s.r.o. nakladatelství karmelitánské z knihy ukÁzka · 8 se v hluboké a čisté vodě, ve vodě...

Spiritualita do kapsy

2048 Modlitba srdce-final-new.indd 1 2.3.2017 17:22:27

Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

KARMELITÁNSKÉNAKLADATELSTVÍ


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

� 5

Předmluva

Na prvních stránkách této knihy bych chtěl čte-nářům položit následující otázku: „Už jste někdy přistihli své srdce při modlitbě?“ Jedná se o vel-mi konkrétní zkušenost, kterou jsme již všichni alespoň jednou v životě učinili, ať už při setkání s člověkem, jenž modlitbou opravdu žil, nebo při četbě knihy, která nás ihned ponořila do tajem-ství vztahu člověka s Bohem. Na mě takto působí spisy ctihodného Silvána z Athosu,1 jejich četba mě vždy okamžitě vede k neustálé modlitbě. Jed-na žena, matka rodiny, se mi kdysi přiznala, že právě v období, kdy byl její duchovní život zvlášť obtížný a cítila se vyprahle, se náhle ocitla v „po-ryvech modlitby“.

Při takové zkušenosti nám přichází na mysl otázka učedníků putujících do Emauz: Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a od-haloval smysl Písma? (Lk 24,32). Co se v tu chvíli vlastně děje? To nedokáže vysvětlit žádná psy-chologická studie. V našem životě jsou okamžiky, kdy cítíme nebeské království, okamžiky, kdy se otevřou tajné dveře a vytryskne modlitba. Před-stavte si člověka, který měl v dětství velmi dob-rého přítele, ale od svých dvaceti let už ho nikdy neviděl. A náhle mu na vteřinu vyvstane před oči-ma tvář tohoto přítele. Jde o něco velmi prchavé-ho, velmi tajemného, ale zároveň velmi silného. Podobně jako když se přibližujete k moři a cítíte,


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

6

že se vzduch mění a je plný jódu. Je to přítom-nost nebeského vánku, dechu Ducha Svatého.

Všichni jsme to už někdy pocítili. Jedině tento vánek nás může přitahovat k Bohu a dávat nám touhu a chuť modlit se. Člověk nezačne žít mod-litbou z přesvědčení, že je to ta nejdokonalejší cesta, ale proto, že nemůže jinak. Vybavte si sva-tého Pavla po jeho zážitku při cestě do Damašku. Neptal se už pak, jak Boha najít, ale jak snést Boží přítomnost v den, kdy ho Bůh navštíví: ne hledat, ale nechat se jím hledat a nalézt. Pavel pochopil, že tváří v tvář vzkříšenému Kristu byly jeho před-chozí touhy směšné.

Modlící se srdce

Tato zkušenost vychází ze skryté přítomnosti Nej-světější Trojice v našem srdci. Jsou chvíle, kdy „po-ryvy“ jejího života v nás vyplují z hlubin až k naše-mu vědomí, a tehdy cítíme chuť tohoto jejího života, kouzlo i lásku. Pokud chceme mluvit o modlitbě, musíme nejprve mluvit o životě Nejsvětější Trojice skryté v srdci člověka. Avšak naše srdce, ve kterém Nejsvětější Trojice sténá, je srdce z kamene, a tato komplikace zabraňuje tomu, aby se její život v nás mohl plně rozvinout. Jestliže se nám nedaří dobře se modlit, není to kvůli nedostatku času nebo kvůli na-ší roztržitosti, ale kvůli našemu kamennému srdci, které je uvězněné v těle propadlém smrti (Řím 7,24).


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

� 7

Modlitba, o níž se v této knize bude mluvit, je téměř totožná s tím, co východní otcové nazývali „modlitbou srdce“. Jde o modlitbu, která má svůj původ a své základy v samém nitru našeho bytí, daleko nad naší myslí, vůlí, našimi pocity, a do-konce i nad modlitebními technikami. Modlitba srdce hledá v hlubinách našeho života samého Boha a sílu jeho Ducha. A setkáváme se s ním teh-dy, když v lásce a ve víře vzýváme jméno Ježíš.

Jméno Ježíš je jako šíp, který protíná naše srd-ce a uvolňuje slávu vzkříšeného Krista skrytou v nás už od křtu. Pojem „setkání s Bohem“ musí-me chápat jako termín označující mystickou zku-šenost. Člověk totiž nemůže mít účast na božské podstatě (v tom případě by byl Bohem), ale může vstoupit do skutečného společenství s Božím pů-sobením a jeho silou:

„Toto společenství není ani substanciální (jak je tomu u panteismu), ani hypostatické (takové je pouze u Krista), ale energetické2 – Bůh je v něm plně přítomen svým působením a svou mocí.“3

Když říkáme, že člověk má objevit modlitbu srdce, nebo (což je totéž) „zaslechnout tlukot“ svého modlícího se srdce, máme na mysli sílu Ducha, který v našem srdci přebývá (srov. Řím 8,9–11), aby ho proměnil. I samotné tělo se účast-ní této proměny a je mocí Ducha přetvářeno, proměňováno a posvěcováno. Narodit se z Boha znamená být znovu uchvácen a proměněn v sa-mém nitru Nejsvětější Trojice; je to jako vykoupat


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

8

se v hluboké a čisté vodě, ve vodě Boha, který je láska (srov. 1 Jan 3–4), a takto obnovený se vrátit zpět do světa. Znamená to vzít vážně slavný vý-rok svatého Pavla: Nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí? … Oslavujte proto Boha svým tělem (1 Kor 6,19–20).

Modlitba tedy není něco intelektuálního, na-opak, ztotožňuje se s námi, tělesnými bytostmi, a dokonce se připojuje k rytmu našeho dechu.

Lidem západní kultury to může připadat zvlášt-ní. Naše myšlení je karteziánské, a tak máme ten-denci považovat Ducha Svatého za někoho, kdo je určitým způsobem spjat s lidským rozumem. Je-nomže Duch Svatý, stejně jako Bůh Otec, radikálně převyšuje jak náš rozum, tak naši tělesnost, a mů-že skutečně posvětit a proměnit lidskou duši i tělo. Někdy nám to připadá opravdu podivné – například svatý Barsanufius, významný egyptský mnich, žil v takovém sepětí s Bohem, že téměř nemohl snést přítomnost lidí. Byl úzce spojen s neviditelným svě-tem, ale zároveň zůstal zcela zranitelný, takže do-kázal dobře pochopit lidi, kteří k němu přicházeli, a vhodným způsobem odpovídat na jejich otázky. Žil jako poustevník, duchovní otec a dokázal roz-lišovat duchy. Takovým mužům se na Východě ří-kávalo teoforové nebo pneumatoforové. Byli to lidé, kteří si osvojili modlitbu srdce a doslovně uskuteč-ňovali radu svatého Pavla: Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu (1 Sol 5,17–18). Jedna z největších milostí, kterou může-


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

� 9

me obdržet, je vědomí, že k tomu, abychom mohli žít kdekoliv spokojeně a ve všech okolnostech ob-jevovat Boha, nám stačí touha po Kristu. V tomto duchu je třeba se modlit 4. až 9. verš 4. kapitoly lis-tu Filipanům – úryvek, na kterém je postavena celá tato kniha. Jestliže podle těchto slov nežijeme, do-sud jsme neobjevili modlitbu srdce. Máme strach jít vstříc tak velké jednoduchosti a raději chceme, aby se naše modlitba vešla do pěkně uspořádaného rámce. Potřebujeme hodně času, abychom dospěli k jednoduchosti v modlitbě, abychom uměli zapo-menout sami na sebe a zvolili si to, co vyhovuje ne nám, ale naší modlitbě. „Pomáhá mi to najít Boha?“ To je jediná otázka, kterou stojí za to si klást. Jed-nota pochází ze srdce, které si nelibuje v radostech ani se nezastavuje u smutků, ale s odevzdaností hledá ve všech věcech Boha.

Příliš často se snažíme uskutečňovat svou mod-litbu vně sebe a sestavujeme ji ze slov a myšlenek, anebo ji hledáme nad sebou a kolem sebe, v „tlus-tých knihách“, které popisují různé modlitební techniky. Ale dokud se budeme snažit vytvořit modlitbu z toho, co je vně nás, nikdy se nebudeme modlit opravdově a neustále.

Každý člověk musí jednoho dne zjistit, že v so-bě nosí „modlící se srdce“, jak krásně říká André Louf, když mluví o mnichovi, „kterého modlitba jednoduše uchvátila a neustále ho doprovází“.

„Dnes,“ říká, „mám dojem, že jsem celá léta nosil ve svém srdci modlitbu, aniž bych to věděl.


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

10

Byla jako pramen ucpaný kamenem. V jednu ur-čitou chvíli Ježíš tento kámen odstranil. A pra-men začal téct a od té doby teče neustále.“4

Musíme tedy v hloubi svého srdce objevit skrytého Ducha Svatého a okrášlit se ozdobami nepomíjejícími, jak to vysvětluje svatý Petr (1 Petr 3,4), když hovoří o novém člověku. Svatý Bruno zase mluví o „hlubinách srdce“. Jak již bylo zmí-něno výše, člověk nese ve skrytosti a v hloubce svého srdce moc vzkříšení a sílu Ducha Svatého, které nejsou nic jiného než křestní milost, jež nám dává účast na božské přirozenosti (2 Petr 1,4). Spolu s Kristem jsme sestoupili do pekel, do vod smrti, které Kristova přítomnost prozáři-la, a byli jsme oděni v jeho vzkříšení, tedy v moc jeho slávy. A proto nevědomá část naší duše ne-obsahuje jen freudovské podvědomí, jež je čímsi nižším než vědomí; nachází se v ní i něco vyšší-ho, nad-vědomí, jež je energií božského původu, totiž samotnou křestní milostí.

Klíčící modlitba

Právě v těchto hlubinách přebývá křestní milost, která nám dává zakusit, jak velmi je modlitba v našem srdci přítomná. Svatý Jan Zlatoústý ří-ká, že člověk, který přijme křest, je ozářen jeho milostí (a pokud ho přijímá jako dospělý, dokon-ce tuto zář cítí), ale ona milost se poté skryje do


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

� 11

nevědomí. Veškeré křesťanské jednání směřuje k přijetí této křestní milosti skryté v hlubinách našeho tělesného bytí a k jejímu opětnému vy-trysknutí do našeho vědomí. Křestní milost je proto jako skrytý pramen, který napájí fontánu ve vodní nádrži. Není snad právě tohle vysvětlením pro „poryvy modlitby“ v našich životech, které stoupají až k našemu jasnému vědomí ve chvíli, kdy na to zrovna nejméně myslíme nebo kdy se očividně nemodlíme vědomě?

Podle východní tradice přebývá tedy svatost v hlubinách našeho tělesného bytí: to je naroubo-váno na zbožštěné a zbožšťující Kristovo tělo, a tak je živeno svatostí. Naše duše se naopak stává nestálou, zaprodává se a cizoloží; je třeba ji přivést zpět. Neustálé vzývání Ježíšova jména navrací naši duši do její vnější schránky, do její tělesné skutečnosti, do hlubin srdce, kde přebývá Pán. A je třeba se obrátit, abychom se znovu stali dětmi zrozenými z vody a z Ducha, jak říká Ježíš.

Křesťan často žije jako automat nebo jako spící člověk a zapomíná, že v sobě nosí modlící se srd-ce. Musíme vzít na vědomí svou křestní milost; v ní je skrytý zdroj modlitby. Proto nemám příliš rád výraz „formovat někoho k modlitbě“. Mod-litbě nemáme „dávat formu“, modelovat ji podle nějakého vzoru, ani učit „osvědčeným modliteb-ním technikám“, ale máme dovolit zárodku mod-litby, který je v každém pokřtěném (a v každém člověku), aby vyklíčil a rozvinul se. Samozřejmě,


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

12

že existují „cesty“ vyzkoušené lidmi před námi a „konstanty“ Boží pedagogiky vůči nám. A je důležité, abychom je znali. Ale tyto cesty a kon-stanty začneme opravdu chápat, jen pokud jsme modlitbu alespoň trochu zakusili.

Modlitbě totiž nemůžeme nikoho naučit, stej-ně jako nemůžeme nikoho naučit radosti, lásce nebo pláči. Modlitba vychází z instinktu, který je v nás, nemůžeme ji vytvořit, můžeme jen ten-to instinkt následovat. Musíme se naučit nechat v sobě hovořit život Nejsvětější Trojice – podobně jako dítě, které se zcela přirozeně učí říkat „táto“ tomu, kdo mu daroval život. Nebo jako snouben-ci, kteří se milují a rychle najdou slova a gesta, aby svou lásku vyjádřili.

Modlitba je opakem dovedností, tedy úsilí, skr-ze které se člověk snaží naučit se více či méně kom-plikovaný úkon tím, že napodobuje, co je mu uka-zováno (například řídit auto). Modlitbě se určitě také učíme, ale spíš jako když se učíme dýchat, pít, jíst a chodit. Musíme v sobě nechat hovořit Boží život. Jestliže se budeme chovat přirozeně, půjde to samo. Při studiu těch nejpřirozenějších pohybů, jako je například chůze, je člověk ohro-men jejich obtížností – a přesto to jde samo.

Abychom objevili své modlící se srdce, podí-vejme se blíže, co znamená pojem navrátit se ke středu svého života. Je to návrat k nám samotným, při kterém v sobě nalézáme Boží přítomnost a pů-sobení. Neznamená to kontemplovat sám sebe


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

� 13

v narcistickém postoji „já“, ale přilnout k Bohu, který jedná v samém středu našeho života. Když v západní kultuře popisujeme tuto cestu návra-tu k srdci, mluvíme o rozjímání, vnitřním tichu a o čistotě srdce. Východ mluví o hesychasmu, stavu uklidnění, pokoje a míru, ve kterém se du-še nachází na počátku a v závěru života zasvě-ceného modlitbě. Je to stav plnosti, pokoje, ticha a spojení s Bohem. Z něho pramení tzv. hesychas-tická modlitba, modlitba srdce.

Začátek této knihy se zabývá jedním velkým tématem východní křesťanské spirituality: obráce-ním neboli putováním ke svému srdci (1. kapito-la). Člověk se vydává na cestu a podniká pouť, aby našel místo, kde přebývá jeho srdce. Je to pouť, která se odehrává uvnitř člověka a v reálném ča-se. Všechny poutě, jež probíhají v čase a prostoru, jsou poutě, při kterých toužíme nalézt místo své-ho srdce – na různých místech hledáme lidi, kteří by nám dokázali říci slovo povzbuzení a probudili v nás touhu po životě v Boží přítomnosti.

Už zde lze vidět počátky krátké modlitby, kte-rá udává rytmus veškerému duchovnímu životu křesťanského Východu, tzv. Ježíšovy modlitby. Svou podobu získala na Athosu kolem 13. století. Je to jednoduchá modlitba celníka z evangelia, který ří-ká: „Pane, smiluj se nade mnou hříšným.“ Je v ní vyjádřeno obrácení, kterým se člověk oprošťuje od sebe samého, a konečně nalézá pravou, skutečnou podobu své duše, a tou je modlitba (2. kapitola).


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

14

Člověk je totiž stvořen především pro společen-ství a adoraci; do života byl poslán, aby zapomněl sám na sebe a daroval se.

V průběhu této metanoie, obrácení, se rodí nepřetržitá modlitba. Hříšný člověk, který je od Boha oddělen velkou propastí, opakuje modlitbu celníka z evangelia a snažně prosí Krista, aby se nad ním smiloval. Je to modlitba, která usiluje o jediné: oživit křestní milost a učinit ji neustá-le přítomnou, tedy naroubovat nás na Kristovo vzkříšené tělo. Skrytou touhou člověka je udělat ze svého života duchovní oběť, nepřetržitou eu-charistii, a tak uskutečňovat radu svatého Pavla: Bez přestání se modlete. Ve všech životních pod-mínkách děkujte Bohu (1 Sol 5,17–18).

Ale jak se stát eucharistickým člověkem, te-dy člověkem, který oslavuje a s vděčností přijí-má každý okamžik svého života a děkuje za něj? Ne ustálá modlitba se rodí právě z této touhy „žít eucharistií“. Ve 3. kapitole budeme pozorovat člo-věka, který směřuje k nepřestávající modlitbě, a po ložíme si otázku, jak se lze modlit bez ustání v každodenním životě – se všemi problémy, po-kušeními, ale i radostmi, jež takový život přináší.

Člověk se postupně sjednocuje, počínaje srd-cem, ve kterém sídlí Boží síla. Pravidelným opa-kováním Ježíšovy modlitby sestupuje do hlubin svého bytí a Ježíšovo jméno v něm osvobozuje sílu Ducha, který v něm byl uvězněný. Sláva vzkříše-ného Krista může proto prozářit i celý jeho život.


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

� 15

Pro popis této zkušenosti používají církevní otcové slov jako „světlo“, „teplo“, „oheň“ a „jemnost“ (srov. např. rozhovor Serafima Sarovského s jeho žákem Nikolajem Motovilovem). Člověk proměněný slávou vzkříšeného Krista je jako keř hořící láskou a takto přistupuje ke světu i k srdci svých bratří, jak pěkně říká Izák z Ninive. Je ve stavu nepřetržité modlitby (4. kapitola) a celý svět se pro něj stává chrámem. Je opravdovým knězem celého stvoření a celý je-ho život se stává modlitbou. Rolník na svém poli, vědec, který studuje strukturu atomů, profesor, který vyučuje... Jejich gesta i pohledy jsou očištěny modlitbou, a předměty, kterých se dotýkají, se ta-ké stávají „novým stvořením“ směřujícím ke slávě Pána. Člověk, který se snaží o ne ustálou modlitbu, oslavuje Boha svým tělem (srov. 1 Kor 6,11–20). Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělej-te k Boží oslavě (1 Kor 10,31).

Člověk, který žije modlitbou, znovu objevil svůj původní stav z ráje a plně uskutečňuje to, pro co byl stvořen, tedy aby uctíval Boha. Vše vrcholí v opravdové lásce k bližnímu, proto hoří láskou k celému stvoření a přimlouvá se za ce-lý svět. V 5. kapitole se podíváme na to, jak se takový člověk modlí za ostatní a zvláště za své nepřátele a hříšníky. Lidem, kteří dosáhnou těch-to modlitebních hlubin, se otvírá tajemství dě-jin i tajemství každého člověka. Mohli bychom o nich říci, že jsou kontemplativní v činnosti, protože ve všem nalézají Boha.


Karmeli

tánsk

é nak

ladate

lství

s.r.o.

UKÁZKA Z KNIH

Y

s.r.o. nakladatelství karmelitánské z knihy ukÁzka · 8 se v hluboké a čisté vodě, ve vodě...

Documents