Motivace

P.T.Young :

„Motivace je procesem:

1)Aktivace a zahájení chování

2)Udržení aktivity a jejího běhu

3)Usměrňování aktivity daným směrem

Výsledkem regulačních mechanismů je integrované, adaptivní chování jedince, sloužící k zabezpečení potřeb.“

Chování všech živočichů směřuje k uspokojování potřeb.

Morgan (1943) rozdělil motivy: primární a sekundární

primární x sekundární vrozené a společné většině

živočišných druhů ( uhájit vlastní existenci, integritu organismu, energetické a látkové potřeby – potrava, pití, sexuální aktivity, péče o potomstvo)

vyvolávají vzorce chování typické pro daný druh

základem jsou vrozené automatismy

= sociogenní (luxusní, výsledek života ve společnosti)

rozvoj v průběhu evoluce odvozené od primárních nejsou bezprostředně spojeny

s uspokojováním důležitých biologických fcí

př. citová vazba, sounáležitost se skupinou, uznání úspěchu, kultura

nejsou vrozené

Motivační cyklus Chování živočichů probíhá v cyklech Vzniká potřeba uspokojení změnou

aktuálního chování Narůstá úroveň akčního potenciálu

(aktivace) dosáhne kritické úrovně přeteče vznik vnitřního podnětu k zahájení činnosti a výběru vzorce chování (automatismus)

Chování od začátku působení potřeby (podnětu, vnitřní aktivace) až po uspokojení potřeby (reakce na podnět) se dělí na 3 sekvence:

A) Motivační stav

B) Motivační chování

C) Uspokojování potřeby, snížení motivačního stavu

A) Motivační stav

Pro určité chování nutná mobilizace energetických rezerv a příprava organismu na činnost dosažení specifického cíle

!Orientační reflex!: Vyvolán změnou ve vně. podnětové situaci Vrozená forma chování Spouštěčem: změna v senzorickém poli, nové prostředí, ohrožení 2 úrovně:a) Somatická úroveň (natočení těla, uší, akomodace oka, tep, dech,

… , stresová reakce)b) Behaviorální úroveň (pozornost, ztuhnutí, příprava na akci,…) Na OR navazují různé programy chování př. Pokračování v

původní činnosti, únik, komunikace s jiným zvířetem, … Vyladění = nespecifická dráždivost, určuje, na který podnět a jak

bude zvíře reagovat př. Při sebeobraně se nespustí mechanismus pro hledání potravy atd.

B) Motivační, apetenční chování

Směřuje k určitému cíli Podstatou je aktivita zvířete, ne jen pasivní reakce (aktivní

vyhledávání situace,…)!explorační, orientačně pátrací aktivita (OPA)! Vybavuje ji podnět, který nevyvolá únik ani obranu, ale apetenční

chování Zvíře prozkoumává okolí, systematická činnost Nejedná se o reakci jen na aktuální podnět, ale je dán schopností

předvídat budoucí potřebu (patrolování) U savců – vzpřimování na zadní končetiny, větření, prohlížení

předmětů, očichávání, okusování, manipulace,…

OR vs. OPA Silný, náhlý, nápadný

podnět Sekundy, rychle odezní Rychlá analýza

(nebezpečí) Jednoduchý, málo

plastický, druhově specifický, interindividuální variabilita je malá

Lokomoce potlačena

Podnět slabší intenzity Delší, odeznívá

postupně Luxusnější chování,

neuspokojuje aktuální biologické potřeby

Proměnlivý, závisí na zkušenostech a vlastnostech jedince

Lokomoce výrazná

Charakteristika apetenčního chování

Variabilní; vyhledávání potravy, pátrání po kořisti, obydlí, úkrytu, po sexuálním partnerovi atd.

Plastičnost chování – cíle je dosaženo různými prostředky (chůze, běh, číhání, manipulace,…). V průběhu se mění strategie chování dle úspěšnosti. Př. Predátor vs. kořist (chová se v závislosti na reakcích kořisti)

Individualita (plaché, agresivní, chytré zvíře atd.) Může být latentní př. Pozorování kořisti (pavouk) Schopnost analýzy podnětové situace (zpětná

vazba)

Ukončení apetenčního chování Objeví se spouštěcí schéma (kořist, …)

spuštění vrozených vzorců chování motivační cyklus zakončen konzumatorním aktem

Nutnost změnit chování, př. Při hledání kořisti se objeví predátor atd. Závisí na hierarchii motivací

Nemožnost uspokojit potřebu nakonec se vzdá, př. Souboje samců o sexuální partnerku

Únava nebo celkové vyčerpání

C) Uspokojování motivačního stavu,

konzumatorní chování Konec motivačního cyklu Stereotypní chování, méně plastické, blíží se

reflexům Př. Nakrmení, kopulace, nalezení úkrytu Převaha vrozených automatismů Druhově příznačné chování Dělí se na řadu částí (př. Lov znehybnění

kořisti usmrcení rozdělení se se skupinou … postup od složitého k jednoduššímu – až reflexní akty)

Může se měnit zkušenostmi (hlavně v období her) př. Veverka a oříšek

Motivační konflikt

Současné působení 2 či více motivací (př. hlad vs. strach z predátora)

Působení 2 protichůdných tendencí – řešení různými behaviorálními strategiemi:

A) Sukcesivní (následná alternace) – konflikt přiblížit se x vyhnout se (př. Pes si chce hrát s větším psem, ale má strach. Neustále se střídá přiběhnutí a únik.)

B) Simultánně konkurující motivace – pes vrčí (hrozba) a vrtí ocáskem (přátelství). Projevy v gestech, mimice, motorice i akustických projevech.

C) Redirekce (změna směru chování) – zvíře nejprve volí útok a pak únik nebo nezaútočí na objekt agrese, ale na objekt náhradní (člověk)

D) Přeskokovité aktivity - u vnitrodruhové agrese, 2 stejně silní rivalová, k útoku nedojde, najednou

začnou dělat jinou neškodnou činnost (kohouti, krkavci) – škrábání, okusování trávy atd.

Obecně platí: a) při stejně silných motivech b) reagují stereotypním, automatickým jednáním c) chování přeskočí do jiného motivačního systému než byly

původní protichůdné motivace d) činnost často nesmyslná, někdy má ritualizovanou funkci

Literatura:

Fraňková, S., Bičík, V. Srovnávací psychologie a základy etologie 1.vyd. Praha : Karolinum, 1999, 295 s., ISBN 80-7184-835-2

Czako, M, Novacký, M Porovnávcia psychológia 1.vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelství, 1985, 255 s., Sign.: 2-0891.912

Děkuji Vám za pozornost!