svatÝ vÁclav
DESCRIPTION
SVATÝ VÁCLAV. Svatý Václav se narodil v r. 907 jako syn českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho dědem byl český kníže Bořivoj, babičkou svatá Ludmila. Pokřtěn byl podle slovanského obřadu. - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
SVATÝ VÁCLAV
Svatý Václav se narodil v r. 907 jako syn českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho dědem byl český kníže Bořivoj, babičkou svatá Ludmila. Pokřtěn byl podle slovanského
obřadu
Václavovi bylo pouze 13 let, když nastoupil na stolec svých předků. Poněvadž byl vlastně dítětem, vládla
jeho jménem matka Drahomíra, která seskupila kolem sebe z bojarů kruh svých rádců. Zatím Václav pokračoval v učení a dosáhl veškeré přístupné
vzdělanosti slovanské, latinské i řecké.
Regentství bylo svěřeno Václavově matce Drahomíře, ale výchova Václava a jeho bratra Boleslava byla svěřena Ludmile. Toto rozhodnutí zemských velmožů však vedlo k neshodám mezi
Ludmilou a Drahomírou.
Ludmila ustoupila a odstěhovala se na svůj hrad Tetín. Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli a zavraždili Tunna a Gommon, členové Drahomířiny družiny. Použili ke svému činu šálu,
která se později stala symbolem svaté Ludmily.
Jako osmnáctiletý mladík vzal Václav otěže vlády do
svých rukou. Měl smysl pro spravedlnost a cítil
odpor proti dvorním intrikám. Proto se rozhodl
vzdálit svou matku z knížecího dvora a určil jí
na nějaký čas jako bydliště Budeč. Současně
dal přenést tělesné ostatky babičky svaté Ludmily z Tetína na
Pražský hrad, kde je dal uložit ve chrámě svatého
Jiří. Brzy nato povolal matku Drahomíru opět na
Pražský hrad.
Jako panovník byl vzorem křesťana, dbal o rozšíření křesťanské víry v celém národě. Na Pražském hradě založil chrám svatého Víta. Konal
milosrdenství , pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval
přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a
netrpěl, aby se komukoliv děla křivda. Stal se
miláčkem svého národa, jemuž se líbilo i to, že svatý Václav byl také
osobně statečný a výborný jezdec na koni.
Václav poctivě a pravidelně platil německému vládci Jindřichu I. Ptáčníkovi roku 929
dojednaný každoroční poplatek sto dvacet volů a pět set hřiven stříbra.
Kníže Václav přijímá ostatek sv. Víta od císaře Jindřicha Ptáčníka
Václavův politicko-náboženský směr, jeho orientace na Sasko a odklon od vazeb na
Bavorsko, se znelíbí politické opozici, jejímž představitelem je Václavův vlastní mladší bratr Boleslav (Boleslav I. Ukrutný), sídlící ve svém
údělném knížectví v (Staré) Boleslavi.
VÁCLAVVÁCLAV BOLESLAVBOLESLAV
Boleslav pozval staršího bratra na hostinu v jeho hradci na Staré Boleslavi. Přestože se dané napětí jistě dalo
vnímavým panovníkem vytušit, nabídku přijal a večer 27. září se zúčastnil obrovské hostiny. Boleslav čekal na
příležitost. Mnozí již patrně vytušili hrozící nebezpečí, a tak nabádali knížete k rychlému odjezdu. Ten však nedbal těchto rad a připil slavnostně na archanděla
Michaela.
Ráno se Václav dle zvyku odebírá do kostela na ranní mši. Vše je domluveno, kněz má za úkol
nikoho nevpouštět do kostela a družina panovníka po dlouhé noci stále spí. Boleslav se
vydává se svojí družinou za ním.
Nejprve udeřil Boleslav Václava
mečem do hlavy a když spatřil krev,
zalekl se. Václav stihl v tento okamžik meč
zachytit a povalil bratra na zem.
O zbraň si přitom poranil ruku. Meč
vrátil bratrovi, protože si údajně nechtěl
pošpinit ruce bratrskou krví a nesa
zkrvavenou ruku utíkal do kostela, aby tam
našel azyl. Boleslav se vzpamatoval, zavolal
na své lidi, kteří Václava doběhli a
zabili ho.
Jeho život z něj pomalu vyprchal před branami kostela.
První legenda, která se již zmiňuje o zbožném knížeti a světci, vznikla po roce 974 v přímé
souvislosti se založením pražského biskupství. Někdy mezi léty 992 - 994 je vytvořena
Kristiánova legenda, která vypovídá o dobách minulých velice podrobně.
Teprve po připojení Moravy a po vzniku
olomouckého biskupství v roce 1063 se začíná kult svatého Václava šířit do celé
země. V období posledních
Přemyslovců, za vlády Václava II. je
svatováclavský kult natolik spjat s
vládnoucí dynastií, že král
u příležitosti své korunovace v roce
1297 pasoval některé vybrané šlechtice svatováclavským
mečem na Svatováclavské rytíře.
Každý stát, každá kultura, každý národ a dokonce i každý člověk musí mít před sebou něco, čemu
věří a k čemu může upínat svůj zrak v těžších časech,
kdy se situace zdá neutišitelná a on se cítí zcela bezmocný. Svatý Václav byl k této úloze
předurčen. Měl být naším českým symbolem
vlastenectví, obrazem správného křesťana,
člověka i panovníka. Není tedy divu, že hlavně v
dobách světových válek se nejeden Čech oddal
prosbě našeho patrona o lepší budoucnost.
Když byla na Václavském náměstí
vztyčena jeho socha na koni, dostal náš
symbol, naše naděje konkrétní podobu. A tak 28. září 1918 mu byla do ruky vložena
naše červenobílá vlajka a shromáždění lidu spontánně vyhlásilo
Československou republiku. Svatý Václav se stal otcem českého lidu, který se s námi
raduje v dobách dobrých a utěšuje nás
v dobách zlých.
Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se
studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod
vedením patrona české země svatého Václava vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.
Slyš Václave, český kníže, patrone našeho národa,
NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM !