve vazbě ὁ μὲν ndash ὁ δὲ může byacutet ὁ δὲ nahra-zeno i jinyacutemi vyacuterazy napřiacuteklad ἄλλος δέ ἔνιοι δέ atd) Křiacutež soudě dle nepřiacute-tomnosti slovesa φήσει a nominativniacute-ho tvaru termiacutenu λόγος překlaacutedaacute prvniacute čaacutest jako obecnou vyacutepověď o tom jakyacute je λόγος domu To je gramaticky sice bez-pochyby spraacutevně avšak z předchoziacuteho kontextu již viacuteme že ten kdo při definici každeacute věci udaacutevaacute jejiacute λόγος je dialektik a tak prvniacute čaacutest souvětiacute je třeba chaacutepat nikoli jako obecnou aristotelskou vyacutepo-věď ale opět (stejně jako v přiacutepadě hně-vu) jako představeniacute posice dialektika

Aristoteleacutes v něm poklaacutedaacute otaacutezky na něž pozornyacute čtenaacuteř jistě již bude znaacutet odpověď Ptaacute se kdo z těchto třiacute je tedy φυσικός tentokraacutet opět ve vyacute-znamu pravyacute φυσικός Zdalipak ten

Toto je zřejmeacute z reakce druheacute čaacutesti ὁ δὲ φήσει kterou Křiacutež překlaacutedaacute spraacutevně jako bdquoale druhyacute bude jmenovatildquo nicmeacuteně aby takovaacuteto reakce daacutevala dobryacute smysl je prvniacute čaacutest třeba pochopit praacutevě jako vy-mezeniacute posice dialektika kteryacute jako prv-niacute takeacute něco bdquojmenujeldquo i když tato sku-tečnost v textu neniacute explicitně vyjaacutedře-na Třetiacute čaacutest je diacuteky spojeniacute ἕτερος δlsquo dle meacuteho naacutezoru rovněž v opositniacutem vztahu k počaacutetečniacutemu ὁ μὲν a počiacutetaacute s přiroze-nyacutem doplněniacutem slovesa φήσει z čaacutesti druheacute Křiacutež (obdobně jako Vychodil) však svyacutem spojeniacutem bdquokdežto onen uvedlldquo evi-dentně odkazuje zpět k posici vymezeneacute v čaacutesti prvniacute což jak se domniacutevaacutem neniacute přiacuteliš šťastnyacutem řešeniacutem Nevyacutehodou to-hoto čteniacute je že namiacutesto přirozeneacuteho doplněniacute předešleacuteho futura φήσει musiacute doplnit pravděpodobně imperfektum ἔφη (bdquouvedlldquo) jež se v textu nikde nevy-skytuje a zejmeacutena musiacute vynechat spoje-niacute ἐν τούτοις ktereacute odkazuje k materiaacute-lům z nichž je dům postaven (viz Hicks 1907 s 202 Simplikios In Arist De anima XI22 7 nebo Filopoacutenos In Arist De anima XV607ndash8) a ktereacute byly jmenovaacuteny v druheacute čaacutesti Tato skutečnost je ovšem naprosto kliacutečovaacute protože praacutevě spojeniacutem materiaacute-lů a formy (ὕλη a λόγοςεἶδος) v raacutemci de-finice se odlišuje pravyacute fysik jak od fysika špatneacuteho tak od dialektika Pokud by-chom tedy odkaz na materiaacutely vynecha-li zbyl by naacutem skutečně i na třetiacute posici stejnyacute dialektik jako na posici prvniacute jak by tomu chtěl Křiacutež avšak Aristotelův text tuto variantu nepodporujeAlternativniacute překlad by tedy mohl zniacutet takto bdquoZatiacutemco λόγος napřiacuteklad domu [kteryacute ve sveacute definici bude uvaacutedět dia-lektik] je takovyacute že se jednaacute o přiacutestře-šiacute chraacuteniacuteciacute před ničivyacutemi uacutečinky vichrů bouřek či veder jinyacute [špatnyacute fysik] bude uvaacutedět [jako definici domu] kameny cihly či dřevěneacute traacutemy avšak třetiacute [pravyacute fysik] [bude tvrdit že dům je] εἶδος uskutečně-nyacute v těchto [materiaacutelech] a za takovyacutemto uacutečelemldquo

62

132015

kteryacute se zajiacutemaacute pouze o laacutetku λόγος neznaje nebo snad ten jenž se zajiacutemaacute pouze o λόγος Neniacute překvapeniacutem že spiacuteše ten kteryacute ve sveacutem zkoumaacuteniacute vy-chaacuteziacute z obojiacuteho (ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν) (De an 403b7ndash9) Na rozdiacutel od někte-ryacutech překladatelů a interpretů se do-mniacutevaacutem že tuto větu bychom neměli čiacutest jako dalšiacute plnohodnotnou otaacutezku v řadě ale spiacuteše jako Aristotelovu (oče-kaacutevanou) odpověď resp jako pouze reacutetorickou otaacutezku automaticky před-poklaacutedajiacuteciacute kladnou odpověď16 Tako-veacuteto rozhodnutiacute je snad přijatelneacute i po gramatickeacute straacutence neboť jak piacuteše Robert Hicks použitiacute interogativniacute čaacutestice ἢ jež celou větu uvozuje je spiacuteše jakyacutemsi reacutetorickyacutem trikem při ktereacutem se pod plaacuteštiacutekem předstiacuteraneacute nejistoty ve skutečnosti skryacutevaacute auto-rem navrhovaneacute řešeniacute jiacutem vytyčenyacutech probleacutemů17 Posledniacute otaacutezka v teacuteto pa-saacuteži zniacute bdquoἐκείνων δὲ δὴ τίς ἑκάτεροςldquo Partitivniacutem genitivem ἐκείνων se Aris-toteleacutes vraciacute opět k prvniacutem dvěma čle-nům uvedeneacute trojice a ptaacute se kyacutem je každyacute z nich Je poněkud zvlaacuteštniacute že v tomto přiacutepadě se již žaacutedneacute odpovědi nedočkaacuteme avšak neniacute těžkeacute ji z před-choziacuteho kontextu uhaacutednout a ještě jednou zopakovat Ten kteryacute vše od-vozuje pouze od laacutetkoveacute přiacutečiny bude onen špatnyacute φυσικός zatiacutemco ten kteryacute se zajiacutemaacute pouze o λόγος či εἶδος a laacutetku ignoruje bude διαλεκτικός Aristoteleacutes s největšiacute pravděpodob-nostiacute použiacutevaacute praacutevě tyto dva pojmy (φυσικός a διαλεκτικός) aby svou kri-

16 Contra Polansky 2007 s 5817 Hicks 1907 s 203

tikou i v takto stručneacute a zjednodušeneacute podobě postihl co možnaacute nejširšiacute spek-trum svyacutech předchůdců proti nimž se vymezuje Konkreacutetně dle meacuteho naacutezoru miacuteřiacute jednak na ioacutenskou větev přiacuterodo-vědneacuteho baacutedaacuteniacute (φυσικοί) a jednak na tradici akademickou (διαλεκτικοί)18

18 Termiacuten διαλεκτικός však kromě odkazu na platoacuteniky může miacutet ještě jeden vyacuteznam Obraacutetiacuteme-li kraacutetce pozornost k pasaacuteži De an 402b26ndash403a2 dozviacuteme se že dle Aristotela musiacute z definic (ὁρισμοὶ) vyplyacute-vat poznaacuteniacute přiacutepadků předmětu definice (τὰ συμβεβηκότα γνωρίζειν) Pokud z nich toto poznaacuteniacute nevyplyacutevaacute pak jsou všech-ny řečeny pouze bdquodialekticky a praacutezdněldquo (διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) V jakeacutem vyacutezna-mu zde Aristoteleacutes mluviacute o dialektice Zdaacute se že dialektik je pro něj někdo kdo se nezajiacutemaacute o skutečnyacute stav věciacute ale jde mu pouze o logickou spraacutevnost argu-mentu Srov vyacutestižnyacute Hicksův komentaacuteř bdquoA [Aristotle] opposes dialectic to de-monstrative science [hellip] the two agree in employing the syllogism and arguing strictly from premises to conclusion But the premises of dialectic are not neces-sarily or invariably true they may include any current opinions (ἔνδοξα) which both the disputants agree to acceptldquo (Hicks 1907 s 193) Obdobně takeacute Polansky 2007 s 57 Je možneacute že diacuteky takoveacutemuto po-jetiacute dialektiky mohou pak do kategorie διαλεκτικοί spadat kromě akademiků takeacute napřiacuteklad eleateacuteTento Aristotelův naacutezor maacute velmi prav-děpodobně sveacute kořeny již u Platoacutena pro nějž je sice dialektika filosofickou me-todou par excellence jelikož vede k od-halovaacuteniacute pravdy avšak kteryacute zaacuteroveň upozorňuje že tuto funkci může dialek-tika plnit pouze u člověka jenž je saacutem již dostatečně vzdělaacuten a připraven U mla-dyacutech a nepřipravenyacutech lidiacute se dialekti-ka měniacute spiacuteše v eristiku kteraacute postraacutedaacute jakyacutekoli zaacutejem o pravdu a skutečnost Barvitě je tato situace vyliacutečena napřiacute-klad v dialogu Uacutestava bdquoMysliacutem totiž že ti neušlo že mlaacutedenečkoveacute jakmile prv-ně okusiacute dialektickeacuteho uměniacute zneužiacutevajiacute ho jako hračky užiacutevajiacutece ho k neustaacutelyacutem sporům a napodobujiacutece počiacutenaacuteniacute svyacutech dialektickyacutech kritiků sami kritizujiacute jineacute

63JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nyniacute pokročme k pravděpodobně nejspornějšiacute větě našiacute pasaacuteže kte-rou se pokusiacutem rozebrat podrobněji bdquoἢ οὐκ ἔστιν τις ὁ περὶ τὰ πάθη τῆς ὕλης τὰ μὴ χωριστὰ μηδlsquo ᾗ χωριστά ἀλλlsquo ὁ φυσικὸς περὶ ἅπανθlsquo ὅσα τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθηldquo (De an 403b9ndash12) V doslov-neacutem překladu kteryacute by se zpočaacutetku mohl nabiacutezet by zněla asi takto bdquoČi neexistuje nikdo takovyacute kdo [se za-jiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky a ani [je nezkoumaacute] jakožto oddělitelnaacute ale φυσικὸς [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo Je však na prvniacute pohled zřejmeacute že tato verze s sebou přinaacutešiacute nemaleacute obtiacuteže19 Pokud se zaměřiacuteme na prvniacute

a majiacute radost když mohou jako štěňata svou řečiacute chňapati a trhati lidi kteřiacute jim jsou praacutevě nabliacutezkuldquo (Resp 539b) Nelze sice jednoduše tvrdit že Aristotelova dialektika je s Platoacutenovou eristikou to-tožnaacute ale z vyacuteše zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 402b26ndash403a2 (zejmeacutena ze spojeniacute adver-biiacute διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) i z dalšiacuteho vyacute-kladu je zřejmeacute že označeniacute διαλεκτικός maacute (přinejmenšiacutem) v tomto kontextu pro Aristotela zřetelně negativniacute charakter

19 I přesto De an 403b9ndash12 tiacutemto způsobem překlaacutedajiacute napřiacuteklad Hicks Vychodil či Hamlyn a ndash jak uvidiacuteme daacutele ndash s jistou od-lišnostiacute takeacute Smith či PopovHicks bdquoOr shall we rather say that there is no one who deals with properties which are not separable nor yet treat-ed as separable but the physicist deals with all the active properties or passive affections belonging to body of a given sort and the corresponding matterldquoVychodil bdquoČi neniacute nikdo jenž by se obiacuteral vlastnostmi hmoty od niacute neodlučnyacutemi a pokud jsou neodlučneacute Ale přiacuterodniacutek ovšem prohleacutedaacute ke všem vyacutekonům i sta-vům takoveacutehohle tělesa a takoveacute hmotyHamlyn bdquoOr is there no particular per-son who is concerned with the properties of matter which are not separable nor

polovinu daneacuteho souvětiacute dojdeme dle meacuteho naacutezoru k zaacutevěru že vypoviacutedaacute o onom špatneacutem fysikovi neboť je to praacutevě on kdo ve sveacutem zkoumaacuteniacute bere v potaz pouze laacutetku Proto Aristoteleacutes

treated as separable while the student of nature is concerned with everything which is a function or affection of such and such a body and such and such a matterldquoNeniacute vyloučeneacute že tento typ překladů maacute sveacute kořeny v Simplikiově komentaacuteři Aristoteleacutes totiž dle Simplikia ukaacutezal že přiacutečina hněvu u nikoho nespočiacutevaacute pouze v laacutetce pročež opouštiacute představu bada-tele vychaacutezejiacuteciacuteho ve sveacutem zkoumaacuteniacute vyacute-hradně z niacute Doslova čteme δοκεῖ δέ μοι τὸν μὲν περὶ τὴν ὕλην ἀφιέναι ἐνδεικνύ-μενος μηδένα ποτὲ ἐκ μόνης ὁρίζεσθαι τῆς ὕλης (Simplikios In Arist De anima XI22 12ndash14) Tato domněnka naacutesledně vede Simplikia k tvrzeniacute že pouze φυσικός se vyznačuje tiacutem že nahliacutežiacute neoddělitel-naacute πάθη a ἔργα jakožto neoddělitelnaacute (Simplikios In Arist De anima XI22 22ndash28) Takovaacuteto teze by však dle meacuteho naacutezoru mohla obstaacutet pouze v přiacutepadě špatneacuteho fysika Pravyacute φυσικός však musiacute v jisteacutem smyslu staacutet na pomeziacute špatneacuteho fysika a dialektika tzn musiacute si na jedneacute straně byacutet vědom skutečnosti že všechna πάθη jsou reaacutelně neodlučitelnaacute od laacutetky těla jemuž naacuteležejiacute avšak zaacuteroveň musiacute byacutet schopen alespoň pro uacutečely teoretickeacuteho zkoumaacuteniacute myslet tato πάθη jakožto od-dělenaacute aby mohl určit jejich λόγοςεἶδος a oba faktory naacutesledně zkombinovat (viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu)Rovněž Filopoacutenův komentaacuteř hovořiacute ve prospěch uvedeneacuteho typu překladu avšak dle meacuteho naacutezoru nepřiacuteliš přesvěd-čivě Filopoacutenos totiž do sveacuteho argumentu zavaacutediacute termiacuteny τέχνη a τεχνίτης a tvrdiacute že neexistuje žaacutednaacute τέχνη setrvaacutevajiacuteciacute pouze na uacuterovni laacutetky tzn nepřihliacutežejiacuteciacute takeacute k formaacutelniacute složce sveacuteho předmětu (πᾶσα γὰρ τέχνη εἶδος ἐπιθεῖναι βούλε-ται τῇ ὑποβεβλημένῃ ἑαυτῇ ὕλῃ ὥστε οὐκ ἔστι τέχνη ἥτις ὁριεῖται ἐκ τῆς ὕλης μόνης) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6031ndash33) Tyto termiacuteny se však staacutevajiacute relevantniacutemi až v pasaacuteži 403b12ndash14 kde Aristoteleacutes začiacutenaacute oproti fysikovi vyme-zovat dalšiacute typy badatelů a je zřejmeacute že

64

132015

jednak činiacute posun od πάθη τῆς ψυχῆς k πάθη τῆς ὕλης a jednak dodaacutevaacute že takovyacuteto badatel ani pro uacutečely teore-tickeacuteho zkoumaacuteniacute neniacute schopen myslet πάθη jakožto oddělenaacute což je prav-děpodobně zaacutekladniacute podmiacutenkou pro to aby bylo možno určit jejich λόγος Jak by však Aristoteleacutes mohl tvrdit že nikdo takovyacute neexistuje když jak se domniacutevaacutem do teacuteto kategorie spadaacute přinejmenšiacutem ioacutenskaacute větev jeho předchůdců

Podiacutevaacuteme-li se na druhou polo-vinu souvětiacute zdaacute se naopak že vypo-viacutedaacute o praveacutem fysikovi neboť spojka καί spojujiacuteciacute termiacuteny σῶμα a ὕλη je nejspiacuteše opět explikativniacute20 a zejmeacutena dochaacuteziacute k přidaacuteniacute ukazovaciacutech zaacutejmen τοιουδὶ resp τοιαύτης což patrně značiacute že Aristoteleacutes již nemaacute na my-sli libovolnou laacutetku ale pouze laacutetku živeacuteho těla Inkriminovanaacute věta sice tuto interpretaci (stejně jako jakou-koli jinou) jednoznačně nepotvrzuje nicmeacuteně soudiacutem tak z již zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 403b17ndash18 kde je laacutetka v niacutež se odehraacutevajiacute duševniacute πάθη vy-mezena jako φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων21

fysiku nelze klasifikovat jako τέχνη a že φυσικός neniacute pro Aristotela τεχνίτης V naacutesledujiacuteciacutem textu se proto pokusiacutem podat interpretaci jež se bude odviacutejet poněkud odlišnyacutem směrem

20 Dodaacuteniacutem vysvětlujiacuteciacuteho obecnějšiacuteho termiacutenu ὕλη Aristoteleacutes pravděpodobně daacutevaacute najevo že tematika je i v druheacute po-lovině tohoto souvětiacute stejnaacute jako v jeho prvniacute polovině avšak předchaacutezejiacuteciacutem termiacutenem σῶμα zaacuteroveň upřesňuje že v přiacutepadě praveacuteho fysika je tuto laacutetku třeba pochopit praacutevě jakožto (živeacute) tělo Viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu

21 Hicks však spraacutevně upozorňuje že spe-cifikace termiacutenu ὕλη adjektivem φυσική

V neposledniacute řadě pak stojiacute za zmiacutenku přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα a substantiva ἔργα (jež se nicmeacuteně jednou objevilo již v miacutestě De an 403a10) ktereacute patrně potvrzuje naši počaacutetečniacute domněnku že Aristoteleacutes maacute při sveacutem vyacutekladu na paměti skutečně všechny duševniacute atri-buty a to bez ohledu na to zda bychom je při bližšiacutem zkoumaacuteniacute klasifikovali jako πάθη či jako ἔργα22 O praveacutem fy-sikovi se tedy doviacutedaacuteme že se zajiacutemaacute o všechna πάθηἔργα avšak pouze ži-veacuteho těla (resp živeacute oduševněleacute by-tosti) zatiacutemco špatnyacute φυσικός nejspiacuteše postupuje selektivně23 zabyacutevaacute se i ne-živou laacutetkou a dokonce i k živeacute laacutetce (φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων) přistupuje jako by byla neživaacute24

(stejně jako specifikace termiacutenu σῶμα adjektivem φυσικόν v pasaacuteži De an 412a11ndash12) naacutem nijak nepomaacutehaacute snažiacute-me-li se vymezit pole působnosti fysiky resp předmět fysikova zaacutejmu (Hicks 1907 s 205) Co našiacute interpretaci ale bezpo-chyby pomaacutehaacute je dalšiacute vymezeniacute ὕλη ge-nitivem τῶν ζῴων Lze tedy patrně sou-hlasit s Hicksovyacutem naacutevrhem čiacutest zaacutejmeno τοιαύτης jakožto κινητής pochopiacuteme-li (stejně jako Hicks) toto adjektivum ve smyslu bdquopohybujiacuteciacute se sama ze sebeldquo Jsou to totiž praacutevě a pouze živeacute bytosti (živaacute těla živaacute laacutetka) kdo maacute počaacutetek po-hybu saacutem v sobě

22 Takoveacuteto bližšiacute zkoumaacuteniacute však Aristoteleacutes v naacutemi probiacuteraneacute pasaacuteži neprovaacutediacute a proto bez většiacutech probleacutemů celou sku-pinu duševniacutech atributů v předchoziacutem vyacutekladu označil (nutně poněkud ne-přesnyacutem a lehce zavaacutedějiacuteciacutem) termiacutenem πάθη

23 Soudiacutem tak z přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα v druheacute polovině souvětiacute a jeho absence v polovině prvniacute

24 Viz jeho vyacuteměr hněvu v němž nijak ne-zohledňuje fakt že se jednaacute o emoci živeacuteho člověka a definuje jej pouze jako bdquovar krve a tepla kolem srdceldquo (De an 403a31ndashb1)

65JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Obě tyto čaacutesti souvětiacute jsou pak spojeny odporovaciacute spojkou ἀλλά což v raacutemci načrtnuteacuteho doslovneacuteho pře-kladu rovněž nedaacutevaacute dobryacute smysl Z to-hoto důvodu někteřiacute překladateleacute tuto spojku vypouštějiacute a ze souvětiacute činiacute dvě odděleneacute na sebe nenavazujiacuteciacute věty25 Ještě jinou strategii voliacute Křiacutež a Barthe-leacutemy-Saint-Hilaire kteřiacute nezohledňujiacute ani odporovaciacute charakter spojky ἀλλά ani počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι a celeacute souvětiacute (De an 403b9ndash12) pak v jejich pojetiacute kladně vypoviacutedaacute o jednom a tomteacutež fysikovi26

25 Smith či Popov překlaacutedajiacute De an 403b9ndash12 naacutesledovněSmith bdquoMust we not say that there is no type of thinker who concerns himself with those qualities or attributes of the material which are in fact inseparable from the material and without attempt-ing even in thought to separate them The physicist is he who concerns himself with all the properties active and pas-sive of bodies or materials thus or thus definedldquoPopov bdquoРазве есть такой кто изучал бы состояния материи не отделимые от нее и не рассматривал их как отделимые Рассуждающий же о природе изучает все виды деятельности и состояния такого-то тела и такой-то материиldquo

26 Křiacutež bdquoTen kteryacute se zabyacutevaacute vlastnostmi hmoty ktereacute jsou od niacute neodlučitelneacute a pokud jsou neodlučitelneacute je praacutevě přiacute-rodovědec jenž přihliacutežiacute ke všem činnos-tem i stavům takoveacuteho a takoveacuteho tělesa a takoveacute a takoveacute hmotyldquoBartheleacutemy-Saint-Hilaire bdquoLes modifica-tions de la matiegravere non seacutepareacutees delle et en tant quelles nen sont pas seacutepareacutees ne sont eacutetudieacutees que par le physicien qui doit soccuper de toutes les actions et de toutes les modifications de tel corps speacute-cial et de telle matiegravere speacutecialeldquoObdobnyacute překlad byť s drobnou odchyl-kou lze naleacutezt takeacute u Ronalda Polanskeacuteho Polansky sice počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι zo-hledňuje ale chaacutepe jej jakožto uvozeniacute reacutetorickeacute otaacutezky předpoklaacutedajiacuteciacute kladnou

Vidiacuteme tedy že každeacute z načrtnu-tyacutech řešeniacute s sebou přinaacutešiacute jisteacute ob-tiacuteže a to v zaacutesadě dvojiacuteho druhu buď z důvodu udrženiacute lepšiacuteho smyslu celeacute pasaacuteže dochaacuteziacute k modifikaciacutem řeckeacuteho textu anebo je naopak kvůli přesneacutemu překladu obětovaacutena jeho soudržnost a logickaacute naacutevaznost Raacuted bych proto načrtl vlastniacute překlad jenž maacute ambici vyhnout se oběma zmiacuteněnyacutem probleacute-mům a kteryacute se odviacutejiacute od prosteacuteho naacute-vrhu dosadit podmět z druheacute poloviny souvětiacute (tedy ὁ φυσικός) rovněž do jeho prvniacute poloviny Zřejmou vyacutehodou to-hoto řešeniacute je že jak uacutevodniacute ἢ οὐκ ἔστι tak spojka ἀλλά v něm ziacuteskaacutevajiacute dobryacute smysl a že navazuje na předchoziacute kon-text Aristoteleacutes tedy dle meacuteho naacutezoru v tomto souvětiacute čaacutestečně shrnuje již řečeneacute a čaacutestečně se znovu vymezuje oproti tradici specifikaciacute onoho kliacutečo-veacuteho rozdiacutelu mezi pravyacutem a špatnyacutem fysikem Můj překlad by zněl naacutesle-dovně bdquo[φυσικός] patrně neniacute někdo kdo [se zajiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky kteraacute ani [nezkoumaacute]27 jakožto

odpověď Dle jeho naacutezoru tedy Aristoteleacutes naopak potvrzuje že někdo takovyacute exis-tuje Spojku ἀλλά rovněž vynechaacutevaacute Viz bdquoOr is there not someone who is con-cerned with the affections of the matter the inseparable affections as not separa-ble[] This is the physicist who thus de-fines all the functions and affections of such a body or such matterldquo (Polansky 2007 s 58ndash59)

27 Filopoacutenův komentaacuteř by hovořil spiacuteše ve prospěch silnějšiacute varianty bdquonelze zkou-matldquo (viz Filopoacutenos In Arist De anima XV6119ndash20) τὸ δὲ ltμηδὲ ᾗ χωριστάgt τουτέστι καθὸ μηδὲ τῷ λόγῳ δύνανται χωρίζεσθαι Mezi takovaacuteto laacutetkovaacute πάθη kteraacute nelze ani teoreticky nahliacutežet jako oddělenaacute pak dle Filopoacutena patřiacute na-přiacuteklad pevnost dřeva či jejiacute opak (τὸ

66

132015

oddělitelnaacute ale ten kdo [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo28

Po vymezeniacute fysikovyacutech kompe-tenciacute ještě na samotnyacute zaacutevěr Aristote-lovy odbočky naacutesleduje vyacutečet oblastiacute kteryacutem se φυσικός nevěnuje Praacutevě jsme viděli že skutečnyacute φυσικός se maacute zabyacutevat všemi πάθη a vyacutekony ktereacute při-naacuteležejiacute živeacute laacutetce resp živeacutemu tělu Ty ktereacute nemajiacute tyto charakteristiky přenechaacutevaacute jineacutemu badateli (ὅσα δὲ μὴ ᾗ τοιαῦτα ἄλλος) (De an 403b12ndash13)29

μανὸν τοῦ ξύλου ἢ πυκνὸν) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6122ndash23) Toto čte-niacute je sice laacutekaveacute a daacutevaacute dobryacute smysl avšak domniacutevaacutem se že neniacute pravdou že by špatnyacute φυσικός zkoumal pouze ta-kovyacuteto typ πάθη Ostatně ze samotneacute-ho Aristotelova textu již viacuteme že zkou-maacute napřiacuteklad takeacute hněv (ὀργή De an 403a29ndashb1) což je evidentně πάθος kteryacute lze myslet odděleně (a nic na tom neměniacute fakt že tento typ badatele tak nečiniacute a redukuje jej na filopoacutenovskyacute ne-oddělitelnyacute πάθος laacutetky protože tako-vyacuteto postup je chybnyacute a ve skutečnosti nepostihuje hněv jako takovyacute ale pouze jeho fysiologickyacute aspekt) Z těchto důvo-dů ve sveacutem překladu voliacutem slabšiacute varian-tu bdquonezkoumaacuteldquo

28 Čaacutestici ἢ chaacutepu obdobně jako v přiacutepa-dě věty ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν (De an 403b8ndash9) tedy jako reacutetorickeacute předstiacuteraacute-niacute nejistoty ktereacute ve skutečnosti uvaacutediacute Aristotelem navrhovaneacute řešeniacute Z toho důvodu překlaacutedaacutem českyacutem slovem bdquopa-trněldquo ktereacute může miacutet tyteacutež konotace Zaacutejmena bdquotakoveacutehotoldquo resp bdquotakoveacuteldquo chaacutepu jak již bylo uvedeno ve smyslu bdquoživeacuteholdquo resp bdquoživeacuteldquo

29 Určitaacute nejasnost může vzniknout v otaacutez-ce k čemu odkazuje zaacutejmeno τοιαῦτα nicmeacuteně z kontextu se zdaacute že by bylo chybou daacutet se sveacutest slůvkem ᾗ a vy-světlovat jej odkazem na miacutesto De an 403b10 tedy jako μὴ ᾗ χωριστά přiacutepad-ně po vzoru Simplikia naopak jako μὴ ᾗ ἀχώριστα ἀλλlsquo ὡς χωριστά (Simplikios In Arist De anima XI2231) U Simplikia

V prvniacutem přiacutepadě (περὶ τινῶν [παθῶν]30 μὲν) je jiacutem myšlen odborniacutek v určiteacutem uměniacute (τεχνίτης) jako např tesař (τέκτων) či leacutekař (ἰατρός) Zatiacutemco u tesaře je vcelku zřejmeacute že nepracuje s živyacutemi bytostmi a nezabyacutevaacute se všemi jejich πάθη zmiacutenka o leacutekaři může byacutet poněkud matouciacute neboť jeho pole pů-sobnosti je na prvniacute pohled velmi po-dobneacute tomu v němž se maacute pohybovat aristotelskyacute φυσικός Rozhodujiacuteciacutem rozdiacutelem tedy bude nejspiacuteše to že leacute-kař se na rozdiacutel od fysika nezajiacutemaacute zdaleka o všechna πάθη živyacutech bytostiacute ale pouze o ta jež souvisejiacute s nemociacute a že jeho jedinyacutem zaacutejmem je nemoc vyleacutečit a nikoli jednotlivaacute πάθη teore-ticky zkoumat a adekvaacutetně definovat pomociacute čtyř aristotelskyacutech přiacutečin31

tato varianta logicky vyplyacutevaacute z jeho cel-koveacute interpretace fysikova způsobu baacute-daacuteniacute se kterou se však neztotožňuji (viz pozn 19) Přiklaacuteniacutem se spiacuteše k variantě již lze naleacutezt u Hickse ὅσα δὲ μὴ [θεωρεῖται] ᾗ τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθη (Hicks 1907 s 206) Všimněme si že Hicks neopomiacutenaacute zaacute-jmena τοιουδὶ resp τοιαύτης kteraacute jak jsem se pokusil ukaacutezat vyacuteše jsou z naše-ho pohledu kliacutečovaacute pro spraacutevneacute vymeze-niacute fysikovyacutech kompetenciacute

30 Pro argumenty ve prospěch čteniacute τινῶν jakožto παθῶν viz Hicks 1907 s 206

31 Srov Polansky 2007 s 59Jineacute vysvětleniacute rozdiacutelu φυσικός vs τεχνίτης můžeme naleacutezt u Simplikia jenž se domniacutevaacute že τεχνίτης se na rozdiacutel od fysika zabyacutevaacute pouze tako-vyacutemi πάθη kteraacute jsou nahodilaacute (viz Simplikios In Arist De anima XI231ndash3) Ὡς περὶ ἀχωρίστων μὲν καὶ ὁ τεχνίτης θεωρῶν οὐ περὶ πάντων δέ ἀλλὰ περὶ συμβεβηκότων μόνων Zdaacute se mi však že ani tato teze ani Simplikiovo obecneacute děleniacute πάθη na podstatnaacute (οὐσιώδεις) a nahodilaacute (συμβεβηκότες) (Simplikios In Arist De anima XI2215ndash29) nemajiacute v Aristotelově textu explicitniacute oporu

67JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nutno však přiznat že v textu expli-citniacute podporu pro tuto domněnku ne-nachaacuteziacuteme Co se naacutesledně tyacuteče πάθη kteraacute jsou sice takteacutež neoddělitelnaacute (τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν)32 avšak (pro uacutečely zkoumaacuteniacute) nejsou nahliacutežena jako přinaacuteležejiacuteciacute určiteacutemu tělu a do-sahovaacutena prostřednictviacutem abstrakce (ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως) tak jejich zkoumaacuteniacutem se zabyacutevaacute matematik (μαθηματικός) Konečně do posledniacute skupiny patřiacute prvniacute filosof (πρῶτος φιλόσοφος) je-hož předměty baacutedaacuteniacute jsou již (myšleny jako) zcela odděleneacute (κεχωρισμένα)33

32 Genitivniacute vazba pravděpodobně staacutele předpoklaacutedaacute předložku περὶ avšak věta by mohla daacutevat smysl i bez tohoto do-plněniacute (viz Hicks 1907 s 206) Vazba τῶν δὲ gramaticky odpoviacutedaacute περὶ τινῶν μὲν a na naacutesledneacute μέν se dočkaacuteme odpovědi v podobě dvojiacuteho ᾗ δὲ v miacutestech De an 403b1415

33 Aristotelův text je v tomto bodě poněkud matouciacute a je s podivem že na tuto skuteč-nost neupozorňuje žaacutednyacute z mně znaacutemyacutech moderniacutech komentaacutetorů Probleacutem vzni-kaacute z konfliktu mezi tiacutem co je všeobecně znaacutemo o Aristotelově prvniacute filosofii a tiacutem co se doviacutedaacuteme z našiacute inkriminovaneacute pasaacuteže jež zniacute naacutesledovně bdquoτῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως ὁ μαθηματικός ᾗ δὲ κεχωρισμένα ὁ πρῶτος φιλόσοφοςldquo (De an 403b14ndash16) Předměty prvniacute filoso-fie totiž majiacute existovat zcela odděleně od jakeacutekoli laacutetky a mimoto majiacute byacutet rovněž nehybneacute (viz např Met 1026a) Tuto sku-tečnost promiacutetaacute do sveacuteho překladu např Smith bdquo[hellip] where they [attributes] are separate both in fact and in thought from body altogether [the physicist leaves them] to the First Philosopher or meta-physicianldquo Naacuteš text naacutem však ve skuteč-nosti sděluje něco odlišneacuteho Pokud for-mulace ᾗ δὲ κεχωρισμένα skutečně gra-maticky odpoviacutedaacute τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν jak jsem uvedl vyacuteše (pozn 32) vyplyacute-vaacute z toho že dokonce ani předměty prvniacute filosofie by neměly skutečně separaacutetniacute

III ZAacuteVĚRZaacutevěrem teacuteto studie lze konstatovat že jejiacutem hlavniacutem smyslem bylo vylo-žit jakyacutem způsobem Aristoteleacutes ope-ruje s termiacutenem φυσικός v raacutemci rela-tivně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De anima Za tiacutemto uacutečelem bylo nejprve nutneacute stručně představit kontext do kte-reacuteho je inkriminovanaacute pasaacutež zasa-zena a v němž vstupuje na sceacutenu noveacute teacutema τὰ πάθη τῆς ψυχῆς Ukaacutezalo se že Aristoteleacutes z pochopitelnyacutech dů-vodů termiacutenem πάθη jenž je později doplněn ještě termiacutenem ἔργα v raacutemci tohoto specifickeacuteho kontextu odka-zuje na jakeacutekoli duševniacute atributy Daacutele se ukazuje že (teacuteměř) všechna tato πάθη či ἔργα nenaacuteležejiacute pouze duši ale jsou sdiacutelena takeacute přiacuteslušnyacutem živyacutem tělem Z tohoto důvodu baacutedaacuteniacute o duši přinaacuteležiacute fysikovi kteryacute při jejich de-finici bude zohledňovat všechny čtyři aristotelskeacute přiacutečiny

V dalšiacute čaacutesti je ukaacutezaacuteno že Aris-toteleacutes nejen vymezuje fysika oproti dialektikovi a později takeacute odbor-niacutekovi v praktickyacutech dovednostech matematikovi a prvniacutemu filosofovi

existenci ale pouze by byly prvniacutem filo-sofem myšleny (možno doplnit i jineacute slo-veso např zkoumaacuteny nahliacuteženy atd) ja-kožto odděleneacuteJisteacute řešeniacute teacuteto nesrovnalosti nabiacuteziacute Simplikios (Simplikios In Arist De ani-ma XI2311ndash16) kteryacute tvrdiacute že se inkri-minovanaacute Aristotelova formulace netyacutekaacute věciacute bdquonad naacutemildquo (οὐκ ἐπὶ τῶν ὑπερτέρων ἡμῶν) ale problematiky νοῦς jenž je v čase sveacuteho sestupu do těla zaacutero-veň oddělitelnyacute i neoddělitelnyacute (ἐν τῇ πρὸς σῶμα νεύσει χωριστὴ ἅμα ἐστὶ καὶ ἀχώριστος) Jakožto neoddělitelnyacute jej pak nahliacutežiacute φυσικός zatiacutemco jakožto od-dělitelnyacute prvniacute filosof

68

132015

ale že i samotnyacute termiacuten φυσικός po-užiacutevaacute ve dvou odlišnyacutech vyacuteznamech jednak pro označeniacute praveacuteho fysika jenž postupuje podle aristotelskyacutech zaacutesad a jednak pro badatele ioacutenskeacuteho typu kteryacute přiacuterodovědneacute zkoumaacuteniacute praktikuje nedostatečnyacutem způsobem

neboť se dle jeho naacutezoru omezuje pouze na vyacuteklad laacutetkoveacute přiacutečiny Za tiacutemto uacutečelem je mimo jineacute vypracovaacuten podrobnyacute rozbor několika spornyacutech miacutest řeckeacuteho textu a provedena kon-frontace s vybranyacutemi překlady Aristo-telova spisu do různyacutech jazyků

69JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesDe an De animaPhys PhysicaMet Metaphysica

FilopoacutenosIn Arist De anima In Aristotelis De anima commentaria

HeacuterodotosHist Historiae

HomeacuterIl IliasOd Odyssea

PlatoacutenResp Respublica

SimplikiosIn Arist De anima In libros Aristotelis De anima commentaria

BIBLIOGRAFIE

Bartheacutelemy-Saint-Hilaire J (trans) (1846) Psychologie drsquoAristote Traiteacute de lrsquoame Paris Librairie Philosophique de Ladrange Dostupneacute z httpsbooksgoogleczbooksid=-MENA A A AYA A Jampprintsec= f r o n t c o v e r amp h l = c s amp s o u r c e = g b s _g e _ s u m m a r y _ r amp c a d = 0 v = onepageampqampf=false

Hamlyn D W (com trans) (1993) Aristotle De Anima Books II and III (with passages from Book I) Oxford Clarendon Press

Hicks R D (ed com trans) (1907) Aristotle De Anima Cambridge Cambridge University Press

Křiacutež A (trans) (1942) Aristoteleacutes O duši Praha Leichter

Polansky R (2007) Aristotlersquos De Ani-ma New York Cambridge University Press

Popov P S (trans) (1937) Аристотель О душе Moskva Gosudarstvjennoje sociaľno-jekonomičeskoje izdatjeľstvo Dostupneacute z httpwwwpsyliborguabooksarist01indexhtm

Rorty A O (1984) bdquoAristotle on the Metaphysical Status of Patheldquo Review of Metaphysics 38 s 521ndash546

Smith J A (trans) (1931) Aristotle On the Soul Oxford Clarendon Press Dostupneacute z httpclassicsmiteduAristotlesoulhtml

Smyth H W (1920) A Greek Grammar for Colleges New York American Book Company Dostupneacute z httpw w wperseustuftseduhoppertext doc=Perseus3Atext3A19990400 073Asmythp 3D2

Vychodil P J (trans) (1914) O duši Praha A Wiesner

70

132015

Studie je realizovaacutena na zaacutekladě projektu GA ČR GA15-08890S

ABSTRAKTAristotle describes Anaximanderrsquos interpretation of generation as lsquoseparation out of oppositesrsquo while implying that to apeiron should be understood as a mixture Simplicius on the other hand emphasises a lsquoseparation of oppositesrsquo that was supposed to take place due to the eternal motion While this represents a tendentious peripatetic interpretation it may have been a response to a conception proposed by Anaximander While the opposites probably referred to the various particular components of the world the process of separation was likely grounded in the biological background of cosmogony To wit the origin of the world can be described in terms of ejection of a fertile seed which grows and becomes more differentiated In this context separation does not mean any sort of detachment from the original mixture but rather just separation of one part or component from another Moreover separation is evidenced in other stages of the generation of the world where it jointly with the state of surrounding represents the original description of constitution of particular phenomena Further the eternal movement understood as the working of spontaneity of the boundless nature which underlies generation may have been linked to the issue of the infinite worlds

Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vznikuARISTOTLE ON ANAXIMANDERrsquoS CONCEPT OF GENER ATION

R ADIM KOČANDRLEFakulta filozofickaacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v PlzniSedlaacutečkova 38306 14 Plzeňrkocandrkfizcucz

71R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

V teacuteto studii si chceme položit otaacutezku v jakeacutem smyslu maacuteme rozumět Anaximandrovu pojetiacute vzniku ktereacute Aristoteleacutes popisuje jako bdquovydělovaacuteniacute protikladůldquo Doxografie přitom Aris-totelův vyacuteklad podporuje ačkoli spiacuteše akcentuje bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Vyjdeme z předpokladu že jakkoli se jednaacute o tendenčniacute peripatetickyacute po-hled může se přesto zaklaacutedat na auten-tickeacutem Anaximandrovu popisu vzniku světa všech věciacute a jevů Našiacute snahou bude pochopit co mohlo Aristotela veacutest k tomu že proces vzniku u Anaxi-mandra vyložil praacutevě tiacutemto způsobem Navaacutežeme přitom na naše předchoziacute interpretace daneacuteho probleacutemu a po-kusiacuteme se přibliacutežit původniacute koncepci kteraacute mohla zavdat důvod k naacutesled-neacutemu Aristotelovu stanovisku Spolu

s rekonstrukciacute tohoto archaickeacuteho po-jetiacute teacutež poukaacutežeme na dalšiacute kontexty ktereacute s niacutem souvisejiacute

Když Aristoteleacutes v I knize Fyziky pojednaacutevaacute o problematice principů vraciacute se po kritice eleatů a jednoho ne-hybneacuteho principu k bdquobadatelům o přiacute-roděldquo Na zaacutekladě vysvětleniacute vzniku jsouciacutech věciacute pak mezi nimi odlišuje dvě skupiny Podle prvniacute z nich byl bdquozaacutekladniacutem tělesemldquo jeden z prvků a ostatniacute věci z něho vznikaly zhušťo-vaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem Druhaacute skupina myslitelů se naopak měla domniacutevat že se z jedna vydělujiacute protiklady

bdquoJak však tvrdiacute badateleacute o přiacuterodě jsou dva způsoby [vyacutekladu] Jedni se totiž domniacutevajiacute že [živloveacute] těleso ktereacute je zaacutekladem je jedno ať už ně-ktereacute ze třiacute [živlovyacutech těles] nebo jineacute

72

132015

ktereacute je hustšiacute než oheň a jemnějšiacute než vzduch Ostatniacute věci se podle nich rodiacute zhušťovaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem čiacutemž vzni-kajiacute mnoheacute věci Toto jsou protiklady obecně vzato nadbytek a nedostatek stejně jako když Platoacuten mluviacute o velkeacutem a maleacutem až na to že tato určeniacute tvořiacute laacutetku přičemž jedno je tvar zatiacutemco podle badatelů o přiacuterodě je laacutetka to jedno v zaacutekladu a protiklady jsou roz-diacutely a tvary Jiniacute si však mysliacute že pro-tiklady se vydělujiacute z jedna v němž jsou (ἐκ τοῦ ἑνὸς ἐνούσας τὰς ἐναντιότητας ἐκκρίνεσθαι) jak tvrdiacute Anaximandros a ti kdo řiacutekajiacute že je jedno a mnoheacute jako Empedokleacutes a Anaxagoraacutes I podle nich se totiž všechno ostatniacute vyděluje (ἐκκρίνουσι) ze směsi (τοῦ μείγματος)ldquo1

Na textu je v prveacute řadě pozoru-hodneacute že Anaximandros neniacute uvaacuteděn v prvniacute skupině s ostatniacutemi monisty mezi nimiž jsou bezesporu miacuteněni i zbyliacute Miacuteleacuteťaneacute ale až s pozdniacutemi my-sliteli kteřiacute jsou obvykle řazeni k plu-ralistům Na druheacute straně k Anaxi-mandrovi by se mohlo vztahovat pouze bdquojednoldquo zatiacutemco k Empedokleovi a Anaxagorovi až naacutesledneacute rozlišeniacute mezi bdquojedniacutem a mnohyacutemldquo a zejmeacutena uvedeniacute směsi v sameacutem zaacutevěru Vzhle-dem k celeacutemu vyjaacutedřeniacute se lze opravdu domniacutevat že Aristoteleacutes mohl ve druheacute skupině rozlišovat dvě podsku-piny jejichž společnyacutem jmenovatelem bylo vysvětleniacute vzniku oddělovaacuteniacutem protikladů z jedna Anaximandros by

1 Aristoteleacutes Phys I4 187a12ndash23 = součaacutestiacute je DK 12 A 9 a DK 12 A 16 Neniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

přitom byl spojen praacutevě s tiacutemto jed-nem v němž byly protiklady původně obsaženy zatiacutemco Empedokleacutes a Ana-xagoraacutes by zastaacutevali koncepci směsi kteraacute jako takovaacute může byacutet poklaacutedaacutena zaacuteroveň za jedno i mnoheacute2

To že se ale k Anaximandrovi vzta-huje i odkaz ke směsi však zjevněji vysviacutetaacute z druheacuteho textu obsaženeacuteho v druheacute kapitole XII knihy Metafyziky v němž je Anaximandros opět zmiacuteněn v obdobneacute souvislosti

bdquoVšechno vznikaacute ze jsouciacuteho totiž z toho co je v možnosti zatiacutemco z ne-jsouciacuteho se nic neuskutečňuje A toto [to v možnosti] je ono Anaxagorovo jedno ndash neboť to je lepšiacute vyacuteraz než jeho sbquovšechno pospolulsquo i než Empedokleova a Anaximandrova směs (τὸ μῖγμα)ldquo3

Ačkoli se v teacuteto pasaacuteži o oddělo-vaacuteniacute protikladů explicitně nehovořiacute znovu se objevuje vymezeniacute směsi a tentokraacutet v přiacutemeacute souvislosti s Em-pedokleem a rovněž Anaximandrem Zaacuteroveň je naprosto patrnyacute Aristotelův způsob bdquoopravldquo ktereacute obvykle provaacutediacute u svyacutech předchůdců v přiacutepadě na-hrazeniacute původniacuteho spojeniacute bdquovšechno pospoluldquo jednem Můžeme tak expli-citně vidět autentickyacute způsob vyjadřo-vaacuteniacute a jeho přeznačeniacute peripatetickou terminologiiacute

V Aristotelově koncepci může byacutet směs poklaacutedaacutena jak za jedno tak zaacute-roveň za mnoheacute Budeme-li ji chaacutepat jako bdquosloženinuldquo aktuaacutelně existujiacuteciacutech prvků půjde o mnoheacute Budeme-li ale

2 Srov Gottschalk 1965 s 38ndash39 Seligman 1974 s 40ndash41

3 Aristoteleacutes Met XII2 1069b20ndash23 = DK 59 A 61

73R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

akcentovat původniacute stav kdy jsou pro-tiklady ve směsi obsaženy v možnosti můžeme směs vyložit jako jedno4 Když Simplikios opakovaně upozorňuje na skutečnost že podobně jako Aristote-leacutes i Theofrastos daacuteval do uacutezkeacute souvis-losti Anaximandra s Anaxagorou je to nejspiacuteše z důvodu toho že u obou mys-litelů bylo možneacute poklaacutedat směs všeho za jedno praacutevě tehdy bdquojestliže by se ně-kdo domniacuteval že směs všech [věciacute] je jednou přirozenostiacute neurčitou jak tva-rem tak velikostiacute [hellip]ldquo5 Vyacuteše uvedeneacute rozlišeniacute ve druheacute skupině badatelů o přiacuterodě tiacutem ziacuteskaacutevaacute svůj smysl

Popis vzniku v obdobneacutem vyacuteznamu oddělovaacuteniacute protikladů dosvědčuje u Anaximandra po Aristotelovi naacute-sledně Simplikios Činiacute tak ve sveacutem komentaacuteři Fyziky v sameacutem zaacutevěru refe-raacutetu o Anaximandrovi v němž mimo jineacute zmiňuje znaacutemyacute zlomek B1

bdquoMezi ty kteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmezneacutem patřiacute Anaximandros z Miacuteleacutetu syn Praxiadův žaacutek a naacutestupce Thaleacutetův Za počaacutetek a prvek toho co je prohlaacutesil bezmezno Jako prvniacute dal počaacutetku toto jmeacuteno Řiacutekaacute že počaacutet-kem neniacute ani voda ani žaacutednyacute z takzva-nyacutech prvků nyacutebrž jakaacutesi jinaacute přiroze-nost kteraacute je bezmeznaacute z niacutež vznikajiacute všechna nebesa a světy v nich Z těch pak je jsouciacutem věcem vznik do toho nastaacutevaacute i zaacutenik podle nutnosti navzaacute-jem si totiž platiacute trest a pokutu za [sveacute] bezpraacuteviacute podle řaacutedu času Takto to

4 Srov Hobza 2005 s 63ndash64 Seligman 1974 s 46

5 Simplikios In Arist Phys 2711ndash23 = čaacutest DK 59 A 41 15414ndash23 = DK 12 A 9a

řiacutekaacute slovy dosti baacutesnickyacutemi Je zřejmeacute že když pozoroval vzaacutejemnou proměnu čtyř prvků neuznal za podklad jeden z nich ale něco jineacuteho mimo ně Po-dle něj vznik neniacute působen proměnou prvku ale oddělovaacuteniacutem protikladů skrze věčnyacute pohyb (ἀποκρινομένων τῶν ἐναντίων διὰ τῆς ἀιδίου κινήσεως) Proto jej Aristoteleacutes zařadil k těm ko-lem Anaxagoryldquo6

Přestože vznik a zaacutenik představujiacute v textu zlomku B1 zcela vyacutesostneacute teacutema v teacuteto studii od jeho interpretace od-hleacutedneme Pro naacutes je důležityacute až dově-tek kteryacute celyacute referaacutet uzaviacuteraacute Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o paušaacutelniacute vymezeniacute ukazuje kam byl Anaxi-mandros v očiacutech pozdniacutech myslitelů řazen v otaacutezce vzniku Ponechaacuteme-li nyniacute stranou užitiacute jineacuteho slovesa Sim-plikios se s Aristotelem shoduje v tom že Anaximandrovi připisuje vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů Do-konce dodaacutevaacute že praacutevě tento moment vedl Aristotela k tomu aby Anaximan-dra řadil pospolu s Anaxagorou7 Danyacute postřeh naprosto odpoviacutedaacute citovanyacutem pasaacutežiacutem z Fyziky a Metafyziky Oproti Aristotelovi ovšem nevariuje mezi jednem a směsiacute ale praacutevě vymeze-niacutem jednoho počaacutetku celyacute text začiacutenaacute Aristotela naviacutec doplňuje zajiacutemavou okolnostiacute Podle něho mělo dochaacute-zet k oddělovaacuteniacute protikladů bdquověčnyacutem pohybemldquo

Musiacuteme miacutet ovšem na paměti že uvedenyacute způsob vzniku ve smyslu

6 Simplikios In Arist Phys 2413ndash25 = DK 12 A 9 = DK 12 B 1

7 O možneacute spojitosti Anaximandra a Ana-xagory viz Hobza 2005 s 71ndash72

74

132015

bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo neodraacutežiacute pů-vodniacute archaickou terminologii ale jednaacute se až o pozdniacute technickyacute peri-patetickyacute vyacuteklad kteryacute je uplatněn na předchoziacute bdquonaukyldquo Podobneacuteho mo-mentu Aristotelovy bdquoopravyldquo původ-niacutech koncepciacute ve snaze je racionalizo-vat jsme byli ostatně přiacutemyacutemi svědky ve vyacuteše citovaneacute Aristotelově pasaacuteži Již termiacuten bdquoprotikladyldquo (ἐναντία) neniacute u Miacuteleacuteťanů v přiacutemeacutem zlomku doložen Podobně se explicitně nevyskytuje ani v dochovanyacutech zlomciacutech Heacuterakleita z Efesu s niacutemž jsou protiklady jinak pevně spojovaacuteny Neobjevuje se ještě ani u zmiňovaneacuteho Anaxagory Za-tiacutemco uvedeniacute mysliteleacute užiacutevajiacute množ-stviacute rozličnyacutech a naprosto konkreacutetniacutech vyacuterazů mohly byacutet tyto naacutesledně obecně pojaty praacutevě jako protikladneacute složky světa Jednaacute se tak pouze o zevšeobec-něniacute všech předchoziacutech koncepciacute jed-notnyacutem Aristotelovyacutem hlediskem jak může byacutet patrneacute již z Aristotelova opakovaneacuteho sděleniacute že všichni jeho předchůdci bdquopoklaacutedali protivy za prin-cipyldquo8 V jeho očiacutech tak předjiacutemali jeho vlastniacute nauku neboť saacutem vysvětluje vznikaacuteniacute na zaacutekladě laacutetky a dvou proti-kladů tvaru a zbavenosti9

PROTIKLADYZaměřme se nejprve na otaacutezku jakeacute protikladneacute složky mohly u Anaximan-dra hraacutet roli S celyacutem jejich vyacutepisem se setkaacutevaacuteme v jineacute čaacutesti Simplikiova ko-mentaacuteře Aristotelovy Fyziky

8 Aristoteleacutes Phys I5 188a19 188a26 188b27

9 Srov Kratochviacutel 2014 s 68 Lloyd 1964 s 95ndash96

bdquoAnaximandros praviacute že pro-tiklady jsou v podkladu kteryacute je neomezenyacutem tělem a vydělujiacute se z něj (ἐκκρίνεσθαί) Jako prvniacute nazval pod-klad počaacutetkem Protiklady pak jsou tepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacute (καὶ τὰ ἄλλα)ldquo10

Simplikios opět hovořiacute o vydělovaacuteniacute protikladů ačkoli s užitiacutem jineacuteho slo-vesa než v předchoziacute pasaacuteži Naacutesledně ovšem nově protiklady konkreacutetně uvaacutediacute v podobě bdquotepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacuteldquo Zatiacutemco tak Aristote-leacutes hovořiacute pouze v obecneacute rovině o vy-dělovaacuteniacute protikladů aniž by přitom některeacute z nich uvedl Simplikios pro-tiklady vypisuje Celyacute vyacutečet je ovšem poplatnyacute pozdniacute terminologii neboť se objevujiacute paacuteroveacute dvojice ktereacute podle Aristotela vytvaacuteřejiacute jednotliveacute prvky Lze se proto viacutece než opraacutevněně domniacute-vat že uvaacuteděneacute kvality budou pouze navaacutezaacuteniacutem na Aristotelovu nauku kdy je každyacute z prvků (oheň voda vzduch země) vytvořen z dvojice protikladů (teplondashchlad suchondashvlhko) I vlastniacute počet prvků je přiacutemo daacuten počtem dvo-jic protikladů11

Obecně se předpoklaacutedaacute že kvality jakyacutemi jsou bdquoteploldquo a bdquochladldquo od Ana-ximandra opravdu nepochaacutezejiacute Lze naopak spiacuteše očekaacutevat že nahradily původniacute naprosto konkreacutetniacute vyjadřo-vaacuteniacute bdquoTeploldquo a bdquochladldquo tak nepředsta-vujiacute vlastnost některeacute daneacute věci ale zastupujiacute původniacute věc nebo jev ktereacute jsou tepleacute resp chladneacute Ještě Pla-toacuten připomiacutenaacute nezvyklost termiacutenu

10 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

11 Srov Lloyd 1964 s 96ndash98

75R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ποιότης bdquovlastnostldquo bdquokvalitaldquo doslova bdquojakostldquo a jeho užitiacute v obecneacutem smys-lu12 G S Kirk proto tvrdiacute že se bdquopro Anaximandra svět možnaacute sestaacuteval ze substanciacute ktereacute sice měly individuaacutelniacute tendence protikladneacute individuaacutelniacutem tendenciacutem jinyacutech substanciacute ale nemu-sely byacutet formaacutelně popisovaacuteny jako pro-tiklady ve smyslu např tvrdeacuteho a měk-keacuteholdquo13 Termiacuteny bdquoteploldquo a bdquochladldquo naacutesledně překryly původniacute jakyacutemi mohly byacutet bdquojednoduše oheň viacutetr že-lezo voda muž žena apodldquo1415

Ačkoli Simplikios nijak nevy-bočuje z peripatetickeacuteho vymezeniacute protikladů pozoruhodnaacute je jeho zmiacutenka o bdquoostatniacutechldquo protikladech kteraacute naznačuje že se ve skutečnosti původně jednalo o širšiacute škaacutelu kteraacute byla naacutesledně tendenčně zuacutežena Jak daacutele uvidiacuteme je možneacute se domniacutevat že ani nemusiacute jiacutet o protikladneacute složky světa jako takoveacute ale prostě o různeacute konkreacutetniacute věci ktereacute vstupujiacute do vzaacute-jemnyacutech vztahů V tomto smyslu mů-žeme vyklaacutedat i zmiacutenku o bdquojsouciacutech věcechldquo (τὰ ὄντα) v Anaximandrově zlomku B1

Můžeme poznamenat že ani v jed-nom textu se neobjevujiacute konkreacutetniacute přiacute-klady protikladů Je přitom zajiacutemaveacute že u Anaximena Simplikios podoby složek světa uvaacutediacute a to jen kraacutetce po pasaacuteži v niacutež Anaximandrovi připsal pojetiacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute

12 Platoacuten Tht 182andashb13 Srov KRS 2004 s 15614 Srov KRS 2004 s 15615 Srov Cornford 1965 s 162 Guthrie 1985

s 79 Houmllscher 1970 s 292ndash293 Kahn 1960 s 178

protikladů16 Jednotliveacute složky (oheň vzduch viacutetr oblak voda země ka-meny) ktereacute jsou v textu vyjmenovaacuteny představujiacute zaacutekladniacute konstituenty světa jež se naleacutezajiacute ve vzaacutejemnyacutech re-laciacutech Naacutesledně mohly byacutet vyklaacutedaacuteny praacutevě jako protiklady

Pokud Aristoteleacutes soudiacute že Ana-ximandros popisoval vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů přičemž do-xografie tento poznatek podporuje měli bychom si položit otaacutezku zda je z dochovanyacutech textů možneacute po-dobneacute tvrzeniacute potvrdit Kromě pasaacutežiacute ktereacute napřiacuteklad přibližujiacute vznik větru nebo živočichů je vyacutesostnyacutem teacutema-tem vzniku pochopitelně problema-tika kosmogonie Lze soudit že praacutevě z teacuteto oblasti Aristoteleacutes a Theofrastos vychaacutezeli

Anaximandrův popis vzniku světa je dochovaacuten prostřednictviacutem Pseudo--Pluacutetarchovyacutech Stromat zachovanyacutech Eusebiem v Praeparatio evangelica17 Jak se často uvaacutediacute spolu se svědec-tviacutemi Simplikia a Hippolyta text před-stavuje jednu z dochovanyacutech variant Theofrastova vyacutekladu Anaximandrova principu Maacute však reprezentovat spiacuteše volneacute podaacuteniacute

bdquoPo Thaleacutetovi tvrdil jeho druh Ana-ximandros že bezmezneacute je přiacutečinou vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute veškerenstva Praviacute že z něj se odloučila (ἀποκεκρί-σθαι) nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacute Daacutele řekl že zaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

16 Simplikios In Arist Phys 2426 = DK 13 A 5

17 Eusebios Praep evan I82

76

132015

(ἀπείρου αἰῶνος) protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacute Řekl takeacute že Země je podoby vaacutelcoveacute a že jejiacute hloubka je třetinou jejiacute šiacuteřkyldquo18

Text naacutesledně pokračuje vlastniacutem popisem kosmogonie

bdquoŘiacutekaacute pak že to co rodiacute (τὸ γόνιμον) teplo a chlad se při vzniku tohoto světa odloučilo (ἀποκριθῆναι) z toho co trvaacute (ἐκ τοῦ ἀιδίου) a z něj vyrostla kolem vzduchu kteryacute je okolo Země jakaacutesi planouciacute sfeacutera jako kůra (φλοιόν) kolem stromu Když se tato sfeacutera odlaacutemala (ἀπορραγείσης) a uza-vřela (ἀποκλεισθείσης) do jakyacutechsi kruhů ustavilo se Slunce Měsiacutec a hvězdyldquo19

Ponechaacuteme-li pro tuto chviacuteli stra-nou vyacuteklad celeacute pasaacuteže a zaměřiacuteme-li se vyacutehradně na otaacutezku protikladů vi-diacuteme že v textu jsou explicitně dolo-ženy dva protiklady z vyacuteše uvedenyacutech vyacutečtů ndash teplo a chlad Vyacuteraznou roli tepla a chladu v obdobneacutem kontextu potvrzuje teacutež Aacuteetios když přinaacutešiacute kraacutet-kou zpraacutevu o povaze nebe

bdquoO nebi jakaacute je jeho podstata Ana-ximandros řiacutekaacute že je ze směsi tepla a chladuldquo20

Teplo a chlad jsou uvedeny jako zaacute-kladniacute paacuter protikladů v nejranějšiacute faacutezi kosmogonickeacuteho procesu Vzhledem k tomu je evidentniacute že popis kosmogo-nie je opět poplatnyacute Aristotelově nauce a pozdniacute terminologii Je pravděpo-dobneacute že danyacute interpretačniacute posun můžeme spatřit přiacutemo v textu citovaneacute

18 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1019 Tamteacutež20 Aacuteetios Plac II113 (MansfeldndashRunia

2009) = DK 12 A 17a

Pseudo-Pluacutetarchovy pasaacuteže Po proti-kladech tepla a chladu naacutesledujiacute přiacute-klady vzduchu země a předevšiacutem pla-nouciacute sfeacutery kteraacute je v teacuteto souvislosti nejviacutece naacutepadnaacute Pokud archaickyacute text obsahoval zmiacutenky o planouciacute sfeacuteře a vzduchu uvedeniacute tepla a chladu může představovat pouze pozdniacute vsuvku kteraacute vychaacutezela z těchto složek vznika-jiacuteciacuteho univerza Doplňovala je přitom novou terminologiiacute pochaacutezejiacuteciacute z nauky o prvciacutech Zaacuteroveň by se jednalo o jeden z nepřiacutemyacutech poukazů že pasaacutež přece jen obsahuje pozůstatky původniacuteho vy-jadřovaacuteniacute Teplo tak nejspiacuteše zastupuje planouciacute sfeacuteru zatiacutemco chlad vzduch U Aacuteetia v popisu povahy nebe pak mohlo podobneacute nahrazeniacute již naprosto bdquopřepsatldquo oheň a vzduch ktereacute spolu-vytvaacuteřejiacute nebeskaacute tělesa Jak daacutele uvi-diacuteme bude to zejmeacutena oheň planouciacute sfeacutery a vlhkost vzduchu ktereacute budou naacutesledně vyacuterazně vstupovat do vzaacutejem-nyacutech vztahů a tiacutem určovat svět21

Ch H Kahn22 naviacutec soudiacute že mimo hlavniacute protiklady tepla a chladu mu-selo během kosmogonickeacuteho procesu dojiacutet k odděleniacute takeacute dalšiacutech primaacuter-niacutech sil a čaacutestiacute tedy jinyacutech paacuterů proti-kladů K podobneacutemu předpokladu ale neniacute průkaznaacute textovaacute opora Přesto daacutele v souvislosti se vznikem blesku poukaacutežeme na jinyacute možnyacute paacuter proti-kladů v podobě světla a tmy

Můžeme ovšem vůbec zvaacutežit zda Pseudo-Pluacutetarchos opravdu popisuje kosmogonickyacute proces nebo zda se ne-jednaacute pouze o vyliacutečeniacute až naacutesledneacute faacuteze

21 Srov Lloyd 1964 s 9722 Srov Kahn 1960 s 163

77R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

vzniku a uspořaacutedaacuteniacute nebe V takoveacutem přiacutepadě by samotnyacute vznik vzduchu země a moře nebyl popsaacuten23 V textu se totiž objevuje růst planouciacute sfeacutery kolem již patrně existujiacuteciacuteho vzduchu a Země Zda vzduch se Zemiacute již existo-valy dřiacuteve nebo jde spolu se vznikem planouciacute sfeacutery o simultaacutenniacute procesy neniacute přitom dobře patrneacute Nejednalo by se tak o samotnyacute prvotniacute vznik pro-střednictviacutem oddělovaacuteniacute protikladů ale až o faacutezi vzniku nebe naacutesledovanou faacuteziacute ustaveniacute nebeskyacutech těles

Proti vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů však na prvniacute pohled může nejviacutece hovořit skutečnost že se nej-prve neoddělily samotneacute protiklady ale naopak to co je až naacutesledně zplodilo ndash bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) Ještě předtiacutem naviacutec Pseudo-Pluacutetarchos uvaacutediacute že se z bezmezna bdquoodloučila nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacuteldquo Protiklady jako takoveacute tedy explicitně nezmiňuje Podle Simplikia a Hippolyta kteřiacute by měli představo-vat jineacute verze původniacuteho Theofrastova textu vznikajiacute z bezmezna bdquonebesa a světy v nichldquo Pokud ovšem oba autoři mluviacute shodně pouze obecně o vzniku zatiacutemco Pseudo-Pluacutetarchos rovnou ho-vořiacute o bdquoodloučeniacute nebesldquo mohl by v da-neacutem bodě čaacutestečně představovat pů-vodniacute zněniacute Zvlaacuteště pokud Simplikios v dovětku za zlomkem způsob vzniku specifikuje v obdobneacutem duchu bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo24 Zmiacutenka o bdquoodloučeniacute nebesldquo přitom bude obecnyacutem konstatovaacuteniacutem

23 Srov Houmllscher 1970 s 29124 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12

A 9 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) (edice Marcovich přitom opravuje

ktereacute Pseudo-Pluacutetarchos daacutele rozvaacutediacute v kosmogonickeacute pasaacuteži

ODDĚLOVAacuteNIacuteDřiacuteve než přistoupiacuteme k bližšiacutemu vyacute-kladu kosmogonickeacuteho děniacute zastavme se ale nejprve u vlastniacuteho procesu od-dělovaacuteniacute V prveacute řadě lze poznamenat že se jednaacute o pozoruhodnyacute moment neboť měl Anaximandra odlišovat od ostatniacutech Miacuteleacuteťanů Aristoteleacutes při-tom užiacutevaacute vyacuteraz ἐκκρίνεσθαι Pokud se vyjadřuje v tom smyslu že se proti-klady měly bdquovydělovat z jedna v němž jsouldquo přičemž na zaacutevěr zmiacuteniacute pojem směsi je celaacute situace nesena vyacuterazně mechanisticky

Aristotelova formulace však neniacute dalšiacutemi autory doslovně sdiacutelena neboť se v daneacutem kontextu vyskytuje i jineacute kliacutečoveacute sloveso Pseudo-Pluacutetarchos při popisu odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo užiacutevaacute vyacuteraz ἀποκριθῆναι Objevuje se rovněž u Hippolyta ačkoli v tomto přiacutepadě se jednaacute o pozdějšiacute faacutezi kosmogonie

bdquoNebeskaacute tělesa jsou jako kruh ohně odloučila se (ἀποκριθέντα) z ohně kteryacute byl v kosmu a obklopil (περιληφθέντα) je vzduchldquo25

Hippolytos se obdobně vyjadřuje takeacute v souvislosti se vznikem větru

bdquoViacutetr vznikaacute když se ze vzduchu vyloučiacute (ἀποκρινομένων) nejjemnějšiacute paacutery a jakmile se shromaacuteždiacute dajiacute se do pohybuldquo26

u Hippolyta singulaacuter τὸν κόσμον na pluraacutel τοὺς κόσμους)

25 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

26 Hippolytos Ref I67 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

78

132015

Pokud Simplikios v kliacutečoveacute pasaacuteži (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) pou-žiacutevaacute sloveso ἀποκρίνεσθαι mohlo by se zdaacutet že vychaacuteziacute z Theofrasta (jakkoli se maacute za to že dovětek za zlomkem Theofrasta netlumočiacute) kteryacute nejleacutepe odraacutežiacute původniacute Anaximandrovo vyja-dřovaacuteniacute zatiacutemco ἐκκρίνεσθαι předsta-vuje vlastniacute Aristotelovu interpretaci Sloveso ἐκκρίνεσθαι je ovšem v na-prosto shodneacutem kontextu u Simpli-kia takeacute doloženeacute27 Simplikios naviacutec u Anaxagory použil v kosmogonickeacute souvislosti ἀποκρίνεσθαι kde bychom spiacuteše očekaacutevali praacutevě ἐκκρίνεσθαι

bdquoAnaxagoraacutes tvrdiacute že z jedneacute směsi se vydělujiacute (ἀποκρίνεσθαί) stejnorodeacute podiacutely neomezeneacute co do množstviacute při-čemž všechny věci jsou ve všem Cha-rakter každeacute z nich je daacuten tiacutem co [v niacute] převažujeldquo28

Na jineacutem miacutestě je u Anaxagory po-dobně možneacute čiacutest

bdquoVždyť vzduch i aitheacuter se vydě-lujiacute (ἀποκρίνονται) od obklopujiacuteciacuteho množstviacute a to co obklopuje je bez-mezneacute co do množstviacuteldquo29

Pseudo-Pluacutetarchos v pokračovaacuteniacute sveacute zpraacutevy při popisu odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery nadto ještě použiacutevaacute slo-veso ἀπορρήγνυμαι přičemž jeho vyjaacutedřeniacute vypoviacutedaacute o mechanickeacutem procesu Daacutele uvidiacuteme že když Aacuteetios přibližuje vznik prvniacutech živyacutech by-tostiacute užiacutevaacute obdobnyacute motiv rozlaacutemaacuteniacute

27 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

28 Simplikios In Arist Phys 15523ndash25 = DK 59 B 1

29 Simplikios In Arist Phys 15531ndash1561 = DK 59 B 2

(περιρρηγνυμένου) ostnateacute kůry ob-klopujiacuteciacute tyto živočichy Hippolytos zase užije ve vyacutekladu vzniku nebes-kyacutech těles tvar slovesa ἀποκρίνεσθαι Ačkoli se nejednaacute o popisy jedneacute a teacuteže udaacutelosti neboť Pseudo-Pluacutetarchos popisuje odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery za-tiacutemco Hippolytos vznik nebeskyacutech tě-les jednaacute se o analogickeacute situace Lze předpoklaacutedat že společnyacutem jmenova-telem je v nich praacutevě oheň pochaacutezejiacuteciacute z někdejšiacute planouciacute sfeacutery V každeacutem přiacutepadě je evidentniacute že proces oddě-lovaacuteniacute je u dochovanyacutech autorů bohatě doložen

Ohledně rozdiacutelu mezi uvedenyacutemi slovesy se U Houmllscher domniacuteval že Simplikios v zaacutevěru sveacuteho referaacutetu (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) ve sku-tečnosti zohledňuje Aristotela a teorii prvků s dvojiciacute zaacutekladniacutech protikladů Aristoteleacutes přitom mohl zaměnit pů-vodniacute bdquooddělovaacuteniacuteldquo za bdquovydělovaacuteniacuteldquo kdyby bylo τὸ ἄπειρον pochopeno jako směs protikladů Theofrastos totiž ne-měl Anaximandrovi připisovat bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo protikladů nyacutebrž bdquooddělovaacuteniacute nebesldquo (ἀποκεκρίσθαι) jak jsme viděli u Pseudo-Pluacutetarcha30

Přesto se zdaacute že oproti rozdiacutelům mezi užitiacutem jednotlivyacutech sloves bude naopak zaacutesadniacute vlastniacute pochopeniacute a vyacuteklad celeacute situace Zatiacutemco se tak u Aristotela setkaacutevaacuteme spiacuteše s mecha-nistickyacutem odděleniacutem jednotlivyacutech složek z původniacute směsi v přiacutepadě Pseudo-Pluacutetarcha se může jednat o bio-logickeacute vyzněniacute celeacute situace U něho se primaacuterně nejednaacute o odděleniacute

30 Srov Houmllscher 1970 s 285ndash290 KRS 2004 s 167ndash168

79R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

protikladnyacutech složek z nichž se daacutele sestaacutevaacute svět ale o odloučeniacute něčeho co daacutele plodiacute Pokud mohou byacutet slovesa ἀποκρίνεσθαι a ἐκκρίνεσθαι vzaacutejemně užita v embryonaacutelniacutem či v biologickeacutem smyslu bdquovyloučeniacuteldquo31 mohli bychom v analogickeacutem smyslu vyložit i celyacute motiv bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Pocho-piacuteme-li jednotliveacute způsoby vyjadřujiacuteciacute určityacute druh odděleniacute jako bdquovyloučeniacuteldquo mohli bychom celou Anaximandrovu kosmogonii naacutesledně vniacutemat v bio-logickeacutem smyslu Biologickeacutemu vyacute-kladu přitom nahraacutevaacute i zmiacutenka o kůře stromu kteraacute se objevuje v souvis-losti s přirovnaacuteniacutem růstu planouciacute sfeacutery a jejiacuteho naacutesledneacuteho obepiacutenaacuteniacute vzduchu32

KOSMOGONIEOtaacutezka vzniku uacutezce souvisiacute s povahou Anaximandrova bdquopočaacutetkuldquo (ἀρχή) z něhož maacute vše vznikat Je dobře znaacutemeacute že teacutema bdquopočaacutetkuldquo u předsoacute-kratiků tendenčně vychaacuteziacute z Aristote-lovy koncepce přiacutečin Přesto se lze do-mniacutevat že za niacutem můžeme tušit obrysy původniacutech pojetiacute na ktereacute Aristoteleacutes reagoval Domniacutevaacuteme se že bychom v teacuteto souvislosti mohli zejmeacutena oče-kaacutevat akcent archaickyacutech myslitelů na ty z nejpodstatnějšiacutech projevů života na nichž se život zaklaacutedaacute a daacutele rozviacutejiacute Praacutevě mezi ně bezpochyby patřiacute vlh-kost nebo vzduch ktereacute jsou v textech Miacuteleacuteťanů uvaacuteděny

Anaximandros měl za počaacutetek všeho poklaacutedat bezmezno (τὸ ἄπειρον)

31 Srov LSJ s v ἀποκρίνω a ἐκκρίνω32 Srov Graham 2006 s 32

Pokud Aristoteleacutes řadiacute Anaximandra mezi ty kteřiacute podle něho vyklaacutedali vznik jako vydělovaacuteniacute protikladů při-čemž explicitně uvaacutediacute koncepci směsi neniacute překvapeniacutem že τὸ ἄπειρον bylo v minulosti vymezovaacuteno praacutevě jako směs protikladů33 Jak jsme ale při ji-nyacutech přiacuteležitostech dřiacuteve uvedli ob-jevuje-li se Anaximandrův princip jako τὸ ἄπειρον de facto až v textech založenyacutech na Theofrastovi lze se naacute-sledně domniacutevat že to byl Theofrastos či jinyacute z peripatetiků kteryacute daneacute sub-stantivum vytvořil Zdaacute se přitom že mohlo vychaacutezet předevšiacutem z adjektiva ἄπειρος Zmiacuteněneacute adjektivum je pak často u Anaximandra spojeneacute s termiacute-nem φύσις Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o peripatetickou konstrukci spojeniacute φύσις ἄπειρος bdquobezmeznaacute přirozenostldquo by mohlo byacutet oproti substantivu τὸ ἄπειρον vhodnějšiacute alternativou34

Pokud jedniacutem z původniacutech vyacute-znamů termiacutenu φύσις35 byl bdquorůstldquo mohlo by se praacutevě zde jednat o akcent na všudypřiacutetomnou siacutelu vedouciacute ke zrodu a růstu Růst přitom směřuje k tvaru kteryacute je důsledkem celeacuteho růstu Ačkoli v podobneacutem smyslu vy-meziacute děniacute v přiacuterodě mnohem později Aristoteleacutes mohli bychom přesto uvaacute-žit zda se již u Anaximandra nejed-nalo o termiacuten postihujiacuteciacute život a jeho nejzaacutekladnějšiacute projevy V takoveacutem přiacutepadě by se nabiacutezela možnost chaacutepat

33 Srov Cherniss 1971 s 377ndash379 Vlastos 1947 s 170ndash172

34 Srov Couprie Kočandrle 2013 Kočandrle 2011a 2011b

35 Srov LSJ s v φύσις

80

132015

Miacuteleacuteťanův vyacuteklad ve smyslu bezmezneacute přirozenosti vyjadřujiacuteciacute siacutelu a moc přiacute-rody z niacutež vše pochaacuteziacute

Vraacutetiacuteme-li se k vyacuteše uvedeneacutemu Pseudo-Pluacutetarchovu popisu kosmogo-nie vidiacuteme že na prvniacute pohled obsa-huje zmiacutenky o čase generativniacute siacutele oddělovaacuteniacute a protikladech Přestože pa-saacutež bude vyacuteznamně zatiacutežena tendenčniacute peripatetickou optikou obsahuje zaacutero-veň naacuteznaky původniacuteho textu

Přestože Pseudo-Pluacutetarchos neho-vořiacute o odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) přiacutemo z bezmezna nyacutebrž do-slova bdquoz toho co trvaacuteldquo (ἐκ τοῦ ἀιδίου) maacute se obvykle za to že bdquoto co trvaacuteldquo je pouze opisem za bezmezno Vznik nebes ve smyslu jejich bdquoodloučeniacuteldquo z bezmezna je naviacutec uveden v textu kteryacute kliacutečoveacute pasaacuteži přiacutemo předchaacuteziacute Dalšiacute obtiacuteže působiacute zejmeacutena termiacuten τὸ γόνιμον U Miacuteleacuteťanů jej užiacutevaacute takeacute Simplikios ve spojeniacute s rodiacuteciacute schop- nostiacute vody

bdquoA ti kteřiacute předpoklaacutedali jeden prvek jako Thaleacutes Anaximandros a Heacuterakleitos z nich každyacute zaměřil pozornost k působiacuteciacute a rodiacuteciacute povaze onoho prvku Thaleacutes zaměřil pozor-nost k rodiacuteciacute (τὸ γόνιμον) vyživujiacuteciacute udržujiacuteciacute oživujiacuteciacute a formujiacuteciacute schop-nosti vody Heacuterakleitos k životodaacuter-nosti a tvořivosti ohně Anaximeneacutes k vlastnostem vzduchu co se snadno formuje a snadno přechaacuteziacute na obě strany jak k ohni tak k vodě Jako i Anaximandros předpoklaacutedal něco mezi co se snadno proměňujeldquo36

36 Simplikios In Arist Phys 368 = TP 2 As 135

S velkou pravděpodobnostiacute se ale jednaacute až o pozdniacute termiacuten kteryacute může v daneacutem kontextu pochaacutezet od Theo-frasta Lze očekaacutevat že Anaximandros užil naprosto konkreacutetniacute vyacuteraz kteryacutem mohl byacutet v uvedeneacute souvislosti termiacuten σπέρμα bdquosemenoldquo nebo spiacuteše γόνος bdquosemenoldquo ktereacute uacutezce souvisiacute s vlhkostiacute Podobneacute čteniacute by mohlo podpořit před-poklad že v přiacutepadě Anaximandrovy kosmogonie maacuteme opravdu co do či-něniacute s kvazibiologickyacutem procesem37

Pokud celyacute text vyložiacuteme z biolo-gickeacuteho hlediska Anaximandros mohl tvrdit že v daacutevnyacutech časech došlo pů-sobeniacutem bezmezneacute moci přiacuterody k vy-loučeniacute semene ktereacute daacutele rostlo a roz-viacutejelo se do dalšiacutech tvarů Nastalo tak prvopočaacutetečniacute odděleniacute ktereacute může byacutet vyloženo jako vyacuteron semene akti-vitou bezmezneacute siacutely přiacuterody Nemusiacute se přitom předpoklaacutedat existence pů-vodce z něhož se semeno vyloučilo a kteryacute by byl přiacutepadně situovaacuten mimo vznikajiacuteciacute svět Odděleniacute semene zde může byacutet vlastniacutem popisem prvotniacuteho zrodu vůbec Mohli bychom předpo-klaacutedat že saacutem Anaximandros celou si-tuaci leacutepe nevykreslil přičemž akcent byl položen praacutevě na objeveniacute plod-neacuteho semene a zejmeacutena na jeho dalšiacute vyacutevoj Možnaacute bychom mohli celyacute po-pis parafraacutezovat naacutesledujiacuteciacutemi slovy bdquoNa počaacutetku se vyloučilo semenohellipldquo či bdquoVe věčnosti došlo k vyacuteronu semenehellipldquo Semeno zde může byacutet pochopeno jako prvniacute hmatatelnyacute důkaz působeniacute bez-mezneacute siacutely přiacuterody a jeho vyloučeniacute

37 Srov Baldry 1932 s 29ndash30 DK I s 83 Heidel 1913 s 686 Houmllscher 1970 s 292 Kahn 1960 s 57 KRS 2004 s 169ndash170

81R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

může byacutet vyacuterazem jejiacute spontaneity ve smyslu popisu zrodu a dalšiacuteho růstu Věčnyacute pohyb můžeme naacutesledně vniacutemat jako pozdniacute opis nekončiacuteciacuteho půso-beniacute teacuteto bezmezneacute siacutely

V přirozenosti kteraacute je bezmeznaacute dojde k diferenciaci prvotniacutemu od-lišeniacute jednoho od druheacuteho Kvůli vnitřniacutem přiacutečinaacutem tak došlo k oddě-leniacute vymezeneacute čaacutesti z původně bliacuteže nevymezeneacuteho prostřediacute Odděleniacute zaklaacutedaacute diferenciaci kteraacute vede k vy-mezeniacute toho ktereacuteho tvaru tedy vy-hraněniacute vlastniacuteho života a současně poukazuje k siacutele sveacuteho původu Se-meno kliacutečiacute a daacutele se vyviacutejiacute až se zfor-muje do podoby planouciacute sfeacutery obklo-pujiacuteciacute vzduch a Zemi Vzduch přitom představuje mlhu doslova se jednaacute o prvotniacute vlhkost Tuto vlhkost se-meno během sveacuteho rozvoje absorbuje ve staacutele většiacutem množstviacute Sfeacutera v dal-šiacutem stupni vyacutevoje semene praskne ndash odlaacuteme se Vzniknou nebeskaacute tělesa a začne se strukturovat podoba celeacuteho fenomenaacutelniacuteho světa38

U Pseudo-Pluacutetarcha tak můžeme doložit hned několik faacuteziacute oddělovaacuteniacute Nejprve dojde spontaneitou bezmezneacute siacutely přiacuterody k vyloučeniacute semene jako prvniacutemu dokladu zrodu Semeno ve sveacutem dalšiacutem vyacutevoji roste do tvaru planouciacute sfeacutery jejiacutež čaacutesti se v dalšiacute faacutezi rovněž odděliacute Každyacute dalšiacute krok diferenciace světa od odděleniacute ohně a vzduchu-vlhkosti je pokračovaacuteniacutem původniacute diference vedouciacute ke vzniku fenomenaacutelniacuteho světa Zachovaacutevaacute se a staacutele znovu ustavuje ve vzniku země

38 Srov Kratochviacutel 2010 s 251ndash254

a moře jednotlivyacutech meteorologickyacutech fenomeacutenů i živyacutech bytostiacute

Nejednaacute se ovšem o odděleniacute z po-myslneacute směsi ale o odděleniacute jednoho od druheacuteho Daacutele uvidiacuteme že se při-tom odděluje nejen stejneacute od stejneacuteho (jako v přiacutepadě ohně) ale současně jineacute od jineacuteho (v přiacutepadě ohně a vzdu-chu) Konkreacutetniacute složky světa v podobě planouciacute sfeacutery a vzduchu konstituujiacute svět a zaacuteroveň reprezentujiacute bezmeznou siacutelu přiacuterody kteraacute je v nich přiacutetomna V biologickeacutem vyzněniacute se jednaacute o po-pis působeniacute teacuteto moci kteraacute zaklaacutedaacute vznik a vede k dalšiacutemu růstu

Teacutema oddělovaacuteniacute ktereacute je doloženeacute v Anaximandrově kosmogonii se při-tom často vraciacute napřiacuteč kulturami při popisech vzniku světa ve smyslu oddě-leniacute nebe a země Podobně se v knize Genesis hovořiacute o odděleniacute prvotniacutech vod39 Praacutevě v obdobneacutem smyslu by-chom mohli zpětně rekonstruovat a vysvětlit Anaximandrovu koncepci kteraacute byla až naacutesledně u Aristotela bdquopřeloženaldquo do podoby τὸ ἄπειρον jako směsi a vzniku pochopeneacutemu ve smy-slu oddělovaacuteniacute protikladů

V každeacutem přiacutepadě lze na popisu kos-mogonie doložit že zpraacutevy ktereacute Ana-ximandrovi připisujiacute vysvětleniacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů majiacute nejspiacuteše opravdu autentickeacute jaacutedro V textu se skutečně setkaacutevaacuteme nejen s teacutematem oddělovaacuteniacute ale jsou zmiacute-něny teacutež konkreacutetniacute podoby protikladů Pseudo-Pluacutetarchův popis kosmogonie naacutem tak může zpětně pomoci pochopit Anaximandrův vyacuteklad vzniku

39 Gn 16ndash8

82

132015

bdquoODDĚLOVAacuteNIacute PROTIKLADŮldquoVznik nebeskyacutech těles podle Pseudo- -Pluacutetarcha nastaacutevaacute po odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery kdy se jejiacute pozůstatky naacutesledně zformujiacute do noveacuteho tvaru ndash kruhů Těmito kruhy jsou Slunce Mě-siacutec a hvězdy40 Odlaacutemaacuteniacute ohniveacute sfeacutery tak představuje po vyloučeniacute semene dalšiacute hlavniacute faacutezi diferenciace vedouciacute k ustaveniacute tvaru celeacuteho vznikajiacuteciacuteho univerza

Viděli jsme že uacutezkou souvislost mezi kosmogonickou planouciacute sfeacute-rou a nebeskyacutemi tělesy kteraacute doslova představujiacute jejiacute zbytky doklaacutedaacute rovněž Hippolytos Naviacutec přinaacutešiacute důležiteacute od-lišeniacute mezi celyacutem kruhem kteryacute tvořiacute vlastniacute nebeskeacute těleso a průduchem jiacutemž se na nebi bdquoukazujeldquo

bdquoJsou však průduchy jakožto ja-keacutesi poacutery na způsob piacutešťaly kteryacutemi se nebeskaacute tělesa ukazujiacute Proto takeacute uzavřeniacutem těchto průduchů dochaacuteziacute k zatměniacutemldquo41

Nebeskaacute tělesa v prvniacute řadě sestaacute-vajiacute z ohně někdejšiacute planouciacute sfeacutery kteryacute se ustavil do noveacuteho tvaru ohni-veacuteho kruhu Ten byl zaacuteroveň obklopen vzduchem v konzistenci husteacute mlhy jenž se původně naleacutezal uvnitř sfeacutery Přestože celyacute ohnivyacute kruh tělesa neniacute kvůli tomu viditelnyacute vnitřniacute oheň vyzařuje skrze průduch na jednom z miacutest vzdušneacuteho obalu Slunce Mě-siacutec a hvězdy ktereacute vidiacuteme na obloze jsou tak jen průduchy do mlžnyacutech obalů gigantickyacutech ohnivyacutech kruhů

40 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1041 Hippolytos Ref I6 4 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11

nebeskyacutech těles otaacutečejiacuteciacutech se kolem Země42

Slunce Měsiacutec a hvězdy majiacute miacutet shodnou povahu a majiacute se lišit de facto jen svyacutemi rozměry Univerzum se se-staacutevaacute z těchto koncentrickyacutech kruhů nebeskyacutech těles umiacutestěnyacutech kolem Země v jejich středu Otaacutečejiacute se kolem Země a zaacuteroveň ležiacute jeden za druhyacutem kdy nejbliacuteže zemskeacutemu povrchu se naleacutezajiacute kruhy hvězd zatiacutemco kruh Slunce je v největšiacute vzdaacutelenosti43

Po zformovaacuteniacute nebeskyacutech těles a tvaru celeacuteho univerza dochaacuteziacute k vy-hraněniacute dalšiacutech jednotlivyacutech oblastiacute Protikladnyacutemi složkami ktereacute určujiacute zaacutekladniacute směr všeho děniacute je zejmeacutena prvotniacute vlhkost a teplo Slunce Ačkoli z textů neniacute zcela zřejmeacute odkud pr-votniacute vlhkost pochaacuteziacute lze se opraacutev-něně domniacutevat že se původně jednaacute o vzduch naleacutezajiacuteciacute se uvnitř planouciacute sfeacutery Ten po odlaacutemaacuteniacute sfeacutery naacutesledně unikl do nově otevřeneacuteho prostoru v němž se formovalo univerzum V podobě husteacute mlhy vytvořil nejen obal nebeskyacutech těles ale představoval takeacute prostřediacute v němž se od prvniacutech kosmogonickyacutech faacuteziacute nachaacutezela celaacute Země

Vysušovaacuteniacutem prvotniacute vlhkosti ze-jmeacutena teplem Slunce se daacutele objevila suchaacute země nad kterou se ustavila

42 Aacuteetios Plac II164 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 18 II201 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II211 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II243 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II251 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 II291 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 Hippolytos Ref I64ndash5 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

43 Srov Couprie 2011 s 99

83R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

atmosfeacutera Tiacutem došlo nejen k odděleniacute země a nebe ale postupně teacutež moře a země

bdquoAnaximandros řiacutekaacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti jejiacutež většiacute čaacutest oheň vysušil zbytek pak proměnil vyžehnutiacutemldquo44

Prvotniacute vlhkost se tak v ustaveneacutem univerzu na jedneacute straně diferencovala do moře představujiacuteciacuteho jejiacute nejhustšiacute čaacutest zatiacutemco na straně druheacute do atmo-sfeacuterickeacuteho vzduchu Celyacute proces v kraacutet-kosti přibližuje Aristoteleacutes

bdquo[Řiacutekajiacute] totiž že celaacute oblast v okoliacute Země byla dřiacuteve vlhkaacute [nebo byla pr-votniacute vlhkostiacute] byla však vysušena Sluncem To co se vypařilo pryacute způ-sobuje vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece zatiacutemco to co zůstalo je moře Proto se domniacutevajiacute že vysoušeniacutem se [moře] zmenšuje a nakonec že jednou uacuteplně vyschneldquo45

Přestože Aristoteleacutes nejmenuje žaacutedneacute konkreacutetniacute myslitele Alexandros z Afrodisiady se odvolaacutevaacute na Theo-frasta když celyacute vyacuteklad připisuje Ana-ximandrovi a Diogenovi z Apolloacutenie ačkoli představujiacute myslitele jinyacutech dob

bdquoNěkteřiacute z nich totiž řiacutekajiacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti Neboť ob-last kteraacute je kolem Země je vlhkaacute poz-ději se určitaacute čaacutest teacuteto vlhkosti půso-beniacutem Slunce vypařuje a z niacute vznikajiacute vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece Neboť vysvětlujiacute jejich obraty pomociacute těchto par a vyacuteparů A kde je pro ně vlhkosti dostatek kolem toho je nechaacutevajiacute otaacute-čet Zbytek vlhkosti v prohloubenyacutech

44 Aacuteetios Plac III161 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 27

45 Aristoteleacutes Meteor II1 353b6 = DK 12 A 27

miacutestech Země je moře Proto se takeacute staacutevaacute působeniacutem Slunce pokaždeacute men-šiacutem tiacutem že se vysoušiacute a nakonec jed-nou vyschne Tento naacutezor zastaacuteval Anaximandros a Diogeneacutes [z Apolloacute-nie] jak tvrdiacute Theofrastosldquo46

Vliv tepla Slunce na prvotniacute vlh-kost hraje nejen uacutestředniacute roli v zaacuteklad-niacutem odděleniacute země a moře ale zapřiacute-čiňuje i dalšiacute diferencovaacuteniacute vlhkosti v podobě vzniku vyacuteparů vedouciacutech k vzniku větru

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že viacutetr je proud vzduchu když se to nejjemnějšiacute a nejvlhčiacute v něm působeniacutem Slunce daacutevaacute do pohybu a vypařujeldquo47

Vyacuteše jsme přitom viděli že vznik větru daacutevaacute Hippolytos do souvislosti s vyděleniacutem a nashromaacutežděniacutem nej-jemnějšiacutech par vzduchu A podobně re-feruje i jinyacute pramen

bdquoPohleďte všichni jak se vanutiacute dějiacute z jemneacuteho vyacuteparu vzduchu když se teplo spojiacute s vlhkem vyjde cosi jem-neacuteho a to se nutně staacutevaacute větrem [hellip] A stejně tak s bleskem Když se teplo Slunce střetne s mrakem a roztrhne mrak objeviacute se bleskldquo48

Pokud uvedenaacute pasaacutež zaacuteroveň liacutečiacute vznik blesku opět se tak přeneseně objevuje motiv odděleniacute Na zaacutekladě jineacuteho textu popisujiacuteciacuteho stejnyacute feno-meacuten se zde zaacuteroveň můžeme setkat s ji-nou z očekaacutevanyacutech protikladnyacutech dvo-jic ktereacute se ale jinak v dochovanyacutech

46 Alexandros z Afrodisiady In Arist Meteor 673ndash11 = DK 12 A 27

47 Aacuteetios Plac III71 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 24

48 Turba philosophorum CX15 Ruska = Fr 25 (Mansfeld 1985)

84

132015

textech nevyskytujiacute světlo a tma Praacutevě kontrast mezi temnyacutem mrakem a světlem blesku užiacutevaacute Aacuteetios ve vyacute-kladu daneacuteho jevu

bdquoO hřměniacutech blyacuteskaacuteniacutech hro-mech blesciacutech a o smrštiacutech Anaxi-mandros [řiacutekaacute] že toto všechno na-staacutevaacute z vanutiacute Když je totiž vanutiacute obklopeno (περιληφθὲν) hustyacutem ob-lakem stlačeneacute vyraziacute pro svou uacutetlost a lehkost tehdy působiacute protrženiacute [ob-lačneacuteho obalu] hřmot a trhlina podeacutel černi mračna působiacute zaacuteřildquo49

Ačkoli se dochovaneacute texty nevyja-dřujiacute ke vzniku rostlin v charakteris-tice vzniku živočichů je opět evidentniacute působeniacute tepla Slunce na vlhkost Vždyť vlastniacute suchozemskyacute život mohl vznik-nout praacutevě až odděleniacutem moře a sucheacute země Tak mezi jinyacutemi přibližuje vznik živyacutech bytostiacute Hippolytos slovy

bdquoŽiveacute bytosti vznikajiacute [z vlhka] vy-pařovaneacuteho působeniacutem Slunce Člověk pak vznikl původně podobnyacute jineacute živeacute bytosti totiž ryběldquo50

V podobnyacutech intenciacutech se vyjadřuje i Censorinus

bdquoAnaximandros z Miacuteleacutetu si před-stavoval že z ohřaacuteteacute vody a země vznikly buď ryby nebo živeacute bytosti velmi podobneacute rybaacutem V nich se lideacute zformovali a [jejich] zaacuterodky byly za-držovaacuteny uvnitř až do puberty Teprve tehdy praskly a vystoupili z nich muži a ženy kteřiacute už byli schopni se sami živitldquo51

49 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 23

50 Hippolytos Ref I6 6 (Marcovich 1986)= DK 12 A 11

51 Censorinus De die nat 47 = DK 12 A 30

Viděli jsme že oddělovaacuteniacute předsta-vuje nejen vytvaacuteřeniacute vlastniacute stratifi-kace jednotlivyacutech sfeacuter světa ale i for-movaacuteniacute konkreacutetniacutech objektů ať již z neživeacute či živeacute přiacuterody Mohli jsme si takeacute povšimnout že proces odděleniacute neznamenaacute nutně jen odděleniacute proti-kladnyacutech ale rovněž shodnyacutech jevů V přiacutepadě Hippolytova popisu vzniku nebeskyacutech těles se jednaacute o odloučeniacute čaacutestiacute z původniacuteho ohně planouciacute sfeacutery vyloučeniacutem nejjemnějšiacutech par ze vzdu-chu se zase diferencuje viacutetr Při vyacute-kladu blesku se objevuje roztrženiacute ob-laku tedy odděleniacute jedneacute jeho strany od druheacute Odděluje se tak oheň od ohně nebo vzduch od vzduchu Proces oddělovaacuteniacute se přitom u Anaximandra naleacutezaacute v uacutezkeacute relaci k jineacute formě vztahu mezi jevy kteraacute je s niacutem zdaacutenlivě v přiacute-meacutem rozporu Tou je obklopovaacuteniacute

OBKLOPOVAacuteNIacuteVyacuteše jsme již upozornili na Aacuteetiovu zpraacutevu kteraacute přinaacutešiacute popis vzniku prvniacutech živyacutech bytostiacute Ačkoli se ve skutečnosti může jednat o vyacuteklad zrodu člověka podobně jako Pseudo--Pluacutetarchos užiacutevaacute přiacuteklad kůry a jejiacuteho naacutesledneacuteho rozlomeniacute

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že prvniacute živeacute bytosti se zrodily ve vlhku a že je obklopovala ostnataacute kůra (φλοιοῖς περιεχόμενα ἀκανθώδεσι) V dalšiacutech generaciacutech [s přibyacutevajiacuteciacutem věkem] vystupovaly na suššiacute miacutesta a když se kůra rozlamovala (περιρρηγνυμένου) po kraacutetkyacute čas přežiacutevaly [žily po kraacutetkyacute čas jinyacutem způsobem]ldquo52

52 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 30

85R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Obklopujiacuteciacute kůra kterou jsme po-tkali v kontextu kosmogonie kdy je růst planouciacute sfeacutery kolem vzduchu po-psaacuten slovy bdquojako kůra kolem stromuldquo53 se tak vraciacute v jineacute souvislosti Pokud se přitom opakuje shodneacute slovo bdquokůraldquo (φλοιός) je pravděpodobneacute že se jednaacute o původniacute Anaximandrův způsob vy-jadřovaacuteniacute Naacutesledneacute rozlomeniacute kůry je přitom uacutezce spjato s momentem bdquoob-klopovaacuteniacuteldquo kteryacute se v těchto souvislos-tech často objevuje Zatiacutemco planouciacute sfeacutera bdquovyrostla kolem (περιφυῆναι)54 vzduchu kteryacute je okolo Zeměldquo jsou nebeskaacute tělesa popsaacutena jako kruh ohně obklopeneacuteho (περιληφθέντα)55 vzduchem V již ustaveneacutem univerzu je blesk důsledkem vanutiacute obklope-neacuteho (περιληφθὲν)56 hustyacutem oblakem A konečně než dojde k jejiacutemu rozlo-meniacute obklopuje (περιεχόμενα)57 prvniacute živeacute bytosti ostnataacute kůra V přenese-neacutem smyslu takto můžeme pochopit i vyacuteklad zemětřeseniacute ktereacute vznikaacute když vzduch vnikne do otevřenyacutech štěrbin v zemi a jako bdquomocneacute vanutiacuteldquo zemiacute otřaacutesaacute58 Pokud Aristoteleacutes o τὸ ἄπειρον soudiacute že bdquovšechny věci objiacutemaacute a řiacutediacuteldquo (περιέχειν ἅπαντα καὶ πάντα κυβερνᾶν)59 zatiacutemco podle Hippolyta bdquopřirozenost bezmeznaldquo obklopuje

53 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 10 54 Tamteacutež55 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11 56 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 2357 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 3058 Ammianus Marcellinus Hist XVII712 = DK

12 A 28 59 Aristoteleacutes Phys III4 203b7 = DK 12 A 15

(περιέχειν) všechny světy60 zdaacute se jako by reagovali na původniacute pod-nět a celyacute obraz tiacutem dostaacutevaacute finaacutelniacute podobu61

Termiacuten περιέχειν nebude s velkou pravděpodobnostiacute autentickyacute neboť je věrohodně doložen až u Anaxagory62 Přesto lze zvaacutežit že pouze nahradil některeacute z originaacutelniacutech slov přičemž byl původniacute smysl zachovaacuten63 Termiacuten κυβερνᾶν kteryacute se spolu s niacutem u Aris-totela objevuje je přitom doložen již u Heacuterakleita z Efesu64 Lze pozname-nat že motiv obklopovaacuteniacute a řiacutezeniacute za-vdal v minulosti důvod k interpretaci τὸ ἄπειρον jako bdquosubstanceldquo obklopu-jiacuteciacute celeacute univerzum zvenčiacute umiacutesťujiacuteciacute jej takto mimo svět65 V našem pocho-peniacute se ale naopak jednaacute o siacutelu kteraacute přirozeně působiacute ve světě a zavdaacutevaacute přiacutečinu ke zrodu a růstu všeho

Obklopovaacuteniacute v prvniacute řadě vyjadřuje vztah mezi popisovanyacutemi zaacutekladniacutemi složkami Zaacuteroveň však reprezentuje strukturu a konstituci jak nebeskyacutech těles či meteorologickyacutech jevů tak ži-vyacutech bytostiacute ktereacute jsou takto utvaacuteřeny Na daneacute uacuterovni tiacutem formuluje nejen druh vztahu ale i diferenciaci světa Vzhledem k charakteru vyacuteskytu celeacuteho motivu obklopovaacuteniacute se nabiacuteziacute uacutevaha zda se nejednaacute o původniacute způsob

60 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

61 Srov Kahn 1960 s 112 pozn 162 Simplikios In Arist Phys 15530 = DK 59

B 2 1575 = DK 59 B 1463 Srov KRS 2004 s 150 pozn 13 Robinson

2008 s 48664 DL IX1 = DK 22 B 4165 Srov Kahn 1960 s 233ndash237

86

132015

popisu uspořaacutedaacuteniacute liacutečeneacuteho fenomeacutenu a jeho toliko dočasneacute stability

Neznamenaacute to ovšem že bdquoto uvnitřldquo tedy to obklopeneacute bude vždy tepleacute jak bychom možnaacute na prvniacute po-hled čekali Obklopeneacute může byacutet to-tiž jak tepleacute tak chladneacute A podobně je tomu v přiacutepadě obklopujiacuteciacuteho Po odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery jejiacutež oheň obklopoval vzduch (obklopujiacuteciacute je tak v daneacutem přiacutepadě to tepleacute) dojde k ustaveniacute nebeskyacutech těles tentokraacutet ovšem s opačnyacutem uspořaacutedaacuteniacutem ne-boť oheň se nyniacute naleacutezaacute uvnitř vzduš-neacuteho (mlžneacuteho) obalu Odlaacutemaacuteniacute a naacute-sledneacute uzavřeniacute (ἀπορραγείσης καὶ ἀποκλεισθείσης) ohně planouciacute sfeacutery přitom představuje dva naprosto kon-stitutivniacute momenty Oproti očekaacuteva-neacutemu destruktivniacutemu uacutečinku ohně na vzduch a vlhkost se tiacutem naopak ustaviacute uacutezkaacute vzaacutejemnaacute spolupraacutece těchto pro-tikladnyacutech složek ktereacute vytvaacuteřejiacute celeacute nebeskeacute těleso Rok za rokem se jejich pozice neměniacute a vše zůstaacutevaacute stabilniacute Aniž by jedna ze stran druhou zahu-bila dochaacuteziacute k vzaacutejemneacute spolupraacuteci kteraacute umožňuje dalšiacute setrvaacuteniacute celeacute struktury Vlhkost přiacutetomnaacute ve světě přitom dlouhodobě vyživuje oheň ne-beskeacuteho tělesa66

Viděli jsme však že oproti vzaacute-jemneacute dlouhodobeacute součinnosti mezi vzduchem-vlhkostiacute a ohněm ktereacute jsme byli svědky v přiacutepadě nebeskyacutech těles se postupně přece jen bdquopodle řaacutedu časuldquo projeviacute jejich očekaacutevanyacute protikladnyacute vztah kteryacute vede k vysu-šeniacute moře

66 Srov Kratochviacutel 2010 s 271ndash274

VĚČNYacute POHYBKdyž Simplikios přibližuje Anaximan-drův vyacuteklad vzniku dodaacutevaacute oproti Aristotelovi nově důležitou okolnost Podle něho mělo k oddělovaacuteniacute proti-kladů dochaacutezet bdquověčnyacutem pohybemldquo (ἀιδίου κινήσεως)67 K Aristotelově in-formaci tak připojuje dodatečnyacute pro-ces jiacutemž se měly protiklady oddělovat Bliacuteže jej však nijak nevysvětluje Sim-plikiovu verzi Theofrastova textu pod-poruje i Hippolytos kteryacute se o věčneacutem pohybu rovněž zmiňuje

bdquoAnaximandros tedy řekl že bez-mezno je počaacutetkem a prvkem jsouciacutech věciacute když jako prvniacute nazval počaacutetek tiacutemto jmeacutenem Jemu je vlastniacute trvalyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) během něhož dochaacuteziacute k tomu že vznikajiacute nebesaldquo68

Pseudo-Pluacutetarchos v přiacutemeacute souvis-losti se vznikem nebes ovšem věčnyacute pohyb jako takovyacute vynechaacutevaacute Přesto se u něho objevujiacute zmiacutenky o bdquobezmez-neacutem aioacutenuldquo69 a zejmeacutena o tom bdquoco trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) U Simplikia se pak věčnyacute pohyb ve spojeniacute s Anaximandrem ob-jevuje dokonce opakovaně70 Vzhledem k podobnyacutem referenciacutem se proto lze domniacutevat že Theofrastův text oproti Aristotelovi přinaacutešel bližšiacute rozvedeniacute celeacute situace

Pokud bychom ale chtěli ze zmiacutenky o věčneacutem pohybu činit zaacutesadniacute zaacutevěry můžeme si všimnout že Simplikios zmiňuje věčnyacute pohyb teacutež bezprostředně

67 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9

68 Hippolytos Ref I62 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

69 Srov LSJ s v αἰών70 Simplikios In Arist Phys 4117ndash19

87R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

po vyacutekladu Anaximandra v posledniacute větě sveacuteho komentaacuteře k Anaximenovi

bdquoI on předpoklaacutedaacute věčnyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) kteryacutem se rovněž děje přeměnaldquo71

Tentokraacutet by se ovšem mělo jednat o pohyb souvisejiacuteciacute s kvalitativniacute změ-nou Vzhledem k vyacuteše uvaacuteděneacutemu Aris-totelovu rozdiacutelu mezi badateli o přiacute-rodě tak můžeme soudit že podstata věčneacuteho pohybu nebude zřejmě u Ana-ximandra zaacutesadně specifickaacute Opět se tak dostaacutevaacuteme do situace jak daneacutemu vyjaacutedřeniacute vlastně porozumět

bdquoVěčnyacute pohybldquo je peripatetickeacute spojeniacute ktereacute vychaacuteziacute z Aristotelovy kosmologie předpoklaacutedajiacuteciacute věčnost světa kde popisuje děniacute v supralunaacuterniacute oblasti Zatiacutemco sublunaacuterniacute oblast je vytvořena ze čtyř prvků a podrobena věčneacutemu toku změn supralunaacuterniacute oblast se sestaacutevaacute z paacuteteacuteho prvku při-čemž jedinou změnou k niacutež dochaacuteziacute je věčnyacute kruhovyacute pohyb nebeskyacutech těles Archaickeacute ioacutenskeacute kosmologickeacute koncepce oproti tomu takoveacute odlišeniacute dvou oblastiacute neznajiacute Určeniacute pohybu jako bdquověčneacuteholdquo by přesto mohlo nazna-čovat že daneacute vymezeniacute tendenčně ciacuteliacute praacutevě na oblast kosmologie72

Pro Aristotela je pohyb od přiacuterody neodmyslitelnyacute Když ve Fyzice rozli-šuje jednotliveacute principy tvrdiacute že ba-dateleacute o přiacuterodě zastaacutevali jeden pohyb-livyacute princip73 Uvedeneacute rozlišeniacute lze v souvislosti s Anaximandrem vidět již na začaacutetku Simplikiova komentaacuteře

71 Simplikios In Arist Phys 2431ndash32 = DK 13 A 5

72 Srov Graham 2013 s 82 Kahn 1960 s 4273 Aristoteleacutes Phys I2 184b15ndash21

kde tvrdiacute že Miacuteleacuteťan se řadil mezi ty bdquokteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmez-neacutemldquo74 Na jineacutem miacutestě Fyziky když se zabyacutevaacute teacutematem nekonečna (bez-mezna) pak Aristoteleacutes doslova soudiacute že ti kdo poklaacutedali bezmezno za počaacute-tek nepředpoklaacutedali jineacute přiacutečiny jako mysl nebo laacutesku75 Na zaacutekladě Aristo-telovyacutech kritik jeho předchůdců kteřiacute podle něho s vyacutejimkou laacutetky neodli-šili jineacute přiacutečiny lze proto očekaacutevat že Anaximandrův bdquoprincipldquo měl byacutet saacutem nadaacuten pohybem kteryacute všechny změny umožňoval Z tohoto důvodu je možneacute zvaacutežit že by se tak bezmezno přiacutemo naleacutezalo v pohybu76 Pokud je naviacutec Anaximandros obvykle kladen pospolu s Anaxagorou a Empedo-kleem Theofrastos mohl miacutet na mysli i konkreacutetniacute druh pohybu Uvažovat lze v teacuteto souvislosti zejmeacutena o viacuteru kte-ryacutem mohlo dojiacutet k odděleniacute protikla-dů77 O viacuteru ovšem nemaacuteme u Anaxi-mandra žaacutedneacute textoveacute podklady Naviacutec byacutevaacute za původce teacuteto koncepce poklaacute-daacuten praacutevě až Anaxagoraacutes78

Pravděpodobnějšiacute se ale jeviacute mož-nost že v samotneacutem Anaximandrově spisu nebyla otaacutezka pohybu bliacuteže vy-světlena Podrobnějšiacute určeniacute nemuselo byacutet adekvaacutetniacute již z povahy věci Spis mohl pojednaacutevat o bdquobezmezneacute přiro-zenostildquo jako o bdquomoci a siacutele přiacuterodyldquo

74 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 975 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12

A 15 76 Contra Kahn 1960 s 235 77 Srov Robinson 1971 s 116ndash11778 Srov Graham 2013 s 127 pozn 24

Gregory 2007 s 116 KRS 2004 s 165ndash166

88

132015

z niacutež vše povstaacutevaacute A zatiacutemco text vy-klaacutedal o staacuteleacutem vzniku a zaacuteniku kdy je pohyb miacuteněn implicitně peripatetici pro něž byl pohyb kliacutečovou kategoriiacute pak v raacutemci sveacute koncepce celyacute obraz pozměnili Věčnyacute pohyb by tak mohl byacutet peripatetickou transpoziciacute praacutevě za původně obecně uvaacuteděnyacute bezmeznyacute vznik a zaacutenik79

Při jineacute přiacuteležitosti se přitom Aris-toteleacutes pozoruhodně zmiňuje o po-hybu kteryacute je obsažen ve věcech jako bdquojakyacutesi životldquo

bdquoJe však otaacutezka zda pohyb kteryacute dřiacuteve nebyl někdy vznikl a zda opět zanikaacute tak že se nic nepohybuje či zda ani nevznikl ani nezanikaacute nyacute-brž vždy byl a vždy bude a zda toto neustaacutevajiacuteciacute a nesmrtelneacute (ἀθάνατον καὶ ἄπαυστον) jest skutečně ve věcech jako jakyacutesi život kteryacute jest ve všem co je od přiacuterody sestaveno a trvaacute Všichni tudiacutež kdo pojednaacutevajiacute nějak o přiacute-rodě tvrdiacute že pohyb existuje protože se zabyacutevajiacute otaacutezkami o vzniku světa a zkoumaacuteniacute jich všech se tyacutekaacute vzniku a zaacuteniku kteryacute by nemohl byacutet kdyby nebylo pohybu Ale všichni kteřiacute pro-hlašujiacute že jest neomezenyacute počet světů a že jedny vznikajiacute a druheacute zanikajiacute tvrdiacute že pohyb existuje vždy ndash neboť opakovanyacute vznik a zaacutenik nutně jest spolu s jejich pohybem Ti pak kteřiacute uznaacutevajiacute jeden svět kteryacute ltbuď trvaacute nebogt netrvaacute věčně tvořiacute i o pohybu přiměřeneacute předpokladyldquo80

79 Srov KRS 2004 s 164ndash165 McDiarmid 1953 s 142 pozn 62 Naddaf 2005 s 71ndash72

80 Aristoteleacutes Phys VIII1 250b11ndash23 (přel A Křiacutež)

Přestože je v pozadiacute staacutele přiacutetomnaacute peripatetickaacute koncepce pohybu zdaacute se jako by začaacutetek celeacute pasaacuteže přece jen zdařile postihoval miacuteleacutetskeacute pojetiacute jak je napřiacuteklad doloženeacute u Thaleacuteta v souvislosti s teacutematem duše81 Zmiacutenka o bdquoneustaacutevajiacuteciacutem a nesmrtelneacutemldquo (ἀθά-νατον καὶ ἄπαυστον) naviacutec teacuteměř evo-kuje Aristotelův popis bezmezna ve Fy-zice kde se termiacuten ἀθάνατον doslovně opakuje82 Působeniacute věčneacuteho pohybu zachycuje u Anaximandra v podobneacute intenci rovněž Hermiaacutes

bdquoJeho [Thaleacutetův] spoluobčan Ana-ximandros řiacutekaacute že věčnyacute pohyb (ἀίδιον κίνησιν) je nejstaršiacutem počaacutetkem vlh-keacuteho a že věčnyacutem pohybem se jedny věci rodiacute a jineacute zanikajiacuteldquo83

Hermiaacutes může miacutet na mysli oddě-leniacute plodneacuteho semene obsahujiacuteciacuteho prvotniacute vlhkost z niacutež daacutele působeniacutem tepla Slunce vznikaacute moře a ustavuje se celaacute atmosfeacutera Průběh vzniků a zaacute-niků danyacutech věčnyacutem pohybem pak po-ukazuje ke staacuteleacutemu toku života Vyacuteše jsme přitom akcentovali možneacute po-chopeniacute τὸ ἄπειρον jako bezmezneacute siacutely a moci přiacuterody v niacutež by rezonoval vyacute-znam termiacutenu φύσις ve smyslu bdquorůstuldquo kteryacute směřuje k nabytiacute noveacuteho tvaru V raacutemci biologickeacuteho vyacutekladu celeacute kos-mogonickeacute pasaacuteže bychom pak mohli bdquověčnyacute pohybldquo vyložit praacutevě jako staacute-lou spontaneitu bezmezneacute siacutely přiacuterody kteraacute působiacute neustaacutelyacute vznik a růst

81 DL I24 (Marcovich 1986) = DK 11 A 1 Aristoteleacutes De an I2 405a19 = DK 11 A 22 411a7 = DK 11 A 22

82 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

83 Hermiaacutes Irr gent phil 10 = DK 12 A 12

89R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Probleacutem věčneacuteho pohybu naacutes ale může zaveacutest ještě daacutele k teacutematu ktereacute uzaviacuteraacute i vyacuteše uvaacuteděnyacute Aristotelův text Tiacutem je otaacutezka přiacutepadneacute věčnosti světa Pokud maacute podle Anaximandra postupně vyschnout moře lze předpo-klaacutedat že podobně dojde k porušeniacute dlouhotrvajiacuteciacute rovnovaacutehy a uacutezkeacute vazby mezi ohněm a vzduchem tvořiacuteciacutemi ne-beskaacute tělesa Mohlo by tak dojiacutet až k zaacute-niku nebeskyacutech těles Zda naacutesledně nastane kolaps celeacuteho univerza však neniacute z textů zcela průkazneacute

Oproti přiacutepadneacutemu předpokladu staacutelyacutech proměn jednoho daneacuteho světa kteryacute dřiacuteve vznikl mohou byacutet zmiacutenky o věčneacutem pohybu vodiacutetkem k tomu abychom u Anaximandra zvaacutežili ně-kterou z podob neomezenyacutech světů84 V teacuteto souvislosti je možneacute připome-nout že podle Simplikia měly z bez-mezna vznikat bdquovšechna nebesa a světy v nichldquo85 I některeacute dalšiacute texty vychaacute-zejiacuteciacute z Theofrasta se vyslovujiacute v tom smyslu že Anaximandros předpoklaacute-dal existenci množstviacute světů ktereacute měly byacutet nekonečneacute či jich mělo byacutet nezměrneacute množstviacute Neniacute však zřejmeacute zda se jednaacute o světy naacutesledujiacuteciacute po-stupně po sobě ndash po terminaci světa by tak došlo ke vzniku světa dalšiacuteho ndash nebo o světy koexistujiacuteciacute současně jak ve sveacutem rozvrhu univerza předpoklaacute-dali atomisteacute86

Zatiacutemco představu koexistujiacuteciacutech světů lze praacutevem podeziacuterat až z pozd-niacuteho vlivu atomistů nabiacuteziacute se spiacuteše

84 Srov McKirahan 200185 Simplikios In Arist Phys XXIV13 = DK 12

A 986 Srov KRS 2004 s 158

koncepce naacuteslednyacutech světů Zvlaacuteště pokud univerzum u Miacuteleacuteťana nejspiacuteše představovalo jedineacute kontinuum kdy nebeskaacute tělesa byla vzhledem ke sveacute meteorologickeacute povaze v uacutezkeacutem vztahu se zemiacute a mořem Zaacutenik světa by tak byl postupně vystřiacutedaacuten vznikem dal-šiacuteho světa

Oproti jsouciacutem věcem a světu jako takoveacutemu je to bezmezno k němuž by se měla nejvlastněji vztahovat pro-klamovanaacute věčnost Když Aristoteleacutes ve Fyzice nejprve označuje bezmezno přiacutevlastky bdquonezrozeneacute a nezanikajiacuteciacuteldquo (ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον) naacutesledně jej vymezuje jako božstviacute s ohledem k tomu že mělo byacutet bdquonesmrtelneacute a nehy-nouciacuteldquo (ἀθάνατον καὶ ἀνώλεθρον)87 Po-dobně jsme mohli vidět že bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) se podle Pseudo-Pluacutetarcha maacute oddělit z bdquotoho co trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) Oproti tomu všem věcem ktereacute vzni-kajiacute je daacuten pouze vymezenyacute čas

bdquoMluviacute takeacute o čase jakožto o vyme-zeneacutem vzniku jsouciacutech věciacute tak jejich zaacutenikuldquo88

Je to zaacutenik na kteryacute se ve skuteč-nosti soustřediacute znaacutemyacute Anaximandrův zlomek B1 jenž tak na jsouciacute věci uplatňuje bdquořaacuted časuldquo (χρόνου τάξιν) za vlaacutedy nutnosti (χρεών) Zatiacutemco se časovaacute určeniacute tyacutekajiacute pouze jsouciacutech věciacute viděli jsme že Pseudo-Pluacutetarchos před kosmogonickou pasaacutežiacute doslova zaznamenaacutevaacute

bdquoZaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

87 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

88 Hippolytos Ref I6 1 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

90

132015

protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacuteldquo89

Bezmeznyacute aioacuten90 může vyjadřo-vat neomezenyacute věk v němž probiacute-hajiacute cykly jimiž vše prochaacuteziacute Neko-nečneacute světy tak mohou zastupovat vznik a zaacutenik jednoho světa kteryacute je brzy naacutesledovaacuten dalšiacutem Ačkoli se na jednu stranu jednaacute o novyacute a od-lišnyacute svět saacutem sestaacutevaacute ze složek pů-vodniacuteho světa V podobneacute intenci se nejspiacuteše vyjadřuje teacutež Simplikios ač-koli v daneacutem kontextu Anaximandra neuvaacutediacute

bdquoJeden svět poklaacutedajiacute za vzniklyacute a zanikajiacuteciacute ti kdo řiacutekajiacute že svět vždy

89 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1090 Srov LSJ s v αἰών

jest ale neniacute vždy tentyacutež nyacutebrž se pokaždeacute staacutevaacute jinyacutem podle jakyacutechsi period časů tak např Anaximeneacutes Heacuterakleitos Diogeneacutes [z Apolloacutenie] a později stoikoveacuteldquo91

bdquoPeriody časůldquo vyměřujiacute fataacutelniacute proměny jednoho světa Oproti bez-meznu tak jsouciacute věci i celyacute svět podleacute-hajiacute proměnaacutem a naacutesledneacutemu zaacuteniku Po jejich zaacuteniku ale vše opět vznikaacute Odvěkyacutem působeniacutem spontaneity bez-mezneacute přirozenosti jako bdquonejstaršiacuteho počaacutetkuldquo dojde k dalšiacutemu odděleniacute se-mene ktereacute daacute podobu noveacutemu světu jenž bude miacutet opět svůj vyměřenyacute čas než bude vystřiacutedaacuten dalšiacutem

91 Simplikios In Arist Phys 112112 = DK 13 A 11

91R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ZKRATKY

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

KRS Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

LSJ Liddell H G Scott R (1996) A Greek-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

TP Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

SEZNAM ZKRATEK BIBLICKYacuteCH SPISŮGn Genesis

SEZNAM ZKRATEK ANTICKYacuteCH AUTORŮAacuteetiosPlac Placita philosophorum

Alexandros z AfrodisiadyIn Arist Meteor In Aristotelis Meteorologica

commentaria

Ammianus MarcellinusHist Historiae

AristoteleacutesDe an De animaMet MetaphysicaMeteor MeteorologicaPhys Physica

CensorinusDe die nat De die natali

92

132015

Diogeneacutes LaertiosDL Diogenis Laertii Vitae philosophorum

EusebiosPraep evan Praeparatio evangelica

HermiaacutesIrr gent phil Irrisio gentilium philosophorum

HippolytosRef Refutatio omnium haeresium

PlatoacutenTht Theaetetus

Pseudo-PluacutetarchosStrom Stromata

SimplikiosIn Arist Phys In Aristotelis Physicorum libros commentaria

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYDiels H (1879) Doxographi Graeci Berlin

G Reimer

Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

Mansfeld J (1985) Die Vorsokratiker Stuttgart Reclam

Mansfeld J Runia D T (2009) Aeumltiana The Method and Intellectual Context of a Doxographer II The Compendium 1 Leiden Brill

Marcovich M (1986) Hippolytus Refutatio omnium haeresium Berlin Walter de Gruyter

93R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Marcovich M (2008) Diogenis Laertii Vitae philosophorum I Berlin Walter de Gruyter

Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

ČESKEacute PŘEKLADY PRAMENŮNeniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

Aristoteleacutes (1996) Fyzika (přel A Křiacutež) Praha Petr Rezek

SLOVNIacuteKYLiddell H G Scott R (1996) A Greek-

-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABaldry H C (1932) bdquoEmbryological

Analogies in Presocratic Cosmogonyldquo Classical Quarterly 26 s 27ndash34

Cornford F M (1965) Principium Sapientiae The Origins of Greek Philo- sophical Thought Cambridge Cambridge University Press

Couprie D L (2011) Heaven and Earth in Ancient Greek Cosmology from Thales to Heraclides Ponticus New York Springer

Couprie D L Kočandrle R (2013) bdquoAnaximanderrsquos Boundless Natureldquo PEITHO Examina Antiqua 1 s 63ndash91

Gottschalk H B (1965) bdquoAnaximanderrsquos Apeironldquo Phronesis 10 s 37ndash53

Graham D W (2006) Explaining the Cosmos The Ionian Tradition of Scientific Philosophy Princeton Princenton Uni- versity Press

94

132015

Graham D W (2013) Science Before Socrates Parmenides Anaxagoras and the New Astronomy Oxford New York Oxford University Press

Gregory A (2007) Ancient Greek Cosmogony London Duckworth

Guthrie W K C (1985) A History of Greek Philosophy I The Earlier Presocratics and the Pythagoreans Cambridge Cambridge University Press

Heidel W A (1913) bdquoOn Certain Fragments of the Pre-Socratics Critical Notes and Elucidationsldquo Proccedings of the American Academy of Art and Sciences 48 s 681ndash734

Hobza P (2005) bdquoStředniacute prvek a Aristotelova katalogizace přiacuterodniacutech filosofůldquo Reflexe 27 s 51ndash74

Houmllscher U (1970) bdquoAnaximander and the Beginnings of Greek Philosophyldquo In D J Furley R E Allen (eds) Studies in Presocratic Philosophy I New York Humanities Press London Routledge amp Kegan Paul s 281ndash322

Cherniss H F (1971) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy New York Octagon Books

Kahn Ch H (1960) Anaximander and the Origins of Greek Cosmology New York Columbia University Press

Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

Kočandrle R (2008) Fysis ioacutenskyacutech myslitelů Rozprava nad peripatetickou dezinterpretaciacute Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010a) Anaximandros z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010b) bdquoVznik světa podle Anaximandraldquo Aither 3 s 5ndash34

Kočandrle R (2011a) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Plzeň Zaacutepadočeskaacute Univerzita v Plzni Praha Epocha

95R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Kočandrle R (2011b) bdquoApeiron jako bezmeznaacute přirozenostldquo Aither 6 s 9ndash38

Kočandrle R (2011c) bdquoAristoteleacutes a Miacuteleacuteťaneacuteldquo Aither 5 s 21ndash61

Kratochviacutel Z (2010) Mezi mořem a nebem Odkaz ioacutenskeacute archaickeacute vniacutemavosti Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kratochviacutel Z (2014) Anaxagoraacutes Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Lloyd G E R (1964) bdquoThe Hot and the Cold the Dry and the Wet in Greek Philosophyldquo The Journal of Hellenic Studies 84 s 92ndash106

McDiarmid J B (1953) bdquoTheophrastus on the Presocratic Causesldquo Harvard Studies in Classical Philology 61 s 85ndash156

McKirahan R D (2001) bdquoAnaximanderrsquos Infinite Worldsldquo In A Preus (ed) Before Plato Essays in Ancient Greek Philosophy VI Albany State University of New York Press s 49ndash65

Naddaf G (2005) The Greek Concept of Nature Albany New York State University of New York Press

Robinson J M (1971) bdquoAnaximander and the Problem of the Earthrsquos Immobilityldquo In J P Anton G L Kustas (eds) Essays in Ancient Greek Philosophy Albany State University of New York Press s 111ndash118

Robinson T M (2008) bdquoPresocratic Theologyldquo In P Curd D W Graham (eds) Presocratic Philosophy Oxford Oxford University Press s 485ndash498

Seligman P (1974) The Apeiron of Anaximander Westport Greenwood Press

Vlastos G (1947) bdquoEquality and Justice in Early Greek Cosmologiesldquo Classical Philology 42 s 156ndash178

96

132015

Jednota intelektu v renesančniacute filosofiiTHE UNICITY OF THE INTELLECT IN RENAISSANCE PHILOSOPHY

TOMAacuteŠ NEJESCHLEBAKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Centrum pro praacuteci s renesančniacutemi textyUniverzita Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 10771 80 Olomouc

ABSTRAKTAbstract The concept of the unicity of the intellect emerged in the history of philosophy in association with interpretations of Aristotlersquos On the Soul where the Philosopher distinguishes between two types of ldquointellectrdquo The first one in the subsequent tradition becomes the agent intellect (intellectus agens) unlike the second type which is usually referred to as the material intellect (materialis) or the possible intellect (possibilis) A major controversy did not arise until the unicity of intellect was attributed to the possible (material) intellect by Averroes who in his Long Commentary to Aristotlersquos On the Soul describes not only the active intellect but also the material (possible) intellect as transcendent and numerically unified After the rejection of this so-called monopsychism in the 1270s through condemnation by the Paris bishop Eacutetienne Tempier the doctrine on the unicity of the intellect spread most notably at Northern Italian universities The article deals firstly with the doctrine of the unicity of intellect as it was advocated or described by 15th century authors somehow connected with Paduan university (Paul of Venice Niccolograve Tignosi Johannes Argyropoulos Elia del Medigo Giovanni Pico della Mirandola Nicoletto Vernia) Secondly it summarizes the criticism of monopsychism during the Renaissance (Nicolaus of Cusa Cardinal Bessarion Marsilio Ficino later Nicoletto Vernia Agostino Nifo and Pietro Pomponazzi) Finally the fate of monopsychism after the bull ldquoApostolici regiminisrdquo in the 16th century is considered (Pomponazzi Luca Prassicio Francesco Vimercato Jacopo Zabarella and Francisco Suaacuterez)

97FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

1 UacuteVODNIacute VYMEZENIacuteProbleacutem jednoty intelektu se v ději-naacutech filosofie objevuje v souvislosti s interpretaciacute Aristotelova spisu O duši konkreacutetně paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy kde Filosof rozlišuje bdquorozumldquo kteryacute se bdquostaacutevaacute všiacutemldquo tzn maacute schopnost přijiacute-mat všechny formy a rozum kteryacute maacute schopnost formy v mysli aktualizovat1 Aristoteleacutes bliacuteže nespecifikuje tento

1 Aristoteleacutes De an III5 430a Editor Aris-totelova diacutela W D Ross označuje ten-to probleacutem za bdquoze všech Aristotelovyacutech nauk pravděpodobně ta nejtemnějšiacute a jistě nejdiskutovanějšiacuteldquo srv Ross 1924 1cxliii I Franz Brentano považoval inter-pertaci paacuteteacute kapitoly bdquoza jeden z nejob-tiacutežnějšiacutech uacutekolů exegeze spisu De animaldquo srv Horn 1994 s 100 Srv Brentano 1867 V době nedaacutevneacute bylo členěniacute intelektu na dva u Aristotela zpochyněno srv Gerson 2004

druhyacute typ intelektu kteryacute se v pozdějšiacute tradici nazyacutevaacute intelektem činnyacutem (in-tellectus agens) oproti prvniacutemu inte-lektu jenž byacutevaacute nepřesně označovaacuten jako trpnyacute či přesněji laacutetkovyacute (materi-alis) nebo možnyacute (possibilis) Tajemnaacute pasaacutež z Aristotelovy knihy O duši proto již jeho řeckeacute komentaacutetory vedla k růz-nyacutem interpretaciacutem ontologickeacuteho sta-tutu jednoho či druheacuteho intelektu2

Toto uacutevodniacute vymezeniacute naznačuje že hovořiacuteme-li o jednotě intelektu je třeba rozlišovat zda maacuteme na mysli intelekt činnyacute nebo intelekt možnyacute (laacutetkovyacute) Zatiacutemco jednotu činneacuteho intelektu přijiacutemali mnoziacute řečtiacute (Ale-xandr z Afrodisiady Themistius) středověciacute muslimštiacute (Avicenna) i

2 Srv Blumenthal 1996

98

132015

křesťanštiacute filosofoveacute (Dominik Gun-disalvi) rozsaacutehlejšiacute kontroverze vnikaacute až v momentě kdy jednota je připiso-vaacutena i onomu možneacutemu (laacutetkoveacutemu) intelektu Averroes ve sveacutem Velkeacutem komentaacuteři k Aristotelovu spisu O duši chaacutepe nejen činnyacute rozum ale i rozum laacutetkovyacute (možnyacute) jako transcendentniacute a numericky jeden a buď jej ztotožňuje s rozumem činnyacutem nebo je rozlišuje přičemž možnyacute (laacutetkovyacute) rozum pova-žuje za posledniacute netělesnou substanci3 Pro mnoheacute křesťanskeacute myslitele tato nauka o jednotě možneacuteho intelektu ktereacute se řiacutekaacute monopsychismus impli-kuje nepřijatelnyacute důsledek Je jiacutem po-přeniacute individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duše neboť to co je člověku vlastniacute a individuaacutelniacute tj tzv imaginativniacute siacutela (někdy se použiacutevaacute i termiacuten intelekt trpnyacute ndash intellectus passibilis) podle Averroa zanikaacute se smrtiacute těla zatiacutemco intelekt možnyacute kteryacute je aktualizovaacuten intelektem činnyacutem sice je nesmrtelnyacute nicmeacuteně je jedinyacute univerzaacutelniacute jako jeden kolektivniacute rozum pro celyacute lidskyacute druh kteryacute mysliacute v jednom každeacutem člověku tak že užiacutevaacute jeho představy a abstrahuje z nich ideje

Averroistickyacute monopsychismus měl na latinskeacutem zaacutepadě ve středověku sveacute zastaacutence jako nejslavnějšiacute z nich je uvaacuteděn Siger z Brabantu4 (a o něco

3 Averroes 1953 s 443ndash454 (Averrois Cor-dubiensis Commentarium magnum in Aristotelis De anima III 20 188ndash321) Srv Davidson 1992

4 Srv Putallaz Imbach 2005 Autoři se nic-meacuteně oproti staršiacute literatuře snažiacute ukaacute-zat že Sigerova inspirace Averroem je až druhotnaacute Siger je podle nich primaacuterně veden zkušenostiacute Tamteacutež s 31

mladšiacute Jan z Jandunu) i odpůrce kteřiacute inkriminovanou Aristotelovu pasaacutež interpretovali způsobem jenž by byl v souladu s věroukou Tomaacuteš Akvin-skyacute ve sveacutem slavneacutem spise De unitate intellectus contra Averroistas (O jednotě intelektu proti averroistům) napadaacute Averroův a Sigerův vyacuteklad Aristotela a zpřesňuje svou koncepci v niacutež odmiacutetaacute nejen jednotu možneacuteho intelektu ale i jednotu intelektu činneacuteho Intelekt (co do obou svyacutech bdquočaacutestiacuteldquo činneacute i možneacute) je podle Tomaacuteše schopnostiacute individu-aacutelniacute duše jež je formou těla Teze o jednotě intelektu by totiž odporovala zaacutekladniacute zkušenosti ze ktereacute Tomaacuteš vychaacuteziacute bdquoTento jednotlivyacute člověk rozu-mově chaacutepeldquo5

Nauka o jednotě intelektu (přes-něji možneacuteho intelektu) se počiacutenaje Tomaacutešem Akvinskyacutem stala zaacutekladniacutem rozlišovaciacutem kriteacuteriem pro averrois-mus Současnaacute literatura poukazuje na fakt že Akvinskyacute tiacutem vytvořil bdquofan-toacutema latinskeacuteho averroismuldquo tj zkon-struoval neexistujiacuteciacute směr jako sveacuteho protivniacuteka6 Na druhou stranu však nelze popřiacutet že nauka o jednotě inte-lektu v dějinaacutech filosofie existovala a to dokonce jako hybnyacute moment filoso-fickyacutech kontroverziacute A je takeacute historic-kyacutem faktem že v 15 stoletiacute byli mysli-teleacute kteřiacute se hlaacutesili k jednotě intelektu

5 bdquohellip hic homo intelligitldquo Tomaacuteš Akvinskyacute 1976 303 27ndash28 Srv Putallaz Imbach 2005 s 37 Srv Severa 2015 K Tomaacutešově antiaverroismu srv Matula 2009

6 Marenbon 2013 O bdquofantoacutemuldquo latinskeacuteho averroismu piacuteše i Imbach 1991 s 195 S termiacutenem bdquolatinskyacute averroismusldquo pra-cuje již Ernest Renan ve sveacute kliacutečoveacute praacute-ci Averroes et lrsquoAverroiumlsme z poloviny 19 stoletiacute srv Renan 1852

99FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

označovaacuteni jednoznačně jako bdquoaverro-isteacuteldquo (averroistae)7

Po odsouzeniacute ktereacuteho se monopsy-chismus dočkal v 70 letech 13 stoletiacute prostřednictviacutem censurniacutech vyacutenosů pařiacutežskeacuteho biskupa Štěpaacutena Tempie-ra8 se totiž s naukou o jednotě intelektu setkaacutevaacuteme spiacuteše na severoitalskyacutech univerzitaacutech přičemž bdquoaverroismusldquo v renesančniacute Itaacutelii ziacuteskal oproti obdobiacute středověku na intenzitě a dynamice Je to vskutku jednota intelektu co by-chom mohli považovat za znak rene-sančniacuteho averroismu pokud bychom jej hledali a chtěli nějak vymezit při-čemž je však třeba dodat že bdquoaverroi-smusldquo se v renesanci neetabloval jako nějakaacute filosofickaacute škola Praacutevě podoby nauky o jednotě intelektu v renesanci a reakce na ně jsou předmětem tohoto člaacutenku jehož ciacutelem je zpřesněniacute ktereacute by mohlo uacutestit v lepšiacute vymezeniacute ter-miacutenu bdquorenesančniacute averroismusldquo9

2 bdquoPadovskyacute averroismusldquo Averroes formuluje tři hlavniacute argu-

menty pro jednotu možneacuteho intelektu

7 Martin 2014 s 50 Srv Martin 2013 Ter-miacuten bdquoaverroistaldquo byl asociovaacuten přede-všiacutem s naukou o jednotě intelektu mohl ale takeacute označovat znalce Averroova diacutela

8 Censurniacute vyacutenosy z roku 1270 a 1277 srv Putallaz Imbach 2005 s 47ndash49 Srv Fla-sch 1989

9 Hasse 2011a s 162 V češtině je k dispo-zici k teacutematu pouze v podstatě vyacuteše uve-denaacute kapitola D N Hasse jako součaacutest Cambridge Companion to Renaissance Philosophy podkapitola bdquoAverroova te-orie intelektuldquo s 160ndash169 Hasse nabiacuteziacute přehledneacute zpracovaacuteniacute linie kterou na-zyacutevaacute bdquorenesančniacute averroismusldquo přestože samotnyacute termiacuten je spornyacute srv Kristeller 1979 s 39

Všechny majiacute negativniacute podobu tedy jejich ciacutelem je ukaacutezat že pluralita to-hoto intelektu neniacute možnaacute Přibliacutežiacuteme je nyniacute prostřednictviacutem parafraacuteziacute

1 Pokud by laacutetkovyacute intelekt (in-tellectus materialis) byl zmnoženyacute po-dle počtu individuiacute pak by byl hoc aliquid tedy buď tělo nebo nějakaacute schopnost v těle Tudiacutež by byl formou laacutetky avšak laacutetkoveacute je poznatelneacute pouze ze schopnostiacute Tedy to co je po-znatelneacute ze schopnostiacute v tomto přiacute-padě laacutetkovyacute intelekt by bylo zaacuteroveň předmětem (subiectum) laacutetkoveacuteho inte-lektu To znamenaacute že by laacutetkovyacute inte-lekt byl předmětem saacutem sebe saacutem sebe by uvaacuteděl do pohybu a saacutem sebe ucho-poval což je nemožneacute10

Averroes v tomto argumentu roz-vaacutediacute Aristotelovu kliacutečovou pasaacutež z paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy O duši a interpre-tuje ji s využitiacutem aristotelskyacutech pre-mis a) nic neuvaacutediacute sebe sama z mož-nosti do uskutečněniacute b) u tělesnyacutech věciacute (hoc aliquid) je každaacute předmětem myšleniacute jen jako možnost11 Intelekt podle Averroa je tak s člověkem spojen pouze jako akt rozuměniacute tedy intelekt použiacutevaacute tělo jako svůj naacutestroj a neniacute jeho substanciaacutelniacute formou

10 Averroes 1953 402 (III 5 432ndash440) bdquoSi enim posuerimus quod iste intellectus materialis est numeratus per numerati-onem individuorum hominum continget ut sit aliquid hoc aut corpus aut virtus in corpore Et cum fuerit aliquid hoc erit intentio intellecta in potentia Intentio autem intellect in potentia est subiectum movens intellectum recipientem non su-biectum motum Si igitur subiectum re-cipiens fuerit positum esse aliquid hoc continget ut res recipiat seipsam ut dixi-mus quod est impossibileldquo

11 Aristoteles De an III4 430a5ndash9

100

132015

Dalšiacute dva argumenty směřujiacute na analyacutezu vztahu mnohosti poznaacuteva-jiacuteciacutech individuiacute a jednoty obecneacuteho pojmu a majiacute ukaacutezat že praacutevě jednota obecneacuteho pojmu neniacute s mnohostiacute in-telektů slučitelnaacute přičemž třetiacute argu-ment Averroes přebiacuteraacute od Themistia12

2 Pokud by laacutetkovyacute intelekt byl zmnoženyacute podle počtu individuiacute pak by se takeacute poznaacuteniacute zmnožovalo do nekonečna Jaacute i ty poznaacutevaacuteme co do druhu tuteacutež věc avšak ve mně i v tobě je poznaacutevanaacute věc numericky odlišnaacute Což je nesmyslneacute13

3 Kdyby laacutetkovyacute intelekt byl zmno-ženyacute nebylo by možneacute aby se žaacutek něco naučil od učitele Věděniacute učitele by mu-selo miacutet siacutelu kteraacute by působila na vě-děniacute žaacuteka a vytvaacuteřela je 14

Averroovi naacutesledovniacuteci ať už inter-preti nebo přiacuteznivci tyto argumenty buď opakovali nebo je v kontextu do-bovyacutech diskusiacute daacutele rozvaacuteděli V jejich raacutemci se objevuje několik vzaacutejemně

12 Themistius 1899 s 103ndash10413 Averroes 1953 411 (III 5 707ndash717) bdquoEt

iste modus secundum quem posuimus essentiam intellectus materialis di-ssolvit omnes quaeligstiones contingentes huic quod ponimus quod intellectus est unus amp multa Quoniam si res intellecta apud me amp apud te fuerit una omnibus modis contingent quod cum ego scirem aliquod intellectum ut tu scires etiam illud ipsum amp alia multa impossibilia Et si posuerimus eum esse multa continget ut res intellecta apud me et apud te sit una in specie et due in individuo et sic res intellecta habebit rem intellectam et sic procedit in infinitumldquo

14 Averroes 1953 411 (III 5 717ndash719) bdquoEt sic erit impossibile ut discipulus addiscat a magistro nisi scientia quaelig est in magis-tro sit virtus generans amp creans scienti-am quaelig est in discipuloldquo

provaacutezanyacutech zaacutekladniacutech probleacutemů Kardinaacutelniacute otaacutezkou je samozřejmě plausibilita nauky o jednotě možneacuteho intelektu z filosofickeacuteho hlediska s čiacutemž uacutezce souvisiacute probleacutem zda je Averroův přiacutestup adekvaacutetniacute či do-konce jedinou možnou interpretaciacute Aristotelovy psychologie Teacutema mo-nopsychismu jelikož se zaacuteroveň uacutezce dotyacutekaacute věrouky se vyjevuje jako jedno z kliacutečovyacutech v renesančniacutem filosofic-keacutem diskursu a uacutestiacute v hledaacuteniacute vztahu mezi rozumem vedenou filosofickou argumentaciacute a viacuterou Z metodologic-keacuteho hlediska se interpretace nauky o jednotě možneacuteho intelektu v renesanci potyacutekaacute s probleacutemem do jakeacute miacutery au-toři u kteryacutech se nauka objevuje o niacute pouze referujiacute v raacutemci komentovaacuteniacute Aristotelovyacutech textů či ji zastaacutevajiacute a obhajujiacute

Tradičně se o averroismu v rene-sanci hovořiacute v souvislosti s padovskou univerzitou Mezi prvniacute zastaacutence mo-nopsychismu v obdobiacute renesance totiž podle mnohyacutech interpretů patřil pa-dovskyacute filosof Pavel z Benaacutetek (Paolo Veneto zemř 1429) Avšak již v přiacute-padě tohoto bdquoprvniacuteho renesančniacuteho averroistyldquo se ukazuje že jak vyacuteklad jednoty možneacuteho intelektu tak obecneacute zařazeniacute Pavla pod naacutelepku bdquoaverrois-musldquo nejsou vůbec jednoznačneacute Inter-preti se povětšinou shodujiacute v tom že Pavel z Benaacutetek chaacutepal činnyacute intelekt jako separovanou substanci a ztotož-ňoval ji s Bohem15 neshody však panujiacute

15 Paulus Venetus 1481 4vb bdquoNec aliqua in-telligentia precircter primam que est Deus potuit esse intellectus agensldquo Srv Ke-ssler 2008 s 490 Conti 2012 s 22

101FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

ohledně intelektu možneacuteho Averrois-tickyacute monopsychismus přesněji nauku o jednotě možneacuteho intelektu přisuzujiacute Pavlovi z Benaacutetek např Bruno Nardi či Zdislaw Kuksewicz16 Alessandro D Conti však tuto interpretaci razantně napadaacute a argumentuje poukazem na Pavlovo chaacutepaacuteniacute intelektivniacute duše jako formy a uskutečněniacute těla což je po-zice Averroovi protikladnaacute a vychaacuteze-jiacuteciacute z Tomaacutešovy kritiky17 Rozpory se pokoušiacute smiacuteřit Eckhart Kessler kteryacute rozlišuje dva zaacutekladniacute směry Pavlova myšleniacute Pavel z Benaacutetek podle něj při analyacuteze rozumoveacuteho poznaacuteniacute rozviacutejiacute argumentaci v niacutež modifikuje nomina-listicko-ockhamistickou teorii univer-zaacuteliiacute18 Obecneacute pojmy majiacuteciacute existenci v mysli (esse intentionale) jsou podle něj kauzaacutelně spojeny s jednotlivinami a vznikajiacute při poznaacutevaciacutem procesu Vedle toho se však Pavel ve sveacute Sumě přiacuterodniacute filosofie19a v komentaacuteři k Aris-totelovu spisu O duši20 hlaacutesiacute k Averro-ovu postoji Možnyacute intelekt kteryacute se staacutevaacute všiacutem tzn Uchopuje univerzaacutelie obecneacute pojmy ktereacute jsou nemateriaacutelniacute a věčneacute musiacute saacutem miacutet tyto vlastnosti Tedy jako nemateriaacutelniacute musiacute byacutet jen jeden neboť mnohost pochaacuteziacute z laacutetky Toto stanovisko je však zjevně v roz-poru s jeho teoriiacute univerzaacuteliiacute ktereacute majiacute přece byacutet intencionaacutelniacute Proto po-dle Kesslera Pavel z Benaacutetek chaacutepe inte-lekt jako substanciaacutelniacute formu lidskeacuteho těla čiacutemž se samozřejmě odklaacuteniacute od

16 Nardi 1958c Kuksewicz 198317 Conti 1992 s 338ndash347 Srv Conti 2012 18 Kessler 2008 s 149 19 Paulus Venetus 1503 20 Paulus Venetus 1504

Averroa tedy intelekt podle něj neniacute spojen s tělem jen co do činnosti nyacute-brž mu udiacuteliacute esenci21 A tak univerzaacute-lie ktereacute jsou v intelektu jenž je jeden a věčnyacute jsou věčneacute zaacuteroveň však je-likož intelekt je substanciaacutelniacute formou těla jsou univerzaacutelie poznaacutevaacuteny empi-ricky během procesu poznaacuteniacute s vyacutecho-diskem v jednotlivinaacutech

Pavlova kombinace nominalismu a averroistickeacuteho monopsychismu vyka-zuje mnoho rozporů a vyžadovala by důkladnou analyacutezu primaacuterniacutech textů kteraacute by potvrdila opraacutevněnost jednot-livyacutech protikladnyacutech interpretaciacute jeho myšleniacute Jeho zpracovaacuteniacute teacutematu při-jmeme-li vyacuteklad E Kesslera a dalšiacutech historiků je samozřejmě takeacute v ost-reacutem rozporu s křesťanskou naukou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši což uacutedajně přimělo Pavla z Benaacutetek k uacutevahaacutem o tom zda přirozenyacute rozum vede k jistotě pravdy a zda pluralita intelektů kterou hlaacutesaacute křesťanstviacute je vskutku jen předmět viacutery22

Pavel z Benaacutetek tak zanechal svyacutem naacutestupcům sice ambivalentniacute dědic-tviacute23 v každeacutem přiacutepadě se však stal pro padovskyacute aristotelismus posta-vou zaklaacutedajiacuteciacute Ukazuje se to již na diacutele jeho naacutestupce Gaetana da Thiene (1367ndash1465) kteryacute na Pavla uacutezce nava-zuje a daacutele jeho filosofii rozviacutejiacute a to jak v problematice univerzaacuteliiacute kdy pro něj nominalismus a realismus představujiacute v podstatě pouze dvě rozdiacutelneacute funkce

21 Paulus Venetus 1503 f 88ra Citovaacuteno dle Kessler 2007 s 489

22 Srv Kuksewicz 1983 s 327ndash330 srv Kessler 2007 s 490

23 Jak uzaviacuteraacute Hasse 2011a s 163

102

132015

obecneacuteho pojmu v systeacutemu věděniacute tak v nauce o duši24 Averroův monopsy-chismus však Gaetano odmiacutetaacute Jednota intelektu sice umožňuje podle Gae-tana poznaacuteniacute obecneacuteho avšak pokud člověku nepřiacuteslušiacute intelekt jako jeho substanciaacutelniacute určeniacute neniacute možneacute defi-novat člověka jako rozumovou bytost Vedle toto jednota intelektu neumož-ňuje vysvětlit individualitu poznaacuteniacute25

Gaetanův negativniacute postoj k mono-psychismu se však zdaacute byacutet v těchto kru-ziacutech ojedinělyacute Z dobovyacutech zpraacutev lze usuzovat že vyacutejimkou spiacuteše bylo zastaacute-vat nauku neaverroistickou26 Jinyacute žaacutek Pavla z Benaacutetek učitel filosofie v Pise Niccolograve Tignosi (1402ndash1474) se sice staviacute na stranu Tomaacuteše Akvinskeacuteho kteryacute podle něj vytvaacuteřiacute spraacutevnou inter-pretaci Aristotela a proto přijiacutemaacute jeho nauku o duši jako substanciaacutelniacute formě nicmeacuteně to co rozhoduje o pravdivosti nauky o jednotě intelektu je podle něj bdquonaacutezor viacuteryldquo (opinio fidei) Navazuje tak praacutevě na sveacuteho učitele Pavla27 a argu-

24 Kessler 2008 s 15125 Kessler 2008 s 152 Gaetano da Thiene

1493 58ra bdquoEt dicit ulterius quod ipsa est indivisibilis et multiplicabilis secundum corporum multiplicationem quibus uni-tur et est immortalis et quod ab eius substantia fluunt potentie plures vide-licet intellectus agens quo active concu-rrit ad species intelligibiles et intellec-tiones et intellectus possibilis quo ad predicta passive concurrit et voluntas qua velie et nolle libere potestldquo

26 Martin 2014 s 43 27 Za předpokladu že je spraacutevnaacute inter-

pretace Pavla z Benaacutetek jako averroisty vzhledem k nauce o možneacutem intelektu Dag Nicolaus Hasse kteryacute se Tignosim zabyacutevaacute vychaacuteziacute praacutevě z vyacuteše uvedeneacuteho Kuksewiczova bdquoaverroistickeacuteholdquo vyacutekladu Hasse 2004 s 452

menty pro pluralitu nesmrtelnyacutech dušiacute chaacutepe jako přiacuteliš slabeacute Z hlediska při-rozeneacuteho rozumu je tak podle něj třeba přitakat Averroově tezi o jednotě Po-dobně obhajuje Averroa z hlediska při-rozenosti (naturaliter loquens) i proti nauce o duši jako substanciaacutelniacute formě člověka28

I slavnějšiacute žaacutek Gaetana z Thiene řeckyacute uprchliacutek překladatel a učitel řečtiny na různyacutech miacutestech Itaacutelie a propagaacutetor platoacutenskyacutech studiiacute Jo-hannes Argyropoulos (1415ndash1487) se ve sveacutem komentaacuteři k De anima ote-vřeně hlaacutesiacute nejprve k Averroovu chaacute-paacuteniacute činneacuteho intelektu jako jedineacuteho a separovaneacuteho daacutele k jednotě i mož-neacuteho (laacutetkoveacuteho) intelektu a konečně dokonce k pojetiacute smrtelneacuteho bdquotrpneacuteholdquo intelektu I v Otaacutezce zda je lidskyacute rozum věčnyacute (Quaestio utrum intellectus hu-manus sit perpetuus) obhajuje věčnost lidskeacuteho intelektu opět s odkazem na Averroa a to co do intelektu jak čin-neacuteho tak možneacuteho29

Nauka o jednotě intelektu od po-loviny 15 stoletiacute v renesančniacute Padově vskutku pevně zakořenila Elia Del-medigo (1458ndash1493) filosof židov-skeacuteho původu kteryacute působil v Padově

28 Hasse 2004 s 451ndash453 Niccolo Tigno-si 1551 s 409 bdquoNam plurificatio animae intellectivae apud loquentes naturaliter solum cum magna difficultate tenetur et ceteraldquo

29 Monfasani 1993 Skutečnost že Argyro-poulos zaacuteroveň propagoval Platoacutenovu filosofii (Averroovu interpretaci Aristo-tela spatřoval v souladu s Platoacutenem) a staacutel u rozmachu platonismu v renesančniacute Florencii potvrzuje že použiacutevaacuteniacute termiacute-nů bdquolatinskyacute averroismusldquo či bdquorenesančniacute averroismusldquo je problematickeacute

103FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

jako učitel v bohatyacutech rodinaacutech ve svyacutech dvou Traktaacutetech o duši nava-zuje podobně jako jeho předchůdci na Averroův komentaacuteř k Aristotelovi Averroův možnyacute intelekt považuje pů-vodně za pouhou dispozici (jakoby v naacutevaznosti na Alexandra z Afrodisi-ady podle ktereacuteho je intelekt vyvaacuteděn z potenciality laacutetky což na straně jedneacute vede k potvrzeniacute jeho individuaacutelnosti na straně druheacute však k popřeniacute jeho ne-smrtelnosti) Laacutetkovyacute intelekt se však postupně staacutevaacute nemateriaacutelniacute substanciacute tiacutem jak se přibližuje k separovaneacutemu intelektu činneacutemu až s niacutem dojde ko-nečneacuteho sjednoceniacute30 Delmedigo zde zjevně interpretuje vztah možneacuteho a činneacuteho intelektu s využitiacutem kabali-stickeacute tradice kteraacute vrcholiacute v mystic-keacutem sjednoceniacute Traktaacutety o duši ktereacute se dochovaly pouze v hebrejštině původně Delmedigo připravoval v la-tinskeacute verzi pro sveacuteho nejznaacutemějšiacuteho žaacuteka Giovanniho Pika della Mirandola (1463ndash1494) I prostřednictviacutem Del-mediga Mirandola ziacuteskaacuteval znalosti o averroistickeacutem monopsychismu jež posleacuteze využil ve svyacutech diacutelech

A tak Giovanni Pico della Miran-dola ve svyacutech Conclusiones (z roku 1486) kde předklaacutedaacute 900 teziacute z růz-nyacutech myšlenkovyacutech tradic jež majiacute byacutet uvedeny v soulad uvaacutediacute i tezi Ave-rroovu bdquoIntelektivniacute duše je jedna ve všech lidechldquo31 Podle Pika však oproti Averroovi je nauka o separova-neacutem jednotneacutem intelektu slučitelnaacute

30 Band 199531 Pico della Mirandola 1998 72 s 252ndash253

bdquoUna est anima intellectiva in omnibus hominibusldquo

s nesmrtelnostiacute individuaacutelniacute duše Mi-randola to vysvětluje jako spojeniacute indi-viduaacutelniacuteho intelektu se separovanyacutem intelektem ve stavu blaženosti32 což připomiacutenaacute Delmedigovo kabalistickeacute mystickeacute sjednoceniacute nicmeacuteně hlubšiacute analyacutezu Pico nenabiacuteziacute a moderniacute in-terpreti tak vesměs poukazujiacute na ne-konsistenci jeho přiacutestupu33

Mirandolovyacutem učitelem byl i Ni-coletto Vernia (zemř 1499) padovskyacute profesor s jehož jmeacutenem je termiacuten averroismus spojovaacuten nejčastěji a to předevšiacutem diacuteky jeho traktaacutetu o sub-stanciaacutelniacute jednotě lidskeacuteho intelektu34 Vernia v něm obhajuje Averroův mo-nopsychismus jako jedinou spraacutevnou interpretaci Aristotelovy psychologie Snaha Tomaacuteše Akvinskeacuteho a dalšiacutech středověkyacutech autorů o zavedeniacute nauky o individuaacutelniacute duši jako substanciaacutelniacute formě lidskeacuteho těla kteraacute je od těla po jeho smrti oddělitelnaacute je podle Vernii Aristotelovi zcela ciziacute Naopak peri-patetickaacute filosofie podpořenaacute Averro-ovyacutem vyacutekladem uvažuje o rozumoveacute duši jako o věčneacute a jako o nezmnoženeacute neboť nemateriaacutelniacute nemůže podleacutehat

32 Pico della Mirandola 1998 74 s 252ndash253 bdquoPossibile est tenendo unitatem in-tellectus animam meam ita particulari-ter meam ut non sit mihi communis cum omnibus remanere post mortemldquo

33 Dulles 1941 s 143 Still 2008 s 187ndash18834 Jednaacute se o kvestii kteraacute zůstala pouze

v rukopise Utrum anima intellectiva hu-mano corpore unita tanquam vera forma substantialis dans ei esse specificum substantiale eterna atque unica sit in omnibus hominibus Kvestii v několika časopiseckyacutech člaacutenciacutech analyzoval Ed-ward Mahoney souborně Mahoney 2000

104

132015

individuaci35 Přesněji Vernia chaacutepe možnyacute intelekt jako věčnyacute a jako věčně spojenyacute s intelektem činnyacutem tzn jako separovanou substanci kteraacute maacute věčneacute rozuměniacute36

Verniou vrcholiacute nauka o jednotě in-telektu v 15 stoletiacute Averroovo chaacutepaacuteniacute možneacuteho intelektu jako jednoho se-parovaneacuteho nadindividuaacutelniacuteho bylo Verniou a dalšiacutemi padovskyacutemi mys-liteli považovaacuteno za vyacuteklad kteryacute je plně v souladu Aristotelovou naukou o duši Zaacuteroveň však nebylo možneacute zastiacute-rat že se jednaacute o nauku kteraacute se pro-tiviacute křesťanskeacute představě o nesmrtelneacute individuaacutelniacute lidskeacute duši Tento rozpor vedl na sklonku 15 stoletiacute k poměrně ostreacute reakci kteraacute přiměla i dosavadniacute bdquoaverroistyldquo počiacutenaje Verniou k revi-dovaacuteniacute původniacutech stanovisek

3 Reakce proti monopsychismubdquoPřirozenyacutemildquo odpůrci monopsy-

chismu v renesanci byli samozřejmě mysliteleacute kteřiacute navazovali na Tomaacuteše Akvinskeacuteho nebo se přiacutemo hlaacutesili k jeho odkazu jako např bdquokniacuteže to-mistůldquo Jan Capreolus (1380ndash1444) Oporou jim mohl byacutet i dekret koncilu ve Vienne (1311ndash1312) kteryacute zapověděl jako heretickou nauku podle niacutež ro-zumovaacute (intelektivniacute) duše neniacute sub-stanciaacutelniacute formou těla a podpořil tak tomistickeacute pojetiacute

Na Tomaacutešovu argumentaci proti jednotě intelektu navazuje i Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute (1401ndash1464) kteryacute ve spise Idiota de mente (Soukromniacutek o mysli)

35 Mahoney 1970 s 451ndash460 Mahoney 1976 s 145ndash149

36 Hasse 2011b s 134ndash137

explicitně kritizuje nauku bdquoněkteryacutech peripatetikůldquo o bdquojedneacute jedineacute poznaacute-vaciacute dušildquo Kusaacutenskyacute jednotu intelektu odmiacutetaacute s poukazem na proporcionalitu individuaacutelniacute duše k individuaacutelniacutemu lidskeacutemu tělu37 Jelikož identita pro-porce neniacute zmnožitelnaacute neniacute zmnoži-telnaacute ani identita mysli kteraacute oživuje tělo v adekvaacutetniacute proporci Z toho Ku-saacutenus usuzuje že neniacute možneacute aby ve všech lidech byl tyacutež intelekt Podobně jako Tomaacuteš Akvinskyacute napadaacute Miku-laacuteš Kusaacutenskyacute monopsychismus pro jeho neschopnost vysvětlit zkušenost individuality myšleniacute a v pozadiacute jeho argumentace stojiacute chaacutepaacuteniacute duše jako bytostneacuteho určeniacute člověka respek-tive Akvinskeacuteho pojetiacute intelektu jako schopnosti duše kteraacute je substanciaacutelniacute formou lidskeacuteho těla38

Vyacuteznamnyacute vyacutepad proti monopsy-chismu učinili renesančniacute platonikoveacute Nejprve kardinaacutel Bessarion (1403ndash1472) propagaacutetor Platoacutena jakožto au-tora kteryacute je kompatibilniacute s křesťan-stviacutem v diacutele In calumniatorem Platonis rozebiacuteraacute interpretace Aristotela ktereacute děliacute na Alexandrovo odmiacutetaacuteniacute nesmr-telnosti a na Averroovo odmiacutetaacuteniacute indi-viduaacutelnosti Za předpokladu věčnosti

37 Kusaacutenskyacute 2000 s 235ndash236 bdquoNechaacutepu však jak maacute byacutet ve všech lidech mysl jed-na Neboť mysl maacute přece ten uacutekol kvůli němuž se nazyacutevaacute dušiacute a to vyžaduje při-měřenyacute stav těla ktereacute je jiacute adekvaacutetně přizpůsobeno tak že je-li daacuten v někte-reacutem těle nemůže se vyskytovat v žaacuted-neacutem jineacutem Tak jako nelze rozložit iden-titu proporce nelze to udělat ani s iden-titou mysli kteraacute neniacute schopna oživovat tělo bez teacuteto adekvaacutetniacute proporceldquo (přel J Patočka)

38 Fuumlhrer 2014 s 117ndash120

105FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

světa chceme-li zachovat individuaacutel-nost a vyhnout se alexandrovskeacute smr-telnosti se musiacute přijmout buď nauka o stěhovaacuteniacute dušiacute (metempsychoacutezis) nebo nekonečnyacute počet dušiacute Nebo je vyacutechodiskem z těchto kontradikciacute Ave-rroovo postulovaacuteniacute jednoho intelektu společneacuteho všem Monopsychismus je tak podle Bessariona adekvaacutetniacutem vyacutekladem Aristotelovy filosofie avšak z hlediska pravdy křesťanskeacute viacutery ne-obstojiacute a musiacute byacutet nahrazen platonis-mem kteryacute na rozdiacutel od aristotelismu s křesťanskou viacuterou souzniacute39

V naacutevaznosti na Bessariona zauacute-točil na monopsychismus florentskyacute platonik a vůdčiacute postava tzv platoacuten-skeacute akademie Marsilio Ficino kteryacute Averroově nauce o jednotě intelektu věnoval celou 15 knihu sveacuteho rozsaacuteh-leacuteho diacutela Platoacutenskaacute teologie o nesmrtel-nosti dušiacute (Theologia platonica de im-mortalitate animorum)40 Ficino zde napadaacute jako absurdniacute důsledky ktereacute by plynuly z jednoty možneacuteho i čin-neacuteho intelektu Jednotnyacute intelekt by byl dennodenně napaacutejen množstviacutem různyacutech smyslovyacutech obrazů (podle množstviacute individuaacutelniacutech dušiacute ktereacute na jeho činnosti participujiacute) A tento intelekt by zaacuteroveň kontinuaacutelně za-pomiacutenal (se smrtiacute svyacutech nositelů) na to co se naučil41 Ficino argumentuje proti Averroovi takeacute poukazem na jeho

39 Martin 2014 s 4340 Ficino 2005 41 Allen 2013 81ndash97 Allen vysvětluje Ficinův

neobvyklyacute zaacutejem o kritiku Averroova mo-nopsychismu snahou odmiacutetnout jej jako bdquosaturnskeacuteho poltergeistaldquo a odlišit mo-nopsychismus od Ploacutetiacutenova pojetiacute inte-lektu na ktereacute naopak navazoval a ktereacute

neznalost řeckyacutech textů a neporozu-měniacute Aristotelovi42 aby se nakonec uchyacutelil k eklektickeacute formulaci z Aver-roa přijmeme nesmrtelnost možneacuteho intelektu z Alexandra z Afrodisiady jeho zmnožitelnost43 Platoacutenskyacute přiacute-stup u Ficina spočiacutevaacute v tom že odmiacutetaacute spatřovat princip individuace v laacutetce což mu umožňuje neupadnout ani do jedneacute z krajniacutech a pro křesťana ne-přijatelnyacutech interpretaciacute Aristotelovy nauky o intelektu Neniacute-li intelekt in-dividualizovaacuten laacutetkou odpadaacute jak jeho smrtelnost jež by vyplyacutevala ze spojeniacute s tělem tak averroistickaacute nadindiviu-aacutelnost a jednota věčneacuteho intelektu se-parovaneacuteho od laacutetky44

Byl to pravděpodobně vliv Ficinovy kritiky averroismu45 kteryacute přivedl pa-dovskeacuteho biskupa Pietra Barozziho v květnu 1489 k vydaacuteniacute dekretu jiacutemž pod hrozbou exkomunikace zakazo-val veřejneacute diskuse o averroistickeacute nauce o jednotě intelektu Přestože Barozzi nezmiňuje explicitně žaacutedneacuteho současneacuteho averroistu bezpochyby

se mohlo jevit z určiteacuteho pohledu jako averroismu bliacutezkeacute

42 Martin 2014 s 4543 Ficino 2005 Theol platonica XV 19 = Pla-

tonic Theology vol V s 225 bdquoAccipiamus ab Averroe capacem intellectum esse immortalem Accipiamus ab Alexandro capaces intellectus esse vires quasdam animabus nostris naturaliter insitas to-tidem numero quot sunt animaeldquo Srv Blum 2011 s 288

44 Blum 2011 s 27945 O vlivu Ficinovy kritiky piacuteše Randall 1961

s 80 Randall takeacute považuje Verniův ave-rroismus za v podstatě tradičniacute zatiacutemco E Mahoney si později u Vernii všiacutemaacute i ar-gumentaciacute kteryacutemi je tradičniacute averrois-mus rozviacutejen srv Mahoney 1976 Srv teacutež Kraye 2000 s 6ndash8

106

132015

byl předmětem jeho uacutetoku padovskyacute filosof Nicoletto Vernia Ten jako od-pověď na odsouzeniacute monopsychismu naacutesledně sepsal traktaacutet Proti zvraacuteceneacute Averrově myšlence o jednotě intelektu46 jehož naacutezev napoviacutedaacute že svůj původniacute averroistickyacute přiacutestup zaacutesadně zrevido-val Vernia zde tvrdiacute že sice o Averro-ově monopsychismu přednaacutešel avšak pojiacutemal to pouze jako dialektickeacuteho cvičeniacute a on saacutem monopsychismus ne-zastaacuteval Ve sveacutem noveacutem traktaacutetu pak nejenže odmiacutetaacute averroistickou argu-mentaci nyacutebrž se dokonce pokoušiacute do-kaacutezat individualitu nesmrtelneacute lidskeacute duše s odkazem na Avicennu Themis-tia a Simplikia a svůj obrat později při-pisuje praacutevě četbě těchto textů47

Kraacutetce po vydaacuteniacute Barozziho de-kretu (pravděpodobně v roce 1493) publikoval protiaverroistickyacute traktaacutet padovskyacute františkaacuten a scotista Antonio Trombetta (1436ndash1518)48 Nicmeacuteně na-vzdory antiaverroistickeacutemu zaměřeniacute spisu považuje Trombetta Averroovu

46 Contra perversam Averrois opinionem de unitate intellectus et de animae felicitate quaestiones divinae praacutece uacutedajně vznik-la v roce 1492 tiskem byla však vydaacutena až po Verniově smrti v raacutemci Acutissi-mae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia edi-tae Venetiis 1504 Srv Mahoney 1976 s 149nn

47 Srv Hasse 2011a s 166 Verniova vlast-niacute revize averroismu je interpretovaacutena rozdiacutelně a to buď jako oportunismus srv Nardi 1958a s 101 nebo jako kon-sekventniacute vyacutevoj myslitele ktereacutemu jde o soulad filosofie a teologie srv Kessler 1994 s 281

48 Antonio Trombetta Tractatus singularis contra Averroystas de humanarum ani-marum plurificatione ad catholicae fidei obsequium Srv di Napoli 1963 s 195

tezi o nezničitelnosti duše za shodnou s Aristotelem i viacuterou Jednota inte-lektu umožňuje zdůraznit nezaacutevislost rozumoveacuteho poznaacuteniacute na laacutetce je tedy třeba podle něj vysvětlit individuaci intelektu Trombetta hodlaacute podržet jak věčnost intelektu uchopujiacuteciacuteho objektivniacute obecneacute pojmy tak pluralitu rozumu49 tedy ve vyacutesledku to co hlaacutesal Marsilio Ficino

Je zjevneacute že pro aristotelsky orien-tovaneacute myslitele bylo odmiacutetnutiacute averro-istickeacute jednoty intelektu ořiacuteškem Tak boloňskyacute filosof Alessandro Achillini (zemř 1512) ve svyacutech Quodlibeta de intelligentiis z roku 1494 na jejichž zaacute-kladě byl označen za averroistu staacutele považuje Averroovu interpretaci inte-lektu za spraacutevneacute uchopeniacute Aristotelova probleacutemu I když zdůrazňuje že nauka o jednotě intelektu je v rozporu s viacuterou a musiacute byacutet odmiacutetnuta i filosofickyacutemi prostředky předklaacutedaacute proaverrois-tickeacute argumenty pokud by možnyacute in-telekt byl mnohyacute nebylo by ho možneacute z důvodu jeho individuace odlišit od smysloveacuteho poznaacuteniacute nebylo by možneacute poznaacuteniacute univerzaacutelniacutech forem a takeacute to co by bylo poznaacutevaacuteno dvěma odlišnyacutemi individui by byl jeden pojem avšak nu-mericky dva Z těchto dvou pojmů by se mohl vyabstrahovat dalšiacute pojem kteryacute by zase byl jeden avšak numericky dva a tak by se mohly vytvaacuteřet pojmy až donekonečna50 Argumentaciacute kteraacute

49 Blum 2011 s 290ndash29250 Achillini Quodlibeta III 2 3 10rb bdquose-

cundo si sic procederetur in infinitum in conceptibus quia conceptus essent nu-mero diversi et ab omni per se intelligi-bili numeraliter multiplicato abstrahibili

107FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

připomiacutenaacute slavnou Platoacutenovu naacutemitku bdquotřetiacute mužldquo proti jeho vlastniacute teorii idejiacute se Achillini hlaacutesiacute k Averroovu druheacutemu argumentu proti pluralitě možneacuteho intelektu Achillini nakonec jednotu intelektu odmiacutetaacute avšak zdaacute se že z filosofickeacuteho hlediska ji pova-žuje za pravděpodobnou a filosofickeacute argumenty vzneseneacute proti niacute za ne zcela uspokojiveacute51 Podobně proaverro-isticky byl naladěn i Marcantonio Zi-mara (1475ndash1532) kteryacute k Averroovi a Aristotelovi vytvořil vlivneacute indexy

Takeacute Verniovi padovštiacute žaacuteci Agos-tino Nifo a Pietro Pomponazzi ve svyacutech ranyacutech diacutelech přiznaacutevajiacute že averro-istickyacute monopsychismus se jim jeviacute jako spraacutevnaacute interpretace Aristotela a že je obtiacutežneacute ji vyvraacutetit Agostino Nifo (1473ndash1538) v komentaacuteři k De anima (z konce 15 stoletiacute tiskem 1503) uchopuje Averroův monopsychismus v kosmologickyacutech pojmech hovořiacute o nebeskeacute sfeacuteře kterou ztotožňuje s lid-skyacutem intelektem i když tuto nauku chaacutepe jako nepřijatelnou pro křesťana Ale již ve spise De intellectu z roku 1503 monopsychismus odmiacutetaacute Neopiacuteraacute se však o psychologickeacute a epistemolo-gickeacute protiargumenty ty totiž neshle-daacutevaacute za přesvědčiveacute nyacutebrž formuluje naacutemitky z oblasti moraacutelniacute filosofie a naacuteboženstviacute neboť etickeacute důsledky jednoty intelektu ohrožujiacute moraacutelku a takeacute přiacuterodně filosofickeacute respektive kosmologickeacute Probleacutem spatřuje v chaacute-paacuteniacute separovaneacuteho intelektu jako hy-batele kteryacute by měl hyacutebat mnohyacutemi

est conceptus ideo ab illis conceptibus essent alii conceptus abstrahibilesldquo

51 Hasse 2011b s 139ndash141

pohybovanyacutemi a vyvolaacutevat v různyacutech pohybovanyacutech rozdiacutelneacute uacutečinky52

I druhyacute jmenovanyacute Pietro Pompo-nazzi (1462ndash1525) ve svyacutech ranyacutech padovskyacutech komentaacuteřiacutech k Aristote-lovi považuje monopsychismus za le-gitimniacute interpretaci Aristotela Repro-dukuje Averroovu pozici a konfrontuje ji s vyacutekladem Alexandra z Afrodisiady tedy s pluralitou individuaacutelniacutech smr-telnyacutech intelektů Averroovu nauku o duši shledaacutevaacute jako shodnou s Aristo-telovou (např v kvestii z roku 1504) avšak naacutesledovat ji nechce neboť mu připadne nesmyslnaacute53 Alexandrova interpretace Aristotelova textu u Pom-ponazziho zviacutetězila až v jeho přednaacuteš-kaacutech z Boloni (1512ndash13 1514ndash15)54 v době kdy do sporů o spraacutevnyacute vyacuteklad Aristotela a o jednotu intelektu zasaacutehli uacutečastniacuteci paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu

4 Jednota intelektu po Apostolici regiminis

Oscilace mnoha filosofů mezi ave-rroistickyacutem monopsychismem na straně jedneacute a alexandrovskyacutem zdů-razněniacutem plurality za cenu odmiacutetnutiacute nesmrtelnosti na straně druheacute se stala jedniacutem z teacutemat paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu Bulou papeže Lva X nazvanou bdquoApostolici regiminisldquo z 19 prosince 1513 pak bylo zakaacutezaacuteno obhajovat jak

52 Hasse 2004 s 455ndash460 srv Hasse 2011a s 166ndash167

53 Pomponazzi 1955 s 93 bdquoDe opinione Averrois mihi videtur quod fuerit opinio Aristotelis tamen nullo pacto possum illi adherere et videtur mihi maxima fatui-tas Dicat autem quisque quidquid vult ego magis abhorreo opinionem Aristote-lis quam diabolumldquo Srv Kraye 2000 s 13

54 Pluta 1986 s 50 Van Dooren 1994 s 309ndash318

108

132015

averroistickou tak alexandrovskou po-zici a to dokonce i pouze jako dialek-tickeacute cvičeniacute Odsouzeni byli ti bdquokdo tvrdiacute že rozumovaacute duše je smrtelnaacute nebo že je jedna v mnohyacutech lidech a kdo pochybujiacute nejen o tom že je prav-divě a bytostně formou lidskeacuteho těla [hellip] ale i že je nesmrtelnaacute a že v mno-hosti těl v nichž se rozleacutevaacute je jako jednotlivaacute zmnožitelnaacute je zmnožena a maacute byacutet zmnoženaldquo55 Předmětem od-souzeniacute tedy byl jak averroistickyacute mo-nopsychismus tak alexandrovskaacute in-terpretace Aristotela a kodifikovaacuten byl přiacutestup Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Když pak v listopadu 1516 vydal Pi-etro Pomponazzi svůj Traktaacutet o nesmr-telnosti duše vyvolal tento spis spor ni-koli z důvodu přiacuteklonu k averroismu nyacutebrž alexandrismu Pomponazzi averroistickou jednotu intelektu od-miacutetaacute argumentuje pro pluralitu dušiacute avšak připisuje jim pouze relativniacute nesmrtelnost a absolutniacute smrtelnost Kliacutečovyacutem argumentem proti jednotě intelektu je pro Pomponazziho teze kterou přebiacuteraacute z Aristotela že činnost intelektu nemůže probiacutehat bez imagi-nace a je tedy zaacutevislaacute na fantasmatech na smyslovyacutech představaacutech jež jsou produktem smysloveacuteho vniacutemaacuteniacute Po-dle Pomponazziho je-li intelekt zaacutevislyacute

55 Conciliorum oecumenicorum decreta sess viii s 581 bdquodamnamus et repro-bamus omnes asserentes animam in-tellectivam mortalem esse aut unicam in cunctis hominibus et haec in dubium vertentes cum illa non solum vere per se et essentialiter humani corporis forma exsistat [hellip] verum et immortalis et pro corporum quibus infunditur multitudine singulariter multiplicabilis et multiplica-ta et multiplicanda sitldquo

na těle ve sveacute činnosti je na něm zaacute-vislyacute i ve sveacutem bytiacute tudiacutež je tělem individualizovanyacute56

Jednota intelektu odsouzenaacute kon-cilem je nyniacute odmiacutetnuta na zaacutekladě filosofickeacute argumentace prostřednic-tviacutem analyacutezy procesu poznaacuteniacute Zaacutero-veň je Averroova nauka prezentovaacutena jako filosofie kteraacute neodpoviacutedaacute Aris-totelovi Zatiacutemco v 15 stoletiacute aristote-likoveacute viacutecemeacuteně považovali Averroa za filosofa kteryacute je s Aristotelem v sou-ladu pročež si takeacute již ve 13 stoletiacute vysloužil přezdiacutevku bdquoKomentaacutetorldquo nyniacute je Averroes bdquoprznitelemldquo (perver-sor) Aristotelovy nauky Diacuteky Pompo-nazzimu se diskuse naacutesledně přesou-vajiacute na jinou rovinu teacutema pluralita versus jednota je nahrazeno teacutematem nesmrtelnost versus smrtelnost Po-kud uacutečastniacuteci diskuse přece jen ho-vořiacute o jednotě intelektu činiacute tak často již neaverroistickyacutem způsobem tzn netematizujiacute jednotu intelektu mož-neacuteho ale jednotu intelektu činneacuteho Saacutem Pomponazzi činnyacute a možnyacute inte-lekt od sebe odděluje a činnyacute intelekt chaacutepe jako nesmrtelnou separovanou substanci kteraacute působiacute na možnyacute in-telekt individualizovanyacute tělem jako hybatel na pohybovaneacuteho57 Stejně tak i

56 Pomponazzi 2012 IV s 73ndash9357 Pomponazzi 2012 X s 173 bdquoAristoteleacutes

totiž na uvedeneacutem miacutestě řiacutekaacute že pou-ze činnyacute intelekt je vpravdě nesmrtelnyacute a staacutele je v uskutečněniacute zatiacutemco trpnyacute nikoli poněvadž někdy mysliacute a někdy nemysliacute A protože tedy nekonaacute setrva-le nemaacute ani setrvalou bytnost proto je třeba na naacutemitku řiacuteci že možnyacute intelekt je v jisteacutem ohledu nesmrtelnyacute avšak v pravdě nesmrtelnyacute je pouze intelekt činnyacute protože je jednou z inteligenciacute a

109FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Gasparo Contarini (1483ndash1542) jeden z Pomponazziho kritiků a obhaacutejců ne-smrtelnosti individuaacutelniacute lidskeacute duše souhlasiacute s Pomponazzim nejen v od-miacutetnutiacute averroistickeacuteho monopsychi-smu ale i v chaacutepaacuteniacute činneacuteho intelektu jako separovaneacuteho od lidskeacute duše58 Stejnou pozici tedy na jednu stranu imanenci intelektu možneacuteho a na stranu druhou transcendenci intelektu činneacuteho zastaacuteval později padovskyacute fi-losof Cesare Cremonini (1550ndash1631) přičemž onen jednotnyacute činnyacute intelekt ztotožňoval s Bohem59 tak jak to činili již mnoziacute středověciacute autoři když teacutema činneacuteho a možneacuteho rozumu recipovali nebo i v tomto smyslu augustinovsky laděnyacute Pavel z Benaacutetek Cremonini se hlaacutesil stejně jako Pomponazzi k Ale-xandru z Afrodisiady podobně jako před niacutem Simone Porzio (1496ndash1554) pravděpodobně Pomponazziho žaacutek kteryacute však na rozdiacutel od Cremoniniho Alexandrovu identifikaci činneacuteho inte-lektu s Bohem odmiacutetal60

Vyacutejimku v diskusi daneacuteho obdobiacute v niacutež začiacutenaacute převažovat antiaverro-istickyacute postoj tvořiacute Luca Prassicio (zemř 1533) kteryacute obhajoval Averroa jako zastaacutence nesmrtelnosti duše jak

neniacute nějakou součaacutestiacute lidskeacute duše jak soudili Themistios a Averroes nyacutebrž pouze hybatelemldquo (přel M Petřiacuteček)

58 Contarini 2014 s 89 bdquo možnyacute intelekt setrvaacutevaacute po smrti byť mu nebyla daacutena nesmrtelnost činneacuteho intelektu Neboť i jaacute souhlasiacutem s Vašiacute Excelenciacute v tom že činnyacute intelekt o němž se zmiňuje Aristo-teleacutes na tomto miacutestě neniacute čaacutestiacute duše nyacutebrž jakyacutemsi vyššiacutem intelektemldquo (přel J Janoušek)

59 Kuhn 1996 s 210ndash24360 Porzio 1551 Srv Garin 2008 s 360ndash363

proti Pomponazzimu tak proti Nifovi kteryacute Averroa podle něj desinterpreto-val Ve sveacutem traktaacutetu o nesmrtelnosti duše61 se staviacute na stranu Averroovu jako na stranu nejlepšiacuteho obraacutence ne-smrtelnosti duše totiž nejen intelektu činneacuteho ale i intelektu možneacuteho Pro-blematičnost jednoty možneacuteho inte-lektu z hlediska křesťanstviacute kupodivu u Prassicia ustupuje do pozadiacute ve pro-spěch obhajoby nesmrtelnosti zpo-chybněneacute Pomponazzim62 Přestože je tedy Prassicio radikaacutelniacutem propagaacuteto-rem Averroa paradoxně i jeho přiacutestup svědčiacute o přesunu diskusiacute od jednoty k nesmrtelnosti

Druhaacute polovina 16 stoletiacute je tak obdobiacutem uacutepadku nauky o jednotě in-telektu a averroismu jako takoveacuteho Jedniacutem z posledniacutech filosofů kteřiacute přispěli k teacutematu averroistickeacute jednoty intelektu byl Francesco Vimercato (1512ndash1571) původem z Milaacutena avšak působiacuteciacute dlouho v Pařiacuteži Vimercato si cenil Averroa předevšiacutem jako přiacute-rodniacuteho filosofa a ve svyacutech spisech o duši dochaacuteziacute k jednotě činneacuteho i jed-notě možneacuteho intelektu i když opět jako mnoziacute jeho předchůdci tvrdiacute že se jednaacute o nauku s křesťanstviacutem ne-slučitelnou63 A snad uacuteplně posledniacutem zastaacutencem jednoty intelektu z přiacute-rodněfilosofickeacuteho hlediska byť takeacute zdůrazňujiacuteciacutem jeho nepravdivost z hle-diska pravdy křesťanstviacute byl Antonio Bernardi v roce 156264

61 Prassicio 1520 62 Hasse 2011b s 141ndash14463 Hasse 2004 s 462ndash46564 Hasse 2004 s 466 Hasse 2011a s 168

110

132015

Postupneacute mizeniacute averroistickeacute po-zice v druheacute polovině 16 stoletiacute však zaacuteroveň neznamenaacute že by se k niacute fi-losofoveacute přestali obracet jako k před-mětu kritiky Napřiacuteklad jezuiteacute z Co-imbry kteřiacute na sklonku 16 stoletiacute vytvaacuteřeli komentaacuteře k Aristotelovyacutem spisům tzv Conimbricenses jed-noznačně považujiacute Averroův mono-psychismus za nauku kteraacute je v roz-poru jak s Aristotelem tak s pravyacutem učeniacutem65 Stejně tak i řiacutemskyacute jezuita Francisco de Toledo (1532ndash1596) na-padaacute jednotu intelektu jako odporujiacuteciacute praveacute filosofii a rozumu Důkladnou protiaverroistickou argumentaci roz-viacutejiacute ve stejneacute době padovskyacute filosof Ja-copo Zabarella (1533ndash1589) napřiacuteklad ve sveacutem spise De mente humana66 U Za-barelly i jezuitskyacutech autorů je nicmeacuteně kritika monopsychismu již využita spiacuteše pouze jako odrazovyacute můstek pro formulovaacuteniacute vlastniacute odlišneacute koncepce rozumoveacuteho poznaacuteniacute než že by před-stavovala uacutetok na reaacutelneacuteho protivniacuteka Důvodem pro opuštěniacute averroistickyacutech pozic bylo podle Daga Hasseho zřejmě praacutevě toto rozviacutejeniacute alternativniacutech aristotelsky založenyacutech teoriiacute intelek-tuaacutelniacuteho poznaacuteniacute a to jak v lutheraacuten-skeacutem Německu Filipem Melanchtho-nem tak v jezuitskeacute scholastice již reprezentuje Francisco Suaacuterez či v raacutemci bdquopadovskeacuteholdquo aristotelismu je-hož vrcholnou postavou je zmiňovanyacute Jacopo Zabarella67

65 Salatowski s 20466 Salatowski s 206-20967 Hasse 2011a s 169 Hasse 2004 s 468

Zabarella ve sveacutem spise De mente agente považuje činnyacute intelekt za se-parovanou substanci kterou ztotož-ňuje s Bohem kteryacute iluminuje lidskou mysl68 Trpnyacute intelekt (intellectus pati-bilis) je pak pro něj (oproti Averroovu pojetiacute) praacutevě tou schopnostiacute kteraacute abstrahuje pojmy z fantasmat69 Fran-cisco Suaacuterez přistupuje k teacutematu zcela jinak Činnyacute i možnyacute intelekt nejsou pro něj odděleneacute substance u kteryacutech bychom pak museli zvažovat jejich on-tologickyacute status nyacutebrž dvě siacutely (vis) in-telektivniacute schopnosti duše70 Zabarella i Pomponazzi se soustřediacute na proble-matiku abstrakce a vztahu intelektiv-niacutech schopnostiacute a fantasie spiacuteše v naacute-vaznosti na Pomponazziho vyacuteklad než na averroistickeacute pozice Asi posledniacute vaacutežně miacuteněnyacute uacutetok na averroistickyacute monopsychismus formulujiacute v 17 stoletiacute cambridgeštiacute platonikoveacute předevšiacutem Henry More ovšem v tomto přiacutepadě se jednaacute o kritiku vedenou z pozice platonismu71

5 Zaacutevěr

68 Zabarella 1966 s 1031 bdquoMaxime autem omnium intelligibilis Deus est et est pri-mum in genere intelligibilium ergo nil aliud statui potest intellectus agens nisi solus Deus Hoc fuit argumentum eficaci-ssimum Alexandrildquo

69 Zabarella 1966 s 1020 bdquoSeptima est officium abstrahendi non est intellectus agentis sed est proprium intellectus patibilisldquo

70 Fransisco Suaacuterez se věnuje kritice ave-rroismu v prvniacute knize spisu De anima (I 12 12ndash13 s 557ndash559) svou teorii rozumo-veacuteho poznaacuteniacute pak formuluje v knize čtvr-teacute (De potentia intellectiva) K Suaacuterezovi srv např Heider 2011

71 Hutton 2013 s 197ndash212

111FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Jednota intelektu předevšiacutem v jejiacute silneacute formě jako monopsychismus tedy jako jednota možneacuteho rozumu patřila v 15 a 16 stoletiacute mezi kliacutečovaacute filosofickaacute teacutemata Dějinně-filosofickyacute vyacutezkum kteryacute jsme v teacuteto studii na-značili umožňuje identifikovat něko-lik zaacutekladniacutech přiacutestupů k teacutematu

1 Pokud byl Averroův monopsychi-smus považovaacuten za odůvodněnyacute z hle-diska filosofickeacute argumentace dostaacuteval se do konfliktu s křesťanskou předsta-vou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši s niacutež nebyl kompatibilniacute Tento rozpor tak vedl k hledaacuteniacute vztahu mezi racionaacutelniacutem zdůvodňovaacuteniacutem a viacuterou kteraacute tak vznaacutešiacute naacuteroky na pravdivost jineacuteho typu než filosofie (např Pavel z Benaacutetek) Diskuse o monopsychi-smu spolu se sporem o nesmrtelnost lidskeacute duše s niacutemž tematicky souvisiacute vedly postupně k odděleniacute filosofie od teologie

2 Přesvědčeniacute o spraacutevnosti Ave-rroovy monopsychickeacute interpretace Aristotela však vedle toho vyuacutestilo i v odmiacutetnutiacute aristotelismu jako takoveacuteho pro jeho neslučitelnost s křesťanstviacutem (Bessarion Ficino) Tato pozice jde ruku v ruce s obnovou platonismu v 15 stoletiacute a zaacuteroveň potencovala vyacuteše uve-deneacute vymezovaacuteniacute kompetenciacute přiroze-neacuteho rozumu a viacutery

3 Pokud byl monopsychismus shle-daacuten jako neadekvaacutetniacute interpretace Aristotela bylo třeba proti němu po-stavit alternativniacute aristotelskyacute vyacuteklad Odmiacutetnutiacute monopsychismu v 16 sto-letiacute takeacute v kontextu přesunu těžiště fi-losofickyacutech diskusiacute z probleacutemu jednoty a plurality na probleacutem nesmrtelnosti

vedlo k formulaci novyacutech koncepciacute ro-zumoveacuteho poznaacuteniacute Tradičniacute tomis-tickaacute kritika byla často považovaacutena za uacutetok kteryacute byl veden z pozic viacutecemeacuteně teologickyacutech (a neniacute předmětem to-hoto člaacutenku posoudit zda opraacutevněně či neopraacutevněně) což bylo podpořeno i koncilniacutem zaacutesahem a tak jako filoso-ficky plausibilniacute byl shledaacutevaacuten vyacuteklad Alexandra z Afrodisiady kteryacute se však takeacute byť z jinyacutech důvodů dostaacuteval do konfliktu s věroukou a vedl k rozlišeniacute filosofie a viacutery (Pomponazzi) Proto pro alternativniacute teorie rozumoveacuteho poznaacuteniacute čerpajiacuteciacute z aristotelskeacute tra-dice ktereacute vznikaly ve druheacute polovině 16 stoletiacute (Zabarella Suaacuterez) zůstaacutevaacute vyrovnaacuteniacute se s monopsychickou argu-mentaciacute uacutekolem v kontextu probleacutemu nesmrtelnosti duše navozeneacutem spo-rem o Pomponazziho vyacuteklad I pro ně je jednota intelektu nadaacutele teoriiacute vůči niacutež bylo třeba se vymezovat byť ave-rroistickou pozici v teacute době zdaacute se již nikdo nezastaacuteval

I když na poli renesančniacutech baacutedaacuteniacute zůstaacutevaacute i vzhledem k recepci monopsy-chismu množstviacute nevyřešenyacutech otaacute-zek v každeacutem přiacutepadě deacutelka životnosti nauky o jednotě intelektu v renesanci ukazuje na vyacuteznamnou dějinnou roli kterou averroismus sehraacutel nejen ve středověku ale i tomto obdobiacute

112

132015

BIBLIOGRAFIE

Achillini A (1494) Quodlibeta de intelligentiis Bologna Benedictus Hectoris Failli

Allen M J B (2013) bdquoMarsilio Ficino on Saturn the Plotinian Mind and the Monster of Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 81ndash97

Averroes Cordubensis (1953) Commentarium Magnum in Aristotelis de Anima libros (ed F S Crawford) Cambridge The Mediaeval Academy of America

Band K P (1995) bdquoElijah Del Medigo Unicity of Intellect and Immortality of Soulldquo Proceedings of the American Academy for Jewish Research 61 s 1ndash22

Blum P R (2011) bdquoNesmrtelnost dušeldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 279ndash309

Blumenthal H J (1996) Aristotle and Neoplatonism in Late Antiquity Interpretations of the De Anima Ithaca Cornell University Press

Brentano F (1967) Die Psychologie des Aristoteles insbesondere seine Lehre vom NOUS POIHTIKOS Nebst einer Beilage uumlber das Wirken des aristotelischen Gottes Mainz 1867 přetisk Darmstadt Wissenschaftliche Buchgesellschaft

Conciliorum oecumenicorum decreta (eds J Alberigo P-P Joannou C Leonardi P Prodi) (1962) Basileae Herder

Contarini G (2014) O nesmrtelnosti duše (eds P R Blum T Nejeschleba) Olomouc Univerzita Palackeacuteho v Olomouci

Conti A D (1992) bdquoIl problema della

conoscibilitagrave del singolare nella

gnoseologia di Paolo Venetoldquo Bullettino

delllsquoIstituto Storico Italiano per il Medio

Evo e Archivio muratoriano 98 s 323ndash82

Conti A D (2012) bdquoPaul of Veniceldquo In

E N Zalta (ed) Stanford Encyclopedia

of Philosophy Dostupneacute z httpplato

stanfordeduentriespaul-venice

Davidson H (1992) Alfarabi Avicenna and Averroes on the Intellect Their Cosmologies Theories of the Activ Intellect

113FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

and Theories of Human Intellect New York Oxford University Press

di Napoli Giovanni (1963) Lrsquoimmortalitagrave dellrsquoanima nel rinascimento Torino Societagrave editrice internationale

Dulles A (1941) Princeps concordiae Pico della Mirandola and the Scholastic Tradition Cambridge MA Harvard University Press

Ficino M (2005) Platonic theology vol 5 books xvndashxvi (transl M J B Allen ed James Hankins) Cambridge MA Harvard University Press

Flasch K (1989) Aufklaumlrung im Mittelalter Die Verurteilung von 1277 Mainz Dieterich

Gaetano da Thiene (1493) Super libros de

anima Venetiis Bonetus Locatellus

pour Octavianus Scotus

Garin E (2008) History of Italian Philosophy Amsterdam New York Rodopi

Gerson L P (2004) bdquoThe Unity of Intellect in Aristotelersquos De animaldquo Phronesis 49(4) s 348ndash373

Hasse D N (2004) bdquoAufstieg und Niedergang des Averroismus in der Renaissance Niccolo Tignosi Agostino Nifo Francesco Vimercatoldquo In J van Aertsen M Pickaveacute (eds) bdquoHerbs des Mittelaltersldquo Fragen zur Bewertung des 14 und 15 Jahrhunderts Berlin Walter de Gruyter s 451ndash453

Hasse D N (2011a) bdquoArabskaacute filosofie a averroismusldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 156ndash185

Hasse D N (2011b) bdquoThe Attraction of Averroism in the Renaissance Vernia Achillini Prassicioldquo Bulletin of the Institute of Classical Studies 47 s 131ndash147

Heider D (2011) bdquoReifikace hylemorfickyacutech principů Substanciaacutelniacute jednota člověka a nesmrtelnost lidskeacute duše ve filosofii F Suaacuterezeldquo In T Nejeschleba V Němec M Recinovaacute (eds) Pojetiacute člověka v dějinaacutech a současnosti filosofie I Od antiky po renesanci Brno CDK s 139ndash152

114

132015

Horn H-J (1994) Studien zum dritten Buch der aristotelischen Schrift De anima Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

Hutton S (2013) bdquoThe Cambridge Platonists and Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 197ndash212

Imbach R (1991) bdquoLrsquoAverroiumlsme latin du XIIIe siegraveclelsquoldquo In R Imbach A Maierugrave (eds) Gli studi di fi loso fi a medievale fra Otto e Novocento Contributo a un bilancio storiogra fi co Rome Edizioni di storia e letteratura s 191ndash208

Kessler E (1994) bdquoNicoletto Vernia oder die Rettung eines Averroistenldquo In F Niewoumlhner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelalter und in der Renaissance Zuumlrich Spur s 269ndash290

Kessler E (2007) bdquoThe intellective soulldquo In Ch B Schmitt et al (eds) Cambridge History of Renaissance Philosophy Cambridge Cambridge University Press s 485ndash534

Kessler E (2008) Die Philosophie der Renaissance Das 15 Jahrhundert Muumlnchen C H Beck

Kraye J (2000) bdquoThe Immortality of the Soul in the Renaissance between Natural Philosophy and Theologyldquo Signatures 1 ch 2 s 1ndash22

Kristeller P O (1979) Renaissance Thought and its Sources New York Columbia University Press

Kuhn H C (1996) Venetischer Aristotelismus im Ende der aristotelischen Welt Aspekte der Welt und des Denkens des Cesare Cremonini (1550ndash1631) Frankfurt a M Peter Lang Verlag

Kuksewicz Z (1983) bdquoPaul de Venise et sa theacuteorie de lrsquoacircmerdquo In L Olivieri (ed) Aristotelismo veneto e scienza moderna atti del 25deg anno accademico del Centro per la storia della tradizione aristotelica nel Veneto IndashII Padua Antenore s 130-164

Kusaacutenskyacute M (2001) Idiota de mente In P Floss J Patočka (eds) Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute život a diacutelo renesančniacuteho filosofa matematika a politika Praha Vyšehrad s 195ndash243

115FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Mahoney E P (1970) bdquoAgostino Niforsquos Early Views on Immortalityldquo Journal of the History of Philosophy 8 s 451ndash460

Mahoney E P (1976) bdquoNicoletto Vernia on the Soul and Immortalityldquo In E P Mahoney (ed) Philosophy and Humanism Renaissance Essays in Honor of Paul Oskar Kristeller New York Columbia University Press s 145ndash149

Mahoney E P (2000) Two Aristotelians of the Italian Renaissance Nicoletto Vernia and Agostino Nifo Aldershot AshgateVariorum

Marenbon J (2013) bdquoErnest Renan and Averroism The Story of a Misinterpretationldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 273ndash284

Fuumlhrer M (2014) Echoes of Aquinas in Cusanusrsquos Vision of Man Lanham Lexington Books

Martin C (2013) bdquoHumanism and the Assessment of Averroes in the Renaissanceldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its

Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 65ndash80

Martin C (2014) Subverting Aristotle Religion History and Philosophy in Early Modern Science Baltimore John Hopkins University Press

Matula J (2009) bdquoAntiaverroismus v diele Tomaacuteša Akvinskeacuteholdquo Aither 1 s 52ndash61

Monfasani J (1993) bdquoThe Averroism of John Argyropoulos and His Quaestio utrum intellectus humanus sit perpetuuslsquoldquo I Tatti Studies in the Italian Renaissance 5 s 157ndash208

Nardi B (1958a) bdquoLa miscredenza e il carattere morale di Nicoletto Vernia Ancora qualche notizia e aneddoto su Nicoletto Vernialdquo In B Nardi (ed) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni s 95ndash126

Nardi B (1958b) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni

Nardi B (1958c) bdquoPaolo Veneto e

lrsquoaverroismo padovanoldquo In B Nardi

116

132015

(ed) Saggi sullrsquoaverroismo padovano dal

secolo XIV al XVI Florence Sansoni s

75ndash93

Paulus Venetus (1481) Scriptum super

librum de anima Venetiis

Paulus Venetus (1503) Summa naturalis

philosophiae Venetiis

Paulus Venetus (1504) Scriptum super libros

De anima Venetiis

Pico della Mirandola G (1998) Conclusiones In S A Farmer (ed) Syncretism in the West Picorsquos 900 these (1486) the evolution of traditional religious and philosophical systems with text translation and commentary Tempe Medieval amp Renaissance Texts amp Studies

Pluta O (1986) Kritiker der Unsterblichkeitsdoktrin in Mittelalter und Renaissance Amsterdam B R Gruumlner

Pomponazzi P (1955) Quaestio de immortalitate animae (1504) In P O Kristeller (ed) bdquoTwo unpublished Questions on the Soul of Pietro

Pomponazzildquo Medievalia et Humanistica 8 s 76ndash101

Pomponazzi P (2012) Pojednaacuteniacute o nesmrtelnosti duše Tractatus de immortalitate animae Praha OIKOYMENH

Porzio S (1551) De mente humana disputatio Florentiae Apud Laurentium Torrentinum

Prassicio L (1520) Quaestio de immortalitate animae intellectivae secundum mentem Aristotelis a nemine verius quam ab Averroi interpretati Napoli

Putallaz F X Imbach R (2005) Povolaacuteniacutem filosof Praha OIKOYMENH

Randall J H (1961) bdquoThe Place of Pomponazzi in the Padua Traditionldquo In J H Randall (ed) The School of Pauda and the Emergence of Modern Science Padova Ed Antenore s 70ndash114

Renan E (1852) Averroes et lrsquoAverroiumlsme Paris Auguste Durand

Ross W D (ed) (1924) Aristotle Metaphysics Oxford Clarendon Press

117FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Severa M (2015) bdquoSed nihil ad nos de Dei miraculis cum de naturalibus naturaliter disseramusldquo Heterodoxniacute mistři svobodnyacutech uměniacute a jejich diskuse s Tomaacutešem Akvinskyacutem Disertačniacute praacutece FF UK Praha 2015

Still C N (2008) bdquoPicorsquos Quest for All Knowledgeldquo In M V Dougherty (ed) Pico della Mirandola New Essays Cambridge Cambridge University Press s 179ndash201

Suaacuterez F (1856) De anima In F Suaacuterez Opera omnia vol 3 Paris

Themistius (1899) In libros Aristotelis de anima paraphrasis (ed R Heinze) Berlin Reimer

Tignosi N (1551) In libros Aristotelis de

anima commentarii Firenze

Tomaacuteš Akvinskyacute (1976) De unitate intellectus In Sanctio Thomae de Aquino Opera omnia iussu Leonis XIII P M edita (editio Leonina) vol 43 Editori di San Tommaso Roma

Van Dooren W (1994) bdquoPomponazzi und Averroesldquo In F Niewohner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelaler und in

der Renaissance Zuumlrich Spur s 309ndash318

Vernia N (1504) Acutissimae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia editae Venetiis

Zabarella J (1966) De mente agente In

J Zabarella De rebus naturalibus libri

30 Frankfurt a M 16061607 reprint

Frankfurt a M s 1007ndash1042

116

132015

ABSTRAKTThis paper deals with Aristotelian tradition around the year 1000 The text focuses on two disputations taken place at the Ottonian imperial court (first at the court of Otto II in Ravenna in 980 or 981 the other at the court of Otto III in 997) and describes teaching of dialectics according Gerbert of Reims (later pope Silvestr II)

Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvořeTWO ARISTOTELIAN DISPUTATIONS AT THE OTTONIAN IMPERIAL COURT

MAREK OTISKFilozofickaacute fakulta Ostravskaacute univerzita v Ostravě Reaacutelniacute 5701 03 Ostrava

Filosofickyacute uacutestav AV ČR Jilskaacute 1110 00 Praha 1 marekotiskosucz

117M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

ITento přiacutespěvek si klade za ciacutel upozor-nit na způsob jakyacutem byla pěstovaacutena tradice aristotelskeacuteho myšleniacute v po-sledniacute čtvrtině 10 stoletiacute Tato před-scholastickaacute eacutera evropskeacuteho zaacutepadniacuteho křesťanskeacuteho myšleniacute je mnohdy trak-tovaacutena vyacutehradně v souvislosti s platoacuten-sko-novoplatoacutenskyacutem dědictviacutem (ktereacute mělo na tehdejšiacute intelektuaacutelniacute svět bez-pochyby vyacuterazně znatelnějšiacute vliv) proto chce tato studie ukaacutezat že je zcela na miacutestě hovořit v teacuteto eacuteře i o kreativniacutem rozviacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu

Hlavniacute pozornost se zaměřiacute na dvě disputace ktereacute proběhly na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře ndash prvniacute uspořaacutedal na přelomu let 980 a 981 ciacutesař Otta II v Ravenně druhaacute se uskutečnila patrně v leacutetě roku 997 v některeacutem z německyacutech

měst (snad v Magdeburgu) za uacutečasti jeho syna Otty III Osobnostiacute kteraacute spojuje obě disputace je patrně nejznaacute-mějšiacute (a dost možnaacute i nejvyacuteznamnějšiacute) učenec teacuteto doby ndash Gerbert původem (pravděpodobně) z Aurillacu učitel (a neuznanyacute arcibiskup) z Remeše opat z Bobbia arcibiskup z Ravenny kteryacute byl v letech 999ndash1003 pod jmeacutenem Sil-vestr II papežem

Jelikož je to praacutevě Gerbert (tj pa-pež Silvestr II) kteryacute je někdy uvaacuteděn na počaacutetku znatelneacuteho oživeniacute zaacutejmu o aristotelskeacute myšleniacute na latinskeacutem Zaacutepadě (kupř jeho jmeacuteno stojiacute v čele autorů komentaacuteřů k Aristotelovyacutem logickyacutem diacutelům i k Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kategoriiacutem1 nebo jeho

1 Viz Marenbon 1993 s 101 110 116

118

132015

traktaacutet De rationali et ratione uti je označovaacuten za jednu z prototypovyacutech podob scholastickyacutech kvestiiacute2) sa-motneacutemu představeniacute obou disputaciacute bude předchaacutezet stručneacute uvedeniacute do Gerbertovy vyacuteuky dialektiky během jeho působeniacute při remešskeacute katedraacutele ve druheacute polovině sedmdesaacutetyacutech let 10 stoletiacute

IIGerbert z Aurillacu je dnes znaacutem předevšiacutem jako autor viacutece než dvou set dopisů3 jejichž literaacuterniacute i histo-ricko-informačniacute vyacuteznam je namnoze hodnocen velmi vysoko4 Sveacute pevneacute a nezadatelneacute miacutesto maacute Gerbert rov-něž v dějinaacutech matematiky (často je zdůrazňovaacuten jeho zaacutesadniacute ndash katalaacuten-skyacutemi studiemi inspirovanyacute ndash podiacutel na oživeniacute zaacutejmu o praktickeacute aritmetickeacute vyacutepočty provaacuteděneacute na abaku s čiacutemž souvisiacute vůbec prvniacute užiacutevaacuteniacute arabskyacutech čiacuteslic v křesťanskeacutem zaacutepadniacutem svě-tě)5 astronomie či hudby6 Pro tento přiacutespěvek je ovšem zaacutesadniacute jeho roz-viacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu a to pře-devšiacutem na poli logiky (astronomickeacute

2 Viz např Turner 1903 s 260 Srov takeacute např Sigismondi 2007 s 59ndash64 nebo Frova 1985 s 351ndash352

3 Gerbertus Ep 1ndash2204 Srov např Nechutovaacute Stehliacutekovaacute 2013

s 120 nebo Brooke 2006 s 244ndash246 ad5 Viz např Folkerts 1997 s 7 srov vyob-

razeniacute abaku z konce 10 a z 11 stoletiacute včetně těch na nichž se objevuje notic-ka že to byl Gerbert kteryacute začal užiacutevat tyto čiacuteslice ndash detailněji viz např Folkerts 1996 Burnett 2002 2001 ad

6 Podrobněji viz např Bergmann 1985 Borst 1989 Huglo 2000 Sachs 1972 a mnoho dalšiacutech

a kosmologickeacute koncepce zde zůstanou stranou pozornosti)

Vedle vlastniacute Gerbertovy docho-vaneacute piacutesemneacute tvorby existuje dalšiacute poměrně přehlednaacute a ucelenaacute zpraacuteva o Gerbertově praacuteci s aristotelskyacutemi logickyacutemi texty historickeacute diacutelo Ger-bertova současniacuteka spolupracov-niacuteka možnaacute i žaacuteka ndash Richera mnicha z klaacuteštera svateacuteho Remigia v Reme-ši7 Richer pobyacuteval v Remeši ve stejneacute době jako Gerbert a lze proto před-poklaacutedat jeho velmi dobrou informo-vanost o Gerbertovyacutech pedagogickyacutech praktikaacutech Pasaacutež třetiacute knihy jeho Dějin kteraacute mimo jineacute shrnuje živo-topisnaacute data o Gerbertovi se zaacutehy měniacute v přehled způsobů vyučovaacuteniacute jednotlivyacutech svobodnyacutech uměniacute jak je pozdějšiacute papež v Remeši přednaacutešel Třebaže Richer věnoval znatelně většiacute pozornost Gerbertovu představovaacuteniacute zaacutekladů kvadriviaacutelniacutech discipliacuten (ze-jmeacutena astronomie)8 velmi ilustrativniacute je rovněž pojednaacuteniacute o Gerbertově vyacute-uce dialektiky

Celeacute seznamovaacuteniacute s uměniacutem dia-lektiky probiacutehalo pod Gerbertovyacutem vedeniacutem pomociacute antickyacutech autorita-tivniacutech knih ktereacute učitel se svyacutemi žaacuteky probiacuteral podle pevně daneacuteho řaacutedu a pomociacute komentaacuteřů objasňoval ne vždy jednoduchou laacutetku Nejprve se věnoval Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aris-totelovyacutem Kategoriiacutem ktereacute Gerbert se studenty rozebiacuteral v překladu Ma-ria Victorina i Boeumlthia Poteacute přišly na řadu Aristotelovy spisy Kategorie

7 Bliacuteže viz Glenn 20048 Richerus Hist III49ndash54 s 195ndash198

119M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

a O vyjadřovaacuteniacute Ciceronovy Topiky Boeumlthiův komentaacuteř k tomuto Cicero-novu diacutelu a vlastniacute Boeumlthiův traktaacutet o teacuteže problematice (De topicis differen-tiis) Na zaacutevěr se dostalo na Boeumlthiovy dialektickeacute traktaacutety (De categoricis syllogismis De hypotheticis syllogismis a De divisione) a Victorinův spis De diffinitione9 K tomuto Richerovu pře-hledu je možneacute dodat takeacute Boeumlthiovy komentaacuteře k uvedenyacutem spisům Por-fyacuteria a Aristotela neboť z nich čerpaacute v jinyacutech svyacutech textech10

Uvedenyacute vyacutečet poměrně jasně uka-zuje že Gerbert vyučoval dialektiku v takřka shodneacute struktuře jak tomu bylo zvykem na pozdějšiacutech středově-kyacutech školaacutech různyacutech typů univerzity nevyjiacutemaje Už v Gerbertově remešskeacute pedagogickeacute aktivitě v sedmdesaacutetyacutech letech 10 stoletiacute je poměrně jasně pa-trnaacute snaha o peripatetickyacute vyacuteklad lo-gickeacute problematiky

9 Richerus Hist III46ndash47 s 193ndash194 bdquoDialecticam ergo ordine librorum per-currens dilucidis sententiarum verbis enodavit Inprimis enim Porphirii ysa-gogas id est introductiones secundum Uictorini rhethoris translationem inde etiam easdem secundum Manlium ex-planavit Cathegoriarum id est predi-camentorum librum Arist[ot]elis con-sequenter enucleans Periermenias vero id est de interpretatione librum cuius laboris sit aptissime monstravit Inde etiam topica id est argumento-rum sedes a Tullio de Greco in Latinum translata et a Manlio consule sex co-mmentariorum libris dilucidata suis auditoribus intimavit Necnon et quatu-or de topicis differentiis libros de sillo-gismis cathegoricis duos de ypotheticis tres diffinitionumque librum unum divisionum eque unum utiliter legit et expressitldquo

10 Viz např Gerbertus De rat 13 s 92

IIIA Aristotelovo (a Boeumlthiovo) jmeacuteno hraje podstatnou roli rovněž při ra-vennskeacute disputaci kterou uspořaacutedal ciacutesař Otta II Podrobnějšiacute informace o důvodech jejiacuteho svolaacuteniacute průběhu i vyacutesledku maacuteme i tentokraacutet takřka vyacutehradně zaacutesluhou Richera z Remeše a jeho historickeacuteho diacutela11 takže lze viacutece než důvodně pochybovat o zcela nestranneacutem popisu udaacutelostiacute což však nic neměniacute na tom že jinyacute doklad nemaacuteme

Prvotniacute podnět vzešel od sas-keacuteho učitele Otrika kteryacute je poměrně dobře znaacutemyacute i v českeacutem prostřediacute ne-boť se u něj v Magdeburgu vzdělaacuteval mj druhyacute pražskyacute biskup Gerbertův přiacutetel a světec ndash Vojtěch12 Otrik se tě-šil pověsti nevšedniacuteho vzdělance a in-telektuaacutela Svatovojtěšskaacute legenda ho vzletně nazyacutevaacute Ciceronem sveacute doby13 zaacute-roveň však dodaacutevaacute že Otrik byl vznět-liveacute povahy a nezřiacutedka sveacute studenty traacutepil fyzickyacutemi tresty14

Patrně od roku 978 Otrik působil na ciacutesařskeacutem dvoře15 Ciacutesař Otta II měl zřejmě k jeho věděniacute patřičnou uacutectu ovšem z dřiacutevějšiacutech let (z počaacutetku sedmdesaacutetyacutech let) si pamatoval i sa-motneacuteho Gerberta kteryacute několik mě-siacuteců po sveacutem přiacutejezdu z Barcelonskeacuteho

11 Richerus Hist III55ndash65 s 198ndash205 Srov Ottonis II Diplomata 238ndash243 s 266ndash275

12 Srov Bruno Leg Nasc 5 s 20 Canaparius Vita Adal 3ndash5 s 582ndash583

13 Bruno Leg Nasc 5 s 20 bdquoScolis praeerat tunc Ohtricus quidam facundussimus aetate illa quasi Cicero unus [hellip]ldquo

14 Tamteacutež15 Canaparius Vita Adal 6 s 583

120

132015

hrabstviacute pobyacuteval na dvoře Otty I a bez-pochyby se osobně styacutekal i s Ottou II třebaže považovat Gerberta za učitele Otty II je s největšiacute pravděpodobnostiacute přehnaneacute16 Ciacutesařskaacute přiacutezeň v těchto časech mnohdy vyacuterazně podpořila (za-jistila) velmi vyacutehodneacute a laacutekaveacute ciacuterkevniacute uacuteřady přičemž samotnyacute ciacutesař jmeno-vaacuteniacutem jednotlivyacutech ciacuterkevniacutech hod-nostaacuteřů velmi často sledoval sveacute kon-kreacutetniacute zaacutejmy Zřejmě kolem roku 980 ruku v ruce se siacuteliacuteciacutem věhlasem remeš-skeacuteho učitele Gerberta ktereacuteho si na-viacutec z dřiacutevějška pamatoval dost možnaacute začal přemiacutetat že by mu Gerbert mohl byacutet užitečnyacute i jinde než pouze u remeš-skeacute katedraacutely

Otrik mohl tento ciacutesařův zaacuteměr vniacutemat jako ohroženiacute sveacuteho vlastniacuteho postaveniacute u dvora a patrně nabyl do-jmu že by bylo vhodeacute trochu umenšit Gerbertovu slaacutevu nejleacutepe pak přiacutemo ukaacutezat nějakeacute jeho intelektuaacutelniacute po-chybeniacute Vyslal proto do Remeše sveacuteho zvěda kteryacute měl navštěvovat Gerber-tovu vyacuteuku a odhalit nějakou nedoko-nalost či přiacutemo chybu v jeho učeniacute Otrikův člověk se brzy z Remeše vraacutetil a přinesl Otrikovi potěšitelnou infor-maci Gerbert pryacute ve svyacutech vyacutekladech tvrdiacute že v raacutemci děleniacute věd je fyzika podřiacutezenaacute matematice17 Důvěryhod-nost teacuteto zpraacutevy mohla byacutet podpořena Gerbertovou pověstiacute vyacutetečneacuteho a ino-vativniacuteho matematika takže Otrik pa-trně neměl důvod tomuto sděleniacute nedů-věřovat Obratem proto vyhledal ciacutesaře

16 Dřiacuteve se takto nezřiacutedka soudilo ndash viz např Darlington 1936 s 511 nebo podrobněji a kritičtěji Lindgren 1976 s 72ndash77

17 Richerus Hist III55 s 199

a zdůraznil jakeacute negativniacute důsledky by tato zaacutevažnaacute chyba mohla miacutet Ciacute-sař proto na Otrikův popud svolal vel-kou disputaci na niž pozval Gerberta remešskeacuteho aricbiskupa Adalberona a spoustu nejvyacuteznamnějšiacutech vzělanců teacute doby18

Zatiacutemco Otrik byl připraven ve-řejně zostudit Gerberta remešskyacute uči-tel vůbec netušil proč je na Apeninskyacute poloostrov pozvaacuten Z Richerova popisu neniacute zcela jasneacute jakou pozici Otrik při děleniacute věd zastaacuteval ndash byl-li stoupencem tradičniacuteho stoickeacuteho děleniacute filosofie na logiku fyziku a etiku19 kde jsou matematickeacute vědy jakožto discipliacuteny kvadrivia zařazeny pod fyziku (tedy opak toho co Otrik slyšel že Gerbert vyučuje) nebo se přiklaacuteněl k peripa-tetickeacutemu členěniacute věd na discipliacuteny teoretickeacute praktickeacute přiacutep poetickeacute kde je v raacutemci teoretickyacutech věd roz-lišena nauka o přiacuterodě (fyzika) ma-tematika a prvniacute filosofie (teologie metafyzika)20

Když ciacutesař zahaacutejil disputaci Otrik začal otevřenyacutem uacutetokem na Gerberta Remešskyacute vzdělanec však zcela po-přel že by něco podobneacuteho hlaacutesal členěniacute filosofie popsal přesně v aris-totelskeacutem duchu s explicitniacutem využi-tiacutem Boeumlthiovy terminologie a zaacutehy všechny přiacutetomneacute přesvědčil že nař-čeniacute z omylu bylo licheacute21 Otrik byl

18 Richerus Hist III57 s 199ndash20019 Viz Diogeneacutes Laertios Vitae VII39ndash40

srov např Augustinus De civ Dei VIII10 nebo Isidorus Etymol II24

20 Viz např Aristoteleacutes Met XI7 1064andashb nebo Boeumlthius 1 In Porphyr Isag I3 s 8ndash9

21 Richerus Hist III60 s 201ndash202

121M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

vyacutevojem disputace rozčarovaacuten a rychle hledal dalšiacute přiacuteležitosti jak Gerberta intelektuaacutelně zostudit Zkoušel to různě otevřel otaacutezku definice filoso-fie definice člověka miacutesto fyziologie v systeacutemu věděniacute atp Gerbert dokaacutezal na vše odpovědět takovyacutem způsobem že všichni přiacutetomniacute uznali že Gerbert vyučuje vše bezchybně a byl všeobecně uznaacuten za viacutetěze disputace22

Důsledky celkoveacuteho vyzněniacute dis-putace jasně doklaacutedajiacute že naznačeneacute Otrikovy motivy k jejiacutemu svolaacuteniacute mohly byacutet rekonstruovaacuteny patřičnyacutem způsobem Zatiacutemco ciacutesař revoko-val již připraveneacute Otrikovo jmeno-vaacuteniacute magdeburskyacutem arcibiskupem (a Otrik patrně nedlouho poteacute ze-mřel)23 Gerbert byl jmenovaacuten opa-tem klaacuteštera sv Kolumbaacutena v Bobbiu v jednom ze strategicky nejvyacuteznam-nějšiacutech italskyacutech klaacutešterů I tyto sku-tečnosti doklaacutedajiacute jak důležitaacute a pro vlastniacute karieacuteru kliacutečovaacute mohla byacutet znalost Aristotelova myšleniacute v době ottonskeacuteho ciacutesařstviacute

IVA to snad ještě viacutece na dvoře Otty III syna Otty II Za jeho uacutečasti se v leacutetě 997 uskutečnila v jednom z německyacutech měst jinaacute disputace o niacutež jsme tento-kraacutet zpraveni zaacutesluhou samotneacuteho Gerberta kteryacute dostal od Otty III za uacutekol sepsat a přehledně vysvětlit ob-sah učeneacute rozpravy Gerbert tak učinil čiacutemž vznikl jeho dialektickyacute traktaacutet De rationali et ratione uti

22 Richerus Hist III61ndash65 s 202ndash20523 Thietmarus Chron III13ndash15 s 112ndash117

V teacuteto disputaci se za uacutečasti vyacute-znamnyacutech (německyacutech) vzdělanců24 řešil probleacutem kteryacute povstal při četbě Porfyacuteriova Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kate-goriiacutem Porfyacuterios totiž při představo-vaacuteniacute společnyacutech charakteristik rodu a druhoveacuteho rozdiacutelu uvaacutediacute že o dife-renci rationalis i o druziacutech ktereacute jsou touto diferenciacute vymezeny se vypoviacutedaacute ratione uti25 Jinyacutemi slovy o všech dru-ziacutech o nichž platiacute že majiacute speciaacutelniacute diferenci rozumnyacute (např člověk) lze predikovat že užiacutevajiacute rozumu

Potiacutež tkviacute v tom jak to explicitně zmiňuje Gerbert že Aristoteleacutes v Ka-tegoriiacutech uvedl že se vždy většiacute vypo-viacutedaacute o menšiacutem (např Soacutekrateacutes je člověk Člověk je živočich atp) maximaacutelně pak stejneacute o stejneacutem nikdy se však menšiacute nevypoviacutedaacute o většiacutem26 Jelikož se zdaacute že užiacutevaacuteniacute rozumu je menšiacute než racio-naacutelniacute zdaacute se byacutet minimaacutelně velmi sporneacute že by se užiacutevaacuteniacute rozumu mohlo predikovat o racionaacutelniacutem Jak tedy ro-zumět Porfyacuteriovu tvrzeniacute Gerberto-vyacutemi slovy bdquoJak je možneacute že se užiacute-vaacuteniacute rozumu vypoviacutedaacute o racionaacutelniacutem [hellip]ldquo27

Samotnyacute způsob jakyacutem Gerbert postupuje ve sveacutem popisu argumentů z dřiacutevějšiacute disputace na ciacutesařskeacutem dvoře je ndash jak už bylo zmiacuteněno ndash srov-naacutevaacuten s postupy běžnyacutemi ve scholastic-kyacutech kvestiiacutech poteacute co je představen probleacutem (řešenaacute otaacutezka) dochaacuteziacute na

24 Gerbertus De rat praef s 70ndash7225 Porphyrios Isag s 1426 Aristoteleacutes Cat 31b srov Porphyrios

Isag s 727 Gerbertus De rat 1 s 72 bdquoQuomodo ergo

ratione uti praedicatur de rationali [hellip]ldquo

122

132015

uvedeniacute protikladnyacutech argumentů ktereacute v diskusi patrně zazněly načež je rozvedeno několik distinkciacute ktereacute by měly vyjasnit cestu k řešeniacute sporneacute otaacutezky a nakonec je s využitiacutem těchto doplněnyacutech rozlišeniacute podaacuteno řešeniacute uvedeneacuteho probleacutemu včetně reakce na vyacuteše popsaneacute argumenty Textově se ve sveacutem vyacutekladu Gerbert držiacute pře-devšiacutem Aristotelovyacutech spisů Katego-rie a O vyjadřovaacuteniacute Porfyacuteriova Uacutevodu a Boeumlthiovyacutech komentaacuteřů k těmto spisům

Za všechny zmiacuteněneacute naacutezory a protikladnaacute tvrzeniacute stačiacute zmiacutenit že opraacutevněnost vypoviacutedaacuteniacute užiacutevaacuteniacute rozumu o racionaacutelniacutem lze zdůvod-nit tak že byacutet racionaacutelniacute představuje možnost užiacutevaacuteniacute rozumu kdežto sa-motneacute užiacutevaacuteniacute rozumu je uskutečněniacute teacuteto možnosti tzn skutečnost spolu s možnostiacute (actus cum potestate) musiacute byacutet většiacute než pouhaacute možnost (sola po-testas) tedy opraacutevněně je užiacutevaacuteniacute ro-zumu vypoviacutedaacuteno o racionaacutelniacutem ne-boť racionaacutelniacute jako samotnaacute možnost je menšiacute Na druhou stranu lze zase řiacuteci že užiacutevaacuteniacute rozumu je akcidentaacutelniacute určeniacute rozumoveacute substance tzn aby něco mohlo užiacutevat rozumu musiacute byacutet racionaacutelniacutem tedy racionaacutelniacute je univer-zaacutelnějšiacute a zaacuteroveň je to nezbytnaacute pod-miacutenka toho aby cokoli mohlo užiacutevat rozumu ndash je tedy většiacutem a neniacute tudiacutež patřičneacute vypoviacutedat o racionaacutelniacutem že užiacutevaacute rozumu neboť by se takto menšiacute vypoviacutedalo o většiacutem28 Argumentů uvaacutediacute Gerbert viacutece ale pro ilustraci by uvedeneacute mohly stačit

28 Gerbertus De rat 1ndash2 s 74

Z distinkciacute ktereacute majiacute usnadnit ro-zuměniacute problematickeacutemu vyacuteroku jsou v textu spisku De rationali et ratione uti rozvedeny rozdiacutely mezi substanciaacutelniacute a akcidentaacutelniacute diferenciacute odlišnyacute sta-tut vyacutepovědiacute o obecneacutem a čaacutestečneacutem subjektu vyacuteroku (vyacuteroky o prvniacutech a druhyacutech substanciacutech včetně toho zda se o subjetku vypoviacutedaacute substan-ciaacutelniacute či akcidentaacutelniacute predikaacutet) různeacute způsoby vypoviacutedaacuteniacute možnosti (ve vztahu k nutneacutemu naacutehodneacutemu i aktuaacutelně nemožneacutemu)29 Takto lze diferencovat co je možneacute vypoviacutedat o substanciaacutelniacutech a akcidentaacutelniacutech rozdiacutelech i o prvniacutech a druhyacutech sub-stanciacutech včetně predikaacutetů o těchto rozdiacutelech a substanciacutech

Zaacutevěr k němuž Gerbert rozbo-rem Aristotelovyacutech Porfyacuteriovyacutech a Boeumlthiovyacutech textů dochaacuteziacute je ta-kovyacute že vždy zaacuteležiacute na tom co a o čem predikujeme Jelikož je opraacutevněneacute že se akcident vypoviacutedaacute o substanci30 lze zcela relevantně tvrdit že (něco) racionaacutelniacute užiacutevaacute rozum (např Soacutekrateacutes užiacutevaacute rozum) neboť takto je možneacute od-lišit Soacutekrata diskutujiacuteciacuteho od Soacutekrata spiacuteciacuteho (a tedy aktuaacutelně rozumu neužiacutevajiacuteciacuteho)

Zaacuteroveň však platiacute že v přiacutepadě obecnyacutech vyacuteroků (např člověk je živo-čich) je nezbytneacute aby se většiacute vypoviacute-dalo o menšiacutem jak Gerbert doklaacutedaacute teziacute o vzaacutejemneacutem vztahu kontraacuterniacutech vyacuteroků lze spraacutevně řiacuteci že u pravdi-veacuteho vyacuteroku (každyacute) člověk je živočich zaacuteroveň platiacute že vyacuterok (žaacutednyacute) člověk

29 Gerbertus De rat 6ndash13 s 78ndash9430 Aristoteleacutes Cat 21andashb srov Gerbertus

De rat 14 s 94ndash96

123M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

neniacute živočich je nepravdivyacute kdežto ne-pravidvyacute vyacuterok (každyacute) člověk je filosof neurčuje pravdivost vyacuteroku (žaacutednyacute) člověk neniacute filosof ndash tento vyacuterok je totiž rovněž nepravdivyacute31 I proto je nutneacute rozlišovat zda je o subjektu prediko-vaacutena substance nebo akcident

Takto Gerbert ve sveacutem textu pro Ottu III vysvětluje kdy a za jakyacutech okolnostiacute lze opraacutevněně o racionaacutelniacutem vypoviacutedat užiacutevaacuteniacute rozumu což byla otaacutezka kteraacute podle dochovanyacutech do-bovyacutech textů patřila mezi poměrně často řešeneacute probleacutemy jimiž se inte-lektuaacuteloveacute přelomu prvniacuteho a druheacuteho mileacutenia zabyacutevali32

31 Aristoteleacutes De interpr 717b srov Ger- bertus De rat 16 s 98ndash100

32 Viz např de Rijk 1963 s 64 Ex Isag et Cat 81ndash84 s 79ndash81 Fragm De rat s 136ndash139 nebo Icpa (Israel) In Porphyr Isag 176ndash178 s 49 (pro identifikaci tohoto autora viz Jeauneau 1985)

VObě představeneacute disputace i Gerber-tův způsob vyacuteuky dialektiky v Remeši jsou jen malyacutemi střiacutepky z mnohem rozsaacutehlejšiacuteho artistotelovskeacuteho dě-dictviacute jak bylo v předscholastickeacute křesťanskeacute Evropě rozviacutejeno Zatiacutemco učenaacute debata z Ravenny ukazuje že znalost Aristotelovy filosofie mohla tvořit jeden ze zaacutekladniacutech odrazovyacutech můstků pro ciacutesařskou přiacutezeň a tedy i pro uacutespěch v osobniacute karieacuteře diskuse o predikaci doklaacutedaacute že kreativniacute roz-viacutejeniacute Aristotelovyacutech teziacute bylo běžnou součaacutestiacute intelektuaacutelniacuteho světa kolem roku 1000

124

132015

ZKRATKY

AnonymusEx Isag et Cat Excerpta Isagogarum et

CategoriarumFragm De rat Fragmenta De rationali

et ratione uti

AristoteleacutesCat CategoriaeDe interpr De interpretationeMet Metaphysica

AugustinusDe civ Dei De civitate Dei

Boeumlthius1 In Porphyr Isag In Porphyrii Isagogen

commentorum editio prima

BrunoLeg Nasc Legenda Nascitur

purpureus flos

CanapariusVita Adal Vita S Adalberti

Episcopi vita antiquior

Diogeneacutes LaertiosVitae Vitae philosophorum

GerbertusDe rat De rationali et ratione utiEp Epistolae

Icpa (Israel)In Porphyr Isag Glossae In Porphyrii

Isagogen

IsidorusEtymol Etymologiae

PorphyriosIsag Isagoge et in

Aristotelis Categorias commentarium

RicherusHist Historiarum libri III

ThietmarusChron Chronicon

125M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYAristoteles (1831a) Categoriae In Aristotelis

Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 1ndash15

Aristoteles (1831b) De interpretatione In Aristotelis Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 16ndash24

Aristoteles (1831c) Metaphysica In Aristo-telis Opera omnia (ed I Bekker) vol II Berlin Apud Georgium Reimerum s 980ndash1093

Augustinus episcopus Hipponensis (1955) bdquoDe civitate Deildquo (eds B Dombart A Kalb) CCSL 47ndash48 Turnhout

Boeumlthius A M T S (1906) bdquoIn Porphyrii Isagogen commentorum editio primaldquo (ed S Brandt) CSEL 48 Wien s 3ndash132

Bruno z Querfurtu (1996) Život svateacuteho Vojtěcha ndash Legenda Nascitur purpureus flos (ed M Kyralovaacute) Praha Zvon

bdquoExcerpta Isagogarum et Categoriarumldquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 3ndash135

bdquoFragmenta De rationali et ratione utildquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 136ndash139

Gerbertus Aurillacensis (2007) bdquoLibellus de Rationali et Ratione Utildquo In F Sigismondi (ed) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logica del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum s 69ndash104

Gerbert von Reims (1966) Die Briefsammlung Gerberts von Reims (ed F Weigle) MGH Briefe d dt Kaiserzeit t 2 Berlin Weidmann

Icpa (1924) Fruumlhmittelalterliche Glossen des angeblichen Jepa zur Isagoge des Porphyrius nach der Pariser Handschrift (eds C Baeumker B S Walterhausen) Muumlnster Aschendorff

Iohannes Cannaparius (1841) Vita S Adalberti Episcopi vita antiquior (ed G H Pertz) MGH SS t 4 Hannover Hahn s 581ndash595

126

132015

Isidorus Hispalensis (1911) Etymologiarium sive Originum libri XX (ed W M Lindsay) Oxford E typographeo Clarendoniano

Ottonis II Diplomata (ed T Sickel) (1888) MGH DD t 21 Hannover Hahn

Porphyrios (1887) Isagoge et in Aristotelis Categorias commentarium (ed A Busse) Berlin Reimer

Richerus Remensis (2000) Historiarum libri III (ed H Hoffmann) MGH SS t 38 Hannover Hahnsche Buchhandlung

Thietmarus Merseburgensis (1935) Chronicon (ed R Holtzmann) MGH SS rer Germ N S t 9 Berlin Weidmann

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABergmann W (1985) Innovationen im

Quadrivium des 10 und 11 Jahrhunderts Studien zur Einfuumlhrung von Astrolab und Abakus im Lateinischen Mittelalter Stuttgart F Steiner Verlag Wiesbaden

Borst A (1989) Astrolab und Klosterreform an der Jahrtausendwende Heidelberg Winter

Brooke C (2006) Evropa středověku v letech 962ndash1154 Praha Vyšehrad

Burnett C (2002) bdquoThe Abacus at Echternach in ca 1000 ADldquo SCIAMVS 3 s 91ndash108

Darlington O G (1936) bdquoGerbert sbquoobscuro loco natuslsquoldquo Speculum 11(4) s 509ndash520

Folkerts M (1996) bdquoFruumlhe Darstellungen des Gerbertschen Abakusldquo In R Franci P Pagli L T Rigatelli (eds) Itinera mathematica Studi in onore di Gino Arrighi per il suo 90o compleanno Siena Centro studi sulla matematica medioevale s 23ndash43

Folkerts M (1997) Die aumllteste lateinische Schrift uumlber das indische Rechnen nach al-H

wārizmī Edition Uumlbersetzung und Kom-mentar Muumlnchen Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften

Folkerts M (2001) bdquoThe names and forms of the numerals on the abacus in the Gerbert traditionldquo In F G Nuvolone (ed) Gerberto dAurillac da Abate di

127M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

Bobbio a Papa dellanno 1000 Atti del Congresso internazionale Bobbio Associazione culturale Amici di Archivum bobiense s 245ndash265

Frova C (1985) bdquoGerberto philosophus il De rationali et ratione utildquo In M Tosi (ed) Gerberto ndash scienza storia e mito Bobbio Ditrich degli ASB s 351ndash377

Glenn J (2004) Politics and History in the Tenth Century The Work and World of Richer of Reims Cambridge Cambridge University Press

Huglo M (2000) bdquoGerbert theacuteoricien de la musique vu de lan 2000ldquo Cahiers de civilisation meacutedieacutevale 43(170) s 143ndash160

Jeauneau E (1985) bdquoPour le dossier drsquoIsrael Scotldquo Archives de lrsquohistoire doctrinale et litteacuteraire du moyen age 52 s 7ndash72

Lindgren U (1976) Gerbert von Aurillac und das Quadrivium Untersuchungen zur Bildung im Zeitalter der Ottonen Wiesbaden Steiner

Marenbon J (1993) bdquoMedieval Latin Commentaries and Glosses on Aristotelian Logical Texts Before

c 1150 A Dldquo In C Burnett (ed) Glosses and Commentaries on Aristotelian logical texts the Syriac Arabic and Medieval Latin Traditions London Warburg Institute s 77ndash127

Nechutovaacute J Stehliacutekovaacute D (2013) Stručneacute dějiny latinskeacute literatury středověku Praha Arista

de Rijk L M (1963) bdquoOn the Curriculum of the Arts of the Trivium at St Gall from c 850 ndash c 1000ldquo Vivarium 1 s 35ndash86

Sachs K J (1972) bdquoGerbertus cognomento musicus Zur musikgeschichtlichen Stellung des Gerbert von Reims (nachmaligen Papstes Silvester II)ldquo Archiv fuumlr Musikwissenschaft 29(4) s 257ndash274

Sigismondi F (2007) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logic del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum

Turner W (1903) History of Philosophy London Ginn

copy copyright AITHER 2015

Časopis pro studium řeckeacute a latinskeacute filosofickeacute tradiceJournal for the Study of Greek and Latin Philosophical Traditions

Ročniacutek VII čiacuteslo 13

Redakce časopisu AitherKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 12771 80 Olomouc

aitherjournalupolcz

Pavel Hobzašeacutefredaktor

Kryštof Bohaacutečekzaacutestupce šeacutefredaktora

Martin Zielinavyacutekonnyacute redaktor

Jakub Raacutelištechnickyacute redaktor

Veronika Hanaacutekovaacutesazba

Vydalo Vydavatelstviacute Filozofickeacute fakulty Univerzity Palackeacuteho v Olomoucihttpvffupupolcz

ISSN 1803-7860 (Online)Olomouc 2015

OBSAH

Jiřiacute Straacutenskyacute 6Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia Eros and the philosophical ascent in Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium

Aristoteleacutes a tradice Aristotle and Traditions 30(Kryštof Bohaacuteček ndash Pavel Hobza)

Kryštof Bohaacuteček 34Přiacutetel Aristoteleacutes Aristotle the friend

Č A SOPIS PRO STUDIUM ŘECKEacute A L ATINSKEacute FILOSOFICKEacute TR ADICE

Pavel Hobza 46Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3) Is it really evident that Aristotlersquos predecessors spoke of causes (Met 983b3)

Jiřiacute Straacutenskyacute 56 Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18) Who is φυσικός according to Aristotle (De an 403a29ndashb18)

Radim Kočandrle 70Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vzniku Aristotle on Anaximanderrsquos Concept of Generation

Filip Svoboda 96Možneacute vlivy Θεωρία na φιλοσοφία v Aristotelově Protreptiku a knize A s přihleacutednutiacutem k jeho předchůdcům i naacutesledovniacutekům Possible influences of Θεωρία on φιλοσοφία in Aristotlersquos Protrepticus and the book A with respect to his predecessors and successors

Marek Otisk 116Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře Two Aristotelian Disputations at the Ottonian Imperial Court

VAacuteŽENEacute ČTENAacuteŘKY VAacuteŽENIacute ČTENAacuteŘI

i v tomto čiacutesle jsme pro vaacutes kromě delšiacute studie o Platoacutenově dialogu Symposion připravili monotematickeacute paacutesmo Zatiacutemco v minuleacutem českeacutem čiacutesle (Aither 11 2014) bylo toto paacutesmo věnovaacuteno vyacuteznamu Aristotelova myšleniacute pro současnost (Aristoteleacutes dnes) v tomto čiacutesle vaacutem nabiacuteziacuteme několik studiiacute ktereacute se zabyacutevajiacute vztahem Aristotela a tradice (ať již v tom smyslu jak Aristoteleacutes zpracovaacutevaacute předchoziacute tradici anebo v tom jak se Aristoteleacutes saacutem stal součaacutestiacute tradice) Přiacuteštiacute čiacuteslo bychom chtěli věnovat vzpomiacutence na Aleše Havliacutečka kteryacute vyacuteznamnou měrou utvaacuteřel podobu českeacuteho porevolučniacuteho baacutedaacuteniacute v oblasti antickeacute filosofie (a to jak badatelsky tak organizačně a nakladatelsky) a kteryacute ndash jak mnoziacute z vaacutes jistě vědiacute ndash zemřel naacutehle a předčasně v červenci tohoto roku

Přeji inspirativniacute čteniacute

Pavel Hobza

ŠEacuteFREDAKTOR

6

132015

Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia EROS AND THE PHILOSOPHICAL ASCENT IN DIOTIMArsquoS SPEECH FROM PLATOrsquoS SYMPOSIUM

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie Filozofickaacute fakulta Zaacutepadočeskaacute univerzita v Plzni Sedlaacutečkova 19306 14 Plzeňjstranskyseznamcz

ABSTRAKTIn attempt to interpret Platorsquos conception of a philosophical ascent this paper focuses on several interrelated problems which are all connected with Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium First the context of this speech is outlined and on this basis the nature of Eros (ie the driving force of onersquos ascent) is explored This inquiry leads a) to a crucial question concerning the relationship between the Beautiful and the Good b) to further exploration of Erosrsquo desiring and procreative aspect

Tento člaacutenek vychaacuteziacute s podporou projektu SGS-2012-086

7JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

I UacuteVODO Platoacutenově dialogu Symposion můžeme po vzoru Mary P Nichols s klidnyacutem svě-domiacutem prohlaacutesit že se jednaacute o jeden z vůbec nejobliacutebenějšiacutech a nejdiskuto-vanějšiacutech spisů z celeacuteho platoacutenskeacuteho korpusu1 Dialog svojiacute eroacutetickou tema-tikou a brilantniacute literaacuterniacute formou velmi pravděpodobně zaujme i laickeacuteho čte-naacuteře pro odborneacute badatele pak před-stavuje bohatou studnici rozličnyacutech ať už obecně filosofickyacutech či specificky platoacutenskyacutech probleacutemů ndash jmenujme na-maacutetkou probleacutem filosofickeacuteho vzestupu jedince resp jeho vyacutechovy a s tiacutem uacutezce souvisejiacuteciacute otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra na prvniacute pohled snad překva-pivyacute důraz na bytostně eroacutetickyacute aspekt

1 Nichols 2004 s 186

filosofie otaacutezku po vztahu filosofie k jinyacutem nefilosofickyacutem oborům lidskeacute činnosti ndash zejmeacutena k poesii jejiacutež dva zaacute-stupci majiacute v Symposiu prostor pro pre-sentaci vlastniacutech řečiacute ndash a v neposledniacute řadě snad takeacute probleacutem komplikova-neacuteho dramatickeacuteho raacutemce jenž celyacute dialog uvozuje a o ktereacutem se můžeme opraacutevněně domniacutevat že vyacuteznamnyacutem způsobem ovlivňuje interpretaci dia-logu jakožto celku V naacutesledujiacuteciacute studii se zaměřiacutem na určiteacute kliacutečoveacute probleacutemy centraacutelniacute čaacutesti spisu jiacutež je Soacutekratova resp Diotimina řeč Půjde mi zejmeacutena o interpretaci eroacutetickeacuteho vzestupu ve-douciacuteho jedince na cestě filosofie jeho jednotlivyacutech kroků a projevů Daacutele se za-měřiacutem na zmiacuteněnou kliacutečovou otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra a na sameacutem konci se pokusiacutem objasnit jakyacutem způsobem

8

132015

naacutem dialog Symposion poodhaluje po-vahu filosofie jako takoveacute

II AGATHOacuteN SOacuteKRATEacuteS A DIOTIMASoacutekrateacutes protagonista našeho dia-logu se dostaacutevaacute ke slovu po skončeniacute Agathoacutenovy řeči (Symp 198a) a je nyniacute na něm aby pronesl enkoacutemion na boha laacutesky ndash Eroacuteta Soacutekrateacutes se však svyacutem klasickyacutem hravě-ironickyacutem způsobem začne vykrucovat a napadat samotnyacute koncept chvalořeči kteryacute implicitně ať už vědomě či nikoli přijali všichni předchoziacute řečniacuteci ndash totiž snahu bdquozahr-nouti předmět chvaacutely nejvelkolepějšiacutemi a nejkraacutesnějšiacutemi vlastnostmi ať už jsou ve skutečnosti takoveacute nebo ne jsou-li nepravdiveacute na tom tedy nic nezaacuteležiacuteldquo (Symp 198e)2 Chvalořeč vytvořenaacute tiacutemto způsobem je pryacute pouze zdaacutenlivaacute a nikoli skutečnaacute Soacutekrateacutes již tiacutemto počaacutetečniacutem kaacuteraacuteniacutem všech ostatniacutech pravděpodobně poukazuje na supe-rioritu filosofie ve vztahu k ostatniacutem oborům lidskeacute činnosti neboť saacutem již předtiacutem poskytl bdquospraacutevnouldquo definici praveacute chvalořeči ndash o jejiacutem předmětu je třeba mluvit pravdu (dein taleacutetheacute legein) a z teacuteto pak bdquovybiacuterat nejkraacutesnějšiacute věci a podaacutevat je co nejladnějildquo (ex autoacuten de tuacutetoacuten ta kallista eklegomenuacutes hoacutes eupre-pestata tithenai) (Symp 198d) Je však důležiteacute si uvědomit že naacutesledujiacuteciacute Soacute-kratova řeč tyto požadavky splňovat

2 Viz takteacutež Hunter 2004 s 50 Autor spraacutev-ně upozorňuje že u tradičniacute reacutetorickeacute chvalořeči jde předevšiacutem o prokaacutezaacuteniacute řečniacutekovyacutech verbaacutelniacutech a intelektuaacutelniacutech schopnostiacute a nikoli o předmět daneacute řeči Chvalořeč se tak staacutevaacute meacutediem vychvalo-vaacuteniacute spiacuteše řečniacuteka samotneacuteho

nebude3 Filosofovyacutem hlavniacutem kriteacuteriem sice bude pravda4 avšak tato nebude povězena bdquoco nejladnějildquo ndash jejiacute vyacuteběr a uspořaacutedaacuteniacute slov (mohli bychom snad řiacuteci bdquoformaacutelniacute straacutenkaldquo) budou naopak takoveacute jak se praacutevě nahodiacute (onomasei de kai thesei rheacutematoacuten toiauteacute hopoia daacuten tis tycheacute epelthuacutesa) (Symp 199b srov Apol 17bndashc) Soacutekratova řeč tedy

3 Obdobně Steven Berg tvrdiacute že plneacute od-haleniacute pravdy neniacute kompatibilniacute s po-jmem chvalořeči ani v tom smyslu jak je definovaacutena Soacutekratem (Berg 2010 s 95)

4 Martha C Nussbaum ve sveacute originaacutelniacute interpretaci dialogu Symposion tvrdiacute že pravda kterou naacutem nabiacuteziacute Soacutekrateacutes je pouze jednou čaacutestiacute toho co naacutem chce Platoacuten sdělit S alternativniacute prav-dou totiž posleacuteze přichaacuteziacute Alkibiadeacutes Zatiacutemco u Soacutekrata milovniacutek pryacute miluje na jedinci projevy určiteacute obecneacute vlast-nosti u Alkibiada milovniacutek miluje jedin-ce praacutevě jakožto konkreacutetniacuteho a s nikyacutem nezaměnitelneacuteho jedince Čtenaacuteř je tak postaven před volbu mezi těmito dvěma pravdami ale zvolit spraacutevně je nemožneacute bdquoSymposion se naacutem nyniacute jeviacute jako krutaacute a znepokojivaacute kniha [hellip] Tvrdě naacutes sta-viacute před volbu a zaacuteroveň naacutes nutiacute vidět tak jasně abychom nemohli nic zvolit Nahliacutežiacuteme nyniacute že filosofie neniacute zcela lidskaacute děsiacuteme se však lidskosti a toho k čemu vedeldquo (Nussbaum 2003 s 401) Osobně se domniacutevaacutem že role Alkibiada je v Symposiu zcela odlišnaacute Alkibiadeacutes sice takeacute v jisteacutem smyslu řiacutekaacute pravdu ale tato pravda je z pohledu Soacutekratovy řeči zařaditelnaacute na mnohem nižšiacute stu-peň a tak jiacute nemůže tvořit rovnocennyacute protipoacutel Alkibiadeacutes je jasnyacutem přiacutepadem selhaacuteniacute Soacutekratovy filosofickeacute vyacutechovy (otaacutezku zda se jednaacute o selhaacuteniacute samot-neacuteho Soacutekrata či spiacuteše o Alkibiadovu ne-schopnost nechme stranou) ndash nedokaacuteže totiž transcendovat rovinu na ktereacute je milovniacutek fixovaacuten na konkreacutetniacute jedince a tak jeho vztah se Soacutekratem končiacute fias- kem (pro vyacutestižnou analyacutezu různyacutech bdquonedorozuměniacuteldquo ve vztahu Alkibiada a Soacutekrata viz Hunter 2004 s 115 122ndash123) Proto je takeacute jeho řeč chvalořečiacute na Soacutekrata jakožto konkreacutetniacute ztělesněniacute

9JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neniacute enkoacutemiem na Eroacuteta Zaacutekladniacute cha-rakteristikou enkoacutemia ndash ať už podle Soacutekrata či podle ostatniacutech ndash je snaha mluvčiacuteho bdquovyšperkovatldquo svoji řeč uči-nit ji jaksi bdquovnějškovitěldquo či bdquoformaacutelněldquo kraacutesnou neboť praacutevě takovaacuteto kraacutesa nejsnaacuteze zaujme (nefilosofickeacute) poslu-chače Soacutekrateacutes tiacutem že se explicitně distancuje od snahy vyzdobit svoji řeč tiacutemto způsobem (a tudiacutež obecně od reacute-torickeacute formy chvalořeči) deklaruje do jisteacute miacutery opačnou snahu soustředit se cele a bezvyacutehradně na pravdivost obsahu pravdivost sveacuteho (resp Diotimina) vyacute-kladu o Eroacutetovi5

Eroacuteta na lidskeacute rovině ndash zaslepeně jej mi-luje a neniacute tak schopen postupu na žaacuted-nou vyššiacute rovinu J C Woods si spraacutevně všiacutemaacute toho že Alkibiadeacutes nepřinaacutešiacute na sceacutenu nic co by už nebylo v Diotimině řeči zahrnuto a vyvraacuteceno (Woods 2010 s 120) a takeacute že sice miluje Soacutekrata ale zaacuteroveň paradoxně nenaacutevidiacute vše co je na něm specificky soacutekratovskeacuteho (Woods 2010 s 154) což dokazuje jeho fixaci na jednotliviny a současnou neschopnost využiacutet možnosti jež mu styk se Soacutekratem poskytuje Srov takeacute naacutezor Garyho Scotta a Williama Weltona podle něhož je v raacutemci našeho dialogu velmi problema-tickeacute jakyacutemkoli způsobem bdquoodstřihaacutevatldquo Platoacutenovy naacutezory od obsahu Soacutekratovy Diotiminy řeči bdquoAny interpretation that tries to sever Socrates (or even Plato) from Diotimarsquos teaching will be incapa-ble of doing justice to these connections and harmonies between Diotimarsquos teach-ing and the content and form of the di-alogues including their portrayal of Socratesldquo (Scott Welton 2008 s 138ndash139)

5 Je otaacutezkou do jakeacute miacutery je formaacutelniacute straacutenka řeči Platoacutenova Soacutekrata (ať již v Symposiu či v Apologii) skutečně na-hodilaacute a do jakeacute miacutery se jednaacute spiacuteše o Platoacutenovu stylizaci kteraacute přiacuteliš ne-odraacutežiacute skutečnyacute stav věciacute Domniacutevaacutem se však že naše odpověď nemusiacute hraacutet přiacute-liš velkou roli neboť jak jsem se praacutevě pokusil vyložit filosoficky důležitaacute je Soacutekratova (rozuměj Soacutekratova jakožto

Všichni přiacutetomniacute Soacutekrata horlivě vybiacutezejiacute aby mluvil ať už jakyacutemkoli způsobem (Symp 199b) Soacutekrateacutes si však ještě před tiacutem neodpustiacute svůj typickyacute elenchos a pouštiacute se tak do konfrontace s předchaacutezejiacuteciacutem řečniacutekem ndash Agathoacute-nem Důvod proč Soacutekrateacutes takto zkoušiacute pouze Agathoacutena a nikoli předchaacutezejiacuteciacute řečniacuteky (byť můžeme opraacutevněně před-poklaacutedat že ani tyto by jistě nemohl bezvyacutehradně přijmout) musiacuteme hledat v jejich kraacutetkeacutem rozhovoru z momentu kdy Soacutekrateacutes na Agathoacutenovu hostinu doraziacute Agathoacuten v něm ironicky naraacutežiacute na Soacutekratovu moudrost již měl nabyacutet ve sveacutem bdquovytrženiacuteldquo diacuteky němuž dorazil na hostinu později Soacutekrateacutes na oplaacutetku ironicky vyzdvihne Agathoacutenovu bdquomoud-rostldquo již osvědčil svyacutem viacutetězstviacutem v sou-těži baacutesniacuteků Tiacutemto je odstartovaacutena bdquopře o moudrostldquo (Symp 175e) kteraacute je v pozadiacute celeacuteho dialogu a jež dosaacutehne sveacuteho rozřešeniacute praacutevě ve zmiacuteněneacutem dia-logu mezi oběma akteacutery bezprostředně předchaacutezejiacuteciacutem samotnou Soacutekratovu řeč Pomociacute několika otaacutezek ktereacute jak uvidiacuteme vyplyacutevajiacute z toho co uacutedajně učiacute kněžka Diotima dosaacutehne Soacutekrateacutes Agathoacutenova konečneacuteho doznaacuteniacute bdquoPo-dobaacute se Soacutekrate že nemaacutem žaacutedneacute vě-děniacute o tom o čem jsem tehdy mluvilldquo ([hellip] kindyneuoacute oacute Soacutekrates uacuteden eidenai hoacuten tote eipon [hellip]) (Symp 201b)6

literaacuterniacute postavy dialogů) jasnaacute distance od reacutetoriky kteraacute plyne z jeho explicit-ně deklarovaneacuteho nezaacutejmu o formaacutelniacute straacutenku jeho řeči a to bez ohledu na to zda Platoacuten ve skutečnosti jeho řeč for-maacutelně vyšperkoval či nikoli

6 Domniacutevaacutem se že smysl teacuteto repli-ky bychom neměli přetěžovat Neniacute nutneacute chaacutepat ji jako vyacuteraz upřiacutemneacute Agathoacutenovy pokory a počaacutetek jeho

10

132015

Po vyvraacuteceniacute Agathoacutena7 Soacutekrateacutes ihned zdůrazniacute že řeč kterou se chystaacute přednaacutešet neniacute jeho vlastniacute ale pochaacuteziacute

filosofickeacute transformace jak to činiacute Andrew Domanski (2013 s 10ndash13) avšak naopak ani jakožto vyacutesměšnou ironii jejiacutež vyacuteznam je přesně opačnyacute Agathoacuten sice na počaacutetku saacutem vyhlaacutesil bdquopři o moudrostldquo mezi sebou a Soacutekratem ale lze se opraacutevněně domniacutevat že to uči-nil spiacuteše v přaacutetelsky hraveacutem toacutenu a že teacuteto při nepřiklaacutedal přiacuteliš velkyacute vyacuteznam Agathoacuten je baacutesniacutekem a naviacutec pravděpo-dobně Gorgiovyacutem žaacutekem (Symp 198c) takže pravda a moudrost v soacutekratovskeacutem smyslu pro něj nejspiacuteš nejsou přiacuteliš vel-kyacutemi hodnotami Celaacute tato pře se naviacutec odehraacutevaacute v družneacute atmosfeacuteře symposia a pouze několik dniacute po Agathoacutenově uacutespě-chu v baacutesnickeacute soutěži jenž je pravděpo-dobně tiacutem čeho si mladyacute baacutesniacutek skuteč-ně ceniacute ndash jeho hlavniacutem zaacutejmem neniacute ob-staacutet v soacutekratovskeacutem dialogu ale zazaacuteřit bdquopřed zraky viacutece než třiacute myriaacuted Helleacutenůldquo (Symp 175e) Agathoacuten se tedy s největšiacute pravděpodobnostiacute nachaacuteziacute v povzneseneacute naacuteladě opojen svyacutem uacutespěchem takže nemaacute probleacutem Soacutekratovi přiznat poraacutež-ku naviacutec na jemu ciziacutem bitevniacutem poli kraacutetkeacuteho soacutekratovskeacuteho elenchu a daacutel se na hostině dobře bavit Vyacuteznam teacuteto po-raacutežky pro Agathoacutena jistě umenšuje i fakt že sveacuteho uacutespěchu dosaacutehl již tiacutem že jeho řeč sklidila bezprostředně po sveacutem skon-čeniacute všeobecnyacute obdiv (Symp 198a) Ve prospěch teacuteto interpretace hovořiacute takeacute Agathoacutenova replika naacutesledujiacuteciacute bezpro-středně po aporii bdquoNedovedl bych tobě Soacutekrate odporovat nuže budiž tomu tak jak ty praviacutešldquo (Symp 201c) Agathoacuten tak zřetelně daacutevaacute najevo že se Soacutekratovi vzdaacutevaacute pouze na poli elenchu avšak že se proto s největšiacute pravděpodobnostiacute neciacutetiacute upřiacutemně přesvědčen Soacutekratovou argumentaciacute a poražen v kontextu ce-leacuteho symposia resp jiacutem vyhlaacutešeneacute bdquopře o moudrostldquo

7 Touto formulaciacute označuji moment kdy se Agathoacuten po kraacutetkeacutem elenchu dostaacutevaacute do aporie (Symp 201b) Tato aporie by snad pro někoho mohla byacutet relativizovaacute-na Soacutekratovyacutem naacuteslednyacutem prohlaacutešeniacutem bdquoA přece jsi mluvil kraacutesně Agathoacuteneldquo ([hellip] kai meacuten kaloacutes ge eipes [hellip] oacute Agathoacuten [hellip])

od zmiacuteněneacute mantinejskeacute kněžky Dio-timy Připsaacuteniacutem řeči moudreacute Diotimě se přinejmenšiacutem na jedneacute rovině vy-světluje Soacutekratova poznaacutemka z miacutesta Symp 177dndashe kde nepřiacutemo tvrdiacute že se vyznaacute ve věcech laacutesky a kteraacute tak zdaacuten-livě jde proti smyslu jiacutem zdůrazňova-neacuteho věděniacute nevěděniacute Obvyklyacutem in-terpretačniacutem probleacutemem je však otaacutezka po tom proč Soacutekrateacutes vůbec svoji řeč připisuje někomu ciziacutemu8 a nepronese ji saacutem za sebe jako napřiacuteklad v tematicky spřiacutezněneacutem dialogu Faidros Důležitost tohoto fenomeacutenu je naviacutec vyzdvihnuta tiacutem že se bezpochyby jednaacute o fikci

(Symp 201c) Domniacutevaacutem se však že de-struktivniacute složka aporie zůstaacutevaacute neosla-bena i s přihleacutednutiacutem k teacuteto replice Proč ale Soacutekrateacutes poukazuje na kraacutesu Agathoacutenovy řeči když praacutevě odhalil nevědomost jejiacuteho autora Zdaacute se že v přiacutepadě řečiacute (logoi mythoi) lze hovořit o rozdiacutelu mezi bdquovnějšiacuteldquo a bdquovnitřniacuteldquo kraacutesou obdobnyacutem způsobem jako u lidskyacutech jedinců Stejně jako člověk může byacutet navenek kraacutesnyacute ale uvnitř špatnyacute (ošk-livyacute) tak i řeč může byacutet složena z kraacutes-nyacutech a ladně posklaacutedanyacutech slov a fraacuteziacute takřiacutekajiacutec reacutetoricky vybroušena nicmeacuteně jejiacute sděleniacute může i přesto byacutet přiacutezemniacute ba dokonce lživeacute Soacutekrateacutes tedy tiacutem že dovaacutediacute Agathoacutena do aporie avšak vzaacute-pětiacute vyzdvihuje kraacutesu jeho řeči upozor-ňuje přesně na tento rozdiacutel Agathoacutenova řeč stručně řečeno byla sice kraacutesnaacute ale z velkeacute čaacutesti založenaacute na nepravdě Jsem přesvědčen že je to praacutevě tato distinkce kteraacute stojiacute v pozadiacute Platoacutenovy kritiky reacute-toriky a poesie ndash pro podrobnyacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2014

8 S obdobnyacutem jevem se v raacutemci platoacutenskeacute-ho korpusu setkaacutevaacuteme ještě v dialogu Menexenos kde Soacutekrateacutes svoji řeč při-pisuje miacuteleacutetskeacute Aspasii Přes zdaacutenlivou podobnost obou jevů jsem však pře-svědčen že každyacute z nich plniacute ve skuteč-nosti zaacutesadně odlišnou funkci Postavě Diotimy se budeme věnovat nyniacute pro můj vyacuteklad dialogu Menexenos viz Straacutenskyacute 2015

11JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neboť Diotima činiacute teacuteměř explicitniacute naraacutežky na praacutevě proběhnuvšiacute řeči (za všechny přiacuteklady viz napřiacuteklad odkaz na Aristofanovu řeč ndash Symp 205dndashe)9 Přiacutetomnost Diotimy maacute tak s největšiacute pravděpodobnostiacute důležityacute filosofickyacute vyacuteznam

Dle meacuteho naacutezoru je tento vyacuteznam třeba spatřovat zejmeacutena ve dvou zaacutesad-niacutech bodech 1) Diotima je věštkyně 2) Diotima je žena Tiacutem že Soacutekrateacutes připiacuteše svoji řeč božsky inspirovaneacute věštkyni (jejiacutež schopnosti jsou naviacutec de-monstrovaacuteny tiacutem že pryacute jednou vymohla odloženiacute moru kteryacute měl zasaacutehnout Atheacuteny o deset let ndash Symp 201d) se jaksi implicitně snažiacute poskytnout garanci jejiacute pravdivosti ndash věštkyně dokaacutežou tlumočit vůli nesmrtelnyacutech a dokonale moudryacutech bohů Tento krok tak potvrzuje Soacutekra-tův dřiacuteve deklarovanyacute a vyacutehradniacute zaacutejem o pravdu daacutele snad plniacute i jistou reacutetoric-kou funkci neboť slovy moudreacute věštkyně budou ostatniacute přesvědčeni možnaacute snaacuteze než slovy Soacutekrata a v neposledniacute řadě si Soacutekrateacutes již předem otviacuteraacute cestu pro jeden možnyacute způsob obrany před přiacute-padnyacutemi naacutemitkami ndash odporovat slovům ženy jež je v kontaktu s bohy by se rov-nalo hybris

Nemeacuteně důležiteacute je že je Diotima žena Ženskyacute aspekt je totiž něčiacutem co ve vyacutehradně mužskeacute společnosti chybiacute10 avšak tvořiacute jeden z bytostnyacutech rysů filo-sofie a života vůbec Jak daacutele uvidiacuteme dle Diotiminy řeči je každyacute člověk ně-jakyacutem způsobem bdquotěhotnyacuteldquo (tzn maacute bdquoobtěžkaneacuteldquo tělo či bdquoobtěžkanouldquo

9 Viz napřiacuteklad Nichols 2004 s 200 Hunter 2004 s 111

10 Srov Nichols 2004 s 198

duši ndash Symp 208endash209a) a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud plodit (ať už maacuteme na mysli plozeniacute tělesneacute či opět duševniacute) (viz vyacuteklad od Symp 206b daacutele) Bez pou-žitiacute bytostně ženskyacutech kategoriiacute bychom mohli tento důležityacute aspekt vyjaacutedřit jen obtiacutežně a proto Soacutekrateacutes symbolicky představuje sveacuteho božskeacuteho garanta pravdy jako ženu11

11 Badateleacute ovšem přichaacutezejiacute s dalšiacutemi dle meacuteho naacutezoru povětšinou plausibilniacutemi avšak meacuteně vyacuteznamnyacutemi rovinami na nichž lze přiacutetomnost Diotimy vyklaacutedat Dle Mary P Nichols Diotima jistyacutem způ-sobem připomiacutenaacute Eroacuteta neboť funguje takeacute jako posel bohů nachaacutezejiacuteciacute se na rovině jež je vyššiacute než lidskaacute ale nižšiacute než božskaacute Diotima pryacute daacutele takeacute může připomiacutenat bohyni z Parmenidovy baacutes-ně avšak pouze pokud maacuteme na paměti signifikantniacute rozdiacutely mezi nimi ndash zatiacutemco u Parmenida se jednaacute o pravou bohyni kteraacute tak konsekventně učiacute Parmenida tomu bdquoco jestldquo Diotima neniacute ani bohy-ně ani obyčejnyacute člověk a tak přiacuteznačně učiacute mladeacuteho Soacutekrata nikoli tomu co jest ale tomu co se nachaacuteziacute na pomeziacute bož-skeacute a lidskeacute sfeacutery tedy ontologicky řeče-no na pomeziacute sfeacutery praveacuteho bytiacute a sfeacutery pomiacutejiveacuteho vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute (v jisteacutem smyslu tedy vlastně nebytiacute) (Nichols 2004 s 194ndash195) Dle Garyho A Scotta a Williama Weltona připomiacutenaacute Diotima svojiacute bdquoabsentujiacuteciacute přiacutetomnostiacuteldquo způsob bdquodaacutevaacuteniacute seldquo lidem pravdy resp idejiacute Stejně jako pravda idejiacute je vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomna v lidskeacutem touženiacute jinyacutem způsobem je naopak vždy jakož-to samotnyacute vrchol cesty nepřiacutetomna Pravda kteraacute je vždy nepřiacutetomna ale zaacute-roveň naznačovaacutena v něčem přiacutetomneacutem tak musiacute byacutet proslovena někyacutem kdo sdiacuteliacute podobneacute charakteristiky (Scott Welton 2008 s 140) Podle Stanleyho Rosena je kombinace mužskeacuteho a ženskeacuteho ele-mentu (Soacutekrata a Diotimy) nutnaacute k tomu aby mohl byacutet vyvraacutecen Agathoacuten jenž saacutem oplyacutevaacute androgynniacutemi rysy (Rosen 1968 s 202ndash203) Zcela odlišnou rovinu vnaacutešiacute do probleacutemu Gabriela Straacutenskaacute podle niacutež maacute fakt že Soacutekrateacutes vždy přinaacutešiacute řeč od ženy (ať už Diotimy či Aspasie) co do

12

132015

III EROacuteS KRAacuteSA A DOBROObsah Diotiminy řeči bychom velmi stručně mohli shrnout do třiacute zaacuteklad-niacutech bodů 1) v rozporu s obvyklyacutem miacuteněniacutem se dokazuje že Eroacutes ve sku-tečnosti neniacute bůh ale velkyacute daimoacuten jakyacutesi mezičlaacutenek mezi božskyacutem a lid-skyacutem diacuteky němuž je vůbec kontakt mezi těmito dvěma sfeacuterami možnyacute a kteryacute toužiacute po kraacutese a dobru neboť se mu jich na rozdiacutel od bohů plně ne-dostaacutevaacute jeho prostřednickyacute status je daacutele vysvětlen pomociacute myacutetu o jeho zro-zeniacute z Pora a Penie (Symp 201dndash204c) 2) Soacutekratovou otaacutezkou po Eroacutetově užitku lidem (Symp 204c) je odstarto-vaacuten vyacuteklad o zmiacuteněneacute plodiveacute dimensi laacutesky jež ji doprovaacuteziacute na všech jejiacutech rovinaacutech ndash ukaacutezalo se totiž že eroacutes12 ve

činěniacute se sexuaacutelniacutemi preferencemi sa-motneacuteho historickeacuteho Soacutekrata (Straacutenskaacute 2015)

12 V pojmu bdquoEroacuteseroacutesldquo vcelku přirozenyacutem způsobem splyacutevajiacute (v textu Symposia) dvě z našeho současneacuteho pohledu vel-mi odlišneacute roviny 1) Eroacutes jakožto jmeacuteno boha resp daimoacutena na jehož počest jsou na hostině pronaacutešeny chvalořeči a 2) eroacutes jakožto řeckyacute termiacuten pro přiro-zenou lidskou obvykle sexuaacutelniacute touhu (jak se ukaacuteže na zaacutekladě Soacutekratovy řeči jednaacute se ve skutečnosti o touhu po Kraacutese resp Dobru a jejiacutem trvaleacutem vlastnictviacute) Z tohoto důvodu v textu variuji mezi psaniacutem bdquoEroacutesldquo a bdquoeroacutesldquo podle aktuaacutel- niacuteho kontextu v němž je tento daimoacuten fenomeacuten probiacuteraacuten i když takoveacuteto roz-lišovaacuteniacute může byacutet často velice problema-tickeacute a nepřesneacute

Stojiacute za zmiacutenku že tentyacutež probleacutem byť v kontextu Heacutesiodovy Theogonie traktuje ve sveacute monografii takeacute Eliška Luhanovaacute a to v přiacuteznačně nazvaneacute ka-pitole bdquoProměna Eroacuteta v eroacutesldquo (Luhan 2014 s 71ndash75) Dle autorky je jaacutedrem teacuteto transformace integrace primordiaacutelniacuteho autonomniacuteho božstva ve světovyacute řaacuted Domniacutevaacutem se že i v kontextu Symposia

sveacute nejzaacutekladnějšiacute podobě je všem lidem vrozenaacute touha po Kraacutese resp Dobru a po jeho staacuteleacutem vlastněniacute toto nutně implikuje že Eroacutetovi je vlastniacute touha po nesmrtelnosti jiacutež lidskeacute bytosti mohou dosaacutehnout v různyacutech stupniacutech praacutevě skrze různeacute typy plozeniacute v kraacutes-neacutem (Symp 204dndash209e) 3) vrcholem řeči je tzv bdquoDiotimin žebřiacuteček laacuteskyldquo13

bychom mohli uplatnit pregnantniacute au-torčinu formulaci bdquoZ Eroacuteta primordiaacutelniacute božskeacute mocnosti se tak staacutevaacute eroacutes jakož-to charakteristickaacute působiacuteciacute vlastnost ji-nyacutech božstevldquo (tamteacutež s 71) avšak s tiacutem rozdiacutelem že miacutesto bdquovlastnosti jinyacutech božstevldquo by bylo vhodneacute dosadit spiacuteše bdquovlastnost individuaacutelniacutech lidiacuteldquo Zdaacute se to-tiž že v raacutemci Symposia (resp Soacutekratovy řeči) se toto božstvo integruje ve světovyacute řaacuted zejmeacutena (i když nikoli vyacutehradně) skr-ze lidskou rovinu jakožto zaacutekladniacute a při-rozenaacute touha po tom co každyacute člověk poklaacutedaacute za dobro

13 Velice zaacutevažnaacute je otaacutezka po tom zda praacute-vě symbolika žebřiacuteku je vhodnaacute pro vy-světleniacute Diotimina eroacutetickeacuteho vzestupu jedince Na žebřiacuteku se totiž našiacute pozor-nosti těšiacute vždy pouze stupiacutenek na němž aktuaacutelně stojiacuteme ndash nižšiacute stupiacutenky naacutem sice umožnily na tento vystoupat ale aktuaacutelně jsou již zcela opuštěneacute nemajiacute pro naacutes již žaacutednyacute vyacuteznam Odpoviacutedaacute ten-to model skutečně myšlence vzestupu se kteryacutem naacutes seznamuje Diotima Podle Julia Moravcsika lze rozlišovat mezi tzv bdquoinklusivniacuteldquo a bdquoexklusivniacuteldquo interpre-taciacute Diotiminy vize jedincova vzestupu ndash podle prvniacute zmiacuteněneacute je symbolika žebřiacute-ku ve sveacute podstatě chybnaacute neboť jedi-nec při vzestupu diacuteky stupni na němž se praacutevě nachaacuteziacute neopouštiacute nižšiacute roviny projevů kraacutesy jež dominovaly jeho vniacute-maacuteniacute dřiacuteve Pro kraacutesu zaacutekonů si napřiacute-klad nepřestane cenit bdquonižšiacuteldquo kraacutesy duše Toto pojetiacute zastaacutevaacute napřiacuteklad Ota Gaacutel jenž mluviacute o pouheacute bdquorelativizacildquo nižšiacuteho stupně resp jeho bdquozasazeniacute do širšiacute per-spektivy s limitou perspektivy samot-neacuteho Dobraldquo (Gaacutel 2011 s 73) Moravcsik však proti tomuto vyacutekladu činiacute naacutemitku že fataacutelně zanedbaacutevaacute negativniacute pocity ndash jako napřiacuteklad pohrdaacuteniacute ndash vztahujiacuteciacute se

13JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

v němž se popisuje jakyacutem způsobem maacute milovniacutek postupovat aby plně využil potenciaacutel kteryacute Eroacutes nabiacuteziacute a po projitiacute několika faacutezemi (laacuteskou k tělům dušiacutem zaacutekonům poznatkům) byl schopen na-hleacutednout Kraacutesno samo ktereacute funduje existenci všech kraacutesnyacutech jevů s nimiž se doposud setkal (Symp 210andash212a)

Na prvniacutem miacutestě budeme nyniacute tema-tizovat probleacutem obecneacuteho charakteru lidskeacuteho eroacutetu a jeho zaacutekladniacuteho za-měřeniacute či ciacutele Raphael Demos definuje Eroacuteta jako bdquoprimordiaacutelniacute přitažlivost aktuaacutelniacuteho ideaacutelniacutemldquo14 Tato definice je velice vyacutestižnaacute a praktickaacute neboť po-kud zformulujeme určeniacute Eroacuteta na takto obecneacute rovině vyhyacutebaacuteme se kompliko-vaneacutemu probleacutemu rozdiacutelu či vztahu mezi touženiacutem po Kraacutese a touženiacutem po Dobru Pokud se však chceme pokusit probleacutem vztahu Kraacutesy a Dobra nějakyacutem způsobem vyřešit nemůžeme se s takto obecnou rovinou spokojit Scott s Wel-tonem nabiacutezejiacute naacutesledujiacuteciacute vymezeniacute

přinejmenšiacutem k některyacutem nižšiacutem proje-vům Kraacutesy ktereacute jedinec dřiacuteve poklaacutedal za hodnotneacute (cit z Gregory Levin 1998 s 410) V podobneacutem duchu takeacute Kryštof Bohaacuteček bdquoŽaacutedneacute z dřiacuteve představenyacutech konceptuaacutelniacutech scheacutemat totiž nemaacute smy-sl samo o sobě nyacutebrž pouze jako stupeň jehož maacute byacuteti dosaženo jenž maacute byacuteti vy-čerpaacuten a vzaacutepětiacute opuštěn ve prospěch naacutesledujiacuteciacuteho Jen a pouze v raacutemci tohoto therapeuticko-pedagogickeacuteho konceptu majiacute ony postoje sveacute opodstatněniacute (ja-kožto stupně) a jsou udržitelneacute i obhaji-telneacute jen jako provizorniacute dočasně uza-vřeneacute obzory mladeacute duše systematicky postupujiacuteciacute v procesu poznaacuteniacuteldquo (Bohaacuteček 2010 s 13) Vlastniacute řešeniacute tohoto probleacute-mu se pokusiacutem nabiacutednout později v raacutem-ci teacuteto studie

14 bdquoThus the Eros is the primordial attrac-tion of the actual by the idealldquo (Demos 1934 s 340)

bdquoEroacutes je daimoacutenskyacute posel mezi smrtel-nyacutem a božskyacutem pln hojnosti i chudoby toužiacuteciacute po dobru jež postraacutedaacute a ktereacute dychtiacute vlastnit navždy A tak usiluje o ne-smrtelnost skrze plozeniacute v kraacuteselsquo to jest skrze kraacutesou inspirovanou tvořivost jež je vyjaacutedřena prostřednictviacutem kraacutesnyacutech foremldquo15 Zde se zdaacute že ciacutelem eroacutetickeacute touhy je Dobro a jeho nepřetržiteacute vlast-něniacute a role Kraacutesy se tyacutekaacute pouze plozeniacute či tvořeniacute obecně Charles Kahn hovořiacute o bdquokraacutesneacutem-a-dobreacutemldquo16 čiacutemž v pod-statě činiacute z obou termiacutenů synonymniacute vyacuterazy což však platiacute pouze na nejvyššiacute rovině když se baviacuteme o zaciacuteleniacute Eroacuteta v nejfundamentaacutelnějšiacutem smyslu Dife-rence mezi termiacuteny kalos a agathos při-chaacutezejiacute ke slovu v momentě kdy se jednaacute o běžnyacute jazykovyacute uacutezus ndash kalos se totiž na rozdiacutel od agathos vztahuje takeacute k čistě fysickeacute visuaacutelniacute kraacutese a k objektům či spiacuteše činnostem ktereacute jsou schvalovaacuteny na moraacutelně-sociaacutelniacute rovině17

Jsem přesvědčen že všechny tři představeneacute naacutezory naacutem poskytujiacute cenneacute indicie pro lepšiacute vhled do povahy Eroacuteta a vztahu mezi Kraacutesou a Dobrem ktereacute jsou s niacutem určityacutem způsobem by-tostně spjaty Demosova definice jak již bylo řečeno vyjadřuje velmi dobře zaacutekladniacute určeniacute Eroacuteta na obecneacute rovině

15 bdquoEros is a daimonic messenger between the mortal and the divine full of poverty and resource longing for the good that it lacks desiring to possess that good forever and thus seeking immortality through lsquogiving birth in beautyrsquo that is through creativity that is inspired by beauty and that is expressed through beautiful formsldquo (Scott Welton 2008 s 141 přel J S)

16 Kahn 1996 s 26417 Kahn 1996 s 267

14

132015

Scott s Weltonem velmi vhodně upo-zorňujiacute na fakt že Kraacutesa sloužiacute přede-všiacutem jako nutneacute meacutedium plodiveacute straacutenky Eroacuteta zatiacutemco jeho ultimaacutetniacutem ciacutelem bude spiacuteše Dobro18 Kahn pak samotnyacutem svyacutem pojmem bdquokraacutesneacute-a-dobreacuteldquo vyzdvi-huje skutečnost že přinejmenšiacutem na nejvyššiacute rovině absolutniacute Archeacute by na rozdiacutel od roviny běžneacuteho použitiacute bylo jakeacutekoli rozlišovaacuteniacute mezi Kraacutesou a Dob-rem velmi problematickeacute19

Než se pokusiacutem jasněji zformulo-vat toto praacutevě nastiacuteněneacute řešeniacute podiacute-vejme se na obsahově spřiacutezněnou pasaacutež z jineacuteho Platoacutenova dialogu ndash maacutem na mysli znaacutemeacute bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z počaacutetku VII knihy dialogu Uacutestava Pasaacuteže z obou dialogů majiacute společnyacutech několik zaacutesadniacutech bodů V obou přiacute-padech je pravděpodobně centraacutelniacutem teacutematem vyacutechova (paideia) jedince k filosofii byť každyacute z textů se na tuto vyacutechovu zaměřuje z poněkud odlišneacute perspektivy V Uacutestavě je kladen důraz zejmeacutena na politickyacute rozměr jedincova

18 Obdobně takeacute Gaacutel 2011 s 73 Za zmiacutenku stojiacute rovněž Rosenova interpretace po-dle niacutež je definice Eroacuteta jakožto laacutesky ke kraacutese ve skutečnosti definiciacute špatnou a spiacuteše tak zastiacuteraacute pravdu o lidskeacute přiro-zenosti (Rosen 1968 s 242)

19 Za zmiacutenku stojiacute pozoruhodnyacute fakt že z antickeacute tradice je dochovaneacute epithe-ton dialogu Symposion ktereacute zniacute bdquoperi agathuacuteldquo Hlavniacutem teacutematem dialogu by se tak poměrně překvapivě nestal Eroacutes ani Kraacutesa ale Dobro o němž (snad vy-jma naraacutežky spojeneacute se jmeacutenem hosti-tele Agathoacutena) v dialogu neniacute explicitniacute zmiacutenka (viz Bohaacuteček 2010 s 9) Mysliacutem že nelze jednoduše prohlaacutesit že teacutematem dialogu je Dobro nicmeacuteně je důležiteacute miacutet na paměti že jak se daacutele pokusiacutem ukaacute-zat meziacute tiacutem co je v Platoacutenovyacutech dialo-ziacutech označovaacuteno jako Kraacutesa a jako Dobro existuje velmi těsnaacute vazba

vzestupu ndash vymaněniacute se z bdquojeskynniacuteldquo sfeacutery vlivu polis k niacutež je jakoby pouty bdquopřipoutaacutenldquo a obraceniacute se na cestu fi-losofie20 ndash v Symposiu zase na rozměr eroacutetickyacute resp vymaněniacute se jedince z laacutesky k jednotlivinaacutem V bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo neniacute tematizovaacuten fakt že eroacutes a jeho využitiacute je s největšiacute pravděpo-dobnostiacute conditio sine qua non vyacutestupu z jeskyně v Diotimině řeči se naopak netematizuje skutečnost že milovniacute-kovy rozličneacute laacutesky se odehraacutevajiacute na po-zadiacute sociaacutelně-politickeacute komunity do niacutež jsou zasazeny a že při filosofickeacutem vze-stupu je třeba se na určiteacutem stupni od tohoto prostřediacute alespoň v jisteacutem smyslu

20 Interpretace znaacutemeacuteho Platoacutenova bdquopo-dobenstviacute o Jeskynildquo (Resp 514andash517a) představuje tradičniacute vyacutezvu pro nemaacute-lo platoacutenskyacutech badatelů Jeho podrob-nyacute vyacuteklad bohužel neniacute možno v raacutemci teacuteto studie proveacutest avšak i přesto se pokusiacutem ve stručnosti představit ně-kteraacute možnaacute řešeniacute a vlastniacute alternati-vu Poměrně často se Jeskyně vyklaacutedaacute prismatem předchaacutezejiacuteciacuteho podoben-stviacute o Uacutesečce s niacutež je uvedena do para-lelniacuteho vztahu Rovinu eikasia v niacute tedy representujiacute stiacuteny na stěně rovinu pistis předměty nošeneacute nad ziacutedkou rovina dia-noia je vyobrazena skrze odrazy před-mětů skutečneacuteho světa mimo jeskyni a konečně rovina noeacutesis skrze skutečneacute předměty vnějšiacuteho světa Oheň v jesky-ni pak představuje slunce a slunce mimo jeskyni ideu Dobra (viz napřiacuteklad Raven 1953 s 27ndash32) Tento vyacuteklad nepochybně neniacute zcela mylnyacute avšak domniacutevaacutem se že ani zdaleka nevyčerpaacutevaacute možnosti toho-to podobenstviacute neboť Jeskyně podle něj v zaacutesadě nepřinaacutešiacute oproti Uacutesečce nic no-veacuteho Podle naprosto odlišneacute interpre-tace kterou zmiňuje Zdeněk Kratochviacutel Jeskyně je podobenstviacutem o obecně lidskeacute zkušenosti Pobyt v jeskyni pryacute představuje dětstviacute a vyacutestup ven proces dospiacutevaacuteniacute (Kratochviacutel 2009 s 139) Tento vyacuteklad rovněž nemůžeme striktně od-miacutetnout samotneacute podobenstviacute jej prav-děpodobně umožňuje avšak nezapadaacute

15JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

emancipovat Oba vyacutestupy v konečneacute faacutezi kulminujiacute v mystickeacutem nazřeniacute Ar-cheacute21 kteraacute je zdrojem všeho s čiacutem se jedinec ve sveacutem dosavadniacutem vzestupu setkaacuteval Zcela evidentniacute rozdiacutel mezi oběma popisy filosofickeacuteho vzestupu však spočiacutevaacute v tom že zatiacutemco v Uacutestavě je touto Archeacute Dobro (metaforicky

přiacuteliš dobře do kontextu Uacutestavy jakožto celku a nevysvětluje Jeskyni v kontextu ostatniacutech dvou podobenstviacute Osobně se domniacutevaacutem že je toto podobenstviacute sice třeba čiacutest na pozadiacute ontologicko-epis-temologickeacuteho rozvrhu Uacutesečky avšak je třeba položit důraz na noveacute aspekty jež jsou do něj vneseny a ktereacute dobře reso-nujiacute s kontextem Uacutestavy Těmito aspekty maacutem na mysli zejmeacutena tematiku vyacutechovy (paideia) kteraacute je zmiacuteněna hned v prvniacute větě inkriminovaneacute pasaacuteže (Resp 514a) a přiacutetomna v celeacutem podobenstviacute a po-litickyacute kontext kteryacute absentoval v před-choziacutech dvou podobenstviacutech Na jeho přiacutetomnost usuzuji z několika aspektů 1) Soacutekratovo konstatovaacuteniacute že vězni v jes-kyni jsou podobniacute naacutem (homoiuacutes heacutemin [legoacute tuacutes desmoacutetas]) (Resp 515a) čtu v užšiacutem vyacuteznamu bdquonaacutem jakožto atheacuten-skyacutem občanůmldquo 2) domniacutevaacutem se že no-siče nad ziacutedkou je třeba interpretovat jako baacutesniacuteky rapsoacutedy reacutetory sofisty či ostatniacute tvůrce bdquostiacutenoveacute realityldquo života v polis (obdobně takeacute Rowe 2007 s 56) 3) činnost byacutevaleacuteho vězně kteryacute nahleacute-dl pravou realitu a poteacute se vraciacute zpět do jeskyně i odmiacutetavaacute až agresivniacute reakce ostatniacutech vězňů na jeho pobiacutezeniacute vel-mi naacutepadně připomiacutenaacute Soacutekratovu čin-nost v Atheacutenaacutech Politickou interpretaci Jeskyně s niacutež se v zaacutekladniacutech obrysech mohu ztotožnit (i když chybiacute zdůrazněniacute tematiky paideia) poskytuje Leo Strauss (2007 s 134) Strauss rovněž spraacutevně upozorňuje na fakt že politika v běžneacutem vyacuteznamu pro tehdejšiacute dobu (tedy niko-li v platoacutenskeacutem) a filosofie bdquose od sebe vzdalujiacute a miacuteřiacute každaacute opačnyacutem směremldquo (tamteacutež) což později v dialogu vede ke vzniku (domniacutevaacutem se že nepřekonatel-neacuteho) paradoxu tzv filosofů-vlaacutedců

21 Pro podrobnějšiacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2011 s 101ndash105

vypodobněno jako Slunce) v Symposiu jiacute je Kraacutesa Jakeacute důsledky maacute tento roz-diacutel pro interpretaci Platoacutenovy filosofie na obecnějšiacute rovině

Jistě můžeme s klidnyacutem svědomiacutem vyloučit zcela neplatoacutenskou představu dvou rovnocenně koexistujiacuteciacutech positiv-niacutech Archai ktereacute by zaklaacutedaly tento ve sveacute podstatě kraacutesnyacute-a-dobryacute svět Pokud bychom však i přesto prohlaacutesili Kraacutesu za ideu v silneacutem ontologickeacutem smyslu odlišnou od Dobra (a tudiacutež bdquonižšiacuteldquo než Dobro) existujiacuteciacute s niacutem maximaacutelně v raacutemci určiteacuteho společenstviacute (koinoacutenia) museli bychom pak tvrdit že Symposion a Uacutestava naacutem představujiacute dva odlišneacute modely vzestupu jedince z nichž je-den směřuje ke Kraacutese a druhyacute k Dobru Nemohli bychom tedy vůbec hovořit o dvou odlišnyacutech aspektech jednoho a teacutehož filosofickeacuteho vzestupu a museli bychom napřiacuteklad vysvětlit z jakeacuteho důvodu jsou oba z nich (a zejmeacutena je-jich vrchol) popisovaacuteny tak analogic-kyacutem způsobem Jsem přesvědčen že při striktniacutem rozlišovaacuteniacute obou modelů vzestupu se dostaacutevaacuteme do velkyacutech inter-pretačniacutech nesnaacuteziacute a že jistaacute obeznaacuteme-nost s Platoacutenovou filosofiiacute zachycenou v dialoziacutech (v nichž se velmi často děje to že stejnaacute věc je probiacuteraacutena na různyacutech miacutestech v různeacutem kontextu a z různyacutech uacutehlů)22 naacutes naopak vede k analogickeacutemu

22 Srov zcela pregnantniacute formulaci Stanley-ho Rosena bdquoThe necessary defect in writ-ing about extremly complicated subjects is that one can discuss adequately only one aspect at a time If we restrict our attention merely to the Symposium the result is a distorted understanding of Platorsquos conception of philosophyldquo (Rosen 1968 s 220ndash221)

16

132015

a vzaacutejemně se doplňujiacuteciacutemu čteniacute obou pasaacutežiacute

Kloniacutem se tedy ke zmiacuteněneacutemu Kahnovu naacutevrhu čiacutest ideu v niacutež kulmi-nuje filosofův vzestup ať už v Symposiu či v Uacutestavě jako bdquoto kraacutesneacute-a-dobreacuteldquo Na tomto miacutestě je třeba upozornit na jeden spiacuteše terminologickyacute probleacutem kteryacute maacute však vyacuteraznyacute filosofickyacute přesah V Sym-posiu se sice termiacuten bdquoidealdquo ve vztahu ke Kraacutese sameacute nepoužiacutevaacute ale v Uacutestavě Pla-toacuten zcela explicitně mluviacute o ideji Dobra (idea tuacute agathuacute ndash Resp 508e) Vyacuteznam tohoto pojmu kteryacute zcela odpoviacutedaacute standardniacutemu platoacutenskeacutemu uacutezu nelze dle meacuteho naacutezoru přetěžovat Pro ideje je charakteristickeacute to že jim naacuteležiacute praveacute bytiacute (na rozdiacutel od empirickeacuteho světa pomiacutejivosti) Dobro je naopak epekeina teacutes uacutesias (Resp 509b) ležiacute mimo sfeacuteru bytiacute což neznačiacute jeho pomiacutejivost ale to že celou sfeacuteru bytiacute funduje Způsob existence Dobra se vymykaacute exaktniacutemu uchopeniacute skrze logos a tak o něm lze v tomto meacutediu vypoviacutedat pouze metafo-rickyacutem způsobem Je tedy třeba si uvě-domit že Dobru tak nepřinaacuteležejiacute zaacute-sadniacute charakteristiky jimiž se naopak určujiacute jineacute ideje Jednaacute se tak o něco co je snad idejiacute zjednodušeně nazyacutevaacuteno z důvodu kontextu celeacuteho dialogu je-hož teacutematem rozhodně neniacute otaacutezka co jest Dobro23 Pokud bychom se touto

23 Jedniacutem z charakteristickyacutech rysů Platoacuteno-vyacutech dialogů je dle meacuteho naacutezoru Platoacutenova (možnaacute zaacuteměrnaacute) terminologickaacute nejedno-značnost Platoacuten často podrobuje filosofic-keacutemu zkoumaacuteniacute standardniacute pojmy či kon-cepty řeckeacute kultury a dochaacuteziacute k vyacutesledkům jež jsou z řeckeacuteho pohledu velmi originaacutel-niacute a nesamozřejmeacute V kontextech v nichž však neniacute danyacute pojem či koncept tematizo-vaacuten však nemaacute probleacutem jej opět použiacutevat

otaacutezkou chtěli zabyacutevat došli bychom mysliacutem nutně k zaacutevěru že tato bdquoidealdquo nemůže byacutet podřaditelnaacute pod žaacutednou naacutem znaacutemou kategorii a vyžaduje na-opak kategorii vlastniacute Obdobně o Kraacutese se dozviacutedaacuteme že je to bdquoněco co je věčně samo o sobě a se sebou a jednotneacuteldquo (auto kathrsquo auto methrsquo autuacute monoeides aei on) (Symp 211b) R G Bury ve sveacutem komen-taacuteři k Symposiu upozorňuje že termiacuten monoeides je třeba chaacutepat ve smyslu bdquospecificky unikaacutetniacuteldquo resp jedinyacute přiacute-slušniacutek sveacute třiacutedy24 Pokud nepovažujeme za vhodneacute vytvořit speciaacutelniacute kategorii pro Dobro a jinou avšak stejně exklu-sivniacute byť nižšiacute kategorii i pro Kraacutesu měli bychom opět spiacuteše přijmout myš-lenku kraacutesneacuteho-a-dobreacuteho jež je epeke-ina teacutes uacutesias a zaacuteroveň auto kathrsquo hauto methrsquo hautuacute monoeides aei on25

standardniacutem způsobem a nezatěžovat jej filosofickyacutem zkoumaacuteniacutem V našem dialogu se napřiacuteklad Eroacutes pokud je tematizovaacuten vyjeviacute jako daimoacuten i když standardně je považovaacuten za boha Pro kontrast si připo-meňme dialog Ioacuten v němž jsou Muacutesy v sou-ladu s tradiciacute pojiacutemaacuteny jako bozi ndash pokud by však Muacutesy byly tematizovaacuteny podob-nyacutem způsobem jako Eroacutes v Symposiu jsem přesvědčen že by se nutně vyjevily takeacute jako daimoacuteni K takoveacute tematizaci však ne-dochaacuteziacute a tak Platoacuten bez probleacutemu použiacute-vaacute standardniacute termiacuten bůh (theos) Pro moji interpretaci dialogu Ioacuten viz Straacutenskyacute 2014

24 Dostupneacute z httpwwwperseustuftseduhoppertex tdoc=Perseus3A-text3A19990400903Atext3Dco-mm3Asection3D211B

25 Tento paradox ve sveacutem komentaacuteři k Uacutestavě vhodně zachycuje James Adam když hovořiacute o tom že Dobro na jedneacute straně neniacute uacutesia v tom smyslu v jakeacutem jsou ostatniacute ideje uacutesiai nicmeacuteně v jineacutem vyššiacutem smyslu je to naopak jedinaacute pravaacute uacutesia bdquoSimilarly the Good is not οὐσία in the sense in which the Ideas are οὐσίαι but in a higher sense it is the only true

17JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

O Kraacutese se takeacute dozviacutedaacuteme že se jiacute uacutečastniacute všechny ostatniacute kraacutesneacute věci (ta alla panta kala) ale ona sama se přitom nijak neměniacute (Symp 211b) Pomiňme nyniacute klasickyacute probleacutem interpretace konceptu methexis a zamysleme se nad tiacutem co jsou tyto bdquovšechny ostatniacute kraacutesneacute věcildquo Jako většina věciacute v Platoacutenovyacutech dialoziacutech maacute i tento probleacutem několik rozličnyacutech rovin na nichž jej lze chaacute-pat Na rovině nejzjevnějšiacute se zdaacute od-pověď jednoduchaacute ndash kraacutesnyacute chlapec či precizně vyrobenyacute hrnec majiacute na Kraacutese podiacutel staryacute mrzaacutek či šišatyacute zmetek se jiacute neuacutečastniacute Na teacuteto rovině bychom však byli stejně povrchniacute jako mladyacute Soacutekrateacutes v dialogu Parmenideacutes jenž je v nesnaacute-ziacutech když jej Parmenideacutes konfrontuje s myšlenkou ideje vlasu blaacuteta či špiacuteny (Parm 130c) Je třeba postoupit hlouběji a uvědomit si že Kraacutesa ani Dobro (stejně jako Spravedlnost Rozumnost Umě-řenost atd) nemajiacute v Platoacutenově filosofii svůj protipoacutel26 Ošklivost ani zlo nejsou aktivniacutemi principy ale pouhou privaciacute positivniacute idea Zla ani positivniacute idea Oš-klivosti neexistujiacute Ošklivost neniacute ni-čiacutem jinyacutem než velmi malou přiacutetomnostiacute kraacutesy V souladu s řeckou tradiciacute Platoacuten uznaacutevaacute že svět je kosmos ndash šperk pro absolutně oškliveacute věci v něm neniacute miacutesto Pokud tedy Platoacuten řiacutekaacute že na Kraacutese majiacute podiacutel všechny kraacutesneacute věci znamenaacute to dovedeno do důsledků že na Kraacutese

οὐσία for all οὐσίαι are only specific de-terminations of the Goodldquo (Adam 2009 s 62)

26 Jedinou vyacutejimkou je snad bezbožnost (to asebes) resp hřiacutešnost (to anosion) z dia-logu Euthyfroacuten (Euthyphr 5cndashd) avšak pro interpretaci teacuteto problematickeacute pa-saacuteže zde neniacute prostor

musejiacute miacutet podiacutel všechny věci pouze ně-ktereacute meacuteně a některeacute viacutece U Dobra je toto mnohem zřejmějšiacute ndash o Dobru viacuteme že se jednaacute o obecně ontologickyacute princip kteryacute tak v posledku musiacute fundovat exis-tenci všech jsouciacutech věciacute a nejen těch ktereacute se jeviacute jako dobreacute ať už v jakeacutemkoli smyslu Absolutně oškliveacute resp zleacute věci tedy už z principu nemohou existovat existujiacute pouze věci viacutece či meacuteně kraacutesneacute a dobreacute Kraacutesa a Dobro naacutem tedy na nej-vyššiacute rovině opět splyacutevajiacute v jedno27

I přes předchaacutezejiacuteciacute vyacuteklad je však nutno varovat před nabiacutezejiacuteciacutem se ale přiacuteliš zjednodušujiacuteciacutem vyacutekladem ndash nelze řiacutect že Kraacutesa a Dobro jsou jednoduše to sameacute a že jsou tyto pojmy v Platoacutenově filosofii libovolně zaměnitelneacute Jak již bylo naznačeno působnost Platoacutenovy Archeacute jistě zahrnuje přinejmenšiacutem dva

27 Na fakt že Kraacutesa a Dobro jistyacutem způso-bem splyacutevajiacute lze v Symposiu naleacutezt ně-kolik naraacutežek Srov bdquoThus Socrates goes from claiming that he wanted lsquoto go beau-tiful to the beautifulrsquo to his paraphrase of Homer according to which lsquogood men go uninvitedrsquo to the good It seems that Socrates is replacing the beautiful with the good or treating the two terms as interchangeable or at least closely relat-ed This dramatic detail foreshadows the way that Diotimarsquos teaching will replace lsquobeautiful thingsrsquo with lsquogood thingsrsquoldquo (Scott Welton 2008 s 32) Ke zmiacuteněneacute ne-očekaacutevaneacute Diotimině zaacuteměně kraacutesnyacutech věciacute dojde v pasaacuteži Symp 204dndash205a Těžko si lze představit že by Diotima tak-to volnyacutem způsobem zachaacutezela s oběma pojmy pokud by se ve skutečnosti jed-nalo o dvě striktně odlišneacute ideje Jako podpůrnyacute fakt lze takeacute dodat že už samo jmeacuteno hlavniacuteho hostitele zniacute Agathoacuten (pan Dobro) ale jeho hlavniacute charakteris-tikou je praacutevě kraacutesa Rovněž je třeba si uvědomit že v řečtině se toto splyacutevaacuteniacute pravděpodobně jevilo mnohem přiro-zeněji než se jeviacute naacutem dnes (viz Hunter 2004 s 101)

18

132015

aspekty ktereacute sice nerušiacute jejiacute vlastniacute ontologickou jednotu ale jež jsou do-statečně patrneacute v raacutemci lidskeacute sfeacutery28 Na obecneacute rovině bychom mohli konsta-tovat naacutesledujiacuteciacute v Diotimině žebřiacutečku laacutesky platiacute že na čiacutem nižšiacutem stupni se člověk nachaacuteziacute tiacutem se mu kraacutesneacute a dobreacute jeviacute oddělenějšiacute a vzaacutejemně ne-zaacutevisleacute čiacutem vyacuteše se naopak nachaacuteziacute tiacutem viacutece mu kraacutesneacute a dobreacute začiacutenaacute splyacutevat v jedno Na rovině tělesneacute si snadno mů-žeme představit špatneacuteho ale kraacutesneacuteho člověka anebo naopak Avšak rozlišeniacute napřiacuteklad mezi zaacutekonem kteryacute by byl dobryacute ale ošklivyacute nebo naopak špatnyacute ale kraacutesnyacute již zdaleka neniacute tak intui-tivniacute a zřejmeacute29

28 Jak již bylo naznačeno vyacuteše poznaacuteniacute Archeacute se nemůže odehraacutevat v meacutediu logu a tiacutem paacutedem neniacute možnyacute ani žaacutednyacute logicky bez-rozpornyacute vyacuteklad o niacute Z tohoto důvodu použiacutevaacute Platoacuten v souvislosti s bdquonejvyš-šiacutem zasvěceniacutemldquo hojně řeč metafor nebo tematizuje oba aspekty takto odděleně (v Uacutestavě a v Symposiu) Ciacutelem jeho snahy totiž neniacute nic menšiacuteho a snazšiacuteho než po-kus o sděleniacute nesdělitelneacuteho resp zpro-středkovaacuteniacute nezprostředkovatelneacuteho

29 Zdaacute se že zaacutesadniacute skutečnostiacute jež zapřiacute-čiňuje vznik zmiacuteněneacute obtiacuteže je přechod od tělesneacuteho k netělesneacutemu (pro určitou vyacutejimku viz pozn 7) Již vyacuteše bylo nazna-čeno že termiacuteny kalos a agathos si jsou v řečtině vyacuteznamově mnohem bliacuteže než je tomu v našiacute řeči a je otaacutezkou zda by-chom pro netělesnyacute zaacutekon charakterizo-vanyacute adjektivem kalos v češtině použili jineacuteho vyacuterazu než praacutevě bdquodobryacuteldquo Situace je obdobnaacute takeacute u uvedeneacuteho přiacutekladu člověka o němž můžeme vypoviacutedat že je kraacutesnyacute ale špatnyacute anebo ošklivyacute ale dobryacute čiacutemž je v zaacutesadě myšleno že je kraacutesnyacute co do těla ale ošklivyacute (tedy špat-nyacute) co do duše nebo naopak Kdybychom však o zaacutekonu chtěli řiacutect že je kraacutesnyacute ale špatnyacute bylo by to podobně zvlaacuteštniacute jako bychom toteacutež řiacutekali o rovněž netělesneacute lidskeacute duši u niacutež se zdaacute že naacutem jejiacute oškli-vost a špatnost splyacutevajiacute v jedno

IV EROacuteS VZESTUP A PLOZENIacuteNyniacute se zaměřiacutem na dvě zaacutesadniacute speci-fika Kraacutesy diacuteky nimž se ukazuje byacuteti pro lidskeacute bytosti nezbytnou Prvniacutem distinktivniacutem znakem projevů Archeacute jakožto kraacutesy je jak jsme viděli jejich smyslovaacute vniacutematelnost a od niacute se odviacute-jejiacuteciacute atraktivita (srov Phaedr 250dndashe) Visuaacutelniacute (vnějšiacute) kraacutesa je dostupnaacute všem a zmiacuteněnaacute atraktivita naviacutec zapřiacutečiňuje to že ji člověk přirozeně poklaacutedaacute za dobro Bylo by fataacutelniacute chybou zůstaacutevat na rovině laacutesky k vnějšiacute kraacutese ale stejně chybneacute by bylo i podceněniacute jejiacute role či snaženiacute se od niacute zcela oprostit30 Jedině ona maacute totiž v přiacutepadě většiny lidiacute moc probudit jejich eroacutes Pokud bychom se snažili jejiacute vliv na naacutes již na teacuteto prvniacute rovině potlačit znamenalo by to připra-vit se o potenciaacutel jenž naacutem Eroacutes nabiacuteziacute a v konečneacutem důsledku si tak zahradit cestu k filosofii31

Druhou distinktivniacute vlastnostiacute kraacutesy je jejiacute fungovaacuteniacute jakožto meacutedia plozeniacute

30 Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že povaha tělesneacute kraacutesy je poněkud ambi-valentniacuteho raacutezu neboť v jisteacutem smyslu maacute moc bdquoosvětlovatldquo v jineacutem však takeacute bdquozastiacuteratldquo (Rosen 1968 s 225) Mohli by-chom tak řiacuteci že tělesnaacute kraacutesa maacute sice jedinečnou moc bdquonastartovatldquo jedincův filosofickyacute vzestup ale rovněž může představovat naopak i největšiacute překaacutežku tohoto vzestupu pokud se přes ni člověk nedokaacuteže přeneacutest

31 Julia Annas spraacutevně upozorňuje že je tře-ba zachovat energii kterou naacutem Eroacutes po-skytuje ale transformovat ji do něčeho co maacute bdquointelektuaacutelniacute strukturu a komple-xituldquo (Annas 2003 s 51) V tomto smyslu tedy Charles Kahn může opraacutevněně tvr-dit že přeneseniacute touhy z fysickeacuteho chtiacuteče na metafysickou vaacutešeň je bytostně epis-temologickyacute proces (Kahn 1996 s 280)

19JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

(Symp 209b) Jak již bylo řečeno každyacute je od přirozenosti bdquotěhotnyacuteldquo a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud k plozeniacute Mohli bychom tak mluvit o dvou aspektech Eroacuteta ndash touživeacutem a plodiveacutem ndash ktereacute spolu uacutezce souvisejiacute neboť oba jsou vyjaacutedřeniacutem zaacutekladniacuteho Eroacutetova ciacutele ndash vlastnit Dobro (touživyacute) natrvalo (plo-divyacute) Nutnou podmiacutenkou plozeniacute je však přiacutetomnost něčeho co jedinec na sveacutem aktuaacutelniacutem stupni vyacutevoje považuje za kraacutesneacute neboť pokud se obtěžkanaacute bytost přibliacutežiacute k něčemu oškliveacutemu bdquoje zachmuřena a nevrle se smršťuje od-vraciacute se a sviacuteraacute a nerodiacute nyacutebrž zadržuje plod a trpiacuteldquo (Symp 206d) Pokud by se tedy Archeacute neprojevovala v lidskeacutem světě takeacute jako kraacutesa znamenalo by to že by se člověk nachaacutezel ještě v tristnějšiacutem a tragičtějšiacutem postaveniacute než je tomu nyniacute Člověku by zůstala zcela uzavřena možnost se jakkoli přibliacutežit nesmrtel-nosti a tak alespoň typicky lidskyacutem ne-dokonalyacutem způsobem realizovat svoji touhu po vlastněniacute Dobra (resp toho co je za něj aktuaacutelně považovaacuteno) navždy

Podiacutevejme se bliacuteže na vyacuteklad jedin-cova vzestupu jak je navržen v Dioti-mině řeči Je třeba miacutet na paměti že diacuteky dvěma praacutevě zmiacuteněnyacutem aspek-tům Eroacuteta jedinec na každeacute rovině zaacute-roveň toužiacute a zaacuteroveň plodiacute ndash v tomto vyacutekladu se proto souběžně zaměřiacutem na oba aspekty Na prvniacute rovině je třeba rozlišovat mezi lidmi u kteryacutech je ob-těžkaacuteno tělo a těmi u nichž je obtěž-kanou čaacutestiacute jejich duše Prvniacute z nich tak vyhledaacutevajiacute ženy (nepochybně kraacutesneacute pokud možno) a plodiacute s nimi (pokud možno) kraacutesneacute děti druziacute pak hledajiacute kraacutesnaacute těla (s největšiacute pravděpodobnostiacute

zejmeacutena chlapeckaacute a mužskaacute) obdařenaacute v ideaacutelniacutem přiacutepadě kraacutesnyacutemi dušemi32 jež se snažiacute vychovaacutevat a plodiacute s nimi kraacutesneacute myšlenky moudrost a ostatniacute ctnost (Symp 209andashc) Domniacutevaacutem se že model tělesneacuteho plozeniacute s ženami nestojiacute přiacuteliš v Platoacutenově zaacutejmu a sloužiacute tak spiacuteše jako model pro uvedeniacute sa-motneacuteho konceptu plozeniacute kteryacute bude zaacutesadniacute ve všech ostatniacutech již netěles-nyacutech faacuteziacutech33

Na teacuteto tělesně-duševniacute rovině (či bdquorovinaacutechldquo ndash na tom jak přesně bu-deme Diotimin plaacuten vzestupu dělit dle meacuteho naacutezoru přiacuteliš nezaacuteležiacute) tedy člo-věk potřeboval druheacuteho jedince v němž

32 V textu Symposia se na tomto miacutestě vů-bec nemluviacute o lidech kteřiacute by sice měli obtěžkanou duši ale vyhledaacutevali by pouze tělesnou kraacutesu ndash tu vyhledaacutevaacute evidentně pouze člověk s obtěžkanyacutem tělem jenž za uacutečelem plozeniacute toužiacute po ženaacutech Mohli bychom tak řiacuteci že dle Diotimy každyacute kdo vyhledaacutevaacute kraacutesneacute chlapce či muže musiacute miacutet nutně obtěž-kanou duši neboť čistě tělesnyacute styk by k žaacutedneacutemu plozeniacute nevedl a tudiacutež by celyacute vztah byl defektniacute Homosexuaacutelniacute styk sice neniacute nijak vyloučen ale užitek kteryacute jedinci s obtěžkanou dušiacute na teacuteto rovině plyne spočiacutevaacute v plozeniacuteschopneacutem inte-lektuaacutelniacutem styku Rovněž neniacute vyloučena možnost intelektuaacutelniacuteho styku s ženou ale vzhledem k postaveniacute ženy v řeckeacute společnosti by Platoacuten tuto variantu prav-děpodobně až na několik vyacutejimek pova-žoval za krajně nepravděpodobnou

33 J E Raven obdobnyacutem způsobem vyklaacute-daacute bdquospodniacuteldquo polovinu tzv podobenstviacute o Uacutesečce z Uacutestavy jejiacutež hlavniacute uacutečel pryacute spočiacutevaacute v tom že sloužiacute jako ilustrace pro naacutesledneacute obdobneacute rozděleniacute inteli-gibilniacute sfeacutery tedy bdquohorniacuteldquo poloviny uacuteseč-ky (Raven 1953 s 25) Stejně jako nelze přetěžovat Platoacutenův zaacutejem o empirickyacute svět nelze se ani domniacutevat že by zmiacutenka o plozeniacute dětiacute měla v Symposiu jinyacute vyacute-znam než pouze ilustrativniacute (ve vztahu k rovině plozeniacute duševniacuteho)

20

132015

spatřoval kraacutesu a s niacutemž byl schopen plozeniacute Jak je tomu však na vyššiacutech ro-vinaacutech po tom co byl milovniacutek již defi-nitivně schopen transcendovat rovinu jednotlivin a obraacutetil se napřiacuteklad k laacutesce k zaacutekonům či poznatkům Potřebuje i na teacuteto uacuterovni k plozeniacute ostatniacute lidskeacute bytosti nebo je již schopen plodit saacutem pouze diacuteky styku s jinyacutemi kraacutesnyacutemi zaacute-kony či poznatky Diotima tuto otaacutezku explicitně nezodpoviacutedaacute ale domniacutevaacutem se že lidskyacute element v podobě druheacuteho jedince je i na teacuteto rovině staacutele nutně přiacutetomen a to z několika důvodů 1) jak jsem již uvedl model tělesneacuteho plozeniacute dětiacute vyžadujiacuteciacute součinnost dvou bytostiacute sloužiacute dle meacuteho naacutezoru viacutece než co ji-neacuteho jako vzor pro plodivou aktivitu na netělesneacute rovině 2) s konceptem samo-plozeniacute Diotima nikde ve sveacute řeči expli-citně neoperuje a neniacute přiacuteliš přesvěd-čiveacute tvrdit že jej mlčky předpoklaacutedaacute 3) z jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů viacuteme že zaacutekladniacute součaacutestiacute filosofickeacuteho ži-vota je provozovaacuteniacute dialektiky jež z de-finice opět vyžaduje součinnost dvou lidskyacutech jedinců34 byť k sobě již nejsou

34 Srov bdquo[hellip] praacutevě v těchto dialektickyacutech rozhovorech o největšiacutech a nejkraacutesněj-šiacutech věcech s partnery kteřiacute byli rovněž schopni vystoupat až ke světlu skutečneacute-ho světa se realizuje ono společenstviacute filosofickyacutech dušiacute ono hojneacute soubytiacute a soužitiacute oddaneacute teacute věcilsquo Pokud člověk provozuje tuto aktivitu dostatečně dlou-ho a jeho oči si dostatečně navyknou na světlolsquo může byacutet jednoho dne scho-pen pohledět na Slunce samolsquo vznikne to v jeho duši jako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskrylsquoldquo (Straacutenskyacute 2011 s 103) Zcela vyacutestižně tuteacutež myšlenku obhaju-je takeacute Julia Annas bdquo[hellip] philosophical achievement is produced from the con-versations of two or more not just the intense thoughts of one Plato stresses

tak bdquoslepěldquo připoutaacuteni jako na nižšiacutech rovinaacutech35 I pokud by se člověk na teacuteto rovině odloučil od lidskeacute společnosti jiacutež byl dřiacuteve součaacutestiacute vždy mu jako dia-logickyacute partner zbude minimaacutelně jeho eroacutetickyacute vůdce diacuteky jehož vedeniacute může na nejvyššiacutem stupni najednou (exaifneacutes) bdquojako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskryldquo (Ep VII 341cndashd) vyšlehnout poznaacuteniacute praveacute Archeacute36

at times the way that love can produce a couple with joint concerns which tran-scend what each gets separately out of the relationship philosophy similarly re-quires the stimulus and co-operation of joint discussion and argumentldquo (Annas 2003 s 52)

35 Činnost jedince na vyššiacutech uacuterovniacutech je pojmenovaacutena jako bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo (filosofia afthonos) (Symp 210d) Interpretaci tohoto pojmu se explicitně věnujiacute Justina Gregory a Susan B Levin Vyacuteznam adjektiva afthonos je zde vysti-žen formulaciacute bdquothe utter lack of posses-sivenessldquo (Gregory Levin 1998 s 406) V daneacutem kontextu je tuto formulaci nut-no chaacutepat ve vztahu k eroacutetickeacute aktivitě milovniacuteka jenž nesmiacute dle Diotimy nikdy zakotvit v laacutesce ke konkreacutetniacutemu jedinci ale naopak se přes ni co nejrychleji pře-neacutest Absolutniacutem protipoacutelem takoveacutehoto milovniacuteka se tak ukazuje byacuteti Alkibiadeacutes kteryacute naopak neniacute schopen překonat svoji laacutesku k Soacutekratovi (Gregory Levin 1998 s 407) František Novotnyacute tedy po-měrně vyacutestižně překlaacutedaacute tuto formulaci jako již zmiacuteněneacute bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo byť ještě doslovněji bychom snad mohli mluvit o bdquonežaacuterliveacutem filosofovaacuteniacuteldquo Bez většiacutech pochybnostiacute můžeme tvrdit že obecně platnyacutem předpokladem filo-sofickeacuteho vzestupu v Diotimině řeči je slovy autorek jakeacutesi osvobozeniacute od sil-neacute naacuteklonnosti ke konkreacutetniacutem jedincům (bdquofreedom from attachment to indivi- dualsldquo) (Gregory Levin 1998 s 408)

36 Po tomto nahleacutednutiacute sice už teoreticky jak se domniacutevaacutem žaacutedneacuteho vůdce nepo-třebuje ndash naopak se saacutem jedniacutem může staacutet ndash ale v plodiveacute aktivitě ani na tomto stupni neustane nyniacute plodiacute bdquoskutečnou

21JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Domniacutevaacutem se že ve prospěch praacutevě uvedeneacuteho hovořiacute takeacute pasaacutež Symp 209andashe v niacutež se po vyacutekladu o tě-lesneacutem plozeniacute nejprve staacutečiacute řeč k lidem s tzv bdquoobtěžkanou dušiacuteldquo (hoi kata teacuten psycheacuten enkymones) (Symp 209a) Mezi plody těchto jedinců (umělců baacutesniacuteků zaacutekonodaacuterců atp) již nepatřiacute smrtelneacute děti ale souhrnně řečeno bdquomoudrost a ostatniacute ctnostldquo ( froneacutesin te kai teacuten alleacuten areteacuten) konkreacutetněji pak napřiacuteklad ro-zumnost či spravedlnost (soacutefrosyneacute te kai dikaiosyneacute) (Symp 209a) Z našeho pohledu je však důležityacute popis toho jak u duševně obtěžkanyacutech lidiacute probiacutehaacute proces plozeniacute Duševniacute plody jak se dozviacutedaacuteme v sobě člověk saacutem od sebe nosiacute již od mlaacutediacute avšak v dospělosti za-čiacutenaacute ciacutetit potřebu plozeniacute a tak bdquoobchaacuteziacute a hledaacute něco kraacutesneacuteho v čem by plodilldquo (zeacutetei [hellip] periioacuten to kalon en hoacute an gen-neacuteseien) (Symp 209b) Na tomto miacutestě ještě nic nehovořiacute ve prospěch tvrzeniacute že zmiacuteněneacute to kalon by muselo nutně byacutet druhou lidskou bytostiacute nicmeacuteně hned v naacutesledujiacuteciacute větě k teacuteto specifi-kaci dochaacuteziacute neboť v prvniacute faacutezi jsou mu milejšiacute bdquokraacutesnaacute tělaldquo (ta soacutemata ta kala) a daacutele obzvlaacuteště viacutetaacute pokud v nich na-lezne bdquoduši kraacutesnou ušlechtilou a veli-kouldquo (psycheacute kaleacute kai gennaia kai eufyei) (Symp 209b) Sveacute duševniacute plody pak rodiacute praacutevě vůči takoveacutemuto člověku (pros tuacuteton ton anthroacutepon) (Symp 209b) Jako konkreacutetniacute přiacuteklady těchto lidiacute jsou po-sleacuteze uvedeni Homeacuter Heacutesiodos Lykuacuter-gos a Soloacuten (Symp 209dndashe) a tak je nade vši pochybnost zřejmeacute že i tito baacutesniacuteci a zaacutekonodaacuterci museli dle Diotimina

zdatnostldquo (aleacutetheacute areteacute) a ne pouheacute jejiacute obrazy (Symp 212a)

pojetiacute zplodit sveacute nesmrtelneacute bdquodětildquo praacutevě prostřednictviacutem kontaktu s ji-nyacutem člověkem ktereacuteho v určiteacutem ohledu shledali jako kraacutesneacuteho37 Na zaacute-kladě uvedenyacutech skutečnostiacute můžeme dle meacuteho naacutezoru opraacutevněně tvrdit že plodivaacute aktivita (ať již na jakeacutemkoli stupni) vyžaduje určityacute způsob spolu-uacutečasti dvou lidskyacutech a v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutech bytostiacute

Vraťme se však k probleacutemu nastiacuteně-neacutemu již vyacuteše (viz pozn 13) ndash maacute jedin-cův vzestup exklusivniacute nebo inklusivniacute povahu Opouštiacute jedinec jakoby na žeb-řiacuteku nižšiacute stupeň pro vyššiacute nebo pouze rozšiřuje množinu věciacute jež je schopen nahliacutežet jako kraacutesneacute Obě interpretace jsou dle meacuteho naacutezoru v teacuteto podobě přiacute-liš vyostřeneacute Jak jsem praacutevě vyložil jedinec pro sveacute plozeniacute vždy potřebuje jinou lidskou bytost ndash přinejmenšiacutem lidskaacute duševniacute kraacutesa jej tedy provaacuteziacute celyacutem vzestupem Tvrdit že člověk by zcela ztratil zaacutejem o duševniacute kraacutesu diacuteky rozpoznaacuteniacute kraacutesy obsaženeacute napřiacuteklad v zaacutekonech je tedy absurdniacute Stejně tak však nelze jednoduše řiacuteci že jedinec pouze rozšiacuteřiacute sveacute vniacutemaacuteniacute kraacutesy o mno-žinu jinyacutech věciacute Je třeba zdůraznit že ve vniacutemaacuteniacute projevů kraacutesy vždy existuje pro každeacuteho určitaacute hierarchie Člověk

37 Pro ještě vyššiacute uacuteroveň zřeniacute Kraacutesy sameacute již podobně explicitniacute textovou evidenci nenachaacuteziacuteme nicmeacuteně nenachaacuteziacuteme ani žaacutednyacute podnět na jehož zaacutekladě bychom dosavadniacute model platnyacute pro všechny předchaacutezejiacuteciacute roviny měli opustit Jsem proto přesvědčen že platiacute staacutele toteacutež a že i pro plozeniacute bdquoskutečneacute zdatnostildquo (aleacutetheacute areteacute) na nejvyššiacute rovině zře-niacute Kraacutesy sameacute potřebuje člověk jakožto meacutedium kraacutesu ztělesněnou v jineacute lidskeacute bytosti

22

132015

tedy ani na rovině laacutesky ke kraacutesnyacutem zaacute-konům a jejich plozeniacute zcela nezavrhne napřiacuteklad tělesnou kraacutesu obecně ale jakožto o nižšiacute či slabšiacute (a tudiacutež meacuteně kraacutesnyacute) projev Kraacutesy o ni postupně čiacutem daacutel tiacutem viacutece ztraacuteciacute zaacutejem To co pro něj dřiacuteve byacutevalo centraacutelniacutem zaacutejmem ztěles-něniacutem dobra se pro něj nyniacute staacutevaacute infe- riorniacutem V extreacutemniacutem přiacutepadě neniacute ani vyloučeno že může dokonce začiacutet opovrhovat svyacutemi dřiacutevějšiacutemi laacuteskami pokud napřiacuteklad zjistiacute že člověk jehož kdysi miloval pro jeho kraacutesneacute tělo maacute špatnou duši Nejednaacute se však o žaacutedneacute obecneacute pravidlo Obecnyacutem pravidlem je naopak to že nižšiacutech projevů kraacutesy si na vyššiacutem stupni začne cenit meacuteně byť do jisteacute miacutery jejich kraacutesu může oce-ňovat staacutele

Před samotnyacutem zaacutevěrem se ještě jed-nou a naposled vraacutetiacuteme k probiacuteraneacutemu bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z Uacutestavy Často diskutovanyacutem probleacutemem je otaacutezka tzv bdquosestupuldquo od Dobra zpět do jeskyně Z jakeacuteho důvodu by se vystoupivšiacute filosof měl vracet zpět do zkaženeacute polis pryč od Dobra když již dosaacutehl vrcholu filo-sofickeacuteho vzestupu a může žiacutet napřiacuteklad v blaženeacute existenci mezi spolu-filosofy daleko od malichernyacutech starostiacute jeskyn-niacutech obyvatel Podstata probleacutemu tkviacute dle meacuteho naacutezoru v poněkud zavaacutedějiacute-ciacutem vyobrazeniacute filosofovy cesty v tomto podobenstviacute jež je determinovaacuteno po-litickyacutem kontextem Uacutestavy38 Dialog Sym-

38 Dle meacuteho naacutezoru je politickaacute interpreta-ce naacutevratu do jeskyně adekvaacutetniacute pouze v kontextu ideaacutelniacute obce v niacutež jedině se filosof skutečně ujiacutemaacute politickeacute vlaacutedy V takoveacuteto obci by však stav bdquojeskynniacutechldquo obyvatel byl naprosto odlišnyacute ndash jistě by navraacutetivšiacutem se filosofem nepohrdali

posion naacutem pokud jsou obě probiacuteraneacute pasaacuteže skutečně analogickeacute poskytuje určiteacute indicie k tomu jak tento probleacutem řešit Jak jsme viděli v Symposiu neniacute o sestupu vůbec řeč39 ndash Diotima naopak explicitně prohlaacutesiacute že praacutevě na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet (Symp 211d) Zaacuteroveň jsem se ale po-kusil ukaacutezat že ani na tomto vrcholu neniacute člověk zcela oproštěn od lidskeacute ro-viny jak by se podle Uacutestavy mohlo zdaacutet Tzv bdquovzestupldquo a bdquosestupldquo tedy navrhuji chaacutepat nikoli v doslovneacutem smyslu a tedy

a nechtěli jej zabiacutet ale naopak by se dob-rovolně a raacutedi podřiacutedili jeho vlaacutedě Z to-hoto důvodu se niacuteže pokusiacutem podat alter-nativniacute interpretaci jež se pokusiacute vyložit vyacuteznam sestupu v obecnějšiacutem kontextu

39 Domniacutevaacutem se že ani Alkibiadovu řeč ne-lze chaacutepat jako analogii sestupu zpět do jeskyně Zatiacutemco sestup tvořiacute integraacutelniacute součaacutest podobenstviacute o Jeskyni Diotimina řeč vrcholiacute v momentu zřeniacute Kraacutesy sameacute a daacutele se již neposunuje Alkibiadova řeč tak spiacuteše tvořiacute katabatickyacute (sestupnyacute) protipoacutel anabatickeacute (vzestupneacute) čaacutesti dialogu (tedy všem řečem jež předchaacuteze-jiacute řeči Soacutekratově) obdobnyacutem způsobem jako VIIIndashIX kniha Uacutestavy tvořiacute protipoacutel knize IIndashIV I kniha pak tvořiacute jakyacutesi bdquopro-logldquo jehož protipoacutelem je bdquoepilogldquo v po-době knihy X Jako jaacutedro resp omfalos dialogu můžeme označit centraacutelniacute knihy VndashVII jež tvořiacute vrchol zmiacuteněneacute anabasis a počaacutetek katabasis Vidiacuteme tedy že při porovnaacutevaacuteniacute sestupu zpět do jeskyně a Alkibiadovy řeči dochaacuteziacute ke konfrontaci dvou zcela odlišnyacutech typů sestupu Zdaacute se že dialogy Uacutestava i Symposion sice disponujiacute obdobnou strukturou avšak zatiacutemco v Uacutestavě je myšlenka sestupu součaacutestiacute jednoho z centraacutelniacutech podo-benstviacute nachaacutezejiacuteciacuteho se v omfalu celeacuteho dialogu v Symposiu je myšlenka sestupu přiacutetomna pouze jakožto strukturaacutelniacute pro-tipoacutel katabatickeacute čaacutesti ale v raacutemci omfa-lu absentuje I přes tato fakta se však niacuteže pokusiacutem o komplementaacuterniacute interpretaci obou inkriminovanyacutech pasaacutežiacute tedy podo-benstviacute o Jeskyni a Diotiminy řeči

23JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jako vzaacutejemně neslučitelneacute ale naopak jako zaacuteroveň koexistujiacuteciacute Člověk plodiacute skrze lidskeacute bytosti i na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute což ale rozhodně nezna-menaacute že by se od niacute jakkoli vzdaloval bdquoVzestupldquo proto můžeme pochopit jako schopnost ocenit staacutele vyššiacute a obecnějšiacute projevy Kraacutesy kulminujiacuteciacute ve zřeniacute Kraacutesy sameacute věčně koexistujiacuteciacute (nikoli časově naacuteslednyacute) bdquosestupldquo pak jako komplemen-taacuterniacute plozeniacute prostřednictviacutem konkreacutet-niacutech lidskyacutech jedinců Charakter plozeniacute (bdquosestupuldquo) se samozřejmě měniacute na zaacute-kladě aktuaacutelně dosaženeacute roviny vniacutemaacuteniacute kraacutesy ale jeho vazba na konkreacutetniacute je-dince (tedy bdquoniacutezkeacuteldquo projevy Kraacutesy) je neměnnaacute Proto Diotima tvrdiacute že pouze na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet Nejednaacute se dle meacuteho naacutezoru o důraz na kontemplativniacute život v odlou-čeniacute od lidiacute vyplněnyacute pouze mystickyacutem zřeniacutem zaacutekladu všeho jsoucna Kliacutečoveacute je to že vyacutesledky plozeniacute jedince jenž nahleacutedl Archeacute jsou kvalitativně neporov-natelneacute s plody ostatniacutech milovniacuteků ndash život vyplněnyacute takovyacutemto plozeniacutem je jednoduše nejhodnotnějšiacute a proto bdquostojiacute za toldquo jej žiacutet viacutece než jakyacutekoliv jinyacute (Symp 211d)

Na podporu teacuteto interpretace je vhodneacute tematizovat takeacute poměrně často opomiacutejenou pasaacutež Resp 539endash540b ze zaacutevěru VII knihy v niacutež se po podrobneacutem představeniacute procesu filosofickeacute vyacutechovy setkaacutevaacuteme s jednou zvlaacuteštnostiacute kteraacute je na prvniacute pohled v rozporu s tradičně po-jatyacutem podobenstviacutem o Jeskyni Jedincův vzestup směrem k Dobru maacute byacutet dle Soacute-kratovyacutech slov na patnaacutect let přerušen neboť během těchto patnaacutecti let se již pokročiliacute filosofoveacute majiacute věnovat spraacutevě

obce a teprve poteacute co i v praktickyacutech činnostech budou vynikat majiacute byacutet bdquove-deni konečně k vlastniacutemu sveacutemu uacutekoluldquo (pros telos eacutedeacute akteon) (Resp 540a) Tato pasaacutež se na prvniacute pohled nezdaacute byacutet v souladu s jednoduchyacutem anabaticko--katabatickyacutem plaacutenem Jeskyně neboť jak si všiacutemaacute Kenneth Dorter vnaacutešiacute do jedincova filosofickeacuteho vzestupu naviacutec jakousi čtyřnaacutesobnou změnu směru40 Domniacutevaacutem se že k jejiacutemu pochopeniacute naacutem může pomoci praacutevě vyacuteše načrt-nutaacute komparace podobenstviacute o Jeskyni a eroacutetickeacuteho vzestupu jedince z dia-logu Symposion Pokud se ji pokusiacuteme aplikovat na inkriminovanou pasaacutež

40 bdquoFourfold zigzag change of directionsldquo (Dorter 2006 s 244) Dorter daacutele navrhuje dvě možnaacute vysvětleniacute tohoto probleacutemu 1) patnaacutect let je pryacute dlouhaacute doba a tak by se filosofům mohla začiacutet oslabovat vzpo-miacutenka na paradeigma podle něhož majiacute začiacutet vlaacutednout 2) dlouhodobaacute zkušenost s praktickyacutem životem pryacute možnaacute učiniacute fi-losofy schopnyacutemi poznat Dobro leacutepe než by toho byli schopni jinak (Dorter 2006 s 244) Dle meacuteho naacutezoru však ani jedna z těchto možnostiacute neniacute přiacuteliš plausibilniacute Prvniacute varianta zdaacute se implicitně počiacutetaacute s tiacutem že filosof Dobro nahleacutedl již předtiacutem než prodělal onu patnaacutectiletou zkuše-nost Nahleacutednutiacute Dobra maacute však s velkou pravděpodobnostiacute tak silně transforma-tivniacute charakter že se zdaacute byacuteti absurdniacute myšlenkou aby si před samotnyacutem vlaacuted-nutiacutem filosof jen tak bdquopro jistotuldquo znovu bdquoodskočilldquo k Dobru za uacutečelem ujištěniacute se že si na něj vzpomiacutenaacute dobře Druhaacute vari-anta pravděpodobně implicitně předpo-klaacutedaacute pravyacute opak ndash tedy že filosof Dobro ještě nenahleacutedl a že praktickaacute zkušenost v politice je k jeho nahleacutednutiacute nutnaacute Pro takovouto (spiacuteše aristotelsky znějiacuteciacute) tezi však dle meacuteho naacutezoru v Uacutestavě nenachaacute-ziacuteme textovou oporu a zejmeacutena naacutem opět nijak nepomaacutehaacute vyřešit onu diskrepanci s Jeskyniacute kde se filosof rozhodně ne-pohybuje bdquocikcakldquo nahoru dolů a znovu nahoru

24

132015

můžeme se dobrat k naacutesledujiacuteciacutemu tvr-zeniacute onen patnaacutectiletyacute bdquosestupldquo se ode-hraacutevaacute v době kdy jedinec Dobro ještě nenahleacutedl avšak v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu či filosofickeacute vyacutechovy se již nachaacuteziacute na dosti pokročileacutem stupni tato doba tedy zhruba odpoviacutedaacute faacutezi v niacutež jedinec plodiacute kraacutesneacute zaacutekony a tak se nutně (byť to Diotima explicitně nevy-slovuje) angažuje v praktickeacute politice Pokud tedy sestup budeme interpreto-vat načrtnutyacutem eroacutetickyacutem způsobem (jako vždy koexistujiacuteciacute plodivou aktivitu na adekvaacutetniacute uacuterovni) nenarušuje naacutem ani tato pasaacutež onen jednoduchyacute anaba-ticko-katabatickyacute plaacuten Jeskyně neboť je zřejmeacute že jedinec se nutně před nahleacuted-nutiacutem Dobra musiacute určityacutem způsobem angažovat v politice byť spiacuteše než o bez-vyacutehradnou podmiacutenku se jednaacute o jakyacutesi bdquoside effectldquo konkreacutetniacute uacuterovně v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu jedince

V ZAacuteVĚRV teacuteto studii jsem se zaměřil na něko-lik tematicky provaacutezanyacutech probleacutemů ktereacute jsou obsaženy v centraacutelniacute čaacutesti Platoacutenova dialogu Symposion (v tzv Dio- timině resp Soacutekratově řeči) a jež jsou centraacutelniacute pro jejiacute interpretaci resp pro interpretaci problematiky Eroacuteta a filoso-fickeacuteho vzestupu jedince Nejprve bylo vyloženo Soacutekratovo vyvraacuteceniacute přede-šleacuteho řečniacuteka hostitele Agathoacutena je-hož řeč byla s obdivem přijata všemi uacutečastniacuteky symposia a jeho naacutesledneacute vymezeniacute se proti standardniacute formě chvalořeči kterou kromě Agathoacutena im-plicitně přijali i všichni předešliacute řečniacuteci Ukaacutezalo se že pro filosofa je nezbytneacute i v raacutemci tohoto reacutetorickeacuteho žaacutenru na

prvniacute miacutesto klaacutest uacutesiliacute o pravdivost řeče-neacuteho a tomuto podřizovat vše ostatniacute ndash praacutevě z tohoto důvodu v Soacutekratovyacutech očiacutech Agathoacuten selhaacutevaacute byť jeho řeč byla nepochybně z reacutetorickeacuteho hlediska nej-kraacutesnějšiacute Vyacuteznamnyacutem se daacutele ukaacutezal byacutet fakt že Soacutekrateacutes svoji řeč připisuje mantinejskeacute věštkyni Diotimě čiacutemž se implicitně pokoušiacute garantovat jejiacute prav-divost a rovněž do čistě mužskeacute společ-nosti vnaacutešiacute ženskyacute element kteryacute jak se daacutele ukaacuteže je pro adekvaacutetniacute uchopeniacute eroacutetickeacute problematiky kliacutečovyacute

V dalšiacute čaacutesti naacutesledoval vyacuteklad o tom kdoco je pro Platoacutena Eroacuteseroacutes a jakyacute je jeho vztah ke Kraacutese resp k Dobru Eroacutes je sice nejprve definovaacuten jako touha po kraacutese a jejiacutem vlastněniacute avšak tato teze je zproblematizovaacutena pasaacutežiacute Symp 204dndash205a kde Diotima s až za-raacutežejiacuteciacute lehkostiacute přechaacuteziacute od bdquotouhy po kraacutesnyacutech věcechldquo k bdquotouze po dobryacutech věcechldquo Je to mimo jineacute tento fakt kteryacute vyvolaacutevaacute potřebu komparace ob-sahu Diotiminy řeči s dialogem Uacutestava v němž je obsaženo znaacutemeacute Platoacutenovo bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo tematizujiacuteciacute takteacutež jedincův filosofickyacute vzestup kteryacute však kulminuje v nazřeniacute Dobra a nikoli Kraacutesy Na zaacutekladě textoveacute analyacutezy rele-vantniacutech pasaacutežiacute zmiacuteněnyacutech dialogů se naacutesledně jako nejplausibilnějšiacute řešeniacute vyjevuje komplementaacuterniacute interpretace obou dialogů podle niacutež se ve skuteč-nosti jednaacute o tentyacutež filosofickyacute vzestup avšak s tiacutem dodatkem že každyacute dialog klade důraz na jeho odlišneacute aspekty Obdobnaacute situace nastaacutevaacute takeacute v přiacutepadě zmiacuteněneacute otaacutezky po tom co jest vrcholem tohoto vzestupu resp k čemu je lidskyacute eroacutes zaciacutelen Dle podaneacute interpretace se

25JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jednaacute v obou dialoziacutech o tuteacutež Archeacute veš-kerenstva jejiacutež projevy v lidskeacutem světě jsou jednak kraacutesneacute a jednak dobreacute Čiacutem bdquoniacuteželdquo se v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu nachaacuteziacuteme tiacutem viacutece se naacutem kraacutesneacute věci a dobreacute věci jeviacute jako odlišneacute čiacutem jsme naopak bdquovyacutešeldquo tiacutem viacutece naacutem oboje splyacutevaacute v jedno

Po vyacutekladu zaciacuteleniacute Eroacutetaeroacutetu k jeho bdquotouživeacuteldquo podobě je v posledniacute čaacutesti stu-die věnovaacutena pozornost takeacute jeho bdquoplo-diveacutemuldquo aspektu kteryacute je neoddělitelně spjat se všemi faacutezemi filosofickeacuteho vze-stupu jedince neboť pouze diacuteky němu se může u lidiacute realizovat (byť nedokonale) jejich touha po nesmrtelnosti Na zaacutekladě interpretace pasaacuteže Symp 209andashe a kom-parace s jinyacutemi Platoacutenovyacutemi dialogy je nejprve haacutejena teze že na všech uacuterov-niacutech sveacuteho vzestupu jedinec potřebuje sveacuteho eroacutetickeacutehodialektickeacuteho partnera či vůdce ktereacuteho shledaacutevaacute v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutem a skrze ktereacuteho vůbec může plodit Ani na vyššiacutech uacuterovniacutech se tedy jedinec neobejde bez druheacute lidskeacute by-tosti jejiacutež kraacutesa (nyniacute již duševniacute) sloužiacute jako meacutedium plodiveacute aktivity Naacutesledně dochaacuteziacute k opětovneacute komparaci Diotiminy řeči s podobenstviacutem o Jeskyni neboť za-tiacutemco v něm se jedinec po nahleacutednutiacute Dobra vraciacute zpět do jeskyně Diotimina řeč končiacute na uacuterovni zřeniacute Kraacutesy sameacute a plozeniacute praveacute ctnosti Je navrženo řešeniacute podle ktereacuteho politickaacute inter-pretace naacutevratu do jeskyně a ujmutiacute se vlaacutedy je sice relevantniacute v kontextu ideaacutel- niacute obce ale nikoli v současneacute lidskeacute si-tuaci Z tohoto důvodu je sestup zpět do jeskyně vyložen praacutevě prismatem Dio-timiny řeči jakožto metafora pro staacutele koexistujiacuteciacute plodivyacute aspekt Eroacuteta Jak

jsme viděli jedinec se na žaacutedneacute rovině nevzdaacutevaacute vztahu s druhyacutem člověkem skrze něhož realizuje svoji plodivou ak-tivitu a tak bdquosestupujeldquo (tzn plodiacute skrze jednotlivce) po celou dobu sveacuteho vzestupu (tzn posunu na staacutele obecnějšiacute rovinu směrem ke KraacuteseDobru) pouze hodnota jeho bdquoploduldquo postupně narůstaacute

APENDIXNa samotnyacute zaacutevěr si dovoliacutem ještě kraacutetkeacute zamyšleniacute nad vyacuteznamem kompliko-vaneacuteho dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion kteryacute je při jeho četbě třeba miacutet staacutele na paměti Z jakeacuteho důvodu nechaacutevaacute Platoacuten celyacute dialog vypravovat Apolloacutedora jenž vše slyšel od kohosi bliacuteže neidentifikovaneacuteho jenž opět pouze vypravoval co slyšel od jakeacutehosi Foinika (Symp 172andashb) A proč naviacutec časovaacute rovina Apolloacutedorova vypraacutevěniacute naacutesleduje mnoho let po udaacutelostech Agathoacutenovy hostiny (Symp 172c) Bylo by nesmiacuterně zajiacutemaveacute a plodneacute zabyacute-vat se detaily dramatickeacuteho raacutemce dů-kladně avšak v raacutemci tohoto dovětku se pokusiacutem pouze na obecneacute rovině vy-stihnout jeho zaacutekladniacute vyacuteznam

Jeho celkovaacute atmosfeacutera vyjadřuje po-měrně silnyacute dojem odstupu od udaacutelostiacute proběhnuvšiacutech na symposiu41 Platoacuten naacutem celyacute dialog nepresentuje jako něco

41 Pro vyacuteklad dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion viz Johnson 1998 s 581ndash583 Formulovaacuteno na obecnějšiacute rovině bdquoI ar-gue that the elaborate indirectness of the dramatic frame means to reflect and to make vivid for the reader not only the remove between written representation and the doing of philosophy but also the remove between perceptible and Ideal world as suggested in Platorsquos vision of the Ideasldquo (Tamteacutež 1998 s 577)

26

132015

k čemu bychom měli přiacutemyacute přiacutestup co bychom mohli spolehlivě poznat Zaacutero-veň jak se pokusiacutem ukaacutezat naacutem takeacute poskytuje určityacute přiacuteklad toho jak k soacute-kratovsko-platoacutenskeacute filosofii nepřistu-povat Jistě naacutes nepřekvapuje že obě roviny spolu opět velmi uacutezce souvisiacute S odstupem jenž je v bdquoprologuldquo vyjaacuted-řen musiacuteme přistupovat i k praacutevě inter-pretovaneacute Diotimině řeči Viděli jsme že sfeacutera fundamentaacutelniacute Archeacute se vymykaacute meacutediu logu a Soacutekrateacutes se naviacutec Diotimi-nyacutemi uacutesty (diacuteky jejiacutemu postaveniacute božskeacute věštkyně) odhodlaacutevaacute mluvit mnohem bdquoodvaacutežnějildquo než je tomu v Uacutestavě Dio-timina řeč neoperuje na rovině pouhyacutech metafor ale na rovině celkem jasneacuteho popisu a jazykem zasvěcovaacuteniacute do mys-teacuteriiacute Jedinyacute projev Diotiminy zdržen-livosti můžeme spatřovat snad v tom že Kraacutesu samu popisuje jak se obvykle řiacutekaacute v termiacutenech tzv bdquonegativniacute theo-logieldquo42 (Symp 210endash211b) I takovyacuteto popis je však mnohem ambicioacuteznějšiacute než rovina metafor Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že Diotima se pokoušiacute vy-slovit nevyslovitelneacute a že jejiacute vyslovenou řeč nelze s nevyslovitelnyacutem zaměňo-vat43 Našiacutem uacutekolem tudiacutež stejně jako v přiacutepadě jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů neniacute vyextrahovat ze Symposia nějakou dogmatickou doktriacutenu a tu daacutele šiacuteřit

42 Rosen 1968 s 270 43 bdquoLittle wonder that Diotima demands the

closest possible attention from Socrates at this point for her next step is really impossible she intends to speak about the unspeakable I repeat speech about unspeakable is not the unspeakable it-self We cannot bespeak the unspeaka-ble To speak it is to generate an example of it and genesis is not ousialdquo (Tamteacutež s 269)

pouhyacutem opakovaacuteniacutem44 ale naopak vziacutet i jeho omfalos v podobě Diotiminy řeči spiacuteše jako jakeacutesi vodiacutetko jakyacutem směrem a jakyacutem způsobem je třeba postupovat na cestě za filosofiiacute avšak tento vzestup musiacute byacutet autenticky prožit u každeacuteho jedince Ani řeč božsky inspirovaneacute věštkyně o Kraacutese naacutem nemůže ani v nej-menšiacutem nahradit vlastniacute individuaacutelniacute naacutehled tohoto vrcholu

Tuto metodologickou zaacutesadu lze apli-kovat na celek Platoacutenovy filosofie Našiacutem uacutekolem proto neniacute byacutet bdquoslepyacutemldquo naacutesle-dovniacutekem a napodobitelem Soacutekrata jako Apolloacutedoros kteryacute nedělaacute nic jineacuteho než napodobuje Soacutekratovo vystupovaacuteniacute a reprodukuje jeho řeči ale naopak ak-tivniacutem a autonomniacutem filosofem využiacuteva-jiacuteciacutem sveacuteho vůdce pouze jako inspiraci k vlastniacute intelektuaacutelniacute aktivitě Z tohoto důvodu klade Platoacutenův Soacutekrateacutes důraz na maieutickyacute rozměr sveacute filosofickeacute činnosti zaklaacutedajiacuteciacute se na tzv bdquověděniacute nevěděniacuteldquo resp bdquopraveacute lidskeacute moud-rostildquo (anthropineacute sofia) (Apol 23a) Gary A Scotta William Welton upozorňujiacute že zatiacutemco Soacutekrateacutes je proti sveacutemu zvyku vystrojen kvůli nadchaacutezejiacuteciacute hostině Apolloacutedoros je vyobrazen (po Soacutekra-tově obvykleacutem vzoru) bosyacute což pravdě-podobně poukazuje na jeho přehnanou a ve sveacutem důsledku kontraproduktivniacute

44 Viz pregnantniacute formulaci Richarda Huntera bdquoThus the framing fiction of the Symposium highlights its problematic status as a written unchanging account of a quintessentially oral occasion the elite symposium It is a provocation to reflection not ndash so we are to under-stand ndash a lsquomaster textrsquo to be learned by heart and endlessly repeatedldquo (Hunter 2004 s 43)

27JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

horlivost45 Takovyacuteto člověk je totiž spiacuteše karikaturou praveacuteho Soacutekratova naacutesle-dovniacuteka Našiacutem uacutekolem rozhodně neniacute snaha byacutet bdquosoacutekratovštějšiacuteldquo než saacutem Soacute-krateacutes v onom apolloacutedorovskeacutem smyslu ale naopak jeho překonaacuteniacute ve smyslu ak-tivniacute intelektuaacutelniacute činnosti Soacutekratem

45 Scott Welton 2008 s 32

pouze inspirovaneacute Jinyacutemi slovy stejně jako nemaacuteme napodobovat Soacutekrata pou-hou imitaciacute jeho vzhledu a obyčejů ne-lze ani provozovat pravou filosofii pou-hou četbou Platoacutenova Symposia či jinyacutech dialogů46

46 Hunter 2004 s 125ndash126

28

132015

ZKRATKY

PlatoacutenApol ApologiaEp EpistulaeEuthyphr Euthyphro

Phaedr PhaedrusParm ParmenidesResp RespublicaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Adam J (2009) The Republic of Plato Vol 2 Cambridge Cambridge Univer- sity Press

Annas J (2003) Plato A Very Short Introduction Oxford Oxford Univer- sity Press

Berg S (2010) Eros and the Intoxications of Enlightenment on Platorsquos Sympo- sium Albany State University of New York

Bohaacuteček K (2010) bdquoProbleacutemy s kraacutesou z donuceniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica I Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 9ndash19

Bury R G (1909) The Symposium of Plato Cambridge W Heffer and Sons Dostupneacute z httpwwwpe r se u s t u f t s edu hoppe rt e x t d o c = Pe r s e u s 3 A t e x t 3 A 1 9 9 9 0400903Atext3Dcomm

Demos R (1934) bdquoErosldquo The Journal of Philosophy 31 s 337ndash345

Domanski A (2013) bdquoAn Appraisal of the speech of Agathon and its Aftermath in Platorsquos Symposiumldquo Phronimon 14 s 1ndash14

Dorter K (2006) The Transformation of Platorsquos Republic Lanham Oxford Lexington books

Gaacutel O (2011) bdquoKraacutesa jako stimul pro duševniacute růst v Symposiu a Faidruldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Pla-tonica Pilonica II Plzeň Vydavatel-stviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 69ndash79

Gregory J Levin S B (1998) bdquoFilosofia afthonos (Plato Symposium 210d)ldquo The Classical Quarterly New Series 48 s 404ndash410

Hunter R (2004) Platorsquos Symposium Oxford Oxford University Press

29JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Johnson W A (1998) bdquoDramatic Frame and Philosophic Idea in Platoldquo The American Journal of Philology 119 s 577ndash598

Kahn C H (1996) Plato and the Socratic Dialogue The Philosophical Use of a Literary Form Cambridge Cambridge University Press

Kratochviacutel Z (2009) Filosofie mezi myacutetem a vědou od Homeacutera po Descarta Praha Academia

Luhanovaacute E (2014) Zrozeniacute světa kosmologie baacutesniacuteka Heacutesioda Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Nichols M P (2004) bdquoSocratesrsquo Contest with Poets in Platorsquos Symposiumldquo Political Theory 32 s 186ndash206

Nussbaum M C (2003) Křehkost dobra naacutehoda a etika v řeckeacute trageacutedii a filosofii Praha OIKOYMENH

Raven J E (1953) bdquoSun Divided Line and Caveldquo The Classical Quarterly New Series 3 s 22ndash32

Rosen S (1968) Platorsquos Symposium New Haven London Yale University Press

Rowe C J (2007) Plato and the Art of Philosophical Writing Cambridge Cambridge Universtiy Press

Scott G A Welton W (2008) Erotic Wisdom Philosophy and Intermediacy in Platorsquos Symposium Albany New York State University of New York Press

Straacutenskaacute G (2015) bdquoSoacutekratovy ženyldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni (v tisku)

Straacutenskyacute J (2011) bdquoKritika psaniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica II Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepa-dočeskeacute univerzity v Plzni s 95ndash108

Straacutenskyacute J (2014) bdquoBožskeacute a lidskeacute v poesii filosofii a reacutetoriceldquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dialog Ioacuten Praha OIKOYMENH s 136ndash153

Straacutenskyacute J (2015) bdquoPlatoacutenův dialog Me-nexenosldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute uni-verzity v Plzni (v tisku)

Strauss L (2007) Obec a člověk Praha OIKOYMENH

Woods J C (2010) The Disguised Lover Eros and the Ladder of Loves Lexington

30

132015

Aristoteleacutes a tradiceARISTOTLE AND TR ADITIONS

PAacuteSMO1 TRADICE V HELEacuteNSKEacute KULTUŘE

A FILOSOFIIV kultuře starověkeacuteho Řecka kteraacute se stala vyacutechodiskem pro budouciacute evropskyacute kulturniacute vzorec hraacutela mimořaacutednou roli tradice Tra-dice majiacute samozřejmě velkyacute vyacuteznam v kaž- deacutem sapienciaacutelniacutem diskursu ve všech kul-turaacutech či etnickyacutech skupinaacutech Stačiacute zmiacutenit jen tradici talmudu a kabaly nebo tradici ed-dickou a skaldskou v raacutemci dalšiacutech zdrojů evropskeacuteho kulturniacuteho vzorce ze vzdaacute-lenějšiacutech jmenujme např literaacuterniacute tradici konfuciaacutenskou nebo tradici braacutehmanskou a veacutedskou Pro řeckou kulturu měla nicmeacuteně tradice zcela mimořaacutednyacute vyacuteznam Ačkoli to-tiž bylo heleacutenskeacute myšleniacute vždy prostoupeno hlubokou naacuteboženskou zkušenostiacute nebylo ve sveacutem celku a jednotnyacutech trendech nijak svaacutezaacuteno s žaacutednou kultickou formou Jinyacutemi slovy literatura a vůbec kultura nebyla pro stareacute Řeky určityacutem projevem dominantniacuteho naacuteboženskeacuteho konceptuaacutelniacuteho scheacutematu Ba spiacuteše naopak naacuteboženstviacute ve sveacute polytheis-tickeacute rozmanitosti bylo jen určityacutem aspektem specifickeacute heleacutenskeacute kultury

31PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

Řekoveacute se tedy neopiacuterali primaacuterně o žaacutedneacute zjeveneacute texty nebo jinak pevně daneacute věčneacute pravdy o to viacutece však byli odkaacutezaacuteni na vzaacutejemnou diskusi a neustaacutevajiacuteciacute pohyb reinterpretaciacute i naacutevaznostiacute Řeckeacute modely vyacutechovy a vzdělaacuteniacute ndash paideia stejně jako spole-čenskeacute instituce a vůbec celeacute politickeacute uspořaacutedaacuteniacute byly založeny předevšiacutem na tradici a představovaly vlastně vždy určitou specifickou podobu reflexe tra-dice staršiacute a zaacuteroveň upevňovaacuteniacute a za-klaacutedaacuteniacute tradice noveacute Dominantniacute roli v tomto reflexivniacutem sebeustavovaacuteniacute heleacutenskeacute kultury hraacutela zejmeacutena poesie

Filosofie zejmeacutena ve sveacute ioacutenskeacute či fysiologickeacute perspektivě měla v raacutemci tohoto všeobecneacuteho heleacutenskeacuteho kultur-niacuteho pohybu velmi specifickeacute postaveniacute zdaacute se že filosofoveacute jako Heacuterakleitos nebo Xenofaneacutes byli extreacutemniacutemi kri-tiky celeacute dosavadniacute kultury a tradice pro ně představovala zejmeacutena protiv-niacuteka s niacutemž bylo třeba se vyrovnat jeho naprostyacutem vyvraacuteceniacutem a zavrženiacutem Jinou tradičnějšiacute cestou šli političtiacute mysliteleacute navazujiacuteciacute na polomythic-kou tradici Sedmera mudrců a zcela ji-nou samozřejmě tragičtiacute baacutesniacuteci attičtiacute Neobyčejně vyacuteznamnou roli ve vztahu k uchopeniacute tradice hraacutela teacutež literaacuterniacute reflexe leacutekařskaacute a samozřejmě je třeba zmiacutenit pro řeckou kulturu proud nejty-pičtějšiacute reacutetoriku kteraacute je v jisteacutem smy-slu celaacute postavena na specifickeacute reite-raci staacutevajiacuteciacutech vzorců

Vyacuteznamnyacutem zlomem pak bylo vy-stoupeniacute sofistů kteřiacute v paacuteteacutem stoletiacute působili po celeacutem Řecku a položili zaacute-klad tradice noveacute panheleacutenskeacute kteraacute překračovala miacutestniacute politickaacute kultovniacute

i rodově-etnickaacute specifika a směřovala k mohutneacute synteacuteze a reinterpretaci všech tradičniacutech modelů staršiacutech Spe-cifickeacute postaveniacute v celeacutem tomto vyacutevoji měly po polovině paacuteteacuteho stoletiacute Atheacuteny kulturniacute i ekonomicko-politickaacute vel-moc v niacutež se ony nitky rodiacuteciacute se pan-heleacutenskeacute perspektivy sbiacutehaly a miacutesily s autonomniacute tradiciacute attickou Vůdčiacute myslitel obdobiacute sofistů Proacutetagoraacutes se v Atheacutenaacutech usadil a zaacutesadniacutem způ-sobem ovlivnil naacutezory Periklea a jeho politickyacutech přiacutevrženců což ve vyacutesledku vedlo k dějinně bezprecedentniacutemu pře-rodu attickeacuteho tradicionalismu v de-mokratickou kulturu perikleovskyacutech Atheacuten Vrcholem a zaacutevěrem tohoto in-telektuaacutelniacuteho kvasu byl pak Soacutekrateacutes stojiacuteciacute jednou nohou hluboko v sofis-tice avšak druhou staacutele opřen o staršiacute a hlubšiacute lokaacutelniacute tradice attickeacute i širšiacute Obdobiacute důvěry v možnou bezbolestnou jednotnou re-konstruktivniacute transfor-maci staršiacutech tradic v duchu svobody a rozumneacute uacutevahy symbolicky skončilo Soacutekratovyacutem procesem

Platoacuten v jisteacutem smyslu navaacutezal na sofistickou tendenci vytěžit maximum z předchoziacute tradice staršiacute myslitele svyacutem naacutesledovniacutekům nicmeacuteně před-stavil vyacutehradně kriticky a prostřed-nictviacutem zničujiacuteciacutech zaacutepasů z nichž prakticky všichni vyšli značně deho-nestovaacuteni Jinyacutemi slovy Platoacuten sveacute předchůdce ukazuje jako protivniacuteky kteřiacute jsou sice v jisteacutem smyslu hodni uacutecty ktereacute je však třeba porazit a od-miacutetnutiacutem jejich filosofickyacutech naacutezorů teprve dospět k praveacute filosofii kteraacute je samozřejmě totožnaacute s filosofiiacute Platoacutenovou

32

132015

2 TRADICE U ARISTOTELAPlatoacutenův žaacutek Aristoteleacutes zaujal k celeacute otaacutezce tradice mnohem vstřiacutecnějšiacute po-stoj a praacutevě jeho tedy můžeme označit za zakladatele evropskeacuteho pojetiacute filo-sofie jakožto reflexivniacuteho pohybu myš-leniacute ktereacute z tradice vychaacuteziacute s tradiciacute je v neustaacuteleacutem kritickeacutem kontaktu a sebe sama chaacutepe jako pokračovaacuteniacute v jejiacutem dosavadniacutem snaženiacute

Aristoteleacutes předevšiacutem tradici po-klaacutedaacute za nezbytneacute vyacutechodisko naacutezory staršiacutech moudryacutech kteřiacute se danou pro-blematikou zabyacutevali jsou podle něj vždy hodny pozornosti Tvořiacute spolu s všeobecnyacutem miacuteněniacutem jakyacutemsi mo-mentaacutelniacutem common sense v raacutemci celeacute kultury zaacutekladniacute předporozuměniacute z něhož naše vlastniacute perspektiva vy-chaacuteziacute a jehož prostřednictviacutem vůbec formulujeme sveacute otaacutezky po počaacutetciacutech a přiacutečinaacutech stojiacuteciacute v zaacutekladu filosofic-keacuteho zkoumaacuteniacute Za tyto předchůdce přitom Aristoteleacutes nepoklaacutedaacute pouze bdquofi-losofyldquo v uacutezkeacutem či bdquoučebnicoveacutemldquo slova smyslu ale na poli politickeacute a moraacutelniacute filosofie se zhusta vraciacute k moudrosti tragiků zmiňuje přiacuteklad Perikleův vědomě pokračuje v tradici reacutetorickyacutech studiiacute a nejednou jako autoritu zmiňuje i Homeacutera

Z metodologickeacuteho hlediska pak pro Aristotela tradice představuje prvniacute krok každeacuteho serioacutezniacuteho baacutedaacuteniacute Prvniacute co badatel musiacute učinit je shromaacutež-dit dostatečneacute množstviacute naacutezorů a po-znatků ktereacute byly učiněny bdquostaršiacutemildquo proslulaacute je např Aristotelova sbiacuterka všech dostupnyacutech uacutestav a staacutetniacutech zřiacute-zeniacute tehdy znaacutemeacuteho světa jejichž re-šeršiacute se připravoval na sepsaacuteniacute sveacuteho

spisu věnovaneacuteho politickyacutem otaacutezkaacutem Aristoteleacutes proto každyacute spis zahajuje rozpravou nad endoxa naacutezory staryacutech mistrů Opakovaacuteniacutem znaacutemeacuteho a jeho obohaceniacutem o meacuteně znaacutemeacute tak za prveacute vytvaacuteřiacute určitou baacutezi společneacuteho předpo-rozuměniacute spojujiacuteciacuteho jej s posluchači Za druheacute si ale během probiacuteraacuteniacute endoxa ujasňuje celou problematiku vymezuje kontext a specifikuje směr zkoumaacuteniacute i konkreacutetniacute otaacutezky ktereacute bude sledo-vat Protože je Aristoteleacutes toho naacutezoru že způsob položeneacute otaacutezky a zejmeacutena perspektiva z niacutež je položena zaacutesadně určujiacute povahu odpovědi je vyrovnaacutevaacuteniacute se s tradiciacute doslova neuralgickyacutem bo-dem filosofickeacuteho zkoumaacuteniacute Proto se s endoxa u Aristotela setkaacutevaacuteme nejen v prvniacutech knihaacutech jeho spisů ale ob-vykle takeacute na počaacutetku samostatnějšiacutech ucelenyacutech pojednaacuteniacute a vůbec všude tam kde přichaacuteziacute cosi noveacuteho a je třeba si metodologicky ujasnit způsob uchopeniacute teacuteto noveacute skutečnosti

3 DISKUSNIacute PAacuteSMO bdquoARISTOTELEacuteS A TRADICEldquoAristotelovi naacutestupci ovšem z pochopi-telnyacutech důvodů soustředili svůj zaacutejem předevšiacutem na naacutezory Aristotela sa-meacuteho Zejmeacutena pro středověkeacute mysli-tele se Aristoteleacutes stal jakyacutemsi synony-mem spolehliveacute a konsistentniacute tradice na kterou je třeba se obracet vždy a to s naacuteležitou uacutectou a respektem

Neniacute tedy divu že praacutevě na půdě Aristotelskeacute společnosti jejiacutež oficiaacutelniacute naacutezev v plneacutem zněniacute dokonce zniacute Českaacute společnost pro studium Aristotela a jeho myšlenkoveacuteho odkazu se badateleacute se-tkaacutevajiacute nad problematikou tradice jejiacute

33PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

aristotelskou konceptualizaciacute vztahem k niacute a vyacutevojem teacuteto problematiky včetně jejiacute relevance pro současnost Zaacuteroveň celyacute kontext takoveacuteho zkoumaacuteniacute velmi silně rezonuje se samou podstatou ča-sopisu Aither jenž slovo tradice nese přiacutemo ve sveacutem naacutezvu a jenž je věnovaacuten praacutevě tomu typu zkoumaacuteniacute jenž by bez Aristotela a jeho školskeacute tradice dnes vůbec nebyl myslitelnyacute

Předklaacutedaacuteme vaacutem tedy několik přiacutespěvků jejichž autoři svou speci-fickou badatelskou perspektivou při-spěli k vytvořeniacute vzaacutejemně provaacutezaneacute mozaiky plasticky představujiacuteciacute dis-kusi probleacutemu tradice na půdě aristo-telskyacutech studiiacute a to zejmeacutena ve vztahu

k filosofickeacute perspektivě samotneacuteho Aristotela Většina ze zastoupenyacutech autorů se zabyacutevaacute přiacutemo Aristotelo-vyacutem textem jedni postupujiacute metodou analytickeacute interpretace konkreacutetniacute tex-toveacute pasaacuteže druziacute spiacuteše sledujiacute kon- textuaacutelniacute ukotveniacute aristotelskeacuteho textu a jeho presuposice Jiniacute ovšem zkou-majiacute jak se Aristotelovy metodologickeacute zaacutesady promiacutetaly do věrnosti a vyacutestiž-nosti představenyacutech endoxa a dalšiacute zase představujiacute celyacute probleacutem z většiacuteho odstupu prostřednictviacutem transformaciacute středověkeacuteho aristotelismu

Doufaacuteme že vaacutem naacutesledujiacuteciacute dis-kuse přijde obdobně vzrušujiacuteciacute a pod-nětnaacute jako naacutem

Kryštof BohaacutečekPavel Hobza

34

132015

Přiacutetel AristoteleacutesARISTOTLE THE FRIEND

KRYŠTOF BOHAacuteČEKFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1krystofbohacekgmailcom

ABSTRAKTThe article focuses on the philosophical principle known as Amicus Plato sed magis amica veritas The first part describes the evolution of this legendary school dogma starting from Baconrsquos first scholastic formulation to the widespread use caused by Cervantesrsquo popularization The author proposes an Aristotelian question of the origin and causes of this principle The second part is therefore returned to Aristotle as Baconrsquos source Aristotle himself however was inspired by his teacher Plato as evidenced on passages of dialogues Phaedo Republic and Sophist In the third part the author tries to find causes why Aristotle uses this principle in the context of Nicomachean Ethics I One answer is his continuing in Platorsquos theoretical perspective But the second answer is offered in the fourth part through the analysis of the concept of friendship as was widespread in ancient Greece The last part with the help of Nicomachean Ethics VIII trying to find Aristotlersquos views on friendship in the middle between Plato and political thinkers of that time

35KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

1 DON QUIJOTE ACADEMICUS Amicus Plato sed magis amica veri-tashellip Tuto znaacutemou filosofickou sen-tenci vzdělancům poprveacute představil ve 13 stoletiacute ve sveacutem spise Opus Majus anglickyacute františkaacuten Roger Bacon ve scholastickeacute tradici znaacutemyacute jako Doctor Mirabilis1 O něco maacutelo později se jiacute se svou charakteristickou důkladnostiacute zabyacuteval i Tomaacuteš Akvinskyacute2 a to prav-děpodobně zapřiacutečinilo i jejiacute uviacuteznutiacute ve scholastickeacutem curriculu z něhož si ji coby motto svyacutech studijniacutech zaacutepisků znaacutemyacutech později jako Quaestiones quaedam philosophicae vybral začiacutena-jiacuteciacute student university v Cambridge

1 Roger Bacon Opus Majus Pars I cap V2 Aquinas Sententia libri Ethicorum

Liber 1 Lectio 6 n 4ndash5

pozdějšiacute ikona novověku Isaac New-ton3 Sentenci si podle všeho zapsal ně-kdy v průběhu let 1661ndash16644

Definitivniacute součaacutestiacute obzoru mo-derniacuteho Evropana se ale citaacutet stal diacuteky Migueli de Cervantes jenž jej vtělil do druheacute čaacutesti sveacuteho nesmrtelneacuteho romaacutenu Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha sepsaneacute roku 1615 pod tlakem o rok dřiacuteve zveřejněneacuteho falzifikaacutetu5 Každyacute

3 Isaac Newton Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge University Library Cambridge 88r

4 Lohne 1965 s 125ndash1395 Miguel de Cervantes Don Quijote II

s 51 K nesmiacuterně zajiacutemavyacutem peripetiiacutem provaacutezejiacuteciacutem sepsaacuteniacute druheacuteho diacutelu Dona Quijota včetně Fernaacutendezova podvrhu z r 1614 (Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha ndash que

36

132015

z naacutes byacutevalyacutech či současnyacutech studentů filosofie se s touto okřiacutedlenou fraacuteziacute bě-hem svyacutech studiiacute setkal Dalo by se řiacuteci že časem se tato sentence stala vyjaacuted-řeniacutem theoretickeacuteho životniacuteho postoje či snad dokonce metaforou pro filosofii vůbec Jenže kde se vlastně tato okřiacuted-lenaacute teze vzala odkud pochaacuteziacute a kdo je jejiacutem autorem

Leonardo Taraacuten věnoval genezi teacuteto specifickeacute filosofickeacute tradice a jejiacutemu vlivu na ustavovaacuteniacute filosofickeacuteho com-mon sense v roce 1984 obdivuhodnyacute člaacute-nek6 Pro naacutes nebude ani tak zajiacutemaveacute postupneacute přebiacuteraacuteniacute a vzaacutejemneacute ovliv-ňovaacuteniacute jednotlivyacutech autorů od Bacona daacutele (i když i to by mohlo sloužit jako dobraacute ilustrace Derridova konceptu biacuteleacute mythologie7) ale zaměřiacuteme se spiacuteše na původ a zdroj teacuteto tradice Abychom porozuměli tomu co vlastně tato teze znamenaacute a jak byla miacuteněna měli by-chom jako spraacutevniacute aristotelikoveacute podat jejiacute ἀρχαὶ καὶ αἰτίαι

2 APXAIRoger Bacon se ve zmiacuteněneacutem spise přiacutemo odvolaacutevaacute na Platoacutena a Aristo-tela U Platoacutena neudaacutevaacute žaacutednyacute bližšiacute textovyacute uacutedaj a formulace kterou v la-tinskeacute podobě Platoacutenovi připisuje zniacute nanejvyacuteš podezřele naacutepadně to-tiž připomiacutenaacute aristotelskou dikci V Aristotelově přiacutepadě se odvolaacutevaacute na Secretum Secretorum tedy spis dnes po-klaacutedanyacute za pseudoaristotelskou kom-pilaci a daacutele na rovněž nepravyacute Vita

contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras) viz Fousek 2005

6 Reprint v Taraacuten 2001 s 1ndash467 Derrida 1993 zejm s 211ndash217

Aristotelis jehož původ Taraacuten nachaacuteziacute u neoplatoacuteniků kam takeacute klade jeden ze zdrojů sledovaneacute tradice8 Posledniacute locus na kteryacute se Doctor Mirabilis odvo-laacutevaacute je pasaacutež z prvniacute knihy Etiky Niacuteko-machovy (Eth Nic 1096a14ndash16)9

τὸ δὲ καθόλου βέλτιον ἴσως ἐπισκέ-ψασθαι καὶ διαπορῆσαι πῶς λέγεται καίπερ προσάντους τῆς τοιαύτης ζητή-σεως γινομένης διὰ τὸ φίλους ἄνδρας εἰσαγαγεῖν τὰ εἴδη δόξειε δrsquo ἂν ἴσως βέλτιον εἶναι καὶ δεῖν ἐπὶ σωτηρίᾳ γε τῆς ἀληθείας καὶ τὰ οἰκεῖα ἀναιρεῖν ἄλ-λως τε καὶ φιλοσόφους ὄντας ἀμφοῖν γὰρ ὄντοιν φίλοιν ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν

Je zjevneacute že textovaacute evidence prokazuje Baconovu inspiraci Etikou Niacutekomachovou nicmeacuteně jednaacute se jed-noznačně o parafraacutezi v Aristotelově textu neniacute o Platoacutenovi ani slovo Přesto je skutečně pravděpodobneacute že měl na mysli praacutevě Platoacutena nebo zkraacutetka jeho školu možnaacute žijiacuteciacute představitele Stareacute Akademie Proč by ale Aristoteleacutes něco takoveacuteho prohlašoval a je vůbec saacutem autorem teacuteto teze

Hledaacuteme-li u Aristotela původ ně-jakeacute myšlenky či dokonce filosofickeacute koncepce je vždy třeba v prveacute řadě se ptaacutet co lze naleacutezt u Platoacutena V dialogu Faidoacuten nachaacuteziacuteme naacutesledujiacuteciacute pasaacutež (Phd 91bndashc)10

8 Taraacuten 2001 s 169 bdquoLeacutepe snad bude přihleacutednouti k všeobec-

neacutemu pojmu a zkoumati jak se o něm mluviacute ač takoveacute hledaacuteniacute se staacutevaacute nepřiacute-jemnyacutem poněvadž přaacuteteleacute zavedli ideje Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravduldquo (přel Antoniacuten Křiacutež)

37KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

ὑμεῖς μέντοι ἂν ἐμοὶ πείθησθε σμικρὸν φροντίσαντες Σωκράτους τῆς δὲ ἀληθείας πολὺ μᾶλλον ἐὰν μέν τι ὑμῖν δοκῶ ἀληθὲς λέγειν συνομολογήσατε εἰ δὲ μή παντὶ λόγῳ ἀντιτείνετε εὐλαβούμενοι ὅπως μὴ ἐγὼ ὑπὸ προθυμίας ἅμα ἐμαυτόν τε καὶ ὑμᾶς ἐξαπατήσας ὥσπερ μέλιττα τὸ κέντρον ἐγκαταλιπὼν οἰχήσομαι

Aristotelova inspirace je těžko popiratelnaacute Je zjevneacute že tak jako v mnoha jinyacutech věcech i v teacuteto kon-kreacutetniacute formulaci Aristoteleacutes uacutezce na-vaacutezal na sveacuteho učitele Jenže tentokraacutet textovaacute evidence doklaacutedaacute že v mis-trově textu je to saacutem Soacutekrateacutes jenž nabaacutedaacute zajiacutemat se spiacuteše o pravdu než o Soacutekrata A to je samozřejmě něco po-někud jineacuteho než ostentativně opustit přiacutetele ve prospěch pravdy Byla tedy Stagiritova inspirace podobně volnaacute jako v přiacutepadě Rogera Bacona Ne tak docela Zmiňovanaacute pasaacutež z Faidoacutena je v literatuře tolik frekventovanaacute ze-jmeacutena proto že se v niacute v Platoacutenově textu doporučuje nedbat Soacutekrata tvaacuteřiacute v tvaacuteř pravdě což připomiacutenaacute uacutevod Ba-conovy pasaacuteže z Opus Majus a naviacutec je zde dodržena i relačniacute analogie uči-telndashžaacutek Aristoteleacutes se zřiacutekaacute Platoacutena Platoacuten se zřiacutekaacute Soacutekrata oba dva pro pravdu Jinyacutemi slovy důvodem mimo-řaacutedneacute snahy interpretů naleacutezt původ Aristotelovy pasaacuteže ve Faidoacutenu je Doc-tor Mirabilis a snaha ospravedlnit jiacutem založenou tradici jejiacutemiž jsme všichni odchovanci Analyacuteza metodou textově orientovaneacute interpretace nicmeacuteně uka-zuje že oba texty jsou z hlediska sveacute autonomie a vnitřniacute koherence dosti vzdaacuteleneacute To ovšem neznamenaacute že by

Aristoteleacutes ve zmiacuteněneacute pasaacuteži z Pla-toacutena nevychaacutezel

Opustiacuteme-li fixniacute ideu že musiacuteme v dialoziacutech hledat Platoacutenovo zřeknutiacute se Soacutekrata nebo že se nutně musiacute jed-nat o žaacuteka opouštějiacuteciacuteho sveacuteho uči-tele kvůli nazřeniacute pravdy objeviacuteme pasaacutež z desaacuteteacute knihy Uacutestavy (Resp X 595bndashc)10

ῥητέον ἦν δrsquo ἐγώ καίτοι φιλία γέ τίς με καὶ αἰδὼς ἐκ παιδὸς ἔχουσα περὶ Ὁμήρου ἀποκωλύει λέγειν ἔοικε μὲν γὰρ τῶν καλῶν ἁπάντων τούτων τῶν τραγικῶν πρῶτος διδάσκαλός τε καὶ ἡγεμὼν γενέσθαι ἀλλrsquo οὐ γὰρ πρό γε τῆς ἀληθείας τιμητέος ἀνήρ ἀλλrsquo ὃ λέγω ῥητέον

V teacuteto pasaacuteži se Platoacuten Soacutekrato-vyacutemi uacutesty (v literatuře vcelku panuje shoda v naacutezoru že pokud nikde jinde pak praacutevě v Uacutestavě je Soacutekrateacutes hlaacutesnou troubou pro Platoacutenovy doktriacuteny)11 di-stancuje od Homeacutera jakožto autority kteraacute zaklaacutedaacute filopoetickou filosofickou posici12 Hlavniacutem probleacutemem tedy neniacute Homeacuter saacutem ale spiacuteše neadekvaacutetniacute fi-losofickeacute zhodnoceniacute jeho vyacuteznamu13 a naacuteslednyacute nepřiměřenyacute vliv kteryacute v raacutemci celku heleacutenskeacute politickeacute kultury

10 bdquoMusiacutem to řiacuteci děl jsem ačkoli mi braacuteniacute mluviti jakaacutesi laacuteska a uacutecta jakou chovaacutem již od dětstviacute k Homeacuterovi Podobaacute se to-tiž že on byl prvniacutem učitelem a vůdcem všech těchto kraacutesnyacutech tragiků Avšak nesmiacuteme si člověka vaacutežiti viacutece než prav-dy a proto musiacutem řiacuteci co si mysliacutemldquo (přel František Novotnyacute)

11 K interpretaci tzv hlaacutesneacute trouby viz Corlett 2005 K problematice doktrinaacutelniacute versus skeptickeacute interpretace Platoacutena viz Bohaacuteček 2014a zejm s 36ndash45

12 Podrobnou interpretaci teacuteto pasaacuteže jsem předložil v Bohaacuteček 2010 s 23ndash40

13 Srov Bohaacuteček 2014b zejm s 45ndash47

38

132015

a zejmeacutena vyacutechovy měl14 Platoacuten se tedy vlastně vyznaacutevaacute z laacutesky k Homeacuterovi na druhou stranu však pod tlakem pravdiveacuteho poznaacuteniacute opouštiacute všechno to v čem je Homeacuter tradičniacute filosofic-kou autoritou resp mudrcem To je asi nejbliacuteže našiacute pasaacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy jak je přinejmen-šiacutem v prvniacutem čteniacute obvykle chaacutepaacutena

Platoacutenskyacute původ teacuteto myšlen-koveacute figury ovšem můžeme daacutele pod-pořit i pasaacutežemi z jinyacutech dialogů (Symp 201c) předevšiacutem pak z dialogu Sofisteacutes v němž se elejskyacute ξένος pod tlakem dialektickeacuteho postupu dopou-štiacute otcovraždy a opouštiacute nauku sveacuteho mistra Parmenida (Soph 241dndash242a)15

14 Ke komplexniacute interpretaci skupiny ho-meacuterovskyacutech dialogů viz Bohaacuteček 2014a s 50ndash67

15 bdquoElejskyacute host A ještě tě prosiacutem o tohle Theaiteacutetos Oč Elejskyacute host Aby sis o mně nemyslil že se staacutevaacutem jakoby ně-jakyacutem otcovrahem Theaiteacutetos Jak to Elejskyacute host Při našiacute obraně bude naacutem nutno podrobit zkoušeniacute nauku otce Parmenida a naacutesilně dokazovat že ne-jsoucno v jisteacutem smyslu jest a naopak zase že jsoucno jakyacutemsi způsobem neniacute Theaiteacutetos Je vidět že o něco takoveacuteho půjde v teacute uacutevaze Elejskyacute host Ano jakpak by to neviděl jak se řiacutekaacute slepyacute Neboť nebude-li tato myšlenka ani vyvraacutecena ani uznaacutena sotva kdy bude moci někdo mluvit o nepravdivyacutech vyacutepovědiacutech nebo o nepravdiveacutem miacuteněniacute buď o obrazech nebo vyobrazeniacutech nebo napodobeni-naacutech nebo o samyacutech přeludech nebo i o uměniacutech kteraacute se těmito věcmi za-byacutevajiacute aby nebyl směšnyacute jsa nucen saacutem sobě si v řeči odporovat Theaiteacutetos Uacuteplnaacute pravda Elejskyacute host Nuže proto se musiacuteme odvaacutežit udělati nyniacute uacutetok na otcovu nauku nebo toho musiacuteme vůbec nechat jestliže naacutes od toho uacutetoku zdr-žuje nějakyacute ostych Theaiteacutetos Co se toho tyacuteče nic naacutes nijak nedržiacuteldquo (přel František Novotnyacute)

Ξένος τόδε τοίνυν ἔτι μᾶλλον πα-ραιτοῦμαί σε Θεαίτητος τὸ ποῖον Ξέ-νος μή με οἷον πατραλοίαν ὑπολάβῃς γίγνεσθαί τινα Θεαίτητος τί δή Ξένος τὸν τοῦ πατρὸς Παρμενίδου λόγον ἀνα-γκαῖον ἡμῖν ἀμυνομένοις ἔσται βασανί-ζειν καὶ βιάζεσθαι τό τε μὴ ὂν ὡς ἔστι κατά τι καὶ τὸ ὂν αὖ πάλιν ὡς οὐκ ἔστι πῃ Θεαίτητος φαίνεται τὸ τοιοῦτον διαμαχετέον ἐν τοῖς λόγοις Ξένος πῶς γὰρ οὐ φαίνεται καὶ τὸ λεγόμενον δὴ τοῦτο τυφλῷ τούτων γὰρ μήτrsquo ἐλεγχθέ-ντων μήτε ὁμολογηθέντων σχολῇ ποτέ τις οἷός τε ἔσται περὶ λόγων ψευδῶν λέγων ἢ δόξης εἴτε εἰδώλων εἴτε εἰκό-νων εἴτε μιμημάτων εἴτε φαντασμάτων αὐτῶν ἢ καὶ περὶ τεχνῶν τῶν ὅσαι περὶ ταῦτά εἰσι μὴ καταγέλαστος εἶναι τά γrsquo ἐναντία ἀναγκαζόμενος αὑτῷ λέγειν Θεαίτητος ἀληθέστατα Ξένος διὰ ταῦτα μέντοι τολμητέον ἐπιτίθεσθαι τῷ πατρικῷ λόγῳ νῦν ἢ τὸ παράπαν ἐατέον εἰ τοῦτό τις εἴργει δρᾶν ὄκνος Θεαίτητος ἀλλrsquo ἡμᾶς τοῦτό γε μηδὲν μηδαμῇ εἴρξῃ

To je pro naacutes mimořaacutedně zajiacutemaveacute protože označeniacute Parmenida za otce dalece přesahuje vztah přaacutetelstviacute jak jej znaacuteme z oneacute Baconem založeneacute fi-losofickeacute tradice Kvůli pravdě se ne-jen nedbaacute přaacutetel ale dokonce se vraždiacute vlastniacute rodiče

Prvniacute podmiacutenku pro porozuměniacute Aristotelově myšlence jsme tedy spl-nili je vcelku zjevneacute že počaacutetečniacute in-spiraciacute je Platoacutenova myšlenkovaacute figura v naacuteznaciacutech obsaženaacute v mnohyacutech dia-loziacutech a ve dvou pasaacutežiacutech přiacutemo před-jiacutemajiacuteciacute Aristotelovu vlastniacute formulaci Neniacute pro naacutes přitom podstatneacute zda byl Platoacuten prvniacutem a originaacutelniacutem tvůrcem

39KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

teacuteto figury pro školniacute filosofickou tra-dici kterou založil Doctor Mirabilis je rozhodujiacuteciacute ἀρχή Aristotelovy pasaacuteže a tou je jak jsme snad dostatečně pro-kaacutezali jeden z uvedenyacutech Platoacutenovyacutech dialogů

3 AIΤΊΑΊJakeacute však byly přiacutečiny Aristotelovy

argumentace v prvniacute knize Etiky Niacuteko-machovy Co tiacutem vlastně sledoval oč mu šlo jakou roli tato převzataacute figura hraje v celkoveacute nauce jeho slavneacuteho spisu Co naacutem tiacutem chtěl sdělit o přaacutetel-stviacute a jakeacute světlo to vrhaacute na filosofii

U Platoacutena je to ndash při hrubeacutem zjed-nodušeniacute jež odpoviacutedaacute možnostem teacuteto studie ndash vcelku prosteacute lideacute jsou primaacuterně orientovaacuteni na dobro Dobro představuje jednotnou moraacutelně-onto-logickou škaacutelu prostupujiacuteciacute celyacutem kos-mem a na všech uacuterovniacutech pro všechny stejnou Filosof si je teacuteto zaacutekladniacute sku-tečnosti naviacutec explicitně vědom a ne-ustaacutele prostřednictviacutem sebereflexe usměrňuje sveacute celoživotniacute směřovaacuteniacute k onomu absolutniacutemu ciacuteli kteryacutem Dobro je Toto ciacutelevědomeacute směřovaacuteniacute maacute podobu ἐπιμέλεια ψυχῆς Přaacutetelstviacute je z tohoto pohledu vzaacutejemně vyacutehodnyacute svazek dvou ne ještě zcela dokonalyacutech dušiacute ktereacute si vzaacutejemně vypomaacutehajiacute v peacuteči o duši Jinyacutemi slovy jednaacute se o re-cipročniacute vztah kdy si dvě neuacuteplneacute duše vzaacutejemně poskytujiacute to co jim praacutevě chybiacute a vzaacutejemnyacutem spolubytiacutem se zdo-konalujiacute ve svyacutech slabostech

Tak je platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zhruba konceptualizovaacuteno v dialogu Faidros v němž je ovšem tento vztah struk-turovaacuten vyacuterazně asymetricky a naviacutec

s nutnyacutem erotickyacutem naacutebojem zajišťu-jiacuteciacutem funkčniacute dynamiku vzaacutejemneacuteho pečovaacuteniacute Nelze tedy přinejmenšiacutem po většinu času trvaacuteniacute takoveacuteho přaacutetel-stviacute mluvit o vztahu dvou rovnocen-nyacutech lidskyacutech bytostiacute Jednaacute se spiacuteše o proces vzaacutejemneacuteho zasvěcovaacuteniacute je-hož trvalyacutem a nezbytnyacutem kriteacuteriem je cosi třetiacuteho co je mimo tento vztah a nad niacutem16 Tento specifickyacute typ pla-toacutenskeacuteho přaacutetelstviacute je rovněž vyacuteznam-nou součaacutestiacute Diotiminy řeči v centraacutelniacute pasaacuteži dialogu Symposion (Symp 210a) avšak tam je perspektiva cele pohlcena osobniacutem růstem jedneacute duše jenž je konceptualizovaacuten skrze eroacuteta Erotickaacute perspektiva je v Symposiu natolik do-minantniacute17 že pro naše uacutečely nepři-naacutešiacute Diotimina řeč oproti Faidrovi nic noveacuteho

Věc se naacutem začne vyostřovat na po-zadiacute širšiacuteho kontextu jakyacute představuje projekt ideaacutelniacute společnosti v Uacutestavě Vrstva straacutežců totiž v zaacutesadě zrušiacute při-rozeneacute rodinneacute vazby ndash provede tedy systematickou otcovraždu matko-vraždu atd ndash a nahradiacute je všeobecnyacutem vzaacutejemnyacutem přaacutetelstviacutem ktereacute ale bude prostoupeno aspekty tradičně přiacuteslu-šejiacuteciacutemi praacutevě k rodinnyacutem poutům straacutežci si budou navzaacutejem bratry a ses-trami a tak si Platoacuten představuje nejo-tevřenějšiacute a nejpřirozenějšiacute přaacutetelstviacute18 Esenciaacutelniacute charakteristikou takoveacuteho přaacutetelstviacute však nutně bude jeho deper-sonalizace všichni majiacute miacutet k sobě na-vzaacutejem stejně bliacutezko Vztahy nemohou

16 Srov Price 1989 s 7ndash817 K tomu viz Price 1989 s 3618 Resp 456endash463a

40

132015

byacutet založeny na osobniacutech sympatiiacutech a antipatiiacutech ale na vysoce odosobně-neacutem oceňovaacuteniacute kvalit duše toho dru-heacuteho Aplikujeme-li na tuto politickou rovinu partnerskou perspektivu Faidra vidiacuteme že platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zna-menaacute oceňovaacuteniacute skutečneacute moraacutelniacute hod-noty duše druheacuteho skrze ktereacute mohu jaacute se svou dušiacute realizovat svoji přirozenost a stoupat na moraacutelně-ontologickeacute pan-kosmickeacute škaacutele19

Chce naacutem snad tuto pozoruhodnou platoacutenskou podobu přaacutetelstviacute předsta-vit prakticky demonstrovat a naacutesledně naacutes k niacute přivaacutedět i Aristoteleacutes Ne tak docela Zcela nepochybně toto zvlaacuteštniacute přaacutetelstviacute koneckonců ne až tak ne-podobneacute oneacute zvlaacuteštniacute vzaacutejemneacute vstřiacutec-nosti mezi členy současneacute mezinaacuterodniacute komunity filosofickyacutech badatelů vysti-huje vztah dvou filosofů z perspektivy βίος θεωρητικός Jenže Etika Niacutekoma-chova neniacute psaacutena z teacuteto perspektivy a předevšiacutem neniacute ve sveacute většině určena pro tuto perspektivu20 Aristotelskeacute po-jetiacute přaacutetelstviacute oceňuje druheacuteho v jeho jedinečnosti což je praacutevě to co nikdy nesmiacute přaacutetelstviacute platoacutenskeacute pro Platoacutena maacute cenu resp relevanci a v posledku skutečně jest pouze neindividuaacutelniacute obecneacute a věčneacute21 Oceňovat druheacuteho v jeho individuaacutelniacutech rysech znamenaacute v posledku miacutet slabost pro nižšiacute složky jeho duše ba dokonce pro jeho tělesneacute jedinečnosti neboť praacutevě v těle resp v onom poskvrněniacute tělem při uvrženiacute duše do zrozeniacute22 nabyacutevaacute duše oněch

19 Phaedr 245bndash253c 20 Eth Nic I1 1094a18ndash1095a1121 Phd 79andash83e22 Phd 81bndashd

vysoce individuaacutelniacutech rysů V tomto smyslu je pro naacutes naopak neobyčejně poučnaacute třetiacute čaacutest dialogu Symposion v niacutež tuto vaacutešeň pro individualitu ztě-lesňuje Alkibiadeacutes23

4 EΝΔΟΞΑAristotelova etickaacute nauka je tedy

vlastně věnovaacutena individuaacutelniacutem straacuten-kaacutem nauky politickeacute A praacutevě s řeckou politickou kulturou vede dialog a to-muto diskursu politickeacute πρᾶξις je podle všeho primaacuterně určena Kontext Aris-totelovy reinterpretace platoacutenskeacuteho modelu spočiacutevaacute praacutevě zde ve snaze konceptuaacutelně zakotvit a zuacuteročit staršiacute politickou perspektivu

Vedle bezprostředniacutech akademic-keacutemu (platoacutensko-aristotelskeacutemu) fi-losofickeacutemu diskursu inherentniacutech přiacutečin se tedy budeme muset poroz-hleacutednout po širšiacutech přiacutečinaacutech Aristote-lova konceptu přaacutetelstviacute jinyacutemi slovy bude zapotřebiacute alespoň stručně reflek-tovat tradici antickeacute politickeacute kultury a v jejiacutem raacutemci přiacuteslušnaacute vyacutechodiska politickeacuteho myšleniacute

Heleacutenskaacute kultura rozvinula model přaacutetelskyacutech vztahů kteryacute je pro (post)moderniacuteho člověka bez hlubšiacuteho kla-sickeacuteho vzdělaacuteniacute jen velmi obtiacutežně srozumitelnyacute24 Moderniacute koncept přaacute-telstviacute je věc v antice zdaleka ne tak sa-mozřejmaacute jak bychom snad intuitivně očekaacutevali25 Již od předhomeacuterskyacutech

23 Symp 215endash218b24 Srov Konstan 1997 s 225 Srov Stern-Gillet 1995 s 5 obdobně

i s průřezem naacutesledneacuteho vyacutevoje Konstan 1997 s 14ndash23

41KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

dob26 byla vybudovaacutena celaacute složitaacute siacuteť vzaacutejemnyacutech společensky odstupňova-nyacutech a často vysoce formalizovanyacutech vztahů a zaacutevislostiacute ktereacute z nedostatku obdobnyacutech konceptů v moderniacutech ja-zyciacutech běžně všechny překlaacutedaacuteme jako bdquopřiacutetelldquo či bdquodruhldquo Velmi zjednodušeně můžeme celou tuto siacuteť shrnout do čtyř zaacutekladniacutech vzaacutejemně odlišnyacutech modů bdquopřaacutetelstviacuteldquo či naacuteklonnosti27

Prvniacute z nich byacutevaacute odvozovaacuten od vzaacutejemneacute přinaacuteležitosti jednotlivyacutech v homeacuterskeacutem anthropologickeacutem kon-ceptu ještě autonomniacutech orgaacutenů či součaacutestek či mohutnostiacute jednotlivce28 Φίλος tedy v tomto přiacutepadě poukazuje k něčemu vlastniacutemu k mluvčiacutemu při-naacuteležejiacuteciacutemu jako je sloužiacuteciacute domaacutec-nost nebo přiacutetel ndash v protikladu k ci-ziacutemu Homeacuterštiacute hrdinoveacute proto běžně mluviacute o milyacutech kolenech nebo o mileacute hlavě kteraacute jakožto pars pro toto ozna-čuje mezi mnohyacutemi osobu bliacutezkou tedy přiacutetele29 Později je akcentovaacutena zejmeacutena opačnaacute perspektiva tedy na-opak přiacuteslušnost mluvčiacuteho k širšiacutemu tělesu (tělu) jako je rodina rod kmen přiacutepadně i polis V klasickeacute době je pak φίλος v tomto vyacuteznamu nahrazo-vaacuten slovem οἰκεῖος nebo συγγενής což

26 K mykeacutenskyacutem souvislostem viz Vernant 1993 s 26 srov tuto problematiku u Bartoněk 1969 s 164ndash172 a daacutele s 183 srov rovněž Oliva 1976 s 58ndash61

27 Mary Whitlock Blundellovaacute uvaacutediacute pouze tři skupiny při bližšiacutem pohledu ovšem zjišťujeme že se jiacute posledniacute skupina roz-padaacute na značně disparaacutetniacute dvojici byť označovanou jedniacutem společnyacutem slovem viz Blundell 1989 s 40ndash45

28 K homeacuterskeacute anthropologii bliacuteže Bohaacuteček 2013 s 15ndash20

29 Konstan 1997 s 28ndash31

nicmeacuteně potvrzuje toto pro naacutes dnes značně matouciacute užitiacute pojmu přiacutetele pro označeniacute spřiacutezněnosti na zaacutekladě φύσις Φίλος ve vyacuteznamu οἰκεῖος tedy označuje tělesnou sounaacuteležitost v nej-širšiacutem slova smyslu jednotu rodu krve a života30

Druhaacute zaacutekladniacute modaacutelniacute skupina postihuje přiacuteslušnost jedince k vět-šiacutemu celku ovšem primaacuterně nikoli na pokrevniacute baacutezi Tento modus vztahů je označovaacuten slovem ἑταῖρος a byacutevaacute nejpřiacutepadněji překlaacutedaacuten jako druh31 jednaacute se v prveacute řadě o členy oddiacutelů nej-různějšiacuteho druhu tedy vojaacuteky naacutemoř-niacuteky spolucestujiacuteciacute32 ale v pozdějšiacute době rovněž o členy atletickyacutech a poli-tickyacutech klubů a stran33 Jednaacute se tedy o (obvykle) rodem i sociaacutelně bliacutezkeacute je-dince jejichž osud je vzaacutejemně spojen uacutečastiacute na nějakeacutem zaacutesadniacutem podniku toho typu v němž jedině vzaacutejemně rovnaacute spolupraacutece a podpora je zaacuterukou přežitiacute fysickeacuteho či sociaacutelniacuteho34

Třetiacute skupina je vlastně jakyacutemsi re-versniacutem komplementem ke vzaacutejemně se doplňujiacuteciacute dvojici οἰκεῖος a ἑταῖρος Ξένος označuje původně osobu ciziacute a neznaacutemou v klasickeacute době pak spiacuteše občana ciziacute polis jenž je jakožto tamniacute ἑταῖρος povinovaacuten k jineacutemu společen-stviacute Již od homeacuterskyacutech dob ovšem slovo zaacuteroveň označuje cizince jenž je s mluvčiacutem zaacutesadniacutem způsobem spjat přaacutetelskyacutem poutem ktereacute svou formaacutel-nostiacute a zaacutevaznostiacute obvykle převyšuje

30 Tamteacutež s 53ndash5631 Srov Mireaux 1980 s 45ndash4632 Konstan 1997 s 31ndash3333 Tamteacutež s 44ndash4734 Ulf 1990 s 127ndash130

42

132015

pouta ostatniacute35 Ξένος je tedy ndash na-vzdory všem rozdiacutelům ndash spřaacutetelenyacutem cizincem kontaktem a spojkou v ci-ziacutemi neznaacutemyacutemi zvyky a obřady řiacuteze-neacutem světě jenž doklaacutedaacute že homeacuterskyacute hrdina maacute v jisteacutem niterneacutem rozměru bliacuteže k obdobně postaveneacutemu a vycho-vaneacutemu jedinci z ciziny než k vazalům nebo naopak rivalům domaacuteciacutem

Zbyacutevaacute posledniacute a nejkomplikova-nějšiacute modus neboť φίλος se může na jednu stranu nejviacutece bliacutežit našemu (post)moderniacutemu intuitivniacutemu pojiacute-maacuteniacute konceptu přaacutetelstviacute36 na stranu druhou se nejpozději od archaickeacuteho obdobiacute jednoznačně jednaacute o pečlivě budovanou formaacutelniacute sociaacutelniacute struktu-ru37 kteraacute naviacutec v klasickeacute době nabyacutevaacute čiacutem daacutel silnějšiacutech přiacuteměsiacute stranickosti a politickyacutech konotaciacute všeobecně38

Věc je o to komplikovanějšiacute že ad-jektivniacute varianta slova φίλος vlastně znamenaacute milyacute což se může vztahovat na širokou škaacutelu osob počiacutenaje bliacutez-kyacutemi rodinnyacutemi přiacuteslušniacuteky a vůbec všemi třemi ostatniacutemi vyacuteše zmiacuteně-nyacutemi mody přaacutetelskyacutech vztahů (φίλος οἰκεῖος φίλος ἑταῖρος φίλος ξένος) a erotickou intimitou konče39 Tyto tra-dičniacute koncepty přaacutetelstviacute systematicky rozebiacuteraacute a kritizuje Platoacuten40 ve sveacutem dialogu Lysis41 zcela vyacutehradně věno-vaneacutem otaacutezce přaacutetelstviacute Lysis je ovšem

35 Konstan 1997 s 33ndash3736 Stern-Gillet 1995 s 837 Konstan 1997 s 49ndash5238 Tamteacutež s 55ndash6739 Stern-Gillet 1995 s 6ndash740 Analyacutezu Platoacutenovy systematickeacute kritiky

viz u Price 1989 s 1ndash641 Lys 212andash222a

aporetickyacute transitivniacute dialog jenž ne-obsahuje žaacutednou positivniacute platoacutenskou doktriacutenu a jehož zaacutevěr naacutem řiacutekaacute pouze to že Platoacuten veškereacute tradičniacute formy přaacutetelstviacute poklaacutedaacute za zcela neadekvaacutetniacute pro theoretickou či noetickou existenci

5 VĚRNYacute PŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteSPraacutevě rozborem těchto forem ktereacute Pla-toacuten v Lysidu odmiacutetl ale začiacutenaacute Aristote-leacutes42 sveacute pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v osmeacute knize Etiky Niacutekomachovy Přaacutetelstviacute zmiňuje trojiacuteho druhu utilitaristickeacute heacutedonistickeacute a dokonaleacute43 Praacutevě do-konaleacute přaacutetelstviacute neniacute jak se ukazuje v devaacuteteacute knize prostředkem k něčemu dalšiacutemu ale sveacuteho druhu ciacutelem o sobě je-li uzavřeno dvěma ctnostnyacutemi je-dinci žijiacuteciacutemi eudaimonickyacute život Pravyacute přiacutetel je totiž ἄλλος αὐτός přiacutepadně ἕτερος αὐτός tedy druheacute jaacute o jehož dobro a blaženost maacutem stejnyacute zaacutejem jako o sveacute44 Vědomiacute společneacute blaže-nosti pak podle Aristotela přinaacutešiacute jakyacutesi synergickyacute efekt propůjčujiacuteciacute samu o sobě sobeckeacutemu uspokojeniacute ze zdaři-leacuteho uplatněniacute vlastniacute přirozenosti ja-keacutesi specificky lidskeacute potvrzeniacute46

K tomu je ovšem zapotřebiacute oceněniacute jedinečnosti druheacuteho ke ktereacutemu ciacute-tiacuteme naacuteklonnost Dokonaleacute přaacutetelstviacute totiž podle Aristotela znamenaacute miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho ndash nikoli pro jeho vysokou miacuteru zdatnosti to by byl vznešenyacute utilitarismus Platoacutenův ani pro jeho specifickeacute vlastnosti ktereacute

42 K tomu viz Price 1989 s 9ndash1243 Podrobněji tamteacutež s 10444 Eth Nic IX4 1166a3245 Eth Nic IX9 1169b6ndash7

43KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

naacutem působiacute potěšeniacute to by bylo Alki-biadovo vaacutešniveacute lnutiacute Miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho znamenaacute u Aristotela snažit se mu svou naacuteklonnostiacute a při vě-domiacute sveacute dokonalosti působit prospěch bez ohledu na prospěch vlastniacute46 To ale skutečně předpoklaacutedaacute zahleacutednout ve sveacutem přiacuteteli jakousi unikaacutetniacute neo-pakovatelnou a samu o sobě bezmezně cennou bytost jejiacutež oceněniacute je jednou z našich povyacutetce lidskyacutech povinnostiacute47 Nic takoveacuteho však nepřipadaacute v uacutevahu na rovině βίος θεωρητικός neboť νοῦς musiacute byacutet ndash zcela v intenciacutech učitele Platoacutena ndash nutně impersonaacutelniacute V prak-tickeacutem životě jsme nicmeacuteně odkaacutezaacuteni na živouciacute a v jisteacutem podstatneacutem smy-slu neopakovatelneacute vzory Aristotelův σπουδαῖος je konkreacutetniacute člověk z masa a kostiacute jenž usilovně a v celkoveacute zda-řilosti převaacutediacute jednotlivyacutemi skutky svou moraacutelniacute zdatnost ve skutečnost48 V tomto praktickeacutem každodenniacutem rozhodovaacuteniacute mu neposkytnou nezpo-chybnitelneacute vodiacutetko ani theoretickeacute vě-děniacute ani Bohoveacute neboť obojiacute spadaacute do sfeacutery nutneacute platnosti o věčnyacutech skuteč-nostech49 Může mu však poskytnout oporu zdatnyacute přiacutetel na jehož radu ndash a to na radu praacutevě tohoto konkreacutetniacuteho smrtelniacuteka ndash pak můžeme vsadit celyacute svůj život50

Co naacutem tedy Aristoteleacutes v našiacute pa-saacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy nakonec řiacutekaacute Maacuteme kvůli neosob-niacutemu poznatku opustit přiacutetele jenž

46 K tomu viz Price 1989 s 110ndash11447 Eth Nic IX9 1170b6ndash748 Eth Nic VI5 1140a25ndashb1249 Eth Nic VI5 1140a25ndashb850 Eth Nic III5 1112a23ndashb20

nemaacute pravdu To jistě ne Doctor Mira-bilis se v tomto směru myacutelil a naacuteslednaacute desinterpretace vinouciacute se celou naacutesle-dujiacuteciacute tradiciacute sebereflexe evropskeacute filo-sofie maacute mnohem bliacuteže k Platoacutenovi jehož pojetiacute Dobra maacute v jisteacutem smyslu velmi bliacutezko k monoteistickeacutemu pojetiacute Boha Koneckonců z dobryacutech důvodů praacutevě nedlouho před Baconovou eacuterou zavedla katolickaacute ciacuterkev zaacutevaznyacute celi-baacutet formaacutelně stvrzujiacuteciacute že kněz vždy musiacute daacutet přednost Bohu tak jako pla-toacutenskyacute filosof dobru

Možnaacute stojiacute za to vraacutetit se nyniacute na zaacutevěr k doslovneacutemu zněniacute našiacute pasaacuteže Kliacutečovaacute věta v Křiacutežově překladu zniacute Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravdu V originaacutele ovšem zniacute zaacutevěr celeacute sentence přece jen poněkud jinak ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν Nyniacute konečně chaacutepeme co naacutem naacuteš přiacutetel Aristoteleacutes vlastně řiacutekaacute Je zbožneacute či poslušneacute božiacuteho a přirozeneacuteho zaacutekona viacutece si cenit pravdy Musiacuteme však kvůli tomu opouštět sveacute přaacutetele nikoli jejich doktriacuteny Opustit přiacutetele kvůli pravdě může snad byacutet zbožneacute ale eticky dobreacute to neniacute

44

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesEth Nic Ethica Nicomachea

PlatoacutenLys LysisPhd Phaedo

Phaedr PhaedrosResp RespublicaSoph SophistaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Bartoněk A (1969) Zlataacute Egeis Praha Mladaacute fronta

Blundell M W (1989) Helping Friends and Harming Enemies Cambridge New York Cambridge Universtiy Press

Bohaacuteček K (2010) bdquoZaacutehadnaacute filopoesieldquo In M Vrabec et al (eds) Filosofickeacute reflexe uměniacute Praha Togga s 23ndash40

Bohaacuteček K (2013) bdquoVnějšiacute a vnitřniacute hrdina individualita u Homeacuteraldquo Kuděj 2(14) s 5ndash24

Bohaacuteček K (2014a) bdquoPlatoacutenov y homeacuterovskeacute dialogyldquo In U Wollner J Cepko (eds) Reflexia Homeacutera v antickej filozofii Banskaacute Bystrica Belianum s 36ndash67

Bohaacuteček K (2014b) bdquoDiatribeacute a sofialdquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dia-log Ioacuten Praha OIKOYMENH s 28ndash47

Corlett A (2005) Interpreting Platorsquos Dialogues Las Vegas Parmenides Publishing

45KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

Derrida J (1993) Biacutelaacute mytologie In J Derrida Texty k dekonstrukci Bratislava Archa s 196ndash276

Fousek M (2005) Don Quijote v proměnaacutech času a prostoru Praha Univerzita Karlova ndash Filozofickaacute fakulta

Konstan D (1997) Friendship in the Classical World Cambridge New York Cambridge University Press

Lohne J A (1965) bdquoIsaac Newton the rise of a scientist 1661ndash1671ldquo Notes and records of the Royal Society 20 s 125ndash139

Mireaux E (1980) Život v době homeacuterskeacute Praha Odeon

Newton I (cca 1660) Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge Cambridge University Library Dostup-neacute z httpwwwnewtonprojectsu-ssexacukviewtextsnormalizedTHEM00092

Oliva P (1976) Zrozeniacute řeckeacute civilizace Praha Academia

Price A W (1989) Love and Friendship in Plato and Aristotle Oxford Clarendon Press

Stern-Gillet S (1995) Aristotlersquos Philosophy of Friendship Albany New York State University of New York Press

Taraacuten L (2001) Collected Papers (1962ndash1999) Leiden Boston Koumlln Brill

Ulf Ch (1990) Die homerische Gesellschaft Materialien zur analytischen Beschreibung und historischen Lokalisierung Vestigia Beitraumlge zur alten Geschichte No 43 Muumlnchen C H Beck

Vernant J P (1993) Počaacutetky řeckeacuteho myšleniacute Praha OIKOYMENH

46

132015

ABSTRAKTIn the first book of the Metaphysics Aristotle maintains that it is evident that his predecessors have spoken of causes That Aristotle attributes to them his conception of causes (and principles) is well-known Yet one can wonder what he means by saying that that is evident Although his statement could be at the first sight understood as meaning that his predecessors have been interested in the concept of causality in my paper I argue that Aristotle attributed to them the evident usage of causes only because he considered them to be philosophers Since philosophy is closely connected with knowledge which is in turn based on the causes and principles they had to acknowledge some kind of causes (otherwise according to Aristotle it would not be possible to see them as philosophers) Hence the interpretation of this only sentence nicely illustrates Aristotlersquos approach to his predecessors

Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3)IS IT REALLY EVIDENT THAT ARISTOTLErsquoS PREDECESSORS SPOKE OF CAUSES (MET 983B3)

PAVEL HOBZAFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1pavel_hobzahotmailcom

47PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

Aristoteleacutes se ve sveacutem diacutele po-měrně důkladně vyrovnaacuteval se svyacutemi předchůdci Přitom se jak znaacutemo ne-snažil o nějakou věrnou historicko--hermeneutickou interpretaci jejich myšleniacute nyacutebrž je využiacuteval předevšiacutem pro potřeby sveacuteho vlastniacuteho myšleniacute často se napřiacuteklad snažil nalezenyacutemi nedostatky v jejich diacutele legitimizovat sveacute vlastniacute myšleniacute atd V naacutesledujiacuteciacutem přiacutespěvku se nebudu zabyacutevat jeho cel-kovyacutem přiacutestupem k předchůdcům ani se ho nebudu pokoušet nějak kriticky hodnotit Kromě toho že by takoveacute cel-koveacute kritickeacute hodnoceniacute přesahovalo možnosti tohoto přiacutespěvku bylo na toto teacutema napsaacuteno již dost knih a člaacutenků1

1 Asi nejznaacutemějšiacute a nejdůkladnějšiacute rozbor Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům lze naleacutezt v Cherniss 1935

Zaměřiacutem se zde pouze na interpretaci jedineacute pasaacuteže resp jedineacute věty v teacuteto pasaacuteži Domniacutevaacutem se totiž že tato je-dinaacute věta může sama o sobě velmi naacute-zorně ilustrovat možnosti a omezeniacute Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům

I když se Aristoteleacutes věnuje zkou-maacuteniacute předchůdců na mnoha miacutestech sveacuteho diacutela nejdelšiacute a nejdůkladnějšiacute zkoumaacuteniacute jejich myšleniacute představuje prvniacute kniha Metafyziky kteraacute byla pů-vodně patrně samostatnyacutem spisem2 Dřiacuteve než o svyacutech předchůdciacutech začne pojednaacutevat zabyacutevaacute se zde Aristoteleacutes v prvniacutech dvou kapitolaacutech tiacutem co je nejvyššiacute věděniacute ktereacute nazyacutevaacute moud-rostiacute a ktereacute bychom dnes spiacuteš označili

2 Důkladnou interpretaci třetiacute čaacutesti prvniacute knihy Metafyziky lze naleacutezt v Barney 2012 Betegh 2012

48

132015

jako metafyziku Protože každeacute vě-děniacute (včetně moudrosti či metafyziky) se zaklaacutedaacute na principech a přiacutečinaacutech (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Aris-toteleacutes nejprve na začaacutetku třetiacute kapi-toly shrne svou nauku o přiacutečinaacutech kterou ndash jak saacutem uvaacutediacute ndash již dřiacuteve dů-kladně rozpracoval ve Fyzice (srov Phys II3) Podle něj existujiacute čtyři druhy přiacutečin formaacutelniacute laacutetkovaacute pohybovaacute neboli eficientniacute a uacutečelovaacute Potom co každou z nich ve stručnosti představiacute konstatuje

bdquoI když jsme o nich [tj o přiacutečinaacutech] pojednali dostatečně ve Fyzice přihleacuted-něme ještě k těm kteřiacute již před naacutemi zkoumali svět a filosofovali o pravdě Je totiž zjevneacute že i oni hovořiacute o nějakyacutech principech a přiacutečinaacutech Proto bude pro nynějšiacute zkoumaacuteniacute užitečneacute když si jich všimneme bliacuteže Buď u nich totiž na-lezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo budeme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute jsme praacutevě uvedlildquo (Met I3 983a33ndashb6)

V Aristotelově diacutele lze naleacutezt jen maacutelo miacutest kde by tak přiacutemočaře a expli-citně uvedl důvody proč se chce svyacutemi předchůdci zabyacutevat Nechce je zkou-mat proto aby se důkladněji seznaacutemil s jejich myšleniacutem či pochopil doboveacute myšlenkoveacute souvislosti (jak k našim předchůdcům přistupujeme většinou my) nyacutebrž vyacuteslovně řiacutekaacute že se jim chce věnovat proto aby si potvrdil nebo vy-vraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech V tomto ohledu je zcela kliacutečovaacute posledniacute věta citaacutetu bdquoBuď u nich totiž nalezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo bu-deme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute

jsme praacutevě uvedlildquo Aristoteleacutes nemůže důvody sveacuteho zaacutejmu o předchůdce vyjaacute-dřit jasněji a explicitněji Neniacute asi přiacuteliš překvapiveacute že naacutesledujiacuteciacute zkoumaacuteniacute během něhož nachaacuteziacute některeacute ze svyacutech čtyř přiacutečin u svyacutech předchůdců zcela potvrdiacute opraacutevněnost a spraacutevnost jeho nauky o čtyřech přiacutečinaacutech

I když Aristoteleacutes řiacutekaacute že chce sveacute předchůdce zkoumat pouze proto aby potvrdil nebo vyvraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech je otaacutezka (a to ndash jak uvidiacuteme ndash otaacutezka poměrně zaacutesadniacute) zda maacute pro aplikaci sveacute nauky o čty-řech přiacutečinaacutech na jejich myšleniacute nějakeacute ospravedlněniacute jinyacutemi slovy zda svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech aplikuje na sveacute předchůdce zcela sveacutevolně a naho-dile anebo zda v myšleniacute jeho před-chůdců existuje něco co takovou apli-kaci umožňuje ba k niacute vybiacuteziacute Z našeho dnešniacuteho hlediska ktereacute je utvaacuteřeno a třiacutebeno nejrůznějšiacutemi historicko-her-meneutickyacutemi ohledy znamenaacute aristo-telskaacute interpretačniacute optika jednoznačně pokus vneacutest do myšleniacute předsoacutekratiků cizorodyacute prvek což zase nevyhnutelně musiacute veacutest k jeho zkresleniacute a zkomoleniacute Pro naacutes je tedy Aristotelova interpre-tačniacute optika čtyř přiacutečin vcelku jedno-značně sveacutevolnyacutem nahodilyacutem ba naacute-silnyacutem interpretačniacutem aktem

Ať již však budeme Aristotelovu in-terpretačniacute optiku hodnotit jakkoli ne-mělo by naacutem uniknout že Aristoteleacutes měl ndash alespoň ze sveacuteho vlastniacuteho hle-diska ndash velmi dobryacute důvod pro to aby zkoumal předchůdce prizmatem sveacute nauky o čtyřech přiacutečinaacutech Jak totiž řiacutekaacute hned ve druheacute větě vyacuteše uvedeneacuteho citaacutetu je podle něj zjevneacute či evidentniacute

49PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

(deacutelon) že i jeho předchůdci hovořiacute o ně-jakyacutech principech a přiacutečinaacutech3 Na Aris-totelově tvrzeniacute neniacute ani tak zaraacutežejiacuteciacute že svyacutem předchůdcům připisuje nějakeacute přiacutečiny (to by bylo možneacute chaacutepat třeba jako uacutečeloveacute či reacutetorickeacute předzname-naacuteniacute dalšiacuteho zkoumaacuteniacute) jako spiacuteš to že řiacutekaacute že je to zjevneacute či evidentniacute (deacutelon) Proto dřiacuteve než Aristotelovu interpre-tačniacute optiku odmiacutetneme jako sveacutevolnou a nahodilou měli bychom se zamyslet nad tiacutem v jakeacutem smyslu to je evidentniacute Podařiacute-li se naacutem to totiž nahleacutednout pochopiacuteme i důvody proč Aristoteleacutes interpretuje sveacute předchůdce prizma-tem sveacute koncepce čtyř přiacutečin A pokud budou zjevneacute důvody ktereacute Aristoteleacutes pro svou interpretaci maacute bude možneacute rovněž i posoudit nakolik je jeho inter-pretace sveacutevolnaacute či nahodilaacute

Zjevnost s jakou měli podle Aris-totela jeho předchůdci hovořit o přiacuteči-naacutech můžeme chaacutepat v trojiacutem smyslu buď tak že sami použiacutevali termiacuten přiacute-čina nebo že sice neměli k dispozici tento termiacuten nicmeacuteně měli alespoň ně-jakou raacutemcovou představu přiacutečinnosti anebo že se to jako zjevneacute jevilo jedno-duše pouze ze specifickeacuteho hlediska Aristotelovy vlastniacute filosofie

Nejsnazšiacute či nejzjevnějšiacute by bylo jednoduše předpoklaacutedat že Aristote-lovi předchůdci sami ve svyacutech diacutelech použiacutevali pojem přiacutečina Kdyby tomu tak bylo měl by Aristoteleacutes bezesporu dostatečně silnyacute důvod pro to aby mohl

3 Aristoteleacutes užiacutevaacute pojmy přiacutečina (aitia) i princip (archeacute) viacutecemeacuteně synonymně V tomto člaacutenku se zaměřiacutem předevšiacutem na zkoumaacuteniacute pojmu aitia Pojmu archeacute jsem se věnoval na jineacutem miacutestě srov Hobza 2004 předevšiacutem s 895ndash901

tvrdit že je zjevneacute že jeho předchůdci hovořiacute o přiacutečinaacutech Zjevneacute by to bylo jednoduše proto že by se stačilo do je-jich diacutela podiacutevat Avšak již letmyacute pohled na dochovaneacute předsoacutekratovskeacute texty naznačuje že tento druh evidentnosti Aristoteleacutes na mysli neměl protože pojem přiacutečina se zde zkraacutetka nevysky-tuje To že nemaacuteme doklady pro užiacute-vaacuteniacute pojmu přiacutečina (aitia) u Miacuteleacuteťanů je pochopitelneacute neboť od nich nemaacuteme žaacutedneacute přiacutemeacute zlomky Nicmeacuteně ndash což už je poněkud překvapivějšiacute ndash pojem přiacutečina se nevyskytuje ani v přiacutemyacutech Empedokleovyacutech či Anaxagorovyacutech zlomciacutech4

Dřiacuteve než se podiacutevaacuteme na dru-hou možnost jak chaacutepat Aristotelem zmiňovanou zjevnost měli bychom si ujasnit jak byl termiacuten aitia použiacute-vaacuten před Aristotelem Řeckeacute slovo ai-tia (resp substantizovaneacute adjektivum to aition resp adjektivum aitios) lze doložit již v homeacuterskyacutech baacutesniacutech Zde však bylo pojiacutemaacuteno předevšiacutem v eticko--praacutevniacutem smyslu jako bdquovinaldquo či bdquoprovi-něniacuteldquo Napřiacuteklad když Priamos přihliacutežiacute z vyacutešky sveacuteho siacutedla naacutestupu řeckyacutech vojsk vybiacuteziacute Helenu aby si k němu přisedla a řekla mu jak se ten kteryacute Řek jmenuje přitom ji ujišťuje že za vaacutelku neniacute zodpovědnaacute resp vinna (aitia) ona nyacutebrž bohoveacute (aitioi Il III164ndash165) V homeacuterskyacutech baacutesniacutech nemaacute tedy termiacuten aitia ještě žaacutednou souvislost s tiacutem co dnes označujeme jako přiacutečina Přesněji řečeno termiacuten aitia zde vůbec nesouvisiacute s přiacuterodniacutem

4 Pojem aitia se možnaacute vyskytne až v zaacutevěrečneacute faacutezi předsoacutekratovskeacuteho myšleniacute u Deacutemokrita (srov DK 68 B 83)

50

132015

děniacutem v jehož souvislosti pojem přiacute-čina běžně pojiacutemaacuteme Teprve postupně byl přenesen i na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Tento posun dokumentujiacute jednak Heacuterodotovy a Thuacutekydidovy historickeacute spisy jednak a předevšiacutem spisy hippo-kratovskeacuteho corpusu

Podle hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute byl člověk konstituovaacuten různyacutemi tě-lesnyacutemi konstituenty ndash tělesnyacutemi šťaacute-vami (hlen krev černaacute a žlutaacute žluč) živly (oheň a voda) atd Když jsou tyto tělesneacute konstituenty v rovnovaacuteze je člo-věk zdravyacute Naopak jejich nerovnovaacuteha působiacute nemoc (např když jeden z nich nabude převahu nad jinyacutem) Leacutečba v hippokratovskeacutem leacutekařstviacute tedy spo-čiacutevaacute v uvaacuteděniacute tělesnyacutech prvků do opě-tovneacute rovnovaacutehy Jinyacutemi slovy zdraviacute jakožto rovnovaacuteha tělesnyacutech konsti- tuentů bylo pojiacutemaacuteno jako bdquozapřiacuteči-něneacuteldquo nejrůznějšiacutemi faktory ndash životo-spraacutevou podnebiacutem vodou atd Ve spise O přirozenosti člověka se napřiacuteklad řiacutekaacute že životospraacuteva neniacute přiacutečina (aitia) ně-jakeacute nemoci (Nat hom IX19) ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech se zase piacuteše že změny ročniacutech dob jsou přiacutečinami (aitiai) rozdiacutelnyacutech lidskyacutech povah a charakterů (Aeumlr XVI5) autor spisu O svateacute nemoci se domniacutevaacute že mozek (a nikoli božiacute zaacutesah) je přiacutečinou (aitios) epilepsie (Morb sacr VI1) atd

Z hippokratovskyacutech spisů na-viacutec vyplyacutevaacute že koncepce přiacutečinnosti souvisiacute s jinyacutem pojmem kteryacute sehraacutel v dějinaacutech řeckeacuteho myšleniacute důležitou uacutelohu ndash totiž s pojmem fysis bdquopřiroze-nost přiacuterodaldquo Ačkoli se tento termiacuten objevuje v době před hippokratovskyacutemi spisy tedy před druhou polovinou

5 stoletiacute spiacuteš jen sporadicky je v hippokratovskyacutech spisech již nejen zcela běžnyacute nyacutebrž lze bez nadsaacutezky řiacuteci že zde představuje jeden z kliacutečo-vyacutech pojmů celeacuteho hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute a to předevšiacutem ve vyacuteznamu přirozenosti člověka5 Touto lidskou přirozenostiacute se přitom pochopitelně mysliacute souhrn tělesnyacutech konstituentů ndash ať už je jednotliviacute hippokratovštiacute au-toři pojiacutemali jakkoli6 Kromě teacuteto silneacute a důležiteacute tendence pojiacutemat fysis jako přirozenost člověka lze v hippokratov-skeacutem corpusu naleacutezt celou řadu dalšiacutech vyacuteznamů fysis Hovořiacute se tak např o fysis jednotlivyacutech tělesnyacutech konsti-tuentů (srov Nat hom V19 VII11) o fysis nemoci (srov Aeumlr XXII11) o fy-sis určiteacuteho miacutesta (Aeumlr XII39) atd Souvislost mezi koncepciacute fysis a přiacuteči-nou je velmi dobře patrnaacute napřiacuteklad ve spisu O svateacute nemoci ve ktereacutem se konstatuje že epilepsie označovanaacute za svatou nemoc neniacute o nic božštějšiacute

5 Srov obraty anthroacutepineacute fysis (bdquolidskaacute přirozenostldquo) (Nat hom I2 VM VII9) fysis anthroacutepuacute (bdquopřirozenost člověkaldquo) (VM III41) fysis tuacute soacutematos (bdquopřirozenost tělaldquo) (Nat hom IV2)

6 Ačkoli se např autor spisu O stareacutem leacutekařstviacute od počaacutetku kriticky vymezuje proti všem pokusům chaacutepat člověka po-mociacute nejrůznějšiacutech filosoficko-redukcio-nalistickyacutech hypoteacutez (srov hypothesis) mezi něž patřiacute i snaha redukovat člově-ka či jeho přirozenost na určityacute předem danyacute počet konstituentů přesto i on pojiacutemal lidskou přirozenost jako soubor zaacutekladniacutech konstituentů V jeho pojetiacute se ovšem jednaacute spiacuteš o určiteacute jedinečneacute či individuaacutelniacute seskupeniacute kvalit jejichž poměr (a snad i počet) se lišiacute člověk od člověka a jež umožňujiacute kupřiacutekladu pocho-pit jak je možneacute že každyacute člověk snaacutešiacute různě různaacute jiacutedla (srov VM XX52ndash54) Srov Daneš 2008

51PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

či svatějšiacute než ostatniacute nemoci neboť bdquomaacute přirozenost a přiacutečinuldquo ( fysin men echei kai profasin Morb sacr I3)7 For-mulace bdquomiacutet přirozenost a přiacutečinuldquo poukazuje nejen na určitou souvislost mezi fysis a přiacutečinou nyacutebrž přiacutemo na jejich zaměnitelnost a totožnost to co maacute přirozenost co je přirozeneacute maacute zaacute-roveň přiacutečinu a to co maacute přiacutečinu je přirozeneacute Ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech kteryacute je v mnoha ohledech podobnyacute spisu O svateacute nemoci se rov-něž vyskytuje myšlenka že žaacutednaacute ne-moc bdquoneniacute božštějšiacute ani lidštějšiacute než jinaacuteldquo neboť bdquokaždaacute maacute svou vlastniacute při-rozenostldquo (echei fysin teacuten heoacuteytuacute) a bdquone-vznikaacute bez přirozenostildquo (aneu fysios gignetai Aeumlr XXII10ndash13) Je zjevneacute že pro autora tohoto spisu je formulace bdquomiacutet přirozenostldquo zcela synonymniacute s formulaciacute bdquomiacutet přiacutečinuldquo Asi nejpreg-nantnějšiacute charakteristika přiacutečiny se ovšem nachaacuteziacute ve spise O stareacutem leacutekař-stviacute bdquoU všeho je třeba zvaacutežit tyto přiacute-činy (aitia) neboť když jsou přiacutetomny nutně vyvolaacutevajiacute takovyacute průběh když se však vyskytnou v jineacute kombinaci nemoc ustaacutevaacuteldquo (VM XIX19ndash21) Zde je jasně formulovaacutena přiacutečinnaacute souvislost sebemenšiacute změna působiacuteciacutech faktorů tj přiacutečin vyvolaacutevaacute odlišneacute uacutečinky

Protože se pojem přiacutečina nevysky-tuje ještě ani u Empedoklea či Anaxa-gory (tedy u myslitelů kteřiacute tvořili ně-kdy kolem poloviny 5 stoletiacute) a protože s niacutem pracujiacute až historici Heacuterodotos

7 Hippokratovštiacute autoři někdy označujiacute přiacutečinu pomociacute termiacutenu profasis jednaacute se ovšem o zcela synonymniacute označeniacute s aitia Na tomto miacutestě je řeckyacute text poněkud poškozen držiacutem se vydaacuteniacute Jones 1923b s 138

a Thuacutekydideacutes a předevšiacutem autoři hi-ppokratovskeacuteho corpusu kteryacute pochaacuteziacute z přelomu 5 a 4 stoletiacute je pravděpo-dobneacute že pojem přiacutečina se termino-logicky konstituoval teprve někdy na konci 5 stoletiacute resp že teprve v teacuteto době dochaacuteziacute k seacutemantickeacutemu posunu řeckyacutech slov aitia a aition z lidskeacuteho jednaacuteniacute na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Proto neniacute ani možneacute aby ho všichni předsoacutekratici běžně použiacutevali

Třebaže předsoacutekratici nemohli pou-žiacutevat samotnyacute pojem aitia evidentnost kterou měl Aristoteleacutes na mysli když svyacutem předchůdcům připisoval užiacutevaacuteniacute pojmu přiacutečina může za druheacute souviset spiacuteš s Aristotelovyacutem předpokladem že i oni disponovali a pracovali s předsta-vou kteraacute byla později terminologicky fixovaacutena pojmem přiacutečina A něco tako-veacuteho se skutečně nezdaacute nepravděpo-dobneacute Podiacutevaacuteme-li se totiž např na Empedokleovo a Anaxagorovo učeniacute v němž se hovořiacute o tom že čtyři prvky či kořeny jsou nějak ovlivňovaacuteny a for-movaacuteny prostřednictviacutem laacutesky a svaacuteru (DK 31 B 17) resp o tom že Mysl (nuacutes) nějak uspořaacutedaacutevaacute prvotniacute směs z niacutež se posleacuteze vynořuje svět (DK 59 B 12) je patrneacute že se zde pracuje s takovyacutem pojetiacutem přiacutečinnosti ktereacute odpoviacutedaacute nejenom našim představaacutem nyacutebrž pře-devšiacutem tomu jak byl pojem přiacutečina po-užiacutevaacuten hippokratovskyacutemi autory (tedy jako působeniacute něčeho na něco)

Avšak i tento pokus porozumět tomu jak Aristoteleacutes pojiacutemal evident-nost s niacutež měli jeho předchůdci hovo-řit o přiacutečinaacutech je nedostatečnyacute a vpo-sled chybnyacute I kdyby se totiž ukaacutezalo že Aristotelovi předchůdci pojiacutemali

52

132015

přiacutečinnost ve vyacuteše naznačeneacutem smyslu jakožto působeniacute něčeho na něco (což je určitě představa kterou lze alespoň v přiacutepadě Empedoklea a Anaxagory smysluplně haacutejit) přesto by naacutem to pro pochopeniacute Aristotelovy interpretace přiacuteliš nepomohlo Aristoteleacutes totiž pohliacutežiacute na předchůdce prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin v jejiacutemž raacutemci představuje (naše) pojetiacute přiacutečinnosti jakožto (mechanickeacuteho) působeniacute ně-čeho na něco nanejvyacuteš jeden ze čtyř druhů přiacutečin totiž pohybovou (efi- cientniacute) přiacutečinu Kdyby tedy Aristo-teleacutes chaacutepal zjevnost či evidentnost předsoacutekratovskeacuteho pojiacutemaacuteniacute přiacutečin-nosti ve smyslu působeniacute něčeho na něco pak by prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin musel u svyacutech předchůdců konstatovat že hovořili předevšiacutem o pohyboveacute přiacutečině A v tom je praacutevě probleacutem Aristoteleacutes totiž u všech svyacutech předchůdců nachaacuteziacute primaacuterně laacutetkovou přiacutečinu

Hned po pasaacuteži kterou jsme cito-vali na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes explicitně řiacutekaacute bdquoVětšina těch kdo začali jako prvniacute filosofovat se do-mniacutevala (oacuteeacutetheacutesan) že počaacutetky (archai) všech věciacute majiacute laacutetkovou povahu (en hyleacutes eidei)ldquo (Met I3 983b6ndash8) Tuto tezi vzaacutepětiacute zdůvodňuje naacutesledujiacuteciacutem tvrzeniacutem bdquoZ čeho jsou totiž všechna jsoucna tvořena z čeho jakožto něčeho prvotniacuteho vznikajiacute a do čeho nakonec zanikajiacute (podstata zůstaacutevaacute jen vlast-nosti se měniacute) toto se nazyacutevaacute prv-kem či počaacutetkem jsoucenldquo (Met I3 983b8ndash11) Toto zdůvodněniacute proč měli prvniacute filosofoveacute hovořit pouze o laacutet-koveacute přiacutečině je kliacutečoveacute Formulace

bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je totiž stereo-typniacute charakteristikou laacutetkoveacute přiacutečiny (srov Phys II3 194b24) Přitom si je ov-šem třeba hned uvědomit že diacuteky teacuteto charakteristice mohl Aristoteleacutes viacutece-meacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce v my-šleniacute svyacutech předchůdců interpretovat tak jako by tiacutem mysleli (laacutetkovou) přiacutečinu Ať tak či onak jak ukazuje dějinnaacute analyacuteza termiacutenu aitia (a pře-devšiacutem zkoumaacuteniacute hippokratovskyacutech spisů) nic nenasvědčuje tomu že by Aristotelovi předchůdci považovali ja-koukoli laacutetku z niacutež se něco sklaacutedaacute za (laacutetkovou) přiacutečinu

Zdaacute se tedy že ona zjevnost s niacutež měli Aristotelovi předchůdci použiacutevat pojem přiacutečina musiacute za třetiacute nějak sou-viset pouze s Aristotelovyacutem vlastniacutem myšleniacutem Na prvniacute pohled se může zdaacutet že Aristoteleacutes připisuje svyacutem před-chůdcům použiacutevaacuteniacute přiacutečin jednoduše proto že většina z nich hovořila o ně-jakeacute laacutetce z niacutež se sklaacutedaacute svět (přiacutepadně z niacutež vznikl) A protože bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je charakteristikou aristotel-skeacute laacutetkoveacute přiacutečiny může Aristoteleacutes viacutecemeacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce (resp o něčem co maacute laacutetkovou povahu) považovat za vyjaacutedřeniacute (laacutetkoveacute) přiacuteči-ny8 I když toto specificky aristotelskeacute hledisko čtyř přiacutečin hraacutelo bezesporu důležitou roli v Aristotelově konstato-vaacuteniacute že všichni jeho předchůdci zjevně a evidentně hovořili o přiacutečinaacutech při bližšiacutem pohledu se nicmeacuteně ukazuje

8 Napřiacuteklad Kočandrle se však domniacutevaacute že Aristotelova otaacutezka po přiacutečinaacutech mohla byacutet u archaickyacutech myslitelů relevant-niacute v kosmogonickyacutech vyacutekladech nebo v popisu nejpodstatnějšiacutech projevů živo-ta Srov Kočandrle 2011 s 8 2014 s 11

53PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

že Aristoteleacutes mohl miacutet dokonce ještě zjevnějšiacute důvod proč svyacutem předchůd-cům připisoval použiacutevaacuteniacute přiacutečin

Aristoteleacutes mohl (ba musel) připi-sovat pojem přiacutečina svyacutem předchůd-cům jednoduše proto že je považoval za filosofy Podle Aristotela je totiž filosof někdo kdo maacute věděniacute9 A jak zniacute jedna ze zaacutekladniacutech a Aristotelem často a stereotypně opakovanyacutech myšle-nek věděniacute (episteacutemeacute) je možneacute pouze tehdy když znaacuteme přiacutečiny či principy (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Při-pomeňme že začaacutetek prvniacute knihy Me-tafyziky (konkreacutetně prvniacute dvě kapitoly) věnuje Aristoteleacutes mimo jineacute praacutevě tomu aby ukaacutezal a zdůraznil vztah vě-děniacute k přiacutečinaacutem a principům a tak ho odlišil napřiacuteklad od pouheacute zkušenosti (empeiria) Jinyacutemi slovy koho Aristote-leacutes považoval za filosofa ten podle něj musel disponovat nějakyacutem věděniacutem ktereacute se zase zaklaacutedaacute na přiacutečinaacutech či principech

Důvody proč se Aristoteleacutes snažil i poměrně daacutevneacute myslitele (jakyacutemi byli napřiacuteklad Miacuteleacuteťaneacute či raniacute pyacutethago-rejci) chaacutepat jako filosofy souvisiacute s jeho uacutesiliacutem ukazovat mezi svyacutem myšleniacutem a myšleniacutem svyacutech předchůdců spiacuteš kon-tinuitu a podobnost než diskontinuitu a rozdiacutelnost Toto uacutesiliacute nebylo ovšem samouacutečelneacute či nezištneacute ndash v tom smy-slu že by se Aristoteleacutes saacutem pokorně řadil do nějakeacute dlouhodobeacute tradice Naopak Tiacutem že sveacute myšleniacute situoval do určiteacute tradice mohl ho chaacutepat jako

9 K Aristotelově koncepci věděniacute (episteacutemeacute) filosofie přiacutepadně vědy srov Hobza 2013

završeniacute dlouhodobějšiacuteho vyacutevoje což mu jako završiteli teacuteto tradice mělo do-dat vaacutežnost a legitimitu (To velmi naacute-zorně doklaacutedaacute praacutevě napřiacuteklad prvniacute kniha Metafyziky resp citaacutet kteryacute jsme uvedli na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes chce totiž zjistit zda jeho před-chůdci naacutehodou nehovořili i o jinyacutech přiacutečinaacutech než on Z jeho zkoumaacuteniacute je zjevneacute že uznaacutevali pouze některeacute z jeho přiacutečin což pro Aristotela nezna-menaacute nic jineacuteho než že jejich myšleniacute je oproti jeho vlastniacutemu pouze omezeneacute a nedokonaleacute)

Zaacutevěrem lze tedy konstatovat že i když z našeho hlediska představuje Aristotelova interpretace jeho před-chůdců prizmatem čtyř přiacutečin velmi zaacute-sadniacute interpretačniacute zkresleniacute pro Aris-totela sameacuteho byla takovaacute interpretace zcela přirozenaacute Na rozdiacutel od naacutes totiž Aristoteleacutes vychaacutezel z toho že jeho předchůdci museli miacutet jakožto filoso-foveacute nějakeacute věděniacute A protože věděniacute se podle Aristotela musiacute řiacutedit velmi strikt-niacutemi kriteacuterii (zaklaacutedaacute se totiž na zna-losti principů či přiacutečin) museli všichni jeho filosofičtiacute předchůdci uznaacutevat ně-jakeacute principy či přiacutečiny

Důsledky teacuteto aristotelskeacute inter-pretačniacute optiky poznamenaacutevajiacute naše porozuměniacute předsoacutekratikům dodnes Napřiacuteklad to že Miacuteleacuteťanům staacutele pod-souvaacuteme hledaacuteniacute nějakeacute pralaacutetky vy-chaacuteziacute z toho že Aristoteleacutes odhalil v jejich myšleniacute laacutetkovou přiacutečinu Vzhle-dem k tomu že Aristoteleacutes definuje laacutet-kovou přiacutečinu tak že se jednaacute o něco z čeho něco vznikaacute a z čeho se to sklaacutedaacute postupně se prosadila myšlenka že společnyacutem znakem Miacuteleacuteťanů je to že

54

132015

hledali jakousi prvotniacute laacutetku z niacutež vše ostatniacute vznikaacute z niacutež se to sklaacutedaacute a do niacutež to i zanikaacute To jsou ovšem charak-teristiky Aristotelovy laacutetkoveacute přiacutečiny a nikoli miacuteleacutetskeacuteho myšleniacute

55PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesAn post Analytica posteriora Met MetaphysicaPhys Physica

Corpus Hippocraticum Aeumlr De aere aquis et locis Morb sacr De morbo sacroNat hom De natura hominisVM De vetere (prisca) medicina

HomeacuterosIl Ilias

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

BIBLIOGRAFIE

Barney R (2012) bdquoHistory and Dialectic (Metaphysics A 3 983a24ndash4b8)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 69ndash104

Betegh G (2012) bdquosbquoThe Next Principlelsquo (Metaphysics A 3ndash4 984b8ndash985b22)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 105ndash140

Cherniss H (1935) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy Baltimore Johns Hopkins Press

Daneš J (2008) bdquoKritickaacute diskuse o pojmu lidskeacute přirozenosti v hippokratovskeacutem spisu Peri achaieacutes ieacutetrikeacutesldquo In L Chvaacutetal V Hušek (eds) bdquoPřirozenostldquo ve filosofii minulosti a současnosti Brno Centrum pro studium demokracie a kultury s 24ndash33

Hobza P (2004) bdquoAristoteleacutes a Theofrastos jako tvůrci miacuteleacutetskeacute filosofieldquo Filosofickyacute časopis 6(52) s 889ndash924

Hobza P (2013) bdquoFilosofie věda a episteacutemeacute u Aristotela Rozlišoval Aristoteleacutes filosofii a věduldquo Aither 9 s 46ndash68

Jones W H S (ed) (1923a) Hippocrates I Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1923b) Hippocrates II Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1931) Hippocrates IV Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Kočandrle R (2011) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Praha Epocha

Kočandrle R (2014) Anaximeneacutes z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Steel C Primavesi O (2012) Aristot- lersquos Metaphysics Alpha Symposiumu Aristotelicum Oxford Oxford University Press

56

132015

Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18)WHO IS ΦΥΣΙΚΌΣ ACCORDING TO ARISTOTLE (DE AN 403A29-B18)

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie a dějin přiacuterodniacutech věd Přiacuterodovědeckaacute fakulta Univerzity Karlovy v PrazeViničnaacute 7128 44 Praha 2jstranskyseznamcz

ABSTRAKTThe aim of this paper is to answer the following question ldquoWho according to Aristotle is the natural philosopherrdquo On the basis of a short passage from De anima (403a29ndashb18) it is argued that the term ldquonatural philosopherrdquo is used by Aristotle in two different senses first it applies to a ionian type of thinker who reduces his research to the material cause only second it applies to a thinker who does his research properly that is who takes into account all four aristotelian causes

57JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

I PŘEDSTAVENIacute KONTEXTU ΤA ΠAΘῆ ΤῆΣ ΨΥΧῆΣ (DE AN 403A3ndash28)Ciacutelem naacutesledujiacuteciacute studie bude podat vyacute-klad pasaacuteže De an 403a29ndashb18 z prvniacute knihy Aristotelova spisu De anima v niacutež se řešiacute otaacutezka po tom kdo je to φυσικός1 Jelikož tato pasaacutež neniacute inhe-rentniacute součaacutestiacute Aristotelova vyacutekladu ale představuje spiacuteše jakousi odbočku bude nutneacute nejprve stručně předsta-vit kontext do něhož je zasazena Začněme v miacutestě De an 403a3 kde při-chaacuteziacute na sceacutenu noveacute teacutema kteryacutem jsou

1 Ciacutelem teacuteto studie neniacute paacutetraacuteniacute po ade-kvaacutetniacutech českyacutech ekvivalentech aristo-telskyacutech termiacutenů pročež i nadaacutele pou-žiacutevaacuteme termiacuten φυσικός v jeho originaacutel-niacute podobě pouze na několika miacutestech ze stylistickyacutech důvodů voliacuteme českou verzi bdquofysikldquo Je však třeba zdůraznit že i v těchto pasaacutežiacutech rozumiacuteme slovu v aris-totelskeacutem nikoli moderniacutem vyacuteznamu

τὰ πάθη τῆς ψυχῆς2 V možnostech to-hoto textu neniacute podat důkladnyacute vyacuteklad složiteacuteho probleacutemu Aristotelova pojetiacute πάθη avšak pro naše teacutema bude vhodneacute jej alespoň stručně načrtnout Singulaacuter πάθος dle slovniacuteku LSJ označuje to co se přihodiacute (osobě či věci) Ameacutelie Oxen-berg Rorty na tomto zaacutekladě uvaacutediacute čtyři zaacutekladniacute obecneacute charakteristiky πάθη 1) jsou dočasneacute a v zaacutesadě naacutehodneacute 2) jejich přiacutečina je vnějšiacute (nejsou tedy odvoditelneacute čistě z přirozenosti or-ganismu či věci byť bezprostředniacute přiacutečina může byacutet součaacutestiacute daneacuteho or-ganismu či daneacute věci) 3) jsou pasivniacute nikoli aktivniacute 4) nejsou vyacutesledkem vě-domeacute volby Jako oposita pak lze dle autorky chaacutepat např termiacuteny δρᾶμα

2 Rovněž termiacuten πάθη ponechaacutevaacuteme z identickyacutech důvodů bez překladu

58

132015

ποίημα πρᾶξις či ἔργον3 Maje na pa-měti tyto charakteristiky lze opět s po-mociacute LSJ určit dva vyacuteznamy ktereacute pro naacutes mohou byacutet relevantniacute v kontextu spisu De anima V nejobecnějšiacutem smy-slu můžeme πάθη chaacutepat jako vlast-nosti či stavy věciacute či organismů ktereacute však nejsou trvaleacute ani nutně vyplyacutevajiacuteciacute z přirozenosti v uacutezkeacutem kontextu zkou-maacuteniacute o duši pak tento termiacuten obvykle označuje vaacutešně či emoce

Zdaacute se však že způsob jakyacutem Aristoteleacutes tento termiacuten použiacutevaacute v in-kriminovaneacute pasaacuteži neodpoviacutedaacute plně ani jedneacute z nastiacuteněnyacutech variant neboť jako přiacuteklady oněch duševniacutech πάθη uvaacutediacute hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) odvažo-vaacuteniacute se (θαρρεῖν) touženiacute (ἐπιθυμεῖν) smysloveacute vniacutemaacuteniacute (αἰσθάνεσθαι) a my-šleniacute (νοεῖν) Je proto zjevneacute že kate-gorie vaacutešniacute a emociacute je v tomto přiacutepadě přiacuteliš uacutezkaacute V druheacutem přiacutepadě však neniacute situace o nic lehčiacute neboť zmiacute-něneacute přiacuteklady se rozhodně nezdajiacute byacutet pouhyacutemi pasivniacutemi dočasnyacutemi a naacute-hodnyacutemi vlastnostmi duše (nejzřetel-něji tento probleacutem vystupuje v přiacutepadě myšleniacute) Zdaacute se tedy rozumneacute kon-statovat že v našiacute pasaacuteži Aristoteleacutes použiacutevaacute termiacuten πάθη v poměrně širo-keacutem vyacuteznamu avšak zaacuteroveň s niacutem zachaacuteziacute specifickyacutem způsobem Patrně jej totiž rezervuje pro jakeacutekoliv duševniacute atributy a to bez ohledu na zaacutesadniacute rozdiacutely v povaze každeacuteho z nich4 Jak

3 Rorty 1984 s 523ndash524 LSJ zmiňuje naviacutec takeacute termiacuten ἐνέργεια

4 Srov bdquoπάθη must be understood in the wider sense of attributes generally and not restricted to specific emotions [hellip] That the word has the wider sense in De an 403a3 sqq is plain from the

uvidiacuteme daacutele vziacutet v potaz veškereacute du-ševniacute atributy je z hlediska naacutesledujiacuteciacute otaacutezky po možnosti či nemožnosti od-děleniacute duše od těla zcela logickou a při-rozenou volbou

Aristoteleacutes dle svyacutech slov spatřuje nesnaacutez konkreacutetně v tom zda jsou všechna tato duševniacute πάθη společnaacute takeacute oduševněleacutemu tělu anebo zda existuje něco vlastniacuteho duši samotneacute (πότερόν ἐστι πάντα [πάθη] κοινὰ καὶ τοῦ ἔχοντος [ψυχήν] ἢ ἔστι τι καὶ τῆς ψυχῆς ἴδιον αὐτῆς) (De an 403a3ndash5) Zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky maacute pro Aris-totela nemalyacute vyacuteznam neboť zatiacutemco kladnaacute odpověď zaklaacutedaacute možnost od-děleniacute duše od těla a jejiacute samostatneacute existence odpověď zaacutepornaacute ji naopak popiacuteraacute Vzhledem k celkoveacute povaze prvniacute knihy spisu De anima se žaacuted-neacuteho definitivniacuteho zaacutevěru nedočkaacuteme avšak předběžně je konstatovaacuteno že snad vyjma myšleniacute u něhož jsou za-tiacutem otevřeny obě varianty souvisiacute všechna duševniacute πάθη nějak s tělem neboť zaacuteroveň s nimi takeacute ono něco zakoušiacute (ἅμα γὰρ τούτοις πάσχει τι τὸ σῶμα) (De an 403a16ndash19) Zaacutevěrem teacuteto uacutevahy pak je poněkud zvlaacuteštniacute vy-mezeniacute πάθη jako λόγοι ἔνυλοί v miacutestě De an 403a25 Zdaacute se tedy že o πάθη ve vyacuteznamu jakyacutechkoli duševniacutech atributů lze na obecneacute rovině tvrdit že jsou to jakeacutesi v jazyce vyjaacutedřitelneacute obecniny (λόγοι) ktereacute se však vždy odehraacutevajiacute takeacute v raacutemci určiteacute laacutetky (ὕλη) Touto laacutetkou je nepochybně my-šlena laacutetka živeacuteho těla což potvrzuje

mention of αἰσθάνεσθαι and νοεῖν and to restrict it now would be fatal to the argumentldquo (Hicks 1907 s 198)

59JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

shrnujiacuteciacute zaacutevěr De an 403b17ndash18 kde Aristoteleacutes laacutetku od niacutež jsou πάθη ne-oddělitelnaacute specifikuje jako φυσική ὕλη τῶν ζῴων tedy přirozenou laacutetku živyacutech bytostiacute5

Pokud se vraacutetiacuteme zpět k pasaacuteži De an 403a25ndash28 je zřejmeacute že z to-hoto pojetiacute πάθη vyplyacutevajiacute pro Aristo-tela dva zaacutevěry 1) Jejich vyacuteměry (ὅροι) jak je předvedeno na přiacutekladu hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) musiacute obsahovat čtyři zaacutekladniacute uacutedaje a) λόγοςεἶδος resp vy-mezeniacute co to vlastně jest (v našem přiacute-padě κίνησίς τις jakyacutesi pohyb) b) ὕλη tedy určeniacute v jakeacutem typu těla v jakeacute jeho čaacutesti nebo v jakeacute jeho δύναμις se tento pohyb odehraacutevaacute c) ὑπὸ τοῦδε ndash (eficientniacute) přiacutečinu d) ἕνεκα τοῦδε ndash uacutečel Neniacute pravděpodobně naacutehodou že tyto čtyři složky spraacutevneacute definice naacutepadně resonujiacute se znaacutemou aristo-telskou naukou o čtyřech přiacutečinaacutech ktereacute musiacute φυσικός ve sveacutem zkoumaacuteniacute zohlednit6 Srov napřiacuteklad pasaacutež 198a22ndash24 z Aristotelovy Fyziky kde se uvaacutediacute že přiacutečiny jsou čtyři a že fy-sikovi naacuteležiacute věděniacute o všech (ἐπεὶ δlsquo αἱ αἰτίαι τέτταρες περὶ πασῶν τοῦ φυσι-κοῦ εἰδέναι)7 2) Z těchto důvodů (διὰ

5 bdquoPravili jsme tedy že duševniacute πάθη jsou neoddělitelnaacute od přirozeneacute laacutetky živyacutech bytostiacuteldquo (ἐλέγομεν δὴ ὅτι τὰ πάθη τῆς ψυχῆς οὕτως ἀχώριστα τῆς φυσικῆς ὕλης τῶν ζῴων) (De an 403b17ndash18 přel J S)

6 Srov Polansky 2007 s 567 Tato studie nemaacute ambici zasadit vyacuteklad

relativně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De ani-ma do celkoveacuteho kontextu Aristotelova diacutela byť by se jistě jednalo o velmi zaacute-služnou praacuteci Veškereacute komparace s ji-nyacutemi spisy proto majiacute spiacuteše ilustrativniacute charakter a nekladou si za ciacutel komplexniacute interpretaci daneacuteho probleacutemu

ταῦτα) zkoumaacuteniacute o duši naacuteležiacute fysikovi (φυσικοῦ τὸ θεωρῆσαι περὶ ψυχῆς)

II KDO JE TO ΦΥΣΊΚΟΣ A ČIacuteM SE ZABYacuteVAacute (DE AN 403A29ndashB18)Nyniacute se dostaacutevaacuteme k hlavniacute čaacutesti teacuteto studie neboť praacutevě zmiacuteněneacute konsta-tovaacuteniacute vede Aristotela k oneacute odbočce v niacutež se pokusiacute vysvětlit kdo vlastně jest φυσικός Pro tyto potřeby Aristo-teleacutes uvaacutediacute na sceacutenu kontrast φυσικός versus διαλεκτικός Zatiacutemco dialektik definuje hněv jako touhu po odplatě či nějak podobně (ὄρεξιν ἀντιλυπή-σεως ἤ τι τοιοῦτον) fysik bude hovořit o varu krve a tepla kolem srdce (ζέσιν τοῦ περὶ καρδίαν αἵματος καὶ θερμοῦ) (De an 403a30ndashb1) Z těchto tedy prvniacute vyklaacutedaacute λόγος resp εἶδος8 a druhyacute ὕλη (De an 403b1ndash2) a tudiacutež obě definice jsou neuacuteplneacute Domniacutevaacutem se že tiacutemto tvrzeniacutem dochaacuteziacute k zaacutesadniacute diskre-panci s praacutevě řečenyacutem Nejdřiacuteve jsme se dozvěděli že fysikovi naacuteležiacute zkou-maacuteniacute o duši praacutevě proto že jejiacute πάθη jsou λόγοι ἔνυλοί a že tudiacutež musiacute ve svyacutech definiciacutech zohledňovat jak λόγος tak ὕλη a v ideaacutelniacutem přiacutepadě rovněž

8 Termiacuteny εἶδος a λόγος Aristoteleacutes v teacuteto pasaacuteži s největšiacute pravděpodobnostiacute pou-žiacutevaacute synonymně Spojka καί mezi nimi maacute tak patrně explikativniacute charakter (Hicks 1907 s 201) a můžeme ji přeložit slovy bdquotedyldquo nebo bdquoto jestldquo Toto čteniacute by expli-citně potvrzovala naacutesledujiacuteciacute věta ὁ μὲν γὰρ λόγος εἶδος τοῦ πράγματος nicmeacute-ně je nutno zmiacutenit že se jednaacute o menši-novou variantu obsaženou pouze v ma-nuskriptech U a X V ostatniacutech namiacutesto termiacutenu εἶδος čteme ὅδε (W) resp ὁ δέ (E S T V y) což k objasněniacute probleacutemu εἶδοςλόγος nijak nepřispiacutevaacute Srov takeacute Hicksův komentaacuteř k teacuteto větě (Hicks 1907 s lxxvi a 201ndash202)

60

132015

přiacutečinu a uacutečel Nyniacute se oproti tomu zdaacute že nic takoveacuteho nečiniacute jelikož jej za-jiacutemaacute pouze ὕλη Aristoteleacutes zde tudiacutež dle meacuteho přesvědčeniacute operuje s ter-miacutenem φυσικός ve dvou odlišnyacutech vyacute-znamech9 Zatiacutemco v prvniacutem přiacutepadě jiacutem označil badatele jenž provozuje zkoumaacuteniacute o duši tak jak je naacuteležiteacute (nepochybně tiacutem tedy miacutenil saacutem sebe) v druheacutem jej použil pro skupinu bada-telů kteřiacute aristotelskou terminologiiacute řečeno redukujiacute přiacuterodniacute zkoumaacuteniacute na zkoumaacuteniacute pouheacute laacutetkoveacute přiacutečiny a jsou tedy špatnyacutemi fysiky (srov obdobneacute použitiacute tohoto termiacutenu v Aristotelově Fyzice napřiacuteklad v pasaacuteži 187a)

V překladech spisu De anima tato skrytaacute podvojnost zpravidla nijak re-flektovaacutena nebyacutevaacute10 Odlišnyacute přiacutestup jsem objevil pouze v Hicksově anglickeacutem překladu kde dochaacuteziacute k možnaacute lehce matouciacutem posunům mezi termiacuteny bdquona-tural philosopherldquo bdquophysicistldquo a bdquotrue physicistldquo11 a ve francouzskeacutem překladu

9 Naacuteznak obdobneacuteho naacutezoru lze vysledovat již v komentaacuteři Jana Filopoacutena Aristoteleacutes pryacute nejprve kontrastuje dialektika s fy-sikem (kteryacute činiacute vyacuteměry pouze na zaacute-kladě laacutetky) avšak jak pokračuje daacutele opravuje svoji předchoziacute definici a tvrdiacute že fysikovi naacuteležiacute podaacutevat vyacuteměry na zaacute-kladě obojiacuteho (Εἰπὼν κατὰ μὲν τὴν ἀρχὴν διαλεκτικοῦ μὲν εἶναι τὸν ἐκ τοῦ εἴδους ὁρισμόν φυσικοῦ δὲ τὸν ἐκ τῆς ὕλης εἶτα προελθὼν καὶ διορθώσας τὸν λόγον καὶ εἰπὼν ὅτι φυσικοῦ ἐστιν ὁ ἐξ ἀμφοῖν ἀπο-διδόμενος ὁρισμός) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6024ndash26)

10 Otaacutezku zda je tato strategie spraacutevnaacute či nikoli ponechaacutevaacutem zaacuteměrně otevřenou protože je zřejmeacute že maacute sveacute vyacutehody (věr-nost originaacutelu) stejně tak jako nevyacuteho-dy (zamlženiacute důležiteacuteho vyacuteznamoveacuteho rozdiacutelu)

11 Nicmeacuteně zmiacuteněnaacute podvojnost vznika-jiacuteciacute v řaacutedciacutech De an 403a28 a 403a29 je

Julese Bartheleacutemy-Saint-Hilaira kteryacute variuje mezi pojmy bdquole physicienldquo a bdquole naturalisteldquo12

Aristoteleacutes daacutele pokračuje uvede-niacutem přiacutekladu domu (De an 403b3ndash6)13 na němž demonstruje tuteacutež tezi jako vyacuteše na přiacutekladu hněvu Zatiacutemco dia-lektik podaacute λόγος domu a bude tvrdit že se jednaacute o uacutekryt chraacuteniacuteciacute před uacutejmami způsobenyacutemi větry bouřkami či horky (špatnyacute) fysik bude ve sveacute definici udaacutevat materiaacutely z nichž je postaven tedy kameny cihly a dřevěneacute traacutemy čiacutemž opět zohledniacute pouze ὕλη Oproti předchoziacutemu přiacutekladu však Aristote-leacutes uvaacutediacute ještě třetiacute typ badatele kteryacute oba přiacutestupy zkombinuje a zohledniacute tak oba faktory14 Zvlaacuteštnostiacute českyacutech překladů je že v teacuteto větě opět spat-řujiacute vymezeniacute pouhyacutech dvou skupin Jsem přesvědčen že takoveacuteto čteniacute je

reflektovaacutena spraacutevně (viz Hicks 1907 s 201)

12 Z většiny pasaacutežiacute se zdaacute byacutet zřejmeacute že bdquole physicienldquo je pravyacute fysik a bdquole naturalisteldquo špatnyacute fysik Pokud je tato domněnka spraacutevnaacute pak však Bartheleacutemy-Saint- -Hilaire očividně chybuje použitiacutem termiacute-nu bdquole naturalisteldquo v miacutestě De an 403b7 (Hicks zde oproti tomu spraacutevně použiacutevaacute bdquotrue physicistldquo) K interpretaci teacuteto pa-saacuteže se dostaneme niacuteže

13 Ronald Polansky upozorňuje na zajiacute-mavou paralelu mezi domem a živyacutem tělem což může byacutet důvodem proč jej Aristoteleacutes voliacute bdquoA house sustains life it is made from earthy components stones bricks and timbers suitably organized so as to protect against air (wind) water (rain) and fire (heat)ldquo (Polansky 2007 s 58 pozn 48)

14 Toto čteniacute podle něhož zde Aristoteleacutes uvaacutediacute na sceacutenu třetiacute typ badatele odliš-nyacute od prvniacutech dvou explicitně podporuje Hicksův Smithův Hamlynův či Popovův překlad inkriminovaneacute věty

61JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

po obsahoveacute straacutence chybneacute a že zde Aristoteleacutes skutečně přichaacuteziacute s novyacutem typem badatele kteryacutem je onen pravyacute φυσικός15 Jak uvidiacuteme naacutesledujiacuteciacute text tomuto vyacutekladu nasvědčuje

15 Celaacute věta zniacute v originaacutele naacutesledovně bdquoὥσπερ οἰκίας ὁ μὲν λόγος τοιοῦτος ὅτι σκέπασμα κωλυτικὸν φθορᾶς ὑπlsquo ἀνέμων καὶ ὄμβρων καὶ καυμάτων ὁ δὲ φήσει λί-θους καὶ πλίνθους καὶ ξύλα ἕτερος δlsquo ἐν τούτοις τὸ εἶδος ἕνεκα τωνδίldquo (De an 403b3ndash7) Křiacutež (po vzoru Vychodila) ji pře-klaacutedaacute tiacutemto způsobem bdquoNapřiacuteklad pojem domu jest že je ochrannyacutem uacutetulkem před nebezpečiacutem větru deště a uacutepalu ale dru-hyacute bude jmenovati kameniacute cihly a dřevo kdežto onen uvedl spiacuteše jejich tvar s ur-čityacutem uacutečelemldquo Abychom pochopili proč Křiacutežův překlad neniacute přiacuteliš šťastnyacute pokus-me se toto souvětiacute podrobněji rozebrat Nejprve jej rozdělme na tři čaacutesti z nichž prvniacute bude uvozena spojeniacutem ὁ μὲν pro-střednictviacutem ὁ δὲ jiacute bude gramaticky od-poviacutedat druhaacute čaacutest a skrze ἕτερος δlsquo čaacutest třetiacute Vyacuteskyt takoveacuteto trojice v niacutež ἕτερος δὲ na třetiacute posici odpoviacutedaacute ve stejneacutem smyslu obvykleacutemu ὁ δὲ sice neniacute v řeč-tině ničiacutem obvyklyacutem (obdobnou jsem nalezl pouze u Michaela Psella ἄλλο μέν ἐστι τὸ ἐπὶ σκηνῆς ltἄλλο δὲ τὸgt χορικόν ἕτερον δὲ τὸ ἑτεροσκήνιον ndash De Euripide et Georgio Pistide judicium 46ndash47 ve vyacuteznamu δεύτερος (viz heslo ἕτερος ve slovniacuteku LSJ) pak může odpoviacutedat posi-ci druheacute viz např Homeacuter Od X352ndash354 Il XVI173ndash179 nebo Heacuterodotos Hist V594ndashV601) avšak po gramatickeacute straacuten-ce tato skutečnost jak se domniacutevaacutem ne-představuje zaacutesadniacute probleacutem (viz Smyth 1920 sect 2904a kde se dozviacutedaacuteme že ve vazbě ὁ μὲν ndash ὁ δὲ může byacutet ὁ δὲ nahra-zeno i jinyacutemi vyacuterazy napřiacuteklad ἄλλος δέ ἔνιοι δέ atd) Křiacutež soudě dle nepřiacute-tomnosti slovesa φήσει a nominativniacute-ho tvaru termiacutenu λόγος překlaacutedaacute prvniacute čaacutest jako obecnou vyacutepověď o tom jakyacute je λόγος domu To je gramaticky sice bez-pochyby spraacutevně avšak z předchoziacuteho kontextu již viacuteme že ten kdo při definici každeacute věci udaacutevaacute jejiacute λόγος je dialektik a tak prvniacute čaacutest souvětiacute je třeba chaacutepat nikoli jako obecnou aristotelskou vyacutepo-věď ale opět (stejně jako v přiacutepadě hně-vu) jako představeniacute posice dialektika

Aristoteleacutes v něm poklaacutedaacute otaacutezky na něž pozornyacute čtenaacuteř jistě již bude znaacutet odpověď Ptaacute se kdo z těchto třiacute je tedy φυσικός tentokraacutet opět ve vyacute-znamu pravyacute φυσικός Zdalipak ten

Toto je zřejmeacute z reakce druheacute čaacutesti ὁ δὲ φήσει kterou Křiacutež překlaacutedaacute spraacutevně jako bdquoale druhyacute bude jmenovatildquo nicmeacuteně aby takovaacuteto reakce daacutevala dobryacute smysl je prvniacute čaacutest třeba pochopit praacutevě jako vy-mezeniacute posice dialektika kteryacute jako prv-niacute takeacute něco bdquojmenujeldquo i když tato sku-tečnost v textu neniacute explicitně vyjaacutedře-na Třetiacute čaacutest je diacuteky spojeniacute ἕτερος δlsquo dle meacuteho naacutezoru rovněž v opositniacutem vztahu k počaacutetečniacutemu ὁ μὲν a počiacutetaacute s přiroze-nyacutem doplněniacutem slovesa φήσει z čaacutesti druheacute Křiacutež (obdobně jako Vychodil) však svyacutem spojeniacutem bdquokdežto onen uvedlldquo evi-dentně odkazuje zpět k posici vymezeneacute v čaacutesti prvniacute což jak se domniacutevaacutem neniacute přiacuteliš šťastnyacutem řešeniacutem Nevyacutehodou to-hoto čteniacute je že namiacutesto přirozeneacuteho doplněniacute předešleacuteho futura φήσει musiacute doplnit pravděpodobně imperfektum ἔφη (bdquouvedlldquo) jež se v textu nikde nevy-skytuje a zejmeacutena musiacute vynechat spoje-niacute ἐν τούτοις ktereacute odkazuje k materiaacute-lům z nichž je dům postaven (viz Hicks 1907 s 202 Simplikios In Arist De anima XI22 7 nebo Filopoacutenos In Arist De anima XV607ndash8) a ktereacute byly jmenovaacuteny v druheacute čaacutesti Tato skutečnost je ovšem naprosto kliacutečovaacute protože praacutevě spojeniacutem materiaacute-lů a formy (ὕλη a λόγοςεἶδος) v raacutemci de-finice se odlišuje pravyacute fysik jak od fysika špatneacuteho tak od dialektika Pokud by-chom tedy odkaz na materiaacutely vynecha-li zbyl by naacutem skutečně i na třetiacute posici stejnyacute dialektik jako na posici prvniacute jak by tomu chtěl Křiacutež avšak Aristotelův text tuto variantu nepodporujeAlternativniacute překlad by tedy mohl zniacutet takto bdquoZatiacutemco λόγος napřiacuteklad domu [kteryacute ve sveacute definici bude uvaacutedět dia-lektik] je takovyacute že se jednaacute o přiacutestře-šiacute chraacuteniacuteciacute před ničivyacutemi uacutečinky vichrů bouřek či veder jinyacute [špatnyacute fysik] bude uvaacutedět [jako definici domu] kameny cihly či dřevěneacute traacutemy avšak třetiacute [pravyacute fysik] [bude tvrdit že dům je] εἶδος uskutečně-nyacute v těchto [materiaacutelech] a za takovyacutemto uacutečelemldquo

62

132015

kteryacute se zajiacutemaacute pouze o laacutetku λόγος neznaje nebo snad ten jenž se zajiacutemaacute pouze o λόγος Neniacute překvapeniacutem že spiacuteše ten kteryacute ve sveacutem zkoumaacuteniacute vy-chaacuteziacute z obojiacuteho (ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν) (De an 403b7ndash9) Na rozdiacutel od někte-ryacutech překladatelů a interpretů se do-mniacutevaacutem že tuto větu bychom neměli čiacutest jako dalšiacute plnohodnotnou otaacutezku v řadě ale spiacuteše jako Aristotelovu (oče-kaacutevanou) odpověď resp jako pouze reacutetorickou otaacutezku automaticky před-poklaacutedajiacuteciacute kladnou odpověď16 Tako-veacuteto rozhodnutiacute je snad přijatelneacute i po gramatickeacute straacutence neboť jak piacuteše Robert Hicks použitiacute interogativniacute čaacutestice ἢ jež celou větu uvozuje je spiacuteše jakyacutemsi reacutetorickyacutem trikem při ktereacutem se pod plaacuteštiacutekem předstiacuteraneacute nejistoty ve skutečnosti skryacutevaacute auto-rem navrhovaneacute řešeniacute jiacutem vytyčenyacutech probleacutemů17 Posledniacute otaacutezka v teacuteto pa-saacuteži zniacute bdquoἐκείνων δὲ δὴ τίς ἑκάτεροςldquo Partitivniacutem genitivem ἐκείνων se Aris-toteleacutes vraciacute opět k prvniacutem dvěma čle-nům uvedeneacute trojice a ptaacute se kyacutem je každyacute z nich Je poněkud zvlaacuteštniacute že v tomto přiacutepadě se již žaacutedneacute odpovědi nedočkaacuteme avšak neniacute těžkeacute ji z před-choziacuteho kontextu uhaacutednout a ještě jednou zopakovat Ten kteryacute vše od-vozuje pouze od laacutetkoveacute přiacutečiny bude onen špatnyacute φυσικός zatiacutemco ten kteryacute se zajiacutemaacute pouze o λόγος či εἶδος a laacutetku ignoruje bude διαλεκτικός Aristoteleacutes s největšiacute pravděpodob-nostiacute použiacutevaacute praacutevě tyto dva pojmy (φυσικός a διαλεκτικός) aby svou kri-

16 Contra Polansky 2007 s 5817 Hicks 1907 s 203

tikou i v takto stručneacute a zjednodušeneacute podobě postihl co možnaacute nejširšiacute spek-trum svyacutech předchůdců proti nimž se vymezuje Konkreacutetně dle meacuteho naacutezoru miacuteřiacute jednak na ioacutenskou větev přiacuterodo-vědneacuteho baacutedaacuteniacute (φυσικοί) a jednak na tradici akademickou (διαλεκτικοί)18

18 Termiacuten διαλεκτικός však kromě odkazu na platoacuteniky může miacutet ještě jeden vyacuteznam Obraacutetiacuteme-li kraacutetce pozornost k pasaacuteži De an 402b26ndash403a2 dozviacuteme se že dle Aristotela musiacute z definic (ὁρισμοὶ) vyplyacute-vat poznaacuteniacute přiacutepadků předmětu definice (τὰ συμβεβηκότα γνωρίζειν) Pokud z nich toto poznaacuteniacute nevyplyacutevaacute pak jsou všech-ny řečeny pouze bdquodialekticky a praacutezdněldquo (διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) V jakeacutem vyacutezna-mu zde Aristoteleacutes mluviacute o dialektice Zdaacute se že dialektik je pro něj někdo kdo se nezajiacutemaacute o skutečnyacute stav věciacute ale jde mu pouze o logickou spraacutevnost argu-mentu Srov vyacutestižnyacute Hicksův komentaacuteř bdquoA [Aristotle] opposes dialectic to de-monstrative science [hellip] the two agree in employing the syllogism and arguing strictly from premises to conclusion But the premises of dialectic are not neces-sarily or invariably true they may include any current opinions (ἔνδοξα) which both the disputants agree to acceptldquo (Hicks 1907 s 193) Obdobně takeacute Polansky 2007 s 57 Je možneacute že diacuteky takoveacutemuto po-jetiacute dialektiky mohou pak do kategorie διαλεκτικοί spadat kromě akademiků takeacute napřiacuteklad eleateacuteTento Aristotelův naacutezor maacute velmi prav-děpodobně sveacute kořeny již u Platoacutena pro nějž je sice dialektika filosofickou me-todou par excellence jelikož vede k od-halovaacuteniacute pravdy avšak kteryacute zaacuteroveň upozorňuje že tuto funkci může dialek-tika plnit pouze u člověka jenž je saacutem již dostatečně vzdělaacuten a připraven U mla-dyacutech a nepřipravenyacutech lidiacute se dialekti-ka měniacute spiacuteše v eristiku kteraacute postraacutedaacute jakyacutekoli zaacutejem o pravdu a skutečnost Barvitě je tato situace vyliacutečena napřiacute-klad v dialogu Uacutestava bdquoMysliacutem totiž že ti neušlo že mlaacutedenečkoveacute jakmile prv-ně okusiacute dialektickeacuteho uměniacute zneužiacutevajiacute ho jako hračky užiacutevajiacutece ho k neustaacutelyacutem sporům a napodobujiacutece počiacutenaacuteniacute svyacutech dialektickyacutech kritiků sami kritizujiacute jineacute

63JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nyniacute pokročme k pravděpodobně nejspornějšiacute větě našiacute pasaacuteže kte-rou se pokusiacutem rozebrat podrobněji bdquoἢ οὐκ ἔστιν τις ὁ περὶ τὰ πάθη τῆς ὕλης τὰ μὴ χωριστὰ μηδlsquo ᾗ χωριστά ἀλλlsquo ὁ φυσικὸς περὶ ἅπανθlsquo ὅσα τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθηldquo (De an 403b9ndash12) V doslov-neacutem překladu kteryacute by se zpočaacutetku mohl nabiacutezet by zněla asi takto bdquoČi neexistuje nikdo takovyacute kdo [se za-jiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky a ani [je nezkoumaacute] jakožto oddělitelnaacute ale φυσικὸς [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo Je však na prvniacute pohled zřejmeacute že tato verze s sebou přinaacutešiacute nemaleacute obtiacuteže19 Pokud se zaměřiacuteme na prvniacute

a majiacute radost když mohou jako štěňata svou řečiacute chňapati a trhati lidi kteřiacute jim jsou praacutevě nabliacutezkuldquo (Resp 539b) Nelze sice jednoduše tvrdit že Aristotelova dialektika je s Platoacutenovou eristikou to-tožnaacute ale z vyacuteše zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 402b26ndash403a2 (zejmeacutena ze spojeniacute adver-biiacute διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) i z dalšiacuteho vyacute-kladu je zřejmeacute že označeniacute διαλεκτικός maacute (přinejmenšiacutem) v tomto kontextu pro Aristotela zřetelně negativniacute charakter

19 I přesto De an 403b9ndash12 tiacutemto způsobem překlaacutedajiacute napřiacuteklad Hicks Vychodil či Hamlyn a ndash jak uvidiacuteme daacutele ndash s jistou od-lišnostiacute takeacute Smith či PopovHicks bdquoOr shall we rather say that there is no one who deals with properties which are not separable nor yet treat-ed as separable but the physicist deals with all the active properties or passive affections belonging to body of a given sort and the corresponding matterldquoVychodil bdquoČi neniacute nikdo jenž by se obiacuteral vlastnostmi hmoty od niacute neodlučnyacutemi a pokud jsou neodlučneacute Ale přiacuterodniacutek ovšem prohleacutedaacute ke všem vyacutekonům i sta-vům takoveacutehohle tělesa a takoveacute hmotyHamlyn bdquoOr is there no particular per-son who is concerned with the properties of matter which are not separable nor

polovinu daneacuteho souvětiacute dojdeme dle meacuteho naacutezoru k zaacutevěru že vypoviacutedaacute o onom špatneacutem fysikovi neboť je to praacutevě on kdo ve sveacutem zkoumaacuteniacute bere v potaz pouze laacutetku Proto Aristoteleacutes

treated as separable while the student of nature is concerned with everything which is a function or affection of such and such a body and such and such a matterldquoNeniacute vyloučeneacute že tento typ překladů maacute sveacute kořeny v Simplikiově komentaacuteři Aristoteleacutes totiž dle Simplikia ukaacutezal že přiacutečina hněvu u nikoho nespočiacutevaacute pouze v laacutetce pročež opouštiacute představu bada-tele vychaacutezejiacuteciacuteho ve sveacutem zkoumaacuteniacute vyacute-hradně z niacute Doslova čteme δοκεῖ δέ μοι τὸν μὲν περὶ τὴν ὕλην ἀφιέναι ἐνδεικνύ-μενος μηδένα ποτὲ ἐκ μόνης ὁρίζεσθαι τῆς ὕλης (Simplikios In Arist De anima XI22 12ndash14) Tato domněnka naacutesledně vede Simplikia k tvrzeniacute že pouze φυσικός se vyznačuje tiacutem že nahliacutežiacute neoddělitel-naacute πάθη a ἔργα jakožto neoddělitelnaacute (Simplikios In Arist De anima XI22 22ndash28) Takovaacuteto teze by však dle meacuteho naacutezoru mohla obstaacutet pouze v přiacutepadě špatneacuteho fysika Pravyacute φυσικός však musiacute v jisteacutem smyslu staacutet na pomeziacute špatneacuteho fysika a dialektika tzn musiacute si na jedneacute straně byacutet vědom skutečnosti že všechna πάθη jsou reaacutelně neodlučitelnaacute od laacutetky těla jemuž naacuteležejiacute avšak zaacuteroveň musiacute byacutet schopen alespoň pro uacutečely teoretickeacuteho zkoumaacuteniacute myslet tato πάθη jakožto od-dělenaacute aby mohl určit jejich λόγοςεἶδος a oba faktory naacutesledně zkombinovat (viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu)Rovněž Filopoacutenův komentaacuteř hovořiacute ve prospěch uvedeneacuteho typu překladu avšak dle meacuteho naacutezoru nepřiacuteliš přesvěd-čivě Filopoacutenos totiž do sveacuteho argumentu zavaacutediacute termiacuteny τέχνη a τεχνίτης a tvrdiacute že neexistuje žaacutednaacute τέχνη setrvaacutevajiacuteciacute pouze na uacuterovni laacutetky tzn nepřihliacutežejiacuteciacute takeacute k formaacutelniacute složce sveacuteho předmětu (πᾶσα γὰρ τέχνη εἶδος ἐπιθεῖναι βούλε-ται τῇ ὑποβεβλημένῃ ἑαυτῇ ὕλῃ ὥστε οὐκ ἔστι τέχνη ἥτις ὁριεῖται ἐκ τῆς ὕλης μόνης) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6031ndash33) Tyto termiacuteny se však staacutevajiacute relevantniacutemi až v pasaacuteži 403b12ndash14 kde Aristoteleacutes začiacutenaacute oproti fysikovi vyme-zovat dalšiacute typy badatelů a je zřejmeacute že

64

132015

jednak činiacute posun od πάθη τῆς ψυχῆς k πάθη τῆς ὕλης a jednak dodaacutevaacute že takovyacuteto badatel ani pro uacutečely teore-tickeacuteho zkoumaacuteniacute neniacute schopen myslet πάθη jakožto oddělenaacute což je prav-děpodobně zaacutekladniacute podmiacutenkou pro to aby bylo možno určit jejich λόγος Jak by však Aristoteleacutes mohl tvrdit že nikdo takovyacute neexistuje když jak se domniacutevaacutem do teacuteto kategorie spadaacute přinejmenšiacutem ioacutenskaacute větev jeho předchůdců

Podiacutevaacuteme-li se na druhou polo-vinu souvětiacute zdaacute se naopak že vypo-viacutedaacute o praveacutem fysikovi neboť spojka καί spojujiacuteciacute termiacuteny σῶμα a ὕλη je nejspiacuteše opět explikativniacute20 a zejmeacutena dochaacuteziacute k přidaacuteniacute ukazovaciacutech zaacutejmen τοιουδὶ resp τοιαύτης což patrně značiacute že Aristoteleacutes již nemaacute na my-sli libovolnou laacutetku ale pouze laacutetku živeacuteho těla Inkriminovanaacute věta sice tuto interpretaci (stejně jako jakou-koli jinou) jednoznačně nepotvrzuje nicmeacuteně soudiacutem tak z již zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 403b17ndash18 kde je laacutetka v niacutež se odehraacutevajiacute duševniacute πάθη vy-mezena jako φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων21

fysiku nelze klasifikovat jako τέχνη a že φυσικός neniacute pro Aristotela τεχνίτης V naacutesledujiacuteciacutem textu se proto pokusiacutem podat interpretaci jež se bude odviacutejet poněkud odlišnyacutem směrem

20 Dodaacuteniacutem vysvětlujiacuteciacuteho obecnějšiacuteho termiacutenu ὕλη Aristoteleacutes pravděpodobně daacutevaacute najevo že tematika je i v druheacute po-lovině tohoto souvětiacute stejnaacute jako v jeho prvniacute polovině avšak předchaacutezejiacuteciacutem termiacutenem σῶμα zaacuteroveň upřesňuje že v přiacutepadě praveacuteho fysika je tuto laacutetku třeba pochopit praacutevě jakožto (živeacute) tělo Viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu

21 Hicks však spraacutevně upozorňuje že spe-cifikace termiacutenu ὕλη adjektivem φυσική

V neposledniacute řadě pak stojiacute za zmiacutenku přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα a substantiva ἔργα (jež se nicmeacuteně jednou objevilo již v miacutestě De an 403a10) ktereacute patrně potvrzuje naši počaacutetečniacute domněnku že Aristoteleacutes maacute při sveacutem vyacutekladu na paměti skutečně všechny duševniacute atri-buty a to bez ohledu na to zda bychom je při bližšiacutem zkoumaacuteniacute klasifikovali jako πάθη či jako ἔργα22 O praveacutem fy-sikovi se tedy doviacutedaacuteme že se zajiacutemaacute o všechna πάθηἔργα avšak pouze ži-veacuteho těla (resp živeacute oduševněleacute by-tosti) zatiacutemco špatnyacute φυσικός nejspiacuteše postupuje selektivně23 zabyacutevaacute se i ne-živou laacutetkou a dokonce i k živeacute laacutetce (φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων) přistupuje jako by byla neživaacute24

(stejně jako specifikace termiacutenu σῶμα adjektivem φυσικόν v pasaacuteži De an 412a11ndash12) naacutem nijak nepomaacutehaacute snažiacute-me-li se vymezit pole působnosti fysiky resp předmět fysikova zaacutejmu (Hicks 1907 s 205) Co našiacute interpretaci ale bezpo-chyby pomaacutehaacute je dalšiacute vymezeniacute ὕλη ge-nitivem τῶν ζῴων Lze tedy patrně sou-hlasit s Hicksovyacutem naacutevrhem čiacutest zaacutejmeno τοιαύτης jakožto κινητής pochopiacuteme-li (stejně jako Hicks) toto adjektivum ve smyslu bdquopohybujiacuteciacute se sama ze sebeldquo Jsou to totiž praacutevě a pouze živeacute bytosti (živaacute těla živaacute laacutetka) kdo maacute počaacutetek po-hybu saacutem v sobě

22 Takoveacuteto bližšiacute zkoumaacuteniacute však Aristoteleacutes v naacutemi probiacuteraneacute pasaacuteži neprovaacutediacute a proto bez většiacutech probleacutemů celou sku-pinu duševniacutech atributů v předchoziacutem vyacutekladu označil (nutně poněkud ne-přesnyacutem a lehce zavaacutedějiacuteciacutem) termiacutenem πάθη

23 Soudiacutem tak z přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα v druheacute polovině souvětiacute a jeho absence v polovině prvniacute

24 Viz jeho vyacuteměr hněvu v němž nijak ne-zohledňuje fakt že se jednaacute o emoci živeacuteho člověka a definuje jej pouze jako bdquovar krve a tepla kolem srdceldquo (De an 403a31ndashb1)

65JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Obě tyto čaacutesti souvětiacute jsou pak spojeny odporovaciacute spojkou ἀλλά což v raacutemci načrtnuteacuteho doslovneacuteho pře-kladu rovněž nedaacutevaacute dobryacute smysl Z to-hoto důvodu někteřiacute překladateleacute tuto spojku vypouštějiacute a ze souvětiacute činiacute dvě odděleneacute na sebe nenavazujiacuteciacute věty25 Ještě jinou strategii voliacute Křiacutež a Barthe-leacutemy-Saint-Hilaire kteřiacute nezohledňujiacute ani odporovaciacute charakter spojky ἀλλά ani počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι a celeacute souvětiacute (De an 403b9ndash12) pak v jejich pojetiacute kladně vypoviacutedaacute o jednom a tomteacutež fysikovi26

25 Smith či Popov překlaacutedajiacute De an 403b9ndash12 naacutesledovněSmith bdquoMust we not say that there is no type of thinker who concerns himself with those qualities or attributes of the material which are in fact inseparable from the material and without attempt-ing even in thought to separate them The physicist is he who concerns himself with all the properties active and pas-sive of bodies or materials thus or thus definedldquoPopov bdquoРазве есть такой кто изучал бы состояния материи не отделимые от нее и не рассматривал их как отделимые Рассуждающий же о природе изучает все виды деятельности и состояния такого-то тела и такой-то материиldquo

26 Křiacutež bdquoTen kteryacute se zabyacutevaacute vlastnostmi hmoty ktereacute jsou od niacute neodlučitelneacute a pokud jsou neodlučitelneacute je praacutevě přiacute-rodovědec jenž přihliacutežiacute ke všem činnos-tem i stavům takoveacuteho a takoveacuteho tělesa a takoveacute a takoveacute hmotyldquoBartheleacutemy-Saint-Hilaire bdquoLes modifica-tions de la matiegravere non seacutepareacutees delle et en tant quelles nen sont pas seacutepareacutees ne sont eacutetudieacutees que par le physicien qui doit soccuper de toutes les actions et de toutes les modifications de tel corps speacute-cial et de telle matiegravere speacutecialeldquoObdobnyacute překlad byť s drobnou odchyl-kou lze naleacutezt takeacute u Ronalda Polanskeacuteho Polansky sice počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι zo-hledňuje ale chaacutepe jej jakožto uvozeniacute reacutetorickeacute otaacutezky předpoklaacutedajiacuteciacute kladnou

Vidiacuteme tedy že každeacute z načrtnu-tyacutech řešeniacute s sebou přinaacutešiacute jisteacute ob-tiacuteže a to v zaacutesadě dvojiacuteho druhu buď z důvodu udrženiacute lepšiacuteho smyslu celeacute pasaacuteže dochaacuteziacute k modifikaciacutem řeckeacuteho textu anebo je naopak kvůli přesneacutemu překladu obětovaacutena jeho soudržnost a logickaacute naacutevaznost Raacuted bych proto načrtl vlastniacute překlad jenž maacute ambici vyhnout se oběma zmiacuteněnyacutem probleacute-mům a kteryacute se odviacutejiacute od prosteacuteho naacute-vrhu dosadit podmět z druheacute poloviny souvětiacute (tedy ὁ φυσικός) rovněž do jeho prvniacute poloviny Zřejmou vyacutehodou to-hoto řešeniacute je že jak uacutevodniacute ἢ οὐκ ἔστι tak spojka ἀλλά v něm ziacuteskaacutevajiacute dobryacute smysl a že navazuje na předchoziacute kon-text Aristoteleacutes tedy dle meacuteho naacutezoru v tomto souvětiacute čaacutestečně shrnuje již řečeneacute a čaacutestečně se znovu vymezuje oproti tradici specifikaciacute onoho kliacutečo-veacuteho rozdiacutelu mezi pravyacutem a špatnyacutem fysikem Můj překlad by zněl naacutesle-dovně bdquo[φυσικός] patrně neniacute někdo kdo [se zajiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky kteraacute ani [nezkoumaacute]27 jakožto

odpověď Dle jeho naacutezoru tedy Aristoteleacutes naopak potvrzuje že někdo takovyacute exis-tuje Spojku ἀλλά rovněž vynechaacutevaacute Viz bdquoOr is there not someone who is con-cerned with the affections of the matter the inseparable affections as not separa-ble[] This is the physicist who thus de-fines all the functions and affections of such a body or such matterldquo (Polansky 2007 s 58ndash59)

27 Filopoacutenův komentaacuteř by hovořil spiacuteše ve prospěch silnějšiacute varianty bdquonelze zkou-matldquo (viz Filopoacutenos In Arist De anima XV6119ndash20) τὸ δὲ ltμηδὲ ᾗ χωριστάgt τουτέστι καθὸ μηδὲ τῷ λόγῳ δύνανται χωρίζεσθαι Mezi takovaacuteto laacutetkovaacute πάθη kteraacute nelze ani teoreticky nahliacutežet jako oddělenaacute pak dle Filopoacutena patřiacute na-přiacuteklad pevnost dřeva či jejiacute opak (τὸ

66

132015

oddělitelnaacute ale ten kdo [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo28

Po vymezeniacute fysikovyacutech kompe-tenciacute ještě na samotnyacute zaacutevěr Aristote-lovy odbočky naacutesleduje vyacutečet oblastiacute kteryacutem se φυσικός nevěnuje Praacutevě jsme viděli že skutečnyacute φυσικός se maacute zabyacutevat všemi πάθη a vyacutekony ktereacute při-naacuteležejiacute živeacute laacutetce resp živeacutemu tělu Ty ktereacute nemajiacute tyto charakteristiky přenechaacutevaacute jineacutemu badateli (ὅσα δὲ μὴ ᾗ τοιαῦτα ἄλλος) (De an 403b12ndash13)29

μανὸν τοῦ ξύλου ἢ πυκνὸν) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6122ndash23) Toto čte-niacute je sice laacutekaveacute a daacutevaacute dobryacute smysl avšak domniacutevaacutem se že neniacute pravdou že by špatnyacute φυσικός zkoumal pouze ta-kovyacuteto typ πάθη Ostatně ze samotneacute-ho Aristotelova textu již viacuteme že zkou-maacute napřiacuteklad takeacute hněv (ὀργή De an 403a29ndashb1) což je evidentně πάθος kteryacute lze myslet odděleně (a nic na tom neměniacute fakt že tento typ badatele tak nečiniacute a redukuje jej na filopoacutenovskyacute ne-oddělitelnyacute πάθος laacutetky protože tako-vyacuteto postup je chybnyacute a ve skutečnosti nepostihuje hněv jako takovyacute ale pouze jeho fysiologickyacute aspekt) Z těchto důvo-dů ve sveacutem překladu voliacutem slabšiacute varian-tu bdquonezkoumaacuteldquo

28 Čaacutestici ἢ chaacutepu obdobně jako v přiacutepa-dě věty ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν (De an 403b8ndash9) tedy jako reacutetorickeacute předstiacuteraacute-niacute nejistoty ktereacute ve skutečnosti uvaacutediacute Aristotelem navrhovaneacute řešeniacute Z toho důvodu překlaacutedaacutem českyacutem slovem bdquopa-trněldquo ktereacute může miacutet tyteacutež konotace Zaacutejmena bdquotakoveacutehotoldquo resp bdquotakoveacuteldquo chaacutepu jak již bylo uvedeno ve smyslu bdquoživeacuteholdquo resp bdquoživeacuteldquo

29 Určitaacute nejasnost může vzniknout v otaacutez-ce k čemu odkazuje zaacutejmeno τοιαῦτα nicmeacuteně z kontextu se zdaacute že by bylo chybou daacutet se sveacutest slůvkem ᾗ a vy-světlovat jej odkazem na miacutesto De an 403b10 tedy jako μὴ ᾗ χωριστά přiacutepad-ně po vzoru Simplikia naopak jako μὴ ᾗ ἀχώριστα ἀλλlsquo ὡς χωριστά (Simplikios In Arist De anima XI2231) U Simplikia

V prvniacutem přiacutepadě (περὶ τινῶν [παθῶν]30 μὲν) je jiacutem myšlen odborniacutek v určiteacutem uměniacute (τεχνίτης) jako např tesař (τέκτων) či leacutekař (ἰατρός) Zatiacutemco u tesaře je vcelku zřejmeacute že nepracuje s živyacutemi bytostmi a nezabyacutevaacute se všemi jejich πάθη zmiacutenka o leacutekaři může byacutet poněkud matouciacute neboť jeho pole pů-sobnosti je na prvniacute pohled velmi po-dobneacute tomu v němž se maacute pohybovat aristotelskyacute φυσικός Rozhodujiacuteciacutem rozdiacutelem tedy bude nejspiacuteše to že leacute-kař se na rozdiacutel od fysika nezajiacutemaacute zdaleka o všechna πάθη živyacutech bytostiacute ale pouze o ta jež souvisejiacute s nemociacute a že jeho jedinyacutem zaacutejmem je nemoc vyleacutečit a nikoli jednotlivaacute πάθη teore-ticky zkoumat a adekvaacutetně definovat pomociacute čtyř aristotelskyacutech přiacutečin31

tato varianta logicky vyplyacutevaacute z jeho cel-koveacute interpretace fysikova způsobu baacute-daacuteniacute se kterou se však neztotožňuji (viz pozn 19) Přiklaacuteniacutem se spiacuteše k variantě již lze naleacutezt u Hickse ὅσα δὲ μὴ [θεωρεῖται] ᾗ τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθη (Hicks 1907 s 206) Všimněme si že Hicks neopomiacutenaacute zaacute-jmena τοιουδὶ resp τοιαύτης kteraacute jak jsem se pokusil ukaacutezat vyacuteše jsou z naše-ho pohledu kliacutečovaacute pro spraacutevneacute vymeze-niacute fysikovyacutech kompetenciacute

30 Pro argumenty ve prospěch čteniacute τινῶν jakožto παθῶν viz Hicks 1907 s 206

31 Srov Polansky 2007 s 59Jineacute vysvětleniacute rozdiacutelu φυσικός vs τεχνίτης můžeme naleacutezt u Simplikia jenž se domniacutevaacute že τεχνίτης se na rozdiacutel od fysika zabyacutevaacute pouze tako-vyacutemi πάθη kteraacute jsou nahodilaacute (viz Simplikios In Arist De anima XI231ndash3) Ὡς περὶ ἀχωρίστων μὲν καὶ ὁ τεχνίτης θεωρῶν οὐ περὶ πάντων δέ ἀλλὰ περὶ συμβεβηκότων μόνων Zdaacute se mi však že ani tato teze ani Simplikiovo obecneacute děleniacute πάθη na podstatnaacute (οὐσιώδεις) a nahodilaacute (συμβεβηκότες) (Simplikios In Arist De anima XI2215ndash29) nemajiacute v Aristotelově textu explicitniacute oporu

67JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nutno však přiznat že v textu expli-citniacute podporu pro tuto domněnku ne-nachaacuteziacuteme Co se naacutesledně tyacuteče πάθη kteraacute jsou sice takteacutež neoddělitelnaacute (τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν)32 avšak (pro uacutečely zkoumaacuteniacute) nejsou nahliacutežena jako přinaacuteležejiacuteciacute určiteacutemu tělu a do-sahovaacutena prostřednictviacutem abstrakce (ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως) tak jejich zkoumaacuteniacutem se zabyacutevaacute matematik (μαθηματικός) Konečně do posledniacute skupiny patřiacute prvniacute filosof (πρῶτος φιλόσοφος) je-hož předměty baacutedaacuteniacute jsou již (myšleny jako) zcela odděleneacute (κεχωρισμένα)33

32 Genitivniacute vazba pravděpodobně staacutele předpoklaacutedaacute předložku περὶ avšak věta by mohla daacutevat smysl i bez tohoto do-plněniacute (viz Hicks 1907 s 206) Vazba τῶν δὲ gramaticky odpoviacutedaacute περὶ τινῶν μὲν a na naacutesledneacute μέν se dočkaacuteme odpovědi v podobě dvojiacuteho ᾗ δὲ v miacutestech De an 403b1415

33 Aristotelův text je v tomto bodě poněkud matouciacute a je s podivem že na tuto skuteč-nost neupozorňuje žaacutednyacute z mně znaacutemyacutech moderniacutech komentaacutetorů Probleacutem vzni-kaacute z konfliktu mezi tiacutem co je všeobecně znaacutemo o Aristotelově prvniacute filosofii a tiacutem co se doviacutedaacuteme z našiacute inkriminovaneacute pasaacuteže jež zniacute naacutesledovně bdquoτῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως ὁ μαθηματικός ᾗ δὲ κεχωρισμένα ὁ πρῶτος φιλόσοφοςldquo (De an 403b14ndash16) Předměty prvniacute filoso-fie totiž majiacute existovat zcela odděleně od jakeacutekoli laacutetky a mimoto majiacute byacutet rovněž nehybneacute (viz např Met 1026a) Tuto sku-tečnost promiacutetaacute do sveacuteho překladu např Smith bdquo[hellip] where they [attributes] are separate both in fact and in thought from body altogether [the physicist leaves them] to the First Philosopher or meta-physicianldquo Naacuteš text naacutem však ve skuteč-nosti sděluje něco odlišneacuteho Pokud for-mulace ᾗ δὲ κεχωρισμένα skutečně gra-maticky odpoviacutedaacute τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν jak jsem uvedl vyacuteše (pozn 32) vyplyacute-vaacute z toho že dokonce ani předměty prvniacute filosofie by neměly skutečně separaacutetniacute

III ZAacuteVĚRZaacutevěrem teacuteto studie lze konstatovat že jejiacutem hlavniacutem smyslem bylo vylo-žit jakyacutem způsobem Aristoteleacutes ope-ruje s termiacutenem φυσικός v raacutemci rela-tivně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De anima Za tiacutemto uacutečelem bylo nejprve nutneacute stručně představit kontext do kte-reacuteho je inkriminovanaacute pasaacutež zasa-zena a v němž vstupuje na sceacutenu noveacute teacutema τὰ πάθη τῆς ψυχῆς Ukaacutezalo se že Aristoteleacutes z pochopitelnyacutech dů-vodů termiacutenem πάθη jenž je později doplněn ještě termiacutenem ἔργα v raacutemci tohoto specifickeacuteho kontextu odka-zuje na jakeacutekoli duševniacute atributy Daacutele se ukazuje že (teacuteměř) všechna tato πάθη či ἔργα nenaacuteležejiacute pouze duši ale jsou sdiacutelena takeacute přiacuteslušnyacutem živyacutem tělem Z tohoto důvodu baacutedaacuteniacute o duši přinaacuteležiacute fysikovi kteryacute při jejich de-finici bude zohledňovat všechny čtyři aristotelskeacute přiacutečiny

V dalšiacute čaacutesti je ukaacutezaacuteno že Aris-toteleacutes nejen vymezuje fysika oproti dialektikovi a později takeacute odbor-niacutekovi v praktickyacutech dovednostech matematikovi a prvniacutemu filosofovi

existenci ale pouze by byly prvniacutem filo-sofem myšleny (možno doplnit i jineacute slo-veso např zkoumaacuteny nahliacuteženy atd) ja-kožto odděleneacuteJisteacute řešeniacute teacuteto nesrovnalosti nabiacuteziacute Simplikios (Simplikios In Arist De ani-ma XI2311ndash16) kteryacute tvrdiacute že se inkri-minovanaacute Aristotelova formulace netyacutekaacute věciacute bdquonad naacutemildquo (οὐκ ἐπὶ τῶν ὑπερτέρων ἡμῶν) ale problematiky νοῦς jenž je v čase sveacuteho sestupu do těla zaacutero-veň oddělitelnyacute i neoddělitelnyacute (ἐν τῇ πρὸς σῶμα νεύσει χωριστὴ ἅμα ἐστὶ καὶ ἀχώριστος) Jakožto neoddělitelnyacute jej pak nahliacutežiacute φυσικός zatiacutemco jakožto od-dělitelnyacute prvniacute filosof

68

132015

ale že i samotnyacute termiacuten φυσικός po-užiacutevaacute ve dvou odlišnyacutech vyacuteznamech jednak pro označeniacute praveacuteho fysika jenž postupuje podle aristotelskyacutech zaacutesad a jednak pro badatele ioacutenskeacuteho typu kteryacute přiacuterodovědneacute zkoumaacuteniacute praktikuje nedostatečnyacutem způsobem

neboť se dle jeho naacutezoru omezuje pouze na vyacuteklad laacutetkoveacute přiacutečiny Za tiacutemto uacutečelem je mimo jineacute vypracovaacuten podrobnyacute rozbor několika spornyacutech miacutest řeckeacuteho textu a provedena kon-frontace s vybranyacutemi překlady Aristo-telova spisu do různyacutech jazyků

69JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesDe an De animaPhys PhysicaMet Metaphysica

FilopoacutenosIn Arist De anima In Aristotelis De anima commentaria

HeacuterodotosHist Historiae

HomeacuterIl IliasOd Odyssea

PlatoacutenResp Respublica

SimplikiosIn Arist De anima In libros Aristotelis De anima commentaria

BIBLIOGRAFIE

Bartheacutelemy-Saint-Hilaire J (trans) (1846) Psychologie drsquoAristote Traiteacute de lrsquoame Paris Librairie Philosophique de Ladrange Dostupneacute z httpsbooksgoogleczbooksid=-MENA A A AYA A Jampprintsec= f r o n t c o v e r amp h l = c s amp s o u r c e = g b s _g e _ s u m m a r y _ r amp c a d = 0 v = onepageampqampf=false

Hamlyn D W (com trans) (1993) Aristotle De Anima Books II and III (with passages from Book I) Oxford Clarendon Press

Hicks R D (ed com trans) (1907) Aristotle De Anima Cambridge Cambridge University Press

Křiacutež A (trans) (1942) Aristoteleacutes O duši Praha Leichter

Polansky R (2007) Aristotlersquos De Ani-ma New York Cambridge University Press

Popov P S (trans) (1937) Аристотель О душе Moskva Gosudarstvjennoje sociaľno-jekonomičeskoje izdatjeľstvo Dostupneacute z httpwwwpsyliborguabooksarist01indexhtm

Rorty A O (1984) bdquoAristotle on the Metaphysical Status of Patheldquo Review of Metaphysics 38 s 521ndash546

Smith J A (trans) (1931) Aristotle On the Soul Oxford Clarendon Press Dostupneacute z httpclassicsmiteduAristotlesoulhtml

Smyth H W (1920) A Greek Grammar for Colleges New York American Book Company Dostupneacute z httpw w wperseustuftseduhoppertext doc=Perseus3Atext3A19990400 073Asmythp 3D2

Vychodil P J (trans) (1914) O duši Praha A Wiesner

70

132015

Studie je realizovaacutena na zaacutekladě projektu GA ČR GA15-08890S

ABSTRAKTAristotle describes Anaximanderrsquos interpretation of generation as lsquoseparation out of oppositesrsquo while implying that to apeiron should be understood as a mixture Simplicius on the other hand emphasises a lsquoseparation of oppositesrsquo that was supposed to take place due to the eternal motion While this represents a tendentious peripatetic interpretation it may have been a response to a conception proposed by Anaximander While the opposites probably referred to the various particular components of the world the process of separation was likely grounded in the biological background of cosmogony To wit the origin of the world can be described in terms of ejection of a fertile seed which grows and becomes more differentiated In this context separation does not mean any sort of detachment from the original mixture but rather just separation of one part or component from another Moreover separation is evidenced in other stages of the generation of the world where it jointly with the state of surrounding represents the original description of constitution of particular phenomena Further the eternal movement understood as the working of spontaneity of the boundless nature which underlies generation may have been linked to the issue of the infinite worlds

Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vznikuARISTOTLE ON ANAXIMANDERrsquoS CONCEPT OF GENER ATION

R ADIM KOČANDRLEFakulta filozofickaacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v PlzniSedlaacutečkova 38306 14 Plzeňrkocandrkfizcucz

71R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

V teacuteto studii si chceme položit otaacutezku v jakeacutem smyslu maacuteme rozumět Anaximandrovu pojetiacute vzniku ktereacute Aristoteleacutes popisuje jako bdquovydělovaacuteniacute protikladůldquo Doxografie přitom Aris-totelův vyacuteklad podporuje ačkoli spiacuteše akcentuje bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Vyjdeme z předpokladu že jakkoli se jednaacute o tendenčniacute peripatetickyacute po-hled může se přesto zaklaacutedat na auten-tickeacutem Anaximandrovu popisu vzniku světa všech věciacute a jevů Našiacute snahou bude pochopit co mohlo Aristotela veacutest k tomu že proces vzniku u Anaxi-mandra vyložil praacutevě tiacutemto způsobem Navaacutežeme přitom na naše předchoziacute interpretace daneacuteho probleacutemu a po-kusiacuteme se přibliacutežit původniacute koncepci kteraacute mohla zavdat důvod k naacutesled-neacutemu Aristotelovu stanovisku Spolu

s rekonstrukciacute tohoto archaickeacuteho po-jetiacute teacutež poukaacutežeme na dalšiacute kontexty ktereacute s niacutem souvisejiacute

Když Aristoteleacutes v I knize Fyziky pojednaacutevaacute o problematice principů vraciacute se po kritice eleatů a jednoho ne-hybneacuteho principu k bdquobadatelům o přiacute-roděldquo Na zaacutekladě vysvětleniacute vzniku jsouciacutech věciacute pak mezi nimi odlišuje dvě skupiny Podle prvniacute z nich byl bdquozaacutekladniacutem tělesemldquo jeden z prvků a ostatniacute věci z něho vznikaly zhušťo-vaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem Druhaacute skupina myslitelů se naopak měla domniacutevat že se z jedna vydělujiacute protiklady

bdquoJak však tvrdiacute badateleacute o přiacuterodě jsou dva způsoby [vyacutekladu] Jedni se totiž domniacutevajiacute že [živloveacute] těleso ktereacute je zaacutekladem je jedno ať už ně-ktereacute ze třiacute [živlovyacutech těles] nebo jineacute

72

132015

ktereacute je hustšiacute než oheň a jemnějšiacute než vzduch Ostatniacute věci se podle nich rodiacute zhušťovaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem čiacutemž vzni-kajiacute mnoheacute věci Toto jsou protiklady obecně vzato nadbytek a nedostatek stejně jako když Platoacuten mluviacute o velkeacutem a maleacutem až na to že tato určeniacute tvořiacute laacutetku přičemž jedno je tvar zatiacutemco podle badatelů o přiacuterodě je laacutetka to jedno v zaacutekladu a protiklady jsou roz-diacutely a tvary Jiniacute si však mysliacute že pro-tiklady se vydělujiacute z jedna v němž jsou (ἐκ τοῦ ἑνὸς ἐνούσας τὰς ἐναντιότητας ἐκκρίνεσθαι) jak tvrdiacute Anaximandros a ti kdo řiacutekajiacute že je jedno a mnoheacute jako Empedokleacutes a Anaxagoraacutes I podle nich se totiž všechno ostatniacute vyděluje (ἐκκρίνουσι) ze směsi (τοῦ μείγματος)ldquo1

Na textu je v prveacute řadě pozoru-hodneacute že Anaximandros neniacute uvaacuteděn v prvniacute skupině s ostatniacutemi monisty mezi nimiž jsou bezesporu miacuteněni i zbyliacute Miacuteleacuteťaneacute ale až s pozdniacutemi my-sliteli kteřiacute jsou obvykle řazeni k plu-ralistům Na druheacute straně k Anaxi-mandrovi by se mohlo vztahovat pouze bdquojednoldquo zatiacutemco k Empedokleovi a Anaxagorovi až naacutesledneacute rozlišeniacute mezi bdquojedniacutem a mnohyacutemldquo a zejmeacutena uvedeniacute směsi v sameacutem zaacutevěru Vzhle-dem k celeacutemu vyjaacutedřeniacute se lze opravdu domniacutevat že Aristoteleacutes mohl ve druheacute skupině rozlišovat dvě podsku-piny jejichž společnyacutem jmenovatelem bylo vysvětleniacute vzniku oddělovaacuteniacutem protikladů z jedna Anaximandros by

1 Aristoteleacutes Phys I4 187a12ndash23 = součaacutestiacute je DK 12 A 9 a DK 12 A 16 Neniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

přitom byl spojen praacutevě s tiacutemto jed-nem v němž byly protiklady původně obsaženy zatiacutemco Empedokleacutes a Ana-xagoraacutes by zastaacutevali koncepci směsi kteraacute jako takovaacute může byacutet poklaacutedaacutena zaacuteroveň za jedno i mnoheacute2

To že se ale k Anaximandrovi vzta-huje i odkaz ke směsi však zjevněji vysviacutetaacute z druheacuteho textu obsaženeacuteho v druheacute kapitole XII knihy Metafyziky v němž je Anaximandros opět zmiacuteněn v obdobneacute souvislosti

bdquoVšechno vznikaacute ze jsouciacuteho totiž z toho co je v možnosti zatiacutemco z ne-jsouciacuteho se nic neuskutečňuje A toto [to v možnosti] je ono Anaxagorovo jedno ndash neboť to je lepšiacute vyacuteraz než jeho sbquovšechno pospolulsquo i než Empedokleova a Anaximandrova směs (τὸ μῖγμα)ldquo3

Ačkoli se v teacuteto pasaacuteži o oddělo-vaacuteniacute protikladů explicitně nehovořiacute znovu se objevuje vymezeniacute směsi a tentokraacutet v přiacutemeacute souvislosti s Em-pedokleem a rovněž Anaximandrem Zaacuteroveň je naprosto patrnyacute Aristotelův způsob bdquoopravldquo ktereacute obvykle provaacutediacute u svyacutech předchůdců v přiacutepadě na-hrazeniacute původniacuteho spojeniacute bdquovšechno pospoluldquo jednem Můžeme tak expli-citně vidět autentickyacute způsob vyjadřo-vaacuteniacute a jeho přeznačeniacute peripatetickou terminologiiacute

V Aristotelově koncepci může byacutet směs poklaacutedaacutena jak za jedno tak zaacute-roveň za mnoheacute Budeme-li ji chaacutepat jako bdquosloženinuldquo aktuaacutelně existujiacuteciacutech prvků půjde o mnoheacute Budeme-li ale

2 Srov Gottschalk 1965 s 38ndash39 Seligman 1974 s 40ndash41

3 Aristoteleacutes Met XII2 1069b20ndash23 = DK 59 A 61

73R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

akcentovat původniacute stav kdy jsou pro-tiklady ve směsi obsaženy v možnosti můžeme směs vyložit jako jedno4 Když Simplikios opakovaně upozorňuje na skutečnost že podobně jako Aristote-leacutes i Theofrastos daacuteval do uacutezkeacute souvis-losti Anaximandra s Anaxagorou je to nejspiacuteše z důvodu toho že u obou mys-litelů bylo možneacute poklaacutedat směs všeho za jedno praacutevě tehdy bdquojestliže by se ně-kdo domniacuteval že směs všech [věciacute] je jednou přirozenostiacute neurčitou jak tva-rem tak velikostiacute [hellip]ldquo5 Vyacuteše uvedeneacute rozlišeniacute ve druheacute skupině badatelů o přiacuterodě tiacutem ziacuteskaacutevaacute svůj smysl

Popis vzniku v obdobneacutem vyacuteznamu oddělovaacuteniacute protikladů dosvědčuje u Anaximandra po Aristotelovi naacute-sledně Simplikios Činiacute tak ve sveacutem komentaacuteři Fyziky v sameacutem zaacutevěru refe-raacutetu o Anaximandrovi v němž mimo jineacute zmiňuje znaacutemyacute zlomek B1

bdquoMezi ty kteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmezneacutem patřiacute Anaximandros z Miacuteleacutetu syn Praxiadův žaacutek a naacutestupce Thaleacutetův Za počaacutetek a prvek toho co je prohlaacutesil bezmezno Jako prvniacute dal počaacutetku toto jmeacuteno Řiacutekaacute že počaacutet-kem neniacute ani voda ani žaacutednyacute z takzva-nyacutech prvků nyacutebrž jakaacutesi jinaacute přiroze-nost kteraacute je bezmeznaacute z niacutež vznikajiacute všechna nebesa a světy v nich Z těch pak je jsouciacutem věcem vznik do toho nastaacutevaacute i zaacutenik podle nutnosti navzaacute-jem si totiž platiacute trest a pokutu za [sveacute] bezpraacuteviacute podle řaacutedu času Takto to

4 Srov Hobza 2005 s 63ndash64 Seligman 1974 s 46

5 Simplikios In Arist Phys 2711ndash23 = čaacutest DK 59 A 41 15414ndash23 = DK 12 A 9a

řiacutekaacute slovy dosti baacutesnickyacutemi Je zřejmeacute že když pozoroval vzaacutejemnou proměnu čtyř prvků neuznal za podklad jeden z nich ale něco jineacuteho mimo ně Po-dle něj vznik neniacute působen proměnou prvku ale oddělovaacuteniacutem protikladů skrze věčnyacute pohyb (ἀποκρινομένων τῶν ἐναντίων διὰ τῆς ἀιδίου κινήσεως) Proto jej Aristoteleacutes zařadil k těm ko-lem Anaxagoryldquo6

Přestože vznik a zaacutenik představujiacute v textu zlomku B1 zcela vyacutesostneacute teacutema v teacuteto studii od jeho interpretace od-hleacutedneme Pro naacutes je důležityacute až dově-tek kteryacute celyacute referaacutet uzaviacuteraacute Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o paušaacutelniacute vymezeniacute ukazuje kam byl Anaxi-mandros v očiacutech pozdniacutech myslitelů řazen v otaacutezce vzniku Ponechaacuteme-li nyniacute stranou užitiacute jineacuteho slovesa Sim-plikios se s Aristotelem shoduje v tom že Anaximandrovi připisuje vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů Do-konce dodaacutevaacute že praacutevě tento moment vedl Aristotela k tomu aby Anaximan-dra řadil pospolu s Anaxagorou7 Danyacute postřeh naprosto odpoviacutedaacute citovanyacutem pasaacutežiacutem z Fyziky a Metafyziky Oproti Aristotelovi ovšem nevariuje mezi jednem a směsiacute ale praacutevě vymeze-niacutem jednoho počaacutetku celyacute text začiacutenaacute Aristotela naviacutec doplňuje zajiacutemavou okolnostiacute Podle něho mělo dochaacute-zet k oddělovaacuteniacute protikladů bdquověčnyacutem pohybemldquo

Musiacuteme miacutet ovšem na paměti že uvedenyacute způsob vzniku ve smyslu

6 Simplikios In Arist Phys 2413ndash25 = DK 12 A 9 = DK 12 B 1

7 O možneacute spojitosti Anaximandra a Ana-xagory viz Hobza 2005 s 71ndash72

74

132015

bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo neodraacutežiacute pů-vodniacute archaickou terminologii ale jednaacute se až o pozdniacute technickyacute peri-patetickyacute vyacuteklad kteryacute je uplatněn na předchoziacute bdquonaukyldquo Podobneacuteho mo-mentu Aristotelovy bdquoopravyldquo původ-niacutech koncepciacute ve snaze je racionalizo-vat jsme byli ostatně přiacutemyacutemi svědky ve vyacuteše citovaneacute Aristotelově pasaacuteži Již termiacuten bdquoprotikladyldquo (ἐναντία) neniacute u Miacuteleacuteťanů v přiacutemeacutem zlomku doložen Podobně se explicitně nevyskytuje ani v dochovanyacutech zlomciacutech Heacuterakleita z Efesu s niacutemž jsou protiklady jinak pevně spojovaacuteny Neobjevuje se ještě ani u zmiňovaneacuteho Anaxagory Za-tiacutemco uvedeniacute mysliteleacute užiacutevajiacute množ-stviacute rozličnyacutech a naprosto konkreacutetniacutech vyacuterazů mohly byacutet tyto naacutesledně obecně pojaty praacutevě jako protikladneacute složky světa Jednaacute se tak pouze o zevšeobec-něniacute všech předchoziacutech koncepciacute jed-notnyacutem Aristotelovyacutem hlediskem jak může byacutet patrneacute již z Aristotelova opakovaneacuteho sděleniacute že všichni jeho předchůdci bdquopoklaacutedali protivy za prin-cipyldquo8 V jeho očiacutech tak předjiacutemali jeho vlastniacute nauku neboť saacutem vysvětluje vznikaacuteniacute na zaacutekladě laacutetky a dvou proti-kladů tvaru a zbavenosti9

PROTIKLADYZaměřme se nejprve na otaacutezku jakeacute protikladneacute složky mohly u Anaximan-dra hraacutet roli S celyacutem jejich vyacutepisem se setkaacutevaacuteme v jineacute čaacutesti Simplikiova ko-mentaacuteře Aristotelovy Fyziky

8 Aristoteleacutes Phys I5 188a19 188a26 188b27

9 Srov Kratochviacutel 2014 s 68 Lloyd 1964 s 95ndash96

bdquoAnaximandros praviacute že pro-tiklady jsou v podkladu kteryacute je neomezenyacutem tělem a vydělujiacute se z něj (ἐκκρίνεσθαί) Jako prvniacute nazval pod-klad počaacutetkem Protiklady pak jsou tepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacute (καὶ τὰ ἄλλα)ldquo10

Simplikios opět hovořiacute o vydělovaacuteniacute protikladů ačkoli s užitiacutem jineacuteho slo-vesa než v předchoziacute pasaacuteži Naacutesledně ovšem nově protiklady konkreacutetně uvaacutediacute v podobě bdquotepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacuteldquo Zatiacutemco tak Aristote-leacutes hovořiacute pouze v obecneacute rovině o vy-dělovaacuteniacute protikladů aniž by přitom některeacute z nich uvedl Simplikios pro-tiklady vypisuje Celyacute vyacutečet je ovšem poplatnyacute pozdniacute terminologii neboť se objevujiacute paacuteroveacute dvojice ktereacute podle Aristotela vytvaacuteřejiacute jednotliveacute prvky Lze se proto viacutece než opraacutevněně domniacute-vat že uvaacuteděneacute kvality budou pouze navaacutezaacuteniacutem na Aristotelovu nauku kdy je každyacute z prvků (oheň voda vzduch země) vytvořen z dvojice protikladů (teplondashchlad suchondashvlhko) I vlastniacute počet prvků je přiacutemo daacuten počtem dvo-jic protikladů11

Obecně se předpoklaacutedaacute že kvality jakyacutemi jsou bdquoteploldquo a bdquochladldquo od Ana-ximandra opravdu nepochaacutezejiacute Lze naopak spiacuteše očekaacutevat že nahradily původniacute naprosto konkreacutetniacute vyjadřo-vaacuteniacute bdquoTeploldquo a bdquochladldquo tak nepředsta-vujiacute vlastnost některeacute daneacute věci ale zastupujiacute původniacute věc nebo jev ktereacute jsou tepleacute resp chladneacute Ještě Pla-toacuten připomiacutenaacute nezvyklost termiacutenu

10 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

11 Srov Lloyd 1964 s 96ndash98

75R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ποιότης bdquovlastnostldquo bdquokvalitaldquo doslova bdquojakostldquo a jeho užitiacute v obecneacutem smys-lu12 G S Kirk proto tvrdiacute že se bdquopro Anaximandra svět možnaacute sestaacuteval ze substanciacute ktereacute sice měly individuaacutelniacute tendence protikladneacute individuaacutelniacutem tendenciacutem jinyacutech substanciacute ale nemu-sely byacutet formaacutelně popisovaacuteny jako pro-tiklady ve smyslu např tvrdeacuteho a měk-keacuteholdquo13 Termiacuteny bdquoteploldquo a bdquochladldquo naacutesledně překryly původniacute jakyacutemi mohly byacutet bdquojednoduše oheň viacutetr že-lezo voda muž žena apodldquo1415

Ačkoli Simplikios nijak nevy-bočuje z peripatetickeacuteho vymezeniacute protikladů pozoruhodnaacute je jeho zmiacutenka o bdquoostatniacutechldquo protikladech kteraacute naznačuje že se ve skutečnosti původně jednalo o širšiacute škaacutelu kteraacute byla naacutesledně tendenčně zuacutežena Jak daacutele uvidiacuteme je možneacute se domniacutevat že ani nemusiacute jiacutet o protikladneacute složky světa jako takoveacute ale prostě o různeacute konkreacutetniacute věci ktereacute vstupujiacute do vzaacute-jemnyacutech vztahů V tomto smyslu mů-žeme vyklaacutedat i zmiacutenku o bdquojsouciacutech věcechldquo (τὰ ὄντα) v Anaximandrově zlomku B1

Můžeme poznamenat že ani v jed-nom textu se neobjevujiacute konkreacutetniacute přiacute-klady protikladů Je přitom zajiacutemaveacute že u Anaximena Simplikios podoby složek světa uvaacutediacute a to jen kraacutetce po pasaacuteži v niacutež Anaximandrovi připsal pojetiacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute

12 Platoacuten Tht 182andashb13 Srov KRS 2004 s 15614 Srov KRS 2004 s 15615 Srov Cornford 1965 s 162 Guthrie 1985

s 79 Houmllscher 1970 s 292ndash293 Kahn 1960 s 178

protikladů16 Jednotliveacute složky (oheň vzduch viacutetr oblak voda země ka-meny) ktereacute jsou v textu vyjmenovaacuteny představujiacute zaacutekladniacute konstituenty světa jež se naleacutezajiacute ve vzaacutejemnyacutech re-laciacutech Naacutesledně mohly byacutet vyklaacutedaacuteny praacutevě jako protiklady

Pokud Aristoteleacutes soudiacute že Ana-ximandros popisoval vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů přičemž do-xografie tento poznatek podporuje měli bychom si položit otaacutezku zda je z dochovanyacutech textů možneacute po-dobneacute tvrzeniacute potvrdit Kromě pasaacutežiacute ktereacute napřiacuteklad přibližujiacute vznik větru nebo živočichů je vyacutesostnyacutem teacutema-tem vzniku pochopitelně problema-tika kosmogonie Lze soudit že praacutevě z teacuteto oblasti Aristoteleacutes a Theofrastos vychaacutezeli

Anaximandrův popis vzniku světa je dochovaacuten prostřednictviacutem Pseudo--Pluacutetarchovyacutech Stromat zachovanyacutech Eusebiem v Praeparatio evangelica17 Jak se často uvaacutediacute spolu se svědec-tviacutemi Simplikia a Hippolyta text před-stavuje jednu z dochovanyacutech variant Theofrastova vyacutekladu Anaximandrova principu Maacute však reprezentovat spiacuteše volneacute podaacuteniacute

bdquoPo Thaleacutetovi tvrdil jeho druh Ana-ximandros že bezmezneacute je přiacutečinou vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute veškerenstva Praviacute že z něj se odloučila (ἀποκεκρί-σθαι) nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacute Daacutele řekl že zaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

16 Simplikios In Arist Phys 2426 = DK 13 A 5

17 Eusebios Praep evan I82

76

132015

(ἀπείρου αἰῶνος) protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacute Řekl takeacute že Země je podoby vaacutelcoveacute a že jejiacute hloubka je třetinou jejiacute šiacuteřkyldquo18

Text naacutesledně pokračuje vlastniacutem popisem kosmogonie

bdquoŘiacutekaacute pak že to co rodiacute (τὸ γόνιμον) teplo a chlad se při vzniku tohoto světa odloučilo (ἀποκριθῆναι) z toho co trvaacute (ἐκ τοῦ ἀιδίου) a z něj vyrostla kolem vzduchu kteryacute je okolo Země jakaacutesi planouciacute sfeacutera jako kůra (φλοιόν) kolem stromu Když se tato sfeacutera odlaacutemala (ἀπορραγείσης) a uza-vřela (ἀποκλεισθείσης) do jakyacutechsi kruhů ustavilo se Slunce Měsiacutec a hvězdyldquo19

Ponechaacuteme-li pro tuto chviacuteli stra-nou vyacuteklad celeacute pasaacuteže a zaměřiacuteme-li se vyacutehradně na otaacutezku protikladů vi-diacuteme že v textu jsou explicitně dolo-ženy dva protiklady z vyacuteše uvedenyacutech vyacutečtů ndash teplo a chlad Vyacuteraznou roli tepla a chladu v obdobneacutem kontextu potvrzuje teacutež Aacuteetios když přinaacutešiacute kraacutet-kou zpraacutevu o povaze nebe

bdquoO nebi jakaacute je jeho podstata Ana-ximandros řiacutekaacute že je ze směsi tepla a chladuldquo20

Teplo a chlad jsou uvedeny jako zaacute-kladniacute paacuter protikladů v nejranějšiacute faacutezi kosmogonickeacuteho procesu Vzhledem k tomu je evidentniacute že popis kosmogo-nie je opět poplatnyacute Aristotelově nauce a pozdniacute terminologii Je pravděpo-dobneacute že danyacute interpretačniacute posun můžeme spatřit přiacutemo v textu citovaneacute

18 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1019 Tamteacutež20 Aacuteetios Plac II113 (MansfeldndashRunia

2009) = DK 12 A 17a

Pseudo-Pluacutetarchovy pasaacuteže Po proti-kladech tepla a chladu naacutesledujiacute přiacute-klady vzduchu země a předevšiacutem pla-nouciacute sfeacutery kteraacute je v teacuteto souvislosti nejviacutece naacutepadnaacute Pokud archaickyacute text obsahoval zmiacutenky o planouciacute sfeacuteře a vzduchu uvedeniacute tepla a chladu může představovat pouze pozdniacute vsuvku kteraacute vychaacutezela z těchto složek vznika-jiacuteciacuteho univerza Doplňovala je přitom novou terminologiiacute pochaacutezejiacuteciacute z nauky o prvciacutech Zaacuteroveň by se jednalo o jeden z nepřiacutemyacutech poukazů že pasaacutež přece jen obsahuje pozůstatky původniacuteho vy-jadřovaacuteniacute Teplo tak nejspiacuteše zastupuje planouciacute sfeacuteru zatiacutemco chlad vzduch U Aacuteetia v popisu povahy nebe pak mohlo podobneacute nahrazeniacute již naprosto bdquopřepsatldquo oheň a vzduch ktereacute spolu-vytvaacuteřejiacute nebeskaacute tělesa Jak daacutele uvi-diacuteme bude to zejmeacutena oheň planouciacute sfeacutery a vlhkost vzduchu ktereacute budou naacutesledně vyacuterazně vstupovat do vzaacutejem-nyacutech vztahů a tiacutem určovat svět21

Ch H Kahn22 naviacutec soudiacute že mimo hlavniacute protiklady tepla a chladu mu-selo během kosmogonickeacuteho procesu dojiacutet k odděleniacute takeacute dalšiacutech primaacuter-niacutech sil a čaacutestiacute tedy jinyacutech paacuterů proti-kladů K podobneacutemu předpokladu ale neniacute průkaznaacute textovaacute opora Přesto daacutele v souvislosti se vznikem blesku poukaacutežeme na jinyacute možnyacute paacuter proti-kladů v podobě světla a tmy

Můžeme ovšem vůbec zvaacutežit zda Pseudo-Pluacutetarchos opravdu popisuje kosmogonickyacute proces nebo zda se ne-jednaacute pouze o vyliacutečeniacute až naacutesledneacute faacuteze

21 Srov Lloyd 1964 s 9722 Srov Kahn 1960 s 163

77R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

vzniku a uspořaacutedaacuteniacute nebe V takoveacutem přiacutepadě by samotnyacute vznik vzduchu země a moře nebyl popsaacuten23 V textu se totiž objevuje růst planouciacute sfeacutery kolem již patrně existujiacuteciacuteho vzduchu a Země Zda vzduch se Zemiacute již existo-valy dřiacuteve nebo jde spolu se vznikem planouciacute sfeacutery o simultaacutenniacute procesy neniacute přitom dobře patrneacute Nejednalo by se tak o samotnyacute prvotniacute vznik pro-střednictviacutem oddělovaacuteniacute protikladů ale až o faacutezi vzniku nebe naacutesledovanou faacuteziacute ustaveniacute nebeskyacutech těles

Proti vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů však na prvniacute pohled může nejviacutece hovořit skutečnost že se nej-prve neoddělily samotneacute protiklady ale naopak to co je až naacutesledně zplodilo ndash bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) Ještě předtiacutem naviacutec Pseudo-Pluacutetarchos uvaacutediacute že se z bezmezna bdquoodloučila nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacuteldquo Protiklady jako takoveacute tedy explicitně nezmiňuje Podle Simplikia a Hippolyta kteřiacute by měli představo-vat jineacute verze původniacuteho Theofrastova textu vznikajiacute z bezmezna bdquonebesa a světy v nichldquo Pokud ovšem oba autoři mluviacute shodně pouze obecně o vzniku zatiacutemco Pseudo-Pluacutetarchos rovnou ho-vořiacute o bdquoodloučeniacute nebesldquo mohl by v da-neacutem bodě čaacutestečně představovat pů-vodniacute zněniacute Zvlaacuteště pokud Simplikios v dovětku za zlomkem způsob vzniku specifikuje v obdobneacutem duchu bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo24 Zmiacutenka o bdquoodloučeniacute nebesldquo přitom bude obecnyacutem konstatovaacuteniacutem

23 Srov Houmllscher 1970 s 29124 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12

A 9 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) (edice Marcovich přitom opravuje

ktereacute Pseudo-Pluacutetarchos daacutele rozvaacutediacute v kosmogonickeacute pasaacuteži

ODDĚLOVAacuteNIacuteDřiacuteve než přistoupiacuteme k bližšiacutemu vyacute-kladu kosmogonickeacuteho děniacute zastavme se ale nejprve u vlastniacuteho procesu od-dělovaacuteniacute V prveacute řadě lze poznamenat že se jednaacute o pozoruhodnyacute moment neboť měl Anaximandra odlišovat od ostatniacutech Miacuteleacuteťanů Aristoteleacutes při-tom užiacutevaacute vyacuteraz ἐκκρίνεσθαι Pokud se vyjadřuje v tom smyslu že se proti-klady měly bdquovydělovat z jedna v němž jsouldquo přičemž na zaacutevěr zmiacuteniacute pojem směsi je celaacute situace nesena vyacuterazně mechanisticky

Aristotelova formulace však neniacute dalšiacutemi autory doslovně sdiacutelena neboť se v daneacutem kontextu vyskytuje i jineacute kliacutečoveacute sloveso Pseudo-Pluacutetarchos při popisu odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo užiacutevaacute vyacuteraz ἀποκριθῆναι Objevuje se rovněž u Hippolyta ačkoli v tomto přiacutepadě se jednaacute o pozdějšiacute faacutezi kosmogonie

bdquoNebeskaacute tělesa jsou jako kruh ohně odloučila se (ἀποκριθέντα) z ohně kteryacute byl v kosmu a obklopil (περιληφθέντα) je vzduchldquo25

Hippolytos se obdobně vyjadřuje takeacute v souvislosti se vznikem větru

bdquoViacutetr vznikaacute když se ze vzduchu vyloučiacute (ἀποκρινομένων) nejjemnějšiacute paacutery a jakmile se shromaacuteždiacute dajiacute se do pohybuldquo26

u Hippolyta singulaacuter τὸν κόσμον na pluraacutel τοὺς κόσμους)

25 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

26 Hippolytos Ref I67 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

78

132015

Pokud Simplikios v kliacutečoveacute pasaacuteži (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) pou-žiacutevaacute sloveso ἀποκρίνεσθαι mohlo by se zdaacutet že vychaacuteziacute z Theofrasta (jakkoli se maacute za to že dovětek za zlomkem Theofrasta netlumočiacute) kteryacute nejleacutepe odraacutežiacute původniacute Anaximandrovo vyja-dřovaacuteniacute zatiacutemco ἐκκρίνεσθαι předsta-vuje vlastniacute Aristotelovu interpretaci Sloveso ἐκκρίνεσθαι je ovšem v na-prosto shodneacutem kontextu u Simpli-kia takeacute doloženeacute27 Simplikios naviacutec u Anaxagory použil v kosmogonickeacute souvislosti ἀποκρίνεσθαι kde bychom spiacuteše očekaacutevali praacutevě ἐκκρίνεσθαι

bdquoAnaxagoraacutes tvrdiacute že z jedneacute směsi se vydělujiacute (ἀποκρίνεσθαί) stejnorodeacute podiacutely neomezeneacute co do množstviacute při-čemž všechny věci jsou ve všem Cha-rakter každeacute z nich je daacuten tiacutem co [v niacute] převažujeldquo28

Na jineacutem miacutestě je u Anaxagory po-dobně možneacute čiacutest

bdquoVždyť vzduch i aitheacuter se vydě-lujiacute (ἀποκρίνονται) od obklopujiacuteciacuteho množstviacute a to co obklopuje je bez-mezneacute co do množstviacuteldquo29

Pseudo-Pluacutetarchos v pokračovaacuteniacute sveacute zpraacutevy při popisu odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery nadto ještě použiacutevaacute slo-veso ἀπορρήγνυμαι přičemž jeho vyjaacutedřeniacute vypoviacutedaacute o mechanickeacutem procesu Daacutele uvidiacuteme že když Aacuteetios přibližuje vznik prvniacutech živyacutech by-tostiacute užiacutevaacute obdobnyacute motiv rozlaacutemaacuteniacute

27 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

28 Simplikios In Arist Phys 15523ndash25 = DK 59 B 1

29 Simplikios In Arist Phys 15531ndash1561 = DK 59 B 2

(περιρρηγνυμένου) ostnateacute kůry ob-klopujiacuteciacute tyto živočichy Hippolytos zase užije ve vyacutekladu vzniku nebes-kyacutech těles tvar slovesa ἀποκρίνεσθαι Ačkoli se nejednaacute o popisy jedneacute a teacuteže udaacutelosti neboť Pseudo-Pluacutetarchos popisuje odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery za-tiacutemco Hippolytos vznik nebeskyacutech tě-les jednaacute se o analogickeacute situace Lze předpoklaacutedat že společnyacutem jmenova-telem je v nich praacutevě oheň pochaacutezejiacuteciacute z někdejšiacute planouciacute sfeacutery V každeacutem přiacutepadě je evidentniacute že proces oddě-lovaacuteniacute je u dochovanyacutech autorů bohatě doložen

Ohledně rozdiacutelu mezi uvedenyacutemi slovesy se U Houmllscher domniacuteval že Simplikios v zaacutevěru sveacuteho referaacutetu (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) ve sku-tečnosti zohledňuje Aristotela a teorii prvků s dvojiciacute zaacutekladniacutech protikladů Aristoteleacutes přitom mohl zaměnit pů-vodniacute bdquooddělovaacuteniacuteldquo za bdquovydělovaacuteniacuteldquo kdyby bylo τὸ ἄπειρον pochopeno jako směs protikladů Theofrastos totiž ne-měl Anaximandrovi připisovat bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo protikladů nyacutebrž bdquooddělovaacuteniacute nebesldquo (ἀποκεκρίσθαι) jak jsme viděli u Pseudo-Pluacutetarcha30

Přesto se zdaacute že oproti rozdiacutelům mezi užitiacutem jednotlivyacutech sloves bude naopak zaacutesadniacute vlastniacute pochopeniacute a vyacuteklad celeacute situace Zatiacutemco se tak u Aristotela setkaacutevaacuteme spiacuteše s mecha-nistickyacutem odděleniacutem jednotlivyacutech složek z původniacute směsi v přiacutepadě Pseudo-Pluacutetarcha se může jednat o bio-logickeacute vyzněniacute celeacute situace U něho se primaacuterně nejednaacute o odděleniacute

30 Srov Houmllscher 1970 s 285ndash290 KRS 2004 s 167ndash168

79R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

protikladnyacutech složek z nichž se daacutele sestaacutevaacute svět ale o odloučeniacute něčeho co daacutele plodiacute Pokud mohou byacutet slovesa ἀποκρίνεσθαι a ἐκκρίνεσθαι vzaacutejemně užita v embryonaacutelniacutem či v biologickeacutem smyslu bdquovyloučeniacuteldquo31 mohli bychom v analogickeacutem smyslu vyložit i celyacute motiv bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Pocho-piacuteme-li jednotliveacute způsoby vyjadřujiacuteciacute určityacute druh odděleniacute jako bdquovyloučeniacuteldquo mohli bychom celou Anaximandrovu kosmogonii naacutesledně vniacutemat v bio-logickeacutem smyslu Biologickeacutemu vyacute-kladu přitom nahraacutevaacute i zmiacutenka o kůře stromu kteraacute se objevuje v souvis-losti s přirovnaacuteniacutem růstu planouciacute sfeacutery a jejiacuteho naacutesledneacuteho obepiacutenaacuteniacute vzduchu32

KOSMOGONIEOtaacutezka vzniku uacutezce souvisiacute s povahou Anaximandrova bdquopočaacutetkuldquo (ἀρχή) z něhož maacute vše vznikat Je dobře znaacutemeacute že teacutema bdquopočaacutetkuldquo u předsoacute-kratiků tendenčně vychaacuteziacute z Aristote-lovy koncepce přiacutečin Přesto se lze do-mniacutevat že za niacutem můžeme tušit obrysy původniacutech pojetiacute na ktereacute Aristoteleacutes reagoval Domniacutevaacuteme se že bychom v teacuteto souvislosti mohli zejmeacutena oče-kaacutevat akcent archaickyacutech myslitelů na ty z nejpodstatnějšiacutech projevů života na nichž se život zaklaacutedaacute a daacutele rozviacutejiacute Praacutevě mezi ně bezpochyby patřiacute vlh-kost nebo vzduch ktereacute jsou v textech Miacuteleacuteťanů uvaacuteděny

Anaximandros měl za počaacutetek všeho poklaacutedat bezmezno (τὸ ἄπειρον)

31 Srov LSJ s v ἀποκρίνω a ἐκκρίνω32 Srov Graham 2006 s 32

Pokud Aristoteleacutes řadiacute Anaximandra mezi ty kteřiacute podle něho vyklaacutedali vznik jako vydělovaacuteniacute protikladů při-čemž explicitně uvaacutediacute koncepci směsi neniacute překvapeniacutem že τὸ ἄπειρον bylo v minulosti vymezovaacuteno praacutevě jako směs protikladů33 Jak jsme ale při ji-nyacutech přiacuteležitostech dřiacuteve uvedli ob-jevuje-li se Anaximandrův princip jako τὸ ἄπειρον de facto až v textech založenyacutech na Theofrastovi lze se naacute-sledně domniacutevat že to byl Theofrastos či jinyacute z peripatetiků kteryacute daneacute sub-stantivum vytvořil Zdaacute se přitom že mohlo vychaacutezet předevšiacutem z adjektiva ἄπειρος Zmiacuteněneacute adjektivum je pak často u Anaximandra spojeneacute s termiacute-nem φύσις Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o peripatetickou konstrukci spojeniacute φύσις ἄπειρος bdquobezmeznaacute přirozenostldquo by mohlo byacutet oproti substantivu τὸ ἄπειρον vhodnějšiacute alternativou34

Pokud jedniacutem z původniacutech vyacute-znamů termiacutenu φύσις35 byl bdquorůstldquo mohlo by se praacutevě zde jednat o akcent na všudypřiacutetomnou siacutelu vedouciacute ke zrodu a růstu Růst přitom směřuje k tvaru kteryacute je důsledkem celeacuteho růstu Ačkoli v podobneacutem smyslu vy-meziacute děniacute v přiacuterodě mnohem později Aristoteleacutes mohli bychom přesto uvaacute-žit zda se již u Anaximandra nejed-nalo o termiacuten postihujiacuteciacute život a jeho nejzaacutekladnějšiacute projevy V takoveacutem přiacutepadě by se nabiacutezela možnost chaacutepat

33 Srov Cherniss 1971 s 377ndash379 Vlastos 1947 s 170ndash172

34 Srov Couprie Kočandrle 2013 Kočandrle 2011a 2011b

35 Srov LSJ s v φύσις

80

132015

Miacuteleacuteťanův vyacuteklad ve smyslu bezmezneacute přirozenosti vyjadřujiacuteciacute siacutelu a moc přiacute-rody z niacutež vše pochaacuteziacute

Vraacutetiacuteme-li se k vyacuteše uvedeneacutemu Pseudo-Pluacutetarchovu popisu kosmogo-nie vidiacuteme že na prvniacute pohled obsa-huje zmiacutenky o čase generativniacute siacutele oddělovaacuteniacute a protikladech Přestože pa-saacutež bude vyacuteznamně zatiacutežena tendenčniacute peripatetickou optikou obsahuje zaacutero-veň naacuteznaky původniacuteho textu

Přestože Pseudo-Pluacutetarchos neho-vořiacute o odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) přiacutemo z bezmezna nyacutebrž do-slova bdquoz toho co trvaacuteldquo (ἐκ τοῦ ἀιδίου) maacute se obvykle za to že bdquoto co trvaacuteldquo je pouze opisem za bezmezno Vznik nebes ve smyslu jejich bdquoodloučeniacuteldquo z bezmezna je naviacutec uveden v textu kteryacute kliacutečoveacute pasaacuteži přiacutemo předchaacuteziacute Dalšiacute obtiacuteže působiacute zejmeacutena termiacuten τὸ γόνιμον U Miacuteleacuteťanů jej užiacutevaacute takeacute Simplikios ve spojeniacute s rodiacuteciacute schop- nostiacute vody

bdquoA ti kteřiacute předpoklaacutedali jeden prvek jako Thaleacutes Anaximandros a Heacuterakleitos z nich každyacute zaměřil pozornost k působiacuteciacute a rodiacuteciacute povaze onoho prvku Thaleacutes zaměřil pozor-nost k rodiacuteciacute (τὸ γόνιμον) vyživujiacuteciacute udržujiacuteciacute oživujiacuteciacute a formujiacuteciacute schop-nosti vody Heacuterakleitos k životodaacuter-nosti a tvořivosti ohně Anaximeneacutes k vlastnostem vzduchu co se snadno formuje a snadno přechaacuteziacute na obě strany jak k ohni tak k vodě Jako i Anaximandros předpoklaacutedal něco mezi co se snadno proměňujeldquo36

36 Simplikios In Arist Phys 368 = TP 2 As 135

S velkou pravděpodobnostiacute se ale jednaacute až o pozdniacute termiacuten kteryacute může v daneacutem kontextu pochaacutezet od Theo-frasta Lze očekaacutevat že Anaximandros užil naprosto konkreacutetniacute vyacuteraz kteryacutem mohl byacutet v uvedeneacute souvislosti termiacuten σπέρμα bdquosemenoldquo nebo spiacuteše γόνος bdquosemenoldquo ktereacute uacutezce souvisiacute s vlhkostiacute Podobneacute čteniacute by mohlo podpořit před-poklad že v přiacutepadě Anaximandrovy kosmogonie maacuteme opravdu co do či-něniacute s kvazibiologickyacutem procesem37

Pokud celyacute text vyložiacuteme z biolo-gickeacuteho hlediska Anaximandros mohl tvrdit že v daacutevnyacutech časech došlo pů-sobeniacutem bezmezneacute moci přiacuterody k vy-loučeniacute semene ktereacute daacutele rostlo a roz-viacutejelo se do dalšiacutech tvarů Nastalo tak prvopočaacutetečniacute odděleniacute ktereacute může byacutet vyloženo jako vyacuteron semene akti-vitou bezmezneacute siacutely přiacuterody Nemusiacute se přitom předpoklaacutedat existence pů-vodce z něhož se semeno vyloučilo a kteryacute by byl přiacutepadně situovaacuten mimo vznikajiacuteciacute svět Odděleniacute semene zde může byacutet vlastniacutem popisem prvotniacuteho zrodu vůbec Mohli bychom předpo-klaacutedat že saacutem Anaximandros celou si-tuaci leacutepe nevykreslil přičemž akcent byl položen praacutevě na objeveniacute plod-neacuteho semene a zejmeacutena na jeho dalšiacute vyacutevoj Možnaacute bychom mohli celyacute po-pis parafraacutezovat naacutesledujiacuteciacutemi slovy bdquoNa počaacutetku se vyloučilo semenohellipldquo či bdquoVe věčnosti došlo k vyacuteronu semenehellipldquo Semeno zde může byacutet pochopeno jako prvniacute hmatatelnyacute důkaz působeniacute bez-mezneacute siacutely přiacuterody a jeho vyloučeniacute

37 Srov Baldry 1932 s 29ndash30 DK I s 83 Heidel 1913 s 686 Houmllscher 1970 s 292 Kahn 1960 s 57 KRS 2004 s 169ndash170

81R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

může byacutet vyacuterazem jejiacute spontaneity ve smyslu popisu zrodu a dalšiacuteho růstu Věčnyacute pohyb můžeme naacutesledně vniacutemat jako pozdniacute opis nekončiacuteciacuteho půso-beniacute teacuteto bezmezneacute siacutely

V přirozenosti kteraacute je bezmeznaacute dojde k diferenciaci prvotniacutemu od-lišeniacute jednoho od druheacuteho Kvůli vnitřniacutem přiacutečinaacutem tak došlo k oddě-leniacute vymezeneacute čaacutesti z původně bliacuteže nevymezeneacuteho prostřediacute Odděleniacute zaklaacutedaacute diferenciaci kteraacute vede k vy-mezeniacute toho ktereacuteho tvaru tedy vy-hraněniacute vlastniacuteho života a současně poukazuje k siacutele sveacuteho původu Se-meno kliacutečiacute a daacutele se vyviacutejiacute až se zfor-muje do podoby planouciacute sfeacutery obklo-pujiacuteciacute vzduch a Zemi Vzduch přitom představuje mlhu doslova se jednaacute o prvotniacute vlhkost Tuto vlhkost se-meno během sveacuteho rozvoje absorbuje ve staacutele většiacutem množstviacute Sfeacutera v dal-šiacutem stupni vyacutevoje semene praskne ndash odlaacuteme se Vzniknou nebeskaacute tělesa a začne se strukturovat podoba celeacuteho fenomenaacutelniacuteho světa38

U Pseudo-Pluacutetarcha tak můžeme doložit hned několik faacuteziacute oddělovaacuteniacute Nejprve dojde spontaneitou bezmezneacute siacutely přiacuterody k vyloučeniacute semene jako prvniacutemu dokladu zrodu Semeno ve sveacutem dalšiacutem vyacutevoji roste do tvaru planouciacute sfeacutery jejiacutež čaacutesti se v dalšiacute faacutezi rovněž odděliacute Každyacute dalšiacute krok diferenciace světa od odděleniacute ohně a vzduchu-vlhkosti je pokračovaacuteniacutem původniacute diference vedouciacute ke vzniku fenomenaacutelniacuteho světa Zachovaacutevaacute se a staacutele znovu ustavuje ve vzniku země

38 Srov Kratochviacutel 2010 s 251ndash254

a moře jednotlivyacutech meteorologickyacutech fenomeacutenů i živyacutech bytostiacute

Nejednaacute se ovšem o odděleniacute z po-myslneacute směsi ale o odděleniacute jednoho od druheacuteho Daacutele uvidiacuteme že se při-tom odděluje nejen stejneacute od stejneacuteho (jako v přiacutepadě ohně) ale současně jineacute od jineacuteho (v přiacutepadě ohně a vzdu-chu) Konkreacutetniacute složky světa v podobě planouciacute sfeacutery a vzduchu konstituujiacute svět a zaacuteroveň reprezentujiacute bezmeznou siacutelu přiacuterody kteraacute je v nich přiacutetomna V biologickeacutem vyzněniacute se jednaacute o po-pis působeniacute teacuteto moci kteraacute zaklaacutedaacute vznik a vede k dalšiacutemu růstu

Teacutema oddělovaacuteniacute ktereacute je doloženeacute v Anaximandrově kosmogonii se při-tom často vraciacute napřiacuteč kulturami při popisech vzniku světa ve smyslu oddě-leniacute nebe a země Podobně se v knize Genesis hovořiacute o odděleniacute prvotniacutech vod39 Praacutevě v obdobneacutem smyslu by-chom mohli zpětně rekonstruovat a vysvětlit Anaximandrovu koncepci kteraacute byla až naacutesledně u Aristotela bdquopřeloženaldquo do podoby τὸ ἄπειρον jako směsi a vzniku pochopeneacutemu ve smy-slu oddělovaacuteniacute protikladů

V každeacutem přiacutepadě lze na popisu kos-mogonie doložit že zpraacutevy ktereacute Ana-ximandrovi připisujiacute vysvětleniacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů majiacute nejspiacuteše opravdu autentickeacute jaacutedro V textu se skutečně setkaacutevaacuteme nejen s teacutematem oddělovaacuteniacute ale jsou zmiacute-něny teacutež konkreacutetniacute podoby protikladů Pseudo-Pluacutetarchův popis kosmogonie naacutem tak může zpětně pomoci pochopit Anaximandrův vyacuteklad vzniku

39 Gn 16ndash8

82

132015

bdquoODDĚLOVAacuteNIacute PROTIKLADŮldquoVznik nebeskyacutech těles podle Pseudo- -Pluacutetarcha nastaacutevaacute po odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery kdy se jejiacute pozůstatky naacutesledně zformujiacute do noveacuteho tvaru ndash kruhů Těmito kruhy jsou Slunce Mě-siacutec a hvězdy40 Odlaacutemaacuteniacute ohniveacute sfeacutery tak představuje po vyloučeniacute semene dalšiacute hlavniacute faacutezi diferenciace vedouciacute k ustaveniacute tvaru celeacuteho vznikajiacuteciacuteho univerza

Viděli jsme že uacutezkou souvislost mezi kosmogonickou planouciacute sfeacute-rou a nebeskyacutemi tělesy kteraacute doslova představujiacute jejiacute zbytky doklaacutedaacute rovněž Hippolytos Naviacutec přinaacutešiacute důležiteacute od-lišeniacute mezi celyacutem kruhem kteryacute tvořiacute vlastniacute nebeskeacute těleso a průduchem jiacutemž se na nebi bdquoukazujeldquo

bdquoJsou však průduchy jakožto ja-keacutesi poacutery na způsob piacutešťaly kteryacutemi se nebeskaacute tělesa ukazujiacute Proto takeacute uzavřeniacutem těchto průduchů dochaacuteziacute k zatměniacutemldquo41

Nebeskaacute tělesa v prvniacute řadě sestaacute-vajiacute z ohně někdejšiacute planouciacute sfeacutery kteryacute se ustavil do noveacuteho tvaru ohni-veacuteho kruhu Ten byl zaacuteroveň obklopen vzduchem v konzistenci husteacute mlhy jenž se původně naleacutezal uvnitř sfeacutery Přestože celyacute ohnivyacute kruh tělesa neniacute kvůli tomu viditelnyacute vnitřniacute oheň vyzařuje skrze průduch na jednom z miacutest vzdušneacuteho obalu Slunce Mě-siacutec a hvězdy ktereacute vidiacuteme na obloze jsou tak jen průduchy do mlžnyacutech obalů gigantickyacutech ohnivyacutech kruhů

40 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1041 Hippolytos Ref I6 4 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11

nebeskyacutech těles otaacutečejiacuteciacutech se kolem Země42

Slunce Měsiacutec a hvězdy majiacute miacutet shodnou povahu a majiacute se lišit de facto jen svyacutemi rozměry Univerzum se se-staacutevaacute z těchto koncentrickyacutech kruhů nebeskyacutech těles umiacutestěnyacutech kolem Země v jejich středu Otaacutečejiacute se kolem Země a zaacuteroveň ležiacute jeden za druhyacutem kdy nejbliacuteže zemskeacutemu povrchu se naleacutezajiacute kruhy hvězd zatiacutemco kruh Slunce je v největšiacute vzdaacutelenosti43

Po zformovaacuteniacute nebeskyacutech těles a tvaru celeacuteho univerza dochaacuteziacute k vy-hraněniacute dalšiacutech jednotlivyacutech oblastiacute Protikladnyacutemi složkami ktereacute určujiacute zaacutekladniacute směr všeho děniacute je zejmeacutena prvotniacute vlhkost a teplo Slunce Ačkoli z textů neniacute zcela zřejmeacute odkud pr-votniacute vlhkost pochaacuteziacute lze se opraacutev-něně domniacutevat že se původně jednaacute o vzduch naleacutezajiacuteciacute se uvnitř planouciacute sfeacutery Ten po odlaacutemaacuteniacute sfeacutery naacutesledně unikl do nově otevřeneacuteho prostoru v němž se formovalo univerzum V podobě husteacute mlhy vytvořil nejen obal nebeskyacutech těles ale představoval takeacute prostřediacute v němž se od prvniacutech kosmogonickyacutech faacuteziacute nachaacutezela celaacute Země

Vysušovaacuteniacutem prvotniacute vlhkosti ze-jmeacutena teplem Slunce se daacutele objevila suchaacute země nad kterou se ustavila

42 Aacuteetios Plac II164 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 18 II201 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II211 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II243 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II251 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 II291 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 Hippolytos Ref I64ndash5 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

43 Srov Couprie 2011 s 99

83R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

atmosfeacutera Tiacutem došlo nejen k odděleniacute země a nebe ale postupně teacutež moře a země

bdquoAnaximandros řiacutekaacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti jejiacutež většiacute čaacutest oheň vysušil zbytek pak proměnil vyžehnutiacutemldquo44

Prvotniacute vlhkost se tak v ustaveneacutem univerzu na jedneacute straně diferencovala do moře představujiacuteciacuteho jejiacute nejhustšiacute čaacutest zatiacutemco na straně druheacute do atmo-sfeacuterickeacuteho vzduchu Celyacute proces v kraacutet-kosti přibližuje Aristoteleacutes

bdquo[Řiacutekajiacute] totiž že celaacute oblast v okoliacute Země byla dřiacuteve vlhkaacute [nebo byla pr-votniacute vlhkostiacute] byla však vysušena Sluncem To co se vypařilo pryacute způ-sobuje vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece zatiacutemco to co zůstalo je moře Proto se domniacutevajiacute že vysoušeniacutem se [moře] zmenšuje a nakonec že jednou uacuteplně vyschneldquo45

Přestože Aristoteleacutes nejmenuje žaacutedneacute konkreacutetniacute myslitele Alexandros z Afrodisiady se odvolaacutevaacute na Theo-frasta když celyacute vyacuteklad připisuje Ana-ximandrovi a Diogenovi z Apolloacutenie ačkoli představujiacute myslitele jinyacutech dob

bdquoNěkteřiacute z nich totiž řiacutekajiacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti Neboť ob-last kteraacute je kolem Země je vlhkaacute poz-ději se určitaacute čaacutest teacuteto vlhkosti půso-beniacutem Slunce vypařuje a z niacute vznikajiacute vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece Neboť vysvětlujiacute jejich obraty pomociacute těchto par a vyacuteparů A kde je pro ně vlhkosti dostatek kolem toho je nechaacutevajiacute otaacute-čet Zbytek vlhkosti v prohloubenyacutech

44 Aacuteetios Plac III161 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 27

45 Aristoteleacutes Meteor II1 353b6 = DK 12 A 27

miacutestech Země je moře Proto se takeacute staacutevaacute působeniacutem Slunce pokaždeacute men-šiacutem tiacutem že se vysoušiacute a nakonec jed-nou vyschne Tento naacutezor zastaacuteval Anaximandros a Diogeneacutes [z Apolloacute-nie] jak tvrdiacute Theofrastosldquo46

Vliv tepla Slunce na prvotniacute vlh-kost hraje nejen uacutestředniacute roli v zaacuteklad-niacutem odděleniacute země a moře ale zapřiacute-čiňuje i dalšiacute diferencovaacuteniacute vlhkosti v podobě vzniku vyacuteparů vedouciacutech k vzniku větru

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že viacutetr je proud vzduchu když se to nejjemnějšiacute a nejvlhčiacute v něm působeniacutem Slunce daacutevaacute do pohybu a vypařujeldquo47

Vyacuteše jsme přitom viděli že vznik větru daacutevaacute Hippolytos do souvislosti s vyděleniacutem a nashromaacutežděniacutem nej-jemnějšiacutech par vzduchu A podobně re-feruje i jinyacute pramen

bdquoPohleďte všichni jak se vanutiacute dějiacute z jemneacuteho vyacuteparu vzduchu když se teplo spojiacute s vlhkem vyjde cosi jem-neacuteho a to se nutně staacutevaacute větrem [hellip] A stejně tak s bleskem Když se teplo Slunce střetne s mrakem a roztrhne mrak objeviacute se bleskldquo48

Pokud uvedenaacute pasaacutež zaacuteroveň liacutečiacute vznik blesku opět se tak přeneseně objevuje motiv odděleniacute Na zaacutekladě jineacuteho textu popisujiacuteciacuteho stejnyacute feno-meacuten se zde zaacuteroveň můžeme setkat s ji-nou z očekaacutevanyacutech protikladnyacutech dvo-jic ktereacute se ale jinak v dochovanyacutech

46 Alexandros z Afrodisiady In Arist Meteor 673ndash11 = DK 12 A 27

47 Aacuteetios Plac III71 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 24

48 Turba philosophorum CX15 Ruska = Fr 25 (Mansfeld 1985)

84

132015

textech nevyskytujiacute světlo a tma Praacutevě kontrast mezi temnyacutem mrakem a světlem blesku užiacutevaacute Aacuteetios ve vyacute-kladu daneacuteho jevu

bdquoO hřměniacutech blyacuteskaacuteniacutech hro-mech blesciacutech a o smrštiacutech Anaxi-mandros [řiacutekaacute] že toto všechno na-staacutevaacute z vanutiacute Když je totiž vanutiacute obklopeno (περιληφθὲν) hustyacutem ob-lakem stlačeneacute vyraziacute pro svou uacutetlost a lehkost tehdy působiacute protrženiacute [ob-lačneacuteho obalu] hřmot a trhlina podeacutel černi mračna působiacute zaacuteřildquo49

Ačkoli se dochovaneacute texty nevyja-dřujiacute ke vzniku rostlin v charakteris-tice vzniku živočichů je opět evidentniacute působeniacute tepla Slunce na vlhkost Vždyť vlastniacute suchozemskyacute život mohl vznik-nout praacutevě až odděleniacutem moře a sucheacute země Tak mezi jinyacutemi přibližuje vznik živyacutech bytostiacute Hippolytos slovy

bdquoŽiveacute bytosti vznikajiacute [z vlhka] vy-pařovaneacuteho působeniacutem Slunce Člověk pak vznikl původně podobnyacute jineacute živeacute bytosti totiž ryběldquo50

V podobnyacutech intenciacutech se vyjadřuje i Censorinus

bdquoAnaximandros z Miacuteleacutetu si před-stavoval že z ohřaacuteteacute vody a země vznikly buď ryby nebo živeacute bytosti velmi podobneacute rybaacutem V nich se lideacute zformovali a [jejich] zaacuterodky byly za-držovaacuteny uvnitř až do puberty Teprve tehdy praskly a vystoupili z nich muži a ženy kteřiacute už byli schopni se sami živitldquo51

49 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 23

50 Hippolytos Ref I6 6 (Marcovich 1986)= DK 12 A 11

51 Censorinus De die nat 47 = DK 12 A 30

Viděli jsme že oddělovaacuteniacute předsta-vuje nejen vytvaacuteřeniacute vlastniacute stratifi-kace jednotlivyacutech sfeacuter světa ale i for-movaacuteniacute konkreacutetniacutech objektů ať již z neživeacute či živeacute přiacuterody Mohli jsme si takeacute povšimnout že proces odděleniacute neznamenaacute nutně jen odděleniacute proti-kladnyacutech ale rovněž shodnyacutech jevů V přiacutepadě Hippolytova popisu vzniku nebeskyacutech těles se jednaacute o odloučeniacute čaacutestiacute z původniacuteho ohně planouciacute sfeacutery vyloučeniacutem nejjemnějšiacutech par ze vzdu-chu se zase diferencuje viacutetr Při vyacute-kladu blesku se objevuje roztrženiacute ob-laku tedy odděleniacute jedneacute jeho strany od druheacute Odděluje se tak oheň od ohně nebo vzduch od vzduchu Proces oddělovaacuteniacute se přitom u Anaximandra naleacutezaacute v uacutezkeacute relaci k jineacute formě vztahu mezi jevy kteraacute je s niacutem zdaacutenlivě v přiacute-meacutem rozporu Tou je obklopovaacuteniacute

OBKLOPOVAacuteNIacuteVyacuteše jsme již upozornili na Aacuteetiovu zpraacutevu kteraacute přinaacutešiacute popis vzniku prvniacutech živyacutech bytostiacute Ačkoli se ve skutečnosti může jednat o vyacuteklad zrodu člověka podobně jako Pseudo--Pluacutetarchos užiacutevaacute přiacuteklad kůry a jejiacuteho naacutesledneacuteho rozlomeniacute

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že prvniacute živeacute bytosti se zrodily ve vlhku a že je obklopovala ostnataacute kůra (φλοιοῖς περιεχόμενα ἀκανθώδεσι) V dalšiacutech generaciacutech [s přibyacutevajiacuteciacutem věkem] vystupovaly na suššiacute miacutesta a když se kůra rozlamovala (περιρρηγνυμένου) po kraacutetkyacute čas přežiacutevaly [žily po kraacutetkyacute čas jinyacutem způsobem]ldquo52

52 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 30

85R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Obklopujiacuteciacute kůra kterou jsme po-tkali v kontextu kosmogonie kdy je růst planouciacute sfeacutery kolem vzduchu po-psaacuten slovy bdquojako kůra kolem stromuldquo53 se tak vraciacute v jineacute souvislosti Pokud se přitom opakuje shodneacute slovo bdquokůraldquo (φλοιός) je pravděpodobneacute že se jednaacute o původniacute Anaximandrův způsob vy-jadřovaacuteniacute Naacutesledneacute rozlomeniacute kůry je přitom uacutezce spjato s momentem bdquoob-klopovaacuteniacuteldquo kteryacute se v těchto souvislos-tech často objevuje Zatiacutemco planouciacute sfeacutera bdquovyrostla kolem (περιφυῆναι)54 vzduchu kteryacute je okolo Zeměldquo jsou nebeskaacute tělesa popsaacutena jako kruh ohně obklopeneacuteho (περιληφθέντα)55 vzduchem V již ustaveneacutem univerzu je blesk důsledkem vanutiacute obklope-neacuteho (περιληφθὲν)56 hustyacutem oblakem A konečně než dojde k jejiacutemu rozlo-meniacute obklopuje (περιεχόμενα)57 prvniacute živeacute bytosti ostnataacute kůra V přenese-neacutem smyslu takto můžeme pochopit i vyacuteklad zemětřeseniacute ktereacute vznikaacute když vzduch vnikne do otevřenyacutech štěrbin v zemi a jako bdquomocneacute vanutiacuteldquo zemiacute otřaacutesaacute58 Pokud Aristoteleacutes o τὸ ἄπειρον soudiacute že bdquovšechny věci objiacutemaacute a řiacutediacuteldquo (περιέχειν ἅπαντα καὶ πάντα κυβερνᾶν)59 zatiacutemco podle Hippolyta bdquopřirozenost bezmeznaldquo obklopuje

53 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 10 54 Tamteacutež55 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11 56 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 2357 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 3058 Ammianus Marcellinus Hist XVII712 = DK

12 A 28 59 Aristoteleacutes Phys III4 203b7 = DK 12 A 15

(περιέχειν) všechny světy60 zdaacute se jako by reagovali na původniacute pod-nět a celyacute obraz tiacutem dostaacutevaacute finaacutelniacute podobu61

Termiacuten περιέχειν nebude s velkou pravděpodobnostiacute autentickyacute neboť je věrohodně doložen až u Anaxagory62 Přesto lze zvaacutežit že pouze nahradil některeacute z originaacutelniacutech slov přičemž byl původniacute smysl zachovaacuten63 Termiacuten κυβερνᾶν kteryacute se spolu s niacutem u Aris-totela objevuje je přitom doložen již u Heacuterakleita z Efesu64 Lze pozname-nat že motiv obklopovaacuteniacute a řiacutezeniacute za-vdal v minulosti důvod k interpretaci τὸ ἄπειρον jako bdquosubstanceldquo obklopu-jiacuteciacute celeacute univerzum zvenčiacute umiacutesťujiacuteciacute jej takto mimo svět65 V našem pocho-peniacute se ale naopak jednaacute o siacutelu kteraacute přirozeně působiacute ve světě a zavdaacutevaacute přiacutečinu ke zrodu a růstu všeho

Obklopovaacuteniacute v prvniacute řadě vyjadřuje vztah mezi popisovanyacutemi zaacutekladniacutemi složkami Zaacuteroveň však reprezentuje strukturu a konstituci jak nebeskyacutech těles či meteorologickyacutech jevů tak ži-vyacutech bytostiacute ktereacute jsou takto utvaacuteřeny Na daneacute uacuterovni tiacutem formuluje nejen druh vztahu ale i diferenciaci světa Vzhledem k charakteru vyacuteskytu celeacuteho motivu obklopovaacuteniacute se nabiacuteziacute uacutevaha zda se nejednaacute o původniacute způsob

60 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

61 Srov Kahn 1960 s 112 pozn 162 Simplikios In Arist Phys 15530 = DK 59

B 2 1575 = DK 59 B 1463 Srov KRS 2004 s 150 pozn 13 Robinson

2008 s 48664 DL IX1 = DK 22 B 4165 Srov Kahn 1960 s 233ndash237

86

132015

popisu uspořaacutedaacuteniacute liacutečeneacuteho fenomeacutenu a jeho toliko dočasneacute stability

Neznamenaacute to ovšem že bdquoto uvnitřldquo tedy to obklopeneacute bude vždy tepleacute jak bychom možnaacute na prvniacute po-hled čekali Obklopeneacute může byacutet to-tiž jak tepleacute tak chladneacute A podobně je tomu v přiacutepadě obklopujiacuteciacuteho Po odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery jejiacutež oheň obklopoval vzduch (obklopujiacuteciacute je tak v daneacutem přiacutepadě to tepleacute) dojde k ustaveniacute nebeskyacutech těles tentokraacutet ovšem s opačnyacutem uspořaacutedaacuteniacutem ne-boť oheň se nyniacute naleacutezaacute uvnitř vzduš-neacuteho (mlžneacuteho) obalu Odlaacutemaacuteniacute a naacute-sledneacute uzavřeniacute (ἀπορραγείσης καὶ ἀποκλεισθείσης) ohně planouciacute sfeacutery přitom představuje dva naprosto kon-stitutivniacute momenty Oproti očekaacuteva-neacutemu destruktivniacutemu uacutečinku ohně na vzduch a vlhkost se tiacutem naopak ustaviacute uacutezkaacute vzaacutejemnaacute spolupraacutece těchto pro-tikladnyacutech složek ktereacute vytvaacuteřejiacute celeacute nebeskeacute těleso Rok za rokem se jejich pozice neměniacute a vše zůstaacutevaacute stabilniacute Aniž by jedna ze stran druhou zahu-bila dochaacuteziacute k vzaacutejemneacute spolupraacuteci kteraacute umožňuje dalšiacute setrvaacuteniacute celeacute struktury Vlhkost přiacutetomnaacute ve světě přitom dlouhodobě vyživuje oheň ne-beskeacuteho tělesa66

Viděli jsme však že oproti vzaacute-jemneacute dlouhodobeacute součinnosti mezi vzduchem-vlhkostiacute a ohněm ktereacute jsme byli svědky v přiacutepadě nebeskyacutech těles se postupně přece jen bdquopodle řaacutedu časuldquo projeviacute jejich očekaacutevanyacute protikladnyacute vztah kteryacute vede k vysu-šeniacute moře

66 Srov Kratochviacutel 2010 s 271ndash274

VĚČNYacute POHYBKdyž Simplikios přibližuje Anaximan-drův vyacuteklad vzniku dodaacutevaacute oproti Aristotelovi nově důležitou okolnost Podle něho mělo k oddělovaacuteniacute proti-kladů dochaacutezet bdquověčnyacutem pohybemldquo (ἀιδίου κινήσεως)67 K Aristotelově in-formaci tak připojuje dodatečnyacute pro-ces jiacutemž se měly protiklady oddělovat Bliacuteže jej však nijak nevysvětluje Sim-plikiovu verzi Theofrastova textu pod-poruje i Hippolytos kteryacute se o věčneacutem pohybu rovněž zmiňuje

bdquoAnaximandros tedy řekl že bez-mezno je počaacutetkem a prvkem jsouciacutech věciacute když jako prvniacute nazval počaacutetek tiacutemto jmeacutenem Jemu je vlastniacute trvalyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) během něhož dochaacuteziacute k tomu že vznikajiacute nebesaldquo68

Pseudo-Pluacutetarchos v přiacutemeacute souvis-losti se vznikem nebes ovšem věčnyacute pohyb jako takovyacute vynechaacutevaacute Přesto se u něho objevujiacute zmiacutenky o bdquobezmez-neacutem aioacutenuldquo69 a zejmeacutena o tom bdquoco trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) U Simplikia se pak věčnyacute pohyb ve spojeniacute s Anaximandrem ob-jevuje dokonce opakovaně70 Vzhledem k podobnyacutem referenciacutem se proto lze domniacutevat že Theofrastův text oproti Aristotelovi přinaacutešel bližšiacute rozvedeniacute celeacute situace

Pokud bychom ale chtěli ze zmiacutenky o věčneacutem pohybu činit zaacutesadniacute zaacutevěry můžeme si všimnout že Simplikios zmiňuje věčnyacute pohyb teacutež bezprostředně

67 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9

68 Hippolytos Ref I62 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

69 Srov LSJ s v αἰών70 Simplikios In Arist Phys 4117ndash19

87R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

po vyacutekladu Anaximandra v posledniacute větě sveacuteho komentaacuteře k Anaximenovi

bdquoI on předpoklaacutedaacute věčnyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) kteryacutem se rovněž děje přeměnaldquo71

Tentokraacutet by se ovšem mělo jednat o pohyb souvisejiacuteciacute s kvalitativniacute změ-nou Vzhledem k vyacuteše uvaacuteděneacutemu Aris-totelovu rozdiacutelu mezi badateli o přiacute-rodě tak můžeme soudit že podstata věčneacuteho pohybu nebude zřejmě u Ana-ximandra zaacutesadně specifickaacute Opět se tak dostaacutevaacuteme do situace jak daneacutemu vyjaacutedřeniacute vlastně porozumět

bdquoVěčnyacute pohybldquo je peripatetickeacute spojeniacute ktereacute vychaacuteziacute z Aristotelovy kosmologie předpoklaacutedajiacuteciacute věčnost světa kde popisuje děniacute v supralunaacuterniacute oblasti Zatiacutemco sublunaacuterniacute oblast je vytvořena ze čtyř prvků a podrobena věčneacutemu toku změn supralunaacuterniacute oblast se sestaacutevaacute z paacuteteacuteho prvku při-čemž jedinou změnou k niacutež dochaacuteziacute je věčnyacute kruhovyacute pohyb nebeskyacutech těles Archaickeacute ioacutenskeacute kosmologickeacute koncepce oproti tomu takoveacute odlišeniacute dvou oblastiacute neznajiacute Určeniacute pohybu jako bdquověčneacuteholdquo by přesto mohlo nazna-čovat že daneacute vymezeniacute tendenčně ciacuteliacute praacutevě na oblast kosmologie72

Pro Aristotela je pohyb od přiacuterody neodmyslitelnyacute Když ve Fyzice rozli-šuje jednotliveacute principy tvrdiacute že ba-dateleacute o přiacuterodě zastaacutevali jeden pohyb-livyacute princip73 Uvedeneacute rozlišeniacute lze v souvislosti s Anaximandrem vidět již na začaacutetku Simplikiova komentaacuteře

71 Simplikios In Arist Phys 2431ndash32 = DK 13 A 5

72 Srov Graham 2013 s 82 Kahn 1960 s 4273 Aristoteleacutes Phys I2 184b15ndash21

kde tvrdiacute že Miacuteleacuteťan se řadil mezi ty bdquokteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmez-neacutemldquo74 Na jineacutem miacutestě Fyziky když se zabyacutevaacute teacutematem nekonečna (bez-mezna) pak Aristoteleacutes doslova soudiacute že ti kdo poklaacutedali bezmezno za počaacute-tek nepředpoklaacutedali jineacute přiacutečiny jako mysl nebo laacutesku75 Na zaacutekladě Aristo-telovyacutech kritik jeho předchůdců kteřiacute podle něho s vyacutejimkou laacutetky neodli-šili jineacute přiacutečiny lze proto očekaacutevat že Anaximandrův bdquoprincipldquo měl byacutet saacutem nadaacuten pohybem kteryacute všechny změny umožňoval Z tohoto důvodu je možneacute zvaacutežit že by se tak bezmezno přiacutemo naleacutezalo v pohybu76 Pokud je naviacutec Anaximandros obvykle kladen pospolu s Anaxagorou a Empedo-kleem Theofrastos mohl miacutet na mysli i konkreacutetniacute druh pohybu Uvažovat lze v teacuteto souvislosti zejmeacutena o viacuteru kte-ryacutem mohlo dojiacutet k odděleniacute protikla-dů77 O viacuteru ovšem nemaacuteme u Anaxi-mandra žaacutedneacute textoveacute podklady Naviacutec byacutevaacute za původce teacuteto koncepce poklaacute-daacuten praacutevě až Anaxagoraacutes78

Pravděpodobnějšiacute se ale jeviacute mož-nost že v samotneacutem Anaximandrově spisu nebyla otaacutezka pohybu bliacuteže vy-světlena Podrobnějšiacute určeniacute nemuselo byacutet adekvaacutetniacute již z povahy věci Spis mohl pojednaacutevat o bdquobezmezneacute přiro-zenostildquo jako o bdquomoci a siacutele přiacuterodyldquo

74 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 975 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12

A 15 76 Contra Kahn 1960 s 235 77 Srov Robinson 1971 s 116ndash11778 Srov Graham 2013 s 127 pozn 24

Gregory 2007 s 116 KRS 2004 s 165ndash166

88

132015

z niacutež vše povstaacutevaacute A zatiacutemco text vy-klaacutedal o staacuteleacutem vzniku a zaacuteniku kdy je pohyb miacuteněn implicitně peripatetici pro něž byl pohyb kliacutečovou kategoriiacute pak v raacutemci sveacute koncepce celyacute obraz pozměnili Věčnyacute pohyb by tak mohl byacutet peripatetickou transpoziciacute praacutevě za původně obecně uvaacuteděnyacute bezmeznyacute vznik a zaacutenik79

Při jineacute přiacuteležitosti se přitom Aris-toteleacutes pozoruhodně zmiňuje o po-hybu kteryacute je obsažen ve věcech jako bdquojakyacutesi životldquo

bdquoJe však otaacutezka zda pohyb kteryacute dřiacuteve nebyl někdy vznikl a zda opět zanikaacute tak že se nic nepohybuje či zda ani nevznikl ani nezanikaacute nyacute-brž vždy byl a vždy bude a zda toto neustaacutevajiacuteciacute a nesmrtelneacute (ἀθάνατον καὶ ἄπαυστον) jest skutečně ve věcech jako jakyacutesi život kteryacute jest ve všem co je od přiacuterody sestaveno a trvaacute Všichni tudiacutež kdo pojednaacutevajiacute nějak o přiacute-rodě tvrdiacute že pohyb existuje protože se zabyacutevajiacute otaacutezkami o vzniku světa a zkoumaacuteniacute jich všech se tyacutekaacute vzniku a zaacuteniku kteryacute by nemohl byacutet kdyby nebylo pohybu Ale všichni kteřiacute pro-hlašujiacute že jest neomezenyacute počet světů a že jedny vznikajiacute a druheacute zanikajiacute tvrdiacute že pohyb existuje vždy ndash neboť opakovanyacute vznik a zaacutenik nutně jest spolu s jejich pohybem Ti pak kteřiacute uznaacutevajiacute jeden svět kteryacute ltbuď trvaacute nebogt netrvaacute věčně tvořiacute i o pohybu přiměřeneacute předpokladyldquo80

79 Srov KRS 2004 s 164ndash165 McDiarmid 1953 s 142 pozn 62 Naddaf 2005 s 71ndash72

80 Aristoteleacutes Phys VIII1 250b11ndash23 (přel A Křiacutež)

Přestože je v pozadiacute staacutele přiacutetomnaacute peripatetickaacute koncepce pohybu zdaacute se jako by začaacutetek celeacute pasaacuteže přece jen zdařile postihoval miacuteleacutetskeacute pojetiacute jak je napřiacuteklad doloženeacute u Thaleacuteta v souvislosti s teacutematem duše81 Zmiacutenka o bdquoneustaacutevajiacuteciacutem a nesmrtelneacutemldquo (ἀθά-νατον καὶ ἄπαυστον) naviacutec teacuteměř evo-kuje Aristotelův popis bezmezna ve Fy-zice kde se termiacuten ἀθάνατον doslovně opakuje82 Působeniacute věčneacuteho pohybu zachycuje u Anaximandra v podobneacute intenci rovněž Hermiaacutes

bdquoJeho [Thaleacutetův] spoluobčan Ana-ximandros řiacutekaacute že věčnyacute pohyb (ἀίδιον κίνησιν) je nejstaršiacutem počaacutetkem vlh-keacuteho a že věčnyacutem pohybem se jedny věci rodiacute a jineacute zanikajiacuteldquo83

Hermiaacutes může miacutet na mysli oddě-leniacute plodneacuteho semene obsahujiacuteciacuteho prvotniacute vlhkost z niacutež daacutele působeniacutem tepla Slunce vznikaacute moře a ustavuje se celaacute atmosfeacutera Průběh vzniků a zaacute-niků danyacutech věčnyacutem pohybem pak po-ukazuje ke staacuteleacutemu toku života Vyacuteše jsme přitom akcentovali možneacute po-chopeniacute τὸ ἄπειρον jako bezmezneacute siacutely a moci přiacuterody v niacutež by rezonoval vyacute-znam termiacutenu φύσις ve smyslu bdquorůstuldquo kteryacute směřuje k nabytiacute noveacuteho tvaru V raacutemci biologickeacuteho vyacutekladu celeacute kos-mogonickeacute pasaacuteže bychom pak mohli bdquověčnyacute pohybldquo vyložit praacutevě jako staacute-lou spontaneitu bezmezneacute siacutely přiacuterody kteraacute působiacute neustaacutelyacute vznik a růst

81 DL I24 (Marcovich 1986) = DK 11 A 1 Aristoteleacutes De an I2 405a19 = DK 11 A 22 411a7 = DK 11 A 22

82 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

83 Hermiaacutes Irr gent phil 10 = DK 12 A 12

89R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Probleacutem věčneacuteho pohybu naacutes ale může zaveacutest ještě daacutele k teacutematu ktereacute uzaviacuteraacute i vyacuteše uvaacuteděnyacute Aristotelův text Tiacutem je otaacutezka přiacutepadneacute věčnosti světa Pokud maacute podle Anaximandra postupně vyschnout moře lze předpo-klaacutedat že podobně dojde k porušeniacute dlouhotrvajiacuteciacute rovnovaacutehy a uacutezkeacute vazby mezi ohněm a vzduchem tvořiacuteciacutemi ne-beskaacute tělesa Mohlo by tak dojiacutet až k zaacute-niku nebeskyacutech těles Zda naacutesledně nastane kolaps celeacuteho univerza však neniacute z textů zcela průkazneacute

Oproti přiacutepadneacutemu předpokladu staacutelyacutech proměn jednoho daneacuteho světa kteryacute dřiacuteve vznikl mohou byacutet zmiacutenky o věčneacutem pohybu vodiacutetkem k tomu abychom u Anaximandra zvaacutežili ně-kterou z podob neomezenyacutech světů84 V teacuteto souvislosti je možneacute připome-nout že podle Simplikia měly z bez-mezna vznikat bdquovšechna nebesa a světy v nichldquo85 I některeacute dalšiacute texty vychaacute-zejiacuteciacute z Theofrasta se vyslovujiacute v tom smyslu že Anaximandros předpoklaacute-dal existenci množstviacute světů ktereacute měly byacutet nekonečneacute či jich mělo byacutet nezměrneacute množstviacute Neniacute však zřejmeacute zda se jednaacute o světy naacutesledujiacuteciacute po-stupně po sobě ndash po terminaci světa by tak došlo ke vzniku světa dalšiacuteho ndash nebo o světy koexistujiacuteciacute současně jak ve sveacutem rozvrhu univerza předpoklaacute-dali atomisteacute86

Zatiacutemco představu koexistujiacuteciacutech světů lze praacutevem podeziacuterat až z pozd-niacuteho vlivu atomistů nabiacuteziacute se spiacuteše

84 Srov McKirahan 200185 Simplikios In Arist Phys XXIV13 = DK 12

A 986 Srov KRS 2004 s 158

koncepce naacuteslednyacutech světů Zvlaacuteště pokud univerzum u Miacuteleacuteťana nejspiacuteše představovalo jedineacute kontinuum kdy nebeskaacute tělesa byla vzhledem ke sveacute meteorologickeacute povaze v uacutezkeacutem vztahu se zemiacute a mořem Zaacutenik světa by tak byl postupně vystřiacutedaacuten vznikem dal-šiacuteho světa

Oproti jsouciacutem věcem a světu jako takoveacutemu je to bezmezno k němuž by se měla nejvlastněji vztahovat pro-klamovanaacute věčnost Když Aristoteleacutes ve Fyzice nejprve označuje bezmezno přiacutevlastky bdquonezrozeneacute a nezanikajiacuteciacuteldquo (ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον) naacutesledně jej vymezuje jako božstviacute s ohledem k tomu že mělo byacutet bdquonesmrtelneacute a nehy-nouciacuteldquo (ἀθάνατον καὶ ἀνώλεθρον)87 Po-dobně jsme mohli vidět že bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) se podle Pseudo-Pluacutetarcha maacute oddělit z bdquotoho co trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) Oproti tomu všem věcem ktereacute vzni-kajiacute je daacuten pouze vymezenyacute čas

bdquoMluviacute takeacute o čase jakožto o vyme-zeneacutem vzniku jsouciacutech věciacute tak jejich zaacutenikuldquo88

Je to zaacutenik na kteryacute se ve skuteč-nosti soustřediacute znaacutemyacute Anaximandrův zlomek B1 jenž tak na jsouciacute věci uplatňuje bdquořaacuted časuldquo (χρόνου τάξιν) za vlaacutedy nutnosti (χρεών) Zatiacutemco se časovaacute určeniacute tyacutekajiacute pouze jsouciacutech věciacute viděli jsme že Pseudo-Pluacutetarchos před kosmogonickou pasaacutežiacute doslova zaznamenaacutevaacute

bdquoZaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

87 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

88 Hippolytos Ref I6 1 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

90

132015

protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacuteldquo89

Bezmeznyacute aioacuten90 může vyjadřo-vat neomezenyacute věk v němž probiacute-hajiacute cykly jimiž vše prochaacuteziacute Neko-nečneacute světy tak mohou zastupovat vznik a zaacutenik jednoho světa kteryacute je brzy naacutesledovaacuten dalšiacutem Ačkoli se na jednu stranu jednaacute o novyacute a od-lišnyacute svět saacutem sestaacutevaacute ze složek pů-vodniacuteho světa V podobneacute intenci se nejspiacuteše vyjadřuje teacutež Simplikios ač-koli v daneacutem kontextu Anaximandra neuvaacutediacute

bdquoJeden svět poklaacutedajiacute za vzniklyacute a zanikajiacuteciacute ti kdo řiacutekajiacute že svět vždy

89 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1090 Srov LSJ s v αἰών

jest ale neniacute vždy tentyacutež nyacutebrž se pokaždeacute staacutevaacute jinyacutem podle jakyacutechsi period časů tak např Anaximeneacutes Heacuterakleitos Diogeneacutes [z Apolloacutenie] a později stoikoveacuteldquo91

bdquoPeriody časůldquo vyměřujiacute fataacutelniacute proměny jednoho světa Oproti bez-meznu tak jsouciacute věci i celyacute svět podleacute-hajiacute proměnaacutem a naacutesledneacutemu zaacuteniku Po jejich zaacuteniku ale vše opět vznikaacute Odvěkyacutem působeniacutem spontaneity bez-mezneacute přirozenosti jako bdquonejstaršiacuteho počaacutetkuldquo dojde k dalšiacutemu odděleniacute se-mene ktereacute daacute podobu noveacutemu světu jenž bude miacutet opět svůj vyměřenyacute čas než bude vystřiacutedaacuten dalšiacutem

91 Simplikios In Arist Phys 112112 = DK 13 A 11

91R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ZKRATKY

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

KRS Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

LSJ Liddell H G Scott R (1996) A Greek-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

TP Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

SEZNAM ZKRATEK BIBLICKYacuteCH SPISŮGn Genesis

SEZNAM ZKRATEK ANTICKYacuteCH AUTORŮAacuteetiosPlac Placita philosophorum

Alexandros z AfrodisiadyIn Arist Meteor In Aristotelis Meteorologica

commentaria

Ammianus MarcellinusHist Historiae

AristoteleacutesDe an De animaMet MetaphysicaMeteor MeteorologicaPhys Physica

CensorinusDe die nat De die natali

92

132015

Diogeneacutes LaertiosDL Diogenis Laertii Vitae philosophorum

EusebiosPraep evan Praeparatio evangelica

HermiaacutesIrr gent phil Irrisio gentilium philosophorum

HippolytosRef Refutatio omnium haeresium

PlatoacutenTht Theaetetus

Pseudo-PluacutetarchosStrom Stromata

SimplikiosIn Arist Phys In Aristotelis Physicorum libros commentaria

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYDiels H (1879) Doxographi Graeci Berlin

G Reimer

Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

Mansfeld J (1985) Die Vorsokratiker Stuttgart Reclam

Mansfeld J Runia D T (2009) Aeumltiana The Method and Intellectual Context of a Doxographer II The Compendium 1 Leiden Brill

Marcovich M (1986) Hippolytus Refutatio omnium haeresium Berlin Walter de Gruyter

93R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Marcovich M (2008) Diogenis Laertii Vitae philosophorum I Berlin Walter de Gruyter

Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

ČESKEacute PŘEKLADY PRAMENŮNeniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

Aristoteleacutes (1996) Fyzika (přel A Křiacutež) Praha Petr Rezek

SLOVNIacuteKYLiddell H G Scott R (1996) A Greek-

-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABaldry H C (1932) bdquoEmbryological

Analogies in Presocratic Cosmogonyldquo Classical Quarterly 26 s 27ndash34

Cornford F M (1965) Principium Sapientiae The Origins of Greek Philo- sophical Thought Cambridge Cambridge University Press

Couprie D L (2011) Heaven and Earth in Ancient Greek Cosmology from Thales to Heraclides Ponticus New York Springer

Couprie D L Kočandrle R (2013) bdquoAnaximanderrsquos Boundless Natureldquo PEITHO Examina Antiqua 1 s 63ndash91

Gottschalk H B (1965) bdquoAnaximanderrsquos Apeironldquo Phronesis 10 s 37ndash53

Graham D W (2006) Explaining the Cosmos The Ionian Tradition of Scientific Philosophy Princeton Princenton Uni- versity Press

94

132015

Graham D W (2013) Science Before Socrates Parmenides Anaxagoras and the New Astronomy Oxford New York Oxford University Press

Gregory A (2007) Ancient Greek Cosmogony London Duckworth

Guthrie W K C (1985) A History of Greek Philosophy I The Earlier Presocratics and the Pythagoreans Cambridge Cambridge University Press

Heidel W A (1913) bdquoOn Certain Fragments of the Pre-Socratics Critical Notes and Elucidationsldquo Proccedings of the American Academy of Art and Sciences 48 s 681ndash734

Hobza P (2005) bdquoStředniacute prvek a Aristotelova katalogizace přiacuterodniacutech filosofůldquo Reflexe 27 s 51ndash74

Houmllscher U (1970) bdquoAnaximander and the Beginnings of Greek Philosophyldquo In D J Furley R E Allen (eds) Studies in Presocratic Philosophy I New York Humanities Press London Routledge amp Kegan Paul s 281ndash322

Cherniss H F (1971) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy New York Octagon Books

Kahn Ch H (1960) Anaximander and the Origins of Greek Cosmology New York Columbia University Press

Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

Kočandrle R (2008) Fysis ioacutenskyacutech myslitelů Rozprava nad peripatetickou dezinterpretaciacute Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010a) Anaximandros z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010b) bdquoVznik světa podle Anaximandraldquo Aither 3 s 5ndash34

Kočandrle R (2011a) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Plzeň Zaacutepadočeskaacute Univerzita v Plzni Praha Epocha

95R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Kočandrle R (2011b) bdquoApeiron jako bezmeznaacute přirozenostldquo Aither 6 s 9ndash38

Kočandrle R (2011c) bdquoAristoteleacutes a Miacuteleacuteťaneacuteldquo Aither 5 s 21ndash61

Kratochviacutel Z (2010) Mezi mořem a nebem Odkaz ioacutenskeacute archaickeacute vniacutemavosti Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kratochviacutel Z (2014) Anaxagoraacutes Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Lloyd G E R (1964) bdquoThe Hot and the Cold the Dry and the Wet in Greek Philosophyldquo The Journal of Hellenic Studies 84 s 92ndash106

McDiarmid J B (1953) bdquoTheophrastus on the Presocratic Causesldquo Harvard Studies in Classical Philology 61 s 85ndash156

McKirahan R D (2001) bdquoAnaximanderrsquos Infinite Worldsldquo In A Preus (ed) Before Plato Essays in Ancient Greek Philosophy VI Albany State University of New York Press s 49ndash65

Naddaf G (2005) The Greek Concept of Nature Albany New York State University of New York Press

Robinson J M (1971) bdquoAnaximander and the Problem of the Earthrsquos Immobilityldquo In J P Anton G L Kustas (eds) Essays in Ancient Greek Philosophy Albany State University of New York Press s 111ndash118

Robinson T M (2008) bdquoPresocratic Theologyldquo In P Curd D W Graham (eds) Presocratic Philosophy Oxford Oxford University Press s 485ndash498

Seligman P (1974) The Apeiron of Anaximander Westport Greenwood Press

Vlastos G (1947) bdquoEquality and Justice in Early Greek Cosmologiesldquo Classical Philology 42 s 156ndash178

96

132015

Jednota intelektu v renesančniacute filosofiiTHE UNICITY OF THE INTELLECT IN RENAISSANCE PHILOSOPHY

TOMAacuteŠ NEJESCHLEBAKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Centrum pro praacuteci s renesančniacutemi textyUniverzita Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 10771 80 Olomouc

ABSTRAKTAbstract The concept of the unicity of the intellect emerged in the history of philosophy in association with interpretations of Aristotlersquos On the Soul where the Philosopher distinguishes between two types of ldquointellectrdquo The first one in the subsequent tradition becomes the agent intellect (intellectus agens) unlike the second type which is usually referred to as the material intellect (materialis) or the possible intellect (possibilis) A major controversy did not arise until the unicity of intellect was attributed to the possible (material) intellect by Averroes who in his Long Commentary to Aristotlersquos On the Soul describes not only the active intellect but also the material (possible) intellect as transcendent and numerically unified After the rejection of this so-called monopsychism in the 1270s through condemnation by the Paris bishop Eacutetienne Tempier the doctrine on the unicity of the intellect spread most notably at Northern Italian universities The article deals firstly with the doctrine of the unicity of intellect as it was advocated or described by 15th century authors somehow connected with Paduan university (Paul of Venice Niccolograve Tignosi Johannes Argyropoulos Elia del Medigo Giovanni Pico della Mirandola Nicoletto Vernia) Secondly it summarizes the criticism of monopsychism during the Renaissance (Nicolaus of Cusa Cardinal Bessarion Marsilio Ficino later Nicoletto Vernia Agostino Nifo and Pietro Pomponazzi) Finally the fate of monopsychism after the bull ldquoApostolici regiminisrdquo in the 16th century is considered (Pomponazzi Luca Prassicio Francesco Vimercato Jacopo Zabarella and Francisco Suaacuterez)

97FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

1 UacuteVODNIacute VYMEZENIacuteProbleacutem jednoty intelektu se v ději-naacutech filosofie objevuje v souvislosti s interpretaciacute Aristotelova spisu O duši konkreacutetně paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy kde Filosof rozlišuje bdquorozumldquo kteryacute se bdquostaacutevaacute všiacutemldquo tzn maacute schopnost přijiacute-mat všechny formy a rozum kteryacute maacute schopnost formy v mysli aktualizovat1 Aristoteleacutes bliacuteže nespecifikuje tento

1 Aristoteleacutes De an III5 430a Editor Aris-totelova diacutela W D Ross označuje ten-to probleacutem za bdquoze všech Aristotelovyacutech nauk pravděpodobně ta nejtemnějšiacute a jistě nejdiskutovanějšiacuteldquo srv Ross 1924 1cxliii I Franz Brentano považoval inter-pertaci paacuteteacute kapitoly bdquoza jeden z nejob-tiacutežnějšiacutech uacutekolů exegeze spisu De animaldquo srv Horn 1994 s 100 Srv Brentano 1867 V době nedaacutevneacute bylo členěniacute intelektu na dva u Aristotela zpochyněno srv Gerson 2004

druhyacute typ intelektu kteryacute se v pozdějšiacute tradici nazyacutevaacute intelektem činnyacutem (in-tellectus agens) oproti prvniacutemu inte-lektu jenž byacutevaacute nepřesně označovaacuten jako trpnyacute či přesněji laacutetkovyacute (materi-alis) nebo možnyacute (possibilis) Tajemnaacute pasaacutež z Aristotelovy knihy O duši proto již jeho řeckeacute komentaacutetory vedla k růz-nyacutem interpretaciacutem ontologickeacuteho sta-tutu jednoho či druheacuteho intelektu2

Toto uacutevodniacute vymezeniacute naznačuje že hovořiacuteme-li o jednotě intelektu je třeba rozlišovat zda maacuteme na mysli intelekt činnyacute nebo intelekt možnyacute (laacutetkovyacute) Zatiacutemco jednotu činneacuteho intelektu přijiacutemali mnoziacute řečtiacute (Ale-xandr z Afrodisiady Themistius) středověciacute muslimštiacute (Avicenna) i

2 Srv Blumenthal 1996

98

132015

křesťanštiacute filosofoveacute (Dominik Gun-disalvi) rozsaacutehlejšiacute kontroverze vnikaacute až v momentě kdy jednota je připiso-vaacutena i onomu možneacutemu (laacutetkoveacutemu) intelektu Averroes ve sveacutem Velkeacutem komentaacuteři k Aristotelovu spisu O duši chaacutepe nejen činnyacute rozum ale i rozum laacutetkovyacute (možnyacute) jako transcendentniacute a numericky jeden a buď jej ztotožňuje s rozumem činnyacutem nebo je rozlišuje přičemž možnyacute (laacutetkovyacute) rozum pova-žuje za posledniacute netělesnou substanci3 Pro mnoheacute křesťanskeacute myslitele tato nauka o jednotě možneacuteho intelektu ktereacute se řiacutekaacute monopsychismus impli-kuje nepřijatelnyacute důsledek Je jiacutem po-přeniacute individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duše neboť to co je člověku vlastniacute a individuaacutelniacute tj tzv imaginativniacute siacutela (někdy se použiacutevaacute i termiacuten intelekt trpnyacute ndash intellectus passibilis) podle Averroa zanikaacute se smrtiacute těla zatiacutemco intelekt možnyacute kteryacute je aktualizovaacuten intelektem činnyacutem sice je nesmrtelnyacute nicmeacuteně je jedinyacute univerzaacutelniacute jako jeden kolektivniacute rozum pro celyacute lidskyacute druh kteryacute mysliacute v jednom každeacutem člověku tak že užiacutevaacute jeho představy a abstrahuje z nich ideje

Averroistickyacute monopsychismus měl na latinskeacutem zaacutepadě ve středověku sveacute zastaacutence jako nejslavnějšiacute z nich je uvaacuteděn Siger z Brabantu4 (a o něco

3 Averroes 1953 s 443ndash454 (Averrois Cor-dubiensis Commentarium magnum in Aristotelis De anima III 20 188ndash321) Srv Davidson 1992

4 Srv Putallaz Imbach 2005 Autoři se nic-meacuteně oproti staršiacute literatuře snažiacute ukaacute-zat že Sigerova inspirace Averroem je až druhotnaacute Siger je podle nich primaacuterně veden zkušenostiacute Tamteacutež s 31

mladšiacute Jan z Jandunu) i odpůrce kteřiacute inkriminovanou Aristotelovu pasaacutež interpretovali způsobem jenž by byl v souladu s věroukou Tomaacuteš Akvin-skyacute ve sveacutem slavneacutem spise De unitate intellectus contra Averroistas (O jednotě intelektu proti averroistům) napadaacute Averroův a Sigerův vyacuteklad Aristotela a zpřesňuje svou koncepci v niacutež odmiacutetaacute nejen jednotu možneacuteho intelektu ale i jednotu intelektu činneacuteho Intelekt (co do obou svyacutech bdquočaacutestiacuteldquo činneacute i možneacute) je podle Tomaacuteše schopnostiacute individu-aacutelniacute duše jež je formou těla Teze o jednotě intelektu by totiž odporovala zaacutekladniacute zkušenosti ze ktereacute Tomaacuteš vychaacuteziacute bdquoTento jednotlivyacute člověk rozu-mově chaacutepeldquo5

Nauka o jednotě intelektu (přes-něji možneacuteho intelektu) se počiacutenaje Tomaacutešem Akvinskyacutem stala zaacutekladniacutem rozlišovaciacutem kriteacuteriem pro averrois-mus Současnaacute literatura poukazuje na fakt že Akvinskyacute tiacutem vytvořil bdquofan-toacutema latinskeacuteho averroismuldquo tj zkon-struoval neexistujiacuteciacute směr jako sveacuteho protivniacuteka6 Na druhou stranu však nelze popřiacutet že nauka o jednotě inte-lektu v dějinaacutech filosofie existovala a to dokonce jako hybnyacute moment filoso-fickyacutech kontroverziacute A je takeacute historic-kyacutem faktem že v 15 stoletiacute byli mysli-teleacute kteřiacute se hlaacutesili k jednotě intelektu

5 bdquohellip hic homo intelligitldquo Tomaacuteš Akvinskyacute 1976 303 27ndash28 Srv Putallaz Imbach 2005 s 37 Srv Severa 2015 K Tomaacutešově antiaverroismu srv Matula 2009

6 Marenbon 2013 O bdquofantoacutemuldquo latinskeacuteho averroismu piacuteše i Imbach 1991 s 195 S termiacutenem bdquolatinskyacute averroismusldquo pra-cuje již Ernest Renan ve sveacute kliacutečoveacute praacute-ci Averroes et lrsquoAverroiumlsme z poloviny 19 stoletiacute srv Renan 1852

99FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

označovaacuteni jednoznačně jako bdquoaverro-isteacuteldquo (averroistae)7

Po odsouzeniacute ktereacuteho se monopsy-chismus dočkal v 70 letech 13 stoletiacute prostřednictviacutem censurniacutech vyacutenosů pařiacutežskeacuteho biskupa Štěpaacutena Tempie-ra8 se totiž s naukou o jednotě intelektu setkaacutevaacuteme spiacuteše na severoitalskyacutech univerzitaacutech přičemž bdquoaverroismusldquo v renesančniacute Itaacutelii ziacuteskal oproti obdobiacute středověku na intenzitě a dynamice Je to vskutku jednota intelektu co by-chom mohli považovat za znak rene-sančniacuteho averroismu pokud bychom jej hledali a chtěli nějak vymezit při-čemž je však třeba dodat že bdquoaverroi-smusldquo se v renesanci neetabloval jako nějakaacute filosofickaacute škola Praacutevě podoby nauky o jednotě intelektu v renesanci a reakce na ně jsou předmětem tohoto člaacutenku jehož ciacutelem je zpřesněniacute ktereacute by mohlo uacutestit v lepšiacute vymezeniacute ter-miacutenu bdquorenesančniacute averroismusldquo9

2 bdquoPadovskyacute averroismusldquo Averroes formuluje tři hlavniacute argu-

menty pro jednotu možneacuteho intelektu

7 Martin 2014 s 50 Srv Martin 2013 Ter-miacuten bdquoaverroistaldquo byl asociovaacuten přede-všiacutem s naukou o jednotě intelektu mohl ale takeacute označovat znalce Averroova diacutela

8 Censurniacute vyacutenosy z roku 1270 a 1277 srv Putallaz Imbach 2005 s 47ndash49 Srv Fla-sch 1989

9 Hasse 2011a s 162 V češtině je k dispo-zici k teacutematu pouze v podstatě vyacuteše uve-denaacute kapitola D N Hasse jako součaacutest Cambridge Companion to Renaissance Philosophy podkapitola bdquoAverroova te-orie intelektuldquo s 160ndash169 Hasse nabiacuteziacute přehledneacute zpracovaacuteniacute linie kterou na-zyacutevaacute bdquorenesančniacute averroismusldquo přestože samotnyacute termiacuten je spornyacute srv Kristeller 1979 s 39

Všechny majiacute negativniacute podobu tedy jejich ciacutelem je ukaacutezat že pluralita to-hoto intelektu neniacute možnaacute Přibliacutežiacuteme je nyniacute prostřednictviacutem parafraacuteziacute

1 Pokud by laacutetkovyacute intelekt (in-tellectus materialis) byl zmnoženyacute po-dle počtu individuiacute pak by byl hoc aliquid tedy buď tělo nebo nějakaacute schopnost v těle Tudiacutež by byl formou laacutetky avšak laacutetkoveacute je poznatelneacute pouze ze schopnostiacute Tedy to co je po-znatelneacute ze schopnostiacute v tomto přiacute-padě laacutetkovyacute intelekt by bylo zaacuteroveň předmětem (subiectum) laacutetkoveacuteho inte-lektu To znamenaacute že by laacutetkovyacute inte-lekt byl předmětem saacutem sebe saacutem sebe by uvaacuteděl do pohybu a saacutem sebe ucho-poval což je nemožneacute10

Averroes v tomto argumentu roz-vaacutediacute Aristotelovu kliacutečovou pasaacutež z paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy O duši a interpre-tuje ji s využitiacutem aristotelskyacutech pre-mis a) nic neuvaacutediacute sebe sama z mož-nosti do uskutečněniacute b) u tělesnyacutech věciacute (hoc aliquid) je každaacute předmětem myšleniacute jen jako možnost11 Intelekt podle Averroa je tak s člověkem spojen pouze jako akt rozuměniacute tedy intelekt použiacutevaacute tělo jako svůj naacutestroj a neniacute jeho substanciaacutelniacute formou

10 Averroes 1953 402 (III 5 432ndash440) bdquoSi enim posuerimus quod iste intellectus materialis est numeratus per numerati-onem individuorum hominum continget ut sit aliquid hoc aut corpus aut virtus in corpore Et cum fuerit aliquid hoc erit intentio intellecta in potentia Intentio autem intellect in potentia est subiectum movens intellectum recipientem non su-biectum motum Si igitur subiectum re-cipiens fuerit positum esse aliquid hoc continget ut res recipiat seipsam ut dixi-mus quod est impossibileldquo

11 Aristoteles De an III4 430a5ndash9

100

132015

Dalšiacute dva argumenty směřujiacute na analyacutezu vztahu mnohosti poznaacuteva-jiacuteciacutech individuiacute a jednoty obecneacuteho pojmu a majiacute ukaacutezat že praacutevě jednota obecneacuteho pojmu neniacute s mnohostiacute in-telektů slučitelnaacute přičemž třetiacute argu-ment Averroes přebiacuteraacute od Themistia12

2 Pokud by laacutetkovyacute intelekt byl zmnoženyacute podle počtu individuiacute pak by se takeacute poznaacuteniacute zmnožovalo do nekonečna Jaacute i ty poznaacutevaacuteme co do druhu tuteacutež věc avšak ve mně i v tobě je poznaacutevanaacute věc numericky odlišnaacute Což je nesmyslneacute13

3 Kdyby laacutetkovyacute intelekt byl zmno-ženyacute nebylo by možneacute aby se žaacutek něco naučil od učitele Věděniacute učitele by mu-selo miacutet siacutelu kteraacute by působila na vě-děniacute žaacuteka a vytvaacuteřela je 14

Averroovi naacutesledovniacuteci ať už inter-preti nebo přiacuteznivci tyto argumenty buď opakovali nebo je v kontextu do-bovyacutech diskusiacute daacutele rozvaacuteděli V jejich raacutemci se objevuje několik vzaacutejemně

12 Themistius 1899 s 103ndash10413 Averroes 1953 411 (III 5 707ndash717) bdquoEt

iste modus secundum quem posuimus essentiam intellectus materialis di-ssolvit omnes quaeligstiones contingentes huic quod ponimus quod intellectus est unus amp multa Quoniam si res intellecta apud me amp apud te fuerit una omnibus modis contingent quod cum ego scirem aliquod intellectum ut tu scires etiam illud ipsum amp alia multa impossibilia Et si posuerimus eum esse multa continget ut res intellecta apud me et apud te sit una in specie et due in individuo et sic res intellecta habebit rem intellectam et sic procedit in infinitumldquo

14 Averroes 1953 411 (III 5 717ndash719) bdquoEt sic erit impossibile ut discipulus addiscat a magistro nisi scientia quaelig est in magis-tro sit virtus generans amp creans scienti-am quaelig est in discipuloldquo

provaacutezanyacutech zaacutekladniacutech probleacutemů Kardinaacutelniacute otaacutezkou je samozřejmě plausibilita nauky o jednotě možneacuteho intelektu z filosofickeacuteho hlediska s čiacutemž uacutezce souvisiacute probleacutem zda je Averroův přiacutestup adekvaacutetniacute či do-konce jedinou možnou interpretaciacute Aristotelovy psychologie Teacutema mo-nopsychismu jelikož se zaacuteroveň uacutezce dotyacutekaacute věrouky se vyjevuje jako jedno z kliacutečovyacutech v renesančniacutem filosofic-keacutem diskursu a uacutestiacute v hledaacuteniacute vztahu mezi rozumem vedenou filosofickou argumentaciacute a viacuterou Z metodologic-keacuteho hlediska se interpretace nauky o jednotě možneacuteho intelektu v renesanci potyacutekaacute s probleacutemem do jakeacute miacutery au-toři u kteryacutech se nauka objevuje o niacute pouze referujiacute v raacutemci komentovaacuteniacute Aristotelovyacutech textů či ji zastaacutevajiacute a obhajujiacute

Tradičně se o averroismu v rene-sanci hovořiacute v souvislosti s padovskou univerzitou Mezi prvniacute zastaacutence mo-nopsychismu v obdobiacute renesance totiž podle mnohyacutech interpretů patřil pa-dovskyacute filosof Pavel z Benaacutetek (Paolo Veneto zemř 1429) Avšak již v přiacute-padě tohoto bdquoprvniacuteho renesančniacuteho averroistyldquo se ukazuje že jak vyacuteklad jednoty možneacuteho intelektu tak obecneacute zařazeniacute Pavla pod naacutelepku bdquoaverrois-musldquo nejsou vůbec jednoznačneacute Inter-preti se povětšinou shodujiacute v tom že Pavel z Benaacutetek chaacutepal činnyacute intelekt jako separovanou substanci a ztotož-ňoval ji s Bohem15 neshody však panujiacute

15 Paulus Venetus 1481 4vb bdquoNec aliqua in-telligentia precircter primam que est Deus potuit esse intellectus agensldquo Srv Ke-ssler 2008 s 490 Conti 2012 s 22

101FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

ohledně intelektu možneacuteho Averrois-tickyacute monopsychismus přesněji nauku o jednotě možneacuteho intelektu přisuzujiacute Pavlovi z Benaacutetek např Bruno Nardi či Zdislaw Kuksewicz16 Alessandro D Conti však tuto interpretaci razantně napadaacute a argumentuje poukazem na Pavlovo chaacutepaacuteniacute intelektivniacute duše jako formy a uskutečněniacute těla což je po-zice Averroovi protikladnaacute a vychaacuteze-jiacuteciacute z Tomaacutešovy kritiky17 Rozpory se pokoušiacute smiacuteřit Eckhart Kessler kteryacute rozlišuje dva zaacutekladniacute směry Pavlova myšleniacute Pavel z Benaacutetek podle něj při analyacuteze rozumoveacuteho poznaacuteniacute rozviacutejiacute argumentaci v niacutež modifikuje nomina-listicko-ockhamistickou teorii univer-zaacuteliiacute18 Obecneacute pojmy majiacuteciacute existenci v mysli (esse intentionale) jsou podle něj kauzaacutelně spojeny s jednotlivinami a vznikajiacute při poznaacutevaciacutem procesu Vedle toho se však Pavel ve sveacute Sumě přiacuterodniacute filosofie19a v komentaacuteři k Aris-totelovu spisu O duši20 hlaacutesiacute k Averro-ovu postoji Možnyacute intelekt kteryacute se staacutevaacute všiacutem tzn Uchopuje univerzaacutelie obecneacute pojmy ktereacute jsou nemateriaacutelniacute a věčneacute musiacute saacutem miacutet tyto vlastnosti Tedy jako nemateriaacutelniacute musiacute byacutet jen jeden neboť mnohost pochaacuteziacute z laacutetky Toto stanovisko je však zjevně v roz-poru s jeho teoriiacute univerzaacuteliiacute ktereacute majiacute přece byacutet intencionaacutelniacute Proto po-dle Kesslera Pavel z Benaacutetek chaacutepe inte-lekt jako substanciaacutelniacute formu lidskeacuteho těla čiacutemž se samozřejmě odklaacuteniacute od

16 Nardi 1958c Kuksewicz 198317 Conti 1992 s 338ndash347 Srv Conti 2012 18 Kessler 2008 s 149 19 Paulus Venetus 1503 20 Paulus Venetus 1504

Averroa tedy intelekt podle něj neniacute spojen s tělem jen co do činnosti nyacute-brž mu udiacuteliacute esenci21 A tak univerzaacute-lie ktereacute jsou v intelektu jenž je jeden a věčnyacute jsou věčneacute zaacuteroveň však je-likož intelekt je substanciaacutelniacute formou těla jsou univerzaacutelie poznaacutevaacuteny empi-ricky během procesu poznaacuteniacute s vyacutecho-diskem v jednotlivinaacutech

Pavlova kombinace nominalismu a averroistickeacuteho monopsychismu vyka-zuje mnoho rozporů a vyžadovala by důkladnou analyacutezu primaacuterniacutech textů kteraacute by potvrdila opraacutevněnost jednot-livyacutech protikladnyacutech interpretaciacute jeho myšleniacute Jeho zpracovaacuteniacute teacutematu při-jmeme-li vyacuteklad E Kesslera a dalšiacutech historiků je samozřejmě takeacute v ost-reacutem rozporu s křesťanskou naukou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši což uacutedajně přimělo Pavla z Benaacutetek k uacutevahaacutem o tom zda přirozenyacute rozum vede k jistotě pravdy a zda pluralita intelektů kterou hlaacutesaacute křesťanstviacute je vskutku jen předmět viacutery22

Pavel z Benaacutetek tak zanechal svyacutem naacutestupcům sice ambivalentniacute dědic-tviacute23 v každeacutem přiacutepadě se však stal pro padovskyacute aristotelismus posta-vou zaklaacutedajiacuteciacute Ukazuje se to již na diacutele jeho naacutestupce Gaetana da Thiene (1367ndash1465) kteryacute na Pavla uacutezce nava-zuje a daacutele jeho filosofii rozviacutejiacute a to jak v problematice univerzaacuteliiacute kdy pro něj nominalismus a realismus představujiacute v podstatě pouze dvě rozdiacutelneacute funkce

21 Paulus Venetus 1503 f 88ra Citovaacuteno dle Kessler 2007 s 489

22 Srv Kuksewicz 1983 s 327ndash330 srv Kessler 2007 s 490

23 Jak uzaviacuteraacute Hasse 2011a s 163

102

132015

obecneacuteho pojmu v systeacutemu věděniacute tak v nauce o duši24 Averroův monopsy-chismus však Gaetano odmiacutetaacute Jednota intelektu sice umožňuje podle Gae-tana poznaacuteniacute obecneacuteho avšak pokud člověku nepřiacuteslušiacute intelekt jako jeho substanciaacutelniacute určeniacute neniacute možneacute defi-novat člověka jako rozumovou bytost Vedle toto jednota intelektu neumož-ňuje vysvětlit individualitu poznaacuteniacute25

Gaetanův negativniacute postoj k mono-psychismu se však zdaacute byacutet v těchto kru-ziacutech ojedinělyacute Z dobovyacutech zpraacutev lze usuzovat že vyacutejimkou spiacuteše bylo zastaacute-vat nauku neaverroistickou26 Jinyacute žaacutek Pavla z Benaacutetek učitel filosofie v Pise Niccolograve Tignosi (1402ndash1474) se sice staviacute na stranu Tomaacuteše Akvinskeacuteho kteryacute podle něj vytvaacuteřiacute spraacutevnou inter-pretaci Aristotela a proto přijiacutemaacute jeho nauku o duši jako substanciaacutelniacute formě nicmeacuteně to co rozhoduje o pravdivosti nauky o jednotě intelektu je podle něj bdquonaacutezor viacuteryldquo (opinio fidei) Navazuje tak praacutevě na sveacuteho učitele Pavla27 a argu-

24 Kessler 2008 s 15125 Kessler 2008 s 152 Gaetano da Thiene

1493 58ra bdquoEt dicit ulterius quod ipsa est indivisibilis et multiplicabilis secundum corporum multiplicationem quibus uni-tur et est immortalis et quod ab eius substantia fluunt potentie plures vide-licet intellectus agens quo active concu-rrit ad species intelligibiles et intellec-tiones et intellectus possibilis quo ad predicta passive concurrit et voluntas qua velie et nolle libere potestldquo

26 Martin 2014 s 43 27 Za předpokladu že je spraacutevnaacute inter-

pretace Pavla z Benaacutetek jako averroisty vzhledem k nauce o možneacutem intelektu Dag Nicolaus Hasse kteryacute se Tignosim zabyacutevaacute vychaacuteziacute praacutevě z vyacuteše uvedeneacuteho Kuksewiczova bdquoaverroistickeacuteholdquo vyacutekladu Hasse 2004 s 452

menty pro pluralitu nesmrtelnyacutech dušiacute chaacutepe jako přiacuteliš slabeacute Z hlediska při-rozeneacuteho rozumu je tak podle něj třeba přitakat Averroově tezi o jednotě Po-dobně obhajuje Averroa z hlediska při-rozenosti (naturaliter loquens) i proti nauce o duši jako substanciaacutelniacute formě člověka28

I slavnějšiacute žaacutek Gaetana z Thiene řeckyacute uprchliacutek překladatel a učitel řečtiny na různyacutech miacutestech Itaacutelie a propagaacutetor platoacutenskyacutech studiiacute Jo-hannes Argyropoulos (1415ndash1487) se ve sveacutem komentaacuteři k De anima ote-vřeně hlaacutesiacute nejprve k Averroovu chaacute-paacuteniacute činneacuteho intelektu jako jedineacuteho a separovaneacuteho daacutele k jednotě i mož-neacuteho (laacutetkoveacuteho) intelektu a konečně dokonce k pojetiacute smrtelneacuteho bdquotrpneacuteholdquo intelektu I v Otaacutezce zda je lidskyacute rozum věčnyacute (Quaestio utrum intellectus hu-manus sit perpetuus) obhajuje věčnost lidskeacuteho intelektu opět s odkazem na Averroa a to co do intelektu jak čin-neacuteho tak možneacuteho29

Nauka o jednotě intelektu od po-loviny 15 stoletiacute v renesančniacute Padově vskutku pevně zakořenila Elia Del-medigo (1458ndash1493) filosof židov-skeacuteho původu kteryacute působil v Padově

28 Hasse 2004 s 451ndash453 Niccolo Tigno-si 1551 s 409 bdquoNam plurificatio animae intellectivae apud loquentes naturaliter solum cum magna difficultate tenetur et ceteraldquo

29 Monfasani 1993 Skutečnost že Argyro-poulos zaacuteroveň propagoval Platoacutenovu filosofii (Averroovu interpretaci Aristo-tela spatřoval v souladu s Platoacutenem) a staacutel u rozmachu platonismu v renesančniacute Florencii potvrzuje že použiacutevaacuteniacute termiacute-nů bdquolatinskyacute averroismusldquo či bdquorenesančniacute averroismusldquo je problematickeacute

103FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

jako učitel v bohatyacutech rodinaacutech ve svyacutech dvou Traktaacutetech o duši nava-zuje podobně jako jeho předchůdci na Averroův komentaacuteř k Aristotelovi Averroův možnyacute intelekt považuje pů-vodně za pouhou dispozici (jakoby v naacutevaznosti na Alexandra z Afrodisi-ady podle ktereacuteho je intelekt vyvaacuteděn z potenciality laacutetky což na straně jedneacute vede k potvrzeniacute jeho individuaacutelnosti na straně druheacute však k popřeniacute jeho ne-smrtelnosti) Laacutetkovyacute intelekt se však postupně staacutevaacute nemateriaacutelniacute substanciacute tiacutem jak se přibližuje k separovaneacutemu intelektu činneacutemu až s niacutem dojde ko-nečneacuteho sjednoceniacute30 Delmedigo zde zjevně interpretuje vztah možneacuteho a činneacuteho intelektu s využitiacutem kabali-stickeacute tradice kteraacute vrcholiacute v mystic-keacutem sjednoceniacute Traktaacutety o duši ktereacute se dochovaly pouze v hebrejštině původně Delmedigo připravoval v la-tinskeacute verzi pro sveacuteho nejznaacutemějšiacuteho žaacuteka Giovanniho Pika della Mirandola (1463ndash1494) I prostřednictviacutem Del-mediga Mirandola ziacuteskaacuteval znalosti o averroistickeacutem monopsychismu jež posleacuteze využil ve svyacutech diacutelech

A tak Giovanni Pico della Miran-dola ve svyacutech Conclusiones (z roku 1486) kde předklaacutedaacute 900 teziacute z růz-nyacutech myšlenkovyacutech tradic jež majiacute byacutet uvedeny v soulad uvaacutediacute i tezi Ave-rroovu bdquoIntelektivniacute duše je jedna ve všech lidechldquo31 Podle Pika však oproti Averroovi je nauka o separova-neacutem jednotneacutem intelektu slučitelnaacute

30 Band 199531 Pico della Mirandola 1998 72 s 252ndash253

bdquoUna est anima intellectiva in omnibus hominibusldquo

s nesmrtelnostiacute individuaacutelniacute duše Mi-randola to vysvětluje jako spojeniacute indi-viduaacutelniacuteho intelektu se separovanyacutem intelektem ve stavu blaženosti32 což připomiacutenaacute Delmedigovo kabalistickeacute mystickeacute sjednoceniacute nicmeacuteně hlubšiacute analyacutezu Pico nenabiacuteziacute a moderniacute in-terpreti tak vesměs poukazujiacute na ne-konsistenci jeho přiacutestupu33

Mirandolovyacutem učitelem byl i Ni-coletto Vernia (zemř 1499) padovskyacute profesor s jehož jmeacutenem je termiacuten averroismus spojovaacuten nejčastěji a to předevšiacutem diacuteky jeho traktaacutetu o sub-stanciaacutelniacute jednotě lidskeacuteho intelektu34 Vernia v něm obhajuje Averroův mo-nopsychismus jako jedinou spraacutevnou interpretaci Aristotelovy psychologie Snaha Tomaacuteše Akvinskeacuteho a dalšiacutech středověkyacutech autorů o zavedeniacute nauky o individuaacutelniacute duši jako substanciaacutelniacute formě lidskeacuteho těla kteraacute je od těla po jeho smrti oddělitelnaacute je podle Vernii Aristotelovi zcela ciziacute Naopak peri-patetickaacute filosofie podpořenaacute Averro-ovyacutem vyacutekladem uvažuje o rozumoveacute duši jako o věčneacute a jako o nezmnoženeacute neboť nemateriaacutelniacute nemůže podleacutehat

32 Pico della Mirandola 1998 74 s 252ndash253 bdquoPossibile est tenendo unitatem in-tellectus animam meam ita particulari-ter meam ut non sit mihi communis cum omnibus remanere post mortemldquo

33 Dulles 1941 s 143 Still 2008 s 187ndash18834 Jednaacute se o kvestii kteraacute zůstala pouze

v rukopise Utrum anima intellectiva hu-mano corpore unita tanquam vera forma substantialis dans ei esse specificum substantiale eterna atque unica sit in omnibus hominibus Kvestii v několika časopiseckyacutech člaacutenciacutech analyzoval Ed-ward Mahoney souborně Mahoney 2000

104

132015

individuaci35 Přesněji Vernia chaacutepe možnyacute intelekt jako věčnyacute a jako věčně spojenyacute s intelektem činnyacutem tzn jako separovanou substanci kteraacute maacute věčneacute rozuměniacute36

Verniou vrcholiacute nauka o jednotě in-telektu v 15 stoletiacute Averroovo chaacutepaacuteniacute možneacuteho intelektu jako jednoho se-parovaneacuteho nadindividuaacutelniacuteho bylo Verniou a dalšiacutemi padovskyacutemi mys-liteli považovaacuteno za vyacuteklad kteryacute je plně v souladu Aristotelovou naukou o duši Zaacuteroveň však nebylo možneacute zastiacute-rat že se jednaacute o nauku kteraacute se pro-tiviacute křesťanskeacute představě o nesmrtelneacute individuaacutelniacute lidskeacute duši Tento rozpor vedl na sklonku 15 stoletiacute k poměrně ostreacute reakci kteraacute přiměla i dosavadniacute bdquoaverroistyldquo počiacutenaje Verniou k revi-dovaacuteniacute původniacutech stanovisek

3 Reakce proti monopsychismubdquoPřirozenyacutemildquo odpůrci monopsy-

chismu v renesanci byli samozřejmě mysliteleacute kteřiacute navazovali na Tomaacuteše Akvinskeacuteho nebo se přiacutemo hlaacutesili k jeho odkazu jako např bdquokniacuteže to-mistůldquo Jan Capreolus (1380ndash1444) Oporou jim mohl byacutet i dekret koncilu ve Vienne (1311ndash1312) kteryacute zapověděl jako heretickou nauku podle niacutež ro-zumovaacute (intelektivniacute) duše neniacute sub-stanciaacutelniacute formou těla a podpořil tak tomistickeacute pojetiacute

Na Tomaacutešovu argumentaci proti jednotě intelektu navazuje i Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute (1401ndash1464) kteryacute ve spise Idiota de mente (Soukromniacutek o mysli)

35 Mahoney 1970 s 451ndash460 Mahoney 1976 s 145ndash149

36 Hasse 2011b s 134ndash137

explicitně kritizuje nauku bdquoněkteryacutech peripatetikůldquo o bdquojedneacute jedineacute poznaacute-vaciacute dušildquo Kusaacutenskyacute jednotu intelektu odmiacutetaacute s poukazem na proporcionalitu individuaacutelniacute duše k individuaacutelniacutemu lidskeacutemu tělu37 Jelikož identita pro-porce neniacute zmnožitelnaacute neniacute zmnoži-telnaacute ani identita mysli kteraacute oživuje tělo v adekvaacutetniacute proporci Z toho Ku-saacutenus usuzuje že neniacute možneacute aby ve všech lidech byl tyacutež intelekt Podobně jako Tomaacuteš Akvinskyacute napadaacute Miku-laacuteš Kusaacutenskyacute monopsychismus pro jeho neschopnost vysvětlit zkušenost individuality myšleniacute a v pozadiacute jeho argumentace stojiacute chaacutepaacuteniacute duše jako bytostneacuteho určeniacute člověka respek-tive Akvinskeacuteho pojetiacute intelektu jako schopnosti duše kteraacute je substanciaacutelniacute formou lidskeacuteho těla38

Vyacuteznamnyacute vyacutepad proti monopsy-chismu učinili renesančniacute platonikoveacute Nejprve kardinaacutel Bessarion (1403ndash1472) propagaacutetor Platoacutena jakožto au-tora kteryacute je kompatibilniacute s křesťan-stviacutem v diacutele In calumniatorem Platonis rozebiacuteraacute interpretace Aristotela ktereacute děliacute na Alexandrovo odmiacutetaacuteniacute nesmr-telnosti a na Averroovo odmiacutetaacuteniacute indi-viduaacutelnosti Za předpokladu věčnosti

37 Kusaacutenskyacute 2000 s 235ndash236 bdquoNechaacutepu však jak maacute byacutet ve všech lidech mysl jed-na Neboť mysl maacute přece ten uacutekol kvůli němuž se nazyacutevaacute dušiacute a to vyžaduje při-měřenyacute stav těla ktereacute je jiacute adekvaacutetně přizpůsobeno tak že je-li daacuten v někte-reacutem těle nemůže se vyskytovat v žaacuted-neacutem jineacutem Tak jako nelze rozložit iden-titu proporce nelze to udělat ani s iden-titou mysli kteraacute neniacute schopna oživovat tělo bez teacuteto adekvaacutetniacute proporceldquo (přel J Patočka)

38 Fuumlhrer 2014 s 117ndash120

105FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

světa chceme-li zachovat individuaacutel-nost a vyhnout se alexandrovskeacute smr-telnosti se musiacute přijmout buď nauka o stěhovaacuteniacute dušiacute (metempsychoacutezis) nebo nekonečnyacute počet dušiacute Nebo je vyacutechodiskem z těchto kontradikciacute Ave-rroovo postulovaacuteniacute jednoho intelektu společneacuteho všem Monopsychismus je tak podle Bessariona adekvaacutetniacutem vyacutekladem Aristotelovy filosofie avšak z hlediska pravdy křesťanskeacute viacutery ne-obstojiacute a musiacute byacutet nahrazen platonis-mem kteryacute na rozdiacutel od aristotelismu s křesťanskou viacuterou souzniacute39

V naacutevaznosti na Bessariona zauacute-točil na monopsychismus florentskyacute platonik a vůdčiacute postava tzv platoacuten-skeacute akademie Marsilio Ficino kteryacute Averroově nauce o jednotě intelektu věnoval celou 15 knihu sveacuteho rozsaacuteh-leacuteho diacutela Platoacutenskaacute teologie o nesmrtel-nosti dušiacute (Theologia platonica de im-mortalitate animorum)40 Ficino zde napadaacute jako absurdniacute důsledky ktereacute by plynuly z jednoty možneacuteho i čin-neacuteho intelektu Jednotnyacute intelekt by byl dennodenně napaacutejen množstviacutem různyacutech smyslovyacutech obrazů (podle množstviacute individuaacutelniacutech dušiacute ktereacute na jeho činnosti participujiacute) A tento intelekt by zaacuteroveň kontinuaacutelně za-pomiacutenal (se smrtiacute svyacutech nositelů) na to co se naučil41 Ficino argumentuje proti Averroovi takeacute poukazem na jeho

39 Martin 2014 s 4340 Ficino 2005 41 Allen 2013 81ndash97 Allen vysvětluje Ficinův

neobvyklyacute zaacutejem o kritiku Averroova mo-nopsychismu snahou odmiacutetnout jej jako bdquosaturnskeacuteho poltergeistaldquo a odlišit mo-nopsychismus od Ploacutetiacutenova pojetiacute inte-lektu na ktereacute naopak navazoval a ktereacute

neznalost řeckyacutech textů a neporozu-měniacute Aristotelovi42 aby se nakonec uchyacutelil k eklektickeacute formulaci z Aver-roa přijmeme nesmrtelnost možneacuteho intelektu z Alexandra z Afrodisiady jeho zmnožitelnost43 Platoacutenskyacute přiacute-stup u Ficina spočiacutevaacute v tom že odmiacutetaacute spatřovat princip individuace v laacutetce což mu umožňuje neupadnout ani do jedneacute z krajniacutech a pro křesťana ne-přijatelnyacutech interpretaciacute Aristotelovy nauky o intelektu Neniacute-li intelekt in-dividualizovaacuten laacutetkou odpadaacute jak jeho smrtelnost jež by vyplyacutevala ze spojeniacute s tělem tak averroistickaacute nadindiviu-aacutelnost a jednota věčneacuteho intelektu se-parovaneacuteho od laacutetky44

Byl to pravděpodobně vliv Ficinovy kritiky averroismu45 kteryacute přivedl pa-dovskeacuteho biskupa Pietra Barozziho v květnu 1489 k vydaacuteniacute dekretu jiacutemž pod hrozbou exkomunikace zakazo-val veřejneacute diskuse o averroistickeacute nauce o jednotě intelektu Přestože Barozzi nezmiňuje explicitně žaacutedneacuteho současneacuteho averroistu bezpochyby

se mohlo jevit z určiteacuteho pohledu jako averroismu bliacutezkeacute

42 Martin 2014 s 4543 Ficino 2005 Theol platonica XV 19 = Pla-

tonic Theology vol V s 225 bdquoAccipiamus ab Averroe capacem intellectum esse immortalem Accipiamus ab Alexandro capaces intellectus esse vires quasdam animabus nostris naturaliter insitas to-tidem numero quot sunt animaeldquo Srv Blum 2011 s 288

44 Blum 2011 s 27945 O vlivu Ficinovy kritiky piacuteše Randall 1961

s 80 Randall takeacute považuje Verniův ave-rroismus za v podstatě tradičniacute zatiacutemco E Mahoney si později u Vernii všiacutemaacute i ar-gumentaciacute kteryacutemi je tradičniacute averrois-mus rozviacutejen srv Mahoney 1976 Srv teacutež Kraye 2000 s 6ndash8

106

132015

byl předmětem jeho uacutetoku padovskyacute filosof Nicoletto Vernia Ten jako od-pověď na odsouzeniacute monopsychismu naacutesledně sepsal traktaacutet Proti zvraacuteceneacute Averrově myšlence o jednotě intelektu46 jehož naacutezev napoviacutedaacute že svůj původniacute averroistickyacute přiacutestup zaacutesadně zrevido-val Vernia zde tvrdiacute že sice o Averro-ově monopsychismu přednaacutešel avšak pojiacutemal to pouze jako dialektickeacuteho cvičeniacute a on saacutem monopsychismus ne-zastaacuteval Ve sveacutem noveacutem traktaacutetu pak nejenže odmiacutetaacute averroistickou argu-mentaci nyacutebrž se dokonce pokoušiacute do-kaacutezat individualitu nesmrtelneacute lidskeacute duše s odkazem na Avicennu Themis-tia a Simplikia a svůj obrat později při-pisuje praacutevě četbě těchto textů47

Kraacutetce po vydaacuteniacute Barozziho de-kretu (pravděpodobně v roce 1493) publikoval protiaverroistickyacute traktaacutet padovskyacute františkaacuten a scotista Antonio Trombetta (1436ndash1518)48 Nicmeacuteně na-vzdory antiaverroistickeacutemu zaměřeniacute spisu považuje Trombetta Averroovu

46 Contra perversam Averrois opinionem de unitate intellectus et de animae felicitate quaestiones divinae praacutece uacutedajně vznik-la v roce 1492 tiskem byla však vydaacutena až po Verniově smrti v raacutemci Acutissi-mae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia edi-tae Venetiis 1504 Srv Mahoney 1976 s 149nn

47 Srv Hasse 2011a s 166 Verniova vlast-niacute revize averroismu je interpretovaacutena rozdiacutelně a to buď jako oportunismus srv Nardi 1958a s 101 nebo jako kon-sekventniacute vyacutevoj myslitele ktereacutemu jde o soulad filosofie a teologie srv Kessler 1994 s 281

48 Antonio Trombetta Tractatus singularis contra Averroystas de humanarum ani-marum plurificatione ad catholicae fidei obsequium Srv di Napoli 1963 s 195

tezi o nezničitelnosti duše za shodnou s Aristotelem i viacuterou Jednota inte-lektu umožňuje zdůraznit nezaacutevislost rozumoveacuteho poznaacuteniacute na laacutetce je tedy třeba podle něj vysvětlit individuaci intelektu Trombetta hodlaacute podržet jak věčnost intelektu uchopujiacuteciacuteho objektivniacute obecneacute pojmy tak pluralitu rozumu49 tedy ve vyacutesledku to co hlaacutesal Marsilio Ficino

Je zjevneacute že pro aristotelsky orien-tovaneacute myslitele bylo odmiacutetnutiacute averro-istickeacute jednoty intelektu ořiacuteškem Tak boloňskyacute filosof Alessandro Achillini (zemř 1512) ve svyacutech Quodlibeta de intelligentiis z roku 1494 na jejichž zaacute-kladě byl označen za averroistu staacutele považuje Averroovu interpretaci inte-lektu za spraacutevneacute uchopeniacute Aristotelova probleacutemu I když zdůrazňuje že nauka o jednotě intelektu je v rozporu s viacuterou a musiacute byacutet odmiacutetnuta i filosofickyacutemi prostředky předklaacutedaacute proaverrois-tickeacute argumenty pokud by možnyacute in-telekt byl mnohyacute nebylo by ho možneacute z důvodu jeho individuace odlišit od smysloveacuteho poznaacuteniacute nebylo by možneacute poznaacuteniacute univerzaacutelniacutech forem a takeacute to co by bylo poznaacutevaacuteno dvěma odlišnyacutemi individui by byl jeden pojem avšak nu-mericky dva Z těchto dvou pojmů by se mohl vyabstrahovat dalšiacute pojem kteryacute by zase byl jeden avšak numericky dva a tak by se mohly vytvaacuteřet pojmy až donekonečna50 Argumentaciacute kteraacute

49 Blum 2011 s 290ndash29250 Achillini Quodlibeta III 2 3 10rb bdquose-

cundo si sic procederetur in infinitum in conceptibus quia conceptus essent nu-mero diversi et ab omni per se intelligi-bili numeraliter multiplicato abstrahibili

107FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

připomiacutenaacute slavnou Platoacutenovu naacutemitku bdquotřetiacute mužldquo proti jeho vlastniacute teorii idejiacute se Achillini hlaacutesiacute k Averroovu druheacutemu argumentu proti pluralitě možneacuteho intelektu Achillini nakonec jednotu intelektu odmiacutetaacute avšak zdaacute se že z filosofickeacuteho hlediska ji pova-žuje za pravděpodobnou a filosofickeacute argumenty vzneseneacute proti niacute za ne zcela uspokojiveacute51 Podobně proaverro-isticky byl naladěn i Marcantonio Zi-mara (1475ndash1532) kteryacute k Averroovi a Aristotelovi vytvořil vlivneacute indexy

Takeacute Verniovi padovštiacute žaacuteci Agos-tino Nifo a Pietro Pomponazzi ve svyacutech ranyacutech diacutelech přiznaacutevajiacute že averro-istickyacute monopsychismus se jim jeviacute jako spraacutevnaacute interpretace Aristotela a že je obtiacutežneacute ji vyvraacutetit Agostino Nifo (1473ndash1538) v komentaacuteři k De anima (z konce 15 stoletiacute tiskem 1503) uchopuje Averroův monopsychismus v kosmologickyacutech pojmech hovořiacute o nebeskeacute sfeacuteře kterou ztotožňuje s lid-skyacutem intelektem i když tuto nauku chaacutepe jako nepřijatelnou pro křesťana Ale již ve spise De intellectu z roku 1503 monopsychismus odmiacutetaacute Neopiacuteraacute se však o psychologickeacute a epistemolo-gickeacute protiargumenty ty totiž neshle-daacutevaacute za přesvědčiveacute nyacutebrž formuluje naacutemitky z oblasti moraacutelniacute filosofie a naacuteboženstviacute neboť etickeacute důsledky jednoty intelektu ohrožujiacute moraacutelku a takeacute přiacuterodně filosofickeacute respektive kosmologickeacute Probleacutem spatřuje v chaacute-paacuteniacute separovaneacuteho intelektu jako hy-batele kteryacute by měl hyacutebat mnohyacutemi

est conceptus ideo ab illis conceptibus essent alii conceptus abstrahibilesldquo

51 Hasse 2011b s 139ndash141

pohybovanyacutemi a vyvolaacutevat v různyacutech pohybovanyacutech rozdiacutelneacute uacutečinky52

I druhyacute jmenovanyacute Pietro Pompo-nazzi (1462ndash1525) ve svyacutech ranyacutech padovskyacutech komentaacuteřiacutech k Aristote-lovi považuje monopsychismus za le-gitimniacute interpretaci Aristotela Repro-dukuje Averroovu pozici a konfrontuje ji s vyacutekladem Alexandra z Afrodisiady tedy s pluralitou individuaacutelniacutech smr-telnyacutech intelektů Averroovu nauku o duši shledaacutevaacute jako shodnou s Aristo-telovou (např v kvestii z roku 1504) avšak naacutesledovat ji nechce neboť mu připadne nesmyslnaacute53 Alexandrova interpretace Aristotelova textu u Pom-ponazziho zviacutetězila až v jeho přednaacuteš-kaacutech z Boloni (1512ndash13 1514ndash15)54 v době kdy do sporů o spraacutevnyacute vyacuteklad Aristotela a o jednotu intelektu zasaacutehli uacutečastniacuteci paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu

4 Jednota intelektu po Apostolici regiminis

Oscilace mnoha filosofů mezi ave-rroistickyacutem monopsychismem na straně jedneacute a alexandrovskyacutem zdů-razněniacutem plurality za cenu odmiacutetnutiacute nesmrtelnosti na straně druheacute se stala jedniacutem z teacutemat paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu Bulou papeže Lva X nazvanou bdquoApostolici regiminisldquo z 19 prosince 1513 pak bylo zakaacutezaacuteno obhajovat jak

52 Hasse 2004 s 455ndash460 srv Hasse 2011a s 166ndash167

53 Pomponazzi 1955 s 93 bdquoDe opinione Averrois mihi videtur quod fuerit opinio Aristotelis tamen nullo pacto possum illi adherere et videtur mihi maxima fatui-tas Dicat autem quisque quidquid vult ego magis abhorreo opinionem Aristote-lis quam diabolumldquo Srv Kraye 2000 s 13

54 Pluta 1986 s 50 Van Dooren 1994 s 309ndash318

108

132015

averroistickou tak alexandrovskou po-zici a to dokonce i pouze jako dialek-tickeacute cvičeniacute Odsouzeni byli ti bdquokdo tvrdiacute že rozumovaacute duše je smrtelnaacute nebo že je jedna v mnohyacutech lidech a kdo pochybujiacute nejen o tom že je prav-divě a bytostně formou lidskeacuteho těla [hellip] ale i že je nesmrtelnaacute a že v mno-hosti těl v nichž se rozleacutevaacute je jako jednotlivaacute zmnožitelnaacute je zmnožena a maacute byacutet zmnoženaldquo55 Předmětem od-souzeniacute tedy byl jak averroistickyacute mo-nopsychismus tak alexandrovskaacute in-terpretace Aristotela a kodifikovaacuten byl přiacutestup Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Když pak v listopadu 1516 vydal Pi-etro Pomponazzi svůj Traktaacutet o nesmr-telnosti duše vyvolal tento spis spor ni-koli z důvodu přiacuteklonu k averroismu nyacutebrž alexandrismu Pomponazzi averroistickou jednotu intelektu od-miacutetaacute argumentuje pro pluralitu dušiacute avšak připisuje jim pouze relativniacute nesmrtelnost a absolutniacute smrtelnost Kliacutečovyacutem argumentem proti jednotě intelektu je pro Pomponazziho teze kterou přebiacuteraacute z Aristotela že činnost intelektu nemůže probiacutehat bez imagi-nace a je tedy zaacutevislaacute na fantasmatech na smyslovyacutech představaacutech jež jsou produktem smysloveacuteho vniacutemaacuteniacute Po-dle Pomponazziho je-li intelekt zaacutevislyacute

55 Conciliorum oecumenicorum decreta sess viii s 581 bdquodamnamus et repro-bamus omnes asserentes animam in-tellectivam mortalem esse aut unicam in cunctis hominibus et haec in dubium vertentes cum illa non solum vere per se et essentialiter humani corporis forma exsistat [hellip] verum et immortalis et pro corporum quibus infunditur multitudine singulariter multiplicabilis et multiplica-ta et multiplicanda sitldquo

na těle ve sveacute činnosti je na něm zaacute-vislyacute i ve sveacutem bytiacute tudiacutež je tělem individualizovanyacute56

Jednota intelektu odsouzenaacute kon-cilem je nyniacute odmiacutetnuta na zaacutekladě filosofickeacute argumentace prostřednic-tviacutem analyacutezy procesu poznaacuteniacute Zaacutero-veň je Averroova nauka prezentovaacutena jako filosofie kteraacute neodpoviacutedaacute Aris-totelovi Zatiacutemco v 15 stoletiacute aristote-likoveacute viacutecemeacuteně považovali Averroa za filosofa kteryacute je s Aristotelem v sou-ladu pročež si takeacute již ve 13 stoletiacute vysloužil přezdiacutevku bdquoKomentaacutetorldquo nyniacute je Averroes bdquoprznitelemldquo (perver-sor) Aristotelovy nauky Diacuteky Pompo-nazzimu se diskuse naacutesledně přesou-vajiacute na jinou rovinu teacutema pluralita versus jednota je nahrazeno teacutematem nesmrtelnost versus smrtelnost Po-kud uacutečastniacuteci diskuse přece jen ho-vořiacute o jednotě intelektu činiacute tak často již neaverroistickyacutem způsobem tzn netematizujiacute jednotu intelektu mož-neacuteho ale jednotu intelektu činneacuteho Saacutem Pomponazzi činnyacute a možnyacute inte-lekt od sebe odděluje a činnyacute intelekt chaacutepe jako nesmrtelnou separovanou substanci kteraacute působiacute na možnyacute in-telekt individualizovanyacute tělem jako hybatel na pohybovaneacuteho57 Stejně tak i

56 Pomponazzi 2012 IV s 73ndash9357 Pomponazzi 2012 X s 173 bdquoAristoteleacutes

totiž na uvedeneacutem miacutestě řiacutekaacute že pou-ze činnyacute intelekt je vpravdě nesmrtelnyacute a staacutele je v uskutečněniacute zatiacutemco trpnyacute nikoli poněvadž někdy mysliacute a někdy nemysliacute A protože tedy nekonaacute setrva-le nemaacute ani setrvalou bytnost proto je třeba na naacutemitku řiacuteci že možnyacute intelekt je v jisteacutem ohledu nesmrtelnyacute avšak v pravdě nesmrtelnyacute je pouze intelekt činnyacute protože je jednou z inteligenciacute a

109FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Gasparo Contarini (1483ndash1542) jeden z Pomponazziho kritiků a obhaacutejců ne-smrtelnosti individuaacutelniacute lidskeacute duše souhlasiacute s Pomponazzim nejen v od-miacutetnutiacute averroistickeacuteho monopsychi-smu ale i v chaacutepaacuteniacute činneacuteho intelektu jako separovaneacuteho od lidskeacute duše58 Stejnou pozici tedy na jednu stranu imanenci intelektu možneacuteho a na stranu druhou transcendenci intelektu činneacuteho zastaacuteval později padovskyacute fi-losof Cesare Cremonini (1550ndash1631) přičemž onen jednotnyacute činnyacute intelekt ztotožňoval s Bohem59 tak jak to činili již mnoziacute středověciacute autoři když teacutema činneacuteho a možneacuteho rozumu recipovali nebo i v tomto smyslu augustinovsky laděnyacute Pavel z Benaacutetek Cremonini se hlaacutesil stejně jako Pomponazzi k Ale-xandru z Afrodisiady podobně jako před niacutem Simone Porzio (1496ndash1554) pravděpodobně Pomponazziho žaacutek kteryacute však na rozdiacutel od Cremoniniho Alexandrovu identifikaci činneacuteho inte-lektu s Bohem odmiacutetal60

Vyacutejimku v diskusi daneacuteho obdobiacute v niacutež začiacutenaacute převažovat antiaverro-istickyacute postoj tvořiacute Luca Prassicio (zemř 1533) kteryacute obhajoval Averroa jako zastaacutence nesmrtelnosti duše jak

neniacute nějakou součaacutestiacute lidskeacute duše jak soudili Themistios a Averroes nyacutebrž pouze hybatelemldquo (přel M Petřiacuteček)

58 Contarini 2014 s 89 bdquo možnyacute intelekt setrvaacutevaacute po smrti byť mu nebyla daacutena nesmrtelnost činneacuteho intelektu Neboť i jaacute souhlasiacutem s Vašiacute Excelenciacute v tom že činnyacute intelekt o němž se zmiňuje Aristo-teleacutes na tomto miacutestě neniacute čaacutestiacute duše nyacutebrž jakyacutemsi vyššiacutem intelektemldquo (přel J Janoušek)

59 Kuhn 1996 s 210ndash24360 Porzio 1551 Srv Garin 2008 s 360ndash363

proti Pomponazzimu tak proti Nifovi kteryacute Averroa podle něj desinterpreto-val Ve sveacutem traktaacutetu o nesmrtelnosti duše61 se staviacute na stranu Averroovu jako na stranu nejlepšiacuteho obraacutence ne-smrtelnosti duše totiž nejen intelektu činneacuteho ale i intelektu možneacuteho Pro-blematičnost jednoty možneacuteho inte-lektu z hlediska křesťanstviacute kupodivu u Prassicia ustupuje do pozadiacute ve pro-spěch obhajoby nesmrtelnosti zpo-chybněneacute Pomponazzim62 Přestože je tedy Prassicio radikaacutelniacutem propagaacuteto-rem Averroa paradoxně i jeho přiacutestup svědčiacute o přesunu diskusiacute od jednoty k nesmrtelnosti

Druhaacute polovina 16 stoletiacute je tak obdobiacutem uacutepadku nauky o jednotě in-telektu a averroismu jako takoveacuteho Jedniacutem z posledniacutech filosofů kteřiacute přispěli k teacutematu averroistickeacute jednoty intelektu byl Francesco Vimercato (1512ndash1571) původem z Milaacutena avšak působiacuteciacute dlouho v Pařiacuteži Vimercato si cenil Averroa předevšiacutem jako přiacute-rodniacuteho filosofa a ve svyacutech spisech o duši dochaacuteziacute k jednotě činneacuteho i jed-notě možneacuteho intelektu i když opět jako mnoziacute jeho předchůdci tvrdiacute že se jednaacute o nauku s křesťanstviacutem ne-slučitelnou63 A snad uacuteplně posledniacutem zastaacutencem jednoty intelektu z přiacute-rodněfilosofickeacuteho hlediska byť takeacute zdůrazňujiacuteciacutem jeho nepravdivost z hle-diska pravdy křesťanstviacute byl Antonio Bernardi v roce 156264

61 Prassicio 1520 62 Hasse 2011b s 141ndash14463 Hasse 2004 s 462ndash46564 Hasse 2004 s 466 Hasse 2011a s 168

110

132015

Postupneacute mizeniacute averroistickeacute po-zice v druheacute polovině 16 stoletiacute však zaacuteroveň neznamenaacute že by se k niacute fi-losofoveacute přestali obracet jako k před-mětu kritiky Napřiacuteklad jezuiteacute z Co-imbry kteřiacute na sklonku 16 stoletiacute vytvaacuteřeli komentaacuteře k Aristotelovyacutem spisům tzv Conimbricenses jed-noznačně považujiacute Averroův mono-psychismus za nauku kteraacute je v roz-poru jak s Aristotelem tak s pravyacutem učeniacutem65 Stejně tak i řiacutemskyacute jezuita Francisco de Toledo (1532ndash1596) na-padaacute jednotu intelektu jako odporujiacuteciacute praveacute filosofii a rozumu Důkladnou protiaverroistickou argumentaci roz-viacutejiacute ve stejneacute době padovskyacute filosof Ja-copo Zabarella (1533ndash1589) napřiacuteklad ve sveacutem spise De mente humana66 U Za-barelly i jezuitskyacutech autorů je nicmeacuteně kritika monopsychismu již využita spiacuteše pouze jako odrazovyacute můstek pro formulovaacuteniacute vlastniacute odlišneacute koncepce rozumoveacuteho poznaacuteniacute než že by před-stavovala uacutetok na reaacutelneacuteho protivniacuteka Důvodem pro opuštěniacute averroistickyacutech pozic bylo podle Daga Hasseho zřejmě praacutevě toto rozviacutejeniacute alternativniacutech aristotelsky založenyacutech teoriiacute intelek-tuaacutelniacuteho poznaacuteniacute a to jak v lutheraacuten-skeacutem Německu Filipem Melanchtho-nem tak v jezuitskeacute scholastice již reprezentuje Francisco Suaacuterez či v raacutemci bdquopadovskeacuteholdquo aristotelismu je-hož vrcholnou postavou je zmiňovanyacute Jacopo Zabarella67

65 Salatowski s 20466 Salatowski s 206-20967 Hasse 2011a s 169 Hasse 2004 s 468

Zabarella ve sveacutem spise De mente agente považuje činnyacute intelekt za se-parovanou substanci kterou ztotož-ňuje s Bohem kteryacute iluminuje lidskou mysl68 Trpnyacute intelekt (intellectus pati-bilis) je pak pro něj (oproti Averroovu pojetiacute) praacutevě tou schopnostiacute kteraacute abstrahuje pojmy z fantasmat69 Fran-cisco Suaacuterez přistupuje k teacutematu zcela jinak Činnyacute i možnyacute intelekt nejsou pro něj odděleneacute substance u kteryacutech bychom pak museli zvažovat jejich on-tologickyacute status nyacutebrž dvě siacutely (vis) in-telektivniacute schopnosti duše70 Zabarella i Pomponazzi se soustřediacute na proble-matiku abstrakce a vztahu intelektiv-niacutech schopnostiacute a fantasie spiacuteše v naacute-vaznosti na Pomponazziho vyacuteklad než na averroistickeacute pozice Asi posledniacute vaacutežně miacuteněnyacute uacutetok na averroistickyacute monopsychismus formulujiacute v 17 stoletiacute cambridgeštiacute platonikoveacute předevšiacutem Henry More ovšem v tomto přiacutepadě se jednaacute o kritiku vedenou z pozice platonismu71

5 Zaacutevěr

68 Zabarella 1966 s 1031 bdquoMaxime autem omnium intelligibilis Deus est et est pri-mum in genere intelligibilium ergo nil aliud statui potest intellectus agens nisi solus Deus Hoc fuit argumentum eficaci-ssimum Alexandrildquo

69 Zabarella 1966 s 1020 bdquoSeptima est officium abstrahendi non est intellectus agentis sed est proprium intellectus patibilisldquo

70 Fransisco Suaacuterez se věnuje kritice ave-rroismu v prvniacute knize spisu De anima (I 12 12ndash13 s 557ndash559) svou teorii rozumo-veacuteho poznaacuteniacute pak formuluje v knize čtvr-teacute (De potentia intellectiva) K Suaacuterezovi srv např Heider 2011

71 Hutton 2013 s 197ndash212

111FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Jednota intelektu předevšiacutem v jejiacute silneacute formě jako monopsychismus tedy jako jednota možneacuteho rozumu patřila v 15 a 16 stoletiacute mezi kliacutečovaacute filosofickaacute teacutemata Dějinně-filosofickyacute vyacutezkum kteryacute jsme v teacuteto studii na-značili umožňuje identifikovat něko-lik zaacutekladniacutech přiacutestupů k teacutematu

1 Pokud byl Averroův monopsychi-smus považovaacuten za odůvodněnyacute z hle-diska filosofickeacute argumentace dostaacuteval se do konfliktu s křesťanskou předsta-vou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši s niacutež nebyl kompatibilniacute Tento rozpor tak vedl k hledaacuteniacute vztahu mezi racionaacutelniacutem zdůvodňovaacuteniacutem a viacuterou kteraacute tak vznaacutešiacute naacuteroky na pravdivost jineacuteho typu než filosofie (např Pavel z Benaacutetek) Diskuse o monopsychi-smu spolu se sporem o nesmrtelnost lidskeacute duše s niacutemž tematicky souvisiacute vedly postupně k odděleniacute filosofie od teologie

2 Přesvědčeniacute o spraacutevnosti Ave-rroovy monopsychickeacute interpretace Aristotela však vedle toho vyuacutestilo i v odmiacutetnutiacute aristotelismu jako takoveacuteho pro jeho neslučitelnost s křesťanstviacutem (Bessarion Ficino) Tato pozice jde ruku v ruce s obnovou platonismu v 15 stoletiacute a zaacuteroveň potencovala vyacuteše uve-deneacute vymezovaacuteniacute kompetenciacute přiroze-neacuteho rozumu a viacutery

3 Pokud byl monopsychismus shle-daacuten jako neadekvaacutetniacute interpretace Aristotela bylo třeba proti němu po-stavit alternativniacute aristotelskyacute vyacuteklad Odmiacutetnutiacute monopsychismu v 16 sto-letiacute takeacute v kontextu přesunu těžiště fi-losofickyacutech diskusiacute z probleacutemu jednoty a plurality na probleacutem nesmrtelnosti

vedlo k formulaci novyacutech koncepciacute ro-zumoveacuteho poznaacuteniacute Tradičniacute tomis-tickaacute kritika byla často považovaacutena za uacutetok kteryacute byl veden z pozic viacutecemeacuteně teologickyacutech (a neniacute předmětem to-hoto člaacutenku posoudit zda opraacutevněně či neopraacutevněně) což bylo podpořeno i koncilniacutem zaacutesahem a tak jako filoso-ficky plausibilniacute byl shledaacutevaacuten vyacuteklad Alexandra z Afrodisiady kteryacute se však takeacute byť z jinyacutech důvodů dostaacuteval do konfliktu s věroukou a vedl k rozlišeniacute filosofie a viacutery (Pomponazzi) Proto pro alternativniacute teorie rozumoveacuteho poznaacuteniacute čerpajiacuteciacute z aristotelskeacute tra-dice ktereacute vznikaly ve druheacute polovině 16 stoletiacute (Zabarella Suaacuterez) zůstaacutevaacute vyrovnaacuteniacute se s monopsychickou argu-mentaciacute uacutekolem v kontextu probleacutemu nesmrtelnosti duše navozeneacutem spo-rem o Pomponazziho vyacuteklad I pro ně je jednota intelektu nadaacutele teoriiacute vůči niacutež bylo třeba se vymezovat byť ave-rroistickou pozici v teacute době zdaacute se již nikdo nezastaacuteval

I když na poli renesančniacutech baacutedaacuteniacute zůstaacutevaacute i vzhledem k recepci monopsy-chismu množstviacute nevyřešenyacutech otaacute-zek v každeacutem přiacutepadě deacutelka životnosti nauky o jednotě intelektu v renesanci ukazuje na vyacuteznamnou dějinnou roli kterou averroismus sehraacutel nejen ve středověku ale i tomto obdobiacute

112

132015

BIBLIOGRAFIE

Achillini A (1494) Quodlibeta de intelligentiis Bologna Benedictus Hectoris Failli

Allen M J B (2013) bdquoMarsilio Ficino on Saturn the Plotinian Mind and the Monster of Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 81ndash97

Averroes Cordubensis (1953) Commentarium Magnum in Aristotelis de Anima libros (ed F S Crawford) Cambridge The Mediaeval Academy of America

Band K P (1995) bdquoElijah Del Medigo Unicity of Intellect and Immortality of Soulldquo Proceedings of the American Academy for Jewish Research 61 s 1ndash22

Blum P R (2011) bdquoNesmrtelnost dušeldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 279ndash309

Blumenthal H J (1996) Aristotle and Neoplatonism in Late Antiquity Interpretations of the De Anima Ithaca Cornell University Press

Brentano F (1967) Die Psychologie des Aristoteles insbesondere seine Lehre vom NOUS POIHTIKOS Nebst einer Beilage uumlber das Wirken des aristotelischen Gottes Mainz 1867 přetisk Darmstadt Wissenschaftliche Buchgesellschaft

Conciliorum oecumenicorum decreta (eds J Alberigo P-P Joannou C Leonardi P Prodi) (1962) Basileae Herder

Contarini G (2014) O nesmrtelnosti duše (eds P R Blum T Nejeschleba) Olomouc Univerzita Palackeacuteho v Olomouci

Conti A D (1992) bdquoIl problema della

conoscibilitagrave del singolare nella

gnoseologia di Paolo Venetoldquo Bullettino

delllsquoIstituto Storico Italiano per il Medio

Evo e Archivio muratoriano 98 s 323ndash82

Conti A D (2012) bdquoPaul of Veniceldquo In

E N Zalta (ed) Stanford Encyclopedia

of Philosophy Dostupneacute z httpplato

stanfordeduentriespaul-venice

Davidson H (1992) Alfarabi Avicenna and Averroes on the Intellect Their Cosmologies Theories of the Activ Intellect

113FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

and Theories of Human Intellect New York Oxford University Press

di Napoli Giovanni (1963) Lrsquoimmortalitagrave dellrsquoanima nel rinascimento Torino Societagrave editrice internationale

Dulles A (1941) Princeps concordiae Pico della Mirandola and the Scholastic Tradition Cambridge MA Harvard University Press

Ficino M (2005) Platonic theology vol 5 books xvndashxvi (transl M J B Allen ed James Hankins) Cambridge MA Harvard University Press

Flasch K (1989) Aufklaumlrung im Mittelalter Die Verurteilung von 1277 Mainz Dieterich

Gaetano da Thiene (1493) Super libros de

anima Venetiis Bonetus Locatellus

pour Octavianus Scotus

Garin E (2008) History of Italian Philosophy Amsterdam New York Rodopi

Gerson L P (2004) bdquoThe Unity of Intellect in Aristotelersquos De animaldquo Phronesis 49(4) s 348ndash373

Hasse D N (2004) bdquoAufstieg und Niedergang des Averroismus in der Renaissance Niccolo Tignosi Agostino Nifo Francesco Vimercatoldquo In J van Aertsen M Pickaveacute (eds) bdquoHerbs des Mittelaltersldquo Fragen zur Bewertung des 14 und 15 Jahrhunderts Berlin Walter de Gruyter s 451ndash453

Hasse D N (2011a) bdquoArabskaacute filosofie a averroismusldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 156ndash185

Hasse D N (2011b) bdquoThe Attraction of Averroism in the Renaissance Vernia Achillini Prassicioldquo Bulletin of the Institute of Classical Studies 47 s 131ndash147

Heider D (2011) bdquoReifikace hylemorfickyacutech principů Substanciaacutelniacute jednota člověka a nesmrtelnost lidskeacute duše ve filosofii F Suaacuterezeldquo In T Nejeschleba V Němec M Recinovaacute (eds) Pojetiacute člověka v dějinaacutech a současnosti filosofie I Od antiky po renesanci Brno CDK s 139ndash152

114

132015

Horn H-J (1994) Studien zum dritten Buch der aristotelischen Schrift De anima Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

Hutton S (2013) bdquoThe Cambridge Platonists and Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 197ndash212

Imbach R (1991) bdquoLrsquoAverroiumlsme latin du XIIIe siegraveclelsquoldquo In R Imbach A Maierugrave (eds) Gli studi di fi loso fi a medievale fra Otto e Novocento Contributo a un bilancio storiogra fi co Rome Edizioni di storia e letteratura s 191ndash208

Kessler E (1994) bdquoNicoletto Vernia oder die Rettung eines Averroistenldquo In F Niewoumlhner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelalter und in der Renaissance Zuumlrich Spur s 269ndash290

Kessler E (2007) bdquoThe intellective soulldquo In Ch B Schmitt et al (eds) Cambridge History of Renaissance Philosophy Cambridge Cambridge University Press s 485ndash534

Kessler E (2008) Die Philosophie der Renaissance Das 15 Jahrhundert Muumlnchen C H Beck

Kraye J (2000) bdquoThe Immortality of the Soul in the Renaissance between Natural Philosophy and Theologyldquo Signatures 1 ch 2 s 1ndash22

Kristeller P O (1979) Renaissance Thought and its Sources New York Columbia University Press

Kuhn H C (1996) Venetischer Aristotelismus im Ende der aristotelischen Welt Aspekte der Welt und des Denkens des Cesare Cremonini (1550ndash1631) Frankfurt a M Peter Lang Verlag

Kuksewicz Z (1983) bdquoPaul de Venise et sa theacuteorie de lrsquoacircmerdquo In L Olivieri (ed) Aristotelismo veneto e scienza moderna atti del 25deg anno accademico del Centro per la storia della tradizione aristotelica nel Veneto IndashII Padua Antenore s 130-164

Kusaacutenskyacute M (2001) Idiota de mente In P Floss J Patočka (eds) Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute život a diacutelo renesančniacuteho filosofa matematika a politika Praha Vyšehrad s 195ndash243

115FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Mahoney E P (1970) bdquoAgostino Niforsquos Early Views on Immortalityldquo Journal of the History of Philosophy 8 s 451ndash460

Mahoney E P (1976) bdquoNicoletto Vernia on the Soul and Immortalityldquo In E P Mahoney (ed) Philosophy and Humanism Renaissance Essays in Honor of Paul Oskar Kristeller New York Columbia University Press s 145ndash149

Mahoney E P (2000) Two Aristotelians of the Italian Renaissance Nicoletto Vernia and Agostino Nifo Aldershot AshgateVariorum

Marenbon J (2013) bdquoErnest Renan and Averroism The Story of a Misinterpretationldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 273ndash284

Fuumlhrer M (2014) Echoes of Aquinas in Cusanusrsquos Vision of Man Lanham Lexington Books

Martin C (2013) bdquoHumanism and the Assessment of Averroes in the Renaissanceldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its

Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 65ndash80

Martin C (2014) Subverting Aristotle Religion History and Philosophy in Early Modern Science Baltimore John Hopkins University Press

Matula J (2009) bdquoAntiaverroismus v diele Tomaacuteša Akvinskeacuteholdquo Aither 1 s 52ndash61

Monfasani J (1993) bdquoThe Averroism of John Argyropoulos and His Quaestio utrum intellectus humanus sit perpetuuslsquoldquo I Tatti Studies in the Italian Renaissance 5 s 157ndash208

Nardi B (1958a) bdquoLa miscredenza e il carattere morale di Nicoletto Vernia Ancora qualche notizia e aneddoto su Nicoletto Vernialdquo In B Nardi (ed) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni s 95ndash126

Nardi B (1958b) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni

Nardi B (1958c) bdquoPaolo Veneto e

lrsquoaverroismo padovanoldquo In B Nardi

116

132015

(ed) Saggi sullrsquoaverroismo padovano dal

secolo XIV al XVI Florence Sansoni s

75ndash93

Paulus Venetus (1481) Scriptum super

librum de anima Venetiis

Paulus Venetus (1503) Summa naturalis

philosophiae Venetiis

Paulus Venetus (1504) Scriptum super libros

De anima Venetiis

Pico della Mirandola G (1998) Conclusiones In S A Farmer (ed) Syncretism in the West Picorsquos 900 these (1486) the evolution of traditional religious and philosophical systems with text translation and commentary Tempe Medieval amp Renaissance Texts amp Studies

Pluta O (1986) Kritiker der Unsterblichkeitsdoktrin in Mittelalter und Renaissance Amsterdam B R Gruumlner

Pomponazzi P (1955) Quaestio de immortalitate animae (1504) In P O Kristeller (ed) bdquoTwo unpublished Questions on the Soul of Pietro

Pomponazzildquo Medievalia et Humanistica 8 s 76ndash101

Pomponazzi P (2012) Pojednaacuteniacute o nesmrtelnosti duše Tractatus de immortalitate animae Praha OIKOYMENH

Porzio S (1551) De mente humana disputatio Florentiae Apud Laurentium Torrentinum

Prassicio L (1520) Quaestio de immortalitate animae intellectivae secundum mentem Aristotelis a nemine verius quam ab Averroi interpretati Napoli

Putallaz F X Imbach R (2005) Povolaacuteniacutem filosof Praha OIKOYMENH

Randall J H (1961) bdquoThe Place of Pomponazzi in the Padua Traditionldquo In J H Randall (ed) The School of Pauda and the Emergence of Modern Science Padova Ed Antenore s 70ndash114

Renan E (1852) Averroes et lrsquoAverroiumlsme Paris Auguste Durand

Ross W D (ed) (1924) Aristotle Metaphysics Oxford Clarendon Press

117FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Severa M (2015) bdquoSed nihil ad nos de Dei miraculis cum de naturalibus naturaliter disseramusldquo Heterodoxniacute mistři svobodnyacutech uměniacute a jejich diskuse s Tomaacutešem Akvinskyacutem Disertačniacute praacutece FF UK Praha 2015

Still C N (2008) bdquoPicorsquos Quest for All Knowledgeldquo In M V Dougherty (ed) Pico della Mirandola New Essays Cambridge Cambridge University Press s 179ndash201

Suaacuterez F (1856) De anima In F Suaacuterez Opera omnia vol 3 Paris

Themistius (1899) In libros Aristotelis de anima paraphrasis (ed R Heinze) Berlin Reimer

Tignosi N (1551) In libros Aristotelis de

anima commentarii Firenze

Tomaacuteš Akvinskyacute (1976) De unitate intellectus In Sanctio Thomae de Aquino Opera omnia iussu Leonis XIII P M edita (editio Leonina) vol 43 Editori di San Tommaso Roma

Van Dooren W (1994) bdquoPomponazzi und Averroesldquo In F Niewohner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelaler und in

der Renaissance Zuumlrich Spur s 309ndash318

Vernia N (1504) Acutissimae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia editae Venetiis

Zabarella J (1966) De mente agente In

J Zabarella De rebus naturalibus libri

30 Frankfurt a M 16061607 reprint

Frankfurt a M s 1007ndash1042

116

132015

ABSTRAKTThis paper deals with Aristotelian tradition around the year 1000 The text focuses on two disputations taken place at the Ottonian imperial court (first at the court of Otto II in Ravenna in 980 or 981 the other at the court of Otto III in 997) and describes teaching of dialectics according Gerbert of Reims (later pope Silvestr II)

Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvořeTWO ARISTOTELIAN DISPUTATIONS AT THE OTTONIAN IMPERIAL COURT

MAREK OTISKFilozofickaacute fakulta Ostravskaacute univerzita v Ostravě Reaacutelniacute 5701 03 Ostrava

Filosofickyacute uacutestav AV ČR Jilskaacute 1110 00 Praha 1 marekotiskosucz

117M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

ITento přiacutespěvek si klade za ciacutel upozor-nit na způsob jakyacutem byla pěstovaacutena tradice aristotelskeacuteho myšleniacute v po-sledniacute čtvrtině 10 stoletiacute Tato před-scholastickaacute eacutera evropskeacuteho zaacutepadniacuteho křesťanskeacuteho myšleniacute je mnohdy trak-tovaacutena vyacutehradně v souvislosti s platoacuten-sko-novoplatoacutenskyacutem dědictviacutem (ktereacute mělo na tehdejšiacute intelektuaacutelniacute svět bez-pochyby vyacuterazně znatelnějšiacute vliv) proto chce tato studie ukaacutezat že je zcela na miacutestě hovořit v teacuteto eacuteře i o kreativniacutem rozviacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu

Hlavniacute pozornost se zaměřiacute na dvě disputace ktereacute proběhly na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře ndash prvniacute uspořaacutedal na přelomu let 980 a 981 ciacutesař Otta II v Ravenně druhaacute se uskutečnila patrně v leacutetě roku 997 v některeacutem z německyacutech

měst (snad v Magdeburgu) za uacutečasti jeho syna Otty III Osobnostiacute kteraacute spojuje obě disputace je patrně nejznaacute-mějšiacute (a dost možnaacute i nejvyacuteznamnějšiacute) učenec teacuteto doby ndash Gerbert původem (pravděpodobně) z Aurillacu učitel (a neuznanyacute arcibiskup) z Remeše opat z Bobbia arcibiskup z Ravenny kteryacute byl v letech 999ndash1003 pod jmeacutenem Sil-vestr II papežem

Jelikož je to praacutevě Gerbert (tj pa-pež Silvestr II) kteryacute je někdy uvaacuteděn na počaacutetku znatelneacuteho oživeniacute zaacutejmu o aristotelskeacute myšleniacute na latinskeacutem Zaacutepadě (kupř jeho jmeacuteno stojiacute v čele autorů komentaacuteřů k Aristotelovyacutem logickyacutem diacutelům i k Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kategoriiacutem1 nebo jeho

1 Viz Marenbon 1993 s 101 110 116

118

132015

traktaacutet De rationali et ratione uti je označovaacuten za jednu z prototypovyacutech podob scholastickyacutech kvestiiacute2) sa-motneacutemu představeniacute obou disputaciacute bude předchaacutezet stručneacute uvedeniacute do Gerbertovy vyacuteuky dialektiky během jeho působeniacute při remešskeacute katedraacutele ve druheacute polovině sedmdesaacutetyacutech let 10 stoletiacute

IIGerbert z Aurillacu je dnes znaacutem předevšiacutem jako autor viacutece než dvou set dopisů3 jejichž literaacuterniacute i histo-ricko-informačniacute vyacuteznam je namnoze hodnocen velmi vysoko4 Sveacute pevneacute a nezadatelneacute miacutesto maacute Gerbert rov-něž v dějinaacutech matematiky (často je zdůrazňovaacuten jeho zaacutesadniacute ndash katalaacuten-skyacutemi studiemi inspirovanyacute ndash podiacutel na oživeniacute zaacutejmu o praktickeacute aritmetickeacute vyacutepočty provaacuteděneacute na abaku s čiacutemž souvisiacute vůbec prvniacute užiacutevaacuteniacute arabskyacutech čiacuteslic v křesťanskeacutem zaacutepadniacutem svě-tě)5 astronomie či hudby6 Pro tento přiacutespěvek je ovšem zaacutesadniacute jeho roz-viacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu a to pře-devšiacutem na poli logiky (astronomickeacute

2 Viz např Turner 1903 s 260 Srov takeacute např Sigismondi 2007 s 59ndash64 nebo Frova 1985 s 351ndash352

3 Gerbertus Ep 1ndash2204 Srov např Nechutovaacute Stehliacutekovaacute 2013

s 120 nebo Brooke 2006 s 244ndash246 ad5 Viz např Folkerts 1997 s 7 srov vyob-

razeniacute abaku z konce 10 a z 11 stoletiacute včetně těch na nichž se objevuje notic-ka že to byl Gerbert kteryacute začal užiacutevat tyto čiacuteslice ndash detailněji viz např Folkerts 1996 Burnett 2002 2001 ad

6 Podrobněji viz např Bergmann 1985 Borst 1989 Huglo 2000 Sachs 1972 a mnoho dalšiacutech

a kosmologickeacute koncepce zde zůstanou stranou pozornosti)

Vedle vlastniacute Gerbertovy docho-vaneacute piacutesemneacute tvorby existuje dalšiacute poměrně přehlednaacute a ucelenaacute zpraacuteva o Gerbertově praacuteci s aristotelskyacutemi logickyacutemi texty historickeacute diacutelo Ger-bertova současniacuteka spolupracov-niacuteka možnaacute i žaacuteka ndash Richera mnicha z klaacuteštera svateacuteho Remigia v Reme-ši7 Richer pobyacuteval v Remeši ve stejneacute době jako Gerbert a lze proto před-poklaacutedat jeho velmi dobrou informo-vanost o Gerbertovyacutech pedagogickyacutech praktikaacutech Pasaacutež třetiacute knihy jeho Dějin kteraacute mimo jineacute shrnuje živo-topisnaacute data o Gerbertovi se zaacutehy měniacute v přehled způsobů vyučovaacuteniacute jednotlivyacutech svobodnyacutech uměniacute jak je pozdějšiacute papež v Remeši přednaacutešel Třebaže Richer věnoval znatelně většiacute pozornost Gerbertovu představovaacuteniacute zaacutekladů kvadriviaacutelniacutech discipliacuten (ze-jmeacutena astronomie)8 velmi ilustrativniacute je rovněž pojednaacuteniacute o Gerbertově vyacute-uce dialektiky

Celeacute seznamovaacuteniacute s uměniacutem dia-lektiky probiacutehalo pod Gerbertovyacutem vedeniacutem pomociacute antickyacutech autorita-tivniacutech knih ktereacute učitel se svyacutemi žaacuteky probiacuteral podle pevně daneacuteho řaacutedu a pomociacute komentaacuteřů objasňoval ne vždy jednoduchou laacutetku Nejprve se věnoval Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aris-totelovyacutem Kategoriiacutem ktereacute Gerbert se studenty rozebiacuteral v překladu Ma-ria Victorina i Boeumlthia Poteacute přišly na řadu Aristotelovy spisy Kategorie

7 Bliacuteže viz Glenn 20048 Richerus Hist III49ndash54 s 195ndash198

119M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

a O vyjadřovaacuteniacute Ciceronovy Topiky Boeumlthiův komentaacuteř k tomuto Cicero-novu diacutelu a vlastniacute Boeumlthiův traktaacutet o teacuteže problematice (De topicis differen-tiis) Na zaacutevěr se dostalo na Boeumlthiovy dialektickeacute traktaacutety (De categoricis syllogismis De hypotheticis syllogismis a De divisione) a Victorinův spis De diffinitione9 K tomuto Richerovu pře-hledu je možneacute dodat takeacute Boeumlthiovy komentaacuteře k uvedenyacutem spisům Por-fyacuteria a Aristotela neboť z nich čerpaacute v jinyacutech svyacutech textech10

Uvedenyacute vyacutečet poměrně jasně uka-zuje že Gerbert vyučoval dialektiku v takřka shodneacute struktuře jak tomu bylo zvykem na pozdějšiacutech středově-kyacutech školaacutech různyacutech typů univerzity nevyjiacutemaje Už v Gerbertově remešskeacute pedagogickeacute aktivitě v sedmdesaacutetyacutech letech 10 stoletiacute je poměrně jasně pa-trnaacute snaha o peripatetickyacute vyacuteklad lo-gickeacute problematiky

9 Richerus Hist III46ndash47 s 193ndash194 bdquoDialecticam ergo ordine librorum per-currens dilucidis sententiarum verbis enodavit Inprimis enim Porphirii ysa-gogas id est introductiones secundum Uictorini rhethoris translationem inde etiam easdem secundum Manlium ex-planavit Cathegoriarum id est predi-camentorum librum Arist[ot]elis con-sequenter enucleans Periermenias vero id est de interpretatione librum cuius laboris sit aptissime monstravit Inde etiam topica id est argumento-rum sedes a Tullio de Greco in Latinum translata et a Manlio consule sex co-mmentariorum libris dilucidata suis auditoribus intimavit Necnon et quatu-or de topicis differentiis libros de sillo-gismis cathegoricis duos de ypotheticis tres diffinitionumque librum unum divisionum eque unum utiliter legit et expressitldquo

10 Viz např Gerbertus De rat 13 s 92

IIIA Aristotelovo (a Boeumlthiovo) jmeacuteno hraje podstatnou roli rovněž při ra-vennskeacute disputaci kterou uspořaacutedal ciacutesař Otta II Podrobnějšiacute informace o důvodech jejiacuteho svolaacuteniacute průběhu i vyacutesledku maacuteme i tentokraacutet takřka vyacutehradně zaacutesluhou Richera z Remeše a jeho historickeacuteho diacutela11 takže lze viacutece než důvodně pochybovat o zcela nestranneacutem popisu udaacutelostiacute což však nic neměniacute na tom že jinyacute doklad nemaacuteme

Prvotniacute podnět vzešel od sas-keacuteho učitele Otrika kteryacute je poměrně dobře znaacutemyacute i v českeacutem prostřediacute ne-boť se u něj v Magdeburgu vzdělaacuteval mj druhyacute pražskyacute biskup Gerbertův přiacutetel a světec ndash Vojtěch12 Otrik se tě-šil pověsti nevšedniacuteho vzdělance a in-telektuaacutela Svatovojtěšskaacute legenda ho vzletně nazyacutevaacute Ciceronem sveacute doby13 zaacute-roveň však dodaacutevaacute že Otrik byl vznět-liveacute povahy a nezřiacutedka sveacute studenty traacutepil fyzickyacutemi tresty14

Patrně od roku 978 Otrik působil na ciacutesařskeacutem dvoře15 Ciacutesař Otta II měl zřejmě k jeho věděniacute patřičnou uacutectu ovšem z dřiacutevějšiacutech let (z počaacutetku sedmdesaacutetyacutech let) si pamatoval i sa-motneacuteho Gerberta kteryacute několik mě-siacuteců po sveacutem přiacutejezdu z Barcelonskeacuteho

11 Richerus Hist III55ndash65 s 198ndash205 Srov Ottonis II Diplomata 238ndash243 s 266ndash275

12 Srov Bruno Leg Nasc 5 s 20 Canaparius Vita Adal 3ndash5 s 582ndash583

13 Bruno Leg Nasc 5 s 20 bdquoScolis praeerat tunc Ohtricus quidam facundussimus aetate illa quasi Cicero unus [hellip]ldquo

14 Tamteacutež15 Canaparius Vita Adal 6 s 583

120

132015

hrabstviacute pobyacuteval na dvoře Otty I a bez-pochyby se osobně styacutekal i s Ottou II třebaže považovat Gerberta za učitele Otty II je s největšiacute pravděpodobnostiacute přehnaneacute16 Ciacutesařskaacute přiacutezeň v těchto časech mnohdy vyacuterazně podpořila (za-jistila) velmi vyacutehodneacute a laacutekaveacute ciacuterkevniacute uacuteřady přičemž samotnyacute ciacutesař jmeno-vaacuteniacutem jednotlivyacutech ciacuterkevniacutech hod-nostaacuteřů velmi často sledoval sveacute kon-kreacutetniacute zaacutejmy Zřejmě kolem roku 980 ruku v ruce se siacuteliacuteciacutem věhlasem remeš-skeacuteho učitele Gerberta ktereacuteho si na-viacutec z dřiacutevějška pamatoval dost možnaacute začal přemiacutetat že by mu Gerbert mohl byacutet užitečnyacute i jinde než pouze u remeš-skeacute katedraacutely

Otrik mohl tento ciacutesařův zaacuteměr vniacutemat jako ohroženiacute sveacuteho vlastniacuteho postaveniacute u dvora a patrně nabyl do-jmu že by bylo vhodeacute trochu umenšit Gerbertovu slaacutevu nejleacutepe pak přiacutemo ukaacutezat nějakeacute jeho intelektuaacutelniacute po-chybeniacute Vyslal proto do Remeše sveacuteho zvěda kteryacute měl navštěvovat Gerber-tovu vyacuteuku a odhalit nějakou nedoko-nalost či přiacutemo chybu v jeho učeniacute Otrikův člověk se brzy z Remeše vraacutetil a přinesl Otrikovi potěšitelnou infor-maci Gerbert pryacute ve svyacutech vyacutekladech tvrdiacute že v raacutemci děleniacute věd je fyzika podřiacutezenaacute matematice17 Důvěryhod-nost teacuteto zpraacutevy mohla byacutet podpořena Gerbertovou pověstiacute vyacutetečneacuteho a ino-vativniacuteho matematika takže Otrik pa-trně neměl důvod tomuto sděleniacute nedů-věřovat Obratem proto vyhledal ciacutesaře

16 Dřiacuteve se takto nezřiacutedka soudilo ndash viz např Darlington 1936 s 511 nebo podrobněji a kritičtěji Lindgren 1976 s 72ndash77

17 Richerus Hist III55 s 199

a zdůraznil jakeacute negativniacute důsledky by tato zaacutevažnaacute chyba mohla miacutet Ciacute-sař proto na Otrikův popud svolal vel-kou disputaci na niž pozval Gerberta remešskeacuteho aricbiskupa Adalberona a spoustu nejvyacuteznamnějšiacutech vzělanců teacute doby18

Zatiacutemco Otrik byl připraven ve-řejně zostudit Gerberta remešskyacute uči-tel vůbec netušil proč je na Apeninskyacute poloostrov pozvaacuten Z Richerova popisu neniacute zcela jasneacute jakou pozici Otrik při děleniacute věd zastaacuteval ndash byl-li stoupencem tradičniacuteho stoickeacuteho děleniacute filosofie na logiku fyziku a etiku19 kde jsou matematickeacute vědy jakožto discipliacuteny kvadrivia zařazeny pod fyziku (tedy opak toho co Otrik slyšel že Gerbert vyučuje) nebo se přiklaacuteněl k peripa-tetickeacutemu členěniacute věd na discipliacuteny teoretickeacute praktickeacute přiacutep poetickeacute kde je v raacutemci teoretickyacutech věd roz-lišena nauka o přiacuterodě (fyzika) ma-tematika a prvniacute filosofie (teologie metafyzika)20

Když ciacutesař zahaacutejil disputaci Otrik začal otevřenyacutem uacutetokem na Gerberta Remešskyacute vzdělanec však zcela po-přel že by něco podobneacuteho hlaacutesal členěniacute filosofie popsal přesně v aris-totelskeacutem duchu s explicitniacutem využi-tiacutem Boeumlthiovy terminologie a zaacutehy všechny přiacutetomneacute přesvědčil že nař-čeniacute z omylu bylo licheacute21 Otrik byl

18 Richerus Hist III57 s 199ndash20019 Viz Diogeneacutes Laertios Vitae VII39ndash40

srov např Augustinus De civ Dei VIII10 nebo Isidorus Etymol II24

20 Viz např Aristoteleacutes Met XI7 1064andashb nebo Boeumlthius 1 In Porphyr Isag I3 s 8ndash9

21 Richerus Hist III60 s 201ndash202

121M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

vyacutevojem disputace rozčarovaacuten a rychle hledal dalšiacute přiacuteležitosti jak Gerberta intelektuaacutelně zostudit Zkoušel to různě otevřel otaacutezku definice filoso-fie definice člověka miacutesto fyziologie v systeacutemu věděniacute atp Gerbert dokaacutezal na vše odpovědět takovyacutem způsobem že všichni přiacutetomniacute uznali že Gerbert vyučuje vše bezchybně a byl všeobecně uznaacuten za viacutetěze disputace22

Důsledky celkoveacuteho vyzněniacute dis-putace jasně doklaacutedajiacute že naznačeneacute Otrikovy motivy k jejiacutemu svolaacuteniacute mohly byacutet rekonstruovaacuteny patřičnyacutem způsobem Zatiacutemco ciacutesař revoko-val již připraveneacute Otrikovo jmeno-vaacuteniacute magdeburskyacutem arcibiskupem (a Otrik patrně nedlouho poteacute ze-mřel)23 Gerbert byl jmenovaacuten opa-tem klaacuteštera sv Kolumbaacutena v Bobbiu v jednom ze strategicky nejvyacuteznam-nějšiacutech italskyacutech klaacutešterů I tyto sku-tečnosti doklaacutedajiacute jak důležitaacute a pro vlastniacute karieacuteru kliacutečovaacute mohla byacutet znalost Aristotelova myšleniacute v době ottonskeacuteho ciacutesařstviacute

IVA to snad ještě viacutece na dvoře Otty III syna Otty II Za jeho uacutečasti se v leacutetě 997 uskutečnila v jednom z německyacutech měst jinaacute disputace o niacutež jsme tento-kraacutet zpraveni zaacutesluhou samotneacuteho Gerberta kteryacute dostal od Otty III za uacutekol sepsat a přehledně vysvětlit ob-sah učeneacute rozpravy Gerbert tak učinil čiacutemž vznikl jeho dialektickyacute traktaacutet De rationali et ratione uti

22 Richerus Hist III61ndash65 s 202ndash20523 Thietmarus Chron III13ndash15 s 112ndash117

V teacuteto disputaci se za uacutečasti vyacute-znamnyacutech (německyacutech) vzdělanců24 řešil probleacutem kteryacute povstal při četbě Porfyacuteriova Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kate-goriiacutem Porfyacuterios totiž při představo-vaacuteniacute společnyacutech charakteristik rodu a druhoveacuteho rozdiacutelu uvaacutediacute že o dife-renci rationalis i o druziacutech ktereacute jsou touto diferenciacute vymezeny se vypoviacutedaacute ratione uti25 Jinyacutemi slovy o všech dru-ziacutech o nichž platiacute že majiacute speciaacutelniacute diferenci rozumnyacute (např člověk) lze predikovat že užiacutevajiacute rozumu

Potiacutež tkviacute v tom jak to explicitně zmiňuje Gerbert že Aristoteleacutes v Ka-tegoriiacutech uvedl že se vždy většiacute vypo-viacutedaacute o menšiacutem (např Soacutekrateacutes je člověk Člověk je živočich atp) maximaacutelně pak stejneacute o stejneacutem nikdy se však menšiacute nevypoviacutedaacute o většiacutem26 Jelikož se zdaacute že užiacutevaacuteniacute rozumu je menšiacute než racio-naacutelniacute zdaacute se byacutet minimaacutelně velmi sporneacute že by se užiacutevaacuteniacute rozumu mohlo predikovat o racionaacutelniacutem Jak tedy ro-zumět Porfyacuteriovu tvrzeniacute Gerberto-vyacutemi slovy bdquoJak je možneacute že se užiacute-vaacuteniacute rozumu vypoviacutedaacute o racionaacutelniacutem [hellip]ldquo27

Samotnyacute způsob jakyacutem Gerbert postupuje ve sveacutem popisu argumentů z dřiacutevějšiacute disputace na ciacutesařskeacutem dvoře je ndash jak už bylo zmiacuteněno ndash srov-naacutevaacuten s postupy běžnyacutemi ve scholastic-kyacutech kvestiiacutech poteacute co je představen probleacutem (řešenaacute otaacutezka) dochaacuteziacute na

24 Gerbertus De rat praef s 70ndash7225 Porphyrios Isag s 1426 Aristoteleacutes Cat 31b srov Porphyrios

Isag s 727 Gerbertus De rat 1 s 72 bdquoQuomodo ergo

ratione uti praedicatur de rationali [hellip]ldquo

122

132015

uvedeniacute protikladnyacutech argumentů ktereacute v diskusi patrně zazněly načež je rozvedeno několik distinkciacute ktereacute by měly vyjasnit cestu k řešeniacute sporneacute otaacutezky a nakonec je s využitiacutem těchto doplněnyacutech rozlišeniacute podaacuteno řešeniacute uvedeneacuteho probleacutemu včetně reakce na vyacuteše popsaneacute argumenty Textově se ve sveacutem vyacutekladu Gerbert držiacute pře-devšiacutem Aristotelovyacutech spisů Katego-rie a O vyjadřovaacuteniacute Porfyacuteriova Uacutevodu a Boeumlthiovyacutech komentaacuteřů k těmto spisům

Za všechny zmiacuteněneacute naacutezory a protikladnaacute tvrzeniacute stačiacute zmiacutenit že opraacutevněnost vypoviacutedaacuteniacute užiacutevaacuteniacute rozumu o racionaacutelniacutem lze zdůvod-nit tak že byacutet racionaacutelniacute představuje možnost užiacutevaacuteniacute rozumu kdežto sa-motneacute užiacutevaacuteniacute rozumu je uskutečněniacute teacuteto možnosti tzn skutečnost spolu s možnostiacute (actus cum potestate) musiacute byacutet většiacute než pouhaacute možnost (sola po-testas) tedy opraacutevněně je užiacutevaacuteniacute ro-zumu vypoviacutedaacuteno o racionaacutelniacutem ne-boť racionaacutelniacute jako samotnaacute možnost je menšiacute Na druhou stranu lze zase řiacuteci že užiacutevaacuteniacute rozumu je akcidentaacutelniacute určeniacute rozumoveacute substance tzn aby něco mohlo užiacutevat rozumu musiacute byacutet racionaacutelniacutem tedy racionaacutelniacute je univer-zaacutelnějšiacute a zaacuteroveň je to nezbytnaacute pod-miacutenka toho aby cokoli mohlo užiacutevat rozumu ndash je tedy většiacutem a neniacute tudiacutež patřičneacute vypoviacutedat o racionaacutelniacutem že užiacutevaacute rozumu neboť by se takto menšiacute vypoviacutedalo o většiacutem28 Argumentů uvaacutediacute Gerbert viacutece ale pro ilustraci by uvedeneacute mohly stačit

28 Gerbertus De rat 1ndash2 s 74

Z distinkciacute ktereacute majiacute usnadnit ro-zuměniacute problematickeacutemu vyacuteroku jsou v textu spisku De rationali et ratione uti rozvedeny rozdiacutely mezi substanciaacutelniacute a akcidentaacutelniacute diferenciacute odlišnyacute sta-tut vyacutepovědiacute o obecneacutem a čaacutestečneacutem subjektu vyacuteroku (vyacuteroky o prvniacutech a druhyacutech substanciacutech včetně toho zda se o subjetku vypoviacutedaacute substan-ciaacutelniacute či akcidentaacutelniacute predikaacutet) různeacute způsoby vypoviacutedaacuteniacute možnosti (ve vztahu k nutneacutemu naacutehodneacutemu i aktuaacutelně nemožneacutemu)29 Takto lze diferencovat co je možneacute vypoviacutedat o substanciaacutelniacutech a akcidentaacutelniacutech rozdiacutelech i o prvniacutech a druhyacutech sub-stanciacutech včetně predikaacutetů o těchto rozdiacutelech a substanciacutech

Zaacutevěr k němuž Gerbert rozbo-rem Aristotelovyacutech Porfyacuteriovyacutech a Boeumlthiovyacutech textů dochaacuteziacute je ta-kovyacute že vždy zaacuteležiacute na tom co a o čem predikujeme Jelikož je opraacutevněneacute že se akcident vypoviacutedaacute o substanci30 lze zcela relevantně tvrdit že (něco) racionaacutelniacute užiacutevaacute rozum (např Soacutekrateacutes užiacutevaacute rozum) neboť takto je možneacute od-lišit Soacutekrata diskutujiacuteciacuteho od Soacutekrata spiacuteciacuteho (a tedy aktuaacutelně rozumu neužiacutevajiacuteciacuteho)

Zaacuteroveň však platiacute že v přiacutepadě obecnyacutech vyacuteroků (např člověk je živo-čich) je nezbytneacute aby se většiacute vypoviacute-dalo o menšiacutem jak Gerbert doklaacutedaacute teziacute o vzaacutejemneacutem vztahu kontraacuterniacutech vyacuteroků lze spraacutevně řiacuteci že u pravdi-veacuteho vyacuteroku (každyacute) člověk je živočich zaacuteroveň platiacute že vyacuterok (žaacutednyacute) člověk

29 Gerbertus De rat 6ndash13 s 78ndash9430 Aristoteleacutes Cat 21andashb srov Gerbertus

De rat 14 s 94ndash96

123M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

neniacute živočich je nepravdivyacute kdežto ne-pravidvyacute vyacuterok (každyacute) člověk je filosof neurčuje pravdivost vyacuteroku (žaacutednyacute) člověk neniacute filosof ndash tento vyacuterok je totiž rovněž nepravdivyacute31 I proto je nutneacute rozlišovat zda je o subjektu prediko-vaacutena substance nebo akcident

Takto Gerbert ve sveacutem textu pro Ottu III vysvětluje kdy a za jakyacutech okolnostiacute lze opraacutevněně o racionaacutelniacutem vypoviacutedat užiacutevaacuteniacute rozumu což byla otaacutezka kteraacute podle dochovanyacutech do-bovyacutech textů patřila mezi poměrně často řešeneacute probleacutemy jimiž se inte-lektuaacuteloveacute přelomu prvniacuteho a druheacuteho mileacutenia zabyacutevali32

31 Aristoteleacutes De interpr 717b srov Ger- bertus De rat 16 s 98ndash100

32 Viz např de Rijk 1963 s 64 Ex Isag et Cat 81ndash84 s 79ndash81 Fragm De rat s 136ndash139 nebo Icpa (Israel) In Porphyr Isag 176ndash178 s 49 (pro identifikaci tohoto autora viz Jeauneau 1985)

VObě představeneacute disputace i Gerber-tův způsob vyacuteuky dialektiky v Remeši jsou jen malyacutemi střiacutepky z mnohem rozsaacutehlejšiacuteho artistotelovskeacuteho dě-dictviacute jak bylo v předscholastickeacute křesťanskeacute Evropě rozviacutejeno Zatiacutemco učenaacute debata z Ravenny ukazuje že znalost Aristotelovy filosofie mohla tvořit jeden ze zaacutekladniacutech odrazovyacutech můstků pro ciacutesařskou přiacutezeň a tedy i pro uacutespěch v osobniacute karieacuteře diskuse o predikaci doklaacutedaacute že kreativniacute roz-viacutejeniacute Aristotelovyacutech teziacute bylo běžnou součaacutestiacute intelektuaacutelniacuteho světa kolem roku 1000

124

132015

ZKRATKY

AnonymusEx Isag et Cat Excerpta Isagogarum et

CategoriarumFragm De rat Fragmenta De rationali

et ratione uti

AristoteleacutesCat CategoriaeDe interpr De interpretationeMet Metaphysica

AugustinusDe civ Dei De civitate Dei

Boeumlthius1 In Porphyr Isag In Porphyrii Isagogen

commentorum editio prima

BrunoLeg Nasc Legenda Nascitur

purpureus flos

CanapariusVita Adal Vita S Adalberti

Episcopi vita antiquior

Diogeneacutes LaertiosVitae Vitae philosophorum

GerbertusDe rat De rationali et ratione utiEp Epistolae

Icpa (Israel)In Porphyr Isag Glossae In Porphyrii

Isagogen

IsidorusEtymol Etymologiae

PorphyriosIsag Isagoge et in

Aristotelis Categorias commentarium

RicherusHist Historiarum libri III

ThietmarusChron Chronicon

125M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYAristoteles (1831a) Categoriae In Aristotelis

Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 1ndash15

Aristoteles (1831b) De interpretatione In Aristotelis Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 16ndash24

Aristoteles (1831c) Metaphysica In Aristo-telis Opera omnia (ed I Bekker) vol II Berlin Apud Georgium Reimerum s 980ndash1093

Augustinus episcopus Hipponensis (1955) bdquoDe civitate Deildquo (eds B Dombart A Kalb) CCSL 47ndash48 Turnhout

Boeumlthius A M T S (1906) bdquoIn Porphyrii Isagogen commentorum editio primaldquo (ed S Brandt) CSEL 48 Wien s 3ndash132

Bruno z Querfurtu (1996) Život svateacuteho Vojtěcha ndash Legenda Nascitur purpureus flos (ed M Kyralovaacute) Praha Zvon

bdquoExcerpta Isagogarum et Categoriarumldquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 3ndash135

bdquoFragmenta De rationali et ratione utildquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 136ndash139

Gerbertus Aurillacensis (2007) bdquoLibellus de Rationali et Ratione Utildquo In F Sigismondi (ed) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logica del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum s 69ndash104

Gerbert von Reims (1966) Die Briefsammlung Gerberts von Reims (ed F Weigle) MGH Briefe d dt Kaiserzeit t 2 Berlin Weidmann

Icpa (1924) Fruumlhmittelalterliche Glossen des angeblichen Jepa zur Isagoge des Porphyrius nach der Pariser Handschrift (eds C Baeumker B S Walterhausen) Muumlnster Aschendorff

Iohannes Cannaparius (1841) Vita S Adalberti Episcopi vita antiquior (ed G H Pertz) MGH SS t 4 Hannover Hahn s 581ndash595

126

132015

Isidorus Hispalensis (1911) Etymologiarium sive Originum libri XX (ed W M Lindsay) Oxford E typographeo Clarendoniano

Ottonis II Diplomata (ed T Sickel) (1888) MGH DD t 21 Hannover Hahn

Porphyrios (1887) Isagoge et in Aristotelis Categorias commentarium (ed A Busse) Berlin Reimer

Richerus Remensis (2000) Historiarum libri III (ed H Hoffmann) MGH SS t 38 Hannover Hahnsche Buchhandlung

Thietmarus Merseburgensis (1935) Chronicon (ed R Holtzmann) MGH SS rer Germ N S t 9 Berlin Weidmann

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABergmann W (1985) Innovationen im

Quadrivium des 10 und 11 Jahrhunderts Studien zur Einfuumlhrung von Astrolab und Abakus im Lateinischen Mittelalter Stuttgart F Steiner Verlag Wiesbaden

Borst A (1989) Astrolab und Klosterreform an der Jahrtausendwende Heidelberg Winter

Brooke C (2006) Evropa středověku v letech 962ndash1154 Praha Vyšehrad

Burnett C (2002) bdquoThe Abacus at Echternach in ca 1000 ADldquo SCIAMVS 3 s 91ndash108

Darlington O G (1936) bdquoGerbert sbquoobscuro loco natuslsquoldquo Speculum 11(4) s 509ndash520

Folkerts M (1996) bdquoFruumlhe Darstellungen des Gerbertschen Abakusldquo In R Franci P Pagli L T Rigatelli (eds) Itinera mathematica Studi in onore di Gino Arrighi per il suo 90o compleanno Siena Centro studi sulla matematica medioevale s 23ndash43

Folkerts M (1997) Die aumllteste lateinische Schrift uumlber das indische Rechnen nach al-H

wārizmī Edition Uumlbersetzung und Kom-mentar Muumlnchen Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften

Folkerts M (2001) bdquoThe names and forms of the numerals on the abacus in the Gerbert traditionldquo In F G Nuvolone (ed) Gerberto dAurillac da Abate di

127M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

Bobbio a Papa dellanno 1000 Atti del Congresso internazionale Bobbio Associazione culturale Amici di Archivum bobiense s 245ndash265

Frova C (1985) bdquoGerberto philosophus il De rationali et ratione utildquo In M Tosi (ed) Gerberto ndash scienza storia e mito Bobbio Ditrich degli ASB s 351ndash377

Glenn J (2004) Politics and History in the Tenth Century The Work and World of Richer of Reims Cambridge Cambridge University Press

Huglo M (2000) bdquoGerbert theacuteoricien de la musique vu de lan 2000ldquo Cahiers de civilisation meacutedieacutevale 43(170) s 143ndash160

Jeauneau E (1985) bdquoPour le dossier drsquoIsrael Scotldquo Archives de lrsquohistoire doctrinale et litteacuteraire du moyen age 52 s 7ndash72

Lindgren U (1976) Gerbert von Aurillac und das Quadrivium Untersuchungen zur Bildung im Zeitalter der Ottonen Wiesbaden Steiner

Marenbon J (1993) bdquoMedieval Latin Commentaries and Glosses on Aristotelian Logical Texts Before

c 1150 A Dldquo In C Burnett (ed) Glosses and Commentaries on Aristotelian logical texts the Syriac Arabic and Medieval Latin Traditions London Warburg Institute s 77ndash127

Nechutovaacute J Stehliacutekovaacute D (2013) Stručneacute dějiny latinskeacute literatury středověku Praha Arista

de Rijk L M (1963) bdquoOn the Curriculum of the Arts of the Trivium at St Gall from c 850 ndash c 1000ldquo Vivarium 1 s 35ndash86

Sachs K J (1972) bdquoGerbertus cognomento musicus Zur musikgeschichtlichen Stellung des Gerbert von Reims (nachmaligen Papstes Silvester II)ldquo Archiv fuumlr Musikwissenschaft 29(4) s 257ndash274

Sigismondi F (2007) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logic del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum

Turner W (1903) History of Philosophy London Ginn

copy copyright AITHER 2015

Časopis pro studium řeckeacute a latinskeacute filosofickeacute tradiceJournal for the Study of Greek and Latin Philosophical Traditions

Ročniacutek VII čiacuteslo 13

Redakce časopisu AitherKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 12771 80 Olomouc

aitherjournalupolcz

Pavel Hobzašeacutefredaktor

Kryštof Bohaacutečekzaacutestupce šeacutefredaktora

Martin Zielinavyacutekonnyacute redaktor

Jakub Raacutelištechnickyacute redaktor

Veronika Hanaacutekovaacutesazba

Vydalo Vydavatelstviacute Filozofickeacute fakulty Univerzity Palackeacuteho v Olomoucihttpvffupupolcz

ISSN 1803-7860 (Online)Olomouc 2015

Pavel Hobza 46Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3) Is it really evident that Aristotlersquos predecessors spoke of causes (Met 983b3)

Jiřiacute Straacutenskyacute 56 Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18) Who is φυσικός according to Aristotle (De an 403a29ndashb18)

Radim Kočandrle 70Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vzniku Aristotle on Anaximanderrsquos Concept of Generation

Filip Svoboda 96Možneacute vlivy Θεωρία na φιλοσοφία v Aristotelově Protreptiku a knize A s přihleacutednutiacutem k jeho předchůdcům i naacutesledovniacutekům Possible influences of Θεωρία on φιλοσοφία in Aristotlersquos Protrepticus and the book A with respect to his predecessors and successors

Marek Otisk 116Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře Two Aristotelian Disputations at the Ottonian Imperial Court

VAacuteŽENEacute ČTENAacuteŘKY VAacuteŽENIacute ČTENAacuteŘI

i v tomto čiacutesle jsme pro vaacutes kromě delšiacute studie o Platoacutenově dialogu Symposion připravili monotematickeacute paacutesmo Zatiacutemco v minuleacutem českeacutem čiacutesle (Aither 11 2014) bylo toto paacutesmo věnovaacuteno vyacuteznamu Aristotelova myšleniacute pro současnost (Aristoteleacutes dnes) v tomto čiacutesle vaacutem nabiacuteziacuteme několik studiiacute ktereacute se zabyacutevajiacute vztahem Aristotela a tradice (ať již v tom smyslu jak Aristoteleacutes zpracovaacutevaacute předchoziacute tradici anebo v tom jak se Aristoteleacutes saacutem stal součaacutestiacute tradice) Přiacuteštiacute čiacuteslo bychom chtěli věnovat vzpomiacutence na Aleše Havliacutečka kteryacute vyacuteznamnou měrou utvaacuteřel podobu českeacuteho porevolučniacuteho baacutedaacuteniacute v oblasti antickeacute filosofie (a to jak badatelsky tak organizačně a nakladatelsky) a kteryacute ndash jak mnoziacute z vaacutes jistě vědiacute ndash zemřel naacutehle a předčasně v červenci tohoto roku

Přeji inspirativniacute čteniacute

Pavel Hobza

ŠEacuteFREDAKTOR

6

132015

Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia EROS AND THE PHILOSOPHICAL ASCENT IN DIOTIMArsquoS SPEECH FROM PLATOrsquoS SYMPOSIUM

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie Filozofickaacute fakulta Zaacutepadočeskaacute univerzita v Plzni Sedlaacutečkova 19306 14 Plzeňjstranskyseznamcz

ABSTRAKTIn attempt to interpret Platorsquos conception of a philosophical ascent this paper focuses on several interrelated problems which are all connected with Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium First the context of this speech is outlined and on this basis the nature of Eros (ie the driving force of onersquos ascent) is explored This inquiry leads a) to a crucial question concerning the relationship between the Beautiful and the Good b) to further exploration of Erosrsquo desiring and procreative aspect

Tento člaacutenek vychaacuteziacute s podporou projektu SGS-2012-086

7JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

I UacuteVODO Platoacutenově dialogu Symposion můžeme po vzoru Mary P Nichols s klidnyacutem svě-domiacutem prohlaacutesit že se jednaacute o jeden z vůbec nejobliacutebenějšiacutech a nejdiskuto-vanějšiacutech spisů z celeacuteho platoacutenskeacuteho korpusu1 Dialog svojiacute eroacutetickou tema-tikou a brilantniacute literaacuterniacute formou velmi pravděpodobně zaujme i laickeacuteho čte-naacuteře pro odborneacute badatele pak před-stavuje bohatou studnici rozličnyacutech ať už obecně filosofickyacutech či specificky platoacutenskyacutech probleacutemů ndash jmenujme na-maacutetkou probleacutem filosofickeacuteho vzestupu jedince resp jeho vyacutechovy a s tiacutem uacutezce souvisejiacuteciacute otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra na prvniacute pohled snad překva-pivyacute důraz na bytostně eroacutetickyacute aspekt

1 Nichols 2004 s 186

filosofie otaacutezku po vztahu filosofie k jinyacutem nefilosofickyacutem oborům lidskeacute činnosti ndash zejmeacutena k poesii jejiacutež dva zaacute-stupci majiacute v Symposiu prostor pro pre-sentaci vlastniacutech řečiacute ndash a v neposledniacute řadě snad takeacute probleacutem komplikova-neacuteho dramatickeacuteho raacutemce jenž celyacute dialog uvozuje a o ktereacutem se můžeme opraacutevněně domniacutevat že vyacuteznamnyacutem způsobem ovlivňuje interpretaci dia-logu jakožto celku V naacutesledujiacuteciacute studii se zaměřiacutem na určiteacute kliacutečoveacute probleacutemy centraacutelniacute čaacutesti spisu jiacutež je Soacutekratova resp Diotimina řeč Půjde mi zejmeacutena o interpretaci eroacutetickeacuteho vzestupu ve-douciacuteho jedince na cestě filosofie jeho jednotlivyacutech kroků a projevů Daacutele se za-měřiacutem na zmiacuteněnou kliacutečovou otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra a na sameacutem konci se pokusiacutem objasnit jakyacutem způsobem

8

132015

naacutem dialog Symposion poodhaluje po-vahu filosofie jako takoveacute

II AGATHOacuteN SOacuteKRATEacuteS A DIOTIMASoacutekrateacutes protagonista našeho dia-logu se dostaacutevaacute ke slovu po skončeniacute Agathoacutenovy řeči (Symp 198a) a je nyniacute na něm aby pronesl enkoacutemion na boha laacutesky ndash Eroacuteta Soacutekrateacutes se však svyacutem klasickyacutem hravě-ironickyacutem způsobem začne vykrucovat a napadat samotnyacute koncept chvalořeči kteryacute implicitně ať už vědomě či nikoli přijali všichni předchoziacute řečniacuteci ndash totiž snahu bdquozahr-nouti předmět chvaacutely nejvelkolepějšiacutemi a nejkraacutesnějšiacutemi vlastnostmi ať už jsou ve skutečnosti takoveacute nebo ne jsou-li nepravdiveacute na tom tedy nic nezaacuteležiacuteldquo (Symp 198e)2 Chvalořeč vytvořenaacute tiacutemto způsobem je pryacute pouze zdaacutenlivaacute a nikoli skutečnaacute Soacutekrateacutes již tiacutemto počaacutetečniacutem kaacuteraacuteniacutem všech ostatniacutech pravděpodobně poukazuje na supe-rioritu filosofie ve vztahu k ostatniacutem oborům lidskeacute činnosti neboť saacutem již předtiacutem poskytl bdquospraacutevnouldquo definici praveacute chvalořeči ndash o jejiacutem předmětu je třeba mluvit pravdu (dein taleacutetheacute legein) a z teacuteto pak bdquovybiacuterat nejkraacutesnějšiacute věci a podaacutevat je co nejladnějildquo (ex autoacuten de tuacutetoacuten ta kallista eklegomenuacutes hoacutes eupre-pestata tithenai) (Symp 198d) Je však důležiteacute si uvědomit že naacutesledujiacuteciacute Soacute-kratova řeč tyto požadavky splňovat

2 Viz takteacutež Hunter 2004 s 50 Autor spraacutev-ně upozorňuje že u tradičniacute reacutetorickeacute chvalořeči jde předevšiacutem o prokaacutezaacuteniacute řečniacutekovyacutech verbaacutelniacutech a intelektuaacutelniacutech schopnostiacute a nikoli o předmět daneacute řeči Chvalořeč se tak staacutevaacute meacutediem vychvalo-vaacuteniacute spiacuteše řečniacuteka samotneacuteho

nebude3 Filosofovyacutem hlavniacutem kriteacuteriem sice bude pravda4 avšak tato nebude povězena bdquoco nejladnějildquo ndash jejiacute vyacuteběr a uspořaacutedaacuteniacute slov (mohli bychom snad řiacuteci bdquoformaacutelniacute straacutenkaldquo) budou naopak takoveacute jak se praacutevě nahodiacute (onomasei de kai thesei rheacutematoacuten toiauteacute hopoia daacuten tis tycheacute epelthuacutesa) (Symp 199b srov Apol 17bndashc) Soacutekratova řeč tedy

3 Obdobně Steven Berg tvrdiacute že plneacute od-haleniacute pravdy neniacute kompatibilniacute s po-jmem chvalořeči ani v tom smyslu jak je definovaacutena Soacutekratem (Berg 2010 s 95)

4 Martha C Nussbaum ve sveacute originaacutelniacute interpretaci dialogu Symposion tvrdiacute že pravda kterou naacutem nabiacuteziacute Soacutekrateacutes je pouze jednou čaacutestiacute toho co naacutem chce Platoacuten sdělit S alternativniacute prav-dou totiž posleacuteze přichaacuteziacute Alkibiadeacutes Zatiacutemco u Soacutekrata milovniacutek pryacute miluje na jedinci projevy určiteacute obecneacute vlast-nosti u Alkibiada milovniacutek miluje jedin-ce praacutevě jakožto konkreacutetniacuteho a s nikyacutem nezaměnitelneacuteho jedince Čtenaacuteř je tak postaven před volbu mezi těmito dvěma pravdami ale zvolit spraacutevně je nemožneacute bdquoSymposion se naacutem nyniacute jeviacute jako krutaacute a znepokojivaacute kniha [hellip] Tvrdě naacutes sta-viacute před volbu a zaacuteroveň naacutes nutiacute vidět tak jasně abychom nemohli nic zvolit Nahliacutežiacuteme nyniacute že filosofie neniacute zcela lidskaacute děsiacuteme se však lidskosti a toho k čemu vedeldquo (Nussbaum 2003 s 401) Osobně se domniacutevaacutem že role Alkibiada je v Symposiu zcela odlišnaacute Alkibiadeacutes sice takeacute v jisteacutem smyslu řiacutekaacute pravdu ale tato pravda je z pohledu Soacutekratovy řeči zařaditelnaacute na mnohem nižšiacute stu-peň a tak jiacute nemůže tvořit rovnocennyacute protipoacutel Alkibiadeacutes je jasnyacutem přiacutepadem selhaacuteniacute Soacutekratovy filosofickeacute vyacutechovy (otaacutezku zda se jednaacute o selhaacuteniacute samot-neacuteho Soacutekrata či spiacuteše o Alkibiadovu ne-schopnost nechme stranou) ndash nedokaacuteže totiž transcendovat rovinu na ktereacute je milovniacutek fixovaacuten na konkreacutetniacute jedince a tak jeho vztah se Soacutekratem končiacute fias- kem (pro vyacutestižnou analyacutezu různyacutech bdquonedorozuměniacuteldquo ve vztahu Alkibiada a Soacutekrata viz Hunter 2004 s 115 122ndash123) Proto je takeacute jeho řeč chvalořečiacute na Soacutekrata jakožto konkreacutetniacute ztělesněniacute

9JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neniacute enkoacutemiem na Eroacuteta Zaacutekladniacute cha-rakteristikou enkoacutemia ndash ať už podle Soacutekrata či podle ostatniacutech ndash je snaha mluvčiacuteho bdquovyšperkovatldquo svoji řeč uči-nit ji jaksi bdquovnějškovitěldquo či bdquoformaacutelněldquo kraacutesnou neboť praacutevě takovaacuteto kraacutesa nejsnaacuteze zaujme (nefilosofickeacute) poslu-chače Soacutekrateacutes tiacutem že se explicitně distancuje od snahy vyzdobit svoji řeč tiacutemto způsobem (a tudiacutež obecně od reacute-torickeacute formy chvalořeči) deklaruje do jisteacute miacutery opačnou snahu soustředit se cele a bezvyacutehradně na pravdivost obsahu pravdivost sveacuteho (resp Diotimina) vyacute-kladu o Eroacutetovi5

Eroacuteta na lidskeacute rovině ndash zaslepeně jej mi-luje a neniacute tak schopen postupu na žaacuted-nou vyššiacute rovinu J C Woods si spraacutevně všiacutemaacute toho že Alkibiadeacutes nepřinaacutešiacute na sceacutenu nic co by už nebylo v Diotimině řeči zahrnuto a vyvraacuteceno (Woods 2010 s 120) a takeacute že sice miluje Soacutekrata ale zaacuteroveň paradoxně nenaacutevidiacute vše co je na něm specificky soacutekratovskeacuteho (Woods 2010 s 154) což dokazuje jeho fixaci na jednotliviny a současnou neschopnost využiacutet možnosti jež mu styk se Soacutekratem poskytuje Srov takeacute naacutezor Garyho Scotta a Williama Weltona podle něhož je v raacutemci našeho dialogu velmi problema-tickeacute jakyacutemkoli způsobem bdquoodstřihaacutevatldquo Platoacutenovy naacutezory od obsahu Soacutekratovy Diotiminy řeči bdquoAny interpretation that tries to sever Socrates (or even Plato) from Diotimarsquos teaching will be incapa-ble of doing justice to these connections and harmonies between Diotimarsquos teach-ing and the content and form of the di-alogues including their portrayal of Socratesldquo (Scott Welton 2008 s 138ndash139)

5 Je otaacutezkou do jakeacute miacutery je formaacutelniacute straacutenka řeči Platoacutenova Soacutekrata (ať již v Symposiu či v Apologii) skutečně na-hodilaacute a do jakeacute miacutery se jednaacute spiacuteše o Platoacutenovu stylizaci kteraacute přiacuteliš ne-odraacutežiacute skutečnyacute stav věciacute Domniacutevaacutem se však že naše odpověď nemusiacute hraacutet přiacute-liš velkou roli neboť jak jsem se praacutevě pokusil vyložit filosoficky důležitaacute je Soacutekratova (rozuměj Soacutekratova jakožto

Všichni přiacutetomniacute Soacutekrata horlivě vybiacutezejiacute aby mluvil ať už jakyacutemkoli způsobem (Symp 199b) Soacutekrateacutes si však ještě před tiacutem neodpustiacute svůj typickyacute elenchos a pouštiacute se tak do konfrontace s předchaacutezejiacuteciacutem řečniacutekem ndash Agathoacute-nem Důvod proč Soacutekrateacutes takto zkoušiacute pouze Agathoacutena a nikoli předchaacutezejiacuteciacute řečniacuteky (byť můžeme opraacutevněně před-poklaacutedat že ani tyto by jistě nemohl bezvyacutehradně přijmout) musiacuteme hledat v jejich kraacutetkeacutem rozhovoru z momentu kdy Soacutekrateacutes na Agathoacutenovu hostinu doraziacute Agathoacuten v něm ironicky naraacutežiacute na Soacutekratovu moudrost již měl nabyacutet ve sveacutem bdquovytrženiacuteldquo diacuteky němuž dorazil na hostinu později Soacutekrateacutes na oplaacutetku ironicky vyzdvihne Agathoacutenovu bdquomoud-rostldquo již osvědčil svyacutem viacutetězstviacutem v sou-těži baacutesniacuteků Tiacutemto je odstartovaacutena bdquopře o moudrostldquo (Symp 175e) kteraacute je v pozadiacute celeacuteho dialogu a jež dosaacutehne sveacuteho rozřešeniacute praacutevě ve zmiacuteněneacutem dia-logu mezi oběma akteacutery bezprostředně předchaacutezejiacuteciacutem samotnou Soacutekratovu řeč Pomociacute několika otaacutezek ktereacute jak uvidiacuteme vyplyacutevajiacute z toho co uacutedajně učiacute kněžka Diotima dosaacutehne Soacutekrateacutes Agathoacutenova konečneacuteho doznaacuteniacute bdquoPo-dobaacute se Soacutekrate že nemaacutem žaacutedneacute vě-děniacute o tom o čem jsem tehdy mluvilldquo ([hellip] kindyneuoacute oacute Soacutekrates uacuteden eidenai hoacuten tote eipon [hellip]) (Symp 201b)6

literaacuterniacute postavy dialogů) jasnaacute distance od reacutetoriky kteraacute plyne z jeho explicit-ně deklarovaneacuteho nezaacutejmu o formaacutelniacute straacutenku jeho řeči a to bez ohledu na to zda Platoacuten ve skutečnosti jeho řeč for-maacutelně vyšperkoval či nikoli

6 Domniacutevaacutem se že smysl teacuteto repli-ky bychom neměli přetěžovat Neniacute nutneacute chaacutepat ji jako vyacuteraz upřiacutemneacute Agathoacutenovy pokory a počaacutetek jeho

10

132015

Po vyvraacuteceniacute Agathoacutena7 Soacutekrateacutes ihned zdůrazniacute že řeč kterou se chystaacute přednaacutešet neniacute jeho vlastniacute ale pochaacuteziacute

filosofickeacute transformace jak to činiacute Andrew Domanski (2013 s 10ndash13) avšak naopak ani jakožto vyacutesměšnou ironii jejiacutež vyacuteznam je přesně opačnyacute Agathoacuten sice na počaacutetku saacutem vyhlaacutesil bdquopři o moudrostldquo mezi sebou a Soacutekratem ale lze se opraacutevněně domniacutevat že to uči-nil spiacuteše v přaacutetelsky hraveacutem toacutenu a že teacuteto při nepřiklaacutedal přiacuteliš velkyacute vyacuteznam Agathoacuten je baacutesniacutekem a naviacutec pravděpo-dobně Gorgiovyacutem žaacutekem (Symp 198c) takže pravda a moudrost v soacutekratovskeacutem smyslu pro něj nejspiacuteš nejsou přiacuteliš vel-kyacutemi hodnotami Celaacute tato pře se naviacutec odehraacutevaacute v družneacute atmosfeacuteře symposia a pouze několik dniacute po Agathoacutenově uacutespě-chu v baacutesnickeacute soutěži jenž je pravděpo-dobně tiacutem čeho si mladyacute baacutesniacutek skuteč-ně ceniacute ndash jeho hlavniacutem zaacutejmem neniacute ob-staacutet v soacutekratovskeacutem dialogu ale zazaacuteřit bdquopřed zraky viacutece než třiacute myriaacuted Helleacutenůldquo (Symp 175e) Agathoacuten se tedy s největšiacute pravděpodobnostiacute nachaacuteziacute v povzneseneacute naacuteladě opojen svyacutem uacutespěchem takže nemaacute probleacutem Soacutekratovi přiznat poraacutež-ku naviacutec na jemu ciziacutem bitevniacutem poli kraacutetkeacuteho soacutekratovskeacuteho elenchu a daacutel se na hostině dobře bavit Vyacuteznam teacuteto po-raacutežky pro Agathoacutena jistě umenšuje i fakt že sveacuteho uacutespěchu dosaacutehl již tiacutem že jeho řeč sklidila bezprostředně po sveacutem skon-čeniacute všeobecnyacute obdiv (Symp 198a) Ve prospěch teacuteto interpretace hovořiacute takeacute Agathoacutenova replika naacutesledujiacuteciacute bezpro-středně po aporii bdquoNedovedl bych tobě Soacutekrate odporovat nuže budiž tomu tak jak ty praviacutešldquo (Symp 201c) Agathoacuten tak zřetelně daacutevaacute najevo že se Soacutekratovi vzdaacutevaacute pouze na poli elenchu avšak že se proto s největšiacute pravděpodobnostiacute neciacutetiacute upřiacutemně přesvědčen Soacutekratovou argumentaciacute a poražen v kontextu ce-leacuteho symposia resp jiacutem vyhlaacutešeneacute bdquopře o moudrostldquo

7 Touto formulaciacute označuji moment kdy se Agathoacuten po kraacutetkeacutem elenchu dostaacutevaacute do aporie (Symp 201b) Tato aporie by snad pro někoho mohla byacutet relativizovaacute-na Soacutekratovyacutem naacuteslednyacutem prohlaacutešeniacutem bdquoA přece jsi mluvil kraacutesně Agathoacuteneldquo ([hellip] kai meacuten kaloacutes ge eipes [hellip] oacute Agathoacuten [hellip])

od zmiacuteněneacute mantinejskeacute kněžky Dio-timy Připsaacuteniacutem řeči moudreacute Diotimě se přinejmenšiacutem na jedneacute rovině vy-světluje Soacutekratova poznaacutemka z miacutesta Symp 177dndashe kde nepřiacutemo tvrdiacute že se vyznaacute ve věcech laacutesky a kteraacute tak zdaacuten-livě jde proti smyslu jiacutem zdůrazňova-neacuteho věděniacute nevěděniacute Obvyklyacutem in-terpretačniacutem probleacutemem je však otaacutezka po tom proč Soacutekrateacutes vůbec svoji řeč připisuje někomu ciziacutemu8 a nepronese ji saacutem za sebe jako napřiacuteklad v tematicky spřiacutezněneacutem dialogu Faidros Důležitost tohoto fenomeacutenu je naviacutec vyzdvihnuta tiacutem že se bezpochyby jednaacute o fikci

(Symp 201c) Domniacutevaacutem se však že de-struktivniacute složka aporie zůstaacutevaacute neosla-bena i s přihleacutednutiacutem k teacuteto replice Proč ale Soacutekrateacutes poukazuje na kraacutesu Agathoacutenovy řeči když praacutevě odhalil nevědomost jejiacuteho autora Zdaacute se že v přiacutepadě řečiacute (logoi mythoi) lze hovořit o rozdiacutelu mezi bdquovnějšiacuteldquo a bdquovnitřniacuteldquo kraacutesou obdobnyacutem způsobem jako u lidskyacutech jedinců Stejně jako člověk může byacutet navenek kraacutesnyacute ale uvnitř špatnyacute (ošk-livyacute) tak i řeč může byacutet složena z kraacutes-nyacutech a ladně posklaacutedanyacutech slov a fraacuteziacute takřiacutekajiacutec reacutetoricky vybroušena nicmeacuteně jejiacute sděleniacute může i přesto byacutet přiacutezemniacute ba dokonce lživeacute Soacutekrateacutes tedy tiacutem že dovaacutediacute Agathoacutena do aporie avšak vzaacute-pětiacute vyzdvihuje kraacutesu jeho řeči upozor-ňuje přesně na tento rozdiacutel Agathoacutenova řeč stručně řečeno byla sice kraacutesnaacute ale z velkeacute čaacutesti založenaacute na nepravdě Jsem přesvědčen že je to praacutevě tato distinkce kteraacute stojiacute v pozadiacute Platoacutenovy kritiky reacute-toriky a poesie ndash pro podrobnyacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2014

8 S obdobnyacutem jevem se v raacutemci platoacutenskeacute-ho korpusu setkaacutevaacuteme ještě v dialogu Menexenos kde Soacutekrateacutes svoji řeč při-pisuje miacuteleacutetskeacute Aspasii Přes zdaacutenlivou podobnost obou jevů jsem však pře-svědčen že každyacute z nich plniacute ve skuteč-nosti zaacutesadně odlišnou funkci Postavě Diotimy se budeme věnovat nyniacute pro můj vyacuteklad dialogu Menexenos viz Straacutenskyacute 2015

11JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neboť Diotima činiacute teacuteměř explicitniacute naraacutežky na praacutevě proběhnuvšiacute řeči (za všechny přiacuteklady viz napřiacuteklad odkaz na Aristofanovu řeč ndash Symp 205dndashe)9 Přiacutetomnost Diotimy maacute tak s největšiacute pravděpodobnostiacute důležityacute filosofickyacute vyacuteznam

Dle meacuteho naacutezoru je tento vyacuteznam třeba spatřovat zejmeacutena ve dvou zaacutesad-niacutech bodech 1) Diotima je věštkyně 2) Diotima je žena Tiacutem že Soacutekrateacutes připiacuteše svoji řeč božsky inspirovaneacute věštkyni (jejiacutež schopnosti jsou naviacutec de-monstrovaacuteny tiacutem že pryacute jednou vymohla odloženiacute moru kteryacute měl zasaacutehnout Atheacuteny o deset let ndash Symp 201d) se jaksi implicitně snažiacute poskytnout garanci jejiacute pravdivosti ndash věštkyně dokaacutežou tlumočit vůli nesmrtelnyacutech a dokonale moudryacutech bohů Tento krok tak potvrzuje Soacutekra-tův dřiacuteve deklarovanyacute a vyacutehradniacute zaacutejem o pravdu daacutele snad plniacute i jistou reacutetoric-kou funkci neboť slovy moudreacute věštkyně budou ostatniacute přesvědčeni možnaacute snaacuteze než slovy Soacutekrata a v neposledniacute řadě si Soacutekrateacutes již předem otviacuteraacute cestu pro jeden možnyacute způsob obrany před přiacute-padnyacutemi naacutemitkami ndash odporovat slovům ženy jež je v kontaktu s bohy by se rov-nalo hybris

Nemeacuteně důležiteacute je že je Diotima žena Ženskyacute aspekt je totiž něčiacutem co ve vyacutehradně mužskeacute společnosti chybiacute10 avšak tvořiacute jeden z bytostnyacutech rysů filo-sofie a života vůbec Jak daacutele uvidiacuteme dle Diotiminy řeči je každyacute člověk ně-jakyacutem způsobem bdquotěhotnyacuteldquo (tzn maacute bdquoobtěžkaneacuteldquo tělo či bdquoobtěžkanouldquo

9 Viz napřiacuteklad Nichols 2004 s 200 Hunter 2004 s 111

10 Srov Nichols 2004 s 198

duši ndash Symp 208endash209a) a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud plodit (ať už maacuteme na mysli plozeniacute tělesneacute či opět duševniacute) (viz vyacuteklad od Symp 206b daacutele) Bez pou-žitiacute bytostně ženskyacutech kategoriiacute bychom mohli tento důležityacute aspekt vyjaacutedřit jen obtiacutežně a proto Soacutekrateacutes symbolicky představuje sveacuteho božskeacuteho garanta pravdy jako ženu11

11 Badateleacute ovšem přichaacutezejiacute s dalšiacutemi dle meacuteho naacutezoru povětšinou plausibilniacutemi avšak meacuteně vyacuteznamnyacutemi rovinami na nichž lze přiacutetomnost Diotimy vyklaacutedat Dle Mary P Nichols Diotima jistyacutem způ-sobem připomiacutenaacute Eroacuteta neboť funguje takeacute jako posel bohů nachaacutezejiacuteciacute se na rovině jež je vyššiacute než lidskaacute ale nižšiacute než božskaacute Diotima pryacute daacutele takeacute může připomiacutenat bohyni z Parmenidovy baacutes-ně avšak pouze pokud maacuteme na paměti signifikantniacute rozdiacutely mezi nimi ndash zatiacutemco u Parmenida se jednaacute o pravou bohyni kteraacute tak konsekventně učiacute Parmenida tomu bdquoco jestldquo Diotima neniacute ani bohy-ně ani obyčejnyacute člověk a tak přiacuteznačně učiacute mladeacuteho Soacutekrata nikoli tomu co jest ale tomu co se nachaacuteziacute na pomeziacute bož-skeacute a lidskeacute sfeacutery tedy ontologicky řeče-no na pomeziacute sfeacutery praveacuteho bytiacute a sfeacutery pomiacutejiveacuteho vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute (v jisteacutem smyslu tedy vlastně nebytiacute) (Nichols 2004 s 194ndash195) Dle Garyho A Scotta a Williama Weltona připomiacutenaacute Diotima svojiacute bdquoabsentujiacuteciacute přiacutetomnostiacuteldquo způsob bdquodaacutevaacuteniacute seldquo lidem pravdy resp idejiacute Stejně jako pravda idejiacute je vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomna v lidskeacutem touženiacute jinyacutem způsobem je naopak vždy jakož-to samotnyacute vrchol cesty nepřiacutetomna Pravda kteraacute je vždy nepřiacutetomna ale zaacute-roveň naznačovaacutena v něčem přiacutetomneacutem tak musiacute byacutet proslovena někyacutem kdo sdiacuteliacute podobneacute charakteristiky (Scott Welton 2008 s 140) Podle Stanleyho Rosena je kombinace mužskeacuteho a ženskeacuteho ele-mentu (Soacutekrata a Diotimy) nutnaacute k tomu aby mohl byacutet vyvraacutecen Agathoacuten jenž saacutem oplyacutevaacute androgynniacutemi rysy (Rosen 1968 s 202ndash203) Zcela odlišnou rovinu vnaacutešiacute do probleacutemu Gabriela Straacutenskaacute podle niacutež maacute fakt že Soacutekrateacutes vždy přinaacutešiacute řeč od ženy (ať už Diotimy či Aspasie) co do

12

132015

III EROacuteS KRAacuteSA A DOBROObsah Diotiminy řeči bychom velmi stručně mohli shrnout do třiacute zaacuteklad-niacutech bodů 1) v rozporu s obvyklyacutem miacuteněniacutem se dokazuje že Eroacutes ve sku-tečnosti neniacute bůh ale velkyacute daimoacuten jakyacutesi mezičlaacutenek mezi božskyacutem a lid-skyacutem diacuteky němuž je vůbec kontakt mezi těmito dvěma sfeacuterami možnyacute a kteryacute toužiacute po kraacutese a dobru neboť se mu jich na rozdiacutel od bohů plně ne-dostaacutevaacute jeho prostřednickyacute status je daacutele vysvětlen pomociacute myacutetu o jeho zro-zeniacute z Pora a Penie (Symp 201dndash204c) 2) Soacutekratovou otaacutezkou po Eroacutetově užitku lidem (Symp 204c) je odstarto-vaacuten vyacuteklad o zmiacuteněneacute plodiveacute dimensi laacutesky jež ji doprovaacuteziacute na všech jejiacutech rovinaacutech ndash ukaacutezalo se totiž že eroacutes12 ve

činěniacute se sexuaacutelniacutemi preferencemi sa-motneacuteho historickeacuteho Soacutekrata (Straacutenskaacute 2015)

12 V pojmu bdquoEroacuteseroacutesldquo vcelku přirozenyacutem způsobem splyacutevajiacute (v textu Symposia) dvě z našeho současneacuteho pohledu vel-mi odlišneacute roviny 1) Eroacutes jakožto jmeacuteno boha resp daimoacutena na jehož počest jsou na hostině pronaacutešeny chvalořeči a 2) eroacutes jakožto řeckyacute termiacuten pro přiro-zenou lidskou obvykle sexuaacutelniacute touhu (jak se ukaacuteže na zaacutekladě Soacutekratovy řeči jednaacute se ve skutečnosti o touhu po Kraacutese resp Dobru a jejiacutem trvaleacutem vlastnictviacute) Z tohoto důvodu v textu variuji mezi psaniacutem bdquoEroacutesldquo a bdquoeroacutesldquo podle aktuaacutel- niacuteho kontextu v němž je tento daimoacuten fenomeacuten probiacuteraacuten i když takoveacuteto roz-lišovaacuteniacute může byacutet často velice problema-tickeacute a nepřesneacute

Stojiacute za zmiacutenku že tentyacutež probleacutem byť v kontextu Heacutesiodovy Theogonie traktuje ve sveacute monografii takeacute Eliška Luhanovaacute a to v přiacuteznačně nazvaneacute ka-pitole bdquoProměna Eroacuteta v eroacutesldquo (Luhan 2014 s 71ndash75) Dle autorky je jaacutedrem teacuteto transformace integrace primordiaacutelniacuteho autonomniacuteho božstva ve světovyacute řaacuted Domniacutevaacutem se že i v kontextu Symposia

sveacute nejzaacutekladnějšiacute podobě je všem lidem vrozenaacute touha po Kraacutese resp Dobru a po jeho staacuteleacutem vlastněniacute toto nutně implikuje že Eroacutetovi je vlastniacute touha po nesmrtelnosti jiacutež lidskeacute bytosti mohou dosaacutehnout v různyacutech stupniacutech praacutevě skrze různeacute typy plozeniacute v kraacutes-neacutem (Symp 204dndash209e) 3) vrcholem řeči je tzv bdquoDiotimin žebřiacuteček laacuteskyldquo13

bychom mohli uplatnit pregnantniacute au-torčinu formulaci bdquoZ Eroacuteta primordiaacutelniacute božskeacute mocnosti se tak staacutevaacute eroacutes jakož-to charakteristickaacute působiacuteciacute vlastnost ji-nyacutech božstevldquo (tamteacutež s 71) avšak s tiacutem rozdiacutelem že miacutesto bdquovlastnosti jinyacutech božstevldquo by bylo vhodneacute dosadit spiacuteše bdquovlastnost individuaacutelniacutech lidiacuteldquo Zdaacute se to-tiž že v raacutemci Symposia (resp Soacutekratovy řeči) se toto božstvo integruje ve světovyacute řaacuted zejmeacutena (i když nikoli vyacutehradně) skr-ze lidskou rovinu jakožto zaacutekladniacute a při-rozenaacute touha po tom co každyacute člověk poklaacutedaacute za dobro

13 Velice zaacutevažnaacute je otaacutezka po tom zda praacute-vě symbolika žebřiacuteku je vhodnaacute pro vy-světleniacute Diotimina eroacutetickeacuteho vzestupu jedince Na žebřiacuteku se totiž našiacute pozor-nosti těšiacute vždy pouze stupiacutenek na němž aktuaacutelně stojiacuteme ndash nižšiacute stupiacutenky naacutem sice umožnily na tento vystoupat ale aktuaacutelně jsou již zcela opuštěneacute nemajiacute pro naacutes již žaacutednyacute vyacuteznam Odpoviacutedaacute ten-to model skutečně myšlence vzestupu se kteryacutem naacutes seznamuje Diotima Podle Julia Moravcsika lze rozlišovat mezi tzv bdquoinklusivniacuteldquo a bdquoexklusivniacuteldquo interpre-taciacute Diotiminy vize jedincova vzestupu ndash podle prvniacute zmiacuteněneacute je symbolika žebřiacute-ku ve sveacute podstatě chybnaacute neboť jedi-nec při vzestupu diacuteky stupni na němž se praacutevě nachaacuteziacute neopouštiacute nižšiacute roviny projevů kraacutesy jež dominovaly jeho vniacute-maacuteniacute dřiacuteve Pro kraacutesu zaacutekonů si napřiacute-klad nepřestane cenit bdquonižšiacuteldquo kraacutesy duše Toto pojetiacute zastaacutevaacute napřiacuteklad Ota Gaacutel jenž mluviacute o pouheacute bdquorelativizacildquo nižšiacuteho stupně resp jeho bdquozasazeniacute do širšiacute per-spektivy s limitou perspektivy samot-neacuteho Dobraldquo (Gaacutel 2011 s 73) Moravcsik však proti tomuto vyacutekladu činiacute naacutemitku že fataacutelně zanedbaacutevaacute negativniacute pocity ndash jako napřiacuteklad pohrdaacuteniacute ndash vztahujiacuteciacute se

13JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

v němž se popisuje jakyacutem způsobem maacute milovniacutek postupovat aby plně využil potenciaacutel kteryacute Eroacutes nabiacuteziacute a po projitiacute několika faacutezemi (laacuteskou k tělům dušiacutem zaacutekonům poznatkům) byl schopen na-hleacutednout Kraacutesno samo ktereacute funduje existenci všech kraacutesnyacutech jevů s nimiž se doposud setkal (Symp 210andash212a)

Na prvniacutem miacutestě budeme nyniacute tema-tizovat probleacutem obecneacuteho charakteru lidskeacuteho eroacutetu a jeho zaacutekladniacuteho za-měřeniacute či ciacutele Raphael Demos definuje Eroacuteta jako bdquoprimordiaacutelniacute přitažlivost aktuaacutelniacuteho ideaacutelniacutemldquo14 Tato definice je velice vyacutestižnaacute a praktickaacute neboť po-kud zformulujeme určeniacute Eroacuteta na takto obecneacute rovině vyhyacutebaacuteme se kompliko-vaneacutemu probleacutemu rozdiacutelu či vztahu mezi touženiacutem po Kraacutese a touženiacutem po Dobru Pokud se však chceme pokusit probleacutem vztahu Kraacutesy a Dobra nějakyacutem způsobem vyřešit nemůžeme se s takto obecnou rovinou spokojit Scott s Wel-tonem nabiacutezejiacute naacutesledujiacuteciacute vymezeniacute

přinejmenšiacutem k některyacutem nižšiacutem proje-vům Kraacutesy ktereacute jedinec dřiacuteve poklaacutedal za hodnotneacute (cit z Gregory Levin 1998 s 410) V podobneacutem duchu takeacute Kryštof Bohaacuteček bdquoŽaacutedneacute z dřiacuteve představenyacutech konceptuaacutelniacutech scheacutemat totiž nemaacute smy-sl samo o sobě nyacutebrž pouze jako stupeň jehož maacute byacuteti dosaženo jenž maacute byacuteti vy-čerpaacuten a vzaacutepětiacute opuštěn ve prospěch naacutesledujiacuteciacuteho Jen a pouze v raacutemci tohoto therapeuticko-pedagogickeacuteho konceptu majiacute ony postoje sveacute opodstatněniacute (ja-kožto stupně) a jsou udržitelneacute i obhaji-telneacute jen jako provizorniacute dočasně uza-vřeneacute obzory mladeacute duše systematicky postupujiacuteciacute v procesu poznaacuteniacuteldquo (Bohaacuteček 2010 s 13) Vlastniacute řešeniacute tohoto probleacute-mu se pokusiacutem nabiacutednout později v raacutem-ci teacuteto studie

14 bdquoThus the Eros is the primordial attrac-tion of the actual by the idealldquo (Demos 1934 s 340)

bdquoEroacutes je daimoacutenskyacute posel mezi smrtel-nyacutem a božskyacutem pln hojnosti i chudoby toužiacuteciacute po dobru jež postraacutedaacute a ktereacute dychtiacute vlastnit navždy A tak usiluje o ne-smrtelnost skrze plozeniacute v kraacuteselsquo to jest skrze kraacutesou inspirovanou tvořivost jež je vyjaacutedřena prostřednictviacutem kraacutesnyacutech foremldquo15 Zde se zdaacute že ciacutelem eroacutetickeacute touhy je Dobro a jeho nepřetržiteacute vlast-něniacute a role Kraacutesy se tyacutekaacute pouze plozeniacute či tvořeniacute obecně Charles Kahn hovořiacute o bdquokraacutesneacutem-a-dobreacutemldquo16 čiacutemž v pod-statě činiacute z obou termiacutenů synonymniacute vyacuterazy což však platiacute pouze na nejvyššiacute rovině když se baviacuteme o zaciacuteleniacute Eroacuteta v nejfundamentaacutelnějšiacutem smyslu Dife-rence mezi termiacuteny kalos a agathos při-chaacutezejiacute ke slovu v momentě kdy se jednaacute o běžnyacute jazykovyacute uacutezus ndash kalos se totiž na rozdiacutel od agathos vztahuje takeacute k čistě fysickeacute visuaacutelniacute kraacutese a k objektům či spiacuteše činnostem ktereacute jsou schvalovaacuteny na moraacutelně-sociaacutelniacute rovině17

Jsem přesvědčen že všechny tři představeneacute naacutezory naacutem poskytujiacute cenneacute indicie pro lepšiacute vhled do povahy Eroacuteta a vztahu mezi Kraacutesou a Dobrem ktereacute jsou s niacutem určityacutem způsobem by-tostně spjaty Demosova definice jak již bylo řečeno vyjadřuje velmi dobře zaacutekladniacute určeniacute Eroacuteta na obecneacute rovině

15 bdquoEros is a daimonic messenger between the mortal and the divine full of poverty and resource longing for the good that it lacks desiring to possess that good forever and thus seeking immortality through lsquogiving birth in beautyrsquo that is through creativity that is inspired by beauty and that is expressed through beautiful formsldquo (Scott Welton 2008 s 141 přel J S)

16 Kahn 1996 s 26417 Kahn 1996 s 267

14

132015

Scott s Weltonem velmi vhodně upo-zorňujiacute na fakt že Kraacutesa sloužiacute přede-všiacutem jako nutneacute meacutedium plodiveacute straacutenky Eroacuteta zatiacutemco jeho ultimaacutetniacutem ciacutelem bude spiacuteše Dobro18 Kahn pak samotnyacutem svyacutem pojmem bdquokraacutesneacute-a-dobreacuteldquo vyzdvi-huje skutečnost že přinejmenšiacutem na nejvyššiacute rovině absolutniacute Archeacute by na rozdiacutel od roviny běžneacuteho použitiacute bylo jakeacutekoli rozlišovaacuteniacute mezi Kraacutesou a Dob-rem velmi problematickeacute19

Než se pokusiacutem jasněji zformulo-vat toto praacutevě nastiacuteněneacute řešeniacute podiacute-vejme se na obsahově spřiacutezněnou pasaacutež z jineacuteho Platoacutenova dialogu ndash maacutem na mysli znaacutemeacute bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z počaacutetku VII knihy dialogu Uacutestava Pasaacuteže z obou dialogů majiacute společnyacutech několik zaacutesadniacutech bodů V obou přiacute-padech je pravděpodobně centraacutelniacutem teacutematem vyacutechova (paideia) jedince k filosofii byť každyacute z textů se na tuto vyacutechovu zaměřuje z poněkud odlišneacute perspektivy V Uacutestavě je kladen důraz zejmeacutena na politickyacute rozměr jedincova

18 Obdobně takeacute Gaacutel 2011 s 73 Za zmiacutenku stojiacute rovněž Rosenova interpretace po-dle niacutež je definice Eroacuteta jakožto laacutesky ke kraacutese ve skutečnosti definiciacute špatnou a spiacuteše tak zastiacuteraacute pravdu o lidskeacute přiro-zenosti (Rosen 1968 s 242)

19 Za zmiacutenku stojiacute pozoruhodnyacute fakt že z antickeacute tradice je dochovaneacute epithe-ton dialogu Symposion ktereacute zniacute bdquoperi agathuacuteldquo Hlavniacutem teacutematem dialogu by se tak poměrně překvapivě nestal Eroacutes ani Kraacutesa ale Dobro o němž (snad vy-jma naraacutežky spojeneacute se jmeacutenem hosti-tele Agathoacutena) v dialogu neniacute explicitniacute zmiacutenka (viz Bohaacuteček 2010 s 9) Mysliacutem že nelze jednoduše prohlaacutesit že teacutematem dialogu je Dobro nicmeacuteně je důležiteacute miacutet na paměti že jak se daacutele pokusiacutem ukaacute-zat meziacute tiacutem co je v Platoacutenovyacutech dialo-ziacutech označovaacuteno jako Kraacutesa a jako Dobro existuje velmi těsnaacute vazba

vzestupu ndash vymaněniacute se z bdquojeskynniacuteldquo sfeacutery vlivu polis k niacutež je jakoby pouty bdquopřipoutaacutenldquo a obraceniacute se na cestu fi-losofie20 ndash v Symposiu zase na rozměr eroacutetickyacute resp vymaněniacute se jedince z laacutesky k jednotlivinaacutem V bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo neniacute tematizovaacuten fakt že eroacutes a jeho využitiacute je s největšiacute pravděpo-dobnostiacute conditio sine qua non vyacutestupu z jeskyně v Diotimině řeči se naopak netematizuje skutečnost že milovniacute-kovy rozličneacute laacutesky se odehraacutevajiacute na po-zadiacute sociaacutelně-politickeacute komunity do niacutež jsou zasazeny a že při filosofickeacutem vze-stupu je třeba se na určiteacutem stupni od tohoto prostřediacute alespoň v jisteacutem smyslu

20 Interpretace znaacutemeacuteho Platoacutenova bdquopo-dobenstviacute o Jeskynildquo (Resp 514andash517a) představuje tradičniacute vyacutezvu pro nemaacute-lo platoacutenskyacutech badatelů Jeho podrob-nyacute vyacuteklad bohužel neniacute možno v raacutemci teacuteto studie proveacutest avšak i přesto se pokusiacutem ve stručnosti představit ně-kteraacute možnaacute řešeniacute a vlastniacute alternati-vu Poměrně často se Jeskyně vyklaacutedaacute prismatem předchaacutezejiacuteciacuteho podoben-stviacute o Uacutesečce s niacutež je uvedena do para-lelniacuteho vztahu Rovinu eikasia v niacute tedy representujiacute stiacuteny na stěně rovinu pistis předměty nošeneacute nad ziacutedkou rovina dia-noia je vyobrazena skrze odrazy před-mětů skutečneacuteho světa mimo jeskyni a konečně rovina noeacutesis skrze skutečneacute předměty vnějšiacuteho světa Oheň v jesky-ni pak představuje slunce a slunce mimo jeskyni ideu Dobra (viz napřiacuteklad Raven 1953 s 27ndash32) Tento vyacuteklad nepochybně neniacute zcela mylnyacute avšak domniacutevaacutem se že ani zdaleka nevyčerpaacutevaacute možnosti toho-to podobenstviacute neboť Jeskyně podle něj v zaacutesadě nepřinaacutešiacute oproti Uacutesečce nic no-veacuteho Podle naprosto odlišneacute interpre-tace kterou zmiňuje Zdeněk Kratochviacutel Jeskyně je podobenstviacutem o obecně lidskeacute zkušenosti Pobyt v jeskyni pryacute představuje dětstviacute a vyacutestup ven proces dospiacutevaacuteniacute (Kratochviacutel 2009 s 139) Tento vyacuteklad rovněž nemůžeme striktně od-miacutetnout samotneacute podobenstviacute jej prav-děpodobně umožňuje avšak nezapadaacute

15JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

emancipovat Oba vyacutestupy v konečneacute faacutezi kulminujiacute v mystickeacutem nazřeniacute Ar-cheacute21 kteraacute je zdrojem všeho s čiacutem se jedinec ve sveacutem dosavadniacutem vzestupu setkaacuteval Zcela evidentniacute rozdiacutel mezi oběma popisy filosofickeacuteho vzestupu však spočiacutevaacute v tom že zatiacutemco v Uacutestavě je touto Archeacute Dobro (metaforicky

přiacuteliš dobře do kontextu Uacutestavy jakožto celku a nevysvětluje Jeskyni v kontextu ostatniacutech dvou podobenstviacute Osobně se domniacutevaacutem že je toto podobenstviacute sice třeba čiacutest na pozadiacute ontologicko-epis-temologickeacuteho rozvrhu Uacutesečky avšak je třeba položit důraz na noveacute aspekty jež jsou do něj vneseny a ktereacute dobře reso-nujiacute s kontextem Uacutestavy Těmito aspekty maacutem na mysli zejmeacutena tematiku vyacutechovy (paideia) kteraacute je zmiacuteněna hned v prvniacute větě inkriminovaneacute pasaacuteže (Resp 514a) a přiacutetomna v celeacutem podobenstviacute a po-litickyacute kontext kteryacute absentoval v před-choziacutech dvou podobenstviacutech Na jeho přiacutetomnost usuzuji z několika aspektů 1) Soacutekratovo konstatovaacuteniacute že vězni v jes-kyni jsou podobniacute naacutem (homoiuacutes heacutemin [legoacute tuacutes desmoacutetas]) (Resp 515a) čtu v užšiacutem vyacuteznamu bdquonaacutem jakožto atheacuten-skyacutem občanůmldquo 2) domniacutevaacutem se že no-siče nad ziacutedkou je třeba interpretovat jako baacutesniacuteky rapsoacutedy reacutetory sofisty či ostatniacute tvůrce bdquostiacutenoveacute realityldquo života v polis (obdobně takeacute Rowe 2007 s 56) 3) činnost byacutevaleacuteho vězně kteryacute nahleacute-dl pravou realitu a poteacute se vraciacute zpět do jeskyně i odmiacutetavaacute až agresivniacute reakce ostatniacutech vězňů na jeho pobiacutezeniacute vel-mi naacutepadně připomiacutenaacute Soacutekratovu čin-nost v Atheacutenaacutech Politickou interpretaci Jeskyně s niacutež se v zaacutekladniacutech obrysech mohu ztotožnit (i když chybiacute zdůrazněniacute tematiky paideia) poskytuje Leo Strauss (2007 s 134) Strauss rovněž spraacutevně upozorňuje na fakt že politika v běžneacutem vyacuteznamu pro tehdejšiacute dobu (tedy niko-li v platoacutenskeacutem) a filosofie bdquose od sebe vzdalujiacute a miacuteřiacute každaacute opačnyacutem směremldquo (tamteacutež) což později v dialogu vede ke vzniku (domniacutevaacutem se že nepřekonatel-neacuteho) paradoxu tzv filosofů-vlaacutedců

21 Pro podrobnějšiacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2011 s 101ndash105

vypodobněno jako Slunce) v Symposiu jiacute je Kraacutesa Jakeacute důsledky maacute tento roz-diacutel pro interpretaci Platoacutenovy filosofie na obecnějšiacute rovině

Jistě můžeme s klidnyacutem svědomiacutem vyloučit zcela neplatoacutenskou představu dvou rovnocenně koexistujiacuteciacutech positiv-niacutech Archai ktereacute by zaklaacutedaly tento ve sveacute podstatě kraacutesnyacute-a-dobryacute svět Pokud bychom však i přesto prohlaacutesili Kraacutesu za ideu v silneacutem ontologickeacutem smyslu odlišnou od Dobra (a tudiacutež bdquonižšiacuteldquo než Dobro) existujiacuteciacute s niacutem maximaacutelně v raacutemci určiteacuteho společenstviacute (koinoacutenia) museli bychom pak tvrdit že Symposion a Uacutestava naacutem představujiacute dva odlišneacute modely vzestupu jedince z nichž je-den směřuje ke Kraacutese a druhyacute k Dobru Nemohli bychom tedy vůbec hovořit o dvou odlišnyacutech aspektech jednoho a teacutehož filosofickeacuteho vzestupu a museli bychom napřiacuteklad vysvětlit z jakeacuteho důvodu jsou oba z nich (a zejmeacutena je-jich vrchol) popisovaacuteny tak analogic-kyacutem způsobem Jsem přesvědčen že při striktniacutem rozlišovaacuteniacute obou modelů vzestupu se dostaacutevaacuteme do velkyacutech inter-pretačniacutech nesnaacuteziacute a že jistaacute obeznaacuteme-nost s Platoacutenovou filosofiiacute zachycenou v dialoziacutech (v nichž se velmi často děje to že stejnaacute věc je probiacuteraacutena na různyacutech miacutestech v různeacutem kontextu a z různyacutech uacutehlů)22 naacutes naopak vede k analogickeacutemu

22 Srov zcela pregnantniacute formulaci Stanley-ho Rosena bdquoThe necessary defect in writ-ing about extremly complicated subjects is that one can discuss adequately only one aspect at a time If we restrict our attention merely to the Symposium the result is a distorted understanding of Platorsquos conception of philosophyldquo (Rosen 1968 s 220ndash221)

16

132015

a vzaacutejemně se doplňujiacuteciacutemu čteniacute obou pasaacutežiacute

Kloniacutem se tedy ke zmiacuteněneacutemu Kahnovu naacutevrhu čiacutest ideu v niacutež kulmi-nuje filosofův vzestup ať už v Symposiu či v Uacutestavě jako bdquoto kraacutesneacute-a-dobreacuteldquo Na tomto miacutestě je třeba upozornit na jeden spiacuteše terminologickyacute probleacutem kteryacute maacute však vyacuteraznyacute filosofickyacute přesah V Sym-posiu se sice termiacuten bdquoidealdquo ve vztahu ke Kraacutese sameacute nepoužiacutevaacute ale v Uacutestavě Pla-toacuten zcela explicitně mluviacute o ideji Dobra (idea tuacute agathuacute ndash Resp 508e) Vyacuteznam tohoto pojmu kteryacute zcela odpoviacutedaacute standardniacutemu platoacutenskeacutemu uacutezu nelze dle meacuteho naacutezoru přetěžovat Pro ideje je charakteristickeacute to že jim naacuteležiacute praveacute bytiacute (na rozdiacutel od empirickeacuteho světa pomiacutejivosti) Dobro je naopak epekeina teacutes uacutesias (Resp 509b) ležiacute mimo sfeacuteru bytiacute což neznačiacute jeho pomiacutejivost ale to že celou sfeacuteru bytiacute funduje Způsob existence Dobra se vymykaacute exaktniacutemu uchopeniacute skrze logos a tak o něm lze v tomto meacutediu vypoviacutedat pouze metafo-rickyacutem způsobem Je tedy třeba si uvě-domit že Dobru tak nepřinaacuteležejiacute zaacute-sadniacute charakteristiky jimiž se naopak určujiacute jineacute ideje Jednaacute se tak o něco co je snad idejiacute zjednodušeně nazyacutevaacuteno z důvodu kontextu celeacuteho dialogu je-hož teacutematem rozhodně neniacute otaacutezka co jest Dobro23 Pokud bychom se touto

23 Jedniacutem z charakteristickyacutech rysů Platoacuteno-vyacutech dialogů je dle meacuteho naacutezoru Platoacutenova (možnaacute zaacuteměrnaacute) terminologickaacute nejedno-značnost Platoacuten často podrobuje filosofic-keacutemu zkoumaacuteniacute standardniacute pojmy či kon-cepty řeckeacute kultury a dochaacuteziacute k vyacutesledkům jež jsou z řeckeacuteho pohledu velmi originaacutel-niacute a nesamozřejmeacute V kontextech v nichž však neniacute danyacute pojem či koncept tematizo-vaacuten však nemaacute probleacutem jej opět použiacutevat

otaacutezkou chtěli zabyacutevat došli bychom mysliacutem nutně k zaacutevěru že tato bdquoidealdquo nemůže byacutet podřaditelnaacute pod žaacutednou naacutem znaacutemou kategorii a vyžaduje na-opak kategorii vlastniacute Obdobně o Kraacutese se dozviacutedaacuteme že je to bdquoněco co je věčně samo o sobě a se sebou a jednotneacuteldquo (auto kathrsquo auto methrsquo autuacute monoeides aei on) (Symp 211b) R G Bury ve sveacutem komen-taacuteři k Symposiu upozorňuje že termiacuten monoeides je třeba chaacutepat ve smyslu bdquospecificky unikaacutetniacuteldquo resp jedinyacute přiacute-slušniacutek sveacute třiacutedy24 Pokud nepovažujeme za vhodneacute vytvořit speciaacutelniacute kategorii pro Dobro a jinou avšak stejně exklu-sivniacute byť nižšiacute kategorii i pro Kraacutesu měli bychom opět spiacuteše přijmout myš-lenku kraacutesneacuteho-a-dobreacuteho jež je epeke-ina teacutes uacutesias a zaacuteroveň auto kathrsquo hauto methrsquo hautuacute monoeides aei on25

standardniacutem způsobem a nezatěžovat jej filosofickyacutem zkoumaacuteniacutem V našem dialogu se napřiacuteklad Eroacutes pokud je tematizovaacuten vyjeviacute jako daimoacuten i když standardně je považovaacuten za boha Pro kontrast si připo-meňme dialog Ioacuten v němž jsou Muacutesy v sou-ladu s tradiciacute pojiacutemaacuteny jako bozi ndash pokud by však Muacutesy byly tematizovaacuteny podob-nyacutem způsobem jako Eroacutes v Symposiu jsem přesvědčen že by se nutně vyjevily takeacute jako daimoacuteni K takoveacute tematizaci však ne-dochaacuteziacute a tak Platoacuten bez probleacutemu použiacute-vaacute standardniacute termiacuten bůh (theos) Pro moji interpretaci dialogu Ioacuten viz Straacutenskyacute 2014

24 Dostupneacute z httpwwwperseustuftseduhoppertex tdoc=Perseus3A-text3A19990400903Atext3Dco-mm3Asection3D211B

25 Tento paradox ve sveacutem komentaacuteři k Uacutestavě vhodně zachycuje James Adam když hovořiacute o tom že Dobro na jedneacute straně neniacute uacutesia v tom smyslu v jakeacutem jsou ostatniacute ideje uacutesiai nicmeacuteně v jineacutem vyššiacutem smyslu je to naopak jedinaacute pravaacute uacutesia bdquoSimilarly the Good is not οὐσία in the sense in which the Ideas are οὐσίαι but in a higher sense it is the only true

17JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

O Kraacutese se takeacute dozviacutedaacuteme že se jiacute uacutečastniacute všechny ostatniacute kraacutesneacute věci (ta alla panta kala) ale ona sama se přitom nijak neměniacute (Symp 211b) Pomiňme nyniacute klasickyacute probleacutem interpretace konceptu methexis a zamysleme se nad tiacutem co jsou tyto bdquovšechny ostatniacute kraacutesneacute věcildquo Jako většina věciacute v Platoacutenovyacutech dialoziacutech maacute i tento probleacutem několik rozličnyacutech rovin na nichž jej lze chaacute-pat Na rovině nejzjevnějšiacute se zdaacute od-pověď jednoduchaacute ndash kraacutesnyacute chlapec či precizně vyrobenyacute hrnec majiacute na Kraacutese podiacutel staryacute mrzaacutek či šišatyacute zmetek se jiacute neuacutečastniacute Na teacuteto rovině bychom však byli stejně povrchniacute jako mladyacute Soacutekrateacutes v dialogu Parmenideacutes jenž je v nesnaacute-ziacutech když jej Parmenideacutes konfrontuje s myšlenkou ideje vlasu blaacuteta či špiacuteny (Parm 130c) Je třeba postoupit hlouběji a uvědomit si že Kraacutesa ani Dobro (stejně jako Spravedlnost Rozumnost Umě-řenost atd) nemajiacute v Platoacutenově filosofii svůj protipoacutel26 Ošklivost ani zlo nejsou aktivniacutemi principy ale pouhou privaciacute positivniacute idea Zla ani positivniacute idea Oš-klivosti neexistujiacute Ošklivost neniacute ni-čiacutem jinyacutem než velmi malou přiacutetomnostiacute kraacutesy V souladu s řeckou tradiciacute Platoacuten uznaacutevaacute že svět je kosmos ndash šperk pro absolutně oškliveacute věci v něm neniacute miacutesto Pokud tedy Platoacuten řiacutekaacute že na Kraacutese majiacute podiacutel všechny kraacutesneacute věci znamenaacute to dovedeno do důsledků že na Kraacutese

οὐσία for all οὐσίαι are only specific de-terminations of the Goodldquo (Adam 2009 s 62)

26 Jedinou vyacutejimkou je snad bezbožnost (to asebes) resp hřiacutešnost (to anosion) z dia-logu Euthyfroacuten (Euthyphr 5cndashd) avšak pro interpretaci teacuteto problematickeacute pa-saacuteže zde neniacute prostor

musejiacute miacutet podiacutel všechny věci pouze ně-ktereacute meacuteně a některeacute viacutece U Dobra je toto mnohem zřejmějšiacute ndash o Dobru viacuteme že se jednaacute o obecně ontologickyacute princip kteryacute tak v posledku musiacute fundovat exis-tenci všech jsouciacutech věciacute a nejen těch ktereacute se jeviacute jako dobreacute ať už v jakeacutemkoli smyslu Absolutně oškliveacute resp zleacute věci tedy už z principu nemohou existovat existujiacute pouze věci viacutece či meacuteně kraacutesneacute a dobreacute Kraacutesa a Dobro naacutem tedy na nej-vyššiacute rovině opět splyacutevajiacute v jedno27

I přes předchaacutezejiacuteciacute vyacuteklad je však nutno varovat před nabiacutezejiacuteciacutem se ale přiacuteliš zjednodušujiacuteciacutem vyacutekladem ndash nelze řiacutect že Kraacutesa a Dobro jsou jednoduše to sameacute a že jsou tyto pojmy v Platoacutenově filosofii libovolně zaměnitelneacute Jak již bylo naznačeno působnost Platoacutenovy Archeacute jistě zahrnuje přinejmenšiacutem dva

27 Na fakt že Kraacutesa a Dobro jistyacutem způso-bem splyacutevajiacute lze v Symposiu naleacutezt ně-kolik naraacutežek Srov bdquoThus Socrates goes from claiming that he wanted lsquoto go beau-tiful to the beautifulrsquo to his paraphrase of Homer according to which lsquogood men go uninvitedrsquo to the good It seems that Socrates is replacing the beautiful with the good or treating the two terms as interchangeable or at least closely relat-ed This dramatic detail foreshadows the way that Diotimarsquos teaching will replace lsquobeautiful thingsrsquo with lsquogood thingsrsquoldquo (Scott Welton 2008 s 32) Ke zmiacuteněneacute ne-očekaacutevaneacute Diotimině zaacuteměně kraacutesnyacutech věciacute dojde v pasaacuteži Symp 204dndash205a Těžko si lze představit že by Diotima tak-to volnyacutem způsobem zachaacutezela s oběma pojmy pokud by se ve skutečnosti jed-nalo o dvě striktně odlišneacute ideje Jako podpůrnyacute fakt lze takeacute dodat že už samo jmeacuteno hlavniacuteho hostitele zniacute Agathoacuten (pan Dobro) ale jeho hlavniacute charakteris-tikou je praacutevě kraacutesa Rovněž je třeba si uvědomit že v řečtině se toto splyacutevaacuteniacute pravděpodobně jevilo mnohem přiro-zeněji než se jeviacute naacutem dnes (viz Hunter 2004 s 101)

18

132015

aspekty ktereacute sice nerušiacute jejiacute vlastniacute ontologickou jednotu ale jež jsou do-statečně patrneacute v raacutemci lidskeacute sfeacutery28 Na obecneacute rovině bychom mohli konsta-tovat naacutesledujiacuteciacute v Diotimině žebřiacutečku laacutesky platiacute že na čiacutem nižšiacutem stupni se člověk nachaacuteziacute tiacutem se mu kraacutesneacute a dobreacute jeviacute oddělenějšiacute a vzaacutejemně ne-zaacutevisleacute čiacutem vyacuteše se naopak nachaacuteziacute tiacutem viacutece mu kraacutesneacute a dobreacute začiacutenaacute splyacutevat v jedno Na rovině tělesneacute si snadno mů-žeme představit špatneacuteho ale kraacutesneacuteho člověka anebo naopak Avšak rozlišeniacute napřiacuteklad mezi zaacutekonem kteryacute by byl dobryacute ale ošklivyacute nebo naopak špatnyacute ale kraacutesnyacute již zdaleka neniacute tak intui-tivniacute a zřejmeacute29

28 Jak již bylo naznačeno vyacuteše poznaacuteniacute Archeacute se nemůže odehraacutevat v meacutediu logu a tiacutem paacutedem neniacute možnyacute ani žaacutednyacute logicky bez-rozpornyacute vyacuteklad o niacute Z tohoto důvodu použiacutevaacute Platoacuten v souvislosti s bdquonejvyš-šiacutem zasvěceniacutemldquo hojně řeč metafor nebo tematizuje oba aspekty takto odděleně (v Uacutestavě a v Symposiu) Ciacutelem jeho snahy totiž neniacute nic menšiacuteho a snazšiacuteho než po-kus o sděleniacute nesdělitelneacuteho resp zpro-středkovaacuteniacute nezprostředkovatelneacuteho

29 Zdaacute se že zaacutesadniacute skutečnostiacute jež zapřiacute-čiňuje vznik zmiacuteněneacute obtiacuteže je přechod od tělesneacuteho k netělesneacutemu (pro určitou vyacutejimku viz pozn 7) Již vyacuteše bylo nazna-čeno že termiacuteny kalos a agathos si jsou v řečtině vyacuteznamově mnohem bliacuteže než je tomu v našiacute řeči a je otaacutezkou zda by-chom pro netělesnyacute zaacutekon charakterizo-vanyacute adjektivem kalos v češtině použili jineacuteho vyacuterazu než praacutevě bdquodobryacuteldquo Situace je obdobnaacute takeacute u uvedeneacuteho přiacutekladu člověka o němž můžeme vypoviacutedat že je kraacutesnyacute ale špatnyacute anebo ošklivyacute ale dobryacute čiacutemž je v zaacutesadě myšleno že je kraacutesnyacute co do těla ale ošklivyacute (tedy špat-nyacute) co do duše nebo naopak Kdybychom však o zaacutekonu chtěli řiacutect že je kraacutesnyacute ale špatnyacute bylo by to podobně zvlaacuteštniacute jako bychom toteacutež řiacutekali o rovněž netělesneacute lidskeacute duši u niacutež se zdaacute že naacutem jejiacute oškli-vost a špatnost splyacutevajiacute v jedno

IV EROacuteS VZESTUP A PLOZENIacuteNyniacute se zaměřiacutem na dvě zaacutesadniacute speci-fika Kraacutesy diacuteky nimž se ukazuje byacuteti pro lidskeacute bytosti nezbytnou Prvniacutem distinktivniacutem znakem projevů Archeacute jakožto kraacutesy je jak jsme viděli jejich smyslovaacute vniacutematelnost a od niacute se odviacute-jejiacuteciacute atraktivita (srov Phaedr 250dndashe) Visuaacutelniacute (vnějšiacute) kraacutesa je dostupnaacute všem a zmiacuteněnaacute atraktivita naviacutec zapřiacutečiňuje to že ji člověk přirozeně poklaacutedaacute za dobro Bylo by fataacutelniacute chybou zůstaacutevat na rovině laacutesky k vnějšiacute kraacutese ale stejně chybneacute by bylo i podceněniacute jejiacute role či snaženiacute se od niacute zcela oprostit30 Jedině ona maacute totiž v přiacutepadě většiny lidiacute moc probudit jejich eroacutes Pokud bychom se snažili jejiacute vliv na naacutes již na teacuteto prvniacute rovině potlačit znamenalo by to připra-vit se o potenciaacutel jenž naacutem Eroacutes nabiacuteziacute a v konečneacutem důsledku si tak zahradit cestu k filosofii31

Druhou distinktivniacute vlastnostiacute kraacutesy je jejiacute fungovaacuteniacute jakožto meacutedia plozeniacute

30 Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že povaha tělesneacute kraacutesy je poněkud ambi-valentniacuteho raacutezu neboť v jisteacutem smyslu maacute moc bdquoosvětlovatldquo v jineacutem však takeacute bdquozastiacuteratldquo (Rosen 1968 s 225) Mohli by-chom tak řiacuteci že tělesnaacute kraacutesa maacute sice jedinečnou moc bdquonastartovatldquo jedincův filosofickyacute vzestup ale rovněž může představovat naopak i největšiacute překaacutežku tohoto vzestupu pokud se přes ni člověk nedokaacuteže přeneacutest

31 Julia Annas spraacutevně upozorňuje že je tře-ba zachovat energii kterou naacutem Eroacutes po-skytuje ale transformovat ji do něčeho co maacute bdquointelektuaacutelniacute strukturu a komple-xituldquo (Annas 2003 s 51) V tomto smyslu tedy Charles Kahn může opraacutevněně tvr-dit že přeneseniacute touhy z fysickeacuteho chtiacuteče na metafysickou vaacutešeň je bytostně epis-temologickyacute proces (Kahn 1996 s 280)

19JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

(Symp 209b) Jak již bylo řečeno každyacute je od přirozenosti bdquotěhotnyacuteldquo a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud k plozeniacute Mohli bychom tak mluvit o dvou aspektech Eroacuteta ndash touživeacutem a plodiveacutem ndash ktereacute spolu uacutezce souvisejiacute neboť oba jsou vyjaacutedřeniacutem zaacutekladniacuteho Eroacutetova ciacutele ndash vlastnit Dobro (touživyacute) natrvalo (plo-divyacute) Nutnou podmiacutenkou plozeniacute je však přiacutetomnost něčeho co jedinec na sveacutem aktuaacutelniacutem stupni vyacutevoje považuje za kraacutesneacute neboť pokud se obtěžkanaacute bytost přibliacutežiacute k něčemu oškliveacutemu bdquoje zachmuřena a nevrle se smršťuje od-vraciacute se a sviacuteraacute a nerodiacute nyacutebrž zadržuje plod a trpiacuteldquo (Symp 206d) Pokud by se tedy Archeacute neprojevovala v lidskeacutem světě takeacute jako kraacutesa znamenalo by to že by se člověk nachaacutezel ještě v tristnějšiacutem a tragičtějšiacutem postaveniacute než je tomu nyniacute Člověku by zůstala zcela uzavřena možnost se jakkoli přibliacutežit nesmrtel-nosti a tak alespoň typicky lidskyacutem ne-dokonalyacutem způsobem realizovat svoji touhu po vlastněniacute Dobra (resp toho co je za něj aktuaacutelně považovaacuteno) navždy

Podiacutevejme se bliacuteže na vyacuteklad jedin-cova vzestupu jak je navržen v Dioti-mině řeči Je třeba miacutet na paměti že diacuteky dvěma praacutevě zmiacuteněnyacutem aspek-tům Eroacuteta jedinec na každeacute rovině zaacute-roveň toužiacute a zaacuteroveň plodiacute ndash v tomto vyacutekladu se proto souběžně zaměřiacutem na oba aspekty Na prvniacute rovině je třeba rozlišovat mezi lidmi u kteryacutech je ob-těžkaacuteno tělo a těmi u nichž je obtěž-kanou čaacutestiacute jejich duše Prvniacute z nich tak vyhledaacutevajiacute ženy (nepochybně kraacutesneacute pokud možno) a plodiacute s nimi (pokud možno) kraacutesneacute děti druziacute pak hledajiacute kraacutesnaacute těla (s největšiacute pravděpodobnostiacute

zejmeacutena chlapeckaacute a mužskaacute) obdařenaacute v ideaacutelniacutem přiacutepadě kraacutesnyacutemi dušemi32 jež se snažiacute vychovaacutevat a plodiacute s nimi kraacutesneacute myšlenky moudrost a ostatniacute ctnost (Symp 209andashc) Domniacutevaacutem se že model tělesneacuteho plozeniacute s ženami nestojiacute přiacuteliš v Platoacutenově zaacutejmu a sloužiacute tak spiacuteše jako model pro uvedeniacute sa-motneacuteho konceptu plozeniacute kteryacute bude zaacutesadniacute ve všech ostatniacutech již netěles-nyacutech faacuteziacutech33

Na teacuteto tělesně-duševniacute rovině (či bdquorovinaacutechldquo ndash na tom jak přesně bu-deme Diotimin plaacuten vzestupu dělit dle meacuteho naacutezoru přiacuteliš nezaacuteležiacute) tedy člo-věk potřeboval druheacuteho jedince v němž

32 V textu Symposia se na tomto miacutestě vů-bec nemluviacute o lidech kteřiacute by sice měli obtěžkanou duši ale vyhledaacutevali by pouze tělesnou kraacutesu ndash tu vyhledaacutevaacute evidentně pouze člověk s obtěžkanyacutem tělem jenž za uacutečelem plozeniacute toužiacute po ženaacutech Mohli bychom tak řiacuteci že dle Diotimy každyacute kdo vyhledaacutevaacute kraacutesneacute chlapce či muže musiacute miacutet nutně obtěž-kanou duši neboť čistě tělesnyacute styk by k žaacutedneacutemu plozeniacute nevedl a tudiacutež by celyacute vztah byl defektniacute Homosexuaacutelniacute styk sice neniacute nijak vyloučen ale užitek kteryacute jedinci s obtěžkanou dušiacute na teacuteto rovině plyne spočiacutevaacute v plozeniacuteschopneacutem inte-lektuaacutelniacutem styku Rovněž neniacute vyloučena možnost intelektuaacutelniacuteho styku s ženou ale vzhledem k postaveniacute ženy v řeckeacute společnosti by Platoacuten tuto variantu prav-děpodobně až na několik vyacutejimek pova-žoval za krajně nepravděpodobnou

33 J E Raven obdobnyacutem způsobem vyklaacute-daacute bdquospodniacuteldquo polovinu tzv podobenstviacute o Uacutesečce z Uacutestavy jejiacutež hlavniacute uacutečel pryacute spočiacutevaacute v tom že sloužiacute jako ilustrace pro naacutesledneacute obdobneacute rozděleniacute inteli-gibilniacute sfeacutery tedy bdquohorniacuteldquo poloviny uacuteseč-ky (Raven 1953 s 25) Stejně jako nelze přetěžovat Platoacutenův zaacutejem o empirickyacute svět nelze se ani domniacutevat že by zmiacutenka o plozeniacute dětiacute měla v Symposiu jinyacute vyacute-znam než pouze ilustrativniacute (ve vztahu k rovině plozeniacute duševniacuteho)

20

132015

spatřoval kraacutesu a s niacutemž byl schopen plozeniacute Jak je tomu však na vyššiacutech ro-vinaacutech po tom co byl milovniacutek již defi-nitivně schopen transcendovat rovinu jednotlivin a obraacutetil se napřiacuteklad k laacutesce k zaacutekonům či poznatkům Potřebuje i na teacuteto uacuterovni k plozeniacute ostatniacute lidskeacute bytosti nebo je již schopen plodit saacutem pouze diacuteky styku s jinyacutemi kraacutesnyacutemi zaacute-kony či poznatky Diotima tuto otaacutezku explicitně nezodpoviacutedaacute ale domniacutevaacutem se že lidskyacute element v podobě druheacuteho jedince je i na teacuteto rovině staacutele nutně přiacutetomen a to z několika důvodů 1) jak jsem již uvedl model tělesneacuteho plozeniacute dětiacute vyžadujiacuteciacute součinnost dvou bytostiacute sloužiacute dle meacuteho naacutezoru viacutece než co ji-neacuteho jako vzor pro plodivou aktivitu na netělesneacute rovině 2) s konceptem samo-plozeniacute Diotima nikde ve sveacute řeči expli-citně neoperuje a neniacute přiacuteliš přesvěd-čiveacute tvrdit že jej mlčky předpoklaacutedaacute 3) z jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů viacuteme že zaacutekladniacute součaacutestiacute filosofickeacuteho ži-vota je provozovaacuteniacute dialektiky jež z de-finice opět vyžaduje součinnost dvou lidskyacutech jedinců34 byť k sobě již nejsou

34 Srov bdquo[hellip] praacutevě v těchto dialektickyacutech rozhovorech o největšiacutech a nejkraacutesněj-šiacutech věcech s partnery kteřiacute byli rovněž schopni vystoupat až ke světlu skutečneacute-ho světa se realizuje ono společenstviacute filosofickyacutech dušiacute ono hojneacute soubytiacute a soužitiacute oddaneacute teacute věcilsquo Pokud člověk provozuje tuto aktivitu dostatečně dlou-ho a jeho oči si dostatečně navyknou na světlolsquo může byacutet jednoho dne scho-pen pohledět na Slunce samolsquo vznikne to v jeho duši jako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskrylsquoldquo (Straacutenskyacute 2011 s 103) Zcela vyacutestižně tuteacutež myšlenku obhaju-je takeacute Julia Annas bdquo[hellip] philosophical achievement is produced from the con-versations of two or more not just the intense thoughts of one Plato stresses

tak bdquoslepěldquo připoutaacuteni jako na nižšiacutech rovinaacutech35 I pokud by se člověk na teacuteto rovině odloučil od lidskeacute společnosti jiacutež byl dřiacuteve součaacutestiacute vždy mu jako dia-logickyacute partner zbude minimaacutelně jeho eroacutetickyacute vůdce diacuteky jehož vedeniacute může na nejvyššiacutem stupni najednou (exaifneacutes) bdquojako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskryldquo (Ep VII 341cndashd) vyšlehnout poznaacuteniacute praveacute Archeacute36

at times the way that love can produce a couple with joint concerns which tran-scend what each gets separately out of the relationship philosophy similarly re-quires the stimulus and co-operation of joint discussion and argumentldquo (Annas 2003 s 52)

35 Činnost jedince na vyššiacutech uacuterovniacutech je pojmenovaacutena jako bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo (filosofia afthonos) (Symp 210d) Interpretaci tohoto pojmu se explicitně věnujiacute Justina Gregory a Susan B Levin Vyacuteznam adjektiva afthonos je zde vysti-žen formulaciacute bdquothe utter lack of posses-sivenessldquo (Gregory Levin 1998 s 406) V daneacutem kontextu je tuto formulaci nut-no chaacutepat ve vztahu k eroacutetickeacute aktivitě milovniacuteka jenž nesmiacute dle Diotimy nikdy zakotvit v laacutesce ke konkreacutetniacutemu jedinci ale naopak se přes ni co nejrychleji pře-neacutest Absolutniacutem protipoacutelem takoveacutehoto milovniacuteka se tak ukazuje byacuteti Alkibiadeacutes kteryacute naopak neniacute schopen překonat svoji laacutesku k Soacutekratovi (Gregory Levin 1998 s 407) František Novotnyacute tedy po-měrně vyacutestižně překlaacutedaacute tuto formulaci jako již zmiacuteněneacute bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo byť ještě doslovněji bychom snad mohli mluvit o bdquonežaacuterliveacutem filosofovaacuteniacuteldquo Bez většiacutech pochybnostiacute můžeme tvrdit že obecně platnyacutem předpokladem filo-sofickeacuteho vzestupu v Diotimině řeči je slovy autorek jakeacutesi osvobozeniacute od sil-neacute naacuteklonnosti ke konkreacutetniacutem jedincům (bdquofreedom from attachment to indivi- dualsldquo) (Gregory Levin 1998 s 408)

36 Po tomto nahleacutednutiacute sice už teoreticky jak se domniacutevaacutem žaacutedneacuteho vůdce nepo-třebuje ndash naopak se saacutem jedniacutem může staacutet ndash ale v plodiveacute aktivitě ani na tomto stupni neustane nyniacute plodiacute bdquoskutečnou

21JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Domniacutevaacutem se že ve prospěch praacutevě uvedeneacuteho hovořiacute takeacute pasaacutež Symp 209andashe v niacutež se po vyacutekladu o tě-lesneacutem plozeniacute nejprve staacutečiacute řeč k lidem s tzv bdquoobtěžkanou dušiacuteldquo (hoi kata teacuten psycheacuten enkymones) (Symp 209a) Mezi plody těchto jedinců (umělců baacutesniacuteků zaacutekonodaacuterců atp) již nepatřiacute smrtelneacute děti ale souhrnně řečeno bdquomoudrost a ostatniacute ctnostldquo ( froneacutesin te kai teacuten alleacuten areteacuten) konkreacutetněji pak napřiacuteklad ro-zumnost či spravedlnost (soacutefrosyneacute te kai dikaiosyneacute) (Symp 209a) Z našeho pohledu je však důležityacute popis toho jak u duševně obtěžkanyacutech lidiacute probiacutehaacute proces plozeniacute Duševniacute plody jak se dozviacutedaacuteme v sobě člověk saacutem od sebe nosiacute již od mlaacutediacute avšak v dospělosti za-čiacutenaacute ciacutetit potřebu plozeniacute a tak bdquoobchaacuteziacute a hledaacute něco kraacutesneacuteho v čem by plodilldquo (zeacutetei [hellip] periioacuten to kalon en hoacute an gen-neacuteseien) (Symp 209b) Na tomto miacutestě ještě nic nehovořiacute ve prospěch tvrzeniacute že zmiacuteněneacute to kalon by muselo nutně byacutet druhou lidskou bytostiacute nicmeacuteně hned v naacutesledujiacuteciacute větě k teacuteto specifi-kaci dochaacuteziacute neboť v prvniacute faacutezi jsou mu milejšiacute bdquokraacutesnaacute tělaldquo (ta soacutemata ta kala) a daacutele obzvlaacuteště viacutetaacute pokud v nich na-lezne bdquoduši kraacutesnou ušlechtilou a veli-kouldquo (psycheacute kaleacute kai gennaia kai eufyei) (Symp 209b) Sveacute duševniacute plody pak rodiacute praacutevě vůči takoveacutemuto člověku (pros tuacuteton ton anthroacutepon) (Symp 209b) Jako konkreacutetniacute přiacuteklady těchto lidiacute jsou po-sleacuteze uvedeni Homeacuter Heacutesiodos Lykuacuter-gos a Soloacuten (Symp 209dndashe) a tak je nade vši pochybnost zřejmeacute že i tito baacutesniacuteci a zaacutekonodaacuterci museli dle Diotimina

zdatnostldquo (aleacutetheacute areteacute) a ne pouheacute jejiacute obrazy (Symp 212a)

pojetiacute zplodit sveacute nesmrtelneacute bdquodětildquo praacutevě prostřednictviacutem kontaktu s ji-nyacutem člověkem ktereacuteho v určiteacutem ohledu shledali jako kraacutesneacuteho37 Na zaacute-kladě uvedenyacutech skutečnostiacute můžeme dle meacuteho naacutezoru opraacutevněně tvrdit že plodivaacute aktivita (ať již na jakeacutemkoli stupni) vyžaduje určityacute způsob spolu-uacutečasti dvou lidskyacutech a v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutech bytostiacute

Vraťme se však k probleacutemu nastiacuteně-neacutemu již vyacuteše (viz pozn 13) ndash maacute jedin-cův vzestup exklusivniacute nebo inklusivniacute povahu Opouštiacute jedinec jakoby na žeb-řiacuteku nižšiacute stupeň pro vyššiacute nebo pouze rozšiřuje množinu věciacute jež je schopen nahliacutežet jako kraacutesneacute Obě interpretace jsou dle meacuteho naacutezoru v teacuteto podobě přiacute-liš vyostřeneacute Jak jsem praacutevě vyložil jedinec pro sveacute plozeniacute vždy potřebuje jinou lidskou bytost ndash přinejmenšiacutem lidskaacute duševniacute kraacutesa jej tedy provaacuteziacute celyacutem vzestupem Tvrdit že člověk by zcela ztratil zaacutejem o duševniacute kraacutesu diacuteky rozpoznaacuteniacute kraacutesy obsaženeacute napřiacuteklad v zaacutekonech je tedy absurdniacute Stejně tak však nelze jednoduše řiacuteci že jedinec pouze rozšiacuteřiacute sveacute vniacutemaacuteniacute kraacutesy o mno-žinu jinyacutech věciacute Je třeba zdůraznit že ve vniacutemaacuteniacute projevů kraacutesy vždy existuje pro každeacuteho určitaacute hierarchie Člověk

37 Pro ještě vyššiacute uacuteroveň zřeniacute Kraacutesy sameacute již podobně explicitniacute textovou evidenci nenachaacuteziacuteme nicmeacuteně nenachaacuteziacuteme ani žaacutednyacute podnět na jehož zaacutekladě bychom dosavadniacute model platnyacute pro všechny předchaacutezejiacuteciacute roviny měli opustit Jsem proto přesvědčen že platiacute staacutele toteacutež a že i pro plozeniacute bdquoskutečneacute zdatnostildquo (aleacutetheacute areteacute) na nejvyššiacute rovině zře-niacute Kraacutesy sameacute potřebuje člověk jakožto meacutedium kraacutesu ztělesněnou v jineacute lidskeacute bytosti

22

132015

tedy ani na rovině laacutesky ke kraacutesnyacutem zaacute-konům a jejich plozeniacute zcela nezavrhne napřiacuteklad tělesnou kraacutesu obecně ale jakožto o nižšiacute či slabšiacute (a tudiacutež meacuteně kraacutesnyacute) projev Kraacutesy o ni postupně čiacutem daacutel tiacutem viacutece ztraacuteciacute zaacutejem To co pro něj dřiacuteve byacutevalo centraacutelniacutem zaacutejmem ztěles-něniacutem dobra se pro něj nyniacute staacutevaacute infe- riorniacutem V extreacutemniacutem přiacutepadě neniacute ani vyloučeno že může dokonce začiacutet opovrhovat svyacutemi dřiacutevějšiacutemi laacuteskami pokud napřiacuteklad zjistiacute že člověk jehož kdysi miloval pro jeho kraacutesneacute tělo maacute špatnou duši Nejednaacute se však o žaacutedneacute obecneacute pravidlo Obecnyacutem pravidlem je naopak to že nižšiacutech projevů kraacutesy si na vyššiacutem stupni začne cenit meacuteně byť do jisteacute miacutery jejich kraacutesu může oce-ňovat staacutele

Před samotnyacutem zaacutevěrem se ještě jed-nou a naposled vraacutetiacuteme k probiacuteraneacutemu bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z Uacutestavy Často diskutovanyacutem probleacutemem je otaacutezka tzv bdquosestupuldquo od Dobra zpět do jeskyně Z jakeacuteho důvodu by se vystoupivšiacute filosof měl vracet zpět do zkaženeacute polis pryč od Dobra když již dosaacutehl vrcholu filo-sofickeacuteho vzestupu a může žiacutet napřiacuteklad v blaženeacute existenci mezi spolu-filosofy daleko od malichernyacutech starostiacute jeskyn-niacutech obyvatel Podstata probleacutemu tkviacute dle meacuteho naacutezoru v poněkud zavaacutedějiacute-ciacutem vyobrazeniacute filosofovy cesty v tomto podobenstviacute jež je determinovaacuteno po-litickyacutem kontextem Uacutestavy38 Dialog Sym-

38 Dle meacuteho naacutezoru je politickaacute interpreta-ce naacutevratu do jeskyně adekvaacutetniacute pouze v kontextu ideaacutelniacute obce v niacutež jedině se filosof skutečně ujiacutemaacute politickeacute vlaacutedy V takoveacuteto obci by však stav bdquojeskynniacutechldquo obyvatel byl naprosto odlišnyacute ndash jistě by navraacutetivšiacutem se filosofem nepohrdali

posion naacutem pokud jsou obě probiacuteraneacute pasaacuteže skutečně analogickeacute poskytuje určiteacute indicie k tomu jak tento probleacutem řešit Jak jsme viděli v Symposiu neniacute o sestupu vůbec řeč39 ndash Diotima naopak explicitně prohlaacutesiacute že praacutevě na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet (Symp 211d) Zaacuteroveň jsem se ale po-kusil ukaacutezat že ani na tomto vrcholu neniacute člověk zcela oproštěn od lidskeacute ro-viny jak by se podle Uacutestavy mohlo zdaacutet Tzv bdquovzestupldquo a bdquosestupldquo tedy navrhuji chaacutepat nikoli v doslovneacutem smyslu a tedy

a nechtěli jej zabiacutet ale naopak by se dob-rovolně a raacutedi podřiacutedili jeho vlaacutedě Z to-hoto důvodu se niacuteže pokusiacutem podat alter-nativniacute interpretaci jež se pokusiacute vyložit vyacuteznam sestupu v obecnějšiacutem kontextu

39 Domniacutevaacutem se že ani Alkibiadovu řeč ne-lze chaacutepat jako analogii sestupu zpět do jeskyně Zatiacutemco sestup tvořiacute integraacutelniacute součaacutest podobenstviacute o Jeskyni Diotimina řeč vrcholiacute v momentu zřeniacute Kraacutesy sameacute a daacutele se již neposunuje Alkibiadova řeč tak spiacuteše tvořiacute katabatickyacute (sestupnyacute) protipoacutel anabatickeacute (vzestupneacute) čaacutesti dialogu (tedy všem řečem jež předchaacuteze-jiacute řeči Soacutekratově) obdobnyacutem způsobem jako VIIIndashIX kniha Uacutestavy tvořiacute protipoacutel knize IIndashIV I kniha pak tvořiacute jakyacutesi bdquopro-logldquo jehož protipoacutelem je bdquoepilogldquo v po-době knihy X Jako jaacutedro resp omfalos dialogu můžeme označit centraacutelniacute knihy VndashVII jež tvořiacute vrchol zmiacuteněneacute anabasis a počaacutetek katabasis Vidiacuteme tedy že při porovnaacutevaacuteniacute sestupu zpět do jeskyně a Alkibiadovy řeči dochaacuteziacute ke konfrontaci dvou zcela odlišnyacutech typů sestupu Zdaacute se že dialogy Uacutestava i Symposion sice disponujiacute obdobnou strukturou avšak zatiacutemco v Uacutestavě je myšlenka sestupu součaacutestiacute jednoho z centraacutelniacutech podo-benstviacute nachaacutezejiacuteciacuteho se v omfalu celeacuteho dialogu v Symposiu je myšlenka sestupu přiacutetomna pouze jakožto strukturaacutelniacute pro-tipoacutel katabatickeacute čaacutesti ale v raacutemci omfa-lu absentuje I přes tato fakta se však niacuteže pokusiacutem o komplementaacuterniacute interpretaci obou inkriminovanyacutech pasaacutežiacute tedy podo-benstviacute o Jeskyni a Diotiminy řeči

23JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jako vzaacutejemně neslučitelneacute ale naopak jako zaacuteroveň koexistujiacuteciacute Člověk plodiacute skrze lidskeacute bytosti i na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute což ale rozhodně nezna-menaacute že by se od niacute jakkoli vzdaloval bdquoVzestupldquo proto můžeme pochopit jako schopnost ocenit staacutele vyššiacute a obecnějšiacute projevy Kraacutesy kulminujiacuteciacute ve zřeniacute Kraacutesy sameacute věčně koexistujiacuteciacute (nikoli časově naacuteslednyacute) bdquosestupldquo pak jako komplemen-taacuterniacute plozeniacute prostřednictviacutem konkreacutet-niacutech lidskyacutech jedinců Charakter plozeniacute (bdquosestupuldquo) se samozřejmě měniacute na zaacute-kladě aktuaacutelně dosaženeacute roviny vniacutemaacuteniacute kraacutesy ale jeho vazba na konkreacutetniacute je-dince (tedy bdquoniacutezkeacuteldquo projevy Kraacutesy) je neměnnaacute Proto Diotima tvrdiacute že pouze na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet Nejednaacute se dle meacuteho naacutezoru o důraz na kontemplativniacute život v odlou-čeniacute od lidiacute vyplněnyacute pouze mystickyacutem zřeniacutem zaacutekladu všeho jsoucna Kliacutečoveacute je to že vyacutesledky plozeniacute jedince jenž nahleacutedl Archeacute jsou kvalitativně neporov-natelneacute s plody ostatniacutech milovniacuteků ndash život vyplněnyacute takovyacutemto plozeniacutem je jednoduše nejhodnotnějšiacute a proto bdquostojiacute za toldquo jej žiacutet viacutece než jakyacutekoliv jinyacute (Symp 211d)

Na podporu teacuteto interpretace je vhodneacute tematizovat takeacute poměrně často opomiacutejenou pasaacutež Resp 539endash540b ze zaacutevěru VII knihy v niacutež se po podrobneacutem představeniacute procesu filosofickeacute vyacutechovy setkaacutevaacuteme s jednou zvlaacuteštnostiacute kteraacute je na prvniacute pohled v rozporu s tradičně po-jatyacutem podobenstviacutem o Jeskyni Jedincův vzestup směrem k Dobru maacute byacutet dle Soacute-kratovyacutech slov na patnaacutect let přerušen neboť během těchto patnaacutecti let se již pokročiliacute filosofoveacute majiacute věnovat spraacutevě

obce a teprve poteacute co i v praktickyacutech činnostech budou vynikat majiacute byacutet bdquove-deni konečně k vlastniacutemu sveacutemu uacutekoluldquo (pros telos eacutedeacute akteon) (Resp 540a) Tato pasaacutež se na prvniacute pohled nezdaacute byacutet v souladu s jednoduchyacutem anabaticko--katabatickyacutem plaacutenem Jeskyně neboť jak si všiacutemaacute Kenneth Dorter vnaacutešiacute do jedincova filosofickeacuteho vzestupu naviacutec jakousi čtyřnaacutesobnou změnu směru40 Domniacutevaacutem se že k jejiacutemu pochopeniacute naacutem může pomoci praacutevě vyacuteše načrt-nutaacute komparace podobenstviacute o Jeskyni a eroacutetickeacuteho vzestupu jedince z dia-logu Symposion Pokud se ji pokusiacuteme aplikovat na inkriminovanou pasaacutež

40 bdquoFourfold zigzag change of directionsldquo (Dorter 2006 s 244) Dorter daacutele navrhuje dvě možnaacute vysvětleniacute tohoto probleacutemu 1) patnaacutect let je pryacute dlouhaacute doba a tak by se filosofům mohla začiacutet oslabovat vzpo-miacutenka na paradeigma podle něhož majiacute začiacutet vlaacutednout 2) dlouhodobaacute zkušenost s praktickyacutem životem pryacute možnaacute učiniacute fi-losofy schopnyacutemi poznat Dobro leacutepe než by toho byli schopni jinak (Dorter 2006 s 244) Dle meacuteho naacutezoru však ani jedna z těchto možnostiacute neniacute přiacuteliš plausibilniacute Prvniacute varianta zdaacute se implicitně počiacutetaacute s tiacutem že filosof Dobro nahleacutedl již předtiacutem než prodělal onu patnaacutectiletou zkuše-nost Nahleacutednutiacute Dobra maacute však s velkou pravděpodobnostiacute tak silně transforma-tivniacute charakter že se zdaacute byacuteti absurdniacute myšlenkou aby si před samotnyacutem vlaacuted-nutiacutem filosof jen tak bdquopro jistotuldquo znovu bdquoodskočilldquo k Dobru za uacutečelem ujištěniacute se že si na něj vzpomiacutenaacute dobře Druhaacute vari-anta pravděpodobně implicitně předpo-klaacutedaacute pravyacute opak ndash tedy že filosof Dobro ještě nenahleacutedl a že praktickaacute zkušenost v politice je k jeho nahleacutednutiacute nutnaacute Pro takovouto (spiacuteše aristotelsky znějiacuteciacute) tezi však dle meacuteho naacutezoru v Uacutestavě nenachaacute-ziacuteme textovou oporu a zejmeacutena naacutem opět nijak nepomaacutehaacute vyřešit onu diskrepanci s Jeskyniacute kde se filosof rozhodně ne-pohybuje bdquocikcakldquo nahoru dolů a znovu nahoru

24

132015

můžeme se dobrat k naacutesledujiacuteciacutemu tvr-zeniacute onen patnaacutectiletyacute bdquosestupldquo se ode-hraacutevaacute v době kdy jedinec Dobro ještě nenahleacutedl avšak v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu či filosofickeacute vyacutechovy se již nachaacuteziacute na dosti pokročileacutem stupni tato doba tedy zhruba odpoviacutedaacute faacutezi v niacutež jedinec plodiacute kraacutesneacute zaacutekony a tak se nutně (byť to Diotima explicitně nevy-slovuje) angažuje v praktickeacute politice Pokud tedy sestup budeme interpreto-vat načrtnutyacutem eroacutetickyacutem způsobem (jako vždy koexistujiacuteciacute plodivou aktivitu na adekvaacutetniacute uacuterovni) nenarušuje naacutem ani tato pasaacutež onen jednoduchyacute anaba-ticko-katabatickyacute plaacuten Jeskyně neboť je zřejmeacute že jedinec se nutně před nahleacuted-nutiacutem Dobra musiacute určityacutem způsobem angažovat v politice byť spiacuteše než o bez-vyacutehradnou podmiacutenku se jednaacute o jakyacutesi bdquoside effectldquo konkreacutetniacute uacuterovně v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu jedince

V ZAacuteVĚRV teacuteto studii jsem se zaměřil na něko-lik tematicky provaacutezanyacutech probleacutemů ktereacute jsou obsaženy v centraacutelniacute čaacutesti Platoacutenova dialogu Symposion (v tzv Dio- timině resp Soacutekratově řeči) a jež jsou centraacutelniacute pro jejiacute interpretaci resp pro interpretaci problematiky Eroacuteta a filoso-fickeacuteho vzestupu jedince Nejprve bylo vyloženo Soacutekratovo vyvraacuteceniacute přede-šleacuteho řečniacuteka hostitele Agathoacutena je-hož řeč byla s obdivem přijata všemi uacutečastniacuteky symposia a jeho naacutesledneacute vymezeniacute se proti standardniacute formě chvalořeči kterou kromě Agathoacutena im-plicitně přijali i všichni předešliacute řečniacuteci Ukaacutezalo se že pro filosofa je nezbytneacute i v raacutemci tohoto reacutetorickeacuteho žaacutenru na

prvniacute miacutesto klaacutest uacutesiliacute o pravdivost řeče-neacuteho a tomuto podřizovat vše ostatniacute ndash praacutevě z tohoto důvodu v Soacutekratovyacutech očiacutech Agathoacuten selhaacutevaacute byť jeho řeč byla nepochybně z reacutetorickeacuteho hlediska nej-kraacutesnějšiacute Vyacuteznamnyacutem se daacutele ukaacutezal byacutet fakt že Soacutekrateacutes svoji řeč připisuje mantinejskeacute věštkyni Diotimě čiacutemž se implicitně pokoušiacute garantovat jejiacute prav-divost a rovněž do čistě mužskeacute společ-nosti vnaacutešiacute ženskyacute element kteryacute jak se daacutele ukaacuteže je pro adekvaacutetniacute uchopeniacute eroacutetickeacute problematiky kliacutečovyacute

V dalšiacute čaacutesti naacutesledoval vyacuteklad o tom kdoco je pro Platoacutena Eroacuteseroacutes a jakyacute je jeho vztah ke Kraacutese resp k Dobru Eroacutes je sice nejprve definovaacuten jako touha po kraacutese a jejiacutem vlastněniacute avšak tato teze je zproblematizovaacutena pasaacutežiacute Symp 204dndash205a kde Diotima s až za-raacutežejiacuteciacute lehkostiacute přechaacuteziacute od bdquotouhy po kraacutesnyacutech věcechldquo k bdquotouze po dobryacutech věcechldquo Je to mimo jineacute tento fakt kteryacute vyvolaacutevaacute potřebu komparace ob-sahu Diotiminy řeči s dialogem Uacutestava v němž je obsaženo znaacutemeacute Platoacutenovo bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo tematizujiacuteciacute takteacutež jedincův filosofickyacute vzestup kteryacute však kulminuje v nazřeniacute Dobra a nikoli Kraacutesy Na zaacutekladě textoveacute analyacutezy rele-vantniacutech pasaacutežiacute zmiacuteněnyacutech dialogů se naacutesledně jako nejplausibilnějšiacute řešeniacute vyjevuje komplementaacuterniacute interpretace obou dialogů podle niacutež se ve skuteč-nosti jednaacute o tentyacutež filosofickyacute vzestup avšak s tiacutem dodatkem že každyacute dialog klade důraz na jeho odlišneacute aspekty Obdobnaacute situace nastaacutevaacute takeacute v přiacutepadě zmiacuteněneacute otaacutezky po tom co jest vrcholem tohoto vzestupu resp k čemu je lidskyacute eroacutes zaciacutelen Dle podaneacute interpretace se

25JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jednaacute v obou dialoziacutech o tuteacutež Archeacute veš-kerenstva jejiacutež projevy v lidskeacutem světě jsou jednak kraacutesneacute a jednak dobreacute Čiacutem bdquoniacuteželdquo se v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu nachaacuteziacuteme tiacutem viacutece se naacutem kraacutesneacute věci a dobreacute věci jeviacute jako odlišneacute čiacutem jsme naopak bdquovyacutešeldquo tiacutem viacutece naacutem oboje splyacutevaacute v jedno

Po vyacutekladu zaciacuteleniacute Eroacutetaeroacutetu k jeho bdquotouživeacuteldquo podobě je v posledniacute čaacutesti stu-die věnovaacutena pozornost takeacute jeho bdquoplo-diveacutemuldquo aspektu kteryacute je neoddělitelně spjat se všemi faacutezemi filosofickeacuteho vze-stupu jedince neboť pouze diacuteky němu se může u lidiacute realizovat (byť nedokonale) jejich touha po nesmrtelnosti Na zaacutekladě interpretace pasaacuteže Symp 209andashe a kom-parace s jinyacutemi Platoacutenovyacutemi dialogy je nejprve haacutejena teze že na všech uacuterov-niacutech sveacuteho vzestupu jedinec potřebuje sveacuteho eroacutetickeacutehodialektickeacuteho partnera či vůdce ktereacuteho shledaacutevaacute v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutem a skrze ktereacuteho vůbec může plodit Ani na vyššiacutech uacuterovniacutech se tedy jedinec neobejde bez druheacute lidskeacute by-tosti jejiacutež kraacutesa (nyniacute již duševniacute) sloužiacute jako meacutedium plodiveacute aktivity Naacutesledně dochaacuteziacute k opětovneacute komparaci Diotiminy řeči s podobenstviacutem o Jeskyni neboť za-tiacutemco v něm se jedinec po nahleacutednutiacute Dobra vraciacute zpět do jeskyně Diotimina řeč končiacute na uacuterovni zřeniacute Kraacutesy sameacute a plozeniacute praveacute ctnosti Je navrženo řešeniacute podle ktereacuteho politickaacute inter-pretace naacutevratu do jeskyně a ujmutiacute se vlaacutedy je sice relevantniacute v kontextu ideaacutel- niacute obce ale nikoli v současneacute lidskeacute si-tuaci Z tohoto důvodu je sestup zpět do jeskyně vyložen praacutevě prismatem Dio-timiny řeči jakožto metafora pro staacutele koexistujiacuteciacute plodivyacute aspekt Eroacuteta Jak

jsme viděli jedinec se na žaacutedneacute rovině nevzdaacutevaacute vztahu s druhyacutem člověkem skrze něhož realizuje svoji plodivou ak-tivitu a tak bdquosestupujeldquo (tzn plodiacute skrze jednotlivce) po celou dobu sveacuteho vzestupu (tzn posunu na staacutele obecnějšiacute rovinu směrem ke KraacuteseDobru) pouze hodnota jeho bdquoploduldquo postupně narůstaacute

APENDIXNa samotnyacute zaacutevěr si dovoliacutem ještě kraacutetkeacute zamyšleniacute nad vyacuteznamem kompliko-vaneacuteho dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion kteryacute je při jeho četbě třeba miacutet staacutele na paměti Z jakeacuteho důvodu nechaacutevaacute Platoacuten celyacute dialog vypravovat Apolloacutedora jenž vše slyšel od kohosi bliacuteže neidentifikovaneacuteho jenž opět pouze vypravoval co slyšel od jakeacutehosi Foinika (Symp 172andashb) A proč naviacutec časovaacute rovina Apolloacutedorova vypraacutevěniacute naacutesleduje mnoho let po udaacutelostech Agathoacutenovy hostiny (Symp 172c) Bylo by nesmiacuterně zajiacutemaveacute a plodneacute zabyacute-vat se detaily dramatickeacuteho raacutemce dů-kladně avšak v raacutemci tohoto dovětku se pokusiacutem pouze na obecneacute rovině vy-stihnout jeho zaacutekladniacute vyacuteznam

Jeho celkovaacute atmosfeacutera vyjadřuje po-měrně silnyacute dojem odstupu od udaacutelostiacute proběhnuvšiacutech na symposiu41 Platoacuten naacutem celyacute dialog nepresentuje jako něco

41 Pro vyacuteklad dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion viz Johnson 1998 s 581ndash583 Formulovaacuteno na obecnějšiacute rovině bdquoI ar-gue that the elaborate indirectness of the dramatic frame means to reflect and to make vivid for the reader not only the remove between written representation and the doing of philosophy but also the remove between perceptible and Ideal world as suggested in Platorsquos vision of the Ideasldquo (Tamteacutež 1998 s 577)

26

132015

k čemu bychom měli přiacutemyacute přiacutestup co bychom mohli spolehlivě poznat Zaacutero-veň jak se pokusiacutem ukaacutezat naacutem takeacute poskytuje určityacute přiacuteklad toho jak k soacute-kratovsko-platoacutenskeacute filosofii nepřistu-povat Jistě naacutes nepřekvapuje že obě roviny spolu opět velmi uacutezce souvisiacute S odstupem jenž je v bdquoprologuldquo vyjaacuted-řen musiacuteme přistupovat i k praacutevě inter-pretovaneacute Diotimině řeči Viděli jsme že sfeacutera fundamentaacutelniacute Archeacute se vymykaacute meacutediu logu a Soacutekrateacutes se naviacutec Diotimi-nyacutemi uacutesty (diacuteky jejiacutemu postaveniacute božskeacute věštkyně) odhodlaacutevaacute mluvit mnohem bdquoodvaacutežnějildquo než je tomu v Uacutestavě Dio-timina řeč neoperuje na rovině pouhyacutech metafor ale na rovině celkem jasneacuteho popisu a jazykem zasvěcovaacuteniacute do mys-teacuteriiacute Jedinyacute projev Diotiminy zdržen-livosti můžeme spatřovat snad v tom že Kraacutesu samu popisuje jak se obvykle řiacutekaacute v termiacutenech tzv bdquonegativniacute theo-logieldquo42 (Symp 210endash211b) I takovyacuteto popis je však mnohem ambicioacuteznějšiacute než rovina metafor Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že Diotima se pokoušiacute vy-slovit nevyslovitelneacute a že jejiacute vyslovenou řeč nelze s nevyslovitelnyacutem zaměňo-vat43 Našiacutem uacutekolem tudiacutež stejně jako v přiacutepadě jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů neniacute vyextrahovat ze Symposia nějakou dogmatickou doktriacutenu a tu daacutele šiacuteřit

42 Rosen 1968 s 270 43 bdquoLittle wonder that Diotima demands the

closest possible attention from Socrates at this point for her next step is really impossible she intends to speak about the unspeakable I repeat speech about unspeakable is not the unspeakable it-self We cannot bespeak the unspeaka-ble To speak it is to generate an example of it and genesis is not ousialdquo (Tamteacutež s 269)

pouhyacutem opakovaacuteniacutem44 ale naopak vziacutet i jeho omfalos v podobě Diotiminy řeči spiacuteše jako jakeacutesi vodiacutetko jakyacutem směrem a jakyacutem způsobem je třeba postupovat na cestě za filosofiiacute avšak tento vzestup musiacute byacutet autenticky prožit u každeacuteho jedince Ani řeč božsky inspirovaneacute věštkyně o Kraacutese naacutem nemůže ani v nej-menšiacutem nahradit vlastniacute individuaacutelniacute naacutehled tohoto vrcholu

Tuto metodologickou zaacutesadu lze apli-kovat na celek Platoacutenovy filosofie Našiacutem uacutekolem proto neniacute byacutet bdquoslepyacutemldquo naacutesle-dovniacutekem a napodobitelem Soacutekrata jako Apolloacutedoros kteryacute nedělaacute nic jineacuteho než napodobuje Soacutekratovo vystupovaacuteniacute a reprodukuje jeho řeči ale naopak ak-tivniacutem a autonomniacutem filosofem využiacuteva-jiacuteciacutem sveacuteho vůdce pouze jako inspiraci k vlastniacute intelektuaacutelniacute aktivitě Z tohoto důvodu klade Platoacutenův Soacutekrateacutes důraz na maieutickyacute rozměr sveacute filosofickeacute činnosti zaklaacutedajiacuteciacute se na tzv bdquověděniacute nevěděniacuteldquo resp bdquopraveacute lidskeacute moud-rostildquo (anthropineacute sofia) (Apol 23a) Gary A Scotta William Welton upozorňujiacute že zatiacutemco Soacutekrateacutes je proti sveacutemu zvyku vystrojen kvůli nadchaacutezejiacuteciacute hostině Apolloacutedoros je vyobrazen (po Soacutekra-tově obvykleacutem vzoru) bosyacute což pravdě-podobně poukazuje na jeho přehnanou a ve sveacutem důsledku kontraproduktivniacute

44 Viz pregnantniacute formulaci Richarda Huntera bdquoThus the framing fiction of the Symposium highlights its problematic status as a written unchanging account of a quintessentially oral occasion the elite symposium It is a provocation to reflection not ndash so we are to under-stand ndash a lsquomaster textrsquo to be learned by heart and endlessly repeatedldquo (Hunter 2004 s 43)

27JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

horlivost45 Takovyacuteto člověk je totiž spiacuteše karikaturou praveacuteho Soacutekratova naacutesle-dovniacuteka Našiacutem uacutekolem rozhodně neniacute snaha byacutet bdquosoacutekratovštějšiacuteldquo než saacutem Soacute-krateacutes v onom apolloacutedorovskeacutem smyslu ale naopak jeho překonaacuteniacute ve smyslu ak-tivniacute intelektuaacutelniacute činnosti Soacutekratem

45 Scott Welton 2008 s 32

pouze inspirovaneacute Jinyacutemi slovy stejně jako nemaacuteme napodobovat Soacutekrata pou-hou imitaciacute jeho vzhledu a obyčejů ne-lze ani provozovat pravou filosofii pou-hou četbou Platoacutenova Symposia či jinyacutech dialogů46

46 Hunter 2004 s 125ndash126

28

132015

ZKRATKY

PlatoacutenApol ApologiaEp EpistulaeEuthyphr Euthyphro

Phaedr PhaedrusParm ParmenidesResp RespublicaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Adam J (2009) The Republic of Plato Vol 2 Cambridge Cambridge Univer- sity Press

Annas J (2003) Plato A Very Short Introduction Oxford Oxford Univer- sity Press

Berg S (2010) Eros and the Intoxications of Enlightenment on Platorsquos Sympo- sium Albany State University of New York

Bohaacuteček K (2010) bdquoProbleacutemy s kraacutesou z donuceniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica I Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 9ndash19

Bury R G (1909) The Symposium of Plato Cambridge W Heffer and Sons Dostupneacute z httpwwwpe r se u s t u f t s edu hoppe rt e x t d o c = Pe r s e u s 3 A t e x t 3 A 1 9 9 9 0400903Atext3Dcomm

Demos R (1934) bdquoErosldquo The Journal of Philosophy 31 s 337ndash345

Domanski A (2013) bdquoAn Appraisal of the speech of Agathon and its Aftermath in Platorsquos Symposiumldquo Phronimon 14 s 1ndash14

Dorter K (2006) The Transformation of Platorsquos Republic Lanham Oxford Lexington books

Gaacutel O (2011) bdquoKraacutesa jako stimul pro duševniacute růst v Symposiu a Faidruldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Pla-tonica Pilonica II Plzeň Vydavatel-stviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 69ndash79

Gregory J Levin S B (1998) bdquoFilosofia afthonos (Plato Symposium 210d)ldquo The Classical Quarterly New Series 48 s 404ndash410

Hunter R (2004) Platorsquos Symposium Oxford Oxford University Press

29JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Johnson W A (1998) bdquoDramatic Frame and Philosophic Idea in Platoldquo The American Journal of Philology 119 s 577ndash598

Kahn C H (1996) Plato and the Socratic Dialogue The Philosophical Use of a Literary Form Cambridge Cambridge University Press

Kratochviacutel Z (2009) Filosofie mezi myacutetem a vědou od Homeacutera po Descarta Praha Academia

Luhanovaacute E (2014) Zrozeniacute světa kosmologie baacutesniacuteka Heacutesioda Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Nichols M P (2004) bdquoSocratesrsquo Contest with Poets in Platorsquos Symposiumldquo Political Theory 32 s 186ndash206

Nussbaum M C (2003) Křehkost dobra naacutehoda a etika v řeckeacute trageacutedii a filosofii Praha OIKOYMENH

Raven J E (1953) bdquoSun Divided Line and Caveldquo The Classical Quarterly New Series 3 s 22ndash32

Rosen S (1968) Platorsquos Symposium New Haven London Yale University Press

Rowe C J (2007) Plato and the Art of Philosophical Writing Cambridge Cambridge Universtiy Press

Scott G A Welton W (2008) Erotic Wisdom Philosophy and Intermediacy in Platorsquos Symposium Albany New York State University of New York Press

Straacutenskaacute G (2015) bdquoSoacutekratovy ženyldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni (v tisku)

Straacutenskyacute J (2011) bdquoKritika psaniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica II Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepa-dočeskeacute univerzity v Plzni s 95ndash108

Straacutenskyacute J (2014) bdquoBožskeacute a lidskeacute v poesii filosofii a reacutetoriceldquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dialog Ioacuten Praha OIKOYMENH s 136ndash153

Straacutenskyacute J (2015) bdquoPlatoacutenův dialog Me-nexenosldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute uni-verzity v Plzni (v tisku)

Strauss L (2007) Obec a člověk Praha OIKOYMENH

Woods J C (2010) The Disguised Lover Eros and the Ladder of Loves Lexington

30

132015

Aristoteleacutes a tradiceARISTOTLE AND TR ADITIONS

PAacuteSMO1 TRADICE V HELEacuteNSKEacute KULTUŘE

A FILOSOFIIV kultuře starověkeacuteho Řecka kteraacute se stala vyacutechodiskem pro budouciacute evropskyacute kulturniacute vzorec hraacutela mimořaacutednou roli tradice Tra-dice majiacute samozřejmě velkyacute vyacuteznam v kaž- deacutem sapienciaacutelniacutem diskursu ve všech kul-turaacutech či etnickyacutech skupinaacutech Stačiacute zmiacutenit jen tradici talmudu a kabaly nebo tradici ed-dickou a skaldskou v raacutemci dalšiacutech zdrojů evropskeacuteho kulturniacuteho vzorce ze vzdaacute-lenějšiacutech jmenujme např literaacuterniacute tradici konfuciaacutenskou nebo tradici braacutehmanskou a veacutedskou Pro řeckou kulturu měla nicmeacuteně tradice zcela mimořaacutednyacute vyacuteznam Ačkoli to-tiž bylo heleacutenskeacute myšleniacute vždy prostoupeno hlubokou naacuteboženskou zkušenostiacute nebylo ve sveacutem celku a jednotnyacutech trendech nijak svaacutezaacuteno s žaacutednou kultickou formou Jinyacutemi slovy literatura a vůbec kultura nebyla pro stareacute Řeky určityacutem projevem dominantniacuteho naacuteboženskeacuteho konceptuaacutelniacuteho scheacutematu Ba spiacuteše naopak naacuteboženstviacute ve sveacute polytheis-tickeacute rozmanitosti bylo jen určityacutem aspektem specifickeacute heleacutenskeacute kultury

31PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

Řekoveacute se tedy neopiacuterali primaacuterně o žaacutedneacute zjeveneacute texty nebo jinak pevně daneacute věčneacute pravdy o to viacutece však byli odkaacutezaacuteni na vzaacutejemnou diskusi a neustaacutevajiacuteciacute pohyb reinterpretaciacute i naacutevaznostiacute Řeckeacute modely vyacutechovy a vzdělaacuteniacute ndash paideia stejně jako spole-čenskeacute instituce a vůbec celeacute politickeacute uspořaacutedaacuteniacute byly založeny předevšiacutem na tradici a představovaly vlastně vždy určitou specifickou podobu reflexe tra-dice staršiacute a zaacuteroveň upevňovaacuteniacute a za-klaacutedaacuteniacute tradice noveacute Dominantniacute roli v tomto reflexivniacutem sebeustavovaacuteniacute heleacutenskeacute kultury hraacutela zejmeacutena poesie

Filosofie zejmeacutena ve sveacute ioacutenskeacute či fysiologickeacute perspektivě měla v raacutemci tohoto všeobecneacuteho heleacutenskeacuteho kultur-niacuteho pohybu velmi specifickeacute postaveniacute zdaacute se že filosofoveacute jako Heacuterakleitos nebo Xenofaneacutes byli extreacutemniacutemi kri-tiky celeacute dosavadniacute kultury a tradice pro ně představovala zejmeacutena protiv-niacuteka s niacutemž bylo třeba se vyrovnat jeho naprostyacutem vyvraacuteceniacutem a zavrženiacutem Jinou tradičnějšiacute cestou šli političtiacute mysliteleacute navazujiacuteciacute na polomythic-kou tradici Sedmera mudrců a zcela ji-nou samozřejmě tragičtiacute baacutesniacuteci attičtiacute Neobyčejně vyacuteznamnou roli ve vztahu k uchopeniacute tradice hraacutela teacutež literaacuterniacute reflexe leacutekařskaacute a samozřejmě je třeba zmiacutenit pro řeckou kulturu proud nejty-pičtějšiacute reacutetoriku kteraacute je v jisteacutem smy-slu celaacute postavena na specifickeacute reite-raci staacutevajiacuteciacutech vzorců

Vyacuteznamnyacutem zlomem pak bylo vy-stoupeniacute sofistů kteřiacute v paacuteteacutem stoletiacute působili po celeacutem Řecku a položili zaacute-klad tradice noveacute panheleacutenskeacute kteraacute překračovala miacutestniacute politickaacute kultovniacute

i rodově-etnickaacute specifika a směřovala k mohutneacute synteacuteze a reinterpretaci všech tradičniacutech modelů staršiacutech Spe-cifickeacute postaveniacute v celeacutem tomto vyacutevoji měly po polovině paacuteteacuteho stoletiacute Atheacuteny kulturniacute i ekonomicko-politickaacute vel-moc v niacutež se ony nitky rodiacuteciacute se pan-heleacutenskeacute perspektivy sbiacutehaly a miacutesily s autonomniacute tradiciacute attickou Vůdčiacute myslitel obdobiacute sofistů Proacutetagoraacutes se v Atheacutenaacutech usadil a zaacutesadniacutem způ-sobem ovlivnil naacutezory Periklea a jeho politickyacutech přiacutevrženců což ve vyacutesledku vedlo k dějinně bezprecedentniacutemu pře-rodu attickeacuteho tradicionalismu v de-mokratickou kulturu perikleovskyacutech Atheacuten Vrcholem a zaacutevěrem tohoto in-telektuaacutelniacuteho kvasu byl pak Soacutekrateacutes stojiacuteciacute jednou nohou hluboko v sofis-tice avšak druhou staacutele opřen o staršiacute a hlubšiacute lokaacutelniacute tradice attickeacute i širšiacute Obdobiacute důvěry v možnou bezbolestnou jednotnou re-konstruktivniacute transfor-maci staršiacutech tradic v duchu svobody a rozumneacute uacutevahy symbolicky skončilo Soacutekratovyacutem procesem

Platoacuten v jisteacutem smyslu navaacutezal na sofistickou tendenci vytěžit maximum z předchoziacute tradice staršiacute myslitele svyacutem naacutesledovniacutekům nicmeacuteně před-stavil vyacutehradně kriticky a prostřed-nictviacutem zničujiacuteciacutech zaacutepasů z nichž prakticky všichni vyšli značně deho-nestovaacuteni Jinyacutemi slovy Platoacuten sveacute předchůdce ukazuje jako protivniacuteky kteřiacute jsou sice v jisteacutem smyslu hodni uacutecty ktereacute je však třeba porazit a od-miacutetnutiacutem jejich filosofickyacutech naacutezorů teprve dospět k praveacute filosofii kteraacute je samozřejmě totožnaacute s filosofiiacute Platoacutenovou

32

132015

2 TRADICE U ARISTOTELAPlatoacutenův žaacutek Aristoteleacutes zaujal k celeacute otaacutezce tradice mnohem vstřiacutecnějšiacute po-stoj a praacutevě jeho tedy můžeme označit za zakladatele evropskeacuteho pojetiacute filo-sofie jakožto reflexivniacuteho pohybu myš-leniacute ktereacute z tradice vychaacuteziacute s tradiciacute je v neustaacuteleacutem kritickeacutem kontaktu a sebe sama chaacutepe jako pokračovaacuteniacute v jejiacutem dosavadniacutem snaženiacute

Aristoteleacutes předevšiacutem tradici po-klaacutedaacute za nezbytneacute vyacutechodisko naacutezory staršiacutech moudryacutech kteřiacute se danou pro-blematikou zabyacutevali jsou podle něj vždy hodny pozornosti Tvořiacute spolu s všeobecnyacutem miacuteněniacutem jakyacutemsi mo-mentaacutelniacutem common sense v raacutemci celeacute kultury zaacutekladniacute předporozuměniacute z něhož naše vlastniacute perspektiva vy-chaacuteziacute a jehož prostřednictviacutem vůbec formulujeme sveacute otaacutezky po počaacutetciacutech a přiacutečinaacutech stojiacuteciacute v zaacutekladu filosofic-keacuteho zkoumaacuteniacute Za tyto předchůdce přitom Aristoteleacutes nepoklaacutedaacute pouze bdquofi-losofyldquo v uacutezkeacutem či bdquoučebnicoveacutemldquo slova smyslu ale na poli politickeacute a moraacutelniacute filosofie se zhusta vraciacute k moudrosti tragiků zmiňuje přiacuteklad Perikleův vědomě pokračuje v tradici reacutetorickyacutech studiiacute a nejednou jako autoritu zmiňuje i Homeacutera

Z metodologickeacuteho hlediska pak pro Aristotela tradice představuje prvniacute krok každeacuteho serioacutezniacuteho baacutedaacuteniacute Prvniacute co badatel musiacute učinit je shromaacutež-dit dostatečneacute množstviacute naacutezorů a po-znatků ktereacute byly učiněny bdquostaršiacutemildquo proslulaacute je např Aristotelova sbiacuterka všech dostupnyacutech uacutestav a staacutetniacutech zřiacute-zeniacute tehdy znaacutemeacuteho světa jejichž re-šeršiacute se připravoval na sepsaacuteniacute sveacuteho

spisu věnovaneacuteho politickyacutem otaacutezkaacutem Aristoteleacutes proto každyacute spis zahajuje rozpravou nad endoxa naacutezory staryacutech mistrů Opakovaacuteniacutem znaacutemeacuteho a jeho obohaceniacutem o meacuteně znaacutemeacute tak za prveacute vytvaacuteřiacute určitou baacutezi společneacuteho předpo-rozuměniacute spojujiacuteciacuteho jej s posluchači Za druheacute si ale během probiacuteraacuteniacute endoxa ujasňuje celou problematiku vymezuje kontext a specifikuje směr zkoumaacuteniacute i konkreacutetniacute otaacutezky ktereacute bude sledo-vat Protože je Aristoteleacutes toho naacutezoru že způsob položeneacute otaacutezky a zejmeacutena perspektiva z niacutež je položena zaacutesadně určujiacute povahu odpovědi je vyrovnaacutevaacuteniacute se s tradiciacute doslova neuralgickyacutem bo-dem filosofickeacuteho zkoumaacuteniacute Proto se s endoxa u Aristotela setkaacutevaacuteme nejen v prvniacutech knihaacutech jeho spisů ale ob-vykle takeacute na počaacutetku samostatnějšiacutech ucelenyacutech pojednaacuteniacute a vůbec všude tam kde přichaacuteziacute cosi noveacuteho a je třeba si metodologicky ujasnit způsob uchopeniacute teacuteto noveacute skutečnosti

3 DISKUSNIacute PAacuteSMO bdquoARISTOTELEacuteS A TRADICEldquoAristotelovi naacutestupci ovšem z pochopi-telnyacutech důvodů soustředili svůj zaacutejem předevšiacutem na naacutezory Aristotela sa-meacuteho Zejmeacutena pro středověkeacute mysli-tele se Aristoteleacutes stal jakyacutemsi synony-mem spolehliveacute a konsistentniacute tradice na kterou je třeba se obracet vždy a to s naacuteležitou uacutectou a respektem

Neniacute tedy divu že praacutevě na půdě Aristotelskeacute společnosti jejiacutež oficiaacutelniacute naacutezev v plneacutem zněniacute dokonce zniacute Českaacute společnost pro studium Aristotela a jeho myšlenkoveacuteho odkazu se badateleacute se-tkaacutevajiacute nad problematikou tradice jejiacute

33PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

aristotelskou konceptualizaciacute vztahem k niacute a vyacutevojem teacuteto problematiky včetně jejiacute relevance pro současnost Zaacuteroveň celyacute kontext takoveacuteho zkoumaacuteniacute velmi silně rezonuje se samou podstatou ča-sopisu Aither jenž slovo tradice nese přiacutemo ve sveacutem naacutezvu a jenž je věnovaacuten praacutevě tomu typu zkoumaacuteniacute jenž by bez Aristotela a jeho školskeacute tradice dnes vůbec nebyl myslitelnyacute

Předklaacutedaacuteme vaacutem tedy několik přiacutespěvků jejichž autoři svou speci-fickou badatelskou perspektivou při-spěli k vytvořeniacute vzaacutejemně provaacutezaneacute mozaiky plasticky představujiacuteciacute dis-kusi probleacutemu tradice na půdě aristo-telskyacutech studiiacute a to zejmeacutena ve vztahu

k filosofickeacute perspektivě samotneacuteho Aristotela Většina ze zastoupenyacutech autorů se zabyacutevaacute přiacutemo Aristotelo-vyacutem textem jedni postupujiacute metodou analytickeacute interpretace konkreacutetniacute tex-toveacute pasaacuteže druziacute spiacuteše sledujiacute kon- textuaacutelniacute ukotveniacute aristotelskeacuteho textu a jeho presuposice Jiniacute ovšem zkou-majiacute jak se Aristotelovy metodologickeacute zaacutesady promiacutetaly do věrnosti a vyacutestiž-nosti představenyacutech endoxa a dalšiacute zase představujiacute celyacute probleacutem z většiacuteho odstupu prostřednictviacutem transformaciacute středověkeacuteho aristotelismu

Doufaacuteme že vaacutem naacutesledujiacuteciacute dis-kuse přijde obdobně vzrušujiacuteciacute a pod-nětnaacute jako naacutem

Kryštof BohaacutečekPavel Hobza

34

132015

Přiacutetel AristoteleacutesARISTOTLE THE FRIEND

KRYŠTOF BOHAacuteČEKFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1krystofbohacekgmailcom

ABSTRAKTThe article focuses on the philosophical principle known as Amicus Plato sed magis amica veritas The first part describes the evolution of this legendary school dogma starting from Baconrsquos first scholastic formulation to the widespread use caused by Cervantesrsquo popularization The author proposes an Aristotelian question of the origin and causes of this principle The second part is therefore returned to Aristotle as Baconrsquos source Aristotle himself however was inspired by his teacher Plato as evidenced on passages of dialogues Phaedo Republic and Sophist In the third part the author tries to find causes why Aristotle uses this principle in the context of Nicomachean Ethics I One answer is his continuing in Platorsquos theoretical perspective But the second answer is offered in the fourth part through the analysis of the concept of friendship as was widespread in ancient Greece The last part with the help of Nicomachean Ethics VIII trying to find Aristotlersquos views on friendship in the middle between Plato and political thinkers of that time

35KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

1 DON QUIJOTE ACADEMICUS Amicus Plato sed magis amica veri-tashellip Tuto znaacutemou filosofickou sen-tenci vzdělancům poprveacute představil ve 13 stoletiacute ve sveacutem spise Opus Majus anglickyacute františkaacuten Roger Bacon ve scholastickeacute tradici znaacutemyacute jako Doctor Mirabilis1 O něco maacutelo později se jiacute se svou charakteristickou důkladnostiacute zabyacuteval i Tomaacuteš Akvinskyacute2 a to prav-děpodobně zapřiacutečinilo i jejiacute uviacuteznutiacute ve scholastickeacutem curriculu z něhož si ji coby motto svyacutech studijniacutech zaacutepisků znaacutemyacutech později jako Quaestiones quaedam philosophicae vybral začiacutena-jiacuteciacute student university v Cambridge

1 Roger Bacon Opus Majus Pars I cap V2 Aquinas Sententia libri Ethicorum

Liber 1 Lectio 6 n 4ndash5

pozdějšiacute ikona novověku Isaac New-ton3 Sentenci si podle všeho zapsal ně-kdy v průběhu let 1661ndash16644

Definitivniacute součaacutestiacute obzoru mo-derniacuteho Evropana se ale citaacutet stal diacuteky Migueli de Cervantes jenž jej vtělil do druheacute čaacutesti sveacuteho nesmrtelneacuteho romaacutenu Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha sepsaneacute roku 1615 pod tlakem o rok dřiacuteve zveřejněneacuteho falzifikaacutetu5 Každyacute

3 Isaac Newton Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge University Library Cambridge 88r

4 Lohne 1965 s 125ndash1395 Miguel de Cervantes Don Quijote II

s 51 K nesmiacuterně zajiacutemavyacutem peripetiiacutem provaacutezejiacuteciacutem sepsaacuteniacute druheacuteho diacutelu Dona Quijota včetně Fernaacutendezova podvrhu z r 1614 (Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha ndash que

36

132015

z naacutes byacutevalyacutech či současnyacutech studentů filosofie se s touto okřiacutedlenou fraacuteziacute bě-hem svyacutech studiiacute setkal Dalo by se řiacuteci že časem se tato sentence stala vyjaacuted-řeniacutem theoretickeacuteho životniacuteho postoje či snad dokonce metaforou pro filosofii vůbec Jenže kde se vlastně tato okřiacuted-lenaacute teze vzala odkud pochaacuteziacute a kdo je jejiacutem autorem

Leonardo Taraacuten věnoval genezi teacuteto specifickeacute filosofickeacute tradice a jejiacutemu vlivu na ustavovaacuteniacute filosofickeacuteho com-mon sense v roce 1984 obdivuhodnyacute člaacute-nek6 Pro naacutes nebude ani tak zajiacutemaveacute postupneacute přebiacuteraacuteniacute a vzaacutejemneacute ovliv-ňovaacuteniacute jednotlivyacutech autorů od Bacona daacutele (i když i to by mohlo sloužit jako dobraacute ilustrace Derridova konceptu biacuteleacute mythologie7) ale zaměřiacuteme se spiacuteše na původ a zdroj teacuteto tradice Abychom porozuměli tomu co vlastně tato teze znamenaacute a jak byla miacuteněna měli by-chom jako spraacutevniacute aristotelikoveacute podat jejiacute ἀρχαὶ καὶ αἰτίαι

2 APXAIRoger Bacon se ve zmiacuteněneacutem spise přiacutemo odvolaacutevaacute na Platoacutena a Aristo-tela U Platoacutena neudaacutevaacute žaacutednyacute bližšiacute textovyacute uacutedaj a formulace kterou v la-tinskeacute podobě Platoacutenovi připisuje zniacute nanejvyacuteš podezřele naacutepadně to-tiž připomiacutenaacute aristotelskou dikci V Aristotelově přiacutepadě se odvolaacutevaacute na Secretum Secretorum tedy spis dnes po-klaacutedanyacute za pseudoaristotelskou kom-pilaci a daacutele na rovněž nepravyacute Vita

contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras) viz Fousek 2005

6 Reprint v Taraacuten 2001 s 1ndash467 Derrida 1993 zejm s 211ndash217

Aristotelis jehož původ Taraacuten nachaacuteziacute u neoplatoacuteniků kam takeacute klade jeden ze zdrojů sledovaneacute tradice8 Posledniacute locus na kteryacute se Doctor Mirabilis odvo-laacutevaacute je pasaacutež z prvniacute knihy Etiky Niacuteko-machovy (Eth Nic 1096a14ndash16)9

τὸ δὲ καθόλου βέλτιον ἴσως ἐπισκέ-ψασθαι καὶ διαπορῆσαι πῶς λέγεται καίπερ προσάντους τῆς τοιαύτης ζητή-σεως γινομένης διὰ τὸ φίλους ἄνδρας εἰσαγαγεῖν τὰ εἴδη δόξειε δrsquo ἂν ἴσως βέλτιον εἶναι καὶ δεῖν ἐπὶ σωτηρίᾳ γε τῆς ἀληθείας καὶ τὰ οἰκεῖα ἀναιρεῖν ἄλ-λως τε καὶ φιλοσόφους ὄντας ἀμφοῖν γὰρ ὄντοιν φίλοιν ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν

Je zjevneacute že textovaacute evidence prokazuje Baconovu inspiraci Etikou Niacutekomachovou nicmeacuteně jednaacute se jed-noznačně o parafraacutezi v Aristotelově textu neniacute o Platoacutenovi ani slovo Přesto je skutečně pravděpodobneacute že měl na mysli praacutevě Platoacutena nebo zkraacutetka jeho školu možnaacute žijiacuteciacute představitele Stareacute Akademie Proč by ale Aristoteleacutes něco takoveacuteho prohlašoval a je vůbec saacutem autorem teacuteto teze

Hledaacuteme-li u Aristotela původ ně-jakeacute myšlenky či dokonce filosofickeacute koncepce je vždy třeba v prveacute řadě se ptaacutet co lze naleacutezt u Platoacutena V dialogu Faidoacuten nachaacuteziacuteme naacutesledujiacuteciacute pasaacutež (Phd 91bndashc)10

8 Taraacuten 2001 s 169 bdquoLeacutepe snad bude přihleacutednouti k všeobec-

neacutemu pojmu a zkoumati jak se o něm mluviacute ač takoveacute hledaacuteniacute se staacutevaacute nepřiacute-jemnyacutem poněvadž přaacuteteleacute zavedli ideje Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravduldquo (přel Antoniacuten Křiacutež)

37KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

ὑμεῖς μέντοι ἂν ἐμοὶ πείθησθε σμικρὸν φροντίσαντες Σωκράτους τῆς δὲ ἀληθείας πολὺ μᾶλλον ἐὰν μέν τι ὑμῖν δοκῶ ἀληθὲς λέγειν συνομολογήσατε εἰ δὲ μή παντὶ λόγῳ ἀντιτείνετε εὐλαβούμενοι ὅπως μὴ ἐγὼ ὑπὸ προθυμίας ἅμα ἐμαυτόν τε καὶ ὑμᾶς ἐξαπατήσας ὥσπερ μέλιττα τὸ κέντρον ἐγκαταλιπὼν οἰχήσομαι

Aristotelova inspirace je těžko popiratelnaacute Je zjevneacute že tak jako v mnoha jinyacutech věcech i v teacuteto kon-kreacutetniacute formulaci Aristoteleacutes uacutezce na-vaacutezal na sveacuteho učitele Jenže tentokraacutet textovaacute evidence doklaacutedaacute že v mis-trově textu je to saacutem Soacutekrateacutes jenž nabaacutedaacute zajiacutemat se spiacuteše o pravdu než o Soacutekrata A to je samozřejmě něco po-někud jineacuteho než ostentativně opustit přiacutetele ve prospěch pravdy Byla tedy Stagiritova inspirace podobně volnaacute jako v přiacutepadě Rogera Bacona Ne tak docela Zmiňovanaacute pasaacutež z Faidoacutena je v literatuře tolik frekventovanaacute ze-jmeacutena proto že se v niacute v Platoacutenově textu doporučuje nedbat Soacutekrata tvaacuteřiacute v tvaacuteř pravdě což připomiacutenaacute uacutevod Ba-conovy pasaacuteže z Opus Majus a naviacutec je zde dodržena i relačniacute analogie uči-telndashžaacutek Aristoteleacutes se zřiacutekaacute Platoacutena Platoacuten se zřiacutekaacute Soacutekrata oba dva pro pravdu Jinyacutemi slovy důvodem mimo-řaacutedneacute snahy interpretů naleacutezt původ Aristotelovy pasaacuteže ve Faidoacutenu je Doc-tor Mirabilis a snaha ospravedlnit jiacutem založenou tradici jejiacutemiž jsme všichni odchovanci Analyacuteza metodou textově orientovaneacute interpretace nicmeacuteně uka-zuje že oba texty jsou z hlediska sveacute autonomie a vnitřniacute koherence dosti vzdaacuteleneacute To ovšem neznamenaacute že by

Aristoteleacutes ve zmiacuteněneacute pasaacuteži z Pla-toacutena nevychaacutezel

Opustiacuteme-li fixniacute ideu že musiacuteme v dialoziacutech hledat Platoacutenovo zřeknutiacute se Soacutekrata nebo že se nutně musiacute jed-nat o žaacuteka opouštějiacuteciacuteho sveacuteho uči-tele kvůli nazřeniacute pravdy objeviacuteme pasaacutež z desaacuteteacute knihy Uacutestavy (Resp X 595bndashc)10

ῥητέον ἦν δrsquo ἐγώ καίτοι φιλία γέ τίς με καὶ αἰδὼς ἐκ παιδὸς ἔχουσα περὶ Ὁμήρου ἀποκωλύει λέγειν ἔοικε μὲν γὰρ τῶν καλῶν ἁπάντων τούτων τῶν τραγικῶν πρῶτος διδάσκαλός τε καὶ ἡγεμὼν γενέσθαι ἀλλrsquo οὐ γὰρ πρό γε τῆς ἀληθείας τιμητέος ἀνήρ ἀλλrsquo ὃ λέγω ῥητέον

V teacuteto pasaacuteži se Platoacuten Soacutekrato-vyacutemi uacutesty (v literatuře vcelku panuje shoda v naacutezoru že pokud nikde jinde pak praacutevě v Uacutestavě je Soacutekrateacutes hlaacutesnou troubou pro Platoacutenovy doktriacuteny)11 di-stancuje od Homeacutera jakožto autority kteraacute zaklaacutedaacute filopoetickou filosofickou posici12 Hlavniacutem probleacutemem tedy neniacute Homeacuter saacutem ale spiacuteše neadekvaacutetniacute fi-losofickeacute zhodnoceniacute jeho vyacuteznamu13 a naacuteslednyacute nepřiměřenyacute vliv kteryacute v raacutemci celku heleacutenskeacute politickeacute kultury

10 bdquoMusiacutem to řiacuteci děl jsem ačkoli mi braacuteniacute mluviti jakaacutesi laacuteska a uacutecta jakou chovaacutem již od dětstviacute k Homeacuterovi Podobaacute se to-tiž že on byl prvniacutem učitelem a vůdcem všech těchto kraacutesnyacutech tragiků Avšak nesmiacuteme si člověka vaacutežiti viacutece než prav-dy a proto musiacutem řiacuteci co si mysliacutemldquo (přel František Novotnyacute)

11 K interpretaci tzv hlaacutesneacute trouby viz Corlett 2005 K problematice doktrinaacutelniacute versus skeptickeacute interpretace Platoacutena viz Bohaacuteček 2014a zejm s 36ndash45

12 Podrobnou interpretaci teacuteto pasaacuteže jsem předložil v Bohaacuteček 2010 s 23ndash40

13 Srov Bohaacuteček 2014b zejm s 45ndash47

38

132015

a zejmeacutena vyacutechovy měl14 Platoacuten se tedy vlastně vyznaacutevaacute z laacutesky k Homeacuterovi na druhou stranu však pod tlakem pravdiveacuteho poznaacuteniacute opouštiacute všechno to v čem je Homeacuter tradičniacute filosofic-kou autoritou resp mudrcem To je asi nejbliacuteže našiacute pasaacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy jak je přinejmen-šiacutem v prvniacutem čteniacute obvykle chaacutepaacutena

Platoacutenskyacute původ teacuteto myšlen-koveacute figury ovšem můžeme daacutele pod-pořit i pasaacutežemi z jinyacutech dialogů (Symp 201c) předevšiacutem pak z dialogu Sofisteacutes v němž se elejskyacute ξένος pod tlakem dialektickeacuteho postupu dopou-štiacute otcovraždy a opouštiacute nauku sveacuteho mistra Parmenida (Soph 241dndash242a)15

14 Ke komplexniacute interpretaci skupiny ho-meacuterovskyacutech dialogů viz Bohaacuteček 2014a s 50ndash67

15 bdquoElejskyacute host A ještě tě prosiacutem o tohle Theaiteacutetos Oč Elejskyacute host Aby sis o mně nemyslil že se staacutevaacutem jakoby ně-jakyacutem otcovrahem Theaiteacutetos Jak to Elejskyacute host Při našiacute obraně bude naacutem nutno podrobit zkoušeniacute nauku otce Parmenida a naacutesilně dokazovat že ne-jsoucno v jisteacutem smyslu jest a naopak zase že jsoucno jakyacutemsi způsobem neniacute Theaiteacutetos Je vidět že o něco takoveacuteho půjde v teacute uacutevaze Elejskyacute host Ano jakpak by to neviděl jak se řiacutekaacute slepyacute Neboť nebude-li tato myšlenka ani vyvraacutecena ani uznaacutena sotva kdy bude moci někdo mluvit o nepravdivyacutech vyacutepovědiacutech nebo o nepravdiveacutem miacuteněniacute buď o obrazech nebo vyobrazeniacutech nebo napodobeni-naacutech nebo o samyacutech přeludech nebo i o uměniacutech kteraacute se těmito věcmi za-byacutevajiacute aby nebyl směšnyacute jsa nucen saacutem sobě si v řeči odporovat Theaiteacutetos Uacuteplnaacute pravda Elejskyacute host Nuže proto se musiacuteme odvaacutežit udělati nyniacute uacutetok na otcovu nauku nebo toho musiacuteme vůbec nechat jestliže naacutes od toho uacutetoku zdr-žuje nějakyacute ostych Theaiteacutetos Co se toho tyacuteče nic naacutes nijak nedržiacuteldquo (přel František Novotnyacute)

Ξένος τόδε τοίνυν ἔτι μᾶλλον πα-ραιτοῦμαί σε Θεαίτητος τὸ ποῖον Ξέ-νος μή με οἷον πατραλοίαν ὑπολάβῃς γίγνεσθαί τινα Θεαίτητος τί δή Ξένος τὸν τοῦ πατρὸς Παρμενίδου λόγον ἀνα-γκαῖον ἡμῖν ἀμυνομένοις ἔσται βασανί-ζειν καὶ βιάζεσθαι τό τε μὴ ὂν ὡς ἔστι κατά τι καὶ τὸ ὂν αὖ πάλιν ὡς οὐκ ἔστι πῃ Θεαίτητος φαίνεται τὸ τοιοῦτον διαμαχετέον ἐν τοῖς λόγοις Ξένος πῶς γὰρ οὐ φαίνεται καὶ τὸ λεγόμενον δὴ τοῦτο τυφλῷ τούτων γὰρ μήτrsquo ἐλεγχθέ-ντων μήτε ὁμολογηθέντων σχολῇ ποτέ τις οἷός τε ἔσται περὶ λόγων ψευδῶν λέγων ἢ δόξης εἴτε εἰδώλων εἴτε εἰκό-νων εἴτε μιμημάτων εἴτε φαντασμάτων αὐτῶν ἢ καὶ περὶ τεχνῶν τῶν ὅσαι περὶ ταῦτά εἰσι μὴ καταγέλαστος εἶναι τά γrsquo ἐναντία ἀναγκαζόμενος αὑτῷ λέγειν Θεαίτητος ἀληθέστατα Ξένος διὰ ταῦτα μέντοι τολμητέον ἐπιτίθεσθαι τῷ πατρικῷ λόγῳ νῦν ἢ τὸ παράπαν ἐατέον εἰ τοῦτό τις εἴργει δρᾶν ὄκνος Θεαίτητος ἀλλrsquo ἡμᾶς τοῦτό γε μηδὲν μηδαμῇ εἴρξῃ

To je pro naacutes mimořaacutedně zajiacutemaveacute protože označeniacute Parmenida za otce dalece přesahuje vztah přaacutetelstviacute jak jej znaacuteme z oneacute Baconem založeneacute fi-losofickeacute tradice Kvůli pravdě se ne-jen nedbaacute přaacutetel ale dokonce se vraždiacute vlastniacute rodiče

Prvniacute podmiacutenku pro porozuměniacute Aristotelově myšlence jsme tedy spl-nili je vcelku zjevneacute že počaacutetečniacute in-spiraciacute je Platoacutenova myšlenkovaacute figura v naacuteznaciacutech obsaženaacute v mnohyacutech dia-loziacutech a ve dvou pasaacutežiacutech přiacutemo před-jiacutemajiacuteciacute Aristotelovu vlastniacute formulaci Neniacute pro naacutes přitom podstatneacute zda byl Platoacuten prvniacutem a originaacutelniacutem tvůrcem

39KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

teacuteto figury pro školniacute filosofickou tra-dici kterou založil Doctor Mirabilis je rozhodujiacuteciacute ἀρχή Aristotelovy pasaacuteže a tou je jak jsme snad dostatečně pro-kaacutezali jeden z uvedenyacutech Platoacutenovyacutech dialogů

3 AIΤΊΑΊJakeacute však byly přiacutečiny Aristotelovy

argumentace v prvniacute knize Etiky Niacuteko-machovy Co tiacutem vlastně sledoval oč mu šlo jakou roli tato převzataacute figura hraje v celkoveacute nauce jeho slavneacuteho spisu Co naacutem tiacutem chtěl sdělit o přaacutetel-stviacute a jakeacute světlo to vrhaacute na filosofii

U Platoacutena je to ndash při hrubeacutem zjed-nodušeniacute jež odpoviacutedaacute možnostem teacuteto studie ndash vcelku prosteacute lideacute jsou primaacuterně orientovaacuteni na dobro Dobro představuje jednotnou moraacutelně-onto-logickou škaacutelu prostupujiacuteciacute celyacutem kos-mem a na všech uacuterovniacutech pro všechny stejnou Filosof si je teacuteto zaacutekladniacute sku-tečnosti naviacutec explicitně vědom a ne-ustaacutele prostřednictviacutem sebereflexe usměrňuje sveacute celoživotniacute směřovaacuteniacute k onomu absolutniacutemu ciacuteli kteryacutem Dobro je Toto ciacutelevědomeacute směřovaacuteniacute maacute podobu ἐπιμέλεια ψυχῆς Přaacutetelstviacute je z tohoto pohledu vzaacutejemně vyacutehodnyacute svazek dvou ne ještě zcela dokonalyacutech dušiacute ktereacute si vzaacutejemně vypomaacutehajiacute v peacuteči o duši Jinyacutemi slovy jednaacute se o re-cipročniacute vztah kdy si dvě neuacuteplneacute duše vzaacutejemně poskytujiacute to co jim praacutevě chybiacute a vzaacutejemnyacutem spolubytiacutem se zdo-konalujiacute ve svyacutech slabostech

Tak je platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zhruba konceptualizovaacuteno v dialogu Faidros v němž je ovšem tento vztah struk-turovaacuten vyacuterazně asymetricky a naviacutec

s nutnyacutem erotickyacutem naacutebojem zajišťu-jiacuteciacutem funkčniacute dynamiku vzaacutejemneacuteho pečovaacuteniacute Nelze tedy přinejmenšiacutem po většinu času trvaacuteniacute takoveacuteho přaacutetel-stviacute mluvit o vztahu dvou rovnocen-nyacutech lidskyacutech bytostiacute Jednaacute se spiacuteše o proces vzaacutejemneacuteho zasvěcovaacuteniacute je-hož trvalyacutem a nezbytnyacutem kriteacuteriem je cosi třetiacuteho co je mimo tento vztah a nad niacutem16 Tento specifickyacute typ pla-toacutenskeacuteho přaacutetelstviacute je rovněž vyacuteznam-nou součaacutestiacute Diotiminy řeči v centraacutelniacute pasaacuteži dialogu Symposion (Symp 210a) avšak tam je perspektiva cele pohlcena osobniacutem růstem jedneacute duše jenž je konceptualizovaacuten skrze eroacuteta Erotickaacute perspektiva je v Symposiu natolik do-minantniacute17 že pro naše uacutečely nepři-naacutešiacute Diotimina řeč oproti Faidrovi nic noveacuteho

Věc se naacutem začne vyostřovat na po-zadiacute širšiacuteho kontextu jakyacute představuje projekt ideaacutelniacute společnosti v Uacutestavě Vrstva straacutežců totiž v zaacutesadě zrušiacute při-rozeneacute rodinneacute vazby ndash provede tedy systematickou otcovraždu matko-vraždu atd ndash a nahradiacute je všeobecnyacutem vzaacutejemnyacutem přaacutetelstviacutem ktereacute ale bude prostoupeno aspekty tradičně přiacuteslu-šejiacuteciacutemi praacutevě k rodinnyacutem poutům straacutežci si budou navzaacutejem bratry a ses-trami a tak si Platoacuten představuje nejo-tevřenějšiacute a nejpřirozenějšiacute přaacutetelstviacute18 Esenciaacutelniacute charakteristikou takoveacuteho přaacutetelstviacute však nutně bude jeho deper-sonalizace všichni majiacute miacutet k sobě na-vzaacutejem stejně bliacutezko Vztahy nemohou

16 Srov Price 1989 s 7ndash817 K tomu viz Price 1989 s 3618 Resp 456endash463a

40

132015

byacutet založeny na osobniacutech sympatiiacutech a antipatiiacutech ale na vysoce odosobně-neacutem oceňovaacuteniacute kvalit duše toho dru-heacuteho Aplikujeme-li na tuto politickou rovinu partnerskou perspektivu Faidra vidiacuteme že platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zna-menaacute oceňovaacuteniacute skutečneacute moraacutelniacute hod-noty duše druheacuteho skrze ktereacute mohu jaacute se svou dušiacute realizovat svoji přirozenost a stoupat na moraacutelně-ontologickeacute pan-kosmickeacute škaacutele19

Chce naacutem snad tuto pozoruhodnou platoacutenskou podobu přaacutetelstviacute předsta-vit prakticky demonstrovat a naacutesledně naacutes k niacute přivaacutedět i Aristoteleacutes Ne tak docela Zcela nepochybně toto zvlaacuteštniacute přaacutetelstviacute koneckonců ne až tak ne-podobneacute oneacute zvlaacuteštniacute vzaacutejemneacute vstřiacutec-nosti mezi členy současneacute mezinaacuterodniacute komunity filosofickyacutech badatelů vysti-huje vztah dvou filosofů z perspektivy βίος θεωρητικός Jenže Etika Niacutekoma-chova neniacute psaacutena z teacuteto perspektivy a předevšiacutem neniacute ve sveacute většině určena pro tuto perspektivu20 Aristotelskeacute po-jetiacute přaacutetelstviacute oceňuje druheacuteho v jeho jedinečnosti což je praacutevě to co nikdy nesmiacute přaacutetelstviacute platoacutenskeacute pro Platoacutena maacute cenu resp relevanci a v posledku skutečně jest pouze neindividuaacutelniacute obecneacute a věčneacute21 Oceňovat druheacuteho v jeho individuaacutelniacutech rysech znamenaacute v posledku miacutet slabost pro nižšiacute složky jeho duše ba dokonce pro jeho tělesneacute jedinečnosti neboť praacutevě v těle resp v onom poskvrněniacute tělem při uvrženiacute duše do zrozeniacute22 nabyacutevaacute duše oněch

19 Phaedr 245bndash253c 20 Eth Nic I1 1094a18ndash1095a1121 Phd 79andash83e22 Phd 81bndashd

vysoce individuaacutelniacutech rysů V tomto smyslu je pro naacutes naopak neobyčejně poučnaacute třetiacute čaacutest dialogu Symposion v niacutež tuto vaacutešeň pro individualitu ztě-lesňuje Alkibiadeacutes23

4 EΝΔΟΞΑAristotelova etickaacute nauka je tedy

vlastně věnovaacutena individuaacutelniacutem straacuten-kaacutem nauky politickeacute A praacutevě s řeckou politickou kulturou vede dialog a to-muto diskursu politickeacute πρᾶξις je podle všeho primaacuterně určena Kontext Aris-totelovy reinterpretace platoacutenskeacuteho modelu spočiacutevaacute praacutevě zde ve snaze konceptuaacutelně zakotvit a zuacuteročit staršiacute politickou perspektivu

Vedle bezprostředniacutech akademic-keacutemu (platoacutensko-aristotelskeacutemu) fi-losofickeacutemu diskursu inherentniacutech přiacutečin se tedy budeme muset poroz-hleacutednout po širšiacutech přiacutečinaacutech Aristote-lova konceptu přaacutetelstviacute jinyacutemi slovy bude zapotřebiacute alespoň stručně reflek-tovat tradici antickeacute politickeacute kultury a v jejiacutem raacutemci přiacuteslušnaacute vyacutechodiska politickeacuteho myšleniacute

Heleacutenskaacute kultura rozvinula model přaacutetelskyacutech vztahů kteryacute je pro (post)moderniacuteho člověka bez hlubšiacuteho kla-sickeacuteho vzdělaacuteniacute jen velmi obtiacutežně srozumitelnyacute24 Moderniacute koncept přaacute-telstviacute je věc v antice zdaleka ne tak sa-mozřejmaacute jak bychom snad intuitivně očekaacutevali25 Již od předhomeacuterskyacutech

23 Symp 215endash218b24 Srov Konstan 1997 s 225 Srov Stern-Gillet 1995 s 5 obdobně

i s průřezem naacutesledneacuteho vyacutevoje Konstan 1997 s 14ndash23

41KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

dob26 byla vybudovaacutena celaacute složitaacute siacuteť vzaacutejemnyacutech společensky odstupňova-nyacutech a často vysoce formalizovanyacutech vztahů a zaacutevislostiacute ktereacute z nedostatku obdobnyacutech konceptů v moderniacutech ja-zyciacutech běžně všechny překlaacutedaacuteme jako bdquopřiacutetelldquo či bdquodruhldquo Velmi zjednodušeně můžeme celou tuto siacuteť shrnout do čtyř zaacutekladniacutech vzaacutejemně odlišnyacutech modů bdquopřaacutetelstviacuteldquo či naacuteklonnosti27

Prvniacute z nich byacutevaacute odvozovaacuten od vzaacutejemneacute přinaacuteležitosti jednotlivyacutech v homeacuterskeacutem anthropologickeacutem kon-ceptu ještě autonomniacutech orgaacutenů či součaacutestek či mohutnostiacute jednotlivce28 Φίλος tedy v tomto přiacutepadě poukazuje k něčemu vlastniacutemu k mluvčiacutemu při-naacuteležejiacuteciacutemu jako je sloužiacuteciacute domaacutec-nost nebo přiacutetel ndash v protikladu k ci-ziacutemu Homeacuterštiacute hrdinoveacute proto běžně mluviacute o milyacutech kolenech nebo o mileacute hlavě kteraacute jakožto pars pro toto ozna-čuje mezi mnohyacutemi osobu bliacutezkou tedy přiacutetele29 Později je akcentovaacutena zejmeacutena opačnaacute perspektiva tedy na-opak přiacuteslušnost mluvčiacuteho k širšiacutemu tělesu (tělu) jako je rodina rod kmen přiacutepadně i polis V klasickeacute době je pak φίλος v tomto vyacuteznamu nahrazo-vaacuten slovem οἰκεῖος nebo συγγενής což

26 K mykeacutenskyacutem souvislostem viz Vernant 1993 s 26 srov tuto problematiku u Bartoněk 1969 s 164ndash172 a daacutele s 183 srov rovněž Oliva 1976 s 58ndash61

27 Mary Whitlock Blundellovaacute uvaacutediacute pouze tři skupiny při bližšiacutem pohledu ovšem zjišťujeme že se jiacute posledniacute skupina roz-padaacute na značně disparaacutetniacute dvojici byť označovanou jedniacutem společnyacutem slovem viz Blundell 1989 s 40ndash45

28 K homeacuterskeacute anthropologii bliacuteže Bohaacuteček 2013 s 15ndash20

29 Konstan 1997 s 28ndash31

nicmeacuteně potvrzuje toto pro naacutes dnes značně matouciacute užitiacute pojmu přiacutetele pro označeniacute spřiacutezněnosti na zaacutekladě φύσις Φίλος ve vyacuteznamu οἰκεῖος tedy označuje tělesnou sounaacuteležitost v nej-širšiacutem slova smyslu jednotu rodu krve a života30

Druhaacute zaacutekladniacute modaacutelniacute skupina postihuje přiacuteslušnost jedince k vět-šiacutemu celku ovšem primaacuterně nikoli na pokrevniacute baacutezi Tento modus vztahů je označovaacuten slovem ἑταῖρος a byacutevaacute nejpřiacutepadněji překlaacutedaacuten jako druh31 jednaacute se v prveacute řadě o členy oddiacutelů nej-různějšiacuteho druhu tedy vojaacuteky naacutemoř-niacuteky spolucestujiacuteciacute32 ale v pozdějšiacute době rovněž o členy atletickyacutech a poli-tickyacutech klubů a stran33 Jednaacute se tedy o (obvykle) rodem i sociaacutelně bliacutezkeacute je-dince jejichž osud je vzaacutejemně spojen uacutečastiacute na nějakeacutem zaacutesadniacutem podniku toho typu v němž jedině vzaacutejemně rovnaacute spolupraacutece a podpora je zaacuterukou přežitiacute fysickeacuteho či sociaacutelniacuteho34

Třetiacute skupina je vlastně jakyacutemsi re-versniacutem komplementem ke vzaacutejemně se doplňujiacuteciacute dvojici οἰκεῖος a ἑταῖρος Ξένος označuje původně osobu ciziacute a neznaacutemou v klasickeacute době pak spiacuteše občana ciziacute polis jenž je jakožto tamniacute ἑταῖρος povinovaacuten k jineacutemu společen-stviacute Již od homeacuterskyacutech dob ovšem slovo zaacuteroveň označuje cizince jenž je s mluvčiacutem zaacutesadniacutem způsobem spjat přaacutetelskyacutem poutem ktereacute svou formaacutel-nostiacute a zaacutevaznostiacute obvykle převyšuje

30 Tamteacutež s 53ndash5631 Srov Mireaux 1980 s 45ndash4632 Konstan 1997 s 31ndash3333 Tamteacutež s 44ndash4734 Ulf 1990 s 127ndash130

42

132015

pouta ostatniacute35 Ξένος je tedy ndash na-vzdory všem rozdiacutelům ndash spřaacutetelenyacutem cizincem kontaktem a spojkou v ci-ziacutemi neznaacutemyacutemi zvyky a obřady řiacuteze-neacutem světě jenž doklaacutedaacute že homeacuterskyacute hrdina maacute v jisteacutem niterneacutem rozměru bliacuteže k obdobně postaveneacutemu a vycho-vaneacutemu jedinci z ciziny než k vazalům nebo naopak rivalům domaacuteciacutem

Zbyacutevaacute posledniacute a nejkomplikova-nějšiacute modus neboť φίλος se může na jednu stranu nejviacutece bliacutežit našemu (post)moderniacutemu intuitivniacutemu pojiacute-maacuteniacute konceptu přaacutetelstviacute36 na stranu druhou se nejpozději od archaickeacuteho obdobiacute jednoznačně jednaacute o pečlivě budovanou formaacutelniacute sociaacutelniacute struktu-ru37 kteraacute naviacutec v klasickeacute době nabyacutevaacute čiacutem daacutel silnějšiacutech přiacuteměsiacute stranickosti a politickyacutech konotaciacute všeobecně38

Věc je o to komplikovanějšiacute že ad-jektivniacute varianta slova φίλος vlastně znamenaacute milyacute což se může vztahovat na širokou škaacutelu osob počiacutenaje bliacutez-kyacutemi rodinnyacutemi přiacuteslušniacuteky a vůbec všemi třemi ostatniacutemi vyacuteše zmiacuteně-nyacutemi mody přaacutetelskyacutech vztahů (φίλος οἰκεῖος φίλος ἑταῖρος φίλος ξένος) a erotickou intimitou konče39 Tyto tra-dičniacute koncepty přaacutetelstviacute systematicky rozebiacuteraacute a kritizuje Platoacuten40 ve sveacutem dialogu Lysis41 zcela vyacutehradně věno-vaneacutem otaacutezce přaacutetelstviacute Lysis je ovšem

35 Konstan 1997 s 33ndash3736 Stern-Gillet 1995 s 837 Konstan 1997 s 49ndash5238 Tamteacutež s 55ndash6739 Stern-Gillet 1995 s 6ndash740 Analyacutezu Platoacutenovy systematickeacute kritiky

viz u Price 1989 s 1ndash641 Lys 212andash222a

aporetickyacute transitivniacute dialog jenž ne-obsahuje žaacutednou positivniacute platoacutenskou doktriacutenu a jehož zaacutevěr naacutem řiacutekaacute pouze to že Platoacuten veškereacute tradičniacute formy přaacutetelstviacute poklaacutedaacute za zcela neadekvaacutetniacute pro theoretickou či noetickou existenci

5 VĚRNYacute PŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteSPraacutevě rozborem těchto forem ktereacute Pla-toacuten v Lysidu odmiacutetl ale začiacutenaacute Aristote-leacutes42 sveacute pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v osmeacute knize Etiky Niacutekomachovy Přaacutetelstviacute zmiňuje trojiacuteho druhu utilitaristickeacute heacutedonistickeacute a dokonaleacute43 Praacutevě do-konaleacute přaacutetelstviacute neniacute jak se ukazuje v devaacuteteacute knize prostředkem k něčemu dalšiacutemu ale sveacuteho druhu ciacutelem o sobě je-li uzavřeno dvěma ctnostnyacutemi je-dinci žijiacuteciacutemi eudaimonickyacute život Pravyacute přiacutetel je totiž ἄλλος αὐτός přiacutepadně ἕτερος αὐτός tedy druheacute jaacute o jehož dobro a blaženost maacutem stejnyacute zaacutejem jako o sveacute44 Vědomiacute společneacute blaže-nosti pak podle Aristotela přinaacutešiacute jakyacutesi synergickyacute efekt propůjčujiacuteciacute samu o sobě sobeckeacutemu uspokojeniacute ze zdaři-leacuteho uplatněniacute vlastniacute přirozenosti ja-keacutesi specificky lidskeacute potvrzeniacute46

K tomu je ovšem zapotřebiacute oceněniacute jedinečnosti druheacuteho ke ktereacutemu ciacute-tiacuteme naacuteklonnost Dokonaleacute přaacutetelstviacute totiž podle Aristotela znamenaacute miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho ndash nikoli pro jeho vysokou miacuteru zdatnosti to by byl vznešenyacute utilitarismus Platoacutenův ani pro jeho specifickeacute vlastnosti ktereacute

42 K tomu viz Price 1989 s 9ndash1243 Podrobněji tamteacutež s 10444 Eth Nic IX4 1166a3245 Eth Nic IX9 1169b6ndash7

43KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

naacutem působiacute potěšeniacute to by bylo Alki-biadovo vaacutešniveacute lnutiacute Miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho znamenaacute u Aristotela snažit se mu svou naacuteklonnostiacute a při vě-domiacute sveacute dokonalosti působit prospěch bez ohledu na prospěch vlastniacute46 To ale skutečně předpoklaacutedaacute zahleacutednout ve sveacutem přiacuteteli jakousi unikaacutetniacute neo-pakovatelnou a samu o sobě bezmezně cennou bytost jejiacutež oceněniacute je jednou z našich povyacutetce lidskyacutech povinnostiacute47 Nic takoveacuteho však nepřipadaacute v uacutevahu na rovině βίος θεωρητικός neboť νοῦς musiacute byacutet ndash zcela v intenciacutech učitele Platoacutena ndash nutně impersonaacutelniacute V prak-tickeacutem životě jsme nicmeacuteně odkaacutezaacuteni na živouciacute a v jisteacutem podstatneacutem smy-slu neopakovatelneacute vzory Aristotelův σπουδαῖος je konkreacutetniacute člověk z masa a kostiacute jenž usilovně a v celkoveacute zda-řilosti převaacutediacute jednotlivyacutemi skutky svou moraacutelniacute zdatnost ve skutečnost48 V tomto praktickeacutem každodenniacutem rozhodovaacuteniacute mu neposkytnou nezpo-chybnitelneacute vodiacutetko ani theoretickeacute vě-děniacute ani Bohoveacute neboť obojiacute spadaacute do sfeacutery nutneacute platnosti o věčnyacutech skuteč-nostech49 Může mu však poskytnout oporu zdatnyacute přiacutetel na jehož radu ndash a to na radu praacutevě tohoto konkreacutetniacuteho smrtelniacuteka ndash pak můžeme vsadit celyacute svůj život50

Co naacutem tedy Aristoteleacutes v našiacute pa-saacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy nakonec řiacutekaacute Maacuteme kvůli neosob-niacutemu poznatku opustit přiacutetele jenž

46 K tomu viz Price 1989 s 110ndash11447 Eth Nic IX9 1170b6ndash748 Eth Nic VI5 1140a25ndashb1249 Eth Nic VI5 1140a25ndashb850 Eth Nic III5 1112a23ndashb20

nemaacute pravdu To jistě ne Doctor Mira-bilis se v tomto směru myacutelil a naacuteslednaacute desinterpretace vinouciacute se celou naacutesle-dujiacuteciacute tradiciacute sebereflexe evropskeacute filo-sofie maacute mnohem bliacuteže k Platoacutenovi jehož pojetiacute Dobra maacute v jisteacutem smyslu velmi bliacutezko k monoteistickeacutemu pojetiacute Boha Koneckonců z dobryacutech důvodů praacutevě nedlouho před Baconovou eacuterou zavedla katolickaacute ciacuterkev zaacutevaznyacute celi-baacutet formaacutelně stvrzujiacuteciacute že kněz vždy musiacute daacutet přednost Bohu tak jako pla-toacutenskyacute filosof dobru

Možnaacute stojiacute za to vraacutetit se nyniacute na zaacutevěr k doslovneacutemu zněniacute našiacute pasaacuteže Kliacutečovaacute věta v Křiacutežově překladu zniacute Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravdu V originaacutele ovšem zniacute zaacutevěr celeacute sentence přece jen poněkud jinak ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν Nyniacute konečně chaacutepeme co naacutem naacuteš přiacutetel Aristoteleacutes vlastně řiacutekaacute Je zbožneacute či poslušneacute božiacuteho a přirozeneacuteho zaacutekona viacutece si cenit pravdy Musiacuteme však kvůli tomu opouštět sveacute přaacutetele nikoli jejich doktriacuteny Opustit přiacutetele kvůli pravdě může snad byacutet zbožneacute ale eticky dobreacute to neniacute

44

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesEth Nic Ethica Nicomachea

PlatoacutenLys LysisPhd Phaedo

Phaedr PhaedrosResp RespublicaSoph SophistaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Bartoněk A (1969) Zlataacute Egeis Praha Mladaacute fronta

Blundell M W (1989) Helping Friends and Harming Enemies Cambridge New York Cambridge Universtiy Press

Bohaacuteček K (2010) bdquoZaacutehadnaacute filopoesieldquo In M Vrabec et al (eds) Filosofickeacute reflexe uměniacute Praha Togga s 23ndash40

Bohaacuteček K (2013) bdquoVnějšiacute a vnitřniacute hrdina individualita u Homeacuteraldquo Kuděj 2(14) s 5ndash24

Bohaacuteček K (2014a) bdquoPlatoacutenov y homeacuterovskeacute dialogyldquo In U Wollner J Cepko (eds) Reflexia Homeacutera v antickej filozofii Banskaacute Bystrica Belianum s 36ndash67

Bohaacuteček K (2014b) bdquoDiatribeacute a sofialdquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dia-log Ioacuten Praha OIKOYMENH s 28ndash47

Corlett A (2005) Interpreting Platorsquos Dialogues Las Vegas Parmenides Publishing

45KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

Derrida J (1993) Biacutelaacute mytologie In J Derrida Texty k dekonstrukci Bratislava Archa s 196ndash276

Fousek M (2005) Don Quijote v proměnaacutech času a prostoru Praha Univerzita Karlova ndash Filozofickaacute fakulta

Konstan D (1997) Friendship in the Classical World Cambridge New York Cambridge University Press

Lohne J A (1965) bdquoIsaac Newton the rise of a scientist 1661ndash1671ldquo Notes and records of the Royal Society 20 s 125ndash139

Mireaux E (1980) Život v době homeacuterskeacute Praha Odeon

Newton I (cca 1660) Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge Cambridge University Library Dostup-neacute z httpwwwnewtonprojectsu-ssexacukviewtextsnormalizedTHEM00092

Oliva P (1976) Zrozeniacute řeckeacute civilizace Praha Academia

Price A W (1989) Love and Friendship in Plato and Aristotle Oxford Clarendon Press

Stern-Gillet S (1995) Aristotlersquos Philosophy of Friendship Albany New York State University of New York Press

Taraacuten L (2001) Collected Papers (1962ndash1999) Leiden Boston Koumlln Brill

Ulf Ch (1990) Die homerische Gesellschaft Materialien zur analytischen Beschreibung und historischen Lokalisierung Vestigia Beitraumlge zur alten Geschichte No 43 Muumlnchen C H Beck

Vernant J P (1993) Počaacutetky řeckeacuteho myšleniacute Praha OIKOYMENH

46

132015

ABSTRAKTIn the first book of the Metaphysics Aristotle maintains that it is evident that his predecessors have spoken of causes That Aristotle attributes to them his conception of causes (and principles) is well-known Yet one can wonder what he means by saying that that is evident Although his statement could be at the first sight understood as meaning that his predecessors have been interested in the concept of causality in my paper I argue that Aristotle attributed to them the evident usage of causes only because he considered them to be philosophers Since philosophy is closely connected with knowledge which is in turn based on the causes and principles they had to acknowledge some kind of causes (otherwise according to Aristotle it would not be possible to see them as philosophers) Hence the interpretation of this only sentence nicely illustrates Aristotlersquos approach to his predecessors

Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3)IS IT REALLY EVIDENT THAT ARISTOTLErsquoS PREDECESSORS SPOKE OF CAUSES (MET 983B3)

PAVEL HOBZAFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1pavel_hobzahotmailcom

47PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

Aristoteleacutes se ve sveacutem diacutele po-měrně důkladně vyrovnaacuteval se svyacutemi předchůdci Přitom se jak znaacutemo ne-snažil o nějakou věrnou historicko--hermeneutickou interpretaci jejich myšleniacute nyacutebrž je využiacuteval předevšiacutem pro potřeby sveacuteho vlastniacuteho myšleniacute často se napřiacuteklad snažil nalezenyacutemi nedostatky v jejich diacutele legitimizovat sveacute vlastniacute myšleniacute atd V naacutesledujiacuteciacutem přiacutespěvku se nebudu zabyacutevat jeho cel-kovyacutem přiacutestupem k předchůdcům ani se ho nebudu pokoušet nějak kriticky hodnotit Kromě toho že by takoveacute cel-koveacute kritickeacute hodnoceniacute přesahovalo možnosti tohoto přiacutespěvku bylo na toto teacutema napsaacuteno již dost knih a člaacutenků1

1 Asi nejznaacutemějšiacute a nejdůkladnějšiacute rozbor Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům lze naleacutezt v Cherniss 1935

Zaměřiacutem se zde pouze na interpretaci jedineacute pasaacuteže resp jedineacute věty v teacuteto pasaacuteži Domniacutevaacutem se totiž že tato je-dinaacute věta může sama o sobě velmi naacute-zorně ilustrovat možnosti a omezeniacute Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům

I když se Aristoteleacutes věnuje zkou-maacuteniacute předchůdců na mnoha miacutestech sveacuteho diacutela nejdelšiacute a nejdůkladnějšiacute zkoumaacuteniacute jejich myšleniacute představuje prvniacute kniha Metafyziky kteraacute byla pů-vodně patrně samostatnyacutem spisem2 Dřiacuteve než o svyacutech předchůdciacutech začne pojednaacutevat zabyacutevaacute se zde Aristoteleacutes v prvniacutech dvou kapitolaacutech tiacutem co je nejvyššiacute věděniacute ktereacute nazyacutevaacute moud-rostiacute a ktereacute bychom dnes spiacuteš označili

2 Důkladnou interpretaci třetiacute čaacutesti prvniacute knihy Metafyziky lze naleacutezt v Barney 2012 Betegh 2012

48

132015

jako metafyziku Protože každeacute vě-děniacute (včetně moudrosti či metafyziky) se zaklaacutedaacute na principech a přiacutečinaacutech (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Aris-toteleacutes nejprve na začaacutetku třetiacute kapi-toly shrne svou nauku o přiacutečinaacutech kterou ndash jak saacutem uvaacutediacute ndash již dřiacuteve dů-kladně rozpracoval ve Fyzice (srov Phys II3) Podle něj existujiacute čtyři druhy přiacutečin formaacutelniacute laacutetkovaacute pohybovaacute neboli eficientniacute a uacutečelovaacute Potom co každou z nich ve stručnosti představiacute konstatuje

bdquoI když jsme o nich [tj o přiacutečinaacutech] pojednali dostatečně ve Fyzice přihleacuted-něme ještě k těm kteřiacute již před naacutemi zkoumali svět a filosofovali o pravdě Je totiž zjevneacute že i oni hovořiacute o nějakyacutech principech a přiacutečinaacutech Proto bude pro nynějšiacute zkoumaacuteniacute užitečneacute když si jich všimneme bliacuteže Buď u nich totiž na-lezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo budeme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute jsme praacutevě uvedlildquo (Met I3 983a33ndashb6)

V Aristotelově diacutele lze naleacutezt jen maacutelo miacutest kde by tak přiacutemočaře a expli-citně uvedl důvody proč se chce svyacutemi předchůdci zabyacutevat Nechce je zkou-mat proto aby se důkladněji seznaacutemil s jejich myšleniacutem či pochopil doboveacute myšlenkoveacute souvislosti (jak k našim předchůdcům přistupujeme většinou my) nyacutebrž vyacuteslovně řiacutekaacute že se jim chce věnovat proto aby si potvrdil nebo vy-vraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech V tomto ohledu je zcela kliacutečovaacute posledniacute věta citaacutetu bdquoBuď u nich totiž nalezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo bu-deme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute

jsme praacutevě uvedlildquo Aristoteleacutes nemůže důvody sveacuteho zaacutejmu o předchůdce vyjaacute-dřit jasněji a explicitněji Neniacute asi přiacuteliš překvapiveacute že naacutesledujiacuteciacute zkoumaacuteniacute během něhož nachaacuteziacute některeacute ze svyacutech čtyř přiacutečin u svyacutech předchůdců zcela potvrdiacute opraacutevněnost a spraacutevnost jeho nauky o čtyřech přiacutečinaacutech

I když Aristoteleacutes řiacutekaacute že chce sveacute předchůdce zkoumat pouze proto aby potvrdil nebo vyvraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech je otaacutezka (a to ndash jak uvidiacuteme ndash otaacutezka poměrně zaacutesadniacute) zda maacute pro aplikaci sveacute nauky o čty-řech přiacutečinaacutech na jejich myšleniacute nějakeacute ospravedlněniacute jinyacutemi slovy zda svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech aplikuje na sveacute předchůdce zcela sveacutevolně a naho-dile anebo zda v myšleniacute jeho před-chůdců existuje něco co takovou apli-kaci umožňuje ba k niacute vybiacuteziacute Z našeho dnešniacuteho hlediska ktereacute je utvaacuteřeno a třiacutebeno nejrůznějšiacutemi historicko-her-meneutickyacutemi ohledy znamenaacute aristo-telskaacute interpretačniacute optika jednoznačně pokus vneacutest do myšleniacute předsoacutekratiků cizorodyacute prvek což zase nevyhnutelně musiacute veacutest k jeho zkresleniacute a zkomoleniacute Pro naacutes je tedy Aristotelova interpre-tačniacute optika čtyř přiacutečin vcelku jedno-značně sveacutevolnyacutem nahodilyacutem ba naacute-silnyacutem interpretačniacutem aktem

Ať již však budeme Aristotelovu in-terpretačniacute optiku hodnotit jakkoli ne-mělo by naacutem uniknout že Aristoteleacutes měl ndash alespoň ze sveacuteho vlastniacuteho hle-diska ndash velmi dobryacute důvod pro to aby zkoumal předchůdce prizmatem sveacute nauky o čtyřech přiacutečinaacutech Jak totiž řiacutekaacute hned ve druheacute větě vyacuteše uvedeneacuteho citaacutetu je podle něj zjevneacute či evidentniacute

49PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

(deacutelon) že i jeho předchůdci hovořiacute o ně-jakyacutech principech a přiacutečinaacutech3 Na Aris-totelově tvrzeniacute neniacute ani tak zaraacutežejiacuteciacute že svyacutem předchůdcům připisuje nějakeacute přiacutečiny (to by bylo možneacute chaacutepat třeba jako uacutečeloveacute či reacutetorickeacute předzname-naacuteniacute dalšiacuteho zkoumaacuteniacute) jako spiacuteš to že řiacutekaacute že je to zjevneacute či evidentniacute (deacutelon) Proto dřiacuteve než Aristotelovu interpre-tačniacute optiku odmiacutetneme jako sveacutevolnou a nahodilou měli bychom se zamyslet nad tiacutem v jakeacutem smyslu to je evidentniacute Podařiacute-li se naacutem to totiž nahleacutednout pochopiacuteme i důvody proč Aristoteleacutes interpretuje sveacute předchůdce prizma-tem sveacute koncepce čtyř přiacutečin A pokud budou zjevneacute důvody ktereacute Aristoteleacutes pro svou interpretaci maacute bude možneacute rovněž i posoudit nakolik je jeho inter-pretace sveacutevolnaacute či nahodilaacute

Zjevnost s jakou měli podle Aris-totela jeho předchůdci hovořit o přiacuteči-naacutech můžeme chaacutepat v trojiacutem smyslu buď tak že sami použiacutevali termiacuten přiacute-čina nebo že sice neměli k dispozici tento termiacuten nicmeacuteně měli alespoň ně-jakou raacutemcovou představu přiacutečinnosti anebo že se to jako zjevneacute jevilo jedno-duše pouze ze specifickeacuteho hlediska Aristotelovy vlastniacute filosofie

Nejsnazšiacute či nejzjevnějšiacute by bylo jednoduše předpoklaacutedat že Aristote-lovi předchůdci sami ve svyacutech diacutelech použiacutevali pojem přiacutečina Kdyby tomu tak bylo měl by Aristoteleacutes bezesporu dostatečně silnyacute důvod pro to aby mohl

3 Aristoteleacutes užiacutevaacute pojmy přiacutečina (aitia) i princip (archeacute) viacutecemeacuteně synonymně V tomto člaacutenku se zaměřiacutem předevšiacutem na zkoumaacuteniacute pojmu aitia Pojmu archeacute jsem se věnoval na jineacutem miacutestě srov Hobza 2004 předevšiacutem s 895ndash901

tvrdit že je zjevneacute že jeho předchůdci hovořiacute o přiacutečinaacutech Zjevneacute by to bylo jednoduše proto že by se stačilo do je-jich diacutela podiacutevat Avšak již letmyacute pohled na dochovaneacute předsoacutekratovskeacute texty naznačuje že tento druh evidentnosti Aristoteleacutes na mysli neměl protože pojem přiacutečina se zde zkraacutetka nevysky-tuje To že nemaacuteme doklady pro užiacute-vaacuteniacute pojmu přiacutečina (aitia) u Miacuteleacuteťanů je pochopitelneacute neboť od nich nemaacuteme žaacutedneacute přiacutemeacute zlomky Nicmeacuteně ndash což už je poněkud překvapivějšiacute ndash pojem přiacutečina se nevyskytuje ani v přiacutemyacutech Empedokleovyacutech či Anaxagorovyacutech zlomciacutech4

Dřiacuteve než se podiacutevaacuteme na dru-hou možnost jak chaacutepat Aristotelem zmiňovanou zjevnost měli bychom si ujasnit jak byl termiacuten aitia použiacute-vaacuten před Aristotelem Řeckeacute slovo ai-tia (resp substantizovaneacute adjektivum to aition resp adjektivum aitios) lze doložit již v homeacuterskyacutech baacutesniacutech Zde však bylo pojiacutemaacuteno předevšiacutem v eticko--praacutevniacutem smyslu jako bdquovinaldquo či bdquoprovi-něniacuteldquo Napřiacuteklad když Priamos přihliacutežiacute z vyacutešky sveacuteho siacutedla naacutestupu řeckyacutech vojsk vybiacuteziacute Helenu aby si k němu přisedla a řekla mu jak se ten kteryacute Řek jmenuje přitom ji ujišťuje že za vaacutelku neniacute zodpovědnaacute resp vinna (aitia) ona nyacutebrž bohoveacute (aitioi Il III164ndash165) V homeacuterskyacutech baacutesniacutech nemaacute tedy termiacuten aitia ještě žaacutednou souvislost s tiacutem co dnes označujeme jako přiacutečina Přesněji řečeno termiacuten aitia zde vůbec nesouvisiacute s přiacuterodniacutem

4 Pojem aitia se možnaacute vyskytne až v zaacutevěrečneacute faacutezi předsoacutekratovskeacuteho myšleniacute u Deacutemokrita (srov DK 68 B 83)

50

132015

děniacutem v jehož souvislosti pojem přiacute-čina běžně pojiacutemaacuteme Teprve postupně byl přenesen i na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Tento posun dokumentujiacute jednak Heacuterodotovy a Thuacutekydidovy historickeacute spisy jednak a předevšiacutem spisy hippo-kratovskeacuteho corpusu

Podle hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute byl člověk konstituovaacuten různyacutemi tě-lesnyacutemi konstituenty ndash tělesnyacutemi šťaacute-vami (hlen krev černaacute a žlutaacute žluč) živly (oheň a voda) atd Když jsou tyto tělesneacute konstituenty v rovnovaacuteze je člo-věk zdravyacute Naopak jejich nerovnovaacuteha působiacute nemoc (např když jeden z nich nabude převahu nad jinyacutem) Leacutečba v hippokratovskeacutem leacutekařstviacute tedy spo-čiacutevaacute v uvaacuteděniacute tělesnyacutech prvků do opě-tovneacute rovnovaacutehy Jinyacutemi slovy zdraviacute jakožto rovnovaacuteha tělesnyacutech konsti- tuentů bylo pojiacutemaacuteno jako bdquozapřiacuteči-něneacuteldquo nejrůznějšiacutemi faktory ndash životo-spraacutevou podnebiacutem vodou atd Ve spise O přirozenosti člověka se napřiacuteklad řiacutekaacute že životospraacuteva neniacute přiacutečina (aitia) ně-jakeacute nemoci (Nat hom IX19) ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech se zase piacuteše že změny ročniacutech dob jsou přiacutečinami (aitiai) rozdiacutelnyacutech lidskyacutech povah a charakterů (Aeumlr XVI5) autor spisu O svateacute nemoci se domniacutevaacute že mozek (a nikoli božiacute zaacutesah) je přiacutečinou (aitios) epilepsie (Morb sacr VI1) atd

Z hippokratovskyacutech spisů na-viacutec vyplyacutevaacute že koncepce přiacutečinnosti souvisiacute s jinyacutem pojmem kteryacute sehraacutel v dějinaacutech řeckeacuteho myšleniacute důležitou uacutelohu ndash totiž s pojmem fysis bdquopřiroze-nost přiacuterodaldquo Ačkoli se tento termiacuten objevuje v době před hippokratovskyacutemi spisy tedy před druhou polovinou

5 stoletiacute spiacuteš jen sporadicky je v hippokratovskyacutech spisech již nejen zcela běžnyacute nyacutebrž lze bez nadsaacutezky řiacuteci že zde představuje jeden z kliacutečo-vyacutech pojmů celeacuteho hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute a to předevšiacutem ve vyacuteznamu přirozenosti člověka5 Touto lidskou přirozenostiacute se přitom pochopitelně mysliacute souhrn tělesnyacutech konstituentů ndash ať už je jednotliviacute hippokratovštiacute au-toři pojiacutemali jakkoli6 Kromě teacuteto silneacute a důležiteacute tendence pojiacutemat fysis jako přirozenost člověka lze v hippokratov-skeacutem corpusu naleacutezt celou řadu dalšiacutech vyacuteznamů fysis Hovořiacute se tak např o fysis jednotlivyacutech tělesnyacutech konsti-tuentů (srov Nat hom V19 VII11) o fysis nemoci (srov Aeumlr XXII11) o fy-sis určiteacuteho miacutesta (Aeumlr XII39) atd Souvislost mezi koncepciacute fysis a přiacuteči-nou je velmi dobře patrnaacute napřiacuteklad ve spisu O svateacute nemoci ve ktereacutem se konstatuje že epilepsie označovanaacute za svatou nemoc neniacute o nic božštějšiacute

5 Srov obraty anthroacutepineacute fysis (bdquolidskaacute přirozenostldquo) (Nat hom I2 VM VII9) fysis anthroacutepuacute (bdquopřirozenost člověkaldquo) (VM III41) fysis tuacute soacutematos (bdquopřirozenost tělaldquo) (Nat hom IV2)

6 Ačkoli se např autor spisu O stareacutem leacutekařstviacute od počaacutetku kriticky vymezuje proti všem pokusům chaacutepat člověka po-mociacute nejrůznějšiacutech filosoficko-redukcio-nalistickyacutech hypoteacutez (srov hypothesis) mezi něž patřiacute i snaha redukovat člově-ka či jeho přirozenost na určityacute předem danyacute počet konstituentů přesto i on pojiacutemal lidskou přirozenost jako soubor zaacutekladniacutech konstituentů V jeho pojetiacute se ovšem jednaacute spiacuteš o určiteacute jedinečneacute či individuaacutelniacute seskupeniacute kvalit jejichž poměr (a snad i počet) se lišiacute člověk od člověka a jež umožňujiacute kupřiacutekladu pocho-pit jak je možneacute že každyacute člověk snaacutešiacute různě různaacute jiacutedla (srov VM XX52ndash54) Srov Daneš 2008

51PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

či svatějšiacute než ostatniacute nemoci neboť bdquomaacute přirozenost a přiacutečinuldquo ( fysin men echei kai profasin Morb sacr I3)7 For-mulace bdquomiacutet přirozenost a přiacutečinuldquo poukazuje nejen na určitou souvislost mezi fysis a přiacutečinou nyacutebrž přiacutemo na jejich zaměnitelnost a totožnost to co maacute přirozenost co je přirozeneacute maacute zaacute-roveň přiacutečinu a to co maacute přiacutečinu je přirozeneacute Ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech kteryacute je v mnoha ohledech podobnyacute spisu O svateacute nemoci se rov-něž vyskytuje myšlenka že žaacutednaacute ne-moc bdquoneniacute božštějšiacute ani lidštějšiacute než jinaacuteldquo neboť bdquokaždaacute maacute svou vlastniacute při-rozenostldquo (echei fysin teacuten heoacuteytuacute) a bdquone-vznikaacute bez přirozenostildquo (aneu fysios gignetai Aeumlr XXII10ndash13) Je zjevneacute že pro autora tohoto spisu je formulace bdquomiacutet přirozenostldquo zcela synonymniacute s formulaciacute bdquomiacutet přiacutečinuldquo Asi nejpreg-nantnějšiacute charakteristika přiacutečiny se ovšem nachaacuteziacute ve spise O stareacutem leacutekař-stviacute bdquoU všeho je třeba zvaacutežit tyto přiacute-činy (aitia) neboť když jsou přiacutetomny nutně vyvolaacutevajiacute takovyacute průběh když se však vyskytnou v jineacute kombinaci nemoc ustaacutevaacuteldquo (VM XIX19ndash21) Zde je jasně formulovaacutena přiacutečinnaacute souvislost sebemenšiacute změna působiacuteciacutech faktorů tj přiacutečin vyvolaacutevaacute odlišneacute uacutečinky

Protože se pojem přiacutečina nevysky-tuje ještě ani u Empedoklea či Anaxa-gory (tedy u myslitelů kteřiacute tvořili ně-kdy kolem poloviny 5 stoletiacute) a protože s niacutem pracujiacute až historici Heacuterodotos

7 Hippokratovštiacute autoři někdy označujiacute přiacutečinu pomociacute termiacutenu profasis jednaacute se ovšem o zcela synonymniacute označeniacute s aitia Na tomto miacutestě je řeckyacute text poněkud poškozen držiacutem se vydaacuteniacute Jones 1923b s 138

a Thuacutekydideacutes a předevšiacutem autoři hi-ppokratovskeacuteho corpusu kteryacute pochaacuteziacute z přelomu 5 a 4 stoletiacute je pravděpo-dobneacute že pojem přiacutečina se termino-logicky konstituoval teprve někdy na konci 5 stoletiacute resp že teprve v teacuteto době dochaacuteziacute k seacutemantickeacutemu posunu řeckyacutech slov aitia a aition z lidskeacuteho jednaacuteniacute na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Proto neniacute ani možneacute aby ho všichni předsoacutekratici běžně použiacutevali

Třebaže předsoacutekratici nemohli pou-žiacutevat samotnyacute pojem aitia evidentnost kterou měl Aristoteleacutes na mysli když svyacutem předchůdcům připisoval užiacutevaacuteniacute pojmu přiacutečina může za druheacute souviset spiacuteš s Aristotelovyacutem předpokladem že i oni disponovali a pracovali s předsta-vou kteraacute byla později terminologicky fixovaacutena pojmem přiacutečina A něco tako-veacuteho se skutečně nezdaacute nepravděpo-dobneacute Podiacutevaacuteme-li se totiž např na Empedokleovo a Anaxagorovo učeniacute v němž se hovořiacute o tom že čtyři prvky či kořeny jsou nějak ovlivňovaacuteny a for-movaacuteny prostřednictviacutem laacutesky a svaacuteru (DK 31 B 17) resp o tom že Mysl (nuacutes) nějak uspořaacutedaacutevaacute prvotniacute směs z niacutež se posleacuteze vynořuje svět (DK 59 B 12) je patrneacute že se zde pracuje s takovyacutem pojetiacutem přiacutečinnosti ktereacute odpoviacutedaacute nejenom našim představaacutem nyacutebrž pře-devšiacutem tomu jak byl pojem přiacutečina po-užiacutevaacuten hippokratovskyacutemi autory (tedy jako působeniacute něčeho na něco)

Avšak i tento pokus porozumět tomu jak Aristoteleacutes pojiacutemal evident-nost s niacutež měli jeho předchůdci hovo-řit o přiacutečinaacutech je nedostatečnyacute a vpo-sled chybnyacute I kdyby se totiž ukaacutezalo že Aristotelovi předchůdci pojiacutemali

52

132015

přiacutečinnost ve vyacuteše naznačeneacutem smyslu jakožto působeniacute něčeho na něco (což je určitě představa kterou lze alespoň v přiacutepadě Empedoklea a Anaxagory smysluplně haacutejit) přesto by naacutem to pro pochopeniacute Aristotelovy interpretace přiacuteliš nepomohlo Aristoteleacutes totiž pohliacutežiacute na předchůdce prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin v jejiacutemž raacutemci představuje (naše) pojetiacute přiacutečinnosti jakožto (mechanickeacuteho) působeniacute ně-čeho na něco nanejvyacuteš jeden ze čtyř druhů přiacutečin totiž pohybovou (efi- cientniacute) přiacutečinu Kdyby tedy Aristo-teleacutes chaacutepal zjevnost či evidentnost předsoacutekratovskeacuteho pojiacutemaacuteniacute přiacutečin-nosti ve smyslu působeniacute něčeho na něco pak by prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin musel u svyacutech předchůdců konstatovat že hovořili předevšiacutem o pohyboveacute přiacutečině A v tom je praacutevě probleacutem Aristoteleacutes totiž u všech svyacutech předchůdců nachaacuteziacute primaacuterně laacutetkovou přiacutečinu

Hned po pasaacuteži kterou jsme cito-vali na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes explicitně řiacutekaacute bdquoVětšina těch kdo začali jako prvniacute filosofovat se do-mniacutevala (oacuteeacutetheacutesan) že počaacutetky (archai) všech věciacute majiacute laacutetkovou povahu (en hyleacutes eidei)ldquo (Met I3 983b6ndash8) Tuto tezi vzaacutepětiacute zdůvodňuje naacutesledujiacuteciacutem tvrzeniacutem bdquoZ čeho jsou totiž všechna jsoucna tvořena z čeho jakožto něčeho prvotniacuteho vznikajiacute a do čeho nakonec zanikajiacute (podstata zůstaacutevaacute jen vlast-nosti se měniacute) toto se nazyacutevaacute prv-kem či počaacutetkem jsoucenldquo (Met I3 983b8ndash11) Toto zdůvodněniacute proč měli prvniacute filosofoveacute hovořit pouze o laacutet-koveacute přiacutečině je kliacutečoveacute Formulace

bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je totiž stereo-typniacute charakteristikou laacutetkoveacute přiacutečiny (srov Phys II3 194b24) Přitom si je ov-šem třeba hned uvědomit že diacuteky teacuteto charakteristice mohl Aristoteleacutes viacutece-meacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce v my-šleniacute svyacutech předchůdců interpretovat tak jako by tiacutem mysleli (laacutetkovou) přiacutečinu Ať tak či onak jak ukazuje dějinnaacute analyacuteza termiacutenu aitia (a pře-devšiacutem zkoumaacuteniacute hippokratovskyacutech spisů) nic nenasvědčuje tomu že by Aristotelovi předchůdci považovali ja-koukoli laacutetku z niacutež se něco sklaacutedaacute za (laacutetkovou) přiacutečinu

Zdaacute se tedy že ona zjevnost s niacutež měli Aristotelovi předchůdci použiacutevat pojem přiacutečina musiacute za třetiacute nějak sou-viset pouze s Aristotelovyacutem vlastniacutem myšleniacutem Na prvniacute pohled se může zdaacutet že Aristoteleacutes připisuje svyacutem před-chůdcům použiacutevaacuteniacute přiacutečin jednoduše proto že většina z nich hovořila o ně-jakeacute laacutetce z niacutež se sklaacutedaacute svět (přiacutepadně z niacutež vznikl) A protože bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je charakteristikou aristotel-skeacute laacutetkoveacute přiacutečiny může Aristoteleacutes viacutecemeacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce (resp o něčem co maacute laacutetkovou povahu) považovat za vyjaacutedřeniacute (laacutetkoveacute) přiacuteči-ny8 I když toto specificky aristotelskeacute hledisko čtyř přiacutečin hraacutelo bezesporu důležitou roli v Aristotelově konstato-vaacuteniacute že všichni jeho předchůdci zjevně a evidentně hovořili o přiacutečinaacutech při bližšiacutem pohledu se nicmeacuteně ukazuje

8 Napřiacuteklad Kočandrle se však domniacutevaacute že Aristotelova otaacutezka po přiacutečinaacutech mohla byacutet u archaickyacutech myslitelů relevant-niacute v kosmogonickyacutech vyacutekladech nebo v popisu nejpodstatnějšiacutech projevů živo-ta Srov Kočandrle 2011 s 8 2014 s 11

53PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

že Aristoteleacutes mohl miacutet dokonce ještě zjevnějšiacute důvod proč svyacutem předchůd-cům připisoval použiacutevaacuteniacute přiacutečin

Aristoteleacutes mohl (ba musel) připi-sovat pojem přiacutečina svyacutem předchůd-cům jednoduše proto že je považoval za filosofy Podle Aristotela je totiž filosof někdo kdo maacute věděniacute9 A jak zniacute jedna ze zaacutekladniacutech a Aristotelem často a stereotypně opakovanyacutech myšle-nek věděniacute (episteacutemeacute) je možneacute pouze tehdy když znaacuteme přiacutečiny či principy (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Při-pomeňme že začaacutetek prvniacute knihy Me-tafyziky (konkreacutetně prvniacute dvě kapitoly) věnuje Aristoteleacutes mimo jineacute praacutevě tomu aby ukaacutezal a zdůraznil vztah vě-děniacute k přiacutečinaacutem a principům a tak ho odlišil napřiacuteklad od pouheacute zkušenosti (empeiria) Jinyacutemi slovy koho Aristote-leacutes považoval za filosofa ten podle něj musel disponovat nějakyacutem věděniacutem ktereacute se zase zaklaacutedaacute na přiacutečinaacutech či principech

Důvody proč se Aristoteleacutes snažil i poměrně daacutevneacute myslitele (jakyacutemi byli napřiacuteklad Miacuteleacuteťaneacute či raniacute pyacutethago-rejci) chaacutepat jako filosofy souvisiacute s jeho uacutesiliacutem ukazovat mezi svyacutem myšleniacutem a myšleniacutem svyacutech předchůdců spiacuteš kon-tinuitu a podobnost než diskontinuitu a rozdiacutelnost Toto uacutesiliacute nebylo ovšem samouacutečelneacute či nezištneacute ndash v tom smy-slu že by se Aristoteleacutes saacutem pokorně řadil do nějakeacute dlouhodobeacute tradice Naopak Tiacutem že sveacute myšleniacute situoval do určiteacute tradice mohl ho chaacutepat jako

9 K Aristotelově koncepci věděniacute (episteacutemeacute) filosofie přiacutepadně vědy srov Hobza 2013

završeniacute dlouhodobějšiacuteho vyacutevoje což mu jako završiteli teacuteto tradice mělo do-dat vaacutežnost a legitimitu (To velmi naacute-zorně doklaacutedaacute praacutevě napřiacuteklad prvniacute kniha Metafyziky resp citaacutet kteryacute jsme uvedli na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes chce totiž zjistit zda jeho před-chůdci naacutehodou nehovořili i o jinyacutech přiacutečinaacutech než on Z jeho zkoumaacuteniacute je zjevneacute že uznaacutevali pouze některeacute z jeho přiacutečin což pro Aristotela nezna-menaacute nic jineacuteho než že jejich myšleniacute je oproti jeho vlastniacutemu pouze omezeneacute a nedokonaleacute)

Zaacutevěrem lze tedy konstatovat že i když z našeho hlediska představuje Aristotelova interpretace jeho před-chůdců prizmatem čtyř přiacutečin velmi zaacute-sadniacute interpretačniacute zkresleniacute pro Aris-totela sameacuteho byla takovaacute interpretace zcela přirozenaacute Na rozdiacutel od naacutes totiž Aristoteleacutes vychaacutezel z toho že jeho předchůdci museli miacutet jakožto filoso-foveacute nějakeacute věděniacute A protože věděniacute se podle Aristotela musiacute řiacutedit velmi strikt-niacutemi kriteacuterii (zaklaacutedaacute se totiž na zna-losti principů či přiacutečin) museli všichni jeho filosofičtiacute předchůdci uznaacutevat ně-jakeacute principy či přiacutečiny

Důsledky teacuteto aristotelskeacute inter-pretačniacute optiky poznamenaacutevajiacute naše porozuměniacute předsoacutekratikům dodnes Napřiacuteklad to že Miacuteleacuteťanům staacutele pod-souvaacuteme hledaacuteniacute nějakeacute pralaacutetky vy-chaacuteziacute z toho že Aristoteleacutes odhalil v jejich myšleniacute laacutetkovou přiacutečinu Vzhle-dem k tomu že Aristoteleacutes definuje laacutet-kovou přiacutečinu tak že se jednaacute o něco z čeho něco vznikaacute a z čeho se to sklaacutedaacute postupně se prosadila myšlenka že společnyacutem znakem Miacuteleacuteťanů je to že

54

132015

hledali jakousi prvotniacute laacutetku z niacutež vše ostatniacute vznikaacute z niacutež se to sklaacutedaacute a do niacutež to i zanikaacute To jsou ovšem charak-teristiky Aristotelovy laacutetkoveacute přiacutečiny a nikoli miacuteleacutetskeacuteho myšleniacute

55PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesAn post Analytica posteriora Met MetaphysicaPhys Physica

Corpus Hippocraticum Aeumlr De aere aquis et locis Morb sacr De morbo sacroNat hom De natura hominisVM De vetere (prisca) medicina

HomeacuterosIl Ilias

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

BIBLIOGRAFIE

Barney R (2012) bdquoHistory and Dialectic (Metaphysics A 3 983a24ndash4b8)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 69ndash104

Betegh G (2012) bdquosbquoThe Next Principlelsquo (Metaphysics A 3ndash4 984b8ndash985b22)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 105ndash140

Cherniss H (1935) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy Baltimore Johns Hopkins Press

Daneš J (2008) bdquoKritickaacute diskuse o pojmu lidskeacute přirozenosti v hippokratovskeacutem spisu Peri achaieacutes ieacutetrikeacutesldquo In L Chvaacutetal V Hušek (eds) bdquoPřirozenostldquo ve filosofii minulosti a současnosti Brno Centrum pro studium demokracie a kultury s 24ndash33

Hobza P (2004) bdquoAristoteleacutes a Theofrastos jako tvůrci miacuteleacutetskeacute filosofieldquo Filosofickyacute časopis 6(52) s 889ndash924

Hobza P (2013) bdquoFilosofie věda a episteacutemeacute u Aristotela Rozlišoval Aristoteleacutes filosofii a věduldquo Aither 9 s 46ndash68

Jones W H S (ed) (1923a) Hippocrates I Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1923b) Hippocrates II Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1931) Hippocrates IV Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Kočandrle R (2011) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Praha Epocha

Kočandrle R (2014) Anaximeneacutes z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Steel C Primavesi O (2012) Aristot- lersquos Metaphysics Alpha Symposiumu Aristotelicum Oxford Oxford University Press

56

132015

Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18)WHO IS ΦΥΣΙΚΌΣ ACCORDING TO ARISTOTLE (DE AN 403A29-B18)

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie a dějin přiacuterodniacutech věd Přiacuterodovědeckaacute fakulta Univerzity Karlovy v PrazeViničnaacute 7128 44 Praha 2jstranskyseznamcz

ABSTRAKTThe aim of this paper is to answer the following question ldquoWho according to Aristotle is the natural philosopherrdquo On the basis of a short passage from De anima (403a29ndashb18) it is argued that the term ldquonatural philosopherrdquo is used by Aristotle in two different senses first it applies to a ionian type of thinker who reduces his research to the material cause only second it applies to a thinker who does his research properly that is who takes into account all four aristotelian causes

57JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

I PŘEDSTAVENIacute KONTEXTU ΤA ΠAΘῆ ΤῆΣ ΨΥΧῆΣ (DE AN 403A3ndash28)Ciacutelem naacutesledujiacuteciacute studie bude podat vyacute-klad pasaacuteže De an 403a29ndashb18 z prvniacute knihy Aristotelova spisu De anima v niacutež se řešiacute otaacutezka po tom kdo je to φυσικός1 Jelikož tato pasaacutež neniacute inhe-rentniacute součaacutestiacute Aristotelova vyacutekladu ale představuje spiacuteše jakousi odbočku bude nutneacute nejprve stručně předsta-vit kontext do něhož je zasazena Začněme v miacutestě De an 403a3 kde při-chaacuteziacute na sceacutenu noveacute teacutema kteryacutem jsou

1 Ciacutelem teacuteto studie neniacute paacutetraacuteniacute po ade-kvaacutetniacutech českyacutech ekvivalentech aristo-telskyacutech termiacutenů pročež i nadaacutele pou-žiacutevaacuteme termiacuten φυσικός v jeho originaacutel-niacute podobě pouze na několika miacutestech ze stylistickyacutech důvodů voliacuteme českou verzi bdquofysikldquo Je však třeba zdůraznit že i v těchto pasaacutežiacutech rozumiacuteme slovu v aris-totelskeacutem nikoli moderniacutem vyacuteznamu

τὰ πάθη τῆς ψυχῆς2 V možnostech to-hoto textu neniacute podat důkladnyacute vyacuteklad složiteacuteho probleacutemu Aristotelova pojetiacute πάθη avšak pro naše teacutema bude vhodneacute jej alespoň stručně načrtnout Singulaacuter πάθος dle slovniacuteku LSJ označuje to co se přihodiacute (osobě či věci) Ameacutelie Oxen-berg Rorty na tomto zaacutekladě uvaacutediacute čtyři zaacutekladniacute obecneacute charakteristiky πάθη 1) jsou dočasneacute a v zaacutesadě naacutehodneacute 2) jejich přiacutečina je vnějšiacute (nejsou tedy odvoditelneacute čistě z přirozenosti or-ganismu či věci byť bezprostředniacute přiacutečina může byacutet součaacutestiacute daneacuteho or-ganismu či daneacute věci) 3) jsou pasivniacute nikoli aktivniacute 4) nejsou vyacutesledkem vě-domeacute volby Jako oposita pak lze dle autorky chaacutepat např termiacuteny δρᾶμα

2 Rovněž termiacuten πάθη ponechaacutevaacuteme z identickyacutech důvodů bez překladu

58

132015

ποίημα πρᾶξις či ἔργον3 Maje na pa-měti tyto charakteristiky lze opět s po-mociacute LSJ určit dva vyacuteznamy ktereacute pro naacutes mohou byacutet relevantniacute v kontextu spisu De anima V nejobecnějšiacutem smy-slu můžeme πάθη chaacutepat jako vlast-nosti či stavy věciacute či organismů ktereacute však nejsou trvaleacute ani nutně vyplyacutevajiacuteciacute z přirozenosti v uacutezkeacutem kontextu zkou-maacuteniacute o duši pak tento termiacuten obvykle označuje vaacutešně či emoce

Zdaacute se však že způsob jakyacutem Aristoteleacutes tento termiacuten použiacutevaacute v in-kriminovaneacute pasaacuteži neodpoviacutedaacute plně ani jedneacute z nastiacuteněnyacutech variant neboť jako přiacuteklady oněch duševniacutech πάθη uvaacutediacute hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) odvažo-vaacuteniacute se (θαρρεῖν) touženiacute (ἐπιθυμεῖν) smysloveacute vniacutemaacuteniacute (αἰσθάνεσθαι) a my-šleniacute (νοεῖν) Je proto zjevneacute že kate-gorie vaacutešniacute a emociacute je v tomto přiacutepadě přiacuteliš uacutezkaacute V druheacutem přiacutepadě však neniacute situace o nic lehčiacute neboť zmiacute-něneacute přiacuteklady se rozhodně nezdajiacute byacutet pouhyacutemi pasivniacutemi dočasnyacutemi a naacute-hodnyacutemi vlastnostmi duše (nejzřetel-něji tento probleacutem vystupuje v přiacutepadě myšleniacute) Zdaacute se tedy rozumneacute kon-statovat že v našiacute pasaacuteži Aristoteleacutes použiacutevaacute termiacuten πάθη v poměrně širo-keacutem vyacuteznamu avšak zaacuteroveň s niacutem zachaacuteziacute specifickyacutem způsobem Patrně jej totiž rezervuje pro jakeacutekoliv duševniacute atributy a to bez ohledu na zaacutesadniacute rozdiacutely v povaze každeacuteho z nich4 Jak

3 Rorty 1984 s 523ndash524 LSJ zmiňuje naviacutec takeacute termiacuten ἐνέργεια

4 Srov bdquoπάθη must be understood in the wider sense of attributes generally and not restricted to specific emotions [hellip] That the word has the wider sense in De an 403a3 sqq is plain from the

uvidiacuteme daacutele vziacutet v potaz veškereacute du-ševniacute atributy je z hlediska naacutesledujiacuteciacute otaacutezky po možnosti či nemožnosti od-děleniacute duše od těla zcela logickou a při-rozenou volbou

Aristoteleacutes dle svyacutech slov spatřuje nesnaacutez konkreacutetně v tom zda jsou všechna tato duševniacute πάθη společnaacute takeacute oduševněleacutemu tělu anebo zda existuje něco vlastniacuteho duši samotneacute (πότερόν ἐστι πάντα [πάθη] κοινὰ καὶ τοῦ ἔχοντος [ψυχήν] ἢ ἔστι τι καὶ τῆς ψυχῆς ἴδιον αὐτῆς) (De an 403a3ndash5) Zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky maacute pro Aris-totela nemalyacute vyacuteznam neboť zatiacutemco kladnaacute odpověď zaklaacutedaacute možnost od-děleniacute duše od těla a jejiacute samostatneacute existence odpověď zaacutepornaacute ji naopak popiacuteraacute Vzhledem k celkoveacute povaze prvniacute knihy spisu De anima se žaacuted-neacuteho definitivniacuteho zaacutevěru nedočkaacuteme avšak předběžně je konstatovaacuteno že snad vyjma myšleniacute u něhož jsou za-tiacutem otevřeny obě varianty souvisiacute všechna duševniacute πάθη nějak s tělem neboť zaacuteroveň s nimi takeacute ono něco zakoušiacute (ἅμα γὰρ τούτοις πάσχει τι τὸ σῶμα) (De an 403a16ndash19) Zaacutevěrem teacuteto uacutevahy pak je poněkud zvlaacuteštniacute vy-mezeniacute πάθη jako λόγοι ἔνυλοί v miacutestě De an 403a25 Zdaacute se tedy že o πάθη ve vyacuteznamu jakyacutechkoli duševniacutech atributů lze na obecneacute rovině tvrdit že jsou to jakeacutesi v jazyce vyjaacutedřitelneacute obecniny (λόγοι) ktereacute se však vždy odehraacutevajiacute takeacute v raacutemci určiteacute laacutetky (ὕλη) Touto laacutetkou je nepochybně my-šlena laacutetka živeacuteho těla což potvrzuje

mention of αἰσθάνεσθαι and νοεῖν and to restrict it now would be fatal to the argumentldquo (Hicks 1907 s 198)

59JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

shrnujiacuteciacute zaacutevěr De an 403b17ndash18 kde Aristoteleacutes laacutetku od niacutež jsou πάθη ne-oddělitelnaacute specifikuje jako φυσική ὕλη τῶν ζῴων tedy přirozenou laacutetku živyacutech bytostiacute5

Pokud se vraacutetiacuteme zpět k pasaacuteži De an 403a25ndash28 je zřejmeacute že z to-hoto pojetiacute πάθη vyplyacutevajiacute pro Aristo-tela dva zaacutevěry 1) Jejich vyacuteměry (ὅροι) jak je předvedeno na přiacutekladu hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) musiacute obsahovat čtyři zaacutekladniacute uacutedaje a) λόγοςεἶδος resp vy-mezeniacute co to vlastně jest (v našem přiacute-padě κίνησίς τις jakyacutesi pohyb) b) ὕλη tedy určeniacute v jakeacutem typu těla v jakeacute jeho čaacutesti nebo v jakeacute jeho δύναμις se tento pohyb odehraacutevaacute c) ὑπὸ τοῦδε ndash (eficientniacute) přiacutečinu d) ἕνεκα τοῦδε ndash uacutečel Neniacute pravděpodobně naacutehodou že tyto čtyři složky spraacutevneacute definice naacutepadně resonujiacute se znaacutemou aristo-telskou naukou o čtyřech přiacutečinaacutech ktereacute musiacute φυσικός ve sveacutem zkoumaacuteniacute zohlednit6 Srov napřiacuteklad pasaacutež 198a22ndash24 z Aristotelovy Fyziky kde se uvaacutediacute že přiacutečiny jsou čtyři a že fy-sikovi naacuteležiacute věděniacute o všech (ἐπεὶ δlsquo αἱ αἰτίαι τέτταρες περὶ πασῶν τοῦ φυσι-κοῦ εἰδέναι)7 2) Z těchto důvodů (διὰ

5 bdquoPravili jsme tedy že duševniacute πάθη jsou neoddělitelnaacute od přirozeneacute laacutetky živyacutech bytostiacuteldquo (ἐλέγομεν δὴ ὅτι τὰ πάθη τῆς ψυχῆς οὕτως ἀχώριστα τῆς φυσικῆς ὕλης τῶν ζῴων) (De an 403b17ndash18 přel J S)

6 Srov Polansky 2007 s 567 Tato studie nemaacute ambici zasadit vyacuteklad

relativně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De ani-ma do celkoveacuteho kontextu Aristotelova diacutela byť by se jistě jednalo o velmi zaacute-služnou praacuteci Veškereacute komparace s ji-nyacutemi spisy proto majiacute spiacuteše ilustrativniacute charakter a nekladou si za ciacutel komplexniacute interpretaci daneacuteho probleacutemu

ταῦτα) zkoumaacuteniacute o duši naacuteležiacute fysikovi (φυσικοῦ τὸ θεωρῆσαι περὶ ψυχῆς)

II KDO JE TO ΦΥΣΊΚΟΣ A ČIacuteM SE ZABYacuteVAacute (DE AN 403A29ndashB18)Nyniacute se dostaacutevaacuteme k hlavniacute čaacutesti teacuteto studie neboť praacutevě zmiacuteněneacute konsta-tovaacuteniacute vede Aristotela k oneacute odbočce v niacutež se pokusiacute vysvětlit kdo vlastně jest φυσικός Pro tyto potřeby Aristo-teleacutes uvaacutediacute na sceacutenu kontrast φυσικός versus διαλεκτικός Zatiacutemco dialektik definuje hněv jako touhu po odplatě či nějak podobně (ὄρεξιν ἀντιλυπή-σεως ἤ τι τοιοῦτον) fysik bude hovořit o varu krve a tepla kolem srdce (ζέσιν τοῦ περὶ καρδίαν αἵματος καὶ θερμοῦ) (De an 403a30ndashb1) Z těchto tedy prvniacute vyklaacutedaacute λόγος resp εἶδος8 a druhyacute ὕλη (De an 403b1ndash2) a tudiacutež obě definice jsou neuacuteplneacute Domniacutevaacutem se že tiacutemto tvrzeniacutem dochaacuteziacute k zaacutesadniacute diskre-panci s praacutevě řečenyacutem Nejdřiacuteve jsme se dozvěděli že fysikovi naacuteležiacute zkou-maacuteniacute o duši praacutevě proto že jejiacute πάθη jsou λόγοι ἔνυλοί a že tudiacutež musiacute ve svyacutech definiciacutech zohledňovat jak λόγος tak ὕλη a v ideaacutelniacutem přiacutepadě rovněž

8 Termiacuteny εἶδος a λόγος Aristoteleacutes v teacuteto pasaacuteži s největšiacute pravděpodobnostiacute pou-žiacutevaacute synonymně Spojka καί mezi nimi maacute tak patrně explikativniacute charakter (Hicks 1907 s 201) a můžeme ji přeložit slovy bdquotedyldquo nebo bdquoto jestldquo Toto čteniacute by expli-citně potvrzovala naacutesledujiacuteciacute věta ὁ μὲν γὰρ λόγος εἶδος τοῦ πράγματος nicmeacute-ně je nutno zmiacutenit že se jednaacute o menši-novou variantu obsaženou pouze v ma-nuskriptech U a X V ostatniacutech namiacutesto termiacutenu εἶδος čteme ὅδε (W) resp ὁ δέ (E S T V y) což k objasněniacute probleacutemu εἶδοςλόγος nijak nepřispiacutevaacute Srov takeacute Hicksův komentaacuteř k teacuteto větě (Hicks 1907 s lxxvi a 201ndash202)

60

132015

přiacutečinu a uacutečel Nyniacute se oproti tomu zdaacute že nic takoveacuteho nečiniacute jelikož jej za-jiacutemaacute pouze ὕλη Aristoteleacutes zde tudiacutež dle meacuteho přesvědčeniacute operuje s ter-miacutenem φυσικός ve dvou odlišnyacutech vyacute-znamech9 Zatiacutemco v prvniacutem přiacutepadě jiacutem označil badatele jenž provozuje zkoumaacuteniacute o duši tak jak je naacuteležiteacute (nepochybně tiacutem tedy miacutenil saacutem sebe) v druheacutem jej použil pro skupinu bada-telů kteřiacute aristotelskou terminologiiacute řečeno redukujiacute přiacuterodniacute zkoumaacuteniacute na zkoumaacuteniacute pouheacute laacutetkoveacute přiacutečiny a jsou tedy špatnyacutemi fysiky (srov obdobneacute použitiacute tohoto termiacutenu v Aristotelově Fyzice napřiacuteklad v pasaacuteži 187a)

V překladech spisu De anima tato skrytaacute podvojnost zpravidla nijak re-flektovaacutena nebyacutevaacute10 Odlišnyacute přiacutestup jsem objevil pouze v Hicksově anglickeacutem překladu kde dochaacuteziacute k možnaacute lehce matouciacutem posunům mezi termiacuteny bdquona-tural philosopherldquo bdquophysicistldquo a bdquotrue physicistldquo11 a ve francouzskeacutem překladu

9 Naacuteznak obdobneacuteho naacutezoru lze vysledovat již v komentaacuteři Jana Filopoacutena Aristoteleacutes pryacute nejprve kontrastuje dialektika s fy-sikem (kteryacute činiacute vyacuteměry pouze na zaacute-kladě laacutetky) avšak jak pokračuje daacutele opravuje svoji předchoziacute definici a tvrdiacute že fysikovi naacuteležiacute podaacutevat vyacuteměry na zaacute-kladě obojiacuteho (Εἰπὼν κατὰ μὲν τὴν ἀρχὴν διαλεκτικοῦ μὲν εἶναι τὸν ἐκ τοῦ εἴδους ὁρισμόν φυσικοῦ δὲ τὸν ἐκ τῆς ὕλης εἶτα προελθὼν καὶ διορθώσας τὸν λόγον καὶ εἰπὼν ὅτι φυσικοῦ ἐστιν ὁ ἐξ ἀμφοῖν ἀπο-διδόμενος ὁρισμός) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6024ndash26)

10 Otaacutezku zda je tato strategie spraacutevnaacute či nikoli ponechaacutevaacutem zaacuteměrně otevřenou protože je zřejmeacute že maacute sveacute vyacutehody (věr-nost originaacutelu) stejně tak jako nevyacuteho-dy (zamlženiacute důležiteacuteho vyacuteznamoveacuteho rozdiacutelu)

11 Nicmeacuteně zmiacuteněnaacute podvojnost vznika-jiacuteciacute v řaacutedciacutech De an 403a28 a 403a29 je

Julese Bartheleacutemy-Saint-Hilaira kteryacute variuje mezi pojmy bdquole physicienldquo a bdquole naturalisteldquo12

Aristoteleacutes daacutele pokračuje uvede-niacutem přiacutekladu domu (De an 403b3ndash6)13 na němž demonstruje tuteacutež tezi jako vyacuteše na přiacutekladu hněvu Zatiacutemco dia-lektik podaacute λόγος domu a bude tvrdit že se jednaacute o uacutekryt chraacuteniacuteciacute před uacutejmami způsobenyacutemi větry bouřkami či horky (špatnyacute) fysik bude ve sveacute definici udaacutevat materiaacutely z nichž je postaven tedy kameny cihly a dřevěneacute traacutemy čiacutemž opět zohledniacute pouze ὕλη Oproti předchoziacutemu přiacutekladu však Aristote-leacutes uvaacutediacute ještě třetiacute typ badatele kteryacute oba přiacutestupy zkombinuje a zohledniacute tak oba faktory14 Zvlaacuteštnostiacute českyacutech překladů je že v teacuteto větě opět spat-řujiacute vymezeniacute pouhyacutech dvou skupin Jsem přesvědčen že takoveacuteto čteniacute je

reflektovaacutena spraacutevně (viz Hicks 1907 s 201)

12 Z většiny pasaacutežiacute se zdaacute byacutet zřejmeacute že bdquole physicienldquo je pravyacute fysik a bdquole naturalisteldquo špatnyacute fysik Pokud je tato domněnka spraacutevnaacute pak však Bartheleacutemy-Saint- -Hilaire očividně chybuje použitiacutem termiacute-nu bdquole naturalisteldquo v miacutestě De an 403b7 (Hicks zde oproti tomu spraacutevně použiacutevaacute bdquotrue physicistldquo) K interpretaci teacuteto pa-saacuteže se dostaneme niacuteže

13 Ronald Polansky upozorňuje na zajiacute-mavou paralelu mezi domem a živyacutem tělem což může byacutet důvodem proč jej Aristoteleacutes voliacute bdquoA house sustains life it is made from earthy components stones bricks and timbers suitably organized so as to protect against air (wind) water (rain) and fire (heat)ldquo (Polansky 2007 s 58 pozn 48)

14 Toto čteniacute podle něhož zde Aristoteleacutes uvaacutediacute na sceacutenu třetiacute typ badatele odliš-nyacute od prvniacutech dvou explicitně podporuje Hicksův Smithův Hamlynův či Popovův překlad inkriminovaneacute věty

61JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

po obsahoveacute straacutence chybneacute a že zde Aristoteleacutes skutečně přichaacuteziacute s novyacutem typem badatele kteryacutem je onen pravyacute φυσικός15 Jak uvidiacuteme naacutesledujiacuteciacute text tomuto vyacutekladu nasvědčuje

15 Celaacute věta zniacute v originaacutele naacutesledovně bdquoὥσπερ οἰκίας ὁ μὲν λόγος τοιοῦτος ὅτι σκέπασμα κωλυτικὸν φθορᾶς ὑπlsquo ἀνέμων καὶ ὄμβρων καὶ καυμάτων ὁ δὲ φήσει λί-θους καὶ πλίνθους καὶ ξύλα ἕτερος δlsquo ἐν τούτοις τὸ εἶδος ἕνεκα τωνδίldquo (De an 403b3ndash7) Křiacutež (po vzoru Vychodila) ji pře-klaacutedaacute tiacutemto způsobem bdquoNapřiacuteklad pojem domu jest že je ochrannyacutem uacutetulkem před nebezpečiacutem větru deště a uacutepalu ale dru-hyacute bude jmenovati kameniacute cihly a dřevo kdežto onen uvedl spiacuteše jejich tvar s ur-čityacutem uacutečelemldquo Abychom pochopili proč Křiacutežův překlad neniacute přiacuteliš šťastnyacute pokus-me se toto souvětiacute podrobněji rozebrat Nejprve jej rozdělme na tři čaacutesti z nichž prvniacute bude uvozena spojeniacutem ὁ μὲν pro-střednictviacutem ὁ δὲ jiacute bude gramaticky od-poviacutedat druhaacute čaacutest a skrze ἕτερος δlsquo čaacutest třetiacute Vyacuteskyt takoveacuteto trojice v niacutež ἕτερος δὲ na třetiacute posici odpoviacutedaacute ve stejneacutem smyslu obvykleacutemu ὁ δὲ sice neniacute v řeč-tině ničiacutem obvyklyacutem (obdobnou jsem nalezl pouze u Michaela Psella ἄλλο μέν ἐστι τὸ ἐπὶ σκηνῆς ltἄλλο δὲ τὸgt χορικόν ἕτερον δὲ τὸ ἑτεροσκήνιον ndash De Euripide et Georgio Pistide judicium 46ndash47 ve vyacuteznamu δεύτερος (viz heslo ἕτερος ve slovniacuteku LSJ) pak může odpoviacutedat posi-ci druheacute viz např Homeacuter Od X352ndash354 Il XVI173ndash179 nebo Heacuterodotos Hist V594ndashV601) avšak po gramatickeacute straacuten-ce tato skutečnost jak se domniacutevaacutem ne-představuje zaacutesadniacute probleacutem (viz Smyth 1920 sect 2904a kde se dozviacutedaacuteme že ve vazbě ὁ μὲν ndash ὁ δὲ může byacutet ὁ δὲ nahra-zeno i jinyacutemi vyacuterazy napřiacuteklad ἄλλος δέ ἔνιοι δέ atd) Křiacutež soudě dle nepřiacute-tomnosti slovesa φήσει a nominativniacute-ho tvaru termiacutenu λόγος překlaacutedaacute prvniacute čaacutest jako obecnou vyacutepověď o tom jakyacute je λόγος domu To je gramaticky sice bez-pochyby spraacutevně avšak z předchoziacuteho kontextu již viacuteme že ten kdo při definici každeacute věci udaacutevaacute jejiacute λόγος je dialektik a tak prvniacute čaacutest souvětiacute je třeba chaacutepat nikoli jako obecnou aristotelskou vyacutepo-věď ale opět (stejně jako v přiacutepadě hně-vu) jako představeniacute posice dialektika

Aristoteleacutes v něm poklaacutedaacute otaacutezky na něž pozornyacute čtenaacuteř jistě již bude znaacutet odpověď Ptaacute se kdo z těchto třiacute je tedy φυσικός tentokraacutet opět ve vyacute-znamu pravyacute φυσικός Zdalipak ten

Toto je zřejmeacute z reakce druheacute čaacutesti ὁ δὲ φήσει kterou Křiacutež překlaacutedaacute spraacutevně jako bdquoale druhyacute bude jmenovatildquo nicmeacuteně aby takovaacuteto reakce daacutevala dobryacute smysl je prvniacute čaacutest třeba pochopit praacutevě jako vy-mezeniacute posice dialektika kteryacute jako prv-niacute takeacute něco bdquojmenujeldquo i když tato sku-tečnost v textu neniacute explicitně vyjaacutedře-na Třetiacute čaacutest je diacuteky spojeniacute ἕτερος δlsquo dle meacuteho naacutezoru rovněž v opositniacutem vztahu k počaacutetečniacutemu ὁ μὲν a počiacutetaacute s přiroze-nyacutem doplněniacutem slovesa φήσει z čaacutesti druheacute Křiacutež (obdobně jako Vychodil) však svyacutem spojeniacutem bdquokdežto onen uvedlldquo evi-dentně odkazuje zpět k posici vymezeneacute v čaacutesti prvniacute což jak se domniacutevaacutem neniacute přiacuteliš šťastnyacutem řešeniacutem Nevyacutehodou to-hoto čteniacute je že namiacutesto přirozeneacuteho doplněniacute předešleacuteho futura φήσει musiacute doplnit pravděpodobně imperfektum ἔφη (bdquouvedlldquo) jež se v textu nikde nevy-skytuje a zejmeacutena musiacute vynechat spoje-niacute ἐν τούτοις ktereacute odkazuje k materiaacute-lům z nichž je dům postaven (viz Hicks 1907 s 202 Simplikios In Arist De anima XI22 7 nebo Filopoacutenos In Arist De anima XV607ndash8) a ktereacute byly jmenovaacuteny v druheacute čaacutesti Tato skutečnost je ovšem naprosto kliacutečovaacute protože praacutevě spojeniacutem materiaacute-lů a formy (ὕλη a λόγοςεἶδος) v raacutemci de-finice se odlišuje pravyacute fysik jak od fysika špatneacuteho tak od dialektika Pokud by-chom tedy odkaz na materiaacutely vynecha-li zbyl by naacutem skutečně i na třetiacute posici stejnyacute dialektik jako na posici prvniacute jak by tomu chtěl Křiacutež avšak Aristotelův text tuto variantu nepodporujeAlternativniacute překlad by tedy mohl zniacutet takto bdquoZatiacutemco λόγος napřiacuteklad domu [kteryacute ve sveacute definici bude uvaacutedět dia-lektik] je takovyacute že se jednaacute o přiacutestře-šiacute chraacuteniacuteciacute před ničivyacutemi uacutečinky vichrů bouřek či veder jinyacute [špatnyacute fysik] bude uvaacutedět [jako definici domu] kameny cihly či dřevěneacute traacutemy avšak třetiacute [pravyacute fysik] [bude tvrdit že dům je] εἶδος uskutečně-nyacute v těchto [materiaacutelech] a za takovyacutemto uacutečelemldquo

62

132015

kteryacute se zajiacutemaacute pouze o laacutetku λόγος neznaje nebo snad ten jenž se zajiacutemaacute pouze o λόγος Neniacute překvapeniacutem že spiacuteše ten kteryacute ve sveacutem zkoumaacuteniacute vy-chaacuteziacute z obojiacuteho (ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν) (De an 403b7ndash9) Na rozdiacutel od někte-ryacutech překladatelů a interpretů se do-mniacutevaacutem že tuto větu bychom neměli čiacutest jako dalšiacute plnohodnotnou otaacutezku v řadě ale spiacuteše jako Aristotelovu (oče-kaacutevanou) odpověď resp jako pouze reacutetorickou otaacutezku automaticky před-poklaacutedajiacuteciacute kladnou odpověď16 Tako-veacuteto rozhodnutiacute je snad přijatelneacute i po gramatickeacute straacutence neboť jak piacuteše Robert Hicks použitiacute interogativniacute čaacutestice ἢ jež celou větu uvozuje je spiacuteše jakyacutemsi reacutetorickyacutem trikem při ktereacutem se pod plaacuteštiacutekem předstiacuteraneacute nejistoty ve skutečnosti skryacutevaacute auto-rem navrhovaneacute řešeniacute jiacutem vytyčenyacutech probleacutemů17 Posledniacute otaacutezka v teacuteto pa-saacuteži zniacute bdquoἐκείνων δὲ δὴ τίς ἑκάτεροςldquo Partitivniacutem genitivem ἐκείνων se Aris-toteleacutes vraciacute opět k prvniacutem dvěma čle-nům uvedeneacute trojice a ptaacute se kyacutem je každyacute z nich Je poněkud zvlaacuteštniacute že v tomto přiacutepadě se již žaacutedneacute odpovědi nedočkaacuteme avšak neniacute těžkeacute ji z před-choziacuteho kontextu uhaacutednout a ještě jednou zopakovat Ten kteryacute vše od-vozuje pouze od laacutetkoveacute přiacutečiny bude onen špatnyacute φυσικός zatiacutemco ten kteryacute se zajiacutemaacute pouze o λόγος či εἶδος a laacutetku ignoruje bude διαλεκτικός Aristoteleacutes s největšiacute pravděpodob-nostiacute použiacutevaacute praacutevě tyto dva pojmy (φυσικός a διαλεκτικός) aby svou kri-

16 Contra Polansky 2007 s 5817 Hicks 1907 s 203

tikou i v takto stručneacute a zjednodušeneacute podobě postihl co možnaacute nejširšiacute spek-trum svyacutech předchůdců proti nimž se vymezuje Konkreacutetně dle meacuteho naacutezoru miacuteřiacute jednak na ioacutenskou větev přiacuterodo-vědneacuteho baacutedaacuteniacute (φυσικοί) a jednak na tradici akademickou (διαλεκτικοί)18

18 Termiacuten διαλεκτικός však kromě odkazu na platoacuteniky může miacutet ještě jeden vyacuteznam Obraacutetiacuteme-li kraacutetce pozornost k pasaacuteži De an 402b26ndash403a2 dozviacuteme se že dle Aristotela musiacute z definic (ὁρισμοὶ) vyplyacute-vat poznaacuteniacute přiacutepadků předmětu definice (τὰ συμβεβηκότα γνωρίζειν) Pokud z nich toto poznaacuteniacute nevyplyacutevaacute pak jsou všech-ny řečeny pouze bdquodialekticky a praacutezdněldquo (διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) V jakeacutem vyacutezna-mu zde Aristoteleacutes mluviacute o dialektice Zdaacute se že dialektik je pro něj někdo kdo se nezajiacutemaacute o skutečnyacute stav věciacute ale jde mu pouze o logickou spraacutevnost argu-mentu Srov vyacutestižnyacute Hicksův komentaacuteř bdquoA [Aristotle] opposes dialectic to de-monstrative science [hellip] the two agree in employing the syllogism and arguing strictly from premises to conclusion But the premises of dialectic are not neces-sarily or invariably true they may include any current opinions (ἔνδοξα) which both the disputants agree to acceptldquo (Hicks 1907 s 193) Obdobně takeacute Polansky 2007 s 57 Je možneacute že diacuteky takoveacutemuto po-jetiacute dialektiky mohou pak do kategorie διαλεκτικοί spadat kromě akademiků takeacute napřiacuteklad eleateacuteTento Aristotelův naacutezor maacute velmi prav-děpodobně sveacute kořeny již u Platoacutena pro nějž je sice dialektika filosofickou me-todou par excellence jelikož vede k od-halovaacuteniacute pravdy avšak kteryacute zaacuteroveň upozorňuje že tuto funkci může dialek-tika plnit pouze u člověka jenž je saacutem již dostatečně vzdělaacuten a připraven U mla-dyacutech a nepřipravenyacutech lidiacute se dialekti-ka měniacute spiacuteše v eristiku kteraacute postraacutedaacute jakyacutekoli zaacutejem o pravdu a skutečnost Barvitě je tato situace vyliacutečena napřiacute-klad v dialogu Uacutestava bdquoMysliacutem totiž že ti neušlo že mlaacutedenečkoveacute jakmile prv-ně okusiacute dialektickeacuteho uměniacute zneužiacutevajiacute ho jako hračky užiacutevajiacutece ho k neustaacutelyacutem sporům a napodobujiacutece počiacutenaacuteniacute svyacutech dialektickyacutech kritiků sami kritizujiacute jineacute

63JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nyniacute pokročme k pravděpodobně nejspornějšiacute větě našiacute pasaacuteže kte-rou se pokusiacutem rozebrat podrobněji bdquoἢ οὐκ ἔστιν τις ὁ περὶ τὰ πάθη τῆς ὕλης τὰ μὴ χωριστὰ μηδlsquo ᾗ χωριστά ἀλλlsquo ὁ φυσικὸς περὶ ἅπανθlsquo ὅσα τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθηldquo (De an 403b9ndash12) V doslov-neacutem překladu kteryacute by se zpočaacutetku mohl nabiacutezet by zněla asi takto bdquoČi neexistuje nikdo takovyacute kdo [se za-jiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky a ani [je nezkoumaacute] jakožto oddělitelnaacute ale φυσικὸς [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo Je však na prvniacute pohled zřejmeacute že tato verze s sebou přinaacutešiacute nemaleacute obtiacuteže19 Pokud se zaměřiacuteme na prvniacute

a majiacute radost když mohou jako štěňata svou řečiacute chňapati a trhati lidi kteřiacute jim jsou praacutevě nabliacutezkuldquo (Resp 539b) Nelze sice jednoduše tvrdit že Aristotelova dialektika je s Platoacutenovou eristikou to-tožnaacute ale z vyacuteše zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 402b26ndash403a2 (zejmeacutena ze spojeniacute adver-biiacute διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) i z dalšiacuteho vyacute-kladu je zřejmeacute že označeniacute διαλεκτικός maacute (přinejmenšiacutem) v tomto kontextu pro Aristotela zřetelně negativniacute charakter

19 I přesto De an 403b9ndash12 tiacutemto způsobem překlaacutedajiacute napřiacuteklad Hicks Vychodil či Hamlyn a ndash jak uvidiacuteme daacutele ndash s jistou od-lišnostiacute takeacute Smith či PopovHicks bdquoOr shall we rather say that there is no one who deals with properties which are not separable nor yet treat-ed as separable but the physicist deals with all the active properties or passive affections belonging to body of a given sort and the corresponding matterldquoVychodil bdquoČi neniacute nikdo jenž by se obiacuteral vlastnostmi hmoty od niacute neodlučnyacutemi a pokud jsou neodlučneacute Ale přiacuterodniacutek ovšem prohleacutedaacute ke všem vyacutekonům i sta-vům takoveacutehohle tělesa a takoveacute hmotyHamlyn bdquoOr is there no particular per-son who is concerned with the properties of matter which are not separable nor

polovinu daneacuteho souvětiacute dojdeme dle meacuteho naacutezoru k zaacutevěru že vypoviacutedaacute o onom špatneacutem fysikovi neboť je to praacutevě on kdo ve sveacutem zkoumaacuteniacute bere v potaz pouze laacutetku Proto Aristoteleacutes

treated as separable while the student of nature is concerned with everything which is a function or affection of such and such a body and such and such a matterldquoNeniacute vyloučeneacute že tento typ překladů maacute sveacute kořeny v Simplikiově komentaacuteři Aristoteleacutes totiž dle Simplikia ukaacutezal že přiacutečina hněvu u nikoho nespočiacutevaacute pouze v laacutetce pročež opouštiacute představu bada-tele vychaacutezejiacuteciacuteho ve sveacutem zkoumaacuteniacute vyacute-hradně z niacute Doslova čteme δοκεῖ δέ μοι τὸν μὲν περὶ τὴν ὕλην ἀφιέναι ἐνδεικνύ-μενος μηδένα ποτὲ ἐκ μόνης ὁρίζεσθαι τῆς ὕλης (Simplikios In Arist De anima XI22 12ndash14) Tato domněnka naacutesledně vede Simplikia k tvrzeniacute že pouze φυσικός se vyznačuje tiacutem že nahliacutežiacute neoddělitel-naacute πάθη a ἔργα jakožto neoddělitelnaacute (Simplikios In Arist De anima XI22 22ndash28) Takovaacuteto teze by však dle meacuteho naacutezoru mohla obstaacutet pouze v přiacutepadě špatneacuteho fysika Pravyacute φυσικός však musiacute v jisteacutem smyslu staacutet na pomeziacute špatneacuteho fysika a dialektika tzn musiacute si na jedneacute straně byacutet vědom skutečnosti že všechna πάθη jsou reaacutelně neodlučitelnaacute od laacutetky těla jemuž naacuteležejiacute avšak zaacuteroveň musiacute byacutet schopen alespoň pro uacutečely teoretickeacuteho zkoumaacuteniacute myslet tato πάθη jakožto od-dělenaacute aby mohl určit jejich λόγοςεἶδος a oba faktory naacutesledně zkombinovat (viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu)Rovněž Filopoacutenův komentaacuteř hovořiacute ve prospěch uvedeneacuteho typu překladu avšak dle meacuteho naacutezoru nepřiacuteliš přesvěd-čivě Filopoacutenos totiž do sveacuteho argumentu zavaacutediacute termiacuteny τέχνη a τεχνίτης a tvrdiacute že neexistuje žaacutednaacute τέχνη setrvaacutevajiacuteciacute pouze na uacuterovni laacutetky tzn nepřihliacutežejiacuteciacute takeacute k formaacutelniacute složce sveacuteho předmětu (πᾶσα γὰρ τέχνη εἶδος ἐπιθεῖναι βούλε-ται τῇ ὑποβεβλημένῃ ἑαυτῇ ὕλῃ ὥστε οὐκ ἔστι τέχνη ἥτις ὁριεῖται ἐκ τῆς ὕλης μόνης) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6031ndash33) Tyto termiacuteny se však staacutevajiacute relevantniacutemi až v pasaacuteži 403b12ndash14 kde Aristoteleacutes začiacutenaacute oproti fysikovi vyme-zovat dalšiacute typy badatelů a je zřejmeacute že

64

132015

jednak činiacute posun od πάθη τῆς ψυχῆς k πάθη τῆς ὕλης a jednak dodaacutevaacute že takovyacuteto badatel ani pro uacutečely teore-tickeacuteho zkoumaacuteniacute neniacute schopen myslet πάθη jakožto oddělenaacute což je prav-děpodobně zaacutekladniacute podmiacutenkou pro to aby bylo možno určit jejich λόγος Jak by však Aristoteleacutes mohl tvrdit že nikdo takovyacute neexistuje když jak se domniacutevaacutem do teacuteto kategorie spadaacute přinejmenšiacutem ioacutenskaacute větev jeho předchůdců

Podiacutevaacuteme-li se na druhou polo-vinu souvětiacute zdaacute se naopak že vypo-viacutedaacute o praveacutem fysikovi neboť spojka καί spojujiacuteciacute termiacuteny σῶμα a ὕλη je nejspiacuteše opět explikativniacute20 a zejmeacutena dochaacuteziacute k přidaacuteniacute ukazovaciacutech zaacutejmen τοιουδὶ resp τοιαύτης což patrně značiacute že Aristoteleacutes již nemaacute na my-sli libovolnou laacutetku ale pouze laacutetku živeacuteho těla Inkriminovanaacute věta sice tuto interpretaci (stejně jako jakou-koli jinou) jednoznačně nepotvrzuje nicmeacuteně soudiacutem tak z již zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 403b17ndash18 kde je laacutetka v niacutež se odehraacutevajiacute duševniacute πάθη vy-mezena jako φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων21

fysiku nelze klasifikovat jako τέχνη a že φυσικός neniacute pro Aristotela τεχνίτης V naacutesledujiacuteciacutem textu se proto pokusiacutem podat interpretaci jež se bude odviacutejet poněkud odlišnyacutem směrem

20 Dodaacuteniacutem vysvětlujiacuteciacuteho obecnějšiacuteho termiacutenu ὕλη Aristoteleacutes pravděpodobně daacutevaacute najevo že tematika je i v druheacute po-lovině tohoto souvětiacute stejnaacute jako v jeho prvniacute polovině avšak předchaacutezejiacuteciacutem termiacutenem σῶμα zaacuteroveň upřesňuje že v přiacutepadě praveacuteho fysika je tuto laacutetku třeba pochopit praacutevě jakožto (živeacute) tělo Viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu

21 Hicks však spraacutevně upozorňuje že spe-cifikace termiacutenu ὕλη adjektivem φυσική

V neposledniacute řadě pak stojiacute za zmiacutenku přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα a substantiva ἔργα (jež se nicmeacuteně jednou objevilo již v miacutestě De an 403a10) ktereacute patrně potvrzuje naši počaacutetečniacute domněnku že Aristoteleacutes maacute při sveacutem vyacutekladu na paměti skutečně všechny duševniacute atri-buty a to bez ohledu na to zda bychom je při bližšiacutem zkoumaacuteniacute klasifikovali jako πάθη či jako ἔργα22 O praveacutem fy-sikovi se tedy doviacutedaacuteme že se zajiacutemaacute o všechna πάθηἔργα avšak pouze ži-veacuteho těla (resp živeacute oduševněleacute by-tosti) zatiacutemco špatnyacute φυσικός nejspiacuteše postupuje selektivně23 zabyacutevaacute se i ne-živou laacutetkou a dokonce i k živeacute laacutetce (φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων) přistupuje jako by byla neživaacute24

(stejně jako specifikace termiacutenu σῶμα adjektivem φυσικόν v pasaacuteži De an 412a11ndash12) naacutem nijak nepomaacutehaacute snažiacute-me-li se vymezit pole působnosti fysiky resp předmět fysikova zaacutejmu (Hicks 1907 s 205) Co našiacute interpretaci ale bezpo-chyby pomaacutehaacute je dalšiacute vymezeniacute ὕλη ge-nitivem τῶν ζῴων Lze tedy patrně sou-hlasit s Hicksovyacutem naacutevrhem čiacutest zaacutejmeno τοιαύτης jakožto κινητής pochopiacuteme-li (stejně jako Hicks) toto adjektivum ve smyslu bdquopohybujiacuteciacute se sama ze sebeldquo Jsou to totiž praacutevě a pouze živeacute bytosti (živaacute těla živaacute laacutetka) kdo maacute počaacutetek po-hybu saacutem v sobě

22 Takoveacuteto bližšiacute zkoumaacuteniacute však Aristoteleacutes v naacutemi probiacuteraneacute pasaacuteži neprovaacutediacute a proto bez většiacutech probleacutemů celou sku-pinu duševniacutech atributů v předchoziacutem vyacutekladu označil (nutně poněkud ne-přesnyacutem a lehce zavaacutedějiacuteciacutem) termiacutenem πάθη

23 Soudiacutem tak z přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα v druheacute polovině souvětiacute a jeho absence v polovině prvniacute

24 Viz jeho vyacuteměr hněvu v němž nijak ne-zohledňuje fakt že se jednaacute o emoci živeacuteho člověka a definuje jej pouze jako bdquovar krve a tepla kolem srdceldquo (De an 403a31ndashb1)

65JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Obě tyto čaacutesti souvětiacute jsou pak spojeny odporovaciacute spojkou ἀλλά což v raacutemci načrtnuteacuteho doslovneacuteho pře-kladu rovněž nedaacutevaacute dobryacute smysl Z to-hoto důvodu někteřiacute překladateleacute tuto spojku vypouštějiacute a ze souvětiacute činiacute dvě odděleneacute na sebe nenavazujiacuteciacute věty25 Ještě jinou strategii voliacute Křiacutež a Barthe-leacutemy-Saint-Hilaire kteřiacute nezohledňujiacute ani odporovaciacute charakter spojky ἀλλά ani počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι a celeacute souvětiacute (De an 403b9ndash12) pak v jejich pojetiacute kladně vypoviacutedaacute o jednom a tomteacutež fysikovi26

25 Smith či Popov překlaacutedajiacute De an 403b9ndash12 naacutesledovněSmith bdquoMust we not say that there is no type of thinker who concerns himself with those qualities or attributes of the material which are in fact inseparable from the material and without attempt-ing even in thought to separate them The physicist is he who concerns himself with all the properties active and pas-sive of bodies or materials thus or thus definedldquoPopov bdquoРазве есть такой кто изучал бы состояния материи не отделимые от нее и не рассматривал их как отделимые Рассуждающий же о природе изучает все виды деятельности и состояния такого-то тела и такой-то материиldquo

26 Křiacutež bdquoTen kteryacute se zabyacutevaacute vlastnostmi hmoty ktereacute jsou od niacute neodlučitelneacute a pokud jsou neodlučitelneacute je praacutevě přiacute-rodovědec jenž přihliacutežiacute ke všem činnos-tem i stavům takoveacuteho a takoveacuteho tělesa a takoveacute a takoveacute hmotyldquoBartheleacutemy-Saint-Hilaire bdquoLes modifica-tions de la matiegravere non seacutepareacutees delle et en tant quelles nen sont pas seacutepareacutees ne sont eacutetudieacutees que par le physicien qui doit soccuper de toutes les actions et de toutes les modifications de tel corps speacute-cial et de telle matiegravere speacutecialeldquoObdobnyacute překlad byť s drobnou odchyl-kou lze naleacutezt takeacute u Ronalda Polanskeacuteho Polansky sice počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι zo-hledňuje ale chaacutepe jej jakožto uvozeniacute reacutetorickeacute otaacutezky předpoklaacutedajiacuteciacute kladnou

Vidiacuteme tedy že každeacute z načrtnu-tyacutech řešeniacute s sebou přinaacutešiacute jisteacute ob-tiacuteže a to v zaacutesadě dvojiacuteho druhu buď z důvodu udrženiacute lepšiacuteho smyslu celeacute pasaacuteže dochaacuteziacute k modifikaciacutem řeckeacuteho textu anebo je naopak kvůli přesneacutemu překladu obětovaacutena jeho soudržnost a logickaacute naacutevaznost Raacuted bych proto načrtl vlastniacute překlad jenž maacute ambici vyhnout se oběma zmiacuteněnyacutem probleacute-mům a kteryacute se odviacutejiacute od prosteacuteho naacute-vrhu dosadit podmět z druheacute poloviny souvětiacute (tedy ὁ φυσικός) rovněž do jeho prvniacute poloviny Zřejmou vyacutehodou to-hoto řešeniacute je že jak uacutevodniacute ἢ οὐκ ἔστι tak spojka ἀλλά v něm ziacuteskaacutevajiacute dobryacute smysl a že navazuje na předchoziacute kon-text Aristoteleacutes tedy dle meacuteho naacutezoru v tomto souvětiacute čaacutestečně shrnuje již řečeneacute a čaacutestečně se znovu vymezuje oproti tradici specifikaciacute onoho kliacutečo-veacuteho rozdiacutelu mezi pravyacutem a špatnyacutem fysikem Můj překlad by zněl naacutesle-dovně bdquo[φυσικός] patrně neniacute někdo kdo [se zajiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky kteraacute ani [nezkoumaacute]27 jakožto

odpověď Dle jeho naacutezoru tedy Aristoteleacutes naopak potvrzuje že někdo takovyacute exis-tuje Spojku ἀλλά rovněž vynechaacutevaacute Viz bdquoOr is there not someone who is con-cerned with the affections of the matter the inseparable affections as not separa-ble[] This is the physicist who thus de-fines all the functions and affections of such a body or such matterldquo (Polansky 2007 s 58ndash59)

27 Filopoacutenův komentaacuteř by hovořil spiacuteše ve prospěch silnějšiacute varianty bdquonelze zkou-matldquo (viz Filopoacutenos In Arist De anima XV6119ndash20) τὸ δὲ ltμηδὲ ᾗ χωριστάgt τουτέστι καθὸ μηδὲ τῷ λόγῳ δύνανται χωρίζεσθαι Mezi takovaacuteto laacutetkovaacute πάθη kteraacute nelze ani teoreticky nahliacutežet jako oddělenaacute pak dle Filopoacutena patřiacute na-přiacuteklad pevnost dřeva či jejiacute opak (τὸ

66

132015

oddělitelnaacute ale ten kdo [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo28

Po vymezeniacute fysikovyacutech kompe-tenciacute ještě na samotnyacute zaacutevěr Aristote-lovy odbočky naacutesleduje vyacutečet oblastiacute kteryacutem se φυσικός nevěnuje Praacutevě jsme viděli že skutečnyacute φυσικός se maacute zabyacutevat všemi πάθη a vyacutekony ktereacute při-naacuteležejiacute živeacute laacutetce resp živeacutemu tělu Ty ktereacute nemajiacute tyto charakteristiky přenechaacutevaacute jineacutemu badateli (ὅσα δὲ μὴ ᾗ τοιαῦτα ἄλλος) (De an 403b12ndash13)29

μανὸν τοῦ ξύλου ἢ πυκνὸν) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6122ndash23) Toto čte-niacute je sice laacutekaveacute a daacutevaacute dobryacute smysl avšak domniacutevaacutem se že neniacute pravdou že by špatnyacute φυσικός zkoumal pouze ta-kovyacuteto typ πάθη Ostatně ze samotneacute-ho Aristotelova textu již viacuteme že zkou-maacute napřiacuteklad takeacute hněv (ὀργή De an 403a29ndashb1) což je evidentně πάθος kteryacute lze myslet odděleně (a nic na tom neměniacute fakt že tento typ badatele tak nečiniacute a redukuje jej na filopoacutenovskyacute ne-oddělitelnyacute πάθος laacutetky protože tako-vyacuteto postup je chybnyacute a ve skutečnosti nepostihuje hněv jako takovyacute ale pouze jeho fysiologickyacute aspekt) Z těchto důvo-dů ve sveacutem překladu voliacutem slabšiacute varian-tu bdquonezkoumaacuteldquo

28 Čaacutestici ἢ chaacutepu obdobně jako v přiacutepa-dě věty ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν (De an 403b8ndash9) tedy jako reacutetorickeacute předstiacuteraacute-niacute nejistoty ktereacute ve skutečnosti uvaacutediacute Aristotelem navrhovaneacute řešeniacute Z toho důvodu překlaacutedaacutem českyacutem slovem bdquopa-trněldquo ktereacute může miacutet tyteacutež konotace Zaacutejmena bdquotakoveacutehotoldquo resp bdquotakoveacuteldquo chaacutepu jak již bylo uvedeno ve smyslu bdquoživeacuteholdquo resp bdquoživeacuteldquo

29 Určitaacute nejasnost může vzniknout v otaacutez-ce k čemu odkazuje zaacutejmeno τοιαῦτα nicmeacuteně z kontextu se zdaacute že by bylo chybou daacutet se sveacutest slůvkem ᾗ a vy-světlovat jej odkazem na miacutesto De an 403b10 tedy jako μὴ ᾗ χωριστά přiacutepad-ně po vzoru Simplikia naopak jako μὴ ᾗ ἀχώριστα ἀλλlsquo ὡς χωριστά (Simplikios In Arist De anima XI2231) U Simplikia

V prvniacutem přiacutepadě (περὶ τινῶν [παθῶν]30 μὲν) je jiacutem myšlen odborniacutek v určiteacutem uměniacute (τεχνίτης) jako např tesař (τέκτων) či leacutekař (ἰατρός) Zatiacutemco u tesaře je vcelku zřejmeacute že nepracuje s živyacutemi bytostmi a nezabyacutevaacute se všemi jejich πάθη zmiacutenka o leacutekaři může byacutet poněkud matouciacute neboť jeho pole pů-sobnosti je na prvniacute pohled velmi po-dobneacute tomu v němž se maacute pohybovat aristotelskyacute φυσικός Rozhodujiacuteciacutem rozdiacutelem tedy bude nejspiacuteše to že leacute-kař se na rozdiacutel od fysika nezajiacutemaacute zdaleka o všechna πάθη živyacutech bytostiacute ale pouze o ta jež souvisejiacute s nemociacute a že jeho jedinyacutem zaacutejmem je nemoc vyleacutečit a nikoli jednotlivaacute πάθη teore-ticky zkoumat a adekvaacutetně definovat pomociacute čtyř aristotelskyacutech přiacutečin31

tato varianta logicky vyplyacutevaacute z jeho cel-koveacute interpretace fysikova způsobu baacute-daacuteniacute se kterou se však neztotožňuji (viz pozn 19) Přiklaacuteniacutem se spiacuteše k variantě již lze naleacutezt u Hickse ὅσα δὲ μὴ [θεωρεῖται] ᾗ τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθη (Hicks 1907 s 206) Všimněme si že Hicks neopomiacutenaacute zaacute-jmena τοιουδὶ resp τοιαύτης kteraacute jak jsem se pokusil ukaacutezat vyacuteše jsou z naše-ho pohledu kliacutečovaacute pro spraacutevneacute vymeze-niacute fysikovyacutech kompetenciacute

30 Pro argumenty ve prospěch čteniacute τινῶν jakožto παθῶν viz Hicks 1907 s 206

31 Srov Polansky 2007 s 59Jineacute vysvětleniacute rozdiacutelu φυσικός vs τεχνίτης můžeme naleacutezt u Simplikia jenž se domniacutevaacute že τεχνίτης se na rozdiacutel od fysika zabyacutevaacute pouze tako-vyacutemi πάθη kteraacute jsou nahodilaacute (viz Simplikios In Arist De anima XI231ndash3) Ὡς περὶ ἀχωρίστων μὲν καὶ ὁ τεχνίτης θεωρῶν οὐ περὶ πάντων δέ ἀλλὰ περὶ συμβεβηκότων μόνων Zdaacute se mi však že ani tato teze ani Simplikiovo obecneacute děleniacute πάθη na podstatnaacute (οὐσιώδεις) a nahodilaacute (συμβεβηκότες) (Simplikios In Arist De anima XI2215ndash29) nemajiacute v Aristotelově textu explicitniacute oporu

67JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nutno však přiznat že v textu expli-citniacute podporu pro tuto domněnku ne-nachaacuteziacuteme Co se naacutesledně tyacuteče πάθη kteraacute jsou sice takteacutež neoddělitelnaacute (τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν)32 avšak (pro uacutečely zkoumaacuteniacute) nejsou nahliacutežena jako přinaacuteležejiacuteciacute určiteacutemu tělu a do-sahovaacutena prostřednictviacutem abstrakce (ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως) tak jejich zkoumaacuteniacutem se zabyacutevaacute matematik (μαθηματικός) Konečně do posledniacute skupiny patřiacute prvniacute filosof (πρῶτος φιλόσοφος) je-hož předměty baacutedaacuteniacute jsou již (myšleny jako) zcela odděleneacute (κεχωρισμένα)33

32 Genitivniacute vazba pravděpodobně staacutele předpoklaacutedaacute předložku περὶ avšak věta by mohla daacutevat smysl i bez tohoto do-plněniacute (viz Hicks 1907 s 206) Vazba τῶν δὲ gramaticky odpoviacutedaacute περὶ τινῶν μὲν a na naacutesledneacute μέν se dočkaacuteme odpovědi v podobě dvojiacuteho ᾗ δὲ v miacutestech De an 403b1415

33 Aristotelův text je v tomto bodě poněkud matouciacute a je s podivem že na tuto skuteč-nost neupozorňuje žaacutednyacute z mně znaacutemyacutech moderniacutech komentaacutetorů Probleacutem vzni-kaacute z konfliktu mezi tiacutem co je všeobecně znaacutemo o Aristotelově prvniacute filosofii a tiacutem co se doviacutedaacuteme z našiacute inkriminovaneacute pasaacuteže jež zniacute naacutesledovně bdquoτῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως ὁ μαθηματικός ᾗ δὲ κεχωρισμένα ὁ πρῶτος φιλόσοφοςldquo (De an 403b14ndash16) Předměty prvniacute filoso-fie totiž majiacute existovat zcela odděleně od jakeacutekoli laacutetky a mimoto majiacute byacutet rovněž nehybneacute (viz např Met 1026a) Tuto sku-tečnost promiacutetaacute do sveacuteho překladu např Smith bdquo[hellip] where they [attributes] are separate both in fact and in thought from body altogether [the physicist leaves them] to the First Philosopher or meta-physicianldquo Naacuteš text naacutem však ve skuteč-nosti sděluje něco odlišneacuteho Pokud for-mulace ᾗ δὲ κεχωρισμένα skutečně gra-maticky odpoviacutedaacute τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν jak jsem uvedl vyacuteše (pozn 32) vyplyacute-vaacute z toho že dokonce ani předměty prvniacute filosofie by neměly skutečně separaacutetniacute

III ZAacuteVĚRZaacutevěrem teacuteto studie lze konstatovat že jejiacutem hlavniacutem smyslem bylo vylo-žit jakyacutem způsobem Aristoteleacutes ope-ruje s termiacutenem φυσικός v raacutemci rela-tivně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De anima Za tiacutemto uacutečelem bylo nejprve nutneacute stručně představit kontext do kte-reacuteho je inkriminovanaacute pasaacutež zasa-zena a v němž vstupuje na sceacutenu noveacute teacutema τὰ πάθη τῆς ψυχῆς Ukaacutezalo se že Aristoteleacutes z pochopitelnyacutech dů-vodů termiacutenem πάθη jenž je později doplněn ještě termiacutenem ἔργα v raacutemci tohoto specifickeacuteho kontextu odka-zuje na jakeacutekoli duševniacute atributy Daacutele se ukazuje že (teacuteměř) všechna tato πάθη či ἔργα nenaacuteležejiacute pouze duši ale jsou sdiacutelena takeacute přiacuteslušnyacutem živyacutem tělem Z tohoto důvodu baacutedaacuteniacute o duši přinaacuteležiacute fysikovi kteryacute při jejich de-finici bude zohledňovat všechny čtyři aristotelskeacute přiacutečiny

V dalšiacute čaacutesti je ukaacutezaacuteno že Aris-toteleacutes nejen vymezuje fysika oproti dialektikovi a později takeacute odbor-niacutekovi v praktickyacutech dovednostech matematikovi a prvniacutemu filosofovi

existenci ale pouze by byly prvniacutem filo-sofem myšleny (možno doplnit i jineacute slo-veso např zkoumaacuteny nahliacuteženy atd) ja-kožto odděleneacuteJisteacute řešeniacute teacuteto nesrovnalosti nabiacuteziacute Simplikios (Simplikios In Arist De ani-ma XI2311ndash16) kteryacute tvrdiacute že se inkri-minovanaacute Aristotelova formulace netyacutekaacute věciacute bdquonad naacutemildquo (οὐκ ἐπὶ τῶν ὑπερτέρων ἡμῶν) ale problematiky νοῦς jenž je v čase sveacuteho sestupu do těla zaacutero-veň oddělitelnyacute i neoddělitelnyacute (ἐν τῇ πρὸς σῶμα νεύσει χωριστὴ ἅμα ἐστὶ καὶ ἀχώριστος) Jakožto neoddělitelnyacute jej pak nahliacutežiacute φυσικός zatiacutemco jakožto od-dělitelnyacute prvniacute filosof

68

132015

ale že i samotnyacute termiacuten φυσικός po-užiacutevaacute ve dvou odlišnyacutech vyacuteznamech jednak pro označeniacute praveacuteho fysika jenž postupuje podle aristotelskyacutech zaacutesad a jednak pro badatele ioacutenskeacuteho typu kteryacute přiacuterodovědneacute zkoumaacuteniacute praktikuje nedostatečnyacutem způsobem

neboť se dle jeho naacutezoru omezuje pouze na vyacuteklad laacutetkoveacute přiacutečiny Za tiacutemto uacutečelem je mimo jineacute vypracovaacuten podrobnyacute rozbor několika spornyacutech miacutest řeckeacuteho textu a provedena kon-frontace s vybranyacutemi překlady Aristo-telova spisu do různyacutech jazyků

69JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesDe an De animaPhys PhysicaMet Metaphysica

FilopoacutenosIn Arist De anima In Aristotelis De anima commentaria

HeacuterodotosHist Historiae

HomeacuterIl IliasOd Odyssea

PlatoacutenResp Respublica

SimplikiosIn Arist De anima In libros Aristotelis De anima commentaria

BIBLIOGRAFIE

Bartheacutelemy-Saint-Hilaire J (trans) (1846) Psychologie drsquoAristote Traiteacute de lrsquoame Paris Librairie Philosophique de Ladrange Dostupneacute z httpsbooksgoogleczbooksid=-MENA A A AYA A Jampprintsec= f r o n t c o v e r amp h l = c s amp s o u r c e = g b s _g e _ s u m m a r y _ r amp c a d = 0 v = onepageampqampf=false

Hamlyn D W (com trans) (1993) Aristotle De Anima Books II and III (with passages from Book I) Oxford Clarendon Press

Hicks R D (ed com trans) (1907) Aristotle De Anima Cambridge Cambridge University Press

Křiacutež A (trans) (1942) Aristoteleacutes O duši Praha Leichter

Polansky R (2007) Aristotlersquos De Ani-ma New York Cambridge University Press

Popov P S (trans) (1937) Аристотель О душе Moskva Gosudarstvjennoje sociaľno-jekonomičeskoje izdatjeľstvo Dostupneacute z httpwwwpsyliborguabooksarist01indexhtm

Rorty A O (1984) bdquoAristotle on the Metaphysical Status of Patheldquo Review of Metaphysics 38 s 521ndash546

Smith J A (trans) (1931) Aristotle On the Soul Oxford Clarendon Press Dostupneacute z httpclassicsmiteduAristotlesoulhtml

Smyth H W (1920) A Greek Grammar for Colleges New York American Book Company Dostupneacute z httpw w wperseustuftseduhoppertext doc=Perseus3Atext3A19990400 073Asmythp 3D2

Vychodil P J (trans) (1914) O duši Praha A Wiesner

70

132015

Studie je realizovaacutena na zaacutekladě projektu GA ČR GA15-08890S

ABSTRAKTAristotle describes Anaximanderrsquos interpretation of generation as lsquoseparation out of oppositesrsquo while implying that to apeiron should be understood as a mixture Simplicius on the other hand emphasises a lsquoseparation of oppositesrsquo that was supposed to take place due to the eternal motion While this represents a tendentious peripatetic interpretation it may have been a response to a conception proposed by Anaximander While the opposites probably referred to the various particular components of the world the process of separation was likely grounded in the biological background of cosmogony To wit the origin of the world can be described in terms of ejection of a fertile seed which grows and becomes more differentiated In this context separation does not mean any sort of detachment from the original mixture but rather just separation of one part or component from another Moreover separation is evidenced in other stages of the generation of the world where it jointly with the state of surrounding represents the original description of constitution of particular phenomena Further the eternal movement understood as the working of spontaneity of the boundless nature which underlies generation may have been linked to the issue of the infinite worlds

Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vznikuARISTOTLE ON ANAXIMANDERrsquoS CONCEPT OF GENER ATION

R ADIM KOČANDRLEFakulta filozofickaacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v PlzniSedlaacutečkova 38306 14 Plzeňrkocandrkfizcucz

71R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

V teacuteto studii si chceme položit otaacutezku v jakeacutem smyslu maacuteme rozumět Anaximandrovu pojetiacute vzniku ktereacute Aristoteleacutes popisuje jako bdquovydělovaacuteniacute protikladůldquo Doxografie přitom Aris-totelův vyacuteklad podporuje ačkoli spiacuteše akcentuje bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Vyjdeme z předpokladu že jakkoli se jednaacute o tendenčniacute peripatetickyacute po-hled může se přesto zaklaacutedat na auten-tickeacutem Anaximandrovu popisu vzniku světa všech věciacute a jevů Našiacute snahou bude pochopit co mohlo Aristotela veacutest k tomu že proces vzniku u Anaxi-mandra vyložil praacutevě tiacutemto způsobem Navaacutežeme přitom na naše předchoziacute interpretace daneacuteho probleacutemu a po-kusiacuteme se přibliacutežit původniacute koncepci kteraacute mohla zavdat důvod k naacutesled-neacutemu Aristotelovu stanovisku Spolu

s rekonstrukciacute tohoto archaickeacuteho po-jetiacute teacutež poukaacutežeme na dalšiacute kontexty ktereacute s niacutem souvisejiacute

Když Aristoteleacutes v I knize Fyziky pojednaacutevaacute o problematice principů vraciacute se po kritice eleatů a jednoho ne-hybneacuteho principu k bdquobadatelům o přiacute-roděldquo Na zaacutekladě vysvětleniacute vzniku jsouciacutech věciacute pak mezi nimi odlišuje dvě skupiny Podle prvniacute z nich byl bdquozaacutekladniacutem tělesemldquo jeden z prvků a ostatniacute věci z něho vznikaly zhušťo-vaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem Druhaacute skupina myslitelů se naopak měla domniacutevat že se z jedna vydělujiacute protiklady

bdquoJak však tvrdiacute badateleacute o přiacuterodě jsou dva způsoby [vyacutekladu] Jedni se totiž domniacutevajiacute že [živloveacute] těleso ktereacute je zaacutekladem je jedno ať už ně-ktereacute ze třiacute [živlovyacutech těles] nebo jineacute

72

132015

ktereacute je hustšiacute než oheň a jemnějšiacute než vzduch Ostatniacute věci se podle nich rodiacute zhušťovaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem čiacutemž vzni-kajiacute mnoheacute věci Toto jsou protiklady obecně vzato nadbytek a nedostatek stejně jako když Platoacuten mluviacute o velkeacutem a maleacutem až na to že tato určeniacute tvořiacute laacutetku přičemž jedno je tvar zatiacutemco podle badatelů o přiacuterodě je laacutetka to jedno v zaacutekladu a protiklady jsou roz-diacutely a tvary Jiniacute si však mysliacute že pro-tiklady se vydělujiacute z jedna v němž jsou (ἐκ τοῦ ἑνὸς ἐνούσας τὰς ἐναντιότητας ἐκκρίνεσθαι) jak tvrdiacute Anaximandros a ti kdo řiacutekajiacute že je jedno a mnoheacute jako Empedokleacutes a Anaxagoraacutes I podle nich se totiž všechno ostatniacute vyděluje (ἐκκρίνουσι) ze směsi (τοῦ μείγματος)ldquo1

Na textu je v prveacute řadě pozoru-hodneacute že Anaximandros neniacute uvaacuteděn v prvniacute skupině s ostatniacutemi monisty mezi nimiž jsou bezesporu miacuteněni i zbyliacute Miacuteleacuteťaneacute ale až s pozdniacutemi my-sliteli kteřiacute jsou obvykle řazeni k plu-ralistům Na druheacute straně k Anaxi-mandrovi by se mohlo vztahovat pouze bdquojednoldquo zatiacutemco k Empedokleovi a Anaxagorovi až naacutesledneacute rozlišeniacute mezi bdquojedniacutem a mnohyacutemldquo a zejmeacutena uvedeniacute směsi v sameacutem zaacutevěru Vzhle-dem k celeacutemu vyjaacutedřeniacute se lze opravdu domniacutevat že Aristoteleacutes mohl ve druheacute skupině rozlišovat dvě podsku-piny jejichž společnyacutem jmenovatelem bylo vysvětleniacute vzniku oddělovaacuteniacutem protikladů z jedna Anaximandros by

1 Aristoteleacutes Phys I4 187a12ndash23 = součaacutestiacute je DK 12 A 9 a DK 12 A 16 Neniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

přitom byl spojen praacutevě s tiacutemto jed-nem v němž byly protiklady původně obsaženy zatiacutemco Empedokleacutes a Ana-xagoraacutes by zastaacutevali koncepci směsi kteraacute jako takovaacute může byacutet poklaacutedaacutena zaacuteroveň za jedno i mnoheacute2

To že se ale k Anaximandrovi vzta-huje i odkaz ke směsi však zjevněji vysviacutetaacute z druheacuteho textu obsaženeacuteho v druheacute kapitole XII knihy Metafyziky v němž je Anaximandros opět zmiacuteněn v obdobneacute souvislosti

bdquoVšechno vznikaacute ze jsouciacuteho totiž z toho co je v možnosti zatiacutemco z ne-jsouciacuteho se nic neuskutečňuje A toto [to v možnosti] je ono Anaxagorovo jedno ndash neboť to je lepšiacute vyacuteraz než jeho sbquovšechno pospolulsquo i než Empedokleova a Anaximandrova směs (τὸ μῖγμα)ldquo3

Ačkoli se v teacuteto pasaacuteži o oddělo-vaacuteniacute protikladů explicitně nehovořiacute znovu se objevuje vymezeniacute směsi a tentokraacutet v přiacutemeacute souvislosti s Em-pedokleem a rovněž Anaximandrem Zaacuteroveň je naprosto patrnyacute Aristotelův způsob bdquoopravldquo ktereacute obvykle provaacutediacute u svyacutech předchůdců v přiacutepadě na-hrazeniacute původniacuteho spojeniacute bdquovšechno pospoluldquo jednem Můžeme tak expli-citně vidět autentickyacute způsob vyjadřo-vaacuteniacute a jeho přeznačeniacute peripatetickou terminologiiacute

V Aristotelově koncepci může byacutet směs poklaacutedaacutena jak za jedno tak zaacute-roveň za mnoheacute Budeme-li ji chaacutepat jako bdquosloženinuldquo aktuaacutelně existujiacuteciacutech prvků půjde o mnoheacute Budeme-li ale

2 Srov Gottschalk 1965 s 38ndash39 Seligman 1974 s 40ndash41

3 Aristoteleacutes Met XII2 1069b20ndash23 = DK 59 A 61

73R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

akcentovat původniacute stav kdy jsou pro-tiklady ve směsi obsaženy v možnosti můžeme směs vyložit jako jedno4 Když Simplikios opakovaně upozorňuje na skutečnost že podobně jako Aristote-leacutes i Theofrastos daacuteval do uacutezkeacute souvis-losti Anaximandra s Anaxagorou je to nejspiacuteše z důvodu toho že u obou mys-litelů bylo možneacute poklaacutedat směs všeho za jedno praacutevě tehdy bdquojestliže by se ně-kdo domniacuteval že směs všech [věciacute] je jednou přirozenostiacute neurčitou jak tva-rem tak velikostiacute [hellip]ldquo5 Vyacuteše uvedeneacute rozlišeniacute ve druheacute skupině badatelů o přiacuterodě tiacutem ziacuteskaacutevaacute svůj smysl

Popis vzniku v obdobneacutem vyacuteznamu oddělovaacuteniacute protikladů dosvědčuje u Anaximandra po Aristotelovi naacute-sledně Simplikios Činiacute tak ve sveacutem komentaacuteři Fyziky v sameacutem zaacutevěru refe-raacutetu o Anaximandrovi v němž mimo jineacute zmiňuje znaacutemyacute zlomek B1

bdquoMezi ty kteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmezneacutem patřiacute Anaximandros z Miacuteleacutetu syn Praxiadův žaacutek a naacutestupce Thaleacutetův Za počaacutetek a prvek toho co je prohlaacutesil bezmezno Jako prvniacute dal počaacutetku toto jmeacuteno Řiacutekaacute že počaacutet-kem neniacute ani voda ani žaacutednyacute z takzva-nyacutech prvků nyacutebrž jakaacutesi jinaacute přiroze-nost kteraacute je bezmeznaacute z niacutež vznikajiacute všechna nebesa a světy v nich Z těch pak je jsouciacutem věcem vznik do toho nastaacutevaacute i zaacutenik podle nutnosti navzaacute-jem si totiž platiacute trest a pokutu za [sveacute] bezpraacuteviacute podle řaacutedu času Takto to

4 Srov Hobza 2005 s 63ndash64 Seligman 1974 s 46

5 Simplikios In Arist Phys 2711ndash23 = čaacutest DK 59 A 41 15414ndash23 = DK 12 A 9a

řiacutekaacute slovy dosti baacutesnickyacutemi Je zřejmeacute že když pozoroval vzaacutejemnou proměnu čtyř prvků neuznal za podklad jeden z nich ale něco jineacuteho mimo ně Po-dle něj vznik neniacute působen proměnou prvku ale oddělovaacuteniacutem protikladů skrze věčnyacute pohyb (ἀποκρινομένων τῶν ἐναντίων διὰ τῆς ἀιδίου κινήσεως) Proto jej Aristoteleacutes zařadil k těm ko-lem Anaxagoryldquo6

Přestože vznik a zaacutenik představujiacute v textu zlomku B1 zcela vyacutesostneacute teacutema v teacuteto studii od jeho interpretace od-hleacutedneme Pro naacutes je důležityacute až dově-tek kteryacute celyacute referaacutet uzaviacuteraacute Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o paušaacutelniacute vymezeniacute ukazuje kam byl Anaxi-mandros v očiacutech pozdniacutech myslitelů řazen v otaacutezce vzniku Ponechaacuteme-li nyniacute stranou užitiacute jineacuteho slovesa Sim-plikios se s Aristotelem shoduje v tom že Anaximandrovi připisuje vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů Do-konce dodaacutevaacute že praacutevě tento moment vedl Aristotela k tomu aby Anaximan-dra řadil pospolu s Anaxagorou7 Danyacute postřeh naprosto odpoviacutedaacute citovanyacutem pasaacutežiacutem z Fyziky a Metafyziky Oproti Aristotelovi ovšem nevariuje mezi jednem a směsiacute ale praacutevě vymeze-niacutem jednoho počaacutetku celyacute text začiacutenaacute Aristotela naviacutec doplňuje zajiacutemavou okolnostiacute Podle něho mělo dochaacute-zet k oddělovaacuteniacute protikladů bdquověčnyacutem pohybemldquo

Musiacuteme miacutet ovšem na paměti že uvedenyacute způsob vzniku ve smyslu

6 Simplikios In Arist Phys 2413ndash25 = DK 12 A 9 = DK 12 B 1

7 O možneacute spojitosti Anaximandra a Ana-xagory viz Hobza 2005 s 71ndash72

74

132015

bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo neodraacutežiacute pů-vodniacute archaickou terminologii ale jednaacute se až o pozdniacute technickyacute peri-patetickyacute vyacuteklad kteryacute je uplatněn na předchoziacute bdquonaukyldquo Podobneacuteho mo-mentu Aristotelovy bdquoopravyldquo původ-niacutech koncepciacute ve snaze je racionalizo-vat jsme byli ostatně přiacutemyacutemi svědky ve vyacuteše citovaneacute Aristotelově pasaacuteži Již termiacuten bdquoprotikladyldquo (ἐναντία) neniacute u Miacuteleacuteťanů v přiacutemeacutem zlomku doložen Podobně se explicitně nevyskytuje ani v dochovanyacutech zlomciacutech Heacuterakleita z Efesu s niacutemž jsou protiklady jinak pevně spojovaacuteny Neobjevuje se ještě ani u zmiňovaneacuteho Anaxagory Za-tiacutemco uvedeniacute mysliteleacute užiacutevajiacute množ-stviacute rozličnyacutech a naprosto konkreacutetniacutech vyacuterazů mohly byacutet tyto naacutesledně obecně pojaty praacutevě jako protikladneacute složky světa Jednaacute se tak pouze o zevšeobec-něniacute všech předchoziacutech koncepciacute jed-notnyacutem Aristotelovyacutem hlediskem jak může byacutet patrneacute již z Aristotelova opakovaneacuteho sděleniacute že všichni jeho předchůdci bdquopoklaacutedali protivy za prin-cipyldquo8 V jeho očiacutech tak předjiacutemali jeho vlastniacute nauku neboť saacutem vysvětluje vznikaacuteniacute na zaacutekladě laacutetky a dvou proti-kladů tvaru a zbavenosti9

PROTIKLADYZaměřme se nejprve na otaacutezku jakeacute protikladneacute složky mohly u Anaximan-dra hraacutet roli S celyacutem jejich vyacutepisem se setkaacutevaacuteme v jineacute čaacutesti Simplikiova ko-mentaacuteře Aristotelovy Fyziky

8 Aristoteleacutes Phys I5 188a19 188a26 188b27

9 Srov Kratochviacutel 2014 s 68 Lloyd 1964 s 95ndash96

bdquoAnaximandros praviacute že pro-tiklady jsou v podkladu kteryacute je neomezenyacutem tělem a vydělujiacute se z něj (ἐκκρίνεσθαί) Jako prvniacute nazval pod-klad počaacutetkem Protiklady pak jsou tepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacute (καὶ τὰ ἄλλα)ldquo10

Simplikios opět hovořiacute o vydělovaacuteniacute protikladů ačkoli s užitiacutem jineacuteho slo-vesa než v předchoziacute pasaacuteži Naacutesledně ovšem nově protiklady konkreacutetně uvaacutediacute v podobě bdquotepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacuteldquo Zatiacutemco tak Aristote-leacutes hovořiacute pouze v obecneacute rovině o vy-dělovaacuteniacute protikladů aniž by přitom některeacute z nich uvedl Simplikios pro-tiklady vypisuje Celyacute vyacutečet je ovšem poplatnyacute pozdniacute terminologii neboť se objevujiacute paacuteroveacute dvojice ktereacute podle Aristotela vytvaacuteřejiacute jednotliveacute prvky Lze se proto viacutece než opraacutevněně domniacute-vat že uvaacuteděneacute kvality budou pouze navaacutezaacuteniacutem na Aristotelovu nauku kdy je každyacute z prvků (oheň voda vzduch země) vytvořen z dvojice protikladů (teplondashchlad suchondashvlhko) I vlastniacute počet prvků je přiacutemo daacuten počtem dvo-jic protikladů11

Obecně se předpoklaacutedaacute že kvality jakyacutemi jsou bdquoteploldquo a bdquochladldquo od Ana-ximandra opravdu nepochaacutezejiacute Lze naopak spiacuteše očekaacutevat že nahradily původniacute naprosto konkreacutetniacute vyjadřo-vaacuteniacute bdquoTeploldquo a bdquochladldquo tak nepředsta-vujiacute vlastnost některeacute daneacute věci ale zastupujiacute původniacute věc nebo jev ktereacute jsou tepleacute resp chladneacute Ještě Pla-toacuten připomiacutenaacute nezvyklost termiacutenu

10 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

11 Srov Lloyd 1964 s 96ndash98

75R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ποιότης bdquovlastnostldquo bdquokvalitaldquo doslova bdquojakostldquo a jeho užitiacute v obecneacutem smys-lu12 G S Kirk proto tvrdiacute že se bdquopro Anaximandra svět možnaacute sestaacuteval ze substanciacute ktereacute sice měly individuaacutelniacute tendence protikladneacute individuaacutelniacutem tendenciacutem jinyacutech substanciacute ale nemu-sely byacutet formaacutelně popisovaacuteny jako pro-tiklady ve smyslu např tvrdeacuteho a měk-keacuteholdquo13 Termiacuteny bdquoteploldquo a bdquochladldquo naacutesledně překryly původniacute jakyacutemi mohly byacutet bdquojednoduše oheň viacutetr že-lezo voda muž žena apodldquo1415

Ačkoli Simplikios nijak nevy-bočuje z peripatetickeacuteho vymezeniacute protikladů pozoruhodnaacute je jeho zmiacutenka o bdquoostatniacutechldquo protikladech kteraacute naznačuje že se ve skutečnosti původně jednalo o širšiacute škaacutelu kteraacute byla naacutesledně tendenčně zuacutežena Jak daacutele uvidiacuteme je možneacute se domniacutevat že ani nemusiacute jiacutet o protikladneacute složky světa jako takoveacute ale prostě o různeacute konkreacutetniacute věci ktereacute vstupujiacute do vzaacute-jemnyacutech vztahů V tomto smyslu mů-žeme vyklaacutedat i zmiacutenku o bdquojsouciacutech věcechldquo (τὰ ὄντα) v Anaximandrově zlomku B1

Můžeme poznamenat že ani v jed-nom textu se neobjevujiacute konkreacutetniacute přiacute-klady protikladů Je přitom zajiacutemaveacute že u Anaximena Simplikios podoby složek světa uvaacutediacute a to jen kraacutetce po pasaacuteži v niacutež Anaximandrovi připsal pojetiacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute

12 Platoacuten Tht 182andashb13 Srov KRS 2004 s 15614 Srov KRS 2004 s 15615 Srov Cornford 1965 s 162 Guthrie 1985

s 79 Houmllscher 1970 s 292ndash293 Kahn 1960 s 178

protikladů16 Jednotliveacute složky (oheň vzduch viacutetr oblak voda země ka-meny) ktereacute jsou v textu vyjmenovaacuteny představujiacute zaacutekladniacute konstituenty světa jež se naleacutezajiacute ve vzaacutejemnyacutech re-laciacutech Naacutesledně mohly byacutet vyklaacutedaacuteny praacutevě jako protiklady

Pokud Aristoteleacutes soudiacute že Ana-ximandros popisoval vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů přičemž do-xografie tento poznatek podporuje měli bychom si položit otaacutezku zda je z dochovanyacutech textů možneacute po-dobneacute tvrzeniacute potvrdit Kromě pasaacutežiacute ktereacute napřiacuteklad přibližujiacute vznik větru nebo živočichů je vyacutesostnyacutem teacutema-tem vzniku pochopitelně problema-tika kosmogonie Lze soudit že praacutevě z teacuteto oblasti Aristoteleacutes a Theofrastos vychaacutezeli

Anaximandrův popis vzniku světa je dochovaacuten prostřednictviacutem Pseudo--Pluacutetarchovyacutech Stromat zachovanyacutech Eusebiem v Praeparatio evangelica17 Jak se často uvaacutediacute spolu se svědec-tviacutemi Simplikia a Hippolyta text před-stavuje jednu z dochovanyacutech variant Theofrastova vyacutekladu Anaximandrova principu Maacute však reprezentovat spiacuteše volneacute podaacuteniacute

bdquoPo Thaleacutetovi tvrdil jeho druh Ana-ximandros že bezmezneacute je přiacutečinou vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute veškerenstva Praviacute že z něj se odloučila (ἀποκεκρί-σθαι) nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacute Daacutele řekl že zaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

16 Simplikios In Arist Phys 2426 = DK 13 A 5

17 Eusebios Praep evan I82

76

132015

(ἀπείρου αἰῶνος) protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacute Řekl takeacute že Země je podoby vaacutelcoveacute a že jejiacute hloubka je třetinou jejiacute šiacuteřkyldquo18

Text naacutesledně pokračuje vlastniacutem popisem kosmogonie

bdquoŘiacutekaacute pak že to co rodiacute (τὸ γόνιμον) teplo a chlad se při vzniku tohoto světa odloučilo (ἀποκριθῆναι) z toho co trvaacute (ἐκ τοῦ ἀιδίου) a z něj vyrostla kolem vzduchu kteryacute je okolo Země jakaacutesi planouciacute sfeacutera jako kůra (φλοιόν) kolem stromu Když se tato sfeacutera odlaacutemala (ἀπορραγείσης) a uza-vřela (ἀποκλεισθείσης) do jakyacutechsi kruhů ustavilo se Slunce Měsiacutec a hvězdyldquo19

Ponechaacuteme-li pro tuto chviacuteli stra-nou vyacuteklad celeacute pasaacuteže a zaměřiacuteme-li se vyacutehradně na otaacutezku protikladů vi-diacuteme že v textu jsou explicitně dolo-ženy dva protiklady z vyacuteše uvedenyacutech vyacutečtů ndash teplo a chlad Vyacuteraznou roli tepla a chladu v obdobneacutem kontextu potvrzuje teacutež Aacuteetios když přinaacutešiacute kraacutet-kou zpraacutevu o povaze nebe

bdquoO nebi jakaacute je jeho podstata Ana-ximandros řiacutekaacute že je ze směsi tepla a chladuldquo20

Teplo a chlad jsou uvedeny jako zaacute-kladniacute paacuter protikladů v nejranějšiacute faacutezi kosmogonickeacuteho procesu Vzhledem k tomu je evidentniacute že popis kosmogo-nie je opět poplatnyacute Aristotelově nauce a pozdniacute terminologii Je pravděpo-dobneacute že danyacute interpretačniacute posun můžeme spatřit přiacutemo v textu citovaneacute

18 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1019 Tamteacutež20 Aacuteetios Plac II113 (MansfeldndashRunia

2009) = DK 12 A 17a

Pseudo-Pluacutetarchovy pasaacuteže Po proti-kladech tepla a chladu naacutesledujiacute přiacute-klady vzduchu země a předevšiacutem pla-nouciacute sfeacutery kteraacute je v teacuteto souvislosti nejviacutece naacutepadnaacute Pokud archaickyacute text obsahoval zmiacutenky o planouciacute sfeacuteře a vzduchu uvedeniacute tepla a chladu může představovat pouze pozdniacute vsuvku kteraacute vychaacutezela z těchto složek vznika-jiacuteciacuteho univerza Doplňovala je přitom novou terminologiiacute pochaacutezejiacuteciacute z nauky o prvciacutech Zaacuteroveň by se jednalo o jeden z nepřiacutemyacutech poukazů že pasaacutež přece jen obsahuje pozůstatky původniacuteho vy-jadřovaacuteniacute Teplo tak nejspiacuteše zastupuje planouciacute sfeacuteru zatiacutemco chlad vzduch U Aacuteetia v popisu povahy nebe pak mohlo podobneacute nahrazeniacute již naprosto bdquopřepsatldquo oheň a vzduch ktereacute spolu-vytvaacuteřejiacute nebeskaacute tělesa Jak daacutele uvi-diacuteme bude to zejmeacutena oheň planouciacute sfeacutery a vlhkost vzduchu ktereacute budou naacutesledně vyacuterazně vstupovat do vzaacutejem-nyacutech vztahů a tiacutem určovat svět21

Ch H Kahn22 naviacutec soudiacute že mimo hlavniacute protiklady tepla a chladu mu-selo během kosmogonickeacuteho procesu dojiacutet k odděleniacute takeacute dalšiacutech primaacuter-niacutech sil a čaacutestiacute tedy jinyacutech paacuterů proti-kladů K podobneacutemu předpokladu ale neniacute průkaznaacute textovaacute opora Přesto daacutele v souvislosti se vznikem blesku poukaacutežeme na jinyacute možnyacute paacuter proti-kladů v podobě světla a tmy

Můžeme ovšem vůbec zvaacutežit zda Pseudo-Pluacutetarchos opravdu popisuje kosmogonickyacute proces nebo zda se ne-jednaacute pouze o vyliacutečeniacute až naacutesledneacute faacuteze

21 Srov Lloyd 1964 s 9722 Srov Kahn 1960 s 163

77R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

vzniku a uspořaacutedaacuteniacute nebe V takoveacutem přiacutepadě by samotnyacute vznik vzduchu země a moře nebyl popsaacuten23 V textu se totiž objevuje růst planouciacute sfeacutery kolem již patrně existujiacuteciacuteho vzduchu a Země Zda vzduch se Zemiacute již existo-valy dřiacuteve nebo jde spolu se vznikem planouciacute sfeacutery o simultaacutenniacute procesy neniacute přitom dobře patrneacute Nejednalo by se tak o samotnyacute prvotniacute vznik pro-střednictviacutem oddělovaacuteniacute protikladů ale až o faacutezi vzniku nebe naacutesledovanou faacuteziacute ustaveniacute nebeskyacutech těles

Proti vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů však na prvniacute pohled může nejviacutece hovořit skutečnost že se nej-prve neoddělily samotneacute protiklady ale naopak to co je až naacutesledně zplodilo ndash bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) Ještě předtiacutem naviacutec Pseudo-Pluacutetarchos uvaacutediacute že se z bezmezna bdquoodloučila nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacuteldquo Protiklady jako takoveacute tedy explicitně nezmiňuje Podle Simplikia a Hippolyta kteřiacute by měli představo-vat jineacute verze původniacuteho Theofrastova textu vznikajiacute z bezmezna bdquonebesa a světy v nichldquo Pokud ovšem oba autoři mluviacute shodně pouze obecně o vzniku zatiacutemco Pseudo-Pluacutetarchos rovnou ho-vořiacute o bdquoodloučeniacute nebesldquo mohl by v da-neacutem bodě čaacutestečně představovat pů-vodniacute zněniacute Zvlaacuteště pokud Simplikios v dovětku za zlomkem způsob vzniku specifikuje v obdobneacutem duchu bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo24 Zmiacutenka o bdquoodloučeniacute nebesldquo přitom bude obecnyacutem konstatovaacuteniacutem

23 Srov Houmllscher 1970 s 29124 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12

A 9 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) (edice Marcovich přitom opravuje

ktereacute Pseudo-Pluacutetarchos daacutele rozvaacutediacute v kosmogonickeacute pasaacuteži

ODDĚLOVAacuteNIacuteDřiacuteve než přistoupiacuteme k bližšiacutemu vyacute-kladu kosmogonickeacuteho děniacute zastavme se ale nejprve u vlastniacuteho procesu od-dělovaacuteniacute V prveacute řadě lze poznamenat že se jednaacute o pozoruhodnyacute moment neboť měl Anaximandra odlišovat od ostatniacutech Miacuteleacuteťanů Aristoteleacutes při-tom užiacutevaacute vyacuteraz ἐκκρίνεσθαι Pokud se vyjadřuje v tom smyslu že se proti-klady měly bdquovydělovat z jedna v němž jsouldquo přičemž na zaacutevěr zmiacuteniacute pojem směsi je celaacute situace nesena vyacuterazně mechanisticky

Aristotelova formulace však neniacute dalšiacutemi autory doslovně sdiacutelena neboť se v daneacutem kontextu vyskytuje i jineacute kliacutečoveacute sloveso Pseudo-Pluacutetarchos při popisu odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo užiacutevaacute vyacuteraz ἀποκριθῆναι Objevuje se rovněž u Hippolyta ačkoli v tomto přiacutepadě se jednaacute o pozdějšiacute faacutezi kosmogonie

bdquoNebeskaacute tělesa jsou jako kruh ohně odloučila se (ἀποκριθέντα) z ohně kteryacute byl v kosmu a obklopil (περιληφθέντα) je vzduchldquo25

Hippolytos se obdobně vyjadřuje takeacute v souvislosti se vznikem větru

bdquoViacutetr vznikaacute když se ze vzduchu vyloučiacute (ἀποκρινομένων) nejjemnějšiacute paacutery a jakmile se shromaacuteždiacute dajiacute se do pohybuldquo26

u Hippolyta singulaacuter τὸν κόσμον na pluraacutel τοὺς κόσμους)

25 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

26 Hippolytos Ref I67 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

78

132015

Pokud Simplikios v kliacutečoveacute pasaacuteži (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) pou-žiacutevaacute sloveso ἀποκρίνεσθαι mohlo by se zdaacutet že vychaacuteziacute z Theofrasta (jakkoli se maacute za to že dovětek za zlomkem Theofrasta netlumočiacute) kteryacute nejleacutepe odraacutežiacute původniacute Anaximandrovo vyja-dřovaacuteniacute zatiacutemco ἐκκρίνεσθαι předsta-vuje vlastniacute Aristotelovu interpretaci Sloveso ἐκκρίνεσθαι je ovšem v na-prosto shodneacutem kontextu u Simpli-kia takeacute doloženeacute27 Simplikios naviacutec u Anaxagory použil v kosmogonickeacute souvislosti ἀποκρίνεσθαι kde bychom spiacuteše očekaacutevali praacutevě ἐκκρίνεσθαι

bdquoAnaxagoraacutes tvrdiacute že z jedneacute směsi se vydělujiacute (ἀποκρίνεσθαί) stejnorodeacute podiacutely neomezeneacute co do množstviacute při-čemž všechny věci jsou ve všem Cha-rakter každeacute z nich je daacuten tiacutem co [v niacute] převažujeldquo28

Na jineacutem miacutestě je u Anaxagory po-dobně možneacute čiacutest

bdquoVždyť vzduch i aitheacuter se vydě-lujiacute (ἀποκρίνονται) od obklopujiacuteciacuteho množstviacute a to co obklopuje je bez-mezneacute co do množstviacuteldquo29

Pseudo-Pluacutetarchos v pokračovaacuteniacute sveacute zpraacutevy při popisu odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery nadto ještě použiacutevaacute slo-veso ἀπορρήγνυμαι přičemž jeho vyjaacutedřeniacute vypoviacutedaacute o mechanickeacutem procesu Daacutele uvidiacuteme že když Aacuteetios přibližuje vznik prvniacutech živyacutech by-tostiacute užiacutevaacute obdobnyacute motiv rozlaacutemaacuteniacute

27 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

28 Simplikios In Arist Phys 15523ndash25 = DK 59 B 1

29 Simplikios In Arist Phys 15531ndash1561 = DK 59 B 2

(περιρρηγνυμένου) ostnateacute kůry ob-klopujiacuteciacute tyto živočichy Hippolytos zase užije ve vyacutekladu vzniku nebes-kyacutech těles tvar slovesa ἀποκρίνεσθαι Ačkoli se nejednaacute o popisy jedneacute a teacuteže udaacutelosti neboť Pseudo-Pluacutetarchos popisuje odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery za-tiacutemco Hippolytos vznik nebeskyacutech tě-les jednaacute se o analogickeacute situace Lze předpoklaacutedat že společnyacutem jmenova-telem je v nich praacutevě oheň pochaacutezejiacuteciacute z někdejšiacute planouciacute sfeacutery V každeacutem přiacutepadě je evidentniacute že proces oddě-lovaacuteniacute je u dochovanyacutech autorů bohatě doložen

Ohledně rozdiacutelu mezi uvedenyacutemi slovesy se U Houmllscher domniacuteval že Simplikios v zaacutevěru sveacuteho referaacutetu (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) ve sku-tečnosti zohledňuje Aristotela a teorii prvků s dvojiciacute zaacutekladniacutech protikladů Aristoteleacutes přitom mohl zaměnit pů-vodniacute bdquooddělovaacuteniacuteldquo za bdquovydělovaacuteniacuteldquo kdyby bylo τὸ ἄπειρον pochopeno jako směs protikladů Theofrastos totiž ne-měl Anaximandrovi připisovat bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo protikladů nyacutebrž bdquooddělovaacuteniacute nebesldquo (ἀποκεκρίσθαι) jak jsme viděli u Pseudo-Pluacutetarcha30

Přesto se zdaacute že oproti rozdiacutelům mezi užitiacutem jednotlivyacutech sloves bude naopak zaacutesadniacute vlastniacute pochopeniacute a vyacuteklad celeacute situace Zatiacutemco se tak u Aristotela setkaacutevaacuteme spiacuteše s mecha-nistickyacutem odděleniacutem jednotlivyacutech složek z původniacute směsi v přiacutepadě Pseudo-Pluacutetarcha se může jednat o bio-logickeacute vyzněniacute celeacute situace U něho se primaacuterně nejednaacute o odděleniacute

30 Srov Houmllscher 1970 s 285ndash290 KRS 2004 s 167ndash168

79R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

protikladnyacutech složek z nichž se daacutele sestaacutevaacute svět ale o odloučeniacute něčeho co daacutele plodiacute Pokud mohou byacutet slovesa ἀποκρίνεσθαι a ἐκκρίνεσθαι vzaacutejemně užita v embryonaacutelniacutem či v biologickeacutem smyslu bdquovyloučeniacuteldquo31 mohli bychom v analogickeacutem smyslu vyložit i celyacute motiv bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Pocho-piacuteme-li jednotliveacute způsoby vyjadřujiacuteciacute určityacute druh odděleniacute jako bdquovyloučeniacuteldquo mohli bychom celou Anaximandrovu kosmogonii naacutesledně vniacutemat v bio-logickeacutem smyslu Biologickeacutemu vyacute-kladu přitom nahraacutevaacute i zmiacutenka o kůře stromu kteraacute se objevuje v souvis-losti s přirovnaacuteniacutem růstu planouciacute sfeacutery a jejiacuteho naacutesledneacuteho obepiacutenaacuteniacute vzduchu32

KOSMOGONIEOtaacutezka vzniku uacutezce souvisiacute s povahou Anaximandrova bdquopočaacutetkuldquo (ἀρχή) z něhož maacute vše vznikat Je dobře znaacutemeacute že teacutema bdquopočaacutetkuldquo u předsoacute-kratiků tendenčně vychaacuteziacute z Aristote-lovy koncepce přiacutečin Přesto se lze do-mniacutevat že za niacutem můžeme tušit obrysy původniacutech pojetiacute na ktereacute Aristoteleacutes reagoval Domniacutevaacuteme se že bychom v teacuteto souvislosti mohli zejmeacutena oče-kaacutevat akcent archaickyacutech myslitelů na ty z nejpodstatnějšiacutech projevů života na nichž se život zaklaacutedaacute a daacutele rozviacutejiacute Praacutevě mezi ně bezpochyby patřiacute vlh-kost nebo vzduch ktereacute jsou v textech Miacuteleacuteťanů uvaacuteděny

Anaximandros měl za počaacutetek všeho poklaacutedat bezmezno (τὸ ἄπειρον)

31 Srov LSJ s v ἀποκρίνω a ἐκκρίνω32 Srov Graham 2006 s 32

Pokud Aristoteleacutes řadiacute Anaximandra mezi ty kteřiacute podle něho vyklaacutedali vznik jako vydělovaacuteniacute protikladů při-čemž explicitně uvaacutediacute koncepci směsi neniacute překvapeniacutem že τὸ ἄπειρον bylo v minulosti vymezovaacuteno praacutevě jako směs protikladů33 Jak jsme ale při ji-nyacutech přiacuteležitostech dřiacuteve uvedli ob-jevuje-li se Anaximandrův princip jako τὸ ἄπειρον de facto až v textech založenyacutech na Theofrastovi lze se naacute-sledně domniacutevat že to byl Theofrastos či jinyacute z peripatetiků kteryacute daneacute sub-stantivum vytvořil Zdaacute se přitom že mohlo vychaacutezet předevšiacutem z adjektiva ἄπειρος Zmiacuteněneacute adjektivum je pak často u Anaximandra spojeneacute s termiacute-nem φύσις Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o peripatetickou konstrukci spojeniacute φύσις ἄπειρος bdquobezmeznaacute přirozenostldquo by mohlo byacutet oproti substantivu τὸ ἄπειρον vhodnějšiacute alternativou34

Pokud jedniacutem z původniacutech vyacute-znamů termiacutenu φύσις35 byl bdquorůstldquo mohlo by se praacutevě zde jednat o akcent na všudypřiacutetomnou siacutelu vedouciacute ke zrodu a růstu Růst přitom směřuje k tvaru kteryacute je důsledkem celeacuteho růstu Ačkoli v podobneacutem smyslu vy-meziacute děniacute v přiacuterodě mnohem později Aristoteleacutes mohli bychom přesto uvaacute-žit zda se již u Anaximandra nejed-nalo o termiacuten postihujiacuteciacute život a jeho nejzaacutekladnějšiacute projevy V takoveacutem přiacutepadě by se nabiacutezela možnost chaacutepat

33 Srov Cherniss 1971 s 377ndash379 Vlastos 1947 s 170ndash172

34 Srov Couprie Kočandrle 2013 Kočandrle 2011a 2011b

35 Srov LSJ s v φύσις

80

132015

Miacuteleacuteťanův vyacuteklad ve smyslu bezmezneacute přirozenosti vyjadřujiacuteciacute siacutelu a moc přiacute-rody z niacutež vše pochaacuteziacute

Vraacutetiacuteme-li se k vyacuteše uvedeneacutemu Pseudo-Pluacutetarchovu popisu kosmogo-nie vidiacuteme že na prvniacute pohled obsa-huje zmiacutenky o čase generativniacute siacutele oddělovaacuteniacute a protikladech Přestože pa-saacutež bude vyacuteznamně zatiacutežena tendenčniacute peripatetickou optikou obsahuje zaacutero-veň naacuteznaky původniacuteho textu

Přestože Pseudo-Pluacutetarchos neho-vořiacute o odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) přiacutemo z bezmezna nyacutebrž do-slova bdquoz toho co trvaacuteldquo (ἐκ τοῦ ἀιδίου) maacute se obvykle za to že bdquoto co trvaacuteldquo je pouze opisem za bezmezno Vznik nebes ve smyslu jejich bdquoodloučeniacuteldquo z bezmezna je naviacutec uveden v textu kteryacute kliacutečoveacute pasaacuteži přiacutemo předchaacuteziacute Dalšiacute obtiacuteže působiacute zejmeacutena termiacuten τὸ γόνιμον U Miacuteleacuteťanů jej užiacutevaacute takeacute Simplikios ve spojeniacute s rodiacuteciacute schop- nostiacute vody

bdquoA ti kteřiacute předpoklaacutedali jeden prvek jako Thaleacutes Anaximandros a Heacuterakleitos z nich každyacute zaměřil pozornost k působiacuteciacute a rodiacuteciacute povaze onoho prvku Thaleacutes zaměřil pozor-nost k rodiacuteciacute (τὸ γόνιμον) vyživujiacuteciacute udržujiacuteciacute oživujiacuteciacute a formujiacuteciacute schop-nosti vody Heacuterakleitos k životodaacuter-nosti a tvořivosti ohně Anaximeneacutes k vlastnostem vzduchu co se snadno formuje a snadno přechaacuteziacute na obě strany jak k ohni tak k vodě Jako i Anaximandros předpoklaacutedal něco mezi co se snadno proměňujeldquo36

36 Simplikios In Arist Phys 368 = TP 2 As 135

S velkou pravděpodobnostiacute se ale jednaacute až o pozdniacute termiacuten kteryacute může v daneacutem kontextu pochaacutezet od Theo-frasta Lze očekaacutevat že Anaximandros užil naprosto konkreacutetniacute vyacuteraz kteryacutem mohl byacutet v uvedeneacute souvislosti termiacuten σπέρμα bdquosemenoldquo nebo spiacuteše γόνος bdquosemenoldquo ktereacute uacutezce souvisiacute s vlhkostiacute Podobneacute čteniacute by mohlo podpořit před-poklad že v přiacutepadě Anaximandrovy kosmogonie maacuteme opravdu co do či-něniacute s kvazibiologickyacutem procesem37

Pokud celyacute text vyložiacuteme z biolo-gickeacuteho hlediska Anaximandros mohl tvrdit že v daacutevnyacutech časech došlo pů-sobeniacutem bezmezneacute moci přiacuterody k vy-loučeniacute semene ktereacute daacutele rostlo a roz-viacutejelo se do dalšiacutech tvarů Nastalo tak prvopočaacutetečniacute odděleniacute ktereacute může byacutet vyloženo jako vyacuteron semene akti-vitou bezmezneacute siacutely přiacuterody Nemusiacute se přitom předpoklaacutedat existence pů-vodce z něhož se semeno vyloučilo a kteryacute by byl přiacutepadně situovaacuten mimo vznikajiacuteciacute svět Odděleniacute semene zde může byacutet vlastniacutem popisem prvotniacuteho zrodu vůbec Mohli bychom předpo-klaacutedat že saacutem Anaximandros celou si-tuaci leacutepe nevykreslil přičemž akcent byl položen praacutevě na objeveniacute plod-neacuteho semene a zejmeacutena na jeho dalšiacute vyacutevoj Možnaacute bychom mohli celyacute po-pis parafraacutezovat naacutesledujiacuteciacutemi slovy bdquoNa počaacutetku se vyloučilo semenohellipldquo či bdquoVe věčnosti došlo k vyacuteronu semenehellipldquo Semeno zde může byacutet pochopeno jako prvniacute hmatatelnyacute důkaz působeniacute bez-mezneacute siacutely přiacuterody a jeho vyloučeniacute

37 Srov Baldry 1932 s 29ndash30 DK I s 83 Heidel 1913 s 686 Houmllscher 1970 s 292 Kahn 1960 s 57 KRS 2004 s 169ndash170

81R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

může byacutet vyacuterazem jejiacute spontaneity ve smyslu popisu zrodu a dalšiacuteho růstu Věčnyacute pohyb můžeme naacutesledně vniacutemat jako pozdniacute opis nekončiacuteciacuteho půso-beniacute teacuteto bezmezneacute siacutely

V přirozenosti kteraacute je bezmeznaacute dojde k diferenciaci prvotniacutemu od-lišeniacute jednoho od druheacuteho Kvůli vnitřniacutem přiacutečinaacutem tak došlo k oddě-leniacute vymezeneacute čaacutesti z původně bliacuteže nevymezeneacuteho prostřediacute Odděleniacute zaklaacutedaacute diferenciaci kteraacute vede k vy-mezeniacute toho ktereacuteho tvaru tedy vy-hraněniacute vlastniacuteho života a současně poukazuje k siacutele sveacuteho původu Se-meno kliacutečiacute a daacutele se vyviacutejiacute až se zfor-muje do podoby planouciacute sfeacutery obklo-pujiacuteciacute vzduch a Zemi Vzduch přitom představuje mlhu doslova se jednaacute o prvotniacute vlhkost Tuto vlhkost se-meno během sveacuteho rozvoje absorbuje ve staacutele většiacutem množstviacute Sfeacutera v dal-šiacutem stupni vyacutevoje semene praskne ndash odlaacuteme se Vzniknou nebeskaacute tělesa a začne se strukturovat podoba celeacuteho fenomenaacutelniacuteho světa38

U Pseudo-Pluacutetarcha tak můžeme doložit hned několik faacuteziacute oddělovaacuteniacute Nejprve dojde spontaneitou bezmezneacute siacutely přiacuterody k vyloučeniacute semene jako prvniacutemu dokladu zrodu Semeno ve sveacutem dalšiacutem vyacutevoji roste do tvaru planouciacute sfeacutery jejiacutež čaacutesti se v dalšiacute faacutezi rovněž odděliacute Každyacute dalšiacute krok diferenciace světa od odděleniacute ohně a vzduchu-vlhkosti je pokračovaacuteniacutem původniacute diference vedouciacute ke vzniku fenomenaacutelniacuteho světa Zachovaacutevaacute se a staacutele znovu ustavuje ve vzniku země

38 Srov Kratochviacutel 2010 s 251ndash254

a moře jednotlivyacutech meteorologickyacutech fenomeacutenů i živyacutech bytostiacute

Nejednaacute se ovšem o odděleniacute z po-myslneacute směsi ale o odděleniacute jednoho od druheacuteho Daacutele uvidiacuteme že se při-tom odděluje nejen stejneacute od stejneacuteho (jako v přiacutepadě ohně) ale současně jineacute od jineacuteho (v přiacutepadě ohně a vzdu-chu) Konkreacutetniacute složky světa v podobě planouciacute sfeacutery a vzduchu konstituujiacute svět a zaacuteroveň reprezentujiacute bezmeznou siacutelu přiacuterody kteraacute je v nich přiacutetomna V biologickeacutem vyzněniacute se jednaacute o po-pis působeniacute teacuteto moci kteraacute zaklaacutedaacute vznik a vede k dalšiacutemu růstu

Teacutema oddělovaacuteniacute ktereacute je doloženeacute v Anaximandrově kosmogonii se při-tom často vraciacute napřiacuteč kulturami při popisech vzniku světa ve smyslu oddě-leniacute nebe a země Podobně se v knize Genesis hovořiacute o odděleniacute prvotniacutech vod39 Praacutevě v obdobneacutem smyslu by-chom mohli zpětně rekonstruovat a vysvětlit Anaximandrovu koncepci kteraacute byla až naacutesledně u Aristotela bdquopřeloženaldquo do podoby τὸ ἄπειρον jako směsi a vzniku pochopeneacutemu ve smy-slu oddělovaacuteniacute protikladů

V každeacutem přiacutepadě lze na popisu kos-mogonie doložit že zpraacutevy ktereacute Ana-ximandrovi připisujiacute vysvětleniacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů majiacute nejspiacuteše opravdu autentickeacute jaacutedro V textu se skutečně setkaacutevaacuteme nejen s teacutematem oddělovaacuteniacute ale jsou zmiacute-něny teacutež konkreacutetniacute podoby protikladů Pseudo-Pluacutetarchův popis kosmogonie naacutem tak může zpětně pomoci pochopit Anaximandrův vyacuteklad vzniku

39 Gn 16ndash8

82

132015

bdquoODDĚLOVAacuteNIacute PROTIKLADŮldquoVznik nebeskyacutech těles podle Pseudo- -Pluacutetarcha nastaacutevaacute po odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery kdy se jejiacute pozůstatky naacutesledně zformujiacute do noveacuteho tvaru ndash kruhů Těmito kruhy jsou Slunce Mě-siacutec a hvězdy40 Odlaacutemaacuteniacute ohniveacute sfeacutery tak představuje po vyloučeniacute semene dalšiacute hlavniacute faacutezi diferenciace vedouciacute k ustaveniacute tvaru celeacuteho vznikajiacuteciacuteho univerza

Viděli jsme že uacutezkou souvislost mezi kosmogonickou planouciacute sfeacute-rou a nebeskyacutemi tělesy kteraacute doslova představujiacute jejiacute zbytky doklaacutedaacute rovněž Hippolytos Naviacutec přinaacutešiacute důležiteacute od-lišeniacute mezi celyacutem kruhem kteryacute tvořiacute vlastniacute nebeskeacute těleso a průduchem jiacutemž se na nebi bdquoukazujeldquo

bdquoJsou však průduchy jakožto ja-keacutesi poacutery na způsob piacutešťaly kteryacutemi se nebeskaacute tělesa ukazujiacute Proto takeacute uzavřeniacutem těchto průduchů dochaacuteziacute k zatměniacutemldquo41

Nebeskaacute tělesa v prvniacute řadě sestaacute-vajiacute z ohně někdejšiacute planouciacute sfeacutery kteryacute se ustavil do noveacuteho tvaru ohni-veacuteho kruhu Ten byl zaacuteroveň obklopen vzduchem v konzistenci husteacute mlhy jenž se původně naleacutezal uvnitř sfeacutery Přestože celyacute ohnivyacute kruh tělesa neniacute kvůli tomu viditelnyacute vnitřniacute oheň vyzařuje skrze průduch na jednom z miacutest vzdušneacuteho obalu Slunce Mě-siacutec a hvězdy ktereacute vidiacuteme na obloze jsou tak jen průduchy do mlžnyacutech obalů gigantickyacutech ohnivyacutech kruhů

40 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1041 Hippolytos Ref I6 4 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11

nebeskyacutech těles otaacutečejiacuteciacutech se kolem Země42

Slunce Měsiacutec a hvězdy majiacute miacutet shodnou povahu a majiacute se lišit de facto jen svyacutemi rozměry Univerzum se se-staacutevaacute z těchto koncentrickyacutech kruhů nebeskyacutech těles umiacutestěnyacutech kolem Země v jejich středu Otaacutečejiacute se kolem Země a zaacuteroveň ležiacute jeden za druhyacutem kdy nejbliacuteže zemskeacutemu povrchu se naleacutezajiacute kruhy hvězd zatiacutemco kruh Slunce je v největšiacute vzdaacutelenosti43

Po zformovaacuteniacute nebeskyacutech těles a tvaru celeacuteho univerza dochaacuteziacute k vy-hraněniacute dalšiacutech jednotlivyacutech oblastiacute Protikladnyacutemi složkami ktereacute určujiacute zaacutekladniacute směr všeho děniacute je zejmeacutena prvotniacute vlhkost a teplo Slunce Ačkoli z textů neniacute zcela zřejmeacute odkud pr-votniacute vlhkost pochaacuteziacute lze se opraacutev-něně domniacutevat že se původně jednaacute o vzduch naleacutezajiacuteciacute se uvnitř planouciacute sfeacutery Ten po odlaacutemaacuteniacute sfeacutery naacutesledně unikl do nově otevřeneacuteho prostoru v němž se formovalo univerzum V podobě husteacute mlhy vytvořil nejen obal nebeskyacutech těles ale představoval takeacute prostřediacute v němž se od prvniacutech kosmogonickyacutech faacuteziacute nachaacutezela celaacute Země

Vysušovaacuteniacutem prvotniacute vlhkosti ze-jmeacutena teplem Slunce se daacutele objevila suchaacute země nad kterou se ustavila

42 Aacuteetios Plac II164 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 18 II201 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II211 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II243 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II251 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 II291 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 Hippolytos Ref I64ndash5 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

43 Srov Couprie 2011 s 99

83R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

atmosfeacutera Tiacutem došlo nejen k odděleniacute země a nebe ale postupně teacutež moře a země

bdquoAnaximandros řiacutekaacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti jejiacutež většiacute čaacutest oheň vysušil zbytek pak proměnil vyžehnutiacutemldquo44

Prvotniacute vlhkost se tak v ustaveneacutem univerzu na jedneacute straně diferencovala do moře představujiacuteciacuteho jejiacute nejhustšiacute čaacutest zatiacutemco na straně druheacute do atmo-sfeacuterickeacuteho vzduchu Celyacute proces v kraacutet-kosti přibližuje Aristoteleacutes

bdquo[Řiacutekajiacute] totiž že celaacute oblast v okoliacute Země byla dřiacuteve vlhkaacute [nebo byla pr-votniacute vlhkostiacute] byla však vysušena Sluncem To co se vypařilo pryacute způ-sobuje vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece zatiacutemco to co zůstalo je moře Proto se domniacutevajiacute že vysoušeniacutem se [moře] zmenšuje a nakonec že jednou uacuteplně vyschneldquo45

Přestože Aristoteleacutes nejmenuje žaacutedneacute konkreacutetniacute myslitele Alexandros z Afrodisiady se odvolaacutevaacute na Theo-frasta když celyacute vyacuteklad připisuje Ana-ximandrovi a Diogenovi z Apolloacutenie ačkoli představujiacute myslitele jinyacutech dob

bdquoNěkteřiacute z nich totiž řiacutekajiacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti Neboť ob-last kteraacute je kolem Země je vlhkaacute poz-ději se určitaacute čaacutest teacuteto vlhkosti půso-beniacutem Slunce vypařuje a z niacute vznikajiacute vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece Neboť vysvětlujiacute jejich obraty pomociacute těchto par a vyacuteparů A kde je pro ně vlhkosti dostatek kolem toho je nechaacutevajiacute otaacute-čet Zbytek vlhkosti v prohloubenyacutech

44 Aacuteetios Plac III161 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 27

45 Aristoteleacutes Meteor II1 353b6 = DK 12 A 27

miacutestech Země je moře Proto se takeacute staacutevaacute působeniacutem Slunce pokaždeacute men-šiacutem tiacutem že se vysoušiacute a nakonec jed-nou vyschne Tento naacutezor zastaacuteval Anaximandros a Diogeneacutes [z Apolloacute-nie] jak tvrdiacute Theofrastosldquo46

Vliv tepla Slunce na prvotniacute vlh-kost hraje nejen uacutestředniacute roli v zaacuteklad-niacutem odděleniacute země a moře ale zapřiacute-čiňuje i dalšiacute diferencovaacuteniacute vlhkosti v podobě vzniku vyacuteparů vedouciacutech k vzniku větru

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že viacutetr je proud vzduchu když se to nejjemnějšiacute a nejvlhčiacute v něm působeniacutem Slunce daacutevaacute do pohybu a vypařujeldquo47

Vyacuteše jsme přitom viděli že vznik větru daacutevaacute Hippolytos do souvislosti s vyděleniacutem a nashromaacutežděniacutem nej-jemnějšiacutech par vzduchu A podobně re-feruje i jinyacute pramen

bdquoPohleďte všichni jak se vanutiacute dějiacute z jemneacuteho vyacuteparu vzduchu když se teplo spojiacute s vlhkem vyjde cosi jem-neacuteho a to se nutně staacutevaacute větrem [hellip] A stejně tak s bleskem Když se teplo Slunce střetne s mrakem a roztrhne mrak objeviacute se bleskldquo48

Pokud uvedenaacute pasaacutež zaacuteroveň liacutečiacute vznik blesku opět se tak přeneseně objevuje motiv odděleniacute Na zaacutekladě jineacuteho textu popisujiacuteciacuteho stejnyacute feno-meacuten se zde zaacuteroveň můžeme setkat s ji-nou z očekaacutevanyacutech protikladnyacutech dvo-jic ktereacute se ale jinak v dochovanyacutech

46 Alexandros z Afrodisiady In Arist Meteor 673ndash11 = DK 12 A 27

47 Aacuteetios Plac III71 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 24

48 Turba philosophorum CX15 Ruska = Fr 25 (Mansfeld 1985)

84

132015

textech nevyskytujiacute světlo a tma Praacutevě kontrast mezi temnyacutem mrakem a světlem blesku užiacutevaacute Aacuteetios ve vyacute-kladu daneacuteho jevu

bdquoO hřměniacutech blyacuteskaacuteniacutech hro-mech blesciacutech a o smrštiacutech Anaxi-mandros [řiacutekaacute] že toto všechno na-staacutevaacute z vanutiacute Když je totiž vanutiacute obklopeno (περιληφθὲν) hustyacutem ob-lakem stlačeneacute vyraziacute pro svou uacutetlost a lehkost tehdy působiacute protrženiacute [ob-lačneacuteho obalu] hřmot a trhlina podeacutel černi mračna působiacute zaacuteřildquo49

Ačkoli se dochovaneacute texty nevyja-dřujiacute ke vzniku rostlin v charakteris-tice vzniku živočichů je opět evidentniacute působeniacute tepla Slunce na vlhkost Vždyť vlastniacute suchozemskyacute život mohl vznik-nout praacutevě až odděleniacutem moře a sucheacute země Tak mezi jinyacutemi přibližuje vznik živyacutech bytostiacute Hippolytos slovy

bdquoŽiveacute bytosti vznikajiacute [z vlhka] vy-pařovaneacuteho působeniacutem Slunce Člověk pak vznikl původně podobnyacute jineacute živeacute bytosti totiž ryběldquo50

V podobnyacutech intenciacutech se vyjadřuje i Censorinus

bdquoAnaximandros z Miacuteleacutetu si před-stavoval že z ohřaacuteteacute vody a země vznikly buď ryby nebo živeacute bytosti velmi podobneacute rybaacutem V nich se lideacute zformovali a [jejich] zaacuterodky byly za-držovaacuteny uvnitř až do puberty Teprve tehdy praskly a vystoupili z nich muži a ženy kteřiacute už byli schopni se sami živitldquo51

49 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 23

50 Hippolytos Ref I6 6 (Marcovich 1986)= DK 12 A 11

51 Censorinus De die nat 47 = DK 12 A 30

Viděli jsme že oddělovaacuteniacute předsta-vuje nejen vytvaacuteřeniacute vlastniacute stratifi-kace jednotlivyacutech sfeacuter světa ale i for-movaacuteniacute konkreacutetniacutech objektů ať již z neživeacute či živeacute přiacuterody Mohli jsme si takeacute povšimnout že proces odděleniacute neznamenaacute nutně jen odděleniacute proti-kladnyacutech ale rovněž shodnyacutech jevů V přiacutepadě Hippolytova popisu vzniku nebeskyacutech těles se jednaacute o odloučeniacute čaacutestiacute z původniacuteho ohně planouciacute sfeacutery vyloučeniacutem nejjemnějšiacutech par ze vzdu-chu se zase diferencuje viacutetr Při vyacute-kladu blesku se objevuje roztrženiacute ob-laku tedy odděleniacute jedneacute jeho strany od druheacute Odděluje se tak oheň od ohně nebo vzduch od vzduchu Proces oddělovaacuteniacute se přitom u Anaximandra naleacutezaacute v uacutezkeacute relaci k jineacute formě vztahu mezi jevy kteraacute je s niacutem zdaacutenlivě v přiacute-meacutem rozporu Tou je obklopovaacuteniacute

OBKLOPOVAacuteNIacuteVyacuteše jsme již upozornili na Aacuteetiovu zpraacutevu kteraacute přinaacutešiacute popis vzniku prvniacutech živyacutech bytostiacute Ačkoli se ve skutečnosti může jednat o vyacuteklad zrodu člověka podobně jako Pseudo--Pluacutetarchos užiacutevaacute přiacuteklad kůry a jejiacuteho naacutesledneacuteho rozlomeniacute

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že prvniacute živeacute bytosti se zrodily ve vlhku a že je obklopovala ostnataacute kůra (φλοιοῖς περιεχόμενα ἀκανθώδεσι) V dalšiacutech generaciacutech [s přibyacutevajiacuteciacutem věkem] vystupovaly na suššiacute miacutesta a když se kůra rozlamovala (περιρρηγνυμένου) po kraacutetkyacute čas přežiacutevaly [žily po kraacutetkyacute čas jinyacutem způsobem]ldquo52

52 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 30

85R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Obklopujiacuteciacute kůra kterou jsme po-tkali v kontextu kosmogonie kdy je růst planouciacute sfeacutery kolem vzduchu po-psaacuten slovy bdquojako kůra kolem stromuldquo53 se tak vraciacute v jineacute souvislosti Pokud se přitom opakuje shodneacute slovo bdquokůraldquo (φλοιός) je pravděpodobneacute že se jednaacute o původniacute Anaximandrův způsob vy-jadřovaacuteniacute Naacutesledneacute rozlomeniacute kůry je přitom uacutezce spjato s momentem bdquoob-klopovaacuteniacuteldquo kteryacute se v těchto souvislos-tech často objevuje Zatiacutemco planouciacute sfeacutera bdquovyrostla kolem (περιφυῆναι)54 vzduchu kteryacute je okolo Zeměldquo jsou nebeskaacute tělesa popsaacutena jako kruh ohně obklopeneacuteho (περιληφθέντα)55 vzduchem V již ustaveneacutem univerzu je blesk důsledkem vanutiacute obklope-neacuteho (περιληφθὲν)56 hustyacutem oblakem A konečně než dojde k jejiacutemu rozlo-meniacute obklopuje (περιεχόμενα)57 prvniacute živeacute bytosti ostnataacute kůra V přenese-neacutem smyslu takto můžeme pochopit i vyacuteklad zemětřeseniacute ktereacute vznikaacute když vzduch vnikne do otevřenyacutech štěrbin v zemi a jako bdquomocneacute vanutiacuteldquo zemiacute otřaacutesaacute58 Pokud Aristoteleacutes o τὸ ἄπειρον soudiacute že bdquovšechny věci objiacutemaacute a řiacutediacuteldquo (περιέχειν ἅπαντα καὶ πάντα κυβερνᾶν)59 zatiacutemco podle Hippolyta bdquopřirozenost bezmeznaldquo obklopuje

53 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 10 54 Tamteacutež55 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11 56 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 2357 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 3058 Ammianus Marcellinus Hist XVII712 = DK

12 A 28 59 Aristoteleacutes Phys III4 203b7 = DK 12 A 15

(περιέχειν) všechny světy60 zdaacute se jako by reagovali na původniacute pod-nět a celyacute obraz tiacutem dostaacutevaacute finaacutelniacute podobu61

Termiacuten περιέχειν nebude s velkou pravděpodobnostiacute autentickyacute neboť je věrohodně doložen až u Anaxagory62 Přesto lze zvaacutežit že pouze nahradil některeacute z originaacutelniacutech slov přičemž byl původniacute smysl zachovaacuten63 Termiacuten κυβερνᾶν kteryacute se spolu s niacutem u Aris-totela objevuje je přitom doložen již u Heacuterakleita z Efesu64 Lze pozname-nat že motiv obklopovaacuteniacute a řiacutezeniacute za-vdal v minulosti důvod k interpretaci τὸ ἄπειρον jako bdquosubstanceldquo obklopu-jiacuteciacute celeacute univerzum zvenčiacute umiacutesťujiacuteciacute jej takto mimo svět65 V našem pocho-peniacute se ale naopak jednaacute o siacutelu kteraacute přirozeně působiacute ve světě a zavdaacutevaacute přiacutečinu ke zrodu a růstu všeho

Obklopovaacuteniacute v prvniacute řadě vyjadřuje vztah mezi popisovanyacutemi zaacutekladniacutemi složkami Zaacuteroveň však reprezentuje strukturu a konstituci jak nebeskyacutech těles či meteorologickyacutech jevů tak ži-vyacutech bytostiacute ktereacute jsou takto utvaacuteřeny Na daneacute uacuterovni tiacutem formuluje nejen druh vztahu ale i diferenciaci světa Vzhledem k charakteru vyacuteskytu celeacuteho motivu obklopovaacuteniacute se nabiacuteziacute uacutevaha zda se nejednaacute o původniacute způsob

60 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

61 Srov Kahn 1960 s 112 pozn 162 Simplikios In Arist Phys 15530 = DK 59

B 2 1575 = DK 59 B 1463 Srov KRS 2004 s 150 pozn 13 Robinson

2008 s 48664 DL IX1 = DK 22 B 4165 Srov Kahn 1960 s 233ndash237

86

132015

popisu uspořaacutedaacuteniacute liacutečeneacuteho fenomeacutenu a jeho toliko dočasneacute stability

Neznamenaacute to ovšem že bdquoto uvnitřldquo tedy to obklopeneacute bude vždy tepleacute jak bychom možnaacute na prvniacute po-hled čekali Obklopeneacute může byacutet to-tiž jak tepleacute tak chladneacute A podobně je tomu v přiacutepadě obklopujiacuteciacuteho Po odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery jejiacutež oheň obklopoval vzduch (obklopujiacuteciacute je tak v daneacutem přiacutepadě to tepleacute) dojde k ustaveniacute nebeskyacutech těles tentokraacutet ovšem s opačnyacutem uspořaacutedaacuteniacutem ne-boť oheň se nyniacute naleacutezaacute uvnitř vzduš-neacuteho (mlžneacuteho) obalu Odlaacutemaacuteniacute a naacute-sledneacute uzavřeniacute (ἀπορραγείσης καὶ ἀποκλεισθείσης) ohně planouciacute sfeacutery přitom představuje dva naprosto kon-stitutivniacute momenty Oproti očekaacuteva-neacutemu destruktivniacutemu uacutečinku ohně na vzduch a vlhkost se tiacutem naopak ustaviacute uacutezkaacute vzaacutejemnaacute spolupraacutece těchto pro-tikladnyacutech složek ktereacute vytvaacuteřejiacute celeacute nebeskeacute těleso Rok za rokem se jejich pozice neměniacute a vše zůstaacutevaacute stabilniacute Aniž by jedna ze stran druhou zahu-bila dochaacuteziacute k vzaacutejemneacute spolupraacuteci kteraacute umožňuje dalšiacute setrvaacuteniacute celeacute struktury Vlhkost přiacutetomnaacute ve světě přitom dlouhodobě vyživuje oheň ne-beskeacuteho tělesa66

Viděli jsme však že oproti vzaacute-jemneacute dlouhodobeacute součinnosti mezi vzduchem-vlhkostiacute a ohněm ktereacute jsme byli svědky v přiacutepadě nebeskyacutech těles se postupně přece jen bdquopodle řaacutedu časuldquo projeviacute jejich očekaacutevanyacute protikladnyacute vztah kteryacute vede k vysu-šeniacute moře

66 Srov Kratochviacutel 2010 s 271ndash274

VĚČNYacute POHYBKdyž Simplikios přibližuje Anaximan-drův vyacuteklad vzniku dodaacutevaacute oproti Aristotelovi nově důležitou okolnost Podle něho mělo k oddělovaacuteniacute proti-kladů dochaacutezet bdquověčnyacutem pohybemldquo (ἀιδίου κινήσεως)67 K Aristotelově in-formaci tak připojuje dodatečnyacute pro-ces jiacutemž se měly protiklady oddělovat Bliacuteže jej však nijak nevysvětluje Sim-plikiovu verzi Theofrastova textu pod-poruje i Hippolytos kteryacute se o věčneacutem pohybu rovněž zmiňuje

bdquoAnaximandros tedy řekl že bez-mezno je počaacutetkem a prvkem jsouciacutech věciacute když jako prvniacute nazval počaacutetek tiacutemto jmeacutenem Jemu je vlastniacute trvalyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) během něhož dochaacuteziacute k tomu že vznikajiacute nebesaldquo68

Pseudo-Pluacutetarchos v přiacutemeacute souvis-losti se vznikem nebes ovšem věčnyacute pohyb jako takovyacute vynechaacutevaacute Přesto se u něho objevujiacute zmiacutenky o bdquobezmez-neacutem aioacutenuldquo69 a zejmeacutena o tom bdquoco trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) U Simplikia se pak věčnyacute pohyb ve spojeniacute s Anaximandrem ob-jevuje dokonce opakovaně70 Vzhledem k podobnyacutem referenciacutem se proto lze domniacutevat že Theofrastův text oproti Aristotelovi přinaacutešel bližšiacute rozvedeniacute celeacute situace

Pokud bychom ale chtěli ze zmiacutenky o věčneacutem pohybu činit zaacutesadniacute zaacutevěry můžeme si všimnout že Simplikios zmiňuje věčnyacute pohyb teacutež bezprostředně

67 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9

68 Hippolytos Ref I62 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

69 Srov LSJ s v αἰών70 Simplikios In Arist Phys 4117ndash19

87R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

po vyacutekladu Anaximandra v posledniacute větě sveacuteho komentaacuteře k Anaximenovi

bdquoI on předpoklaacutedaacute věčnyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) kteryacutem se rovněž děje přeměnaldquo71

Tentokraacutet by se ovšem mělo jednat o pohyb souvisejiacuteciacute s kvalitativniacute změ-nou Vzhledem k vyacuteše uvaacuteděneacutemu Aris-totelovu rozdiacutelu mezi badateli o přiacute-rodě tak můžeme soudit že podstata věčneacuteho pohybu nebude zřejmě u Ana-ximandra zaacutesadně specifickaacute Opět se tak dostaacutevaacuteme do situace jak daneacutemu vyjaacutedřeniacute vlastně porozumět

bdquoVěčnyacute pohybldquo je peripatetickeacute spojeniacute ktereacute vychaacuteziacute z Aristotelovy kosmologie předpoklaacutedajiacuteciacute věčnost světa kde popisuje děniacute v supralunaacuterniacute oblasti Zatiacutemco sublunaacuterniacute oblast je vytvořena ze čtyř prvků a podrobena věčneacutemu toku změn supralunaacuterniacute oblast se sestaacutevaacute z paacuteteacuteho prvku při-čemž jedinou změnou k niacutež dochaacuteziacute je věčnyacute kruhovyacute pohyb nebeskyacutech těles Archaickeacute ioacutenskeacute kosmologickeacute koncepce oproti tomu takoveacute odlišeniacute dvou oblastiacute neznajiacute Určeniacute pohybu jako bdquověčneacuteholdquo by přesto mohlo nazna-čovat že daneacute vymezeniacute tendenčně ciacuteliacute praacutevě na oblast kosmologie72

Pro Aristotela je pohyb od přiacuterody neodmyslitelnyacute Když ve Fyzice rozli-šuje jednotliveacute principy tvrdiacute že ba-dateleacute o přiacuterodě zastaacutevali jeden pohyb-livyacute princip73 Uvedeneacute rozlišeniacute lze v souvislosti s Anaximandrem vidět již na začaacutetku Simplikiova komentaacuteře

71 Simplikios In Arist Phys 2431ndash32 = DK 13 A 5

72 Srov Graham 2013 s 82 Kahn 1960 s 4273 Aristoteleacutes Phys I2 184b15ndash21

kde tvrdiacute že Miacuteleacuteťan se řadil mezi ty bdquokteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmez-neacutemldquo74 Na jineacutem miacutestě Fyziky když se zabyacutevaacute teacutematem nekonečna (bez-mezna) pak Aristoteleacutes doslova soudiacute že ti kdo poklaacutedali bezmezno za počaacute-tek nepředpoklaacutedali jineacute přiacutečiny jako mysl nebo laacutesku75 Na zaacutekladě Aristo-telovyacutech kritik jeho předchůdců kteřiacute podle něho s vyacutejimkou laacutetky neodli-šili jineacute přiacutečiny lze proto očekaacutevat že Anaximandrův bdquoprincipldquo měl byacutet saacutem nadaacuten pohybem kteryacute všechny změny umožňoval Z tohoto důvodu je možneacute zvaacutežit že by se tak bezmezno přiacutemo naleacutezalo v pohybu76 Pokud je naviacutec Anaximandros obvykle kladen pospolu s Anaxagorou a Empedo-kleem Theofrastos mohl miacutet na mysli i konkreacutetniacute druh pohybu Uvažovat lze v teacuteto souvislosti zejmeacutena o viacuteru kte-ryacutem mohlo dojiacutet k odděleniacute protikla-dů77 O viacuteru ovšem nemaacuteme u Anaxi-mandra žaacutedneacute textoveacute podklady Naviacutec byacutevaacute za původce teacuteto koncepce poklaacute-daacuten praacutevě až Anaxagoraacutes78

Pravděpodobnějšiacute se ale jeviacute mož-nost že v samotneacutem Anaximandrově spisu nebyla otaacutezka pohybu bliacuteže vy-světlena Podrobnějšiacute určeniacute nemuselo byacutet adekvaacutetniacute již z povahy věci Spis mohl pojednaacutevat o bdquobezmezneacute přiro-zenostildquo jako o bdquomoci a siacutele přiacuterodyldquo

74 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 975 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12

A 15 76 Contra Kahn 1960 s 235 77 Srov Robinson 1971 s 116ndash11778 Srov Graham 2013 s 127 pozn 24

Gregory 2007 s 116 KRS 2004 s 165ndash166

88

132015

z niacutež vše povstaacutevaacute A zatiacutemco text vy-klaacutedal o staacuteleacutem vzniku a zaacuteniku kdy je pohyb miacuteněn implicitně peripatetici pro něž byl pohyb kliacutečovou kategoriiacute pak v raacutemci sveacute koncepce celyacute obraz pozměnili Věčnyacute pohyb by tak mohl byacutet peripatetickou transpoziciacute praacutevě za původně obecně uvaacuteděnyacute bezmeznyacute vznik a zaacutenik79

Při jineacute přiacuteležitosti se přitom Aris-toteleacutes pozoruhodně zmiňuje o po-hybu kteryacute je obsažen ve věcech jako bdquojakyacutesi životldquo

bdquoJe však otaacutezka zda pohyb kteryacute dřiacuteve nebyl někdy vznikl a zda opět zanikaacute tak že se nic nepohybuje či zda ani nevznikl ani nezanikaacute nyacute-brž vždy byl a vždy bude a zda toto neustaacutevajiacuteciacute a nesmrtelneacute (ἀθάνατον καὶ ἄπαυστον) jest skutečně ve věcech jako jakyacutesi život kteryacute jest ve všem co je od přiacuterody sestaveno a trvaacute Všichni tudiacutež kdo pojednaacutevajiacute nějak o přiacute-rodě tvrdiacute že pohyb existuje protože se zabyacutevajiacute otaacutezkami o vzniku světa a zkoumaacuteniacute jich všech se tyacutekaacute vzniku a zaacuteniku kteryacute by nemohl byacutet kdyby nebylo pohybu Ale všichni kteřiacute pro-hlašujiacute že jest neomezenyacute počet světů a že jedny vznikajiacute a druheacute zanikajiacute tvrdiacute že pohyb existuje vždy ndash neboť opakovanyacute vznik a zaacutenik nutně jest spolu s jejich pohybem Ti pak kteřiacute uznaacutevajiacute jeden svět kteryacute ltbuď trvaacute nebogt netrvaacute věčně tvořiacute i o pohybu přiměřeneacute předpokladyldquo80

79 Srov KRS 2004 s 164ndash165 McDiarmid 1953 s 142 pozn 62 Naddaf 2005 s 71ndash72

80 Aristoteleacutes Phys VIII1 250b11ndash23 (přel A Křiacutež)

Přestože je v pozadiacute staacutele přiacutetomnaacute peripatetickaacute koncepce pohybu zdaacute se jako by začaacutetek celeacute pasaacuteže přece jen zdařile postihoval miacuteleacutetskeacute pojetiacute jak je napřiacuteklad doloženeacute u Thaleacuteta v souvislosti s teacutematem duše81 Zmiacutenka o bdquoneustaacutevajiacuteciacutem a nesmrtelneacutemldquo (ἀθά-νατον καὶ ἄπαυστον) naviacutec teacuteměř evo-kuje Aristotelův popis bezmezna ve Fy-zice kde se termiacuten ἀθάνατον doslovně opakuje82 Působeniacute věčneacuteho pohybu zachycuje u Anaximandra v podobneacute intenci rovněž Hermiaacutes

bdquoJeho [Thaleacutetův] spoluobčan Ana-ximandros řiacutekaacute že věčnyacute pohyb (ἀίδιον κίνησιν) je nejstaršiacutem počaacutetkem vlh-keacuteho a že věčnyacutem pohybem se jedny věci rodiacute a jineacute zanikajiacuteldquo83

Hermiaacutes může miacutet na mysli oddě-leniacute plodneacuteho semene obsahujiacuteciacuteho prvotniacute vlhkost z niacutež daacutele působeniacutem tepla Slunce vznikaacute moře a ustavuje se celaacute atmosfeacutera Průběh vzniků a zaacute-niků danyacutech věčnyacutem pohybem pak po-ukazuje ke staacuteleacutemu toku života Vyacuteše jsme přitom akcentovali možneacute po-chopeniacute τὸ ἄπειρον jako bezmezneacute siacutely a moci přiacuterody v niacutež by rezonoval vyacute-znam termiacutenu φύσις ve smyslu bdquorůstuldquo kteryacute směřuje k nabytiacute noveacuteho tvaru V raacutemci biologickeacuteho vyacutekladu celeacute kos-mogonickeacute pasaacuteže bychom pak mohli bdquověčnyacute pohybldquo vyložit praacutevě jako staacute-lou spontaneitu bezmezneacute siacutely přiacuterody kteraacute působiacute neustaacutelyacute vznik a růst

81 DL I24 (Marcovich 1986) = DK 11 A 1 Aristoteleacutes De an I2 405a19 = DK 11 A 22 411a7 = DK 11 A 22

82 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

83 Hermiaacutes Irr gent phil 10 = DK 12 A 12

89R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Probleacutem věčneacuteho pohybu naacutes ale může zaveacutest ještě daacutele k teacutematu ktereacute uzaviacuteraacute i vyacuteše uvaacuteděnyacute Aristotelův text Tiacutem je otaacutezka přiacutepadneacute věčnosti světa Pokud maacute podle Anaximandra postupně vyschnout moře lze předpo-klaacutedat že podobně dojde k porušeniacute dlouhotrvajiacuteciacute rovnovaacutehy a uacutezkeacute vazby mezi ohněm a vzduchem tvořiacuteciacutemi ne-beskaacute tělesa Mohlo by tak dojiacutet až k zaacute-niku nebeskyacutech těles Zda naacutesledně nastane kolaps celeacuteho univerza však neniacute z textů zcela průkazneacute

Oproti přiacutepadneacutemu předpokladu staacutelyacutech proměn jednoho daneacuteho světa kteryacute dřiacuteve vznikl mohou byacutet zmiacutenky o věčneacutem pohybu vodiacutetkem k tomu abychom u Anaximandra zvaacutežili ně-kterou z podob neomezenyacutech světů84 V teacuteto souvislosti je možneacute připome-nout že podle Simplikia měly z bez-mezna vznikat bdquovšechna nebesa a světy v nichldquo85 I některeacute dalšiacute texty vychaacute-zejiacuteciacute z Theofrasta se vyslovujiacute v tom smyslu že Anaximandros předpoklaacute-dal existenci množstviacute světů ktereacute měly byacutet nekonečneacute či jich mělo byacutet nezměrneacute množstviacute Neniacute však zřejmeacute zda se jednaacute o světy naacutesledujiacuteciacute po-stupně po sobě ndash po terminaci světa by tak došlo ke vzniku světa dalšiacuteho ndash nebo o světy koexistujiacuteciacute současně jak ve sveacutem rozvrhu univerza předpoklaacute-dali atomisteacute86

Zatiacutemco představu koexistujiacuteciacutech světů lze praacutevem podeziacuterat až z pozd-niacuteho vlivu atomistů nabiacuteziacute se spiacuteše

84 Srov McKirahan 200185 Simplikios In Arist Phys XXIV13 = DK 12

A 986 Srov KRS 2004 s 158

koncepce naacuteslednyacutech světů Zvlaacuteště pokud univerzum u Miacuteleacuteťana nejspiacuteše představovalo jedineacute kontinuum kdy nebeskaacute tělesa byla vzhledem ke sveacute meteorologickeacute povaze v uacutezkeacutem vztahu se zemiacute a mořem Zaacutenik světa by tak byl postupně vystřiacutedaacuten vznikem dal-šiacuteho světa

Oproti jsouciacutem věcem a světu jako takoveacutemu je to bezmezno k němuž by se měla nejvlastněji vztahovat pro-klamovanaacute věčnost Když Aristoteleacutes ve Fyzice nejprve označuje bezmezno přiacutevlastky bdquonezrozeneacute a nezanikajiacuteciacuteldquo (ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον) naacutesledně jej vymezuje jako božstviacute s ohledem k tomu že mělo byacutet bdquonesmrtelneacute a nehy-nouciacuteldquo (ἀθάνατον καὶ ἀνώλεθρον)87 Po-dobně jsme mohli vidět že bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) se podle Pseudo-Pluacutetarcha maacute oddělit z bdquotoho co trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) Oproti tomu všem věcem ktereacute vzni-kajiacute je daacuten pouze vymezenyacute čas

bdquoMluviacute takeacute o čase jakožto o vyme-zeneacutem vzniku jsouciacutech věciacute tak jejich zaacutenikuldquo88

Je to zaacutenik na kteryacute se ve skuteč-nosti soustřediacute znaacutemyacute Anaximandrův zlomek B1 jenž tak na jsouciacute věci uplatňuje bdquořaacuted časuldquo (χρόνου τάξιν) za vlaacutedy nutnosti (χρεών) Zatiacutemco se časovaacute určeniacute tyacutekajiacute pouze jsouciacutech věciacute viděli jsme že Pseudo-Pluacutetarchos před kosmogonickou pasaacutežiacute doslova zaznamenaacutevaacute

bdquoZaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

87 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

88 Hippolytos Ref I6 1 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

90

132015

protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacuteldquo89

Bezmeznyacute aioacuten90 může vyjadřo-vat neomezenyacute věk v němž probiacute-hajiacute cykly jimiž vše prochaacuteziacute Neko-nečneacute světy tak mohou zastupovat vznik a zaacutenik jednoho světa kteryacute je brzy naacutesledovaacuten dalšiacutem Ačkoli se na jednu stranu jednaacute o novyacute a od-lišnyacute svět saacutem sestaacutevaacute ze složek pů-vodniacuteho světa V podobneacute intenci se nejspiacuteše vyjadřuje teacutež Simplikios ač-koli v daneacutem kontextu Anaximandra neuvaacutediacute

bdquoJeden svět poklaacutedajiacute za vzniklyacute a zanikajiacuteciacute ti kdo řiacutekajiacute že svět vždy

89 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1090 Srov LSJ s v αἰών

jest ale neniacute vždy tentyacutež nyacutebrž se pokaždeacute staacutevaacute jinyacutem podle jakyacutechsi period časů tak např Anaximeneacutes Heacuterakleitos Diogeneacutes [z Apolloacutenie] a později stoikoveacuteldquo91

bdquoPeriody časůldquo vyměřujiacute fataacutelniacute proměny jednoho světa Oproti bez-meznu tak jsouciacute věci i celyacute svět podleacute-hajiacute proměnaacutem a naacutesledneacutemu zaacuteniku Po jejich zaacuteniku ale vše opět vznikaacute Odvěkyacutem působeniacutem spontaneity bez-mezneacute přirozenosti jako bdquonejstaršiacuteho počaacutetkuldquo dojde k dalšiacutemu odděleniacute se-mene ktereacute daacute podobu noveacutemu světu jenž bude miacutet opět svůj vyměřenyacute čas než bude vystřiacutedaacuten dalšiacutem

91 Simplikios In Arist Phys 112112 = DK 13 A 11

91R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ZKRATKY

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

KRS Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

LSJ Liddell H G Scott R (1996) A Greek-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

TP Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

SEZNAM ZKRATEK BIBLICKYacuteCH SPISŮGn Genesis

SEZNAM ZKRATEK ANTICKYacuteCH AUTORŮAacuteetiosPlac Placita philosophorum

Alexandros z AfrodisiadyIn Arist Meteor In Aristotelis Meteorologica

commentaria

Ammianus MarcellinusHist Historiae

AristoteleacutesDe an De animaMet MetaphysicaMeteor MeteorologicaPhys Physica

CensorinusDe die nat De die natali

92

132015

Diogeneacutes LaertiosDL Diogenis Laertii Vitae philosophorum

EusebiosPraep evan Praeparatio evangelica

HermiaacutesIrr gent phil Irrisio gentilium philosophorum

HippolytosRef Refutatio omnium haeresium

PlatoacutenTht Theaetetus

Pseudo-PluacutetarchosStrom Stromata

SimplikiosIn Arist Phys In Aristotelis Physicorum libros commentaria

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYDiels H (1879) Doxographi Graeci Berlin

G Reimer

Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

Mansfeld J (1985) Die Vorsokratiker Stuttgart Reclam

Mansfeld J Runia D T (2009) Aeumltiana The Method and Intellectual Context of a Doxographer II The Compendium 1 Leiden Brill

Marcovich M (1986) Hippolytus Refutatio omnium haeresium Berlin Walter de Gruyter

93R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Marcovich M (2008) Diogenis Laertii Vitae philosophorum I Berlin Walter de Gruyter

Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

ČESKEacute PŘEKLADY PRAMENŮNeniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

Aristoteleacutes (1996) Fyzika (přel A Křiacutež) Praha Petr Rezek

SLOVNIacuteKYLiddell H G Scott R (1996) A Greek-

-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABaldry H C (1932) bdquoEmbryological

Analogies in Presocratic Cosmogonyldquo Classical Quarterly 26 s 27ndash34

Cornford F M (1965) Principium Sapientiae The Origins of Greek Philo- sophical Thought Cambridge Cambridge University Press

Couprie D L (2011) Heaven and Earth in Ancient Greek Cosmology from Thales to Heraclides Ponticus New York Springer

Couprie D L Kočandrle R (2013) bdquoAnaximanderrsquos Boundless Natureldquo PEITHO Examina Antiqua 1 s 63ndash91

Gottschalk H B (1965) bdquoAnaximanderrsquos Apeironldquo Phronesis 10 s 37ndash53

Graham D W (2006) Explaining the Cosmos The Ionian Tradition of Scientific Philosophy Princeton Princenton Uni- versity Press

94

132015

Graham D W (2013) Science Before Socrates Parmenides Anaxagoras and the New Astronomy Oxford New York Oxford University Press

Gregory A (2007) Ancient Greek Cosmogony London Duckworth

Guthrie W K C (1985) A History of Greek Philosophy I The Earlier Presocratics and the Pythagoreans Cambridge Cambridge University Press

Heidel W A (1913) bdquoOn Certain Fragments of the Pre-Socratics Critical Notes and Elucidationsldquo Proccedings of the American Academy of Art and Sciences 48 s 681ndash734

Hobza P (2005) bdquoStředniacute prvek a Aristotelova katalogizace přiacuterodniacutech filosofůldquo Reflexe 27 s 51ndash74

Houmllscher U (1970) bdquoAnaximander and the Beginnings of Greek Philosophyldquo In D J Furley R E Allen (eds) Studies in Presocratic Philosophy I New York Humanities Press London Routledge amp Kegan Paul s 281ndash322

Cherniss H F (1971) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy New York Octagon Books

Kahn Ch H (1960) Anaximander and the Origins of Greek Cosmology New York Columbia University Press

Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

Kočandrle R (2008) Fysis ioacutenskyacutech myslitelů Rozprava nad peripatetickou dezinterpretaciacute Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010a) Anaximandros z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010b) bdquoVznik světa podle Anaximandraldquo Aither 3 s 5ndash34

Kočandrle R (2011a) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Plzeň Zaacutepadočeskaacute Univerzita v Plzni Praha Epocha

95R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Kočandrle R (2011b) bdquoApeiron jako bezmeznaacute přirozenostldquo Aither 6 s 9ndash38

Kočandrle R (2011c) bdquoAristoteleacutes a Miacuteleacuteťaneacuteldquo Aither 5 s 21ndash61

Kratochviacutel Z (2010) Mezi mořem a nebem Odkaz ioacutenskeacute archaickeacute vniacutemavosti Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kratochviacutel Z (2014) Anaxagoraacutes Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Lloyd G E R (1964) bdquoThe Hot and the Cold the Dry and the Wet in Greek Philosophyldquo The Journal of Hellenic Studies 84 s 92ndash106

McDiarmid J B (1953) bdquoTheophrastus on the Presocratic Causesldquo Harvard Studies in Classical Philology 61 s 85ndash156

McKirahan R D (2001) bdquoAnaximanderrsquos Infinite Worldsldquo In A Preus (ed) Before Plato Essays in Ancient Greek Philosophy VI Albany State University of New York Press s 49ndash65

Naddaf G (2005) The Greek Concept of Nature Albany New York State University of New York Press

Robinson J M (1971) bdquoAnaximander and the Problem of the Earthrsquos Immobilityldquo In J P Anton G L Kustas (eds) Essays in Ancient Greek Philosophy Albany State University of New York Press s 111ndash118

Robinson T M (2008) bdquoPresocratic Theologyldquo In P Curd D W Graham (eds) Presocratic Philosophy Oxford Oxford University Press s 485ndash498

Seligman P (1974) The Apeiron of Anaximander Westport Greenwood Press

Vlastos G (1947) bdquoEquality and Justice in Early Greek Cosmologiesldquo Classical Philology 42 s 156ndash178

96

132015

Jednota intelektu v renesančniacute filosofiiTHE UNICITY OF THE INTELLECT IN RENAISSANCE PHILOSOPHY

TOMAacuteŠ NEJESCHLEBAKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Centrum pro praacuteci s renesančniacutemi textyUniverzita Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 10771 80 Olomouc

ABSTRAKTAbstract The concept of the unicity of the intellect emerged in the history of philosophy in association with interpretations of Aristotlersquos On the Soul where the Philosopher distinguishes between two types of ldquointellectrdquo The first one in the subsequent tradition becomes the agent intellect (intellectus agens) unlike the second type which is usually referred to as the material intellect (materialis) or the possible intellect (possibilis) A major controversy did not arise until the unicity of intellect was attributed to the possible (material) intellect by Averroes who in his Long Commentary to Aristotlersquos On the Soul describes not only the active intellect but also the material (possible) intellect as transcendent and numerically unified After the rejection of this so-called monopsychism in the 1270s through condemnation by the Paris bishop Eacutetienne Tempier the doctrine on the unicity of the intellect spread most notably at Northern Italian universities The article deals firstly with the doctrine of the unicity of intellect as it was advocated or described by 15th century authors somehow connected with Paduan university (Paul of Venice Niccolograve Tignosi Johannes Argyropoulos Elia del Medigo Giovanni Pico della Mirandola Nicoletto Vernia) Secondly it summarizes the criticism of monopsychism during the Renaissance (Nicolaus of Cusa Cardinal Bessarion Marsilio Ficino later Nicoletto Vernia Agostino Nifo and Pietro Pomponazzi) Finally the fate of monopsychism after the bull ldquoApostolici regiminisrdquo in the 16th century is considered (Pomponazzi Luca Prassicio Francesco Vimercato Jacopo Zabarella and Francisco Suaacuterez)

97FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

1 UacuteVODNIacute VYMEZENIacuteProbleacutem jednoty intelektu se v ději-naacutech filosofie objevuje v souvislosti s interpretaciacute Aristotelova spisu O duši konkreacutetně paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy kde Filosof rozlišuje bdquorozumldquo kteryacute se bdquostaacutevaacute všiacutemldquo tzn maacute schopnost přijiacute-mat všechny formy a rozum kteryacute maacute schopnost formy v mysli aktualizovat1 Aristoteleacutes bliacuteže nespecifikuje tento

1 Aristoteleacutes De an III5 430a Editor Aris-totelova diacutela W D Ross označuje ten-to probleacutem za bdquoze všech Aristotelovyacutech nauk pravděpodobně ta nejtemnějšiacute a jistě nejdiskutovanějšiacuteldquo srv Ross 1924 1cxliii I Franz Brentano považoval inter-pertaci paacuteteacute kapitoly bdquoza jeden z nejob-tiacutežnějšiacutech uacutekolů exegeze spisu De animaldquo srv Horn 1994 s 100 Srv Brentano 1867 V době nedaacutevneacute bylo členěniacute intelektu na dva u Aristotela zpochyněno srv Gerson 2004

druhyacute typ intelektu kteryacute se v pozdějšiacute tradici nazyacutevaacute intelektem činnyacutem (in-tellectus agens) oproti prvniacutemu inte-lektu jenž byacutevaacute nepřesně označovaacuten jako trpnyacute či přesněji laacutetkovyacute (materi-alis) nebo možnyacute (possibilis) Tajemnaacute pasaacutež z Aristotelovy knihy O duši proto již jeho řeckeacute komentaacutetory vedla k růz-nyacutem interpretaciacutem ontologickeacuteho sta-tutu jednoho či druheacuteho intelektu2

Toto uacutevodniacute vymezeniacute naznačuje že hovořiacuteme-li o jednotě intelektu je třeba rozlišovat zda maacuteme na mysli intelekt činnyacute nebo intelekt možnyacute (laacutetkovyacute) Zatiacutemco jednotu činneacuteho intelektu přijiacutemali mnoziacute řečtiacute (Ale-xandr z Afrodisiady Themistius) středověciacute muslimštiacute (Avicenna) i

2 Srv Blumenthal 1996

98

132015

křesťanštiacute filosofoveacute (Dominik Gun-disalvi) rozsaacutehlejšiacute kontroverze vnikaacute až v momentě kdy jednota je připiso-vaacutena i onomu možneacutemu (laacutetkoveacutemu) intelektu Averroes ve sveacutem Velkeacutem komentaacuteři k Aristotelovu spisu O duši chaacutepe nejen činnyacute rozum ale i rozum laacutetkovyacute (možnyacute) jako transcendentniacute a numericky jeden a buď jej ztotožňuje s rozumem činnyacutem nebo je rozlišuje přičemž možnyacute (laacutetkovyacute) rozum pova-žuje za posledniacute netělesnou substanci3 Pro mnoheacute křesťanskeacute myslitele tato nauka o jednotě možneacuteho intelektu ktereacute se řiacutekaacute monopsychismus impli-kuje nepřijatelnyacute důsledek Je jiacutem po-přeniacute individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duše neboť to co je člověku vlastniacute a individuaacutelniacute tj tzv imaginativniacute siacutela (někdy se použiacutevaacute i termiacuten intelekt trpnyacute ndash intellectus passibilis) podle Averroa zanikaacute se smrtiacute těla zatiacutemco intelekt možnyacute kteryacute je aktualizovaacuten intelektem činnyacutem sice je nesmrtelnyacute nicmeacuteně je jedinyacute univerzaacutelniacute jako jeden kolektivniacute rozum pro celyacute lidskyacute druh kteryacute mysliacute v jednom každeacutem člověku tak že užiacutevaacute jeho představy a abstrahuje z nich ideje

Averroistickyacute monopsychismus měl na latinskeacutem zaacutepadě ve středověku sveacute zastaacutence jako nejslavnějšiacute z nich je uvaacuteděn Siger z Brabantu4 (a o něco

3 Averroes 1953 s 443ndash454 (Averrois Cor-dubiensis Commentarium magnum in Aristotelis De anima III 20 188ndash321) Srv Davidson 1992

4 Srv Putallaz Imbach 2005 Autoři se nic-meacuteně oproti staršiacute literatuře snažiacute ukaacute-zat že Sigerova inspirace Averroem je až druhotnaacute Siger je podle nich primaacuterně veden zkušenostiacute Tamteacutež s 31

mladšiacute Jan z Jandunu) i odpůrce kteřiacute inkriminovanou Aristotelovu pasaacutež interpretovali způsobem jenž by byl v souladu s věroukou Tomaacuteš Akvin-skyacute ve sveacutem slavneacutem spise De unitate intellectus contra Averroistas (O jednotě intelektu proti averroistům) napadaacute Averroův a Sigerův vyacuteklad Aristotela a zpřesňuje svou koncepci v niacutež odmiacutetaacute nejen jednotu možneacuteho intelektu ale i jednotu intelektu činneacuteho Intelekt (co do obou svyacutech bdquočaacutestiacuteldquo činneacute i možneacute) je podle Tomaacuteše schopnostiacute individu-aacutelniacute duše jež je formou těla Teze o jednotě intelektu by totiž odporovala zaacutekladniacute zkušenosti ze ktereacute Tomaacuteš vychaacuteziacute bdquoTento jednotlivyacute člověk rozu-mově chaacutepeldquo5

Nauka o jednotě intelektu (přes-něji možneacuteho intelektu) se počiacutenaje Tomaacutešem Akvinskyacutem stala zaacutekladniacutem rozlišovaciacutem kriteacuteriem pro averrois-mus Současnaacute literatura poukazuje na fakt že Akvinskyacute tiacutem vytvořil bdquofan-toacutema latinskeacuteho averroismuldquo tj zkon-struoval neexistujiacuteciacute směr jako sveacuteho protivniacuteka6 Na druhou stranu však nelze popřiacutet že nauka o jednotě inte-lektu v dějinaacutech filosofie existovala a to dokonce jako hybnyacute moment filoso-fickyacutech kontroverziacute A je takeacute historic-kyacutem faktem že v 15 stoletiacute byli mysli-teleacute kteřiacute se hlaacutesili k jednotě intelektu

5 bdquohellip hic homo intelligitldquo Tomaacuteš Akvinskyacute 1976 303 27ndash28 Srv Putallaz Imbach 2005 s 37 Srv Severa 2015 K Tomaacutešově antiaverroismu srv Matula 2009

6 Marenbon 2013 O bdquofantoacutemuldquo latinskeacuteho averroismu piacuteše i Imbach 1991 s 195 S termiacutenem bdquolatinskyacute averroismusldquo pra-cuje již Ernest Renan ve sveacute kliacutečoveacute praacute-ci Averroes et lrsquoAverroiumlsme z poloviny 19 stoletiacute srv Renan 1852

99FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

označovaacuteni jednoznačně jako bdquoaverro-isteacuteldquo (averroistae)7

Po odsouzeniacute ktereacuteho se monopsy-chismus dočkal v 70 letech 13 stoletiacute prostřednictviacutem censurniacutech vyacutenosů pařiacutežskeacuteho biskupa Štěpaacutena Tempie-ra8 se totiž s naukou o jednotě intelektu setkaacutevaacuteme spiacuteše na severoitalskyacutech univerzitaacutech přičemž bdquoaverroismusldquo v renesančniacute Itaacutelii ziacuteskal oproti obdobiacute středověku na intenzitě a dynamice Je to vskutku jednota intelektu co by-chom mohli považovat za znak rene-sančniacuteho averroismu pokud bychom jej hledali a chtěli nějak vymezit při-čemž je však třeba dodat že bdquoaverroi-smusldquo se v renesanci neetabloval jako nějakaacute filosofickaacute škola Praacutevě podoby nauky o jednotě intelektu v renesanci a reakce na ně jsou předmětem tohoto člaacutenku jehož ciacutelem je zpřesněniacute ktereacute by mohlo uacutestit v lepšiacute vymezeniacute ter-miacutenu bdquorenesančniacute averroismusldquo9

2 bdquoPadovskyacute averroismusldquo Averroes formuluje tři hlavniacute argu-

menty pro jednotu možneacuteho intelektu

7 Martin 2014 s 50 Srv Martin 2013 Ter-miacuten bdquoaverroistaldquo byl asociovaacuten přede-všiacutem s naukou o jednotě intelektu mohl ale takeacute označovat znalce Averroova diacutela

8 Censurniacute vyacutenosy z roku 1270 a 1277 srv Putallaz Imbach 2005 s 47ndash49 Srv Fla-sch 1989

9 Hasse 2011a s 162 V češtině je k dispo-zici k teacutematu pouze v podstatě vyacuteše uve-denaacute kapitola D N Hasse jako součaacutest Cambridge Companion to Renaissance Philosophy podkapitola bdquoAverroova te-orie intelektuldquo s 160ndash169 Hasse nabiacuteziacute přehledneacute zpracovaacuteniacute linie kterou na-zyacutevaacute bdquorenesančniacute averroismusldquo přestože samotnyacute termiacuten je spornyacute srv Kristeller 1979 s 39

Všechny majiacute negativniacute podobu tedy jejich ciacutelem je ukaacutezat že pluralita to-hoto intelektu neniacute možnaacute Přibliacutežiacuteme je nyniacute prostřednictviacutem parafraacuteziacute

1 Pokud by laacutetkovyacute intelekt (in-tellectus materialis) byl zmnoženyacute po-dle počtu individuiacute pak by byl hoc aliquid tedy buď tělo nebo nějakaacute schopnost v těle Tudiacutež by byl formou laacutetky avšak laacutetkoveacute je poznatelneacute pouze ze schopnostiacute Tedy to co je po-znatelneacute ze schopnostiacute v tomto přiacute-padě laacutetkovyacute intelekt by bylo zaacuteroveň předmětem (subiectum) laacutetkoveacuteho inte-lektu To znamenaacute že by laacutetkovyacute inte-lekt byl předmětem saacutem sebe saacutem sebe by uvaacuteděl do pohybu a saacutem sebe ucho-poval což je nemožneacute10

Averroes v tomto argumentu roz-vaacutediacute Aristotelovu kliacutečovou pasaacutež z paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy O duši a interpre-tuje ji s využitiacutem aristotelskyacutech pre-mis a) nic neuvaacutediacute sebe sama z mož-nosti do uskutečněniacute b) u tělesnyacutech věciacute (hoc aliquid) je každaacute předmětem myšleniacute jen jako možnost11 Intelekt podle Averroa je tak s člověkem spojen pouze jako akt rozuměniacute tedy intelekt použiacutevaacute tělo jako svůj naacutestroj a neniacute jeho substanciaacutelniacute formou

10 Averroes 1953 402 (III 5 432ndash440) bdquoSi enim posuerimus quod iste intellectus materialis est numeratus per numerati-onem individuorum hominum continget ut sit aliquid hoc aut corpus aut virtus in corpore Et cum fuerit aliquid hoc erit intentio intellecta in potentia Intentio autem intellect in potentia est subiectum movens intellectum recipientem non su-biectum motum Si igitur subiectum re-cipiens fuerit positum esse aliquid hoc continget ut res recipiat seipsam ut dixi-mus quod est impossibileldquo

11 Aristoteles De an III4 430a5ndash9

100

132015

Dalšiacute dva argumenty směřujiacute na analyacutezu vztahu mnohosti poznaacuteva-jiacuteciacutech individuiacute a jednoty obecneacuteho pojmu a majiacute ukaacutezat že praacutevě jednota obecneacuteho pojmu neniacute s mnohostiacute in-telektů slučitelnaacute přičemž třetiacute argu-ment Averroes přebiacuteraacute od Themistia12

2 Pokud by laacutetkovyacute intelekt byl zmnoženyacute podle počtu individuiacute pak by se takeacute poznaacuteniacute zmnožovalo do nekonečna Jaacute i ty poznaacutevaacuteme co do druhu tuteacutež věc avšak ve mně i v tobě je poznaacutevanaacute věc numericky odlišnaacute Což je nesmyslneacute13

3 Kdyby laacutetkovyacute intelekt byl zmno-ženyacute nebylo by možneacute aby se žaacutek něco naučil od učitele Věděniacute učitele by mu-selo miacutet siacutelu kteraacute by působila na vě-děniacute žaacuteka a vytvaacuteřela je 14

Averroovi naacutesledovniacuteci ať už inter-preti nebo přiacuteznivci tyto argumenty buď opakovali nebo je v kontextu do-bovyacutech diskusiacute daacutele rozvaacuteděli V jejich raacutemci se objevuje několik vzaacutejemně

12 Themistius 1899 s 103ndash10413 Averroes 1953 411 (III 5 707ndash717) bdquoEt

iste modus secundum quem posuimus essentiam intellectus materialis di-ssolvit omnes quaeligstiones contingentes huic quod ponimus quod intellectus est unus amp multa Quoniam si res intellecta apud me amp apud te fuerit una omnibus modis contingent quod cum ego scirem aliquod intellectum ut tu scires etiam illud ipsum amp alia multa impossibilia Et si posuerimus eum esse multa continget ut res intellecta apud me et apud te sit una in specie et due in individuo et sic res intellecta habebit rem intellectam et sic procedit in infinitumldquo

14 Averroes 1953 411 (III 5 717ndash719) bdquoEt sic erit impossibile ut discipulus addiscat a magistro nisi scientia quaelig est in magis-tro sit virtus generans amp creans scienti-am quaelig est in discipuloldquo

provaacutezanyacutech zaacutekladniacutech probleacutemů Kardinaacutelniacute otaacutezkou je samozřejmě plausibilita nauky o jednotě možneacuteho intelektu z filosofickeacuteho hlediska s čiacutemž uacutezce souvisiacute probleacutem zda je Averroův přiacutestup adekvaacutetniacute či do-konce jedinou možnou interpretaciacute Aristotelovy psychologie Teacutema mo-nopsychismu jelikož se zaacuteroveň uacutezce dotyacutekaacute věrouky se vyjevuje jako jedno z kliacutečovyacutech v renesančniacutem filosofic-keacutem diskursu a uacutestiacute v hledaacuteniacute vztahu mezi rozumem vedenou filosofickou argumentaciacute a viacuterou Z metodologic-keacuteho hlediska se interpretace nauky o jednotě možneacuteho intelektu v renesanci potyacutekaacute s probleacutemem do jakeacute miacutery au-toři u kteryacutech se nauka objevuje o niacute pouze referujiacute v raacutemci komentovaacuteniacute Aristotelovyacutech textů či ji zastaacutevajiacute a obhajujiacute

Tradičně se o averroismu v rene-sanci hovořiacute v souvislosti s padovskou univerzitou Mezi prvniacute zastaacutence mo-nopsychismu v obdobiacute renesance totiž podle mnohyacutech interpretů patřil pa-dovskyacute filosof Pavel z Benaacutetek (Paolo Veneto zemř 1429) Avšak již v přiacute-padě tohoto bdquoprvniacuteho renesančniacuteho averroistyldquo se ukazuje že jak vyacuteklad jednoty možneacuteho intelektu tak obecneacute zařazeniacute Pavla pod naacutelepku bdquoaverrois-musldquo nejsou vůbec jednoznačneacute Inter-preti se povětšinou shodujiacute v tom že Pavel z Benaacutetek chaacutepal činnyacute intelekt jako separovanou substanci a ztotož-ňoval ji s Bohem15 neshody však panujiacute

15 Paulus Venetus 1481 4vb bdquoNec aliqua in-telligentia precircter primam que est Deus potuit esse intellectus agensldquo Srv Ke-ssler 2008 s 490 Conti 2012 s 22

101FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

ohledně intelektu možneacuteho Averrois-tickyacute monopsychismus přesněji nauku o jednotě možneacuteho intelektu přisuzujiacute Pavlovi z Benaacutetek např Bruno Nardi či Zdislaw Kuksewicz16 Alessandro D Conti však tuto interpretaci razantně napadaacute a argumentuje poukazem na Pavlovo chaacutepaacuteniacute intelektivniacute duše jako formy a uskutečněniacute těla což je po-zice Averroovi protikladnaacute a vychaacuteze-jiacuteciacute z Tomaacutešovy kritiky17 Rozpory se pokoušiacute smiacuteřit Eckhart Kessler kteryacute rozlišuje dva zaacutekladniacute směry Pavlova myšleniacute Pavel z Benaacutetek podle něj při analyacuteze rozumoveacuteho poznaacuteniacute rozviacutejiacute argumentaci v niacutež modifikuje nomina-listicko-ockhamistickou teorii univer-zaacuteliiacute18 Obecneacute pojmy majiacuteciacute existenci v mysli (esse intentionale) jsou podle něj kauzaacutelně spojeny s jednotlivinami a vznikajiacute při poznaacutevaciacutem procesu Vedle toho se však Pavel ve sveacute Sumě přiacuterodniacute filosofie19a v komentaacuteři k Aris-totelovu spisu O duši20 hlaacutesiacute k Averro-ovu postoji Možnyacute intelekt kteryacute se staacutevaacute všiacutem tzn Uchopuje univerzaacutelie obecneacute pojmy ktereacute jsou nemateriaacutelniacute a věčneacute musiacute saacutem miacutet tyto vlastnosti Tedy jako nemateriaacutelniacute musiacute byacutet jen jeden neboť mnohost pochaacuteziacute z laacutetky Toto stanovisko je však zjevně v roz-poru s jeho teoriiacute univerzaacuteliiacute ktereacute majiacute přece byacutet intencionaacutelniacute Proto po-dle Kesslera Pavel z Benaacutetek chaacutepe inte-lekt jako substanciaacutelniacute formu lidskeacuteho těla čiacutemž se samozřejmě odklaacuteniacute od

16 Nardi 1958c Kuksewicz 198317 Conti 1992 s 338ndash347 Srv Conti 2012 18 Kessler 2008 s 149 19 Paulus Venetus 1503 20 Paulus Venetus 1504

Averroa tedy intelekt podle něj neniacute spojen s tělem jen co do činnosti nyacute-brž mu udiacuteliacute esenci21 A tak univerzaacute-lie ktereacute jsou v intelektu jenž je jeden a věčnyacute jsou věčneacute zaacuteroveň však je-likož intelekt je substanciaacutelniacute formou těla jsou univerzaacutelie poznaacutevaacuteny empi-ricky během procesu poznaacuteniacute s vyacutecho-diskem v jednotlivinaacutech

Pavlova kombinace nominalismu a averroistickeacuteho monopsychismu vyka-zuje mnoho rozporů a vyžadovala by důkladnou analyacutezu primaacuterniacutech textů kteraacute by potvrdila opraacutevněnost jednot-livyacutech protikladnyacutech interpretaciacute jeho myšleniacute Jeho zpracovaacuteniacute teacutematu při-jmeme-li vyacuteklad E Kesslera a dalšiacutech historiků je samozřejmě takeacute v ost-reacutem rozporu s křesťanskou naukou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši což uacutedajně přimělo Pavla z Benaacutetek k uacutevahaacutem o tom zda přirozenyacute rozum vede k jistotě pravdy a zda pluralita intelektů kterou hlaacutesaacute křesťanstviacute je vskutku jen předmět viacutery22

Pavel z Benaacutetek tak zanechal svyacutem naacutestupcům sice ambivalentniacute dědic-tviacute23 v každeacutem přiacutepadě se však stal pro padovskyacute aristotelismus posta-vou zaklaacutedajiacuteciacute Ukazuje se to již na diacutele jeho naacutestupce Gaetana da Thiene (1367ndash1465) kteryacute na Pavla uacutezce nava-zuje a daacutele jeho filosofii rozviacutejiacute a to jak v problematice univerzaacuteliiacute kdy pro něj nominalismus a realismus představujiacute v podstatě pouze dvě rozdiacutelneacute funkce

21 Paulus Venetus 1503 f 88ra Citovaacuteno dle Kessler 2007 s 489

22 Srv Kuksewicz 1983 s 327ndash330 srv Kessler 2007 s 490

23 Jak uzaviacuteraacute Hasse 2011a s 163

102

132015

obecneacuteho pojmu v systeacutemu věděniacute tak v nauce o duši24 Averroův monopsy-chismus však Gaetano odmiacutetaacute Jednota intelektu sice umožňuje podle Gae-tana poznaacuteniacute obecneacuteho avšak pokud člověku nepřiacuteslušiacute intelekt jako jeho substanciaacutelniacute určeniacute neniacute možneacute defi-novat člověka jako rozumovou bytost Vedle toto jednota intelektu neumož-ňuje vysvětlit individualitu poznaacuteniacute25

Gaetanův negativniacute postoj k mono-psychismu se však zdaacute byacutet v těchto kru-ziacutech ojedinělyacute Z dobovyacutech zpraacutev lze usuzovat že vyacutejimkou spiacuteše bylo zastaacute-vat nauku neaverroistickou26 Jinyacute žaacutek Pavla z Benaacutetek učitel filosofie v Pise Niccolograve Tignosi (1402ndash1474) se sice staviacute na stranu Tomaacuteše Akvinskeacuteho kteryacute podle něj vytvaacuteřiacute spraacutevnou inter-pretaci Aristotela a proto přijiacutemaacute jeho nauku o duši jako substanciaacutelniacute formě nicmeacuteně to co rozhoduje o pravdivosti nauky o jednotě intelektu je podle něj bdquonaacutezor viacuteryldquo (opinio fidei) Navazuje tak praacutevě na sveacuteho učitele Pavla27 a argu-

24 Kessler 2008 s 15125 Kessler 2008 s 152 Gaetano da Thiene

1493 58ra bdquoEt dicit ulterius quod ipsa est indivisibilis et multiplicabilis secundum corporum multiplicationem quibus uni-tur et est immortalis et quod ab eius substantia fluunt potentie plures vide-licet intellectus agens quo active concu-rrit ad species intelligibiles et intellec-tiones et intellectus possibilis quo ad predicta passive concurrit et voluntas qua velie et nolle libere potestldquo

26 Martin 2014 s 43 27 Za předpokladu že je spraacutevnaacute inter-

pretace Pavla z Benaacutetek jako averroisty vzhledem k nauce o možneacutem intelektu Dag Nicolaus Hasse kteryacute se Tignosim zabyacutevaacute vychaacuteziacute praacutevě z vyacuteše uvedeneacuteho Kuksewiczova bdquoaverroistickeacuteholdquo vyacutekladu Hasse 2004 s 452

menty pro pluralitu nesmrtelnyacutech dušiacute chaacutepe jako přiacuteliš slabeacute Z hlediska při-rozeneacuteho rozumu je tak podle něj třeba přitakat Averroově tezi o jednotě Po-dobně obhajuje Averroa z hlediska při-rozenosti (naturaliter loquens) i proti nauce o duši jako substanciaacutelniacute formě člověka28

I slavnějšiacute žaacutek Gaetana z Thiene řeckyacute uprchliacutek překladatel a učitel řečtiny na různyacutech miacutestech Itaacutelie a propagaacutetor platoacutenskyacutech studiiacute Jo-hannes Argyropoulos (1415ndash1487) se ve sveacutem komentaacuteři k De anima ote-vřeně hlaacutesiacute nejprve k Averroovu chaacute-paacuteniacute činneacuteho intelektu jako jedineacuteho a separovaneacuteho daacutele k jednotě i mož-neacuteho (laacutetkoveacuteho) intelektu a konečně dokonce k pojetiacute smrtelneacuteho bdquotrpneacuteholdquo intelektu I v Otaacutezce zda je lidskyacute rozum věčnyacute (Quaestio utrum intellectus hu-manus sit perpetuus) obhajuje věčnost lidskeacuteho intelektu opět s odkazem na Averroa a to co do intelektu jak čin-neacuteho tak možneacuteho29

Nauka o jednotě intelektu od po-loviny 15 stoletiacute v renesančniacute Padově vskutku pevně zakořenila Elia Del-medigo (1458ndash1493) filosof židov-skeacuteho původu kteryacute působil v Padově

28 Hasse 2004 s 451ndash453 Niccolo Tigno-si 1551 s 409 bdquoNam plurificatio animae intellectivae apud loquentes naturaliter solum cum magna difficultate tenetur et ceteraldquo

29 Monfasani 1993 Skutečnost že Argyro-poulos zaacuteroveň propagoval Platoacutenovu filosofii (Averroovu interpretaci Aristo-tela spatřoval v souladu s Platoacutenem) a staacutel u rozmachu platonismu v renesančniacute Florencii potvrzuje že použiacutevaacuteniacute termiacute-nů bdquolatinskyacute averroismusldquo či bdquorenesančniacute averroismusldquo je problematickeacute

103FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

jako učitel v bohatyacutech rodinaacutech ve svyacutech dvou Traktaacutetech o duši nava-zuje podobně jako jeho předchůdci na Averroův komentaacuteř k Aristotelovi Averroův možnyacute intelekt považuje pů-vodně za pouhou dispozici (jakoby v naacutevaznosti na Alexandra z Afrodisi-ady podle ktereacuteho je intelekt vyvaacuteděn z potenciality laacutetky což na straně jedneacute vede k potvrzeniacute jeho individuaacutelnosti na straně druheacute však k popřeniacute jeho ne-smrtelnosti) Laacutetkovyacute intelekt se však postupně staacutevaacute nemateriaacutelniacute substanciacute tiacutem jak se přibližuje k separovaneacutemu intelektu činneacutemu až s niacutem dojde ko-nečneacuteho sjednoceniacute30 Delmedigo zde zjevně interpretuje vztah možneacuteho a činneacuteho intelektu s využitiacutem kabali-stickeacute tradice kteraacute vrcholiacute v mystic-keacutem sjednoceniacute Traktaacutety o duši ktereacute se dochovaly pouze v hebrejštině původně Delmedigo připravoval v la-tinskeacute verzi pro sveacuteho nejznaacutemějšiacuteho žaacuteka Giovanniho Pika della Mirandola (1463ndash1494) I prostřednictviacutem Del-mediga Mirandola ziacuteskaacuteval znalosti o averroistickeacutem monopsychismu jež posleacuteze využil ve svyacutech diacutelech

A tak Giovanni Pico della Miran-dola ve svyacutech Conclusiones (z roku 1486) kde předklaacutedaacute 900 teziacute z růz-nyacutech myšlenkovyacutech tradic jež majiacute byacutet uvedeny v soulad uvaacutediacute i tezi Ave-rroovu bdquoIntelektivniacute duše je jedna ve všech lidechldquo31 Podle Pika však oproti Averroovi je nauka o separova-neacutem jednotneacutem intelektu slučitelnaacute

30 Band 199531 Pico della Mirandola 1998 72 s 252ndash253

bdquoUna est anima intellectiva in omnibus hominibusldquo

s nesmrtelnostiacute individuaacutelniacute duše Mi-randola to vysvětluje jako spojeniacute indi-viduaacutelniacuteho intelektu se separovanyacutem intelektem ve stavu blaženosti32 což připomiacutenaacute Delmedigovo kabalistickeacute mystickeacute sjednoceniacute nicmeacuteně hlubšiacute analyacutezu Pico nenabiacuteziacute a moderniacute in-terpreti tak vesměs poukazujiacute na ne-konsistenci jeho přiacutestupu33

Mirandolovyacutem učitelem byl i Ni-coletto Vernia (zemř 1499) padovskyacute profesor s jehož jmeacutenem je termiacuten averroismus spojovaacuten nejčastěji a to předevšiacutem diacuteky jeho traktaacutetu o sub-stanciaacutelniacute jednotě lidskeacuteho intelektu34 Vernia v něm obhajuje Averroův mo-nopsychismus jako jedinou spraacutevnou interpretaci Aristotelovy psychologie Snaha Tomaacuteše Akvinskeacuteho a dalšiacutech středověkyacutech autorů o zavedeniacute nauky o individuaacutelniacute duši jako substanciaacutelniacute formě lidskeacuteho těla kteraacute je od těla po jeho smrti oddělitelnaacute je podle Vernii Aristotelovi zcela ciziacute Naopak peri-patetickaacute filosofie podpořenaacute Averro-ovyacutem vyacutekladem uvažuje o rozumoveacute duši jako o věčneacute a jako o nezmnoženeacute neboť nemateriaacutelniacute nemůže podleacutehat

32 Pico della Mirandola 1998 74 s 252ndash253 bdquoPossibile est tenendo unitatem in-tellectus animam meam ita particulari-ter meam ut non sit mihi communis cum omnibus remanere post mortemldquo

33 Dulles 1941 s 143 Still 2008 s 187ndash18834 Jednaacute se o kvestii kteraacute zůstala pouze

v rukopise Utrum anima intellectiva hu-mano corpore unita tanquam vera forma substantialis dans ei esse specificum substantiale eterna atque unica sit in omnibus hominibus Kvestii v několika časopiseckyacutech člaacutenciacutech analyzoval Ed-ward Mahoney souborně Mahoney 2000

104

132015

individuaci35 Přesněji Vernia chaacutepe možnyacute intelekt jako věčnyacute a jako věčně spojenyacute s intelektem činnyacutem tzn jako separovanou substanci kteraacute maacute věčneacute rozuměniacute36

Verniou vrcholiacute nauka o jednotě in-telektu v 15 stoletiacute Averroovo chaacutepaacuteniacute možneacuteho intelektu jako jednoho se-parovaneacuteho nadindividuaacutelniacuteho bylo Verniou a dalšiacutemi padovskyacutemi mys-liteli považovaacuteno za vyacuteklad kteryacute je plně v souladu Aristotelovou naukou o duši Zaacuteroveň však nebylo možneacute zastiacute-rat že se jednaacute o nauku kteraacute se pro-tiviacute křesťanskeacute představě o nesmrtelneacute individuaacutelniacute lidskeacute duši Tento rozpor vedl na sklonku 15 stoletiacute k poměrně ostreacute reakci kteraacute přiměla i dosavadniacute bdquoaverroistyldquo počiacutenaje Verniou k revi-dovaacuteniacute původniacutech stanovisek

3 Reakce proti monopsychismubdquoPřirozenyacutemildquo odpůrci monopsy-

chismu v renesanci byli samozřejmě mysliteleacute kteřiacute navazovali na Tomaacuteše Akvinskeacuteho nebo se přiacutemo hlaacutesili k jeho odkazu jako např bdquokniacuteže to-mistůldquo Jan Capreolus (1380ndash1444) Oporou jim mohl byacutet i dekret koncilu ve Vienne (1311ndash1312) kteryacute zapověděl jako heretickou nauku podle niacutež ro-zumovaacute (intelektivniacute) duše neniacute sub-stanciaacutelniacute formou těla a podpořil tak tomistickeacute pojetiacute

Na Tomaacutešovu argumentaci proti jednotě intelektu navazuje i Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute (1401ndash1464) kteryacute ve spise Idiota de mente (Soukromniacutek o mysli)

35 Mahoney 1970 s 451ndash460 Mahoney 1976 s 145ndash149

36 Hasse 2011b s 134ndash137

explicitně kritizuje nauku bdquoněkteryacutech peripatetikůldquo o bdquojedneacute jedineacute poznaacute-vaciacute dušildquo Kusaacutenskyacute jednotu intelektu odmiacutetaacute s poukazem na proporcionalitu individuaacutelniacute duše k individuaacutelniacutemu lidskeacutemu tělu37 Jelikož identita pro-porce neniacute zmnožitelnaacute neniacute zmnoži-telnaacute ani identita mysli kteraacute oživuje tělo v adekvaacutetniacute proporci Z toho Ku-saacutenus usuzuje že neniacute možneacute aby ve všech lidech byl tyacutež intelekt Podobně jako Tomaacuteš Akvinskyacute napadaacute Miku-laacuteš Kusaacutenskyacute monopsychismus pro jeho neschopnost vysvětlit zkušenost individuality myšleniacute a v pozadiacute jeho argumentace stojiacute chaacutepaacuteniacute duše jako bytostneacuteho určeniacute člověka respek-tive Akvinskeacuteho pojetiacute intelektu jako schopnosti duše kteraacute je substanciaacutelniacute formou lidskeacuteho těla38

Vyacuteznamnyacute vyacutepad proti monopsy-chismu učinili renesančniacute platonikoveacute Nejprve kardinaacutel Bessarion (1403ndash1472) propagaacutetor Platoacutena jakožto au-tora kteryacute je kompatibilniacute s křesťan-stviacutem v diacutele In calumniatorem Platonis rozebiacuteraacute interpretace Aristotela ktereacute děliacute na Alexandrovo odmiacutetaacuteniacute nesmr-telnosti a na Averroovo odmiacutetaacuteniacute indi-viduaacutelnosti Za předpokladu věčnosti

37 Kusaacutenskyacute 2000 s 235ndash236 bdquoNechaacutepu však jak maacute byacutet ve všech lidech mysl jed-na Neboť mysl maacute přece ten uacutekol kvůli němuž se nazyacutevaacute dušiacute a to vyžaduje při-měřenyacute stav těla ktereacute je jiacute adekvaacutetně přizpůsobeno tak že je-li daacuten v někte-reacutem těle nemůže se vyskytovat v žaacuted-neacutem jineacutem Tak jako nelze rozložit iden-titu proporce nelze to udělat ani s iden-titou mysli kteraacute neniacute schopna oživovat tělo bez teacuteto adekvaacutetniacute proporceldquo (přel J Patočka)

38 Fuumlhrer 2014 s 117ndash120

105FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

světa chceme-li zachovat individuaacutel-nost a vyhnout se alexandrovskeacute smr-telnosti se musiacute přijmout buď nauka o stěhovaacuteniacute dušiacute (metempsychoacutezis) nebo nekonečnyacute počet dušiacute Nebo je vyacutechodiskem z těchto kontradikciacute Ave-rroovo postulovaacuteniacute jednoho intelektu společneacuteho všem Monopsychismus je tak podle Bessariona adekvaacutetniacutem vyacutekladem Aristotelovy filosofie avšak z hlediska pravdy křesťanskeacute viacutery ne-obstojiacute a musiacute byacutet nahrazen platonis-mem kteryacute na rozdiacutel od aristotelismu s křesťanskou viacuterou souzniacute39

V naacutevaznosti na Bessariona zauacute-točil na monopsychismus florentskyacute platonik a vůdčiacute postava tzv platoacuten-skeacute akademie Marsilio Ficino kteryacute Averroově nauce o jednotě intelektu věnoval celou 15 knihu sveacuteho rozsaacuteh-leacuteho diacutela Platoacutenskaacute teologie o nesmrtel-nosti dušiacute (Theologia platonica de im-mortalitate animorum)40 Ficino zde napadaacute jako absurdniacute důsledky ktereacute by plynuly z jednoty možneacuteho i čin-neacuteho intelektu Jednotnyacute intelekt by byl dennodenně napaacutejen množstviacutem různyacutech smyslovyacutech obrazů (podle množstviacute individuaacutelniacutech dušiacute ktereacute na jeho činnosti participujiacute) A tento intelekt by zaacuteroveň kontinuaacutelně za-pomiacutenal (se smrtiacute svyacutech nositelů) na to co se naučil41 Ficino argumentuje proti Averroovi takeacute poukazem na jeho

39 Martin 2014 s 4340 Ficino 2005 41 Allen 2013 81ndash97 Allen vysvětluje Ficinův

neobvyklyacute zaacutejem o kritiku Averroova mo-nopsychismu snahou odmiacutetnout jej jako bdquosaturnskeacuteho poltergeistaldquo a odlišit mo-nopsychismus od Ploacutetiacutenova pojetiacute inte-lektu na ktereacute naopak navazoval a ktereacute

neznalost řeckyacutech textů a neporozu-měniacute Aristotelovi42 aby se nakonec uchyacutelil k eklektickeacute formulaci z Aver-roa přijmeme nesmrtelnost možneacuteho intelektu z Alexandra z Afrodisiady jeho zmnožitelnost43 Platoacutenskyacute přiacute-stup u Ficina spočiacutevaacute v tom že odmiacutetaacute spatřovat princip individuace v laacutetce což mu umožňuje neupadnout ani do jedneacute z krajniacutech a pro křesťana ne-přijatelnyacutech interpretaciacute Aristotelovy nauky o intelektu Neniacute-li intelekt in-dividualizovaacuten laacutetkou odpadaacute jak jeho smrtelnost jež by vyplyacutevala ze spojeniacute s tělem tak averroistickaacute nadindiviu-aacutelnost a jednota věčneacuteho intelektu se-parovaneacuteho od laacutetky44

Byl to pravděpodobně vliv Ficinovy kritiky averroismu45 kteryacute přivedl pa-dovskeacuteho biskupa Pietra Barozziho v květnu 1489 k vydaacuteniacute dekretu jiacutemž pod hrozbou exkomunikace zakazo-val veřejneacute diskuse o averroistickeacute nauce o jednotě intelektu Přestože Barozzi nezmiňuje explicitně žaacutedneacuteho současneacuteho averroistu bezpochyby

se mohlo jevit z určiteacuteho pohledu jako averroismu bliacutezkeacute

42 Martin 2014 s 4543 Ficino 2005 Theol platonica XV 19 = Pla-

tonic Theology vol V s 225 bdquoAccipiamus ab Averroe capacem intellectum esse immortalem Accipiamus ab Alexandro capaces intellectus esse vires quasdam animabus nostris naturaliter insitas to-tidem numero quot sunt animaeldquo Srv Blum 2011 s 288

44 Blum 2011 s 27945 O vlivu Ficinovy kritiky piacuteše Randall 1961

s 80 Randall takeacute považuje Verniův ave-rroismus za v podstatě tradičniacute zatiacutemco E Mahoney si později u Vernii všiacutemaacute i ar-gumentaciacute kteryacutemi je tradičniacute averrois-mus rozviacutejen srv Mahoney 1976 Srv teacutež Kraye 2000 s 6ndash8

106

132015

byl předmětem jeho uacutetoku padovskyacute filosof Nicoletto Vernia Ten jako od-pověď na odsouzeniacute monopsychismu naacutesledně sepsal traktaacutet Proti zvraacuteceneacute Averrově myšlence o jednotě intelektu46 jehož naacutezev napoviacutedaacute že svůj původniacute averroistickyacute přiacutestup zaacutesadně zrevido-val Vernia zde tvrdiacute že sice o Averro-ově monopsychismu přednaacutešel avšak pojiacutemal to pouze jako dialektickeacuteho cvičeniacute a on saacutem monopsychismus ne-zastaacuteval Ve sveacutem noveacutem traktaacutetu pak nejenže odmiacutetaacute averroistickou argu-mentaci nyacutebrž se dokonce pokoušiacute do-kaacutezat individualitu nesmrtelneacute lidskeacute duše s odkazem na Avicennu Themis-tia a Simplikia a svůj obrat později při-pisuje praacutevě četbě těchto textů47

Kraacutetce po vydaacuteniacute Barozziho de-kretu (pravděpodobně v roce 1493) publikoval protiaverroistickyacute traktaacutet padovskyacute františkaacuten a scotista Antonio Trombetta (1436ndash1518)48 Nicmeacuteně na-vzdory antiaverroistickeacutemu zaměřeniacute spisu považuje Trombetta Averroovu

46 Contra perversam Averrois opinionem de unitate intellectus et de animae felicitate quaestiones divinae praacutece uacutedajně vznik-la v roce 1492 tiskem byla však vydaacutena až po Verniově smrti v raacutemci Acutissi-mae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia edi-tae Venetiis 1504 Srv Mahoney 1976 s 149nn

47 Srv Hasse 2011a s 166 Verniova vlast-niacute revize averroismu je interpretovaacutena rozdiacutelně a to buď jako oportunismus srv Nardi 1958a s 101 nebo jako kon-sekventniacute vyacutevoj myslitele ktereacutemu jde o soulad filosofie a teologie srv Kessler 1994 s 281

48 Antonio Trombetta Tractatus singularis contra Averroystas de humanarum ani-marum plurificatione ad catholicae fidei obsequium Srv di Napoli 1963 s 195

tezi o nezničitelnosti duše za shodnou s Aristotelem i viacuterou Jednota inte-lektu umožňuje zdůraznit nezaacutevislost rozumoveacuteho poznaacuteniacute na laacutetce je tedy třeba podle něj vysvětlit individuaci intelektu Trombetta hodlaacute podržet jak věčnost intelektu uchopujiacuteciacuteho objektivniacute obecneacute pojmy tak pluralitu rozumu49 tedy ve vyacutesledku to co hlaacutesal Marsilio Ficino

Je zjevneacute že pro aristotelsky orien-tovaneacute myslitele bylo odmiacutetnutiacute averro-istickeacute jednoty intelektu ořiacuteškem Tak boloňskyacute filosof Alessandro Achillini (zemř 1512) ve svyacutech Quodlibeta de intelligentiis z roku 1494 na jejichž zaacute-kladě byl označen za averroistu staacutele považuje Averroovu interpretaci inte-lektu za spraacutevneacute uchopeniacute Aristotelova probleacutemu I když zdůrazňuje že nauka o jednotě intelektu je v rozporu s viacuterou a musiacute byacutet odmiacutetnuta i filosofickyacutemi prostředky předklaacutedaacute proaverrois-tickeacute argumenty pokud by možnyacute in-telekt byl mnohyacute nebylo by ho možneacute z důvodu jeho individuace odlišit od smysloveacuteho poznaacuteniacute nebylo by možneacute poznaacuteniacute univerzaacutelniacutech forem a takeacute to co by bylo poznaacutevaacuteno dvěma odlišnyacutemi individui by byl jeden pojem avšak nu-mericky dva Z těchto dvou pojmů by se mohl vyabstrahovat dalšiacute pojem kteryacute by zase byl jeden avšak numericky dva a tak by se mohly vytvaacuteřet pojmy až donekonečna50 Argumentaciacute kteraacute

49 Blum 2011 s 290ndash29250 Achillini Quodlibeta III 2 3 10rb bdquose-

cundo si sic procederetur in infinitum in conceptibus quia conceptus essent nu-mero diversi et ab omni per se intelligi-bili numeraliter multiplicato abstrahibili

107FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

připomiacutenaacute slavnou Platoacutenovu naacutemitku bdquotřetiacute mužldquo proti jeho vlastniacute teorii idejiacute se Achillini hlaacutesiacute k Averroovu druheacutemu argumentu proti pluralitě možneacuteho intelektu Achillini nakonec jednotu intelektu odmiacutetaacute avšak zdaacute se že z filosofickeacuteho hlediska ji pova-žuje za pravděpodobnou a filosofickeacute argumenty vzneseneacute proti niacute za ne zcela uspokojiveacute51 Podobně proaverro-isticky byl naladěn i Marcantonio Zi-mara (1475ndash1532) kteryacute k Averroovi a Aristotelovi vytvořil vlivneacute indexy

Takeacute Verniovi padovštiacute žaacuteci Agos-tino Nifo a Pietro Pomponazzi ve svyacutech ranyacutech diacutelech přiznaacutevajiacute že averro-istickyacute monopsychismus se jim jeviacute jako spraacutevnaacute interpretace Aristotela a že je obtiacutežneacute ji vyvraacutetit Agostino Nifo (1473ndash1538) v komentaacuteři k De anima (z konce 15 stoletiacute tiskem 1503) uchopuje Averroův monopsychismus v kosmologickyacutech pojmech hovořiacute o nebeskeacute sfeacuteře kterou ztotožňuje s lid-skyacutem intelektem i když tuto nauku chaacutepe jako nepřijatelnou pro křesťana Ale již ve spise De intellectu z roku 1503 monopsychismus odmiacutetaacute Neopiacuteraacute se však o psychologickeacute a epistemolo-gickeacute protiargumenty ty totiž neshle-daacutevaacute za přesvědčiveacute nyacutebrž formuluje naacutemitky z oblasti moraacutelniacute filosofie a naacuteboženstviacute neboť etickeacute důsledky jednoty intelektu ohrožujiacute moraacutelku a takeacute přiacuterodně filosofickeacute respektive kosmologickeacute Probleacutem spatřuje v chaacute-paacuteniacute separovaneacuteho intelektu jako hy-batele kteryacute by měl hyacutebat mnohyacutemi

est conceptus ideo ab illis conceptibus essent alii conceptus abstrahibilesldquo

51 Hasse 2011b s 139ndash141

pohybovanyacutemi a vyvolaacutevat v různyacutech pohybovanyacutech rozdiacutelneacute uacutečinky52

I druhyacute jmenovanyacute Pietro Pompo-nazzi (1462ndash1525) ve svyacutech ranyacutech padovskyacutech komentaacuteřiacutech k Aristote-lovi považuje monopsychismus za le-gitimniacute interpretaci Aristotela Repro-dukuje Averroovu pozici a konfrontuje ji s vyacutekladem Alexandra z Afrodisiady tedy s pluralitou individuaacutelniacutech smr-telnyacutech intelektů Averroovu nauku o duši shledaacutevaacute jako shodnou s Aristo-telovou (např v kvestii z roku 1504) avšak naacutesledovat ji nechce neboť mu připadne nesmyslnaacute53 Alexandrova interpretace Aristotelova textu u Pom-ponazziho zviacutetězila až v jeho přednaacuteš-kaacutech z Boloni (1512ndash13 1514ndash15)54 v době kdy do sporů o spraacutevnyacute vyacuteklad Aristotela a o jednotu intelektu zasaacutehli uacutečastniacuteci paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu

4 Jednota intelektu po Apostolici regiminis

Oscilace mnoha filosofů mezi ave-rroistickyacutem monopsychismem na straně jedneacute a alexandrovskyacutem zdů-razněniacutem plurality za cenu odmiacutetnutiacute nesmrtelnosti na straně druheacute se stala jedniacutem z teacutemat paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu Bulou papeže Lva X nazvanou bdquoApostolici regiminisldquo z 19 prosince 1513 pak bylo zakaacutezaacuteno obhajovat jak

52 Hasse 2004 s 455ndash460 srv Hasse 2011a s 166ndash167

53 Pomponazzi 1955 s 93 bdquoDe opinione Averrois mihi videtur quod fuerit opinio Aristotelis tamen nullo pacto possum illi adherere et videtur mihi maxima fatui-tas Dicat autem quisque quidquid vult ego magis abhorreo opinionem Aristote-lis quam diabolumldquo Srv Kraye 2000 s 13

54 Pluta 1986 s 50 Van Dooren 1994 s 309ndash318

108

132015

averroistickou tak alexandrovskou po-zici a to dokonce i pouze jako dialek-tickeacute cvičeniacute Odsouzeni byli ti bdquokdo tvrdiacute že rozumovaacute duše je smrtelnaacute nebo že je jedna v mnohyacutech lidech a kdo pochybujiacute nejen o tom že je prav-divě a bytostně formou lidskeacuteho těla [hellip] ale i že je nesmrtelnaacute a že v mno-hosti těl v nichž se rozleacutevaacute je jako jednotlivaacute zmnožitelnaacute je zmnožena a maacute byacutet zmnoženaldquo55 Předmětem od-souzeniacute tedy byl jak averroistickyacute mo-nopsychismus tak alexandrovskaacute in-terpretace Aristotela a kodifikovaacuten byl přiacutestup Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Když pak v listopadu 1516 vydal Pi-etro Pomponazzi svůj Traktaacutet o nesmr-telnosti duše vyvolal tento spis spor ni-koli z důvodu přiacuteklonu k averroismu nyacutebrž alexandrismu Pomponazzi averroistickou jednotu intelektu od-miacutetaacute argumentuje pro pluralitu dušiacute avšak připisuje jim pouze relativniacute nesmrtelnost a absolutniacute smrtelnost Kliacutečovyacutem argumentem proti jednotě intelektu je pro Pomponazziho teze kterou přebiacuteraacute z Aristotela že činnost intelektu nemůže probiacutehat bez imagi-nace a je tedy zaacutevislaacute na fantasmatech na smyslovyacutech představaacutech jež jsou produktem smysloveacuteho vniacutemaacuteniacute Po-dle Pomponazziho je-li intelekt zaacutevislyacute

55 Conciliorum oecumenicorum decreta sess viii s 581 bdquodamnamus et repro-bamus omnes asserentes animam in-tellectivam mortalem esse aut unicam in cunctis hominibus et haec in dubium vertentes cum illa non solum vere per se et essentialiter humani corporis forma exsistat [hellip] verum et immortalis et pro corporum quibus infunditur multitudine singulariter multiplicabilis et multiplica-ta et multiplicanda sitldquo

na těle ve sveacute činnosti je na něm zaacute-vislyacute i ve sveacutem bytiacute tudiacutež je tělem individualizovanyacute56

Jednota intelektu odsouzenaacute kon-cilem je nyniacute odmiacutetnuta na zaacutekladě filosofickeacute argumentace prostřednic-tviacutem analyacutezy procesu poznaacuteniacute Zaacutero-veň je Averroova nauka prezentovaacutena jako filosofie kteraacute neodpoviacutedaacute Aris-totelovi Zatiacutemco v 15 stoletiacute aristote-likoveacute viacutecemeacuteně považovali Averroa za filosofa kteryacute je s Aristotelem v sou-ladu pročež si takeacute již ve 13 stoletiacute vysloužil přezdiacutevku bdquoKomentaacutetorldquo nyniacute je Averroes bdquoprznitelemldquo (perver-sor) Aristotelovy nauky Diacuteky Pompo-nazzimu se diskuse naacutesledně přesou-vajiacute na jinou rovinu teacutema pluralita versus jednota je nahrazeno teacutematem nesmrtelnost versus smrtelnost Po-kud uacutečastniacuteci diskuse přece jen ho-vořiacute o jednotě intelektu činiacute tak často již neaverroistickyacutem způsobem tzn netematizujiacute jednotu intelektu mož-neacuteho ale jednotu intelektu činneacuteho Saacutem Pomponazzi činnyacute a možnyacute inte-lekt od sebe odděluje a činnyacute intelekt chaacutepe jako nesmrtelnou separovanou substanci kteraacute působiacute na možnyacute in-telekt individualizovanyacute tělem jako hybatel na pohybovaneacuteho57 Stejně tak i

56 Pomponazzi 2012 IV s 73ndash9357 Pomponazzi 2012 X s 173 bdquoAristoteleacutes

totiž na uvedeneacutem miacutestě řiacutekaacute že pou-ze činnyacute intelekt je vpravdě nesmrtelnyacute a staacutele je v uskutečněniacute zatiacutemco trpnyacute nikoli poněvadž někdy mysliacute a někdy nemysliacute A protože tedy nekonaacute setrva-le nemaacute ani setrvalou bytnost proto je třeba na naacutemitku řiacuteci že možnyacute intelekt je v jisteacutem ohledu nesmrtelnyacute avšak v pravdě nesmrtelnyacute je pouze intelekt činnyacute protože je jednou z inteligenciacute a

109FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Gasparo Contarini (1483ndash1542) jeden z Pomponazziho kritiků a obhaacutejců ne-smrtelnosti individuaacutelniacute lidskeacute duše souhlasiacute s Pomponazzim nejen v od-miacutetnutiacute averroistickeacuteho monopsychi-smu ale i v chaacutepaacuteniacute činneacuteho intelektu jako separovaneacuteho od lidskeacute duše58 Stejnou pozici tedy na jednu stranu imanenci intelektu možneacuteho a na stranu druhou transcendenci intelektu činneacuteho zastaacuteval později padovskyacute fi-losof Cesare Cremonini (1550ndash1631) přičemž onen jednotnyacute činnyacute intelekt ztotožňoval s Bohem59 tak jak to činili již mnoziacute středověciacute autoři když teacutema činneacuteho a možneacuteho rozumu recipovali nebo i v tomto smyslu augustinovsky laděnyacute Pavel z Benaacutetek Cremonini se hlaacutesil stejně jako Pomponazzi k Ale-xandru z Afrodisiady podobně jako před niacutem Simone Porzio (1496ndash1554) pravděpodobně Pomponazziho žaacutek kteryacute však na rozdiacutel od Cremoniniho Alexandrovu identifikaci činneacuteho inte-lektu s Bohem odmiacutetal60

Vyacutejimku v diskusi daneacuteho obdobiacute v niacutež začiacutenaacute převažovat antiaverro-istickyacute postoj tvořiacute Luca Prassicio (zemř 1533) kteryacute obhajoval Averroa jako zastaacutence nesmrtelnosti duše jak

neniacute nějakou součaacutestiacute lidskeacute duše jak soudili Themistios a Averroes nyacutebrž pouze hybatelemldquo (přel M Petřiacuteček)

58 Contarini 2014 s 89 bdquo možnyacute intelekt setrvaacutevaacute po smrti byť mu nebyla daacutena nesmrtelnost činneacuteho intelektu Neboť i jaacute souhlasiacutem s Vašiacute Excelenciacute v tom že činnyacute intelekt o němž se zmiňuje Aristo-teleacutes na tomto miacutestě neniacute čaacutestiacute duše nyacutebrž jakyacutemsi vyššiacutem intelektemldquo (přel J Janoušek)

59 Kuhn 1996 s 210ndash24360 Porzio 1551 Srv Garin 2008 s 360ndash363

proti Pomponazzimu tak proti Nifovi kteryacute Averroa podle něj desinterpreto-val Ve sveacutem traktaacutetu o nesmrtelnosti duše61 se staviacute na stranu Averroovu jako na stranu nejlepšiacuteho obraacutence ne-smrtelnosti duše totiž nejen intelektu činneacuteho ale i intelektu možneacuteho Pro-blematičnost jednoty možneacuteho inte-lektu z hlediska křesťanstviacute kupodivu u Prassicia ustupuje do pozadiacute ve pro-spěch obhajoby nesmrtelnosti zpo-chybněneacute Pomponazzim62 Přestože je tedy Prassicio radikaacutelniacutem propagaacuteto-rem Averroa paradoxně i jeho přiacutestup svědčiacute o přesunu diskusiacute od jednoty k nesmrtelnosti

Druhaacute polovina 16 stoletiacute je tak obdobiacutem uacutepadku nauky o jednotě in-telektu a averroismu jako takoveacuteho Jedniacutem z posledniacutech filosofů kteřiacute přispěli k teacutematu averroistickeacute jednoty intelektu byl Francesco Vimercato (1512ndash1571) původem z Milaacutena avšak působiacuteciacute dlouho v Pařiacuteži Vimercato si cenil Averroa předevšiacutem jako přiacute-rodniacuteho filosofa a ve svyacutech spisech o duši dochaacuteziacute k jednotě činneacuteho i jed-notě možneacuteho intelektu i když opět jako mnoziacute jeho předchůdci tvrdiacute že se jednaacute o nauku s křesťanstviacutem ne-slučitelnou63 A snad uacuteplně posledniacutem zastaacutencem jednoty intelektu z přiacute-rodněfilosofickeacuteho hlediska byť takeacute zdůrazňujiacuteciacutem jeho nepravdivost z hle-diska pravdy křesťanstviacute byl Antonio Bernardi v roce 156264

61 Prassicio 1520 62 Hasse 2011b s 141ndash14463 Hasse 2004 s 462ndash46564 Hasse 2004 s 466 Hasse 2011a s 168

110

132015

Postupneacute mizeniacute averroistickeacute po-zice v druheacute polovině 16 stoletiacute však zaacuteroveň neznamenaacute že by se k niacute fi-losofoveacute přestali obracet jako k před-mětu kritiky Napřiacuteklad jezuiteacute z Co-imbry kteřiacute na sklonku 16 stoletiacute vytvaacuteřeli komentaacuteře k Aristotelovyacutem spisům tzv Conimbricenses jed-noznačně považujiacute Averroův mono-psychismus za nauku kteraacute je v roz-poru jak s Aristotelem tak s pravyacutem učeniacutem65 Stejně tak i řiacutemskyacute jezuita Francisco de Toledo (1532ndash1596) na-padaacute jednotu intelektu jako odporujiacuteciacute praveacute filosofii a rozumu Důkladnou protiaverroistickou argumentaci roz-viacutejiacute ve stejneacute době padovskyacute filosof Ja-copo Zabarella (1533ndash1589) napřiacuteklad ve sveacutem spise De mente humana66 U Za-barelly i jezuitskyacutech autorů je nicmeacuteně kritika monopsychismu již využita spiacuteše pouze jako odrazovyacute můstek pro formulovaacuteniacute vlastniacute odlišneacute koncepce rozumoveacuteho poznaacuteniacute než že by před-stavovala uacutetok na reaacutelneacuteho protivniacuteka Důvodem pro opuštěniacute averroistickyacutech pozic bylo podle Daga Hasseho zřejmě praacutevě toto rozviacutejeniacute alternativniacutech aristotelsky založenyacutech teoriiacute intelek-tuaacutelniacuteho poznaacuteniacute a to jak v lutheraacuten-skeacutem Německu Filipem Melanchtho-nem tak v jezuitskeacute scholastice již reprezentuje Francisco Suaacuterez či v raacutemci bdquopadovskeacuteholdquo aristotelismu je-hož vrcholnou postavou je zmiňovanyacute Jacopo Zabarella67

65 Salatowski s 20466 Salatowski s 206-20967 Hasse 2011a s 169 Hasse 2004 s 468

Zabarella ve sveacutem spise De mente agente považuje činnyacute intelekt za se-parovanou substanci kterou ztotož-ňuje s Bohem kteryacute iluminuje lidskou mysl68 Trpnyacute intelekt (intellectus pati-bilis) je pak pro něj (oproti Averroovu pojetiacute) praacutevě tou schopnostiacute kteraacute abstrahuje pojmy z fantasmat69 Fran-cisco Suaacuterez přistupuje k teacutematu zcela jinak Činnyacute i možnyacute intelekt nejsou pro něj odděleneacute substance u kteryacutech bychom pak museli zvažovat jejich on-tologickyacute status nyacutebrž dvě siacutely (vis) in-telektivniacute schopnosti duše70 Zabarella i Pomponazzi se soustřediacute na proble-matiku abstrakce a vztahu intelektiv-niacutech schopnostiacute a fantasie spiacuteše v naacute-vaznosti na Pomponazziho vyacuteklad než na averroistickeacute pozice Asi posledniacute vaacutežně miacuteněnyacute uacutetok na averroistickyacute monopsychismus formulujiacute v 17 stoletiacute cambridgeštiacute platonikoveacute předevšiacutem Henry More ovšem v tomto přiacutepadě se jednaacute o kritiku vedenou z pozice platonismu71

5 Zaacutevěr

68 Zabarella 1966 s 1031 bdquoMaxime autem omnium intelligibilis Deus est et est pri-mum in genere intelligibilium ergo nil aliud statui potest intellectus agens nisi solus Deus Hoc fuit argumentum eficaci-ssimum Alexandrildquo

69 Zabarella 1966 s 1020 bdquoSeptima est officium abstrahendi non est intellectus agentis sed est proprium intellectus patibilisldquo

70 Fransisco Suaacuterez se věnuje kritice ave-rroismu v prvniacute knize spisu De anima (I 12 12ndash13 s 557ndash559) svou teorii rozumo-veacuteho poznaacuteniacute pak formuluje v knize čtvr-teacute (De potentia intellectiva) K Suaacuterezovi srv např Heider 2011

71 Hutton 2013 s 197ndash212

111FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Jednota intelektu předevšiacutem v jejiacute silneacute formě jako monopsychismus tedy jako jednota možneacuteho rozumu patřila v 15 a 16 stoletiacute mezi kliacutečovaacute filosofickaacute teacutemata Dějinně-filosofickyacute vyacutezkum kteryacute jsme v teacuteto studii na-značili umožňuje identifikovat něko-lik zaacutekladniacutech přiacutestupů k teacutematu

1 Pokud byl Averroův monopsychi-smus považovaacuten za odůvodněnyacute z hle-diska filosofickeacute argumentace dostaacuteval se do konfliktu s křesťanskou předsta-vou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši s niacutež nebyl kompatibilniacute Tento rozpor tak vedl k hledaacuteniacute vztahu mezi racionaacutelniacutem zdůvodňovaacuteniacutem a viacuterou kteraacute tak vznaacutešiacute naacuteroky na pravdivost jineacuteho typu než filosofie (např Pavel z Benaacutetek) Diskuse o monopsychi-smu spolu se sporem o nesmrtelnost lidskeacute duše s niacutemž tematicky souvisiacute vedly postupně k odděleniacute filosofie od teologie

2 Přesvědčeniacute o spraacutevnosti Ave-rroovy monopsychickeacute interpretace Aristotela však vedle toho vyuacutestilo i v odmiacutetnutiacute aristotelismu jako takoveacuteho pro jeho neslučitelnost s křesťanstviacutem (Bessarion Ficino) Tato pozice jde ruku v ruce s obnovou platonismu v 15 stoletiacute a zaacuteroveň potencovala vyacuteše uve-deneacute vymezovaacuteniacute kompetenciacute přiroze-neacuteho rozumu a viacutery

3 Pokud byl monopsychismus shle-daacuten jako neadekvaacutetniacute interpretace Aristotela bylo třeba proti němu po-stavit alternativniacute aristotelskyacute vyacuteklad Odmiacutetnutiacute monopsychismu v 16 sto-letiacute takeacute v kontextu přesunu těžiště fi-losofickyacutech diskusiacute z probleacutemu jednoty a plurality na probleacutem nesmrtelnosti

vedlo k formulaci novyacutech koncepciacute ro-zumoveacuteho poznaacuteniacute Tradičniacute tomis-tickaacute kritika byla často považovaacutena za uacutetok kteryacute byl veden z pozic viacutecemeacuteně teologickyacutech (a neniacute předmětem to-hoto člaacutenku posoudit zda opraacutevněně či neopraacutevněně) což bylo podpořeno i koncilniacutem zaacutesahem a tak jako filoso-ficky plausibilniacute byl shledaacutevaacuten vyacuteklad Alexandra z Afrodisiady kteryacute se však takeacute byť z jinyacutech důvodů dostaacuteval do konfliktu s věroukou a vedl k rozlišeniacute filosofie a viacutery (Pomponazzi) Proto pro alternativniacute teorie rozumoveacuteho poznaacuteniacute čerpajiacuteciacute z aristotelskeacute tra-dice ktereacute vznikaly ve druheacute polovině 16 stoletiacute (Zabarella Suaacuterez) zůstaacutevaacute vyrovnaacuteniacute se s monopsychickou argu-mentaciacute uacutekolem v kontextu probleacutemu nesmrtelnosti duše navozeneacutem spo-rem o Pomponazziho vyacuteklad I pro ně je jednota intelektu nadaacutele teoriiacute vůči niacutež bylo třeba se vymezovat byť ave-rroistickou pozici v teacute době zdaacute se již nikdo nezastaacuteval

I když na poli renesančniacutech baacutedaacuteniacute zůstaacutevaacute i vzhledem k recepci monopsy-chismu množstviacute nevyřešenyacutech otaacute-zek v každeacutem přiacutepadě deacutelka životnosti nauky o jednotě intelektu v renesanci ukazuje na vyacuteznamnou dějinnou roli kterou averroismus sehraacutel nejen ve středověku ale i tomto obdobiacute

112

132015

BIBLIOGRAFIE

Achillini A (1494) Quodlibeta de intelligentiis Bologna Benedictus Hectoris Failli

Allen M J B (2013) bdquoMarsilio Ficino on Saturn the Plotinian Mind and the Monster of Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 81ndash97

Averroes Cordubensis (1953) Commentarium Magnum in Aristotelis de Anima libros (ed F S Crawford) Cambridge The Mediaeval Academy of America

Band K P (1995) bdquoElijah Del Medigo Unicity of Intellect and Immortality of Soulldquo Proceedings of the American Academy for Jewish Research 61 s 1ndash22

Blum P R (2011) bdquoNesmrtelnost dušeldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 279ndash309

Blumenthal H J (1996) Aristotle and Neoplatonism in Late Antiquity Interpretations of the De Anima Ithaca Cornell University Press

Brentano F (1967) Die Psychologie des Aristoteles insbesondere seine Lehre vom NOUS POIHTIKOS Nebst einer Beilage uumlber das Wirken des aristotelischen Gottes Mainz 1867 přetisk Darmstadt Wissenschaftliche Buchgesellschaft

Conciliorum oecumenicorum decreta (eds J Alberigo P-P Joannou C Leonardi P Prodi) (1962) Basileae Herder

Contarini G (2014) O nesmrtelnosti duše (eds P R Blum T Nejeschleba) Olomouc Univerzita Palackeacuteho v Olomouci

Conti A D (1992) bdquoIl problema della

conoscibilitagrave del singolare nella

gnoseologia di Paolo Venetoldquo Bullettino

delllsquoIstituto Storico Italiano per il Medio

Evo e Archivio muratoriano 98 s 323ndash82

Conti A D (2012) bdquoPaul of Veniceldquo In

E N Zalta (ed) Stanford Encyclopedia

of Philosophy Dostupneacute z httpplato

stanfordeduentriespaul-venice

Davidson H (1992) Alfarabi Avicenna and Averroes on the Intellect Their Cosmologies Theories of the Activ Intellect

113FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

and Theories of Human Intellect New York Oxford University Press

di Napoli Giovanni (1963) Lrsquoimmortalitagrave dellrsquoanima nel rinascimento Torino Societagrave editrice internationale

Dulles A (1941) Princeps concordiae Pico della Mirandola and the Scholastic Tradition Cambridge MA Harvard University Press

Ficino M (2005) Platonic theology vol 5 books xvndashxvi (transl M J B Allen ed James Hankins) Cambridge MA Harvard University Press

Flasch K (1989) Aufklaumlrung im Mittelalter Die Verurteilung von 1277 Mainz Dieterich

Gaetano da Thiene (1493) Super libros de

anima Venetiis Bonetus Locatellus

pour Octavianus Scotus

Garin E (2008) History of Italian Philosophy Amsterdam New York Rodopi

Gerson L P (2004) bdquoThe Unity of Intellect in Aristotelersquos De animaldquo Phronesis 49(4) s 348ndash373

Hasse D N (2004) bdquoAufstieg und Niedergang des Averroismus in der Renaissance Niccolo Tignosi Agostino Nifo Francesco Vimercatoldquo In J van Aertsen M Pickaveacute (eds) bdquoHerbs des Mittelaltersldquo Fragen zur Bewertung des 14 und 15 Jahrhunderts Berlin Walter de Gruyter s 451ndash453

Hasse D N (2011a) bdquoArabskaacute filosofie a averroismusldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 156ndash185

Hasse D N (2011b) bdquoThe Attraction of Averroism in the Renaissance Vernia Achillini Prassicioldquo Bulletin of the Institute of Classical Studies 47 s 131ndash147

Heider D (2011) bdquoReifikace hylemorfickyacutech principů Substanciaacutelniacute jednota člověka a nesmrtelnost lidskeacute duše ve filosofii F Suaacuterezeldquo In T Nejeschleba V Němec M Recinovaacute (eds) Pojetiacute člověka v dějinaacutech a současnosti filosofie I Od antiky po renesanci Brno CDK s 139ndash152

114

132015

Horn H-J (1994) Studien zum dritten Buch der aristotelischen Schrift De anima Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

Hutton S (2013) bdquoThe Cambridge Platonists and Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 197ndash212

Imbach R (1991) bdquoLrsquoAverroiumlsme latin du XIIIe siegraveclelsquoldquo In R Imbach A Maierugrave (eds) Gli studi di fi loso fi a medievale fra Otto e Novocento Contributo a un bilancio storiogra fi co Rome Edizioni di storia e letteratura s 191ndash208

Kessler E (1994) bdquoNicoletto Vernia oder die Rettung eines Averroistenldquo In F Niewoumlhner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelalter und in der Renaissance Zuumlrich Spur s 269ndash290

Kessler E (2007) bdquoThe intellective soulldquo In Ch B Schmitt et al (eds) Cambridge History of Renaissance Philosophy Cambridge Cambridge University Press s 485ndash534

Kessler E (2008) Die Philosophie der Renaissance Das 15 Jahrhundert Muumlnchen C H Beck

Kraye J (2000) bdquoThe Immortality of the Soul in the Renaissance between Natural Philosophy and Theologyldquo Signatures 1 ch 2 s 1ndash22

Kristeller P O (1979) Renaissance Thought and its Sources New York Columbia University Press

Kuhn H C (1996) Venetischer Aristotelismus im Ende der aristotelischen Welt Aspekte der Welt und des Denkens des Cesare Cremonini (1550ndash1631) Frankfurt a M Peter Lang Verlag

Kuksewicz Z (1983) bdquoPaul de Venise et sa theacuteorie de lrsquoacircmerdquo In L Olivieri (ed) Aristotelismo veneto e scienza moderna atti del 25deg anno accademico del Centro per la storia della tradizione aristotelica nel Veneto IndashII Padua Antenore s 130-164

Kusaacutenskyacute M (2001) Idiota de mente In P Floss J Patočka (eds) Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute život a diacutelo renesančniacuteho filosofa matematika a politika Praha Vyšehrad s 195ndash243

115FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Mahoney E P (1970) bdquoAgostino Niforsquos Early Views on Immortalityldquo Journal of the History of Philosophy 8 s 451ndash460

Mahoney E P (1976) bdquoNicoletto Vernia on the Soul and Immortalityldquo In E P Mahoney (ed) Philosophy and Humanism Renaissance Essays in Honor of Paul Oskar Kristeller New York Columbia University Press s 145ndash149

Mahoney E P (2000) Two Aristotelians of the Italian Renaissance Nicoletto Vernia and Agostino Nifo Aldershot AshgateVariorum

Marenbon J (2013) bdquoErnest Renan and Averroism The Story of a Misinterpretationldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 273ndash284

Fuumlhrer M (2014) Echoes of Aquinas in Cusanusrsquos Vision of Man Lanham Lexington Books

Martin C (2013) bdquoHumanism and the Assessment of Averroes in the Renaissanceldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its

Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 65ndash80

Martin C (2014) Subverting Aristotle Religion History and Philosophy in Early Modern Science Baltimore John Hopkins University Press

Matula J (2009) bdquoAntiaverroismus v diele Tomaacuteša Akvinskeacuteholdquo Aither 1 s 52ndash61

Monfasani J (1993) bdquoThe Averroism of John Argyropoulos and His Quaestio utrum intellectus humanus sit perpetuuslsquoldquo I Tatti Studies in the Italian Renaissance 5 s 157ndash208

Nardi B (1958a) bdquoLa miscredenza e il carattere morale di Nicoletto Vernia Ancora qualche notizia e aneddoto su Nicoletto Vernialdquo In B Nardi (ed) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni s 95ndash126

Nardi B (1958b) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni

Nardi B (1958c) bdquoPaolo Veneto e

lrsquoaverroismo padovanoldquo In B Nardi

116

132015

(ed) Saggi sullrsquoaverroismo padovano dal

secolo XIV al XVI Florence Sansoni s

75ndash93

Paulus Venetus (1481) Scriptum super

librum de anima Venetiis

Paulus Venetus (1503) Summa naturalis

philosophiae Venetiis

Paulus Venetus (1504) Scriptum super libros

De anima Venetiis

Pico della Mirandola G (1998) Conclusiones In S A Farmer (ed) Syncretism in the West Picorsquos 900 these (1486) the evolution of traditional religious and philosophical systems with text translation and commentary Tempe Medieval amp Renaissance Texts amp Studies

Pluta O (1986) Kritiker der Unsterblichkeitsdoktrin in Mittelalter und Renaissance Amsterdam B R Gruumlner

Pomponazzi P (1955) Quaestio de immortalitate animae (1504) In P O Kristeller (ed) bdquoTwo unpublished Questions on the Soul of Pietro

Pomponazzildquo Medievalia et Humanistica 8 s 76ndash101

Pomponazzi P (2012) Pojednaacuteniacute o nesmrtelnosti duše Tractatus de immortalitate animae Praha OIKOYMENH

Porzio S (1551) De mente humana disputatio Florentiae Apud Laurentium Torrentinum

Prassicio L (1520) Quaestio de immortalitate animae intellectivae secundum mentem Aristotelis a nemine verius quam ab Averroi interpretati Napoli

Putallaz F X Imbach R (2005) Povolaacuteniacutem filosof Praha OIKOYMENH

Randall J H (1961) bdquoThe Place of Pomponazzi in the Padua Traditionldquo In J H Randall (ed) The School of Pauda and the Emergence of Modern Science Padova Ed Antenore s 70ndash114

Renan E (1852) Averroes et lrsquoAverroiumlsme Paris Auguste Durand

Ross W D (ed) (1924) Aristotle Metaphysics Oxford Clarendon Press

117FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Severa M (2015) bdquoSed nihil ad nos de Dei miraculis cum de naturalibus naturaliter disseramusldquo Heterodoxniacute mistři svobodnyacutech uměniacute a jejich diskuse s Tomaacutešem Akvinskyacutem Disertačniacute praacutece FF UK Praha 2015

Still C N (2008) bdquoPicorsquos Quest for All Knowledgeldquo In M V Dougherty (ed) Pico della Mirandola New Essays Cambridge Cambridge University Press s 179ndash201

Suaacuterez F (1856) De anima In F Suaacuterez Opera omnia vol 3 Paris

Themistius (1899) In libros Aristotelis de anima paraphrasis (ed R Heinze) Berlin Reimer

Tignosi N (1551) In libros Aristotelis de

anima commentarii Firenze

Tomaacuteš Akvinskyacute (1976) De unitate intellectus In Sanctio Thomae de Aquino Opera omnia iussu Leonis XIII P M edita (editio Leonina) vol 43 Editori di San Tommaso Roma

Van Dooren W (1994) bdquoPomponazzi und Averroesldquo In F Niewohner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelaler und in

der Renaissance Zuumlrich Spur s 309ndash318

Vernia N (1504) Acutissimae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia editae Venetiis

Zabarella J (1966) De mente agente In

J Zabarella De rebus naturalibus libri

30 Frankfurt a M 16061607 reprint

Frankfurt a M s 1007ndash1042

116

132015

ABSTRAKTThis paper deals with Aristotelian tradition around the year 1000 The text focuses on two disputations taken place at the Ottonian imperial court (first at the court of Otto II in Ravenna in 980 or 981 the other at the court of Otto III in 997) and describes teaching of dialectics according Gerbert of Reims (later pope Silvestr II)

Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvořeTWO ARISTOTELIAN DISPUTATIONS AT THE OTTONIAN IMPERIAL COURT

MAREK OTISKFilozofickaacute fakulta Ostravskaacute univerzita v Ostravě Reaacutelniacute 5701 03 Ostrava

Filosofickyacute uacutestav AV ČR Jilskaacute 1110 00 Praha 1 marekotiskosucz

117M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

ITento přiacutespěvek si klade za ciacutel upozor-nit na způsob jakyacutem byla pěstovaacutena tradice aristotelskeacuteho myšleniacute v po-sledniacute čtvrtině 10 stoletiacute Tato před-scholastickaacute eacutera evropskeacuteho zaacutepadniacuteho křesťanskeacuteho myšleniacute je mnohdy trak-tovaacutena vyacutehradně v souvislosti s platoacuten-sko-novoplatoacutenskyacutem dědictviacutem (ktereacute mělo na tehdejšiacute intelektuaacutelniacute svět bez-pochyby vyacuterazně znatelnějšiacute vliv) proto chce tato studie ukaacutezat že je zcela na miacutestě hovořit v teacuteto eacuteře i o kreativniacutem rozviacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu

Hlavniacute pozornost se zaměřiacute na dvě disputace ktereacute proběhly na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře ndash prvniacute uspořaacutedal na přelomu let 980 a 981 ciacutesař Otta II v Ravenně druhaacute se uskutečnila patrně v leacutetě roku 997 v některeacutem z německyacutech

měst (snad v Magdeburgu) za uacutečasti jeho syna Otty III Osobnostiacute kteraacute spojuje obě disputace je patrně nejznaacute-mějšiacute (a dost možnaacute i nejvyacuteznamnějšiacute) učenec teacuteto doby ndash Gerbert původem (pravděpodobně) z Aurillacu učitel (a neuznanyacute arcibiskup) z Remeše opat z Bobbia arcibiskup z Ravenny kteryacute byl v letech 999ndash1003 pod jmeacutenem Sil-vestr II papežem

Jelikož je to praacutevě Gerbert (tj pa-pež Silvestr II) kteryacute je někdy uvaacuteděn na počaacutetku znatelneacuteho oživeniacute zaacutejmu o aristotelskeacute myšleniacute na latinskeacutem Zaacutepadě (kupř jeho jmeacuteno stojiacute v čele autorů komentaacuteřů k Aristotelovyacutem logickyacutem diacutelům i k Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kategoriiacutem1 nebo jeho

1 Viz Marenbon 1993 s 101 110 116

118

132015

traktaacutet De rationali et ratione uti je označovaacuten za jednu z prototypovyacutech podob scholastickyacutech kvestiiacute2) sa-motneacutemu představeniacute obou disputaciacute bude předchaacutezet stručneacute uvedeniacute do Gerbertovy vyacuteuky dialektiky během jeho působeniacute při remešskeacute katedraacutele ve druheacute polovině sedmdesaacutetyacutech let 10 stoletiacute

IIGerbert z Aurillacu je dnes znaacutem předevšiacutem jako autor viacutece než dvou set dopisů3 jejichž literaacuterniacute i histo-ricko-informačniacute vyacuteznam je namnoze hodnocen velmi vysoko4 Sveacute pevneacute a nezadatelneacute miacutesto maacute Gerbert rov-něž v dějinaacutech matematiky (často je zdůrazňovaacuten jeho zaacutesadniacute ndash katalaacuten-skyacutemi studiemi inspirovanyacute ndash podiacutel na oživeniacute zaacutejmu o praktickeacute aritmetickeacute vyacutepočty provaacuteděneacute na abaku s čiacutemž souvisiacute vůbec prvniacute užiacutevaacuteniacute arabskyacutech čiacuteslic v křesťanskeacutem zaacutepadniacutem svě-tě)5 astronomie či hudby6 Pro tento přiacutespěvek je ovšem zaacutesadniacute jeho roz-viacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu a to pře-devšiacutem na poli logiky (astronomickeacute

2 Viz např Turner 1903 s 260 Srov takeacute např Sigismondi 2007 s 59ndash64 nebo Frova 1985 s 351ndash352

3 Gerbertus Ep 1ndash2204 Srov např Nechutovaacute Stehliacutekovaacute 2013

s 120 nebo Brooke 2006 s 244ndash246 ad5 Viz např Folkerts 1997 s 7 srov vyob-

razeniacute abaku z konce 10 a z 11 stoletiacute včetně těch na nichž se objevuje notic-ka že to byl Gerbert kteryacute začal užiacutevat tyto čiacuteslice ndash detailněji viz např Folkerts 1996 Burnett 2002 2001 ad

6 Podrobněji viz např Bergmann 1985 Borst 1989 Huglo 2000 Sachs 1972 a mnoho dalšiacutech

a kosmologickeacute koncepce zde zůstanou stranou pozornosti)

Vedle vlastniacute Gerbertovy docho-vaneacute piacutesemneacute tvorby existuje dalšiacute poměrně přehlednaacute a ucelenaacute zpraacuteva o Gerbertově praacuteci s aristotelskyacutemi logickyacutemi texty historickeacute diacutelo Ger-bertova současniacuteka spolupracov-niacuteka možnaacute i žaacuteka ndash Richera mnicha z klaacuteštera svateacuteho Remigia v Reme-ši7 Richer pobyacuteval v Remeši ve stejneacute době jako Gerbert a lze proto před-poklaacutedat jeho velmi dobrou informo-vanost o Gerbertovyacutech pedagogickyacutech praktikaacutech Pasaacutež třetiacute knihy jeho Dějin kteraacute mimo jineacute shrnuje živo-topisnaacute data o Gerbertovi se zaacutehy měniacute v přehled způsobů vyučovaacuteniacute jednotlivyacutech svobodnyacutech uměniacute jak je pozdějšiacute papež v Remeši přednaacutešel Třebaže Richer věnoval znatelně většiacute pozornost Gerbertovu představovaacuteniacute zaacutekladů kvadriviaacutelniacutech discipliacuten (ze-jmeacutena astronomie)8 velmi ilustrativniacute je rovněž pojednaacuteniacute o Gerbertově vyacute-uce dialektiky

Celeacute seznamovaacuteniacute s uměniacutem dia-lektiky probiacutehalo pod Gerbertovyacutem vedeniacutem pomociacute antickyacutech autorita-tivniacutech knih ktereacute učitel se svyacutemi žaacuteky probiacuteral podle pevně daneacuteho řaacutedu a pomociacute komentaacuteřů objasňoval ne vždy jednoduchou laacutetku Nejprve se věnoval Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aris-totelovyacutem Kategoriiacutem ktereacute Gerbert se studenty rozebiacuteral v překladu Ma-ria Victorina i Boeumlthia Poteacute přišly na řadu Aristotelovy spisy Kategorie

7 Bliacuteže viz Glenn 20048 Richerus Hist III49ndash54 s 195ndash198

119M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

a O vyjadřovaacuteniacute Ciceronovy Topiky Boeumlthiův komentaacuteř k tomuto Cicero-novu diacutelu a vlastniacute Boeumlthiův traktaacutet o teacuteže problematice (De topicis differen-tiis) Na zaacutevěr se dostalo na Boeumlthiovy dialektickeacute traktaacutety (De categoricis syllogismis De hypotheticis syllogismis a De divisione) a Victorinův spis De diffinitione9 K tomuto Richerovu pře-hledu je možneacute dodat takeacute Boeumlthiovy komentaacuteře k uvedenyacutem spisům Por-fyacuteria a Aristotela neboť z nich čerpaacute v jinyacutech svyacutech textech10

Uvedenyacute vyacutečet poměrně jasně uka-zuje že Gerbert vyučoval dialektiku v takřka shodneacute struktuře jak tomu bylo zvykem na pozdějšiacutech středově-kyacutech školaacutech různyacutech typů univerzity nevyjiacutemaje Už v Gerbertově remešskeacute pedagogickeacute aktivitě v sedmdesaacutetyacutech letech 10 stoletiacute je poměrně jasně pa-trnaacute snaha o peripatetickyacute vyacuteklad lo-gickeacute problematiky

9 Richerus Hist III46ndash47 s 193ndash194 bdquoDialecticam ergo ordine librorum per-currens dilucidis sententiarum verbis enodavit Inprimis enim Porphirii ysa-gogas id est introductiones secundum Uictorini rhethoris translationem inde etiam easdem secundum Manlium ex-planavit Cathegoriarum id est predi-camentorum librum Arist[ot]elis con-sequenter enucleans Periermenias vero id est de interpretatione librum cuius laboris sit aptissime monstravit Inde etiam topica id est argumento-rum sedes a Tullio de Greco in Latinum translata et a Manlio consule sex co-mmentariorum libris dilucidata suis auditoribus intimavit Necnon et quatu-or de topicis differentiis libros de sillo-gismis cathegoricis duos de ypotheticis tres diffinitionumque librum unum divisionum eque unum utiliter legit et expressitldquo

10 Viz např Gerbertus De rat 13 s 92

IIIA Aristotelovo (a Boeumlthiovo) jmeacuteno hraje podstatnou roli rovněž při ra-vennskeacute disputaci kterou uspořaacutedal ciacutesař Otta II Podrobnějšiacute informace o důvodech jejiacuteho svolaacuteniacute průběhu i vyacutesledku maacuteme i tentokraacutet takřka vyacutehradně zaacutesluhou Richera z Remeše a jeho historickeacuteho diacutela11 takže lze viacutece než důvodně pochybovat o zcela nestranneacutem popisu udaacutelostiacute což však nic neměniacute na tom že jinyacute doklad nemaacuteme

Prvotniacute podnět vzešel od sas-keacuteho učitele Otrika kteryacute je poměrně dobře znaacutemyacute i v českeacutem prostřediacute ne-boť se u něj v Magdeburgu vzdělaacuteval mj druhyacute pražskyacute biskup Gerbertův přiacutetel a světec ndash Vojtěch12 Otrik se tě-šil pověsti nevšedniacuteho vzdělance a in-telektuaacutela Svatovojtěšskaacute legenda ho vzletně nazyacutevaacute Ciceronem sveacute doby13 zaacute-roveň však dodaacutevaacute že Otrik byl vznět-liveacute povahy a nezřiacutedka sveacute studenty traacutepil fyzickyacutemi tresty14

Patrně od roku 978 Otrik působil na ciacutesařskeacutem dvoře15 Ciacutesař Otta II měl zřejmě k jeho věděniacute patřičnou uacutectu ovšem z dřiacutevějšiacutech let (z počaacutetku sedmdesaacutetyacutech let) si pamatoval i sa-motneacuteho Gerberta kteryacute několik mě-siacuteců po sveacutem přiacutejezdu z Barcelonskeacuteho

11 Richerus Hist III55ndash65 s 198ndash205 Srov Ottonis II Diplomata 238ndash243 s 266ndash275

12 Srov Bruno Leg Nasc 5 s 20 Canaparius Vita Adal 3ndash5 s 582ndash583

13 Bruno Leg Nasc 5 s 20 bdquoScolis praeerat tunc Ohtricus quidam facundussimus aetate illa quasi Cicero unus [hellip]ldquo

14 Tamteacutež15 Canaparius Vita Adal 6 s 583

120

132015

hrabstviacute pobyacuteval na dvoře Otty I a bez-pochyby se osobně styacutekal i s Ottou II třebaže považovat Gerberta za učitele Otty II je s největšiacute pravděpodobnostiacute přehnaneacute16 Ciacutesařskaacute přiacutezeň v těchto časech mnohdy vyacuterazně podpořila (za-jistila) velmi vyacutehodneacute a laacutekaveacute ciacuterkevniacute uacuteřady přičemž samotnyacute ciacutesař jmeno-vaacuteniacutem jednotlivyacutech ciacuterkevniacutech hod-nostaacuteřů velmi často sledoval sveacute kon-kreacutetniacute zaacutejmy Zřejmě kolem roku 980 ruku v ruce se siacuteliacuteciacutem věhlasem remeš-skeacuteho učitele Gerberta ktereacuteho si na-viacutec z dřiacutevějška pamatoval dost možnaacute začal přemiacutetat že by mu Gerbert mohl byacutet užitečnyacute i jinde než pouze u remeš-skeacute katedraacutely

Otrik mohl tento ciacutesařův zaacuteměr vniacutemat jako ohroženiacute sveacuteho vlastniacuteho postaveniacute u dvora a patrně nabyl do-jmu že by bylo vhodeacute trochu umenšit Gerbertovu slaacutevu nejleacutepe pak přiacutemo ukaacutezat nějakeacute jeho intelektuaacutelniacute po-chybeniacute Vyslal proto do Remeše sveacuteho zvěda kteryacute měl navštěvovat Gerber-tovu vyacuteuku a odhalit nějakou nedoko-nalost či přiacutemo chybu v jeho učeniacute Otrikův člověk se brzy z Remeše vraacutetil a přinesl Otrikovi potěšitelnou infor-maci Gerbert pryacute ve svyacutech vyacutekladech tvrdiacute že v raacutemci děleniacute věd je fyzika podřiacutezenaacute matematice17 Důvěryhod-nost teacuteto zpraacutevy mohla byacutet podpořena Gerbertovou pověstiacute vyacutetečneacuteho a ino-vativniacuteho matematika takže Otrik pa-trně neměl důvod tomuto sděleniacute nedů-věřovat Obratem proto vyhledal ciacutesaře

16 Dřiacuteve se takto nezřiacutedka soudilo ndash viz např Darlington 1936 s 511 nebo podrobněji a kritičtěji Lindgren 1976 s 72ndash77

17 Richerus Hist III55 s 199

a zdůraznil jakeacute negativniacute důsledky by tato zaacutevažnaacute chyba mohla miacutet Ciacute-sař proto na Otrikův popud svolal vel-kou disputaci na niž pozval Gerberta remešskeacuteho aricbiskupa Adalberona a spoustu nejvyacuteznamnějšiacutech vzělanců teacute doby18

Zatiacutemco Otrik byl připraven ve-řejně zostudit Gerberta remešskyacute uči-tel vůbec netušil proč je na Apeninskyacute poloostrov pozvaacuten Z Richerova popisu neniacute zcela jasneacute jakou pozici Otrik při děleniacute věd zastaacuteval ndash byl-li stoupencem tradičniacuteho stoickeacuteho děleniacute filosofie na logiku fyziku a etiku19 kde jsou matematickeacute vědy jakožto discipliacuteny kvadrivia zařazeny pod fyziku (tedy opak toho co Otrik slyšel že Gerbert vyučuje) nebo se přiklaacuteněl k peripa-tetickeacutemu členěniacute věd na discipliacuteny teoretickeacute praktickeacute přiacutep poetickeacute kde je v raacutemci teoretickyacutech věd roz-lišena nauka o přiacuterodě (fyzika) ma-tematika a prvniacute filosofie (teologie metafyzika)20

Když ciacutesař zahaacutejil disputaci Otrik začal otevřenyacutem uacutetokem na Gerberta Remešskyacute vzdělanec však zcela po-přel že by něco podobneacuteho hlaacutesal členěniacute filosofie popsal přesně v aris-totelskeacutem duchu s explicitniacutem využi-tiacutem Boeumlthiovy terminologie a zaacutehy všechny přiacutetomneacute přesvědčil že nař-čeniacute z omylu bylo licheacute21 Otrik byl

18 Richerus Hist III57 s 199ndash20019 Viz Diogeneacutes Laertios Vitae VII39ndash40

srov např Augustinus De civ Dei VIII10 nebo Isidorus Etymol II24

20 Viz např Aristoteleacutes Met XI7 1064andashb nebo Boeumlthius 1 In Porphyr Isag I3 s 8ndash9

21 Richerus Hist III60 s 201ndash202

121M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

vyacutevojem disputace rozčarovaacuten a rychle hledal dalšiacute přiacuteležitosti jak Gerberta intelektuaacutelně zostudit Zkoušel to různě otevřel otaacutezku definice filoso-fie definice člověka miacutesto fyziologie v systeacutemu věděniacute atp Gerbert dokaacutezal na vše odpovědět takovyacutem způsobem že všichni přiacutetomniacute uznali že Gerbert vyučuje vše bezchybně a byl všeobecně uznaacuten za viacutetěze disputace22

Důsledky celkoveacuteho vyzněniacute dis-putace jasně doklaacutedajiacute že naznačeneacute Otrikovy motivy k jejiacutemu svolaacuteniacute mohly byacutet rekonstruovaacuteny patřičnyacutem způsobem Zatiacutemco ciacutesař revoko-val již připraveneacute Otrikovo jmeno-vaacuteniacute magdeburskyacutem arcibiskupem (a Otrik patrně nedlouho poteacute ze-mřel)23 Gerbert byl jmenovaacuten opa-tem klaacuteštera sv Kolumbaacutena v Bobbiu v jednom ze strategicky nejvyacuteznam-nějšiacutech italskyacutech klaacutešterů I tyto sku-tečnosti doklaacutedajiacute jak důležitaacute a pro vlastniacute karieacuteru kliacutečovaacute mohla byacutet znalost Aristotelova myšleniacute v době ottonskeacuteho ciacutesařstviacute

IVA to snad ještě viacutece na dvoře Otty III syna Otty II Za jeho uacutečasti se v leacutetě 997 uskutečnila v jednom z německyacutech měst jinaacute disputace o niacutež jsme tento-kraacutet zpraveni zaacutesluhou samotneacuteho Gerberta kteryacute dostal od Otty III za uacutekol sepsat a přehledně vysvětlit ob-sah učeneacute rozpravy Gerbert tak učinil čiacutemž vznikl jeho dialektickyacute traktaacutet De rationali et ratione uti

22 Richerus Hist III61ndash65 s 202ndash20523 Thietmarus Chron III13ndash15 s 112ndash117

V teacuteto disputaci se za uacutečasti vyacute-znamnyacutech (německyacutech) vzdělanců24 řešil probleacutem kteryacute povstal při četbě Porfyacuteriova Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kate-goriiacutem Porfyacuterios totiž při představo-vaacuteniacute společnyacutech charakteristik rodu a druhoveacuteho rozdiacutelu uvaacutediacute že o dife-renci rationalis i o druziacutech ktereacute jsou touto diferenciacute vymezeny se vypoviacutedaacute ratione uti25 Jinyacutemi slovy o všech dru-ziacutech o nichž platiacute že majiacute speciaacutelniacute diferenci rozumnyacute (např člověk) lze predikovat že užiacutevajiacute rozumu

Potiacutež tkviacute v tom jak to explicitně zmiňuje Gerbert že Aristoteleacutes v Ka-tegoriiacutech uvedl že se vždy většiacute vypo-viacutedaacute o menšiacutem (např Soacutekrateacutes je člověk Člověk je živočich atp) maximaacutelně pak stejneacute o stejneacutem nikdy se však menšiacute nevypoviacutedaacute o většiacutem26 Jelikož se zdaacute že užiacutevaacuteniacute rozumu je menšiacute než racio-naacutelniacute zdaacute se byacutet minimaacutelně velmi sporneacute že by se užiacutevaacuteniacute rozumu mohlo predikovat o racionaacutelniacutem Jak tedy ro-zumět Porfyacuteriovu tvrzeniacute Gerberto-vyacutemi slovy bdquoJak je možneacute že se užiacute-vaacuteniacute rozumu vypoviacutedaacute o racionaacutelniacutem [hellip]ldquo27

Samotnyacute způsob jakyacutem Gerbert postupuje ve sveacutem popisu argumentů z dřiacutevějšiacute disputace na ciacutesařskeacutem dvoře je ndash jak už bylo zmiacuteněno ndash srov-naacutevaacuten s postupy běžnyacutemi ve scholastic-kyacutech kvestiiacutech poteacute co je představen probleacutem (řešenaacute otaacutezka) dochaacuteziacute na

24 Gerbertus De rat praef s 70ndash7225 Porphyrios Isag s 1426 Aristoteleacutes Cat 31b srov Porphyrios

Isag s 727 Gerbertus De rat 1 s 72 bdquoQuomodo ergo

ratione uti praedicatur de rationali [hellip]ldquo

122

132015

uvedeniacute protikladnyacutech argumentů ktereacute v diskusi patrně zazněly načež je rozvedeno několik distinkciacute ktereacute by měly vyjasnit cestu k řešeniacute sporneacute otaacutezky a nakonec je s využitiacutem těchto doplněnyacutech rozlišeniacute podaacuteno řešeniacute uvedeneacuteho probleacutemu včetně reakce na vyacuteše popsaneacute argumenty Textově se ve sveacutem vyacutekladu Gerbert držiacute pře-devšiacutem Aristotelovyacutech spisů Katego-rie a O vyjadřovaacuteniacute Porfyacuteriova Uacutevodu a Boeumlthiovyacutech komentaacuteřů k těmto spisům

Za všechny zmiacuteněneacute naacutezory a protikladnaacute tvrzeniacute stačiacute zmiacutenit že opraacutevněnost vypoviacutedaacuteniacute užiacutevaacuteniacute rozumu o racionaacutelniacutem lze zdůvod-nit tak že byacutet racionaacutelniacute představuje možnost užiacutevaacuteniacute rozumu kdežto sa-motneacute užiacutevaacuteniacute rozumu je uskutečněniacute teacuteto možnosti tzn skutečnost spolu s možnostiacute (actus cum potestate) musiacute byacutet většiacute než pouhaacute možnost (sola po-testas) tedy opraacutevněně je užiacutevaacuteniacute ro-zumu vypoviacutedaacuteno o racionaacutelniacutem ne-boť racionaacutelniacute jako samotnaacute možnost je menšiacute Na druhou stranu lze zase řiacuteci že užiacutevaacuteniacute rozumu je akcidentaacutelniacute určeniacute rozumoveacute substance tzn aby něco mohlo užiacutevat rozumu musiacute byacutet racionaacutelniacutem tedy racionaacutelniacute je univer-zaacutelnějšiacute a zaacuteroveň je to nezbytnaacute pod-miacutenka toho aby cokoli mohlo užiacutevat rozumu ndash je tedy většiacutem a neniacute tudiacutež patřičneacute vypoviacutedat o racionaacutelniacutem že užiacutevaacute rozumu neboť by se takto menšiacute vypoviacutedalo o většiacutem28 Argumentů uvaacutediacute Gerbert viacutece ale pro ilustraci by uvedeneacute mohly stačit

28 Gerbertus De rat 1ndash2 s 74

Z distinkciacute ktereacute majiacute usnadnit ro-zuměniacute problematickeacutemu vyacuteroku jsou v textu spisku De rationali et ratione uti rozvedeny rozdiacutely mezi substanciaacutelniacute a akcidentaacutelniacute diferenciacute odlišnyacute sta-tut vyacutepovědiacute o obecneacutem a čaacutestečneacutem subjektu vyacuteroku (vyacuteroky o prvniacutech a druhyacutech substanciacutech včetně toho zda se o subjetku vypoviacutedaacute substan-ciaacutelniacute či akcidentaacutelniacute predikaacutet) různeacute způsoby vypoviacutedaacuteniacute možnosti (ve vztahu k nutneacutemu naacutehodneacutemu i aktuaacutelně nemožneacutemu)29 Takto lze diferencovat co je možneacute vypoviacutedat o substanciaacutelniacutech a akcidentaacutelniacutech rozdiacutelech i o prvniacutech a druhyacutech sub-stanciacutech včetně predikaacutetů o těchto rozdiacutelech a substanciacutech

Zaacutevěr k němuž Gerbert rozbo-rem Aristotelovyacutech Porfyacuteriovyacutech a Boeumlthiovyacutech textů dochaacuteziacute je ta-kovyacute že vždy zaacuteležiacute na tom co a o čem predikujeme Jelikož je opraacutevněneacute že se akcident vypoviacutedaacute o substanci30 lze zcela relevantně tvrdit že (něco) racionaacutelniacute užiacutevaacute rozum (např Soacutekrateacutes užiacutevaacute rozum) neboť takto je možneacute od-lišit Soacutekrata diskutujiacuteciacuteho od Soacutekrata spiacuteciacuteho (a tedy aktuaacutelně rozumu neužiacutevajiacuteciacuteho)

Zaacuteroveň však platiacute že v přiacutepadě obecnyacutech vyacuteroků (např člověk je živo-čich) je nezbytneacute aby se většiacute vypoviacute-dalo o menšiacutem jak Gerbert doklaacutedaacute teziacute o vzaacutejemneacutem vztahu kontraacuterniacutech vyacuteroků lze spraacutevně řiacuteci že u pravdi-veacuteho vyacuteroku (každyacute) člověk je živočich zaacuteroveň platiacute že vyacuterok (žaacutednyacute) člověk

29 Gerbertus De rat 6ndash13 s 78ndash9430 Aristoteleacutes Cat 21andashb srov Gerbertus

De rat 14 s 94ndash96

123M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

neniacute živočich je nepravdivyacute kdežto ne-pravidvyacute vyacuterok (každyacute) člověk je filosof neurčuje pravdivost vyacuteroku (žaacutednyacute) člověk neniacute filosof ndash tento vyacuterok je totiž rovněž nepravdivyacute31 I proto je nutneacute rozlišovat zda je o subjektu prediko-vaacutena substance nebo akcident

Takto Gerbert ve sveacutem textu pro Ottu III vysvětluje kdy a za jakyacutech okolnostiacute lze opraacutevněně o racionaacutelniacutem vypoviacutedat užiacutevaacuteniacute rozumu což byla otaacutezka kteraacute podle dochovanyacutech do-bovyacutech textů patřila mezi poměrně často řešeneacute probleacutemy jimiž se inte-lektuaacuteloveacute přelomu prvniacuteho a druheacuteho mileacutenia zabyacutevali32

31 Aristoteleacutes De interpr 717b srov Ger- bertus De rat 16 s 98ndash100

32 Viz např de Rijk 1963 s 64 Ex Isag et Cat 81ndash84 s 79ndash81 Fragm De rat s 136ndash139 nebo Icpa (Israel) In Porphyr Isag 176ndash178 s 49 (pro identifikaci tohoto autora viz Jeauneau 1985)

VObě představeneacute disputace i Gerber-tův způsob vyacuteuky dialektiky v Remeši jsou jen malyacutemi střiacutepky z mnohem rozsaacutehlejšiacuteho artistotelovskeacuteho dě-dictviacute jak bylo v předscholastickeacute křesťanskeacute Evropě rozviacutejeno Zatiacutemco učenaacute debata z Ravenny ukazuje že znalost Aristotelovy filosofie mohla tvořit jeden ze zaacutekladniacutech odrazovyacutech můstků pro ciacutesařskou přiacutezeň a tedy i pro uacutespěch v osobniacute karieacuteře diskuse o predikaci doklaacutedaacute že kreativniacute roz-viacutejeniacute Aristotelovyacutech teziacute bylo běžnou součaacutestiacute intelektuaacutelniacuteho světa kolem roku 1000

124

132015

ZKRATKY

AnonymusEx Isag et Cat Excerpta Isagogarum et

CategoriarumFragm De rat Fragmenta De rationali

et ratione uti

AristoteleacutesCat CategoriaeDe interpr De interpretationeMet Metaphysica

AugustinusDe civ Dei De civitate Dei

Boeumlthius1 In Porphyr Isag In Porphyrii Isagogen

commentorum editio prima

BrunoLeg Nasc Legenda Nascitur

purpureus flos

CanapariusVita Adal Vita S Adalberti

Episcopi vita antiquior

Diogeneacutes LaertiosVitae Vitae philosophorum

GerbertusDe rat De rationali et ratione utiEp Epistolae

Icpa (Israel)In Porphyr Isag Glossae In Porphyrii

Isagogen

IsidorusEtymol Etymologiae

PorphyriosIsag Isagoge et in

Aristotelis Categorias commentarium

RicherusHist Historiarum libri III

ThietmarusChron Chronicon

125M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYAristoteles (1831a) Categoriae In Aristotelis

Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 1ndash15

Aristoteles (1831b) De interpretatione In Aristotelis Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 16ndash24

Aristoteles (1831c) Metaphysica In Aristo-telis Opera omnia (ed I Bekker) vol II Berlin Apud Georgium Reimerum s 980ndash1093

Augustinus episcopus Hipponensis (1955) bdquoDe civitate Deildquo (eds B Dombart A Kalb) CCSL 47ndash48 Turnhout

Boeumlthius A M T S (1906) bdquoIn Porphyrii Isagogen commentorum editio primaldquo (ed S Brandt) CSEL 48 Wien s 3ndash132

Bruno z Querfurtu (1996) Život svateacuteho Vojtěcha ndash Legenda Nascitur purpureus flos (ed M Kyralovaacute) Praha Zvon

bdquoExcerpta Isagogarum et Categoriarumldquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 3ndash135

bdquoFragmenta De rationali et ratione utildquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 136ndash139

Gerbertus Aurillacensis (2007) bdquoLibellus de Rationali et Ratione Utildquo In F Sigismondi (ed) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logica del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum s 69ndash104

Gerbert von Reims (1966) Die Briefsammlung Gerberts von Reims (ed F Weigle) MGH Briefe d dt Kaiserzeit t 2 Berlin Weidmann

Icpa (1924) Fruumlhmittelalterliche Glossen des angeblichen Jepa zur Isagoge des Porphyrius nach der Pariser Handschrift (eds C Baeumker B S Walterhausen) Muumlnster Aschendorff

Iohannes Cannaparius (1841) Vita S Adalberti Episcopi vita antiquior (ed G H Pertz) MGH SS t 4 Hannover Hahn s 581ndash595

126

132015

Isidorus Hispalensis (1911) Etymologiarium sive Originum libri XX (ed W M Lindsay) Oxford E typographeo Clarendoniano

Ottonis II Diplomata (ed T Sickel) (1888) MGH DD t 21 Hannover Hahn

Porphyrios (1887) Isagoge et in Aristotelis Categorias commentarium (ed A Busse) Berlin Reimer

Richerus Remensis (2000) Historiarum libri III (ed H Hoffmann) MGH SS t 38 Hannover Hahnsche Buchhandlung

Thietmarus Merseburgensis (1935) Chronicon (ed R Holtzmann) MGH SS rer Germ N S t 9 Berlin Weidmann

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABergmann W (1985) Innovationen im

Quadrivium des 10 und 11 Jahrhunderts Studien zur Einfuumlhrung von Astrolab und Abakus im Lateinischen Mittelalter Stuttgart F Steiner Verlag Wiesbaden

Borst A (1989) Astrolab und Klosterreform an der Jahrtausendwende Heidelberg Winter

Brooke C (2006) Evropa středověku v letech 962ndash1154 Praha Vyšehrad

Burnett C (2002) bdquoThe Abacus at Echternach in ca 1000 ADldquo SCIAMVS 3 s 91ndash108

Darlington O G (1936) bdquoGerbert sbquoobscuro loco natuslsquoldquo Speculum 11(4) s 509ndash520

Folkerts M (1996) bdquoFruumlhe Darstellungen des Gerbertschen Abakusldquo In R Franci P Pagli L T Rigatelli (eds) Itinera mathematica Studi in onore di Gino Arrighi per il suo 90o compleanno Siena Centro studi sulla matematica medioevale s 23ndash43

Folkerts M (1997) Die aumllteste lateinische Schrift uumlber das indische Rechnen nach al-H

wārizmī Edition Uumlbersetzung und Kom-mentar Muumlnchen Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften

Folkerts M (2001) bdquoThe names and forms of the numerals on the abacus in the Gerbert traditionldquo In F G Nuvolone (ed) Gerberto dAurillac da Abate di

127M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

Bobbio a Papa dellanno 1000 Atti del Congresso internazionale Bobbio Associazione culturale Amici di Archivum bobiense s 245ndash265

Frova C (1985) bdquoGerberto philosophus il De rationali et ratione utildquo In M Tosi (ed) Gerberto ndash scienza storia e mito Bobbio Ditrich degli ASB s 351ndash377

Glenn J (2004) Politics and History in the Tenth Century The Work and World of Richer of Reims Cambridge Cambridge University Press

Huglo M (2000) bdquoGerbert theacuteoricien de la musique vu de lan 2000ldquo Cahiers de civilisation meacutedieacutevale 43(170) s 143ndash160

Jeauneau E (1985) bdquoPour le dossier drsquoIsrael Scotldquo Archives de lrsquohistoire doctrinale et litteacuteraire du moyen age 52 s 7ndash72

Lindgren U (1976) Gerbert von Aurillac und das Quadrivium Untersuchungen zur Bildung im Zeitalter der Ottonen Wiesbaden Steiner

Marenbon J (1993) bdquoMedieval Latin Commentaries and Glosses on Aristotelian Logical Texts Before

c 1150 A Dldquo In C Burnett (ed) Glosses and Commentaries on Aristotelian logical texts the Syriac Arabic and Medieval Latin Traditions London Warburg Institute s 77ndash127

Nechutovaacute J Stehliacutekovaacute D (2013) Stručneacute dějiny latinskeacute literatury středověku Praha Arista

de Rijk L M (1963) bdquoOn the Curriculum of the Arts of the Trivium at St Gall from c 850 ndash c 1000ldquo Vivarium 1 s 35ndash86

Sachs K J (1972) bdquoGerbertus cognomento musicus Zur musikgeschichtlichen Stellung des Gerbert von Reims (nachmaligen Papstes Silvester II)ldquo Archiv fuumlr Musikwissenschaft 29(4) s 257ndash274

Sigismondi F (2007) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logic del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum

Turner W (1903) History of Philosophy London Ginn

copy copyright AITHER 2015

Časopis pro studium řeckeacute a latinskeacute filosofickeacute tradiceJournal for the Study of Greek and Latin Philosophical Traditions

Ročniacutek VII čiacuteslo 13

Redakce časopisu AitherKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 12771 80 Olomouc

aitherjournalupolcz

Pavel Hobzašeacutefredaktor

Kryštof Bohaacutečekzaacutestupce šeacutefredaktora

Martin Zielinavyacutekonnyacute redaktor

Jakub Raacutelištechnickyacute redaktor

Veronika Hanaacutekovaacutesazba

Vydalo Vydavatelstviacute Filozofickeacute fakulty Univerzity Palackeacuteho v Olomoucihttpvffupupolcz

ISSN 1803-7860 (Online)Olomouc 2015

VAacuteŽENEacute ČTENAacuteŘKY VAacuteŽENIacute ČTENAacuteŘI

i v tomto čiacutesle jsme pro vaacutes kromě delšiacute studie o Platoacutenově dialogu Symposion připravili monotematickeacute paacutesmo Zatiacutemco v minuleacutem českeacutem čiacutesle (Aither 11 2014) bylo toto paacutesmo věnovaacuteno vyacuteznamu Aristotelova myšleniacute pro současnost (Aristoteleacutes dnes) v tomto čiacutesle vaacutem nabiacuteziacuteme několik studiiacute ktereacute se zabyacutevajiacute vztahem Aristotela a tradice (ať již v tom smyslu jak Aristoteleacutes zpracovaacutevaacute předchoziacute tradici anebo v tom jak se Aristoteleacutes saacutem stal součaacutestiacute tradice) Přiacuteštiacute čiacuteslo bychom chtěli věnovat vzpomiacutence na Aleše Havliacutečka kteryacute vyacuteznamnou měrou utvaacuteřel podobu českeacuteho porevolučniacuteho baacutedaacuteniacute v oblasti antickeacute filosofie (a to jak badatelsky tak organizačně a nakladatelsky) a kteryacute ndash jak mnoziacute z vaacutes jistě vědiacute ndash zemřel naacutehle a předčasně v červenci tohoto roku

Přeji inspirativniacute čteniacute

Pavel Hobza

ŠEacuteFREDAKTOR

6

132015

Eroacutes a filosofickyacute vzestup jedince v Diotimině řeči z Platoacutenova Symposia EROS AND THE PHILOSOPHICAL ASCENT IN DIOTIMArsquoS SPEECH FROM PLATOrsquoS SYMPOSIUM

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie Filozofickaacute fakulta Zaacutepadočeskaacute univerzita v Plzni Sedlaacutečkova 19306 14 Plzeňjstranskyseznamcz

ABSTRAKTIn attempt to interpret Platorsquos conception of a philosophical ascent this paper focuses on several interrelated problems which are all connected with Diotimarsquos speech from Platorsquos Symposium First the context of this speech is outlined and on this basis the nature of Eros (ie the driving force of onersquos ascent) is explored This inquiry leads a) to a crucial question concerning the relationship between the Beautiful and the Good b) to further exploration of Erosrsquo desiring and procreative aspect

Tento člaacutenek vychaacuteziacute s podporou projektu SGS-2012-086

7JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

I UacuteVODO Platoacutenově dialogu Symposion můžeme po vzoru Mary P Nichols s klidnyacutem svě-domiacutem prohlaacutesit že se jednaacute o jeden z vůbec nejobliacutebenějšiacutech a nejdiskuto-vanějšiacutech spisů z celeacuteho platoacutenskeacuteho korpusu1 Dialog svojiacute eroacutetickou tema-tikou a brilantniacute literaacuterniacute formou velmi pravděpodobně zaujme i laickeacuteho čte-naacuteře pro odborneacute badatele pak před-stavuje bohatou studnici rozličnyacutech ať už obecně filosofickyacutech či specificky platoacutenskyacutech probleacutemů ndash jmenujme na-maacutetkou probleacutem filosofickeacuteho vzestupu jedince resp jeho vyacutechovy a s tiacutem uacutezce souvisejiacuteciacute otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra na prvniacute pohled snad překva-pivyacute důraz na bytostně eroacutetickyacute aspekt

1 Nichols 2004 s 186

filosofie otaacutezku po vztahu filosofie k jinyacutem nefilosofickyacutem oborům lidskeacute činnosti ndash zejmeacutena k poesii jejiacutež dva zaacute-stupci majiacute v Symposiu prostor pro pre-sentaci vlastniacutech řečiacute ndash a v neposledniacute řadě snad takeacute probleacutem komplikova-neacuteho dramatickeacuteho raacutemce jenž celyacute dialog uvozuje a o ktereacutem se můžeme opraacutevněně domniacutevat že vyacuteznamnyacutem způsobem ovlivňuje interpretaci dia-logu jakožto celku V naacutesledujiacuteciacute studii se zaměřiacutem na určiteacute kliacutečoveacute probleacutemy centraacutelniacute čaacutesti spisu jiacutež je Soacutekratova resp Diotimina řeč Půjde mi zejmeacutena o interpretaci eroacutetickeacuteho vzestupu ve-douciacuteho jedince na cestě filosofie jeho jednotlivyacutech kroků a projevů Daacutele se za-měřiacutem na zmiacuteněnou kliacutečovou otaacutezku po vztahu Kraacutesy a Dobra a na sameacutem konci se pokusiacutem objasnit jakyacutem způsobem

8

132015

naacutem dialog Symposion poodhaluje po-vahu filosofie jako takoveacute

II AGATHOacuteN SOacuteKRATEacuteS A DIOTIMASoacutekrateacutes protagonista našeho dia-logu se dostaacutevaacute ke slovu po skončeniacute Agathoacutenovy řeči (Symp 198a) a je nyniacute na něm aby pronesl enkoacutemion na boha laacutesky ndash Eroacuteta Soacutekrateacutes se však svyacutem klasickyacutem hravě-ironickyacutem způsobem začne vykrucovat a napadat samotnyacute koncept chvalořeči kteryacute implicitně ať už vědomě či nikoli přijali všichni předchoziacute řečniacuteci ndash totiž snahu bdquozahr-nouti předmět chvaacutely nejvelkolepějšiacutemi a nejkraacutesnějšiacutemi vlastnostmi ať už jsou ve skutečnosti takoveacute nebo ne jsou-li nepravdiveacute na tom tedy nic nezaacuteležiacuteldquo (Symp 198e)2 Chvalořeč vytvořenaacute tiacutemto způsobem je pryacute pouze zdaacutenlivaacute a nikoli skutečnaacute Soacutekrateacutes již tiacutemto počaacutetečniacutem kaacuteraacuteniacutem všech ostatniacutech pravděpodobně poukazuje na supe-rioritu filosofie ve vztahu k ostatniacutem oborům lidskeacute činnosti neboť saacutem již předtiacutem poskytl bdquospraacutevnouldquo definici praveacute chvalořeči ndash o jejiacutem předmětu je třeba mluvit pravdu (dein taleacutetheacute legein) a z teacuteto pak bdquovybiacuterat nejkraacutesnějšiacute věci a podaacutevat je co nejladnějildquo (ex autoacuten de tuacutetoacuten ta kallista eklegomenuacutes hoacutes eupre-pestata tithenai) (Symp 198d) Je však důležiteacute si uvědomit že naacutesledujiacuteciacute Soacute-kratova řeč tyto požadavky splňovat

2 Viz takteacutež Hunter 2004 s 50 Autor spraacutev-ně upozorňuje že u tradičniacute reacutetorickeacute chvalořeči jde předevšiacutem o prokaacutezaacuteniacute řečniacutekovyacutech verbaacutelniacutech a intelektuaacutelniacutech schopnostiacute a nikoli o předmět daneacute řeči Chvalořeč se tak staacutevaacute meacutediem vychvalo-vaacuteniacute spiacuteše řečniacuteka samotneacuteho

nebude3 Filosofovyacutem hlavniacutem kriteacuteriem sice bude pravda4 avšak tato nebude povězena bdquoco nejladnějildquo ndash jejiacute vyacuteběr a uspořaacutedaacuteniacute slov (mohli bychom snad řiacuteci bdquoformaacutelniacute straacutenkaldquo) budou naopak takoveacute jak se praacutevě nahodiacute (onomasei de kai thesei rheacutematoacuten toiauteacute hopoia daacuten tis tycheacute epelthuacutesa) (Symp 199b srov Apol 17bndashc) Soacutekratova řeč tedy

3 Obdobně Steven Berg tvrdiacute že plneacute od-haleniacute pravdy neniacute kompatibilniacute s po-jmem chvalořeči ani v tom smyslu jak je definovaacutena Soacutekratem (Berg 2010 s 95)

4 Martha C Nussbaum ve sveacute originaacutelniacute interpretaci dialogu Symposion tvrdiacute že pravda kterou naacutem nabiacuteziacute Soacutekrateacutes je pouze jednou čaacutestiacute toho co naacutem chce Platoacuten sdělit S alternativniacute prav-dou totiž posleacuteze přichaacuteziacute Alkibiadeacutes Zatiacutemco u Soacutekrata milovniacutek pryacute miluje na jedinci projevy určiteacute obecneacute vlast-nosti u Alkibiada milovniacutek miluje jedin-ce praacutevě jakožto konkreacutetniacuteho a s nikyacutem nezaměnitelneacuteho jedince Čtenaacuteř je tak postaven před volbu mezi těmito dvěma pravdami ale zvolit spraacutevně je nemožneacute bdquoSymposion se naacutem nyniacute jeviacute jako krutaacute a znepokojivaacute kniha [hellip] Tvrdě naacutes sta-viacute před volbu a zaacuteroveň naacutes nutiacute vidět tak jasně abychom nemohli nic zvolit Nahliacutežiacuteme nyniacute že filosofie neniacute zcela lidskaacute děsiacuteme se však lidskosti a toho k čemu vedeldquo (Nussbaum 2003 s 401) Osobně se domniacutevaacutem že role Alkibiada je v Symposiu zcela odlišnaacute Alkibiadeacutes sice takeacute v jisteacutem smyslu řiacutekaacute pravdu ale tato pravda je z pohledu Soacutekratovy řeči zařaditelnaacute na mnohem nižšiacute stu-peň a tak jiacute nemůže tvořit rovnocennyacute protipoacutel Alkibiadeacutes je jasnyacutem přiacutepadem selhaacuteniacute Soacutekratovy filosofickeacute vyacutechovy (otaacutezku zda se jednaacute o selhaacuteniacute samot-neacuteho Soacutekrata či spiacuteše o Alkibiadovu ne-schopnost nechme stranou) ndash nedokaacuteže totiž transcendovat rovinu na ktereacute je milovniacutek fixovaacuten na konkreacutetniacute jedince a tak jeho vztah se Soacutekratem končiacute fias- kem (pro vyacutestižnou analyacutezu různyacutech bdquonedorozuměniacuteldquo ve vztahu Alkibiada a Soacutekrata viz Hunter 2004 s 115 122ndash123) Proto je takeacute jeho řeč chvalořečiacute na Soacutekrata jakožto konkreacutetniacute ztělesněniacute

9JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neniacute enkoacutemiem na Eroacuteta Zaacutekladniacute cha-rakteristikou enkoacutemia ndash ať už podle Soacutekrata či podle ostatniacutech ndash je snaha mluvčiacuteho bdquovyšperkovatldquo svoji řeč uči-nit ji jaksi bdquovnějškovitěldquo či bdquoformaacutelněldquo kraacutesnou neboť praacutevě takovaacuteto kraacutesa nejsnaacuteze zaujme (nefilosofickeacute) poslu-chače Soacutekrateacutes tiacutem že se explicitně distancuje od snahy vyzdobit svoji řeč tiacutemto způsobem (a tudiacutež obecně od reacute-torickeacute formy chvalořeči) deklaruje do jisteacute miacutery opačnou snahu soustředit se cele a bezvyacutehradně na pravdivost obsahu pravdivost sveacuteho (resp Diotimina) vyacute-kladu o Eroacutetovi5

Eroacuteta na lidskeacute rovině ndash zaslepeně jej mi-luje a neniacute tak schopen postupu na žaacuted-nou vyššiacute rovinu J C Woods si spraacutevně všiacutemaacute toho že Alkibiadeacutes nepřinaacutešiacute na sceacutenu nic co by už nebylo v Diotimině řeči zahrnuto a vyvraacuteceno (Woods 2010 s 120) a takeacute že sice miluje Soacutekrata ale zaacuteroveň paradoxně nenaacutevidiacute vše co je na něm specificky soacutekratovskeacuteho (Woods 2010 s 154) což dokazuje jeho fixaci na jednotliviny a současnou neschopnost využiacutet možnosti jež mu styk se Soacutekratem poskytuje Srov takeacute naacutezor Garyho Scotta a Williama Weltona podle něhož je v raacutemci našeho dialogu velmi problema-tickeacute jakyacutemkoli způsobem bdquoodstřihaacutevatldquo Platoacutenovy naacutezory od obsahu Soacutekratovy Diotiminy řeči bdquoAny interpretation that tries to sever Socrates (or even Plato) from Diotimarsquos teaching will be incapa-ble of doing justice to these connections and harmonies between Diotimarsquos teach-ing and the content and form of the di-alogues including their portrayal of Socratesldquo (Scott Welton 2008 s 138ndash139)

5 Je otaacutezkou do jakeacute miacutery je formaacutelniacute straacutenka řeči Platoacutenova Soacutekrata (ať již v Symposiu či v Apologii) skutečně na-hodilaacute a do jakeacute miacutery se jednaacute spiacuteše o Platoacutenovu stylizaci kteraacute přiacuteliš ne-odraacutežiacute skutečnyacute stav věciacute Domniacutevaacutem se však že naše odpověď nemusiacute hraacutet přiacute-liš velkou roli neboť jak jsem se praacutevě pokusil vyložit filosoficky důležitaacute je Soacutekratova (rozuměj Soacutekratova jakožto

Všichni přiacutetomniacute Soacutekrata horlivě vybiacutezejiacute aby mluvil ať už jakyacutemkoli způsobem (Symp 199b) Soacutekrateacutes si však ještě před tiacutem neodpustiacute svůj typickyacute elenchos a pouštiacute se tak do konfrontace s předchaacutezejiacuteciacutem řečniacutekem ndash Agathoacute-nem Důvod proč Soacutekrateacutes takto zkoušiacute pouze Agathoacutena a nikoli předchaacutezejiacuteciacute řečniacuteky (byť můžeme opraacutevněně před-poklaacutedat že ani tyto by jistě nemohl bezvyacutehradně přijmout) musiacuteme hledat v jejich kraacutetkeacutem rozhovoru z momentu kdy Soacutekrateacutes na Agathoacutenovu hostinu doraziacute Agathoacuten v něm ironicky naraacutežiacute na Soacutekratovu moudrost již měl nabyacutet ve sveacutem bdquovytrženiacuteldquo diacuteky němuž dorazil na hostinu později Soacutekrateacutes na oplaacutetku ironicky vyzdvihne Agathoacutenovu bdquomoud-rostldquo již osvědčil svyacutem viacutetězstviacutem v sou-těži baacutesniacuteků Tiacutemto je odstartovaacutena bdquopře o moudrostldquo (Symp 175e) kteraacute je v pozadiacute celeacuteho dialogu a jež dosaacutehne sveacuteho rozřešeniacute praacutevě ve zmiacuteněneacutem dia-logu mezi oběma akteacutery bezprostředně předchaacutezejiacuteciacutem samotnou Soacutekratovu řeč Pomociacute několika otaacutezek ktereacute jak uvidiacuteme vyplyacutevajiacute z toho co uacutedajně učiacute kněžka Diotima dosaacutehne Soacutekrateacutes Agathoacutenova konečneacuteho doznaacuteniacute bdquoPo-dobaacute se Soacutekrate že nemaacutem žaacutedneacute vě-děniacute o tom o čem jsem tehdy mluvilldquo ([hellip] kindyneuoacute oacute Soacutekrates uacuteden eidenai hoacuten tote eipon [hellip]) (Symp 201b)6

literaacuterniacute postavy dialogů) jasnaacute distance od reacutetoriky kteraacute plyne z jeho explicit-ně deklarovaneacuteho nezaacutejmu o formaacutelniacute straacutenku jeho řeči a to bez ohledu na to zda Platoacuten ve skutečnosti jeho řeč for-maacutelně vyšperkoval či nikoli

6 Domniacutevaacutem se že smysl teacuteto repli-ky bychom neměli přetěžovat Neniacute nutneacute chaacutepat ji jako vyacuteraz upřiacutemneacute Agathoacutenovy pokory a počaacutetek jeho

10

132015

Po vyvraacuteceniacute Agathoacutena7 Soacutekrateacutes ihned zdůrazniacute že řeč kterou se chystaacute přednaacutešet neniacute jeho vlastniacute ale pochaacuteziacute

filosofickeacute transformace jak to činiacute Andrew Domanski (2013 s 10ndash13) avšak naopak ani jakožto vyacutesměšnou ironii jejiacutež vyacuteznam je přesně opačnyacute Agathoacuten sice na počaacutetku saacutem vyhlaacutesil bdquopři o moudrostldquo mezi sebou a Soacutekratem ale lze se opraacutevněně domniacutevat že to uči-nil spiacuteše v přaacutetelsky hraveacutem toacutenu a že teacuteto při nepřiklaacutedal přiacuteliš velkyacute vyacuteznam Agathoacuten je baacutesniacutekem a naviacutec pravděpo-dobně Gorgiovyacutem žaacutekem (Symp 198c) takže pravda a moudrost v soacutekratovskeacutem smyslu pro něj nejspiacuteš nejsou přiacuteliš vel-kyacutemi hodnotami Celaacute tato pře se naviacutec odehraacutevaacute v družneacute atmosfeacuteře symposia a pouze několik dniacute po Agathoacutenově uacutespě-chu v baacutesnickeacute soutěži jenž je pravděpo-dobně tiacutem čeho si mladyacute baacutesniacutek skuteč-ně ceniacute ndash jeho hlavniacutem zaacutejmem neniacute ob-staacutet v soacutekratovskeacutem dialogu ale zazaacuteřit bdquopřed zraky viacutece než třiacute myriaacuted Helleacutenůldquo (Symp 175e) Agathoacuten se tedy s největšiacute pravděpodobnostiacute nachaacuteziacute v povzneseneacute naacuteladě opojen svyacutem uacutespěchem takže nemaacute probleacutem Soacutekratovi přiznat poraacutež-ku naviacutec na jemu ciziacutem bitevniacutem poli kraacutetkeacuteho soacutekratovskeacuteho elenchu a daacutel se na hostině dobře bavit Vyacuteznam teacuteto po-raacutežky pro Agathoacutena jistě umenšuje i fakt že sveacuteho uacutespěchu dosaacutehl již tiacutem že jeho řeč sklidila bezprostředně po sveacutem skon-čeniacute všeobecnyacute obdiv (Symp 198a) Ve prospěch teacuteto interpretace hovořiacute takeacute Agathoacutenova replika naacutesledujiacuteciacute bezpro-středně po aporii bdquoNedovedl bych tobě Soacutekrate odporovat nuže budiž tomu tak jak ty praviacutešldquo (Symp 201c) Agathoacuten tak zřetelně daacutevaacute najevo že se Soacutekratovi vzdaacutevaacute pouze na poli elenchu avšak že se proto s největšiacute pravděpodobnostiacute neciacutetiacute upřiacutemně přesvědčen Soacutekratovou argumentaciacute a poražen v kontextu ce-leacuteho symposia resp jiacutem vyhlaacutešeneacute bdquopře o moudrostldquo

7 Touto formulaciacute označuji moment kdy se Agathoacuten po kraacutetkeacutem elenchu dostaacutevaacute do aporie (Symp 201b) Tato aporie by snad pro někoho mohla byacutet relativizovaacute-na Soacutekratovyacutem naacuteslednyacutem prohlaacutešeniacutem bdquoA přece jsi mluvil kraacutesně Agathoacuteneldquo ([hellip] kai meacuten kaloacutes ge eipes [hellip] oacute Agathoacuten [hellip])

od zmiacuteněneacute mantinejskeacute kněžky Dio-timy Připsaacuteniacutem řeči moudreacute Diotimě se přinejmenšiacutem na jedneacute rovině vy-světluje Soacutekratova poznaacutemka z miacutesta Symp 177dndashe kde nepřiacutemo tvrdiacute že se vyznaacute ve věcech laacutesky a kteraacute tak zdaacuten-livě jde proti smyslu jiacutem zdůrazňova-neacuteho věděniacute nevěděniacute Obvyklyacutem in-terpretačniacutem probleacutemem je však otaacutezka po tom proč Soacutekrateacutes vůbec svoji řeč připisuje někomu ciziacutemu8 a nepronese ji saacutem za sebe jako napřiacuteklad v tematicky spřiacutezněneacutem dialogu Faidros Důležitost tohoto fenomeacutenu je naviacutec vyzdvihnuta tiacutem že se bezpochyby jednaacute o fikci

(Symp 201c) Domniacutevaacutem se však že de-struktivniacute složka aporie zůstaacutevaacute neosla-bena i s přihleacutednutiacutem k teacuteto replice Proč ale Soacutekrateacutes poukazuje na kraacutesu Agathoacutenovy řeči když praacutevě odhalil nevědomost jejiacuteho autora Zdaacute se že v přiacutepadě řečiacute (logoi mythoi) lze hovořit o rozdiacutelu mezi bdquovnějšiacuteldquo a bdquovnitřniacuteldquo kraacutesou obdobnyacutem způsobem jako u lidskyacutech jedinců Stejně jako člověk může byacutet navenek kraacutesnyacute ale uvnitř špatnyacute (ošk-livyacute) tak i řeč může byacutet složena z kraacutes-nyacutech a ladně posklaacutedanyacutech slov a fraacuteziacute takřiacutekajiacutec reacutetoricky vybroušena nicmeacuteně jejiacute sděleniacute může i přesto byacutet přiacutezemniacute ba dokonce lživeacute Soacutekrateacutes tedy tiacutem že dovaacutediacute Agathoacutena do aporie avšak vzaacute-pětiacute vyzdvihuje kraacutesu jeho řeči upozor-ňuje přesně na tento rozdiacutel Agathoacutenova řeč stručně řečeno byla sice kraacutesnaacute ale z velkeacute čaacutesti založenaacute na nepravdě Jsem přesvědčen že je to praacutevě tato distinkce kteraacute stojiacute v pozadiacute Platoacutenovy kritiky reacute-toriky a poesie ndash pro podrobnyacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2014

8 S obdobnyacutem jevem se v raacutemci platoacutenskeacute-ho korpusu setkaacutevaacuteme ještě v dialogu Menexenos kde Soacutekrateacutes svoji řeč při-pisuje miacuteleacutetskeacute Aspasii Přes zdaacutenlivou podobnost obou jevů jsem však pře-svědčen že každyacute z nich plniacute ve skuteč-nosti zaacutesadně odlišnou funkci Postavě Diotimy se budeme věnovat nyniacute pro můj vyacuteklad dialogu Menexenos viz Straacutenskyacute 2015

11JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

neboť Diotima činiacute teacuteměř explicitniacute naraacutežky na praacutevě proběhnuvšiacute řeči (za všechny přiacuteklady viz napřiacuteklad odkaz na Aristofanovu řeč ndash Symp 205dndashe)9 Přiacutetomnost Diotimy maacute tak s největšiacute pravděpodobnostiacute důležityacute filosofickyacute vyacuteznam

Dle meacuteho naacutezoru je tento vyacuteznam třeba spatřovat zejmeacutena ve dvou zaacutesad-niacutech bodech 1) Diotima je věštkyně 2) Diotima je žena Tiacutem že Soacutekrateacutes připiacuteše svoji řeč božsky inspirovaneacute věštkyni (jejiacutež schopnosti jsou naviacutec de-monstrovaacuteny tiacutem že pryacute jednou vymohla odloženiacute moru kteryacute měl zasaacutehnout Atheacuteny o deset let ndash Symp 201d) se jaksi implicitně snažiacute poskytnout garanci jejiacute pravdivosti ndash věštkyně dokaacutežou tlumočit vůli nesmrtelnyacutech a dokonale moudryacutech bohů Tento krok tak potvrzuje Soacutekra-tův dřiacuteve deklarovanyacute a vyacutehradniacute zaacutejem o pravdu daacutele snad plniacute i jistou reacutetoric-kou funkci neboť slovy moudreacute věštkyně budou ostatniacute přesvědčeni možnaacute snaacuteze než slovy Soacutekrata a v neposledniacute řadě si Soacutekrateacutes již předem otviacuteraacute cestu pro jeden možnyacute způsob obrany před přiacute-padnyacutemi naacutemitkami ndash odporovat slovům ženy jež je v kontaktu s bohy by se rov-nalo hybris

Nemeacuteně důležiteacute je že je Diotima žena Ženskyacute aspekt je totiž něčiacutem co ve vyacutehradně mužskeacute společnosti chybiacute10 avšak tvořiacute jeden z bytostnyacutech rysů filo-sofie a života vůbec Jak daacutele uvidiacuteme dle Diotiminy řeči je každyacute člověk ně-jakyacutem způsobem bdquotěhotnyacuteldquo (tzn maacute bdquoobtěžkaneacuteldquo tělo či bdquoobtěžkanouldquo

9 Viz napřiacuteklad Nichols 2004 s 200 Hunter 2004 s 111

10 Srov Nichols 2004 s 198

duši ndash Symp 208endash209a) a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud plodit (ať už maacuteme na mysli plozeniacute tělesneacute či opět duševniacute) (viz vyacuteklad od Symp 206b daacutele) Bez pou-žitiacute bytostně ženskyacutech kategoriiacute bychom mohli tento důležityacute aspekt vyjaacutedřit jen obtiacutežně a proto Soacutekrateacutes symbolicky představuje sveacuteho božskeacuteho garanta pravdy jako ženu11

11 Badateleacute ovšem přichaacutezejiacute s dalšiacutemi dle meacuteho naacutezoru povětšinou plausibilniacutemi avšak meacuteně vyacuteznamnyacutemi rovinami na nichž lze přiacutetomnost Diotimy vyklaacutedat Dle Mary P Nichols Diotima jistyacutem způ-sobem připomiacutenaacute Eroacuteta neboť funguje takeacute jako posel bohů nachaacutezejiacuteciacute se na rovině jež je vyššiacute než lidskaacute ale nižšiacute než božskaacute Diotima pryacute daacutele takeacute může připomiacutenat bohyni z Parmenidovy baacutes-ně avšak pouze pokud maacuteme na paměti signifikantniacute rozdiacutely mezi nimi ndash zatiacutemco u Parmenida se jednaacute o pravou bohyni kteraacute tak konsekventně učiacute Parmenida tomu bdquoco jestldquo Diotima neniacute ani bohy-ně ani obyčejnyacute člověk a tak přiacuteznačně učiacute mladeacuteho Soacutekrata nikoli tomu co jest ale tomu co se nachaacuteziacute na pomeziacute bož-skeacute a lidskeacute sfeacutery tedy ontologicky řeče-no na pomeziacute sfeacutery praveacuteho bytiacute a sfeacutery pomiacutejiveacuteho vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute (v jisteacutem smyslu tedy vlastně nebytiacute) (Nichols 2004 s 194ndash195) Dle Garyho A Scotta a Williama Weltona připomiacutenaacute Diotima svojiacute bdquoabsentujiacuteciacute přiacutetomnostiacuteldquo způsob bdquodaacutevaacuteniacute seldquo lidem pravdy resp idejiacute Stejně jako pravda idejiacute je vždy nějakyacutem způsobem přiacutetomna v lidskeacutem touženiacute jinyacutem způsobem je naopak vždy jakož-to samotnyacute vrchol cesty nepřiacutetomna Pravda kteraacute je vždy nepřiacutetomna ale zaacute-roveň naznačovaacutena v něčem přiacutetomneacutem tak musiacute byacutet proslovena někyacutem kdo sdiacuteliacute podobneacute charakteristiky (Scott Welton 2008 s 140) Podle Stanleyho Rosena je kombinace mužskeacuteho a ženskeacuteho ele-mentu (Soacutekrata a Diotimy) nutnaacute k tomu aby mohl byacutet vyvraacutecen Agathoacuten jenž saacutem oplyacutevaacute androgynniacutemi rysy (Rosen 1968 s 202ndash203) Zcela odlišnou rovinu vnaacutešiacute do probleacutemu Gabriela Straacutenskaacute podle niacutež maacute fakt že Soacutekrateacutes vždy přinaacutešiacute řeč od ženy (ať už Diotimy či Aspasie) co do

12

132015

III EROacuteS KRAacuteSA A DOBROObsah Diotiminy řeči bychom velmi stručně mohli shrnout do třiacute zaacuteklad-niacutech bodů 1) v rozporu s obvyklyacutem miacuteněniacutem se dokazuje že Eroacutes ve sku-tečnosti neniacute bůh ale velkyacute daimoacuten jakyacutesi mezičlaacutenek mezi božskyacutem a lid-skyacutem diacuteky němuž je vůbec kontakt mezi těmito dvěma sfeacuterami možnyacute a kteryacute toužiacute po kraacutese a dobru neboť se mu jich na rozdiacutel od bohů plně ne-dostaacutevaacute jeho prostřednickyacute status je daacutele vysvětlen pomociacute myacutetu o jeho zro-zeniacute z Pora a Penie (Symp 201dndash204c) 2) Soacutekratovou otaacutezkou po Eroacutetově užitku lidem (Symp 204c) je odstarto-vaacuten vyacuteklad o zmiacuteněneacute plodiveacute dimensi laacutesky jež ji doprovaacuteziacute na všech jejiacutech rovinaacutech ndash ukaacutezalo se totiž že eroacutes12 ve

činěniacute se sexuaacutelniacutemi preferencemi sa-motneacuteho historickeacuteho Soacutekrata (Straacutenskaacute 2015)

12 V pojmu bdquoEroacuteseroacutesldquo vcelku přirozenyacutem způsobem splyacutevajiacute (v textu Symposia) dvě z našeho současneacuteho pohledu vel-mi odlišneacute roviny 1) Eroacutes jakožto jmeacuteno boha resp daimoacutena na jehož počest jsou na hostině pronaacutešeny chvalořeči a 2) eroacutes jakožto řeckyacute termiacuten pro přiro-zenou lidskou obvykle sexuaacutelniacute touhu (jak se ukaacuteže na zaacutekladě Soacutekratovy řeči jednaacute se ve skutečnosti o touhu po Kraacutese resp Dobru a jejiacutem trvaleacutem vlastnictviacute) Z tohoto důvodu v textu variuji mezi psaniacutem bdquoEroacutesldquo a bdquoeroacutesldquo podle aktuaacutel- niacuteho kontextu v němž je tento daimoacuten fenomeacuten probiacuteraacuten i když takoveacuteto roz-lišovaacuteniacute může byacutet často velice problema-tickeacute a nepřesneacute

Stojiacute za zmiacutenku že tentyacutež probleacutem byť v kontextu Heacutesiodovy Theogonie traktuje ve sveacute monografii takeacute Eliška Luhanovaacute a to v přiacuteznačně nazvaneacute ka-pitole bdquoProměna Eroacuteta v eroacutesldquo (Luhan 2014 s 71ndash75) Dle autorky je jaacutedrem teacuteto transformace integrace primordiaacutelniacuteho autonomniacuteho božstva ve světovyacute řaacuted Domniacutevaacutem se že i v kontextu Symposia

sveacute nejzaacutekladnějšiacute podobě je všem lidem vrozenaacute touha po Kraacutese resp Dobru a po jeho staacuteleacutem vlastněniacute toto nutně implikuje že Eroacutetovi je vlastniacute touha po nesmrtelnosti jiacutež lidskeacute bytosti mohou dosaacutehnout v různyacutech stupniacutech praacutevě skrze různeacute typy plozeniacute v kraacutes-neacutem (Symp 204dndash209e) 3) vrcholem řeči je tzv bdquoDiotimin žebřiacuteček laacuteskyldquo13

bychom mohli uplatnit pregnantniacute au-torčinu formulaci bdquoZ Eroacuteta primordiaacutelniacute božskeacute mocnosti se tak staacutevaacute eroacutes jakož-to charakteristickaacute působiacuteciacute vlastnost ji-nyacutech božstevldquo (tamteacutež s 71) avšak s tiacutem rozdiacutelem že miacutesto bdquovlastnosti jinyacutech božstevldquo by bylo vhodneacute dosadit spiacuteše bdquovlastnost individuaacutelniacutech lidiacuteldquo Zdaacute se to-tiž že v raacutemci Symposia (resp Soacutekratovy řeči) se toto božstvo integruje ve světovyacute řaacuted zejmeacutena (i když nikoli vyacutehradně) skr-ze lidskou rovinu jakožto zaacutekladniacute a při-rozenaacute touha po tom co každyacute člověk poklaacutedaacute za dobro

13 Velice zaacutevažnaacute je otaacutezka po tom zda praacute-vě symbolika žebřiacuteku je vhodnaacute pro vy-světleniacute Diotimina eroacutetickeacuteho vzestupu jedince Na žebřiacuteku se totiž našiacute pozor-nosti těšiacute vždy pouze stupiacutenek na němž aktuaacutelně stojiacuteme ndash nižšiacute stupiacutenky naacutem sice umožnily na tento vystoupat ale aktuaacutelně jsou již zcela opuštěneacute nemajiacute pro naacutes již žaacutednyacute vyacuteznam Odpoviacutedaacute ten-to model skutečně myšlence vzestupu se kteryacutem naacutes seznamuje Diotima Podle Julia Moravcsika lze rozlišovat mezi tzv bdquoinklusivniacuteldquo a bdquoexklusivniacuteldquo interpre-taciacute Diotiminy vize jedincova vzestupu ndash podle prvniacute zmiacuteněneacute je symbolika žebřiacute-ku ve sveacute podstatě chybnaacute neboť jedi-nec při vzestupu diacuteky stupni na němž se praacutevě nachaacuteziacute neopouštiacute nižšiacute roviny projevů kraacutesy jež dominovaly jeho vniacute-maacuteniacute dřiacuteve Pro kraacutesu zaacutekonů si napřiacute-klad nepřestane cenit bdquonižšiacuteldquo kraacutesy duše Toto pojetiacute zastaacutevaacute napřiacuteklad Ota Gaacutel jenž mluviacute o pouheacute bdquorelativizacildquo nižšiacuteho stupně resp jeho bdquozasazeniacute do širšiacute per-spektivy s limitou perspektivy samot-neacuteho Dobraldquo (Gaacutel 2011 s 73) Moravcsik však proti tomuto vyacutekladu činiacute naacutemitku že fataacutelně zanedbaacutevaacute negativniacute pocity ndash jako napřiacuteklad pohrdaacuteniacute ndash vztahujiacuteciacute se

13JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

v němž se popisuje jakyacutem způsobem maacute milovniacutek postupovat aby plně využil potenciaacutel kteryacute Eroacutes nabiacuteziacute a po projitiacute několika faacutezemi (laacuteskou k tělům dušiacutem zaacutekonům poznatkům) byl schopen na-hleacutednout Kraacutesno samo ktereacute funduje existenci všech kraacutesnyacutech jevů s nimiž se doposud setkal (Symp 210andash212a)

Na prvniacutem miacutestě budeme nyniacute tema-tizovat probleacutem obecneacuteho charakteru lidskeacuteho eroacutetu a jeho zaacutekladniacuteho za-měřeniacute či ciacutele Raphael Demos definuje Eroacuteta jako bdquoprimordiaacutelniacute přitažlivost aktuaacutelniacuteho ideaacutelniacutemldquo14 Tato definice je velice vyacutestižnaacute a praktickaacute neboť po-kud zformulujeme určeniacute Eroacuteta na takto obecneacute rovině vyhyacutebaacuteme se kompliko-vaneacutemu probleacutemu rozdiacutelu či vztahu mezi touženiacutem po Kraacutese a touženiacutem po Dobru Pokud se však chceme pokusit probleacutem vztahu Kraacutesy a Dobra nějakyacutem způsobem vyřešit nemůžeme se s takto obecnou rovinou spokojit Scott s Wel-tonem nabiacutezejiacute naacutesledujiacuteciacute vymezeniacute

přinejmenšiacutem k některyacutem nižšiacutem proje-vům Kraacutesy ktereacute jedinec dřiacuteve poklaacutedal za hodnotneacute (cit z Gregory Levin 1998 s 410) V podobneacutem duchu takeacute Kryštof Bohaacuteček bdquoŽaacutedneacute z dřiacuteve představenyacutech konceptuaacutelniacutech scheacutemat totiž nemaacute smy-sl samo o sobě nyacutebrž pouze jako stupeň jehož maacute byacuteti dosaženo jenž maacute byacuteti vy-čerpaacuten a vzaacutepětiacute opuštěn ve prospěch naacutesledujiacuteciacuteho Jen a pouze v raacutemci tohoto therapeuticko-pedagogickeacuteho konceptu majiacute ony postoje sveacute opodstatněniacute (ja-kožto stupně) a jsou udržitelneacute i obhaji-telneacute jen jako provizorniacute dočasně uza-vřeneacute obzory mladeacute duše systematicky postupujiacuteciacute v procesu poznaacuteniacuteldquo (Bohaacuteček 2010 s 13) Vlastniacute řešeniacute tohoto probleacute-mu se pokusiacutem nabiacutednout později v raacutem-ci teacuteto studie

14 bdquoThus the Eros is the primordial attrac-tion of the actual by the idealldquo (Demos 1934 s 340)

bdquoEroacutes je daimoacutenskyacute posel mezi smrtel-nyacutem a božskyacutem pln hojnosti i chudoby toužiacuteciacute po dobru jež postraacutedaacute a ktereacute dychtiacute vlastnit navždy A tak usiluje o ne-smrtelnost skrze plozeniacute v kraacuteselsquo to jest skrze kraacutesou inspirovanou tvořivost jež je vyjaacutedřena prostřednictviacutem kraacutesnyacutech foremldquo15 Zde se zdaacute že ciacutelem eroacutetickeacute touhy je Dobro a jeho nepřetržiteacute vlast-něniacute a role Kraacutesy se tyacutekaacute pouze plozeniacute či tvořeniacute obecně Charles Kahn hovořiacute o bdquokraacutesneacutem-a-dobreacutemldquo16 čiacutemž v pod-statě činiacute z obou termiacutenů synonymniacute vyacuterazy což však platiacute pouze na nejvyššiacute rovině když se baviacuteme o zaciacuteleniacute Eroacuteta v nejfundamentaacutelnějšiacutem smyslu Dife-rence mezi termiacuteny kalos a agathos při-chaacutezejiacute ke slovu v momentě kdy se jednaacute o běžnyacute jazykovyacute uacutezus ndash kalos se totiž na rozdiacutel od agathos vztahuje takeacute k čistě fysickeacute visuaacutelniacute kraacutese a k objektům či spiacuteše činnostem ktereacute jsou schvalovaacuteny na moraacutelně-sociaacutelniacute rovině17

Jsem přesvědčen že všechny tři představeneacute naacutezory naacutem poskytujiacute cenneacute indicie pro lepšiacute vhled do povahy Eroacuteta a vztahu mezi Kraacutesou a Dobrem ktereacute jsou s niacutem určityacutem způsobem by-tostně spjaty Demosova definice jak již bylo řečeno vyjadřuje velmi dobře zaacutekladniacute určeniacute Eroacuteta na obecneacute rovině

15 bdquoEros is a daimonic messenger between the mortal and the divine full of poverty and resource longing for the good that it lacks desiring to possess that good forever and thus seeking immortality through lsquogiving birth in beautyrsquo that is through creativity that is inspired by beauty and that is expressed through beautiful formsldquo (Scott Welton 2008 s 141 přel J S)

16 Kahn 1996 s 26417 Kahn 1996 s 267

14

132015

Scott s Weltonem velmi vhodně upo-zorňujiacute na fakt že Kraacutesa sloužiacute přede-všiacutem jako nutneacute meacutedium plodiveacute straacutenky Eroacuteta zatiacutemco jeho ultimaacutetniacutem ciacutelem bude spiacuteše Dobro18 Kahn pak samotnyacutem svyacutem pojmem bdquokraacutesneacute-a-dobreacuteldquo vyzdvi-huje skutečnost že přinejmenšiacutem na nejvyššiacute rovině absolutniacute Archeacute by na rozdiacutel od roviny běžneacuteho použitiacute bylo jakeacutekoli rozlišovaacuteniacute mezi Kraacutesou a Dob-rem velmi problematickeacute19

Než se pokusiacutem jasněji zformulo-vat toto praacutevě nastiacuteněneacute řešeniacute podiacute-vejme se na obsahově spřiacutezněnou pasaacutež z jineacuteho Platoacutenova dialogu ndash maacutem na mysli znaacutemeacute bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z počaacutetku VII knihy dialogu Uacutestava Pasaacuteže z obou dialogů majiacute společnyacutech několik zaacutesadniacutech bodů V obou přiacute-padech je pravděpodobně centraacutelniacutem teacutematem vyacutechova (paideia) jedince k filosofii byť každyacute z textů se na tuto vyacutechovu zaměřuje z poněkud odlišneacute perspektivy V Uacutestavě je kladen důraz zejmeacutena na politickyacute rozměr jedincova

18 Obdobně takeacute Gaacutel 2011 s 73 Za zmiacutenku stojiacute rovněž Rosenova interpretace po-dle niacutež je definice Eroacuteta jakožto laacutesky ke kraacutese ve skutečnosti definiciacute špatnou a spiacuteše tak zastiacuteraacute pravdu o lidskeacute přiro-zenosti (Rosen 1968 s 242)

19 Za zmiacutenku stojiacute pozoruhodnyacute fakt že z antickeacute tradice je dochovaneacute epithe-ton dialogu Symposion ktereacute zniacute bdquoperi agathuacuteldquo Hlavniacutem teacutematem dialogu by se tak poměrně překvapivě nestal Eroacutes ani Kraacutesa ale Dobro o němž (snad vy-jma naraacutežky spojeneacute se jmeacutenem hosti-tele Agathoacutena) v dialogu neniacute explicitniacute zmiacutenka (viz Bohaacuteček 2010 s 9) Mysliacutem že nelze jednoduše prohlaacutesit že teacutematem dialogu je Dobro nicmeacuteně je důležiteacute miacutet na paměti že jak se daacutele pokusiacutem ukaacute-zat meziacute tiacutem co je v Platoacutenovyacutech dialo-ziacutech označovaacuteno jako Kraacutesa a jako Dobro existuje velmi těsnaacute vazba

vzestupu ndash vymaněniacute se z bdquojeskynniacuteldquo sfeacutery vlivu polis k niacutež je jakoby pouty bdquopřipoutaacutenldquo a obraceniacute se na cestu fi-losofie20 ndash v Symposiu zase na rozměr eroacutetickyacute resp vymaněniacute se jedince z laacutesky k jednotlivinaacutem V bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo neniacute tematizovaacuten fakt že eroacutes a jeho využitiacute je s největšiacute pravděpo-dobnostiacute conditio sine qua non vyacutestupu z jeskyně v Diotimině řeči se naopak netematizuje skutečnost že milovniacute-kovy rozličneacute laacutesky se odehraacutevajiacute na po-zadiacute sociaacutelně-politickeacute komunity do niacutež jsou zasazeny a že při filosofickeacutem vze-stupu je třeba se na určiteacutem stupni od tohoto prostřediacute alespoň v jisteacutem smyslu

20 Interpretace znaacutemeacuteho Platoacutenova bdquopo-dobenstviacute o Jeskynildquo (Resp 514andash517a) představuje tradičniacute vyacutezvu pro nemaacute-lo platoacutenskyacutech badatelů Jeho podrob-nyacute vyacuteklad bohužel neniacute možno v raacutemci teacuteto studie proveacutest avšak i přesto se pokusiacutem ve stručnosti představit ně-kteraacute možnaacute řešeniacute a vlastniacute alternati-vu Poměrně často se Jeskyně vyklaacutedaacute prismatem předchaacutezejiacuteciacuteho podoben-stviacute o Uacutesečce s niacutež je uvedena do para-lelniacuteho vztahu Rovinu eikasia v niacute tedy representujiacute stiacuteny na stěně rovinu pistis předměty nošeneacute nad ziacutedkou rovina dia-noia je vyobrazena skrze odrazy před-mětů skutečneacuteho světa mimo jeskyni a konečně rovina noeacutesis skrze skutečneacute předměty vnějšiacuteho světa Oheň v jesky-ni pak představuje slunce a slunce mimo jeskyni ideu Dobra (viz napřiacuteklad Raven 1953 s 27ndash32) Tento vyacuteklad nepochybně neniacute zcela mylnyacute avšak domniacutevaacutem se že ani zdaleka nevyčerpaacutevaacute možnosti toho-to podobenstviacute neboť Jeskyně podle něj v zaacutesadě nepřinaacutešiacute oproti Uacutesečce nic no-veacuteho Podle naprosto odlišneacute interpre-tace kterou zmiňuje Zdeněk Kratochviacutel Jeskyně je podobenstviacutem o obecně lidskeacute zkušenosti Pobyt v jeskyni pryacute představuje dětstviacute a vyacutestup ven proces dospiacutevaacuteniacute (Kratochviacutel 2009 s 139) Tento vyacuteklad rovněž nemůžeme striktně od-miacutetnout samotneacute podobenstviacute jej prav-děpodobně umožňuje avšak nezapadaacute

15JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

emancipovat Oba vyacutestupy v konečneacute faacutezi kulminujiacute v mystickeacutem nazřeniacute Ar-cheacute21 kteraacute je zdrojem všeho s čiacutem se jedinec ve sveacutem dosavadniacutem vzestupu setkaacuteval Zcela evidentniacute rozdiacutel mezi oběma popisy filosofickeacuteho vzestupu však spočiacutevaacute v tom že zatiacutemco v Uacutestavě je touto Archeacute Dobro (metaforicky

přiacuteliš dobře do kontextu Uacutestavy jakožto celku a nevysvětluje Jeskyni v kontextu ostatniacutech dvou podobenstviacute Osobně se domniacutevaacutem že je toto podobenstviacute sice třeba čiacutest na pozadiacute ontologicko-epis-temologickeacuteho rozvrhu Uacutesečky avšak je třeba položit důraz na noveacute aspekty jež jsou do něj vneseny a ktereacute dobře reso-nujiacute s kontextem Uacutestavy Těmito aspekty maacutem na mysli zejmeacutena tematiku vyacutechovy (paideia) kteraacute je zmiacuteněna hned v prvniacute větě inkriminovaneacute pasaacuteže (Resp 514a) a přiacutetomna v celeacutem podobenstviacute a po-litickyacute kontext kteryacute absentoval v před-choziacutech dvou podobenstviacutech Na jeho přiacutetomnost usuzuji z několika aspektů 1) Soacutekratovo konstatovaacuteniacute že vězni v jes-kyni jsou podobniacute naacutem (homoiuacutes heacutemin [legoacute tuacutes desmoacutetas]) (Resp 515a) čtu v užšiacutem vyacuteznamu bdquonaacutem jakožto atheacuten-skyacutem občanůmldquo 2) domniacutevaacutem se že no-siče nad ziacutedkou je třeba interpretovat jako baacutesniacuteky rapsoacutedy reacutetory sofisty či ostatniacute tvůrce bdquostiacutenoveacute realityldquo života v polis (obdobně takeacute Rowe 2007 s 56) 3) činnost byacutevaleacuteho vězně kteryacute nahleacute-dl pravou realitu a poteacute se vraciacute zpět do jeskyně i odmiacutetavaacute až agresivniacute reakce ostatniacutech vězňů na jeho pobiacutezeniacute vel-mi naacutepadně připomiacutenaacute Soacutekratovu čin-nost v Atheacutenaacutech Politickou interpretaci Jeskyně s niacutež se v zaacutekladniacutech obrysech mohu ztotožnit (i když chybiacute zdůrazněniacute tematiky paideia) poskytuje Leo Strauss (2007 s 134) Strauss rovněž spraacutevně upozorňuje na fakt že politika v běžneacutem vyacuteznamu pro tehdejšiacute dobu (tedy niko-li v platoacutenskeacutem) a filosofie bdquose od sebe vzdalujiacute a miacuteřiacute každaacute opačnyacutem směremldquo (tamteacutež) což později v dialogu vede ke vzniku (domniacutevaacutem se že nepřekonatel-neacuteho) paradoxu tzv filosofů-vlaacutedců

21 Pro podrobnějšiacute vyacuteklad viz Straacutenskyacute 2011 s 101ndash105

vypodobněno jako Slunce) v Symposiu jiacute je Kraacutesa Jakeacute důsledky maacute tento roz-diacutel pro interpretaci Platoacutenovy filosofie na obecnějšiacute rovině

Jistě můžeme s klidnyacutem svědomiacutem vyloučit zcela neplatoacutenskou představu dvou rovnocenně koexistujiacuteciacutech positiv-niacutech Archai ktereacute by zaklaacutedaly tento ve sveacute podstatě kraacutesnyacute-a-dobryacute svět Pokud bychom však i přesto prohlaacutesili Kraacutesu za ideu v silneacutem ontologickeacutem smyslu odlišnou od Dobra (a tudiacutež bdquonižšiacuteldquo než Dobro) existujiacuteciacute s niacutem maximaacutelně v raacutemci určiteacuteho společenstviacute (koinoacutenia) museli bychom pak tvrdit že Symposion a Uacutestava naacutem představujiacute dva odlišneacute modely vzestupu jedince z nichž je-den směřuje ke Kraacutese a druhyacute k Dobru Nemohli bychom tedy vůbec hovořit o dvou odlišnyacutech aspektech jednoho a teacutehož filosofickeacuteho vzestupu a museli bychom napřiacuteklad vysvětlit z jakeacuteho důvodu jsou oba z nich (a zejmeacutena je-jich vrchol) popisovaacuteny tak analogic-kyacutem způsobem Jsem přesvědčen že při striktniacutem rozlišovaacuteniacute obou modelů vzestupu se dostaacutevaacuteme do velkyacutech inter-pretačniacutech nesnaacuteziacute a že jistaacute obeznaacuteme-nost s Platoacutenovou filosofiiacute zachycenou v dialoziacutech (v nichž se velmi často děje to že stejnaacute věc je probiacuteraacutena na různyacutech miacutestech v různeacutem kontextu a z různyacutech uacutehlů)22 naacutes naopak vede k analogickeacutemu

22 Srov zcela pregnantniacute formulaci Stanley-ho Rosena bdquoThe necessary defect in writ-ing about extremly complicated subjects is that one can discuss adequately only one aspect at a time If we restrict our attention merely to the Symposium the result is a distorted understanding of Platorsquos conception of philosophyldquo (Rosen 1968 s 220ndash221)

16

132015

a vzaacutejemně se doplňujiacuteciacutemu čteniacute obou pasaacutežiacute

Kloniacutem se tedy ke zmiacuteněneacutemu Kahnovu naacutevrhu čiacutest ideu v niacutež kulmi-nuje filosofův vzestup ať už v Symposiu či v Uacutestavě jako bdquoto kraacutesneacute-a-dobreacuteldquo Na tomto miacutestě je třeba upozornit na jeden spiacuteše terminologickyacute probleacutem kteryacute maacute však vyacuteraznyacute filosofickyacute přesah V Sym-posiu se sice termiacuten bdquoidealdquo ve vztahu ke Kraacutese sameacute nepoužiacutevaacute ale v Uacutestavě Pla-toacuten zcela explicitně mluviacute o ideji Dobra (idea tuacute agathuacute ndash Resp 508e) Vyacuteznam tohoto pojmu kteryacute zcela odpoviacutedaacute standardniacutemu platoacutenskeacutemu uacutezu nelze dle meacuteho naacutezoru přetěžovat Pro ideje je charakteristickeacute to že jim naacuteležiacute praveacute bytiacute (na rozdiacutel od empirickeacuteho světa pomiacutejivosti) Dobro je naopak epekeina teacutes uacutesias (Resp 509b) ležiacute mimo sfeacuteru bytiacute což neznačiacute jeho pomiacutejivost ale to že celou sfeacuteru bytiacute funduje Způsob existence Dobra se vymykaacute exaktniacutemu uchopeniacute skrze logos a tak o něm lze v tomto meacutediu vypoviacutedat pouze metafo-rickyacutem způsobem Je tedy třeba si uvě-domit že Dobru tak nepřinaacuteležejiacute zaacute-sadniacute charakteristiky jimiž se naopak určujiacute jineacute ideje Jednaacute se tak o něco co je snad idejiacute zjednodušeně nazyacutevaacuteno z důvodu kontextu celeacuteho dialogu je-hož teacutematem rozhodně neniacute otaacutezka co jest Dobro23 Pokud bychom se touto

23 Jedniacutem z charakteristickyacutech rysů Platoacuteno-vyacutech dialogů je dle meacuteho naacutezoru Platoacutenova (možnaacute zaacuteměrnaacute) terminologickaacute nejedno-značnost Platoacuten často podrobuje filosofic-keacutemu zkoumaacuteniacute standardniacute pojmy či kon-cepty řeckeacute kultury a dochaacuteziacute k vyacutesledkům jež jsou z řeckeacuteho pohledu velmi originaacutel-niacute a nesamozřejmeacute V kontextech v nichž však neniacute danyacute pojem či koncept tematizo-vaacuten však nemaacute probleacutem jej opět použiacutevat

otaacutezkou chtěli zabyacutevat došli bychom mysliacutem nutně k zaacutevěru že tato bdquoidealdquo nemůže byacutet podřaditelnaacute pod žaacutednou naacutem znaacutemou kategorii a vyžaduje na-opak kategorii vlastniacute Obdobně o Kraacutese se dozviacutedaacuteme že je to bdquoněco co je věčně samo o sobě a se sebou a jednotneacuteldquo (auto kathrsquo auto methrsquo autuacute monoeides aei on) (Symp 211b) R G Bury ve sveacutem komen-taacuteři k Symposiu upozorňuje že termiacuten monoeides je třeba chaacutepat ve smyslu bdquospecificky unikaacutetniacuteldquo resp jedinyacute přiacute-slušniacutek sveacute třiacutedy24 Pokud nepovažujeme za vhodneacute vytvořit speciaacutelniacute kategorii pro Dobro a jinou avšak stejně exklu-sivniacute byť nižšiacute kategorii i pro Kraacutesu měli bychom opět spiacuteše přijmout myš-lenku kraacutesneacuteho-a-dobreacuteho jež je epeke-ina teacutes uacutesias a zaacuteroveň auto kathrsquo hauto methrsquo hautuacute monoeides aei on25

standardniacutem způsobem a nezatěžovat jej filosofickyacutem zkoumaacuteniacutem V našem dialogu se napřiacuteklad Eroacutes pokud je tematizovaacuten vyjeviacute jako daimoacuten i když standardně je považovaacuten za boha Pro kontrast si připo-meňme dialog Ioacuten v němž jsou Muacutesy v sou-ladu s tradiciacute pojiacutemaacuteny jako bozi ndash pokud by však Muacutesy byly tematizovaacuteny podob-nyacutem způsobem jako Eroacutes v Symposiu jsem přesvědčen že by se nutně vyjevily takeacute jako daimoacuteni K takoveacute tematizaci však ne-dochaacuteziacute a tak Platoacuten bez probleacutemu použiacute-vaacute standardniacute termiacuten bůh (theos) Pro moji interpretaci dialogu Ioacuten viz Straacutenskyacute 2014

24 Dostupneacute z httpwwwperseustuftseduhoppertex tdoc=Perseus3A-text3A19990400903Atext3Dco-mm3Asection3D211B

25 Tento paradox ve sveacutem komentaacuteři k Uacutestavě vhodně zachycuje James Adam když hovořiacute o tom že Dobro na jedneacute straně neniacute uacutesia v tom smyslu v jakeacutem jsou ostatniacute ideje uacutesiai nicmeacuteně v jineacutem vyššiacutem smyslu je to naopak jedinaacute pravaacute uacutesia bdquoSimilarly the Good is not οὐσία in the sense in which the Ideas are οὐσίαι but in a higher sense it is the only true

17JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

O Kraacutese se takeacute dozviacutedaacuteme že se jiacute uacutečastniacute všechny ostatniacute kraacutesneacute věci (ta alla panta kala) ale ona sama se přitom nijak neměniacute (Symp 211b) Pomiňme nyniacute klasickyacute probleacutem interpretace konceptu methexis a zamysleme se nad tiacutem co jsou tyto bdquovšechny ostatniacute kraacutesneacute věcildquo Jako většina věciacute v Platoacutenovyacutech dialoziacutech maacute i tento probleacutem několik rozličnyacutech rovin na nichž jej lze chaacute-pat Na rovině nejzjevnějšiacute se zdaacute od-pověď jednoduchaacute ndash kraacutesnyacute chlapec či precizně vyrobenyacute hrnec majiacute na Kraacutese podiacutel staryacute mrzaacutek či šišatyacute zmetek se jiacute neuacutečastniacute Na teacuteto rovině bychom však byli stejně povrchniacute jako mladyacute Soacutekrateacutes v dialogu Parmenideacutes jenž je v nesnaacute-ziacutech když jej Parmenideacutes konfrontuje s myšlenkou ideje vlasu blaacuteta či špiacuteny (Parm 130c) Je třeba postoupit hlouběji a uvědomit si že Kraacutesa ani Dobro (stejně jako Spravedlnost Rozumnost Umě-řenost atd) nemajiacute v Platoacutenově filosofii svůj protipoacutel26 Ošklivost ani zlo nejsou aktivniacutemi principy ale pouhou privaciacute positivniacute idea Zla ani positivniacute idea Oš-klivosti neexistujiacute Ošklivost neniacute ni-čiacutem jinyacutem než velmi malou přiacutetomnostiacute kraacutesy V souladu s řeckou tradiciacute Platoacuten uznaacutevaacute že svět je kosmos ndash šperk pro absolutně oškliveacute věci v něm neniacute miacutesto Pokud tedy Platoacuten řiacutekaacute že na Kraacutese majiacute podiacutel všechny kraacutesneacute věci znamenaacute to dovedeno do důsledků že na Kraacutese

οὐσία for all οὐσίαι are only specific de-terminations of the Goodldquo (Adam 2009 s 62)

26 Jedinou vyacutejimkou je snad bezbožnost (to asebes) resp hřiacutešnost (to anosion) z dia-logu Euthyfroacuten (Euthyphr 5cndashd) avšak pro interpretaci teacuteto problematickeacute pa-saacuteže zde neniacute prostor

musejiacute miacutet podiacutel všechny věci pouze ně-ktereacute meacuteně a některeacute viacutece U Dobra je toto mnohem zřejmějšiacute ndash o Dobru viacuteme že se jednaacute o obecně ontologickyacute princip kteryacute tak v posledku musiacute fundovat exis-tenci všech jsouciacutech věciacute a nejen těch ktereacute se jeviacute jako dobreacute ať už v jakeacutemkoli smyslu Absolutně oškliveacute resp zleacute věci tedy už z principu nemohou existovat existujiacute pouze věci viacutece či meacuteně kraacutesneacute a dobreacute Kraacutesa a Dobro naacutem tedy na nej-vyššiacute rovině opět splyacutevajiacute v jedno27

I přes předchaacutezejiacuteciacute vyacuteklad je však nutno varovat před nabiacutezejiacuteciacutem se ale přiacuteliš zjednodušujiacuteciacutem vyacutekladem ndash nelze řiacutect že Kraacutesa a Dobro jsou jednoduše to sameacute a že jsou tyto pojmy v Platoacutenově filosofii libovolně zaměnitelneacute Jak již bylo naznačeno působnost Platoacutenovy Archeacute jistě zahrnuje přinejmenšiacutem dva

27 Na fakt že Kraacutesa a Dobro jistyacutem způso-bem splyacutevajiacute lze v Symposiu naleacutezt ně-kolik naraacutežek Srov bdquoThus Socrates goes from claiming that he wanted lsquoto go beau-tiful to the beautifulrsquo to his paraphrase of Homer according to which lsquogood men go uninvitedrsquo to the good It seems that Socrates is replacing the beautiful with the good or treating the two terms as interchangeable or at least closely relat-ed This dramatic detail foreshadows the way that Diotimarsquos teaching will replace lsquobeautiful thingsrsquo with lsquogood thingsrsquoldquo (Scott Welton 2008 s 32) Ke zmiacuteněneacute ne-očekaacutevaneacute Diotimině zaacuteměně kraacutesnyacutech věciacute dojde v pasaacuteži Symp 204dndash205a Těžko si lze představit že by Diotima tak-to volnyacutem způsobem zachaacutezela s oběma pojmy pokud by se ve skutečnosti jed-nalo o dvě striktně odlišneacute ideje Jako podpůrnyacute fakt lze takeacute dodat že už samo jmeacuteno hlavniacuteho hostitele zniacute Agathoacuten (pan Dobro) ale jeho hlavniacute charakteris-tikou je praacutevě kraacutesa Rovněž je třeba si uvědomit že v řečtině se toto splyacutevaacuteniacute pravděpodobně jevilo mnohem přiro-zeněji než se jeviacute naacutem dnes (viz Hunter 2004 s 101)

18

132015

aspekty ktereacute sice nerušiacute jejiacute vlastniacute ontologickou jednotu ale jež jsou do-statečně patrneacute v raacutemci lidskeacute sfeacutery28 Na obecneacute rovině bychom mohli konsta-tovat naacutesledujiacuteciacute v Diotimině žebřiacutečku laacutesky platiacute že na čiacutem nižšiacutem stupni se člověk nachaacuteziacute tiacutem se mu kraacutesneacute a dobreacute jeviacute oddělenějšiacute a vzaacutejemně ne-zaacutevisleacute čiacutem vyacuteše se naopak nachaacuteziacute tiacutem viacutece mu kraacutesneacute a dobreacute začiacutenaacute splyacutevat v jedno Na rovině tělesneacute si snadno mů-žeme představit špatneacuteho ale kraacutesneacuteho člověka anebo naopak Avšak rozlišeniacute napřiacuteklad mezi zaacutekonem kteryacute by byl dobryacute ale ošklivyacute nebo naopak špatnyacute ale kraacutesnyacute již zdaleka neniacute tak intui-tivniacute a zřejmeacute29

28 Jak již bylo naznačeno vyacuteše poznaacuteniacute Archeacute se nemůže odehraacutevat v meacutediu logu a tiacutem paacutedem neniacute možnyacute ani žaacutednyacute logicky bez-rozpornyacute vyacuteklad o niacute Z tohoto důvodu použiacutevaacute Platoacuten v souvislosti s bdquonejvyš-šiacutem zasvěceniacutemldquo hojně řeč metafor nebo tematizuje oba aspekty takto odděleně (v Uacutestavě a v Symposiu) Ciacutelem jeho snahy totiž neniacute nic menšiacuteho a snazšiacuteho než po-kus o sděleniacute nesdělitelneacuteho resp zpro-středkovaacuteniacute nezprostředkovatelneacuteho

29 Zdaacute se že zaacutesadniacute skutečnostiacute jež zapřiacute-čiňuje vznik zmiacuteněneacute obtiacuteže je přechod od tělesneacuteho k netělesneacutemu (pro určitou vyacutejimku viz pozn 7) Již vyacuteše bylo nazna-čeno že termiacuteny kalos a agathos si jsou v řečtině vyacuteznamově mnohem bliacuteže než je tomu v našiacute řeči a je otaacutezkou zda by-chom pro netělesnyacute zaacutekon charakterizo-vanyacute adjektivem kalos v češtině použili jineacuteho vyacuterazu než praacutevě bdquodobryacuteldquo Situace je obdobnaacute takeacute u uvedeneacuteho přiacutekladu člověka o němž můžeme vypoviacutedat že je kraacutesnyacute ale špatnyacute anebo ošklivyacute ale dobryacute čiacutemž je v zaacutesadě myšleno že je kraacutesnyacute co do těla ale ošklivyacute (tedy špat-nyacute) co do duše nebo naopak Kdybychom však o zaacutekonu chtěli řiacutect že je kraacutesnyacute ale špatnyacute bylo by to podobně zvlaacuteštniacute jako bychom toteacutež řiacutekali o rovněž netělesneacute lidskeacute duši u niacutež se zdaacute že naacutem jejiacute oškli-vost a špatnost splyacutevajiacute v jedno

IV EROacuteS VZESTUP A PLOZENIacuteNyniacute se zaměřiacutem na dvě zaacutesadniacute speci-fika Kraacutesy diacuteky nimž se ukazuje byacuteti pro lidskeacute bytosti nezbytnou Prvniacutem distinktivniacutem znakem projevů Archeacute jakožto kraacutesy je jak jsme viděli jejich smyslovaacute vniacutematelnost a od niacute se odviacute-jejiacuteciacute atraktivita (srov Phaedr 250dndashe) Visuaacutelniacute (vnějšiacute) kraacutesa je dostupnaacute všem a zmiacuteněnaacute atraktivita naviacutec zapřiacutečiňuje to že ji člověk přirozeně poklaacutedaacute za dobro Bylo by fataacutelniacute chybou zůstaacutevat na rovině laacutesky k vnějšiacute kraacutese ale stejně chybneacute by bylo i podceněniacute jejiacute role či snaženiacute se od niacute zcela oprostit30 Jedině ona maacute totiž v přiacutepadě většiny lidiacute moc probudit jejich eroacutes Pokud bychom se snažili jejiacute vliv na naacutes již na teacuteto prvniacute rovině potlačit znamenalo by to připra-vit se o potenciaacutel jenž naacutem Eroacutes nabiacuteziacute a v konečneacutem důsledku si tak zahradit cestu k filosofii31

Druhou distinktivniacute vlastnostiacute kraacutesy je jejiacute fungovaacuteniacute jakožto meacutedia plozeniacute

30 Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že povaha tělesneacute kraacutesy je poněkud ambi-valentniacuteho raacutezu neboť v jisteacutem smyslu maacute moc bdquoosvětlovatldquo v jineacutem však takeacute bdquozastiacuteratldquo (Rosen 1968 s 225) Mohli by-chom tak řiacuteci že tělesnaacute kraacutesa maacute sice jedinečnou moc bdquonastartovatldquo jedincův filosofickyacute vzestup ale rovněž může představovat naopak i největšiacute překaacutežku tohoto vzestupu pokud se přes ni člověk nedokaacuteže přeneacutest

31 Julia Annas spraacutevně upozorňuje že je tře-ba zachovat energii kterou naacutem Eroacutes po-skytuje ale transformovat ji do něčeho co maacute bdquointelektuaacutelniacute strukturu a komple-xituldquo (Annas 2003 s 51) V tomto smyslu tedy Charles Kahn může opraacutevněně tvr-dit že přeneseniacute touhy z fysickeacuteho chtiacuteče na metafysickou vaacutešeň je bytostně epis-temologickyacute proces (Kahn 1996 s 280)

19JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

(Symp 209b) Jak již bylo řečeno každyacute je od přirozenosti bdquotěhotnyacuteldquo a každyacute maacute v sobě přirozenyacute pud k plozeniacute Mohli bychom tak mluvit o dvou aspektech Eroacuteta ndash touživeacutem a plodiveacutem ndash ktereacute spolu uacutezce souvisejiacute neboť oba jsou vyjaacutedřeniacutem zaacutekladniacuteho Eroacutetova ciacutele ndash vlastnit Dobro (touživyacute) natrvalo (plo-divyacute) Nutnou podmiacutenkou plozeniacute je však přiacutetomnost něčeho co jedinec na sveacutem aktuaacutelniacutem stupni vyacutevoje považuje za kraacutesneacute neboť pokud se obtěžkanaacute bytost přibliacutežiacute k něčemu oškliveacutemu bdquoje zachmuřena a nevrle se smršťuje od-vraciacute se a sviacuteraacute a nerodiacute nyacutebrž zadržuje plod a trpiacuteldquo (Symp 206d) Pokud by se tedy Archeacute neprojevovala v lidskeacutem světě takeacute jako kraacutesa znamenalo by to že by se člověk nachaacutezel ještě v tristnějšiacutem a tragičtějšiacutem postaveniacute než je tomu nyniacute Člověku by zůstala zcela uzavřena možnost se jakkoli přibliacutežit nesmrtel-nosti a tak alespoň typicky lidskyacutem ne-dokonalyacutem způsobem realizovat svoji touhu po vlastněniacute Dobra (resp toho co je za něj aktuaacutelně považovaacuteno) navždy

Podiacutevejme se bliacuteže na vyacuteklad jedin-cova vzestupu jak je navržen v Dioti-mině řeči Je třeba miacutet na paměti že diacuteky dvěma praacutevě zmiacuteněnyacutem aspek-tům Eroacuteta jedinec na každeacute rovině zaacute-roveň toužiacute a zaacuteroveň plodiacute ndash v tomto vyacutekladu se proto souběžně zaměřiacutem na oba aspekty Na prvniacute rovině je třeba rozlišovat mezi lidmi u kteryacutech je ob-těžkaacuteno tělo a těmi u nichž je obtěž-kanou čaacutestiacute jejich duše Prvniacute z nich tak vyhledaacutevajiacute ženy (nepochybně kraacutesneacute pokud možno) a plodiacute s nimi (pokud možno) kraacutesneacute děti druziacute pak hledajiacute kraacutesnaacute těla (s největšiacute pravděpodobnostiacute

zejmeacutena chlapeckaacute a mužskaacute) obdařenaacute v ideaacutelniacutem přiacutepadě kraacutesnyacutemi dušemi32 jež se snažiacute vychovaacutevat a plodiacute s nimi kraacutesneacute myšlenky moudrost a ostatniacute ctnost (Symp 209andashc) Domniacutevaacutem se že model tělesneacuteho plozeniacute s ženami nestojiacute přiacuteliš v Platoacutenově zaacutejmu a sloužiacute tak spiacuteše jako model pro uvedeniacute sa-motneacuteho konceptu plozeniacute kteryacute bude zaacutesadniacute ve všech ostatniacutech již netěles-nyacutech faacuteziacutech33

Na teacuteto tělesně-duševniacute rovině (či bdquorovinaacutechldquo ndash na tom jak přesně bu-deme Diotimin plaacuten vzestupu dělit dle meacuteho naacutezoru přiacuteliš nezaacuteležiacute) tedy člo-věk potřeboval druheacuteho jedince v němž

32 V textu Symposia se na tomto miacutestě vů-bec nemluviacute o lidech kteřiacute by sice měli obtěžkanou duši ale vyhledaacutevali by pouze tělesnou kraacutesu ndash tu vyhledaacutevaacute evidentně pouze člověk s obtěžkanyacutem tělem jenž za uacutečelem plozeniacute toužiacute po ženaacutech Mohli bychom tak řiacuteci že dle Diotimy každyacute kdo vyhledaacutevaacute kraacutesneacute chlapce či muže musiacute miacutet nutně obtěž-kanou duši neboť čistě tělesnyacute styk by k žaacutedneacutemu plozeniacute nevedl a tudiacutež by celyacute vztah byl defektniacute Homosexuaacutelniacute styk sice neniacute nijak vyloučen ale užitek kteryacute jedinci s obtěžkanou dušiacute na teacuteto rovině plyne spočiacutevaacute v plozeniacuteschopneacutem inte-lektuaacutelniacutem styku Rovněž neniacute vyloučena možnost intelektuaacutelniacuteho styku s ženou ale vzhledem k postaveniacute ženy v řeckeacute společnosti by Platoacuten tuto variantu prav-děpodobně až na několik vyacutejimek pova-žoval za krajně nepravděpodobnou

33 J E Raven obdobnyacutem způsobem vyklaacute-daacute bdquospodniacuteldquo polovinu tzv podobenstviacute o Uacutesečce z Uacutestavy jejiacutež hlavniacute uacutečel pryacute spočiacutevaacute v tom že sloužiacute jako ilustrace pro naacutesledneacute obdobneacute rozděleniacute inteli-gibilniacute sfeacutery tedy bdquohorniacuteldquo poloviny uacuteseč-ky (Raven 1953 s 25) Stejně jako nelze přetěžovat Platoacutenův zaacutejem o empirickyacute svět nelze se ani domniacutevat že by zmiacutenka o plozeniacute dětiacute měla v Symposiu jinyacute vyacute-znam než pouze ilustrativniacute (ve vztahu k rovině plozeniacute duševniacuteho)

20

132015

spatřoval kraacutesu a s niacutemž byl schopen plozeniacute Jak je tomu však na vyššiacutech ro-vinaacutech po tom co byl milovniacutek již defi-nitivně schopen transcendovat rovinu jednotlivin a obraacutetil se napřiacuteklad k laacutesce k zaacutekonům či poznatkům Potřebuje i na teacuteto uacuterovni k plozeniacute ostatniacute lidskeacute bytosti nebo je již schopen plodit saacutem pouze diacuteky styku s jinyacutemi kraacutesnyacutemi zaacute-kony či poznatky Diotima tuto otaacutezku explicitně nezodpoviacutedaacute ale domniacutevaacutem se že lidskyacute element v podobě druheacuteho jedince je i na teacuteto rovině staacutele nutně přiacutetomen a to z několika důvodů 1) jak jsem již uvedl model tělesneacuteho plozeniacute dětiacute vyžadujiacuteciacute součinnost dvou bytostiacute sloužiacute dle meacuteho naacutezoru viacutece než co ji-neacuteho jako vzor pro plodivou aktivitu na netělesneacute rovině 2) s konceptem samo-plozeniacute Diotima nikde ve sveacute řeči expli-citně neoperuje a neniacute přiacuteliš přesvěd-čiveacute tvrdit že jej mlčky předpoklaacutedaacute 3) z jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů viacuteme že zaacutekladniacute součaacutestiacute filosofickeacuteho ži-vota je provozovaacuteniacute dialektiky jež z de-finice opět vyžaduje součinnost dvou lidskyacutech jedinců34 byť k sobě již nejsou

34 Srov bdquo[hellip] praacutevě v těchto dialektickyacutech rozhovorech o největšiacutech a nejkraacutesněj-šiacutech věcech s partnery kteřiacute byli rovněž schopni vystoupat až ke světlu skutečneacute-ho světa se realizuje ono společenstviacute filosofickyacutech dušiacute ono hojneacute soubytiacute a soužitiacute oddaneacute teacute věcilsquo Pokud člověk provozuje tuto aktivitu dostatečně dlou-ho a jeho oči si dostatečně navyknou na světlolsquo může byacutet jednoho dne scho-pen pohledět na Slunce samolsquo vznikne to v jeho duši jako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskrylsquoldquo (Straacutenskyacute 2011 s 103) Zcela vyacutestižně tuteacutež myšlenku obhaju-je takeacute Julia Annas bdquo[hellip] philosophical achievement is produced from the con-versations of two or more not just the intense thoughts of one Plato stresses

tak bdquoslepěldquo připoutaacuteni jako na nižšiacutech rovinaacutech35 I pokud by se člověk na teacuteto rovině odloučil od lidskeacute společnosti jiacutež byl dřiacuteve součaacutestiacute vždy mu jako dia-logickyacute partner zbude minimaacutelně jeho eroacutetickyacute vůdce diacuteky jehož vedeniacute může na nejvyššiacutem stupni najednou (exaifneacutes) bdquojako plamen vzniacutecenyacute od vyleacutetleacute jiskryldquo (Ep VII 341cndashd) vyšlehnout poznaacuteniacute praveacute Archeacute36

at times the way that love can produce a couple with joint concerns which tran-scend what each gets separately out of the relationship philosophy similarly re-quires the stimulus and co-operation of joint discussion and argumentldquo (Annas 2003 s 52)

35 Činnost jedince na vyššiacutech uacuterovniacutech je pojmenovaacutena jako bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo (filosofia afthonos) (Symp 210d) Interpretaci tohoto pojmu se explicitně věnujiacute Justina Gregory a Susan B Levin Vyacuteznam adjektiva afthonos je zde vysti-žen formulaciacute bdquothe utter lack of posses-sivenessldquo (Gregory Levin 1998 s 406) V daneacutem kontextu je tuto formulaci nut-no chaacutepat ve vztahu k eroacutetickeacute aktivitě milovniacuteka jenž nesmiacute dle Diotimy nikdy zakotvit v laacutesce ke konkreacutetniacutemu jedinci ale naopak se přes ni co nejrychleji pře-neacutest Absolutniacutem protipoacutelem takoveacutehoto milovniacuteka se tak ukazuje byacuteti Alkibiadeacutes kteryacute naopak neniacute schopen překonat svoji laacutesku k Soacutekratovi (Gregory Levin 1998 s 407) František Novotnyacute tedy po-měrně vyacutestižně překlaacutedaacute tuto formulaci jako již zmiacuteněneacute bdquonezaacutevistiveacute filosofo-vaacuteniacuteldquo byť ještě doslovněji bychom snad mohli mluvit o bdquonežaacuterliveacutem filosofovaacuteniacuteldquo Bez většiacutech pochybnostiacute můžeme tvrdit že obecně platnyacutem předpokladem filo-sofickeacuteho vzestupu v Diotimině řeči je slovy autorek jakeacutesi osvobozeniacute od sil-neacute naacuteklonnosti ke konkreacutetniacutem jedincům (bdquofreedom from attachment to indivi- dualsldquo) (Gregory Levin 1998 s 408)

36 Po tomto nahleacutednutiacute sice už teoreticky jak se domniacutevaacutem žaacutedneacuteho vůdce nepo-třebuje ndash naopak se saacutem jedniacutem může staacutet ndash ale v plodiveacute aktivitě ani na tomto stupni neustane nyniacute plodiacute bdquoskutečnou

21JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Domniacutevaacutem se že ve prospěch praacutevě uvedeneacuteho hovořiacute takeacute pasaacutež Symp 209andashe v niacutež se po vyacutekladu o tě-lesneacutem plozeniacute nejprve staacutečiacute řeč k lidem s tzv bdquoobtěžkanou dušiacuteldquo (hoi kata teacuten psycheacuten enkymones) (Symp 209a) Mezi plody těchto jedinců (umělců baacutesniacuteků zaacutekonodaacuterců atp) již nepatřiacute smrtelneacute děti ale souhrnně řečeno bdquomoudrost a ostatniacute ctnostldquo ( froneacutesin te kai teacuten alleacuten areteacuten) konkreacutetněji pak napřiacuteklad ro-zumnost či spravedlnost (soacutefrosyneacute te kai dikaiosyneacute) (Symp 209a) Z našeho pohledu je však důležityacute popis toho jak u duševně obtěžkanyacutech lidiacute probiacutehaacute proces plozeniacute Duševniacute plody jak se dozviacutedaacuteme v sobě člověk saacutem od sebe nosiacute již od mlaacutediacute avšak v dospělosti za-čiacutenaacute ciacutetit potřebu plozeniacute a tak bdquoobchaacuteziacute a hledaacute něco kraacutesneacuteho v čem by plodilldquo (zeacutetei [hellip] periioacuten to kalon en hoacute an gen-neacuteseien) (Symp 209b) Na tomto miacutestě ještě nic nehovořiacute ve prospěch tvrzeniacute že zmiacuteněneacute to kalon by muselo nutně byacutet druhou lidskou bytostiacute nicmeacuteně hned v naacutesledujiacuteciacute větě k teacuteto specifi-kaci dochaacuteziacute neboť v prvniacute faacutezi jsou mu milejšiacute bdquokraacutesnaacute tělaldquo (ta soacutemata ta kala) a daacutele obzvlaacuteště viacutetaacute pokud v nich na-lezne bdquoduši kraacutesnou ušlechtilou a veli-kouldquo (psycheacute kaleacute kai gennaia kai eufyei) (Symp 209b) Sveacute duševniacute plody pak rodiacute praacutevě vůči takoveacutemuto člověku (pros tuacuteton ton anthroacutepon) (Symp 209b) Jako konkreacutetniacute přiacuteklady těchto lidiacute jsou po-sleacuteze uvedeni Homeacuter Heacutesiodos Lykuacuter-gos a Soloacuten (Symp 209dndashe) a tak je nade vši pochybnost zřejmeacute že i tito baacutesniacuteci a zaacutekonodaacuterci museli dle Diotimina

zdatnostldquo (aleacutetheacute areteacute) a ne pouheacute jejiacute obrazy (Symp 212a)

pojetiacute zplodit sveacute nesmrtelneacute bdquodětildquo praacutevě prostřednictviacutem kontaktu s ji-nyacutem člověkem ktereacuteho v určiteacutem ohledu shledali jako kraacutesneacuteho37 Na zaacute-kladě uvedenyacutech skutečnostiacute můžeme dle meacuteho naacutezoru opraacutevněně tvrdit že plodivaacute aktivita (ať již na jakeacutemkoli stupni) vyžaduje určityacute způsob spolu-uacutečasti dvou lidskyacutech a v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutech bytostiacute

Vraťme se však k probleacutemu nastiacuteně-neacutemu již vyacuteše (viz pozn 13) ndash maacute jedin-cův vzestup exklusivniacute nebo inklusivniacute povahu Opouštiacute jedinec jakoby na žeb-řiacuteku nižšiacute stupeň pro vyššiacute nebo pouze rozšiřuje množinu věciacute jež je schopen nahliacutežet jako kraacutesneacute Obě interpretace jsou dle meacuteho naacutezoru v teacuteto podobě přiacute-liš vyostřeneacute Jak jsem praacutevě vyložil jedinec pro sveacute plozeniacute vždy potřebuje jinou lidskou bytost ndash přinejmenšiacutem lidskaacute duševniacute kraacutesa jej tedy provaacuteziacute celyacutem vzestupem Tvrdit že člověk by zcela ztratil zaacutejem o duševniacute kraacutesu diacuteky rozpoznaacuteniacute kraacutesy obsaženeacute napřiacuteklad v zaacutekonech je tedy absurdniacute Stejně tak však nelze jednoduše řiacuteci že jedinec pouze rozšiacuteřiacute sveacute vniacutemaacuteniacute kraacutesy o mno-žinu jinyacutech věciacute Je třeba zdůraznit že ve vniacutemaacuteniacute projevů kraacutesy vždy existuje pro každeacuteho určitaacute hierarchie Člověk

37 Pro ještě vyššiacute uacuteroveň zřeniacute Kraacutesy sameacute již podobně explicitniacute textovou evidenci nenachaacuteziacuteme nicmeacuteně nenachaacuteziacuteme ani žaacutednyacute podnět na jehož zaacutekladě bychom dosavadniacute model platnyacute pro všechny předchaacutezejiacuteciacute roviny měli opustit Jsem proto přesvědčen že platiacute staacutele toteacutež a že i pro plozeniacute bdquoskutečneacute zdatnostildquo (aleacutetheacute areteacute) na nejvyššiacute rovině zře-niacute Kraacutesy sameacute potřebuje člověk jakožto meacutedium kraacutesu ztělesněnou v jineacute lidskeacute bytosti

22

132015

tedy ani na rovině laacutesky ke kraacutesnyacutem zaacute-konům a jejich plozeniacute zcela nezavrhne napřiacuteklad tělesnou kraacutesu obecně ale jakožto o nižšiacute či slabšiacute (a tudiacutež meacuteně kraacutesnyacute) projev Kraacutesy o ni postupně čiacutem daacutel tiacutem viacutece ztraacuteciacute zaacutejem To co pro něj dřiacuteve byacutevalo centraacutelniacutem zaacutejmem ztěles-něniacutem dobra se pro něj nyniacute staacutevaacute infe- riorniacutem V extreacutemniacutem přiacutepadě neniacute ani vyloučeno že může dokonce začiacutet opovrhovat svyacutemi dřiacutevějšiacutemi laacuteskami pokud napřiacuteklad zjistiacute že člověk jehož kdysi miloval pro jeho kraacutesneacute tělo maacute špatnou duši Nejednaacute se však o žaacutedneacute obecneacute pravidlo Obecnyacutem pravidlem je naopak to že nižšiacutech projevů kraacutesy si na vyššiacutem stupni začne cenit meacuteně byť do jisteacute miacutery jejich kraacutesu může oce-ňovat staacutele

Před samotnyacutem zaacutevěrem se ještě jed-nou a naposled vraacutetiacuteme k probiacuteraneacutemu bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo z Uacutestavy Často diskutovanyacutem probleacutemem je otaacutezka tzv bdquosestupuldquo od Dobra zpět do jeskyně Z jakeacuteho důvodu by se vystoupivšiacute filosof měl vracet zpět do zkaženeacute polis pryč od Dobra když již dosaacutehl vrcholu filo-sofickeacuteho vzestupu a může žiacutet napřiacuteklad v blaženeacute existenci mezi spolu-filosofy daleko od malichernyacutech starostiacute jeskyn-niacutech obyvatel Podstata probleacutemu tkviacute dle meacuteho naacutezoru v poněkud zavaacutedějiacute-ciacutem vyobrazeniacute filosofovy cesty v tomto podobenstviacute jež je determinovaacuteno po-litickyacutem kontextem Uacutestavy38 Dialog Sym-

38 Dle meacuteho naacutezoru je politickaacute interpreta-ce naacutevratu do jeskyně adekvaacutetniacute pouze v kontextu ideaacutelniacute obce v niacutež jedině se filosof skutečně ujiacutemaacute politickeacute vlaacutedy V takoveacuteto obci by však stav bdquojeskynniacutechldquo obyvatel byl naprosto odlišnyacute ndash jistě by navraacutetivšiacutem se filosofem nepohrdali

posion naacutem pokud jsou obě probiacuteraneacute pasaacuteže skutečně analogickeacute poskytuje určiteacute indicie k tomu jak tento probleacutem řešit Jak jsme viděli v Symposiu neniacute o sestupu vůbec řeč39 ndash Diotima naopak explicitně prohlaacutesiacute že praacutevě na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet (Symp 211d) Zaacuteroveň jsem se ale po-kusil ukaacutezat že ani na tomto vrcholu neniacute člověk zcela oproštěn od lidskeacute ro-viny jak by se podle Uacutestavy mohlo zdaacutet Tzv bdquovzestupldquo a bdquosestupldquo tedy navrhuji chaacutepat nikoli v doslovneacutem smyslu a tedy

a nechtěli jej zabiacutet ale naopak by se dob-rovolně a raacutedi podřiacutedili jeho vlaacutedě Z to-hoto důvodu se niacuteže pokusiacutem podat alter-nativniacute interpretaci jež se pokusiacute vyložit vyacuteznam sestupu v obecnějšiacutem kontextu

39 Domniacutevaacutem se že ani Alkibiadovu řeč ne-lze chaacutepat jako analogii sestupu zpět do jeskyně Zatiacutemco sestup tvořiacute integraacutelniacute součaacutest podobenstviacute o Jeskyni Diotimina řeč vrcholiacute v momentu zřeniacute Kraacutesy sameacute a daacutele se již neposunuje Alkibiadova řeč tak spiacuteše tvořiacute katabatickyacute (sestupnyacute) protipoacutel anabatickeacute (vzestupneacute) čaacutesti dialogu (tedy všem řečem jež předchaacuteze-jiacute řeči Soacutekratově) obdobnyacutem způsobem jako VIIIndashIX kniha Uacutestavy tvořiacute protipoacutel knize IIndashIV I kniha pak tvořiacute jakyacutesi bdquopro-logldquo jehož protipoacutelem je bdquoepilogldquo v po-době knihy X Jako jaacutedro resp omfalos dialogu můžeme označit centraacutelniacute knihy VndashVII jež tvořiacute vrchol zmiacuteněneacute anabasis a počaacutetek katabasis Vidiacuteme tedy že při porovnaacutevaacuteniacute sestupu zpět do jeskyně a Alkibiadovy řeči dochaacuteziacute ke konfrontaci dvou zcela odlišnyacutech typů sestupu Zdaacute se že dialogy Uacutestava i Symposion sice disponujiacute obdobnou strukturou avšak zatiacutemco v Uacutestavě je myšlenka sestupu součaacutestiacute jednoho z centraacutelniacutech podo-benstviacute nachaacutezejiacuteciacuteho se v omfalu celeacuteho dialogu v Symposiu je myšlenka sestupu přiacutetomna pouze jakožto strukturaacutelniacute pro-tipoacutel katabatickeacute čaacutesti ale v raacutemci omfa-lu absentuje I přes tato fakta se však niacuteže pokusiacutem o komplementaacuterniacute interpretaci obou inkriminovanyacutech pasaacutežiacute tedy podo-benstviacute o Jeskyni a Diotiminy řeči

23JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jako vzaacutejemně neslučitelneacute ale naopak jako zaacuteroveň koexistujiacuteciacute Člověk plodiacute skrze lidskeacute bytosti i na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute což ale rozhodně nezna-menaacute že by se od niacute jakkoli vzdaloval bdquoVzestupldquo proto můžeme pochopit jako schopnost ocenit staacutele vyššiacute a obecnějšiacute projevy Kraacutesy kulminujiacuteciacute ve zřeniacute Kraacutesy sameacute věčně koexistujiacuteciacute (nikoli časově naacuteslednyacute) bdquosestupldquo pak jako komplemen-taacuterniacute plozeniacute prostřednictviacutem konkreacutet-niacutech lidskyacutech jedinců Charakter plozeniacute (bdquosestupuldquo) se samozřejmě měniacute na zaacute-kladě aktuaacutelně dosaženeacute roviny vniacutemaacuteniacute kraacutesy ale jeho vazba na konkreacutetniacute je-dince (tedy bdquoniacutezkeacuteldquo projevy Kraacutesy) je neměnnaacute Proto Diotima tvrdiacute že pouze na rovině zřeniacute Kraacutesy sameacute stojiacute za to člověku žiacutet Nejednaacute se dle meacuteho naacutezoru o důraz na kontemplativniacute život v odlou-čeniacute od lidiacute vyplněnyacute pouze mystickyacutem zřeniacutem zaacutekladu všeho jsoucna Kliacutečoveacute je to že vyacutesledky plozeniacute jedince jenž nahleacutedl Archeacute jsou kvalitativně neporov-natelneacute s plody ostatniacutech milovniacuteků ndash život vyplněnyacute takovyacutemto plozeniacutem je jednoduše nejhodnotnějšiacute a proto bdquostojiacute za toldquo jej žiacutet viacutece než jakyacutekoliv jinyacute (Symp 211d)

Na podporu teacuteto interpretace je vhodneacute tematizovat takeacute poměrně často opomiacutejenou pasaacutež Resp 539endash540b ze zaacutevěru VII knihy v niacutež se po podrobneacutem představeniacute procesu filosofickeacute vyacutechovy setkaacutevaacuteme s jednou zvlaacuteštnostiacute kteraacute je na prvniacute pohled v rozporu s tradičně po-jatyacutem podobenstviacutem o Jeskyni Jedincův vzestup směrem k Dobru maacute byacutet dle Soacute-kratovyacutech slov na patnaacutect let přerušen neboť během těchto patnaacutecti let se již pokročiliacute filosofoveacute majiacute věnovat spraacutevě

obce a teprve poteacute co i v praktickyacutech činnostech budou vynikat majiacute byacutet bdquove-deni konečně k vlastniacutemu sveacutemu uacutekoluldquo (pros telos eacutedeacute akteon) (Resp 540a) Tato pasaacutež se na prvniacute pohled nezdaacute byacutet v souladu s jednoduchyacutem anabaticko--katabatickyacutem plaacutenem Jeskyně neboť jak si všiacutemaacute Kenneth Dorter vnaacutešiacute do jedincova filosofickeacuteho vzestupu naviacutec jakousi čtyřnaacutesobnou změnu směru40 Domniacutevaacutem se že k jejiacutemu pochopeniacute naacutem může pomoci praacutevě vyacuteše načrt-nutaacute komparace podobenstviacute o Jeskyni a eroacutetickeacuteho vzestupu jedince z dia-logu Symposion Pokud se ji pokusiacuteme aplikovat na inkriminovanou pasaacutež

40 bdquoFourfold zigzag change of directionsldquo (Dorter 2006 s 244) Dorter daacutele navrhuje dvě možnaacute vysvětleniacute tohoto probleacutemu 1) patnaacutect let je pryacute dlouhaacute doba a tak by se filosofům mohla začiacutet oslabovat vzpo-miacutenka na paradeigma podle něhož majiacute začiacutet vlaacutednout 2) dlouhodobaacute zkušenost s praktickyacutem životem pryacute možnaacute učiniacute fi-losofy schopnyacutemi poznat Dobro leacutepe než by toho byli schopni jinak (Dorter 2006 s 244) Dle meacuteho naacutezoru však ani jedna z těchto možnostiacute neniacute přiacuteliš plausibilniacute Prvniacute varianta zdaacute se implicitně počiacutetaacute s tiacutem že filosof Dobro nahleacutedl již předtiacutem než prodělal onu patnaacutectiletou zkuše-nost Nahleacutednutiacute Dobra maacute však s velkou pravděpodobnostiacute tak silně transforma-tivniacute charakter že se zdaacute byacuteti absurdniacute myšlenkou aby si před samotnyacutem vlaacuted-nutiacutem filosof jen tak bdquopro jistotuldquo znovu bdquoodskočilldquo k Dobru za uacutečelem ujištěniacute se že si na něj vzpomiacutenaacute dobře Druhaacute vari-anta pravděpodobně implicitně předpo-klaacutedaacute pravyacute opak ndash tedy že filosof Dobro ještě nenahleacutedl a že praktickaacute zkušenost v politice je k jeho nahleacutednutiacute nutnaacute Pro takovouto (spiacuteše aristotelsky znějiacuteciacute) tezi však dle meacuteho naacutezoru v Uacutestavě nenachaacute-ziacuteme textovou oporu a zejmeacutena naacutem opět nijak nepomaacutehaacute vyřešit onu diskrepanci s Jeskyniacute kde se filosof rozhodně ne-pohybuje bdquocikcakldquo nahoru dolů a znovu nahoru

24

132015

můžeme se dobrat k naacutesledujiacuteciacutemu tvr-zeniacute onen patnaacutectiletyacute bdquosestupldquo se ode-hraacutevaacute v době kdy jedinec Dobro ještě nenahleacutedl avšak v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu či filosofickeacute vyacutechovy se již nachaacuteziacute na dosti pokročileacutem stupni tato doba tedy zhruba odpoviacutedaacute faacutezi v niacutež jedinec plodiacute kraacutesneacute zaacutekony a tak se nutně (byť to Diotima explicitně nevy-slovuje) angažuje v praktickeacute politice Pokud tedy sestup budeme interpreto-vat načrtnutyacutem eroacutetickyacutem způsobem (jako vždy koexistujiacuteciacute plodivou aktivitu na adekvaacutetniacute uacuterovni) nenarušuje naacutem ani tato pasaacutež onen jednoduchyacute anaba-ticko-katabatickyacute plaacuten Jeskyně neboť je zřejmeacute že jedinec se nutně před nahleacuted-nutiacutem Dobra musiacute určityacutem způsobem angažovat v politice byť spiacuteše než o bez-vyacutehradnou podmiacutenku se jednaacute o jakyacutesi bdquoside effectldquo konkreacutetniacute uacuterovně v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu jedince

V ZAacuteVĚRV teacuteto studii jsem se zaměřil na něko-lik tematicky provaacutezanyacutech probleacutemů ktereacute jsou obsaženy v centraacutelniacute čaacutesti Platoacutenova dialogu Symposion (v tzv Dio- timině resp Soacutekratově řeči) a jež jsou centraacutelniacute pro jejiacute interpretaci resp pro interpretaci problematiky Eroacuteta a filoso-fickeacuteho vzestupu jedince Nejprve bylo vyloženo Soacutekratovo vyvraacuteceniacute přede-šleacuteho řečniacuteka hostitele Agathoacutena je-hož řeč byla s obdivem přijata všemi uacutečastniacuteky symposia a jeho naacutesledneacute vymezeniacute se proti standardniacute formě chvalořeči kterou kromě Agathoacutena im-plicitně přijali i všichni předešliacute řečniacuteci Ukaacutezalo se že pro filosofa je nezbytneacute i v raacutemci tohoto reacutetorickeacuteho žaacutenru na

prvniacute miacutesto klaacutest uacutesiliacute o pravdivost řeče-neacuteho a tomuto podřizovat vše ostatniacute ndash praacutevě z tohoto důvodu v Soacutekratovyacutech očiacutech Agathoacuten selhaacutevaacute byť jeho řeč byla nepochybně z reacutetorickeacuteho hlediska nej-kraacutesnějšiacute Vyacuteznamnyacutem se daacutele ukaacutezal byacutet fakt že Soacutekrateacutes svoji řeč připisuje mantinejskeacute věštkyni Diotimě čiacutemž se implicitně pokoušiacute garantovat jejiacute prav-divost a rovněž do čistě mužskeacute společ-nosti vnaacutešiacute ženskyacute element kteryacute jak se daacutele ukaacuteže je pro adekvaacutetniacute uchopeniacute eroacutetickeacute problematiky kliacutečovyacute

V dalšiacute čaacutesti naacutesledoval vyacuteklad o tom kdoco je pro Platoacutena Eroacuteseroacutes a jakyacute je jeho vztah ke Kraacutese resp k Dobru Eroacutes je sice nejprve definovaacuten jako touha po kraacutese a jejiacutem vlastněniacute avšak tato teze je zproblematizovaacutena pasaacutežiacute Symp 204dndash205a kde Diotima s až za-raacutežejiacuteciacute lehkostiacute přechaacuteziacute od bdquotouhy po kraacutesnyacutech věcechldquo k bdquotouze po dobryacutech věcechldquo Je to mimo jineacute tento fakt kteryacute vyvolaacutevaacute potřebu komparace ob-sahu Diotiminy řeči s dialogem Uacutestava v němž je obsaženo znaacutemeacute Platoacutenovo bdquopodobenstviacute o Jeskynildquo tematizujiacuteciacute takteacutež jedincův filosofickyacute vzestup kteryacute však kulminuje v nazřeniacute Dobra a nikoli Kraacutesy Na zaacutekladě textoveacute analyacutezy rele-vantniacutech pasaacutežiacute zmiacuteněnyacutech dialogů se naacutesledně jako nejplausibilnějšiacute řešeniacute vyjevuje komplementaacuterniacute interpretace obou dialogů podle niacutež se ve skuteč-nosti jednaacute o tentyacutež filosofickyacute vzestup avšak s tiacutem dodatkem že každyacute dialog klade důraz na jeho odlišneacute aspekty Obdobnaacute situace nastaacutevaacute takeacute v přiacutepadě zmiacuteněneacute otaacutezky po tom co jest vrcholem tohoto vzestupu resp k čemu je lidskyacute eroacutes zaciacutelen Dle podaneacute interpretace se

25JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

jednaacute v obou dialoziacutech o tuteacutež Archeacute veš-kerenstva jejiacutež projevy v lidskeacutem světě jsou jednak kraacutesneacute a jednak dobreacute Čiacutem bdquoniacuteželdquo se v raacutemci filosofickeacuteho vzestupu nachaacuteziacuteme tiacutem viacutece se naacutem kraacutesneacute věci a dobreacute věci jeviacute jako odlišneacute čiacutem jsme naopak bdquovyacutešeldquo tiacutem viacutece naacutem oboje splyacutevaacute v jedno

Po vyacutekladu zaciacuteleniacute Eroacutetaeroacutetu k jeho bdquotouživeacuteldquo podobě je v posledniacute čaacutesti stu-die věnovaacutena pozornost takeacute jeho bdquoplo-diveacutemuldquo aspektu kteryacute je neoddělitelně spjat se všemi faacutezemi filosofickeacuteho vze-stupu jedince neboť pouze diacuteky němu se může u lidiacute realizovat (byť nedokonale) jejich touha po nesmrtelnosti Na zaacutekladě interpretace pasaacuteže Symp 209andashe a kom-parace s jinyacutemi Platoacutenovyacutemi dialogy je nejprve haacutejena teze že na všech uacuterov-niacutech sveacuteho vzestupu jedinec potřebuje sveacuteho eroacutetickeacutehodialektickeacuteho partnera či vůdce ktereacuteho shledaacutevaacute v určiteacutem ohledu kraacutesnyacutem a skrze ktereacuteho vůbec může plodit Ani na vyššiacutech uacuterovniacutech se tedy jedinec neobejde bez druheacute lidskeacute by-tosti jejiacutež kraacutesa (nyniacute již duševniacute) sloužiacute jako meacutedium plodiveacute aktivity Naacutesledně dochaacuteziacute k opětovneacute komparaci Diotiminy řeči s podobenstviacutem o Jeskyni neboť za-tiacutemco v něm se jedinec po nahleacutednutiacute Dobra vraciacute zpět do jeskyně Diotimina řeč končiacute na uacuterovni zřeniacute Kraacutesy sameacute a plozeniacute praveacute ctnosti Je navrženo řešeniacute podle ktereacuteho politickaacute inter-pretace naacutevratu do jeskyně a ujmutiacute se vlaacutedy je sice relevantniacute v kontextu ideaacutel- niacute obce ale nikoli v současneacute lidskeacute si-tuaci Z tohoto důvodu je sestup zpět do jeskyně vyložen praacutevě prismatem Dio-timiny řeči jakožto metafora pro staacutele koexistujiacuteciacute plodivyacute aspekt Eroacuteta Jak

jsme viděli jedinec se na žaacutedneacute rovině nevzdaacutevaacute vztahu s druhyacutem člověkem skrze něhož realizuje svoji plodivou ak-tivitu a tak bdquosestupujeldquo (tzn plodiacute skrze jednotlivce) po celou dobu sveacuteho vzestupu (tzn posunu na staacutele obecnějšiacute rovinu směrem ke KraacuteseDobru) pouze hodnota jeho bdquoploduldquo postupně narůstaacute

APENDIXNa samotnyacute zaacutevěr si dovoliacutem ještě kraacutetkeacute zamyšleniacute nad vyacuteznamem kompliko-vaneacuteho dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion kteryacute je při jeho četbě třeba miacutet staacutele na paměti Z jakeacuteho důvodu nechaacutevaacute Platoacuten celyacute dialog vypravovat Apolloacutedora jenž vše slyšel od kohosi bliacuteže neidentifikovaneacuteho jenž opět pouze vypravoval co slyšel od jakeacutehosi Foinika (Symp 172andashb) A proč naviacutec časovaacute rovina Apolloacutedorova vypraacutevěniacute naacutesleduje mnoho let po udaacutelostech Agathoacutenovy hostiny (Symp 172c) Bylo by nesmiacuterně zajiacutemaveacute a plodneacute zabyacute-vat se detaily dramatickeacuteho raacutemce dů-kladně avšak v raacutemci tohoto dovětku se pokusiacutem pouze na obecneacute rovině vy-stihnout jeho zaacutekladniacute vyacuteznam

Jeho celkovaacute atmosfeacutera vyjadřuje po-měrně silnyacute dojem odstupu od udaacutelostiacute proběhnuvšiacutech na symposiu41 Platoacuten naacutem celyacute dialog nepresentuje jako něco

41 Pro vyacuteklad dramatickeacuteho raacutemce dialogu Symposion viz Johnson 1998 s 581ndash583 Formulovaacuteno na obecnějšiacute rovině bdquoI ar-gue that the elaborate indirectness of the dramatic frame means to reflect and to make vivid for the reader not only the remove between written representation and the doing of philosophy but also the remove between perceptible and Ideal world as suggested in Platorsquos vision of the Ideasldquo (Tamteacutež 1998 s 577)

26

132015

k čemu bychom měli přiacutemyacute přiacutestup co bychom mohli spolehlivě poznat Zaacutero-veň jak se pokusiacutem ukaacutezat naacutem takeacute poskytuje určityacute přiacuteklad toho jak k soacute-kratovsko-platoacutenskeacute filosofii nepřistu-povat Jistě naacutes nepřekvapuje že obě roviny spolu opět velmi uacutezce souvisiacute S odstupem jenž je v bdquoprologuldquo vyjaacuted-řen musiacuteme přistupovat i k praacutevě inter-pretovaneacute Diotimině řeči Viděli jsme že sfeacutera fundamentaacutelniacute Archeacute se vymykaacute meacutediu logu a Soacutekrateacutes se naviacutec Diotimi-nyacutemi uacutesty (diacuteky jejiacutemu postaveniacute božskeacute věštkyně) odhodlaacutevaacute mluvit mnohem bdquoodvaacutežnějildquo než je tomu v Uacutestavě Dio-timina řeč neoperuje na rovině pouhyacutech metafor ale na rovině celkem jasneacuteho popisu a jazykem zasvěcovaacuteniacute do mys-teacuteriiacute Jedinyacute projev Diotiminy zdržen-livosti můžeme spatřovat snad v tom že Kraacutesu samu popisuje jak se obvykle řiacutekaacute v termiacutenech tzv bdquonegativniacute theo-logieldquo42 (Symp 210endash211b) I takovyacuteto popis je však mnohem ambicioacuteznějšiacute než rovina metafor Stanley Rosen spraacutevně upozorňuje že Diotima se pokoušiacute vy-slovit nevyslovitelneacute a že jejiacute vyslovenou řeč nelze s nevyslovitelnyacutem zaměňo-vat43 Našiacutem uacutekolem tudiacutež stejně jako v přiacutepadě jinyacutech Platoacutenovyacutech dialogů neniacute vyextrahovat ze Symposia nějakou dogmatickou doktriacutenu a tu daacutele šiacuteřit

42 Rosen 1968 s 270 43 bdquoLittle wonder that Diotima demands the

closest possible attention from Socrates at this point for her next step is really impossible she intends to speak about the unspeakable I repeat speech about unspeakable is not the unspeakable it-self We cannot bespeak the unspeaka-ble To speak it is to generate an example of it and genesis is not ousialdquo (Tamteacutež s 269)

pouhyacutem opakovaacuteniacutem44 ale naopak vziacutet i jeho omfalos v podobě Diotiminy řeči spiacuteše jako jakeacutesi vodiacutetko jakyacutem směrem a jakyacutem způsobem je třeba postupovat na cestě za filosofiiacute avšak tento vzestup musiacute byacutet autenticky prožit u každeacuteho jedince Ani řeč božsky inspirovaneacute věštkyně o Kraacutese naacutem nemůže ani v nej-menšiacutem nahradit vlastniacute individuaacutelniacute naacutehled tohoto vrcholu

Tuto metodologickou zaacutesadu lze apli-kovat na celek Platoacutenovy filosofie Našiacutem uacutekolem proto neniacute byacutet bdquoslepyacutemldquo naacutesle-dovniacutekem a napodobitelem Soacutekrata jako Apolloacutedoros kteryacute nedělaacute nic jineacuteho než napodobuje Soacutekratovo vystupovaacuteniacute a reprodukuje jeho řeči ale naopak ak-tivniacutem a autonomniacutem filosofem využiacuteva-jiacuteciacutem sveacuteho vůdce pouze jako inspiraci k vlastniacute intelektuaacutelniacute aktivitě Z tohoto důvodu klade Platoacutenův Soacutekrateacutes důraz na maieutickyacute rozměr sveacute filosofickeacute činnosti zaklaacutedajiacuteciacute se na tzv bdquověděniacute nevěděniacuteldquo resp bdquopraveacute lidskeacute moud-rostildquo (anthropineacute sofia) (Apol 23a) Gary A Scotta William Welton upozorňujiacute že zatiacutemco Soacutekrateacutes je proti sveacutemu zvyku vystrojen kvůli nadchaacutezejiacuteciacute hostině Apolloacutedoros je vyobrazen (po Soacutekra-tově obvykleacutem vzoru) bosyacute což pravdě-podobně poukazuje na jeho přehnanou a ve sveacutem důsledku kontraproduktivniacute

44 Viz pregnantniacute formulaci Richarda Huntera bdquoThus the framing fiction of the Symposium highlights its problematic status as a written unchanging account of a quintessentially oral occasion the elite symposium It is a provocation to reflection not ndash so we are to under-stand ndash a lsquomaster textrsquo to be learned by heart and endlessly repeatedldquo (Hunter 2004 s 43)

27JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

horlivost45 Takovyacuteto člověk je totiž spiacuteše karikaturou praveacuteho Soacutekratova naacutesle-dovniacuteka Našiacutem uacutekolem rozhodně neniacute snaha byacutet bdquosoacutekratovštějšiacuteldquo než saacutem Soacute-krateacutes v onom apolloacutedorovskeacutem smyslu ale naopak jeho překonaacuteniacute ve smyslu ak-tivniacute intelektuaacutelniacute činnosti Soacutekratem

45 Scott Welton 2008 s 32

pouze inspirovaneacute Jinyacutemi slovy stejně jako nemaacuteme napodobovat Soacutekrata pou-hou imitaciacute jeho vzhledu a obyčejů ne-lze ani provozovat pravou filosofii pou-hou četbou Platoacutenova Symposia či jinyacutech dialogů46

46 Hunter 2004 s 125ndash126

28

132015

ZKRATKY

PlatoacutenApol ApologiaEp EpistulaeEuthyphr Euthyphro

Phaedr PhaedrusParm ParmenidesResp RespublicaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Adam J (2009) The Republic of Plato Vol 2 Cambridge Cambridge Univer- sity Press

Annas J (2003) Plato A Very Short Introduction Oxford Oxford Univer- sity Press

Berg S (2010) Eros and the Intoxications of Enlightenment on Platorsquos Sympo- sium Albany State University of New York

Bohaacuteček K (2010) bdquoProbleacutemy s kraacutesou z donuceniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica I Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 9ndash19

Bury R G (1909) The Symposium of Plato Cambridge W Heffer and Sons Dostupneacute z httpwwwpe r se u s t u f t s edu hoppe rt e x t d o c = Pe r s e u s 3 A t e x t 3 A 1 9 9 9 0400903Atext3Dcomm

Demos R (1934) bdquoErosldquo The Journal of Philosophy 31 s 337ndash345

Domanski A (2013) bdquoAn Appraisal of the speech of Agathon and its Aftermath in Platorsquos Symposiumldquo Phronimon 14 s 1ndash14

Dorter K (2006) The Transformation of Platorsquos Republic Lanham Oxford Lexington books

Gaacutel O (2011) bdquoKraacutesa jako stimul pro duševniacute růst v Symposiu a Faidruldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Pla-tonica Pilonica II Plzeň Vydavatel-stviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni s 69ndash79

Gregory J Levin S B (1998) bdquoFilosofia afthonos (Plato Symposium 210d)ldquo The Classical Quarterly New Series 48 s 404ndash410

Hunter R (2004) Platorsquos Symposium Oxford Oxford University Press

29JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteEROacuteS A FILOSOFICKYacute VZESTUP JEDINCE V DIOTIMINĚ ŘEČI Z PLATOacuteNOVA SYMPOSIA

132015

Johnson W A (1998) bdquoDramatic Frame and Philosophic Idea in Platoldquo The American Journal of Philology 119 s 577ndash598

Kahn C H (1996) Plato and the Socratic Dialogue The Philosophical Use of a Literary Form Cambridge Cambridge University Press

Kratochviacutel Z (2009) Filosofie mezi myacutetem a vědou od Homeacutera po Descarta Praha Academia

Luhanovaacute E (2014) Zrozeniacute světa kosmologie baacutesniacuteka Heacutesioda Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Nichols M P (2004) bdquoSocratesrsquo Contest with Poets in Platorsquos Symposiumldquo Political Theory 32 s 186ndash206

Nussbaum M C (2003) Křehkost dobra naacutehoda a etika v řeckeacute trageacutedii a filosofii Praha OIKOYMENH

Raven J E (1953) bdquoSun Divided Line and Caveldquo The Classical Quarterly New Series 3 s 22ndash32

Rosen S (1968) Platorsquos Symposium New Haven London Yale University Press

Rowe C J (2007) Plato and the Art of Philosophical Writing Cambridge Cambridge Universtiy Press

Scott G A Welton W (2008) Erotic Wisdom Philosophy and Intermediacy in Platorsquos Symposium Albany New York State University of New York Press

Straacutenskaacute G (2015) bdquoSoacutekratovy ženyldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v Plzni (v tisku)

Straacutenskyacute J (2011) bdquoKritika psaniacuteldquo In K Bohaacuteček J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica II Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepa-dočeskeacute univerzity v Plzni s 95ndash108

Straacutenskyacute J (2014) bdquoBožskeacute a lidskeacute v poesii filosofii a reacutetoriceldquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dialog Ioacuten Praha OIKOYMENH s 136ndash153

Straacutenskyacute J (2015) bdquoPlatoacutenův dialog Me-nexenosldquo In K Bohaacuteček K Jiruškovaacute J Straacutenskyacute (eds) Platonica Pilonica III Plzeň Vydavatelstviacute Zaacutepadočeskeacute uni-verzity v Plzni (v tisku)

Strauss L (2007) Obec a člověk Praha OIKOYMENH

Woods J C (2010) The Disguised Lover Eros and the Ladder of Loves Lexington

30

132015

Aristoteleacutes a tradiceARISTOTLE AND TR ADITIONS

PAacuteSMO1 TRADICE V HELEacuteNSKEacute KULTUŘE

A FILOSOFIIV kultuře starověkeacuteho Řecka kteraacute se stala vyacutechodiskem pro budouciacute evropskyacute kulturniacute vzorec hraacutela mimořaacutednou roli tradice Tra-dice majiacute samozřejmě velkyacute vyacuteznam v kaž- deacutem sapienciaacutelniacutem diskursu ve všech kul-turaacutech či etnickyacutech skupinaacutech Stačiacute zmiacutenit jen tradici talmudu a kabaly nebo tradici ed-dickou a skaldskou v raacutemci dalšiacutech zdrojů evropskeacuteho kulturniacuteho vzorce ze vzdaacute-lenějšiacutech jmenujme např literaacuterniacute tradici konfuciaacutenskou nebo tradici braacutehmanskou a veacutedskou Pro řeckou kulturu měla nicmeacuteně tradice zcela mimořaacutednyacute vyacuteznam Ačkoli to-tiž bylo heleacutenskeacute myšleniacute vždy prostoupeno hlubokou naacuteboženskou zkušenostiacute nebylo ve sveacutem celku a jednotnyacutech trendech nijak svaacutezaacuteno s žaacutednou kultickou formou Jinyacutemi slovy literatura a vůbec kultura nebyla pro stareacute Řeky určityacutem projevem dominantniacuteho naacuteboženskeacuteho konceptuaacutelniacuteho scheacutematu Ba spiacuteše naopak naacuteboženstviacute ve sveacute polytheis-tickeacute rozmanitosti bylo jen určityacutem aspektem specifickeacute heleacutenskeacute kultury

31PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

Řekoveacute se tedy neopiacuterali primaacuterně o žaacutedneacute zjeveneacute texty nebo jinak pevně daneacute věčneacute pravdy o to viacutece však byli odkaacutezaacuteni na vzaacutejemnou diskusi a neustaacutevajiacuteciacute pohyb reinterpretaciacute i naacutevaznostiacute Řeckeacute modely vyacutechovy a vzdělaacuteniacute ndash paideia stejně jako spole-čenskeacute instituce a vůbec celeacute politickeacute uspořaacutedaacuteniacute byly založeny předevšiacutem na tradici a představovaly vlastně vždy určitou specifickou podobu reflexe tra-dice staršiacute a zaacuteroveň upevňovaacuteniacute a za-klaacutedaacuteniacute tradice noveacute Dominantniacute roli v tomto reflexivniacutem sebeustavovaacuteniacute heleacutenskeacute kultury hraacutela zejmeacutena poesie

Filosofie zejmeacutena ve sveacute ioacutenskeacute či fysiologickeacute perspektivě měla v raacutemci tohoto všeobecneacuteho heleacutenskeacuteho kultur-niacuteho pohybu velmi specifickeacute postaveniacute zdaacute se že filosofoveacute jako Heacuterakleitos nebo Xenofaneacutes byli extreacutemniacutemi kri-tiky celeacute dosavadniacute kultury a tradice pro ně představovala zejmeacutena protiv-niacuteka s niacutemž bylo třeba se vyrovnat jeho naprostyacutem vyvraacuteceniacutem a zavrženiacutem Jinou tradičnějšiacute cestou šli političtiacute mysliteleacute navazujiacuteciacute na polomythic-kou tradici Sedmera mudrců a zcela ji-nou samozřejmě tragičtiacute baacutesniacuteci attičtiacute Neobyčejně vyacuteznamnou roli ve vztahu k uchopeniacute tradice hraacutela teacutež literaacuterniacute reflexe leacutekařskaacute a samozřejmě je třeba zmiacutenit pro řeckou kulturu proud nejty-pičtějšiacute reacutetoriku kteraacute je v jisteacutem smy-slu celaacute postavena na specifickeacute reite-raci staacutevajiacuteciacutech vzorců

Vyacuteznamnyacutem zlomem pak bylo vy-stoupeniacute sofistů kteřiacute v paacuteteacutem stoletiacute působili po celeacutem Řecku a položili zaacute-klad tradice noveacute panheleacutenskeacute kteraacute překračovala miacutestniacute politickaacute kultovniacute

i rodově-etnickaacute specifika a směřovala k mohutneacute synteacuteze a reinterpretaci všech tradičniacutech modelů staršiacutech Spe-cifickeacute postaveniacute v celeacutem tomto vyacutevoji měly po polovině paacuteteacuteho stoletiacute Atheacuteny kulturniacute i ekonomicko-politickaacute vel-moc v niacutež se ony nitky rodiacuteciacute se pan-heleacutenskeacute perspektivy sbiacutehaly a miacutesily s autonomniacute tradiciacute attickou Vůdčiacute myslitel obdobiacute sofistů Proacutetagoraacutes se v Atheacutenaacutech usadil a zaacutesadniacutem způ-sobem ovlivnil naacutezory Periklea a jeho politickyacutech přiacutevrženců což ve vyacutesledku vedlo k dějinně bezprecedentniacutemu pře-rodu attickeacuteho tradicionalismu v de-mokratickou kulturu perikleovskyacutech Atheacuten Vrcholem a zaacutevěrem tohoto in-telektuaacutelniacuteho kvasu byl pak Soacutekrateacutes stojiacuteciacute jednou nohou hluboko v sofis-tice avšak druhou staacutele opřen o staršiacute a hlubšiacute lokaacutelniacute tradice attickeacute i širšiacute Obdobiacute důvěry v možnou bezbolestnou jednotnou re-konstruktivniacute transfor-maci staršiacutech tradic v duchu svobody a rozumneacute uacutevahy symbolicky skončilo Soacutekratovyacutem procesem

Platoacuten v jisteacutem smyslu navaacutezal na sofistickou tendenci vytěžit maximum z předchoziacute tradice staršiacute myslitele svyacutem naacutesledovniacutekům nicmeacuteně před-stavil vyacutehradně kriticky a prostřed-nictviacutem zničujiacuteciacutech zaacutepasů z nichž prakticky všichni vyšli značně deho-nestovaacuteni Jinyacutemi slovy Platoacuten sveacute předchůdce ukazuje jako protivniacuteky kteřiacute jsou sice v jisteacutem smyslu hodni uacutecty ktereacute je však třeba porazit a od-miacutetnutiacutem jejich filosofickyacutech naacutezorů teprve dospět k praveacute filosofii kteraacute je samozřejmě totožnaacute s filosofiiacute Platoacutenovou

32

132015

2 TRADICE U ARISTOTELAPlatoacutenův žaacutek Aristoteleacutes zaujal k celeacute otaacutezce tradice mnohem vstřiacutecnějšiacute po-stoj a praacutevě jeho tedy můžeme označit za zakladatele evropskeacuteho pojetiacute filo-sofie jakožto reflexivniacuteho pohybu myš-leniacute ktereacute z tradice vychaacuteziacute s tradiciacute je v neustaacuteleacutem kritickeacutem kontaktu a sebe sama chaacutepe jako pokračovaacuteniacute v jejiacutem dosavadniacutem snaženiacute

Aristoteleacutes předevšiacutem tradici po-klaacutedaacute za nezbytneacute vyacutechodisko naacutezory staršiacutech moudryacutech kteřiacute se danou pro-blematikou zabyacutevali jsou podle něj vždy hodny pozornosti Tvořiacute spolu s všeobecnyacutem miacuteněniacutem jakyacutemsi mo-mentaacutelniacutem common sense v raacutemci celeacute kultury zaacutekladniacute předporozuměniacute z něhož naše vlastniacute perspektiva vy-chaacuteziacute a jehož prostřednictviacutem vůbec formulujeme sveacute otaacutezky po počaacutetciacutech a přiacutečinaacutech stojiacuteciacute v zaacutekladu filosofic-keacuteho zkoumaacuteniacute Za tyto předchůdce přitom Aristoteleacutes nepoklaacutedaacute pouze bdquofi-losofyldquo v uacutezkeacutem či bdquoučebnicoveacutemldquo slova smyslu ale na poli politickeacute a moraacutelniacute filosofie se zhusta vraciacute k moudrosti tragiků zmiňuje přiacuteklad Perikleův vědomě pokračuje v tradici reacutetorickyacutech studiiacute a nejednou jako autoritu zmiňuje i Homeacutera

Z metodologickeacuteho hlediska pak pro Aristotela tradice představuje prvniacute krok každeacuteho serioacutezniacuteho baacutedaacuteniacute Prvniacute co badatel musiacute učinit je shromaacutež-dit dostatečneacute množstviacute naacutezorů a po-znatků ktereacute byly učiněny bdquostaršiacutemildquo proslulaacute je např Aristotelova sbiacuterka všech dostupnyacutech uacutestav a staacutetniacutech zřiacute-zeniacute tehdy znaacutemeacuteho světa jejichž re-šeršiacute se připravoval na sepsaacuteniacute sveacuteho

spisu věnovaneacuteho politickyacutem otaacutezkaacutem Aristoteleacutes proto každyacute spis zahajuje rozpravou nad endoxa naacutezory staryacutech mistrů Opakovaacuteniacutem znaacutemeacuteho a jeho obohaceniacutem o meacuteně znaacutemeacute tak za prveacute vytvaacuteřiacute určitou baacutezi společneacuteho předpo-rozuměniacute spojujiacuteciacuteho jej s posluchači Za druheacute si ale během probiacuteraacuteniacute endoxa ujasňuje celou problematiku vymezuje kontext a specifikuje směr zkoumaacuteniacute i konkreacutetniacute otaacutezky ktereacute bude sledo-vat Protože je Aristoteleacutes toho naacutezoru že způsob položeneacute otaacutezky a zejmeacutena perspektiva z niacutež je položena zaacutesadně určujiacute povahu odpovědi je vyrovnaacutevaacuteniacute se s tradiciacute doslova neuralgickyacutem bo-dem filosofickeacuteho zkoumaacuteniacute Proto se s endoxa u Aristotela setkaacutevaacuteme nejen v prvniacutech knihaacutech jeho spisů ale ob-vykle takeacute na počaacutetku samostatnějšiacutech ucelenyacutech pojednaacuteniacute a vůbec všude tam kde přichaacuteziacute cosi noveacuteho a je třeba si metodologicky ujasnit způsob uchopeniacute teacuteto noveacute skutečnosti

3 DISKUSNIacute PAacuteSMO bdquoARISTOTELEacuteS A TRADICEldquoAristotelovi naacutestupci ovšem z pochopi-telnyacutech důvodů soustředili svůj zaacutejem předevšiacutem na naacutezory Aristotela sa-meacuteho Zejmeacutena pro středověkeacute mysli-tele se Aristoteleacutes stal jakyacutemsi synony-mem spolehliveacute a konsistentniacute tradice na kterou je třeba se obracet vždy a to s naacuteležitou uacutectou a respektem

Neniacute tedy divu že praacutevě na půdě Aristotelskeacute společnosti jejiacutež oficiaacutelniacute naacutezev v plneacutem zněniacute dokonce zniacute Českaacute společnost pro studium Aristotela a jeho myšlenkoveacuteho odkazu se badateleacute se-tkaacutevajiacute nad problematikou tradice jejiacute

33PAacuteSMOARISTOTELEacuteS A TRADICE

132015

aristotelskou konceptualizaciacute vztahem k niacute a vyacutevojem teacuteto problematiky včetně jejiacute relevance pro současnost Zaacuteroveň celyacute kontext takoveacuteho zkoumaacuteniacute velmi silně rezonuje se samou podstatou ča-sopisu Aither jenž slovo tradice nese přiacutemo ve sveacutem naacutezvu a jenž je věnovaacuten praacutevě tomu typu zkoumaacuteniacute jenž by bez Aristotela a jeho školskeacute tradice dnes vůbec nebyl myslitelnyacute

Předklaacutedaacuteme vaacutem tedy několik přiacutespěvků jejichž autoři svou speci-fickou badatelskou perspektivou při-spěli k vytvořeniacute vzaacutejemně provaacutezaneacute mozaiky plasticky představujiacuteciacute dis-kusi probleacutemu tradice na půdě aristo-telskyacutech studiiacute a to zejmeacutena ve vztahu

k filosofickeacute perspektivě samotneacuteho Aristotela Většina ze zastoupenyacutech autorů se zabyacutevaacute přiacutemo Aristotelo-vyacutem textem jedni postupujiacute metodou analytickeacute interpretace konkreacutetniacute tex-toveacute pasaacuteže druziacute spiacuteše sledujiacute kon- textuaacutelniacute ukotveniacute aristotelskeacuteho textu a jeho presuposice Jiniacute ovšem zkou-majiacute jak se Aristotelovy metodologickeacute zaacutesady promiacutetaly do věrnosti a vyacutestiž-nosti představenyacutech endoxa a dalšiacute zase představujiacute celyacute probleacutem z většiacuteho odstupu prostřednictviacutem transformaciacute středověkeacuteho aristotelismu

Doufaacuteme že vaacutem naacutesledujiacuteciacute dis-kuse přijde obdobně vzrušujiacuteciacute a pod-nětnaacute jako naacutem

Kryštof BohaacutečekPavel Hobza

34

132015

Přiacutetel AristoteleacutesARISTOTLE THE FRIEND

KRYŠTOF BOHAacuteČEKFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1krystofbohacekgmailcom

ABSTRAKTThe article focuses on the philosophical principle known as Amicus Plato sed magis amica veritas The first part describes the evolution of this legendary school dogma starting from Baconrsquos first scholastic formulation to the widespread use caused by Cervantesrsquo popularization The author proposes an Aristotelian question of the origin and causes of this principle The second part is therefore returned to Aristotle as Baconrsquos source Aristotle himself however was inspired by his teacher Plato as evidenced on passages of dialogues Phaedo Republic and Sophist In the third part the author tries to find causes why Aristotle uses this principle in the context of Nicomachean Ethics I One answer is his continuing in Platorsquos theoretical perspective But the second answer is offered in the fourth part through the analysis of the concept of friendship as was widespread in ancient Greece The last part with the help of Nicomachean Ethics VIII trying to find Aristotlersquos views on friendship in the middle between Plato and political thinkers of that time

35KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

1 DON QUIJOTE ACADEMICUS Amicus Plato sed magis amica veri-tashellip Tuto znaacutemou filosofickou sen-tenci vzdělancům poprveacute představil ve 13 stoletiacute ve sveacutem spise Opus Majus anglickyacute františkaacuten Roger Bacon ve scholastickeacute tradici znaacutemyacute jako Doctor Mirabilis1 O něco maacutelo později se jiacute se svou charakteristickou důkladnostiacute zabyacuteval i Tomaacuteš Akvinskyacute2 a to prav-děpodobně zapřiacutečinilo i jejiacute uviacuteznutiacute ve scholastickeacutem curriculu z něhož si ji coby motto svyacutech studijniacutech zaacutepisků znaacutemyacutech později jako Quaestiones quaedam philosophicae vybral začiacutena-jiacuteciacute student university v Cambridge

1 Roger Bacon Opus Majus Pars I cap V2 Aquinas Sententia libri Ethicorum

Liber 1 Lectio 6 n 4ndash5

pozdějšiacute ikona novověku Isaac New-ton3 Sentenci si podle všeho zapsal ně-kdy v průběhu let 1661ndash16644

Definitivniacute součaacutestiacute obzoru mo-derniacuteho Evropana se ale citaacutet stal diacuteky Migueli de Cervantes jenž jej vtělil do druheacute čaacutesti sveacuteho nesmrtelneacuteho romaacutenu Segunda parte del ingenioso cavallero Don Quixote de la Mancha sepsaneacute roku 1615 pod tlakem o rok dřiacuteve zveřejněneacuteho falzifikaacutetu5 Každyacute

3 Isaac Newton Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge University Library Cambridge 88r

4 Lohne 1965 s 125ndash1395 Miguel de Cervantes Don Quijote II

s 51 K nesmiacuterně zajiacutemavyacutem peripetiiacutem provaacutezejiacuteciacutem sepsaacuteniacute druheacuteho diacutelu Dona Quijota včetně Fernaacutendezova podvrhu z r 1614 (Segundo tomo del ingenioso hidalgo Don Quixote de la Mancha ndash que

36

132015

z naacutes byacutevalyacutech či současnyacutech studentů filosofie se s touto okřiacutedlenou fraacuteziacute bě-hem svyacutech studiiacute setkal Dalo by se řiacuteci že časem se tato sentence stala vyjaacuted-řeniacutem theoretickeacuteho životniacuteho postoje či snad dokonce metaforou pro filosofii vůbec Jenže kde se vlastně tato okřiacuted-lenaacute teze vzala odkud pochaacuteziacute a kdo je jejiacutem autorem

Leonardo Taraacuten věnoval genezi teacuteto specifickeacute filosofickeacute tradice a jejiacutemu vlivu na ustavovaacuteniacute filosofickeacuteho com-mon sense v roce 1984 obdivuhodnyacute člaacute-nek6 Pro naacutes nebude ani tak zajiacutemaveacute postupneacute přebiacuteraacuteniacute a vzaacutejemneacute ovliv-ňovaacuteniacute jednotlivyacutech autorů od Bacona daacutele (i když i to by mohlo sloužit jako dobraacute ilustrace Derridova konceptu biacuteleacute mythologie7) ale zaměřiacuteme se spiacuteše na původ a zdroj teacuteto tradice Abychom porozuměli tomu co vlastně tato teze znamenaacute a jak byla miacuteněna měli by-chom jako spraacutevniacute aristotelikoveacute podat jejiacute ἀρχαὶ καὶ αἰτίαι

2 APXAIRoger Bacon se ve zmiacuteněneacutem spise přiacutemo odvolaacutevaacute na Platoacutena a Aristo-tela U Platoacutena neudaacutevaacute žaacutednyacute bližšiacute textovyacute uacutedaj a formulace kterou v la-tinskeacute podobě Platoacutenovi připisuje zniacute nanejvyacuteš podezřele naacutepadně to-tiž připomiacutenaacute aristotelskou dikci V Aristotelově přiacutepadě se odvolaacutevaacute na Secretum Secretorum tedy spis dnes po-klaacutedanyacute za pseudoaristotelskou kom-pilaci a daacutele na rovněž nepravyacute Vita

contiene la tercera salida y es la quinta parte de sus aventuras) viz Fousek 2005

6 Reprint v Taraacuten 2001 s 1ndash467 Derrida 1993 zejm s 211ndash217

Aristotelis jehož původ Taraacuten nachaacuteziacute u neoplatoacuteniků kam takeacute klade jeden ze zdrojů sledovaneacute tradice8 Posledniacute locus na kteryacute se Doctor Mirabilis odvo-laacutevaacute je pasaacutež z prvniacute knihy Etiky Niacuteko-machovy (Eth Nic 1096a14ndash16)9

τὸ δὲ καθόλου βέλτιον ἴσως ἐπισκέ-ψασθαι καὶ διαπορῆσαι πῶς λέγεται καίπερ προσάντους τῆς τοιαύτης ζητή-σεως γινομένης διὰ τὸ φίλους ἄνδρας εἰσαγαγεῖν τὰ εἴδη δόξειε δrsquo ἂν ἴσως βέλτιον εἶναι καὶ δεῖν ἐπὶ σωτηρίᾳ γε τῆς ἀληθείας καὶ τὰ οἰκεῖα ἀναιρεῖν ἄλ-λως τε καὶ φιλοσόφους ὄντας ἀμφοῖν γὰρ ὄντοιν φίλοιν ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν

Je zjevneacute že textovaacute evidence prokazuje Baconovu inspiraci Etikou Niacutekomachovou nicmeacuteně jednaacute se jed-noznačně o parafraacutezi v Aristotelově textu neniacute o Platoacutenovi ani slovo Přesto je skutečně pravděpodobneacute že měl na mysli praacutevě Platoacutena nebo zkraacutetka jeho školu možnaacute žijiacuteciacute představitele Stareacute Akademie Proč by ale Aristoteleacutes něco takoveacuteho prohlašoval a je vůbec saacutem autorem teacuteto teze

Hledaacuteme-li u Aristotela původ ně-jakeacute myšlenky či dokonce filosofickeacute koncepce je vždy třeba v prveacute řadě se ptaacutet co lze naleacutezt u Platoacutena V dialogu Faidoacuten nachaacuteziacuteme naacutesledujiacuteciacute pasaacutež (Phd 91bndashc)10

8 Taraacuten 2001 s 169 bdquoLeacutepe snad bude přihleacutednouti k všeobec-

neacutemu pojmu a zkoumati jak se o něm mluviacute ač takoveacute hledaacuteniacute se staacutevaacute nepřiacute-jemnyacutem poněvadž přaacuteteleacute zavedli ideje Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravduldquo (přel Antoniacuten Křiacutež)

37KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

ὑμεῖς μέντοι ἂν ἐμοὶ πείθησθε σμικρὸν φροντίσαντες Σωκράτους τῆς δὲ ἀληθείας πολὺ μᾶλλον ἐὰν μέν τι ὑμῖν δοκῶ ἀληθὲς λέγειν συνομολογήσατε εἰ δὲ μή παντὶ λόγῳ ἀντιτείνετε εὐλαβούμενοι ὅπως μὴ ἐγὼ ὑπὸ προθυμίας ἅμα ἐμαυτόν τε καὶ ὑμᾶς ἐξαπατήσας ὥσπερ μέλιττα τὸ κέντρον ἐγκαταλιπὼν οἰχήσομαι

Aristotelova inspirace je těžko popiratelnaacute Je zjevneacute že tak jako v mnoha jinyacutech věcech i v teacuteto kon-kreacutetniacute formulaci Aristoteleacutes uacutezce na-vaacutezal na sveacuteho učitele Jenže tentokraacutet textovaacute evidence doklaacutedaacute že v mis-trově textu je to saacutem Soacutekrateacutes jenž nabaacutedaacute zajiacutemat se spiacuteše o pravdu než o Soacutekrata A to je samozřejmě něco po-někud jineacuteho než ostentativně opustit přiacutetele ve prospěch pravdy Byla tedy Stagiritova inspirace podobně volnaacute jako v přiacutepadě Rogera Bacona Ne tak docela Zmiňovanaacute pasaacutež z Faidoacutena je v literatuře tolik frekventovanaacute ze-jmeacutena proto že se v niacute v Platoacutenově textu doporučuje nedbat Soacutekrata tvaacuteřiacute v tvaacuteř pravdě což připomiacutenaacute uacutevod Ba-conovy pasaacuteže z Opus Majus a naviacutec je zde dodržena i relačniacute analogie uči-telndashžaacutek Aristoteleacutes se zřiacutekaacute Platoacutena Platoacuten se zřiacutekaacute Soacutekrata oba dva pro pravdu Jinyacutemi slovy důvodem mimo-řaacutedneacute snahy interpretů naleacutezt původ Aristotelovy pasaacuteže ve Faidoacutenu je Doc-tor Mirabilis a snaha ospravedlnit jiacutem založenou tradici jejiacutemiž jsme všichni odchovanci Analyacuteza metodou textově orientovaneacute interpretace nicmeacuteně uka-zuje že oba texty jsou z hlediska sveacute autonomie a vnitřniacute koherence dosti vzdaacuteleneacute To ovšem neznamenaacute že by

Aristoteleacutes ve zmiacuteněneacute pasaacuteži z Pla-toacutena nevychaacutezel

Opustiacuteme-li fixniacute ideu že musiacuteme v dialoziacutech hledat Platoacutenovo zřeknutiacute se Soacutekrata nebo že se nutně musiacute jed-nat o žaacuteka opouštějiacuteciacuteho sveacuteho uči-tele kvůli nazřeniacute pravdy objeviacuteme pasaacutež z desaacuteteacute knihy Uacutestavy (Resp X 595bndashc)10

ῥητέον ἦν δrsquo ἐγώ καίτοι φιλία γέ τίς με καὶ αἰδὼς ἐκ παιδὸς ἔχουσα περὶ Ὁμήρου ἀποκωλύει λέγειν ἔοικε μὲν γὰρ τῶν καλῶν ἁπάντων τούτων τῶν τραγικῶν πρῶτος διδάσκαλός τε καὶ ἡγεμὼν γενέσθαι ἀλλrsquo οὐ γὰρ πρό γε τῆς ἀληθείας τιμητέος ἀνήρ ἀλλrsquo ὃ λέγω ῥητέον

V teacuteto pasaacuteži se Platoacuten Soacutekrato-vyacutemi uacutesty (v literatuře vcelku panuje shoda v naacutezoru že pokud nikde jinde pak praacutevě v Uacutestavě je Soacutekrateacutes hlaacutesnou troubou pro Platoacutenovy doktriacuteny)11 di-stancuje od Homeacutera jakožto autority kteraacute zaklaacutedaacute filopoetickou filosofickou posici12 Hlavniacutem probleacutemem tedy neniacute Homeacuter saacutem ale spiacuteše neadekvaacutetniacute fi-losofickeacute zhodnoceniacute jeho vyacuteznamu13 a naacuteslednyacute nepřiměřenyacute vliv kteryacute v raacutemci celku heleacutenskeacute politickeacute kultury

10 bdquoMusiacutem to řiacuteci děl jsem ačkoli mi braacuteniacute mluviti jakaacutesi laacuteska a uacutecta jakou chovaacutem již od dětstviacute k Homeacuterovi Podobaacute se to-tiž že on byl prvniacutem učitelem a vůdcem všech těchto kraacutesnyacutech tragiků Avšak nesmiacuteme si člověka vaacutežiti viacutece než prav-dy a proto musiacutem řiacuteci co si mysliacutemldquo (přel František Novotnyacute)

11 K interpretaci tzv hlaacutesneacute trouby viz Corlett 2005 K problematice doktrinaacutelniacute versus skeptickeacute interpretace Platoacutena viz Bohaacuteček 2014a zejm s 36ndash45

12 Podrobnou interpretaci teacuteto pasaacuteže jsem předložil v Bohaacuteček 2010 s 23ndash40

13 Srov Bohaacuteček 2014b zejm s 45ndash47

38

132015

a zejmeacutena vyacutechovy měl14 Platoacuten se tedy vlastně vyznaacutevaacute z laacutesky k Homeacuterovi na druhou stranu však pod tlakem pravdiveacuteho poznaacuteniacute opouštiacute všechno to v čem je Homeacuter tradičniacute filosofic-kou autoritou resp mudrcem To je asi nejbliacuteže našiacute pasaacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy jak je přinejmen-šiacutem v prvniacutem čteniacute obvykle chaacutepaacutena

Platoacutenskyacute původ teacuteto myšlen-koveacute figury ovšem můžeme daacutele pod-pořit i pasaacutežemi z jinyacutech dialogů (Symp 201c) předevšiacutem pak z dialogu Sofisteacutes v němž se elejskyacute ξένος pod tlakem dialektickeacuteho postupu dopou-štiacute otcovraždy a opouštiacute nauku sveacuteho mistra Parmenida (Soph 241dndash242a)15

14 Ke komplexniacute interpretaci skupiny ho-meacuterovskyacutech dialogů viz Bohaacuteček 2014a s 50ndash67

15 bdquoElejskyacute host A ještě tě prosiacutem o tohle Theaiteacutetos Oč Elejskyacute host Aby sis o mně nemyslil že se staacutevaacutem jakoby ně-jakyacutem otcovrahem Theaiteacutetos Jak to Elejskyacute host Při našiacute obraně bude naacutem nutno podrobit zkoušeniacute nauku otce Parmenida a naacutesilně dokazovat že ne-jsoucno v jisteacutem smyslu jest a naopak zase že jsoucno jakyacutemsi způsobem neniacute Theaiteacutetos Je vidět že o něco takoveacuteho půjde v teacute uacutevaze Elejskyacute host Ano jakpak by to neviděl jak se řiacutekaacute slepyacute Neboť nebude-li tato myšlenka ani vyvraacutecena ani uznaacutena sotva kdy bude moci někdo mluvit o nepravdivyacutech vyacutepovědiacutech nebo o nepravdiveacutem miacuteněniacute buď o obrazech nebo vyobrazeniacutech nebo napodobeni-naacutech nebo o samyacutech přeludech nebo i o uměniacutech kteraacute se těmito věcmi za-byacutevajiacute aby nebyl směšnyacute jsa nucen saacutem sobě si v řeči odporovat Theaiteacutetos Uacuteplnaacute pravda Elejskyacute host Nuže proto se musiacuteme odvaacutežit udělati nyniacute uacutetok na otcovu nauku nebo toho musiacuteme vůbec nechat jestliže naacutes od toho uacutetoku zdr-žuje nějakyacute ostych Theaiteacutetos Co se toho tyacuteče nic naacutes nijak nedržiacuteldquo (přel František Novotnyacute)

Ξένος τόδε τοίνυν ἔτι μᾶλλον πα-ραιτοῦμαί σε Θεαίτητος τὸ ποῖον Ξέ-νος μή με οἷον πατραλοίαν ὑπολάβῃς γίγνεσθαί τινα Θεαίτητος τί δή Ξένος τὸν τοῦ πατρὸς Παρμενίδου λόγον ἀνα-γκαῖον ἡμῖν ἀμυνομένοις ἔσται βασανί-ζειν καὶ βιάζεσθαι τό τε μὴ ὂν ὡς ἔστι κατά τι καὶ τὸ ὂν αὖ πάλιν ὡς οὐκ ἔστι πῃ Θεαίτητος φαίνεται τὸ τοιοῦτον διαμαχετέον ἐν τοῖς λόγοις Ξένος πῶς γὰρ οὐ φαίνεται καὶ τὸ λεγόμενον δὴ τοῦτο τυφλῷ τούτων γὰρ μήτrsquo ἐλεγχθέ-ντων μήτε ὁμολογηθέντων σχολῇ ποτέ τις οἷός τε ἔσται περὶ λόγων ψευδῶν λέγων ἢ δόξης εἴτε εἰδώλων εἴτε εἰκό-νων εἴτε μιμημάτων εἴτε φαντασμάτων αὐτῶν ἢ καὶ περὶ τεχνῶν τῶν ὅσαι περὶ ταῦτά εἰσι μὴ καταγέλαστος εἶναι τά γrsquo ἐναντία ἀναγκαζόμενος αὑτῷ λέγειν Θεαίτητος ἀληθέστατα Ξένος διὰ ταῦτα μέντοι τολμητέον ἐπιτίθεσθαι τῷ πατρικῷ λόγῳ νῦν ἢ τὸ παράπαν ἐατέον εἰ τοῦτό τις εἴργει δρᾶν ὄκνος Θεαίτητος ἀλλrsquo ἡμᾶς τοῦτό γε μηδὲν μηδαμῇ εἴρξῃ

To je pro naacutes mimořaacutedně zajiacutemaveacute protože označeniacute Parmenida za otce dalece přesahuje vztah přaacutetelstviacute jak jej znaacuteme z oneacute Baconem založeneacute fi-losofickeacute tradice Kvůli pravdě se ne-jen nedbaacute přaacutetel ale dokonce se vraždiacute vlastniacute rodiče

Prvniacute podmiacutenku pro porozuměniacute Aristotelově myšlence jsme tedy spl-nili je vcelku zjevneacute že počaacutetečniacute in-spiraciacute je Platoacutenova myšlenkovaacute figura v naacuteznaciacutech obsaženaacute v mnohyacutech dia-loziacutech a ve dvou pasaacutežiacutech přiacutemo před-jiacutemajiacuteciacute Aristotelovu vlastniacute formulaci Neniacute pro naacutes přitom podstatneacute zda byl Platoacuten prvniacutem a originaacutelniacutem tvůrcem

39KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

teacuteto figury pro školniacute filosofickou tra-dici kterou založil Doctor Mirabilis je rozhodujiacuteciacute ἀρχή Aristotelovy pasaacuteže a tou je jak jsme snad dostatečně pro-kaacutezali jeden z uvedenyacutech Platoacutenovyacutech dialogů

3 AIΤΊΑΊJakeacute však byly přiacutečiny Aristotelovy

argumentace v prvniacute knize Etiky Niacuteko-machovy Co tiacutem vlastně sledoval oč mu šlo jakou roli tato převzataacute figura hraje v celkoveacute nauce jeho slavneacuteho spisu Co naacutem tiacutem chtěl sdělit o přaacutetel-stviacute a jakeacute světlo to vrhaacute na filosofii

U Platoacutena je to ndash při hrubeacutem zjed-nodušeniacute jež odpoviacutedaacute možnostem teacuteto studie ndash vcelku prosteacute lideacute jsou primaacuterně orientovaacuteni na dobro Dobro představuje jednotnou moraacutelně-onto-logickou škaacutelu prostupujiacuteciacute celyacutem kos-mem a na všech uacuterovniacutech pro všechny stejnou Filosof si je teacuteto zaacutekladniacute sku-tečnosti naviacutec explicitně vědom a ne-ustaacutele prostřednictviacutem sebereflexe usměrňuje sveacute celoživotniacute směřovaacuteniacute k onomu absolutniacutemu ciacuteli kteryacutem Dobro je Toto ciacutelevědomeacute směřovaacuteniacute maacute podobu ἐπιμέλεια ψυχῆς Přaacutetelstviacute je z tohoto pohledu vzaacutejemně vyacutehodnyacute svazek dvou ne ještě zcela dokonalyacutech dušiacute ktereacute si vzaacutejemně vypomaacutehajiacute v peacuteči o duši Jinyacutemi slovy jednaacute se o re-cipročniacute vztah kdy si dvě neuacuteplneacute duše vzaacutejemně poskytujiacute to co jim praacutevě chybiacute a vzaacutejemnyacutem spolubytiacutem se zdo-konalujiacute ve svyacutech slabostech

Tak je platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zhruba konceptualizovaacuteno v dialogu Faidros v němž je ovšem tento vztah struk-turovaacuten vyacuterazně asymetricky a naviacutec

s nutnyacutem erotickyacutem naacutebojem zajišťu-jiacuteciacutem funkčniacute dynamiku vzaacutejemneacuteho pečovaacuteniacute Nelze tedy přinejmenšiacutem po většinu času trvaacuteniacute takoveacuteho přaacutetel-stviacute mluvit o vztahu dvou rovnocen-nyacutech lidskyacutech bytostiacute Jednaacute se spiacuteše o proces vzaacutejemneacuteho zasvěcovaacuteniacute je-hož trvalyacutem a nezbytnyacutem kriteacuteriem je cosi třetiacuteho co je mimo tento vztah a nad niacutem16 Tento specifickyacute typ pla-toacutenskeacuteho přaacutetelstviacute je rovněž vyacuteznam-nou součaacutestiacute Diotiminy řeči v centraacutelniacute pasaacuteži dialogu Symposion (Symp 210a) avšak tam je perspektiva cele pohlcena osobniacutem růstem jedneacute duše jenž je konceptualizovaacuten skrze eroacuteta Erotickaacute perspektiva je v Symposiu natolik do-minantniacute17 že pro naše uacutečely nepři-naacutešiacute Diotimina řeč oproti Faidrovi nic noveacuteho

Věc se naacutem začne vyostřovat na po-zadiacute širšiacuteho kontextu jakyacute představuje projekt ideaacutelniacute společnosti v Uacutestavě Vrstva straacutežců totiž v zaacutesadě zrušiacute při-rozeneacute rodinneacute vazby ndash provede tedy systematickou otcovraždu matko-vraždu atd ndash a nahradiacute je všeobecnyacutem vzaacutejemnyacutem přaacutetelstviacutem ktereacute ale bude prostoupeno aspekty tradičně přiacuteslu-šejiacuteciacutemi praacutevě k rodinnyacutem poutům straacutežci si budou navzaacutejem bratry a ses-trami a tak si Platoacuten představuje nejo-tevřenějšiacute a nejpřirozenějšiacute přaacutetelstviacute18 Esenciaacutelniacute charakteristikou takoveacuteho přaacutetelstviacute však nutně bude jeho deper-sonalizace všichni majiacute miacutet k sobě na-vzaacutejem stejně bliacutezko Vztahy nemohou

16 Srov Price 1989 s 7ndash817 K tomu viz Price 1989 s 3618 Resp 456endash463a

40

132015

byacutet založeny na osobniacutech sympatiiacutech a antipatiiacutech ale na vysoce odosobně-neacutem oceňovaacuteniacute kvalit duše toho dru-heacuteho Aplikujeme-li na tuto politickou rovinu partnerskou perspektivu Faidra vidiacuteme že platoacutenskeacute přaacutetelstviacute zna-menaacute oceňovaacuteniacute skutečneacute moraacutelniacute hod-noty duše druheacuteho skrze ktereacute mohu jaacute se svou dušiacute realizovat svoji přirozenost a stoupat na moraacutelně-ontologickeacute pan-kosmickeacute škaacutele19

Chce naacutem snad tuto pozoruhodnou platoacutenskou podobu přaacutetelstviacute předsta-vit prakticky demonstrovat a naacutesledně naacutes k niacute přivaacutedět i Aristoteleacutes Ne tak docela Zcela nepochybně toto zvlaacuteštniacute přaacutetelstviacute koneckonců ne až tak ne-podobneacute oneacute zvlaacuteštniacute vzaacutejemneacute vstřiacutec-nosti mezi členy současneacute mezinaacuterodniacute komunity filosofickyacutech badatelů vysti-huje vztah dvou filosofů z perspektivy βίος θεωρητικός Jenže Etika Niacutekoma-chova neniacute psaacutena z teacuteto perspektivy a předevšiacutem neniacute ve sveacute většině určena pro tuto perspektivu20 Aristotelskeacute po-jetiacute přaacutetelstviacute oceňuje druheacuteho v jeho jedinečnosti což je praacutevě to co nikdy nesmiacute přaacutetelstviacute platoacutenskeacute pro Platoacutena maacute cenu resp relevanci a v posledku skutečně jest pouze neindividuaacutelniacute obecneacute a věčneacute21 Oceňovat druheacuteho v jeho individuaacutelniacutech rysech znamenaacute v posledku miacutet slabost pro nižšiacute složky jeho duše ba dokonce pro jeho tělesneacute jedinečnosti neboť praacutevě v těle resp v onom poskvrněniacute tělem při uvrženiacute duše do zrozeniacute22 nabyacutevaacute duše oněch

19 Phaedr 245bndash253c 20 Eth Nic I1 1094a18ndash1095a1121 Phd 79andash83e22 Phd 81bndashd

vysoce individuaacutelniacutech rysů V tomto smyslu je pro naacutes naopak neobyčejně poučnaacute třetiacute čaacutest dialogu Symposion v niacutež tuto vaacutešeň pro individualitu ztě-lesňuje Alkibiadeacutes23

4 EΝΔΟΞΑAristotelova etickaacute nauka je tedy

vlastně věnovaacutena individuaacutelniacutem straacuten-kaacutem nauky politickeacute A praacutevě s řeckou politickou kulturou vede dialog a to-muto diskursu politickeacute πρᾶξις je podle všeho primaacuterně určena Kontext Aris-totelovy reinterpretace platoacutenskeacuteho modelu spočiacutevaacute praacutevě zde ve snaze konceptuaacutelně zakotvit a zuacuteročit staršiacute politickou perspektivu

Vedle bezprostředniacutech akademic-keacutemu (platoacutensko-aristotelskeacutemu) fi-losofickeacutemu diskursu inherentniacutech přiacutečin se tedy budeme muset poroz-hleacutednout po širšiacutech přiacutečinaacutech Aristote-lova konceptu přaacutetelstviacute jinyacutemi slovy bude zapotřebiacute alespoň stručně reflek-tovat tradici antickeacute politickeacute kultury a v jejiacutem raacutemci přiacuteslušnaacute vyacutechodiska politickeacuteho myšleniacute

Heleacutenskaacute kultura rozvinula model přaacutetelskyacutech vztahů kteryacute je pro (post)moderniacuteho člověka bez hlubšiacuteho kla-sickeacuteho vzdělaacuteniacute jen velmi obtiacutežně srozumitelnyacute24 Moderniacute koncept přaacute-telstviacute je věc v antice zdaleka ne tak sa-mozřejmaacute jak bychom snad intuitivně očekaacutevali25 Již od předhomeacuterskyacutech

23 Symp 215endash218b24 Srov Konstan 1997 s 225 Srov Stern-Gillet 1995 s 5 obdobně

i s průřezem naacutesledneacuteho vyacutevoje Konstan 1997 s 14ndash23

41KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

dob26 byla vybudovaacutena celaacute složitaacute siacuteť vzaacutejemnyacutech společensky odstupňova-nyacutech a často vysoce formalizovanyacutech vztahů a zaacutevislostiacute ktereacute z nedostatku obdobnyacutech konceptů v moderniacutech ja-zyciacutech běžně všechny překlaacutedaacuteme jako bdquopřiacutetelldquo či bdquodruhldquo Velmi zjednodušeně můžeme celou tuto siacuteť shrnout do čtyř zaacutekladniacutech vzaacutejemně odlišnyacutech modů bdquopřaacutetelstviacuteldquo či naacuteklonnosti27

Prvniacute z nich byacutevaacute odvozovaacuten od vzaacutejemneacute přinaacuteležitosti jednotlivyacutech v homeacuterskeacutem anthropologickeacutem kon-ceptu ještě autonomniacutech orgaacutenů či součaacutestek či mohutnostiacute jednotlivce28 Φίλος tedy v tomto přiacutepadě poukazuje k něčemu vlastniacutemu k mluvčiacutemu při-naacuteležejiacuteciacutemu jako je sloužiacuteciacute domaacutec-nost nebo přiacutetel ndash v protikladu k ci-ziacutemu Homeacuterštiacute hrdinoveacute proto běžně mluviacute o milyacutech kolenech nebo o mileacute hlavě kteraacute jakožto pars pro toto ozna-čuje mezi mnohyacutemi osobu bliacutezkou tedy přiacutetele29 Později je akcentovaacutena zejmeacutena opačnaacute perspektiva tedy na-opak přiacuteslušnost mluvčiacuteho k širšiacutemu tělesu (tělu) jako je rodina rod kmen přiacutepadně i polis V klasickeacute době je pak φίλος v tomto vyacuteznamu nahrazo-vaacuten slovem οἰκεῖος nebo συγγενής což

26 K mykeacutenskyacutem souvislostem viz Vernant 1993 s 26 srov tuto problematiku u Bartoněk 1969 s 164ndash172 a daacutele s 183 srov rovněž Oliva 1976 s 58ndash61

27 Mary Whitlock Blundellovaacute uvaacutediacute pouze tři skupiny při bližšiacutem pohledu ovšem zjišťujeme že se jiacute posledniacute skupina roz-padaacute na značně disparaacutetniacute dvojici byť označovanou jedniacutem společnyacutem slovem viz Blundell 1989 s 40ndash45

28 K homeacuterskeacute anthropologii bliacuteže Bohaacuteček 2013 s 15ndash20

29 Konstan 1997 s 28ndash31

nicmeacuteně potvrzuje toto pro naacutes dnes značně matouciacute užitiacute pojmu přiacutetele pro označeniacute spřiacutezněnosti na zaacutekladě φύσις Φίλος ve vyacuteznamu οἰκεῖος tedy označuje tělesnou sounaacuteležitost v nej-širšiacutem slova smyslu jednotu rodu krve a života30

Druhaacute zaacutekladniacute modaacutelniacute skupina postihuje přiacuteslušnost jedince k vět-šiacutemu celku ovšem primaacuterně nikoli na pokrevniacute baacutezi Tento modus vztahů je označovaacuten slovem ἑταῖρος a byacutevaacute nejpřiacutepadněji překlaacutedaacuten jako druh31 jednaacute se v prveacute řadě o členy oddiacutelů nej-různějšiacuteho druhu tedy vojaacuteky naacutemoř-niacuteky spolucestujiacuteciacute32 ale v pozdějšiacute době rovněž o členy atletickyacutech a poli-tickyacutech klubů a stran33 Jednaacute se tedy o (obvykle) rodem i sociaacutelně bliacutezkeacute je-dince jejichž osud je vzaacutejemně spojen uacutečastiacute na nějakeacutem zaacutesadniacutem podniku toho typu v němž jedině vzaacutejemně rovnaacute spolupraacutece a podpora je zaacuterukou přežitiacute fysickeacuteho či sociaacutelniacuteho34

Třetiacute skupina je vlastně jakyacutemsi re-versniacutem komplementem ke vzaacutejemně se doplňujiacuteciacute dvojici οἰκεῖος a ἑταῖρος Ξένος označuje původně osobu ciziacute a neznaacutemou v klasickeacute době pak spiacuteše občana ciziacute polis jenž je jakožto tamniacute ἑταῖρος povinovaacuten k jineacutemu společen-stviacute Již od homeacuterskyacutech dob ovšem slovo zaacuteroveň označuje cizince jenž je s mluvčiacutem zaacutesadniacutem způsobem spjat přaacutetelskyacutem poutem ktereacute svou formaacutel-nostiacute a zaacutevaznostiacute obvykle převyšuje

30 Tamteacutež s 53ndash5631 Srov Mireaux 1980 s 45ndash4632 Konstan 1997 s 31ndash3333 Tamteacutež s 44ndash4734 Ulf 1990 s 127ndash130

42

132015

pouta ostatniacute35 Ξένος je tedy ndash na-vzdory všem rozdiacutelům ndash spřaacutetelenyacutem cizincem kontaktem a spojkou v ci-ziacutemi neznaacutemyacutemi zvyky a obřady řiacuteze-neacutem světě jenž doklaacutedaacute že homeacuterskyacute hrdina maacute v jisteacutem niterneacutem rozměru bliacuteže k obdobně postaveneacutemu a vycho-vaneacutemu jedinci z ciziny než k vazalům nebo naopak rivalům domaacuteciacutem

Zbyacutevaacute posledniacute a nejkomplikova-nějšiacute modus neboť φίλος se může na jednu stranu nejviacutece bliacutežit našemu (post)moderniacutemu intuitivniacutemu pojiacute-maacuteniacute konceptu přaacutetelstviacute36 na stranu druhou se nejpozději od archaickeacuteho obdobiacute jednoznačně jednaacute o pečlivě budovanou formaacutelniacute sociaacutelniacute struktu-ru37 kteraacute naviacutec v klasickeacute době nabyacutevaacute čiacutem daacutel silnějšiacutech přiacuteměsiacute stranickosti a politickyacutech konotaciacute všeobecně38

Věc je o to komplikovanějšiacute že ad-jektivniacute varianta slova φίλος vlastně znamenaacute milyacute což se může vztahovat na širokou škaacutelu osob počiacutenaje bliacutez-kyacutemi rodinnyacutemi přiacuteslušniacuteky a vůbec všemi třemi ostatniacutemi vyacuteše zmiacuteně-nyacutemi mody přaacutetelskyacutech vztahů (φίλος οἰκεῖος φίλος ἑταῖρος φίλος ξένος) a erotickou intimitou konče39 Tyto tra-dičniacute koncepty přaacutetelstviacute systematicky rozebiacuteraacute a kritizuje Platoacuten40 ve sveacutem dialogu Lysis41 zcela vyacutehradně věno-vaneacutem otaacutezce přaacutetelstviacute Lysis je ovšem

35 Konstan 1997 s 33ndash3736 Stern-Gillet 1995 s 837 Konstan 1997 s 49ndash5238 Tamteacutež s 55ndash6739 Stern-Gillet 1995 s 6ndash740 Analyacutezu Platoacutenovy systematickeacute kritiky

viz u Price 1989 s 1ndash641 Lys 212andash222a

aporetickyacute transitivniacute dialog jenž ne-obsahuje žaacutednou positivniacute platoacutenskou doktriacutenu a jehož zaacutevěr naacutem řiacutekaacute pouze to že Platoacuten veškereacute tradičniacute formy přaacutetelstviacute poklaacutedaacute za zcela neadekvaacutetniacute pro theoretickou či noetickou existenci

5 VĚRNYacute PŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteSPraacutevě rozborem těchto forem ktereacute Pla-toacuten v Lysidu odmiacutetl ale začiacutenaacute Aristote-leacutes42 sveacute pojednaacuteniacute o přaacutetelstviacute v osmeacute knize Etiky Niacutekomachovy Přaacutetelstviacute zmiňuje trojiacuteho druhu utilitaristickeacute heacutedonistickeacute a dokonaleacute43 Praacutevě do-konaleacute přaacutetelstviacute neniacute jak se ukazuje v devaacuteteacute knize prostředkem k něčemu dalšiacutemu ale sveacuteho druhu ciacutelem o sobě je-li uzavřeno dvěma ctnostnyacutemi je-dinci žijiacuteciacutemi eudaimonickyacute život Pravyacute přiacutetel je totiž ἄλλος αὐτός přiacutepadně ἕτερος αὐτός tedy druheacute jaacute o jehož dobro a blaženost maacutem stejnyacute zaacutejem jako o sveacute44 Vědomiacute společneacute blaže-nosti pak podle Aristotela přinaacutešiacute jakyacutesi synergickyacute efekt propůjčujiacuteciacute samu o sobě sobeckeacutemu uspokojeniacute ze zdaři-leacuteho uplatněniacute vlastniacute přirozenosti ja-keacutesi specificky lidskeacute potvrzeniacute46

K tomu je ovšem zapotřebiacute oceněniacute jedinečnosti druheacuteho ke ktereacutemu ciacute-tiacuteme naacuteklonnost Dokonaleacute přaacutetelstviacute totiž podle Aristotela znamenaacute miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho ndash nikoli pro jeho vysokou miacuteru zdatnosti to by byl vznešenyacute utilitarismus Platoacutenův ani pro jeho specifickeacute vlastnosti ktereacute

42 K tomu viz Price 1989 s 9ndash1243 Podrobněji tamteacutež s 10444 Eth Nic IX4 1166a3245 Eth Nic IX9 1169b6ndash7

43KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

naacutem působiacute potěšeniacute to by bylo Alki-biadovo vaacutešniveacute lnutiacute Miacutet raacuted druheacuteho pro něj sameacuteho znamenaacute u Aristotela snažit se mu svou naacuteklonnostiacute a při vě-domiacute sveacute dokonalosti působit prospěch bez ohledu na prospěch vlastniacute46 To ale skutečně předpoklaacutedaacute zahleacutednout ve sveacutem přiacuteteli jakousi unikaacutetniacute neo-pakovatelnou a samu o sobě bezmezně cennou bytost jejiacutež oceněniacute je jednou z našich povyacutetce lidskyacutech povinnostiacute47 Nic takoveacuteho však nepřipadaacute v uacutevahu na rovině βίος θεωρητικός neboť νοῦς musiacute byacutet ndash zcela v intenciacutech učitele Platoacutena ndash nutně impersonaacutelniacute V prak-tickeacutem životě jsme nicmeacuteně odkaacutezaacuteni na živouciacute a v jisteacutem podstatneacutem smy-slu neopakovatelneacute vzory Aristotelův σπουδαῖος je konkreacutetniacute člověk z masa a kostiacute jenž usilovně a v celkoveacute zda-řilosti převaacutediacute jednotlivyacutemi skutky svou moraacutelniacute zdatnost ve skutečnost48 V tomto praktickeacutem každodenniacutem rozhodovaacuteniacute mu neposkytnou nezpo-chybnitelneacute vodiacutetko ani theoretickeacute vě-děniacute ani Bohoveacute neboť obojiacute spadaacute do sfeacutery nutneacute platnosti o věčnyacutech skuteč-nostech49 Může mu však poskytnout oporu zdatnyacute přiacutetel na jehož radu ndash a to na radu praacutevě tohoto konkreacutetniacuteho smrtelniacuteka ndash pak můžeme vsadit celyacute svůj život50

Co naacutem tedy Aristoteleacutes v našiacute pa-saacuteži z prvniacute knihy Etiky Niacutekomachovy nakonec řiacutekaacute Maacuteme kvůli neosob-niacutemu poznatku opustit přiacutetele jenž

46 K tomu viz Price 1989 s 110ndash11447 Eth Nic IX9 1170b6ndash748 Eth Nic VI5 1140a25ndashb1249 Eth Nic VI5 1140a25ndashb850 Eth Nic III5 1112a23ndashb20

nemaacute pravdu To jistě ne Doctor Mira-bilis se v tomto směru myacutelil a naacuteslednaacute desinterpretace vinouciacute se celou naacutesle-dujiacuteciacute tradiciacute sebereflexe evropskeacute filo-sofie maacute mnohem bliacuteže k Platoacutenovi jehož pojetiacute Dobra maacute v jisteacutem smyslu velmi bliacutezko k monoteistickeacutemu pojetiacute Boha Koneckonců z dobryacutech důvodů praacutevě nedlouho před Baconovou eacuterou zavedla katolickaacute ciacuterkev zaacutevaznyacute celi-baacutet formaacutelně stvrzujiacuteciacute že kněz vždy musiacute daacutet přednost Bohu tak jako pla-toacutenskyacute filosof dobru

Možnaacute stojiacute za to vraacutetit se nyniacute na zaacutevěr k doslovneacutemu zněniacute našiacute pasaacuteže Kliacutečovaacute věta v Křiacutežově překladu zniacute Slušno však a nutno pro zaacutechranu pravdy vyvraacutetiti i sveacute vlastniacute učeniacute a to zvlaacuteště těm kteřiacute jsou filosofy neboť i když obojiacute jest mileacute jest mravniacute povinnostiacute viacutece ctiacuteti pravdu V originaacutele ovšem zniacute zaacutevěr celeacute sentence přece jen poněkud jinak ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν Nyniacute konečně chaacutepeme co naacutem naacuteš přiacutetel Aristoteleacutes vlastně řiacutekaacute Je zbožneacute či poslušneacute božiacuteho a přirozeneacuteho zaacutekona viacutece si cenit pravdy Musiacuteme však kvůli tomu opouštět sveacute přaacutetele nikoli jejich doktriacuteny Opustit přiacutetele kvůli pravdě může snad byacutet zbožneacute ale eticky dobreacute to neniacute

44

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesEth Nic Ethica Nicomachea

PlatoacutenLys LysisPhd Phaedo

Phaedr PhaedrosResp RespublicaSoph SophistaSymp Symposium

BIBLIOGRAFIE

Bartoněk A (1969) Zlataacute Egeis Praha Mladaacute fronta

Blundell M W (1989) Helping Friends and Harming Enemies Cambridge New York Cambridge Universtiy Press

Bohaacuteček K (2010) bdquoZaacutehadnaacute filopoesieldquo In M Vrabec et al (eds) Filosofickeacute reflexe uměniacute Praha Togga s 23ndash40

Bohaacuteček K (2013) bdquoVnějšiacute a vnitřniacute hrdina individualita u Homeacuteraldquo Kuděj 2(14) s 5ndash24

Bohaacuteček K (2014a) bdquoPlatoacutenov y homeacuterovskeacute dialogyldquo In U Wollner J Cepko (eds) Reflexia Homeacutera v antickej filozofii Banskaacute Bystrica Belianum s 36ndash67

Bohaacuteček K (2014b) bdquoDiatribeacute a sofialdquo In A Havliacuteček J Jinek (eds) Platoacutenův dia-log Ioacuten Praha OIKOYMENH s 28ndash47

Corlett A (2005) Interpreting Platorsquos Dialogues Las Vegas Parmenides Publishing

45KRYŠTOF BOHAacuteČEKPŘIacuteTEL ARISTOTELEacuteS

132015

Derrida J (1993) Biacutelaacute mytologie In J Derrida Texty k dekonstrukci Bratislava Archa s 196ndash276

Fousek M (2005) Don Quijote v proměnaacutech času a prostoru Praha Univerzita Karlova ndash Filozofickaacute fakulta

Konstan D (1997) Friendship in the Classical World Cambridge New York Cambridge University Press

Lohne J A (1965) bdquoIsaac Newton the rise of a scientist 1661ndash1671ldquo Notes and records of the Royal Society 20 s 125ndash139

Mireaux E (1980) Život v době homeacuterskeacute Praha Odeon

Newton I (cca 1660) Quaeligstiones quaeligdam Philosophicaelig MS Add 3996 Cambridge Cambridge University Library Dostup-neacute z httpwwwnewtonprojectsu-ssexacukviewtextsnormalizedTHEM00092

Oliva P (1976) Zrozeniacute řeckeacute civilizace Praha Academia

Price A W (1989) Love and Friendship in Plato and Aristotle Oxford Clarendon Press

Stern-Gillet S (1995) Aristotlersquos Philosophy of Friendship Albany New York State University of New York Press

Taraacuten L (2001) Collected Papers (1962ndash1999) Leiden Boston Koumlln Brill

Ulf Ch (1990) Die homerische Gesellschaft Materialien zur analytischen Beschreibung und historischen Lokalisierung Vestigia Beitraumlge zur alten Geschichte No 43 Muumlnchen C H Beck

Vernant J P (1993) Počaacutetky řeckeacuteho myšleniacute Praha OIKOYMENH

46

132015

ABSTRAKTIn the first book of the Metaphysics Aristotle maintains that it is evident that his predecessors have spoken of causes That Aristotle attributes to them his conception of causes (and principles) is well-known Yet one can wonder what he means by saying that that is evident Although his statement could be at the first sight understood as meaning that his predecessors have been interested in the concept of causality in my paper I argue that Aristotle attributed to them the evident usage of causes only because he considered them to be philosophers Since philosophy is closely connected with knowledge which is in turn based on the causes and principles they had to acknowledge some kind of causes (otherwise according to Aristotle it would not be possible to see them as philosophers) Hence the interpretation of this only sentence nicely illustrates Aristotlersquos approach to his predecessors

Je skutečně zjevneacute že Aristotelovi předchůdci hovořili o přiacutečinaacutech (Met 983b3)IS IT REALLY EVIDENT THAT ARISTOTLErsquoS PREDECESSORS SPOKE OF CAUSES (MET 983B3)

PAVEL HOBZAFilosofickyacute uacutestav AV ČR v v iJilskaacute 1110 00 Praha 1pavel_hobzahotmailcom

47PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

Aristoteleacutes se ve sveacutem diacutele po-měrně důkladně vyrovnaacuteval se svyacutemi předchůdci Přitom se jak znaacutemo ne-snažil o nějakou věrnou historicko--hermeneutickou interpretaci jejich myšleniacute nyacutebrž je využiacuteval předevšiacutem pro potřeby sveacuteho vlastniacuteho myšleniacute často se napřiacuteklad snažil nalezenyacutemi nedostatky v jejich diacutele legitimizovat sveacute vlastniacute myšleniacute atd V naacutesledujiacuteciacutem přiacutespěvku se nebudu zabyacutevat jeho cel-kovyacutem přiacutestupem k předchůdcům ani se ho nebudu pokoušet nějak kriticky hodnotit Kromě toho že by takoveacute cel-koveacute kritickeacute hodnoceniacute přesahovalo možnosti tohoto přiacutespěvku bylo na toto teacutema napsaacuteno již dost knih a člaacutenků1

1 Asi nejznaacutemějšiacute a nejdůkladnějšiacute rozbor Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům lze naleacutezt v Cherniss 1935

Zaměřiacutem se zde pouze na interpretaci jedineacute pasaacuteže resp jedineacute věty v teacuteto pasaacuteži Domniacutevaacutem se totiž že tato je-dinaacute věta může sama o sobě velmi naacute-zorně ilustrovat možnosti a omezeniacute Aristotelova přiacutestupu k předchůdcům

I když se Aristoteleacutes věnuje zkou-maacuteniacute předchůdců na mnoha miacutestech sveacuteho diacutela nejdelšiacute a nejdůkladnějšiacute zkoumaacuteniacute jejich myšleniacute představuje prvniacute kniha Metafyziky kteraacute byla pů-vodně patrně samostatnyacutem spisem2 Dřiacuteve než o svyacutech předchůdciacutech začne pojednaacutevat zabyacutevaacute se zde Aristoteleacutes v prvniacutech dvou kapitolaacutech tiacutem co je nejvyššiacute věděniacute ktereacute nazyacutevaacute moud-rostiacute a ktereacute bychom dnes spiacuteš označili

2 Důkladnou interpretaci třetiacute čaacutesti prvniacute knihy Metafyziky lze naleacutezt v Barney 2012 Betegh 2012

48

132015

jako metafyziku Protože každeacute vě-děniacute (včetně moudrosti či metafyziky) se zaklaacutedaacute na principech a přiacutečinaacutech (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Aris-toteleacutes nejprve na začaacutetku třetiacute kapi-toly shrne svou nauku o přiacutečinaacutech kterou ndash jak saacutem uvaacutediacute ndash již dřiacuteve dů-kladně rozpracoval ve Fyzice (srov Phys II3) Podle něj existujiacute čtyři druhy přiacutečin formaacutelniacute laacutetkovaacute pohybovaacute neboli eficientniacute a uacutečelovaacute Potom co každou z nich ve stručnosti představiacute konstatuje

bdquoI když jsme o nich [tj o přiacutečinaacutech] pojednali dostatečně ve Fyzice přihleacuted-něme ještě k těm kteřiacute již před naacutemi zkoumali svět a filosofovali o pravdě Je totiž zjevneacute že i oni hovořiacute o nějakyacutech principech a přiacutečinaacutech Proto bude pro nynějšiacute zkoumaacuteniacute užitečneacute když si jich všimneme bliacuteže Buď u nich totiž na-lezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo budeme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute jsme praacutevě uvedlildquo (Met I3 983a33ndashb6)

V Aristotelově diacutele lze naleacutezt jen maacutelo miacutest kde by tak přiacutemočaře a expli-citně uvedl důvody proč se chce svyacutemi předchůdci zabyacutevat Nechce je zkou-mat proto aby se důkladněji seznaacutemil s jejich myšleniacutem či pochopil doboveacute myšlenkoveacute souvislosti (jak k našim předchůdcům přistupujeme většinou my) nyacutebrž vyacuteslovně řiacutekaacute že se jim chce věnovat proto aby si potvrdil nebo vy-vraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech V tomto ohledu je zcela kliacutečovaacute posledniacute věta citaacutetu bdquoBuď u nich totiž nalezneme ještě nějakyacute jinyacute druh přiacutečiny anebo bu-deme moci o to viacutec důvěřovat těm ktereacute

jsme praacutevě uvedlildquo Aristoteleacutes nemůže důvody sveacuteho zaacutejmu o předchůdce vyjaacute-dřit jasněji a explicitněji Neniacute asi přiacuteliš překvapiveacute že naacutesledujiacuteciacute zkoumaacuteniacute během něhož nachaacuteziacute některeacute ze svyacutech čtyř přiacutečin u svyacutech předchůdců zcela potvrdiacute opraacutevněnost a spraacutevnost jeho nauky o čtyřech přiacutečinaacutech

I když Aristoteleacutes řiacutekaacute že chce sveacute předchůdce zkoumat pouze proto aby potvrdil nebo vyvraacutetil svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech je otaacutezka (a to ndash jak uvidiacuteme ndash otaacutezka poměrně zaacutesadniacute) zda maacute pro aplikaci sveacute nauky o čty-řech přiacutečinaacutech na jejich myšleniacute nějakeacute ospravedlněniacute jinyacutemi slovy zda svou nauku o čtyřech přiacutečinaacutech aplikuje na sveacute předchůdce zcela sveacutevolně a naho-dile anebo zda v myšleniacute jeho před-chůdců existuje něco co takovou apli-kaci umožňuje ba k niacute vybiacuteziacute Z našeho dnešniacuteho hlediska ktereacute je utvaacuteřeno a třiacutebeno nejrůznějšiacutemi historicko-her-meneutickyacutemi ohledy znamenaacute aristo-telskaacute interpretačniacute optika jednoznačně pokus vneacutest do myšleniacute předsoacutekratiků cizorodyacute prvek což zase nevyhnutelně musiacute veacutest k jeho zkresleniacute a zkomoleniacute Pro naacutes je tedy Aristotelova interpre-tačniacute optika čtyř přiacutečin vcelku jedno-značně sveacutevolnyacutem nahodilyacutem ba naacute-silnyacutem interpretačniacutem aktem

Ať již však budeme Aristotelovu in-terpretačniacute optiku hodnotit jakkoli ne-mělo by naacutem uniknout že Aristoteleacutes měl ndash alespoň ze sveacuteho vlastniacuteho hle-diska ndash velmi dobryacute důvod pro to aby zkoumal předchůdce prizmatem sveacute nauky o čtyřech přiacutečinaacutech Jak totiž řiacutekaacute hned ve druheacute větě vyacuteše uvedeneacuteho citaacutetu je podle něj zjevneacute či evidentniacute

49PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

(deacutelon) že i jeho předchůdci hovořiacute o ně-jakyacutech principech a přiacutečinaacutech3 Na Aris-totelově tvrzeniacute neniacute ani tak zaraacutežejiacuteciacute že svyacutem předchůdcům připisuje nějakeacute přiacutečiny (to by bylo možneacute chaacutepat třeba jako uacutečeloveacute či reacutetorickeacute předzname-naacuteniacute dalšiacuteho zkoumaacuteniacute) jako spiacuteš to že řiacutekaacute že je to zjevneacute či evidentniacute (deacutelon) Proto dřiacuteve než Aristotelovu interpre-tačniacute optiku odmiacutetneme jako sveacutevolnou a nahodilou měli bychom se zamyslet nad tiacutem v jakeacutem smyslu to je evidentniacute Podařiacute-li se naacutem to totiž nahleacutednout pochopiacuteme i důvody proč Aristoteleacutes interpretuje sveacute předchůdce prizma-tem sveacute koncepce čtyř přiacutečin A pokud budou zjevneacute důvody ktereacute Aristoteleacutes pro svou interpretaci maacute bude možneacute rovněž i posoudit nakolik je jeho inter-pretace sveacutevolnaacute či nahodilaacute

Zjevnost s jakou měli podle Aris-totela jeho předchůdci hovořit o přiacuteči-naacutech můžeme chaacutepat v trojiacutem smyslu buď tak že sami použiacutevali termiacuten přiacute-čina nebo že sice neměli k dispozici tento termiacuten nicmeacuteně měli alespoň ně-jakou raacutemcovou představu přiacutečinnosti anebo že se to jako zjevneacute jevilo jedno-duše pouze ze specifickeacuteho hlediska Aristotelovy vlastniacute filosofie

Nejsnazšiacute či nejzjevnějšiacute by bylo jednoduše předpoklaacutedat že Aristote-lovi předchůdci sami ve svyacutech diacutelech použiacutevali pojem přiacutečina Kdyby tomu tak bylo měl by Aristoteleacutes bezesporu dostatečně silnyacute důvod pro to aby mohl

3 Aristoteleacutes užiacutevaacute pojmy přiacutečina (aitia) i princip (archeacute) viacutecemeacuteně synonymně V tomto člaacutenku se zaměřiacutem předevšiacutem na zkoumaacuteniacute pojmu aitia Pojmu archeacute jsem se věnoval na jineacutem miacutestě srov Hobza 2004 předevšiacutem s 895ndash901

tvrdit že je zjevneacute že jeho předchůdci hovořiacute o přiacutečinaacutech Zjevneacute by to bylo jednoduše proto že by se stačilo do je-jich diacutela podiacutevat Avšak již letmyacute pohled na dochovaneacute předsoacutekratovskeacute texty naznačuje že tento druh evidentnosti Aristoteleacutes na mysli neměl protože pojem přiacutečina se zde zkraacutetka nevysky-tuje To že nemaacuteme doklady pro užiacute-vaacuteniacute pojmu přiacutečina (aitia) u Miacuteleacuteťanů je pochopitelneacute neboť od nich nemaacuteme žaacutedneacute přiacutemeacute zlomky Nicmeacuteně ndash což už je poněkud překvapivějšiacute ndash pojem přiacutečina se nevyskytuje ani v přiacutemyacutech Empedokleovyacutech či Anaxagorovyacutech zlomciacutech4

Dřiacuteve než se podiacutevaacuteme na dru-hou možnost jak chaacutepat Aristotelem zmiňovanou zjevnost měli bychom si ujasnit jak byl termiacuten aitia použiacute-vaacuten před Aristotelem Řeckeacute slovo ai-tia (resp substantizovaneacute adjektivum to aition resp adjektivum aitios) lze doložit již v homeacuterskyacutech baacutesniacutech Zde však bylo pojiacutemaacuteno předevšiacutem v eticko--praacutevniacutem smyslu jako bdquovinaldquo či bdquoprovi-něniacuteldquo Napřiacuteklad když Priamos přihliacutežiacute z vyacutešky sveacuteho siacutedla naacutestupu řeckyacutech vojsk vybiacuteziacute Helenu aby si k němu přisedla a řekla mu jak se ten kteryacute Řek jmenuje přitom ji ujišťuje že za vaacutelku neniacute zodpovědnaacute resp vinna (aitia) ona nyacutebrž bohoveacute (aitioi Il III164ndash165) V homeacuterskyacutech baacutesniacutech nemaacute tedy termiacuten aitia ještě žaacutednou souvislost s tiacutem co dnes označujeme jako přiacutečina Přesněji řečeno termiacuten aitia zde vůbec nesouvisiacute s přiacuterodniacutem

4 Pojem aitia se možnaacute vyskytne až v zaacutevěrečneacute faacutezi předsoacutekratovskeacuteho myšleniacute u Deacutemokrita (srov DK 68 B 83)

50

132015

děniacutem v jehož souvislosti pojem přiacute-čina běžně pojiacutemaacuteme Teprve postupně byl přenesen i na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Tento posun dokumentujiacute jednak Heacuterodotovy a Thuacutekydidovy historickeacute spisy jednak a předevšiacutem spisy hippo-kratovskeacuteho corpusu

Podle hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute byl člověk konstituovaacuten různyacutemi tě-lesnyacutemi konstituenty ndash tělesnyacutemi šťaacute-vami (hlen krev černaacute a žlutaacute žluč) živly (oheň a voda) atd Když jsou tyto tělesneacute konstituenty v rovnovaacuteze je člo-věk zdravyacute Naopak jejich nerovnovaacuteha působiacute nemoc (např když jeden z nich nabude převahu nad jinyacutem) Leacutečba v hippokratovskeacutem leacutekařstviacute tedy spo-čiacutevaacute v uvaacuteděniacute tělesnyacutech prvků do opě-tovneacute rovnovaacutehy Jinyacutemi slovy zdraviacute jakožto rovnovaacuteha tělesnyacutech konsti- tuentů bylo pojiacutemaacuteno jako bdquozapřiacuteči-něneacuteldquo nejrůznějšiacutemi faktory ndash životo-spraacutevou podnebiacutem vodou atd Ve spise O přirozenosti člověka se napřiacuteklad řiacutekaacute že životospraacuteva neniacute přiacutečina (aitia) ně-jakeacute nemoci (Nat hom IX19) ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech se zase piacuteše že změny ročniacutech dob jsou přiacutečinami (aitiai) rozdiacutelnyacutech lidskyacutech povah a charakterů (Aeumlr XVI5) autor spisu O svateacute nemoci se domniacutevaacute že mozek (a nikoli božiacute zaacutesah) je přiacutečinou (aitios) epilepsie (Morb sacr VI1) atd

Z hippokratovskyacutech spisů na-viacutec vyplyacutevaacute že koncepce přiacutečinnosti souvisiacute s jinyacutem pojmem kteryacute sehraacutel v dějinaacutech řeckeacuteho myšleniacute důležitou uacutelohu ndash totiž s pojmem fysis bdquopřiroze-nost přiacuterodaldquo Ačkoli se tento termiacuten objevuje v době před hippokratovskyacutemi spisy tedy před druhou polovinou

5 stoletiacute spiacuteš jen sporadicky je v hippokratovskyacutech spisech již nejen zcela běžnyacute nyacutebrž lze bez nadsaacutezky řiacuteci že zde představuje jeden z kliacutečo-vyacutech pojmů celeacuteho hippokratovskeacuteho leacutekařstviacute a to předevšiacutem ve vyacuteznamu přirozenosti člověka5 Touto lidskou přirozenostiacute se přitom pochopitelně mysliacute souhrn tělesnyacutech konstituentů ndash ať už je jednotliviacute hippokratovštiacute au-toři pojiacutemali jakkoli6 Kromě teacuteto silneacute a důležiteacute tendence pojiacutemat fysis jako přirozenost člověka lze v hippokratov-skeacutem corpusu naleacutezt celou řadu dalšiacutech vyacuteznamů fysis Hovořiacute se tak např o fysis jednotlivyacutech tělesnyacutech konsti-tuentů (srov Nat hom V19 VII11) o fysis nemoci (srov Aeumlr XXII11) o fy-sis určiteacuteho miacutesta (Aeumlr XII39) atd Souvislost mezi koncepciacute fysis a přiacuteči-nou je velmi dobře patrnaacute napřiacuteklad ve spisu O svateacute nemoci ve ktereacutem se konstatuje že epilepsie označovanaacute za svatou nemoc neniacute o nic božštějšiacute

5 Srov obraty anthroacutepineacute fysis (bdquolidskaacute přirozenostldquo) (Nat hom I2 VM VII9) fysis anthroacutepuacute (bdquopřirozenost člověkaldquo) (VM III41) fysis tuacute soacutematos (bdquopřirozenost tělaldquo) (Nat hom IV2)

6 Ačkoli se např autor spisu O stareacutem leacutekařstviacute od počaacutetku kriticky vymezuje proti všem pokusům chaacutepat člověka po-mociacute nejrůznějšiacutech filosoficko-redukcio-nalistickyacutech hypoteacutez (srov hypothesis) mezi něž patřiacute i snaha redukovat člově-ka či jeho přirozenost na určityacute předem danyacute počet konstituentů přesto i on pojiacutemal lidskou přirozenost jako soubor zaacutekladniacutech konstituentů V jeho pojetiacute se ovšem jednaacute spiacuteš o určiteacute jedinečneacute či individuaacutelniacute seskupeniacute kvalit jejichž poměr (a snad i počet) se lišiacute člověk od člověka a jež umožňujiacute kupřiacutekladu pocho-pit jak je možneacute že každyacute člověk snaacutešiacute různě různaacute jiacutedla (srov VM XX52ndash54) Srov Daneš 2008

51PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

či svatějšiacute než ostatniacute nemoci neboť bdquomaacute přirozenost a přiacutečinuldquo ( fysin men echei kai profasin Morb sacr I3)7 For-mulace bdquomiacutet přirozenost a přiacutečinuldquo poukazuje nejen na určitou souvislost mezi fysis a přiacutečinou nyacutebrž přiacutemo na jejich zaměnitelnost a totožnost to co maacute přirozenost co je přirozeneacute maacute zaacute-roveň přiacutečinu a to co maacute přiacutečinu je přirozeneacute Ve spise O vzduchu vodaacutech a miacutestech kteryacute je v mnoha ohledech podobnyacute spisu O svateacute nemoci se rov-něž vyskytuje myšlenka že žaacutednaacute ne-moc bdquoneniacute božštějšiacute ani lidštějšiacute než jinaacuteldquo neboť bdquokaždaacute maacute svou vlastniacute při-rozenostldquo (echei fysin teacuten heoacuteytuacute) a bdquone-vznikaacute bez přirozenostildquo (aneu fysios gignetai Aeumlr XXII10ndash13) Je zjevneacute že pro autora tohoto spisu je formulace bdquomiacutet přirozenostldquo zcela synonymniacute s formulaciacute bdquomiacutet přiacutečinuldquo Asi nejpreg-nantnějšiacute charakteristika přiacutečiny se ovšem nachaacuteziacute ve spise O stareacutem leacutekař-stviacute bdquoU všeho je třeba zvaacutežit tyto přiacute-činy (aitia) neboť když jsou přiacutetomny nutně vyvolaacutevajiacute takovyacute průběh když se však vyskytnou v jineacute kombinaci nemoc ustaacutevaacuteldquo (VM XIX19ndash21) Zde je jasně formulovaacutena přiacutečinnaacute souvislost sebemenšiacute změna působiacuteciacutech faktorů tj přiacutečin vyvolaacutevaacute odlišneacute uacutečinky

Protože se pojem přiacutečina nevysky-tuje ještě ani u Empedoklea či Anaxa-gory (tedy u myslitelů kteřiacute tvořili ně-kdy kolem poloviny 5 stoletiacute) a protože s niacutem pracujiacute až historici Heacuterodotos

7 Hippokratovštiacute autoři někdy označujiacute přiacutečinu pomociacute termiacutenu profasis jednaacute se ovšem o zcela synonymniacute označeniacute s aitia Na tomto miacutestě je řeckyacute text poněkud poškozen držiacutem se vydaacuteniacute Jones 1923b s 138

a Thuacutekydideacutes a předevšiacutem autoři hi-ppokratovskeacuteho corpusu kteryacute pochaacuteziacute z přelomu 5 a 4 stoletiacute je pravděpo-dobneacute že pojem přiacutečina se termino-logicky konstituoval teprve někdy na konci 5 stoletiacute resp že teprve v teacuteto době dochaacuteziacute k seacutemantickeacutemu posunu řeckyacutech slov aitia a aition z lidskeacuteho jednaacuteniacute na oblast přiacuterodniacuteho děniacute Proto neniacute ani možneacute aby ho všichni předsoacutekratici běžně použiacutevali

Třebaže předsoacutekratici nemohli pou-žiacutevat samotnyacute pojem aitia evidentnost kterou měl Aristoteleacutes na mysli když svyacutem předchůdcům připisoval užiacutevaacuteniacute pojmu přiacutečina může za druheacute souviset spiacuteš s Aristotelovyacutem předpokladem že i oni disponovali a pracovali s předsta-vou kteraacute byla později terminologicky fixovaacutena pojmem přiacutečina A něco tako-veacuteho se skutečně nezdaacute nepravděpo-dobneacute Podiacutevaacuteme-li se totiž např na Empedokleovo a Anaxagorovo učeniacute v němž se hovořiacute o tom že čtyři prvky či kořeny jsou nějak ovlivňovaacuteny a for-movaacuteny prostřednictviacutem laacutesky a svaacuteru (DK 31 B 17) resp o tom že Mysl (nuacutes) nějak uspořaacutedaacutevaacute prvotniacute směs z niacutež se posleacuteze vynořuje svět (DK 59 B 12) je patrneacute že se zde pracuje s takovyacutem pojetiacutem přiacutečinnosti ktereacute odpoviacutedaacute nejenom našim představaacutem nyacutebrž pře-devšiacutem tomu jak byl pojem přiacutečina po-užiacutevaacuten hippokratovskyacutemi autory (tedy jako působeniacute něčeho na něco)

Avšak i tento pokus porozumět tomu jak Aristoteleacutes pojiacutemal evident-nost s niacutež měli jeho předchůdci hovo-řit o přiacutečinaacutech je nedostatečnyacute a vpo-sled chybnyacute I kdyby se totiž ukaacutezalo že Aristotelovi předchůdci pojiacutemali

52

132015

přiacutečinnost ve vyacuteše naznačeneacutem smyslu jakožto působeniacute něčeho na něco (což je určitě představa kterou lze alespoň v přiacutepadě Empedoklea a Anaxagory smysluplně haacutejit) přesto by naacutem to pro pochopeniacute Aristotelovy interpretace přiacuteliš nepomohlo Aristoteleacutes totiž pohliacutežiacute na předchůdce prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin v jejiacutemž raacutemci představuje (naše) pojetiacute přiacutečinnosti jakožto (mechanickeacuteho) působeniacute ně-čeho na něco nanejvyacuteš jeden ze čtyř druhů přiacutečin totiž pohybovou (efi- cientniacute) přiacutečinu Kdyby tedy Aristo-teleacutes chaacutepal zjevnost či evidentnost předsoacutekratovskeacuteho pojiacutemaacuteniacute přiacutečin-nosti ve smyslu působeniacute něčeho na něco pak by prizmatem sveacute koncepce čtyř přiacutečin musel u svyacutech předchůdců konstatovat že hovořili předevšiacutem o pohyboveacute přiacutečině A v tom je praacutevě probleacutem Aristoteleacutes totiž u všech svyacutech předchůdců nachaacuteziacute primaacuterně laacutetkovou přiacutečinu

Hned po pasaacuteži kterou jsme cito-vali na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes explicitně řiacutekaacute bdquoVětšina těch kdo začali jako prvniacute filosofovat se do-mniacutevala (oacuteeacutetheacutesan) že počaacutetky (archai) všech věciacute majiacute laacutetkovou povahu (en hyleacutes eidei)ldquo (Met I3 983b6ndash8) Tuto tezi vzaacutepětiacute zdůvodňuje naacutesledujiacuteciacutem tvrzeniacutem bdquoZ čeho jsou totiž všechna jsoucna tvořena z čeho jakožto něčeho prvotniacuteho vznikajiacute a do čeho nakonec zanikajiacute (podstata zůstaacutevaacute jen vlast-nosti se měniacute) toto se nazyacutevaacute prv-kem či počaacutetkem jsoucenldquo (Met I3 983b8ndash11) Toto zdůvodněniacute proč měli prvniacute filosofoveacute hovořit pouze o laacutet-koveacute přiacutečině je kliacutečoveacute Formulace

bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je totiž stereo-typniacute charakteristikou laacutetkoveacute přiacutečiny (srov Phys II3 194b24) Přitom si je ov-šem třeba hned uvědomit že diacuteky teacuteto charakteristice mohl Aristoteleacutes viacutece-meacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce v my-šleniacute svyacutech předchůdců interpretovat tak jako by tiacutem mysleli (laacutetkovou) přiacutečinu Ať tak či onak jak ukazuje dějinnaacute analyacuteza termiacutenu aitia (a pře-devšiacutem zkoumaacuteniacute hippokratovskyacutech spisů) nic nenasvědčuje tomu že by Aristotelovi předchůdci považovali ja-koukoli laacutetku z niacutež se něco sklaacutedaacute za (laacutetkovou) přiacutečinu

Zdaacute se tedy že ona zjevnost s niacutež měli Aristotelovi předchůdci použiacutevat pojem přiacutečina musiacute za třetiacute nějak sou-viset pouze s Aristotelovyacutem vlastniacutem myšleniacutem Na prvniacute pohled se může zdaacutet že Aristoteleacutes připisuje svyacutem před-chůdcům použiacutevaacuteniacute přiacutečin jednoduše proto že většina z nich hovořila o ně-jakeacute laacutetce z niacutež se sklaacutedaacute svět (přiacutepadně z niacutež vznikl) A protože bdquoto z čeho něco vznikaacuteldquo je charakteristikou aristotel-skeacute laacutetkoveacute přiacutečiny může Aristoteleacutes viacutecemeacuteně jakoukoli zmiacutenku o laacutetce (resp o něčem co maacute laacutetkovou povahu) považovat za vyjaacutedřeniacute (laacutetkoveacute) přiacuteči-ny8 I když toto specificky aristotelskeacute hledisko čtyř přiacutečin hraacutelo bezesporu důležitou roli v Aristotelově konstato-vaacuteniacute že všichni jeho předchůdci zjevně a evidentně hovořili o přiacutečinaacutech při bližšiacutem pohledu se nicmeacuteně ukazuje

8 Napřiacuteklad Kočandrle se však domniacutevaacute že Aristotelova otaacutezka po přiacutečinaacutech mohla byacutet u archaickyacutech myslitelů relevant-niacute v kosmogonickyacutech vyacutekladech nebo v popisu nejpodstatnějšiacutech projevů živo-ta Srov Kočandrle 2011 s 8 2014 s 11

53PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

že Aristoteleacutes mohl miacutet dokonce ještě zjevnějšiacute důvod proč svyacutem předchůd-cům připisoval použiacutevaacuteniacute přiacutečin

Aristoteleacutes mohl (ba musel) připi-sovat pojem přiacutečina svyacutem předchůd-cům jednoduše proto že je považoval za filosofy Podle Aristotela je totiž filosof někdo kdo maacute věděniacute9 A jak zniacute jedna ze zaacutekladniacutech a Aristotelem často a stereotypně opakovanyacutech myšle-nek věděniacute (episteacutemeacute) je možneacute pouze tehdy když znaacuteme přiacutečiny či principy (srov Met I3 983a25ndash26 Phys I1 184a12ndash14 An post I2 71b9ndash12) Při-pomeňme že začaacutetek prvniacute knihy Me-tafyziky (konkreacutetně prvniacute dvě kapitoly) věnuje Aristoteleacutes mimo jineacute praacutevě tomu aby ukaacutezal a zdůraznil vztah vě-děniacute k přiacutečinaacutem a principům a tak ho odlišil napřiacuteklad od pouheacute zkušenosti (empeiria) Jinyacutemi slovy koho Aristote-leacutes považoval za filosofa ten podle něj musel disponovat nějakyacutem věděniacutem ktereacute se zase zaklaacutedaacute na přiacutečinaacutech či principech

Důvody proč se Aristoteleacutes snažil i poměrně daacutevneacute myslitele (jakyacutemi byli napřiacuteklad Miacuteleacuteťaneacute či raniacute pyacutethago-rejci) chaacutepat jako filosofy souvisiacute s jeho uacutesiliacutem ukazovat mezi svyacutem myšleniacutem a myšleniacutem svyacutech předchůdců spiacuteš kon-tinuitu a podobnost než diskontinuitu a rozdiacutelnost Toto uacutesiliacute nebylo ovšem samouacutečelneacute či nezištneacute ndash v tom smy-slu že by se Aristoteleacutes saacutem pokorně řadil do nějakeacute dlouhodobeacute tradice Naopak Tiacutem že sveacute myšleniacute situoval do určiteacute tradice mohl ho chaacutepat jako

9 K Aristotelově koncepci věděniacute (episteacutemeacute) filosofie přiacutepadně vědy srov Hobza 2013

završeniacute dlouhodobějšiacuteho vyacutevoje což mu jako završiteli teacuteto tradice mělo do-dat vaacutežnost a legitimitu (To velmi naacute-zorně doklaacutedaacute praacutevě napřiacuteklad prvniacute kniha Metafyziky resp citaacutet kteryacute jsme uvedli na počaacutetku našeho člaacutenku Aris-toteleacutes chce totiž zjistit zda jeho před-chůdci naacutehodou nehovořili i o jinyacutech přiacutečinaacutech než on Z jeho zkoumaacuteniacute je zjevneacute že uznaacutevali pouze některeacute z jeho přiacutečin což pro Aristotela nezna-menaacute nic jineacuteho než že jejich myšleniacute je oproti jeho vlastniacutemu pouze omezeneacute a nedokonaleacute)

Zaacutevěrem lze tedy konstatovat že i když z našeho hlediska představuje Aristotelova interpretace jeho před-chůdců prizmatem čtyř přiacutečin velmi zaacute-sadniacute interpretačniacute zkresleniacute pro Aris-totela sameacuteho byla takovaacute interpretace zcela přirozenaacute Na rozdiacutel od naacutes totiž Aristoteleacutes vychaacutezel z toho že jeho předchůdci museli miacutet jakožto filoso-foveacute nějakeacute věděniacute A protože věděniacute se podle Aristotela musiacute řiacutedit velmi strikt-niacutemi kriteacuterii (zaklaacutedaacute se totiž na zna-losti principů či přiacutečin) museli všichni jeho filosofičtiacute předchůdci uznaacutevat ně-jakeacute principy či přiacutečiny

Důsledky teacuteto aristotelskeacute inter-pretačniacute optiky poznamenaacutevajiacute naše porozuměniacute předsoacutekratikům dodnes Napřiacuteklad to že Miacuteleacuteťanům staacutele pod-souvaacuteme hledaacuteniacute nějakeacute pralaacutetky vy-chaacuteziacute z toho že Aristoteleacutes odhalil v jejich myšleniacute laacutetkovou přiacutečinu Vzhle-dem k tomu že Aristoteleacutes definuje laacutet-kovou přiacutečinu tak že se jednaacute o něco z čeho něco vznikaacute a z čeho se to sklaacutedaacute postupně se prosadila myšlenka že společnyacutem znakem Miacuteleacuteťanů je to že

54

132015

hledali jakousi prvotniacute laacutetku z niacutež vše ostatniacute vznikaacute z niacutež se to sklaacutedaacute a do niacutež to i zanikaacute To jsou ovšem charak-teristiky Aristotelovy laacutetkoveacute přiacutečiny a nikoli miacuteleacutetskeacuteho myšleniacute

55PAVEL HOBZAJE SKUTEČNĚ ZJEVNEacute ŽE ARISTOTELOVI PŘEDCHŮDCI HOVOŘILI O PŘIacuteČINAacuteCH (MET 983B3)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesAn post Analytica posteriora Met MetaphysicaPhys Physica

Corpus Hippocraticum Aeumlr De aere aquis et locis Morb sacr De morbo sacroNat hom De natura hominisVM De vetere (prisca) medicina

HomeacuterosIl Ilias

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

BIBLIOGRAFIE

Barney R (2012) bdquoHistory and Dialectic (Metaphysics A 3 983a24ndash4b8)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 69ndash104

Betegh G (2012) bdquosbquoThe Next Principlelsquo (Metaphysics A 3ndash4 984b8ndash985b22)ldquo In C Steel O Primavesi (eds) Aristotlersquos Metaphysics Alpha Symposium Aristotelicum Oxford Oxford University Press s 105ndash140

Cherniss H (1935) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy Baltimore Johns Hopkins Press

Daneš J (2008) bdquoKritickaacute diskuse o pojmu lidskeacute přirozenosti v hippokratovskeacutem spisu Peri achaieacutes ieacutetrikeacutesldquo In L Chvaacutetal V Hušek (eds) bdquoPřirozenostldquo ve filosofii minulosti a současnosti Brno Centrum pro studium demokracie a kultury s 24ndash33

Hobza P (2004) bdquoAristoteleacutes a Theofrastos jako tvůrci miacuteleacutetskeacute filosofieldquo Filosofickyacute časopis 6(52) s 889ndash924

Hobza P (2013) bdquoFilosofie věda a episteacutemeacute u Aristotela Rozlišoval Aristoteleacutes filosofii a věduldquo Aither 9 s 46ndash68

Jones W H S (ed) (1923a) Hippocrates I Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1923b) Hippocrates II Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Jones W H S (ed) (1931) Hippocrates IV Loeb Classical Library Cambridge Mass Harvard University Press

Kočandrle R (2011) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Praha Epocha

Kočandrle R (2014) Anaximeneacutes z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Steel C Primavesi O (2012) Aristot- lersquos Metaphysics Alpha Symposiumu Aristotelicum Oxford Oxford University Press

56

132015

Kdo je podle Aristotela φυσικός (De an 403a29ndashb18)WHO IS ΦΥΣΙΚΌΣ ACCORDING TO ARISTOTLE (DE AN 403A29-B18)

JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKatedra filosofie a dějin přiacuterodniacutech věd Přiacuterodovědeckaacute fakulta Univerzity Karlovy v PrazeViničnaacute 7128 44 Praha 2jstranskyseznamcz

ABSTRAKTThe aim of this paper is to answer the following question ldquoWho according to Aristotle is the natural philosopherrdquo On the basis of a short passage from De anima (403a29ndashb18) it is argued that the term ldquonatural philosopherrdquo is used by Aristotle in two different senses first it applies to a ionian type of thinker who reduces his research to the material cause only second it applies to a thinker who does his research properly that is who takes into account all four aristotelian causes

57JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

I PŘEDSTAVENIacute KONTEXTU ΤA ΠAΘῆ ΤῆΣ ΨΥΧῆΣ (DE AN 403A3ndash28)Ciacutelem naacutesledujiacuteciacute studie bude podat vyacute-klad pasaacuteže De an 403a29ndashb18 z prvniacute knihy Aristotelova spisu De anima v niacutež se řešiacute otaacutezka po tom kdo je to φυσικός1 Jelikož tato pasaacutež neniacute inhe-rentniacute součaacutestiacute Aristotelova vyacutekladu ale představuje spiacuteše jakousi odbočku bude nutneacute nejprve stručně předsta-vit kontext do něhož je zasazena Začněme v miacutestě De an 403a3 kde při-chaacuteziacute na sceacutenu noveacute teacutema kteryacutem jsou

1 Ciacutelem teacuteto studie neniacute paacutetraacuteniacute po ade-kvaacutetniacutech českyacutech ekvivalentech aristo-telskyacutech termiacutenů pročež i nadaacutele pou-žiacutevaacuteme termiacuten φυσικός v jeho originaacutel-niacute podobě pouze na několika miacutestech ze stylistickyacutech důvodů voliacuteme českou verzi bdquofysikldquo Je však třeba zdůraznit že i v těchto pasaacutežiacutech rozumiacuteme slovu v aris-totelskeacutem nikoli moderniacutem vyacuteznamu

τὰ πάθη τῆς ψυχῆς2 V možnostech to-hoto textu neniacute podat důkladnyacute vyacuteklad složiteacuteho probleacutemu Aristotelova pojetiacute πάθη avšak pro naše teacutema bude vhodneacute jej alespoň stručně načrtnout Singulaacuter πάθος dle slovniacuteku LSJ označuje to co se přihodiacute (osobě či věci) Ameacutelie Oxen-berg Rorty na tomto zaacutekladě uvaacutediacute čtyři zaacutekladniacute obecneacute charakteristiky πάθη 1) jsou dočasneacute a v zaacutesadě naacutehodneacute 2) jejich přiacutečina je vnějšiacute (nejsou tedy odvoditelneacute čistě z přirozenosti or-ganismu či věci byť bezprostředniacute přiacutečina může byacutet součaacutestiacute daneacuteho or-ganismu či daneacute věci) 3) jsou pasivniacute nikoli aktivniacute 4) nejsou vyacutesledkem vě-domeacute volby Jako oposita pak lze dle autorky chaacutepat např termiacuteny δρᾶμα

2 Rovněž termiacuten πάθη ponechaacutevaacuteme z identickyacutech důvodů bez překladu

58

132015

ποίημα πρᾶξις či ἔργον3 Maje na pa-měti tyto charakteristiky lze opět s po-mociacute LSJ určit dva vyacuteznamy ktereacute pro naacutes mohou byacutet relevantniacute v kontextu spisu De anima V nejobecnějšiacutem smy-slu můžeme πάθη chaacutepat jako vlast-nosti či stavy věciacute či organismů ktereacute však nejsou trvaleacute ani nutně vyplyacutevajiacuteciacute z přirozenosti v uacutezkeacutem kontextu zkou-maacuteniacute o duši pak tento termiacuten obvykle označuje vaacutešně či emoce

Zdaacute se však že způsob jakyacutem Aristoteleacutes tento termiacuten použiacutevaacute v in-kriminovaneacute pasaacuteži neodpoviacutedaacute plně ani jedneacute z nastiacuteněnyacutech variant neboť jako přiacuteklady oněch duševniacutech πάθη uvaacutediacute hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) odvažo-vaacuteniacute se (θαρρεῖν) touženiacute (ἐπιθυμεῖν) smysloveacute vniacutemaacuteniacute (αἰσθάνεσθαι) a my-šleniacute (νοεῖν) Je proto zjevneacute že kate-gorie vaacutešniacute a emociacute je v tomto přiacutepadě přiacuteliš uacutezkaacute V druheacutem přiacutepadě však neniacute situace o nic lehčiacute neboť zmiacute-něneacute přiacuteklady se rozhodně nezdajiacute byacutet pouhyacutemi pasivniacutemi dočasnyacutemi a naacute-hodnyacutemi vlastnostmi duše (nejzřetel-něji tento probleacutem vystupuje v přiacutepadě myšleniacute) Zdaacute se tedy rozumneacute kon-statovat že v našiacute pasaacuteži Aristoteleacutes použiacutevaacute termiacuten πάθη v poměrně širo-keacutem vyacuteznamu avšak zaacuteroveň s niacutem zachaacuteziacute specifickyacutem způsobem Patrně jej totiž rezervuje pro jakeacutekoliv duševniacute atributy a to bez ohledu na zaacutesadniacute rozdiacutely v povaze každeacuteho z nich4 Jak

3 Rorty 1984 s 523ndash524 LSJ zmiňuje naviacutec takeacute termiacuten ἐνέργεια

4 Srov bdquoπάθη must be understood in the wider sense of attributes generally and not restricted to specific emotions [hellip] That the word has the wider sense in De an 403a3 sqq is plain from the

uvidiacuteme daacutele vziacutet v potaz veškereacute du-ševniacute atributy je z hlediska naacutesledujiacuteciacute otaacutezky po možnosti či nemožnosti od-děleniacute duše od těla zcela logickou a při-rozenou volbou

Aristoteleacutes dle svyacutech slov spatřuje nesnaacutez konkreacutetně v tom zda jsou všechna tato duševniacute πάθη společnaacute takeacute oduševněleacutemu tělu anebo zda existuje něco vlastniacuteho duši samotneacute (πότερόν ἐστι πάντα [πάθη] κοινὰ καὶ τοῦ ἔχοντος [ψυχήν] ἢ ἔστι τι καὶ τῆς ψυχῆς ἴδιον αὐτῆς) (De an 403a3ndash5) Zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky maacute pro Aris-totela nemalyacute vyacuteznam neboť zatiacutemco kladnaacute odpověď zaklaacutedaacute možnost od-děleniacute duše od těla a jejiacute samostatneacute existence odpověď zaacutepornaacute ji naopak popiacuteraacute Vzhledem k celkoveacute povaze prvniacute knihy spisu De anima se žaacuted-neacuteho definitivniacuteho zaacutevěru nedočkaacuteme avšak předběžně je konstatovaacuteno že snad vyjma myšleniacute u něhož jsou za-tiacutem otevřeny obě varianty souvisiacute všechna duševniacute πάθη nějak s tělem neboť zaacuteroveň s nimi takeacute ono něco zakoušiacute (ἅμα γὰρ τούτοις πάσχει τι τὸ σῶμα) (De an 403a16ndash19) Zaacutevěrem teacuteto uacutevahy pak je poněkud zvlaacuteštniacute vy-mezeniacute πάθη jako λόγοι ἔνυλοί v miacutestě De an 403a25 Zdaacute se tedy že o πάθη ve vyacuteznamu jakyacutechkoli duševniacutech atributů lze na obecneacute rovině tvrdit že jsou to jakeacutesi v jazyce vyjaacutedřitelneacute obecniny (λόγοι) ktereacute se však vždy odehraacutevajiacute takeacute v raacutemci určiteacute laacutetky (ὕλη) Touto laacutetkou je nepochybně my-šlena laacutetka živeacuteho těla což potvrzuje

mention of αἰσθάνεσθαι and νοεῖν and to restrict it now would be fatal to the argumentldquo (Hicks 1907 s 198)

59JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

shrnujiacuteciacute zaacutevěr De an 403b17ndash18 kde Aristoteleacutes laacutetku od niacutež jsou πάθη ne-oddělitelnaacute specifikuje jako φυσική ὕλη τῶν ζῴων tedy přirozenou laacutetku živyacutech bytostiacute5

Pokud se vraacutetiacuteme zpět k pasaacuteži De an 403a25ndash28 je zřejmeacute že z to-hoto pojetiacute πάθη vyplyacutevajiacute pro Aristo-tela dva zaacutevěry 1) Jejich vyacuteměry (ὅροι) jak je předvedeno na přiacutekladu hněvaacuteniacute se (ὀργίζεσθαι) musiacute obsahovat čtyři zaacutekladniacute uacutedaje a) λόγοςεἶδος resp vy-mezeniacute co to vlastně jest (v našem přiacute-padě κίνησίς τις jakyacutesi pohyb) b) ὕλη tedy určeniacute v jakeacutem typu těla v jakeacute jeho čaacutesti nebo v jakeacute jeho δύναμις se tento pohyb odehraacutevaacute c) ὑπὸ τοῦδε ndash (eficientniacute) přiacutečinu d) ἕνεκα τοῦδε ndash uacutečel Neniacute pravděpodobně naacutehodou že tyto čtyři složky spraacutevneacute definice naacutepadně resonujiacute se znaacutemou aristo-telskou naukou o čtyřech přiacutečinaacutech ktereacute musiacute φυσικός ve sveacutem zkoumaacuteniacute zohlednit6 Srov napřiacuteklad pasaacutež 198a22ndash24 z Aristotelovy Fyziky kde se uvaacutediacute že přiacutečiny jsou čtyři a že fy-sikovi naacuteležiacute věděniacute o všech (ἐπεὶ δlsquo αἱ αἰτίαι τέτταρες περὶ πασῶν τοῦ φυσι-κοῦ εἰδέναι)7 2) Z těchto důvodů (διὰ

5 bdquoPravili jsme tedy že duševniacute πάθη jsou neoddělitelnaacute od přirozeneacute laacutetky živyacutech bytostiacuteldquo (ἐλέγομεν δὴ ὅτι τὰ πάθη τῆς ψυχῆς οὕτως ἀχώριστα τῆς φυσικῆς ὕλης τῶν ζῴων) (De an 403b17ndash18 přel J S)

6 Srov Polansky 2007 s 567 Tato studie nemaacute ambici zasadit vyacuteklad

relativně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De ani-ma do celkoveacuteho kontextu Aristotelova diacutela byť by se jistě jednalo o velmi zaacute-služnou praacuteci Veškereacute komparace s ji-nyacutemi spisy proto majiacute spiacuteše ilustrativniacute charakter a nekladou si za ciacutel komplexniacute interpretaci daneacuteho probleacutemu

ταῦτα) zkoumaacuteniacute o duši naacuteležiacute fysikovi (φυσικοῦ τὸ θεωρῆσαι περὶ ψυχῆς)

II KDO JE TO ΦΥΣΊΚΟΣ A ČIacuteM SE ZABYacuteVAacute (DE AN 403A29ndashB18)Nyniacute se dostaacutevaacuteme k hlavniacute čaacutesti teacuteto studie neboť praacutevě zmiacuteněneacute konsta-tovaacuteniacute vede Aristotela k oneacute odbočce v niacutež se pokusiacute vysvětlit kdo vlastně jest φυσικός Pro tyto potřeby Aristo-teleacutes uvaacutediacute na sceacutenu kontrast φυσικός versus διαλεκτικός Zatiacutemco dialektik definuje hněv jako touhu po odplatě či nějak podobně (ὄρεξιν ἀντιλυπή-σεως ἤ τι τοιοῦτον) fysik bude hovořit o varu krve a tepla kolem srdce (ζέσιν τοῦ περὶ καρδίαν αἵματος καὶ θερμοῦ) (De an 403a30ndashb1) Z těchto tedy prvniacute vyklaacutedaacute λόγος resp εἶδος8 a druhyacute ὕλη (De an 403b1ndash2) a tudiacutež obě definice jsou neuacuteplneacute Domniacutevaacutem se že tiacutemto tvrzeniacutem dochaacuteziacute k zaacutesadniacute diskre-panci s praacutevě řečenyacutem Nejdřiacuteve jsme se dozvěděli že fysikovi naacuteležiacute zkou-maacuteniacute o duši praacutevě proto že jejiacute πάθη jsou λόγοι ἔνυλοί a že tudiacutež musiacute ve svyacutech definiciacutech zohledňovat jak λόγος tak ὕλη a v ideaacutelniacutem přiacutepadě rovněž

8 Termiacuteny εἶδος a λόγος Aristoteleacutes v teacuteto pasaacuteži s největšiacute pravděpodobnostiacute pou-žiacutevaacute synonymně Spojka καί mezi nimi maacute tak patrně explikativniacute charakter (Hicks 1907 s 201) a můžeme ji přeložit slovy bdquotedyldquo nebo bdquoto jestldquo Toto čteniacute by expli-citně potvrzovala naacutesledujiacuteciacute věta ὁ μὲν γὰρ λόγος εἶδος τοῦ πράγματος nicmeacute-ně je nutno zmiacutenit že se jednaacute o menši-novou variantu obsaženou pouze v ma-nuskriptech U a X V ostatniacutech namiacutesto termiacutenu εἶδος čteme ὅδε (W) resp ὁ δέ (E S T V y) což k objasněniacute probleacutemu εἶδοςλόγος nijak nepřispiacutevaacute Srov takeacute Hicksův komentaacuteř k teacuteto větě (Hicks 1907 s lxxvi a 201ndash202)

60

132015

přiacutečinu a uacutečel Nyniacute se oproti tomu zdaacute že nic takoveacuteho nečiniacute jelikož jej za-jiacutemaacute pouze ὕλη Aristoteleacutes zde tudiacutež dle meacuteho přesvědčeniacute operuje s ter-miacutenem φυσικός ve dvou odlišnyacutech vyacute-znamech9 Zatiacutemco v prvniacutem přiacutepadě jiacutem označil badatele jenž provozuje zkoumaacuteniacute o duši tak jak je naacuteležiteacute (nepochybně tiacutem tedy miacutenil saacutem sebe) v druheacutem jej použil pro skupinu bada-telů kteřiacute aristotelskou terminologiiacute řečeno redukujiacute přiacuterodniacute zkoumaacuteniacute na zkoumaacuteniacute pouheacute laacutetkoveacute přiacutečiny a jsou tedy špatnyacutemi fysiky (srov obdobneacute použitiacute tohoto termiacutenu v Aristotelově Fyzice napřiacuteklad v pasaacuteži 187a)

V překladech spisu De anima tato skrytaacute podvojnost zpravidla nijak re-flektovaacutena nebyacutevaacute10 Odlišnyacute přiacutestup jsem objevil pouze v Hicksově anglickeacutem překladu kde dochaacuteziacute k možnaacute lehce matouciacutem posunům mezi termiacuteny bdquona-tural philosopherldquo bdquophysicistldquo a bdquotrue physicistldquo11 a ve francouzskeacutem překladu

9 Naacuteznak obdobneacuteho naacutezoru lze vysledovat již v komentaacuteři Jana Filopoacutena Aristoteleacutes pryacute nejprve kontrastuje dialektika s fy-sikem (kteryacute činiacute vyacuteměry pouze na zaacute-kladě laacutetky) avšak jak pokračuje daacutele opravuje svoji předchoziacute definici a tvrdiacute že fysikovi naacuteležiacute podaacutevat vyacuteměry na zaacute-kladě obojiacuteho (Εἰπὼν κατὰ μὲν τὴν ἀρχὴν διαλεκτικοῦ μὲν εἶναι τὸν ἐκ τοῦ εἴδους ὁρισμόν φυσικοῦ δὲ τὸν ἐκ τῆς ὕλης εἶτα προελθὼν καὶ διορθώσας τὸν λόγον καὶ εἰπὼν ὅτι φυσικοῦ ἐστιν ὁ ἐξ ἀμφοῖν ἀπο-διδόμενος ὁρισμός) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6024ndash26)

10 Otaacutezku zda je tato strategie spraacutevnaacute či nikoli ponechaacutevaacutem zaacuteměrně otevřenou protože je zřejmeacute že maacute sveacute vyacutehody (věr-nost originaacutelu) stejně tak jako nevyacuteho-dy (zamlženiacute důležiteacuteho vyacuteznamoveacuteho rozdiacutelu)

11 Nicmeacuteně zmiacuteněnaacute podvojnost vznika-jiacuteciacute v řaacutedciacutech De an 403a28 a 403a29 je

Julese Bartheleacutemy-Saint-Hilaira kteryacute variuje mezi pojmy bdquole physicienldquo a bdquole naturalisteldquo12

Aristoteleacutes daacutele pokračuje uvede-niacutem přiacutekladu domu (De an 403b3ndash6)13 na němž demonstruje tuteacutež tezi jako vyacuteše na přiacutekladu hněvu Zatiacutemco dia-lektik podaacute λόγος domu a bude tvrdit že se jednaacute o uacutekryt chraacuteniacuteciacute před uacutejmami způsobenyacutemi větry bouřkami či horky (špatnyacute) fysik bude ve sveacute definici udaacutevat materiaacutely z nichž je postaven tedy kameny cihly a dřevěneacute traacutemy čiacutemž opět zohledniacute pouze ὕλη Oproti předchoziacutemu přiacutekladu však Aristote-leacutes uvaacutediacute ještě třetiacute typ badatele kteryacute oba přiacutestupy zkombinuje a zohledniacute tak oba faktory14 Zvlaacuteštnostiacute českyacutech překladů je že v teacuteto větě opět spat-řujiacute vymezeniacute pouhyacutech dvou skupin Jsem přesvědčen že takoveacuteto čteniacute je

reflektovaacutena spraacutevně (viz Hicks 1907 s 201)

12 Z většiny pasaacutežiacute se zdaacute byacutet zřejmeacute že bdquole physicienldquo je pravyacute fysik a bdquole naturalisteldquo špatnyacute fysik Pokud je tato domněnka spraacutevnaacute pak však Bartheleacutemy-Saint- -Hilaire očividně chybuje použitiacutem termiacute-nu bdquole naturalisteldquo v miacutestě De an 403b7 (Hicks zde oproti tomu spraacutevně použiacutevaacute bdquotrue physicistldquo) K interpretaci teacuteto pa-saacuteže se dostaneme niacuteže

13 Ronald Polansky upozorňuje na zajiacute-mavou paralelu mezi domem a živyacutem tělem což může byacutet důvodem proč jej Aristoteleacutes voliacute bdquoA house sustains life it is made from earthy components stones bricks and timbers suitably organized so as to protect against air (wind) water (rain) and fire (heat)ldquo (Polansky 2007 s 58 pozn 48)

14 Toto čteniacute podle něhož zde Aristoteleacutes uvaacutediacute na sceacutenu třetiacute typ badatele odliš-nyacute od prvniacutech dvou explicitně podporuje Hicksův Smithův Hamlynův či Popovův překlad inkriminovaneacute věty

61JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

po obsahoveacute straacutence chybneacute a že zde Aristoteleacutes skutečně přichaacuteziacute s novyacutem typem badatele kteryacutem je onen pravyacute φυσικός15 Jak uvidiacuteme naacutesledujiacuteciacute text tomuto vyacutekladu nasvědčuje

15 Celaacute věta zniacute v originaacutele naacutesledovně bdquoὥσπερ οἰκίας ὁ μὲν λόγος τοιοῦτος ὅτι σκέπασμα κωλυτικὸν φθορᾶς ὑπlsquo ἀνέμων καὶ ὄμβρων καὶ καυμάτων ὁ δὲ φήσει λί-θους καὶ πλίνθους καὶ ξύλα ἕτερος δlsquo ἐν τούτοις τὸ εἶδος ἕνεκα τωνδίldquo (De an 403b3ndash7) Křiacutež (po vzoru Vychodila) ji pře-klaacutedaacute tiacutemto způsobem bdquoNapřiacuteklad pojem domu jest že je ochrannyacutem uacutetulkem před nebezpečiacutem větru deště a uacutepalu ale dru-hyacute bude jmenovati kameniacute cihly a dřevo kdežto onen uvedl spiacuteše jejich tvar s ur-čityacutem uacutečelemldquo Abychom pochopili proč Křiacutežův překlad neniacute přiacuteliš šťastnyacute pokus-me se toto souvětiacute podrobněji rozebrat Nejprve jej rozdělme na tři čaacutesti z nichž prvniacute bude uvozena spojeniacutem ὁ μὲν pro-střednictviacutem ὁ δὲ jiacute bude gramaticky od-poviacutedat druhaacute čaacutest a skrze ἕτερος δlsquo čaacutest třetiacute Vyacuteskyt takoveacuteto trojice v niacutež ἕτερος δὲ na třetiacute posici odpoviacutedaacute ve stejneacutem smyslu obvykleacutemu ὁ δὲ sice neniacute v řeč-tině ničiacutem obvyklyacutem (obdobnou jsem nalezl pouze u Michaela Psella ἄλλο μέν ἐστι τὸ ἐπὶ σκηνῆς ltἄλλο δὲ τὸgt χορικόν ἕτερον δὲ τὸ ἑτεροσκήνιον ndash De Euripide et Georgio Pistide judicium 46ndash47 ve vyacuteznamu δεύτερος (viz heslo ἕτερος ve slovniacuteku LSJ) pak může odpoviacutedat posi-ci druheacute viz např Homeacuter Od X352ndash354 Il XVI173ndash179 nebo Heacuterodotos Hist V594ndashV601) avšak po gramatickeacute straacuten-ce tato skutečnost jak se domniacutevaacutem ne-představuje zaacutesadniacute probleacutem (viz Smyth 1920 sect 2904a kde se dozviacutedaacuteme že ve vazbě ὁ μὲν ndash ὁ δὲ může byacutet ὁ δὲ nahra-zeno i jinyacutemi vyacuterazy napřiacuteklad ἄλλος δέ ἔνιοι δέ atd) Křiacutež soudě dle nepřiacute-tomnosti slovesa φήσει a nominativniacute-ho tvaru termiacutenu λόγος překlaacutedaacute prvniacute čaacutest jako obecnou vyacutepověď o tom jakyacute je λόγος domu To je gramaticky sice bez-pochyby spraacutevně avšak z předchoziacuteho kontextu již viacuteme že ten kdo při definici každeacute věci udaacutevaacute jejiacute λόγος je dialektik a tak prvniacute čaacutest souvětiacute je třeba chaacutepat nikoli jako obecnou aristotelskou vyacutepo-věď ale opět (stejně jako v přiacutepadě hně-vu) jako představeniacute posice dialektika

Aristoteleacutes v něm poklaacutedaacute otaacutezky na něž pozornyacute čtenaacuteř jistě již bude znaacutet odpověď Ptaacute se kdo z těchto třiacute je tedy φυσικός tentokraacutet opět ve vyacute-znamu pravyacute φυσικός Zdalipak ten

Toto je zřejmeacute z reakce druheacute čaacutesti ὁ δὲ φήσει kterou Křiacutež překlaacutedaacute spraacutevně jako bdquoale druhyacute bude jmenovatildquo nicmeacuteně aby takovaacuteto reakce daacutevala dobryacute smysl je prvniacute čaacutest třeba pochopit praacutevě jako vy-mezeniacute posice dialektika kteryacute jako prv-niacute takeacute něco bdquojmenujeldquo i když tato sku-tečnost v textu neniacute explicitně vyjaacutedře-na Třetiacute čaacutest je diacuteky spojeniacute ἕτερος δlsquo dle meacuteho naacutezoru rovněž v opositniacutem vztahu k počaacutetečniacutemu ὁ μὲν a počiacutetaacute s přiroze-nyacutem doplněniacutem slovesa φήσει z čaacutesti druheacute Křiacutež (obdobně jako Vychodil) však svyacutem spojeniacutem bdquokdežto onen uvedlldquo evi-dentně odkazuje zpět k posici vymezeneacute v čaacutesti prvniacute což jak se domniacutevaacutem neniacute přiacuteliš šťastnyacutem řešeniacutem Nevyacutehodou to-hoto čteniacute je že namiacutesto přirozeneacuteho doplněniacute předešleacuteho futura φήσει musiacute doplnit pravděpodobně imperfektum ἔφη (bdquouvedlldquo) jež se v textu nikde nevy-skytuje a zejmeacutena musiacute vynechat spoje-niacute ἐν τούτοις ktereacute odkazuje k materiaacute-lům z nichž je dům postaven (viz Hicks 1907 s 202 Simplikios In Arist De anima XI22 7 nebo Filopoacutenos In Arist De anima XV607ndash8) a ktereacute byly jmenovaacuteny v druheacute čaacutesti Tato skutečnost je ovšem naprosto kliacutečovaacute protože praacutevě spojeniacutem materiaacute-lů a formy (ὕλη a λόγοςεἶδος) v raacutemci de-finice se odlišuje pravyacute fysik jak od fysika špatneacuteho tak od dialektika Pokud by-chom tedy odkaz na materiaacutely vynecha-li zbyl by naacutem skutečně i na třetiacute posici stejnyacute dialektik jako na posici prvniacute jak by tomu chtěl Křiacutež avšak Aristotelův text tuto variantu nepodporujeAlternativniacute překlad by tedy mohl zniacutet takto bdquoZatiacutemco λόγος napřiacuteklad domu [kteryacute ve sveacute definici bude uvaacutedět dia-lektik] je takovyacute že se jednaacute o přiacutestře-šiacute chraacuteniacuteciacute před ničivyacutemi uacutečinky vichrů bouřek či veder jinyacute [špatnyacute fysik] bude uvaacutedět [jako definici domu] kameny cihly či dřevěneacute traacutemy avšak třetiacute [pravyacute fysik] [bude tvrdit že dům je] εἶδος uskutečně-nyacute v těchto [materiaacutelech] a za takovyacutemto uacutečelemldquo

62

132015

kteryacute se zajiacutemaacute pouze o laacutetku λόγος neznaje nebo snad ten jenž se zajiacutemaacute pouze o λόγος Neniacute překvapeniacutem že spiacuteše ten kteryacute ve sveacutem zkoumaacuteniacute vy-chaacuteziacute z obojiacuteho (ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν) (De an 403b7ndash9) Na rozdiacutel od někte-ryacutech překladatelů a interpretů se do-mniacutevaacutem že tuto větu bychom neměli čiacutest jako dalšiacute plnohodnotnou otaacutezku v řadě ale spiacuteše jako Aristotelovu (oče-kaacutevanou) odpověď resp jako pouze reacutetorickou otaacutezku automaticky před-poklaacutedajiacuteciacute kladnou odpověď16 Tako-veacuteto rozhodnutiacute je snad přijatelneacute i po gramatickeacute straacutence neboť jak piacuteše Robert Hicks použitiacute interogativniacute čaacutestice ἢ jež celou větu uvozuje je spiacuteše jakyacutemsi reacutetorickyacutem trikem při ktereacutem se pod plaacuteštiacutekem předstiacuteraneacute nejistoty ve skutečnosti skryacutevaacute auto-rem navrhovaneacute řešeniacute jiacutem vytyčenyacutech probleacutemů17 Posledniacute otaacutezka v teacuteto pa-saacuteži zniacute bdquoἐκείνων δὲ δὴ τίς ἑκάτεροςldquo Partitivniacutem genitivem ἐκείνων se Aris-toteleacutes vraciacute opět k prvniacutem dvěma čle-nům uvedeneacute trojice a ptaacute se kyacutem je každyacute z nich Je poněkud zvlaacuteštniacute že v tomto přiacutepadě se již žaacutedneacute odpovědi nedočkaacuteme avšak neniacute těžkeacute ji z před-choziacuteho kontextu uhaacutednout a ještě jednou zopakovat Ten kteryacute vše od-vozuje pouze od laacutetkoveacute přiacutečiny bude onen špatnyacute φυσικός zatiacutemco ten kteryacute se zajiacutemaacute pouze o λόγος či εἶδος a laacutetku ignoruje bude διαλεκτικός Aristoteleacutes s největšiacute pravděpodob-nostiacute použiacutevaacute praacutevě tyto dva pojmy (φυσικός a διαλεκτικός) aby svou kri-

16 Contra Polansky 2007 s 5817 Hicks 1907 s 203

tikou i v takto stručneacute a zjednodušeneacute podobě postihl co možnaacute nejširšiacute spek-trum svyacutech předchůdců proti nimž se vymezuje Konkreacutetně dle meacuteho naacutezoru miacuteřiacute jednak na ioacutenskou větev přiacuterodo-vědneacuteho baacutedaacuteniacute (φυσικοί) a jednak na tradici akademickou (διαλεκτικοί)18

18 Termiacuten διαλεκτικός však kromě odkazu na platoacuteniky může miacutet ještě jeden vyacuteznam Obraacutetiacuteme-li kraacutetce pozornost k pasaacuteži De an 402b26ndash403a2 dozviacuteme se že dle Aristotela musiacute z definic (ὁρισμοὶ) vyplyacute-vat poznaacuteniacute přiacutepadků předmětu definice (τὰ συμβεβηκότα γνωρίζειν) Pokud z nich toto poznaacuteniacute nevyplyacutevaacute pak jsou všech-ny řečeny pouze bdquodialekticky a praacutezdněldquo (διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) V jakeacutem vyacutezna-mu zde Aristoteleacutes mluviacute o dialektice Zdaacute se že dialektik je pro něj někdo kdo se nezajiacutemaacute o skutečnyacute stav věciacute ale jde mu pouze o logickou spraacutevnost argu-mentu Srov vyacutestižnyacute Hicksův komentaacuteř bdquoA [Aristotle] opposes dialectic to de-monstrative science [hellip] the two agree in employing the syllogism and arguing strictly from premises to conclusion But the premises of dialectic are not neces-sarily or invariably true they may include any current opinions (ἔνδοξα) which both the disputants agree to acceptldquo (Hicks 1907 s 193) Obdobně takeacute Polansky 2007 s 57 Je možneacute že diacuteky takoveacutemuto po-jetiacute dialektiky mohou pak do kategorie διαλεκτικοί spadat kromě akademiků takeacute napřiacuteklad eleateacuteTento Aristotelův naacutezor maacute velmi prav-děpodobně sveacute kořeny již u Platoacutena pro nějž je sice dialektika filosofickou me-todou par excellence jelikož vede k od-halovaacuteniacute pravdy avšak kteryacute zaacuteroveň upozorňuje že tuto funkci může dialek-tika plnit pouze u člověka jenž je saacutem již dostatečně vzdělaacuten a připraven U mla-dyacutech a nepřipravenyacutech lidiacute se dialekti-ka měniacute spiacuteše v eristiku kteraacute postraacutedaacute jakyacutekoli zaacutejem o pravdu a skutečnost Barvitě je tato situace vyliacutečena napřiacute-klad v dialogu Uacutestava bdquoMysliacutem totiž že ti neušlo že mlaacutedenečkoveacute jakmile prv-ně okusiacute dialektickeacuteho uměniacute zneužiacutevajiacute ho jako hračky užiacutevajiacutece ho k neustaacutelyacutem sporům a napodobujiacutece počiacutenaacuteniacute svyacutech dialektickyacutech kritiků sami kritizujiacute jineacute

63JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nyniacute pokročme k pravděpodobně nejspornějšiacute větě našiacute pasaacuteže kte-rou se pokusiacutem rozebrat podrobněji bdquoἢ οὐκ ἔστιν τις ὁ περὶ τὰ πάθη τῆς ὕλης τὰ μὴ χωριστὰ μηδlsquo ᾗ χωριστά ἀλλlsquo ὁ φυσικὸς περὶ ἅπανθlsquo ὅσα τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθηldquo (De an 403b9ndash12) V doslov-neacutem překladu kteryacute by se zpočaacutetku mohl nabiacutezet by zněla asi takto bdquoČi neexistuje nikdo takovyacute kdo [se za-jiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky a ani [je nezkoumaacute] jakožto oddělitelnaacute ale φυσικὸς [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo Je však na prvniacute pohled zřejmeacute že tato verze s sebou přinaacutešiacute nemaleacute obtiacuteže19 Pokud se zaměřiacuteme na prvniacute

a majiacute radost když mohou jako štěňata svou řečiacute chňapati a trhati lidi kteřiacute jim jsou praacutevě nabliacutezkuldquo (Resp 539b) Nelze sice jednoduše tvrdit že Aristotelova dialektika je s Platoacutenovou eristikou to-tožnaacute ale z vyacuteše zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 402b26ndash403a2 (zejmeacutena ze spojeniacute adver-biiacute διαλεκτικῶς καὶ κενῶς) i z dalšiacuteho vyacute-kladu je zřejmeacute že označeniacute διαλεκτικός maacute (přinejmenšiacutem) v tomto kontextu pro Aristotela zřetelně negativniacute charakter

19 I přesto De an 403b9ndash12 tiacutemto způsobem překlaacutedajiacute napřiacuteklad Hicks Vychodil či Hamlyn a ndash jak uvidiacuteme daacutele ndash s jistou od-lišnostiacute takeacute Smith či PopovHicks bdquoOr shall we rather say that there is no one who deals with properties which are not separable nor yet treat-ed as separable but the physicist deals with all the active properties or passive affections belonging to body of a given sort and the corresponding matterldquoVychodil bdquoČi neniacute nikdo jenž by se obiacuteral vlastnostmi hmoty od niacute neodlučnyacutemi a pokud jsou neodlučneacute Ale přiacuterodniacutek ovšem prohleacutedaacute ke všem vyacutekonům i sta-vům takoveacutehohle tělesa a takoveacute hmotyHamlyn bdquoOr is there no particular per-son who is concerned with the properties of matter which are not separable nor

polovinu daneacuteho souvětiacute dojdeme dle meacuteho naacutezoru k zaacutevěru že vypoviacutedaacute o onom špatneacutem fysikovi neboť je to praacutevě on kdo ve sveacutem zkoumaacuteniacute bere v potaz pouze laacutetku Proto Aristoteleacutes

treated as separable while the student of nature is concerned with everything which is a function or affection of such and such a body and such and such a matterldquoNeniacute vyloučeneacute že tento typ překladů maacute sveacute kořeny v Simplikiově komentaacuteři Aristoteleacutes totiž dle Simplikia ukaacutezal že přiacutečina hněvu u nikoho nespočiacutevaacute pouze v laacutetce pročež opouštiacute představu bada-tele vychaacutezejiacuteciacuteho ve sveacutem zkoumaacuteniacute vyacute-hradně z niacute Doslova čteme δοκεῖ δέ μοι τὸν μὲν περὶ τὴν ὕλην ἀφιέναι ἐνδεικνύ-μενος μηδένα ποτὲ ἐκ μόνης ὁρίζεσθαι τῆς ὕλης (Simplikios In Arist De anima XI22 12ndash14) Tato domněnka naacutesledně vede Simplikia k tvrzeniacute že pouze φυσικός se vyznačuje tiacutem že nahliacutežiacute neoddělitel-naacute πάθη a ἔργα jakožto neoddělitelnaacute (Simplikios In Arist De anima XI22 22ndash28) Takovaacuteto teze by však dle meacuteho naacutezoru mohla obstaacutet pouze v přiacutepadě špatneacuteho fysika Pravyacute φυσικός však musiacute v jisteacutem smyslu staacutet na pomeziacute špatneacuteho fysika a dialektika tzn musiacute si na jedneacute straně byacutet vědom skutečnosti že všechna πάθη jsou reaacutelně neodlučitelnaacute od laacutetky těla jemuž naacuteležejiacute avšak zaacuteroveň musiacute byacutet schopen alespoň pro uacutečely teoretickeacuteho zkoumaacuteniacute myslet tato πάθη jakožto od-dělenaacute aby mohl určit jejich λόγοςεἶδος a oba faktory naacutesledně zkombinovat (viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu)Rovněž Filopoacutenův komentaacuteř hovořiacute ve prospěch uvedeneacuteho typu překladu avšak dle meacuteho naacutezoru nepřiacuteliš přesvěd-čivě Filopoacutenos totiž do sveacuteho argumentu zavaacutediacute termiacuteny τέχνη a τεχνίτης a tvrdiacute že neexistuje žaacutednaacute τέχνη setrvaacutevajiacuteciacute pouze na uacuterovni laacutetky tzn nepřihliacutežejiacuteciacute takeacute k formaacutelniacute složce sveacuteho předmětu (πᾶσα γὰρ τέχνη εἶδος ἐπιθεῖναι βούλε-ται τῇ ὑποβεβλημένῃ ἑαυτῇ ὕλῃ ὥστε οὐκ ἔστι τέχνη ἥτις ὁριεῖται ἐκ τῆς ὕλης μόνης) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6031ndash33) Tyto termiacuteny se však staacutevajiacute relevantniacutemi až v pasaacuteži 403b12ndash14 kde Aristoteleacutes začiacutenaacute oproti fysikovi vyme-zovat dalšiacute typy badatelů a je zřejmeacute že

64

132015

jednak činiacute posun od πάθη τῆς ψυχῆς k πάθη τῆς ὕλης a jednak dodaacutevaacute že takovyacuteto badatel ani pro uacutečely teore-tickeacuteho zkoumaacuteniacute neniacute schopen myslet πάθη jakožto oddělenaacute což je prav-děpodobně zaacutekladniacute podmiacutenkou pro to aby bylo možno určit jejich λόγος Jak by však Aristoteleacutes mohl tvrdit že nikdo takovyacute neexistuje když jak se domniacutevaacutem do teacuteto kategorie spadaacute přinejmenšiacutem ioacutenskaacute větev jeho předchůdců

Podiacutevaacuteme-li se na druhou polo-vinu souvětiacute zdaacute se naopak že vypo-viacutedaacute o praveacutem fysikovi neboť spojka καί spojujiacuteciacute termiacuteny σῶμα a ὕλη je nejspiacuteše opět explikativniacute20 a zejmeacutena dochaacuteziacute k přidaacuteniacute ukazovaciacutech zaacutejmen τοιουδὶ resp τοιαύτης což patrně značiacute že Aristoteleacutes již nemaacute na my-sli libovolnou laacutetku ale pouze laacutetku živeacuteho těla Inkriminovanaacute věta sice tuto interpretaci (stejně jako jakou-koli jinou) jednoznačně nepotvrzuje nicmeacuteně soudiacutem tak z již zmiacuteněneacute pasaacuteže De an 403b17ndash18 kde je laacutetka v niacutež se odehraacutevajiacute duševniacute πάθη vy-mezena jako φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων21

fysiku nelze klasifikovat jako τέχνη a že φυσικός neniacute pro Aristotela τεχνίτης V naacutesledujiacuteciacutem textu se proto pokusiacutem podat interpretaci jež se bude odviacutejet poněkud odlišnyacutem směrem

20 Dodaacuteniacutem vysvětlujiacuteciacuteho obecnějšiacuteho termiacutenu ὕλη Aristoteleacutes pravděpodobně daacutevaacute najevo že tematika je i v druheacute po-lovině tohoto souvětiacute stejnaacute jako v jeho prvniacute polovině avšak předchaacutezejiacuteciacutem termiacutenem σῶμα zaacuteroveň upřesňuje že v přiacutepadě praveacuteho fysika je tuto laacutetku třeba pochopit praacutevě jakožto (živeacute) tělo Viz naacutesledujiacuteciacute vyacuteklad v hlavniacutem textu

21 Hicks však spraacutevně upozorňuje že spe-cifikace termiacutenu ὕλη adjektivem φυσική

V neposledniacute řadě pak stojiacute za zmiacutenku přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα a substantiva ἔργα (jež se nicmeacuteně jednou objevilo již v miacutestě De an 403a10) ktereacute patrně potvrzuje naši počaacutetečniacute domněnku že Aristoteleacutes maacute při sveacutem vyacutekladu na paměti skutečně všechny duševniacute atri-buty a to bez ohledu na to zda bychom je při bližšiacutem zkoumaacuteniacute klasifikovali jako πάθη či jako ἔργα22 O praveacutem fy-sikovi se tedy doviacutedaacuteme že se zajiacutemaacute o všechna πάθηἔργα avšak pouze ži-veacuteho těla (resp živeacute oduševněleacute by-tosti) zatiacutemco špatnyacute φυσικός nejspiacuteše postupuje selektivně23 zabyacutevaacute se i ne-živou laacutetkou a dokonce i k živeacute laacutetce (φυσικὴ ὕλη τῶν ζῴων) přistupuje jako by byla neživaacute24

(stejně jako specifikace termiacutenu σῶμα adjektivem φυσικόν v pasaacuteži De an 412a11ndash12) naacutem nijak nepomaacutehaacute snažiacute-me-li se vymezit pole působnosti fysiky resp předmět fysikova zaacutejmu (Hicks 1907 s 205) Co našiacute interpretaci ale bezpo-chyby pomaacutehaacute je dalšiacute vymezeniacute ὕλη ge-nitivem τῶν ζῴων Lze tedy patrně sou-hlasit s Hicksovyacutem naacutevrhem čiacutest zaacutejmeno τοιαύτης jakožto κινητής pochopiacuteme-li (stejně jako Hicks) toto adjektivum ve smyslu bdquopohybujiacuteciacute se sama ze sebeldquo Jsou to totiž praacutevě a pouze živeacute bytosti (živaacute těla živaacute laacutetka) kdo maacute počaacutetek po-hybu saacutem v sobě

22 Takoveacuteto bližšiacute zkoumaacuteniacute však Aristoteleacutes v naacutemi probiacuteraneacute pasaacuteži neprovaacutediacute a proto bez většiacutech probleacutemů celou sku-pinu duševniacutech atributů v předchoziacutem vyacutekladu označil (nutně poněkud ne-přesnyacutem a lehce zavaacutedějiacuteciacutem) termiacutenem πάθη

23 Soudiacutem tak z přidaacuteniacute zaacutejmena ἅπαντα v druheacute polovině souvětiacute a jeho absence v polovině prvniacute

24 Viz jeho vyacuteměr hněvu v němž nijak ne-zohledňuje fakt že se jednaacute o emoci živeacuteho člověka a definuje jej pouze jako bdquovar krve a tepla kolem srdceldquo (De an 403a31ndashb1)

65JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Obě tyto čaacutesti souvětiacute jsou pak spojeny odporovaciacute spojkou ἀλλά což v raacutemci načrtnuteacuteho doslovneacuteho pře-kladu rovněž nedaacutevaacute dobryacute smysl Z to-hoto důvodu někteřiacute překladateleacute tuto spojku vypouštějiacute a ze souvětiacute činiacute dvě odděleneacute na sebe nenavazujiacuteciacute věty25 Ještě jinou strategii voliacute Křiacutež a Barthe-leacutemy-Saint-Hilaire kteřiacute nezohledňujiacute ani odporovaciacute charakter spojky ἀλλά ani počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι a celeacute souvětiacute (De an 403b9ndash12) pak v jejich pojetiacute kladně vypoviacutedaacute o jednom a tomteacutež fysikovi26

25 Smith či Popov překlaacutedajiacute De an 403b9ndash12 naacutesledovněSmith bdquoMust we not say that there is no type of thinker who concerns himself with those qualities or attributes of the material which are in fact inseparable from the material and without attempt-ing even in thought to separate them The physicist is he who concerns himself with all the properties active and pas-sive of bodies or materials thus or thus definedldquoPopov bdquoРазве есть такой кто изучал бы состояния материи не отделимые от нее и не рассматривал их как отделимые Рассуждающий же о природе изучает все виды деятельности и состояния такого-то тела и такой-то материиldquo

26 Křiacutež bdquoTen kteryacute se zabyacutevaacute vlastnostmi hmoty ktereacute jsou od niacute neodlučitelneacute a pokud jsou neodlučitelneacute je praacutevě přiacute-rodovědec jenž přihliacutežiacute ke všem činnos-tem i stavům takoveacuteho a takoveacuteho tělesa a takoveacute a takoveacute hmotyldquoBartheleacutemy-Saint-Hilaire bdquoLes modifica-tions de la matiegravere non seacutepareacutees delle et en tant quelles nen sont pas seacutepareacutees ne sont eacutetudieacutees que par le physicien qui doit soccuper de toutes les actions et de toutes les modifications de tel corps speacute-cial et de telle matiegravere speacutecialeldquoObdobnyacute překlad byť s drobnou odchyl-kou lze naleacutezt takeacute u Ronalda Polanskeacuteho Polansky sice počaacutetečniacute ἢ οὐκ ἔστι zo-hledňuje ale chaacutepe jej jakožto uvozeniacute reacutetorickeacute otaacutezky předpoklaacutedajiacuteciacute kladnou

Vidiacuteme tedy že každeacute z načrtnu-tyacutech řešeniacute s sebou přinaacutešiacute jisteacute ob-tiacuteže a to v zaacutesadě dvojiacuteho druhu buď z důvodu udrženiacute lepšiacuteho smyslu celeacute pasaacuteže dochaacuteziacute k modifikaciacutem řeckeacuteho textu anebo je naopak kvůli přesneacutemu překladu obětovaacutena jeho soudržnost a logickaacute naacutevaznost Raacuted bych proto načrtl vlastniacute překlad jenž maacute ambici vyhnout se oběma zmiacuteněnyacutem probleacute-mům a kteryacute se odviacutejiacute od prosteacuteho naacute-vrhu dosadit podmět z druheacute poloviny souvětiacute (tedy ὁ φυσικός) rovněž do jeho prvniacute poloviny Zřejmou vyacutehodou to-hoto řešeniacute je že jak uacutevodniacute ἢ οὐκ ἔστι tak spojka ἀλλά v něm ziacuteskaacutevajiacute dobryacute smysl a že navazuje na předchoziacute kon-text Aristoteleacutes tedy dle meacuteho naacutezoru v tomto souvětiacute čaacutestečně shrnuje již řečeneacute a čaacutestečně se znovu vymezuje oproti tradici specifikaciacute onoho kliacutečo-veacuteho rozdiacutelu mezi pravyacutem a špatnyacutem fysikem Můj překlad by zněl naacutesle-dovně bdquo[φυσικός] patrně neniacute někdo kdo [se zajiacutemaacute] o neoddělitelnaacute πάθη laacutetky kteraacute ani [nezkoumaacute]27 jakožto

odpověď Dle jeho naacutezoru tedy Aristoteleacutes naopak potvrzuje že někdo takovyacute exis-tuje Spojku ἀλλά rovněž vynechaacutevaacute Viz bdquoOr is there not someone who is con-cerned with the affections of the matter the inseparable affections as not separa-ble[] This is the physicist who thus de-fines all the functions and affections of such a body or such matterldquo (Polansky 2007 s 58ndash59)

27 Filopoacutenův komentaacuteř by hovořil spiacuteše ve prospěch silnějšiacute varianty bdquonelze zkou-matldquo (viz Filopoacutenos In Arist De anima XV6119ndash20) τὸ δὲ ltμηδὲ ᾗ χωριστάgt τουτέστι καθὸ μηδὲ τῷ λόγῳ δύνανται χωρίζεσθαι Mezi takovaacuteto laacutetkovaacute πάθη kteraacute nelze ani teoreticky nahliacutežet jako oddělenaacute pak dle Filopoacutena patřiacute na-přiacuteklad pevnost dřeva či jejiacute opak (τὸ

66

132015

oddělitelnaacute ale ten kdo [se zajiacutemaacute] o všechna πάθη a vyacutekony takoveacutehoto těla a takoveacuteto laacutetkyldquo28

Po vymezeniacute fysikovyacutech kompe-tenciacute ještě na samotnyacute zaacutevěr Aristote-lovy odbočky naacutesleduje vyacutečet oblastiacute kteryacutem se φυσικός nevěnuje Praacutevě jsme viděli že skutečnyacute φυσικός se maacute zabyacutevat všemi πάθη a vyacutekony ktereacute při-naacuteležejiacute živeacute laacutetce resp živeacutemu tělu Ty ktereacute nemajiacute tyto charakteristiky přenechaacutevaacute jineacutemu badateli (ὅσα δὲ μὴ ᾗ τοιαῦτα ἄλλος) (De an 403b12ndash13)29

μανὸν τοῦ ξύλου ἢ πυκνὸν) (Filopoacutenos In Arist De anima XV6122ndash23) Toto čte-niacute je sice laacutekaveacute a daacutevaacute dobryacute smysl avšak domniacutevaacutem se že neniacute pravdou že by špatnyacute φυσικός zkoumal pouze ta-kovyacuteto typ πάθη Ostatně ze samotneacute-ho Aristotelova textu již viacuteme že zkou-maacute napřiacuteklad takeacute hněv (ὀργή De an 403a29ndashb1) což je evidentně πάθος kteryacute lze myslet odděleně (a nic na tom neměniacute fakt že tento typ badatele tak nečiniacute a redukuje jej na filopoacutenovskyacute ne-oddělitelnyacute πάθος laacutetky protože tako-vyacuteto postup je chybnyacute a ve skutečnosti nepostihuje hněv jako takovyacute ale pouze jeho fysiologickyacute aspekt) Z těchto důvo-dů ve sveacutem překladu voliacutem slabšiacute varian-tu bdquonezkoumaacuteldquo

28 Čaacutestici ἢ chaacutepu obdobně jako v přiacutepa-dě věty ἢ μᾶλλον ὁ ἐξ ἀμφοῖν (De an 403b8ndash9) tedy jako reacutetorickeacute předstiacuteraacute-niacute nejistoty ktereacute ve skutečnosti uvaacutediacute Aristotelem navrhovaneacute řešeniacute Z toho důvodu překlaacutedaacutem českyacutem slovem bdquopa-trněldquo ktereacute může miacutet tyteacutež konotace Zaacutejmena bdquotakoveacutehotoldquo resp bdquotakoveacuteldquo chaacutepu jak již bylo uvedeno ve smyslu bdquoživeacuteholdquo resp bdquoživeacuteldquo

29 Určitaacute nejasnost může vzniknout v otaacutez-ce k čemu odkazuje zaacutejmeno τοιαῦτα nicmeacuteně z kontextu se zdaacute že by bylo chybou daacutet se sveacutest slůvkem ᾗ a vy-světlovat jej odkazem na miacutesto De an 403b10 tedy jako μὴ ᾗ χωριστά přiacutepad-ně po vzoru Simplikia naopak jako μὴ ᾗ ἀχώριστα ἀλλlsquo ὡς χωριστά (Simplikios In Arist De anima XI2231) U Simplikia

V prvniacutem přiacutepadě (περὶ τινῶν [παθῶν]30 μὲν) je jiacutem myšlen odborniacutek v určiteacutem uměniacute (τεχνίτης) jako např tesař (τέκτων) či leacutekař (ἰατρός) Zatiacutemco u tesaře je vcelku zřejmeacute že nepracuje s živyacutemi bytostmi a nezabyacutevaacute se všemi jejich πάθη zmiacutenka o leacutekaři může byacutet poněkud matouciacute neboť jeho pole pů-sobnosti je na prvniacute pohled velmi po-dobneacute tomu v němž se maacute pohybovat aristotelskyacute φυσικός Rozhodujiacuteciacutem rozdiacutelem tedy bude nejspiacuteše to že leacute-kař se na rozdiacutel od fysika nezajiacutemaacute zdaleka o všechna πάθη živyacutech bytostiacute ale pouze o ta jež souvisejiacute s nemociacute a že jeho jedinyacutem zaacutejmem je nemoc vyleacutečit a nikoli jednotlivaacute πάθη teore-ticky zkoumat a adekvaacutetně definovat pomociacute čtyř aristotelskyacutech přiacutečin31

tato varianta logicky vyplyacutevaacute z jeho cel-koveacute interpretace fysikova způsobu baacute-daacuteniacute se kterou se však neztotožňuji (viz pozn 19) Přiklaacuteniacutem se spiacuteše k variantě již lze naleacutezt u Hickse ὅσα δὲ μὴ [θεωρεῖται] ᾗ τοῦ τοιουδὶ σώματος καὶ τῆς τοιαύτης ὕλης ἔργα καὶ πάθη (Hicks 1907 s 206) Všimněme si že Hicks neopomiacutenaacute zaacute-jmena τοιουδὶ resp τοιαύτης kteraacute jak jsem se pokusil ukaacutezat vyacuteše jsou z naše-ho pohledu kliacutečovaacute pro spraacutevneacute vymeze-niacute fysikovyacutech kompetenciacute

30 Pro argumenty ve prospěch čteniacute τινῶν jakožto παθῶν viz Hicks 1907 s 206

31 Srov Polansky 2007 s 59Jineacute vysvětleniacute rozdiacutelu φυσικός vs τεχνίτης můžeme naleacutezt u Simplikia jenž se domniacutevaacute že τεχνίτης se na rozdiacutel od fysika zabyacutevaacute pouze tako-vyacutemi πάθη kteraacute jsou nahodilaacute (viz Simplikios In Arist De anima XI231ndash3) Ὡς περὶ ἀχωρίστων μὲν καὶ ὁ τεχνίτης θεωρῶν οὐ περὶ πάντων δέ ἀλλὰ περὶ συμβεβηκότων μόνων Zdaacute se mi však že ani tato teze ani Simplikiovo obecneacute děleniacute πάθη na podstatnaacute (οὐσιώδεις) a nahodilaacute (συμβεβηκότες) (Simplikios In Arist De anima XI2215ndash29) nemajiacute v Aristotelově textu explicitniacute oporu

67JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

Nutno však přiznat že v textu expli-citniacute podporu pro tuto domněnku ne-nachaacuteziacuteme Co se naacutesledně tyacuteče πάθη kteraacute jsou sice takteacutež neoddělitelnaacute (τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν)32 avšak (pro uacutečely zkoumaacuteniacute) nejsou nahliacutežena jako přinaacuteležejiacuteciacute určiteacutemu tělu a do-sahovaacutena prostřednictviacutem abstrakce (ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως) tak jejich zkoumaacuteniacutem se zabyacutevaacute matematik (μαθηματικός) Konečně do posledniacute skupiny patřiacute prvniacute filosof (πρῶτος φιλόσοφος) je-hož předměty baacutedaacuteniacute jsou již (myšleny jako) zcela odděleneacute (κεχωρισμένα)33

32 Genitivniacute vazba pravděpodobně staacutele předpoklaacutedaacute předložku περὶ avšak věta by mohla daacutevat smysl i bez tohoto do-plněniacute (viz Hicks 1907 s 206) Vazba τῶν δὲ gramaticky odpoviacutedaacute περὶ τινῶν μὲν a na naacutesledneacute μέν se dočkaacuteme odpovědi v podobě dvojiacuteho ᾗ δὲ v miacutestech De an 403b1415

33 Aristotelův text je v tomto bodě poněkud matouciacute a je s podivem že na tuto skuteč-nost neupozorňuje žaacutednyacute z mně znaacutemyacutech moderniacutech komentaacutetorů Probleacutem vzni-kaacute z konfliktu mezi tiacutem co je všeobecně znaacutemo o Aristotelově prvniacute filosofii a tiacutem co se doviacutedaacuteme z našiacute inkriminovaneacute pasaacuteže jež zniacute naacutesledovně bdquoτῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν ᾗ δὲ μὴ τοιούτου σώματος πάθη καὶ ἐξ ἀφαιρέσεως ὁ μαθηματικός ᾗ δὲ κεχωρισμένα ὁ πρῶτος φιλόσοφοςldquo (De an 403b14ndash16) Předměty prvniacute filoso-fie totiž majiacute existovat zcela odděleně od jakeacutekoli laacutetky a mimoto majiacute byacutet rovněž nehybneacute (viz např Met 1026a) Tuto sku-tečnost promiacutetaacute do sveacuteho překladu např Smith bdquo[hellip] where they [attributes] are separate both in fact and in thought from body altogether [the physicist leaves them] to the First Philosopher or meta-physicianldquo Naacuteš text naacutem však ve skuteč-nosti sděluje něco odlišneacuteho Pokud for-mulace ᾗ δὲ κεχωρισμένα skutečně gra-maticky odpoviacutedaacute τῶν δὲ μὴ χωριστῶν μέν jak jsem uvedl vyacuteše (pozn 32) vyplyacute-vaacute z toho že dokonce ani předměty prvniacute filosofie by neměly skutečně separaacutetniacute

III ZAacuteVĚRZaacutevěrem teacuteto studie lze konstatovat že jejiacutem hlavniacutem smyslem bylo vylo-žit jakyacutem způsobem Aristoteleacutes ope-ruje s termiacutenem φυσικός v raacutemci rela-tivně kraacutetkeacute pasaacuteže ze spisu De anima Za tiacutemto uacutečelem bylo nejprve nutneacute stručně představit kontext do kte-reacuteho je inkriminovanaacute pasaacutež zasa-zena a v němž vstupuje na sceacutenu noveacute teacutema τὰ πάθη τῆς ψυχῆς Ukaacutezalo se že Aristoteleacutes z pochopitelnyacutech dů-vodů termiacutenem πάθη jenž je později doplněn ještě termiacutenem ἔργα v raacutemci tohoto specifickeacuteho kontextu odka-zuje na jakeacutekoli duševniacute atributy Daacutele se ukazuje že (teacuteměř) všechna tato πάθη či ἔργα nenaacuteležejiacute pouze duši ale jsou sdiacutelena takeacute přiacuteslušnyacutem živyacutem tělem Z tohoto důvodu baacutedaacuteniacute o duši přinaacuteležiacute fysikovi kteryacute při jejich de-finici bude zohledňovat všechny čtyři aristotelskeacute přiacutečiny

V dalšiacute čaacutesti je ukaacutezaacuteno že Aris-toteleacutes nejen vymezuje fysika oproti dialektikovi a později takeacute odbor-niacutekovi v praktickyacutech dovednostech matematikovi a prvniacutemu filosofovi

existenci ale pouze by byly prvniacutem filo-sofem myšleny (možno doplnit i jineacute slo-veso např zkoumaacuteny nahliacuteženy atd) ja-kožto odděleneacuteJisteacute řešeniacute teacuteto nesrovnalosti nabiacuteziacute Simplikios (Simplikios In Arist De ani-ma XI2311ndash16) kteryacute tvrdiacute že se inkri-minovanaacute Aristotelova formulace netyacutekaacute věciacute bdquonad naacutemildquo (οὐκ ἐπὶ τῶν ὑπερτέρων ἡμῶν) ale problematiky νοῦς jenž je v čase sveacuteho sestupu do těla zaacutero-veň oddělitelnyacute i neoddělitelnyacute (ἐν τῇ πρὸς σῶμα νεύσει χωριστὴ ἅμα ἐστὶ καὶ ἀχώριστος) Jakožto neoddělitelnyacute jej pak nahliacutežiacute φυσικός zatiacutemco jakožto od-dělitelnyacute prvniacute filosof

68

132015

ale že i samotnyacute termiacuten φυσικός po-užiacutevaacute ve dvou odlišnyacutech vyacuteznamech jednak pro označeniacute praveacuteho fysika jenž postupuje podle aristotelskyacutech zaacutesad a jednak pro badatele ioacutenskeacuteho typu kteryacute přiacuterodovědneacute zkoumaacuteniacute praktikuje nedostatečnyacutem způsobem

neboť se dle jeho naacutezoru omezuje pouze na vyacuteklad laacutetkoveacute přiacutečiny Za tiacutemto uacutečelem je mimo jineacute vypracovaacuten podrobnyacute rozbor několika spornyacutech miacutest řeckeacuteho textu a provedena kon-frontace s vybranyacutemi překlady Aristo-telova spisu do různyacutech jazyků

69JIŘIacute STR AacuteNSKYacuteKDO JE PODLE ARISTOTELA ΦΥΣΙΚΌΣ (DE AN 403A29ndashB18)

132015

ZKRATKY

AristoteleacutesDe an De animaPhys PhysicaMet Metaphysica

FilopoacutenosIn Arist De anima In Aristotelis De anima commentaria

HeacuterodotosHist Historiae

HomeacuterIl IliasOd Odyssea

PlatoacutenResp Respublica

SimplikiosIn Arist De anima In libros Aristotelis De anima commentaria

BIBLIOGRAFIE

Bartheacutelemy-Saint-Hilaire J (trans) (1846) Psychologie drsquoAristote Traiteacute de lrsquoame Paris Librairie Philosophique de Ladrange Dostupneacute z httpsbooksgoogleczbooksid=-MENA A A AYA A Jampprintsec= f r o n t c o v e r amp h l = c s amp s o u r c e = g b s _g e _ s u m m a r y _ r amp c a d = 0 v = onepageampqampf=false

Hamlyn D W (com trans) (1993) Aristotle De Anima Books II and III (with passages from Book I) Oxford Clarendon Press

Hicks R D (ed com trans) (1907) Aristotle De Anima Cambridge Cambridge University Press

Křiacutež A (trans) (1942) Aristoteleacutes O duši Praha Leichter

Polansky R (2007) Aristotlersquos De Ani-ma New York Cambridge University Press

Popov P S (trans) (1937) Аристотель О душе Moskva Gosudarstvjennoje sociaľno-jekonomičeskoje izdatjeľstvo Dostupneacute z httpwwwpsyliborguabooksarist01indexhtm

Rorty A O (1984) bdquoAristotle on the Metaphysical Status of Patheldquo Review of Metaphysics 38 s 521ndash546

Smith J A (trans) (1931) Aristotle On the Soul Oxford Clarendon Press Dostupneacute z httpclassicsmiteduAristotlesoulhtml

Smyth H W (1920) A Greek Grammar for Colleges New York American Book Company Dostupneacute z httpw w wperseustuftseduhoppertext doc=Perseus3Atext3A19990400 073Asmythp 3D2

Vychodil P J (trans) (1914) O duši Praha A Wiesner

70

132015

Studie je realizovaacutena na zaacutekladě projektu GA ČR GA15-08890S

ABSTRAKTAristotle describes Anaximanderrsquos interpretation of generation as lsquoseparation out of oppositesrsquo while implying that to apeiron should be understood as a mixture Simplicius on the other hand emphasises a lsquoseparation of oppositesrsquo that was supposed to take place due to the eternal motion While this represents a tendentious peripatetic interpretation it may have been a response to a conception proposed by Anaximander While the opposites probably referred to the various particular components of the world the process of separation was likely grounded in the biological background of cosmogony To wit the origin of the world can be described in terms of ejection of a fertile seed which grows and becomes more differentiated In this context separation does not mean any sort of detachment from the original mixture but rather just separation of one part or component from another Moreover separation is evidenced in other stages of the generation of the world where it jointly with the state of surrounding represents the original description of constitution of particular phenomena Further the eternal movement understood as the working of spontaneity of the boundless nature which underlies generation may have been linked to the issue of the infinite worlds

Aristotelův vyacuteklad Anaximandrova pojetiacute vznikuARISTOTLE ON ANAXIMANDERrsquoS CONCEPT OF GENER ATION

R ADIM KOČANDRLEFakulta filozofickaacute Zaacutepadočeskeacute univerzity v PlzniSedlaacutečkova 38306 14 Plzeňrkocandrkfizcucz

71R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

V teacuteto studii si chceme položit otaacutezku v jakeacutem smyslu maacuteme rozumět Anaximandrovu pojetiacute vzniku ktereacute Aristoteleacutes popisuje jako bdquovydělovaacuteniacute protikladůldquo Doxografie přitom Aris-totelův vyacuteklad podporuje ačkoli spiacuteše akcentuje bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Vyjdeme z předpokladu že jakkoli se jednaacute o tendenčniacute peripatetickyacute po-hled může se přesto zaklaacutedat na auten-tickeacutem Anaximandrovu popisu vzniku světa všech věciacute a jevů Našiacute snahou bude pochopit co mohlo Aristotela veacutest k tomu že proces vzniku u Anaxi-mandra vyložil praacutevě tiacutemto způsobem Navaacutežeme přitom na naše předchoziacute interpretace daneacuteho probleacutemu a po-kusiacuteme se přibliacutežit původniacute koncepci kteraacute mohla zavdat důvod k naacutesled-neacutemu Aristotelovu stanovisku Spolu

s rekonstrukciacute tohoto archaickeacuteho po-jetiacute teacutež poukaacutežeme na dalšiacute kontexty ktereacute s niacutem souvisejiacute

Když Aristoteleacutes v I knize Fyziky pojednaacutevaacute o problematice principů vraciacute se po kritice eleatů a jednoho ne-hybneacuteho principu k bdquobadatelům o přiacute-roděldquo Na zaacutekladě vysvětleniacute vzniku jsouciacutech věciacute pak mezi nimi odlišuje dvě skupiny Podle prvniacute z nich byl bdquozaacutekladniacutem tělesemldquo jeden z prvků a ostatniacute věci z něho vznikaly zhušťo-vaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem Druhaacute skupina myslitelů se naopak měla domniacutevat že se z jedna vydělujiacute protiklady

bdquoJak však tvrdiacute badateleacute o přiacuterodě jsou dva způsoby [vyacutekladu] Jedni se totiž domniacutevajiacute že [živloveacute] těleso ktereacute je zaacutekladem je jedno ať už ně-ktereacute ze třiacute [živlovyacutech těles] nebo jineacute

72

132015

ktereacute je hustšiacute než oheň a jemnějšiacute než vzduch Ostatniacute věci se podle nich rodiacute zhušťovaacuteniacutem a zřeďovaacuteniacutem čiacutemž vzni-kajiacute mnoheacute věci Toto jsou protiklady obecně vzato nadbytek a nedostatek stejně jako když Platoacuten mluviacute o velkeacutem a maleacutem až na to že tato určeniacute tvořiacute laacutetku přičemž jedno je tvar zatiacutemco podle badatelů o přiacuterodě je laacutetka to jedno v zaacutekladu a protiklady jsou roz-diacutely a tvary Jiniacute si však mysliacute že pro-tiklady se vydělujiacute z jedna v němž jsou (ἐκ τοῦ ἑνὸς ἐνούσας τὰς ἐναντιότητας ἐκκρίνεσθαι) jak tvrdiacute Anaximandros a ti kdo řiacutekajiacute že je jedno a mnoheacute jako Empedokleacutes a Anaxagoraacutes I podle nich se totiž všechno ostatniacute vyděluje (ἐκκρίνουσι) ze směsi (τοῦ μείγματος)ldquo1

Na textu je v prveacute řadě pozoru-hodneacute že Anaximandros neniacute uvaacuteděn v prvniacute skupině s ostatniacutemi monisty mezi nimiž jsou bezesporu miacuteněni i zbyliacute Miacuteleacuteťaneacute ale až s pozdniacutemi my-sliteli kteřiacute jsou obvykle řazeni k plu-ralistům Na druheacute straně k Anaxi-mandrovi by se mohlo vztahovat pouze bdquojednoldquo zatiacutemco k Empedokleovi a Anaxagorovi až naacutesledneacute rozlišeniacute mezi bdquojedniacutem a mnohyacutemldquo a zejmeacutena uvedeniacute směsi v sameacutem zaacutevěru Vzhle-dem k celeacutemu vyjaacutedřeniacute se lze opravdu domniacutevat že Aristoteleacutes mohl ve druheacute skupině rozlišovat dvě podsku-piny jejichž společnyacutem jmenovatelem bylo vysvětleniacute vzniku oddělovaacuteniacutem protikladů z jedna Anaximandros by

1 Aristoteleacutes Phys I4 187a12ndash23 = součaacutestiacute je DK 12 A 9 a DK 12 A 16 Neniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

přitom byl spojen praacutevě s tiacutemto jed-nem v němž byly protiklady původně obsaženy zatiacutemco Empedokleacutes a Ana-xagoraacutes by zastaacutevali koncepci směsi kteraacute jako takovaacute může byacutet poklaacutedaacutena zaacuteroveň za jedno i mnoheacute2

To že se ale k Anaximandrovi vzta-huje i odkaz ke směsi však zjevněji vysviacutetaacute z druheacuteho textu obsaženeacuteho v druheacute kapitole XII knihy Metafyziky v němž je Anaximandros opět zmiacuteněn v obdobneacute souvislosti

bdquoVšechno vznikaacute ze jsouciacuteho totiž z toho co je v možnosti zatiacutemco z ne-jsouciacuteho se nic neuskutečňuje A toto [to v možnosti] je ono Anaxagorovo jedno ndash neboť to je lepšiacute vyacuteraz než jeho sbquovšechno pospolulsquo i než Empedokleova a Anaximandrova směs (τὸ μῖγμα)ldquo3

Ačkoli se v teacuteto pasaacuteži o oddělo-vaacuteniacute protikladů explicitně nehovořiacute znovu se objevuje vymezeniacute směsi a tentokraacutet v přiacutemeacute souvislosti s Em-pedokleem a rovněž Anaximandrem Zaacuteroveň je naprosto patrnyacute Aristotelův způsob bdquoopravldquo ktereacute obvykle provaacutediacute u svyacutech předchůdců v přiacutepadě na-hrazeniacute původniacuteho spojeniacute bdquovšechno pospoluldquo jednem Můžeme tak expli-citně vidět autentickyacute způsob vyjadřo-vaacuteniacute a jeho přeznačeniacute peripatetickou terminologiiacute

V Aristotelově koncepci může byacutet směs poklaacutedaacutena jak za jedno tak zaacute-roveň za mnoheacute Budeme-li ji chaacutepat jako bdquosloženinuldquo aktuaacutelně existujiacuteciacutech prvků půjde o mnoheacute Budeme-li ale

2 Srov Gottschalk 1965 s 38ndash39 Seligman 1974 s 40ndash41

3 Aristoteleacutes Met XII2 1069b20ndash23 = DK 59 A 61

73R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

akcentovat původniacute stav kdy jsou pro-tiklady ve směsi obsaženy v možnosti můžeme směs vyložit jako jedno4 Když Simplikios opakovaně upozorňuje na skutečnost že podobně jako Aristote-leacutes i Theofrastos daacuteval do uacutezkeacute souvis-losti Anaximandra s Anaxagorou je to nejspiacuteše z důvodu toho že u obou mys-litelů bylo možneacute poklaacutedat směs všeho za jedno praacutevě tehdy bdquojestliže by se ně-kdo domniacuteval že směs všech [věciacute] je jednou přirozenostiacute neurčitou jak tva-rem tak velikostiacute [hellip]ldquo5 Vyacuteše uvedeneacute rozlišeniacute ve druheacute skupině badatelů o přiacuterodě tiacutem ziacuteskaacutevaacute svůj smysl

Popis vzniku v obdobneacutem vyacuteznamu oddělovaacuteniacute protikladů dosvědčuje u Anaximandra po Aristotelovi naacute-sledně Simplikios Činiacute tak ve sveacutem komentaacuteři Fyziky v sameacutem zaacutevěru refe-raacutetu o Anaximandrovi v němž mimo jineacute zmiňuje znaacutemyacute zlomek B1

bdquoMezi ty kteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmezneacutem patřiacute Anaximandros z Miacuteleacutetu syn Praxiadův žaacutek a naacutestupce Thaleacutetův Za počaacutetek a prvek toho co je prohlaacutesil bezmezno Jako prvniacute dal počaacutetku toto jmeacuteno Řiacutekaacute že počaacutet-kem neniacute ani voda ani žaacutednyacute z takzva-nyacutech prvků nyacutebrž jakaacutesi jinaacute přiroze-nost kteraacute je bezmeznaacute z niacutež vznikajiacute všechna nebesa a světy v nich Z těch pak je jsouciacutem věcem vznik do toho nastaacutevaacute i zaacutenik podle nutnosti navzaacute-jem si totiž platiacute trest a pokutu za [sveacute] bezpraacuteviacute podle řaacutedu času Takto to

4 Srov Hobza 2005 s 63ndash64 Seligman 1974 s 46

5 Simplikios In Arist Phys 2711ndash23 = čaacutest DK 59 A 41 15414ndash23 = DK 12 A 9a

řiacutekaacute slovy dosti baacutesnickyacutemi Je zřejmeacute že když pozoroval vzaacutejemnou proměnu čtyř prvků neuznal za podklad jeden z nich ale něco jineacuteho mimo ně Po-dle něj vznik neniacute působen proměnou prvku ale oddělovaacuteniacutem protikladů skrze věčnyacute pohyb (ἀποκρινομένων τῶν ἐναντίων διὰ τῆς ἀιδίου κινήσεως) Proto jej Aristoteleacutes zařadil k těm ko-lem Anaxagoryldquo6

Přestože vznik a zaacutenik představujiacute v textu zlomku B1 zcela vyacutesostneacute teacutema v teacuteto studii od jeho interpretace od-hleacutedneme Pro naacutes je důležityacute až dově-tek kteryacute celyacute referaacutet uzaviacuteraacute Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o paušaacutelniacute vymezeniacute ukazuje kam byl Anaxi-mandros v očiacutech pozdniacutech myslitelů řazen v otaacutezce vzniku Ponechaacuteme-li nyniacute stranou užitiacute jineacuteho slovesa Sim-plikios se s Aristotelem shoduje v tom že Anaximandrovi připisuje vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů Do-konce dodaacutevaacute že praacutevě tento moment vedl Aristotela k tomu aby Anaximan-dra řadil pospolu s Anaxagorou7 Danyacute postřeh naprosto odpoviacutedaacute citovanyacutem pasaacutežiacutem z Fyziky a Metafyziky Oproti Aristotelovi ovšem nevariuje mezi jednem a směsiacute ale praacutevě vymeze-niacutem jednoho počaacutetku celyacute text začiacutenaacute Aristotela naviacutec doplňuje zajiacutemavou okolnostiacute Podle něho mělo dochaacute-zet k oddělovaacuteniacute protikladů bdquověčnyacutem pohybemldquo

Musiacuteme miacutet ovšem na paměti že uvedenyacute způsob vzniku ve smyslu

6 Simplikios In Arist Phys 2413ndash25 = DK 12 A 9 = DK 12 B 1

7 O možneacute spojitosti Anaximandra a Ana-xagory viz Hobza 2005 s 71ndash72

74

132015

bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo neodraacutežiacute pů-vodniacute archaickou terminologii ale jednaacute se až o pozdniacute technickyacute peri-patetickyacute vyacuteklad kteryacute je uplatněn na předchoziacute bdquonaukyldquo Podobneacuteho mo-mentu Aristotelovy bdquoopravyldquo původ-niacutech koncepciacute ve snaze je racionalizo-vat jsme byli ostatně přiacutemyacutemi svědky ve vyacuteše citovaneacute Aristotelově pasaacuteži Již termiacuten bdquoprotikladyldquo (ἐναντία) neniacute u Miacuteleacuteťanů v přiacutemeacutem zlomku doložen Podobně se explicitně nevyskytuje ani v dochovanyacutech zlomciacutech Heacuterakleita z Efesu s niacutemž jsou protiklady jinak pevně spojovaacuteny Neobjevuje se ještě ani u zmiňovaneacuteho Anaxagory Za-tiacutemco uvedeniacute mysliteleacute užiacutevajiacute množ-stviacute rozličnyacutech a naprosto konkreacutetniacutech vyacuterazů mohly byacutet tyto naacutesledně obecně pojaty praacutevě jako protikladneacute složky světa Jednaacute se tak pouze o zevšeobec-něniacute všech předchoziacutech koncepciacute jed-notnyacutem Aristotelovyacutem hlediskem jak může byacutet patrneacute již z Aristotelova opakovaneacuteho sděleniacute že všichni jeho předchůdci bdquopoklaacutedali protivy za prin-cipyldquo8 V jeho očiacutech tak předjiacutemali jeho vlastniacute nauku neboť saacutem vysvětluje vznikaacuteniacute na zaacutekladě laacutetky a dvou proti-kladů tvaru a zbavenosti9

PROTIKLADYZaměřme se nejprve na otaacutezku jakeacute protikladneacute složky mohly u Anaximan-dra hraacutet roli S celyacutem jejich vyacutepisem se setkaacutevaacuteme v jineacute čaacutesti Simplikiova ko-mentaacuteře Aristotelovy Fyziky

8 Aristoteleacutes Phys I5 188a19 188a26 188b27

9 Srov Kratochviacutel 2014 s 68 Lloyd 1964 s 95ndash96

bdquoAnaximandros praviacute že pro-tiklady jsou v podkladu kteryacute je neomezenyacutem tělem a vydělujiacute se z něj (ἐκκρίνεσθαί) Jako prvniacute nazval pod-klad počaacutetkem Protiklady pak jsou tepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacute (καὶ τὰ ἄλλα)ldquo10

Simplikios opět hovořiacute o vydělovaacuteniacute protikladů ačkoli s užitiacutem jineacuteho slo-vesa než v předchoziacute pasaacuteži Naacutesledně ovšem nově protiklady konkreacutetně uvaacutediacute v podobě bdquotepleacute chladneacute sucheacute vlhkeacute a ostatniacuteldquo Zatiacutemco tak Aristote-leacutes hovořiacute pouze v obecneacute rovině o vy-dělovaacuteniacute protikladů aniž by přitom některeacute z nich uvedl Simplikios pro-tiklady vypisuje Celyacute vyacutečet je ovšem poplatnyacute pozdniacute terminologii neboť se objevujiacute paacuteroveacute dvojice ktereacute podle Aristotela vytvaacuteřejiacute jednotliveacute prvky Lze se proto viacutece než opraacutevněně domniacute-vat že uvaacuteděneacute kvality budou pouze navaacutezaacuteniacutem na Aristotelovu nauku kdy je každyacute z prvků (oheň voda vzduch země) vytvořen z dvojice protikladů (teplondashchlad suchondashvlhko) I vlastniacute počet prvků je přiacutemo daacuten počtem dvo-jic protikladů11

Obecně se předpoklaacutedaacute že kvality jakyacutemi jsou bdquoteploldquo a bdquochladldquo od Ana-ximandra opravdu nepochaacutezejiacute Lze naopak spiacuteše očekaacutevat že nahradily původniacute naprosto konkreacutetniacute vyjadřo-vaacuteniacute bdquoTeploldquo a bdquochladldquo tak nepředsta-vujiacute vlastnost některeacute daneacute věci ale zastupujiacute původniacute věc nebo jev ktereacute jsou tepleacute resp chladneacute Ještě Pla-toacuten připomiacutenaacute nezvyklost termiacutenu

10 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

11 Srov Lloyd 1964 s 96ndash98

75R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ποιότης bdquovlastnostldquo bdquokvalitaldquo doslova bdquojakostldquo a jeho užitiacute v obecneacutem smys-lu12 G S Kirk proto tvrdiacute že se bdquopro Anaximandra svět možnaacute sestaacuteval ze substanciacute ktereacute sice měly individuaacutelniacute tendence protikladneacute individuaacutelniacutem tendenciacutem jinyacutech substanciacute ale nemu-sely byacutet formaacutelně popisovaacuteny jako pro-tiklady ve smyslu např tvrdeacuteho a měk-keacuteholdquo13 Termiacuteny bdquoteploldquo a bdquochladldquo naacutesledně překryly původniacute jakyacutemi mohly byacutet bdquojednoduše oheň viacutetr že-lezo voda muž žena apodldquo1415

Ačkoli Simplikios nijak nevy-bočuje z peripatetickeacuteho vymezeniacute protikladů pozoruhodnaacute je jeho zmiacutenka o bdquoostatniacutechldquo protikladech kteraacute naznačuje že se ve skutečnosti původně jednalo o širšiacute škaacutelu kteraacute byla naacutesledně tendenčně zuacutežena Jak daacutele uvidiacuteme je možneacute se domniacutevat že ani nemusiacute jiacutet o protikladneacute složky světa jako takoveacute ale prostě o různeacute konkreacutetniacute věci ktereacute vstupujiacute do vzaacute-jemnyacutech vztahů V tomto smyslu mů-žeme vyklaacutedat i zmiacutenku o bdquojsouciacutech věcechldquo (τὰ ὄντα) v Anaximandrově zlomku B1

Můžeme poznamenat že ani v jed-nom textu se neobjevujiacute konkreacutetniacute přiacute-klady protikladů Je přitom zajiacutemaveacute že u Anaximena Simplikios podoby složek světa uvaacutediacute a to jen kraacutetce po pasaacuteži v niacutež Anaximandrovi připsal pojetiacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute

12 Platoacuten Tht 182andashb13 Srov KRS 2004 s 15614 Srov KRS 2004 s 15615 Srov Cornford 1965 s 162 Guthrie 1985

s 79 Houmllscher 1970 s 292ndash293 Kahn 1960 s 178

protikladů16 Jednotliveacute složky (oheň vzduch viacutetr oblak voda země ka-meny) ktereacute jsou v textu vyjmenovaacuteny představujiacute zaacutekladniacute konstituenty světa jež se naleacutezajiacute ve vzaacutejemnyacutech re-laciacutech Naacutesledně mohly byacutet vyklaacutedaacuteny praacutevě jako protiklady

Pokud Aristoteleacutes soudiacute že Ana-ximandros popisoval vznik ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů přičemž do-xografie tento poznatek podporuje měli bychom si položit otaacutezku zda je z dochovanyacutech textů možneacute po-dobneacute tvrzeniacute potvrdit Kromě pasaacutežiacute ktereacute napřiacuteklad přibližujiacute vznik větru nebo živočichů je vyacutesostnyacutem teacutema-tem vzniku pochopitelně problema-tika kosmogonie Lze soudit že praacutevě z teacuteto oblasti Aristoteleacutes a Theofrastos vychaacutezeli

Anaximandrův popis vzniku světa je dochovaacuten prostřednictviacutem Pseudo--Pluacutetarchovyacutech Stromat zachovanyacutech Eusebiem v Praeparatio evangelica17 Jak se často uvaacutediacute spolu se svědec-tviacutemi Simplikia a Hippolyta text před-stavuje jednu z dochovanyacutech variant Theofrastova vyacutekladu Anaximandrova principu Maacute však reprezentovat spiacuteše volneacute podaacuteniacute

bdquoPo Thaleacutetovi tvrdil jeho druh Ana-ximandros že bezmezneacute je přiacutečinou vznikaacuteniacute a zanikaacuteniacute veškerenstva Praviacute že z něj se odloučila (ἀποκεκρί-σθαι) nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacute Daacutele řekl že zaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

16 Simplikios In Arist Phys 2426 = DK 13 A 5

17 Eusebios Praep evan I82

76

132015

(ἀπείρου αἰῶνος) protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacute Řekl takeacute že Země je podoby vaacutelcoveacute a že jejiacute hloubka je třetinou jejiacute šiacuteřkyldquo18

Text naacutesledně pokračuje vlastniacutem popisem kosmogonie

bdquoŘiacutekaacute pak že to co rodiacute (τὸ γόνιμον) teplo a chlad se při vzniku tohoto světa odloučilo (ἀποκριθῆναι) z toho co trvaacute (ἐκ τοῦ ἀιδίου) a z něj vyrostla kolem vzduchu kteryacute je okolo Země jakaacutesi planouciacute sfeacutera jako kůra (φλοιόν) kolem stromu Když se tato sfeacutera odlaacutemala (ἀπορραγείσης) a uza-vřela (ἀποκλεισθείσης) do jakyacutechsi kruhů ustavilo se Slunce Měsiacutec a hvězdyldquo19

Ponechaacuteme-li pro tuto chviacuteli stra-nou vyacuteklad celeacute pasaacuteže a zaměřiacuteme-li se vyacutehradně na otaacutezku protikladů vi-diacuteme že v textu jsou explicitně dolo-ženy dva protiklady z vyacuteše uvedenyacutech vyacutečtů ndash teplo a chlad Vyacuteraznou roli tepla a chladu v obdobneacutem kontextu potvrzuje teacutež Aacuteetios když přinaacutešiacute kraacutet-kou zpraacutevu o povaze nebe

bdquoO nebi jakaacute je jeho podstata Ana-ximandros řiacutekaacute že je ze směsi tepla a chladuldquo20

Teplo a chlad jsou uvedeny jako zaacute-kladniacute paacuter protikladů v nejranějšiacute faacutezi kosmogonickeacuteho procesu Vzhledem k tomu je evidentniacute že popis kosmogo-nie je opět poplatnyacute Aristotelově nauce a pozdniacute terminologii Je pravděpo-dobneacute že danyacute interpretačniacute posun můžeme spatřit přiacutemo v textu citovaneacute

18 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1019 Tamteacutež20 Aacuteetios Plac II113 (MansfeldndashRunia

2009) = DK 12 A 17a

Pseudo-Pluacutetarchovy pasaacuteže Po proti-kladech tepla a chladu naacutesledujiacute přiacute-klady vzduchu země a předevšiacutem pla-nouciacute sfeacutery kteraacute je v teacuteto souvislosti nejviacutece naacutepadnaacute Pokud archaickyacute text obsahoval zmiacutenky o planouciacute sfeacuteře a vzduchu uvedeniacute tepla a chladu může představovat pouze pozdniacute vsuvku kteraacute vychaacutezela z těchto složek vznika-jiacuteciacuteho univerza Doplňovala je přitom novou terminologiiacute pochaacutezejiacuteciacute z nauky o prvciacutech Zaacuteroveň by se jednalo o jeden z nepřiacutemyacutech poukazů že pasaacutež přece jen obsahuje pozůstatky původniacuteho vy-jadřovaacuteniacute Teplo tak nejspiacuteše zastupuje planouciacute sfeacuteru zatiacutemco chlad vzduch U Aacuteetia v popisu povahy nebe pak mohlo podobneacute nahrazeniacute již naprosto bdquopřepsatldquo oheň a vzduch ktereacute spolu-vytvaacuteřejiacute nebeskaacute tělesa Jak daacutele uvi-diacuteme bude to zejmeacutena oheň planouciacute sfeacutery a vlhkost vzduchu ktereacute budou naacutesledně vyacuterazně vstupovat do vzaacutejem-nyacutech vztahů a tiacutem určovat svět21

Ch H Kahn22 naviacutec soudiacute že mimo hlavniacute protiklady tepla a chladu mu-selo během kosmogonickeacuteho procesu dojiacutet k odděleniacute takeacute dalšiacutech primaacuter-niacutech sil a čaacutestiacute tedy jinyacutech paacuterů proti-kladů K podobneacutemu předpokladu ale neniacute průkaznaacute textovaacute opora Přesto daacutele v souvislosti se vznikem blesku poukaacutežeme na jinyacute možnyacute paacuter proti-kladů v podobě světla a tmy

Můžeme ovšem vůbec zvaacutežit zda Pseudo-Pluacutetarchos opravdu popisuje kosmogonickyacute proces nebo zda se ne-jednaacute pouze o vyliacutečeniacute až naacutesledneacute faacuteze

21 Srov Lloyd 1964 s 9722 Srov Kahn 1960 s 163

77R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

vzniku a uspořaacutedaacuteniacute nebe V takoveacutem přiacutepadě by samotnyacute vznik vzduchu země a moře nebyl popsaacuten23 V textu se totiž objevuje růst planouciacute sfeacutery kolem již patrně existujiacuteciacuteho vzduchu a Země Zda vzduch se Zemiacute již existo-valy dřiacuteve nebo jde spolu se vznikem planouciacute sfeacutery o simultaacutenniacute procesy neniacute přitom dobře patrneacute Nejednalo by se tak o samotnyacute prvotniacute vznik pro-střednictviacutem oddělovaacuteniacute protikladů ale až o faacutezi vzniku nebe naacutesledovanou faacuteziacute ustaveniacute nebeskyacutech těles

Proti vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů však na prvniacute pohled může nejviacutece hovořit skutečnost že se nej-prve neoddělily samotneacute protiklady ale naopak to co je až naacutesledně zplodilo ndash bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) Ještě předtiacutem naviacutec Pseudo-Pluacutetarchos uvaacutediacute že se z bezmezna bdquoodloučila nebesa a vůbec veškeraacute světovaacute uspořaacutedaacuteniacute jež jsou bezmeznaacuteldquo Protiklady jako takoveacute tedy explicitně nezmiňuje Podle Simplikia a Hippolyta kteřiacute by měli představo-vat jineacute verze původniacuteho Theofrastova textu vznikajiacute z bezmezna bdquonebesa a světy v nichldquo Pokud ovšem oba autoři mluviacute shodně pouze obecně o vzniku zatiacutemco Pseudo-Pluacutetarchos rovnou ho-vořiacute o bdquoodloučeniacute nebesldquo mohl by v da-neacutem bodě čaacutestečně představovat pů-vodniacute zněniacute Zvlaacuteště pokud Simplikios v dovětku za zlomkem způsob vzniku specifikuje v obdobneacutem duchu bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo24 Zmiacutenka o bdquoodloučeniacute nebesldquo přitom bude obecnyacutem konstatovaacuteniacutem

23 Srov Houmllscher 1970 s 29124 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12

A 9 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) (edice Marcovich přitom opravuje

ktereacute Pseudo-Pluacutetarchos daacutele rozvaacutediacute v kosmogonickeacute pasaacuteži

ODDĚLOVAacuteNIacuteDřiacuteve než přistoupiacuteme k bližšiacutemu vyacute-kladu kosmogonickeacuteho děniacute zastavme se ale nejprve u vlastniacuteho procesu od-dělovaacuteniacute V prveacute řadě lze poznamenat že se jednaacute o pozoruhodnyacute moment neboť měl Anaximandra odlišovat od ostatniacutech Miacuteleacuteťanů Aristoteleacutes při-tom užiacutevaacute vyacuteraz ἐκκρίνεσθαι Pokud se vyjadřuje v tom smyslu že se proti-klady měly bdquovydělovat z jedna v němž jsouldquo přičemž na zaacutevěr zmiacuteniacute pojem směsi je celaacute situace nesena vyacuterazně mechanisticky

Aristotelova formulace však neniacute dalšiacutemi autory doslovně sdiacutelena neboť se v daneacutem kontextu vyskytuje i jineacute kliacutečoveacute sloveso Pseudo-Pluacutetarchos při popisu odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo užiacutevaacute vyacuteraz ἀποκριθῆναι Objevuje se rovněž u Hippolyta ačkoli v tomto přiacutepadě se jednaacute o pozdějšiacute faacutezi kosmogonie

bdquoNebeskaacute tělesa jsou jako kruh ohně odloučila se (ἀποκριθέντα) z ohně kteryacute byl v kosmu a obklopil (περιληφθέντα) je vzduchldquo25

Hippolytos se obdobně vyjadřuje takeacute v souvislosti se vznikem větru

bdquoViacutetr vznikaacute když se ze vzduchu vyloučiacute (ἀποκρινομένων) nejjemnějšiacute paacutery a jakmile se shromaacuteždiacute dajiacute se do pohybuldquo26

u Hippolyta singulaacuter τὸν κόσμον na pluraacutel τοὺς κόσμους)

25 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

26 Hippolytos Ref I67 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

78

132015

Pokud Simplikios v kliacutečoveacute pasaacuteži (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) pou-žiacutevaacute sloveso ἀποκρίνεσθαι mohlo by se zdaacutet že vychaacuteziacute z Theofrasta (jakkoli se maacute za to že dovětek za zlomkem Theofrasta netlumočiacute) kteryacute nejleacutepe odraacutežiacute původniacute Anaximandrovo vyja-dřovaacuteniacute zatiacutemco ἐκκρίνεσθαι předsta-vuje vlastniacute Aristotelovu interpretaci Sloveso ἐκκρίνεσθαι je ovšem v na-prosto shodneacutem kontextu u Simpli-kia takeacute doloženeacute27 Simplikios naviacutec u Anaxagory použil v kosmogonickeacute souvislosti ἀποκρίνεσθαι kde bychom spiacuteše očekaacutevali praacutevě ἐκκρίνεσθαι

bdquoAnaxagoraacutes tvrdiacute že z jedneacute směsi se vydělujiacute (ἀποκρίνεσθαί) stejnorodeacute podiacutely neomezeneacute co do množstviacute při-čemž všechny věci jsou ve všem Cha-rakter každeacute z nich je daacuten tiacutem co [v niacute] převažujeldquo28

Na jineacutem miacutestě je u Anaxagory po-dobně možneacute čiacutest

bdquoVždyť vzduch i aitheacuter se vydě-lujiacute (ἀποκρίνονται) od obklopujiacuteciacuteho množstviacute a to co obklopuje je bez-mezneacute co do množstviacuteldquo29

Pseudo-Pluacutetarchos v pokračovaacuteniacute sveacute zpraacutevy při popisu odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery nadto ještě použiacutevaacute slo-veso ἀπορρήγνυμαι přičemž jeho vyjaacutedřeniacute vypoviacutedaacute o mechanickeacutem procesu Daacutele uvidiacuteme že když Aacuteetios přibližuje vznik prvniacutech živyacutech by-tostiacute užiacutevaacute obdobnyacute motiv rozlaacutemaacuteniacute

27 Simplikios In Arist Phys 15022ndash24 = DK 12 A 9

28 Simplikios In Arist Phys 15523ndash25 = DK 59 B 1

29 Simplikios In Arist Phys 15531ndash1561 = DK 59 B 2

(περιρρηγνυμένου) ostnateacute kůry ob-klopujiacuteciacute tyto živočichy Hippolytos zase užije ve vyacutekladu vzniku nebes-kyacutech těles tvar slovesa ἀποκρίνεσθαι Ačkoli se nejednaacute o popisy jedneacute a teacuteže udaacutelosti neboť Pseudo-Pluacutetarchos popisuje odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery za-tiacutemco Hippolytos vznik nebeskyacutech tě-les jednaacute se o analogickeacute situace Lze předpoklaacutedat že společnyacutem jmenova-telem je v nich praacutevě oheň pochaacutezejiacuteciacute z někdejšiacute planouciacute sfeacutery V každeacutem přiacutepadě je evidentniacute že proces oddě-lovaacuteniacute je u dochovanyacutech autorů bohatě doložen

Ohledně rozdiacutelu mezi uvedenyacutemi slovesy se U Houmllscher domniacuteval že Simplikios v zaacutevěru sveacuteho referaacutetu (In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9) ve sku-tečnosti zohledňuje Aristotela a teorii prvků s dvojiciacute zaacutekladniacutech protikladů Aristoteleacutes přitom mohl zaměnit pů-vodniacute bdquooddělovaacuteniacuteldquo za bdquovydělovaacuteniacuteldquo kdyby bylo τὸ ἄπειρον pochopeno jako směs protikladů Theofrastos totiž ne-měl Anaximandrovi připisovat bdquooddě-lovaacuteniacuteldquo protikladů nyacutebrž bdquooddělovaacuteniacute nebesldquo (ἀποκεκρίσθαι) jak jsme viděli u Pseudo-Pluacutetarcha30

Přesto se zdaacute že oproti rozdiacutelům mezi užitiacutem jednotlivyacutech sloves bude naopak zaacutesadniacute vlastniacute pochopeniacute a vyacuteklad celeacute situace Zatiacutemco se tak u Aristotela setkaacutevaacuteme spiacuteše s mecha-nistickyacutem odděleniacutem jednotlivyacutech složek z původniacute směsi v přiacutepadě Pseudo-Pluacutetarcha se může jednat o bio-logickeacute vyzněniacute celeacute situace U něho se primaacuterně nejednaacute o odděleniacute

30 Srov Houmllscher 1970 s 285ndash290 KRS 2004 s 167ndash168

79R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

protikladnyacutech složek z nichž se daacutele sestaacutevaacute svět ale o odloučeniacute něčeho co daacutele plodiacute Pokud mohou byacutet slovesa ἀποκρίνεσθαι a ἐκκρίνεσθαι vzaacutejemně užita v embryonaacutelniacutem či v biologickeacutem smyslu bdquovyloučeniacuteldquo31 mohli bychom v analogickeacutem smyslu vyložit i celyacute motiv bdquooddělovaacuteniacute protikladůldquo Pocho-piacuteme-li jednotliveacute způsoby vyjadřujiacuteciacute určityacute druh odděleniacute jako bdquovyloučeniacuteldquo mohli bychom celou Anaximandrovu kosmogonii naacutesledně vniacutemat v bio-logickeacutem smyslu Biologickeacutemu vyacute-kladu přitom nahraacutevaacute i zmiacutenka o kůře stromu kteraacute se objevuje v souvis-losti s přirovnaacuteniacutem růstu planouciacute sfeacutery a jejiacuteho naacutesledneacuteho obepiacutenaacuteniacute vzduchu32

KOSMOGONIEOtaacutezka vzniku uacutezce souvisiacute s povahou Anaximandrova bdquopočaacutetkuldquo (ἀρχή) z něhož maacute vše vznikat Je dobře znaacutemeacute že teacutema bdquopočaacutetkuldquo u předsoacute-kratiků tendenčně vychaacuteziacute z Aristote-lovy koncepce přiacutečin Přesto se lze do-mniacutevat že za niacutem můžeme tušit obrysy původniacutech pojetiacute na ktereacute Aristoteleacutes reagoval Domniacutevaacuteme se že bychom v teacuteto souvislosti mohli zejmeacutena oče-kaacutevat akcent archaickyacutech myslitelů na ty z nejpodstatnějšiacutech projevů života na nichž se život zaklaacutedaacute a daacutele rozviacutejiacute Praacutevě mezi ně bezpochyby patřiacute vlh-kost nebo vzduch ktereacute jsou v textech Miacuteleacuteťanů uvaacuteděny

Anaximandros měl za počaacutetek všeho poklaacutedat bezmezno (τὸ ἄπειρον)

31 Srov LSJ s v ἀποκρίνω a ἐκκρίνω32 Srov Graham 2006 s 32

Pokud Aristoteleacutes řadiacute Anaximandra mezi ty kteřiacute podle něho vyklaacutedali vznik jako vydělovaacuteniacute protikladů při-čemž explicitně uvaacutediacute koncepci směsi neniacute překvapeniacutem že τὸ ἄπειρον bylo v minulosti vymezovaacuteno praacutevě jako směs protikladů33 Jak jsme ale při ji-nyacutech přiacuteležitostech dřiacuteve uvedli ob-jevuje-li se Anaximandrův princip jako τὸ ἄπειρον de facto až v textech založenyacutech na Theofrastovi lze se naacute-sledně domniacutevat že to byl Theofrastos či jinyacute z peripatetiků kteryacute daneacute sub-stantivum vytvořil Zdaacute se přitom že mohlo vychaacutezet předevšiacutem z adjektiva ἄπειρος Zmiacuteněneacute adjektivum je pak často u Anaximandra spojeneacute s termiacute-nem φύσις Ačkoli se bezesporu jednaacute pouze o peripatetickou konstrukci spojeniacute φύσις ἄπειρος bdquobezmeznaacute přirozenostldquo by mohlo byacutet oproti substantivu τὸ ἄπειρον vhodnějšiacute alternativou34

Pokud jedniacutem z původniacutech vyacute-znamů termiacutenu φύσις35 byl bdquorůstldquo mohlo by se praacutevě zde jednat o akcent na všudypřiacutetomnou siacutelu vedouciacute ke zrodu a růstu Růst přitom směřuje k tvaru kteryacute je důsledkem celeacuteho růstu Ačkoli v podobneacutem smyslu vy-meziacute děniacute v přiacuterodě mnohem později Aristoteleacutes mohli bychom přesto uvaacute-žit zda se již u Anaximandra nejed-nalo o termiacuten postihujiacuteciacute život a jeho nejzaacutekladnějšiacute projevy V takoveacutem přiacutepadě by se nabiacutezela možnost chaacutepat

33 Srov Cherniss 1971 s 377ndash379 Vlastos 1947 s 170ndash172

34 Srov Couprie Kočandrle 2013 Kočandrle 2011a 2011b

35 Srov LSJ s v φύσις

80

132015

Miacuteleacuteťanův vyacuteklad ve smyslu bezmezneacute přirozenosti vyjadřujiacuteciacute siacutelu a moc přiacute-rody z niacutež vše pochaacuteziacute

Vraacutetiacuteme-li se k vyacuteše uvedeneacutemu Pseudo-Pluacutetarchovu popisu kosmogo-nie vidiacuteme že na prvniacute pohled obsa-huje zmiacutenky o čase generativniacute siacutele oddělovaacuteniacute a protikladech Přestože pa-saacutež bude vyacuteznamně zatiacutežena tendenčniacute peripatetickou optikou obsahuje zaacutero-veň naacuteznaky původniacuteho textu

Přestože Pseudo-Pluacutetarchos neho-vořiacute o odloučeniacute bdquotoho co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) přiacutemo z bezmezna nyacutebrž do-slova bdquoz toho co trvaacuteldquo (ἐκ τοῦ ἀιδίου) maacute se obvykle za to že bdquoto co trvaacuteldquo je pouze opisem za bezmezno Vznik nebes ve smyslu jejich bdquoodloučeniacuteldquo z bezmezna je naviacutec uveden v textu kteryacute kliacutečoveacute pasaacuteži přiacutemo předchaacuteziacute Dalšiacute obtiacuteže působiacute zejmeacutena termiacuten τὸ γόνιμον U Miacuteleacuteťanů jej užiacutevaacute takeacute Simplikios ve spojeniacute s rodiacuteciacute schop- nostiacute vody

bdquoA ti kteřiacute předpoklaacutedali jeden prvek jako Thaleacutes Anaximandros a Heacuterakleitos z nich každyacute zaměřil pozornost k působiacuteciacute a rodiacuteciacute povaze onoho prvku Thaleacutes zaměřil pozor-nost k rodiacuteciacute (τὸ γόνιμον) vyživujiacuteciacute udržujiacuteciacute oživujiacuteciacute a formujiacuteciacute schop-nosti vody Heacuterakleitos k životodaacuter-nosti a tvořivosti ohně Anaximeneacutes k vlastnostem vzduchu co se snadno formuje a snadno přechaacuteziacute na obě strany jak k ohni tak k vodě Jako i Anaximandros předpoklaacutedal něco mezi co se snadno proměňujeldquo36

36 Simplikios In Arist Phys 368 = TP 2 As 135

S velkou pravděpodobnostiacute se ale jednaacute až o pozdniacute termiacuten kteryacute může v daneacutem kontextu pochaacutezet od Theo-frasta Lze očekaacutevat že Anaximandros užil naprosto konkreacutetniacute vyacuteraz kteryacutem mohl byacutet v uvedeneacute souvislosti termiacuten σπέρμα bdquosemenoldquo nebo spiacuteše γόνος bdquosemenoldquo ktereacute uacutezce souvisiacute s vlhkostiacute Podobneacute čteniacute by mohlo podpořit před-poklad že v přiacutepadě Anaximandrovy kosmogonie maacuteme opravdu co do či-něniacute s kvazibiologickyacutem procesem37

Pokud celyacute text vyložiacuteme z biolo-gickeacuteho hlediska Anaximandros mohl tvrdit že v daacutevnyacutech časech došlo pů-sobeniacutem bezmezneacute moci přiacuterody k vy-loučeniacute semene ktereacute daacutele rostlo a roz-viacutejelo se do dalšiacutech tvarů Nastalo tak prvopočaacutetečniacute odděleniacute ktereacute může byacutet vyloženo jako vyacuteron semene akti-vitou bezmezneacute siacutely přiacuterody Nemusiacute se přitom předpoklaacutedat existence pů-vodce z něhož se semeno vyloučilo a kteryacute by byl přiacutepadně situovaacuten mimo vznikajiacuteciacute svět Odděleniacute semene zde může byacutet vlastniacutem popisem prvotniacuteho zrodu vůbec Mohli bychom předpo-klaacutedat že saacutem Anaximandros celou si-tuaci leacutepe nevykreslil přičemž akcent byl položen praacutevě na objeveniacute plod-neacuteho semene a zejmeacutena na jeho dalšiacute vyacutevoj Možnaacute bychom mohli celyacute po-pis parafraacutezovat naacutesledujiacuteciacutemi slovy bdquoNa počaacutetku se vyloučilo semenohellipldquo či bdquoVe věčnosti došlo k vyacuteronu semenehellipldquo Semeno zde může byacutet pochopeno jako prvniacute hmatatelnyacute důkaz působeniacute bez-mezneacute siacutely přiacuterody a jeho vyloučeniacute

37 Srov Baldry 1932 s 29ndash30 DK I s 83 Heidel 1913 s 686 Houmllscher 1970 s 292 Kahn 1960 s 57 KRS 2004 s 169ndash170

81R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

může byacutet vyacuterazem jejiacute spontaneity ve smyslu popisu zrodu a dalšiacuteho růstu Věčnyacute pohyb můžeme naacutesledně vniacutemat jako pozdniacute opis nekončiacuteciacuteho půso-beniacute teacuteto bezmezneacute siacutely

V přirozenosti kteraacute je bezmeznaacute dojde k diferenciaci prvotniacutemu od-lišeniacute jednoho od druheacuteho Kvůli vnitřniacutem přiacutečinaacutem tak došlo k oddě-leniacute vymezeneacute čaacutesti z původně bliacuteže nevymezeneacuteho prostřediacute Odděleniacute zaklaacutedaacute diferenciaci kteraacute vede k vy-mezeniacute toho ktereacuteho tvaru tedy vy-hraněniacute vlastniacuteho života a současně poukazuje k siacutele sveacuteho původu Se-meno kliacutečiacute a daacutele se vyviacutejiacute až se zfor-muje do podoby planouciacute sfeacutery obklo-pujiacuteciacute vzduch a Zemi Vzduch přitom představuje mlhu doslova se jednaacute o prvotniacute vlhkost Tuto vlhkost se-meno během sveacuteho rozvoje absorbuje ve staacutele většiacutem množstviacute Sfeacutera v dal-šiacutem stupni vyacutevoje semene praskne ndash odlaacuteme se Vzniknou nebeskaacute tělesa a začne se strukturovat podoba celeacuteho fenomenaacutelniacuteho světa38

U Pseudo-Pluacutetarcha tak můžeme doložit hned několik faacuteziacute oddělovaacuteniacute Nejprve dojde spontaneitou bezmezneacute siacutely přiacuterody k vyloučeniacute semene jako prvniacutemu dokladu zrodu Semeno ve sveacutem dalšiacutem vyacutevoji roste do tvaru planouciacute sfeacutery jejiacutež čaacutesti se v dalšiacute faacutezi rovněž odděliacute Každyacute dalšiacute krok diferenciace světa od odděleniacute ohně a vzduchu-vlhkosti je pokračovaacuteniacutem původniacute diference vedouciacute ke vzniku fenomenaacutelniacuteho světa Zachovaacutevaacute se a staacutele znovu ustavuje ve vzniku země

38 Srov Kratochviacutel 2010 s 251ndash254

a moře jednotlivyacutech meteorologickyacutech fenomeacutenů i živyacutech bytostiacute

Nejednaacute se ovšem o odděleniacute z po-myslneacute směsi ale o odděleniacute jednoho od druheacuteho Daacutele uvidiacuteme že se při-tom odděluje nejen stejneacute od stejneacuteho (jako v přiacutepadě ohně) ale současně jineacute od jineacuteho (v přiacutepadě ohně a vzdu-chu) Konkreacutetniacute složky světa v podobě planouciacute sfeacutery a vzduchu konstituujiacute svět a zaacuteroveň reprezentujiacute bezmeznou siacutelu přiacuterody kteraacute je v nich přiacutetomna V biologickeacutem vyzněniacute se jednaacute o po-pis působeniacute teacuteto moci kteraacute zaklaacutedaacute vznik a vede k dalšiacutemu růstu

Teacutema oddělovaacuteniacute ktereacute je doloženeacute v Anaximandrově kosmogonii se při-tom často vraciacute napřiacuteč kulturami při popisech vzniku světa ve smyslu oddě-leniacute nebe a země Podobně se v knize Genesis hovořiacute o odděleniacute prvotniacutech vod39 Praacutevě v obdobneacutem smyslu by-chom mohli zpětně rekonstruovat a vysvětlit Anaximandrovu koncepci kteraacute byla až naacutesledně u Aristotela bdquopřeloženaldquo do podoby τὸ ἄπειρον jako směsi a vzniku pochopeneacutemu ve smy-slu oddělovaacuteniacute protikladů

V každeacutem přiacutepadě lze na popisu kos-mogonie doložit že zpraacutevy ktereacute Ana-ximandrovi připisujiacute vysvětleniacute vzniku ve smyslu oddělovaacuteniacute protikladů majiacute nejspiacuteše opravdu autentickeacute jaacutedro V textu se skutečně setkaacutevaacuteme nejen s teacutematem oddělovaacuteniacute ale jsou zmiacute-něny teacutež konkreacutetniacute podoby protikladů Pseudo-Pluacutetarchův popis kosmogonie naacutem tak může zpětně pomoci pochopit Anaximandrův vyacuteklad vzniku

39 Gn 16ndash8

82

132015

bdquoODDĚLOVAacuteNIacute PROTIKLADŮldquoVznik nebeskyacutech těles podle Pseudo- -Pluacutetarcha nastaacutevaacute po odlaacutemaacuteniacute pla-nouciacute sfeacutery kdy se jejiacute pozůstatky naacutesledně zformujiacute do noveacuteho tvaru ndash kruhů Těmito kruhy jsou Slunce Mě-siacutec a hvězdy40 Odlaacutemaacuteniacute ohniveacute sfeacutery tak představuje po vyloučeniacute semene dalšiacute hlavniacute faacutezi diferenciace vedouciacute k ustaveniacute tvaru celeacuteho vznikajiacuteciacuteho univerza

Viděli jsme že uacutezkou souvislost mezi kosmogonickou planouciacute sfeacute-rou a nebeskyacutemi tělesy kteraacute doslova představujiacute jejiacute zbytky doklaacutedaacute rovněž Hippolytos Naviacutec přinaacutešiacute důležiteacute od-lišeniacute mezi celyacutem kruhem kteryacute tvořiacute vlastniacute nebeskeacute těleso a průduchem jiacutemž se na nebi bdquoukazujeldquo

bdquoJsou však průduchy jakožto ja-keacutesi poacutery na způsob piacutešťaly kteryacutemi se nebeskaacute tělesa ukazujiacute Proto takeacute uzavřeniacutem těchto průduchů dochaacuteziacute k zatměniacutemldquo41

Nebeskaacute tělesa v prvniacute řadě sestaacute-vajiacute z ohně někdejšiacute planouciacute sfeacutery kteryacute se ustavil do noveacuteho tvaru ohni-veacuteho kruhu Ten byl zaacuteroveň obklopen vzduchem v konzistenci husteacute mlhy jenž se původně naleacutezal uvnitř sfeacutery Přestože celyacute ohnivyacute kruh tělesa neniacute kvůli tomu viditelnyacute vnitřniacute oheň vyzařuje skrze průduch na jednom z miacutest vzdušneacuteho obalu Slunce Mě-siacutec a hvězdy ktereacute vidiacuteme na obloze jsou tak jen průduchy do mlžnyacutech obalů gigantickyacutech ohnivyacutech kruhů

40 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1041 Hippolytos Ref I6 4 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11

nebeskyacutech těles otaacutečejiacuteciacutech se kolem Země42

Slunce Měsiacutec a hvězdy majiacute miacutet shodnou povahu a majiacute se lišit de facto jen svyacutemi rozměry Univerzum se se-staacutevaacute z těchto koncentrickyacutech kruhů nebeskyacutech těles umiacutestěnyacutech kolem Země v jejich středu Otaacutečejiacute se kolem Země a zaacuteroveň ležiacute jeden za druhyacutem kdy nejbliacuteže zemskeacutemu povrchu se naleacutezajiacute kruhy hvězd zatiacutemco kruh Slunce je v největšiacute vzdaacutelenosti43

Po zformovaacuteniacute nebeskyacutech těles a tvaru celeacuteho univerza dochaacuteziacute k vy-hraněniacute dalšiacutech jednotlivyacutech oblastiacute Protikladnyacutemi složkami ktereacute určujiacute zaacutekladniacute směr všeho děniacute je zejmeacutena prvotniacute vlhkost a teplo Slunce Ačkoli z textů neniacute zcela zřejmeacute odkud pr-votniacute vlhkost pochaacuteziacute lze se opraacutev-něně domniacutevat že se původně jednaacute o vzduch naleacutezajiacuteciacute se uvnitř planouciacute sfeacutery Ten po odlaacutemaacuteniacute sfeacutery naacutesledně unikl do nově otevřeneacuteho prostoru v němž se formovalo univerzum V podobě husteacute mlhy vytvořil nejen obal nebeskyacutech těles ale představoval takeacute prostřediacute v němž se od prvniacutech kosmogonickyacutech faacuteziacute nachaacutezela celaacute Země

Vysušovaacuteniacutem prvotniacute vlhkosti ze-jmeacutena teplem Slunce se daacutele objevila suchaacute země nad kterou se ustavila

42 Aacuteetios Plac II164 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 18 II201 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II211 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II243 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 21 II251 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 II291 (MansfeldndashRunia 2009) = DK 12 A 22 Hippolytos Ref I64ndash5 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

43 Srov Couprie 2011 s 99

83R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

atmosfeacutera Tiacutem došlo nejen k odděleniacute země a nebe ale postupně teacutež moře a země

bdquoAnaximandros řiacutekaacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti jejiacutež většiacute čaacutest oheň vysušil zbytek pak proměnil vyžehnutiacutemldquo44

Prvotniacute vlhkost se tak v ustaveneacutem univerzu na jedneacute straně diferencovala do moře představujiacuteciacuteho jejiacute nejhustšiacute čaacutest zatiacutemco na straně druheacute do atmo-sfeacuterickeacuteho vzduchu Celyacute proces v kraacutet-kosti přibližuje Aristoteleacutes

bdquo[Řiacutekajiacute] totiž že celaacute oblast v okoliacute Země byla dřiacuteve vlhkaacute [nebo byla pr-votniacute vlhkostiacute] byla však vysušena Sluncem To co se vypařilo pryacute způ-sobuje vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece zatiacutemco to co zůstalo je moře Proto se domniacutevajiacute že vysoušeniacutem se [moře] zmenšuje a nakonec že jednou uacuteplně vyschneldquo45

Přestože Aristoteleacutes nejmenuje žaacutedneacute konkreacutetniacute myslitele Alexandros z Afrodisiady se odvolaacutevaacute na Theo-frasta když celyacute vyacuteklad připisuje Ana-ximandrovi a Diogenovi z Apolloacutenie ačkoli představujiacute myslitele jinyacutech dob

bdquoNěkteřiacute z nich totiž řiacutekajiacute že moře je zbytkem prvotniacute vlhkosti Neboť ob-last kteraacute je kolem Země je vlhkaacute poz-ději se určitaacute čaacutest teacuteto vlhkosti půso-beniacutem Slunce vypařuje a z niacute vznikajiacute vanutiacute a obraty Slunce i Měsiacutece Neboť vysvětlujiacute jejich obraty pomociacute těchto par a vyacuteparů A kde je pro ně vlhkosti dostatek kolem toho je nechaacutevajiacute otaacute-čet Zbytek vlhkosti v prohloubenyacutech

44 Aacuteetios Plac III161 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 27

45 Aristoteleacutes Meteor II1 353b6 = DK 12 A 27

miacutestech Země je moře Proto se takeacute staacutevaacute působeniacutem Slunce pokaždeacute men-šiacutem tiacutem že se vysoušiacute a nakonec jed-nou vyschne Tento naacutezor zastaacuteval Anaximandros a Diogeneacutes [z Apolloacute-nie] jak tvrdiacute Theofrastosldquo46

Vliv tepla Slunce na prvotniacute vlh-kost hraje nejen uacutestředniacute roli v zaacuteklad-niacutem odděleniacute země a moře ale zapřiacute-čiňuje i dalšiacute diferencovaacuteniacute vlhkosti v podobě vzniku vyacuteparů vedouciacutech k vzniku větru

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že viacutetr je proud vzduchu když se to nejjemnějšiacute a nejvlhčiacute v něm působeniacutem Slunce daacutevaacute do pohybu a vypařujeldquo47

Vyacuteše jsme přitom viděli že vznik větru daacutevaacute Hippolytos do souvislosti s vyděleniacutem a nashromaacutežděniacutem nej-jemnějšiacutech par vzduchu A podobně re-feruje i jinyacute pramen

bdquoPohleďte všichni jak se vanutiacute dějiacute z jemneacuteho vyacuteparu vzduchu když se teplo spojiacute s vlhkem vyjde cosi jem-neacuteho a to se nutně staacutevaacute větrem [hellip] A stejně tak s bleskem Když se teplo Slunce střetne s mrakem a roztrhne mrak objeviacute se bleskldquo48

Pokud uvedenaacute pasaacutež zaacuteroveň liacutečiacute vznik blesku opět se tak přeneseně objevuje motiv odděleniacute Na zaacutekladě jineacuteho textu popisujiacuteciacuteho stejnyacute feno-meacuten se zde zaacuteroveň můžeme setkat s ji-nou z očekaacutevanyacutech protikladnyacutech dvo-jic ktereacute se ale jinak v dochovanyacutech

46 Alexandros z Afrodisiady In Arist Meteor 673ndash11 = DK 12 A 27

47 Aacuteetios Plac III71 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 24

48 Turba philosophorum CX15 Ruska = Fr 25 (Mansfeld 1985)

84

132015

textech nevyskytujiacute světlo a tma Praacutevě kontrast mezi temnyacutem mrakem a světlem blesku užiacutevaacute Aacuteetios ve vyacute-kladu daneacuteho jevu

bdquoO hřměniacutech blyacuteskaacuteniacutech hro-mech blesciacutech a o smrštiacutech Anaxi-mandros [řiacutekaacute] že toto všechno na-staacutevaacute z vanutiacute Když je totiž vanutiacute obklopeno (περιληφθὲν) hustyacutem ob-lakem stlačeneacute vyraziacute pro svou uacutetlost a lehkost tehdy působiacute protrženiacute [ob-lačneacuteho obalu] hřmot a trhlina podeacutel černi mračna působiacute zaacuteřildquo49

Ačkoli se dochovaneacute texty nevyja-dřujiacute ke vzniku rostlin v charakteris-tice vzniku živočichů je opět evidentniacute působeniacute tepla Slunce na vlhkost Vždyť vlastniacute suchozemskyacute život mohl vznik-nout praacutevě až odděleniacutem moře a sucheacute země Tak mezi jinyacutemi přibližuje vznik živyacutech bytostiacute Hippolytos slovy

bdquoŽiveacute bytosti vznikajiacute [z vlhka] vy-pařovaneacuteho působeniacutem Slunce Člověk pak vznikl původně podobnyacute jineacute živeacute bytosti totiž ryběldquo50

V podobnyacutech intenciacutech se vyjadřuje i Censorinus

bdquoAnaximandros z Miacuteleacutetu si před-stavoval že z ohřaacuteteacute vody a země vznikly buď ryby nebo živeacute bytosti velmi podobneacute rybaacutem V nich se lideacute zformovali a [jejich] zaacuterodky byly za-držovaacuteny uvnitř až do puberty Teprve tehdy praskly a vystoupili z nich muži a ženy kteřiacute už byli schopni se sami živitldquo51

49 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 23

50 Hippolytos Ref I6 6 (Marcovich 1986)= DK 12 A 11

51 Censorinus De die nat 47 = DK 12 A 30

Viděli jsme že oddělovaacuteniacute předsta-vuje nejen vytvaacuteřeniacute vlastniacute stratifi-kace jednotlivyacutech sfeacuter světa ale i for-movaacuteniacute konkreacutetniacutech objektů ať již z neživeacute či živeacute přiacuterody Mohli jsme si takeacute povšimnout že proces odděleniacute neznamenaacute nutně jen odděleniacute proti-kladnyacutech ale rovněž shodnyacutech jevů V přiacutepadě Hippolytova popisu vzniku nebeskyacutech těles se jednaacute o odloučeniacute čaacutestiacute z původniacuteho ohně planouciacute sfeacutery vyloučeniacutem nejjemnějšiacutech par ze vzdu-chu se zase diferencuje viacutetr Při vyacute-kladu blesku se objevuje roztrženiacute ob-laku tedy odděleniacute jedneacute jeho strany od druheacute Odděluje se tak oheň od ohně nebo vzduch od vzduchu Proces oddělovaacuteniacute se přitom u Anaximandra naleacutezaacute v uacutezkeacute relaci k jineacute formě vztahu mezi jevy kteraacute je s niacutem zdaacutenlivě v přiacute-meacutem rozporu Tou je obklopovaacuteniacute

OBKLOPOVAacuteNIacuteVyacuteše jsme již upozornili na Aacuteetiovu zpraacutevu kteraacute přinaacutešiacute popis vzniku prvniacutech živyacutech bytostiacute Ačkoli se ve skutečnosti může jednat o vyacuteklad zrodu člověka podobně jako Pseudo--Pluacutetarchos užiacutevaacute přiacuteklad kůry a jejiacuteho naacutesledneacuteho rozlomeniacute

bdquoAnaximandros [řiacutekaacute] že prvniacute živeacute bytosti se zrodily ve vlhku a že je obklopovala ostnataacute kůra (φλοιοῖς περιεχόμενα ἀκανθώδεσι) V dalšiacutech generaciacutech [s přibyacutevajiacuteciacutem věkem] vystupovaly na suššiacute miacutesta a když se kůra rozlamovala (περιρρηγνυμένου) po kraacutetkyacute čas přežiacutevaly [žily po kraacutetkyacute čas jinyacutem způsobem]ldquo52

52 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952) = DK 12 A 30

85R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Obklopujiacuteciacute kůra kterou jsme po-tkali v kontextu kosmogonie kdy je růst planouciacute sfeacutery kolem vzduchu po-psaacuten slovy bdquojako kůra kolem stromuldquo53 se tak vraciacute v jineacute souvislosti Pokud se přitom opakuje shodneacute slovo bdquokůraldquo (φλοιός) je pravděpodobneacute že se jednaacute o původniacute Anaximandrův způsob vy-jadřovaacuteniacute Naacutesledneacute rozlomeniacute kůry je přitom uacutezce spjato s momentem bdquoob-klopovaacuteniacuteldquo kteryacute se v těchto souvislos-tech často objevuje Zatiacutemco planouciacute sfeacutera bdquovyrostla kolem (περιφυῆναι)54 vzduchu kteryacute je okolo Zeměldquo jsou nebeskaacute tělesa popsaacutena jako kruh ohně obklopeneacuteho (περιληφθέντα)55 vzduchem V již ustaveneacutem univerzu je blesk důsledkem vanutiacute obklope-neacuteho (περιληφθὲν)56 hustyacutem oblakem A konečně než dojde k jejiacutemu rozlo-meniacute obklopuje (περιεχόμενα)57 prvniacute živeacute bytosti ostnataacute kůra V přenese-neacutem smyslu takto můžeme pochopit i vyacuteklad zemětřeseniacute ktereacute vznikaacute když vzduch vnikne do otevřenyacutech štěrbin v zemi a jako bdquomocneacute vanutiacuteldquo zemiacute otřaacutesaacute58 Pokud Aristoteleacutes o τὸ ἄπειρον soudiacute že bdquovšechny věci objiacutemaacute a řiacutediacuteldquo (περιέχειν ἅπαντα καὶ πάντα κυβερνᾶν)59 zatiacutemco podle Hippolyta bdquopřirozenost bezmeznaldquo obklopuje

53 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 10 54 Tamteacutež55 Hippolytos Ref I64 (Marcovich 1986) =

DK 12 A 11 56 Aacuteetios Plac III31 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 2357 Aacuteetios Plac V194 (DielsndashKranz 19511952)

= DK 12 A 3058 Ammianus Marcellinus Hist XVII712 = DK

12 A 28 59 Aristoteleacutes Phys III4 203b7 = DK 12 A 15

(περιέχειν) všechny světy60 zdaacute se jako by reagovali na původniacute pod-nět a celyacute obraz tiacutem dostaacutevaacute finaacutelniacute podobu61

Termiacuten περιέχειν nebude s velkou pravděpodobnostiacute autentickyacute neboť je věrohodně doložen až u Anaxagory62 Přesto lze zvaacutežit že pouze nahradil některeacute z originaacutelniacutech slov přičemž byl původniacute smysl zachovaacuten63 Termiacuten κυβερνᾶν kteryacute se spolu s niacutem u Aris-totela objevuje je přitom doložen již u Heacuterakleita z Efesu64 Lze pozname-nat že motiv obklopovaacuteniacute a řiacutezeniacute za-vdal v minulosti důvod k interpretaci τὸ ἄπειρον jako bdquosubstanceldquo obklopu-jiacuteciacute celeacute univerzum zvenčiacute umiacutesťujiacuteciacute jej takto mimo svět65 V našem pocho-peniacute se ale naopak jednaacute o siacutelu kteraacute přirozeně působiacute ve světě a zavdaacutevaacute přiacutečinu ke zrodu a růstu všeho

Obklopovaacuteniacute v prvniacute řadě vyjadřuje vztah mezi popisovanyacutemi zaacutekladniacutemi složkami Zaacuteroveň však reprezentuje strukturu a konstituci jak nebeskyacutech těles či meteorologickyacutech jevů tak ži-vyacutech bytostiacute ktereacute jsou takto utvaacuteřeny Na daneacute uacuterovni tiacutem formuluje nejen druh vztahu ale i diferenciaci světa Vzhledem k charakteru vyacuteskytu celeacuteho motivu obklopovaacuteniacute se nabiacuteziacute uacutevaha zda se nejednaacute o původniacute způsob

60 Hippolytos Ref I61 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

61 Srov Kahn 1960 s 112 pozn 162 Simplikios In Arist Phys 15530 = DK 59

B 2 1575 = DK 59 B 1463 Srov KRS 2004 s 150 pozn 13 Robinson

2008 s 48664 DL IX1 = DK 22 B 4165 Srov Kahn 1960 s 233ndash237

86

132015

popisu uspořaacutedaacuteniacute liacutečeneacuteho fenomeacutenu a jeho toliko dočasneacute stability

Neznamenaacute to ovšem že bdquoto uvnitřldquo tedy to obklopeneacute bude vždy tepleacute jak bychom možnaacute na prvniacute po-hled čekali Obklopeneacute může byacutet to-tiž jak tepleacute tak chladneacute A podobně je tomu v přiacutepadě obklopujiacuteciacuteho Po odlaacutemaacuteniacute planouciacute sfeacutery jejiacutež oheň obklopoval vzduch (obklopujiacuteciacute je tak v daneacutem přiacutepadě to tepleacute) dojde k ustaveniacute nebeskyacutech těles tentokraacutet ovšem s opačnyacutem uspořaacutedaacuteniacutem ne-boť oheň se nyniacute naleacutezaacute uvnitř vzduš-neacuteho (mlžneacuteho) obalu Odlaacutemaacuteniacute a naacute-sledneacute uzavřeniacute (ἀπορραγείσης καὶ ἀποκλεισθείσης) ohně planouciacute sfeacutery přitom představuje dva naprosto kon-stitutivniacute momenty Oproti očekaacuteva-neacutemu destruktivniacutemu uacutečinku ohně na vzduch a vlhkost se tiacutem naopak ustaviacute uacutezkaacute vzaacutejemnaacute spolupraacutece těchto pro-tikladnyacutech složek ktereacute vytvaacuteřejiacute celeacute nebeskeacute těleso Rok za rokem se jejich pozice neměniacute a vše zůstaacutevaacute stabilniacute Aniž by jedna ze stran druhou zahu-bila dochaacuteziacute k vzaacutejemneacute spolupraacuteci kteraacute umožňuje dalšiacute setrvaacuteniacute celeacute struktury Vlhkost přiacutetomnaacute ve světě přitom dlouhodobě vyživuje oheň ne-beskeacuteho tělesa66

Viděli jsme však že oproti vzaacute-jemneacute dlouhodobeacute součinnosti mezi vzduchem-vlhkostiacute a ohněm ktereacute jsme byli svědky v přiacutepadě nebeskyacutech těles se postupně přece jen bdquopodle řaacutedu časuldquo projeviacute jejich očekaacutevanyacute protikladnyacute vztah kteryacute vede k vysu-šeniacute moře

66 Srov Kratochviacutel 2010 s 271ndash274

VĚČNYacute POHYBKdyž Simplikios přibližuje Anaximan-drův vyacuteklad vzniku dodaacutevaacute oproti Aristotelovi nově důležitou okolnost Podle něho mělo k oddělovaacuteniacute proti-kladů dochaacutezet bdquověčnyacutem pohybemldquo (ἀιδίου κινήσεως)67 K Aristotelově in-formaci tak připojuje dodatečnyacute pro-ces jiacutemž se měly protiklady oddělovat Bliacuteže jej však nijak nevysvětluje Sim-plikiovu verzi Theofrastova textu pod-poruje i Hippolytos kteryacute se o věčneacutem pohybu rovněž zmiňuje

bdquoAnaximandros tedy řekl že bez-mezno je počaacutetkem a prvkem jsouciacutech věciacute když jako prvniacute nazval počaacutetek tiacutemto jmeacutenem Jemu je vlastniacute trvalyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) během něhož dochaacuteziacute k tomu že vznikajiacute nebesaldquo68

Pseudo-Pluacutetarchos v přiacutemeacute souvis-losti se vznikem nebes ovšem věčnyacute pohyb jako takovyacute vynechaacutevaacute Přesto se u něho objevujiacute zmiacutenky o bdquobezmez-neacutem aioacutenuldquo69 a zejmeacutena o tom bdquoco trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) U Simplikia se pak věčnyacute pohyb ve spojeniacute s Anaximandrem ob-jevuje dokonce opakovaně70 Vzhledem k podobnyacutem referenciacutem se proto lze domniacutevat že Theofrastův text oproti Aristotelovi přinaacutešel bližšiacute rozvedeniacute celeacute situace

Pokud bychom ale chtěli ze zmiacutenky o věčneacutem pohybu činit zaacutesadniacute zaacutevěry můžeme si všimnout že Simplikios zmiňuje věčnyacute pohyb teacutež bezprostředně

67 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 9

68 Hippolytos Ref I62 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

69 Srov LSJ s v αἰών70 Simplikios In Arist Phys 4117ndash19

87R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

po vyacutekladu Anaximandra v posledniacute větě sveacuteho komentaacuteře k Anaximenovi

bdquoI on předpoklaacutedaacute věčnyacute pohyb (κίνησιν ἀίδιον) kteryacutem se rovněž děje přeměnaldquo71

Tentokraacutet by se ovšem mělo jednat o pohyb souvisejiacuteciacute s kvalitativniacute změ-nou Vzhledem k vyacuteše uvaacuteděneacutemu Aris-totelovu rozdiacutelu mezi badateli o přiacute-rodě tak můžeme soudit že podstata věčneacuteho pohybu nebude zřejmě u Ana-ximandra zaacutesadně specifickaacute Opět se tak dostaacutevaacuteme do situace jak daneacutemu vyjaacutedřeniacute vlastně porozumět

bdquoVěčnyacute pohybldquo je peripatetickeacute spojeniacute ktereacute vychaacuteziacute z Aristotelovy kosmologie předpoklaacutedajiacuteciacute věčnost světa kde popisuje děniacute v supralunaacuterniacute oblasti Zatiacutemco sublunaacuterniacute oblast je vytvořena ze čtyř prvků a podrobena věčneacutemu toku změn supralunaacuterniacute oblast se sestaacutevaacute z paacuteteacuteho prvku při-čemž jedinou změnou k niacutež dochaacuteziacute je věčnyacute kruhovyacute pohyb nebeskyacutech těles Archaickeacute ioacutenskeacute kosmologickeacute koncepce oproti tomu takoveacute odlišeniacute dvou oblastiacute neznajiacute Určeniacute pohybu jako bdquověčneacuteholdquo by přesto mohlo nazna-čovat že daneacute vymezeniacute tendenčně ciacuteliacute praacutevě na oblast kosmologie72

Pro Aristotela je pohyb od přiacuterody neodmyslitelnyacute Když ve Fyzice rozli-šuje jednotliveacute principy tvrdiacute že ba-dateleacute o přiacuterodě zastaacutevali jeden pohyb-livyacute princip73 Uvedeneacute rozlišeniacute lze v souvislosti s Anaximandrem vidět již na začaacutetku Simplikiova komentaacuteře

71 Simplikios In Arist Phys 2431ndash32 = DK 13 A 5

72 Srov Graham 2013 s 82 Kahn 1960 s 4273 Aristoteleacutes Phys I2 184b15ndash21

kde tvrdiacute že Miacuteleacuteťan se řadil mezi ty bdquokteřiacute mluvili o [počaacutetku] jakožto o jednu jako o pohybliveacutem a bezmez-neacutemldquo74 Na jineacutem miacutestě Fyziky když se zabyacutevaacute teacutematem nekonečna (bez-mezna) pak Aristoteleacutes doslova soudiacute že ti kdo poklaacutedali bezmezno za počaacute-tek nepředpoklaacutedali jineacute přiacutečiny jako mysl nebo laacutesku75 Na zaacutekladě Aristo-telovyacutech kritik jeho předchůdců kteřiacute podle něho s vyacutejimkou laacutetky neodli-šili jineacute přiacutečiny lze proto očekaacutevat že Anaximandrův bdquoprincipldquo měl byacutet saacutem nadaacuten pohybem kteryacute všechny změny umožňoval Z tohoto důvodu je možneacute zvaacutežit že by se tak bezmezno přiacutemo naleacutezalo v pohybu76 Pokud je naviacutec Anaximandros obvykle kladen pospolu s Anaxagorou a Empedo-kleem Theofrastos mohl miacutet na mysli i konkreacutetniacute druh pohybu Uvažovat lze v teacuteto souvislosti zejmeacutena o viacuteru kte-ryacutem mohlo dojiacutet k odděleniacute protikla-dů77 O viacuteru ovšem nemaacuteme u Anaxi-mandra žaacutedneacute textoveacute podklady Naviacutec byacutevaacute za původce teacuteto koncepce poklaacute-daacuten praacutevě až Anaxagoraacutes78

Pravděpodobnějšiacute se ale jeviacute mož-nost že v samotneacutem Anaximandrově spisu nebyla otaacutezka pohybu bliacuteže vy-světlena Podrobnějšiacute určeniacute nemuselo byacutet adekvaacutetniacute již z povahy věci Spis mohl pojednaacutevat o bdquobezmezneacute přiro-zenostildquo jako o bdquomoci a siacutele přiacuterodyldquo

74 Simplikios In Arist Phys 2413 = DK 12 A 975 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12

A 15 76 Contra Kahn 1960 s 235 77 Srov Robinson 1971 s 116ndash11778 Srov Graham 2013 s 127 pozn 24

Gregory 2007 s 116 KRS 2004 s 165ndash166

88

132015

z niacutež vše povstaacutevaacute A zatiacutemco text vy-klaacutedal o staacuteleacutem vzniku a zaacuteniku kdy je pohyb miacuteněn implicitně peripatetici pro něž byl pohyb kliacutečovou kategoriiacute pak v raacutemci sveacute koncepce celyacute obraz pozměnili Věčnyacute pohyb by tak mohl byacutet peripatetickou transpoziciacute praacutevě za původně obecně uvaacuteděnyacute bezmeznyacute vznik a zaacutenik79

Při jineacute přiacuteležitosti se přitom Aris-toteleacutes pozoruhodně zmiňuje o po-hybu kteryacute je obsažen ve věcech jako bdquojakyacutesi životldquo

bdquoJe však otaacutezka zda pohyb kteryacute dřiacuteve nebyl někdy vznikl a zda opět zanikaacute tak že se nic nepohybuje či zda ani nevznikl ani nezanikaacute nyacute-brž vždy byl a vždy bude a zda toto neustaacutevajiacuteciacute a nesmrtelneacute (ἀθάνατον καὶ ἄπαυστον) jest skutečně ve věcech jako jakyacutesi život kteryacute jest ve všem co je od přiacuterody sestaveno a trvaacute Všichni tudiacutež kdo pojednaacutevajiacute nějak o přiacute-rodě tvrdiacute že pohyb existuje protože se zabyacutevajiacute otaacutezkami o vzniku světa a zkoumaacuteniacute jich všech se tyacutekaacute vzniku a zaacuteniku kteryacute by nemohl byacutet kdyby nebylo pohybu Ale všichni kteřiacute pro-hlašujiacute že jest neomezenyacute počet světů a že jedny vznikajiacute a druheacute zanikajiacute tvrdiacute že pohyb existuje vždy ndash neboť opakovanyacute vznik a zaacutenik nutně jest spolu s jejich pohybem Ti pak kteřiacute uznaacutevajiacute jeden svět kteryacute ltbuď trvaacute nebogt netrvaacute věčně tvořiacute i o pohybu přiměřeneacute předpokladyldquo80

79 Srov KRS 2004 s 164ndash165 McDiarmid 1953 s 142 pozn 62 Naddaf 2005 s 71ndash72

80 Aristoteleacutes Phys VIII1 250b11ndash23 (přel A Křiacutež)

Přestože je v pozadiacute staacutele přiacutetomnaacute peripatetickaacute koncepce pohybu zdaacute se jako by začaacutetek celeacute pasaacuteže přece jen zdařile postihoval miacuteleacutetskeacute pojetiacute jak je napřiacuteklad doloženeacute u Thaleacuteta v souvislosti s teacutematem duše81 Zmiacutenka o bdquoneustaacutevajiacuteciacutem a nesmrtelneacutemldquo (ἀθά-νατον καὶ ἄπαυστον) naviacutec teacuteměř evo-kuje Aristotelův popis bezmezna ve Fy-zice kde se termiacuten ἀθάνατον doslovně opakuje82 Působeniacute věčneacuteho pohybu zachycuje u Anaximandra v podobneacute intenci rovněž Hermiaacutes

bdquoJeho [Thaleacutetův] spoluobčan Ana-ximandros řiacutekaacute že věčnyacute pohyb (ἀίδιον κίνησιν) je nejstaršiacutem počaacutetkem vlh-keacuteho a že věčnyacutem pohybem se jedny věci rodiacute a jineacute zanikajiacuteldquo83

Hermiaacutes může miacutet na mysli oddě-leniacute plodneacuteho semene obsahujiacuteciacuteho prvotniacute vlhkost z niacutež daacutele působeniacutem tepla Slunce vznikaacute moře a ustavuje se celaacute atmosfeacutera Průběh vzniků a zaacute-niků danyacutech věčnyacutem pohybem pak po-ukazuje ke staacuteleacutemu toku života Vyacuteše jsme přitom akcentovali možneacute po-chopeniacute τὸ ἄπειρον jako bezmezneacute siacutely a moci přiacuterody v niacutež by rezonoval vyacute-znam termiacutenu φύσις ve smyslu bdquorůstuldquo kteryacute směřuje k nabytiacute noveacuteho tvaru V raacutemci biologickeacuteho vyacutekladu celeacute kos-mogonickeacute pasaacuteže bychom pak mohli bdquověčnyacute pohybldquo vyložit praacutevě jako staacute-lou spontaneitu bezmezneacute siacutely přiacuterody kteraacute působiacute neustaacutelyacute vznik a růst

81 DL I24 (Marcovich 1986) = DK 11 A 1 Aristoteleacutes De an I2 405a19 = DK 11 A 22 411a7 = DK 11 A 22

82 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

83 Hermiaacutes Irr gent phil 10 = DK 12 A 12

89R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Probleacutem věčneacuteho pohybu naacutes ale může zaveacutest ještě daacutele k teacutematu ktereacute uzaviacuteraacute i vyacuteše uvaacuteděnyacute Aristotelův text Tiacutem je otaacutezka přiacutepadneacute věčnosti světa Pokud maacute podle Anaximandra postupně vyschnout moře lze předpo-klaacutedat že podobně dojde k porušeniacute dlouhotrvajiacuteciacute rovnovaacutehy a uacutezkeacute vazby mezi ohněm a vzduchem tvořiacuteciacutemi ne-beskaacute tělesa Mohlo by tak dojiacutet až k zaacute-niku nebeskyacutech těles Zda naacutesledně nastane kolaps celeacuteho univerza však neniacute z textů zcela průkazneacute

Oproti přiacutepadneacutemu předpokladu staacutelyacutech proměn jednoho daneacuteho světa kteryacute dřiacuteve vznikl mohou byacutet zmiacutenky o věčneacutem pohybu vodiacutetkem k tomu abychom u Anaximandra zvaacutežili ně-kterou z podob neomezenyacutech světů84 V teacuteto souvislosti je možneacute připome-nout že podle Simplikia měly z bez-mezna vznikat bdquovšechna nebesa a světy v nichldquo85 I některeacute dalšiacute texty vychaacute-zejiacuteciacute z Theofrasta se vyslovujiacute v tom smyslu že Anaximandros předpoklaacute-dal existenci množstviacute světů ktereacute měly byacutet nekonečneacute či jich mělo byacutet nezměrneacute množstviacute Neniacute však zřejmeacute zda se jednaacute o světy naacutesledujiacuteciacute po-stupně po sobě ndash po terminaci světa by tak došlo ke vzniku světa dalšiacuteho ndash nebo o světy koexistujiacuteciacute současně jak ve sveacutem rozvrhu univerza předpoklaacute-dali atomisteacute86

Zatiacutemco představu koexistujiacuteciacutech světů lze praacutevem podeziacuterat až z pozd-niacuteho vlivu atomistů nabiacuteziacute se spiacuteše

84 Srov McKirahan 200185 Simplikios In Arist Phys XXIV13 = DK 12

A 986 Srov KRS 2004 s 158

koncepce naacuteslednyacutech světů Zvlaacuteště pokud univerzum u Miacuteleacuteťana nejspiacuteše představovalo jedineacute kontinuum kdy nebeskaacute tělesa byla vzhledem ke sveacute meteorologickeacute povaze v uacutezkeacutem vztahu se zemiacute a mořem Zaacutenik světa by tak byl postupně vystřiacutedaacuten vznikem dal-šiacuteho světa

Oproti jsouciacutem věcem a světu jako takoveacutemu je to bezmezno k němuž by se měla nejvlastněji vztahovat pro-klamovanaacute věčnost Když Aristoteleacutes ve Fyzice nejprve označuje bezmezno přiacutevlastky bdquonezrozeneacute a nezanikajiacuteciacuteldquo (ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον) naacutesledně jej vymezuje jako božstviacute s ohledem k tomu že mělo byacutet bdquonesmrtelneacute a nehy-nouciacuteldquo (ἀθάνατον καὶ ἀνώλεθρον)87 Po-dobně jsme mohli vidět že bdquoto co rodiacuteldquo (τὸ γόνιμον) se podle Pseudo-Pluacutetarcha maacute oddělit z bdquotoho co trvaacuteldquo (τοῦ ἀιδίου) Oproti tomu všem věcem ktereacute vzni-kajiacute je daacuten pouze vymezenyacute čas

bdquoMluviacute takeacute o čase jakožto o vyme-zeneacutem vzniku jsouciacutech věciacute tak jejich zaacutenikuldquo88

Je to zaacutenik na kteryacute se ve skuteč-nosti soustřediacute znaacutemyacute Anaximandrův zlomek B1 jenž tak na jsouciacute věci uplatňuje bdquořaacuted časuldquo (χρόνου τάξιν) za vlaacutedy nutnosti (χρεών) Zatiacutemco se časovaacute určeniacute tyacutekajiacute pouze jsouciacutech věciacute viděli jsme že Pseudo-Pluacutetarchos před kosmogonickou pasaacutežiacute doslova zaznamenaacutevaacute

bdquoZaacutenik a tiacutem spiacuteše vznik se dějiacute z bezmezneacuteho aioacutenu [života věku]

87 Aristoteleacutes Phys III4 203b6ndash15 = DK 12 A 15 = DK 12 B 3

88 Hippolytos Ref I6 1 (Marcovich 1986) = DK 12 A 11

90

132015

protože se všechna tato [uspořaacutedaacuteniacute] navracejiacuteldquo89

Bezmeznyacute aioacuten90 může vyjadřo-vat neomezenyacute věk v němž probiacute-hajiacute cykly jimiž vše prochaacuteziacute Neko-nečneacute světy tak mohou zastupovat vznik a zaacutenik jednoho světa kteryacute je brzy naacutesledovaacuten dalšiacutem Ačkoli se na jednu stranu jednaacute o novyacute a od-lišnyacute svět saacutem sestaacutevaacute ze složek pů-vodniacuteho světa V podobneacute intenci se nejspiacuteše vyjadřuje teacutež Simplikios ač-koli v daneacutem kontextu Anaximandra neuvaacutediacute

bdquoJeden svět poklaacutedajiacute za vzniklyacute a zanikajiacuteciacute ti kdo řiacutekajiacute že svět vždy

89 Pseudo-Pluacutetarchos Strom 2 = DK 12 A 1090 Srov LSJ s v αἰών

jest ale neniacute vždy tentyacutež nyacutebrž se pokaždeacute staacutevaacute jinyacutem podle jakyacutechsi period časů tak např Anaximeneacutes Heacuterakleitos Diogeneacutes [z Apolloacutenie] a později stoikoveacuteldquo91

bdquoPeriody časůldquo vyměřujiacute fataacutelniacute proměny jednoho světa Oproti bez-meznu tak jsouciacute věci i celyacute svět podleacute-hajiacute proměnaacutem a naacutesledneacutemu zaacuteniku Po jejich zaacuteniku ale vše opět vznikaacute Odvěkyacutem působeniacutem spontaneity bez-mezneacute přirozenosti jako bdquonejstaršiacuteho počaacutetkuldquo dojde k dalšiacutemu odděleniacute se-mene ktereacute daacute podobu noveacutemu světu jenž bude miacutet opět svůj vyměřenyacute čas než bude vystřiacutedaacuten dalšiacutem

91 Simplikios In Arist Phys 112112 = DK 13 A 11

91R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

ZKRATKY

DK Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

KRS Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

LSJ Liddell H G Scott R (1996) A Greek-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

TP Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

SEZNAM ZKRATEK BIBLICKYacuteCH SPISŮGn Genesis

SEZNAM ZKRATEK ANTICKYacuteCH AUTORŮAacuteetiosPlac Placita philosophorum

Alexandros z AfrodisiadyIn Arist Meteor In Aristotelis Meteorologica

commentaria

Ammianus MarcellinusHist Historiae

AristoteleacutesDe an De animaMet MetaphysicaMeteor MeteorologicaPhys Physica

CensorinusDe die nat De die natali

92

132015

Diogeneacutes LaertiosDL Diogenis Laertii Vitae philosophorum

EusebiosPraep evan Praeparatio evangelica

HermiaacutesIrr gent phil Irrisio gentilium philosophorum

HippolytosRef Refutatio omnium haeresium

PlatoacutenTht Theaetetus

Pseudo-PluacutetarchosStrom Stromata

SimplikiosIn Arist Phys In Aristotelis Physicorum libros commentaria

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYDiels H (1879) Doxographi Graeci Berlin

G Reimer

Diels H Kranz W (19511952) Die Fragmente der Vorsokratiker Griechisch und Deutsch IndashIII Berlin Weidmann

Mansfeld J (1985) Die Vorsokratiker Stuttgart Reclam

Mansfeld J Runia D T (2009) Aeumltiana The Method and Intellectual Context of a Doxographer II The Compendium 1 Leiden Brill

Marcovich M (1986) Hippolytus Refutatio omnium haeresium Berlin Walter de Gruyter

93R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Marcovich M (2008) Diogenis Laertii Vitae philosophorum I Berlin Walter de Gruyter

Woumlhrle G (ed) (2012) Die Milesier Anaximander und Anaximenes Berlin Walter de Gruyter

ČESKEacute PŘEKLADY PRAMENŮNeniacute-li uvedeno jinak překlady antickyacutech autorů pořiacutedil na zaacutekladě staršiacutech překladů V Hladkyacute a kol

Aristoteleacutes (1996) Fyzika (přel A Křiacutež) Praha Petr Rezek

SLOVNIacuteKYLiddell H G Scott R (1996) A Greek-

-English Lexicon With a Revised Supplement H S Jones R McKenzie Oxford Clarendon Press

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABaldry H C (1932) bdquoEmbryological

Analogies in Presocratic Cosmogonyldquo Classical Quarterly 26 s 27ndash34

Cornford F M (1965) Principium Sapientiae The Origins of Greek Philo- sophical Thought Cambridge Cambridge University Press

Couprie D L (2011) Heaven and Earth in Ancient Greek Cosmology from Thales to Heraclides Ponticus New York Springer

Couprie D L Kočandrle R (2013) bdquoAnaximanderrsquos Boundless Natureldquo PEITHO Examina Antiqua 1 s 63ndash91

Gottschalk H B (1965) bdquoAnaximanderrsquos Apeironldquo Phronesis 10 s 37ndash53

Graham D W (2006) Explaining the Cosmos The Ionian Tradition of Scientific Philosophy Princeton Princenton Uni- versity Press

94

132015

Graham D W (2013) Science Before Socrates Parmenides Anaxagoras and the New Astronomy Oxford New York Oxford University Press

Gregory A (2007) Ancient Greek Cosmogony London Duckworth

Guthrie W K C (1985) A History of Greek Philosophy I The Earlier Presocratics and the Pythagoreans Cambridge Cambridge University Press

Heidel W A (1913) bdquoOn Certain Fragments of the Pre-Socratics Critical Notes and Elucidationsldquo Proccedings of the American Academy of Art and Sciences 48 s 681ndash734

Hobza P (2005) bdquoStředniacute prvek a Aristotelova katalogizace přiacuterodniacutech filosofůldquo Reflexe 27 s 51ndash74

Houmllscher U (1970) bdquoAnaximander and the Beginnings of Greek Philosophyldquo In D J Furley R E Allen (eds) Studies in Presocratic Philosophy I New York Humanities Press London Routledge amp Kegan Paul s 281ndash322

Cherniss H F (1971) Aristotlersquos Criticism of Presocratic Philosophy New York Octagon Books

Kahn Ch H (1960) Anaximander and the Origins of Greek Cosmology New York Columbia University Press

Kirk G S Raven J E Schofield M (2004) Předsoacutekratovštiacute filosofoveacute Kritickeacute dějiny s vybranyacutemi texty (přel F Karfiacutek P Kolev T Viacutetek) Praha OIKOYMENH

Kočandrle R (2008) Fysis ioacutenskyacutech myslitelů Rozprava nad peripatetickou dezinterpretaciacute Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010a) Anaximandros z Miacuteleacutetu Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kočandrle R (2010b) bdquoVznik světa podle Anaximandraldquo Aither 3 s 5ndash34

Kočandrle R (2011a) Apeiron Anaximandra z Miacuteleacutetu Plzeň Zaacutepadočeskaacute Univerzita v Plzni Praha Epocha

95R ADIM KOČANDRLEARISTOTELŮV VYacuteKLAD ANAXIMANDROVA POJETIacute VZNIKU

132015

Kočandrle R (2011b) bdquoApeiron jako bezmeznaacute přirozenostldquo Aither 6 s 9ndash38

Kočandrle R (2011c) bdquoAristoteleacutes a Miacuteleacuteťaneacuteldquo Aither 5 s 21ndash61

Kratochviacutel Z (2010) Mezi mořem a nebem Odkaz ioacutenskeacute archaickeacute vniacutemavosti Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Kratochviacutel Z (2014) Anaxagoraacutes Červenyacute Kostelec Pavel Mervart

Lloyd G E R (1964) bdquoThe Hot and the Cold the Dry and the Wet in Greek Philosophyldquo The Journal of Hellenic Studies 84 s 92ndash106

McDiarmid J B (1953) bdquoTheophrastus on the Presocratic Causesldquo Harvard Studies in Classical Philology 61 s 85ndash156

McKirahan R D (2001) bdquoAnaximanderrsquos Infinite Worldsldquo In A Preus (ed) Before Plato Essays in Ancient Greek Philosophy VI Albany State University of New York Press s 49ndash65

Naddaf G (2005) The Greek Concept of Nature Albany New York State University of New York Press

Robinson J M (1971) bdquoAnaximander and the Problem of the Earthrsquos Immobilityldquo In J P Anton G L Kustas (eds) Essays in Ancient Greek Philosophy Albany State University of New York Press s 111ndash118

Robinson T M (2008) bdquoPresocratic Theologyldquo In P Curd D W Graham (eds) Presocratic Philosophy Oxford Oxford University Press s 485ndash498

Seligman P (1974) The Apeiron of Anaximander Westport Greenwood Press

Vlastos G (1947) bdquoEquality and Justice in Early Greek Cosmologiesldquo Classical Philology 42 s 156ndash178

96

132015

Jednota intelektu v renesančniacute filosofiiTHE UNICITY OF THE INTELLECT IN RENAISSANCE PHILOSOPHY

TOMAacuteŠ NEJESCHLEBAKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Centrum pro praacuteci s renesančniacutemi textyUniverzita Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 10771 80 Olomouc

ABSTRAKTAbstract The concept of the unicity of the intellect emerged in the history of philosophy in association with interpretations of Aristotlersquos On the Soul where the Philosopher distinguishes between two types of ldquointellectrdquo The first one in the subsequent tradition becomes the agent intellect (intellectus agens) unlike the second type which is usually referred to as the material intellect (materialis) or the possible intellect (possibilis) A major controversy did not arise until the unicity of intellect was attributed to the possible (material) intellect by Averroes who in his Long Commentary to Aristotlersquos On the Soul describes not only the active intellect but also the material (possible) intellect as transcendent and numerically unified After the rejection of this so-called monopsychism in the 1270s through condemnation by the Paris bishop Eacutetienne Tempier the doctrine on the unicity of the intellect spread most notably at Northern Italian universities The article deals firstly with the doctrine of the unicity of intellect as it was advocated or described by 15th century authors somehow connected with Paduan university (Paul of Venice Niccolograve Tignosi Johannes Argyropoulos Elia del Medigo Giovanni Pico della Mirandola Nicoletto Vernia) Secondly it summarizes the criticism of monopsychism during the Renaissance (Nicolaus of Cusa Cardinal Bessarion Marsilio Ficino later Nicoletto Vernia Agostino Nifo and Pietro Pomponazzi) Finally the fate of monopsychism after the bull ldquoApostolici regiminisrdquo in the 16th century is considered (Pomponazzi Luca Prassicio Francesco Vimercato Jacopo Zabarella and Francisco Suaacuterez)

97FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

1 UacuteVODNIacute VYMEZENIacuteProbleacutem jednoty intelektu se v ději-naacutech filosofie objevuje v souvislosti s interpretaciacute Aristotelova spisu O duši konkreacutetně paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy kde Filosof rozlišuje bdquorozumldquo kteryacute se bdquostaacutevaacute všiacutemldquo tzn maacute schopnost přijiacute-mat všechny formy a rozum kteryacute maacute schopnost formy v mysli aktualizovat1 Aristoteleacutes bliacuteže nespecifikuje tento

1 Aristoteleacutes De an III5 430a Editor Aris-totelova diacutela W D Ross označuje ten-to probleacutem za bdquoze všech Aristotelovyacutech nauk pravděpodobně ta nejtemnějšiacute a jistě nejdiskutovanějšiacuteldquo srv Ross 1924 1cxliii I Franz Brentano považoval inter-pertaci paacuteteacute kapitoly bdquoza jeden z nejob-tiacutežnějšiacutech uacutekolů exegeze spisu De animaldquo srv Horn 1994 s 100 Srv Brentano 1867 V době nedaacutevneacute bylo členěniacute intelektu na dva u Aristotela zpochyněno srv Gerson 2004

druhyacute typ intelektu kteryacute se v pozdějšiacute tradici nazyacutevaacute intelektem činnyacutem (in-tellectus agens) oproti prvniacutemu inte-lektu jenž byacutevaacute nepřesně označovaacuten jako trpnyacute či přesněji laacutetkovyacute (materi-alis) nebo možnyacute (possibilis) Tajemnaacute pasaacutež z Aristotelovy knihy O duši proto již jeho řeckeacute komentaacutetory vedla k růz-nyacutem interpretaciacutem ontologickeacuteho sta-tutu jednoho či druheacuteho intelektu2

Toto uacutevodniacute vymezeniacute naznačuje že hovořiacuteme-li o jednotě intelektu je třeba rozlišovat zda maacuteme na mysli intelekt činnyacute nebo intelekt možnyacute (laacutetkovyacute) Zatiacutemco jednotu činneacuteho intelektu přijiacutemali mnoziacute řečtiacute (Ale-xandr z Afrodisiady Themistius) středověciacute muslimštiacute (Avicenna) i

2 Srv Blumenthal 1996

98

132015

křesťanštiacute filosofoveacute (Dominik Gun-disalvi) rozsaacutehlejšiacute kontroverze vnikaacute až v momentě kdy jednota je připiso-vaacutena i onomu možneacutemu (laacutetkoveacutemu) intelektu Averroes ve sveacutem Velkeacutem komentaacuteři k Aristotelovu spisu O duši chaacutepe nejen činnyacute rozum ale i rozum laacutetkovyacute (možnyacute) jako transcendentniacute a numericky jeden a buď jej ztotožňuje s rozumem činnyacutem nebo je rozlišuje přičemž možnyacute (laacutetkovyacute) rozum pova-žuje za posledniacute netělesnou substanci3 Pro mnoheacute křesťanskeacute myslitele tato nauka o jednotě možneacuteho intelektu ktereacute se řiacutekaacute monopsychismus impli-kuje nepřijatelnyacute důsledek Je jiacutem po-přeniacute individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duše neboť to co je člověku vlastniacute a individuaacutelniacute tj tzv imaginativniacute siacutela (někdy se použiacutevaacute i termiacuten intelekt trpnyacute ndash intellectus passibilis) podle Averroa zanikaacute se smrtiacute těla zatiacutemco intelekt možnyacute kteryacute je aktualizovaacuten intelektem činnyacutem sice je nesmrtelnyacute nicmeacuteně je jedinyacute univerzaacutelniacute jako jeden kolektivniacute rozum pro celyacute lidskyacute druh kteryacute mysliacute v jednom každeacutem člověku tak že užiacutevaacute jeho představy a abstrahuje z nich ideje

Averroistickyacute monopsychismus měl na latinskeacutem zaacutepadě ve středověku sveacute zastaacutence jako nejslavnějšiacute z nich je uvaacuteděn Siger z Brabantu4 (a o něco

3 Averroes 1953 s 443ndash454 (Averrois Cor-dubiensis Commentarium magnum in Aristotelis De anima III 20 188ndash321) Srv Davidson 1992

4 Srv Putallaz Imbach 2005 Autoři se nic-meacuteně oproti staršiacute literatuře snažiacute ukaacute-zat že Sigerova inspirace Averroem je až druhotnaacute Siger je podle nich primaacuterně veden zkušenostiacute Tamteacutež s 31

mladšiacute Jan z Jandunu) i odpůrce kteřiacute inkriminovanou Aristotelovu pasaacutež interpretovali způsobem jenž by byl v souladu s věroukou Tomaacuteš Akvin-skyacute ve sveacutem slavneacutem spise De unitate intellectus contra Averroistas (O jednotě intelektu proti averroistům) napadaacute Averroův a Sigerův vyacuteklad Aristotela a zpřesňuje svou koncepci v niacutež odmiacutetaacute nejen jednotu možneacuteho intelektu ale i jednotu intelektu činneacuteho Intelekt (co do obou svyacutech bdquočaacutestiacuteldquo činneacute i možneacute) je podle Tomaacuteše schopnostiacute individu-aacutelniacute duše jež je formou těla Teze o jednotě intelektu by totiž odporovala zaacutekladniacute zkušenosti ze ktereacute Tomaacuteš vychaacuteziacute bdquoTento jednotlivyacute člověk rozu-mově chaacutepeldquo5

Nauka o jednotě intelektu (přes-něji možneacuteho intelektu) se počiacutenaje Tomaacutešem Akvinskyacutem stala zaacutekladniacutem rozlišovaciacutem kriteacuteriem pro averrois-mus Současnaacute literatura poukazuje na fakt že Akvinskyacute tiacutem vytvořil bdquofan-toacutema latinskeacuteho averroismuldquo tj zkon-struoval neexistujiacuteciacute směr jako sveacuteho protivniacuteka6 Na druhou stranu však nelze popřiacutet že nauka o jednotě inte-lektu v dějinaacutech filosofie existovala a to dokonce jako hybnyacute moment filoso-fickyacutech kontroverziacute A je takeacute historic-kyacutem faktem že v 15 stoletiacute byli mysli-teleacute kteřiacute se hlaacutesili k jednotě intelektu

5 bdquohellip hic homo intelligitldquo Tomaacuteš Akvinskyacute 1976 303 27ndash28 Srv Putallaz Imbach 2005 s 37 Srv Severa 2015 K Tomaacutešově antiaverroismu srv Matula 2009

6 Marenbon 2013 O bdquofantoacutemuldquo latinskeacuteho averroismu piacuteše i Imbach 1991 s 195 S termiacutenem bdquolatinskyacute averroismusldquo pra-cuje již Ernest Renan ve sveacute kliacutečoveacute praacute-ci Averroes et lrsquoAverroiumlsme z poloviny 19 stoletiacute srv Renan 1852

99FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

označovaacuteni jednoznačně jako bdquoaverro-isteacuteldquo (averroistae)7

Po odsouzeniacute ktereacuteho se monopsy-chismus dočkal v 70 letech 13 stoletiacute prostřednictviacutem censurniacutech vyacutenosů pařiacutežskeacuteho biskupa Štěpaacutena Tempie-ra8 se totiž s naukou o jednotě intelektu setkaacutevaacuteme spiacuteše na severoitalskyacutech univerzitaacutech přičemž bdquoaverroismusldquo v renesančniacute Itaacutelii ziacuteskal oproti obdobiacute středověku na intenzitě a dynamice Je to vskutku jednota intelektu co by-chom mohli považovat za znak rene-sančniacuteho averroismu pokud bychom jej hledali a chtěli nějak vymezit při-čemž je však třeba dodat že bdquoaverroi-smusldquo se v renesanci neetabloval jako nějakaacute filosofickaacute škola Praacutevě podoby nauky o jednotě intelektu v renesanci a reakce na ně jsou předmětem tohoto člaacutenku jehož ciacutelem je zpřesněniacute ktereacute by mohlo uacutestit v lepšiacute vymezeniacute ter-miacutenu bdquorenesančniacute averroismusldquo9

2 bdquoPadovskyacute averroismusldquo Averroes formuluje tři hlavniacute argu-

menty pro jednotu možneacuteho intelektu

7 Martin 2014 s 50 Srv Martin 2013 Ter-miacuten bdquoaverroistaldquo byl asociovaacuten přede-všiacutem s naukou o jednotě intelektu mohl ale takeacute označovat znalce Averroova diacutela

8 Censurniacute vyacutenosy z roku 1270 a 1277 srv Putallaz Imbach 2005 s 47ndash49 Srv Fla-sch 1989

9 Hasse 2011a s 162 V češtině je k dispo-zici k teacutematu pouze v podstatě vyacuteše uve-denaacute kapitola D N Hasse jako součaacutest Cambridge Companion to Renaissance Philosophy podkapitola bdquoAverroova te-orie intelektuldquo s 160ndash169 Hasse nabiacuteziacute přehledneacute zpracovaacuteniacute linie kterou na-zyacutevaacute bdquorenesančniacute averroismusldquo přestože samotnyacute termiacuten je spornyacute srv Kristeller 1979 s 39

Všechny majiacute negativniacute podobu tedy jejich ciacutelem je ukaacutezat že pluralita to-hoto intelektu neniacute možnaacute Přibliacutežiacuteme je nyniacute prostřednictviacutem parafraacuteziacute

1 Pokud by laacutetkovyacute intelekt (in-tellectus materialis) byl zmnoženyacute po-dle počtu individuiacute pak by byl hoc aliquid tedy buď tělo nebo nějakaacute schopnost v těle Tudiacutež by byl formou laacutetky avšak laacutetkoveacute je poznatelneacute pouze ze schopnostiacute Tedy to co je po-znatelneacute ze schopnostiacute v tomto přiacute-padě laacutetkovyacute intelekt by bylo zaacuteroveň předmětem (subiectum) laacutetkoveacuteho inte-lektu To znamenaacute že by laacutetkovyacute inte-lekt byl předmětem saacutem sebe saacutem sebe by uvaacuteděl do pohybu a saacutem sebe ucho-poval což je nemožneacute10

Averroes v tomto argumentu roz-vaacutediacute Aristotelovu kliacutečovou pasaacutež z paacuteteacute kapitoly třetiacute knihy O duši a interpre-tuje ji s využitiacutem aristotelskyacutech pre-mis a) nic neuvaacutediacute sebe sama z mož-nosti do uskutečněniacute b) u tělesnyacutech věciacute (hoc aliquid) je každaacute předmětem myšleniacute jen jako možnost11 Intelekt podle Averroa je tak s člověkem spojen pouze jako akt rozuměniacute tedy intelekt použiacutevaacute tělo jako svůj naacutestroj a neniacute jeho substanciaacutelniacute formou

10 Averroes 1953 402 (III 5 432ndash440) bdquoSi enim posuerimus quod iste intellectus materialis est numeratus per numerati-onem individuorum hominum continget ut sit aliquid hoc aut corpus aut virtus in corpore Et cum fuerit aliquid hoc erit intentio intellecta in potentia Intentio autem intellect in potentia est subiectum movens intellectum recipientem non su-biectum motum Si igitur subiectum re-cipiens fuerit positum esse aliquid hoc continget ut res recipiat seipsam ut dixi-mus quod est impossibileldquo

11 Aristoteles De an III4 430a5ndash9

100

132015

Dalšiacute dva argumenty směřujiacute na analyacutezu vztahu mnohosti poznaacuteva-jiacuteciacutech individuiacute a jednoty obecneacuteho pojmu a majiacute ukaacutezat že praacutevě jednota obecneacuteho pojmu neniacute s mnohostiacute in-telektů slučitelnaacute přičemž třetiacute argu-ment Averroes přebiacuteraacute od Themistia12

2 Pokud by laacutetkovyacute intelekt byl zmnoženyacute podle počtu individuiacute pak by se takeacute poznaacuteniacute zmnožovalo do nekonečna Jaacute i ty poznaacutevaacuteme co do druhu tuteacutež věc avšak ve mně i v tobě je poznaacutevanaacute věc numericky odlišnaacute Což je nesmyslneacute13

3 Kdyby laacutetkovyacute intelekt byl zmno-ženyacute nebylo by možneacute aby se žaacutek něco naučil od učitele Věděniacute učitele by mu-selo miacutet siacutelu kteraacute by působila na vě-děniacute žaacuteka a vytvaacuteřela je 14

Averroovi naacutesledovniacuteci ať už inter-preti nebo přiacuteznivci tyto argumenty buď opakovali nebo je v kontextu do-bovyacutech diskusiacute daacutele rozvaacuteděli V jejich raacutemci se objevuje několik vzaacutejemně

12 Themistius 1899 s 103ndash10413 Averroes 1953 411 (III 5 707ndash717) bdquoEt

iste modus secundum quem posuimus essentiam intellectus materialis di-ssolvit omnes quaeligstiones contingentes huic quod ponimus quod intellectus est unus amp multa Quoniam si res intellecta apud me amp apud te fuerit una omnibus modis contingent quod cum ego scirem aliquod intellectum ut tu scires etiam illud ipsum amp alia multa impossibilia Et si posuerimus eum esse multa continget ut res intellecta apud me et apud te sit una in specie et due in individuo et sic res intellecta habebit rem intellectam et sic procedit in infinitumldquo

14 Averroes 1953 411 (III 5 717ndash719) bdquoEt sic erit impossibile ut discipulus addiscat a magistro nisi scientia quaelig est in magis-tro sit virtus generans amp creans scienti-am quaelig est in discipuloldquo

provaacutezanyacutech zaacutekladniacutech probleacutemů Kardinaacutelniacute otaacutezkou je samozřejmě plausibilita nauky o jednotě možneacuteho intelektu z filosofickeacuteho hlediska s čiacutemž uacutezce souvisiacute probleacutem zda je Averroův přiacutestup adekvaacutetniacute či do-konce jedinou možnou interpretaciacute Aristotelovy psychologie Teacutema mo-nopsychismu jelikož se zaacuteroveň uacutezce dotyacutekaacute věrouky se vyjevuje jako jedno z kliacutečovyacutech v renesančniacutem filosofic-keacutem diskursu a uacutestiacute v hledaacuteniacute vztahu mezi rozumem vedenou filosofickou argumentaciacute a viacuterou Z metodologic-keacuteho hlediska se interpretace nauky o jednotě možneacuteho intelektu v renesanci potyacutekaacute s probleacutemem do jakeacute miacutery au-toři u kteryacutech se nauka objevuje o niacute pouze referujiacute v raacutemci komentovaacuteniacute Aristotelovyacutech textů či ji zastaacutevajiacute a obhajujiacute

Tradičně se o averroismu v rene-sanci hovořiacute v souvislosti s padovskou univerzitou Mezi prvniacute zastaacutence mo-nopsychismu v obdobiacute renesance totiž podle mnohyacutech interpretů patřil pa-dovskyacute filosof Pavel z Benaacutetek (Paolo Veneto zemř 1429) Avšak již v přiacute-padě tohoto bdquoprvniacuteho renesančniacuteho averroistyldquo se ukazuje že jak vyacuteklad jednoty možneacuteho intelektu tak obecneacute zařazeniacute Pavla pod naacutelepku bdquoaverrois-musldquo nejsou vůbec jednoznačneacute Inter-preti se povětšinou shodujiacute v tom že Pavel z Benaacutetek chaacutepal činnyacute intelekt jako separovanou substanci a ztotož-ňoval ji s Bohem15 neshody však panujiacute

15 Paulus Venetus 1481 4vb bdquoNec aliqua in-telligentia precircter primam que est Deus potuit esse intellectus agensldquo Srv Ke-ssler 2008 s 490 Conti 2012 s 22

101FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

ohledně intelektu možneacuteho Averrois-tickyacute monopsychismus přesněji nauku o jednotě možneacuteho intelektu přisuzujiacute Pavlovi z Benaacutetek např Bruno Nardi či Zdislaw Kuksewicz16 Alessandro D Conti však tuto interpretaci razantně napadaacute a argumentuje poukazem na Pavlovo chaacutepaacuteniacute intelektivniacute duše jako formy a uskutečněniacute těla což je po-zice Averroovi protikladnaacute a vychaacuteze-jiacuteciacute z Tomaacutešovy kritiky17 Rozpory se pokoušiacute smiacuteřit Eckhart Kessler kteryacute rozlišuje dva zaacutekladniacute směry Pavlova myšleniacute Pavel z Benaacutetek podle něj při analyacuteze rozumoveacuteho poznaacuteniacute rozviacutejiacute argumentaci v niacutež modifikuje nomina-listicko-ockhamistickou teorii univer-zaacuteliiacute18 Obecneacute pojmy majiacuteciacute existenci v mysli (esse intentionale) jsou podle něj kauzaacutelně spojeny s jednotlivinami a vznikajiacute při poznaacutevaciacutem procesu Vedle toho se však Pavel ve sveacute Sumě přiacuterodniacute filosofie19a v komentaacuteři k Aris-totelovu spisu O duši20 hlaacutesiacute k Averro-ovu postoji Možnyacute intelekt kteryacute se staacutevaacute všiacutem tzn Uchopuje univerzaacutelie obecneacute pojmy ktereacute jsou nemateriaacutelniacute a věčneacute musiacute saacutem miacutet tyto vlastnosti Tedy jako nemateriaacutelniacute musiacute byacutet jen jeden neboť mnohost pochaacuteziacute z laacutetky Toto stanovisko je však zjevně v roz-poru s jeho teoriiacute univerzaacuteliiacute ktereacute majiacute přece byacutet intencionaacutelniacute Proto po-dle Kesslera Pavel z Benaacutetek chaacutepe inte-lekt jako substanciaacutelniacute formu lidskeacuteho těla čiacutemž se samozřejmě odklaacuteniacute od

16 Nardi 1958c Kuksewicz 198317 Conti 1992 s 338ndash347 Srv Conti 2012 18 Kessler 2008 s 149 19 Paulus Venetus 1503 20 Paulus Venetus 1504

Averroa tedy intelekt podle něj neniacute spojen s tělem jen co do činnosti nyacute-brž mu udiacuteliacute esenci21 A tak univerzaacute-lie ktereacute jsou v intelektu jenž je jeden a věčnyacute jsou věčneacute zaacuteroveň však je-likož intelekt je substanciaacutelniacute formou těla jsou univerzaacutelie poznaacutevaacuteny empi-ricky během procesu poznaacuteniacute s vyacutecho-diskem v jednotlivinaacutech

Pavlova kombinace nominalismu a averroistickeacuteho monopsychismu vyka-zuje mnoho rozporů a vyžadovala by důkladnou analyacutezu primaacuterniacutech textů kteraacute by potvrdila opraacutevněnost jednot-livyacutech protikladnyacutech interpretaciacute jeho myšleniacute Jeho zpracovaacuteniacute teacutematu při-jmeme-li vyacuteklad E Kesslera a dalšiacutech historiků je samozřejmě takeacute v ost-reacutem rozporu s křesťanskou naukou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši což uacutedajně přimělo Pavla z Benaacutetek k uacutevahaacutem o tom zda přirozenyacute rozum vede k jistotě pravdy a zda pluralita intelektů kterou hlaacutesaacute křesťanstviacute je vskutku jen předmět viacutery22

Pavel z Benaacutetek tak zanechal svyacutem naacutestupcům sice ambivalentniacute dědic-tviacute23 v každeacutem přiacutepadě se však stal pro padovskyacute aristotelismus posta-vou zaklaacutedajiacuteciacute Ukazuje se to již na diacutele jeho naacutestupce Gaetana da Thiene (1367ndash1465) kteryacute na Pavla uacutezce nava-zuje a daacutele jeho filosofii rozviacutejiacute a to jak v problematice univerzaacuteliiacute kdy pro něj nominalismus a realismus představujiacute v podstatě pouze dvě rozdiacutelneacute funkce

21 Paulus Venetus 1503 f 88ra Citovaacuteno dle Kessler 2007 s 489

22 Srv Kuksewicz 1983 s 327ndash330 srv Kessler 2007 s 490

23 Jak uzaviacuteraacute Hasse 2011a s 163

102

132015

obecneacuteho pojmu v systeacutemu věděniacute tak v nauce o duši24 Averroův monopsy-chismus však Gaetano odmiacutetaacute Jednota intelektu sice umožňuje podle Gae-tana poznaacuteniacute obecneacuteho avšak pokud člověku nepřiacuteslušiacute intelekt jako jeho substanciaacutelniacute určeniacute neniacute možneacute defi-novat člověka jako rozumovou bytost Vedle toto jednota intelektu neumož-ňuje vysvětlit individualitu poznaacuteniacute25

Gaetanův negativniacute postoj k mono-psychismu se však zdaacute byacutet v těchto kru-ziacutech ojedinělyacute Z dobovyacutech zpraacutev lze usuzovat že vyacutejimkou spiacuteše bylo zastaacute-vat nauku neaverroistickou26 Jinyacute žaacutek Pavla z Benaacutetek učitel filosofie v Pise Niccolograve Tignosi (1402ndash1474) se sice staviacute na stranu Tomaacuteše Akvinskeacuteho kteryacute podle něj vytvaacuteřiacute spraacutevnou inter-pretaci Aristotela a proto přijiacutemaacute jeho nauku o duši jako substanciaacutelniacute formě nicmeacuteně to co rozhoduje o pravdivosti nauky o jednotě intelektu je podle něj bdquonaacutezor viacuteryldquo (opinio fidei) Navazuje tak praacutevě na sveacuteho učitele Pavla27 a argu-

24 Kessler 2008 s 15125 Kessler 2008 s 152 Gaetano da Thiene

1493 58ra bdquoEt dicit ulterius quod ipsa est indivisibilis et multiplicabilis secundum corporum multiplicationem quibus uni-tur et est immortalis et quod ab eius substantia fluunt potentie plures vide-licet intellectus agens quo active concu-rrit ad species intelligibiles et intellec-tiones et intellectus possibilis quo ad predicta passive concurrit et voluntas qua velie et nolle libere potestldquo

26 Martin 2014 s 43 27 Za předpokladu že je spraacutevnaacute inter-

pretace Pavla z Benaacutetek jako averroisty vzhledem k nauce o možneacutem intelektu Dag Nicolaus Hasse kteryacute se Tignosim zabyacutevaacute vychaacuteziacute praacutevě z vyacuteše uvedeneacuteho Kuksewiczova bdquoaverroistickeacuteholdquo vyacutekladu Hasse 2004 s 452

menty pro pluralitu nesmrtelnyacutech dušiacute chaacutepe jako přiacuteliš slabeacute Z hlediska při-rozeneacuteho rozumu je tak podle něj třeba přitakat Averroově tezi o jednotě Po-dobně obhajuje Averroa z hlediska při-rozenosti (naturaliter loquens) i proti nauce o duši jako substanciaacutelniacute formě člověka28

I slavnějšiacute žaacutek Gaetana z Thiene řeckyacute uprchliacutek překladatel a učitel řečtiny na různyacutech miacutestech Itaacutelie a propagaacutetor platoacutenskyacutech studiiacute Jo-hannes Argyropoulos (1415ndash1487) se ve sveacutem komentaacuteři k De anima ote-vřeně hlaacutesiacute nejprve k Averroovu chaacute-paacuteniacute činneacuteho intelektu jako jedineacuteho a separovaneacuteho daacutele k jednotě i mož-neacuteho (laacutetkoveacuteho) intelektu a konečně dokonce k pojetiacute smrtelneacuteho bdquotrpneacuteholdquo intelektu I v Otaacutezce zda je lidskyacute rozum věčnyacute (Quaestio utrum intellectus hu-manus sit perpetuus) obhajuje věčnost lidskeacuteho intelektu opět s odkazem na Averroa a to co do intelektu jak čin-neacuteho tak možneacuteho29

Nauka o jednotě intelektu od po-loviny 15 stoletiacute v renesančniacute Padově vskutku pevně zakořenila Elia Del-medigo (1458ndash1493) filosof židov-skeacuteho původu kteryacute působil v Padově

28 Hasse 2004 s 451ndash453 Niccolo Tigno-si 1551 s 409 bdquoNam plurificatio animae intellectivae apud loquentes naturaliter solum cum magna difficultate tenetur et ceteraldquo

29 Monfasani 1993 Skutečnost že Argyro-poulos zaacuteroveň propagoval Platoacutenovu filosofii (Averroovu interpretaci Aristo-tela spatřoval v souladu s Platoacutenem) a staacutel u rozmachu platonismu v renesančniacute Florencii potvrzuje že použiacutevaacuteniacute termiacute-nů bdquolatinskyacute averroismusldquo či bdquorenesančniacute averroismusldquo je problematickeacute

103FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

jako učitel v bohatyacutech rodinaacutech ve svyacutech dvou Traktaacutetech o duši nava-zuje podobně jako jeho předchůdci na Averroův komentaacuteř k Aristotelovi Averroův možnyacute intelekt považuje pů-vodně za pouhou dispozici (jakoby v naacutevaznosti na Alexandra z Afrodisi-ady podle ktereacuteho je intelekt vyvaacuteděn z potenciality laacutetky což na straně jedneacute vede k potvrzeniacute jeho individuaacutelnosti na straně druheacute však k popřeniacute jeho ne-smrtelnosti) Laacutetkovyacute intelekt se však postupně staacutevaacute nemateriaacutelniacute substanciacute tiacutem jak se přibližuje k separovaneacutemu intelektu činneacutemu až s niacutem dojde ko-nečneacuteho sjednoceniacute30 Delmedigo zde zjevně interpretuje vztah možneacuteho a činneacuteho intelektu s využitiacutem kabali-stickeacute tradice kteraacute vrcholiacute v mystic-keacutem sjednoceniacute Traktaacutety o duši ktereacute se dochovaly pouze v hebrejštině původně Delmedigo připravoval v la-tinskeacute verzi pro sveacuteho nejznaacutemějšiacuteho žaacuteka Giovanniho Pika della Mirandola (1463ndash1494) I prostřednictviacutem Del-mediga Mirandola ziacuteskaacuteval znalosti o averroistickeacutem monopsychismu jež posleacuteze využil ve svyacutech diacutelech

A tak Giovanni Pico della Miran-dola ve svyacutech Conclusiones (z roku 1486) kde předklaacutedaacute 900 teziacute z růz-nyacutech myšlenkovyacutech tradic jež majiacute byacutet uvedeny v soulad uvaacutediacute i tezi Ave-rroovu bdquoIntelektivniacute duše je jedna ve všech lidechldquo31 Podle Pika však oproti Averroovi je nauka o separova-neacutem jednotneacutem intelektu slučitelnaacute

30 Band 199531 Pico della Mirandola 1998 72 s 252ndash253

bdquoUna est anima intellectiva in omnibus hominibusldquo

s nesmrtelnostiacute individuaacutelniacute duše Mi-randola to vysvětluje jako spojeniacute indi-viduaacutelniacuteho intelektu se separovanyacutem intelektem ve stavu blaženosti32 což připomiacutenaacute Delmedigovo kabalistickeacute mystickeacute sjednoceniacute nicmeacuteně hlubšiacute analyacutezu Pico nenabiacuteziacute a moderniacute in-terpreti tak vesměs poukazujiacute na ne-konsistenci jeho přiacutestupu33

Mirandolovyacutem učitelem byl i Ni-coletto Vernia (zemř 1499) padovskyacute profesor s jehož jmeacutenem je termiacuten averroismus spojovaacuten nejčastěji a to předevšiacutem diacuteky jeho traktaacutetu o sub-stanciaacutelniacute jednotě lidskeacuteho intelektu34 Vernia v něm obhajuje Averroův mo-nopsychismus jako jedinou spraacutevnou interpretaci Aristotelovy psychologie Snaha Tomaacuteše Akvinskeacuteho a dalšiacutech středověkyacutech autorů o zavedeniacute nauky o individuaacutelniacute duši jako substanciaacutelniacute formě lidskeacuteho těla kteraacute je od těla po jeho smrti oddělitelnaacute je podle Vernii Aristotelovi zcela ciziacute Naopak peri-patetickaacute filosofie podpořenaacute Averro-ovyacutem vyacutekladem uvažuje o rozumoveacute duši jako o věčneacute a jako o nezmnoženeacute neboť nemateriaacutelniacute nemůže podleacutehat

32 Pico della Mirandola 1998 74 s 252ndash253 bdquoPossibile est tenendo unitatem in-tellectus animam meam ita particulari-ter meam ut non sit mihi communis cum omnibus remanere post mortemldquo

33 Dulles 1941 s 143 Still 2008 s 187ndash18834 Jednaacute se o kvestii kteraacute zůstala pouze

v rukopise Utrum anima intellectiva hu-mano corpore unita tanquam vera forma substantialis dans ei esse specificum substantiale eterna atque unica sit in omnibus hominibus Kvestii v několika časopiseckyacutech člaacutenciacutech analyzoval Ed-ward Mahoney souborně Mahoney 2000

104

132015

individuaci35 Přesněji Vernia chaacutepe možnyacute intelekt jako věčnyacute a jako věčně spojenyacute s intelektem činnyacutem tzn jako separovanou substanci kteraacute maacute věčneacute rozuměniacute36

Verniou vrcholiacute nauka o jednotě in-telektu v 15 stoletiacute Averroovo chaacutepaacuteniacute možneacuteho intelektu jako jednoho se-parovaneacuteho nadindividuaacutelniacuteho bylo Verniou a dalšiacutemi padovskyacutemi mys-liteli považovaacuteno za vyacuteklad kteryacute je plně v souladu Aristotelovou naukou o duši Zaacuteroveň však nebylo možneacute zastiacute-rat že se jednaacute o nauku kteraacute se pro-tiviacute křesťanskeacute představě o nesmrtelneacute individuaacutelniacute lidskeacute duši Tento rozpor vedl na sklonku 15 stoletiacute k poměrně ostreacute reakci kteraacute přiměla i dosavadniacute bdquoaverroistyldquo počiacutenaje Verniou k revi-dovaacuteniacute původniacutech stanovisek

3 Reakce proti monopsychismubdquoPřirozenyacutemildquo odpůrci monopsy-

chismu v renesanci byli samozřejmě mysliteleacute kteřiacute navazovali na Tomaacuteše Akvinskeacuteho nebo se přiacutemo hlaacutesili k jeho odkazu jako např bdquokniacuteže to-mistůldquo Jan Capreolus (1380ndash1444) Oporou jim mohl byacutet i dekret koncilu ve Vienne (1311ndash1312) kteryacute zapověděl jako heretickou nauku podle niacutež ro-zumovaacute (intelektivniacute) duše neniacute sub-stanciaacutelniacute formou těla a podpořil tak tomistickeacute pojetiacute

Na Tomaacutešovu argumentaci proti jednotě intelektu navazuje i Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute (1401ndash1464) kteryacute ve spise Idiota de mente (Soukromniacutek o mysli)

35 Mahoney 1970 s 451ndash460 Mahoney 1976 s 145ndash149

36 Hasse 2011b s 134ndash137

explicitně kritizuje nauku bdquoněkteryacutech peripatetikůldquo o bdquojedneacute jedineacute poznaacute-vaciacute dušildquo Kusaacutenskyacute jednotu intelektu odmiacutetaacute s poukazem na proporcionalitu individuaacutelniacute duše k individuaacutelniacutemu lidskeacutemu tělu37 Jelikož identita pro-porce neniacute zmnožitelnaacute neniacute zmnoži-telnaacute ani identita mysli kteraacute oživuje tělo v adekvaacutetniacute proporci Z toho Ku-saacutenus usuzuje že neniacute možneacute aby ve všech lidech byl tyacutež intelekt Podobně jako Tomaacuteš Akvinskyacute napadaacute Miku-laacuteš Kusaacutenskyacute monopsychismus pro jeho neschopnost vysvětlit zkušenost individuality myšleniacute a v pozadiacute jeho argumentace stojiacute chaacutepaacuteniacute duše jako bytostneacuteho určeniacute člověka respek-tive Akvinskeacuteho pojetiacute intelektu jako schopnosti duše kteraacute je substanciaacutelniacute formou lidskeacuteho těla38

Vyacuteznamnyacute vyacutepad proti monopsy-chismu učinili renesančniacute platonikoveacute Nejprve kardinaacutel Bessarion (1403ndash1472) propagaacutetor Platoacutena jakožto au-tora kteryacute je kompatibilniacute s křesťan-stviacutem v diacutele In calumniatorem Platonis rozebiacuteraacute interpretace Aristotela ktereacute děliacute na Alexandrovo odmiacutetaacuteniacute nesmr-telnosti a na Averroovo odmiacutetaacuteniacute indi-viduaacutelnosti Za předpokladu věčnosti

37 Kusaacutenskyacute 2000 s 235ndash236 bdquoNechaacutepu však jak maacute byacutet ve všech lidech mysl jed-na Neboť mysl maacute přece ten uacutekol kvůli němuž se nazyacutevaacute dušiacute a to vyžaduje při-měřenyacute stav těla ktereacute je jiacute adekvaacutetně přizpůsobeno tak že je-li daacuten v někte-reacutem těle nemůže se vyskytovat v žaacuted-neacutem jineacutem Tak jako nelze rozložit iden-titu proporce nelze to udělat ani s iden-titou mysli kteraacute neniacute schopna oživovat tělo bez teacuteto adekvaacutetniacute proporceldquo (přel J Patočka)

38 Fuumlhrer 2014 s 117ndash120

105FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

světa chceme-li zachovat individuaacutel-nost a vyhnout se alexandrovskeacute smr-telnosti se musiacute přijmout buď nauka o stěhovaacuteniacute dušiacute (metempsychoacutezis) nebo nekonečnyacute počet dušiacute Nebo je vyacutechodiskem z těchto kontradikciacute Ave-rroovo postulovaacuteniacute jednoho intelektu společneacuteho všem Monopsychismus je tak podle Bessariona adekvaacutetniacutem vyacutekladem Aristotelovy filosofie avšak z hlediska pravdy křesťanskeacute viacutery ne-obstojiacute a musiacute byacutet nahrazen platonis-mem kteryacute na rozdiacutel od aristotelismu s křesťanskou viacuterou souzniacute39

V naacutevaznosti na Bessariona zauacute-točil na monopsychismus florentskyacute platonik a vůdčiacute postava tzv platoacuten-skeacute akademie Marsilio Ficino kteryacute Averroově nauce o jednotě intelektu věnoval celou 15 knihu sveacuteho rozsaacuteh-leacuteho diacutela Platoacutenskaacute teologie o nesmrtel-nosti dušiacute (Theologia platonica de im-mortalitate animorum)40 Ficino zde napadaacute jako absurdniacute důsledky ktereacute by plynuly z jednoty možneacuteho i čin-neacuteho intelektu Jednotnyacute intelekt by byl dennodenně napaacutejen množstviacutem různyacutech smyslovyacutech obrazů (podle množstviacute individuaacutelniacutech dušiacute ktereacute na jeho činnosti participujiacute) A tento intelekt by zaacuteroveň kontinuaacutelně za-pomiacutenal (se smrtiacute svyacutech nositelů) na to co se naučil41 Ficino argumentuje proti Averroovi takeacute poukazem na jeho

39 Martin 2014 s 4340 Ficino 2005 41 Allen 2013 81ndash97 Allen vysvětluje Ficinův

neobvyklyacute zaacutejem o kritiku Averroova mo-nopsychismu snahou odmiacutetnout jej jako bdquosaturnskeacuteho poltergeistaldquo a odlišit mo-nopsychismus od Ploacutetiacutenova pojetiacute inte-lektu na ktereacute naopak navazoval a ktereacute

neznalost řeckyacutech textů a neporozu-měniacute Aristotelovi42 aby se nakonec uchyacutelil k eklektickeacute formulaci z Aver-roa přijmeme nesmrtelnost možneacuteho intelektu z Alexandra z Afrodisiady jeho zmnožitelnost43 Platoacutenskyacute přiacute-stup u Ficina spočiacutevaacute v tom že odmiacutetaacute spatřovat princip individuace v laacutetce což mu umožňuje neupadnout ani do jedneacute z krajniacutech a pro křesťana ne-přijatelnyacutech interpretaciacute Aristotelovy nauky o intelektu Neniacute-li intelekt in-dividualizovaacuten laacutetkou odpadaacute jak jeho smrtelnost jež by vyplyacutevala ze spojeniacute s tělem tak averroistickaacute nadindiviu-aacutelnost a jednota věčneacuteho intelektu se-parovaneacuteho od laacutetky44

Byl to pravděpodobně vliv Ficinovy kritiky averroismu45 kteryacute přivedl pa-dovskeacuteho biskupa Pietra Barozziho v květnu 1489 k vydaacuteniacute dekretu jiacutemž pod hrozbou exkomunikace zakazo-val veřejneacute diskuse o averroistickeacute nauce o jednotě intelektu Přestože Barozzi nezmiňuje explicitně žaacutedneacuteho současneacuteho averroistu bezpochyby

se mohlo jevit z určiteacuteho pohledu jako averroismu bliacutezkeacute

42 Martin 2014 s 4543 Ficino 2005 Theol platonica XV 19 = Pla-

tonic Theology vol V s 225 bdquoAccipiamus ab Averroe capacem intellectum esse immortalem Accipiamus ab Alexandro capaces intellectus esse vires quasdam animabus nostris naturaliter insitas to-tidem numero quot sunt animaeldquo Srv Blum 2011 s 288

44 Blum 2011 s 27945 O vlivu Ficinovy kritiky piacuteše Randall 1961

s 80 Randall takeacute považuje Verniův ave-rroismus za v podstatě tradičniacute zatiacutemco E Mahoney si později u Vernii všiacutemaacute i ar-gumentaciacute kteryacutemi je tradičniacute averrois-mus rozviacutejen srv Mahoney 1976 Srv teacutež Kraye 2000 s 6ndash8

106

132015

byl předmětem jeho uacutetoku padovskyacute filosof Nicoletto Vernia Ten jako od-pověď na odsouzeniacute monopsychismu naacutesledně sepsal traktaacutet Proti zvraacuteceneacute Averrově myšlence o jednotě intelektu46 jehož naacutezev napoviacutedaacute že svůj původniacute averroistickyacute přiacutestup zaacutesadně zrevido-val Vernia zde tvrdiacute že sice o Averro-ově monopsychismu přednaacutešel avšak pojiacutemal to pouze jako dialektickeacuteho cvičeniacute a on saacutem monopsychismus ne-zastaacuteval Ve sveacutem noveacutem traktaacutetu pak nejenže odmiacutetaacute averroistickou argu-mentaci nyacutebrž se dokonce pokoušiacute do-kaacutezat individualitu nesmrtelneacute lidskeacute duše s odkazem na Avicennu Themis-tia a Simplikia a svůj obrat později při-pisuje praacutevě četbě těchto textů47

Kraacutetce po vydaacuteniacute Barozziho de-kretu (pravděpodobně v roce 1493) publikoval protiaverroistickyacute traktaacutet padovskyacute františkaacuten a scotista Antonio Trombetta (1436ndash1518)48 Nicmeacuteně na-vzdory antiaverroistickeacutemu zaměřeniacute spisu považuje Trombetta Averroovu

46 Contra perversam Averrois opinionem de unitate intellectus et de animae felicitate quaestiones divinae praacutece uacutedajně vznik-la v roce 1492 tiskem byla však vydaacutena až po Verniově smrti v raacutemci Acutissi-mae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia edi-tae Venetiis 1504 Srv Mahoney 1976 s 149nn

47 Srv Hasse 2011a s 166 Verniova vlast-niacute revize averroismu je interpretovaacutena rozdiacutelně a to buď jako oportunismus srv Nardi 1958a s 101 nebo jako kon-sekventniacute vyacutevoj myslitele ktereacutemu jde o soulad filosofie a teologie srv Kessler 1994 s 281

48 Antonio Trombetta Tractatus singularis contra Averroystas de humanarum ani-marum plurificatione ad catholicae fidei obsequium Srv di Napoli 1963 s 195

tezi o nezničitelnosti duše za shodnou s Aristotelem i viacuterou Jednota inte-lektu umožňuje zdůraznit nezaacutevislost rozumoveacuteho poznaacuteniacute na laacutetce je tedy třeba podle něj vysvětlit individuaci intelektu Trombetta hodlaacute podržet jak věčnost intelektu uchopujiacuteciacuteho objektivniacute obecneacute pojmy tak pluralitu rozumu49 tedy ve vyacutesledku to co hlaacutesal Marsilio Ficino

Je zjevneacute že pro aristotelsky orien-tovaneacute myslitele bylo odmiacutetnutiacute averro-istickeacute jednoty intelektu ořiacuteškem Tak boloňskyacute filosof Alessandro Achillini (zemř 1512) ve svyacutech Quodlibeta de intelligentiis z roku 1494 na jejichž zaacute-kladě byl označen za averroistu staacutele považuje Averroovu interpretaci inte-lektu za spraacutevneacute uchopeniacute Aristotelova probleacutemu I když zdůrazňuje že nauka o jednotě intelektu je v rozporu s viacuterou a musiacute byacutet odmiacutetnuta i filosofickyacutemi prostředky předklaacutedaacute proaverrois-tickeacute argumenty pokud by možnyacute in-telekt byl mnohyacute nebylo by ho možneacute z důvodu jeho individuace odlišit od smysloveacuteho poznaacuteniacute nebylo by možneacute poznaacuteniacute univerzaacutelniacutech forem a takeacute to co by bylo poznaacutevaacuteno dvěma odlišnyacutemi individui by byl jeden pojem avšak nu-mericky dva Z těchto dvou pojmů by se mohl vyabstrahovat dalšiacute pojem kteryacute by zase byl jeden avšak numericky dva a tak by se mohly vytvaacuteřet pojmy až donekonečna50 Argumentaciacute kteraacute

49 Blum 2011 s 290ndash29250 Achillini Quodlibeta III 2 3 10rb bdquose-

cundo si sic procederetur in infinitum in conceptibus quia conceptus essent nu-mero diversi et ab omni per se intelligi-bili numeraliter multiplicato abstrahibili

107FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

připomiacutenaacute slavnou Platoacutenovu naacutemitku bdquotřetiacute mužldquo proti jeho vlastniacute teorii idejiacute se Achillini hlaacutesiacute k Averroovu druheacutemu argumentu proti pluralitě možneacuteho intelektu Achillini nakonec jednotu intelektu odmiacutetaacute avšak zdaacute se že z filosofickeacuteho hlediska ji pova-žuje za pravděpodobnou a filosofickeacute argumenty vzneseneacute proti niacute za ne zcela uspokojiveacute51 Podobně proaverro-isticky byl naladěn i Marcantonio Zi-mara (1475ndash1532) kteryacute k Averroovi a Aristotelovi vytvořil vlivneacute indexy

Takeacute Verniovi padovštiacute žaacuteci Agos-tino Nifo a Pietro Pomponazzi ve svyacutech ranyacutech diacutelech přiznaacutevajiacute že averro-istickyacute monopsychismus se jim jeviacute jako spraacutevnaacute interpretace Aristotela a že je obtiacutežneacute ji vyvraacutetit Agostino Nifo (1473ndash1538) v komentaacuteři k De anima (z konce 15 stoletiacute tiskem 1503) uchopuje Averroův monopsychismus v kosmologickyacutech pojmech hovořiacute o nebeskeacute sfeacuteře kterou ztotožňuje s lid-skyacutem intelektem i když tuto nauku chaacutepe jako nepřijatelnou pro křesťana Ale již ve spise De intellectu z roku 1503 monopsychismus odmiacutetaacute Neopiacuteraacute se však o psychologickeacute a epistemolo-gickeacute protiargumenty ty totiž neshle-daacutevaacute za přesvědčiveacute nyacutebrž formuluje naacutemitky z oblasti moraacutelniacute filosofie a naacuteboženstviacute neboť etickeacute důsledky jednoty intelektu ohrožujiacute moraacutelku a takeacute přiacuterodně filosofickeacute respektive kosmologickeacute Probleacutem spatřuje v chaacute-paacuteniacute separovaneacuteho intelektu jako hy-batele kteryacute by měl hyacutebat mnohyacutemi

est conceptus ideo ab illis conceptibus essent alii conceptus abstrahibilesldquo

51 Hasse 2011b s 139ndash141

pohybovanyacutemi a vyvolaacutevat v různyacutech pohybovanyacutech rozdiacutelneacute uacutečinky52

I druhyacute jmenovanyacute Pietro Pompo-nazzi (1462ndash1525) ve svyacutech ranyacutech padovskyacutech komentaacuteřiacutech k Aristote-lovi považuje monopsychismus za le-gitimniacute interpretaci Aristotela Repro-dukuje Averroovu pozici a konfrontuje ji s vyacutekladem Alexandra z Afrodisiady tedy s pluralitou individuaacutelniacutech smr-telnyacutech intelektů Averroovu nauku o duši shledaacutevaacute jako shodnou s Aristo-telovou (např v kvestii z roku 1504) avšak naacutesledovat ji nechce neboť mu připadne nesmyslnaacute53 Alexandrova interpretace Aristotelova textu u Pom-ponazziho zviacutetězila až v jeho přednaacuteš-kaacutech z Boloni (1512ndash13 1514ndash15)54 v době kdy do sporů o spraacutevnyacute vyacuteklad Aristotela a o jednotu intelektu zasaacutehli uacutečastniacuteci paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu

4 Jednota intelektu po Apostolici regiminis

Oscilace mnoha filosofů mezi ave-rroistickyacutem monopsychismem na straně jedneacute a alexandrovskyacutem zdů-razněniacutem plurality za cenu odmiacutetnutiacute nesmrtelnosti na straně druheacute se stala jedniacutem z teacutemat paacuteteacuteho lateraacutenskeacuteho koncilu Bulou papeže Lva X nazvanou bdquoApostolici regiminisldquo z 19 prosince 1513 pak bylo zakaacutezaacuteno obhajovat jak

52 Hasse 2004 s 455ndash460 srv Hasse 2011a s 166ndash167

53 Pomponazzi 1955 s 93 bdquoDe opinione Averrois mihi videtur quod fuerit opinio Aristotelis tamen nullo pacto possum illi adherere et videtur mihi maxima fatui-tas Dicat autem quisque quidquid vult ego magis abhorreo opinionem Aristote-lis quam diabolumldquo Srv Kraye 2000 s 13

54 Pluta 1986 s 50 Van Dooren 1994 s 309ndash318

108

132015

averroistickou tak alexandrovskou po-zici a to dokonce i pouze jako dialek-tickeacute cvičeniacute Odsouzeni byli ti bdquokdo tvrdiacute že rozumovaacute duše je smrtelnaacute nebo že je jedna v mnohyacutech lidech a kdo pochybujiacute nejen o tom že je prav-divě a bytostně formou lidskeacuteho těla [hellip] ale i že je nesmrtelnaacute a že v mno-hosti těl v nichž se rozleacutevaacute je jako jednotlivaacute zmnožitelnaacute je zmnožena a maacute byacutet zmnoženaldquo55 Předmětem od-souzeniacute tedy byl jak averroistickyacute mo-nopsychismus tak alexandrovskaacute in-terpretace Aristotela a kodifikovaacuten byl přiacutestup Tomaacuteše Akvinskeacuteho

Když pak v listopadu 1516 vydal Pi-etro Pomponazzi svůj Traktaacutet o nesmr-telnosti duše vyvolal tento spis spor ni-koli z důvodu přiacuteklonu k averroismu nyacutebrž alexandrismu Pomponazzi averroistickou jednotu intelektu od-miacutetaacute argumentuje pro pluralitu dušiacute avšak připisuje jim pouze relativniacute nesmrtelnost a absolutniacute smrtelnost Kliacutečovyacutem argumentem proti jednotě intelektu je pro Pomponazziho teze kterou přebiacuteraacute z Aristotela že činnost intelektu nemůže probiacutehat bez imagi-nace a je tedy zaacutevislaacute na fantasmatech na smyslovyacutech představaacutech jež jsou produktem smysloveacuteho vniacutemaacuteniacute Po-dle Pomponazziho je-li intelekt zaacutevislyacute

55 Conciliorum oecumenicorum decreta sess viii s 581 bdquodamnamus et repro-bamus omnes asserentes animam in-tellectivam mortalem esse aut unicam in cunctis hominibus et haec in dubium vertentes cum illa non solum vere per se et essentialiter humani corporis forma exsistat [hellip] verum et immortalis et pro corporum quibus infunditur multitudine singulariter multiplicabilis et multiplica-ta et multiplicanda sitldquo

na těle ve sveacute činnosti je na něm zaacute-vislyacute i ve sveacutem bytiacute tudiacutež je tělem individualizovanyacute56

Jednota intelektu odsouzenaacute kon-cilem je nyniacute odmiacutetnuta na zaacutekladě filosofickeacute argumentace prostřednic-tviacutem analyacutezy procesu poznaacuteniacute Zaacutero-veň je Averroova nauka prezentovaacutena jako filosofie kteraacute neodpoviacutedaacute Aris-totelovi Zatiacutemco v 15 stoletiacute aristote-likoveacute viacutecemeacuteně považovali Averroa za filosofa kteryacute je s Aristotelem v sou-ladu pročež si takeacute již ve 13 stoletiacute vysloužil přezdiacutevku bdquoKomentaacutetorldquo nyniacute je Averroes bdquoprznitelemldquo (perver-sor) Aristotelovy nauky Diacuteky Pompo-nazzimu se diskuse naacutesledně přesou-vajiacute na jinou rovinu teacutema pluralita versus jednota je nahrazeno teacutematem nesmrtelnost versus smrtelnost Po-kud uacutečastniacuteci diskuse přece jen ho-vořiacute o jednotě intelektu činiacute tak často již neaverroistickyacutem způsobem tzn netematizujiacute jednotu intelektu mož-neacuteho ale jednotu intelektu činneacuteho Saacutem Pomponazzi činnyacute a možnyacute inte-lekt od sebe odděluje a činnyacute intelekt chaacutepe jako nesmrtelnou separovanou substanci kteraacute působiacute na možnyacute in-telekt individualizovanyacute tělem jako hybatel na pohybovaneacuteho57 Stejně tak i

56 Pomponazzi 2012 IV s 73ndash9357 Pomponazzi 2012 X s 173 bdquoAristoteleacutes

totiž na uvedeneacutem miacutestě řiacutekaacute že pou-ze činnyacute intelekt je vpravdě nesmrtelnyacute a staacutele je v uskutečněniacute zatiacutemco trpnyacute nikoli poněvadž někdy mysliacute a někdy nemysliacute A protože tedy nekonaacute setrva-le nemaacute ani setrvalou bytnost proto je třeba na naacutemitku řiacuteci že možnyacute intelekt je v jisteacutem ohledu nesmrtelnyacute avšak v pravdě nesmrtelnyacute je pouze intelekt činnyacute protože je jednou z inteligenciacute a

109FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Gasparo Contarini (1483ndash1542) jeden z Pomponazziho kritiků a obhaacutejců ne-smrtelnosti individuaacutelniacute lidskeacute duše souhlasiacute s Pomponazzim nejen v od-miacutetnutiacute averroistickeacuteho monopsychi-smu ale i v chaacutepaacuteniacute činneacuteho intelektu jako separovaneacuteho od lidskeacute duše58 Stejnou pozici tedy na jednu stranu imanenci intelektu možneacuteho a na stranu druhou transcendenci intelektu činneacuteho zastaacuteval později padovskyacute fi-losof Cesare Cremonini (1550ndash1631) přičemž onen jednotnyacute činnyacute intelekt ztotožňoval s Bohem59 tak jak to činili již mnoziacute středověciacute autoři když teacutema činneacuteho a možneacuteho rozumu recipovali nebo i v tomto smyslu augustinovsky laděnyacute Pavel z Benaacutetek Cremonini se hlaacutesil stejně jako Pomponazzi k Ale-xandru z Afrodisiady podobně jako před niacutem Simone Porzio (1496ndash1554) pravděpodobně Pomponazziho žaacutek kteryacute však na rozdiacutel od Cremoniniho Alexandrovu identifikaci činneacuteho inte-lektu s Bohem odmiacutetal60

Vyacutejimku v diskusi daneacuteho obdobiacute v niacutež začiacutenaacute převažovat antiaverro-istickyacute postoj tvořiacute Luca Prassicio (zemř 1533) kteryacute obhajoval Averroa jako zastaacutence nesmrtelnosti duše jak

neniacute nějakou součaacutestiacute lidskeacute duše jak soudili Themistios a Averroes nyacutebrž pouze hybatelemldquo (přel M Petřiacuteček)

58 Contarini 2014 s 89 bdquo možnyacute intelekt setrvaacutevaacute po smrti byť mu nebyla daacutena nesmrtelnost činneacuteho intelektu Neboť i jaacute souhlasiacutem s Vašiacute Excelenciacute v tom že činnyacute intelekt o němž se zmiňuje Aristo-teleacutes na tomto miacutestě neniacute čaacutestiacute duše nyacutebrž jakyacutemsi vyššiacutem intelektemldquo (přel J Janoušek)

59 Kuhn 1996 s 210ndash24360 Porzio 1551 Srv Garin 2008 s 360ndash363

proti Pomponazzimu tak proti Nifovi kteryacute Averroa podle něj desinterpreto-val Ve sveacutem traktaacutetu o nesmrtelnosti duše61 se staviacute na stranu Averroovu jako na stranu nejlepšiacuteho obraacutence ne-smrtelnosti duše totiž nejen intelektu činneacuteho ale i intelektu možneacuteho Pro-blematičnost jednoty možneacuteho inte-lektu z hlediska křesťanstviacute kupodivu u Prassicia ustupuje do pozadiacute ve pro-spěch obhajoby nesmrtelnosti zpo-chybněneacute Pomponazzim62 Přestože je tedy Prassicio radikaacutelniacutem propagaacuteto-rem Averroa paradoxně i jeho přiacutestup svědčiacute o přesunu diskusiacute od jednoty k nesmrtelnosti

Druhaacute polovina 16 stoletiacute je tak obdobiacutem uacutepadku nauky o jednotě in-telektu a averroismu jako takoveacuteho Jedniacutem z posledniacutech filosofů kteřiacute přispěli k teacutematu averroistickeacute jednoty intelektu byl Francesco Vimercato (1512ndash1571) původem z Milaacutena avšak působiacuteciacute dlouho v Pařiacuteži Vimercato si cenil Averroa předevšiacutem jako přiacute-rodniacuteho filosofa a ve svyacutech spisech o duši dochaacuteziacute k jednotě činneacuteho i jed-notě možneacuteho intelektu i když opět jako mnoziacute jeho předchůdci tvrdiacute že se jednaacute o nauku s křesťanstviacutem ne-slučitelnou63 A snad uacuteplně posledniacutem zastaacutencem jednoty intelektu z přiacute-rodněfilosofickeacuteho hlediska byť takeacute zdůrazňujiacuteciacutem jeho nepravdivost z hle-diska pravdy křesťanstviacute byl Antonio Bernardi v roce 156264

61 Prassicio 1520 62 Hasse 2011b s 141ndash14463 Hasse 2004 s 462ndash46564 Hasse 2004 s 466 Hasse 2011a s 168

110

132015

Postupneacute mizeniacute averroistickeacute po-zice v druheacute polovině 16 stoletiacute však zaacuteroveň neznamenaacute že by se k niacute fi-losofoveacute přestali obracet jako k před-mětu kritiky Napřiacuteklad jezuiteacute z Co-imbry kteřiacute na sklonku 16 stoletiacute vytvaacuteřeli komentaacuteře k Aristotelovyacutem spisům tzv Conimbricenses jed-noznačně považujiacute Averroův mono-psychismus za nauku kteraacute je v roz-poru jak s Aristotelem tak s pravyacutem učeniacutem65 Stejně tak i řiacutemskyacute jezuita Francisco de Toledo (1532ndash1596) na-padaacute jednotu intelektu jako odporujiacuteciacute praveacute filosofii a rozumu Důkladnou protiaverroistickou argumentaci roz-viacutejiacute ve stejneacute době padovskyacute filosof Ja-copo Zabarella (1533ndash1589) napřiacuteklad ve sveacutem spise De mente humana66 U Za-barelly i jezuitskyacutech autorů je nicmeacuteně kritika monopsychismu již využita spiacuteše pouze jako odrazovyacute můstek pro formulovaacuteniacute vlastniacute odlišneacute koncepce rozumoveacuteho poznaacuteniacute než že by před-stavovala uacutetok na reaacutelneacuteho protivniacuteka Důvodem pro opuštěniacute averroistickyacutech pozic bylo podle Daga Hasseho zřejmě praacutevě toto rozviacutejeniacute alternativniacutech aristotelsky založenyacutech teoriiacute intelek-tuaacutelniacuteho poznaacuteniacute a to jak v lutheraacuten-skeacutem Německu Filipem Melanchtho-nem tak v jezuitskeacute scholastice již reprezentuje Francisco Suaacuterez či v raacutemci bdquopadovskeacuteholdquo aristotelismu je-hož vrcholnou postavou je zmiňovanyacute Jacopo Zabarella67

65 Salatowski s 20466 Salatowski s 206-20967 Hasse 2011a s 169 Hasse 2004 s 468

Zabarella ve sveacutem spise De mente agente považuje činnyacute intelekt za se-parovanou substanci kterou ztotož-ňuje s Bohem kteryacute iluminuje lidskou mysl68 Trpnyacute intelekt (intellectus pati-bilis) je pak pro něj (oproti Averroovu pojetiacute) praacutevě tou schopnostiacute kteraacute abstrahuje pojmy z fantasmat69 Fran-cisco Suaacuterez přistupuje k teacutematu zcela jinak Činnyacute i možnyacute intelekt nejsou pro něj odděleneacute substance u kteryacutech bychom pak museli zvažovat jejich on-tologickyacute status nyacutebrž dvě siacutely (vis) in-telektivniacute schopnosti duše70 Zabarella i Pomponazzi se soustřediacute na proble-matiku abstrakce a vztahu intelektiv-niacutech schopnostiacute a fantasie spiacuteše v naacute-vaznosti na Pomponazziho vyacuteklad než na averroistickeacute pozice Asi posledniacute vaacutežně miacuteněnyacute uacutetok na averroistickyacute monopsychismus formulujiacute v 17 stoletiacute cambridgeštiacute platonikoveacute předevšiacutem Henry More ovšem v tomto přiacutepadě se jednaacute o kritiku vedenou z pozice platonismu71

5 Zaacutevěr

68 Zabarella 1966 s 1031 bdquoMaxime autem omnium intelligibilis Deus est et est pri-mum in genere intelligibilium ergo nil aliud statui potest intellectus agens nisi solus Deus Hoc fuit argumentum eficaci-ssimum Alexandrildquo

69 Zabarella 1966 s 1020 bdquoSeptima est officium abstrahendi non est intellectus agentis sed est proprium intellectus patibilisldquo

70 Fransisco Suaacuterez se věnuje kritice ave-rroismu v prvniacute knize spisu De anima (I 12 12ndash13 s 557ndash559) svou teorii rozumo-veacuteho poznaacuteniacute pak formuluje v knize čtvr-teacute (De potentia intellectiva) K Suaacuterezovi srv např Heider 2011

71 Hutton 2013 s 197ndash212

111FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Jednota intelektu předevšiacutem v jejiacute silneacute formě jako monopsychismus tedy jako jednota možneacuteho rozumu patřila v 15 a 16 stoletiacute mezi kliacutečovaacute filosofickaacute teacutemata Dějinně-filosofickyacute vyacutezkum kteryacute jsme v teacuteto studii na-značili umožňuje identifikovat něko-lik zaacutekladniacutech přiacutestupů k teacutematu

1 Pokud byl Averroův monopsychi-smus považovaacuten za odůvodněnyacute z hle-diska filosofickeacute argumentace dostaacuteval se do konfliktu s křesťanskou předsta-vou o individuaacutelniacute nesmrtelneacute lidskeacute duši s niacutež nebyl kompatibilniacute Tento rozpor tak vedl k hledaacuteniacute vztahu mezi racionaacutelniacutem zdůvodňovaacuteniacutem a viacuterou kteraacute tak vznaacutešiacute naacuteroky na pravdivost jineacuteho typu než filosofie (např Pavel z Benaacutetek) Diskuse o monopsychi-smu spolu se sporem o nesmrtelnost lidskeacute duše s niacutemž tematicky souvisiacute vedly postupně k odděleniacute filosofie od teologie

2 Přesvědčeniacute o spraacutevnosti Ave-rroovy monopsychickeacute interpretace Aristotela však vedle toho vyuacutestilo i v odmiacutetnutiacute aristotelismu jako takoveacuteho pro jeho neslučitelnost s křesťanstviacutem (Bessarion Ficino) Tato pozice jde ruku v ruce s obnovou platonismu v 15 stoletiacute a zaacuteroveň potencovala vyacuteše uve-deneacute vymezovaacuteniacute kompetenciacute přiroze-neacuteho rozumu a viacutery

3 Pokud byl monopsychismus shle-daacuten jako neadekvaacutetniacute interpretace Aristotela bylo třeba proti němu po-stavit alternativniacute aristotelskyacute vyacuteklad Odmiacutetnutiacute monopsychismu v 16 sto-letiacute takeacute v kontextu přesunu těžiště fi-losofickyacutech diskusiacute z probleacutemu jednoty a plurality na probleacutem nesmrtelnosti

vedlo k formulaci novyacutech koncepciacute ro-zumoveacuteho poznaacuteniacute Tradičniacute tomis-tickaacute kritika byla často považovaacutena za uacutetok kteryacute byl veden z pozic viacutecemeacuteně teologickyacutech (a neniacute předmětem to-hoto člaacutenku posoudit zda opraacutevněně či neopraacutevněně) což bylo podpořeno i koncilniacutem zaacutesahem a tak jako filoso-ficky plausibilniacute byl shledaacutevaacuten vyacuteklad Alexandra z Afrodisiady kteryacute se však takeacute byť z jinyacutech důvodů dostaacuteval do konfliktu s věroukou a vedl k rozlišeniacute filosofie a viacutery (Pomponazzi) Proto pro alternativniacute teorie rozumoveacuteho poznaacuteniacute čerpajiacuteciacute z aristotelskeacute tra-dice ktereacute vznikaly ve druheacute polovině 16 stoletiacute (Zabarella Suaacuterez) zůstaacutevaacute vyrovnaacuteniacute se s monopsychickou argu-mentaciacute uacutekolem v kontextu probleacutemu nesmrtelnosti duše navozeneacutem spo-rem o Pomponazziho vyacuteklad I pro ně je jednota intelektu nadaacutele teoriiacute vůči niacutež bylo třeba se vymezovat byť ave-rroistickou pozici v teacute době zdaacute se již nikdo nezastaacuteval

I když na poli renesančniacutech baacutedaacuteniacute zůstaacutevaacute i vzhledem k recepci monopsy-chismu množstviacute nevyřešenyacutech otaacute-zek v každeacutem přiacutepadě deacutelka životnosti nauky o jednotě intelektu v renesanci ukazuje na vyacuteznamnou dějinnou roli kterou averroismus sehraacutel nejen ve středověku ale i tomto obdobiacute

112

132015

BIBLIOGRAFIE

Achillini A (1494) Quodlibeta de intelligentiis Bologna Benedictus Hectoris Failli

Allen M J B (2013) bdquoMarsilio Ficino on Saturn the Plotinian Mind and the Monster of Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 81ndash97

Averroes Cordubensis (1953) Commentarium Magnum in Aristotelis de Anima libros (ed F S Crawford) Cambridge The Mediaeval Academy of America

Band K P (1995) bdquoElijah Del Medigo Unicity of Intellect and Immortality of Soulldquo Proceedings of the American Academy for Jewish Research 61 s 1ndash22

Blum P R (2011) bdquoNesmrtelnost dušeldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 279ndash309

Blumenthal H J (1996) Aristotle and Neoplatonism in Late Antiquity Interpretations of the De Anima Ithaca Cornell University Press

Brentano F (1967) Die Psychologie des Aristoteles insbesondere seine Lehre vom NOUS POIHTIKOS Nebst einer Beilage uumlber das Wirken des aristotelischen Gottes Mainz 1867 přetisk Darmstadt Wissenschaftliche Buchgesellschaft

Conciliorum oecumenicorum decreta (eds J Alberigo P-P Joannou C Leonardi P Prodi) (1962) Basileae Herder

Contarini G (2014) O nesmrtelnosti duše (eds P R Blum T Nejeschleba) Olomouc Univerzita Palackeacuteho v Olomouci

Conti A D (1992) bdquoIl problema della

conoscibilitagrave del singolare nella

gnoseologia di Paolo Venetoldquo Bullettino

delllsquoIstituto Storico Italiano per il Medio

Evo e Archivio muratoriano 98 s 323ndash82

Conti A D (2012) bdquoPaul of Veniceldquo In

E N Zalta (ed) Stanford Encyclopedia

of Philosophy Dostupneacute z httpplato

stanfordeduentriespaul-venice

Davidson H (1992) Alfarabi Avicenna and Averroes on the Intellect Their Cosmologies Theories of the Activ Intellect

113FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

and Theories of Human Intellect New York Oxford University Press

di Napoli Giovanni (1963) Lrsquoimmortalitagrave dellrsquoanima nel rinascimento Torino Societagrave editrice internationale

Dulles A (1941) Princeps concordiae Pico della Mirandola and the Scholastic Tradition Cambridge MA Harvard University Press

Ficino M (2005) Platonic theology vol 5 books xvndashxvi (transl M J B Allen ed James Hankins) Cambridge MA Harvard University Press

Flasch K (1989) Aufklaumlrung im Mittelalter Die Verurteilung von 1277 Mainz Dieterich

Gaetano da Thiene (1493) Super libros de

anima Venetiis Bonetus Locatellus

pour Octavianus Scotus

Garin E (2008) History of Italian Philosophy Amsterdam New York Rodopi

Gerson L P (2004) bdquoThe Unity of Intellect in Aristotelersquos De animaldquo Phronesis 49(4) s 348ndash373

Hasse D N (2004) bdquoAufstieg und Niedergang des Averroismus in der Renaissance Niccolo Tignosi Agostino Nifo Francesco Vimercatoldquo In J van Aertsen M Pickaveacute (eds) bdquoHerbs des Mittelaltersldquo Fragen zur Bewertung des 14 und 15 Jahrhunderts Berlin Walter de Gruyter s 451ndash453

Hasse D N (2011a) bdquoArabskaacute filosofie a averroismusldquo In J Hankins (ed) Renesančniacute filosofie Praha OIKOYMENH s 156ndash185

Hasse D N (2011b) bdquoThe Attraction of Averroism in the Renaissance Vernia Achillini Prassicioldquo Bulletin of the Institute of Classical Studies 47 s 131ndash147

Heider D (2011) bdquoReifikace hylemorfickyacutech principů Substanciaacutelniacute jednota člověka a nesmrtelnost lidskeacute duše ve filosofii F Suaacuterezeldquo In T Nejeschleba V Němec M Recinovaacute (eds) Pojetiacute člověka v dějinaacutech a současnosti filosofie I Od antiky po renesanci Brno CDK s 139ndash152

114

132015

Horn H-J (1994) Studien zum dritten Buch der aristotelischen Schrift De anima Goumlttingen Vandenhoeck amp Ruprecht

Hutton S (2013) bdquoThe Cambridge Platonists and Averroesldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 197ndash212

Imbach R (1991) bdquoLrsquoAverroiumlsme latin du XIIIe siegraveclelsquoldquo In R Imbach A Maierugrave (eds) Gli studi di fi loso fi a medievale fra Otto e Novocento Contributo a un bilancio storiogra fi co Rome Edizioni di storia e letteratura s 191ndash208

Kessler E (1994) bdquoNicoletto Vernia oder die Rettung eines Averroistenldquo In F Niewoumlhner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelalter und in der Renaissance Zuumlrich Spur s 269ndash290

Kessler E (2007) bdquoThe intellective soulldquo In Ch B Schmitt et al (eds) Cambridge History of Renaissance Philosophy Cambridge Cambridge University Press s 485ndash534

Kessler E (2008) Die Philosophie der Renaissance Das 15 Jahrhundert Muumlnchen C H Beck

Kraye J (2000) bdquoThe Immortality of the Soul in the Renaissance between Natural Philosophy and Theologyldquo Signatures 1 ch 2 s 1ndash22

Kristeller P O (1979) Renaissance Thought and its Sources New York Columbia University Press

Kuhn H C (1996) Venetischer Aristotelismus im Ende der aristotelischen Welt Aspekte der Welt und des Denkens des Cesare Cremonini (1550ndash1631) Frankfurt a M Peter Lang Verlag

Kuksewicz Z (1983) bdquoPaul de Venise et sa theacuteorie de lrsquoacircmerdquo In L Olivieri (ed) Aristotelismo veneto e scienza moderna atti del 25deg anno accademico del Centro per la storia della tradizione aristotelica nel Veneto IndashII Padua Antenore s 130-164

Kusaacutenskyacute M (2001) Idiota de mente In P Floss J Patočka (eds) Mikulaacuteš Kusaacutenskyacute život a diacutelo renesančniacuteho filosofa matematika a politika Praha Vyšehrad s 195ndash243

115FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Mahoney E P (1970) bdquoAgostino Niforsquos Early Views on Immortalityldquo Journal of the History of Philosophy 8 s 451ndash460

Mahoney E P (1976) bdquoNicoletto Vernia on the Soul and Immortalityldquo In E P Mahoney (ed) Philosophy and Humanism Renaissance Essays in Honor of Paul Oskar Kristeller New York Columbia University Press s 145ndash149

Mahoney E P (2000) Two Aristotelians of the Italian Renaissance Nicoletto Vernia and Agostino Nifo Aldershot AshgateVariorum

Marenbon J (2013) bdquoErnest Renan and Averroism The Story of a Misinterpretationldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 273ndash284

Fuumlhrer M (2014) Echoes of Aquinas in Cusanusrsquos Vision of Man Lanham Lexington Books

Martin C (2013) bdquoHumanism and the Assessment of Averroes in the Renaissanceldquo In A Akasoy G Giglioni (eds) Renaissance Averroism and its

Aftermath Arabic Philosophy in Early Modern Europe Dordrecht Springer s 65ndash80

Martin C (2014) Subverting Aristotle Religion History and Philosophy in Early Modern Science Baltimore John Hopkins University Press

Matula J (2009) bdquoAntiaverroismus v diele Tomaacuteša Akvinskeacuteholdquo Aither 1 s 52ndash61

Monfasani J (1993) bdquoThe Averroism of John Argyropoulos and His Quaestio utrum intellectus humanus sit perpetuuslsquoldquo I Tatti Studies in the Italian Renaissance 5 s 157ndash208

Nardi B (1958a) bdquoLa miscredenza e il carattere morale di Nicoletto Vernia Ancora qualche notizia e aneddoto su Nicoletto Vernialdquo In B Nardi (ed) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni s 95ndash126

Nardi B (1958b) Saggi sullrsquoaristotelismo padovano dal secolo XIV al XVI Firenze Sansoni

Nardi B (1958c) bdquoPaolo Veneto e

lrsquoaverroismo padovanoldquo In B Nardi

116

132015

(ed) Saggi sullrsquoaverroismo padovano dal

secolo XIV al XVI Florence Sansoni s

75ndash93

Paulus Venetus (1481) Scriptum super

librum de anima Venetiis

Paulus Venetus (1503) Summa naturalis

philosophiae Venetiis

Paulus Venetus (1504) Scriptum super libros

De anima Venetiis

Pico della Mirandola G (1998) Conclusiones In S A Farmer (ed) Syncretism in the West Picorsquos 900 these (1486) the evolution of traditional religious and philosophical systems with text translation and commentary Tempe Medieval amp Renaissance Texts amp Studies

Pluta O (1986) Kritiker der Unsterblichkeitsdoktrin in Mittelalter und Renaissance Amsterdam B R Gruumlner

Pomponazzi P (1955) Quaestio de immortalitate animae (1504) In P O Kristeller (ed) bdquoTwo unpublished Questions on the Soul of Pietro

Pomponazzildquo Medievalia et Humanistica 8 s 76ndash101

Pomponazzi P (2012) Pojednaacuteniacute o nesmrtelnosti duše Tractatus de immortalitate animae Praha OIKOYMENH

Porzio S (1551) De mente humana disputatio Florentiae Apud Laurentium Torrentinum

Prassicio L (1520) Quaestio de immortalitate animae intellectivae secundum mentem Aristotelis a nemine verius quam ab Averroi interpretati Napoli

Putallaz F X Imbach R (2005) Povolaacuteniacutem filosof Praha OIKOYMENH

Randall J H (1961) bdquoThe Place of Pomponazzi in the Padua Traditionldquo In J H Randall (ed) The School of Pauda and the Emergence of Modern Science Padova Ed Antenore s 70ndash114

Renan E (1852) Averroes et lrsquoAverroiumlsme Paris Auguste Durand

Ross W D (ed) (1924) Aristotle Metaphysics Oxford Clarendon Press

117FILIP SVOBODAMOŽNEacute VLIVY ΘΕΩΡΊΑ NA ΦΊΛΟΣΟΦΊΑ V ARISTOTELOVĚ PROTREPTIKU A KNIZE A S PŘIHLEacuteDNUTIacuteM K JEHO PŘEDCHŮDCŮM I NAacuteSLEDOVNIacuteKŮM

132015

Severa M (2015) bdquoSed nihil ad nos de Dei miraculis cum de naturalibus naturaliter disseramusldquo Heterodoxniacute mistři svobodnyacutech uměniacute a jejich diskuse s Tomaacutešem Akvinskyacutem Disertačniacute praacutece FF UK Praha 2015

Still C N (2008) bdquoPicorsquos Quest for All Knowledgeldquo In M V Dougherty (ed) Pico della Mirandola New Essays Cambridge Cambridge University Press s 179ndash201

Suaacuterez F (1856) De anima In F Suaacuterez Opera omnia vol 3 Paris

Themistius (1899) In libros Aristotelis de anima paraphrasis (ed R Heinze) Berlin Reimer

Tignosi N (1551) In libros Aristotelis de

anima commentarii Firenze

Tomaacuteš Akvinskyacute (1976) De unitate intellectus In Sanctio Thomae de Aquino Opera omnia iussu Leonis XIII P M edita (editio Leonina) vol 43 Editori di San Tommaso Roma

Van Dooren W (1994) bdquoPomponazzi und Averroesldquo In F Niewohner L Sturlese (eds) Averroismus im Mittelaler und in

der Renaissance Zuumlrich Spur s 309ndash318

Vernia N (1504) Acutissimae qaestiones super libros de physica ausculatione ab Alberto de Saxonia editae Venetiis

Zabarella J (1966) De mente agente In

J Zabarella De rebus naturalibus libri

30 Frankfurt a M 16061607 reprint

Frankfurt a M s 1007ndash1042

116

132015

ABSTRAKTThis paper deals with Aristotelian tradition around the year 1000 The text focuses on two disputations taken place at the Ottonian imperial court (first at the court of Otto II in Ravenna in 980 or 981 the other at the court of Otto III in 997) and describes teaching of dialectics according Gerbert of Reims (later pope Silvestr II)

Dvě aristotelskeacute disputace na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvořeTWO ARISTOTELIAN DISPUTATIONS AT THE OTTONIAN IMPERIAL COURT

MAREK OTISKFilozofickaacute fakulta Ostravskaacute univerzita v Ostravě Reaacutelniacute 5701 03 Ostrava

Filosofickyacute uacutestav AV ČR Jilskaacute 1110 00 Praha 1 marekotiskosucz

117M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

ITento přiacutespěvek si klade za ciacutel upozor-nit na způsob jakyacutem byla pěstovaacutena tradice aristotelskeacuteho myšleniacute v po-sledniacute čtvrtině 10 stoletiacute Tato před-scholastickaacute eacutera evropskeacuteho zaacutepadniacuteho křesťanskeacuteho myšleniacute je mnohdy trak-tovaacutena vyacutehradně v souvislosti s platoacuten-sko-novoplatoacutenskyacutem dědictviacutem (ktereacute mělo na tehdejšiacute intelektuaacutelniacute svět bez-pochyby vyacuterazně znatelnějšiacute vliv) proto chce tato studie ukaacutezat že je zcela na miacutestě hovořit v teacuteto eacuteře i o kreativniacutem rozviacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu

Hlavniacute pozornost se zaměřiacute na dvě disputace ktereacute proběhly na ottonskeacutem ciacutesařskeacutem dvoře ndash prvniacute uspořaacutedal na přelomu let 980 a 981 ciacutesař Otta II v Ravenně druhaacute se uskutečnila patrně v leacutetě roku 997 v některeacutem z německyacutech

měst (snad v Magdeburgu) za uacutečasti jeho syna Otty III Osobnostiacute kteraacute spojuje obě disputace je patrně nejznaacute-mějšiacute (a dost možnaacute i nejvyacuteznamnějšiacute) učenec teacuteto doby ndash Gerbert původem (pravděpodobně) z Aurillacu učitel (a neuznanyacute arcibiskup) z Remeše opat z Bobbia arcibiskup z Ravenny kteryacute byl v letech 999ndash1003 pod jmeacutenem Sil-vestr II papežem

Jelikož je to praacutevě Gerbert (tj pa-pež Silvestr II) kteryacute je někdy uvaacuteděn na počaacutetku znatelneacuteho oživeniacute zaacutejmu o aristotelskeacute myšleniacute na latinskeacutem Zaacutepadě (kupř jeho jmeacuteno stojiacute v čele autorů komentaacuteřů k Aristotelovyacutem logickyacutem diacutelům i k Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kategoriiacutem1 nebo jeho

1 Viz Marenbon 1993 s 101 110 116

118

132015

traktaacutet De rationali et ratione uti je označovaacuten za jednu z prototypovyacutech podob scholastickyacutech kvestiiacute2) sa-motneacutemu představeniacute obou disputaciacute bude předchaacutezet stručneacute uvedeniacute do Gerbertovy vyacuteuky dialektiky během jeho působeniacute při remešskeacute katedraacutele ve druheacute polovině sedmdesaacutetyacutech let 10 stoletiacute

IIGerbert z Aurillacu je dnes znaacutem předevšiacutem jako autor viacutece než dvou set dopisů3 jejichž literaacuterniacute i histo-ricko-informačniacute vyacuteznam je namnoze hodnocen velmi vysoko4 Sveacute pevneacute a nezadatelneacute miacutesto maacute Gerbert rov-něž v dějinaacutech matematiky (často je zdůrazňovaacuten jeho zaacutesadniacute ndash katalaacuten-skyacutemi studiemi inspirovanyacute ndash podiacutel na oživeniacute zaacutejmu o praktickeacute aritmetickeacute vyacutepočty provaacuteděneacute na abaku s čiacutemž souvisiacute vůbec prvniacute užiacutevaacuteniacute arabskyacutech čiacuteslic v křesťanskeacutem zaacutepadniacutem svě-tě)5 astronomie či hudby6 Pro tento přiacutespěvek je ovšem zaacutesadniacute jeho roz-viacutejeniacute aristotelskeacuteho odkazu a to pře-devšiacutem na poli logiky (astronomickeacute

2 Viz např Turner 1903 s 260 Srov takeacute např Sigismondi 2007 s 59ndash64 nebo Frova 1985 s 351ndash352

3 Gerbertus Ep 1ndash2204 Srov např Nechutovaacute Stehliacutekovaacute 2013

s 120 nebo Brooke 2006 s 244ndash246 ad5 Viz např Folkerts 1997 s 7 srov vyob-

razeniacute abaku z konce 10 a z 11 stoletiacute včetně těch na nichž se objevuje notic-ka že to byl Gerbert kteryacute začal užiacutevat tyto čiacuteslice ndash detailněji viz např Folkerts 1996 Burnett 2002 2001 ad

6 Podrobněji viz např Bergmann 1985 Borst 1989 Huglo 2000 Sachs 1972 a mnoho dalšiacutech

a kosmologickeacute koncepce zde zůstanou stranou pozornosti)

Vedle vlastniacute Gerbertovy docho-vaneacute piacutesemneacute tvorby existuje dalšiacute poměrně přehlednaacute a ucelenaacute zpraacuteva o Gerbertově praacuteci s aristotelskyacutemi logickyacutemi texty historickeacute diacutelo Ger-bertova současniacuteka spolupracov-niacuteka možnaacute i žaacuteka ndash Richera mnicha z klaacuteštera svateacuteho Remigia v Reme-ši7 Richer pobyacuteval v Remeši ve stejneacute době jako Gerbert a lze proto před-poklaacutedat jeho velmi dobrou informo-vanost o Gerbertovyacutech pedagogickyacutech praktikaacutech Pasaacutež třetiacute knihy jeho Dějin kteraacute mimo jineacute shrnuje živo-topisnaacute data o Gerbertovi se zaacutehy měniacute v přehled způsobů vyučovaacuteniacute jednotlivyacutech svobodnyacutech uměniacute jak je pozdějšiacute papež v Remeši přednaacutešel Třebaže Richer věnoval znatelně většiacute pozornost Gerbertovu představovaacuteniacute zaacutekladů kvadriviaacutelniacutech discipliacuten (ze-jmeacutena astronomie)8 velmi ilustrativniacute je rovněž pojednaacuteniacute o Gerbertově vyacute-uce dialektiky

Celeacute seznamovaacuteniacute s uměniacutem dia-lektiky probiacutehalo pod Gerbertovyacutem vedeniacutem pomociacute antickyacutech autorita-tivniacutech knih ktereacute učitel se svyacutemi žaacuteky probiacuteral podle pevně daneacuteho řaacutedu a pomociacute komentaacuteřů objasňoval ne vždy jednoduchou laacutetku Nejprve se věnoval Porfyacuteriovu Uacutevodu k Aris-totelovyacutem Kategoriiacutem ktereacute Gerbert se studenty rozebiacuteral v překladu Ma-ria Victorina i Boeumlthia Poteacute přišly na řadu Aristotelovy spisy Kategorie

7 Bliacuteže viz Glenn 20048 Richerus Hist III49ndash54 s 195ndash198

119M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

a O vyjadřovaacuteniacute Ciceronovy Topiky Boeumlthiův komentaacuteř k tomuto Cicero-novu diacutelu a vlastniacute Boeumlthiův traktaacutet o teacuteže problematice (De topicis differen-tiis) Na zaacutevěr se dostalo na Boeumlthiovy dialektickeacute traktaacutety (De categoricis syllogismis De hypotheticis syllogismis a De divisione) a Victorinův spis De diffinitione9 K tomuto Richerovu pře-hledu je možneacute dodat takeacute Boeumlthiovy komentaacuteře k uvedenyacutem spisům Por-fyacuteria a Aristotela neboť z nich čerpaacute v jinyacutech svyacutech textech10

Uvedenyacute vyacutečet poměrně jasně uka-zuje že Gerbert vyučoval dialektiku v takřka shodneacute struktuře jak tomu bylo zvykem na pozdějšiacutech středově-kyacutech školaacutech různyacutech typů univerzity nevyjiacutemaje Už v Gerbertově remešskeacute pedagogickeacute aktivitě v sedmdesaacutetyacutech letech 10 stoletiacute je poměrně jasně pa-trnaacute snaha o peripatetickyacute vyacuteklad lo-gickeacute problematiky

9 Richerus Hist III46ndash47 s 193ndash194 bdquoDialecticam ergo ordine librorum per-currens dilucidis sententiarum verbis enodavit Inprimis enim Porphirii ysa-gogas id est introductiones secundum Uictorini rhethoris translationem inde etiam easdem secundum Manlium ex-planavit Cathegoriarum id est predi-camentorum librum Arist[ot]elis con-sequenter enucleans Periermenias vero id est de interpretatione librum cuius laboris sit aptissime monstravit Inde etiam topica id est argumento-rum sedes a Tullio de Greco in Latinum translata et a Manlio consule sex co-mmentariorum libris dilucidata suis auditoribus intimavit Necnon et quatu-or de topicis differentiis libros de sillo-gismis cathegoricis duos de ypotheticis tres diffinitionumque librum unum divisionum eque unum utiliter legit et expressitldquo

10 Viz např Gerbertus De rat 13 s 92

IIIA Aristotelovo (a Boeumlthiovo) jmeacuteno hraje podstatnou roli rovněž při ra-vennskeacute disputaci kterou uspořaacutedal ciacutesař Otta II Podrobnějšiacute informace o důvodech jejiacuteho svolaacuteniacute průběhu i vyacutesledku maacuteme i tentokraacutet takřka vyacutehradně zaacutesluhou Richera z Remeše a jeho historickeacuteho diacutela11 takže lze viacutece než důvodně pochybovat o zcela nestranneacutem popisu udaacutelostiacute což však nic neměniacute na tom že jinyacute doklad nemaacuteme

Prvotniacute podnět vzešel od sas-keacuteho učitele Otrika kteryacute je poměrně dobře znaacutemyacute i v českeacutem prostřediacute ne-boť se u něj v Magdeburgu vzdělaacuteval mj druhyacute pražskyacute biskup Gerbertův přiacutetel a světec ndash Vojtěch12 Otrik se tě-šil pověsti nevšedniacuteho vzdělance a in-telektuaacutela Svatovojtěšskaacute legenda ho vzletně nazyacutevaacute Ciceronem sveacute doby13 zaacute-roveň však dodaacutevaacute že Otrik byl vznět-liveacute povahy a nezřiacutedka sveacute studenty traacutepil fyzickyacutemi tresty14

Patrně od roku 978 Otrik působil na ciacutesařskeacutem dvoře15 Ciacutesař Otta II měl zřejmě k jeho věděniacute patřičnou uacutectu ovšem z dřiacutevějšiacutech let (z počaacutetku sedmdesaacutetyacutech let) si pamatoval i sa-motneacuteho Gerberta kteryacute několik mě-siacuteců po sveacutem přiacutejezdu z Barcelonskeacuteho

11 Richerus Hist III55ndash65 s 198ndash205 Srov Ottonis II Diplomata 238ndash243 s 266ndash275

12 Srov Bruno Leg Nasc 5 s 20 Canaparius Vita Adal 3ndash5 s 582ndash583

13 Bruno Leg Nasc 5 s 20 bdquoScolis praeerat tunc Ohtricus quidam facundussimus aetate illa quasi Cicero unus [hellip]ldquo

14 Tamteacutež15 Canaparius Vita Adal 6 s 583

120

132015

hrabstviacute pobyacuteval na dvoře Otty I a bez-pochyby se osobně styacutekal i s Ottou II třebaže považovat Gerberta za učitele Otty II je s největšiacute pravděpodobnostiacute přehnaneacute16 Ciacutesařskaacute přiacutezeň v těchto časech mnohdy vyacuterazně podpořila (za-jistila) velmi vyacutehodneacute a laacutekaveacute ciacuterkevniacute uacuteřady přičemž samotnyacute ciacutesař jmeno-vaacuteniacutem jednotlivyacutech ciacuterkevniacutech hod-nostaacuteřů velmi často sledoval sveacute kon-kreacutetniacute zaacutejmy Zřejmě kolem roku 980 ruku v ruce se siacuteliacuteciacutem věhlasem remeš-skeacuteho učitele Gerberta ktereacuteho si na-viacutec z dřiacutevějška pamatoval dost možnaacute začal přemiacutetat že by mu Gerbert mohl byacutet užitečnyacute i jinde než pouze u remeš-skeacute katedraacutely

Otrik mohl tento ciacutesařův zaacuteměr vniacutemat jako ohroženiacute sveacuteho vlastniacuteho postaveniacute u dvora a patrně nabyl do-jmu že by bylo vhodeacute trochu umenšit Gerbertovu slaacutevu nejleacutepe pak přiacutemo ukaacutezat nějakeacute jeho intelektuaacutelniacute po-chybeniacute Vyslal proto do Remeše sveacuteho zvěda kteryacute měl navštěvovat Gerber-tovu vyacuteuku a odhalit nějakou nedoko-nalost či přiacutemo chybu v jeho učeniacute Otrikův člověk se brzy z Remeše vraacutetil a přinesl Otrikovi potěšitelnou infor-maci Gerbert pryacute ve svyacutech vyacutekladech tvrdiacute že v raacutemci děleniacute věd je fyzika podřiacutezenaacute matematice17 Důvěryhod-nost teacuteto zpraacutevy mohla byacutet podpořena Gerbertovou pověstiacute vyacutetečneacuteho a ino-vativniacuteho matematika takže Otrik pa-trně neměl důvod tomuto sděleniacute nedů-věřovat Obratem proto vyhledal ciacutesaře

16 Dřiacuteve se takto nezřiacutedka soudilo ndash viz např Darlington 1936 s 511 nebo podrobněji a kritičtěji Lindgren 1976 s 72ndash77

17 Richerus Hist III55 s 199

a zdůraznil jakeacute negativniacute důsledky by tato zaacutevažnaacute chyba mohla miacutet Ciacute-sař proto na Otrikův popud svolal vel-kou disputaci na niž pozval Gerberta remešskeacuteho aricbiskupa Adalberona a spoustu nejvyacuteznamnějšiacutech vzělanců teacute doby18

Zatiacutemco Otrik byl připraven ve-řejně zostudit Gerberta remešskyacute uči-tel vůbec netušil proč je na Apeninskyacute poloostrov pozvaacuten Z Richerova popisu neniacute zcela jasneacute jakou pozici Otrik při děleniacute věd zastaacuteval ndash byl-li stoupencem tradičniacuteho stoickeacuteho děleniacute filosofie na logiku fyziku a etiku19 kde jsou matematickeacute vědy jakožto discipliacuteny kvadrivia zařazeny pod fyziku (tedy opak toho co Otrik slyšel že Gerbert vyučuje) nebo se přiklaacuteněl k peripa-tetickeacutemu členěniacute věd na discipliacuteny teoretickeacute praktickeacute přiacutep poetickeacute kde je v raacutemci teoretickyacutech věd roz-lišena nauka o přiacuterodě (fyzika) ma-tematika a prvniacute filosofie (teologie metafyzika)20

Když ciacutesař zahaacutejil disputaci Otrik začal otevřenyacutem uacutetokem na Gerberta Remešskyacute vzdělanec však zcela po-přel že by něco podobneacuteho hlaacutesal členěniacute filosofie popsal přesně v aris-totelskeacutem duchu s explicitniacutem využi-tiacutem Boeumlthiovy terminologie a zaacutehy všechny přiacutetomneacute přesvědčil že nař-čeniacute z omylu bylo licheacute21 Otrik byl

18 Richerus Hist III57 s 199ndash20019 Viz Diogeneacutes Laertios Vitae VII39ndash40

srov např Augustinus De civ Dei VIII10 nebo Isidorus Etymol II24

20 Viz např Aristoteleacutes Met XI7 1064andashb nebo Boeumlthius 1 In Porphyr Isag I3 s 8ndash9

21 Richerus Hist III60 s 201ndash202

121M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

vyacutevojem disputace rozčarovaacuten a rychle hledal dalšiacute přiacuteležitosti jak Gerberta intelektuaacutelně zostudit Zkoušel to různě otevřel otaacutezku definice filoso-fie definice člověka miacutesto fyziologie v systeacutemu věděniacute atp Gerbert dokaacutezal na vše odpovědět takovyacutem způsobem že všichni přiacutetomniacute uznali že Gerbert vyučuje vše bezchybně a byl všeobecně uznaacuten za viacutetěze disputace22

Důsledky celkoveacuteho vyzněniacute dis-putace jasně doklaacutedajiacute že naznačeneacute Otrikovy motivy k jejiacutemu svolaacuteniacute mohly byacutet rekonstruovaacuteny patřičnyacutem způsobem Zatiacutemco ciacutesař revoko-val již připraveneacute Otrikovo jmeno-vaacuteniacute magdeburskyacutem arcibiskupem (a Otrik patrně nedlouho poteacute ze-mřel)23 Gerbert byl jmenovaacuten opa-tem klaacuteštera sv Kolumbaacutena v Bobbiu v jednom ze strategicky nejvyacuteznam-nějšiacutech italskyacutech klaacutešterů I tyto sku-tečnosti doklaacutedajiacute jak důležitaacute a pro vlastniacute karieacuteru kliacutečovaacute mohla byacutet znalost Aristotelova myšleniacute v době ottonskeacuteho ciacutesařstviacute

IVA to snad ještě viacutece na dvoře Otty III syna Otty II Za jeho uacutečasti se v leacutetě 997 uskutečnila v jednom z německyacutech měst jinaacute disputace o niacutež jsme tento-kraacutet zpraveni zaacutesluhou samotneacuteho Gerberta kteryacute dostal od Otty III za uacutekol sepsat a přehledně vysvětlit ob-sah učeneacute rozpravy Gerbert tak učinil čiacutemž vznikl jeho dialektickyacute traktaacutet De rationali et ratione uti

22 Richerus Hist III61ndash65 s 202ndash20523 Thietmarus Chron III13ndash15 s 112ndash117

V teacuteto disputaci se za uacutečasti vyacute-znamnyacutech (německyacutech) vzdělanců24 řešil probleacutem kteryacute povstal při četbě Porfyacuteriova Uacutevodu k Aristotelovyacutem Kate-goriiacutem Porfyacuterios totiž při představo-vaacuteniacute společnyacutech charakteristik rodu a druhoveacuteho rozdiacutelu uvaacutediacute že o dife-renci rationalis i o druziacutech ktereacute jsou touto diferenciacute vymezeny se vypoviacutedaacute ratione uti25 Jinyacutemi slovy o všech dru-ziacutech o nichž platiacute že majiacute speciaacutelniacute diferenci rozumnyacute (např člověk) lze predikovat že užiacutevajiacute rozumu

Potiacutež tkviacute v tom jak to explicitně zmiňuje Gerbert že Aristoteleacutes v Ka-tegoriiacutech uvedl že se vždy většiacute vypo-viacutedaacute o menšiacutem (např Soacutekrateacutes je člověk Člověk je živočich atp) maximaacutelně pak stejneacute o stejneacutem nikdy se však menšiacute nevypoviacutedaacute o většiacutem26 Jelikož se zdaacute že užiacutevaacuteniacute rozumu je menšiacute než racio-naacutelniacute zdaacute se byacutet minimaacutelně velmi sporneacute že by se užiacutevaacuteniacute rozumu mohlo predikovat o racionaacutelniacutem Jak tedy ro-zumět Porfyacuteriovu tvrzeniacute Gerberto-vyacutemi slovy bdquoJak je možneacute že se užiacute-vaacuteniacute rozumu vypoviacutedaacute o racionaacutelniacutem [hellip]ldquo27

Samotnyacute způsob jakyacutem Gerbert postupuje ve sveacutem popisu argumentů z dřiacutevějšiacute disputace na ciacutesařskeacutem dvoře je ndash jak už bylo zmiacuteněno ndash srov-naacutevaacuten s postupy běžnyacutemi ve scholastic-kyacutech kvestiiacutech poteacute co je představen probleacutem (řešenaacute otaacutezka) dochaacuteziacute na

24 Gerbertus De rat praef s 70ndash7225 Porphyrios Isag s 1426 Aristoteleacutes Cat 31b srov Porphyrios

Isag s 727 Gerbertus De rat 1 s 72 bdquoQuomodo ergo

ratione uti praedicatur de rationali [hellip]ldquo

122

132015

uvedeniacute protikladnyacutech argumentů ktereacute v diskusi patrně zazněly načež je rozvedeno několik distinkciacute ktereacute by měly vyjasnit cestu k řešeniacute sporneacute otaacutezky a nakonec je s využitiacutem těchto doplněnyacutech rozlišeniacute podaacuteno řešeniacute uvedeneacuteho probleacutemu včetně reakce na vyacuteše popsaneacute argumenty Textově se ve sveacutem vyacutekladu Gerbert držiacute pře-devšiacutem Aristotelovyacutech spisů Katego-rie a O vyjadřovaacuteniacute Porfyacuteriova Uacutevodu a Boeumlthiovyacutech komentaacuteřů k těmto spisům

Za všechny zmiacuteněneacute naacutezory a protikladnaacute tvrzeniacute stačiacute zmiacutenit že opraacutevněnost vypoviacutedaacuteniacute užiacutevaacuteniacute rozumu o racionaacutelniacutem lze zdůvod-nit tak že byacutet racionaacutelniacute představuje možnost užiacutevaacuteniacute rozumu kdežto sa-motneacute užiacutevaacuteniacute rozumu je uskutečněniacute teacuteto možnosti tzn skutečnost spolu s možnostiacute (actus cum potestate) musiacute byacutet většiacute než pouhaacute možnost (sola po-testas) tedy opraacutevněně je užiacutevaacuteniacute ro-zumu vypoviacutedaacuteno o racionaacutelniacutem ne-boť racionaacutelniacute jako samotnaacute možnost je menšiacute Na druhou stranu lze zase řiacuteci že užiacutevaacuteniacute rozumu je akcidentaacutelniacute určeniacute rozumoveacute substance tzn aby něco mohlo užiacutevat rozumu musiacute byacutet racionaacutelniacutem tedy racionaacutelniacute je univer-zaacutelnějšiacute a zaacuteroveň je to nezbytnaacute pod-miacutenka toho aby cokoli mohlo užiacutevat rozumu ndash je tedy většiacutem a neniacute tudiacutež patřičneacute vypoviacutedat o racionaacutelniacutem že užiacutevaacute rozumu neboť by se takto menšiacute vypoviacutedalo o většiacutem28 Argumentů uvaacutediacute Gerbert viacutece ale pro ilustraci by uvedeneacute mohly stačit

28 Gerbertus De rat 1ndash2 s 74

Z distinkciacute ktereacute majiacute usnadnit ro-zuměniacute problematickeacutemu vyacuteroku jsou v textu spisku De rationali et ratione uti rozvedeny rozdiacutely mezi substanciaacutelniacute a akcidentaacutelniacute diferenciacute odlišnyacute sta-tut vyacutepovědiacute o obecneacutem a čaacutestečneacutem subjektu vyacuteroku (vyacuteroky o prvniacutech a druhyacutech substanciacutech včetně toho zda se o subjetku vypoviacutedaacute substan-ciaacutelniacute či akcidentaacutelniacute predikaacutet) různeacute způsoby vypoviacutedaacuteniacute možnosti (ve vztahu k nutneacutemu naacutehodneacutemu i aktuaacutelně nemožneacutemu)29 Takto lze diferencovat co je možneacute vypoviacutedat o substanciaacutelniacutech a akcidentaacutelniacutech rozdiacutelech i o prvniacutech a druhyacutech sub-stanciacutech včetně predikaacutetů o těchto rozdiacutelech a substanciacutech

Zaacutevěr k němuž Gerbert rozbo-rem Aristotelovyacutech Porfyacuteriovyacutech a Boeumlthiovyacutech textů dochaacuteziacute je ta-kovyacute že vždy zaacuteležiacute na tom co a o čem predikujeme Jelikož je opraacutevněneacute že se akcident vypoviacutedaacute o substanci30 lze zcela relevantně tvrdit že (něco) racionaacutelniacute užiacutevaacute rozum (např Soacutekrateacutes užiacutevaacute rozum) neboť takto je možneacute od-lišit Soacutekrata diskutujiacuteciacuteho od Soacutekrata spiacuteciacuteho (a tedy aktuaacutelně rozumu neužiacutevajiacuteciacuteho)

Zaacuteroveň však platiacute že v přiacutepadě obecnyacutech vyacuteroků (např člověk je živo-čich) je nezbytneacute aby se většiacute vypoviacute-dalo o menšiacutem jak Gerbert doklaacutedaacute teziacute o vzaacutejemneacutem vztahu kontraacuterniacutech vyacuteroků lze spraacutevně řiacuteci že u pravdi-veacuteho vyacuteroku (každyacute) člověk je živočich zaacuteroveň platiacute že vyacuterok (žaacutednyacute) člověk

29 Gerbertus De rat 6ndash13 s 78ndash9430 Aristoteleacutes Cat 21andashb srov Gerbertus

De rat 14 s 94ndash96

123M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

neniacute živočich je nepravdivyacute kdežto ne-pravidvyacute vyacuterok (každyacute) člověk je filosof neurčuje pravdivost vyacuteroku (žaacutednyacute) člověk neniacute filosof ndash tento vyacuterok je totiž rovněž nepravdivyacute31 I proto je nutneacute rozlišovat zda je o subjektu prediko-vaacutena substance nebo akcident

Takto Gerbert ve sveacutem textu pro Ottu III vysvětluje kdy a za jakyacutech okolnostiacute lze opraacutevněně o racionaacutelniacutem vypoviacutedat užiacutevaacuteniacute rozumu což byla otaacutezka kteraacute podle dochovanyacutech do-bovyacutech textů patřila mezi poměrně často řešeneacute probleacutemy jimiž se inte-lektuaacuteloveacute přelomu prvniacuteho a druheacuteho mileacutenia zabyacutevali32

31 Aristoteleacutes De interpr 717b srov Ger- bertus De rat 16 s 98ndash100

32 Viz např de Rijk 1963 s 64 Ex Isag et Cat 81ndash84 s 79ndash81 Fragm De rat s 136ndash139 nebo Icpa (Israel) In Porphyr Isag 176ndash178 s 49 (pro identifikaci tohoto autora viz Jeauneau 1985)

VObě představeneacute disputace i Gerber-tův způsob vyacuteuky dialektiky v Remeši jsou jen malyacutemi střiacutepky z mnohem rozsaacutehlejšiacuteho artistotelovskeacuteho dě-dictviacute jak bylo v předscholastickeacute křesťanskeacute Evropě rozviacutejeno Zatiacutemco učenaacute debata z Ravenny ukazuje že znalost Aristotelovy filosofie mohla tvořit jeden ze zaacutekladniacutech odrazovyacutech můstků pro ciacutesařskou přiacutezeň a tedy i pro uacutespěch v osobniacute karieacuteře diskuse o predikaci doklaacutedaacute že kreativniacute roz-viacutejeniacute Aristotelovyacutech teziacute bylo běžnou součaacutestiacute intelektuaacutelniacuteho světa kolem roku 1000

124

132015

ZKRATKY

AnonymusEx Isag et Cat Excerpta Isagogarum et

CategoriarumFragm De rat Fragmenta De rationali

et ratione uti

AristoteleacutesCat CategoriaeDe interpr De interpretationeMet Metaphysica

AugustinusDe civ Dei De civitate Dei

Boeumlthius1 In Porphyr Isag In Porphyrii Isagogen

commentorum editio prima

BrunoLeg Nasc Legenda Nascitur

purpureus flos

CanapariusVita Adal Vita S Adalberti

Episcopi vita antiquior

Diogeneacutes LaertiosVitae Vitae philosophorum

GerbertusDe rat De rationali et ratione utiEp Epistolae

Icpa (Israel)In Porphyr Isag Glossae In Porphyrii

Isagogen

IsidorusEtymol Etymologiae

PorphyriosIsag Isagoge et in

Aristotelis Categorias commentarium

RicherusHist Historiarum libri III

ThietmarusChron Chronicon

125M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

BIBLIOGRAFIE

PRAMENYAristoteles (1831a) Categoriae In Aristotelis

Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 1ndash15

Aristoteles (1831b) De interpretatione In Aristotelis Opera omnia (ed I Bekker) vol I Berlin Apud Georgium Reimerum s 16ndash24

Aristoteles (1831c) Metaphysica In Aristo-telis Opera omnia (ed I Bekker) vol II Berlin Apud Georgium Reimerum s 980ndash1093

Augustinus episcopus Hipponensis (1955) bdquoDe civitate Deildquo (eds B Dombart A Kalb) CCSL 47ndash48 Turnhout

Boeumlthius A M T S (1906) bdquoIn Porphyrii Isagogen commentorum editio primaldquo (ed S Brandt) CSEL 48 Wien s 3ndash132

Bruno z Querfurtu (1996) Život svateacuteho Vojtěcha ndash Legenda Nascitur purpureus flos (ed M Kyralovaacute) Praha Zvon

bdquoExcerpta Isagogarum et Categoriarumldquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 3ndash135

bdquoFragmenta De rationali et ratione utildquo (1995) In G drsquoOnofrio (ed) Logica antiquioris mediae aetatis I CCCM 120 Turnhout Brepols s 136ndash139

Gerbertus Aurillacensis (2007) bdquoLibellus de Rationali et Ratione Utildquo In F Sigismondi (ed) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logica del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum s 69ndash104

Gerbert von Reims (1966) Die Briefsammlung Gerberts von Reims (ed F Weigle) MGH Briefe d dt Kaiserzeit t 2 Berlin Weidmann

Icpa (1924) Fruumlhmittelalterliche Glossen des angeblichen Jepa zur Isagoge des Porphyrius nach der Pariser Handschrift (eds C Baeumker B S Walterhausen) Muumlnster Aschendorff

Iohannes Cannaparius (1841) Vita S Adalberti Episcopi vita antiquior (ed G H Pertz) MGH SS t 4 Hannover Hahn s 581ndash595

126

132015

Isidorus Hispalensis (1911) Etymologiarium sive Originum libri XX (ed W M Lindsay) Oxford E typographeo Clarendoniano

Ottonis II Diplomata (ed T Sickel) (1888) MGH DD t 21 Hannover Hahn

Porphyrios (1887) Isagoge et in Aristotelis Categorias commentarium (ed A Busse) Berlin Reimer

Richerus Remensis (2000) Historiarum libri III (ed H Hoffmann) MGH SS t 38 Hannover Hahnsche Buchhandlung

Thietmarus Merseburgensis (1935) Chronicon (ed R Holtzmann) MGH SS rer Germ N S t 9 Berlin Weidmann

SEKUNDAacuteRNIacute LITERATURABergmann W (1985) Innovationen im

Quadrivium des 10 und 11 Jahrhunderts Studien zur Einfuumlhrung von Astrolab und Abakus im Lateinischen Mittelalter Stuttgart F Steiner Verlag Wiesbaden

Borst A (1989) Astrolab und Klosterreform an der Jahrtausendwende Heidelberg Winter

Brooke C (2006) Evropa středověku v letech 962ndash1154 Praha Vyšehrad

Burnett C (2002) bdquoThe Abacus at Echternach in ca 1000 ADldquo SCIAMVS 3 s 91ndash108

Darlington O G (1936) bdquoGerbert sbquoobscuro loco natuslsquoldquo Speculum 11(4) s 509ndash520

Folkerts M (1996) bdquoFruumlhe Darstellungen des Gerbertschen Abakusldquo In R Franci P Pagli L T Rigatelli (eds) Itinera mathematica Studi in onore di Gino Arrighi per il suo 90o compleanno Siena Centro studi sulla matematica medioevale s 23ndash43

Folkerts M (1997) Die aumllteste lateinische Schrift uumlber das indische Rechnen nach al-H

wārizmī Edition Uumlbersetzung und Kom-mentar Muumlnchen Verlag der Bayerischen Akademie der Wissenschaften

Folkerts M (2001) bdquoThe names and forms of the numerals on the abacus in the Gerbert traditionldquo In F G Nuvolone (ed) Gerberto dAurillac da Abate di

127M AREK OTISKDVĚ ARISTOTELSKEacute DISPUTACE NA OTONSKEacuteM CIacuteSAŘSKEacuteM DVOŘE

132015

Bobbio a Papa dellanno 1000 Atti del Congresso internazionale Bobbio Associazione culturale Amici di Archivum bobiense s 245ndash265

Frova C (1985) bdquoGerberto philosophus il De rationali et ratione utildquo In M Tosi (ed) Gerberto ndash scienza storia e mito Bobbio Ditrich degli ASB s 351ndash377

Glenn J (2004) Politics and History in the Tenth Century The Work and World of Richer of Reims Cambridge Cambridge University Press

Huglo M (2000) bdquoGerbert theacuteoricien de la musique vu de lan 2000ldquo Cahiers de civilisation meacutedieacutevale 43(170) s 143ndash160

Jeauneau E (1985) bdquoPour le dossier drsquoIsrael Scotldquo Archives de lrsquohistoire doctrinale et litteacuteraire du moyen age 52 s 7ndash72

Lindgren U (1976) Gerbert von Aurillac und das Quadrivium Untersuchungen zur Bildung im Zeitalter der Ottonen Wiesbaden Steiner

Marenbon J (1993) bdquoMedieval Latin Commentaries and Glosses on Aristotelian Logical Texts Before

c 1150 A Dldquo In C Burnett (ed) Glosses and Commentaries on Aristotelian logical texts the Syriac Arabic and Medieval Latin Traditions London Warburg Institute s 77ndash127

Nechutovaacute J Stehliacutekovaacute D (2013) Stručneacute dějiny latinskeacute literatury středověku Praha Arista

de Rijk L M (1963) bdquoOn the Curriculum of the Arts of the Trivium at St Gall from c 850 ndash c 1000ldquo Vivarium 1 s 35ndash86

Sachs K J (1972) bdquoGerbertus cognomento musicus Zur musikgeschichtlichen Stellung des Gerbert von Reims (nachmaligen Papstes Silvester II)ldquo Archiv fuumlr Musikwissenschaft 29(4) s 257ndash274

Sigismondi F (2007) Gerberto drsquoAurillac il trattato De Rationali et Ratione Uti e la Logic del X secolo Roma Ateneo pontificio Regina apostolorum

Turner W (1903) History of Philosophy London Ginn

copy copyright AITHER 2015

Časopis pro studium řeckeacute a latinskeacute filosofickeacute tradiceJournal for the Study of Greek and Latin Philosophical Traditions

Ročniacutek VII čiacuteslo 13

Redakce časopisu AitherKatedra filozofieFilozofickaacute fakulta Univerzity Palackeacuteho v OlomouciKřiacutežkovskeacuteho 12771 80 Olomouc

aitherjournalupolcz

Pavel Hobzašeacutefredaktor

Kryštof Bohaacutečekzaacutestupce šeacutefredaktora

Martin Zielinavyacutekonnyacute redaktor

Jakub Raacutelištechnickyacute redaktor

Veronika Hanaacutekovaacutesazba

Vydalo Vydavatelstviacute Filozofickeacute fakulty Univerzity Palackeacuteho v Olomoucihttpvffupupolcz

ISSN 1803-7860 (Online)Olomouc 2015