Robert ZbíralEU pro „přírodovědce“11. dubna 2011

Role EU ve světě

Jak provádět zahraniční politiku?

realistický přístup– využití hard power (armáda)– zhodnocení role EU

přístup vzájemné závislosti– soft power (zahraniční obchod, sankce)– zhodnocení role EU

normativně-konstruktivistické pojetí– ideologie, působení příkladem– zhodnocení role EU

jiné nástroje– např. rozvojová pomoc– zhodnocení role EU

Zahraniční a bezpečnostní politika jaké má EU předpoklady?

– členy EU řada států s diplomatickou tradicí a zvláštními vztahy s mnoha částmi světa

– určité státy důležitými aktéry světové politiky• Francie a Británie jaderné mocnosti• obě země členy RB OSN

– součet výdajů na obranu druhé místo po USA• počet vojáků ještě větší

– důležitost v „mimosilových“ oblastech (obchod atd.) překážky využití zdrojů

– EU není stát- nejsou jasné zájmy– zahr. politika jako jádro suverenity– spory mezi státy ohledně priorit i vybraných postupů

Zahraniční politika EU: rámec vývoje velmi pomalý rozvoj

– 60.-80. léta- neformální spolupráce mimo rámec EHS (Evropská politická spolupráce)

změny na počátku 90. let– konec studené války, sjednocení Německa, rozpad

Jugoslávie, válka v Iráku– Maastrichtská smlouva: vznik tzv. druhého pilíře

• formalizace spolupráce v rámci smluv, ale výhradně mezivládní (jednomyslnost)

• reálný dopad velmi nízký, moc se to neposouvalo další vývoj: posilování nástrojů SZP

– postupné zahrnování nadnárodních institucí (Komise, EP)– hlavní slovo zůstává členským státům (nutná dohoda)– Lisabonská smlouva přinesla nové orgány:

• Vysoký představitel pro zahraniční vztahy (baronka Ashtonová)– je součástí Komise (nadnárodní inst.) i Rady (mezivládní inst.)– má vyjadřovat jednotný postoj EU

• Evropský útvar pro vnější službu– zastupuje zájmy EU ve světě, síť „velvyslanectví“ EU (celkem 130

zastoupení)

Cíle EU v zahr. pol.: čl. 21 Smlouvy o EU1. Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení,

jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.

2. Unie usiluje o rozvíjení vztahů a budování partnerství se třetími zeměmi a mezinárodními, regionálními nebo světovými organizacemi, které sdílejí zásady uvedené v prvním pododstavci. Podporuje vícestranná řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů.

3. Unie vymezuje a provádí společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze:

a) chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost; b) upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva; c) zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic; d) podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby; e) povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu; f) přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými přírodními zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj; g) pomáhat lidem, zemím a regionům čelícím přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám; a h) podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku.

Zahraniční politika EU: realita reálný dopad SZP EU odvisí od projednávané otázky, vlivu EU v

dané oblasti a zájmů členských zemí co může EU udělat? (při shodě)

– vydávat plány, rezoluce, uvalovat sankce– slíbit peníze, pohrozit protiopatřeními, zprostředkování dohody atd.

příklad 1: válka v Gaze (2009)– EU žádá příměří (ignorováno)– snahy o řešení: cestuje delegace EU (české předsednictví), ale samostatně

také N. Sarkozy a jiní státníci– možnost EU něco dokázat mizivá (Izrael poslouchá akorát USA)

příklad 2: volby v Bělorusku (2010)– EU tvrdě odsuzuje (zde dohoda všech, tlačí hlavně Polsko)– zavedení sankcí proti Lukašenkovi (ale není změna chování)

nutné dosáhnout kompromisu– potřeba uspokojení zájmu všech vede často k bezobsažnosti

nejlepší výsledky tam, kde lze pocítit cukr a bič EU– typicky země, které chtějí vstoupit do EU (Srbsko) nebo jsou na ní obchodně či

finančně závislé (blízké okolí)

Příklad: prohlášení k situaci v Libyi Situace v Libyi zůstává i nadále důvodem k vážnému znepokojení. Vyjadřujeme pevnou

solidaritu s libyjským lidem a s oběťmi násilí. Důrazně odsuzujeme násilné represe libyjského režimu namířené proti vlastním občanům, jakož i hrubé a systematické porušování lidských práv. Vítáme rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1970 a postoupení situace v Libyi k řešení Mezinárodnímu trestnímu soudu. Používání síly, a zejména vojenských prostředků proti civilnímu obyvatelstvu je nepřijatelné a musí být okamžitě zastaveno. K zajištění bezpečnosti lidí musí být použity veškeré nezbytné prostředky. Evropská rada je vážně znepokojena útoky namířenými proti civilnímu obyvatelstvu, včetně útoků ze vzduchu. V zájmu ochrany civilistů členské státy posoudí veškerá možná nezbytná opatření, a to za podmínky, že pomoci bude prokazatelně zapotřebí, bude existovat jasný právní základ a podpora ze strany regionu. Osoby odpovědné za násilí budou povolány k odpovědnosti a musejí počítat s vážnými důsledky. Při reakci na tuto krizi budeme spolupracovat s OSN, Ligou arabských států, Africkou unií a našimi mezinárodními partnery. Vyzýváme k urychlenému svolání summitu Ligy arabských států, Africké unie a Evropské unie.

Plukovník Kaddáfí se musí okamžitě vzdát moci. Jeho režim ztratil veškerou legitimitu a pro EU již není partnerem. Evropská unie přijala omezující opatření vůči vedoucím představitelům Libye a subjektům, které vlastní značný majetek a jsou ovládány režimem, a je připravena přijmout další sankce.

Cílem je, aby Libye urychleně zahájila spořádaný přechod k demokracii prostřednictvím široce pojatého dialogu. Evropská unie vítá a podporuje prozatímní přechodovou národní radu v Benghází, kterou považuje za politického partnera. Evropská unie je připravena pomoci Libyi nastolit ústavní stát a rozvíjet právní stát. Je rovněž připravena reagovat na žádosti libyjského lidu o pomoc při obnově libyjského hospodářství.

Společná obranná politika EU: rámec vývoje sice odkaz Evropského obranného společenství, ale ještě silnější obrana

suverenity– přitom poměrně velká podpora veřejnosti pro společné akce

velmi různorodá východiska v členských zemích– několik států neutrálních

• Finsko, Švédsko, Rakousko, Irsko, Kypr, Malta– zbytek členy NATO

• ty, které bezpečnost chtějí zajistit primárně v NATO (VB, nové ČS, Nizozemí)• ty, které chtějí posílení evropského rozměru obrany (Francie, částečně Německo)

ambice vs praktický dopad– SOP součástí smluv i jako prvek SZP

• přijetí Petersberských cílů: prostředky pro zvládání krizí, humanitární akce• vznik evropských sil rychlé reakce (2003)- 60 tisíc mužů připravených k zásahu mimo EU

do 60 dnů, ale jen přidělení od národních vojsk– realita

• nedostatečné vojenské zdroje (rozpočet velký, ale neakceschopnost)- závislost na USA a NATU

• příklad vojenského vyzbrojování: úspory z rozsahu vs národní pýcha (vývoj stíhaček)• pokusy o zlepšení (Evropská obranná agentura)

Výdaje na obranu EU vs USA

Společná obranná politika EU: zhodnocení „měkká“ bezpečnostní politika

– podpora budování míru, stabilizace po konfliktech, hospodářská rekonstrukce– angažovanost EU v Bosně, Kosovu

• převzetí operací po OSN, defakto „protektoráty EU“– zprostředkování jednání na středním východě, Iránu

„tvrdá“ bezpečnostní politika– přímé zásahy řešící „horké“ problémy– úspěchy: operace v Kongu, Čadu (většinou ale zájem jedné země, tak i poskytuje

jednotky), Somálsko– neúspěchy:

• Irák (2002): hluboký rozpor mezi podporovateli a odpůrci zásahu USA („stará vs nová“ Evropa)

• Darfúr: neschopnost zasáhnout přes výzvy veřejnosti i mezinárodní společenství• Libye: Francie a VB vs Německo

společná obrana (armáda)– v brzké budoucnosti absolutně nereálné, ani nejsou pokusy o takový krok

znovu: vše je v rukou členských států, ty poskytují všechny zdroje– pravidlo koalice ochotných (ostatní aktivně nebrání)

Údaje o vybraných operacích EU

Obchod- síla nového věku

ustupování od využití síly k jiným způsobům prosazování zájmů

jak přistupovat k obchodním vztahům?– protekcionismus:

Abraham Lincoln: „Nerozumím vůbec clům ani tarifům, ale pokud si koupím americký kabát, za 10 dolarů, máme 10 dolarů, pokud britský, dostanou 10 dolarů Britové.“

– teorie začínajícího průmyslu (Friedrich List)– teorie volného obchodu

• první propagují Britové v 19. století• Cordell Hull: „Pokud zboží nemůže přecházet hranice, přejdou je

armády.“• myšlenka komparativní výhody: z ekonomického hlediska

jednoznačně nejvýhodnější

Světový nárůst obchodu (mld. USD, 1948-2009)

Společná obchodní politika EU

už v Římských smlouvách (1957)– čl. 110 SES: „Vytvořením celní unie hodlají členské státy přispět

ve společném zájmu k harmonickému rozvoji světového obchodu, k postupnému odstranění omezení mezinárodního obchodu a ke snižování celních překážek.“

rozjezd velmi pozvolný– protekcionismus 70. let

dokončením jednotného trhu (1993) je společná obchodní politika nutností– obavy z „pevnosti Evropa“– vnitřní konkurenci v ES nahradí mezinárodní– vytváření „evropských šampiónů“

SOP je jednou z mála výlučných pravomocí EU– členské státy nemohou zasahovat samy

Kdo řídí a provádí SOP? hlavní role Komise

– vyjednává jménem členských států (Rady) mezinárodní dohody– některá opatření zavádí sama (krátkodobá ochrana- např.

antidumpingová ochrana) Rada

– dává rámec vyjednávání mezinárodních dohod, zároveň je poté schvaluje (QMV, pouze u služeb a duševního bohatství jednomyslně)

Parlament– Lisabonská smlouva mu umožňuje daleko aktivnější zapojení

reálné fungování– negativa

• trochu komplikované, občas ne úplně jasné kdo jedná• vzájemné kontrolování• partner EU: „je to jako od přejít hraní piškvorek k hraní šachů“• občas nepříjemné i pro EU a její zástupce

– pozitiva: dá se využít při tlaku na partnery

Nástroje SOP společný celní sazebník

– výše cel navenek plus kvóty a další netarifní omezení antidumpingová opatření

– hlavní ochranný nástroj v Unii– definice: výroba pod cenou (méně než na domácím trhu)– žádost může podat kdokoli, vyšetřuje Komise (max 15

měsíců), rozhoduje Rada– v Unii používáno poměrně často

• vede ke zvýšení tarifu• celkem 144 platných, dotýká se zhruba 0,6 % obchodu

opatření na podporu vývozu obchodní sankce protivážná opatření

– vyrovnává dotace odjinud– nyní na šest produktů (hodně z Indie)

pravidla země původu– stále důležitější a komplikovanější– platí pro výrobu v EU i preferovaných zemích

Celní tarif vs antidumpingová opatření ve světě

EU v systému světového obchodu již po druhé světové válce jasné, že je třeba dát obchodu

jasnější pravidla– přirozeným vývojem je protekcionismus – nutno se dohodnout na jednotném postupu

založení Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT)– je spíš konferencí– řešila obchodní spory, ale bez vynucení– hlavním cílem snižování cel a uvolňování netarifních zábran

• jedná se v tzv. kolech (Kennedyho, Tokijské)– rozhodující vliv silné státy, po založení Společenství i to

• Společenství vystupuje jako jeden celek– Uruguayské kolo (až do roku 1992)

založení Světové obchodní organizace (WTO)– stálé orgány- výběrové členství– závazné řešení sporů pomocí panelu– nutnost poskytovat doložku nejvyšších výhod– velké množství cílů- jejich naplnění jde trochu ztuha

Síť obchodních vztahů EU

EU má složitou síť obchodních vztahů, rozdílný přístup dle množství výhod

preferenční dohody– dávají státům lepší přístup na trh EU– hlavně rozvojové státy

• Iniciativa vše kromě zbraní (nejchudší země)• uskupení Afrika-Karibik-Pacifik (bývalé kolonie)• státy z blízkého okolí EU (Balkán, postsovětský prostor)

– některé komodity ale vyjmuty (zemědělské produkty, textil atd.)

nepreferenční dohody– odstranění skoro všech překážek

• blízké okolí: Norsko, Švýcarsko, Island, Turecko• dohody o volném obchodu (Izrael, Mexiko, Chile)

vztahy na základě zásad WTO– menší výhody než předchozí– patří sem i hlavní partneři EU: USA, Čína, Japonsko

Uzavřené a plánované dohody o volném obchodu

Země v programu „Vše kromě zbraní“

Země uskupení Afrika-Karibik-Pacifik

Výhodný obchod?: teorie osy a paprsků

Důležitost obchodu pro jednotlivé země (HDP PPP na hlavu, 2009)

0 - 250

250 - 10001000 - 5000

≥ 5000

Data not available

Vizualizace významu vnitrounijního obchodu (2008)

EU jako obchodní velmoc: největší dovozci zboží (2008)

EU jako obchodní velmoc: největší vývozci zboží (2008)

Největší vývozci služeb (2008)

Největší dovozci služeb (2008)

10 největších obchodních partnerů EU- vývoz (mld. eur, 2009)

10 největších obchodních partnerů EU- dovoz (mld. eur, 2008)

Vývoz/dovoz zboží z EU (mil. USD, 2000-2009)

Obchodní bilance EU s různými partnery (mld. eur, 2008)

-300

-250

-200

-150

-100

-50

0

50

100

150Zb

ytek

Evr

opy

Rus

ko

Afrik

a

USA

Stře

dní a

jižn

í Am

erik

a

Stře

dní v

ýcho

d

Zbyt

ek A

sie

Čín

a

Japo

nsko

Aust

rálie

Rozvojová pomoc EU

EU největším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě

– ve smyslu členské státy plus sama EU (Komise) cílem realizace tzv. rozvojových cílů OSN

– snížení chudoby a hladovění– zlepšení zdravotní péče, přístup k vodě atd.

množství nástrojů– už zmíněné obchodní dohody– potravinová pomoc, pomoc při katastrofách– podpora nevládních organizací– finance skrz rozpočet EU i mimo něj (Evropský rozvojový

fond)• podmínkou podpory naplnění určitých kritérií (demokratizace,

ochrana LP) hlavním cílem pomoci bývalé kolonie nynějších

zemí EU– efektivita pomoci často rozporována (ale snaha o

zlepšení)

Koloběh rozvojové pomoci ve světě (a role EU)

Rozvojová pomoc jako % HDP

Rozvojová pomoc EU podle destinace