sympozium rodinné resiliencetera.expresivniterapie.cz/wp-content/uploads/2013/01/05... ·...

Sympozium rodinné resilience

Sborník příspěvků z konference

Martina Friedlová, Martin Lečbych (eds.)

SYMPOZIUM RODINNÉ RESILIENCE. SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

Univerzita Palackého v Olomouci

SYMPOZIUM RODINNÉ RESILIENCE.SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ


2015

Recenzovali: doc.PhDr.JiříRůžička,Ph.D. PhDr.MarieMarečková,Ph.D.

Neoprávněnéužitítohotodílajeporušenímautorskýchpráv amůžezakládatobčanskoprávní,správněprávní,popř.trest-něprávníodpovědnost.

©UniverzitaPalackéhovOlomouci,2015©MartinaFriedlová,MartinLečbych,2015

1.vydání

ISBN 978-80-244-4602-8

Sympoziumbylopřipravenov rámciProjektuTERA– rozvoj spolu-práce a výměny zkušeností mezi studenty, pracovníky UniverzityPalackéhovOlomoucia institucemiveřejnésprávyaaplikačnísfé-ryvoblastipsychoterapie,arteterapie,dramaterapie,muzikoterapieatanečněpohybovéterapie,registračníčísloCZ.1.07/2.4.00/31.0005.TentoprojektjespolufinancovánEvropskýmsociálnímfondemastát-nímrozpočtemČeskérepubliky.

| 5

Rozvoj spolupráce a výměny zkušeností mezi studenty, pracovníky Univerzity Palacké-ho v Olomouci a institucemi veřejné správy a aplikační sféry v oblasti psychoterapie, arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a tanečně-pohybové terapie.

Registrační číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0005

Obsah | 7

Obsah

Předmluva ............................................................................... 9

A Family Resilience Framework: Principles and Applications ................................................. 11Froma Walsh, Ph.D.

Rodinné fungování a rodinná resilience: výzkumy pro praxi .............................................. 31doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.

Fenomenální a konceptuální aspekty resilience ............... 55Prof. PhDr. Karel Paulík, CSc.

Protektívne faktory u mladých dospelých z primárnych rodín s nízkou kohéziou medzi členmi ........ 75PhDr. Lucia Lacková, Ph.D.

Slaďování životních oblastí a copingové strategie u žen pracujících v akademických povoláních .................. 95PhDr. Veronika Očenášková, Ph.D.

Intimita v partnerských vztazích a rodinném systému ... 119PhDr. Jaroslava Dosedlová, Ph.D.

Ztráta jako nový začátek. Postřehy z praxe ..................... 133Mgr. Danuše Jandourková

O autorech .......................................................................... 143

Abstracts ............................................................................. 149

Věcný rejstřík ...................................................................... 156

8 | Table of contents

Table of contents

Foreword ................................................................................. 9

A Family Resilience Framework: Principles and Applications ................................................. 11Froma Walsh, Ph.D.

Family Functioning and Family Resilience: Researches for Practice ...................................................... 31doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.

Phenomenal and Conceptual Aspects of Resilience ........ 55Prof. PhDr. Karel Paulík, CSc.

Protective factors in young adults from primary families with low cohesion among members ................................... 75PhDr. Lucia Lacková, Ph.D.

Work life balance and coping strategies of women working in academia ............................................. 95PhDr. Veronika Očenášková, Ph.D.

Intimacy in close relationships and family systems ........ 119PhDr. Jaroslava Dosedlová, Ph.D.

The Loss as a New Beginning. Observation from practice ................................................. 133Mgr. Danuše Jandourková

About the Authors .............................................................. 143

Abstracts ............................................................................. 149

Subject Index ...................................................................... 156

Předmluva | 9

Předmluva

Váženéčtenářky,váženíčtenáři,otevírátesborníkznašehodruhéhosympoziavěnovanéhorodině.Našeprvnísympozi-umsevěnovalootázkámvztahovévazbyahovořilijsmespoluolásce.Protoženástotosympoziumnejenoslovilo,aletakénáramněbavilo,rozhodlijsmese,ževtombudemepokračo-vat.Nasympoziuorodiněajejíresiliencijsmesesešlikvůlitomu,abychomsezamyslelinadtím,jakjsounaševztahydů-ležitépronašiodolnost,ochranuapocitbezpečí.Spotěšenímmůžemekonstatovat,ženašepozvánípřijalařadazajímavýchosobnostíakaždýbylschopensenaresiliencipodívatjinýmzpůsobemazdůraznitjejíodlišnéstránkyakomponenty.Nasympoziubylovícenežpatrné,žejetatopsychologickákon-cepceodolnostivelminosnájakprovýzkum,takproklinic-koupraxiažeobojíjezdenerozlučněspjato.Příspěvky,kterézaznívaly,takédourčitémírypřesahovalyrámecjednostran-néhopohledunajednotlivceaupozorňovalynás,jakjedůle-žiténebýtlhostejníkděnívnašichkomunitách,jakjedůležitýkomplexnějšípohlednačlověkavsystémujehorodiny,vztahůaširšíchsociálníchvazeb.Resiliencenenípouhýmstavemčirysemjednotlivce,alejekomplexnímprocesem.Máme-liten-toprocesudržovatarozvíjetkjehofunkčnosti,znamenátonapříkladsnažitsepěstovatzdravévztahy,umětnaslouchatdruhémuapodpořitjej,naučitserozlišovatpodstatnéodpo-družnéhoaneztratitzesvéhozřetelesmysluplnostvlastníhokonání.Ktomuvšemuakmnohémudalšímuproběhlésym-pozium jistě inspirovalo.Přejemevšemčtenářkámačtená-řůmtétopublikace,aťnanásledujícíchstránkáchnaleznounejenpochopeníprosložitékonceptyresilience,aletakéosob-níinspiraciprokaždodenníbytísdruhými.

Martin Lečbych a Martina Friedlová

10 | Froma Walsh

A Family Resilience Framework: Principles and Applications | 11

A Family Resilience Framework: Principles and Applications

Froma Walsh, Ph.D.UniversityofChicago

Abstract:1

A family resilience framework focuses research and practice on key variables that promote resilience in families facing ad-versity. Family resilience is the ability of the family system to rebound from crisis, trauma, and loss; navigate disrupti-ve transitions; and rise above chronic multi-stress conditions. A collaborative family resilience-oriented approach identifies and strengthens relational processes and draws on extended kinship, community, socio-cultural, and spiritual resources for coping, adaptation, and positive growth in response to serious life challenges.

Key words:familyresilience

The concept of resilienceResilience – the ability to withstand and rebound fromadversity – has become an important concept inmentalhealth theoryand researchover recentdecades.Althou-

1 ThispaperisbasedonakeynotepresentationfortheSymposiumonFamilyResilience,PalackyUniversityOlomouc,Department ofPsychology,CzechRepublic,November5–6,2014.

12 | Froma Walsh

gh somepersonsare shatteredby traumatic experience,othersriseaboveit,abletoliveandlovewell.Counteringthedeterministicassumptionthatearly,severe,orpersis-tenttraumainevitablydamageslives,studieshavefoundthatthesameadversitymayresultindifferentoutcomes.For instance,mostabusedchildrendidnotbecomeabu-siveparents (Kaufman&Ziegler,1987).Whatmakesthedifference?

Earlystudiesfocusedonindividualtraitsforhardiness,reflectingthedominantculturalethosof the“rugged in-dividual”.Resiliencewasviewedasinbornoracquiredonone’sown,as“theinvulnerablechild”seenasimpervioustostressowingtoinnerfortitude.Asresearchexpanded,an interactive perspective emerged, recognizing that theimpactofinitialriskconditionsortraumaticeventscanbeoutweighedbyenvironmentalinfluencesthatfosterresili-ence(Rutter,1987).Currentresiliencescienceisguidedbyamulti-leveldevelopmentalsystemsperspective,attendingtodynamicprocessesinresilienceovertime(Luthar,2006;Masten&Monn,2015).

Manystudiesof resilient childrenandadultsnotedthe crucial influence of significant relationships withmodels and mentors – such as coaches or teachers –whosupportedthem,believedintheirpotential,anden-couraged themtomake thebestof their lives (Werner&Smith,2001).Yetthenarrowfocusondeficienciesinparent-child dyadic bonds failed to appreciate the po-tential relational resources for individual resilience inthe immediate and extended family network. Familieswereoftenseenasinfluentialinriskbutnotinresilien-ce.Yet,longitudinalstudiesofWerner(Werner&Smith,


2001) found that even when parents’ functioning wasimpaired,otherfamilymembers,suchasgrandparents,servedasvaluableresourcesforresilienceinhigh-riskyouth.

The concept of family resilienceBeyond seeing individual family members as resourcesfor individual resilience, the concept of family resiliencerefers to the ability of the family as a functional unit to reboundfromadversity.Abasicpremiseinthissystemicviewisthatseriouslifecrises,disruptivetransitions,andpersistentlifechallengeshaveanimpactonthewholefa-mily;inturn,keyfamilyprocessesinfluencetherecoveryandresilienceofallmembers,theirrelationships,andthefamily unit. Strengthening the family’s ability tomasteritsimmediatesituationalsoincreasesitsresourcefulnesstomeetfuturechallenges.Thus,eachinterventionisalsoapreventivemeasure.

Theconceptoffamilyresiliencehasvaluablepotentialas a framework for intervention, prevention, research,and social policy aimed at supporting and strengthe-ning families facing adversity. Although some familiesareshatteredbycrisisorpersistentstresses,otherssur-mount their challenges and emerge stronger andmoreresourceful. For instance, the death of a child posesaheightened risk forparentaldivorce, yet studiesfindthat couple and family bonds are strengthened whenmemberspull togetherandsupport eachother indea-lingwiththeirtragedy(Greef&Human,2004;Walsh&McGoldrick,2013).

14 | Froma Walsh

The concept of resilience extends beyond coping andadaptationtorecognizetheenhancedstrengths,transfor-mation,andpositivegrowththatcanbeforgedoutofad-versity.Acrisisalsobecomesanopportunityforreapprai-saloflifeprioritiesandgreaterinvestmentinmeaningfulrelationshipsandpursuits.Manyfindnewpurposeinef-fortstopreventsimilartragediesoralleviatethesufferingofothers(Lietz,2013;Walsh,2006).

A family resilience framework seeks to identify andbuild key transactional processes to overcome stressfullifesituations,withtheconvictionthatcollaborativeeffortsbestenablefamiliesandalltheirmemberstothrive.Theapproachisgroundedinfamilysystemstheory,combiningecologicalanddevelopmentalperspectivestoviewthefa-mily as an open system that functions in relation to itsbroadersocioculturalcontextandevolvesoverthemulti-generationallifecycle.

Ecological perspective Abiopsychosocialsystemsorientationviewsproblemsitu-ationsandtheirsolutionsasinvolvingmultiplerecursiveinfluencesofindividuals,families,largersystems,andso-cioculturalvariables.Afamilyresilienceapproachrecogni-zesthatmostproblemsinvolveaninteractionofindividualand family vulnerabilitywith the impact of stressful lifeexperiencesandsocialcontexts.

• Difficultiesmaybeprimarily biologically based, as inseriousillnessordisability,yetarelargelyinfluencedbyinterpersonalandsocioculturalvariables.


• Familydistressmaybefueledbyexternalevents,suchasamajordisaster(Walsh,2007),orbyongoingstressors,suchaspersistentconditionsassociatedwithpovertyordiscrimination.

• Familydistressmayresultfromunsuccessfulattemptsto cope with an overwhelming situation or pile-up ofstressorsthatoverwhelmresources.

Developmental perspective: dynamic proces-ses over timeA family resilience perspective builds on theory and re-searchonfamilycopingandadaptation(Patterson,2002).Itattendstoadaptationalprocessesovertime,fromongoinginteractionsinfamilylife,tofamilycyclepassageandmul-tigenerationalinfluences.Lifecrisesandpersistentstresseshaveanimpactonthefunctioningofafamilysystem,withrippleeffectstoallmembersandtheirrelationships.Fami-lyprocessesinpreparednessandresponsearecrucialforcopingandadaptation;onefamilymayfalterwhereasano-therrallieswithsimilarlifechallenges.Howafamilycon-frontsandmanagesadisruptiveorthreateningexperience,buffersstress,effectivelyreorganizes,andreinvests in lifepursuitsinfluencesadaptationforallmembers.

For instance, a large body of empirical data countersthepresumptionthatdivorceinevitablydamageschildren.In fact,mostchildrenfarereasonablywelloverthe long-termandnearlyonethirdflourish.Researchershaveiden-tifiedmultiple variables in risk and resilience over timethatmakeasignificantdifference inchildren’sadaptati-on, from the predivorce climate, to postdivorce financialstrains, reorganization of households, transitions with

16 | Froma Walsh

remarriage/repartneringandstepparenting,andongoingparentalconflictorcooperation(Coleman,Ganong,&Rus-sell,2013;Greef&VanderMerwe,2004;Greene,Anderson,Forgatch,deGarmo,&Hetherington,2012)Researchthatidentifiesfamilyprocessesthatdistinguishthosewhoareresilientcaninformtherapeuticandpreventiveeffortsforpositivechildandfamilyadaptation.

Family functioning is assessed in the context of themultigenerationalsystemmovingforwardovertime.Age-nogramandfamilytimeline(McGoldrick,Gerson,&Petry,2008)areusefultoolstoschematizerelationshipinforma-tionandtracksystempatternstoguideinterventionplan-ning,notingstrengthsandresources–past,current,andpotential--aswellasproblemsandlimitations.• Itisusefultonotelinkagesbetweenthetimingofsym-

ptomsandrecentorimpendingstresseventsthathavedisruptedorthreatenedthefamily,suchasason’sdec-lineinschoolgradesfollowinghisfather’sjoblossandfamilyfinancialstrain.

• Frequently symptoms coincidewith stressful develop-mental transitions. Major transitions pose particularchallenges,asnewdevelopmentalprioritiesemerge,andboundaries,roles,andrelationshipsareredefined.Fa-milies dealwith both predictable, normative stresses,suchasbecomingparents,andunpredictable,disrupti-veevents,suchastheuntimelydeathofayoungparentorbirthofachildwithdisabilities.

• Families aremore resilientwhen they are able to ba-lance intergenerational continuity and change and tomaintainlinksbetweentheirpast,present,andfuture,especiallywithmigration(Falicov,2012).


• Familyhistory,stories,andrelationalpatternstransmit-tedacrossthegenerationsinfluencethecurrentresponsetoadversityandfutureexpectations,hopesanddreams.

• Theconvergenceofdevelopmentalandmultigeneratio-nalstrainsaffectsfamilycopingability,especiallywhencurrentstressorsreactivatepasttraumaorpainfullos-sesandwhensimilarchallengesareconfronted,suchaslife-threateningillness(McGoldrick,GarciaPreto,&Carter,2015;Rolland,2012).

• Itisimportanttoinquireaboutmodelsandstoriesofre-silienceandextendedfamily,cultural,andspiritualre-sourcesinovercomingpastfamilyadversity,whichmightbedrawnonorinspireeffectivestrategiesinthecurrentsituation.

Family resilience assessment: Advantages and challengesAssessment of resilience is fraughtwithdilemmas.Post-modern perspectives have heightened awareness thatviewsoffamilynormality,pathology,andhealtharesoci-allysubjectiveperspectiveandassumptivemapsintoeveryevaluationandintervention,embeddedinculturalnorms,professionalorientations,andpersonalexperience.

Moreover,theveryconceptofthefamilyhasbeenun-dergoingredefinitionwiththeglobalsocialandeconomictransformationsofrecentdecades.Culturaldiversity,va-ried family formsandgenderroles,economicdisparities,andamultiplicityoffamilyarrangementsrequireabroad,inclusive, and flexible view of family life (Cherlin, 2010;Walsh,2012b).Thelifecourseisbecomingmorefluid,aschildrenand theirparents increasinglymove inandout

18 | Froma Walsh

ofvariedandcomplexfamilyconstellations.Resilienceisneededwithdisruptivetransitionsposingnewadaptatio-nalchallenges.Asubstantialbodyofresearchfindsthatchildren and families can thrive in a variety of kinshiparrangements(Walsh,2012b).Whatmattersmorethanfa-milyformaretheprocesses foreffectivefamilyfunctioningandthequalityofcaring,committedbonds.

Systems-basedresearchonfamilyfunctioningoverre-centdecadeshas offered empirical grounding to identifyandfacilitatekeyprocessesininterventionwithdistressedfamilies (Lebow&Stroud,2012).However,studiesbasedonmiddle-class,intactfamilieswhoarenotunderstressoftencontributetofaultyassumptionsthatfamilydistressanddifferencesfromthenormaredysfunctional.Further,familytypologiestendtobestaticandacontextual, inat-tentivetoafamily’ssocialordevelopmentalinfluencesandtheirchallengesovertime.

A family resilience framework offers both advantagesandchallengesinresearch:• By definition, it focuses on strengths under stressful

conditions.• Nosinglemodelfitsallfamilysituations.Functioningand

resiliencemustbeassessedinculturalcontextandrelativetofamilyvalues,structure,resources,andlifechallenges.

• Therearemany,variedpathways inresilience.Usefulapproacheswithanacutecrisismaydifferfromthosethatarehelpfulwithchronicconditions.Processesforoptimalfunctioningmayvaryovertime,aschallengesunfoldandfamiliesevolveacrossthelifecycle.

Coreprinciplesinafamilyresilienceframeworkareoutli-nedinTable1.


TABLE 1. Family Resilience Framework: Principles for Practice and Research

• RelationalViewofHumanResilienceo Family&SocialBonds;Community,Cultural&Spiri-

tualResources

• ShiftPerspectivefromFamilyDeficitstoStrengths,Resourceso ChallengedbyAdversity;PotentialforRepair&Positive

Growth

• GroundedinDevelopmentalSystemicTheoryo Biopsychosocial-spiritual Influences (Bi-directional,

EcologicalView)o Multi-levelDynamicProcessesOverTime

• CrisisEvents,MajorStressorsImpactFamilySystem

• FamilyProcesses inApproach/ResponseInfluenceAdap-tationofAllMembers,Relationships,andFamilyUnit

• ContextualViewofCrisis,Distress,andAdaptationo Family,LargerSystems/InstitutionalSupports;Socio-

culturalInfluenceso TemporalInfluenceso TimingofSymptomsvisavisCrisisEventso Pile-upofStressors,DisruptiveTransitions,Persistent

Adversityo VaryingAdaptationalChallengesOverTime:Immedia-

te-longtermo IndividualandFamilyDevelopmentalPriorities,Multi-

generationalPatterns

• Varied Pathways in Resilience – No singlemodel fits allfamiliesandsituations

• InterventionsHavePreventionValue:Instrengtheningre-silience, familiesbecomemoreresourcefulandproactiveinmeetingfuturechallenges

20 | Froma Walsh

Key processes in family resilienceTheWalshFamilyResilienceFrameworkidentifiesninekeyprocesses and subcomponents for resilience, informed bythreedecadesofresearchinthesocialsciencesandclinicalfieldonresilienceandwell-functioningfamilysystems.Toserveasausefulmaptoguidefamilyassessmentandtar-getinterventions,majorfindingsweresynthesizedandor-ganizedwithinthreedomainsoffamilyfunctioning:familybeliefsystems,organizationalpatterns,andcommunicationprocesses(Walsh,2003,2006;inpress;seeTable2).

Inbrief:• Family belief systems support resilience when they help

members(1)makemeaningofadverseexperiences;(2)sus-tainahopeful,positiveoutlook;and(3)drawontranscendentorspiritualvalues,practices,andpurpose(Walsh,2009).

• Infamilyorganization,resilienceisfosteredby(1)flexi-bleyetstablestructure,withstrongleadership;(2)con-nectedness formutual support; and (3) extendedkin,social,andcommunityresources.

• Communicationprocesses facilitateresiliencethrough(1) informationclarity, (2)sharingofbothpainfulandpositiveemotions,and(3)collaborativeproblemsolving,withaproactiveapproachtofuturechallenges.

These transactional processes are dynamic,mutually inte-ractive,andsynergistic.Forinstance,effectivecommunicati-onprocessesfacilitatemeaning-makingandfamilyorganiza-tion.Socialandeconomicresourcesarenotsimplyexternalvariables;theyinvolveactivefamilytransactionsinnavigationandnegotiation(Ungar,2010).Theexpressionandusefulnessofparticularprocessescanbeexpectedtovarycontingentondifferentsocialcontexts,adversesituationsandrelatedchal-lenges,andfamilypreferences,resources,andconstraints.


TABLE 2. Key Processes in Family Resilience

Belief Systems1. Making Meaning of Adversity

• Relationalviewofresilience• Normalize,contextualizedistress• Senseofcoherence:Viewcrisisasmeaningful,compre-

hensible,manageablechallenge• FacilitativeAppraisal:Explanatoryattributions;future

expectations2. Positive Outlook

• Hope, optimisticbias; confidence in overcoming chal-lenges

• Encouragement;affirmstrengths,focusonpotential• Activeinitiativeandperseverance(can-dospirit)• Masterthepossible;acceptwhatcan’tbechanged;tole-

rateuncertainty3. Transcendence and Spirituality

• Largervalues,purpose• Spirituality:Faith,contemplativepractices,communi-

ty;connectionwithnature• Inspiration:Envisionpossibilities,aspirations;creative

expression;socialaction• Transformation:learning,change,andpositivegrowth

fromadversity

Organizational Processes4. Flexibility

• Rebound,adaptivechangetomeetnewchallenges• Reorganize,restabilize:Continuity,dependability,pre-

dictability• Strongauthoritativeleadership:Nurture,guide,protect

22 | Froma Walsh

• Variedfamilyforms:Cooperativeparenting/caregivingteams

• Couple/co-parent relationship: Mutual respect; equalpartners

5. Connectedness• Mutualsupport,teamwork,andcommitment• Respectindividualneeds,differences• Seekreconnectionandrepairgrievances

6. Mobilize Social and Economic Resources• Recruitextendedkin,social,andcommunitysupports;

modelsandmentors• Buildfinancialsecurity;navigatestressfulwork/family

challenges• Transactionswithlargersystems:Accessinstitutional,

structuralsupports

Communication / Problem-solving Processes7. Clarity

• Clear,consistentmessages,information• Clarifyambiguoussituation;truthseeking

8. Open Emotional Sharing • Painfulfeelings:(sadness,suffering,anger,fear,disap-

pointment,remorse)• Positiveinteractions:(love,appreciation,gratitude.hu-

mor,fun,respite)9. Collaborative problem solving

• Creativebrainstorming;resourcefulness• Share decision making; repair conflicts; negotiation,

fairness• Focusing on goals; concrete steps; build on success;

learnfromsetbacks• Proactivestance:Preparedness,planning,prevention


Applications of a family resilience approachFamily resilience-orientedpractice sharesprinciples andtechniques common among strengths-based approachesbut attends more centrally to links between presentingproblemsandfamilystressors,focusingonfamilycopingandadaptationalprocesses.Interventionsaredirectedtostrengthen relationalbondsand tap resources to reducevulnerability and master family challenges. The familyresilienceframeworkisdesignedtoguideassessment,in-terventions,andpreventiontoidentifyandstrengthenkeyprocessesthatfosterrecoveryandgrowth.

Afamilyresilienceframeworkandsupportiveresearchfindusefulapplicationinarangeofadversesituations(Li-etz,2013;Rolland,2012;Walsh,2006;2007;2013):

• Healing from crisis, trauma, and loss (e.g. family be-reavement, relational trauma,war-relatedandrefugeetrauma,disasterrecovery)

• Navigatingdisruptivetransitions(e.g.migration,sepa-ration/divorce, stepfamily formation, foster / kinshipcare)

• Masteringmultistresschallengeswithchroniccondi-tions (e.g., illness/disability,unemployment /finan-cialstrain;communityviolence/blight;discrimina-tion)

• Supportingpositivedevelopmentofat-riskyouth(fami-ly-schoolpartnerships,gangpreventionprograms)

Efforts to foster family resiliencebenefitall familymem-bersandstrengthen theirbonds.Asystemicassessmentmayleadtomultilevelapproachestoriskreduction.Put-

24 | Froma Walsh

ting an ecological view into practice, interventions ofteninvolve community collaboration;peer groupsandsocialnetworks; andworkplace, school, health care, and otherlargersystems.Programsdrawonculturalandspiritualsourcesofresilience,aswellascreativeexpressionthrou-ghthearts(Saul,2013).

Family resilience-oriented approaches are increa-singly being developed for situations of mass trauma,suchaswar-relatedtrauma,refugeedisplacement,andmajor disasters (e.g. Landau, 2007;MacDermid, 2010;Saul,2013;Walsh,2007).Incontrasttoindividualsym-ptom-focusedtreatmentprograms,suchmulti-systemicapproachesbuildhealingnetworksthatfacilitateindivi-dual, family, and community resilience. Programs cre-ateasafehavenforfamilyandcommunitymemberstosupport eachother in sharingbothdeeppainandpo-sitivestrivings.Theyexpandasharedvisionofwhatispossiblethroughcollaboration,notonlytosurvivetrau-maandloss,butalsotorebuildlivesandregainaspiritto thrive.

Resilience-orientedfamilyinterventionscanbeadaptedtoavarietyofformats.• Familyconsultations,briefcounseling,ormoreintensi-

vefamilytherapymaycombineindividualandconjointsessions,includingmembersaffectedbystressorsandthosewhocancontributetoresilience.

• Psychoeducationalmultifamilygroups,workshops,andcommunityforumsprovidesocialsupport,withpracti-calinformation,andconcreteguidelinesforstressredu-ction,crisismanagement,problemsolving,andoptimalfunctioningasfamiliesnavigatethroughstressfulperi-


odsandfacefuturechallenges.• Brief, cost-effective periodic “modules” can be timed

around critical transitions or emerging challenges inlong-termadaptation,forexample,achronicillness,di-vorceprocesses,ordisasterrecovery.

ConclusionCrisisandchallengeareinherentinthehumancondition.Researchisneededtoshiftfocusfromhowfamiliesfailtohowtheycansucceedwhenchallengedbyadversity.Con-ceptualand researchefforts todatehave laid importantgroundwork forunderstandingand facilitating familyre-silienceinawiderangeofadversesituations.Furthermi-xed-methodresearchisessentialtoadvanceourknowledgeandpractice(DeHaan,Hawley,&Deal,2013).Effortsarealsoneedstoaddressemergingsocietalchallenges, fromworkplacerestructuringandincomedisparitytoelderca-regivingwiththeagingoffamilies(Walsh,2012a).Justasindividualsneednurturingbonds for resilience, familiesrequiresupportivesocialstructuresandpoliciestoenablethem to thrive.

A research-informed family resilience framework canguideclinicalandcommunity-basedpracticebyassessingfamilyfunctioningonkeysystemvariablesastheyfiteachfamily’s values, structure, resources, and life challengesandthentargetinginterventionstostrengthenfamilyresi-lienceasimmediateproblemsareaddressed.Thisappro-ach isgrounded inadeepconviction inthepotential forfamilyrepair,recovery,andgrowthoutofadversity.

26 | Froma Walsh

ReferencesCherlin, A. J. (2010). Demographic trends in the UnitedStates:Areviewofresearchinthe2000s.Journal of Marri-age and Family,72,403–419.Coleman,M.,Ganong,L.,&Russell,R.(2013).Resilienceinstepfamilies.InD.Becvar(Ed.),Handbook of family re-silience.(pp.85–103),NewYork:Springer.DeHaan,L.,Hawley,D.,&Deal,J.(2013).Operationalizingfamily resilience as a process: Proposed methodologicalstrategies.InD.Becvar(Ed.).Handbook of family resilien-ce.(pp.17–29).NewYork:Springer.Falicov, C. (2012). Immigrant family processes: Amulti–dimensionalframework(MECA).InF.Walsh(Ed.)Normal family processes,4thed.,pp.297–323.NewYork:GuilfordPress.Greeff,A.P.,&Human,B.(2004).Resilienceinfamiliesinwhichaparenthasdied.American Journal of Family The-rapy,32(1)27–42.Greeff,A.P.,&VanderMerwe,S.(2004).Variablesassoci-atedwithresilienceindivorcedfamilies.Social Indicators Research,68(1),59–75.Greene,S.,Anderson,E.,Forgatch,M.,deGarmo,D.,&He-therington,M.(2012).Riskandresilienceafterdivorce.InF.Walsh,(Eds.)Normal family processes: Growing diversity and complexity,4th ed.,pp.102–127.NewYork:GuilfordPress.Kaufman,J.,&Ziegler,E.(1987).Doabusedchildrenbeco-meabusiveparents?American Journal of Orthopsychiatry,57,186–192.


Landau, J. (2007). Enhancing resilience: Families andcommunitiesasagentsforchange.Family Process,46(3),351–365.Lietz,C. (2013).Familyresilience in thecontextofhigh–risksituations.InD.Becvar(Ed.)Handbook of family resi-lience.pp.153–172.NewYork:Springer.Luthar,S. (2006).Resilience indevelopment:Asynthesisofresearchacross5decades.InD.Cicchetti,&D.Cohen(Eds.).Developmental psychopathology.Vol.3,2nded,,pp.739–795.Hoboken,NewYork:Wiley.Masten,A.&Monn,A.R.(2015).Childandfamilyresili-ence:Acallforintegratingscience,practice,andtraining.Family Relations,64(1),5–21.MacDermid,S.M.(2010).Familyriskandresilienceinthecontextofwarandterrorism.Journal of Marriage and Fa-mily,72,537–556.McCubbin,L.D.,&McCubbin,H.I.(2013).Resilience in ethnic minority family systems.InD.Becvar(Ed.),Hand-book of family resilience,(pp.175–195).NewYork:Sprin-ger.McGoldrick,M.,Garcia–Preto,N.&Carter,B.(Eds.).(2015).Theexpandedfamilylifecycle:Individual,family,andso-cialperspectives,(5thed.)NewYork:Pearson.McGoldrick,M.,Gerson,R.,&Petry,S.(2008).Genograms: Assessment and intervention,3rded.NewYork:Norton.Patterson,J. (2002). Integrating familyresilienceand fa-mily stress theory. Journal of Marriage and the Family,64(2),349–360.

28 | Froma Walsh

Rolland,J.S. (2012).Masteringthechallengesof illness,disability,andgeneticconditions.InF.Walsh(Ed.)Normal family processes: Growing Diversity and Complexity, 4thed.,pp.452–482.NewYork:2012.Rutter, M. (1987). Psychosocial resilience and protectivemechanisms. American Journal of Orthopsychiatry, 57,316–331.Ungar,M.(2010).Familiesasnavigatorsandnegotiators:Facilitatingculturallyandcontextuallyspecificexpressi-onsofresilience. Family Process,49,421–435.Walsh,F.(2003).Familyresilience:Aframeworkforclini-cal practice. Family Process,42(1),1–18.Walsh,F. (2006).Strengthening family resilience,2nded.NewYork:GuilfordPress.Walsh, F. (2007). Traumatic loss and major disasters:Strengthening family and community resilience. Family Process,46,207–227.Walsh,F.(Ed.).(2009).Spiritual resources in family thera-py,2nded.NewYork:Guilford.Walsh,F.(2012a).Successfulagingandfamilyresilience.InB.Haslip&G.Smith (Eds.)Emerging Perspectives on Resilience in Adulthood and Later Life. Annual Review of Gerontology and Geriatrics,32,153–172.NewYork:Sprin-ger.Walsh,F. (Ed.). (2012b).The“newnormal”:Diversityandcomplexityin21stcenturyfamilies.InNormal family pro-cesses: Growing diversity and complexity (4th ed., pp.4–27),NewYork:GuilfordPress.Walsh,F.(inpress,2015).Strengthening family resilience. 3rded.NewYork:GuilfordPress.


Walsh,F.&McGoldrick,M.(2013).Bereavement:Afamilylifecycleperspective.Special Issue: Bereavement: Family Perspectives, Family Science 4,20–27.Werner,E.&Smith,R.(2001).Journeys from childhood to midlife: Risk, resiliency, and recovery.NewYork:McGraw-Hill.

30 | Irena Sobotková

Rodinné fungování a rodinná resilience: výzkumy pro praxi | 31

Rodinné fungování a rodinná resilience: výzkumy pro praxi

doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.KatedrapsychologieFilozofickéfakultyUniverzityPalacké-ho v Olomouci

Abstrakt: Článek se zabývá aktuálními tématy z psychologie rodiny: zdravým rodinným fungováním, rodinným stresem a jeho zvlá-dáním a rodinnou resiliencí. Podává přehled hlavních koncep-tů v této oblasti. Je zaměřen na význam, tradici a vybrané vý-sledky výzkumů. Katedra psychologie FF UP v Olomouci byla jedním z prvních pracovišť v České republice, kde výzkum ro-dinné resilience v 90. letech 20. století začal a dosud pokra-čuje. Výzkumy rodiny chápeme jako nezbytný předpoklad pro zkvalitnění odborných služeb poskytovaných rodinám v mno-ha oblastech praxe. Odborníci z oblasti sociálních věd očekávají, že rodiny budou muset v budoucnu čelit stále vyšším nárokům, proto považu-jeme výzkumy rodiny za jednu z priorit. Problematika rodinné resilience patří spolu s problematikou domácího a společen-ského násilí a s problematikou pečování v kontextu rodiny k těm nejnaléhavějším výzvám.

Klíčová slova: psychologierodiny,rodinnéfungování,rodinnáresilience,výzkum,praxe.


1. ÚvodRodina je základním kontextem lidské zkušenosti odpočetí do okamžiku smrti. Ale nejen původní rodina jedůležitá.Jsoutuirodiny,kterévytváříme,rodiny,kteréopouštíme, které ztrácíme, nebo které znovu nalézáme.Rodinanástakčionakprovázípocelýživotaprovětšinuznás je jedinečnýmvztažnýmbodemnašichmyšlenek,pocitů, činůa snah,představ apřání.Děnímv rodině,rodinnýmiprocesyavztahy,jakoživztahyrodinysokol-nímisystémy,sezabýváspecializovanýobor,psychologierodiny(Matoušek,2003;Sobotková,2012;Tóthová,2011).Rodina násmůže fascinovatmnohotvárností svých po-dob,rozmanitostíprožitků,příchutívšehodění,aleisvý-miprotiklady.Najednéstraněstojízdánlivějednoduchýprincip lásky, pocity štěstí, vrcholné radosti a naplněnísmyslu existence. Na druhé straně rodina představujeipádya tíhubřemen téměřkneunesení,komplikovanézátočinyaúskalí,vedoucíněkdyažktragédiímlidskýchosudů.

Jeběžné,ženejvíceprožívámeudálostivevlastnírodi-ně,vrodináchpřátel,příbuznýchaznámých.Vrolipsy-chologůadalšíchpracovníkůpomáhajícíchprofesípomá-háme řešit problémy rodinnašichklientů.Do jakémíryvšakvnímáme,jakézprávypřicházejízesvětaajakásdě-leníonespočetnémmnožstvíneznámýchrodinnesou?Jenve zkratceanamátkousipřipomeňmeproblémBlízkéhovýchoduaradikálníchislamistů,hladomorvjižnímSúdá-nu,epidemiieboly,kteráohrožujeužnejenzeměvzápadníAfrice,situacipoblížnás–naUkrajině.Někteřítoberoutak,žemajívlastníchproblémůdostatytojsou„daleko“.Bránísetímpochopitelnéúzkosti.Aleivnašichpodmín-


káchjsourodiny,kterétrpí,napříkladpřidomácímnásilí,přiztrátáchzdraví,blízkýchlidí,vztahů,práce,naděje…Každýznás, ikdyžo takovouzkušenostnestojí,prožíváněkdyvelmitěžkéanáročnéživotníobdobí.Osobníaro-dinnékrizenásmohouposílit,aletakévyčerpatazdeptat(např. Blatný, Dosedlová, Kebza, Šolcová, 2005; Joseph,Linley,2008;Mareš,2012;Walsh,Anderson,2014;Walsh,McGoldrick,2004;Weber2011).Otázka,zdavtomtoohle-dumůžeme jako psychologové dělat něco smysluplného,nenínijakoriginální.Nováapodnětnávšakmůžebýtod-pověďvesmyslu„ano“,asicekdyžsiuvědomíme,žeklíčo-výjekoncept resilience.

Vsoučasnostijevýzkumrodinnéresiliencesoučasněsvýzkumemdomácíhoaspolečenskéhonásilíavýzku-memproblematikypečováníostaréanemohoucíčlenyvrodiněpovažovánzanejnaléhavějšívýzvuvpsycho-logii rodiny. Výzkumy jsou nezbytným předpoklademprozkvalitněníodbornýchslužebprorodinyvmnohaoblastech.Novépoznatkyrovněžpřispívajíkobohaceníteoretickébázepsychologierodiny.Jevícenežžádoucí,abypropojenímezi výzkumem,praxía teoriíbylodo-statečněživé.

2. „Krize rodiny“ a specifické aspekty sou-časného rodičovství

Natom,žerodinybudoučelitstálevyššímnárokům,sesho-dujívšichniodborníciapociťujetopodobněilaickáveřej-nost.Sociologovémluvío„krizirodiny“,psychologovéspíšeoproměnáchjejíchtypůapodobjejíhofungování.Nespornéje, že určité sociodemografické ukazatele vedou k struk-


turální či funkční destabilizaci rodiny. Patřímezi ně od-kládanérodičovství,poklessňatečnosti,porodydětímimomanželství(dětinesezdanýchrodičůžijícíchspoluadětina-rozenémimotrvalývztahrodičů),stálevysokározvodovost,rozrůzňováníforematypůrodin(rodinysjednímrodičem,doplněné rodiny, dvoukariérové rodiny aj.), dále stárnutíobyvatelanutnostpéčerodinonemocnéastaréčleny,vy-sokénárokyvpracovnísféřeanutnostharmonizovatprá-ciarodinu,resp.osobníživotatd.Zásadníalejeproměna hodnot ve společnosti poroce1989.ZajímavýsociologickývýzkumhodnotvČeskérepubliceukázal,žecelých40let(20letpředzměnourežimua20letponí)serodinastáledržímezi„top“hodnotami(Prudkýakol.,2009).Ikdyžsecelkověstrukturahodnot iporoce1990zachovává,měnísevýznamjednotlivýchhodnot.Dřívemělarodinavýznamurčitéhozávazkuaodpovědnosti,vsoučasnédobějevšakstálečastějichápánajakoprostředí,kterémáuspokojitin-dividuálnípotřebyčlověkaabýtzáklademjehoživotníspo-kojenosti.Změnilasetedyhodnotováorientace,atotak,žehédonistickáhodnotováorientacejevsoučasnédobědomi-nující.Postmodernídoba je charakteristická trvalouzmě-nou, životní jistoty jsouslabší, a tudíž se (obecně řečeno)zvýrazňujetendenceužívatsi,spojenáskonzumemama-terialistickýmviděnímsvěta.Rodinasetakspojujespřed-stavouuspokojeníindividuálníchpotřebaosobníhoštěstí.Vliv tohoto trendunemůžemeabsolutizovat, ale vzhledemkbudoucístabilitěaintegritěrodinjepřinejmenšímproble-matický.

Rodičovstvíjevsoučasnédoběznačněpsychickyná-ročné.Souvisístímmnohoaspektů.Jednásepředevšímorychléživotnítempoainformačníboom,širšímožnos-


ti seberealizace zvláštěu žen, vysokénárokyvpracov-ní sféře a v důsledku toho se rozvíjející konflikt práce–rodinaarodina–prácearovněžnutnostharmoniza-ceobouoblastí(Galanakis,2009;Gröpel,2006;Gröpel,Kuhl,2009;Grzywacz,Bass,2003;Sobotková,Reitero-vá,Hurníková,2011).Mladágeneracemávsouvislostisespolečenskými změnamiménědostupnýchakvalitníchrodičovskýchvzorů.Samostatné,oddělenébydlenímla-dých,narozdíloddříveběžnéhovícegeneračního,můžepřispívatkodtrženímladérodičovskégeneraceodrodin-nýchkořenů.

3. Jak mohou psychologové přispět k lepší funkčnosti rodin?

Přivýzkumné,poradenské iklinicképráci s rodinami jevzájmuskutečnépomocirodinámvhodnézohlednitnásle-dujícípřístupyakontexty:

3.1 Systémový přístup k rodiněI kdyžpracujemepouze s jednímklientem, je ve většiněpřípadůdůležitézajímatsetakéojehorodinu,vnímat„zaním“předivovzájemnýchvztahů,seznámitsesdůležitýmiudálostmiitypickýmfungovánímrodiny,případněischa-rakteremvztahůrodinysjejímokolím.Jednáseotriviálnípožadavek,alevpraxiněkdyopomíjený.Odbornápomocjepakméněefektivní.Poměrněčastotakénarážínašesnahapřistupovatkrodiněsystémověnaneochoturodin, resp.rodičů,spolupracovatanapostoj„dítěmáproblém“.


3.2 Historický kontextJdeospolečenskéahistorickévlivyspolečnélidemurčitégenerace. Příklademmůžebýt změna režimu1989nebonásledující prudký rozvoj informačních technologií.Hek-tické životní tempo zasahující dnešní rodiny představujena jedné straně riziko zahlcení chaosem, ale paradox-ně istereotypem,kterýmázpočátkustabilizující funkci.Oba fenomény jsou však vzhledem k funkčnosti rodinynepříznivé.Chaosmůže souviset snarůstající nejistotouaztrátouenergie,zatímcostereotypmůžezpůsobitnapří-kladodklonodrodinyahledánínovýchpodnětůvmimo-manželských vztazích (např. Vágnerová, 2008). Máme-linamyslispolečenskéahistorickévlivy,můžemepřiprá-ci s rodinou lépeporozumětmezigeneračnímkonfliktůmnebocitlivějipřistupovatkproměňujícíserodinnéidentitě.

3.3 Vývojový kontextKzákladnímpředpokladůmprácesrodinoupatřízhodno-cenítoho,jakserodiněvedevzhledemkvěkudětíarodi-čůavzhledemkúkolům,kterémajízvládnout(napříkladdospívánídětí).Specifickékoncepcerodinnéhovývojovéhocyklu,dřívehojnědiskutované(např.Plaňava,1998),dnesjižvšakdoznačnémírypřestalyplatitvdůsledkurozrůz-ňovánípodob rodinnéhosoužití. Pětapadesátiletýmuž jevesvéprvnírodině,kterouzaložil,jiždědečkem,avesvédruhérodiněprožívároliotcemaléhodítěte.Docházítakékzáměněfází–např.nejdřívemajípartneřidítěapakuva-žují o sňatku. Z hlediska vývoje rodiny nás zajímá takévýskyt a průběh rodinných krizí. Ty jsou dnes chápányjako přirozená součást rodinného života. Na jednu stra-


nupřinášejínepříjemnénapětí,stresazhoršenírodinnéhofungování,nadruhoustranudávajíšanciprovéstzásadníapotřebnézměnyvrodině(Sobotková,2004).

3.4 Kontext kulturní, etnický a spirituálníTentokontext reprezentujehodnotya světovýnázor rodiny.Obvykle mu psychologové nevěnují dostatečnou pozornost,aťužzčasových,nebojinýchdůvodů.Přitomhodnotyapře-svědčení rodiny, rodinná paradigmata, interpretační rámecděníuvnitřivněrodiny,rodinnétradiceaidentita,tovšechnopatříknejzávažnějším,jádrovýmaspektům(coreaspects)ro-dinnéhofungováníajetoznámojiždlouho(Reiss,1987;Sta-cey,1997,aj.).Vnáročnýchakrizovýchdobáchjsouhodnotyaspolečnéukotvenívnichvelkouoporou.Sesílícímtrendemmultikulturní podoby společnosti (v České republice zatímvnáznacích) je potřebné orientovat se i v konkrétníchkul-turních,etnickýchaspirituálníchspecifikách,aťužbudemepracovatsrodinouzetnickémenšiny,čisrodinourasověsmí-šenouapod.Výchozíkulturatotižvymezujerolevrodině,vy-jadřovánícitů,výchovudětí,řešeníproblémů,mezigeneračnívztahyatd.Ivrámcijednékulturyjevšakkaždárodinajedi-nečnáamásvouunikátnírodinnouidentitu(„My“).

3.5 Kontext resilience rodinyResilience rodiny souvisí s funkčností rodiny a zdravýmrodinným fungováním, které budou probírány v dalšímtextu.Zevšechuvedenýchkontextůapřístupůse jednáopřístupnejnovějšíazdáse,ževelmiefektivníaapliko-vatelný napříč širokým spektrem rodinné problematiky,možnáuniverzálně.


4. Zdravé rodinné fungováníKvaliturodinnéhosoužitíovlivňujemnohoaspektů.Dlou-hosediskutovalootom,covlastnějezdravérodinnéfun-gování. Dnes se různí autoři shodují, žemá tři „pilíře“:soudržnost, adaptabilitu a komunikaci (podrobněji vizSobotková,2012).Dáse říci, žezdravérodinné fungová-ní jevsoučasnostičastochápáno jakoschopnostrodinyzvládatnáročné,stresovéživotnísituaceapřizpůsobovatsezměnám.Velmidůležitýmpoznatkemtakéje,žeto,cocharakterizujefunkčnírodinu,neníabsenceproblémů,aleúčinnýzpůsobjejichzvládání.

Každárodina je jedinečnýsystém,apřesto,žeznámezákladní složky optimálního rodinného fungování1, nee-xistujejehojediná„správná“podoba(např.Plaňava,2000).Vtétosouvislostipřipomínáme,žetermín„funkční“rodinamávíce synonym,napříkladharmonickáči zdravá rodi-na.Různíautořisesnažilisestavitznaky funkčních rodin jakožtovýstupovécharakteristiky,tj.podlekterýchsedáfunkčnírodinarozpoznat.Shodapanujeutěchtoznaků:

• jasnáaflexibilnístrukturarodiny,• schopnostadaptace,zvládánízměnaztrát,• soudržnostvyvažovanáosobníautonomií,• efektivníkomunikace,• schopnostkooperacepřiřešeníproblémů,• shodnéčislučitelnépostojeahodnotovéorientace,• subjektivníspokojenostčlenůrodiny,• radostzevzájemnosti,

1 Termín„fungování“jepopisný,zatímcotermín„funkčnost“jižzahrnujehodnotícíaspekty.


• rodinnáhrdost,• souladohledněmožnostítrávenívolnéhočasu(společně

izvlášť),• kvalitnísociálníopora,• humor.

Občasseuvažujeještěodalšímindikátoruzdravéhoro-dinnéhofungování,jímžjevěrnostjakovědomáosobnívol-ba.Totopojetípatříkpojetínormalityrodinyjakoideálu.Znamenáto,žepartneřisivěrnostjakostylsoužitívolídob-rovolněasvobodnějakovýrazúctykhodnotějejichpartner-skéhovztahu.Nejdetedyomorálníimperativ,kdyvěrnostjechápánajakoněco,cosemusíčimělobysezachovávat.

Mezi předpoklady zdravého rodinného fungování, tedyjakésivýchozívklady,bývajízahrnuty:silnýastabilníci-tový vztahmezimanželi (láska), pracovitost, podpora zestranyrodinyapřátelavneposlednířaděduchovnízralost(spiritualita,víra,vertikála…).Zajímavýpostřehorodin-ném fungování, pro psychology podnět kuvažování, na-jdemevjednomznejslavnějšíchpsychologickýchdělvdě-jináchliteratury,vrománuLvaNikolajevičeTolstéhoAnnaKarenina:„Všechnyšťastnérodinyjsousipodobné,každánešťastnárodinajenešťastnáposvém.“

5. Rodinná resilience

5.1 Rodinný stres a jeho zvládáníPředstupněmzkoumánírodinnéresiliencebylzájempsy-chologů o rodinný stres a jeho zvládání (familycoping).Jako první se této problematice věnoval americký autor


ReubenHillvesvéknizeFamiliesunderstress(Hill,1949),vnížsezabývalstresemvrodináchamerickýchvojákůzadruhé světové války. Poslézenavázali další psychologovévpodobnémduchu,kdyžsevěnovalirodinámamerickýchvojákůbojujícíchveVietnamu.Pozdějibylyvýzkumyroz-šířenynamnohévážnéudálosti v rodině, jako je výskytnemocí či postižení, nucená separace členů rodiny atd.(McCubbin,Balling,Posin,Friedrich,Bryne,2002;Olsonetal.,1985;Patterson,1989).Zvládánístresuvrodinějeovlivněnocharakteristikousituaceneboudálosti,vníma-nýmohroženímrodinnýchvztahůnebocílů,zdroji,kterémá rodinakdispozici, apředchozími zkušenostmi sná-ročnouživotnísituací.Výzkumydosudidentifikovalytytoobecněúčinné strategie zvládání (McCubbin, Thompson,McCubbin,1996):• snižovánínárokůvrodině,• získávánídalšíchzdrojů,• průběžnézvládánínapětívrodině,• přehodnocenísituace,pochopeníjejíhovýznamu.

Účinnost konkrétních strategií zvládání stresu v ro-dině je poměrně obtížné hodnotit. Ve výzkumech častovycházíjakoefektivnístrategievyužívánínejbližšíane-formální sociální podpůrné sítě2, pozitivní přerámováníneboliredefinicesituace,víra(Walsh,2009),aleiotevře-nost vůči formální, organizovanépomoci ze strany růz-nýchsdružení,odbornýchslužebatd.Vpodstatěplatí,žeúčinné jsoutystrategie,kterérodiněpomáhají, tedyty,

2 Proupřesnění:existencesociálnípodpůrnésítěpředstavujejedenzezdrojůrodiny,alejejívyužíváníjecopingovoustrategií.


kterérodinasamavnímájakosubjektivněužitečné(So-botková,2012).Veskutečnostiužívárodinaspíšekombi-nacirůznýchstrategiínežjednotlivéstrategie.Záležítakénatom,zda jesituacezměnitelnáado jakémíry.Podletohosecopingovéstrategiedělínastrategiezaměřenénaaktivní řešení problému (lze-li situaci alespoň částečnězměnit)astrategiezaměřenénaemoceahodnocenísitu-ace (užitečnézejménatehdy,nelze-lisituacizměnit,na-příkladpoúmrtíčlenarodiny).

5.2 Historie výzkumu a vymezení rodinné resilienceZájem odborníků o rodinnou resilienci ve světě navázaljak na studie individuální resilience (Ungar, 2008;Wer-ner,Smith,2001,aj.),takvyplynulzjižzmíněnýchvýzku-můrodinnéhostresuajehozvládání.Jednazvýraznýchacharismatickýchosobností,kterásedlouhodoběvěnujerodinnéresilienci, jeFromaWalshová.Jejídíla jsousro-zumitelnáadobřeaplikovatelnávpraxipomáhajícíchpro-fesí.Podlenízahrnujerodinnáresilienceprocesyzvládá-ní stresu, adaptace a pozitivních změn v rodině (Walsh,2006,2012).Dalšízahraničníautoři,kteřísvoupracípři-spělikobjasněnírodinnéresilience,jsouzejménaHamil-tonaMarilynMcCubbinovi se spolupracovníky (McCub-bin, Thompson,McCubbin, 1996;McCubbin, Thompson,Thompson,Futrell,1999)aJoänPattersonová(Patterson,1989,2002).

Pokudjdeočeskou odbornou literaturu,jakoprvnísenatémaindividuálníresilienceobjevilčlánekRizikoaresili-encevroce1998vČeskoslovensképsychologii(Matějček,Dytrych,1998).Následovalydalšípublikace.Zájemoosob-níresiliencibylajepoměrněintenzivní(Hoskovcová,2006;


Kebza,2005;Kebza,Šolcová,2008;Křivohlavý,2001;Lac-ková,2009;Paulík,2010;Šolcová,2009,aj.).Prvníkonfe-renčnípříspěvkyorodinnéresilienciseobjevilyažvzáří2002(Břicháček,2002;Sobotková,2002,2003a).

Rodinná resiliencejeněkdychápánanepřesnějakoro-dinnáodolnostvesmysluurčitécharakteristikyrodiny.Jevšakpotřebazdůraznit,že:

a) rodinnáresiliencejenejenodolnostvesmyslurezisten-ce,alezahrnujeipotenciálproobnovu,růstazměnu;

b) rodinná resilience není stabilní rys rodiny, ale dyna-mickásíla,kterápomáháudržovatrodinnéfungovánípři stresu, obnovovat je poprodělanékrizi aměnit jesměremklepšímu,harmoničtějšímuaprorodinuade-kvátnějšímu.

Základníotázkapřizkoumánírodinnéresilience je,pročseněkterérodinysnadnějipřizpůsobívelminároč-nýmpodmínkám,alev jinýchvedenadměrnýstreskezhoršení fungování, k nezvládnuté krizi až k rozpadu.Kodpovědinatutootázkusepřiblížímeprostřednictvímúvahorizikovýchaprotektivníchfaktorechpůsobícíchna rodinu a o jejich rovnováze. Resilientní rodina do-kážeudržetrovnováhumezioběmatypyfaktorů.Můžese ale stát, že rodina nároky situace nezvládne a jejífungovánísezhoršínatolik,ževypuknerodinnákrize.Ivtěchtopřípadechlzenapříkladvyhledánímavyuži-tímdalšíchzdrojůobnovit její fungování,a todokoncenavyšší,adekvátnějšíúrovni.Musíaledojítkzásadnímzměnámvrodině,např.kezměnámpravidel,komunika-ceatd.Všechnytytoprocesyjsouprojevemresilientníchsilvrodině.


5.3 Aspekty ovlivňující rodinnou resilienciRizikovéfaktoryohrožujífungovánírodiny.Patřímeziněstres,úhrnvšechnárokůapožadavkůkladenýchnaro-dinuajejízranitelnost(vulnerabilita).Protektivnífaktoryochraňujíaposilujífungovánírodiny.Jdeomožnostirodi-ny,jejírezervy,zdrojeodolnostiaúčinnéstrategiezvládánítěžkostí.Lzeříci,žeresilientnírodinaudržíharmonii,resp.rovnováhumezirizikovýmiaprotektivnímifaktory.Resi-liencevšaknenípořádstejná,měnísevčaseatakévob-sahu(vůčijakýmnárokůmajakémutypustresujerodinaresilientní).Jakrizikové,takprotektivnífaktoryovlivňujíspolečněsdalšímiaspektyrodinnouresilienci.Vyjadřujeto následující schéma (obr. č. 1). Červeně jsou označenyrizikové faktory,zeleněprotektivní faktoryamodředalšíaspekty,kterésevýznamněnarodinnéresiliencipodílejí.

Obrázek č. 1: Aspekty ovlivňující rodinnou resilienci

Závažnost stresoru jeurčovánatím,dojakémírystre-sorovlivňujestabiliturodinyajakvysokénárokypředsta-vujevzhledemkreálnýmmožnostemrodiny.Vulnerabilita rodinyjedánapředevšíminterpersonálnímivztahyaorga-nizačnístrukturourodiny.


Zdroje resilience rodiny rozlišujemeobvyklena vnější(sociální podpůrná síť, ekonomická stabilita, kulturníúroveň rodinyaj.) a vnitřní (otevřenákomunikace, sou-držnost, adaptabilita, rodinné tradice, sdílenáduchovníorientaceapod.,aleikompetencenaúrovniindividuální,např. zkušenosti, inteligence, psychická odolnost členůrodiny).Zjednodušeněřečeno,zdrojejsouvšechnoto,corodinamá v různých podobách k dispozici, abymohlastreszvládat.Kvnitřnímzdrojůmrodinnéresiliencepat-říirodinnánezdolnost–hardiness,kterápůsobíjakoak-tivnívnitřnísílyvrodiněazahrnujezakotvenívurčitýchhodnotách,aktivnípřístupkproblémůmapocitkontrolynad situací. Strategie zvládání zátěže (copingové strate-gie)zahrnujípakvšechnoto,corodinaděláprozvládnutísituace.

Dálesenarodinnéresiliencipodílí typ rodinného fun-gování. Optimální je kombinace flexibilních vzorců cho-vánísbezpečnýmiadůvěrnýmicitovýmivztahyvrodině.Významnýjeizpůsob hodnocení stresové situace rodinou. Tentofaktorjevelmivariabilní,odnázorutypu„tozvlád-nemesnadno“ažpopocitnekontrolovatelnéaneovlivnitel-nésituace.Pokudjeizávažnýstresinterpretovánrodinoujakovýzvačiúkol (připozitivní životníorientacidávajícíprostornaději),jsoulepšípředpokladyprojehozvládnutí.Osobnost rodičů – tento aspekt je často opomíjen, i kdyžosobnostrodičůajejichvztahdoznačnémírydeterminujevšechnyvýšeuvedenéfaktory(blíževizSobotková,2012).

Výstižnýmodelrodinnéresiliencezpracovalajižzmíně-náFromaWalshová (Walsh,2003).Jeznázorněnnaobr. č.2.Všechnytřiblokyjsouveskutečnostivevzájemnéin-terakci(blíževizSládečková,Sobotková,2014).


Obrázek č. 2: Model rodinné resilience podle Fromy Walshové

5.4 Výzkumy rodinné resilience na katedře psychologie FF UP

KatedrapsychologieFFUPvOlomoucibylajednímzprv-níchpracovišťvČeskérepublice,kdevýzkumrodinnére-silience v90. letech20. století začal adosudpokračuje.Naševýzkumymajíobvyklesmíšenývýzkumnýdesign,aletěžiště jevkvalitativnímetodologii.Resiliencizkoumámei v souvislosti s životní spokojeností,kvalitouživota,mí-rou naděje, smysluplností a některými dalšími konceptyzoblastipozitivnípsychologie(Seligman,2013;Slezáčko-vá, 2012). Hlavní a osvědčenoumetodou sběru dat jsouhloubkové, důvěrné rozhovory, většinou v rámci návštěvvrodinách.Vzhledemktomu,žeobecnýmcílemvšechvý-


zkumůjemapovánípříběhůrodinazískáníplastického,celistvého obrazu životních zkušeností participantů, do-mnívámese,ženaševýzkumyzrcadlírealitu.Zkaždéhovýzkumuvyvozujemenazákladějehovýsledkůdoporuče-nídopraxe.Namátkoumůžemejmenovatnapříkladstudierodin dětí s epilepsií, s autismem (Sládečková, Sobotko-vá,2014),smentálním,tělesnýmčizrakovýmpostižením,sonkologickýmonemocněním,dálestudierodinhyperak-tivních dětí, rodinmladých gayů, rodin po ztrátě dítěte,rodinsdvojčaty, rodinsvícenežčtyřmidětmi, rozsáhlévýzkumy pěstounských rodin (Sobotková, 2003b; Sobot-ková, Očenášková, 2013) atd. Specifickým cílem našichvýzkumůjezmapovataanalyzovatprocesy,kterése jevíjako ústřední vzhledem k resilienci zkoumaných rodin.Výsledky shrnujeme pro účely tohoto článku jako profilresilientníchrodin,potýkajícíchses„nepřízníosudu“,tj.sezávažnýmiokolnostmi,sestresujícíudálostíčizměnouvrodině,snáročnouživotnísituací.Stručněsedáprofilresilientníchrodinpředstavittakto.Rodiny:

• nalezly (postupně, časem) účinné zvládací strategieazdrojeresilience;

• provedly revizidřívějšíchpředstav,očekáváníanadějí(opětpostupně,ivdalšíchbodech);

• přizpůsobilyhodnotyacílerealitě;• zlepšilyvzájemnoukomunikaci;• dospělykesdílenémuvýznamuobjektivnětěžkésitua-

ce,kterájepotkala;• dopracovaly se k pozitivní a aktivní životní orientaci

(ikdyžjimnebylavlastní);• naučilyseasertivnímujednánísokolímaodborníky;


• vyznačujísevzájemnoupodporoupartnerů;• vybudovaly si a využívají kvalitní podpůrnou sociální

síť;• dokážousizajistitčasnaodpočinek(imatky!)apart-

nerskývztah;• naučilyse„cítitsevpohodě“ipřestěžkousituaci;• naučily se nepodmiňovat svou spokojenost zlepšením

situace;• naučilysenečekat,„až“...,aležít„teď“;• dokázaly integrovat stresor (nemoc, postižení, ztrátu,

odlišnost,zátěžatd.)dopříběhurodiny;• stresortakpřestalbýtnadřazenýmprvkemlimitujícím

rodinnéfungování;• některé resilientní rodinysepřekonánímkrizedopra-

covalyažkpocituobohacení,kposunudál(klepšímurodinnémufungování,květšísoudržnosti,květšítrpě-livostiatoleranci,kobjeveníspirituálnídimenzeaj.).

6. Závěry do praxeZuvedenéhoprofiluresilientníchrodin jemožnévyvozo-vatkonkrétnídoporučenídoporadenskéaklinicképraxe.Můžesloužitjakopraktickévodítkopřiprácisrodinami.Hlavníapozitivníinformacíplynoucíznašichvýzkumůje,žerodinnouresiliencijemožnézáměrněposilovat.Podporarodinnéresiliencevšakpředpokládá,žepsychologové,pří-padnědalšíodborníci,budouvoblastirodinnéresiliencedostatečněvzdělaníažebudouvidětrodinuvceléjejíkom-plexnosti,jakosystém.Vpraxipaklzeuplatňovatpřístupzaměřený na silné stránky amožnosti rodiny („strengthbasedapproach“).


Ideálnělzerodinnouresilienciposilovatvrámcipart-nerské spolupráce s rodinou,nikoli při výlučně expert-nímpřístupu(např.Wheal,2000).Myšlenkapartnerskéspoluprácemezi rodiči a odborníky je v poslední doběprosazovánavzahraničíaunásrovněž.Nevždyjevšakzejménazestranyodbornýchlékařůpřijímánaspocho-pením.Jesamozřejmé,ževroviněexpertníchpoznatkůnemohoubýt rodiče jako laici lékařůmpartnery.Prin-cip partnerské spolupráce se týká spíše vztahové rovi-ny,vníž jdeospolečnýcíl, vzájemnýrespektaochotujednat.

Nazávěrmůžemekonstatovat, žekoncept rodinnére-silience nabízí novou, resp. stále málo prošlapanou, alevelmi praktickou cestu pomoci rodinám. Pokud k tomupřistoupídobráinterdisciplinárníspolupráce,jenaděje,žerodinybudoumítnasvémnohdynelehkécestěpotřebnouoporuadobroumotivacivytrvat.

Literatura:Blatný,M.,Dosedlová, J., Kebza, V.,&Šolcová, I. (eds.).(2005). Psychosociální souvislosti osobní pohody. Brno: Masarykovauniverzita&NakladatelstvíMSD.Břicháček,V.(2002).Odolnostrodiny.In:I.Plaňava,&M.Pilát (eds.),Děti, mládež a rodiny v období transformace (10–19).Brno:Barrister&Principal.Galanakis,M.etal.(2009).Genderdifferencesinexperi-encingoccupationalstress:Theroleofage,educationandmaritalstatus.Stress and Health,25,397–404.


Gröpel,P. (2006).Rovnováhaživotnýchoblastívovzťahuknaplnenostipotriebaspokojnostisoživotom.Českoslo-venská psychologie,50,71–83.Gröpel,P.,&Kuhl,J. (2009).Work-lifebalanceandsub-jectivewell-being:Themediatingroleofneed fulfillment.British Journal of Psychology,100,365–375.Grzywacz,J.G.,&Bass,B.L. (2003).Work, family,andmentalhealth.Testingdifferentmodelsofwork-familyfit.Journal of Marriage and Family,65,248–262.Hill,R.(1949).Families under stress: Adjustment to the cri-ses of war separation and reunion.NewYork:Harper.Hoskovcová,S.(2006).Psychická odolnost předškolního dí-těte.Praha:GradaPublishing.Joseph,S.,&Linley,P.A. (eds.). (2008).Trauma, recove-ry and growth. Positive psychological perspectives on post-traumatic stress.NewYersey:JohnWiley&Sons.Kebza,V.(2005).Psychosociální determinanty zdraví. Pra-ha:Academia.Kebza,V.,&Šolcová,I.(2008).Hlavníkoncepcepsychickéodolnosti.Československápsychologie,52(1),1–19.Křivohlavý,J.(2001).Psychologie zdraví.Praha:Portál.Lacková,L.(2009).Osobnostná odolnosť v interkultúrnom kontexte.Ostrava:OstravskáuniverzitavOstravě.Matoušek,O.(2003).Rodina jako instituce a vztahová síť. (3.vyd.).Praha:SLON.Mareš, J. (2012). Posttraumatický rozvoj člověka. Praha: GradaPublishing.Matějček,Z.,&Dytrych,Z.(1998).Rizikoaresilience.Čes-koslovenská psychologie, 42(2),97–105.


McCubbin, H. I., Thompson, A. I., & McCubbin, M. A.(1996).Family assessment: Resiliency, coping and adapta-tion: Inventories for research and practice.Madison:Uni-versityofWisconsinSystem.McCubbin,H.I.,ThompsonE.A.,Thompson,A.I.,&Fut-rell,J.A.(1999).The dynamics of resilient families.Thou-sandOaks:SAGEPublications.McCubbin,M.A.,Balling,K.,Posin,P.,Friedrich,S.H.,&Bryne, B. (2002). Family resiliency in childhood cancer.Family Relations,51(2),103–111.Olson,D.H.,etal.(1985).Families: What makes them work. BeverlyHills:SAGEPublications.Patterson, J. M. (1989). A family stress model: The fa-mily adjustment and adaptation response. In C. Ramey(Ed.),The science of family medicine (95–117).NewYork:GuilfordPress.Patterson, J.M. (2002).Understanding family resilience.Journal of Clinical Psychology,58,233–246.Paulík,K.(2010).Psychologie lidské odolnosti.Praha:Gra-daPublishing.Plaňava,I.(1998).Spolu každý sám: v manželství a rodině. Praha:Lidovénoviny.Plaňava,I.(2000).Manželství a rodiny. Struktura, dynami-ka, komunikace.Brno:Doplněk.Prudký,L.,akol.(2009).Inventura hodnot: výsledky socio-logického výzkumu hodnot ve společnosti České republiky. Praha:Academia.Reiss,D.(1987).The family´s construction of reality.Cam-bridge:HarvardUniversityPress.


Seligman, M. E. P. (2013). Naučený optimismus. Jak změnit své myšlení a život. Praha: Pavel Dobrovský –BETAs.r.o.

Sládečková, S., & Sobotková, I. (2014).Dětský autismus v kontextu rodinné resilience. Olomouc: Univerzita Palac-kého v Olomouci.

Slezáčková,A.(2012).Průvodce pozitivní psychologií. Nové přístupy, aktuální poznatky, praktické aplikace. Praha: GradaPublishing.

Sobotková, I. (2002). Výzkum rodinné resilience: studiepěstounskýchrodin.In:I.Plaňava,&M.Pilát(eds.),Děti, mládež a rodiny v období transformace (129–134). Brno:Barrister&Principal.

Sobotková,I. (2003a).Odolnostsoučasnýchrodin.InD.Heller,I.Sobotková,&J.Šturma(eds.),Kořeny a vykoře-nění. Sborník z Psychologických dnů 2002 (91–94). Olo-mouc:PsychologickýústavAVČR&ČMPS&Katedrapsy-chologieFFUP.

Sobotková,I. (2003b).Pěstounské rodiny: jejich fungování a odolnost.Praha:MPSVČR.

Sobotková, I. (2004). Rodina v krizi. In: N. Špatenkováakol.,Krize – psychologický a sociologický fenomén (73–84).Praha:Grada.

Sobotková, I. (2012).Psychologie rodiny. (3. vyd.).Praha:Portál.

Sobotková, I.,&Očenášková,V. (2013).Pěstounská péče očima dospělých, kteří v ní vyrostli: trendy vs. zkušenosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.


Sobotková,I.,Reiterová,E.,&Hurníková,K.(2011).Roz-dílymeziotciamatkamivpohledunafungovánírodiny,v životní spokojenosti a rovnovázemezi prací a rodinou.Československá psychologie, 55(2),139–151.Stacey,J. (1997). In the name of the family: Rethinking family values in the postmodern age. Boston: BeaconPress.Šolcová, I. (2009).Vývoj resilience v dětství a dospělosti. Praha:GradaPublishing.Tóthová,J.(2011).Úvod do transgenerační psychologie ro-diny.Praha:Portál.Ungar,M. (2008).Resilienceacrosscultures.TheBritishJournalofSocialWork,38(2),218–235.Vágnerová, M. (2008).Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří.Praha:Karolinum.Walsh,F.(2003).Familyresilience:Aframeworkforclini-calpractice.FamilyProcess,42(1),1–18.Walsh,F.(2006).Strengthening family resilience.NewYork:GuilfordPress.Walsh,F.(ed.).(2009).Spiritual resources in family therapy. (2.vyd.).NewYork:GuilfordPress.Walsh,F.(ed.).(2012).Normal family processes: Growing diversity and complexity. (4. vyd.). New York: GuilfordPress.Walsh,F.,&Anderson,C.M.(eds.).(2014).Chronic disor-ders and the family.London:Routledge.Walsh,F.,&McGoldrick,M.(eds.).(2004).Living beyond loss: Death in the family.(2.vyd.).NewYork:W.W.Norton&Company.


Weber,J.G.(2011).Individual and family stress and crises. ThousandOaks:SAGEPublications.Werner,E.E.,&Smith,R.S.(2001).Journeys from childhood to midlife: Risk, resilience, and recovery.NewYork:CornellUniversityPress.Wheal,A.(ed.).(2000).Working with parents.Dorset:Rus-sellHousePublishing.

54 | Karel Paulík

Fenomenální a konceptuální aspekty resilience | 55

Fenomenální a konceptuální aspekty resilience

Prof. PhDr. Karel Paulík, CSc. KatedrapsychologieFilozofickéfakultyOstravskéuniverzity

Abstrakt:Teoretická studie přináší obecnější zamyšlení nad resiliencí jako jevem z oblasti vztahující se k vyrovnávání se člověka se zátěží. Autor se zaměřuje na některé širší psychologické sou-vislosti tohoto jevu a některé konceptuální a terminologické problémy s ohledem na možnosti jejich řešení. V dané oblasti se uplatňují různé koncepty zdůrazňující rozdílné znaky odo-lávání zátěžím a rozdíly jsou i v metodologii uplatňované ve výzkumu. Zatím nebyly vytvořeny podmínky pro terminologic-ké sjednocení.

Klíčová slova: stres,odolnost,reslience,adaptace,coping,zátěž.

ÚvodCílemtétostudiejeobecnějšízamyšlenínadresiliencíjakojevemzoblastivztahujícísekvyrovnávánísečlověkasezátěží.Jdezejménaoněkteréširšípsychologickésouvis-losti tohoto jevuakonceptuálnía terminologicképroblé-mys ohledemnamožnosti jejich řešení. Pro označovánílidskéschopnostizvládnoutběžnénebozvýšenénároky

56 | Karel Paulík

vyplývající z interakce člověka s prostředímsevpsy-chologické teorii, praxianezřídka i vběžnékomunikacipoměrněčastosetkávámetakésdalšímipojmyjakoodol-nost,rezistence,tolerance,nezdolnostapod.Obsahtěchtopojmůjevobecnémsmysluintuitivněvíceménějasný.Vefunkci odborného termínu a předmětu vědeckého zkou-máníseale jeví jakoproblematický.Objevujísediferen-ce ve vymezováníavakcentovánírůznýchcharakteris-tik a souvislostí označovaných fenoménů. Podobný osudovšemkoneckoncůpotkává imnohédalšípsychologickékoncepty.Vposledníchtřechdekádáchbylavtétooblastivytvořenařadateoretickýchkoncepcípostihujícíchrůznéaspekty,roviny,složky(individuální,skupinové,vztahové,sociální, kulturní, vývojové…) a byla realizována i řadavýzkumů. Příznačná pro ně jekonceptuální i metodo-logická nejednotnost souvisejícízřejměsabsencí jasné, široce akceptované definice resilience.

Výzkumyse zaměřují (srov.Masten,Obradovič,2006)zejménana:1. identifikaciapopisznakůasouvislostíúspěšnéadap-

tacejedincůvystavenýchběhemsvéhovývojenepřízni(určenípotencionálníchprotektivníchfaktorů,uplatně-nípoznatkůvintervencíchuohroženýchjedinců);

2. studium protektivních faktorů (snaha o odhalováníavysvětleníregulačníchsystémůaprocesů);

3. podporaresidencevhodnýmizásahy(rozvíjenípřísluš-nýchkompetencíuohroženýchdětí,prevence);

4. integracepoznatků(interdisciplinarita–nejnovějšípo-znatkyofungovánímozku,genů,seberegulačníchsys-témů).


Pojem resilienceVodbornéliteratuřesesetkávámesřadourůznýchde-finic resilience. V nich se klade důraz (srovnej Šolco-vá, 2009) zejména na přítomnost nepřízně a rizika a na úspěšnou adaptaci navzdorytomu,kdydosaženáúspěšnáadaptace jepodstatně lepší,nežbysedalozadaných nepříznivých okolností (množství zakoušenéhostresu) čekat (Bartelt, 1994, Luthar, 2006). Příklademmohou být definice (Grotberga, Gilligana, Lutharové,Ruttera,Ungaraadalších).

Rutter(1985)pojímáresiliencijakoschopnostúspěšnězvládnoutnepříznivé,nepřátelsképodmínkyavrátitsedoplněfunkčníhostavu.Gilligan(2000,s.35)jichápejako„soubor rysů,kterépomáhají jedinci snést řadunegativ-níchčinitelůanepříznivýchsituací“.Dalšíautořivdefi-nicíchpodtrhujíschopnostjedincevyvíjetsenormálněčizdravěnavzdory výrazněnegativníma rizikovýmvlivům(Grotberg, 1997), úspěšně plnit vývojové úkoly (Luthar,Ciccheti,2000),schopnostzachovaturčitéchováníizane-příznivýchrušivýchživotníchudálostí(Cohler,Scott,Mu-sic,1995).

Ungar (2008, s. 225) vymezuje resilienci jako „schop-nost jedince směrovat (navigate) sebe a svůj život ke zdro-jům podporujícím zdraví a zároveň schopnost jedincovy ro-diny, společnosti a kultury poskytnout tyto zdroje (kulturně) smysluplným způsobem“.Vtétodefinicinenísiceexplicitnězdůrazněna přítomnost nepříznivých a rizikových vlivů,nicméně se zřejměpředpokládá, žena základě zdrojů sijedinecdokážeuchovatzdravíivnepříznivýchpoměrech(viznapř.Ungar,2004).

58 | Karel Paulík

Znašichautorůnapř.Vágnerová(2010,s.354)definujeresiliencijako„skutečnost, že určitý jedinec má dost fyzic-ké i psychické síly a dostatečné množství sociálních doved-ností, aby se mohl úspěšně vyrovnat s nejrůznějšími problé-my a ještě dokázal takto získané zkušenosti využít ve svůj prospěch .̈

Resilencebývápojímánajako:- procesadaptacenanepříznivépodmínkyarizikaza

účastiosobnostníchisituačníchfacilitačníchčinite-lů(srov.Kaplan,1999);

- jedna z důležitých vstupních podmínek pozitivněovlivňujícíchtutointerakciapodporujícíiosobnostnírozvojvůbec(srov.Bernard,1995);

- souhrnný výsledek (výstup) dynamických adaptač-níchprocesůvzájemnéhopůsobení (interakce)mezijedincem a prostředím během času (srov. Šolcová,2009);

- víceúrovňový,multidimenzionální,interindividuálnědiferencovanýjev,kterýseběhenživotavyvíjíajehožzdrojejsouvjedinciimimoněj.Přitomtentojevnenígeneralizovaný.Úspěšnézvládnutíohroženívurčitéoblastineznamenáautomatickypřekonánínepřízněivoblastechdalších(srov.Rutter,1987);

- kulturněpodmíněnýjev.

Podstatné znaky definic resilience různých autorůshrnuje Earvolino-Ramirez (2007) následovně: (1) obno-vadobréhozdraví (rebounding)a reintegracesnávratemk normálnímu stavu; (2) vysoká očekávání (expectancy)asebeurčení (self-determination), (3)pozitivnímezilidské


vztahyasociálníopora;(4)pružnost;(5)smyslprohumor;(6)sebedůvěra(self-esteem)apřesvědčeníovlastníúčin-nosti(self-efficacy).Tytoznakylzedoplnitodalšícharak-teristiky klíčových součástí pojmu resilience, na něž seorientujevýzkum(Ruiselová,2009,s.110):vedlenepřízně (podmínkyprostředí,kteréohrožujía/nebo interferujísesplněnímurčitých,např.vývojovýchúkolů),rizika(zvýše-ná pravděpodobnost nežádoucích výstupů) a rizikových faktorů (charakteristiky jednotlivců, situací nebo jejichinterakcí,kterépredikujínegativnívýstupypodleurčitýchspecifickýchkritérií)jdezejménaovulnerabilitu, protek-tivní faktory(charakteristikyjedince,situacenebojejichinterakce,kterépredikujílepšívýstup),přednosti(assets),zdroje, kompenzační faktory (charakteristiky jedincenebo situací predikující obecný nebo specifický pozitiv-ní výstup), ameliorativní faktory (působí jako ochranaa současně i podporuje zlepšování a rozvoj adaptačníchfunkcíorganismu–MatějčekaDytrych,1998).

Přitom resilienci nelze jednoduše chápat jako logic-kýprotikladzranitelnosti (vulnerability).Vpraxise totižstává,žeschopnostzvládatnepřízeňnenígeneralizovanáaúspěšnépřekováníurčitýchriziksetýkáspíšezvládnutíjednotlivýchkonkrétníchoblastínežzvládáníveškeréne-přízněvůbec(srov.Bartelt,1994).

Širokýmultidimenzionální koncept resilience tedy za-hrnuje celý komplex předpokladů disponujících jedincekadaptivnímuzvládnutípožadavků,kteréjsounanějkla-denyvinterakcisprostředím.Obsahujedispozičně kapa-citní vlastnosti osobnosti (klíčová komponenta „jádraosobnosti“–vizMikšík,2002),zdroje dostupné v prostře-dí ipříslušnéprocesy a stavy umožňujícízvládánízátěže

60 | Karel Paulík

vinterakcisprostředím.Přitomhrajíroli(vizInternationalResilience Project, 2011) individuální, vztahové, kultur-ní,společenskéakomunitnífaktoryifyzikálníekologickéfaktory,kterévstupujído interakcísosobnostnímipřed-poklady.Prodanousituaci jdetedyooptimální propor-ci vzájemněnasebepůsobícíchčinitelů, znichžněkterépředstavují rizika a jiné podněty, kompenzační funkce,protektivnífaktoryneboameliorativnífaktoryčivývojovévýhody.

Navzdorynegativnímvlivůmživotníchudálostíaktuál-ně či dlouhodobě provázejících život jedince přispívá re-siliencek zachováníurčitého žádoucíhochování (Cohler,Scott,Music,1995)avevývojovéperspektivěkúspěšnémudosaženívývojovýchcílůaúkolůikrelativněnízkémuvý-skytuvývojovýchproblémů.Navícresidencesamajenejenpodporována protektivními individuálními i environme-tálními faktory,alepodporuje i rozvojpozitivních znakůosobnosti(Bernard,1995).

Vnaznačenémširokémpojetíresiliencelzenaléztřadunejasností.Zdesezmínímejenoněkterýchznich.Přes-tožesezdůrazňujejejídynamickýcharakter,jestáleote-vřenouotázkou,dojakémíryjeresiliencestabilnívčaseadojakémírysouvisísrelativněstabilnímiosobnostnímivlastnostmi,sklony,případněstavy(dojakémíryjdeosta-te or trait). Závažný je také samotnýmetodologickýpro-blém,spočívajícívtom,covlastněapřípadnějakzkoumat.Jepatrněvelmiobtížnépostihnoutvempirickémvýzkumcelýkomplexfenoménůspadajícíchpoddanýkoncept,ja-koživalidněoperacionalizovatjednotlivéproměnné.Nenítakézcelajasné,jakéjsoukauzálnísouvislostiresilience;zdajevhodnějšíjichápatjakovýstupadaptačníhoproce-


su(reakcenastres),nebojakopříčinutoho,žejevýsledekadaptaceprávětakovýanejiný.Dále jetakénapř.otáz-kou, zda je resilience globálním jevem nebo zda existujíspíšejejídílčísložkyuplatňujícísevurčitýchsituacíchčioblastech(jepakmožnýpřenoszoblastidooblasti,nebokompenzace nedostatků v jedné oblasti přednostmi v ji-nýchoblastech?),případnězdajepotřebnéproběžnýživotusilovatodosaženíúrovněresiliencepostačujícíprozvlád-nutíurčiténepřízně,nebojevýhodnéspíšesezaměřitnapotenciální zvládání i těch nejnáročnějších nepříznivýchokolnostíapod.Diskutabilníjetakémírazávažnostirizik.Někteří autoři (srov. Novotný, 2014) považují za důležitébrátpřivymezováníresiliencevúvahunejenzvládánízá-važných rizik,ale i rizik relativněslabých,kterápřinášíkaždodenníživot(dailyhasless).

Vdomácíliteratuřejesoučasněmožnésetkatseisuž-ším pojetím resilience jako určitého druhu odolnosti(např.Křivohlavý,2001,Baštecká,Goldmann,2001),cha-rakteristickéhopružností,houževnatouelastičnostíumož-ňujícíčlověkunepoddatseabojovatstěžkostmi.VtomtosmysluhovoříKřivohlavý(op.cit.)onezdolnostitypuresi-lience,hardines čisense of coherence (SOC).HardinesspolusSOCbývajíchápányspíšejakocelostníosobnost-nícharakteristiky(srov.Pelcák,2013)disponujícíjedinceke zvládání na něj kladených nároků. Podobně lze chá-pattaképojemúčinná integrovanost osobnosti (Mikšík,1991,2002).

Českylzehardinessvyjádřitpomocíslovjakohoužev-natost, pevnost, tuhost, zdatnost, nezdolnost čili schop-nostvytrvalebojovatsnesnázemiaúspěšně jepřekoná-vat,eliminovatnebozmírňovat.Složkamihardiness jsou

62 | Karel Paulík

(Kobasa,Maddi&Kahn,1982)přesvědčení o vlastních možnostech ovládat a zvládat dění (control), výzva (challenge) a osobní zaujetí (commitment).

Sense of coherence (podle Antonovského, 1993, 1998)bývá do češtiny překládán jako smysl pro soudržnost.Představuje dlouhodobou osobnostní tendenci pohlížetnasvětjakonasmysluplný,vnitřněsoudržný,pochopitel-nýapředvídatelnýcelek.PodobnějakohardinessjeSOCkompozitemtří složek.Smysluplnost (meaningfulness), srozumitelnost (comprehensibility) a zvládnutelnost (manageability).

Účinná integrovanost osobnosti (Mikšík, 1991) za-hrnuje osobnostní charakteristiky významné pro způ-sobaformuadaptacevinterakciosobnostisprostředím.Individuálně příznačný způsob vyrovnání se se zátěží jesoučástí konceptu psychické variabilnosti osobnostiskognitivní,emocionální,adjustačníaregulačníkompo-nentoupostihu;jetoschopnostpružněplastickyreagovatnaproměnyprostředí.

Hardiness,senseofcoherence,případněpsychickáva-riabilita osobnosti představujíucelené koncepce včetněmetodologických nástrojů na měření příslušných jevů.Vedle nich existují koncepty zvládání, které lze označitjakoprototypické (Kebza,Šolcová,2008).Představujíjevyspíše dílčí povahy, jejichž určitá míra napomáhá (spolusdalšímijevy)úspěšnémuzvládnutí.Semlzezařaditpojetíself-efficacy(Bandura,1977)idalšíkonceptyspojenéseself(self-esteem,sel-concept,self-wrth),unichžseukazujínezanedbatelnésouvislostsresiliencí(srov.Novotný,2014),Rotterovo(1966)místo kontroly (locus of control, LOC) apod.


Resilienci lze tady v zásadě chápat jako osobnostní dispozici, stav, proces i výsledek.Vdanémkontextuseovšemuplatňujíidalšípojmyvíceméněakcentujícíněkte-réformálnícharakteristikypsychickýchjevů.

Důraznaosobnostní dispozicekezvládánínárokůin-terakcečlověkasprostředímjepatrnývuvedenýchkon-struktechhardiness,SOC,psychickávariabilitaosobnostiadálenapř.vpojmuresiliency,případněego-resiliency (Block,Block,1980),označujícímsouhrnnoudispozičně-kapacitní adaptační substrukturu osobnosti, s relativněvčasestabilnímiznakyjakonenáchylnostkselhání,one-mocněníapod.,nezranitelnost(invulnerability)vobecnémsmyslubezzdůrazňovánípřítomnostirizikanepříznivýchmomentů.Dálesevtétosouvislostimůžemesetkatspoj-myosobnostnídispoziční faktoryglobálněoznačujícímizdroje,jimižjejedinecvybavenprozvládánínároků.Hlad-kýaspol. (1993,s.19)semřadívlastnosticharakterizu-jícíspecifickoufunkčníavýkonovoukapacituorganismu(zdravotnístav,tělesnázdatnost),kvalityzískanévprůbě-huživota(znalosti,dovednosti,trénovanost)inavyklévzor-cechovánívzátěži.Jakoosobnostnívlastnostbývá taképojímán(srov.Šolcová,2009)konceptodolnost,vužšímobecnémsmyslu.Proobecnéoznačeníschopnostisystému(případněprocesu)měnitseadekvátněnastávajícímzmě-nám se užívá rovněž pojmu adaptabilita (adaptability),případněadaptivnost(Andresen,2006).

Kdispozičním faktorům lze řadit takéegodefenzivní tendence (pokud se u dané osoby relativně stabilizova-ly), častoseprojevujícívobranných mechanismech.Tyspočívají ve víceméně neuvědomované snaze, jejich pů-vodnímsmyslembylochránitsebepojetípředinformacemi

64 | Karel Paulík

narušujícími,kteréohrožujípocit jistotyasebeuspokoje-ní.Obrannýchmechanismů(srov.Freud,1926;Freudová,2006)bylaurčenacelářada(např.popření,vytěsnění,pro-jekce,introjekce,regrese,racionalizace,bagatelizaceatd.).Bývajípovažoványspíšezanáhradníazhlediskarozvojeosobnostipřinejmenšímproblematickéčiméněhodnotné(např. Balcar, 1991). Za určitých okolností však mohoubýtiúčelnéaopodstatněné.Vtomtosmyslulzerozlišovat(srov.Vaillant,1977)obrany na zralé(„zdravé“,napříkladodreagování pomocí zájmových činností, humoru, altru-istického chování ap.) anezralé („nezdravé“, neurotické,psychotickéap.).

Kproblematickýmobrannýmstrategiím lze řadit takéuplatňování záměrného znevýhodňování (Mareš, 2001)a naučené bezmocnosti (Seligman,1975).

Procesuální hledisko na zvládání zátěže je vyjádřenonapř.vpojmechadaptace a coping.Adaptacejeobecnýmoznačením(srov.Paulík,2010,s.11)prochováníorganis-mů,kteréumožňujepřizpůsobeníseprostředí,vněmžžijí,ajenezbytnoupodmínkoupřežití.Vadaptačnímprocesudocházíkvzájemnémupůsobenírůznýchvíceméněsloži-týchsystémů, jejichpodsystémů,součástíaprvků.Vži-výchsystémech je funkcíadaptacenaúrovniorganismuudržovatvnitřní rovnováhu (homeostázu)vměnícíchsepodmínkáchvnějšíhoprostředí.Tosedějevzásaděaktiv-ní(asimilace–např.biologickáfotosyntéza,lidskéaktivníasertivní/agresivníchování)nebopasivnícestou(akomo-dace – např. u oční čočky, konformismus), srov. Piaget,1970.Vlidskémvývojipřevažujeakomodacenadasimilacípři změnách. Ve fázích relativního klidu převažuje spíšeasimilace.Velmiznámájekoncepceobecného (GAS) a lo-


kálního (LAS) adaptačního syndromu (H. Selye, 1983)sloužícíhokobnovenínarušenéhomeostázy(stavvnitřnírovnováhyorganismubezvětšíchvnitřníchvýkyvůana-pětí)prostřednictvímvětšíchnebomenšíchfyziologickýchzměnvorganismu.Vpsychickéoblastisevtomtosmysluhovoříoekvilibriu,příznačnémvoblastiprožívání–pocituvnitřnípohody(subjektivníwell-being).GASseuplatňujepřireálnémohroženíorganismurozsáhlejšímianebezpeč-nýmirušivýmivlivyakLASdocházípřiméněvýznamnýchalokálněomezenýchohroženíchčidrobnýchpoškozeních.

Pojemcopingsevztahujekprocesuvědoméhoazáměr-néhozvládáníkladenýchnároků.Přitomsezpravidlapočí-tástím,žejdeonárokystresové(stresjezdechápánjakostavzvýšených,ažextrémníchnárokůnačlověkavdůsled-ku přetěžování, případně nedostatečného využívání jehodispozičníkapacity).Vtakovémpohledulzepotompoužít(srov.Paulík,2010)pojmovérozlišenímeziadaptacíaco-pingem,vněmžpojemadaptaceseuplatňujevsouvislostisvystavenímnárokůmvůbec(zpravidlavzásaděběžným),postihovaných pojmem zátěž, a coping se vztahuje nazvládánístresorůčilipodnětůsvýmzpůsobemzvláštních,navozujícíchstresovésituacekvůlitomu,žejsoupříslušnépožadavkykladenénajedincevýjimečnétím,žebuďpřetě-žují,nebonedostatečněvyužívajíjehoadaptačníkapacity.Postupypoužívanépřicopinguseoznačujíjakocopingové strategie.Těchbývározlišovánacelářada.Známéjenapř.rozlišenínastrategie zameřené na problém a strategie zaměřené na emoce (Lazarus,1993).Vedlecopingovýchstrategiísevodbornémkontextupoužívátaképojmuco-pingové styly,označujícírelativněstabilizovanétendencekvolběurčitéhotypustrategií(srov.Ruiselová,2009).

66 | Karel Paulík

V češtině je zřejmě obsahověnejbližší pojmu resilien-cepojemodolnost,zejménaje-lichápánvširšímsmyslu(Paulík,2010,Paulík,ed.,2012),kdyzahrnujejakv čase relativně stabilní znaky osobnosti jakorysy(nenáchyl-nostkselháníčionemocněníapod.,nezranitelnost,invul-nerability,pohotovost,aktivnost),takkvalitu či výsledek procesu adaptace nanárokyplynoucízinterakcejedincea prostředí (aktuální psychosomatický stav) či vlastníprůběh procesů probíhajících v širším environmentál-ním kontextu. K podstatným znakům odolnosti patří(srov.Marešakol.,2007):(1) schopnost klást odpor a odolávat tlakům (resistence)

avolitoptimálnívzorceinterakčníhochování,(2) schopnost rychlé, pružné regenerace (odstranění na-

rušenírovnováhy,návratkpůvodnímustavu)systému(recovery),

(3) schopnost změnysystému (osobnosti) – využití získa-ných zkušeností, případněnově osvojenýchpoznatkůadovednostíkezvládnutípříštíchstresorů(reconfigu-ration).

Funkcíodolnosti(Werner,1993)jeadaptivní působení procesuinterakcečlověkasprostředímvpřípaděpotřebykompenzující negativnívlivyarizika.Přitomjedůležitáfunkcekognitivní (adekvátnípercepceazejménazpůsobhodnocenísituace),afektivní (kvalitaaintenzitaprožívá-ní),motivační (podněcováníaktivity)iregulační (přimě-řenáreakceavolbavhodnéhojednání,žádoucíusměrně-níúsilíbezzbytečněneúčelněvyvinutéhovýdejeenergie).V konkrétních situacích je úkolem odolnosti volba ade-kvátních adaptivních vzorců chování (v případě stre-


su, copingových strategií)ajejichrealizace za daných podmínek.Psychickáifyzickáodolnostseměnívčase.Jemožnoprogramověvytvářetpodmínkyproúspěšnézvlá-dánístresuirozvíjetodolnosttréninkem.

ZávěrVsoučasnépsychologiisesetkávámevoblastizvládáníná-rokůkladenýchnalidskouosobnostvinterakcisprostře-dímsřadoukonceptů,kteréjsousipřizběžnémpohledualespoňvobecnéroviněobsahověblízké.Detailnírozborovšemnapoví,žejsouzdeurčitévětší či menší diferen-ce a přesahy v šíři obsahu akcentovaných charakteris-tik,cožvedekterminologickýmnejasnostemakomplikujedorozuměnímezibadateli.Každásnahaoterminologickýkonsenzusnaráží na řaduproblémů vycházejícíchnejenz obsahu, ale i z rozdílných teoreticko-metodologickýchstanovisekapřístupůrůznýchautorů.Aktuálnípojetíjed-noho z centrálních pojmů v této oblasti resilience je vý-sledkemsnahyoconejúplnějšíanejvýstižnějšípostiženíjevůasouvislostí,kterémajíprolidskýživotnepochybnývýznam.Nicméněvymezováníresiliencejakokomplexníhomultikondicionálníhoamnohaúrovňovéhoprocesuvsoběnese nejasné či sporné momenty včetně rizika, že díkypřílišnémurozsahusubsumovaných jevůavztahůvko-nečnémdůsledkumůžedojítkobsahovémupředimenzo-vánípříslušnéhopojmuprovázenémuneurčitostí,vágnost.Vširokémpojetíresiliencesečastozdůrazňujejejídyna-mičnostjakopředpokladzvládánírozmanitostíměnícísenepřízně a rizik.Různýmibadatelijsousemzahrnoványcharakteristikynesoucíznaky rysu i stavu (traitandsta-te).Vzásadělzeresiliencichápatjakoosobnostní dispo-

68 | Karel Paulík

zici, stav, proces i výsledek.Vdanémkontextuseovšemuplatňují idalší pojmy srůznýmobsahovýmrozsahem,jakomadaptace, adaptabilitaSOC,hardiness, psychickávariabilitaosobnosti,self-efficacy,LOC,copingapod.,kte-révícečiméněakcentujícíurčitéformálnícharakteristikypsychickýchjevů.Některéznich(SOC,hardiness,adapta-bilita,psychickávariabilitaosobnosti)jsouzamýšlenypří-mo jako koncepce adaptivního zvládání, jiné představujíspíšeněkteréjevysehrávajícívadaptaciurčitoudůležitouúlohuvíceménědílčíspolusdalšímijevy(LOC,self-effica-cy,self-esteem,resiliencevužšímsmyslujakotypnezdol-nostiaj.).Dispozičníhlediskojeakcentovánonapř.vSOC,hardiness, adaptabilitě, ego-resiliency apod., dynamicképrocesuálníhlediskojevícepatrnévpojmechzvládání,co-ping,adaptace.

Pojemadaptacevesmysluprocesupřizpůsobovánípo-žadavkůmdynamickéhoprostředívůbecbezspeciálnější-houpřesněnílzeřaditmezivýšeuvažovanýmipojmyktěmnejobecnějším.Vtakovémsmyslujeadaptabilitaobecnouschopnostípřizpůsobování(adekvátníreakcenazměny).

V domácím odbornémpísemnictví je pojmu resilienceobsahově nejblíže pojem odolnost etablovaný v dané ob-lasti.Vširším pojetí představujedynamickýjevinterakceosobnostníchdispozičníchfaktorůspodmínkamiprostře-dízahrnujícímipříznivéinepříznivévlivy.Obecnězdetedyneníkladendůraznapřítomnostrizikanepřízně,alenenízdeaniomezenínavíceméněstatické,včasepřetrvávajícíosobnostnírysy.Včeštiněsepřiklánímekuplatňovánípoj-muodolnostzejména pro obecné označení předpokladů ke zvládání zátěžových situací (bezohledunamíruzá-těže).Přidetailnímpohledubypakobecnýpojemodolnosti


mohlbýtpodlepotřebyspecifikovánpomocídalšíchpojmů,pokudbyzřetelněakcentovalypotřebnárelevantníhledis-ka.Vkonkrétníchsituacích,kdyjsounačlověkakladenyurčiténárokytadyateď,bypojemodolnostzformálněkla-sifikačníhohlediskaoznačovalspíšeaktuální psychický stav (přechod mezi procesem a vlastností) představujícívýsledek dosavadního průběhu adaptačního procesu (zahrnujícího dosavadní vývoj dispozic za dlouhodobéhoiokamžitéhopůsobeníprotektivníchirizikovýchfaktorůprostředí)avstupní předpoklad dalšího průběhu adap-tace v dané situaci se všemi aktuálními nároky, riziky,ochranami i podporami.

LiteraturaAndresen,K.(2006).Design and use patterns of adaptabi-lity in enterprise systems.Berlin:Gito.Antonovsky,A.(1993).Thestructureandpropertiesofthesenseofcoherencescale.Social Science and Medicine.36,725–733.Antonovsky,A.(1998).Thesenseofcoherence:ahistoricalandfutureperspective.InH.I.Mc-Cubbin,E.A.Thomp-son,A.I.Thompson&J.E.Fromer(eds).Stress, Coping, and Health in Families: Sense of Coherence and Resiliency (s.3–20).ThousandOaks,CA.:Sage.Balcer, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim:Mach.Bartelt,D.(1994).Onresilience:Questionsofvalidity.In:M.C.Wang&E.W.Gordon(eds.).Educational resilience in inner-city America: Challenges and prospests (s. 97–108).Hillsdale,NJ:LawrenceErlbaumAssociates.

70 | Karel Paulík

Bandura,A. (1977).Self-efficacy.Towardunifyingtheoryofbehavioralchange.Psychological Review,84,195–215.Baštecká,B.,Goldmann,P.(2001).Základy klinické psy-chologie.Praha:Portál.Bernard,B.(1995).Fostering resilience in Children.UrbanaIL:UniversityofIllinois.Block,J.,&Block,J.H.(1980).Theroleofego-controlandego-resiliencyintheorganisationofbehavior.In:W.A.Col-lins,(ed.)Minesota symposium of child psychologogy. Volu-me 3.(s.39–101).Hilsdale:Erlbaum,Cohler,B.J.,Scott,F.M,&Music,J.S.(1995).Adversity,vulnerability and resilience: Cultural and developmentalperspectives.In:D.Cicchetti&D.J.Cohen(Eds.).Develo-pmental Psychopathology. Vol. 2: Risk, disorders and adap-tation(s.753–800).NewYork:JohnWiley.Earvolino-Ramirez,M.(2007).Resilience:Aconceptanaly-sis.Nursing Forum,42(2),73–82.Freud,S.(1926).Hemmung, Symptom und Angst. Gesammel-te Werke, Band 14.London:ImagoPublishing,s.111–205.Freudová, A. (2006). Já a obranné mechanismy. Praha: Portál.Gilligan,R.(2000).Adversity,reilience,andyoungpeople:theprotectivevalueofpositiveschoolandsparetimeexpe-riences.Children and Society,14,37–47.Grodberg,E.(1997).A guide to promoting resilince in chil-dren: Strenghtening the human spirit.Haag:BernardvanLeerFoundation.Hladký,A.aspol.(1993).Psychické aspekty zátěže a stre-su.Praha:UK.


Kaplan,H.B. (1999).Towardanunderstandingof resili-ence:acriticalrewueofdefinitionsandmodels.In:M.D.Glantz&J.L.Johnson,(Eds.).Resilience and development. Positive life adaptations(s.17–83).NewYork:KluwerAcade-mic/Plenum.Kebza,V.,&Šolcová,I.(2008).Hlavníkoncepcepsychologieodolnosti.Československá psychologie, 52,2008(1),1–19.Kobasa,S.C.,Maddi,S.R.,&Kahn,S. (1982).Hardine-ssandhealth.Aprospectivestudy.Journal od Personality and Social Psychology.42(1),168–177.Kaplan,H.B.(1999).Towardanunderstandingofresilien-ce:ACriticalreviewofdefinitionsandmodels.In:M.D.Glantz&J.L.Johnson(Eds.).Resilience and development: Positive life adaptations(s.17–83).Dordrecht:KluwerAca-demicPublishers.Křivohlavý,J.(2001).Psychologie zdraví.Praha:Portál.Lazarus,R.S.Frompsychologicalstresstoemotion:Ahis-tory of changing outlooks.Annual Review of Psychology,44,1993,1–21.Luthar,S.S.,&Ciccheti,D.(2000).Theconstructofresi-lience: Implications for interventions and social policies.Developmental Psychopathology 12,857–885.Mareš,J.akol. (2007).Kvalita života dětí a dospívajících II. Brno: MSD. Matějček,Z.,&Dytrych,Z.(1998).Rizikoaresilience.Čes-koslovenská psychologie 42(2),97–104.Masten,A.S.,&Obradović,J.(2006)Competenceandstressindevelopment.In:B.M.Lester,A.S.Masten,&B.McEven(eds.).(2006).ResiliencyinChildren.Annalsofthe New York Academy of Sciences,Vol.1094.Boston:Blackwell,s.13–27.

72 | Karel Paulík

Mikšík,O.(1991).Zjišťování struktury a dynamiky psychic-ké odolnosti a integrovanosti osobnosti.Bratislava:Psycho-diagnostika.Mikšík,O. (2002).Psychologické teorie osobnosti. Praha: Karolinum.Novotný,J.S.(2014).Zdroje resilience a problémy s přizpů-sobením dospívajících.Ostrava:OUFF.Paulík,K.Psychologie lidské odolnosti.(2010).Praha:Gra-daPublishing.Paulík,K.(ed.).(2012)Psychologické aspekty zvládání zá-těže muži a ženami.Ostrava:OU.Pelcák,S.(2013).Osobnostní nezdolnost a zdraví.HradecKrálové:Gaudeamus.Piaget,J.(1970).Psychologie inteligence. Praha: SPN.Rotter,J.B.(1966).Generalisedexpectanceisforinternalversusexternalcontrolreiforcement.Psychological Mono-graphs,80(1),1–28.Ruiselová, Z. (2006). Štýly zvládania zaťaže a osobnosť. Bratislava:UEPSAV.Rutter,M.Resilienceinthefaceofadversity:Protectivefac-torsandresistancetopsychiatricdisorders.British Jour-nal of Psychiatry 1985,147,1985,s.598–611.Rutter,M. Psychosocial resilience andprotective factors.American Journal of Orthopsychiatry,57,1987,s.316–331.Sellgman,M.E.P.(1975)Helplesness: On depression deve-lopment and death.SanFrancicsco:W.H.Freeman.Selye,H.(1983).Thestressconcept:Past,presentandfu-ture.In:COOPER,C.L.(ed.):Stressresearch.NewYork:J.Wiley&Sons.


Šolcová, I. (2009).Vývoj resilience v dětství a dospělosti. Praha:GradaPublishing.Ungar,M.(2004).Aconstructionistdiscourseonresilien-ce.Multiplecomplex,multiplerealitiesamongatriskChil-drenandyouth.Youth&Society.35(3),s.341–365.Ungar,M.(2008).ResilienceGrosscultures.British Jour-nal of Social Work.38(2),s.218–235.Ungar, M., & Liebenberg, L. (2011). Assessing resilienceacrossculturesusingmixedmethods:Constructionofthechild and youth resiliencemeasure. Journal of MultipleMethodsinResearch,5(2),126–149.Vágnerová,M.(2010).Psychologie osobnosti.Praha:Karo-linum.Vaillant, G. E. (1977). Adaptation to life. Boston: Little,Brown.Werner,E.E.(1993)Risk,resilienceandrecovery:Perspe-ctives from the Kauai Longitudinal Study. Development and Psychology,5,503–515.

74 | Lucia Lacková

Protektívne faktory u mladých dospelých z primárnych rodín s nízkou kohéziou | 75

Protektívne faktory u mladých dospelých z primárnych rodín s nízkou kohéziou medzi členmi

PhDr. Lucia Lacková, Ph.D.Katedra pedagogické a školní psychologie, Pedagogická fakultaOstravskéuniverzity

Abstrakt:Medzi odbornou verejnosťou je pomerne často diskutovaná otázka, prečo niektorí jedinci, aj keď sú počas určitej konkrét-nej doby vystavení vysoko zaťažujúcim podmienkam, dokážu situáciu záťaže zvládnuť a vyjsť z nej posilnení, iní však ná-ročné situácie nezvládnu. Čo týmto ľuďom pomohlo? Ide o ur-čité konkrétne faktory? Mnohé osobnosti sa preniesli cez stig-my svojich primárnych rodín a vedú pokojné dospelé životy. Nie vždy vymiznú všetky následky nepriaznivých životných podmienok, o danom človekovi sa však dá povedať, že dospel v adaptovanú osobnosť, a to aj napriek mnohým životným pro-blémom. Čo je teda zdrojom odolnosti u zdravých dospelých jedincov, ktorým predtým neposkytla orientačná rodina pod-mienky pre ich zdravý rozvoj, keď tieto problémy, napriek všet-kým protivenstvám, prekonali?

Kľúčové slová: protektívnefaktory,osobnosť,primárnarodina,kultúra

76 | Lucia Lacková

Vsúvislostispsychickouodolnosťouosobnostijepotrebnéspomenúť faktory, ktoré tlmia účinok individuálnej zra-niteľnosti a nepriaznivých vplyvov okolia. Nevedú nutnekresiliencii.Môžesastať,ženiesúdosťsilnétam,kdejevulnerabilitajedincaveľká,aleboježivotnásituáciaveľmináročná.Vprácismesasústredilipredovšetkýmnafakto-ry,ktorémôžuovplyvniťosobnosťavývinjedincadotakejmiery,žesatietozmenyzačnúvýznamneprejavovaťvjehosprávaní. Nepriaznivé skúsenosti a zážitky z detstva ajzobdobiadospievaniamôžumaťzávažnýnegatívnyvplyvnasprávaniejedincov.Niektorédetiamladistvísúakobychránenípred týmitonegatívnymidôsledkamiasúniminezasiahnutí.Výskumnícisapretovosvojichštúdiáchsú-stredianaodhaľovanieprotektívnychfaktorov.

Wernerová (1989) ich delí do troch skupín:Protektívne faktory osobnosti:Udetívnízkomveku

sútopredovšetkýmvlastnosti,ktorévyvolávajúpozitívnureakciuuľudí,ktorísaodieťastarajú.Detisúmilé,soci-abilné,prispôsobivé.Vpredškolskomvekusauodolnýchdetíprejavujúvlastnostiakosamostatnosťaschopnosťpo-žiadaťopomoc.Vobdobíškolskéhovekuavadolescenciihrávýznamnúúlohuschopnosťkomunikovaťaschopnosťriešiťproblémy.Tietodetimajúobyčajnevytýčenúoblasťzáujmu,ktorejprednostnevenujúvšetoksvojčasavktorejajvynikajú.Tá jeprenichzdrojomsebavedomiaaentu-ziazmu.Protektívnymfaktoromosobnostijetedapozitívnesebaponímanie,pevnýkamarátskyvzťahainternémiestokontroly.

Protektívne faktory v rodine:Jedobré,keďmádieťa,dospievajúcihlbokýemocionálnyvzťahaspoňk jednémuemočne stabilnému človeku z blízkej alebo vzdialenejšej


rodiny.Jeveľmidôležité,abysaprávevtomtovekuvytvorilvjedincovibazálnypocitdôvery.Môžeísťajoinýchľudí,nežsúrodičovskéfigúry.Dôvernývzťahmôževzniknúťna-príkladmedzidospievajúcimastaršímsúrodencomalebomedzidospievajúcimastarýmrodičom.Resilientníjedincisa sami potom starajú o starnúcich rodičov, nemocnýchčlenovrodiny.Zistilosa,žeresilientníchlapcipochádza-júzrodín,kdefigurovalmužskýmodelidentifikácieakdesapovzbudzovalovyjadrovaniecitov.Resilientnédievčatápochádzalivovýskumnýchštúdiáchzrodín,kdesapod-porovalaochotariskovaťnezávislosť,existovalaspoľahliváopora vmatke, v babičke alebo v staršej sestre.Matka,ktorájeúspešná,jeobzvlášťdobrýmpríkladompredcéru(Hernández,1998).

Protektívne faktory v spoločnosti: Dalo by sa vše-obecne hovoriť o sociálnych podporných systémoch, ideopriateľov,pomáhajúcichčlenovzpríbuzenstva,alemôžetobyťrešpektovanáosobnosťučiteľaaleboneskôrkolegovvprácialebonadriadeného.

VýskumPredmetom výskumu bolo zaznamenanie protektívnychfaktorovuprobandovazameraniesanaichprípadnézme-nyvčase.VychádzalismezpríspevkovE.E.Wernerovej(1989,1993)azpríspevkuoprotektívnychfaktorch(Wer-ner,Smith1982).Ideokombináciukvalitatívnejakvanti-tatívnejštúdie.

Výskumné ciele• Zistiťúroveňhierarchierodínprobandovpomocoutestu

rodinnéhosystému(FAST).

78 | Lucia Lacková

• Zistiť úroveň kohézie rodín probandov pomocou testurodinnéhosystému(FAST).

• Zistiť súvislosť osobnostnej štruktúry: neuroticizmus,extraverziuaodolnosťjedincasozameranímnaprípad-né rozdielymedzi probandaminašej štúdie anormounedelenejslovenskejpopulácie.

• Zistiť,ktorékonkrétne faktorymajúúčinokprotektív-nychfaktorovuprobandov.

• Zistiť preferované hodnoty cieľové a inštrumentálneuprobandovpomocouRokeachovhotestu.

Výskumný súborDo výskumu sme vyberali probandov z rodín s vysokouhierarchiou, s nízkou kohéziou a s narušenými spôsob-mikomunikácie.Hierarchiuakohéziurodinysmeposud-zovali podľa výsledkov štruktúrovaných rozhovorov. Odroku2005slúžilnaposúdeniekohézieahierarchierodinyajtestFAST.(Tentotestsmeadministrovalidodatočneajprobandom,ktorínastúpilidovýskumuvroku2001,akozmieňujemevyššie).Podľavyjadreniaprobandovsavro-dináchkomunikovalolenmálo,atovovšetkýchštátoch.Išloopozitívnyvýberprobandov.Všetciprobandi,napriekzáťaži z primárnych rodín, sú v dobe vstupu do výsku-muúspešníštudentiuniverzítavysokýchškôl.Neidevšako reprezentatívny súbor. Uvedomujeme si, že súbor pro-bandovjemalý(poslednýrozhovorboluskutočnenýs303probandami, ktorí vo výskume zostali do roku 2011. 24probandovodišlovroku2009,vroku2010odišlozvýs-kumu217probandov).Snažilismesamapovaťsprávaniejedincovvčase.Najkratšiesledovaniebolo4roky,najdlhšíčasovýúsekje9rokovlongitudinálnehopozorovania.


Tab. č. 1: Probandi z piatich krajín participujúci vo výskume

Krajina Muži ŽenyPočet

probandov spolu

Dĺžka výskumu v rokoch

Česko 53 44 97 10

Slovensko 14 13 27 10

Argentína 71 32 103 6

Chile 11 12 23 6

Španielsko 31 22 53 5

Celkovo 180 123 303 10

Priebeh výskumu1. V prvej časti výskumu sme sa venovali problematike

vplyvu primárnej rodiny na životnú resilienciu osob-nosti.Sústredilismesanaanalýzurodinnýchvzťahovacelkovéhopôsobeniarodinynaosobnostinašichpro-bandov,VŠštudentov (od roku2001–2004) zČRa zoSR,študujúcichnačeskýchaslovenskýchuniverzitáchspočtom341.Všetciprobandibolivybranípozitívnymvýberom.Dolongitudinálnehovýskumusmevšakvšet-kých automaticky nezaradili. Muselo ísť o ľudí, ktoríprežilivminulostizaťaž,nepriazeňživotnýchpodmie-nokvprvejsociálnejskupine,vktorejžili,atovrodi-ne(išloonízkusúdržnosťrodinyavysokúhierarchiuv rodine). V roku v 2005 smeprobandom z výskumuzačatomvroku2001administrovalitestFAST.

80 | Lucia Lacková

2.Výskum mladých dospelých zo skúmaných rodínzČRaSRpokračuje a pridáva sa súbor ľudí zAr-gentíny,atovroku2004.(Toznamená,žeprobandizArgentínyazChileparticipovalivnašomvýskume7rokov.)

3.Vroku2007(január)sazačleňujúdovýskumušpa-nielski vysokoškolskí študenti. Vo výskumnej štúdiismekoncentrovalipozornosťnafaktory,ktorépomá-hajúprobandomprizvládanízáťaževpráciavovzťa-hoch,azameralismesanaosobnostnécharakteris-tiky, ktoré pomáhajú probandom premáhať obdobiazáťažeastresu.Pozornosťsmevenovaliajichhodno-tám.

4.Boliuskutočňovanérozhovory,ktorésmekaždé3me-siaceopakovali.NeskôrbolidoplnenéotestTCI125,Antonovskéhotest„Senceodcoherence“aRokeachovtestcieľovýchainštrumentálnychhodnôt.

5.Analyzovali smesprávanie jedincov za4až10ročnéčasovéobdobie.Následnesmepoznatkyojednotlivýchprobandochspojilidocelkuavyhodnotili.Pozornosťsmevenovalikontextovýmfaktorom,ktorépredchád-zaliurčitý typsprávania.Venovali smesavýskumuminulýchskúseností,predovšetkýmzprimárnejrodi-ny,ktorésavzťahovalikresilientnémusprávaniu.Za-meralismesananájdenieprocesovafaktorov,ktoréuľahčujúvytvorenieodolnejosobnosti,aleajnapopisfaktorov,ktoré tútoodolnosťmohlinarušiť.Ktomu,aby sme mohli vytvoriť evaluačnú longitudinálnuštúdiu,námslúžilinižšieuvedenépsychodiagnostic-kénástroje.


Metódy použité na získanie výskumného ma-teriálu

Štruktúrovaný rozhovorProbandomsazadajúpresneformulovanéotázkystenden-ciouminimalizovaťefektpýtajúcehosanakvaliturozhovo-ru.(Bolzaradenýzdôvodovčasovejnáročnostivýskumu.Časovýpriestor,ktorý smemohli venovať respondentom,bol veľmi obmedzený.V rozhovorochboli použité otvore-néotázky.Otvorenáotázkadávamožnosťzvoliťakýkoľveksmeraakúkoľvekvoľbuslov.)

Test rodinného systému (FAST)PrvépilotnéštúdieFASTsarealizovalispacientmia ichrodinamivambulanciiDetskejadorastovejpsychiatriepriUniverzite vCurychu.Je tofigúrkový test. Ideo znázor-nenierodinnýchvzťahov.Probandznázorňuje,akovnímarodinuarodinnévzťahymedzičlenmi.

„Test rodinného systému prekonáva obmedzenia inýchtechník,tým,žemátridimenzie,kohéziu,hierarchiuafle-xibilitu.” (Sobotková,2005,s.14)Kohézia je tuvyjadrenávzdialenosťoumedzifigúrkami,hierarchiajevyjadrenároz-dielommedzivýškoufigúrok(slúžianatopridanépodstav-cerôznejveľkosti,zktorýchmôžeprobandvyberať).„Špeci-álnepreklinicképoužitiebolipridanéfarebnéfigúrky,ktorébymalirespondentovpovzbudzovaťkvoľnémurozprávaniuoosobnýchvlastnostiachavzťahochmedzičlenmirodiny.Nakoniecboloktestupridaných27otázoknáslednéhoroz-hovorukexploráciirodinnýchštruktúr.”(Sobotková,2005,s.15)„Testsazameriavanazistenieblízkostimedzijednot-livýmičlenmirodiny.Nazisteniefaktu,akýmáktozčlenovvplyvalebomoc.”(Gehring,2001,s.19)

82 | Lucia Lacková

Rokeach test: Test hierarchie hodnôtRokeachstanovilcieľovéainštrumentálnehodnotynazá-kladeštúdia literatúry,aleajpodľasúvislostímedzi jed-notlivými vyjadreniami respondentov. Zmienené hodnotyurčil ako podklad pre testovanie hodnotovej orientácie.Probandomboli prezentovanéhodnoty cieľové a hodnotyinštrumentálne.Vždymaliurčiťprenich6významnýchhodnôt cieľových a 6 významných hodnôt inštrumentál-nych,a toodnajvýznamnejšejažpo (prenich)najmenejvýznamnúhodnotu(najvýznamnejšiuhodnotubodovali6bodmi,najmenejvýznamnúhodnotuhodnotili1bodom).

Test TCI 125Cloninger(1987)popisuje7charakteristíkosobnosti,atovzmysleichvysokéhoalebonízkehovýskytu,zvlášťukaž-dejvlastnosti.

NS (Novelty seeking: vyhľadávanie nového):V:zvedavosť, impulzivita, extravagantnosť, netolerancia

kmonotónii.N:odstup,rezervovanosť,systematickosť,pomalosť.

HA (Harm avoidance: vyhýbanie sa poškodeniu):V:opatrnosť,neistota,pasivita,napätie,pesimizmus,po-

chybovačnosť,unaviteľnosť,plachosť;N:uvoľnenosť, odvaha,dynamickosť, optimizmus,nebo-

jácnosť,odolnosť,dôverčivosť.

RD (Reward dependence: závislosť na odmene):V: citlivosť,vrelosť,sentimentálnosť,oddanosť,sociabilnosť;N:praktickosť,necitlivosť,chlad,odstup,nezávislosť.


P (Persistence: vytrvalosť):V: tvrdo pracujúci, ambicióznosť, výkonnosť, tendencia

presadiťsa;N:neaktívnosť,nedbalosť,lenivosť,jeveľmiťažkéhomo-

tivovať.

CO (Cooperativeness: spolupráca):V:schopnosť vcítiť sa, empatický, sociabilný, tolerantný,

etický,ochotnýpomáhať;N:sociálne netolerantný, kritický, neochotný pomôcť,

deštruktívny.

SD (Self directedness: sebavedenie):V:zrelý,silný,zodpovedný,spoľahlivý,efektívny,sebave-

domý;N:nevyzretý,krehký,obviňujúciiných,nespoľahlivý,ne-

zameranýdobudúcnosti,zameranýnaseba,neschop-nýsledovaťdlhodobéciele.

ST (Self trancendence: sebapresah, sebatranscendencia):V:autentický,pokojný,trpezlivý,tvorivý;N:netrpezlivý, veľmi sebavedomý, pyšný, bez akejkoľvek

pokory.

Test osobnosti: EOD-AIdeopôvodnúpsychologickúpoznávaciumetódu,komplex-nýtestosobnostiHansaJurgenaEysenckaajehomanžel-kySibylB.G.Eysenckovej.Metódajepoužívanávzáklad-nomajvaplikovanomvýskumepreklinickéaporadenskéúčely. Hlavný cieľmetódy je identifikovať dve hlavné di-menzieosobnosti–extraverziuaneuroticizmus(poruchuintegrácieosobnostiaemočnúinstabilitu).

84 | Lucia Lacková

Výsledky výskumu Ciele 1 a 2

Obr. č. 1: Zobrazenia typickej hierarchie a typickej kohézie primárnych rodín probandov a zobrazenia ideálnej hierar-chie a ideálnej kohézie primárnych rodín probandov

Typická reprezentácia Úroveň hierarchieVysokámierahierarchiesavyskytovalavoväčšinerodínprobandov. Probandi zdôraznili, že rodičia mali autori-tatívny prístup. 256 probandov uviedlo, že väčšiumierudominancie prejavoval otec.V47prípadoch, z celkovéhosúboru,bolavysokodominantnámatka.Matkanašlapo-mocprizvládanístarostlivostiorodinuvnajstaršomsú-


rodencovi,atov11prípadoch.V5prípadoch,zovšetkých303rodín,bolapopísanáprobandamiajvysokádominan-ciavočipartnerovi.Jeotázka,akoprávetátovysokámieradominancie jedného z rodičov ovplyvnila následný vývinsprávania probandov voči súrodencom, neskôr spolužia-kom,spolupracovníkom,priateľomapartnerom.

Úroveň kohézieNízkakohéziarodinyuceléhosúboruprobandov.Možnoprávevdôsledkuvysokejrodinnejhierarchiebolasúdrž-nosťčlenovrodinynízka.Prejavovalasatendencioučlenovunikať zo spoločného domova a hľadať si funkčné pria-teľskévzťahymimorodinu.

Ideálna reprezentácia Úroveň hierarchieProbandibyzaideálnupovažovalinízkuhierarchiuvosvo-jej primárnej rodine. Vysokúhierarchiu ani nevyznačili.Ťažkoposudzovať,prečotakuvažujú.Možnoideozážitokz detstva a z dospievania, kde zažili vysokodominantnýprístup svojich rodičov, ktorýneoznačili zanajlepšiu va-riantusprávaniasaknim.Vedia,žeautoritajepotrebná,uviedli však, žepri ichvýchovesapoužívali len rozkazyachýbaldialóg,možnoprávepretozvoliliprirozhodovanítentoextrém:nízkuhierarchiu.

Úroveň kohézieProbandibyza ideálnupovažovalistrednúúroveňkohé-zie,možnozdôvodu,žeprílišnásúdržnosťmôženegatív-neovplyvniťichslobodnérozhodovaniaaslabásúdržnosť

86 | Lucia Lacková

zasepoukazujenanízkeprepojeniemedzi členmi rodin-ného systému, a to akopri riešení problémov, takaj prizdieľaníradosti.

Cieľ 3Súvislosť osobnostnej štruktúry: neuroticizmus, ex-traverzia a odolnosti jedinca so zameraním na prípad-né rozdiely medzi probandami našej štúdie a normou nedelenej slovenskej populácie.

Probandinašejlongitudinálnejštúdiedosahovalinižšieskórevosobnostnejdimenziineuroticizmuanižšieskórevosobnostnejdimenziiextraverzievporovnanísnormounedelenejslovenskejpopulácie.

Test osobnosti: EOD-A

Tab. č. 2: Test osobnosti EOD-A: Porovnanie súboru probandov longitudinálnej štúdie a normou nedelenej

slovenskej populácie

Pre-menná

Long.štúdia NormaEOD t–test

N M S N M S t p VE(EOD) 303 9,71 3,27 390 13,02 5,43 9,94 0,0001 sN(EOD) 303 5,26 2,87 390 11,15 5,06 19,33 0,0001 s

Cieľ 4Konkrétne faktorymajúceúčinokprotektívnych faktorovuprobandovTCI125.


Tab. č. 3: Porovnanie výsledkov probandov longitudinálnej štúdie s normou nedelenej českej populácie VŠ študentov

Pre-menná

Lacková Vašina t-test

N M S N M S t p VCO 303 15,75 1,69 141 17,22 3,44 4,80 0,0001 sSD 303 5,82 1,81 141 14,88 4,77 21,83 0,0001 sST 303 9,37 1,60 141 6,11 3,50 -10,54 0,0001 sNS 303 10,09 2,28 141 9,04 4,68 -2,51 0,013 sHA 303 18,28 1,54 141 10,58 4,27 -20,83 0,0011 sRD 303 11,11 1,82 141 9,07 3,30 -6,85 0,0001 sP 303 4,69 0,61 141 2,17 1,86 -15,69 0,0001 s

Probandi longitudinálnej štúdie dosahujú podľavýsled-kovTCI125vyššíchhodnôtvporovnanísčeskoupopu-láciouVŠ študentov v položkách: ST,NS,HA,RD, P, čoznamená,žesú v porovnaní s českou VŠ populáciou tr-pezlivejší, tvorivejší, impulzívnejší, zvedavejší, opatr-nejší, ambicióznejší a sú viac zameraní na výkon a pre-sadenie sa.

RozhovoryPrimárna rodina probandovZvládanie nepríjemnej situácie v primárnej rodine:

• odchádzaniezdomu,• odchádzaniezašportom,• odchádzaniezaprácou,vlastnépeniaze (predovšet-

kýmvArgentíne),

88 | Lucia Lacková

• hľadanie podpory u priateľov (predovšetkým v Ar-gentíne),

• návšteva psychológa, psychiatra (7 argentínskychprobandovzmieniloužívanieantidepresív).

Iniciatíva / pasivita pri zvládaní problémových situácií:• vysokáiniciatíva(všetciprobandiboliaktívni:„nikto

minepomôže,musímsipomôcťsám“).

Boj so záťažovými situáciami v primárnej rodine:• psychoterapia (predovšetkým v Argentíne, v ČR

avSRniktopsychoterapiuneuviedol,všpanielskomsúborejuzmienililendvajaprobandi),

• šport(uvádzalipredovšetkýmprobandiČR,SR),• práca„načierno“(malinižšíveknež21rokov,argen-

tínskiprobandi).

Súčasná situáciaZvládnutie nepríjemnej situácie:

• rozhovor s priateľom, s partnerom, s rodinnýmpríslušníkom(zmieňujúlenargentínskiprobandi);

• šport (uviedlo 151 probandov zo všetkých štátov: „...keďšportujem,nepremýšľamoproblémoch,sompošportovejaktivitevyčerpaný“;otázkaje,čitoniejelentlačenieproblémovpredsebou),orientačnýbeh;

• pobytvspoločnosti (uprobandovsavyskytoval lenv37prípadoch);

• aktívne riešenie problémov, berú zodpovednosť zaproblémovúsituáciuvšetciprobandi;

• psychoterapia (prípadne antidepresíva, 6 prípadovvposlednomrozhovore,argentínskysúbor).


Osobnostné charakteristiky, ktoré pomáhajú proban-dom zvládať stres:

• schopnosťzačaťodznova,• vytrvalosť,vzdorovitosť.

Vlastnosti, ktoré najviac prispeli k úspechu probandov:• vzdelanie,• pracovitosť,• vytrvalosť.

Pocit zodpovednosti za nesplnené úlohy, prípadne za vzniknuté problémy a neúspechy:

• cítiazodpovednosť(všetciprobandi,môžemeusudzo-vaťnavnútornémiestokontroly).

Cieľ 5Preferovanéhodnoty cieľové a inštrumentálneuproban-dov,Rokeachovtest.

Cieľové hodnoty:• zreláláska,• pocitosobnejistoty,• potešenie,• múdrosť,• vnútornáharmónia,• spoločenskéuznanie.

Inštrumentálne hodnoty:• intelektuálny,• nezávislý,

90 | Lucia Lacková

• rozumový,• schopnýsebaovládania,• zodpovedný,• poslušný.

Obr. č. 2: Zobrazenie výsledkov hodnôt Rokeachovho testu

ZáverAkozmieňujeFrankl (1996,s.91), „to,či traumatický

zážitok,tedazážitokvysokozáťažový,vôbecčlovekuspô-sobí zranenie v podobe trvalého poškodenia, vždy záležínačlovekusamom,najehopovahovejstavbeanielennazážitku,ktorýmuselprežiť.Aďalejpokračuje(2005,s.91):„UžAdler(1991)hovoril,žezávisínačloveku,čiaakosaokolitýmsvetomnecháovplyvniť.“Frankl(2006)dokoncatvrdí,žezaťaženievysokýminárokmiduševnézdraviedo-koncapodporuje.„Vždytoprirovnávamktomu,žestavbu,ktorejhrozízničenie,spevnímetým,žejuzaťažíme.Vopač-nomsmere sa tiežukazuje, žepráve situácieodľahčenia,tedazbaveniačlovekadlhejaťažkejduševnejzáťaže,bývajúzduševnéhohľadiskanebezpečné.Napríkladsituáciapre-pustenia zo zajatia.Nemálo ľudíažpoprepusteníprežiloskutočnúduševnúkrízu,zatiaľčovdobezajatiabolipráve


podtýmtotlakomnúteníataktiežschopní,fyzickyamo-rálne,zosebavydaťtonajlepšieapodaťvýkonnahranicisvojichmožností. Akonáhle však tlakpovolí, človeku toskôr uškodí. Tieto vzťahy v určitom ohľade pripomínajútzv.kesonovunemoc,keďpotápač,ktorýjevytiahnutýprí-lišrýchlozhĺbky,môženásledkomnáhlehopoklesuatmo-sférického tlaku smrteľne onemocnieť.” (Frankl, 1999, s.92)

Myslíme,ževmomente,keďhovorímeoresiliencii,mô-žemeuvažovaťajoakomsidruhupsychickejimunityvočizáťaži, ktorej je jedinec v priebehu života vystavovaný.Detstvoadospievanievrodinesnarušenoukomunikáci-ouavzťahmiurčiteneznamená,žejejedinecuždopreduodsúdenýkzopakovaniusprávaniasvojichvzorov,svojichrodičov.Naopak,pokiaľjejedinecschopnývytvoriťsikri-tickéstanoviskoksprávaniusvojichpredkov,časomsámvyjadrí,žetojepráveto,čonechceaaninebudeopakovať.Opakovanéstretnutiesaskritikou,atoajnekonštruktív-nou, direktívnym správaním, alebo naopak ignorovanímosobnosti,môžeosobnosťdieťaťaadospievajúcehovýzna-mnepoškodiť,atovzmyslestrateniadôveryvo funkčnémedziľudskévzťahy.Pokiaľ jevšak jedinecschopnýuve-domiťsi,žeonnenesievinuzanevľúdnesprávaniesvojichrodičovaberiehoakoichrozhodnutieaprejavzlyhania,slúžiskôrakoprípravanastretnutiesastypomľudívživo-te,ktorínemajúnajdôstojnejšiesprávanieksvojmuokoliuanarušujúsvojímsprávanímmedziľudskévzťahy,ľudskývýkon,aleajpartnerstvá.Jevšakpravda,žetakýtopozi-tívnydopadťažkéhodetstvaadospievaniasadápopísaťlenumaléhopočtuľudí.Predovšetkýmsútoľudia,ktorísinachádzajúnáhraduzasvojichrodičovvinýchľuďoch,

92 | Lucia Lacková

vktorýchvidiapozitívnyvzorpresvojesprávanie,alein-vestujúsvojesilydopráce,koníčkov,abynemyslelinane-vydarenérodinnévzťahy,prípadnepreto,abysavrodinenemuselizdržiavať.Myslíme,že jealenemožnéuvažovaťnad tým,žezaťažujúcedetstvonijaknepoznamenáživotjedinca.Opakovanástresovásituáciavdetstveavdospie-vanínemusí vždynutne viesť k vytvoreniu vulnerabilnejosobnosti,alenaopakskorévystaveniestresovýmsituáci-ámazároveňčastévystaveniestresovýmsituáciámnaučíjedincovsprávaniuvtýchtostresovýchmomentoch.

V posledných rokoch je otázka resiliencie veľmi častodiskutovaná, existuje však lenmálo štúdií, ktorébypo-pisovaliosobnostnúodolnosťumladýchdospelých,ktorípochádzajúzrôznychrodínanárodov.Našaštúdiamalaprispieťkobohateniupoznatkovozmieňovanejproblema-tikeodolnosti,avšakposkytujepredovšetkýmnovépodne-typreďalšieskúmanie.

LiteratúraAdler,N.(1991).International dimensions of organizational behavior.Edinburgh:CollegePublishong.Cloninger,C.R. (1987). A systematicmethod for clinicaldescriptionandclassificationofpersonalityvariants.Ar-chives of General Psychiatry,44(1987),pp.573–588.Frankl,V.E.(1996).Lékařská péče o duši.Brno:Cesta.Frankl,V.E.(2005).Psicoanálisis y existencialismo. Méxi-coD.F.:Breviarios.Frankl,V.E.(2006).A přesto říci životu ano.KostelníVyd-ří.Karmelitánskénakladatelství.


Gehring, T. (2001).The Family systems test. Theory and application.Oxford:PsychologyPress.Hernández,A.(1998).Promoción de la resiliencia a nivel in-dividuela, familiar, escolar, comunitario y de políticas socia-les.BuenosAires:Lumen.Sobotková,I.(2005).Test rodinného systému – FAST. Pra-ha:Testcentrum.Werner,E.E.(1989).High–riskchildreninzounyadul-thood:alongitudinalstudyfrombirthWerner,E.E.(1993).Protective factors and individual resilience.NewYork:Cam-bridgeUniversityPress.Werner,E.E.,Smith,R.S.(1982).Vulnerable but invincible: a longitudinal study of resilient children and youth. NewYork:NcGrawHill.

94 | Veronika Očenášková

Slaďování životních oblastí a copingové strategie ... | 95

Slaďování životních oblastí a copingové strategie u žen pracujících v akademických povoláních

PhDr. Veronika Očenášková, Ph.D.Katedrapsychologie,FilozofickáfakultaUniverzityPalacké-ho v Olomouci

Abstrakt: Příspěvek se zabývá náročností slaďování osobního a profesního živo-ta žen, které pracují v akademických povoláních, a jejich strategiemi zvládání. Vychází z rozsáhlé kvalitativní studie mapující aspekty part-nerské a profesní spokojenosti žen akademiček. Z hlediska výzkum-ného designu byla použita tzv. souběžná vnořená strategie s těžištěm v kvalitativní metodologii (Cresswell, 2003). Hlavní metodou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu se účastnilo 32 žen ve věku 30–52 let, které se věnují akademické profesi tři a více let a žijí mini-málně 3 roky v trvalém partnerském vztahu. Dílčí výsledky výzkumu ukazují, že ačkoliv ženy kladou důraz na svou rodinu a partnerský ži-vot, profesní povinnosti výrazně převažují a dotýkají se jejich osobního života. Konflikt práce – rodina se projevuje zvýšenou únavou, malou podnětností a radostností v osobním životě, nižší partnerskou spoko-jeností a subjektivním poklesem psychické i fyzické kondice. Úspěšné slaďování dvojí role souvisí s reálným vnímáním možností a limitů aka-demické profese, se stanovením priorit, se schopností aktivně odpočí-vat a s asertivitou. Vzhledem k aktuálnosti zkoumané problematiky mají výsledky naší studie bezprostřední praktické využití pro profesně vytížené ženy nejen z akademické sféry.

Klíčová slova: rovnováhaživotníchoblastí,konfliktrolí,strategiezvládá-ní,ženypracujícívakademickýchpovoláních,dvoukarié-rovépartnerství.


1. Teoretická východiska výzkumuVýzkumvycházelpředevšímzliterárníchpramenů,kteréukazujínanesnadnousituaciakademikůapředevšímženvevědě.Soustředilijsmesetakénaproblematikuslaďová-níživotníchoblastíakonflikturolíutétocílovékategorie.Jakjevšakpatrnoiztextuuvedenéhoníže,psychologicképramenya aktuální studie, předevšímkvalitativní pova-hy,stálecitelněchybí,ačsejednáotémavysoceaktuálníapropraxipotřebné.Výraznájepředevšímabsencepsy-chologickýchvýzkumůvoblastizvládánídvojírole.

1.1 Slaďování životních oblastí a konflikt rolíVodbornýchliterárníchpramenechsesetkávámespojmyharmonizacepráceasoukromésféryaseslaďovánímobouoblastí (např.Čermáková,Hašková,Křížková,Linková&Maříková, 2002; Čermáková, Hašková, Křížková, Linko-vá,Radimská&Řeháčková,2002).Výzkumněsenatutoproblematikusoustředilipředevšímsociologovév souvis-losti s budováním kariéry v časově náročných profesíchzhlediskapracovníhonasazení,kamautořiřadíiakade-mickápovolání (Šaldová,2007;Tupá,2007;Vohlídalová,2011). Z psychologů se rovnováhou základních životníchoblastí jako jedenzprvníchzabývalslovenskýpsychologžijícívNěmecku,PeterGröpel(Gröpel,2006,2007;Gröpel,&Dovičovičová,2012;Gröpel,Kuhl,2009).Konfliktmezinároky vyplývajícími z pracovní a osobní, resp. rodinnéoblasti je označován jako rolový či interrolový konflikt.V literatuře se vyskytujehlavně vedvoupodobách: jakokonfliktpráce–rodina(work–familyconflict,WFC),jehožzdrojemjsoupracovnínárokyzasahujícídorodinnéhoži-


vota,ajakokonfliktrodina–práce(family–workconflict,FWC),kdyrodinnépovinnostiznesnadňujíplněnípracov-ních úkolů. Výrazné upřednostňování jedné oblasti vedekzanedbávánídruhéoblasti,cožmájednoznačnýdopadnaspokojenostseživotem(Grőpel,2006).Clarková(2001)uvádí,žerovnováhaživotníchoblastíjevevětšímířeohro-ženapočtemdětí,ječastějinarušovánavpřípadědvouka-riérovýchpartnerství aklesá smnožstvímhodin stráve-nýchvpráci, tedyse zvyšujícímseprofesnímzatížením.BarnettaRivers(1996)podotýkají,žeaž75%všechdvou-kariérovýchpartnerstvísdělujepotížesezvládánímrodin-nýchaprofesníchpovinností.

Kingová(2005)uvádípozitivníanegativnídopadysla-ďováníosobníhoaprofesníhoživotajedincůžijícíchvdvou-kariérovémmanželství.Negativnímidůsledkypracovníchnárokůapovinnostívrodinnémživotějsousyndromvy-hoření,úbytekprofesníarodinnépohody(well-being),pra-covní a životnínespokojenost, častánemocnost, zvýšenádepresivitaadistresvmanželství.Autorkavšakodkazujetakénavýzkumymapujícíbenefityzískanéúspěšnouhar-monizacíprácea rodiny (např.Baruch&Barnett,1986,inKing,2005).Jsoujimivětšípocitnezávislosti,lepšíse-bepřijetí, vyššímíra sebeúcty,bohatší sociálníkontakty,pocitfinančníhozabezpečeníavětšímožnostiprorodinu.

1.2 Strategie slaďování soukromého a profesního života

Strategie slaďování soukromého a profesního života bylyve studiích popsány spíše z hlediska životních strategiížen a ze sociologické perspektivy, zatímco psychologické


aspektyzvládání(tzv.copingovéstrategie)uprofesí,kterésesvýmcharakteremblížíspecifickéakademickéčinnosti,v odborné literatuře zcela chybí.PodleDudové,KřížkovéaFischlové(2006),kterérealizovalyvýzkumstematikouharmonizaceprofesearodinnéhoživotauženmanažerek,všaknenírozhodujícígender,regiončiodvětvípráce,alespíšecelkovýpřístupkpráci,motivaceaživotníhodnoty.

Trendslaďovánípracovníhoaosobníhoživotavšakpo-sunujetémakoběmapartnerům.Vodborné literatuřesedočtemeosdílenézodpovědnosti,vzájemnépodpořepartne-růaklíčovédělběrolíaodpovědnostivpartnerství(Červin-ková,2007;Křížková,2006;Minnotte,Minnotte,Pedersen,Mannon&Kiger,2010).Vekonomickyvyspělýchspolečnos-techsemuživposledníchletechstálevíceúčastnívýchovydětí,ovšemnejvětšínáporpéčestáleležínaženách(Křížko-vá,2006).PodleLippy(2009)otcovétrávísdětmipřibližněstejnýčas,alematkyjsouzodpovědnézanutnéúkoly(péčeo nemocné dítě, domácí práce a výchova dětí). Biologickádanostužen(těhotenstvíakojení)zaručujevětšíčasovouienergetickouinvesticidodětí.Čímjedítěmladší,tímčas-tějisisnímhrajematka(Bierzová,2006).

Sociologové se kroměpodpory v partnerství soustředítakénavnějšípodpůrnéapomocnézdroje.PodleVohlída-lové(2011)jetaképřítomnostprarodičů,zejménababiček,pro současné mladé vědkyně doslova podmínkou jejichčasnéhonávratudopráce.Ukázalose,žeohledněplace-né pomoci v domácnosti je česká společnost stále spíšekonzervativní,neboťdocházíksubjektivnímupocituna-rušovánísoukromíavyvolávánípocituvinyznezvládnutídomácíchpovinností.Druhýmastálestěžejnímdůvodemjsoufinančnímožnostirodin.


1.3 Specifika akademické profese se zaměřením na ženy

Teoretickýmivýchodiskypráceasoučasněmotivyprový-zkumbylavprvní řaděpředevšímspecifikaakademickéčinnostiužen,kterésejívěnují.PodleEnderseaTeichlera(1999)jeakademickáprofesezaměstnánímplnýmprotikla-dů.Najednustranujenapříkladkladendůraznatvůrčísvoboduakademiků,nastranědruhéjetatovolnoststálevíceomezovánazestranystátníchinstitucíčivedeníuni-verzit a fakult prostřednictvím systémů hodnocení, spe-cifikacípublikačníchvýstupůapod.Vzahraničníičeskéliteratuřejeakademickáčinnostnazývánabezbřehou,tzv.„timebind“(Dudová,2008;Hochschildová,1997;Vohlída-lová,2013).Diskutovánjevýznamflexibilnípracovnídoby,který je obecně pokládán za výhodu; při nedostatečnémvymezeníanedostatečnépsychohygienědocházíkzasaho-váníakademickéčinnostidoosobníhoživota.Prácevaka-demické sféře obvykle přesahuje běžnou osmihodinovoupracovní dobua vzhledemk rostoucímpožadavkům rokodrokusílídůraznavýkon.Sílíznepokojenínadtím,žese vědapomalupřeměňuje zposlánínabyznyssobrov-skou konkurencí a s dravým prostředím ovšem za plat,kterýneodpovídápříslušnékvalifikaciakademickýchpra-covníků (Cidlinská& Linková, 2013; Vohlídalová, 2013).Vědecký pracovní trh také představuje poměrně velkounejistotu, kdy se snižuje množství stálých pozic vědec-kýchpracovníkůnaplnýúvazek,kteréjsounahrazoványčasově omezenými postdoktorskými pozicemi s vysokounutností mobility či pozicemi na částečný úvazek, kterévzbuzujíambivalentnípostoje(Dudová,2008;Vohlídalová,2011,2013).


Zdá se, že limity akademické činnosti jsou pociťoványpředevšímženami.Užjennazákladníotázku,kdyjevlastněnejvhodnějšíčasmítdítě,neexistujejasnáajednoznačnáod-pověď,neboťtéměřvždytoprovědkyniznamenázpomaleníakademickéhopostupu,výpadekzrozjetéhovlakuneustálerychlepostupujícívědyavýraznéomezeníproti„mužským“kolegům.Kontinuálnívědeckádráha jepakmožná jediněproženy,kteréserozhodnoubýtbezdětné(Cidlinská,2011;Červinková,2007;Linková,2007).Podobněježenaomeze-ná i co do vědeckémobility, která je vyžadována zejménavpočátcíchakademickédráhy, tedyvobdobí,kdyvětšinažen zvažuje založení rodiny (Cidlinská, 2011; Červinková,2013).Jsouzmiňoványidalšílimity,jakojepostaveníaka-demickéhosvětanamaskulinníchhodnotách,sekterýmiseženyjenobtížněidentifikují(Cidlinská,2011;Linková,Cid-linská,Tenglerová,Vohlídalová&Červinková,2013),odlišnéhodnoceníprácemužůa žen (Benschop&Brouns,2003,inCidlinská,2011)agenderováznevýhodněníženakademi-čekpředevšímvotázcezaměstnávání,výšeplatu,povýšeníakariérníhopostupu(Ferberová&Hoffmanová,1997).

Akademickáprofesemávšakproženytakéurčitévýhodyproslaďovánísrodinnýmživotem.Vpopředístojípředevšímjižvýšezmíněnáflexibilitapracovníčinnosti,kdynenínutnéveškerouprácivykonávatbezpodmínečněpouzenapracoviš-ti,anivnějakpředemstanovenýchhodináchčidnech,ovšempřidodrženípodmínekkvalitněodvedenépráceadodržovánítermínů.PodleClarkové(2001)flexibilitaprácesouvisísros-toucípracovníspokojenostíarodinnoupohodou.Vposlednídoběbylatakérealizovánařadazměn,kteréusnadňujípar-ticipaciženvevědě(započítánírodičovskédovolenévgranto-výchprojektech,např.GAČR,přerušenídoktorskéhostudiazdůvodůrodičovstvíapod.)(Tenglerová,2007).


2. Výzkumný cílHlavnímcílemvýzkumubylozmapovatmíru,aspektyasub-jektivnědůležitéoblastipartnerskéaprofesní spokojenostižen vakademickýchpovolánícha zjistit, zda ženyhodnotístávajícírozvrženíčasumeziosobníživot(partnerství,rodinuavolnýčas)azaměstnáníjakouspokojivé.Vdruhémkrokubylonašímzáměremidentifikovatstrategie,kterétytoženyužívajívezvládánínáročnéprofesnídráhyaosobníhoživota.

3. Metodologie výzkumuJednaloseovýzkums těžištěmvkvalitativnímetodologii.Vrámcipoužitýchmetodsevšakdáhovořitspíšeosmíšenémtypuvýzkumu,kdejevýzkumnýmdesignemtzv.souběžnávnořená(zakotvená)strategie(Cresswell,2003).Kvalitativníikvantitativnídatabylasbíránasoučasně.Přianalýzeain-terpretacivýsledkůbylkladendůraznakvalitativníanalýzu.Kvantitativnídatasloužilaproukotvenívznikléteorie,jakopodkladproutvářeníkategoriíapředevšímkestatistickémuověřenípředpokladůvyvozenýchkvalitativnícestou.

Zkvalitativníchmetodbylovyužitoanamnestickéhodotazníkuvytvořenéhozaúčelemtétostudie,pozorováníapředevšímpolostrukturovanéhorozhovorumapujícíhoživotníspokojenostaživotnípreference,spokojenostajejíaspektyvpracovníoblastiavoblastirodinnéhoživota.Dálebylrozhovorzaměřennaotázkyslaďováníprofesnía osobní stránky života a na strategie zvládání těchtoobousměrnýchnároků1.Bylyzařazenytakédotazníkové

1 Vrámcitohotopříspěvkujsouzpracoványvýsledkytýkajícísepouzeposledníchdvouuvedenýchoblastí.


metody,znichžvýsledkyzeškályprozjišťovánípocitudostatečného množství času pro práci a sociální životWLB-6(Gröpel,2006),zeškálykonfliktupráce–rodinaWFCaškálykonflikturodina–práceFWC(Netemeyer,Boles&McMurrian,1996)jsouintegroványivtomtopří-spěvku.

Rozhovory byly po souhlasu participantek zazname-nány na diktafon. V zájmu zachování etiky výzkumuaochranyosobníchúdajůbylzvukovýzáznamihnedpodoslovnétranskripcirozhovorůsmazán.Jménaúčastnicvýzkumu byla nahrazena kódem, ze kterého bylomož-néodvodit pouze širší odborné zaměření (např. JAZ1 jeparticipantkazoboruzabývajícíhosefilologií–vnašemvýzkumnémsouborubuďanglickou,českouneboněmec-kou). Získaná kvalitativní data byla zpracována na zá-kladěkvalitativníobsahovéanalýzy,tedyprostřednictvímkódování(vizHendl,2008).Průměrnádélkajednohoana-lyzovanéhorozhovorubyla14stran,celkovýobjemtextutedyčinilpřibližně450stran.Kvantitativnídata z výšeuvedenýchškálbylazpracovánazapomocíprogramůMSExcel a IBMSPSSStatistics13.0.Nejprvebyl provedentest normality Shapiro – Wilk test. Normální rozdělenízkoumané populace bylo prokázáno u všech zadanýchškál.Vzájemnoukorelacimezijednotlivýmivýsledkydo-tazníkovýchmetodademografickýchúdajů(věk,seniori-ta,trvánípartnerskéhovztahu,přítomnostmalýchdětí)jsmesepropřevládajícínormální rozdělenídatrozhodliověřitpomocíparametrickéhostatistickéhotestuPearso-novakorelačníhokoeficientu.


4. Výzkumný vzorekZákladním souborem byla populace žen pracujících nastátních univerzitách a výzkumných pracovištích v Čes-kérepublice.Bylyoslovoványženyvěnujícíseakademic-képrofesnídráze(napoziciodbornáasistentka,docentka,profesorka)podobuminimálnětřílet,kteréžijíminimálně3rokyvtrvalémpartnerskémvztahuvjednédomácnosti.Realizujísevevědecké,publikačníipedagogickéčinnosti.

Výzkumný vzorek byl oslovován na základě osobníchkontaktů či emailové korespondence s ženami z akade-mického prostředí prostřednictvím informačního dopisu (n=16),tedymetodouprostéhozáměrnéhovýběru.Dalších16participantekjsmepostupnězískalimetodou„sněhovékoule“,tedynazákladědoporučeníjižzapojenýchpartici-pantek. Intenzivnísběrdatprobíhalodúnoradokvětna2013,zaparticipantkami jsmedojížděli.Sběrdatbyl re-alizovánnajejichpracovišti(n=25),vdomácnostiparti-cipantek(n=3)nebovkavárně(n=4).Postupovalijsmepodleběžnýchetickýchzásadproprováděnípsychologic-kýchvýzkumů(informovanýsouhlas,ochranaanonymityparticipantů,dobrovolnostúčastinavýzkumuaj.).

Dovýzkumubylozapojeno32ženvevěkovémrozpětí30–52let,přičemžprůměrnývěkbyl39,2let.Zastoupeníjed-notlivýchoborůbylorůznorodé:7žensevěnovalofilologii(bohemistika,anglickáfilologie,germanistika),7ženpřírod-nímvědám(chemie,fyzika,biologie),6žensociálnímvědám(psychologie,sociologieaandragogika),6ženpedagogickýmvědám(didaktika,hudebnívýchova,pedagogika,zdravově-da),2 ženyvědámokultuřeaumění (hudebnívěda,kul-turníantropologie),1participantkaoblastihistorickýchvěd(muzeologie),1participantkaprávu,1participantkafilozofii


a1participantkalékařství.Zhlediskaakademickéhierar-chiesejednaloopětdocentekadvacetsedmodbornýchasi-stentek,znichžsedmbyloaktuálněvhabilitačnímřízení.DevětpartnerůmáakademickýtitulPh.D.aosmznichna-dálepracujevevědě.Patnáctpartnerůmámagisterskévyso-koškolskévzdělání,třibakalářskévysokoškolskévzdělání,zbylých pět partnerůmánejvyšší dosažené vzdělání stře-doškolské.Průměrnádélkapartnerskéhovztahuje15,5let.Sedmztěchtopartnerstvíbylobezdětných.Jednaženamělatřiděti,třináctženmělodvědětiajedenáctženjednodítě.

5. Výsledky5.1 Slaďování životních oblastíUkázalose,žeseuženčastějivyskytujekonfliktpráce–ro-dina(n=15)(dáleWFC).Dopadynaživotníspokojenostjsouvšakobecnězávažnějšíukonflikturodina–práce(dáleFWC).Největšíobousměrnénároky,tedyWFCiFWC,jsouuváděnyv souvislosti s nástupemdoprácepo rodičovskédovolené.Skutečnostsubjektivněvyššíhovnímánínárokůužensma-lýmidětmido6letbylapotvrzenaistatistickoucestou(WFC:r=-0,641;p<0,05),(FWC:r=-0,654;p<0,05).

Patnáctženvykazovalovýraznéprofesnízatíženíjaknaúrovnikvalitativníhozpracovánídat,takivpředloženýchškálách.Bylozjištěno,žekonfliktpráce–rodinapředsta-vujezátěžovýfaktorprovztahpartnerů,subjektivnízdra-víiproosobnívolnýčasparticipantek(vizníže).KonfliktWFCjealetakéspojovánskognitivnímpřehodnocovánímprioritveprospěchrodiny,časuspartnerem,zdraví,volné-hočasuaodpočinku,čímžnaopakkespokojenostivosob-nímživotěpřispívá.


Devětženvykazovalovýraznézatíženívesmyslurodina–práce(FWC).Jednalosepřevážněoparticipantkysma-lými,nemocnými či jinaknáročnýmidětmi (např. s dia-gnózou ADHD) a o výrazně individualistické ženy, kterévevětšímířepociťujínepochopenípartneremamajívět-šípocitzávazkuvůčipartnerovi.Partnerskáčijinákrizevosobnímživotěseuparticipantek(n=5)projevilasubjek-tivněvnímanoumenšíspokojeností se životema tenden-cíženklástprioritunapracovnícíleaúspěchyvoblastiprofese.Tytoparticipantkyvšaksoučasněsdělovalyvětšíúnavuanižšímírupsychickéaemočnípohody.

5.2 Dopady konfliktu práce – rodina (WFC)Celkemosmparticipantekuvádíbuďminimálnípociťova-nédůsledkyprovztahpartnerů,nebo jednotlivévýhody,kteréprácevakademickésféřeumožňuje,jakonapř.mož-nost flexibilního přizpůsobení se partnerovi, obohaceníavětší spokojenostvztahuzapříčiněnáosobnostnímroz-vojemauspokojenímpotřebyseberealizaceparticipantkyavětšínutnostdomluvitseaprecizněplánovat.

Negativnídopady jsouvodpovědíchparticipantekčet-nější:

• Nedostatekspolečnéhočasuspartnerem(n=19):„Já ří-kám studentům, že můj manžel je internetový vdovec. Ten partner je fyzicky doma, ale tím, že pracuju a mám moc práce, tak on tam vlastně je, ale de facto není přítomen, protože potřebuju klid na tu svoji práci. Když jsem jako by přešla na univerzitu, tak ty spory byly, ať jako nepracuju, ať se na to vykašlu, ať jdeme třeba ven nebo na kole, ale už si na to zvykl. Teď chodí sám s kamarády teda.“


• Omezenývýběrpartnerajeparticipantkami(n=3)uvá-děn retrospektivně. Problematizované seznamování jepřisuzovánopředevšímomezenémumnožstvípříležitos-tí,problémusladitsespartneremzjinéprofesníoblastiči vzdělanostní kategorieneboobavěmužů ze vzděla-nýchžen.

• Žádnývolnýčasprosebe(n=20):„Je to fakt náročný a je to záběr. Znamená to, že nevíte, co je rtěnka, co je řasenka, protože na to vám nezbývá čas. Za 10 minut, než se namaluju, tak můžu mít umytý nádobí a podobně … K holiči jdu, když už nevidím, cvičení a ty zájmy, vol-nočasové aktivity jdou úplně stranou.“

• Jezmiňován(n=10)nezdravýživotnístyl,sníženáimu-nita, vysoká nemocnost a nedoléčování nemocí, pro-blémy s krční páteří, obezitou, noční běsy, nadměrnáunavitelnostčipsychickérozladyvlivemnárokůakade-micképrofeseišpatnýchvztahůnapracovišti:„Myslím si, že mě profese limituje zdravotně, protože jsem za těch pět let opravdu pocítila, že se mi to projevuje na zdraví. Třeba nemám čas si jít zasportovat, protože prostě člověk už je potom tak unavený, že i když by chtěl, tak se svalí někde doma…“

• Upozaděnírodinyanegativnídopadnarodičovsképo-vinnosti(n=11):„Mám s dítětem velmi pěkný vztah, ale na druhou stranu vidím, že moje dítě taky teď dělalo dok-torát a teď se na to vyfláklo se slovy: ´maminko, já nechci skončit jako ty.́ V tomhletom jsme asi nebyli nejlepším vzorem… Rozhodla se, že bude žít jinak a může to být i reakce na tohle neustálé pracování.“

• Žádnýčasnapřátelejeimplicitnězmiňovánvšemipar-ticipantkami, neboť je obvykle „obětován“ jako první:


„Přátelé od vás vždycky něco chtějí, a když jim nemáte co nabídnout, když na ně nemáte čas, když máte tu rodinu, tak třeba jsou kamarádi, kteří nemají vůbec zájem vidět malou nebo prostě vidět mě, když se potkáme na chodní-ku, tak radši přejdou na druhou stranu za poslední rok.“

5.3 Dopady konfliktu rodina – práce (FWC)Dvacet dva participantek vnímá především kladný pří-nospartnerstvíprojejichprofesi.Partnerskáspokojenostakvalitnízázemívpartnerskémvztahuženámumožňujevětšívýdržavytrvalost,méněrozptýleníavícesoustředěníakoncentracenapráci.Sedmžendokonceuvádíparadox-nípozitivní podmíněnípracovníchúspěchů vdoběpart-nerskékrizenebo jinýchnegativníchudálostí v osobnímživotě:„Mně se to podmiňuje spíše paradoxně, když nejsem úplně spokojená ve vztahu, tak jsem o to milejší a vstřícnější v práci. Jako bych si to kompenzovala…“

Negativnídopadyjsouzastoupenyvmenšímíře(n=10)nežukonfliktupráce–rodina.Konkrétnějsounejčastějizastoupenynásledujícídopady:• Ohledynapartneraarodinu,kdyseženy(n=10)se-

tkávajíspocityukotvenínajednommístěanutnostívo-litmezipartneremapřáteli:„Limituje mě to tedy v tom smyslu, že jsem měla pocit, že mě tady někdo ukotvil. Ale najednou po tom doktorátu tu byl on, partner, a už to nešlo tak, jak to šlo předtím.“

• Třiparticipantkyzmiňovalyzávažnějšíchronickéone-mocněníčipostiženíudítěte,ježvyžadujedlouhodobévyrovnávání,reorganizacidosavadníhoprofesníhoživo-ta,způsobujepsychickounepohoduaomezeníprofesní


činnosti.Zdejsoudopadyvůbecnejdramatičtější:„Tady vznikl jako problém, že ze zdravého dítěte už zdravé dítě není, takže mně je jedno, co se děje v práci, mně je jedno, co se děje v partnerském životě, co se děje v okolí, pro mě je důležité to dítě.“

• Téměřvšechnyženymajícídětihovoříoklesajícípra-covnívitalitěvdůsledkurodičovstvía„zbržděnívědec-kédráhy“.Svěkemdětívšakdopadynaprofesiustu-pujíanaopaksílí tendencezaměřovatsenaprofesníoblast.

5.4 Copingové strategie v rámci zvládání dvojí roleV rámci kvalitativní analýzy rozhovorů a pozorováníbyly zachyceny explicitně i implicitně vyjádřené feno-mény, které se participantkám v průběhu jejich praxeosvědčilyjakoefektivní,nebojealespoňzaefektivnípo-važujísamyparticipantky.Tytostrategiejmenovalypar-ticipantkyjakoodpověďnadotaz,cobynazákladěsvézkušenostiporadilyženámsaspiracívěnovatseakade-mickédráze.

• Seznámení se s charakterem akademické profese: šest participantek považuje za důležité znát nárokyaobsahakademicképráceještěpředvstupemdoaka-demickéhoprostředí:„Pokud tohle chce nějaká žena dě-lat, znamená to, že na ni budou kladený nároky daleko vyšší než na kohokoliv jiného, a chce to dobře si rozmys-let, jestli tohleto všechno tomu chci obětovat, protože ani jedno se nedá jako nějak ošidit. Když ošidíte dítě, co vám z něj vyroste? Když ošidíte práci, tak to taky k ničemu není.“


• Ujasnění priorit a oddanost těmto prioritám:jedenáctparticipantek se shodujena tom, že jedůležitéujasnitsipriorityjaknaobecnějšíúrovniprofesníhočiosobní-hoživota,tedycojevživotěpodstatné,takinaúrovniprofese:„Úplně zásadní je porovnat si, co je důležité, kdy a čemu věnovat ten čas a určitě je důležité to oddělit. Ale je to těžký … Ona ta akademická práce k tomu právě svádí, že maily, ty posudky a teď studenti na to čekají a den má jenom tolik hodin, tak otevřu ten počítač v sobotu …“

• Stanovení pevných hranic osobního a profesního života:devětparticipantekpovažujezaprimární jasnéa pevné vymezení časupro práci a pro osobní, a tedyipartnerskýživot.Kroměčasovéorganizacejenutnéna-stavitiosobníhranicevesmysluasertivity:„Ať si nastaví pevné hranice, ať nejsou zahlceny, přehlceny, převálcová-ny tou profesí, protože tady je obrovská síla těch profes-ních nároků a opravdu to prolézá do osobního života. Ať si to dobře hlídají, aby si udržely svěžest a duševní sílu.“

• Důvěra ve vlastní schopnosti a vytrvalost: podle dvouparticipantek jerovněždůležité jítzastanovený-mi sny s pevnou vůlí, vytrvalostí, vědomím vlastníchschopnostíanevzdávatsekvůlipřekážkámkladenýmzestranyokolí:„Řekla bych, že žena dokáže to, co chce. Že v tomhle je ta deviza žen, že chtějí v té práci něco do-kázat, ale zároveň je pro ně většinou ta rodina důležitá. Dokáží si neuvěřitelně dobře zorganizovat čas, to si mys-lím, že to je nejdůležitější.“

• Správná volba partnera: devětparticipantekseshodu-jenanázoru,žeproefektivníslaďováníprofesearodin-néhoživotajedůležitývýběrpartneraproživot,neboťkvalitnípartnerskývztahjezáklademabazálníjistotouspokojenéhoživota:„Než se žena vdá, měla by si ten pro-


tějšek trošku proklepnout, jestli se to dá snášet. Nějaké signály mít může už před svatbou. Možná to bude znít divně, ale asi bych tam nenechávala nějaký moc velký rozdíl ve vzdělání.“

• Plánování rodiny aneb „není na co čekat“:podletříparticipantekbyženy,kteréchtějímítdětiamajísta-bilního partnera, měly své rodičovství naplánovat naco možná nejnižší věk a začátek akademické dráhy.Důvodemjsoupředevšímvětšípsychické i fyzickésílyvmladšímvěku,menšípohlceníakademickýmprostře-dím a především omezená doba, kdymohou dítěmíttak,abysepředešlozdravotnímrizikům.

6. DiskuzeZahlavníhodnotuvýzkumnýchzjištěnípovažujemejejichaktuálnost,novostasouladspotřebamipraxe.Vzahra-ničníičeskéodbornéliteratuřelzenajítpsychologickéstu-diesryzekvantitativnímvýzkumnýmdesignem(např.Fox,Fonseca&Bao,2011;King,2005;Minnotte etal.,2010;Sweet&Moen,2004)čistudiesociologické,mapujícífeno-ménspíšezhlediskademografickýchcharakteristik,na-stavenírodinnépolitikynebogenderovýchnevýhod(např.Hakimová, 2006; Hochschildová, 1997; Linková, 2007;Tenglerová,2007;Vohlídalová,2010,2011,2013).

NaševýzkumnázjištěnípotvrzujístávajícízávěryMul-lena,Kelleye aKellowaye (2008) čiGröpela (2006). Ženypociťující pracovní zatížení a vykazující konflikt práce –rodina(WFC)projevujízvýšenýsklonkestresu,psychickéifyzickénepohoděamalouradostnostapodnětnost,kte-rámádopadnanižšíspokojenostvpartnerství.Přičemžslaďování profesní a osobní oblasti života je efektivnější,


pokudseobapartneřipodílejínadělbědomácíchpovin-nostíanapéčioděti (srov.Červinková,2007;Křížková,2006;Minnotte,etal.,2010),vzájemněsepodporujíajsouschopnispolečnéhokompromisu (srov.Dudová,Křížková&Fischlová,2006).Vnašemvýzkumusenavícpotvrdilo,žeobousměrnénárokyjsouvnejvětšímířevnímányužensmalýmidětmidošestilet.Genderováznevýhodněnízřej-mětedydopadajínejčastějinatutoskupinužen,bylobyprotovhodnétěmtoženámnástupzpětdopráceconejvíceusnadnit,aťužnaúrovniinstitucí(např.„změkčení“kri-tériívrámcipublikování,výjezdůdozahraničíapod.),takvroviněosobní(např.diskuzenadefektivnímistrategiemizvládání,poradenskáčinnostprotytoženyapod.).

Strategie, které ženy užívají, byly zkoumány spíše zesociologické perspektivy. Jedná se spíše o jejich životnístrategievesmysluceloživotníhosměřovánía„vymezení“se,např.orientacenapráciarodinu,jakuvádíHakimová(2000),nebostrategie specifičtěji zaměřenénaskloubenísrodinouapéčíoděti(Vohlídalová,2011).Podlerozděle-níHakimové(2000)vnaprostévětšiněparticipantkyma-jícídětiuplatňujíadaptabilnístrategii:určitoučástživotavěnujídětem,zbytekse intenzivněvěnujípráci.Vnašemvýzkumusenámpodařilourčitněkolikstrategií,kterédo-savadnízjištěníhloubějirozpracovávajíadoplňují.

Konstruktivnístrategiepsychickéhozvládáníprovyko-náváníakademicképrofesevšakdosudmapoványnebyly.PodleGröpela (2006) jenutné zaměřit vědecký zájemnaidentifikaci osobních strategií, které profesně vytíženýmjedincůmpomáhají,činaopakbráníveslaďováníprofes-níhoaosobníhoživota.Potřebuvýzkumněsezaměřitnaproblematikuslaďováníanaidentifikacicopingovýchstra-tegiíuženvakademickésféřemimojinédokládajíialar-


mující současné výzkumy Sociologického výzkumu AVČR,kteréupozorňujínaomezenémožnostimobility,plně-nípublikačníchvýstupůadalšígenderováznevýhodněníakademičeksmalýmidětmi(Cidlinská,2011;Červinková,2007;Linková,2007;Linkováetal.,2013).

Na základě získaných zkušeností žen akademiček za-pojených do výzkumu se nám podařilo identifikovat ně-kolik efektivních zvládacích strategií, které současnéteorie rozšiřují. Podle participantek by se ženyměly se-známit s charakterem akademické profese, než se do nírozhodnouvstoupit.Tolzerealizovatnapř.rozhovoremseškolitelkou/školitelem či profesně staršími kolegyněmi.Předešlybytakpřípadnému„rozčarování“adošlybykob-jektivnějšímurozhodnutí.Proparticipantky jepodstatnáschopnostvnímatsmysluplnostvprofesníoblasti,kteroulzespatřovatpředevšímvtěchoblastech,kteréjsoupronědůležitéakteréjinaplňují(např.prácesestudenty,vědec-kébádáníapod.).Jednazživotníchoblastívždydominujeamělabytobýtpodleparticipantektastabilnější.Vna-šemvýzkumnémvzorkusesnaprostoupřevahoujednaloo osobní, konkrétně partnerský a rodinný život. Účinnáaproúspěšnézvládáníakademickéčinnostidůležitácestakzvládnutíobousměrnýchpovinnostísetýkástanovováníavymezováníhranic,atojakzhlediskačasovéhouzpů-sobenípovinností(práceodovolených,víkendechčiveče-rech),takizhlediskaschopnostiasertivity.Jednáseodů-ležitýaspektvobraněpředsyndromemvyhoření.Zrádnostakademické profese totiž spočívá především v nediferen-covanémprolínáníhranicmeziosobnímčasemaprofesív neprospěch partnerského a rodinného života, které jepopisovánozahraničními(Hochschildová,1997)ičeskými


sociology (Dudová,2008;Vohlídalová,2013).Jinéstrate-giebylyvícezaměřenénaoblastpartnerskéhofungování.Velmidůležitájeužsamotnávolbaživotníhopartnera.Tenbymělbýtsamostatný,osobnostnězralý,tolerantní,pod-porujícíanápomocný.Výhodou je znalostakademickéhoprostředí.

7. ZávěrČlánekshrnujenejpodstatnějšívýsledkykvalitativnístu-die týkající se slaďování životních oblastí a copingovýchstrategiíženakademiček,kteréjsouoriginálnímaaktuál-nímpříspěvkemvrámcipsychologickéhovýzkumuunás.Vrámcitohotovýzkumubylynazákladěvýpovědíparti-cipanteknavrženy způsoby, jakdvojí roli zvládat efektiv-nějianajakápravidlavrámciúspěšnéhoskloubenídbátpředevším.Ukázalose,žecestakezvládnutíharmonizaceosobního a profesního života vede skrze reálné vnímánímožností i limitůakademicképrofese,uvědoměnísisub-jektivnědůležitýchhodnotvživotě,sebevymezení,důvěruvsebeipartnera,aktivníodpočinekačastrávenýsesub-jektivnědůležitýmilidmi.

LiteraturaBarnett,R.C.,&Rivers,C.(1996).She works, he works: How two-income families are happy, healthy, and thriving. Cambridge:HarvardUniversityPress.Clark,S.C.(2001).Workculturesandwork/familybalance.Journal of Vocati-onal Behavior,58(3),348–365.


Bierzová,J.(2006).Rozdělenídomácíchpracíapéčeoděti.In:A.Křížková,H.Maříková,H.Hašková,&J.Bierzová,Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita (73–86). Praha: SociologickýústavAVČR.Cidlinská, K. (2011). Kvalita nestačí: institucionální pře-kážkygenderové rovnosti vevědě.Socioweb,9,6–8. [cit.5.12.2012] Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=383&lst=118.Cidlinská,K.,&Linková,M.(2013).Ekonomiepříslibu:pra-covnínejistotaagendernapočátkuvědeckédráhy.In:M.Lin-ková,K.Cidlinská,H.Tenglerová,M.Vohlídalová&A.Červin-ková,Nejisté vyhlídky. Proměny vědecké profese z genderové perspektivy (51–80).Praha:SociologickýústavAVČR.Cresswell,J.W.(2003).Research design. Qualitative, quan-titative, and mixed method approaches. ThousandOaks:SagePublications.Čermáková,M.,Hašková,H.,Křížková,A.,Linková,M.,&Maříková,H.(2002).Podmínky harmonizace práce a rodi-ny v ČR.Praha:SociologickýústavAVČR.Čermáková,M.,Hašková,H.,Křížková,A.,Linková,M.,Ra-dimská,R.,&Řeháčková,D. (2002).Na cestě do EU: rovné příležitosti mužů a žen v ČR.Praha:SociologickýústavAVČR.Červinková,A. (2007).Navědeckédráze:příští zastávka„rodičovství“. In:K.Šaldová (ed.),Cesty labyrintem: o vě-decké profesi, soukromém životě a jejich propojování (26–35).Praha:SociologickýústavAVČR.Dudová,R.,Křížková,A.,&Fischlová,D. (2006).Gender v managementu: kvalitativní výzkum podmínek a nerovnos-tí v ČR.Praha:Výzkumnýústavpráceasociálníchvěcí.


Dudová, R. (ed.), (2008). Nové šance a rizika: flexibilitapráce,marginalizaceasoukromýživotuvybranýchpovo-láníasociálníchskupin.Praha:SociologickýústavAVČR.Enders,J.,&Teichler,U.(1999).Povolání vysokoškolského učitele v mezinárodním srovnání.Praha:Centrumprostu-diumvysokéhoškolství.Ferber,M.A.,&Hoffman,E.P.(1997).Areacademicpart-nersatdisadvantage?In:M.A.Ferber&J.W.Leob(eds.),Academic couples: Problems and promises (182–207).Chi-cago:UniversityofIllinoisPress.Fox,M.F.,Fonseca,C.,&Bao,J.(2011).Workandfami-ly conflict in academic science: Patterns and predictorsamong women and men in research universities. Social Studies of Science,41(5),715–735.Gröpel,P. (2006).Rovnováhaživotnýchoblastívovzťahuknaplnenostipotriebaspokojnostisoživotom.Českoslo-venská psychologie,50,71–83.Gröpel,P.(2007).On the theory of life balance.Saarbrüc-ken:VDMVerlag.Gröpel,P.,&Dovičovičová,K. (2012).Pracovnáflexibilitaakonástrojzvyšovaniarovnováhyživotnýchoblastí:Jefle-xibilitavhodnánaozajprekaždého?Československá psy-chologie,56,56–63.Gröpel,P.,&Kuhl,J. (2009).Work-lifebalanceandsub-jectivewell-being:Themediatingroleofneed fulfillment.British Journal of Psychology,100,365–375.Hakim,C.(2000).Work–lifestylechoicesinthe21stcen-tury.Preferencetheory.Oxford:UniversityPress.Hendl,J.(2008).Kvalitativní výzkum. Základní teorie, me-tody a aplikace.Praha:Portál.


Hochschild,A.(1997).Thetimebind:Whenworkbecomeshome and home becomes work. New York: MetropolitanBooks.King, J. J. (2005).Gender ideology: Impact of dual-career couples´ role. Strain, marital satisfaction and life satisfaction. (Nepublikovanádizertačnípráce).TexasA&MUniversity.Křížková, A. (2006). Organizace a zvládání pracovníhoa rodinného života současných rodičů. In: A. Křížková(ed.),H.Maříková,H.Hašková&J.Bierzová,Pracovní a ro-dinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita (35–50).Praha:SociologickýústavAVČR.Linková,M.(2007).Instituce,vědnípolitikyagenderanebjaksezjasněnarýsovanécestystáválabyrint.In:K.Šal-dová(ed.),Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich propojování (18–25). Praha: SociologickýústavAVČR.Linková,M.,Cidlinská,K.,Tenglerová,H.,Vohlídalová,M.,&Červinková,A.(2013).Nejisté vyhlídky. Proměny vědecké pro-fese z genderové perspektivy.Praha:SociologickýústavAVČR.Lippa,R.A.(2009).Pohlaví: příroda a výchova.Praha:Aca-demia.Minnotte,K.,Minnotte,M., Pedersen,D.,Mannon,S.,&Kiger,G.(2010).Hisandherperspectives:Genderideology,work-to-familyconflict,andmaritalsatisfaction.SexRo-les,63(5/6),425–438.Mullen,J.,Kelley,E.,&Kelloway,E.K.(2008).Healthandwell-beingoutcomesofthework-familyinterface.In:K.Ka-rabik,D. S. Lero&D. L.Whitehead (eds.),Handbook of work-family integration. Research, theory and best practi-ces(191–214).London:AcademicPress.


Netemeyer,R.G.,Boles,J.S.,&McMurrian,R.(1996).De-velopmentandvalidationofwork-familyconflictandfami-ly-workconflictscales.Journal of Applied Psychology,81,400–410.Sweet,S.,&Moen,P.(2004).CoworkingasaCareerStra-tegy: Implications for theWorkandFamilyLivesofUni-versity Employees. Innovative Higher Education, 28 (4),255–272.Šaldová,K.(ed.)(2007).Cesty labyrintem: O vědecké pro-fesi, soukromém životě a jejich propojování. Praha: Sociolo-gickýústavAVČR.Tenglerová,H.(2007).Rovnépříležitostimužůaženvčes-kévěděavýzkumu.In:K.Šaldová(ed.),Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich propojování (42–49).Praha:SociologickýústavAVČR.Tupá,B.(ed.).(2007).Dámský gambit: Zahájení akademic-ké dráhy.Praha:SociologickýústavAVČR.Vohlídalová,M. (ed.) (2010).Akademické duety: o profesním a soukromém životě ve vědě.Praha:SociologickýústavAVČR.Vohlídalová,M.(2011).„Nenímožnépřerušitpráciaříct,žetady4rokynebudu“:ostrategiíchkombinaceprácearodi-čovstvívevědecképrofesi.Socioweb,9,3–4.[cit.5.12.2012]Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=te-mata&shw=383&lst=118.Vohlídalová,M. (2013). Vědkyněmezi dvěmamlýnskýmikameny:opodmínkáchkombinacepracovníhoživotaaro-dičovstvívevědecképrofesi.In:M.Linková,K.Cidlinská,H.Tenglerová,M.Vohlídalová&A.Červinková,Nejisté vy-hlídky. Proměny vědecké profese z genderové perspektivy (99–126).Praha:SociologickýústavAVČR.

118 | Jaroslava Dosedlová

Intimita v partnerských vztazích a rodinném systému | 119

Intimita v partnerských vztazích a rodinném systému

PhDr. Jaroslava Dosedlová, Ph.D.PsychologickýústavFilozofickéfakultyMasarykovy univerzityvBrně

Abstrakt:Teoretická studie se věnuje partnerské/manželské spoko-jenosti a jednomu z jejích hlavních determinantů – intimitě. Prochází teoretické konstrukty, které intimitu definují samu o sobě nebo jako podřízenou komponentu konstruktu lásky. V závěru nabízí osm typů intimity nebo osm způsobů interak-ce, které lze využít pro podporu párové, rodinné či přátelské blízkosti ve vztahu.

Klíčová slova:partnerská/manželskáspokojenost,intimita,láska.

Vstupdomanželstvípředstavujevdnešnídoběvýznamnýpřechodovýmezník.Skorovšechnypáryvstupujídotoho-tointimníhosvazkusnadějíaoptimismemavykazujínapočátku velkou spokojenost ve vztahu. Na druhé straněv roce 2012 dosáhla úhrnná rozvodovost 44,5% (Českýstatistickýúřad,2014).Jetosiceméněnežrekordní50%rozvodovostvr.2010,přestomůžemepředpokládat,žeté-měřpolovinamanželskýchpárůzažijevmanželstvítakovýpokles spokojenosti, že se rozhodnou vztah ukončit roz-vodem.Cosedějesmanželskouspokojenostívprůběhuněkolikaletéhosoužití?


V odborné literatuře i v přesvědčeních běžné popula-cesečastotradujetzv.Ukřivkamanželskéspokojenosti.Ukřivkapředpokládávysokoumanželskouspokojenostnazačátkusoužití,kterávšakpočaseklesávlivemzvýšenýchnárokůplynoucíchzpéčeoděti,vlivemnedostatkučasuna partnerské aktivity, nenaplnění některých očekávánía subjektivně nepříjemně prožívaného konfliktu danéhoprotichůdnýminárokyněkterýchsociálníchrolívoblastipartnerské, rodičovské i profesní. Po osamostatnění dětídocházípodletétoteoriekopětnémunárůstumanželskéspokojenosti, která souvisí s posílením partnerské role.Manželémajípříležitosttrávitspoluvícečasua(znovu)ob-jevujízájmyahodnoty,kteréjespojovalyadosudspojují.

LongitudinálnístudieUkřivkumanželskéspokojenostinepotvrzují.VaillantaVaillant (1993) sledovalipo40 letmanželskouspokojenostabsolventůHarvardovyuniverzityajejichmanželskýchprotějšků.Ikdyžmanželsképáryvě-řily,žejejichspokojenostkopírujekřivkuU,veskutečnostilineárněklesala.Kestejnémuzávěrudospěly idalší lon-gitudinálnívýzkumy,mezikterýmimůžemevyzdvihnoutvýzkumVanLaninghamaa jehospolupracovníků.Sledo-vali 1500manželských párů po dobu 17 let.Manželskáspokojenostklesalaspřibývajícími letyvcelémsouboru,adokonceklesalaiporozdělenísouborunasedmkohortpodledélkytrvánímanželstvívkaždékohortězvlášť(Van-Laningham,Johnson&Amato,2001).

Anderson a kol. (2010) reanalyzoval data VanLaning-hmamaajehokolegůazaměřilsevícenavariabilituko-lemhlavnítrajektorie.Zjistil,ženavzdorypotvrzenéobecněklesajícímanželskéspokojenostivčasetéměřdvětřetinyrespondentůvypovídajíostabilníarelativněvysokéspo-


kojenosti.Zacelkovýprůměrnýpoklesmanželskéspokoje-nostizodpovídáasitřetinamanželskýchpárů,jejichžpart-nerskáspokojenostbylanízká jižnazačátkuspolečnéhoživotaapostupněsedálesnižovala.Rozdílymezipáryjsoutedyvýznamnějšínežrozdílyvespokojenostipárůvčase.

Na co se tedy zaměřit, pokud bychom chtěli podpořitmanželskou/partnerskou a přeneseně i rodinnou spoko-jenost?

Současné integrativní přístupy usilují o vymezení zá-kladníchdimenzíkvalitypartnerskéhovztahu.Uvádímejevnásledujícímpřehledu:

Tab. č. 1: Základní dimenze kvality partnerského vztahu v integrativních teoretických přístupech

Bierhoff, Grau (1997)

Fletcher, Simpson, Thomas (2000)

Hassebrauck, Fehr (2002)

Řešeníkonfliktů Spokojenost Shoda, porozumění

Altruismus Závazek IntimitaInvestice Intimita NezávislostBezpečí Důvěra SexualitaLáska Vášeň

Láska

První dva sloupce můžeme označit jako konstrukti-vistické„topdown“přístupy.BierhoffaGrau(1997,podleBanse,Rebetez,2008)podrobilifaktorovéanalýzedimenzeškálměřícíchmanželskouspokojenost,Fletchersespolu-pracovníky (2000, podleBanse,Rebetez, 2008) analyzo-valisoučasnéuznávanéteoretickékoncepty.Hassebrauck


aFehrová(2002,podleBanse,Rebetez,2008)zvoliliem-pirický přístup „bottomup“.Nechali respondenty popsatdobrývztahanásledně jejichvýpovědianalyzovali.Vidí-me,žesejednotlivédimenzeúplněnepřekrývají,přestovevšechmodelechmůžemepozorovatintimituajejíaspektyjako významné faktory ovlivňující partnerskou spokoje-nost.

Intimitajedefinovánajakokonstruktsámosoběijakopodřízenádimenzelásky.Přijejímvymezeníjetřebauva-žovatovztazíchsdalšímiosobnostnímicharakteristikami,jako je sebeotevření, primární vazba (attachment), láskaasexualita.Jechápánajakopodmínkavřelých,blízkýchakomunikačněbohatýchvztahůsdruhými.

Intimita je vyjadřována v každém věku a v mnoharůznýchtypechvztahů.Erikson(1963)ovšemplnouka-pacitupronavázánítrvalýchintimníchvztahůpřiznáváažmladédospělosti,kdeintimitastojíjakovývojovýúkolproti izolaci. Mezi determinanty, které schopnost nava-zovatintimnívztahyovlivňují,lzezahrnoutpartnerskoupercepci,sebeotevřeníakomunikaci,atribučnístyly,pri-márnívazbuzažitouvdětstvíamíruúspěšnéhozvládnu-tí předchozích vývojovýchúkolů,předevšímvybudovánívlastníidentity.

Whitováakol.(1986)hodnotilavrámcipárovéhosou-žitísložkyintimity;podlejejíhopojetíjdeoorientacinavztah,komunikaci,péči,závazekasexualitu.Nazákla-děposouzení zralosti intimních vztahů rozlišuje orien-taci zaměřenou na sebe (self-focused), na sociální roli(role-focused) a na individualizované propojení (indivi-duated–connected).Člověk,kterýjezhlediskaschop-nostidosáhnoutintimityvevztahunezralý, jezaměřen


předevšímnasebeanevykazujezájemodruhélidi.Prostadium intimity zaměřené na sociální roli je typickéstereotypníchovánívyplývajícízpřijetíurčitékulturoudefinovanésociálnírole,teprveúroveňindividualizova-néhopropojenípředstavujezraloufáziveschopnostido-sahovatintimity.Podmínkoujedosaženívlastnídospěléidentityanáslednépropojenísblízkýmčlověkemskrzeintimníkomunikačnístyl.

Pragerová(1995,s.67)intimitudefinujejakopozitivnězabarvenýpsychologickývztahmezidvěmanebovícelid-mi,vekterémpartneřisdílejísoukroméaosobníobsahy.Doporučujeopustitabstraktnítermínintimityavymezitjispíšev termínech intimních interakcí,kterépřinášejídovztahupozitivníemoce,porozuměníasdíleníosobníchob-sahů.

Jako komponentu konstruktu lásky vnímají intimitumnohé teorie.

Rubin(1970,podleFehr,2014)rozlišujetřidimenzelás-ky:připoutání(attachment),péčiaintimitu.Intimitouro-zumísdílenímyšlenek,přáníapocitů.

BerschaidováaHatfieldová(1974,podleFehr,2014)roz-lišily vášnivou (passionate) a přátelskou (companionate)lásku.Vášnivouláskucharakterizujevysokáaktivace,se-xualita,idealizace,extázeačastéemočnízvraty.Centrálníosoupřátelské lásky je intimitaanáklonnost –kapacitaprobezpečný,trvalýadůvěrnývztah.

Vr.1986publikovalSternbergsvoutrojúhelníkovoute-orii lásky.Podletétoteorielzelásceporozumětprostřed-nictvímtřídimenzí–intimity,vášněazávazku,kteréjsou


spoluvzájemněprovázány.Vášeňjezhlediskaemočníhosycenítzv.horkákomponentaasytíjisexuálnípřitažlivost,intimitajeteplákomponentavyjadřujícíblízkostasdíleníazávazekjechladnákomponenta–kognitivnírozhodnutíazáměrzůstatvevztahu.

Hlavní podstatou intimity je podle Sternberga (1986)emocionálnívkladdopartnerskéhovztahu.Dosažení in-timitymezipartneryseprojevujepředevšímnásledujícímicharakteristikami(Sternberg,1988,s.120):

– touhoupřispívatkblahumilovanéhočlověka,– prožívánímpocitůštěstíspolusmilovanouosobou,– vysokýmceněnímsimilovanéhočlověka,– vědomím, že se v případě potřeby lze na druhého

spolehnout,– vzájemnýmporozuměním,– vzájemnýmsdílenímživotůimajetku,– vzájemnýmvyjadřovánímapřijímánímemočnípod-

pory,– důvěrnoukomunikací,– vysokouhodnotoumilovanéhočlověkavživotědru-

hého.

Sternberg(1986)výšezmíněnékomponentyajejichin-terakcepředstavujevgraficképodobě,kdyintimita,vášeňarozhodnutí/závazektvoříjednotlivéstranytrojúhelníku.Tenmůženabývatrůznýchproporcívzávislostinapovazevztahu,kterýznázorňuje.Roleintimityrostevdlouhodo-býchvztazíchspolečněsezávazkem(přátelskáapartner-skáklidnáláska),zatímcovýznamazastoupenívášněpo-stupněklesá.


PerlmanaFehrová(podleLaurenceau,Kleinman,2006)shrnují, že v tomtomnožství různých názorů lze naléztspolečnýprvek.Podlenichvšechnydefinicevyjadřují,žeintimitavychází zpocitublízkostidosaženéprostřednic-tvímkomunikačníhoprocesumezipartnery.Pokudlzein-timitydosáhnoutskrzekomunikaci,nabízísedalšíotázka– čím se liší intimní interakce od jiných typů interakcí.PodlePragerovéaRobertse(2004)jsoutakovékomponentytři:sebeodhalení,pozitivníúčastasdílenéporozumění.

Sebeodhalení (self-revealing) je verbální či neverbál-ní prezentace určitých aspektů vlastního self. V intim-níchvztazíchsidovolímesdělovat iosobní témata,kterávběžnýchvztazíchnekomunikujeme (emocevčetněviny,smutku, strachu, zraněníapod.)Pozitivníúčast (positive involvement)jecharakterizovánaplnoupozorností,kteroučlověksvémupartnerovivěnuje.Zadůležitýryszúčastně-nosti autoři označují takébezprostřednost. Třetí kompo-nentoujesdílenéporozumění(shared understanding),kte-rélzeoperacionalizovatjakoprožitekpoznánípartnerovavnitřního světa, pochopení jehomyšlenek, seznámení sesjehozvykyarituály,fantaziemi,sexuálnímipreferencemiapod.

ReisaShaver(1988)uvedlijakozákladníkamenysvé-hoprocesníhomodeluintimity(proces model of intimacy)sebeodhaleníapartnerskoucitlivost.Významnýmprvkemprodosaženíintimityjeochotaauměnízpřístupnitpart-nerovi svůj vlastní vnitřní svět, sebeodhalení (self-disclo-sure),anadruhéstraněpartnerovasnahaaschopnostsevněmorientovat,přijímathoajednatvsouladusním,tzv.partnerskácitlivost(partner responsiveness).


Intimita je nepochybně významnou lidskou potřebouajednímzhlavníchpředpokladůosobní,partnerskéiro-dinné pohody. Na základě uvedeného přehledu můžemekonstatovat,žejevelmidůležitýmaspektemvztahůmeziblízkýmipřáteli,partneryarodinnýmipříslušníky.Vrodi-něnabývápodobymanželské,rodičovskéasourozenecké.Přispívákespokojenostivevztazíchikjejichstabilitě.Nevšichnimajístejnouschopnostnavázataprohloubitintim-nívztah,nadruhéstraněvšakexistujevícenežjedenzpů-sob,jaktohodocílit.

BanmenaMaki-Banmen (2009)uvádějí osmrůznýchforemintimityčispíšeosmzpůsobů,jaklzeblízkostsdru-hýmčlověkemprožít:1. Emocionální intimita představuje prožitek vzájemné

blízkosti dané sebeotevřením a vzájemným sdílenímosobních témat, prožitků, obav, nadějí, radostí, plánůatd.Zúčastněnípartneřizažívajíblízkost,důvěru,moti-vacivzájemněsiporozumětapodporovatse.Obracejísejedennadruhéhosočekávánímanadějínapřijetíině-kterýchnežádoucíchnebonelichotivýchstránekvlast-níhojáakomunikujíitakovéobsahyjá,kterézůstávajídruhýmlidemskryté.

2. Intelektuální intimitapředstavujespolečnépoznávání,interpretaciapřípadně i tvorbuintelektuálníchobsahů.Pár,kterýnaplňuje tento typ intimity,simůžemepřed-stavitvsituacích,kdysipůjčujíknihy,kterésejimlíbily,apakonichspoluhovoří,diskutujíonějakýchtématechzoblastivědy,techniky,kultury,sportunebopolitiky,sdí-lejívlastnívýzkumnoučipublikačnítvorbuapod.Jedendruhéhopovažujezahodnotnéhopartneraprotytointe-lektuálníaktivityazajímáseojehonázoraspolupráci.


3. Spirituální intimitamůženabývatpodobyspolečněsdí-lenévírynebospolečnéhohledáníživotníhosmyslu,úsilíotranscendencinebozájmuoseberozvoj.Důležitýjepro-žitekMY,prožitekaktivníhopartnerstvínatétocestě.

4. Estetickou intimituzprostředkujespolečněprožívanáradostzestetickýchhodnot.Společnánávštěvagalerie,divadla, koncertu, společně prožívaná krása přírodyneboarchitekturyvedekuspokojení,žetytoesteticképrožitkymůžepárčirodinasdíletažecitlivostprokrá-sujespojuje.

5. Sociální intimitapředstavujesilnějšíprožitekblízkostipartnerůnebocelérodinyvsituacích,kdyjsouobklope-nidalšímilidmi.Lidé,kteřípreferujítentotypintimity,sirádizvouhostyneborádichodínanávštěvynebodospolečnosti.Mezilidmisejimdaříbýtnasebenapojeniještěsilnějinežosamotě.

6. Rekreační intimitumůžemesytitspolečněsdílenýmizájmyneboaktivitami,kterémámeoba(všichničlenovérodiny) rádi.Můžemezažívat společnou radost z jízdynakole,zcestovánínebozpěstováníplodin.Důležitéje,abytatoaktivitabylapozitivněhodnocenaoběma(vše-mi) zúčastněnými partnery; v situacích, kdy se jednastranapouzepřizpůsobujedruhé,kprožitku intimitynedochází.

7. Fyzická intimita zahrnuje všechny fyzické projevyláskyablízkosti,kterénemusímítsexuálníobsahajemožné jebezpečněsdíletnejenvpáru,ale i sevšemidalšímirodinnýmipříslušníky(objetí,pohlazení,dotý-kání,polibekatd.).

8. Sexuální intimita představuje partnerské sdílení se-xualityaradostzesexuálníhokontaktu.


Existují jistěpartnerské/manželsképáry,kterésiuží-vajívšechosmitypůintimitadokážounavoditvšechosmzpůsobůinterakce,jejichžvýsledkemjepřiblíženíazážitekpárovéhočidokonceskupinového(rodinného)self.ProžitekJÁsezměnínapříjemnéMY.Pokudvšakněkterétypyin-timityskonkrétnímpartnerem/partnerkounebojinýmro-dinnýmpříslušníkemzažívatnelzenebonejsouprožíványjako subjektivnědůležité, nemusí ještěbýt vše ztraceno.Uvedeníautořiinazákladěvlastníchširokýchzkušenostíz oblasti párové a rodinné terapie optimisticky soudí, žeprodlouhodoběuspokojivývztahstačírozvíjet3–4formyintimity.Propodporupartnerskéarodinnéspokojenosti,stabilityiresiliencejetojistědobrázpráva.

LiteraturaAnderson,J.R.,VanRyzin,M.J.,&Doherty,W.J.(2010).Developmental trajectoriesofmaritalhappiness inconti-nuouslymarriedindividuals:Agroup-basedmodelingap-proach. Journal of Family Psychology,24,587–596.Banmen,J.,&Maki-Banmen,K.(2009).Práce s páry s po-užitím transformační systemické terapie podle Virginie Sa-tirové.Studijnímateriál.Brno:InstitutV.SatirovévČR.Banse, R., & Rebetez, Ch. (2008). Relation de couple:modèlesthéoriquesetapprochesdiagnostiques.In:M.VanderLinden&G.Ceschi,(Eds.),Traité de psychopathologie cognitive: Tome I – Bases théoriques.Marseille:SolalÉdi-teur,153–174.Český statistický úřad, rozvodovost. [Vyhledáno 1. 11.2014nawww.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost].


Erikson,E.H.(1963).Childhoodandsociety(2nded.).NewYork:Norton.Fehr,B. (2014).Love:ConceptualizationandExperience.In:M.Mikulincer&P.R.Shaver(Eds.),APA Handbook of Personality and Social Psychology: Vol. 3. Interpersonal Re-lations,495–522.Laurenceau, J. P., & Kleinman, B. M. (2006). Intimacyinpersonal relationships. In:A.Vangelisti&D.Perlman(Eds.),The Cambridge handbook of personal relationships. NewYork:CambridgeUniversityPress,637–653.Prager,K.J.(1995).Thepsychologyofintimacy.NewYork:GuilfordPress.Prager,K.J.,&Roberts,L.J.(2004).Deepintimatecon-nection:Selfand intimacy incouplerelationships. In:D.J.Mashek&A. Aron (Eds.),Handbook of closeness and intimacy.Mahwah,NewJersey:LawrenceErlbaumAsso-ciates,43–60.Reis,H.,&Shaver,P.(1988).Intimacyasaninterpersonalprocess.In:S.Duck(Ed.),Handbook of personal relation-ships.Chichester,England:Wiley,367–389.Sternberg,J.R.(1986).Atriangulartheoryoflove.Psycho-logical Review,93,119–135.Sternberg,R.J.(1988).Triangulatinglove.In:R.J.Ster-nberg&M.L.Barnes(Eds.),The psychology of love.NewHaven:Yaleuniversitypress,119–138.Vaillant,C.O.,&Vaillant,G.E.(1993).IstheU-curveofmaritalsatisfactionanillusion?A40-yearstudyofmarri-age.Journal of Marriage and the Family,55,230–239.


VanLaningham, J., Johnson, D. R., & Amato, P. (2001).Marital happiness, marital duration, and the U-shapedcurve:Evidence fromafive-wavepanelstudy.Social For-ces,79,1313–1341.White,K.M.,Speisman,J.C.,Jackson,D.,Bartis,S.,&Costos,D.(1986).Intimacymaturityanditscorrelatesinyoungmarriedcouples.Journal of Personality and Social Psychology,50,152–162.

132 | Danuše Jandourková

Ztráta jako nový začátek | 133

Ztráta jako nový začátekPostřehy z praxe

Mgr. Danuše JandourkováCentrumkomplexnípéčeDobřichoviceCentrumkomplexnípéčeRoseta,Praha

Abstrakt:Početí je začátkem mateřství a rodičovství. Pro někoho zcela přirozené, pro jiného spojené s velkým úsilím a někdy i opa-kovaným neúspěchem. Zamyšlení nad tématem ztráty, a to ve smyslu opakovaně neúspěšných začátků těhotenství (nemož-nosti otěhotnět, opakovaných potratů, opakovaně neúspěšného IVF), přerušení těhotenství ve vyšších stádiích gravidity, mrtvě narozených dětí a úmrtí dětí v krátké době po porodu. Zamyš-lení nad ztrátou jako součástí nového začátku jak z hlediska jednotlivce (matky), tak i rodiny, způsoby zvládání takto obtížné situace jednotlivcem, rodinou i pomáhajícími odborníky.Workshop volně navazuje na předchozí sdělení. Ráda bych se zde podělila o své zkušenosti z praxe. Nabídnu účastníkům části kazuistik rodin, které se se ztrátou dítěte vyrovnávají. Vliv na zvládnutí takové situace má již způsob, jakým s rodinou ko-munikujeme, jak s ní zacházíme již na začátku. Nabídnu téma sdělování nepříznivé diagnózy či nepříznivé prognózy těhoten-ství a možnost nácviku komunikace v takové situaci.

Klíčová slova: ztráta,sterilita,potrat,mrtvýplod,nemocnédítě,pomoc


Životvdnešnídobějecharakteristickýspěchem,velkoutouhoupopermanentnípohodě, snahouvyhýbat senepří-jemnýmsituacímapocitům.Většinaznásmájasnýživot-níplánasamozřejměvelkoupotřebukontrolyvlastněvšehovesvémživotě.Potkáme-lisetedyskrizovousituací,jakoumůžebýttřebaztrátadítěte,jevelmiobtížnésesnívyrovnat.

Životčlověkajejakýmsiřetězcemposobějdoucích,ně-kdyseprolínajícíchudálostí.Každouznichzažívámevně-jakémprostředí,surčitými lidmi,vurčitémvěkuapsy-chickém rozpoložení. Vše je provázeno emocemi. Každánašezkušenostovlivňujenašebudoucíudálosti,to,jakjebudemeprožívatavyrovnávatsesnimi.Každouudálostvživotějetedytřebaprožít,zpracovat,přijmoutazkuše-nostznívyužítpozději.Dalobysetedyříci,žepokudztrá-tudítětenezpracuji,neumístímdořetězuživotníchudálos-tí,pakzůstává,dalobyseříct,visetnadživotemjedincenejakovyužitelnázkušenost,alejakostín,kterýnedovoluje„jasné“přožívánípříštíchudálostí.

Tématem ztráty se zabývala Elisabeth Kubler-Rosso-vá,kterávroce1969publikovalavesvéknizeOn Death and Dying modelprocesuvyrovnávánísesumíráním,kte-rýnejdříve popsalau lidí trpícíchnevyléčitelnounemocíaumírajících.Později jejvšakaplikovalavpopisuvyrov-návanísepraktickysjakoukolivtragickouosobníztrátou.

JednotlivéfázevyrovnávaníseseztrátoupodleKübler–Rosové:1. Popírání/šok (denial)Popíráníjeprojedincepouzedočasnouobranou.Jdeošo-kovoureakci,kterámůžetrvatrůznědlouho.Dotyčnýsenechcesnastalousituacísmířit.Zároveňhopopřeníchrá-nípřed„rozpadem“.Dočasnějetedyžádoucí.Vpéčiotakto


zasaženéhojedincejetřebamysletzejménanato,žejepronějvelmitěžképřijímatjakékolivdalšíinformace.Iprotojedobrénepříznivézprávysdělovatzapřítomnostijinéblízkéosoby,případněseknimvrátitpozději,poodezněníšoku.

Nejčastějšímyšlenky: „Tohle se nemůže dít, nemně.“„Někdosespletl,tomusíbýtomyl.“„Zdásemito.“

2. Hněv/agrese (anger)Vtéto fázi jeodotyčnéhovelmi těžképečovatvdůsledkujehopocitů vztekua závisti. Jedinecmůžepřestat spolu-pracovatakomunikovatsezdravotníky,péčeonějjevtétofázivelmiobtížná.Postiženýčastohledáviníkasvésituace.Hněvmůžeobrátitvůčisobě,častějihovšakobracísmě-remven.Protosevtutochvílizdávelmivýhodnépřizvatdotýmuošetřujícíchnezávisléhoodborníka(např.psychologa).

Nejčastějšímyšlenky:„Pročjá?Tonenífér!“„Pročsetodějemně?“„Kdozatomůže?“

3. Smlouvání (bargaining)Tatofázezahrnujenaději,žejedinecmůženějakýmzpůso-bemzměnitsituaci,vrátitčas.Přemýšlí,coměludělatji-nak,obracísekvyššímoci,snažísenajítnějakévysvětlení(mápocit,žebysemuuleviloodbolesti).

Nejčastější myšlenky: „Dám všechny své peníze za...“„Vzdámsesvépráce,koníčků,kamarádů,když…“

4. Deprese (depression)Běhemčtvrtéfázesijedineczačínáuvědomovatsvouztrátuajejíneměnnost.Můžebýtmlčenlivý,odmítatnávštěvy,trá-vitvětšinučasuvpláčiatruchleníspocitystrachu,úzkos-ti,smutkuabeznaděje.Jednáseodůležitéobdobísmutku,kterémusíproběhnout,jetřebahoupostiženéhoakceptovat.


Nejčastějšímyšlenky:„Jsemtaksmutná,pročsesčím-koliv obtěžovat?“ „Přišla jsem o dítě, nic nemá smysl.“„Kdyžnebudumatkou,nemásmysldálžít.“

5. Smíření (acceptance)Vtétofázisejedineczačínávyrovnávatsesmrtí,ztrátou.Docházíkpsychickémuuvolnění,jedinecjeschopenspo-lupracovatamysletsměremkbudoucnosti.

Nejčastějšímyšlenky:„Budelíp.“„Odpočinusiapoku-símeseodalšítěhotenství.“

Jednotlivéfázenemusíprobíhatvdanémpořadí,někte-résemohouopakovatamohoutrvatrůznědlouho.Pokudsestavpo4–5měsícíchodudálostinelepší,jezpravidlanamístěvyhledatodbornoupomoc.

Mluvíme-lioztrátědítěte,praxeukazuje,žesituací jezpravidla postižena celá rodina ženy. Jednotlivé fáze vy-rovnávání se se ztrátouprobíhajíu všech zúčastněných,probíhajívšakvrůznémpořadíatrvajírůznědlouho.Tomůžeprocesvyrovnáváníseseztrátoudourčitémírykom-plikovat.Jetřebamyslettakénato,žeprojevyzármutkuuženamužůseliší.Uženprobíházármutekvícemani-festovaně,umužůspíšelatentně.Vsituaciztrátyječastovelkápotřebapodporyokolí(rodiny,přátel)azároveňten-dencevyhýbatsekontaktusnimi.

Rádabychzmínilaztráty,sekterýmisevpraxisetká-vám.Chtělabychzdebeznárokunaúplnostzmínitnejčas-tějšísituace,kterýmiženyvobdobíjejichztrátyprovázím,reakcežennaněaněkdeidůležitáupozorněnípomáhají-címproprácisnimi.

Jsouto:• sterilita,• interrupce,


• opakovanéspontánnípotraty,• indukovanýpotratprovrozenouvývojovouvaduplodu,• narozenímrtvéhodítěte,• narozenínemocnéhodítětečidítětesvrozenouvývojo-

vou vadou.

SterilitaZasterilitujepovažováno,pokudženaneotěhotnídojedno-horokuodzačátkusnaženíseootěhotnění.V tétosituacisezačínajíobjevovatpocityviny,poklessebevědomí.Docházíknarušenísexuálníhoživota,khledáníviníkavpáru.Ženaosobězačínápochybovat,objevujísemyšlenkynaneschop-nostpočít,býtmatkou–docházíkekriziidentity.Ženaztrácípocitkontrolynadplánovánímsvéhoživota.Pokudsedosta-vímenstruace,prožívá ženapodobnépocity jakopopotra-tu.Truchlí,alesociálníoporajemalá.Docházíkvýkyvůmemocí,střídánísmutkuanaděje.Jetřebavytvořitprostorprotruchlení,jetřebazvažovatpřestávkyvterapiisterility.Vte-rapiiseobjevujíiženy,kteréjsouklientkamicenterasistovanéreprodukceakterésamycítípotřebuzvolnitvesnazeootě-hotnění,dostávajísepocitovědorozporusfilozofiíněkterýchtěchtocenterzařídittěhotenstvíproklientkuconejrychleji.

InterrupceProžívání ženypo interrupci sepřílišneliší odprožívánív situaci spontánního potratu i přes to, že se k ní ženadobrovolně rozhodla. Zpočátku cítí úlevu. Následuje šok– odlidštění jako obrana a pakuvědomění si, že to bylojejídítě.Častomůžemeuženvidět jakésivnitřnístrnutí(psychickávyčerpanost,neschopnostvnímataanalyzovat


svépocity), velmičastýmmechanismemobrany je racio-nalizace.Vtétosituaciženaasinejvícetrpínedostatkemsociálníopory.Svýmokolímjeněkdyodsuzována,ostatnísedomnívají,žekdyžsekukončenítěhotenstvírozhodlasama,jediné,cocítí,jetedyúleva,aprotonenítřebaonipečovat.Ženanaproblémzůstáváčastosama.Svousitu-acičastořešíhyperaktivitoudomaivpráci,někdyseobje-vujezneužíváníalkoholu,drog.Velmiohroženajezatěchtookolnostístabilitapartnerskéhovztahu.

Opakované spontánní potratyIzdeženazažívápocityztrátyasmutku.Smutekjepodob-nýsmutkupřiztrátějižnarozenéhodítěte.Pozorbychomtedymělidátzejménanabagatelizovánísituaceženy.Vpo-předíjsouobavy,zdavbudoucnostidokážetěhotenstvído-nosit.Je třebavysvětlit, žeobavse zcela zbavitnemůže,můžealepracovatna tom,abyobavy vpříštím těhoten-stvíbylyconejmenší.Smířenísesesituací,jejípřijetí,časarozuměnísituaci(dostatekinformacíopříčináchpotratu–známe-lije–aoprůběhudalšíhotěhotenství)mohouna-pomáhatkredukcistrachuaúzkostivdalšímtěhotenství.Spontánnípotratmůžebýtspojenněkdyisprvotnímpoci-temúlevy,kteroupakalestřídajípocityviny(potratproto,žesidítěnepřály,nejsoutaksmutné,jakokolíočekává…).

Indukovaný potrat pro dítě s vrozenou vývojovou vadouVevelmisložitésituacisenacházejíhlavněženy,pokudseuplodujednáovaduseživotemslučitelnou(např.morbusDawn).Vefázirozhodováníseoukončenítěhotenstvíjetřeba


ženuujistitvtom,žebudemejakékolivjejírozhodnutírespek-tovat.Důležitéjerozhodnutíženynesoudit,zůstatneutrální.Ženyvtétosituacimajístrachzespontánníhoporodu,ně-kdymajítendencisemuvyhnoutžádostíoporodcísařskýmřezem.Tonenídobréjednakzlékařskéhohlediska,aleanizhlediskapsychologického.Promožnévyrovnáníseseztrá-toudítětesejevíjakodůležitéceloukrizovousituacíprojít.Porodvnarkózebymohlpřispětkprotrahováníobrannýchmechanismůvytěsněníčipopření.Tobymohlokomplikovatcelýprocesvyrovnáníseseztrátoudítěte.Uženseobjevujívelkéobavyzdalšíhonezdaru.Iprotounichmůžemevnímatvelkoupotřebuvysvětlenípříčinnemocičivadyplodu.

Porod mrtvého ploduJakovelmidůležitéprovyrovnáníseseztrátoudítětesejeví rozloučenísesdítětem.To ječastokomplikovánozestranyzdravotníkůtím,žetatomožnostneníženěnabíd-nuta,azestranymatkydítětetím,žesenacházívobdobíšokuarozloučenísdítětemodmítá,nechcesesjehoztrá-tousmířit.Mápocit,žekdyžhoneuvidímrtvé,takmrtvénení.Většina ženalepozději sděluje, žekdyby semohlyznovurozhodnout,orozloučenísdítětembystály.Pokudkněmu tedynedošlo, jedobrépomoci rodičůmpřipravitjinýrituálrozloučenísesdítětem.Zaprospěšnépropoz-dějšípřijetíztrátydítětepovažujito,pokudmohourodičezískatpamátkunadítě(vněkterýchporodnicíchsepoři-zujífotkydítěte,otiskručkyčinožky,pramínekvlasů…).Izdeseobjevujevelkápotřebazjistitdůvodúmrtídítěte.Velmičastosealepříčinuúmrtínepodařízjistit.Tomůžekomplikovatprocessmířeníseseztrátoudítěteaprocespřípravynadalšítěhotenství.


Narození nemocného dítěte, dítěte s vrozenou vývojovou vadou

Ivtétosituaciprobíhajíjednotlivéfázevyrovnávánísesezávažnousituací.Někdyzpočátkudocházíkodmítánídítěte.Pourčitédoběsekněmuženavracíčastospoci-ty viny, že ho nejprve odmítla. To někdy vede k potřeběodčiněníformounadměrnépéče,vedoucíčastokvyčerpá-nímatky.Velkýmtématemv tétosituaci je rozhodování,zdasivpřípadětěžkéhopostiženídítěvzítdomů,nebohoumístitdoústavu.Izdeplatíprozdravotníkyto,žebyroz-hodovánírodinynemělihodnotit.Jedobréjeujistit,žejenonisamimohousvousituaciposouditažemyjevjejichrozhodnutípodpoříme.Podobnětěžkéjevpřípaděnemocidítěterozhodování, jestli taktopoškozenédítě léčit,neboneléčit.Vpřípadě,žedítěumírá,jsourodičedítětevysta-venirozhodování,zdapřiúmíráníasistovat.Opětjetřebaříci,žepřivyrovnáváníseseztrátoudítětesejevíjakožá-doucíbýtsdítětemvdoběsmrti.Naprovázenídítětevob-dobíumíránímůžemerodičepřipravit,můžeme jimtakénabídnoutsvoupodporuaprovázení.

Domnívám se, že ve většině případů by měl psycho-logickou podporu ženy v situaci ztráty dítěte poskyt-nout dobře proškolený zdravotnický personál. Zásahu psychologa je třeba v případech, kdy proces vyrovná-vání se se ztrátou dítěte probíhá protrahovaně a nebo psychický stav ženy brání nutné lékařské péči o ni.

O autorech | 141

O autorech

PhDr. Jaroslava Dosedlová, Ph.D. PůsobívPsychologickémústavuFFMUvBrněodr.1997,kde přednáší sociální psychologii, aplikovanou sociálnípsychologii,psychologii zdraví, transakčníanalýzuavy-branépsychoterapeutickésměry.Vevýzkumusezaměřujenatématasociálníkogniceapsychologiezdraví.Absolvo-valapsychoterapeutickývýcvikvsystémovězaměřenéte-rapiiModelrůstudleV.Satirové(MOVISA).

Kontakt: PhDr.JaroslavaDosedlová,Ph.D.PsychologickýústavFFMU,BrnoArneNováka160200BrnoE-mail:[email protected]

Mgr. Danuše JandourkováKlinická psycholožka, pychoterapeutka, pracuje jakovedoucí psycholožka CKP Dobřichovice a CKP RosetavPraze.Organizujekomplexnípsychosomatickávyšet-ření,nabízíindividuální,párovouirodinnoupsychote-rapiisezaměřenímnapsychosomaticképacienty.Praco-

142 | O autorech

valajakoklinickápsycholožkanagynekologicko-porodnickékliniceVFNvPraze,kdesevěnovalazejménaženám,kterébylyvsituaciztrátydítěte,aonkologickýmpacientkám.

Kontakt:Mgr.DanušeJandourkováCentrumkomplexnípéčeDobřichoviceNaVyhlídce58225229DobřichoviceE-mail:[email protected], [email protected]

PhDr. Lucia Lacková, Ph.D.Vystudovala klinickou psychologii v Olomouci, v letech2005–2006pracovala pro Personálně-psychologickou agen-turuROCOvMendoze(Argentina)jakopsycholožka.Vletech2006–2007sevěnovalapedagogickéavýzkumnéčinnostinaUniversidad de Congreso (Argentina). V téže době působilajako koordinátorka mezinárodních vzdělávacích programůERASMUS.Odsvéhonávratuvroce2008aždosudpůsobínaPedagogickéfakultěOstravskéuniverzityvOstravě,jakoodbornáasistentkanakatedřepedagogickéaškolnípsycho-logie.LucieLackovápřednášelaopakovaněnazahraničníchuniverzitáchavěnujesepublikačníčinnosti.LuciaLackovásevěnujeproblematice rozvojeosobnostníresilience,konkrétněrozvojiflow,kteréjejednímztermí-nůpozitivnípsychologie.SpolupracujenarozvojiprogramůkoučováníveŠpanělskuavArgentiněpomocísystemické-hokoučováníametodyGrid,kterápředstavujezpůsob,jakvztahyhodnotitvěcněasjistotou.

O autorech | 143

Kontakt: PhDr.LuciaLacková,Ph.D.Katedrapedagogickéaškolnípsychologie,Pedagogickáfakul-taOstravskéuniverzityFrániŠrámka370900Ostrava–MariánskéHoryEmail:[email protected]

PhDr. Veronika Očenášková, Ph.D. Narodilasevroce1984vHustopečíchuBrna.VystudovalajednooborovoupsychologiinaUniverzitěPalackéhovOlo-mouci. V roce 2014 obhájila doktorskou disertační prácivoboruklinicképsychologienatémapartnerskéaprofesníspokojenostiženvakademickýchpovoláních.Vroce2013bylahlavnířešitelkouprojektuPartnerskáspokojenostženv akademických povoláních (IGA, FF UP). Výzkumně sezabývalataképroblematikousingles,kyberšikanyapěs-tounské péče. Je spoluautorkou knihy Pěstounská péčeočimadospělých,kteřívnívyrostli.Nakatedřepsycholo-gievsoučasnédoběvyučujepředmětypatopsychologiedětíainterakčnípsychologickývýcvik.Odroku2012pracujetakéjakoškolnípsycholožkanastředníškole.

Kontakt: PhDr.VeronikaOčenášková,Ph.D.Katedrapsychologie,FilozofickáfakultaUniverzityPalacké-ho v OlomouciKřížkovského1077180OlomoucE-mail:[email protected]

144 | O autorech

Prof. PhDr. Karel Paulík, CSc.Karel Paulík vystudoval jednooborovoupsychologii naMa-sarykověuniverzitěvBrně.Postupnězískalvědeckouhod-nostCSc.,(PsychologickýústavČSAVPraha),habilitovalsevoboruobecnápsychologie(MUBrno)aškolníaporadenskápsychologie (UPOlomouc)aprofesoremsestalvoborupe-dagogickápsychologie(UMBBanskáBystrica).Vícenež30letpůsobí jakovysokoškolskýučitel vČRanaSlovensku.VsoučasnédoběpřednášínakatedřepsychologieFilozofickéfakultyOstravskéuniverzityvOstravěaprovozujeporaden-skoupraxi.Jeautoremřadyodbornýchknih,studiívčaso-pisechasbornících.Věnujeserovněžposuzovatelskéaex-pertizníčinnostiapřispívátakékpopularizacipsychologievmédiích.Ječlenemodbornýchstavovskýchorganizacíabyladosudječlenemněkolikavědeckýchradvysokýchškol.

Kontakt na autora:Prof.PhDr.KarelPaulík,CSc.Katedrapsychologie,FilozofickáfakultaOstravskéuniverzity70103Ostrava,Reální5E-mail:[email protected]

doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.Doc.PhDr.IrenaSobotková,CSc.vyučujenakatedřepsy-chologieFilozofickéfakultyUniverzityPalackéhovOlomou-ci.Zaměřuje sehlavněnapsychologii rodinya vývojovoupsychologii.Vpraxisedlouhodoběvěnuje individuálnímuarodinnémuporadenství,metodickéčinnostiavzdělávánívnáhradnírodinnépéči.Výzkumněsesoustředínaproble-matikurodinnéresilience,rodinnéhofungování,narodinnévztahy,partnerstvía rodičovství.Publikovala řaduodbor-

O autorech | 145

nýchčlánků,kapitolvkniháchaněkolikknih.Ješéfredak-torkou odborného elektronického časopisu E-psychologie,kterývydáváČeskomoravskápsychologickáspolečnost.

Kontakt: doc.PhDr.IrenaSobotková,CSc.Katedrapsychologie,FilozofickáfakultaUniverzityPalacké-ho v OlomouciKřížkovského1077180OlomoucE-mail:[email protected]

Froma Walsh, MSW, Ph.D.FromaWalsh,MSW,Ph.D.,jejednímznejznámějšíchsvě-tovýchexpertůnarodinnouresilienci.Vyvinulanaresili-enciorientovanýakomunitnězaloženýpřístupkposilová-nírodin.Jeurčenrodinám,kteréseocitlyvkrizipoprožitítraumatuneboztráty,rodinám,kteréjsouvrozvratu(poseparaci,rozvodunebomigraci)arodinám,kteréčelívlivupermanentníhostresu(nemoc,postiženíneboekonomickéstrádání).JejíFamilyResilienceFrameworkješiroceapli-kovanýpřiintervenciavprevenci.DoktorkaWalshjespoluzakladatelkouajednouzředitelekCentraprorodinnézdravívChicaguaemeritníprofesor-kounaUniversityofChicago.Vneposlednířadějelicen-covanouklinickoupsycholožkouasupervizorkouAAMFTpřístupu.Jeautorkouvícenež120publikací,mj.mono-grafiePosílenírodinnéresilience(2006,2011),Spirituálnízdrojevrodinnéterapii(2009),Žítpoztrátě:Smrtvrodině(2004)amnohýchdalších.E-mail:[email protected]éstránky:www.ccfhchicago.org

146 | Abstracts

Abstracts | 147

Abstracts

A Family Resilience Framework: Principles and Applications

Froma Walsh, Ph.D.UniversityofChicagoE-mail:[email protected]

Abstract: A family resilience framework focuses research and practice on key variables that promote resilience in families facing ad-versity. Family resilience is the ability of the family system to rebound from crisis, trauma, and loss; navigate disrupti-ve transitions; and rise above chronic multi-stress conditions. A collaborative family resilience-oriented approach identifies and strengthens relational processes and draws on extended kinship, community, socio-cultural, and spiritual resources for coping, adaptation, and positive growth in response to serious life challenges.

Key words:familyresilience.

148 | Abstracts

Family Functioning and Family Resilience: Researches for Practice

doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.Department of Psychology, Philosophical Faculty, PalackýUniversityinOlomoucE-mail:[email protected]

Abstract: The article deals with current topics in family psychology: he-althy family functioning, family stress and coping and family resilience. It gives an overview of the main concepts in this area. It focuses on the importance, tradition and selected re-search results. Department of Psychology, Palacký University in Olomouc was one of the first centres in the Czech Republic, where the research of family resilience in the 90s of the 20th century began and still continues. We understand family re-search as a prerequisite for improving of professional services for families in many areas of practice.Experts in the field of social sciences expect that families will have to face increasing demands in the future therefore we consider the family research as one of the priorities. The issue of family resilience belongs, together with the issue of domes-tic and social violence and issue of family caring, to the most pressing challenges.

Key words:familypsychology,familyfunctioning,familyresilience,re-search,practice.

Abstracts | 149

Phenomenal and Conceptual Aspects of Resilience

Prof. PhDr. Karel Paulík, CSc.FacultyofArts,UniversityofOstravaE-mail:[email protected]

Abstract:Theoretical study provides a more general reflection on the re-silience as a phenomenon of the area relating to the reconci-liation of man with the burden focusing on some of the wider psychological context of this phenomenon and some of the con-ceptual and terminological problems with regard to the possi-bilities of their solution. In the field apply the variol concepts highlighting the different characters of resisting the loads and there are also differences in the metodology applied in the re-search and the conditions for the terminological unification have not yet created.

Key words:stress,resistence,resilience,adaptation,coping,burden.

150 | Abstracts

Protective factors in young adults from primary families with low cohesion among members

PhDr. Lucia Lacková, Ph.D.DepartmentofEducationalandSchoolPsychology,FacultyofEducation,UniversityofOstravaE-mail:[email protected]

AbstractAmong professional public the following question has been di-scussed quite often: “Why are some individuals able to cope with a stressful situation even if they are subjected to highly stressful conditions during a certain concrete time and why do they come from it even strengthened in contrast to some indi-viduals who are not able to cope with it? What helped to these people? Many personalities got over stigmata of their primary families and live tranquil adult lives. It is not a rule that all consequences of adverse living conditions disappear and we can say about the given person that he/she reached maturity as an adapted personality in despite of many adverse pro-blems of life. What is the source of strength of healthy adult individuals who did not get conditions for their healthy deve-lopment in their families but they were able to get over these problems in spite of these obstructions?

Key words:protectivefactors,personality,primaryfamily,culture

Abstracts | 151

Work life balance and coping strate-gies of women working in academia

PhDr. Veronika Očenášková, Ph.D.Departmentofpsychology,PhilosophicalFacultyofPalackyUniversityinOlomoucE-mail:[email protected]

Abstract:The article examines the severity of work life balance and coping strategies of women working in academia. It is based on part of a wider-ranging research project about aspects of partnership and professional satisfaction of academic women. As far as the research design is concerned, a concurrent nested strategy was used with an emphasis on qualitative methodology (Cresswell, 2003). The main methods of data collection were semi-structured interviews. The research sample consisted of 32 women aged between 30 and 52, who have been working in academia for a minimum of three years and who have been living in a stable relationship for at le-ast 3 years. Partial research results show that despite the fact that the women perceive their family and personal relationships as im-portant, work-related duties play a far more significant role and have an influence on their personal lives. The work-family conflict is demonstrated in family life by increased tiredness, a low level of inspiration, even a decreased level of relationship satisfaction, subjective decreased level of psychical and physical condition. The successful harmonizing personal and professional areas of life is related to realistic perception of options and limits of academic pro-fession, to priority assessment, to ability of active relaxing and as-sertiveness. As the researched theme is highly topical, the results obtained may assist in further developing psychological consulting aimed towards women with similarly demanding occupations.

Key words:work lifebalance, role conflict, copingstrategies,womenworkinginacademia,dual–careerpartnership.

152 | Abstracts

Intimacy in close relationships and family systems

PhDr. Jaroslava Dosedlová, Ph.D.InstituteofPsychology,FacultyofArts,MasarykUniversityin BrnoE-mail:[email protected]

Abstract:Theoretical study deals with partner / marital satisfaction and one of its main determinants – intimacy. Passes theoreti-cal constructs that define intimacy itself or as a subordinate component of constructs of love. In conclusion offers eight typ-es of intimacy or eight modes of interaction that can be used to support the couple, family or friend proximity, stability and resiliency.

Key words:maritalsatisfaction,intimacy,love.

Abstracts | 153

The Loss as a New Beginning. Observation from practice

Mgr. Danuše JandourkováComprehensive care center Dobřichovice, Czech Republic ComprehensivecarecenterRoseta,Prague,CzechRepublicE-mail:[email protected]; [email protected]

Abstract:Conception is the beginning of motherhood and parenthood. For some it is completely natural, for others it is connected with a great effort and sometimes repeated failures. We will contemplate the topic of a loss in the sense of repeated un-successful beginnings of pregnancy (inability to conceive, re-peated miscarriages, repeated unsuccessful IVF), termination of pregnancy during a later stage of the pregnancy, still-born children and the death of a child soon after the birth. We will talk about the loss as a part of a new beginning, both from the point of view of an individual (the mother) and the family, the manner of coping with such a difficult situation by an indivi-dual, the family and the assisting professionals.

Key words:loss,sterility,miscarriage,stillbirth,sickchild,assistance.

154 | O autorech154 | Věcný rejstřík

Věcný rejstřík

adaptace11,14,15,18,19,25,38,41,55,56,58,61,64,66,68,69

coping11,14,15,17,23,39,41,44,55,65-66,68,98,108,111,

dvoukariérovépartnerství95

intimita119,121-123,124-127

konfliktrolí95,96

kultura37,52,75

láska32,119,121-124

mrtvýplod133,139

nemocnédítě98,133

odolnost61,63,66,67-69,75,76,78,80,82,86,92

osobnost44,58-59,60-63,66,67,68,75-80,82,83,86,89,91,122

partnerskáspokojenost107,121

Věcný rejstřík | 155

potrat133,137,138,

protektivnífaktory28,43,59,60,75,76-79

psychologierodiny31,32,33

rodinnéfungování31,38,42,47

rodinnáresilience31,39-43

rovnováhaživotníchoblastí95,97

sterilita133,136,137

strategiezvládání40,41,43,44,65,95,98,101,108

stres11-15,21,23,24,31,37,38,39,40,41,42-43,44,46,47,55,57,61,65,66,67,80,89,92,97,110,147

výzkum11,12,13,15,18,19,20,23,25,31,33,34,40-41,45-47,55,56,59,95-99,101,102,103,110-112,120

zátěž44,47,55,59,62-65,68,104

ztráta11,16,17,23,24,28,33,133,134,

ženypracujícívakademickýchpovoláních95

156 | O autorech

SYMPOZIUM RODINNÉ RESILIENCE.

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ


Výkonnýredaktordoc.Mgr.JiříŠpička,Ph.D.OdpovědnáredaktorkaMgr.JanaKreiselová

JazykováredaktorkaPhDr.KvětoslavaMusilová,Dr.TechnickáredakcePhDr.JanZávodnýPospíšil,Ph.D.

NávrhobálkyMgr.RenátaKomendová

VydalaavyrobilaUniverzitaPalackéhovOlomouciKřížkovského8,77147Olomouc

www.upol.cz/vupe-mail:[email protected]

Olomouc 20151.vydání

VUP2015/0242

Neprodejnápublikace

ISBN 978-80-244-4602-8

Věcný rejstřík | 157

Katedra psychologieFilozofická fakulta

Univerzita Palackého v Olomoucihttp://psych.upol.cz/

ISBN 978-80-244-4602-8

sympozium rodinné resiliencetera.expresivniterapie.cz/wp-content/uploads/2013/01/05... ·...

Documents