UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA

PERSPEKTIVY VSTUPU TURECKA DO EVROPSKÉ UNIE

Bakalářská práce

Olomouc 2013 Jana Janková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Perspektivy vstupu Turecka do Evropské unie

Bakalářská práce

Autor: Jana Janková

Vedoucí práce: Ing. Jiří Klvač, Csc.

Olomouc 2013

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Ing. Jiřímu Klvačovi, Csc. za vstřícný přístup

a odborné rady, které mi pomohly při vypracovávání této bakalářské práce.

1

Obsah

Úvod ....................................................................................................................................................2

1 Obecná charakteristika Turecka ........................................................................................................4

1. 1 Geografické údaje .............................................................................................................4

1. 2 Demografické údaje ..........................................................................................................4

1. 3 Politický systém ................................................................................................................5

1. 4 Zahraniční vztahy ..............................................................................................................5

1. 5 Hospodářství .....................................................................................................................6

1. 5. 1 Průmysl ............................................................................................................10

1. 5. 2 Zemědělství ......................................................................................................12

2 Kritéria vstupu do EU a jejich plnění …..........................................................................................17

2. 1 Kodaňská kritéria ….........................................................................................................17

2. 1. 1 Politická kritéria................................................................................................19

2. 1. 2 Ekonomická kritéria ….....................................................................................21

2. 1. 3 Legislativní kritéria …......................................................................................23

2. 1. 3. 1 Kapitola 4: Volný pohyb kapitálu ….................................................23

2. 1. 3. 2 Kapitola 6: Právo obchodních společností …...................................24

2. 1. 3. 3 Kapitola 7: Právo duševního vlastnictví …......................................24

2. 1. 3. 4 Kapitola 10: Média, telekomunikace a informační technologie.......25

2. 1. 3. 5 Kapitola 12: Bezpečnost potravin a fytosanitární politika …...........27

2. 1. 3. 6 Kapitola 16: Daně …........................................................................27

2. 1. 3. 7 Kapitola 18: Statistika …..................................................................28

2. 1. 3. 8 Kapitola 20: Obchodní a průmyslová politika ….............................29

2. 1. 3. 9 Kapitola 21: Transevropské sítě …...................................................30

2. 1. 3. 10 Kapitola 27: Životní prostředí a klimatické změny …...................31

2. 1. 3. 11 Kapitola 28: Ochrana zdraví a spotřebitele …................................32

2. 1. 4 Zhodnocení …..................................................................................................34

3 Reálnost vstupu Turecka do EU a jeho kladné a záporné stránky …...............................................36

3. 1 Geografické hledisko …...................................................................................................37

3. 2 Ekonomické hledisko …...................................................................................................38

3. 3 Demokratické hledisko …................................................................................................39

3. 4 Náboženské hledisko …...................................................................................................40

3. 5 Kyperská problematika …................................................................................................40

3. 6 Politicko-institucionální hledisko …................................................................................41

Závěr …..............................................................................................................................................44

Summary v anglickém jazyce ….........................................................................................................49

Seznam pramenů a literatury …..........................................................................................................51

Seznam zkratek …..............................................................................................................................56

Seznam obrázků, grafů, schémat …....................................................................................................57

Seznam tabulek …..............................................................................................................................57

2

Úvod

Vstup Turecka do Evropské Unie je dlouhá léta diskutovaným a bezesporu kontroverzním

tématem. V průběhu plynoucích let je někdy tato debata živější, někdy naopak ochládá a téměř upadá

v zapomnění. Živost těchto diskuzí je jistě dána aktuálními událostmi doby.

Dle mého názoru téma v poslední době ožívá a to díky několika faktorům. Za prvé, se blíží

konec desetiletého vyjednávacího období, které s Tureckem běží od roku 2005. Za druhé, 1. 7. 2013

se EU rozšířila o dalšího člena, kterým je Chorvatsko. Do této doby byly debaty o rozšiřování mdlé,

neboť se Unie spíše vypořádávala s velkými ekonomickými problémy, kterým musela čelit, a na

podobná témata nebyl v debatách prostor.

Cílem této práce je tedy zhodnotit, jaké jsou šance Turecka na to, aby se stalo plnohodnotným

členem EU, a co tvoří případné překážky tohoto aktu. Celá problematika je velice komplexní a složitá,

a musí se na ní pohlížet z mnoha odlišných úhlů, aby se dala dobře posoudit, pokud to vůbec lze.

Přístupové rozhovory jsou ovlivňovány mnoha faktory, které se navzájem prolínají. Nejedná se tedy

o čistě ekonomickou problematiku, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V první kapitole se věnuji charakteristice kandidátské země. Toto obecné seznámení s

Tureckou republikou je velice důležité, neboť je to země odlišná od těch typicky evropských, a i tento

fakt hraje svou roli v přístupových jednáních. Pokud by Turecko nebylo tak odlišné, pravděpodobně

by už mohlo být členem Unie. Proto zemi představím jak z hlediska geografického, tak také

demografického a v největší míře se budu v této kapitole věnovat národnímu hospodářství.

Dále se stručněji zaměřím na historii vztahů mezi oběma stranami. Tato historie je velmi pestrá

a jistě by zadala na celou práci, ale spíše na jiné katedře. Podkapitola Vývoj vztahů Turecka a EU je

zařazena proto, že také to jakými vztahy si oba aktéři prošly, bude mít v konečném důsledku vliv na

to, zda Turecko bude členem EU.

Následující kapitola se celá věnuje kritériím pro vstup do EU. Tato kritéria jsou v kapitole

vymezena a následně je také zhodnoceno, jak si Turecko stojí v jejich plnění. To, jak si Turecko vede

v plnění kritérií je určitě také důležité, i když fakt, že by byla splněna všechna kritéria, nedává

žádnému kandidujícímu státu jistotu, že se stane členem EU. Tato část je o něco praktičtější, neboť

jsem se rozhodla do ní zařadit hodnocení Komise. Komise každoročně vydává hodnotící zprávu na

pokrok v přípravách na vstup do EU, a to pro každou kandidátskou zemi zvlášť. Provedu Komparaci

dvou posledních hodnotících období a vyvodím, jak rychlý progres Turecko dělá směrem ke

sbližování s EU. Z těchto zpráv vyjde najevo v jakých oblastech je Turecko připraveno na členství a

v jakých naopak zaostává. Zda převažují problematické otázky, či nikoliv.

Poslední kapitola se už konkrétně vypořádává s všeobecně diskutovanými kladnými a

3

zápornými stránkami případného členství Turecka v EU. Tyto kladné a záporné aspekty doplním

svým vlastním pohledem na problematiku a následně vyvodím závěr, zda je reálné, že se stane

Turecko v dohledné době plnohodnotným členem EU. Tento závěr je formulován na základě

zhodnocení veškerých aspektů zmíněných v práci. Takže mimo jiné na základě toho, jak daleko je

Turecká republika v přípravách na případné členství v EU. A také na základě toho, zda převažují

kladné, či záporné stránky členství Turecka v evropských strukturách.

4

1 Obecná charakteristika Turecka

1. 1 Geografické údaje

Turecko nebo také Turecká republika je demokratickým státem ležícím převážnou částí své

rozlohy (zhruba 97 %) na území Malé Asie. Zbývající pouhá 3 % se rozkládají v jihovýchodní Evropě.

Stát sousedí jak s evropským Bulharskem a Řeckem, tak s asijskou Gruzií, Arménií, Ázerbajdžánem,

Íránem, Írákem a Sýrií. Turecko je tedy polohou i zemí evropskou, ale pouze do určité míry. Právě

zajímavá poloha Turecké republiky by se mohla stát pro Evropskou unii (dále jen EU) strategickým

bodem mezinárodních vztahů. Na druhou stranu se ale nejedná o stát typicky evropský, a to i přes

veškeré prozápadní snahy ze strany této země. Hlavně by se také jeho přijetím rozšířily hranice EU

do velmi nestabilní oblasti.

Co se týče rozlohy, Turecko se nedá považovat za zanedbatelnou zemi při jeho celkové rozloze

783 562 km².

1. 2 Demografické údaje

Turecko je sekulární zemí bez státního náboženství, avšak zhruba 99,8 % obyvatel vyznává

islám. Necelé 0,2 % připadají na ortodoxní křesťany nebo židy. Tento zjevný paradox silně

náboženského avšak sekulárního státu se jednoznačně podílel na utváření moderního Turecka.

Nejpočetnější etnickou minoritu tvoří Kurdové se svými 18 % z celkového počtu obyvatel,

kteří hrají velkou roli v přístupových jednáních. Jejich nomádský způsob života je postavil do situace,

kdy jim ze strany Turecka byla odpírána základní lidská práva, a právě tato stránka je jedním z

hlavních a také pádných argumentů pro skepsi vůči přijetí Turecka do Evropského uskupení. Šíření

demokracie je jedním z pilířů, na kterých je EU postavena.

Celkový počet obyvatel činí 79 749 461 (červenec 2012), což dělá z Turecka 17. nejlidnatější

zemi světa.1 Je tedy pochopitelné, že i demografické hledisko hraje roli v jednáních o vstupu do EU,

neboť by se EU rozrostla o necelých 80 milionů obyvatel, kteří vyznávají nám vzdálené náboženství.

Velký počet obyvatel by také Turecku zajistil velkou váhu slova v rámci EU. Možná je to tedy také

jedna z příčin brzdících přístupové rozhovory.

Dalším demografickým údajem, který vyvolává jisté diskuze je procento gramotných obyvatel,

1CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online].

5

které činí 94,1% (2011).2 Tento údaj je sice uspokojivý z hlediska asijského průměru, který je hluboko

pod touto hranicí, avšak standardní průměr EU se pohybuje kolem 99 % gramotných obyvatel.

Co by se mohlo zdát naopak jako pozitivní aspekt je průměrný věk obyvatelstva, který se

pohybuje pod hranicí třiceti let. Takový demografický vývoj je naprosto opačný oproti tomu

evropskému, který se potýká s nezadržitelným stárnutím populace. Právě pozitivní demografický

vývoj je považován za turecký „trumf v rukávu“, neboť se EU bude v blízké budoucnosti potýkat s

nedostatkem produktivní pracovní síly.

1. 3 Politický systém

Jak uvádí Doğan (2010) dle ústavy je Turecká republika demokratickým, sekulárním,

sociálním a právním státem, který se řídí právním řádem respektujícím lidská práva, a který se

zároveň řídí Atatürkovými principy nacionalismu.3

Vládní aparát se stejně jako u nás dělí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Velký vliv

na politiku má také armáda, která je do určité míry nezávislá na civilní vládě. Cílem a úlohou armády

je, aby byly dodržovány principy sekulárního státu, a náboženství islámu zůstalo odděleno od řízení

státu. Je však nutné podotknout, že svých cílů dosahuje armáda často nedemokratickým způsobem a

právě proto je jednou z mnoha překážek vstupu Turecka do EU.

1. 4 Zahraniční vztahy

Ačkoliv se Turecká republika snaží vést velice nekonfliktní zahraniční politiku, její vztahy s

některými zeměmi byly především v minulosti dosti napjaté, a v některých oblastech dokonce

přetrvává napětí dodnes.

Turecká republika je mimo jiné členem významných mezinárodních organizací. Je jedním ze

zakládajících států Organizace spojených národů (OSN, 1945). Dále je členem Organizace pro

hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD, 1961), Organizace islámské spolupráce (OIC, 1969) a od

roku 1952 je také členem Severoatlantické aliance (NATO).4

2WIKIPEDIA. List of Countries by Literacy Rate [online]. 3DOĞAN, K. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Directorate General of Press

and Information, 2010 s.121. 4Tamtéž, s. 167.

6

Vztahy s Českou republikou udržuje Turecko dlouhodobě na dobré úrovni a zvláště v

posledních letech se pro ČR stává Turecko významným odbytištěm.

Česko-turecké vztahy jsou tradičně přátelské, neexistují otevřené politické, ekonomické či

jiné problémy.5 Tyto dobré vztahy jsou z části zásluhou bývalého prezidenta Václava Klause, který

spatřoval v Turecku příležitost pro české podnikatele. K otázce vstupu Turecka do EU se vyjádřil také

pozitivně. “ Jsem si jist, že Evropa potřebuje změnu. Evropa potřebuje probudit, Evropa potřebuje,

aby jí někdo zatřásl, a myslím, že vstup tak velké a dynamické země jako je Turecko by mohl jisté

zatřesení těmi ustálenými strukturami vyvolat.“ uvedl Václav Klaus při své návštěvě v Ankaře.6

Oproti tomu současný prezident Miloš Zeman vstup striktně odmítá.

Vztahy s EU jako celkem však nejsou tak jednoznačné jako ty s Českou republikou. Jsou plné

složitých překážek a budeme se jimi blíže a detailněji zabývat v následující podkapitole, tak abychom

nahlédli hlouběji do problematiky perspektivy vstupu Turecka do EU.

Podle Pirického (2006) je dalším příkladem složitých mezinárodních vztahů Turecka také

vztah s arabskými zeměmi, které přičítají Turkům úpadek islámu. Trnem v oku jim byla také

prozápadní orientace po celé období studené války.7 K relativnímu zlepšení došlo až díky sbližování

především se Saudskou Arábií, která v 80. letech začala éru s alokováním svého kapitolu právě v

Turecku.

1. 5 Hospodářství

Zachytit úplný obraz Tureckého hospodářství, tak abychom mohli vyvodit, jaké jsou budoucí

perspektivy vstupu právě z tohoto hlediska, je velice obtížné. Zvláště v současné době, kdy se situace

mění takřka ze dne na den. Velkou roli zde hrají i politické poměry a současné světové dění.

Turecko bylo po dlouhou dobu synonymem ekonomické zaostalosti, korupce a neschopné

byrokracie. To už v posledních desetiletích neplatí. Nyní je pětasedmdesátimilionová země podle

parity kupní síly 18. největší ekonomikou světa a dále roste. Turecko se teď světu zdá úspěšnější než

5MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ. Vztahy ČR s Tureckem [online]. 6LIDOVKY: Klaus: Evropa potřebuje probudit, vstup Turecka by jí mohl zatřást [online]. 7PIRICKÝ, G. Stručná historie států: Turecko. Praha: Libri, 2006. s. 139.

Jsem si jist, že Evropa potřebuje změnu. Evropa potřebuje probudit, Evropa potřebuje,

aby jí někdo zatřásl, a myslím, že vstup tak velké a dynamické země jako je Turecko by

mohl jisté zatřesení těmi ustálenými strukturami vyvolat. Při jednání se svým tureckým

protějškem Abdullahem Gülem v Ankaře to na dotaz LN uvedl prezident Václav Klaus.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/klaus-soucasny-vyvoj-v-eu-brzdi-rozvoj-ceske-

ekonomiky-piy-/zpravy-svet.aspx?c=A120214_191156_ln_zahranici_kim

Jsem si jist, že Evropa potřebuje změnu. Evropa potřebuje probudit, Evropa potřebuje,

aby jí někdo zatřásl, a myslím, že vstup tak velké a dynamické země jako je Turecko by

mohl jisté zatřesení těmi ustálenými strukturami vyvolat. Při jednání se svým tureckým

protějškem Abdullahem Gülem v Ankaře to na dotaz LN uvedl prezident Václav Klaus.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/klaus-soucasny-vyvoj-v-eu-brzdi-rozvoj-ceske-

ekonomiky-piy-/zpravy-svet.aspx?c=A120214_191156_ln_zahranici_kim

7

Česká republika.8

Otázkou ovšem zůstává, jak moc stabilní tento ekonomický růst je vzhledem ke značné

národnostní nehomogenitě. Je příhodné zmínit letošní protivládní protesty a nepokoje, které s sebou

přinesly hrozbu oslabení ekonomiky. Tato hrozba se nakonec i vyplnila. S občanskými nepokoji se v

každé turisticky orientované zemi pojí riziko odlivu turistů. Mnohem horším scénářem je ale odliv

investorů a propad na burze. Výsledkem je, že burzovní index se propadl o třetinu. Přitom ještě v

květnu téhož roku dosahoval rekordních výšin. 9 Není třeba ani připomínat, že burzovní index

nastiňuje vývoj daného trhu jako celku.

Turecké hospodářství mělo po mnoho let hanlivý přízvuk, protože bylo charakterizováno a

svázáno feudálním systémem a velice konzervativním náboženstvím. Takové podmínky jsou pro

každou ekonomiku více než nevýhodné. K obratu došlo teprve v roce 1923, kdy vyhrálo Turecko v

čele s Mustafem Kemalou národní válku za nezávislost. Mustafa Kemala svrhl sultána a byl zvolen

1. prezidentem Turecké republiky. Tento „otec Turků“ viděl východisko ze špatných časů v

evropském modelu a implementoval mnoho změn, které vedly ke značné westernizaci země. Mimo

jiné se jednalo o zavedení latinky, zákaz nošení fezy, posílení postavení žen ve veřejných funkcích, a

hlavně o oddělení náboženství od řízení státu.

Nedávný pozitivní vývoj turecké ekonomiky je však z převážné části výsledkem práce

premiéra Recepa Tayyipa Erdogana. Během jeho „desetiletky“ se podařilo většinu největších

ekonomických problémů země relativně uspokojivě vyřešit. Evropská komise označila Turecko za

fungující tržní ekonomiku již v říjnu 2005. S výjimkou klopýtnutí v krizovém roce 2009, země od

roku 2002 nepřetržitě roste. Jen v letech 2010 a 2011 stoupl turecký HDP o devět, respektive 8,5

procenta.10

V následujících letech nebyl růst tak dramatický, což turecká vláda vysvětluje jako důsledek

jejich přísnější fiskální i měnové politiky. Jak již bylo ale řečeno, svou roli zde hrají i vnitropolitické

události stejně jako události ve světě.

Následující tabulka názorně zobrazuje vývoj tureckého hospodářství měřený meziroční

změnou hrubého domácího produktu (dále jen HDP). Pro úplné dokreslení jsou uvedeny údaje i pro

Českou republiku a EU.

8EKONOM: Turecké hospodářství se změnilo od posměšku k uznání [online]. 9THE WALL STREET JOURNAL: Turkey´s Once-Golden Economy Buffeted from All Sides [online]. 10EKONOM: Turecko má krizi za sebou, dnes už jen bohatne [online].

8

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů eurostatu11

Jedním z hmatatelných důkazů dobré ekonomické kondice je stavební boom, který zachvátil

Turecko. Je ovšem tak ohromný, že se někteří odborníci obávají opakujícího se scénáře, který se

odehrál ve Spojených státech a který vedl ke světové ekonomické krizi.

Je tedy Turecko časovanou bombou, která by s sebou v případě členství strhla i EU? Podle

tureckého ministra financí rozhodně ne: „Proti existenci bubliny na realitním trhu hovoří několik

faktorů. Například růst cen nemovitostí není tak výrazný, jak by se mohlo zdát. Loni se sice

pohyboval kolem dvanácti procent, což ale bylo blízko inflaci. Reálné zdražení bylo jen o jednotky

procent. Ceny jsou navíc taženy přirozenou nikoliv spekulativní poptávkou.“12

Dalším pozitivním ukazatelem je fakt, že světová krize, která se rozšířila z USA, nepostihla

Turecko nijak vážněji. Jedinou problematikou byl pokles exportu, který v roce 2009 dosáhl v

průmyslu snížení o celých 24 %. V roce 2010 následně začal opět růst. Celková odolnost ekonomiky

proti krizovým výkyvům od roku 2008 je dána zpřísněním finančního dozoru, ke kterému došlo po

11 EUROSTAT. Real GDP growth rate [online].

12EKONOM: Turecko má krizi za sebou, dnes už jen bohatne [online].

Graf 1 - Vývoj tureckého hospodářství v porovnání s ČR a EU (meziroční změna HDP).

9

překonání krize v roce 2001. Celý bankovní systém prošel rozsáhlou reformou.13

Existují ale i neduhy, které trápí ekonomiku Turecké republiky. Jedná se především o vysokou

míru inflace, se kterou se Turecko potýká již od počátku 21. století. Je to následek silné ekonomické

expanze, která přehřívá ekonomiku.14 V posledních letech se trend dařilo snižovat, ovšem v roce 2011

byl opět zaznamenán mírný nárůst až na hodnotu 10,5%. V roce 2012 Turecká ekonomika

pokračovala v trendu ročního snižování inflace hlavního zboží, zatímco inflace služeb rostla.

Průměrná roční inflace v roce 2013 je 7,5 %.15

I přes značnou a narůstající angažovanost Turecka v mezinárodním obchodě, se tato země potýká s

dalším jevem, který není příliš žádoucí pro ambiciózní ekonomiku. Jedná se o negativní obchodní

bilanci, která v první polovině roku 2012 dosáhla hodnoty -43 mld. USD a na počátku roku 2013

dokonce -72,19 mld. USD.16 Tato čísla jsou zcela jistě projevem nevhodné skladby průmyslové

výroby, která se jen pozvolna přizpůsobuje moderním mezinárodním trhům.

Určitý podíl viny se ale nedá upřít ani nedostatečné konkurenceschopnosti tureckého zboží a

to zvláště v oblasti textilní výroby, která je velmi významná v těchto zeměpisných šířkách.

Také již výše zmiňovaná problematika vzdělanosti tureckého obyvatelstva by mohla hrát roli

v utváření salda obchodní bilance. V Turecku totiž nejsou kapacity pro vysoce sofistikovanou výrobu,

která je předmětem světového exportu. Turecká vláda vidí východisko ze záporné bilance v

automobilovém průmyslu, který se bude snažit posílit novým systémem investičních pobídek. Mimo

jiné se hovoří například o daňových úlevách až do výše 60 % nebo odečítání nákladů na zaměstnance.

Tyto nástroje a kroky jsou součástí dlouhodobější vládní strategie snižování závislosti na importu a

vylepšení záporné obchodní bilance.

Také Centrální banka Turecké republiky se snaží bojovat s těmito neduhy. Její úkol je ale

složitý, neboť měnová politika Turecka má několik protichůdných cílů. V roce 2012 se velmi zpomalil

růst ekonomiky. Inflace sice prudce klesla, ale tempo snižování deficitu běžného účtu nebylo

uspokojivé. Centrální banka se tedy snaží zaměstnávat řadu opatření, která by měla vybalancovat

protichůdné cíle, kterými jsou stimulace ekonomického růstu, udržování inflace v míře, zajištění

13BUSINESSINFO. Turecko: Ekonomická charakteristika země [online]. 14KUPEG. Country risk assessment: Turkey [online]. 15WORLDWIDE INFLATION DATA. Inflation Turkey 2013 [online]. 16TRADING ECONOMICS. Turkey Balance of Trade [online].

10

likvidity a snižování deficitu běžného účtu.

Do konce roku 2012 byla měnová politika po dlouhou dobu neměnná a nesla se v expanzivním

duchu. První změna přišla 18. prosince 2012, kdy byla jedno týdenní repo sazba snížena na 5,5 %.

Bankovní Rada také naznačila, že v zájmu udržení finanční stability by mělo být využito nástroje

povinných minimálních rezerv, tak aby se nemuselo příliš zasahovat do úrokové sazby. Již v lednu

následujícího roku došlo ke snížení overnight zápůjční sazby na 8,7 % z 9,0 %, a také ke snížení

overnight výpůjční sazby na 4,75 % z 5,0 %. Cílem kroku bylo zajistit mírný ekonomický růst,

snižování deficitu běžného účtu a snižování CPI inflace.

Další kroky přišly hned následující měsíc. Overnight sazby byly sníženy na 4,5 % a na 8,5 %.

Došlo také ke zvýšení povinných minimálních rezerv na 11,5 %. Změny v overnight sazbách měly

vést k dalšímu snižování deficitu běžného účtu. Nicméně, inflace začala opět narůstat, a proto byla

přebytečná likvidita odváděna přes povinné minimální rezervy. A nakonec, zpomalený růst

ekonomiky byl odrážen v udržování historicky nízké 5,5 % jedno týdenní repo sazby, což bylo

hluboko pod mírou inflace.

Teprve po letních nepokojích, kdy se inflace vyřítila na 8,3 %, začali úředníci přistupovat k

opětovnému navyšování overnight zápůjční sazby v zájmu boje proti inflaci a udržování stability

finančních trhů.17

Pokud se na turecké hospodářství podíváme komplexně a to i z historického hlediska, musíme

konstatovat, že se jedná opravdu o ekonomiku nestabilní. Právě ekonomická nestabilita je jedním z

argumentů, které ohrožují pozitivní perspektivy Turecka na vstup do EU. Zvláště události z poloviny

roku 2013 nahrály negativním postojům vůči vstupu.

Na druhou stranu se ale Turecku podařilo v posledních letech dokázat, že má potenciál a že je

ekonomikou, která je schopna držet krok s těmi světovými. Bylo by velmi nespravedlivé

argumentovat proti vstupu Turecka do EU událostmi a ekonomickými ukazateli z roku 2013. Turecko

není uzavřenou entitou a tak se ho také dotýká celosvětová ekonomická situace a s ní spojené

nepokoje. Tím spíše, že Turecko je s EU obchodně velice úzce propojené.

1. 5. 1 Průmysl

Poté co se Turecko dostalo z hospodářské krize, která ho zasáhla v roce 2001, průmyslová

výroba se stala nejdůležitějším odvětvím. Do té doby dominovalo zemědělství, které je i tak stále

17 CURRENCY THOUGHTS. Turkish monetary policy [online].

11

důležitou složkou tureckého hospodářství.

Tureckou prioritou v oblasti průmyslu je především podpora malých a středních podniků. K

tomu jsou využívány běžné nástroje jako nízké úvěrové úroky anebo daňové úlevy. Výsledkem by

mělo být zvýšení produktivity a lepší konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Právě

konkurenceschopnost je Tureckou slabinou. Aby Turecko uspělo na mezinárodních trzích, podepsalo

také 15 mezinárodních smluv týkajících se průmyslového vlastnictví. Rozhodující pro místní průmysl

je také Celní unie s EU.

Jedním z tahounů rozvoje tureckého průmyslu je průmysl textilní. Nespornou výhodou je to,

že vytváří množství nových pracovních míst. Dalším faktorem ovlivňujícím pozitivně toto odvětví je

fakt, že Turecko je 6. největším producentem bavlny na světě a tedy i většina jeho vyváženého textilu

je právě z bavlny. Turecko je 7. největším světovým exportérem textilu, i přestože výroba určená k

exportu tvoří pouze necelou polovinu celkového objemu produkce. Ještě lepší pozici zaujímá ovšem

v evropském měřítku, kde je dokonce na 2. místě.18 Velkou doménou Tureckého textilu je také tovární

výroba textilu neboli ready-to-wear textilu. Ale i přes pozitivně naladěná čísla se v posledních letech

tento sektor potýká s mnohými obtížemi. A to hlavně kvůli konkurenčním tlakům ze strany Číny a

Indie, které mají nesrovnatelně levnější výrobní náklady.

Dalším důležitým odvětvím je chemický průmysl, který je v Turecku poměrně rozvinutý.

Nejvýznamnější položkou průmyslové výroby je ovšem v současné době automobilový průmysl,

který je v Turecku poměrně novodobou záležitostí a není tedy tradičním odvětvím, kdy první

rozsáhlejší výroba automobilů započala teprve v roce 1966. V současné době je ovšem

nejdynamičtější složkou turecké ekonomiky a především exportu.

Turecká vláda chce i nadále rozvíjet svůj automobilový sektor, jak již bylo zmíněno výše. V

roce 2011 ministr při své cestě v Jižní Koreji přesvědčoval společnost Huyndai, aby se více

angažovala ve výrobě v Turecku. Výsledkem bylo, že tento výrobce hodlá zvýšit do roku 2013

produkci na 200 tisíc vozů a investovat 400 milionů euro.19 V současné době je průmysl držen

investicemi společností Renault, Toyota, Hyundai Assan a Honda.

Bezesporu velký boom v oblasti průmyslu právě zažívá také výroba domácích spotřebičů.

Převážná většina těchto produktů je exportována a největším odběratelem je právě EU.

18DOĞAN, K. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Directorate General of Press

and Information, 2010 s.274. 19BUSINESSINFO. Turecko: Ekonomická charakteristika země [online].

12

Celkově je turecký průmysl v dobré kondici a na vzestupu, ale ani tak nevytěsnil zemědělství,

které stále zaměstnává 25,6% obyvatelstva.

1. 5. 2 Zemědělství

Doğan (2010) ve své knize uvádí, že Turecko mělo vždy velkou agrární tradici a teprve

poslední léta spojená s velkými restrukturalizacemi přinesla změny a spíše příklon k průmyslovému

rozvoji. I přes takovéto nové trendy je v Turecku obdělávána téměř třetina území a v zemědělství

pracuje 25,6% obyvatel.20 Z toho také vyplývá, že Turecko je naprosto soběstačné v zemědělských

produktech rostlinného původu. K vývozu jsou určeny především plodiny jako citrusové plody,

meruňky, bavlna, tabák a další.

Chov zvířat za rostlinnou produkcí pokulhává a představuje pouze 24% zemědělské produkce

oproti 76%, které tvoří rostlinná výroba.21 Toto dělá z Turecka nesoběstačný stát v oblasti masných

produktů a především hovězí maso se musí dovážet ze zahraničí. Ale ani tento fakt nemůže upřít

Turecku obrovský význam v oblasti zemědělství, kdy je republika považována za jednoho z

významných zemědělských exportérů. Hlavní cílovou destinací zemědělského exportu je opět EU.

Pokud budeme brát v úvahu případný vstup Turecka do EU, tak by přírůstek celkové

zemědělské půdy EU činil 22%.22 Jelikož si je EU vědoma toho, jak velký vliv by toto číslo mělo na

evropskou zemědělskou politiku, která je sama o sobě konfliktním tématem, snaží se Turkům ukázat

směr v tématu rozvoje zemědělských oblastí a venkova, neboť právě tato oblast tvoří nezanedbatelnou

položku evropského rozpočtu, která by byla o to větší, o kolik by se rozloha zemědělské půdy v EU

zvětšila po vstupu zemědělského giganta, jakým je Turecko.

Lesnictví je v Turecku oborem spíše skromným, který má ovšem perspektivu. Území země je

relativně málo zalesněné, což s sebou přináší úskalí v podobě eroze půdy a jiných ekologických

nedostatků. Turecko se tedy v rámci boje proti klimatickým změnám a v rámci Národní zalesňovací

kampaně rozhodlo intenzivně zalesňovat své území.

20Tamtéž 21DOĞAN, K. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Directorate General of Press

and Information, 2010. s.274. 22EUROPEAN COMMISSSION – AGRICULTURE AND RURAL DEVELOPEMENT. Turkey – Angriculture and

Enlargement [online].

13

Na závěr této podkapitoly patří jistě graf, který vyjadřuje vývoj mezi jednotlivými sektory

ekonomiky podle podílu na HDP. Tento vývoj je spíše příznivý, neboť mluví ve prospěch služeb. Za

příznivý je považován z toho důvodu, že tento sektor je stabilnější a trh přestává být tolik závislý na

vývozu do ciziny.

Zdroj: vlastní zpracování

1. 6. Vývoj vztahů s EU

Jak již bylo nastíněno, vztahy Turecka s EU jsou komplikovanějšího charakteru. Tato

skutečnost je krásně a příkladně vidět i z hlediska historického. Zajímavé je, že právě vývoj vztahů

mezi těmito dvěma stranami má velkou vypovídací hodnotu o tom, jaké má Turecko vyhlídky na

vstup do EU. Už jen samotná délka jednání o vstupu je určitě motivem k zamyšlení.

Graf 2 - Vývoj jednotlivých sektorů hospodářství vyjádřený podílem zaměstnanosti

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Služby 43 48 46,5 48 50,2 50 48,6 48 49,4

Průmysl a

Stavebnictví23 26 26,5 25,5 25,2 25,3 26,4 26,5 26

Zemědělství 34 26 27 26,5 24,6 24,7 25 25,5 24,6

0

10

20

30

40

50

60

%

Procentuální vyjádření zaměstnanosti podle sektoru

14

Právě Turecko bylo jednou z prvních zemí, které měli zájem o spolupráci s tehdejším EHS, a

v roce 1959 podalo žádost o členství. Takovýto krok se zdál logický vzhledem k tomu, že po roce

1945 se Turecko politicky orientovalo na západ. Teď už jen stačilo dovršit tuto orientaci na

ekonomickém poli.

Odpovědí na snahu o spojení sil byla takzvaná Ankarská dohoda neboli asociační dohoda

podepsaná 12. září 1963. Tato dohoda měla být alternativou k přidružení a to do doby, než turecké

poměry umožní spojení. V Ankarské dohodě se jednalo především o třífázovém vytvoření celní unie,

která by měla vést k postupnému ekonomickému sblížení obou stran. V roce 1970 byl k Asociační

dohodě připojen Dodatkový protokol, který upřesňoval vytvoření celní unie.

Následující roky byly spíše ve znamení ochlazení vztahů mezi EU a Tureckou republikou. Na

jedné straně existovala problematika Turecké invaze na Kypr v roce 1974 a na druhé vojenský převrat

v roce 1980.

Veber (2012) píše, že až teprve v roce 1987, kdy se vztahy opět trochu urovnaly, podalo

Turecko oficiální žádost o plné členství, a to na základě zakladatelské smlouvy, která v článku 237

stanovila, že „každý evropský stát může požádat, aby byl přijat za člena Společenství“.23 Tato žádost

prošla běžnou procedurou a nebyla nějak ovlivněna Asociační dohodou. Komise vydala své

stanovisko 18. prosince 1989. Toto stanovisko mimo jiné potvrdilo, že Turecko je způsobilé pro vstup,

ačkoliv odložilo hlubší analýzu žádosti na příhodnější dobu. I přesto, že žádost nenaplnila svůj hlavní

cíl, určitě alespoň oživila ochladlé vztahy.

Nejvhodnějším možným krokem v dané situaci bylo tedy uskutečnění celní unie, která se

vznikla 1. ledna 1996. Celní unie znamenala mimo jiné i to, že Turecko zrušilo veškerá cla a ostatní

odpovídající poplatky na importované průmyslové výrobky z EU. Navíc Turecko započalo proces

harmonizace tarifů pro import průmyslových výrobků ze třetích zemí. Zajímavostí je, že po

dokončení celní unie vzrostl turecký export do EU o 34,7 %, zatímco export EU vzrostl pouze o 3,6 %.

Na druhou stranu ale musíme hledat pozitivum také v tom, že celní unie pomohla Turecku v

harmonizaci a přiblížení se západnímu standardu.24

Od Königa (2006) se dozvídáme, že celní unie přináší navíc definování společné obchodní

politiky. V případě celní unie si tedy dovozce ze třetí země nemůže vybrat nejvhodnější zemi pro

vstup na integrované území, protože členské státy uplatňují společný celní sazebník. Ochrana trhu

celní unie je tak z pohledu vývozce z nečlenské země sjednocena a primárně přenesena na její vnější

23VEBER, V. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2012, s.308. 24REPUBLIC OF TURKEY MONISTRYFOR EU AFFAIRS. History of Turkey – EU relations [online].

15

hranice. Zboží, které vstoupí na trh celní unie, se již mezi členskými státy pohybuje volně.25

Již rok po úspěšném vytvoření celní unie se konal summit v Lucemburku, který opět rozvířil

politické vody. Na tomto summitu se mimo jiné jednalo o Evropské konferenci, na kterou by byly

přizvány všechny kandidátské země. Veber (2012) uvádí, že proti pozvání Turecka se však rozhodně

postavilo Řecko, a když se za jeho návrh postavilo v diskuzi i Německo, bylo vyřazení Turecka z řad

kandidátských zemí hotovou věcí, což následně v Ankaře vyvolalo silnou protievropskou reakci.26

Ostatně byla to tvrdá rána pod pás, kterou Turecko vnímalo po všech snahách jako křivdu. Dokonce

došlo i na to, že Turecko pohrozilo stažením své žádosti o členství.

K obratu ve vztazích došlo ke konci roku 1999, kdy Komice vytvořila zvláštní strategii pro

Turecko. Šlo o finanční podporu pro přijímání legislativy Unie (acquis). Rozhodující byl summit v

Helsinkách (10.-11. prosince 1999), který přiznal Turecku vytoužený status kandidátské země, na

který čekalo dlouhých 36 let. Tento krok vpřed byl ale jen částečně uspokojivý, a to vzhledem k tomu,

že ze všech třinácti kandidátských zemí jednajících v Helsinkách není členem EU pouze Turecko. 10

kandidátských zemí včetně ČR přistoupilo v roce 2004. Rumunsko a Bulharsko se staly členy v roce

2007.

Poté, co se stalo Turecko oficiálně kandidátskou zemí, muselo se vyřešit, jakým způsobem dál

postupovat. V březnu 2001 vzniklo tedy Partnerství EU a Turecka. Následně začalo Turecko čerpat

finance z předvstupních fondů. 3. října 2005 byla započata přístupová jednání, která jsou vedena

vlekle a nedůrazně až do současnosti. Z 35 přístupových kapitol byla zatím uzavřena jen kapitola

Věda a výzkum a to pouze provizorně. Otevřených je jich v současnosti 13. Celkem 17 kapitol je

blokováno nebo suspendováno ze strany EU, Kypru nebo Francie. Evropská rada rozhodla o

pozastavení otevírání 8 kapitol, u kterých je podmínkou úplná implementace Dodatkového protokolu

k Ankarské Asociační dohodě.27

Podepsáním Dodatkového protokolu z roku 1970 se Turecko zavázalo k respektování závazků

plynoucích z členství, včetně volného pohybu osob, dopravních prostředků, nebo zboží. V reakci na

vstup Kypru (2004) do EU ovšem turecká vláda poslala Evropské komisi a tehdejšímu předsednictví

Rady EU dopis, v němž explicitně oznámila, že podpis Dodatkového protokolu rozhodně neznamená

uznání Kypru. V návaznosti na to Evropská rada uzavřela pro vyjednávání zmíněných 8 kapitol o

volném pohybu zboží, poskytování služeb, finančních službách, zemědělství a rozvoj venkova,

rybářství, dopravě, celní unii a o vnějších vztazích.28

25KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a Principal, 2006, s. 96. 26VEBER, V. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2012, s.413. 27MINISTERSTVO ZAHNANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Politika rozšiřování Evropské unie [online].

28EUROSKOP. Turecko [online].

16

Je jasné, že tyto kroky z Turecké strany nejsou příliš šťastnou volbou a že svým postojem ke

Kyperské republice si tato kandidátská země značně komplikuje cestu do středu EU. Na druhou

stranu toto může být i odraz vleklých jednání. Když se podíváme, jak starý se zdá být pro moderní

historii letopočet 1974, kdy proběhla invaze na Kypr, musí nám připadat více než podivné, že

nastoupivší generace tureckých politických kruhů si stále stojí na svém v Kyperské otázce. Pokud je

tato společnost vážně tak ztuhlá, asi jistě nemá co dělat v evropských strukturách a určitě by ani

nebyla schopna se jim řádně přizpůsobit. Ze současného vývoje turecké společnosti ale vidíme spíše

opačnou nežli ztuhlou tendenci. Nejde tedy jen o odpověď na zbytečně protahovaná jednání a

pozměňovaná kritéria pro vstup. Nejde pouze o pocit zachování si národní hrdosti?

Žádná z kandidátských a současných členských zemí EU by nemohla být zdrojem tak pestrého

a hlavně dlouhého vývoje vyjednávání. Je tedy nasnadě, když budu tvrdit, že právě čas hraje v

perspektivách pro vstup Turecka do EU významnou roli. Dlouhých 26 let od podání oficiální žádosti

je dost dlouhá doba na to, aby Turecká republika ochladla ve svém zájmu o evropské struktury.

17

2. Kritéria vstupu do EU a jejich plnění

Každému rozšíření EU předchází důsledný monitoring kandidátské země. Jsou stanovena

kritéria, která musí daná země splňovat, aby její vstup neohrozil stabilitu Unie.

Kritéria existují psaná, ale i ta nepsaná. Jako příklad nepsaného tedy neoficiálního pravidla

uvedu Genscherovo stanovisko. Toto stanovisko do jisté míry můžeme označit jako důležitý moment

pro reálnost vstupu Turecka do EU.

Podle Vebera (2012) nejzákladnějším a původním kritériem bylo pouze kritérium geografické.

Zakotveno je v článku 237 zakladatelské smlouvy. Je zde uvedeno, že „každý evropský stát může

požádat, aby byl přijat do společenstva.29 Z tohoto kritéria plyne pro Turecko určitá výhoda a vstup

by se mohl zdát pouze jako formální záležitost. Praxe je ale dosti odlišná.

Veber (2012) píše: „Zasáhl do ní německý ministr zahraničí H. D. Genscher, v té době

předsedající Radě ministrů, a to svým projevem v Evropském parlamentu 15. listopadu 1978, kde

prohlásil, že přijímání kandidujících států do evropských společenství není pouze záležitostí

ekonomických ukazatelů, ale naopak otázkou upevňování demokratického prostoru západní Evropy.

Toto Genscherovo stanovisko, často označované jako tzv. „deklarace demokracie“, mělo svůj vliv i

na pozdější praxi.“30

Tento vliv je nejvíce pociťován asi právě v případě Turecké republiky. Ač je země poměrně

dostatečně ekonomicky připravená vstoupit do prostoru EU, podle Komise a ostatních odpůrců vstupu

tomu tak není po stránce demokratické. Nejedná se zde pouze o otázku Kyperskou, ale také o

problematiku silného vlivu armády nebo o utlačování kurdské menšiny. Tyto body jsou jistě jedním

z největších problémů a velmi ohrožují Turecké vyhlídky na vstup.

2.1 Kodaňská kritéria

Dalšími tentokrát psanými a tedy jasně definovanými kritérii jsou tzv. Kodaňská kritéria, která

byla stanovena na zasedání Evropské rady 22. 6. 1993, a do kterých se promítlo i ono zmiňované

Genscherovo stanovisko. Tehdy byly stanoveny tři základní požadavky na členství v EU. Kterákoliv

země usilující o členství musí splnit následující požadavky:

musí se jednat o stát, který je stabilním demokratickým institucionálním systémem

zajišťujícím nadvládu práva, ochranu lidských práv, respektování práv menšin;

29VEBER, V. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012, s.308. 30Tamtéž

18

jde o fungující tržní ekonomiku schopnou vypořádat se s konkurenčními tlaky a tržními silami

uvnitř EU;

je zajištěno začlenění legislativy ES (acquis communautaire) do národní legislativy a

garantována schopnost převzít závazky plynoucí z členství, včetně ztotožnění se s cíli

politické, hospodářské, měnové unie.31

Kritéria se tedy dají shrnout jako politická, ekonomická a legislativní.

Od roku 1998 Komise každoročně zpracovává Progress Report neboli Zprávu o pokroku

Turecka v přípravách na členství v EU, kde jsou tato Kodaňská kritéria průběžně hodnocena. Hned v

úvodu je uvedeno, že: „ Míra pokroku je hodnocena na základě rozhodnutí, která země v průběhu

hodnotícího období učinila. Dále na základě přijatých zákonů a realizovaných opatření. Je pravidlem,

že zákony, které se teprve připravují nebo čekají na parlamentní schválení, nejsou brány v potaz.

Tento přístup umožňuje rovné podmínky hodnocení v jednotlivých zprávách a zajišťuje tak

objektivitu hodnocení.“32

Zpráva poměrně důkladně a podrobně rozebírá jak vztahy mezi EU a kandidátskou zemí, tak

kodaňská kritéria. Legislativní kritéria nebo také kritéria acquis jsou shrnuta ve 33 kapitolách.

Komise podrobně hodnotí průběžný pokrok v jednotlivých oblastech. Zmiňuje opatření a zákony,

které byly za účelem přiblížení přijaty. Tyto zákony komentuje a doplňuje své rady a připomínky pro

další pokrok.

Výše jsem zmínila, že v tomto ohledu Turecko pokulhává a uzavřenou má pouze 1 kapitolu a

to pouze provizorně. Prozatím je otevřeno jen 13 kapitol, ke kterým v nejbližších měsících přibude

14. (Regionální politika). Její oficiální otevření je odloženo o několik měsíců na žádost Německa. Je

tedy jasné, že pokud vůbec dojde k rozšíření EU o Tureckou republiku, nebude to v nejbližších pěti

letech.

V následujícím textu bych se ráda věnovala rozboru těchto pravidelných hodnotících zpráv o

pokroku Turecka v přípravách na členství v EU. Porovnám poslední dvě hodnotící zprávy33 , přičemž

ta nejaktuálnější je z října roku 201334, a starší zpráva je z roku 201235. Z tohoto porovnání by mělo

být jasné, jakým směrem a jak rychle se Turecko ubírá a zda má vůbec nějaké šance v nejbližší době

alespoň otevřené kapitoly uzavřít. Jistě bude stát za zmínku i přístup Komise. Přece jen každé

hodnocení je do určité míry subjektivní záležitostí. Stručně nastíním pokrokové tendence v oblasti

31KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a Principal, 2006, s. 60. 32EUROPEAN COMISSION. Turkey 2013 Progress Report [online]. s.3. 33Zprávy hodnotí pokrok i více než rok zpětně 34EUROPEAN COMISSION. Turkey 2013 Progress Report [online]. 35EUROPEAN COMISSION. Turkey 2012 Progress Report [online].

19

politických a ekonomických kritérií. Podrobněji se už budeme věnovat 13 otevřeným kapitolám.

Právě s vyhlídkami na úspěšné uzavření některých kapitol by jistě vzrostl oslabený turecký

entusiasmus a také samotné šance vstupu by se procentuálně navýšily. Jedná se tedy o kapitoly: Volný

pohyb kapitálu, Právo obchodních společností, Právní ochrana duševního vlastnictví,

Telekomunikace a média, Bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika, Daně,

Statistika, Podnikání a průmyslová politika, Transevropské dopravní sítě, Životní prostředí a

klimatické změny, Ochrana spotřebitele a zdraví a Finanční kontrola.

2. 1. 1 Politická kritéria

V této oblasti se Komise zabývá především analýzou demokratického prostředí v zemi a

dodržováním lidských práv.

V roce 2013 si v tomto ohledu Turecko příliš nevylepšilo status díky květnovým protestům v

parku Gezi. Komise hodnotí negativně fakt, že během protestů zahynulo 6 osob, včetně jednoho

policisty. Zásah proti demonstrantům je hodnocen jako nepřiměřený. Něco takového by mělo být v

demokratické zemi naprostým tabu. Turecká republika by měla uzpůsobit a uvolnit zákony týkající

se organizovaného shromažďování. Na druhou stranu turecké Ministerstvo vnitra v této záležitosti

vyšetřuje 164 policistů, přičemž 30 z nich již bylo suspendováno. Vzhledem k tomuto postupu je

zřetelné, že Turecká vláda si je vědoma svého pochybení.

Bohužel, tyto smutné události zcela jistě přehlušily veškeré politické snahy vedoucí ke

sblížení s EU. Média a politické úvahy jsou omezeny pouze na téma letních nepokojů. O

demokratizačním balíčku, či snad ustanovení úřadu ombudsmana se kromě hodnotící zprávy spíše

nikde nedočtete.

Zmiňovaný demokratizační balíček, který představila turecká vláda 30. září 2013, by měl být

velkým krokem vpřed. Počítá se v něm mimo jiné se snížením 10 % hranice volebních hlasů pro vstup

strany do parlamentu. Samotné podmínky pro zakládání politických stran by měly dojít také

zjednodušení a uvolnění. Dále se zde zmiňují zpřísněná opatření v případě diskriminace na základě

životního stylu či vyznání. Významným posunem vpřed a také jistým vypořádáváním se s minulostí

je záměr navrátit původní názvy vesnicím, které byly během vojenského převratu v roce 1980

přejmenovány.

20

Dalším významným počinem je jistě také zavedení úřadu Ombudsmana. První Turecký

Ombudsman byl zvolen v listopadu 2012. Již v dubnu 2013 začal tento úřad plně fungovat a do

července téhož roku obdržel 3 400 oznámení týkajících se porušování lidských práv. Komise celkem

správně hodnotí pozitivně fakt, že úřad Ombudsmana byl zrealizován ve velmi krátkém časovém

úseku. Nezapomíná ale dodat, že pouze tento samostatný krok nestačí a je potřeba, aby úřad získal

důvěru občanů.

Také role Turecké republiky v Syrské problematice by jistě neměla zůstat bez povšimnutí.

Turecko nadále udržuje se Sýrií politiku otevřených hranic a v současnosti poskytuje dočasnou

ochranu více než dvou set tisícům Syrských občanů, kteří žijí v poměrně dobře organizovaných

táborech. Dalších 200 až 400 tisíc uprchlíků se pohybuje mimo tyto uprchlické tábory. Ani

humanitární pomoc není z Turecké strany opomíjena a v současnosti směřuje za hranice Sýrie.

Co se týče problematické situace na východě a jihovýchodě země v souvislosti s kurdskou

otázkou, i zde byly zaznamenány jisté pokroky. Je ale nutné uvést, že v současnosti vedený mírový

proces je spíše zásluhou kurdské strany barikády.

I přes tyto významné počiny, které zmíněným výčtem nekončí a které se jistě v dnešním

byrokratickém světě dají považovat za velmi rychle uskutečňované, není Komise zcela spokojena.

Zaprvé, Turecko i přes několikeré výzvy Komise, nenaplnilo své povinnosti a nezajistilo do

současného data úplnou nediskriminační implementaci Dodatkového protokolu k Asociační dohodě,

a neodstranilo tak všechny překážky pro volný pohyb zboží, a nebyl zaznamenán žádný pokrok v

normalizaci bilaterálních vztahů s Kyperskou republikou.36 Za druhé, je v Turecku stále přítomný tlak

na média ze strany politických aktérů.

Je to ale právě otevřený spor s Kyperskou republikou a neochota uznat ji jako samostatný stát,

co brání jakémukoliv dalšímu posunu vpřed v oblasti politických kritérií.

Z hodnotící zprávy je hodně cítit záměrné rozmělňování závěrů. Nejvíce je tento způsob

hodnocení pozorovatelný právě v sekci Politická kritéria. Je zde pravidlem, že žádná z podkapitolek

není uzavřena hodnocením jasným a definitivním. Ve většině podkapitolek se setkáme se závěrem,

že v oné dané oblasti byl sice zaznamenán pokrok a aktivita, nicméně je ještě potřeba pokrok

362013 str 17

21

prohloubit a upevnit, aby se zakotvil v příslušných strukturách.

Turecko by tedy mělo jednoznačně přehodnotit svůj přístup ke Kyperské republice, pokud

chce, aby veškeré demokratizační snahy nesly kromě obecného prospěchu také ovoce v podobě

uznání Komise.

2. 1. 2 Ekonomická kritéria

Na rozdíl od Maastrichtských konvergenčních kritérií pro vstup do eurozóny, která jsou jasně

definována a jsou měřitelná, Kodaňská ekonomická kritéria specifikaci postrádají. Je pouze

stanoveno, že se musí jednat o fungující tržní ekonomiku, která je schopna vypořádat se s

konkurenčními tržními tlaky uvnitř Unie. Zůstává zde tedy prostor pro volnější výklad ekonomických

ukazatelů.

Na ekonomickém poli je na tom Turecko dle soudu Evropské Komise o něco lépe. Tato pasáž

každoroční zprávy je popisem ekonomických ukazatelů za dané období. Je charakteristická tím, že

zde není tolik konkrétních rad a doporučení jako v oddíle předchozím. Komise hodnotí, zda v zemi

existuje fungující tržní ekonomika a zda je země připravena a schopna vyrovnat se s konkurenčními

tlaky a tržními silami uvnitř Unie.

V lednu roku 2013 byl Komisi předložen Předvstupní Ekonomický Program (PEP) pro roky

2013-15. V tomto programu se počítá s dalším mírným růstem a snižováním záporné obchodní

bilance. Toto jsou velice optimistické předpoklady.

Komise v této kapitole konstatuje zpomalení růstu ekonomiky na 2,2 % v roce 2012.

Soukromá spotřeba a investice sice poklesly, ale naopak export se zvýšil o 17 %, a to hlavně díky

exportu zlata do Íránu. V první polovině roku 2013 se export vrátil do běžných čísel. Celkově se po

útlumu začala ekonomika v první polovině roku 2013 opět oživovat.

Bohužel, deficit běžného účtu zůstává vysoký a ponechává tak Tureckou měnu velmi

zranitelnou vůči náhlým ztrátám zájmu ze strany investorů. Také hrubý zahraniční dluh vzrostl o

téměř 11 %, ale pokud ho vyjádříme jako podíl na HDP, tak klesl téměř o 2 %.

Pozitivně naladěná jsou také čísla na trhu práce. Roční míra nezaměstnanosti klesla o 0,6

procentních bodů. Problémem ovšem zůstává zaměstnanost žen, nedostatek flexibility na trhu práce

a práce na černo.

Co se týká inflačního cíle, ten nebyl splněn, ale stále se pohybuje v toleranci plus/mínus 2 %.

22

Deficit vládního rozpočtu vzrostl na 2 % HDP v roce 2011. Příčinu spatřuje Komise v tom, že

spravování veřejných financí postrádá v Turecku transparentnost. V návaznosti na tento neočekávaný

nárůst deficitu vládního rozpočtu si vláda dala za cíl pro rok 2013 maximální nárůst o 2,2 % HDP.

Tento cíl byl ale překonán pozitivním číslem 1,3 % HDP.

Komise také poměrně pozitivně hodnotí monetární politiku, která se flexibilně přizpůsobuje

potřebám daného období. Nicméně, turecká ekonomika je stále hodnocena jako nestabilní a měla by

zapracovat na vylepšení makroekonomického mixu.

Turecko také neučinilo žádná opatření směrem k liberalizaci cen a vláda stále zasahuje do

cenotvorného mechanismu v klíčových sektorech.

Podmínky pro vstup na turecký trh jsou uspokojivé oproti podmínkám pro ukončení podnikání.

Pozornost si zaslouží finanční sektor, který od Evropské Komise sklidil pochvalu. Veškerá

čísla uvedená ve zprávě jsou velmi pozitivní. Stabilita finančního sektoru je velice důležitá pro

fungování celé ekonomiky, jak jsme se již přesvědčili během světové krize v roce 2008. Kapitálová

přiměřenost bankovního sektoru sice klesla meziročně na 15,9 %, ale stále je to poměrně vysoko nad

regulatorní hranicí 12 %. Podíl nesplácených úvěrů zůstává dlouhodoběji pod třemi procenty.

Celkově tento sektor podává dobré výsledky a je odolný vůči výkyvům.

V oblasti konkurenceschopnosti by mělo Turecko jistě ještě zapracovat. V průběhu je stále

vzdělávací reforma, která bude tento rok u konce. Výsledky, které zatím přinesla, jsou zřetelné z

nárůstu gramotnosti o téměř 3 procentní body na 90,8 % osob v roce 2011. Počty studentů se zvýšily

na všech stupních vzdělání, především ale na stupni univerzitním. I přesto ale tento poměr studentů

zůstává hluboko pod mezinárodními standardy.

V oblasti ekonomické integrace zůstávají EU a Turecko významnými partnery. Z toho vyplývá,

že obě strany si nejsou navzájem lhostejné a alespoň v rámci možností se snaží držet přístupové

rozhovory při životě. Podíl EU na tureckém exportu poměrně prudce klesl ze 46,2 % na 38,8 %, a to

obzvláště kvůli snížené poptávce na evropských trzích a také kvůli zvýšenému exportu zlata do Íránu.

Podíl EU na Tureckém importu poklesl jen mírně o 0,7 % na 37 %. Obchodní a ekonomická integrace

s EU je tedy na vysoké úrovni.

23

2. 1. 3 Legislativní kritéria

V této sekci se Komise zabývá tím, zda bude daná země schopna plnit závazky vyplývající z

členství v EU a zda začleňuje acquis do národní legislativy. Analýza je strukturována do 33 acquis

kapitol a my se budeme zabývat 13 otevřenými kapitolami podrobněji. Provedu analýzu a komparaci

kapitol ze zprávy pro rok 2012 a zprávy pro rok 2013.

2. 1. 3. 1 Kapitola 4: Volný pohyb kapitálu

Tato kapitola se zevrubně zabývá jak volným pohybem kapitálu, tak platebními systémy a

také bojem proti praní špinavých peněz. Volný pohyb kapitálu je asi nejproblémovější položkou z této

acquis kapitoly.

Obě zprávy, ta z roku 2013 a i ta předchozí, se v komentáři neliší. Velký problém je, že je

omezeno získávání nemovitostí cizinci. Seznam zemí, jejichž občané jsou oprávněni získávat turecké

nemovitosti, není veřejně přístupný a transparentní. Mezi cizí státní příslušníky, kteří podléhají

určitým restrikcím v této oblasti, patří Řekové, Bulhaři a Kypřané. Je jasné, že něco takového se

neshoduje s článkem 63 Smlouvy o fungování EU.

Oblast platebních systémů došla nepatrného zlepšení od posledního hodnocení ze zprávy pro

rok 2012. V tehdejší zprávě byla uvedena jasná a stručná věta týkající se tohoto tématu. Bylo zde

zmíněno, že v této oblasti nebyl zaznamenán žádný pokrok. Rok 2013 přinesl nový zákon, který

vstoupil v platnost, a který uvedl progres opět do pohybu.

Také v oblasti boje proti praní špinavých peněz byl oproti loňské zprávě zaznamenán pokrok,

který byl ale opět doplněn poznámkou, že další zlepšení jsou nasnadě. Pokrok byl realizován ve formě

Zákona o prevenci financování terorismu. Tento zákon je určitě odpovědí na mnohé nedostatky, na

které upozornila FATF, což je mezinárodní autorita v boji proti praní špinavých peněz. Toto je

nepochybně velký krok vpřed směrem ke sbližování s mezinárodními standardy.

Celkově Komise ve svém hodnocení uznává, že byl zaznamenán jakýsi pokrok, ale i přeto

zůstává tato kapitola v rané fázi, což znamená, že oblast nedošla žádného výrazného posunu oproti

loňskému roku.

24

Je otázkou, zda hodnocení není příliš striktní a nepostrádá povzbuzující element.

2. 1. 3. 2 Kapitola 6: Právo obchodních společností

Kapitola týkající se práva obchodních společností je naopak pozitivně laděná. Pokrok v letošní

zprávě sice nedosahuje takových výsledků jako ten z loňské zprávy, ale trend pokroku dobrým

směrem stále pokračuje, i když pomalejším tempem.

Posun je zaznamenáván jak v oblasti účetnictví, tak také v oblasti auditů. Přípravy na online

registraci společností jsou stále v průběhu. Významný je také krok směrem k Tureckým účetním

standardům, které budou korespondovat s Mezinárodními účetními standardy.

V prosinci 2012 byl přijat zákon, který se zabývá audity se záměrem přiblížit se acquis.

Obsahem je kvalifikace statutárních auditorů, jejich jmenování a například podmínky zakládání

auditorských firem. Až potud by to bylo celé v pořádku a nejspíše i na jedničku. Šmouhou na úspěchu

dosaženého v oblasti práva obchodních společností je Vyhláška ministerstva z roku 2013, která opět

výrazně omezila postavení statutárních auditorů tak, že jejich pravomoc se vztahuje pouze na velké

podniky.

Nicméně, i přes tento drobný nedostatek, ze kterého byla Komise poněkud rozladěna, je tato

kapitola dle hodnocení v pokročilém stádiu, což je jistě pozitivní, neboť má velkou naději na uzavření

v nějaké dohledné době.

2. 1. 3. 3 Kapitola 7: Právo duševního vlastnictví

Hodnocení z roku 2012 bylo v této konkrétní oblasti dosti rozsáhlé a zdůrazňovalo mnoho

nedostatků. Hlavní problém byl spatřován v tom, že politická vůle v této problematice nebyla

dostatečná.

Pokrok, který byl zaznamenán, byl spíše drobný. Potřeba vylepšit veškeré administrativní

kroky spojené s právem duševního vlastnictví byla vyzdvižena několikrát. Nejvíce rigidním tématem

se stalo samotné vymáhání tohoto práva, neboť Turecko nemá žádná trestní opatření týkající se

průmyslového práva. Jediným opatřením je opatření týkající se ochranných známek. Málo úsilí

25

je podle Zprávy věnováno také prevenci vstupu padělaného zboží na trh, a počet ex offo celních

kontrol je podle Komise nedostačující a to zvláště u velkých dodávek zboží. Turecko je v současnosti

také jednou z hlavních zemí, ze kterých putují do EU výrobky spojované s porušováním práva

duševního vlastnictví.

Celkově byla pro rok 2012 tato oblast vyhodnocena poměrně negativně, s tím, že Turecko

pouze částečně směřuje k prioritám v této oblasti.

Naproti tomu nejaktuálnější zpráva je odrazem většího úsilí a pokroku, a také závěrečné

hodnocení je velmi pozitivní a v této kapitole obzvláště, je vidět meziroční posun dopředu.

Vesměs všechny úřady související s touto problematikou vylepšili během uplynulého roku své

administrativní kapacity. Je také patrné, že si v zemi uvědomili, jak je v této oblasti důležité veřejné

povědomí. Byly tedy organizovány různé semináře a podobné akce. Bylo také přijato několik

doprovodných zákonů týkajících se ochrany obchodních značek, dále také ochrany průmyslového

designu a ochrany patentů. Významným je též zákon pro implementaci Evropské Patentové

Konvence.

Připomínky v oblasti soudního vymáhání padly rovněž na úrodnou půdu. Délka trvání

soudních procesů zaznamenala výrazné zkrácení. Důležité je také to, že počet ex offo celních kontrol

vzrostl.

Bohužel, ani tento nárůst nezměnil statut Turecka jako jedné z nejvýznamnějších zemí, přes

které proudí do EU například padělané výrobky. Turecku je tedy doporučeno přijmout zákon na

ochranu průmyslového vlastnictví a také pokračovat v kampaních informujících o problematice a

rizikovosti porušování práv duševního vlastnictví.

Celkově je tato kapitola jednou z velmi úspěšných pro tento rok neboť se posunula do stádia,

kdy je v pokročilé fázi sbližování s acquis. Takovéto hodnocení je velkým posunem vpřed oproti

loňské Zprávě.

2. 1. 3. 4 Kapitola 10: Média, telekomunikace a informační technologie

S touto kapitolou se opět vracíme ke zdroji problémových témat. Nejen v této zprávě, ale

obecně je Turecko kritizováno pro svou pokulhávající svobodu slova a pro problematiku ovládání

26

médií politickými aktéry.

V zemi platí a funguje nepřímá cenzura a televizní stanice bývají mnohdy i sankciovány.

Výsledkem bylo, že v případě protestů v parku Gezi, hlavní média vůbec neinformovala o událostech.

Ta média, která se přeci jen odvážila poskytnout živá zpravodajství, byla sankciována pokutami za

nabádání a podněcování k násilí. Je jasné, že důvod byl jiný, a to politický zájem. Informace se pak

tedy šířili především pomocí Twitteru. Podobné sociální sítě ale kritizují přední Turečtí politici v čele

s premiérem Recep Tayyip Erdoganem. V minulosti se už dokonce dvakrát stalo, že úřady zablokovali

kanál youtube.com kvůli videím, která měla znevažovat prvního tureckého prezidenta Mustafa

Kemalu.

Při studiu a porovnání dvou posledních Zpráv Komise vyplývá, že v této oblasti byl učiněn

jen malý a stejně tak málo významný pokrok. Na tomto zanedbatelném pokroku se například podílel

Úřad pro informační a telekomunikační technologie, který vydal rozhodnutí o zlepšení podmínek pro

nové mobilní operátory, kteří by chtěli vstoupit na trh. Byla také založena Rada pro kybernetickou

bezpečnost s cílem vyvinout národní kybernetickou bezpečnostní politiku a strategii. Rada vytvořila

Strategický akční plán. Plán se zaměřuje na identifikaci hrozeb a na opatření k omezení dopadu

případných kybernetických útoků. Na druhou stranu, zákony směřující k ochraně osobních údajů a k

internetovému obchodu ještě stále nebyly přijaty.

Největší překážkou v uzavření této kapitoly stále zůstává postavení médií v zemi. V zemi

působí RTÜK, což je Úřad pro regulaci médií. Tento úřad vyvolává diskuze díky sankcím, které

uvaluje na jednotlivá média za narušování národních a morálních hodnot společnosti, dále za

zneuctění principu ochrany rodiny a další.

Stejně tak problematický je pojem obscenity, který není jasně definován, takže zůstává volný

prostor pro interpretaci a tím pádem i pro širší uplatnění cenzury.

Celkové hodnocení Komise zůstává na stejném bodě. Ze Zprávy je také cítit, že právě tato

kapitola obsahuje ožehavé téma, neboť Komise volí vhodná a umírněná slova. Hodnocení se dalším

rokem zastavilo na mírně pokročilém stupni sblížení s acquis.

Tato kapitola bude možná jednou z těch nejproblémovějších ze současných otevřených kapitol.

Přístup ke svobodě slova se nedá upravit pouze administrativními zásahy. Míra svobody slova je

odrazem společnosti a přístup k této problematice se jistě nezmění ze dne na den. Jistou roli zde

sehrává i náboženské pozadí.

27

2. 1. 3. 5 Kapitola 12: Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika

Tato kapitola zahrnuje otázky týkající se veterinární politiky, uvádění potravin a krmiv na trh,

pravidly v oblasti bezpečnosti potravin a zvláštními pravidly pro krmiva a rostlinolékařskou politiku.

Někdo by předpokládal, že zrovna tato oblast legislativy bude asi nejmenším problémem a že

právě zde bude ze strany Turecka potřeba nejméně úsilí. Vždyť Turecko je velmi zemědělsky

zaměřenou zemí. Toto konstatování je sice pravdivé, ale nemění nic na faktu, že mnohé oblasti této

politiky nejsou zcela jistě souběžné s acquis. Tato kapitolka patří opět k těm nejméně rozvinutým a

ani z hlediska posledního meziročního hodnocení nedošlo k výraznému posunu vpřed.

V oblasti bezpečnosti potravin došlo jen k minimálnímu posunu a Komise nezapomíná dodat,

že některé části legislativy týkající se tohoto tématu dokonce způsobují administrativní zátěž díky

tomu, že nejsou sjednocené s acquis.

Země dále pracuje na pokroku v oblasti identifikace, registrace a kontroly pohybu skotu. Tento

pokrok je chvály hodný, ale mohl by postupně nabrat rychlejší tempo.

Jedinou víceméně silně pokrokovou oblastí v celé kapitole je boj proti zvířecím onemocněním.

V předposlední zprávě bylo Komisí konstatováno, že Turecko má problém s propukáním epidemií

přenášených potravou. Turecko tedy přikročilo k plošnějšímu očkování a také zpřísnilo kontroly

pohybu zvířectva. Navíc soulad na poli geneticky modifikovaných organismů, nabral rychlejší

obrátky. Ale například implementace opatření, která by se týkala zacházení se zvířaty při porážce,

opět zůstala opomenuta. V návaznosti na to je také na místě věnovat se více hygienickým otázkám.

Současné hygienické inspekce nejsou údajně dostatečně efektivní.

Komise také uznává, že byla přijata některá opatření týkající se bezpečnosti potravin, avšak

došlo k tomu, že například legislativa týkající se přísad není slučitelná s acquis.

Celkově je tato kapitola velice rigidní. Pokrok byl zaznamenán minimální a celá kapitola je v

raném stádium, tudíž její uzavření není zatím dohledné.

2. 1. 3. 6 Kapitola 16: Daně

28

Kapitola číslo 16 je opět jednou z kapitol, která dosáhla jen malého meziročního pokroku.

Celkově je tato oblast hodnocena stupněm mírné pokročilosti a to v obou dvou posledních

hodnocených obdobích.

Nepřímé daně jsou oblastí, která si o trochu polepšila a oproti hodnocení z roku 2012 jsou už

částečně v souladu s acquis. Problémem však stále zůstává určitá míra diskriminace uvalené na

dovážené alkoholické nápoje. Tyto alkoholické nápoje podléhají vyšší spotřební dani, než srovnatelné

domácí nápoje. V této souvislosti EU už po několikáté zdůrazňuje, že diskriminace je důkazem toho,

že Turecko se nevěnuje implementaci Akčního plánu 2009.

Zpráva je také doplněna o opakované upozornění, že pouze v případě postupné eliminace

diskriminačních praktik v daňové oblasti na základě Akčního plánu, může dojít k posunu v této

kapitole.

2. 1. 3. 7 Kapitola 18: Statistika

Nyní se opět přesouváme k tématu, které sklízí pozitivní hodnocení a je velmi pravděpodobné,

že tato kapitola bude mezi prvními uzavřenými. Už ve zprávě z roku 2012 je uvedeno, že v této oblasti

se Turecko těší dobrému stupni souladu s acquis.

Pokud jde o infrastrukturu statistiky, tam je Komise spokojená. Došlo ke kompletní

reorganizaci Tureckého statistického úřadu a výsledkem je větší efektivita. Jedinou připomínkou je

snad doporučení o posílení spolupráce TurkStatu s hlavními poskytovateli dat, což jsou především

Ministerstvo financí a Ministerstvo zemědělství.

Statistiky pro jednotlivé sektory také podstoupily určité změny, tak aby se metodologie

přiblížila evropským standardům. Jako příklad lze uvést statistiky turismu, které prošly kompletní

revizí.

Jak již bylo řečeno, tato oblast je velice nadějná. Hodnotící zprávy vykazují kontinuální

progres. Je sice pravdou, že zpráva pro rok 2012 byla v této kapitole psána rozhodně pozitivnějším

způsobem. Pomalu by se zdálo, že kapitola je téměř před cílem. Tento způsob hodnocení není v

aktuální zprávě zachován a je psán přímějším způsobem. Důvod může být i ten, že Komise nechce

29

zavdávat Turecku podtextový příslib brzkého uzavření kapitoly. Pozitivní tón z roku 2012 by jistě

mohl vést k očekáváním, která by v případě nesplnění vedla až k možným k rozepřím.

V závěru kapitolky Komise doporučuje pokračovat směrem k progresu statistiky zemědělství,

regionální statistiky a hlavně makroekonomické statistiky. Turecko je v oblasti statistiky v pokročilém

stádiu synchronizace s acquis.

2. 1. 3. 8 Kapitola 20: Obchodní a průmyslová politika

Kapitola týkající se víceméně podnikání je asi největším úspěchem Turecka. Obě hodnotící

období jsou založena spíše na shrnutí pozitivních pokroků. Žádné připomínky, či doporučení zde

čtenář nenajde.

Zpráva za rok 2012 informuje o tom, že země úspěšně a dokonce z 85 % implementovala

Strategický akční plán pro Průmysl (2011-2014). Splnění tohoto akčního plánu je klíčovým bodem

pro celkové splnění požadavků v této kapitole.

Turecko se také zaměřilo na odstranění byrokracie, která ztěžovala proces vytváření podnikání.

Vláda se poté věnovala i propagaci podnikatelské kultury ve společnosti. Snahy byly zaznamenány i

v souvislosti s problémem, který je typický pro tureckou společnost. Problematika je v tom, že

vědecký výzkum není nijak zvlášť přenášen do průmyslového vývoje. Aby tomu tak v budoucnu

nebylo, došlo k přidružení Tureckého úřadu pro vědecký a technologický výzkum pod Ministerstvo

průmyslu.

Dále se ve zprávě mluví o dotovaných úvěrových programech pro malé a střední podniky a

jejich rozsahu.

Zajímavostí je, že Turecko v roce 2012 vyhrálo Evropskou cenu za podporu podnikání.

O rok starší zpráva je také pozitivní, neboť Turecko dále pokračovalo v implementaci Akčního

plánu a dále rozběhlo 10. Rozvojový plán (2014-2018), který koresponduje a je v souladu s Evropou

2020, což je Evropská strategie růstu. Byla také pozměněna definice SMEs, a to navýšením možného

maximálního obratu na 15 milionů €. Zároveň nebyl pozměněn maximální možný počet zaměstnanců,

který zůstal na evropských standardních 250. Během posledního roku bylo uvolněno pod sedmi

30

různými programy více než 127milionů € na podporu SME.

Oblast podnikání je asi v současnosti nejblíže svému uzavření ze 13 respektive 12 otevřených

kapitol. Turecko je v tomto ohledu Komisí hodnoceno pozitivně. V obou zprávách je uvedeno, že

stupeň souladu s acquis je dostačující. A i přesto došlo k meziročnímu posunu vpřed. Je

pravděpodobné, že až dojde k úplnému naplnění Akčního plánu pro léta 2011 až 2014, už nic

formálního nebude bránit uzavření této kapitoly.

2. 1. 3. 9 Kapitola 21: Transevropské sítě

Kapitola se zabývá dopravními a energetickými sítěmi. Opět je to kapitola, ve které se Komise

zdržuje významnějších doporučení. Spíše jde o shrnutí stavu jednotlivých sítí.

Dopravní sítě nejsou ani v jednom roce hlouběji komentovány a asi to ani není pro EU priorita.

V nejčerstvější Zprávě je pouze zmíněno, že Ministerstvo dopravy započalo pracovat na národním

plánu pro dopravu a informační systémy. Oproti tomu energetické sítě by mohly být pro EU v

budoucnu velmi důležité a tak se i jejich popisu Komise věnuje podrobněji.

V roce 2012 Zpráva pozitivně konstatovala progres ve vyjednávání projektu plynovodu

Nabucco. Od tohoto plynovodu si evropské státy slibovaly snížení závislosti na dodávkách plynu z

Ruska. V roce 2013 už o tomto projektu není ve Zprávě ani zmínka, neboť projekt, který byl

podporován dokonce samotnou Komisí, nesupěl v tendru. Ázerbajdžánský plyn nakonec poteče

konkurenčním plynovodem Trans Adriatic Pipeline (TAP). Tento plynovod povede také přes Turecko,

je kratší a končí v jižní Itálii.37

V aktuální Zprávě se také hovoří o projektu TANAP (Trans-Anatolian Pipeline Project), což

je společný projekt mezi Tureckem a Ázerbajdžánem, který byl ratifikován v březnu roku 2013.

Projekt je opět zaměřen na dodávání plynu do Turecka a následně i do Evropy. Na webových

stránkách projektu je uvedeno, že dalším účelem projektu je poskytování různých typů plynu.38

V souvislosti se zmíněnými projekty Komise dodává, že i přes tento dosavadní úspěch je nyní nutné

a životně důležité, přijmout vhodné konečné investiční rozhodnutí a také provést plnohodnotné

37E15. Plynovod TAP pohřbil Nabucco. Je kratší a vede do Itálie [online]. 38TANAP. What is TANAP Project? [online].

31

technické a ekonomické studie realizovatelnosti projektu.

Komise se také zmiňuje o elektrické energii. V této souvislosti uvádí, že Turecké připojení se

k evropské rozvodné soustavě vstoupilo do poslední etapy třetí a poslední fáze. Až bude tato fáze

dokončena, připojení bude úplné. Dojde tak k permanentnímu synchronnímu propojení, a komerční

výměny energií budou oboustranné mezi Bulharskými a Řeckými protějšky.

V závěru hodnocení Komise dodává, že pro úspěšné uzavření kapitoly je potřeba dokončit

poslední fázi propojení elektrických rozvodných soustav a také uvést v provoz jižní plynový koridor.

Jinak je soulad s acquis v pokročilém stádiu a meziroční pokrok lze hodnotit jako mírný.

2. 1. 3. 10 Kapitola 27: Životní prostředí a klimatické změny

Kapitola 27 je poměrně rozsáhlá a dotýká se témat jako je znečištění vzduchu, ale také třeba

hodnotami hluku a klimatickými změnami. Ze zpráv jasně vyplývá, že jednou z kapitol, ve kterých

Turecko značně pokulhává, je právě kapitola životního prostředí. Svůj vliv na to má jistě i

ekonomický boom, který je vždy spojen s jakýmsi nedostatkem ohledu na životní prostředí. Veškerá

legislativa směřující k ochraně životního prostředí by mohla vést k domácí kritice za omezování

podnikatelských aktivit, které se právě nedávno v Turecku tak významně probudily. Tato kapitola je

tedy také velmi úzce závislá i na domácí politice.

Meziročně si Turecko dokonce pohoršilo v oblasti horizontální legislativy životního prostředí,

kdy aktuální novela není v souladu s požadavky EIA (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí). Jako

následek tohoto asi špatného rozhodnutí byly z EIA vyřazeny některé významné infrastrukturální

projekty.

Kvalita vzduchu byla v roce 2012 hodnocena negativně, neboť se země nesnažila o žádný

viditelný pokrok v této oblasti. Pozdější hodnocení je už založeno na snaze přiblížit se mezinárodním

standardům, ale tyto snahy jsou zanedbatelné.

Naproti tomu, změny jsou viditelné v nakládání s odpady. Je ale důležité zaměřit se na

důslednější modernizaci třídících a recyklačních procesů.

Výrazně problematickým jevem je nedostatek zájmu o ochranu přírody. V této oblasti nedošlo

téměř k žádnému pokroku. Současný návrh Zákona o ochraně přírody není v souladu s acquis a co

32

víc, zákon by zrušil současný Zákon o národních parcích, což by vyvolalo právní vakuum. Země se

problematikou ochrany přírody vůbec nezabývá.

Klimatické změny jsou jistě zvláštní kapitolkou, které se Komise také věnuje velmi podrobně.

Již druhý rok v řadě je Turecku vyčítáno, že země sice přijala UNCCAP (Národní akční plán pro

klimatické změny), ale zároveň si nestanovila žádný objektivní měřitelný cíl, jako je například

maximální hranice produkovaného skleníkového plynu.

Turecká republika má také výjimku, kterou si mezinárodně vyjednala. Ačkoliv je Turecko

řazeno mezi vyspělé země, má zvláštní podmínky pro dodržování Kjótského protokolu a také má

výjimku z Rámcové úmluvy spojených národů o změně klimatu. Celkový soulad a acquis je velmi

nedostatečný.

Komise k této kapitole dodává i domněnky vysvětlující nedostatečný pokrok právě v této

oblasti. Je to prý způsobeno i tím, že v roce 2011 došlo k rozdělení jednoho Ministerstva životního

prostředí a lesního hospodářství ve dvě samostatná ministerstva. Následná reorganizace uvnitř nově

vzniklého Ministerstva životního prostředí a urbanizace značně zeslabila administrativní aparát, který

by se měl věnovat robustní enviromentální politice a politice klimatických změn.

Z celkového hodnocení vychází země opět negativně. Pokrok je v jednotlivých oblastech

nerovnoměrný. Chybí dostatek politické angažovanosti v oblasti enviromentální politiky, a také

rozsáhlé institucionální změny působí komplikace. Toto hodnocení je shodné pro obě dvě hodnotící

období. Dále je zemi doporučeno, aby se začala věnovat udržitelnosti stávajících chráněných území

a i jejich rozšiřování o nové oblasti.

Přípravy kapitoly jsou v raném stádiu již několikátý rok v řadě.

2. 1. 3. 11 Kapitola 28: Ochrana zdraví a spotřebitele

Ochrana spotřebitele nemá v Turecku příliš silnou tradici. Jak ve zprávě loňské, tak ve zprávě

aktuální je poukazováno na to, že zde chybí silné spotřebitelské sdružení, které by hájilo zájmy

spotřebitelů.

V uplynulém roce se Ministerstvo obchodu věnovalo novým podmínkám pro orgány státního

33

dozoru. Také se těmto orgánům odpovědným za spotřebitelskou problematiku vyhradila větší část z

rozpočtu. Na druhou stranu návrh Zákona o ochraně spotřebitele stále čeká na přijetí. Je potřeba, aby

se země zaměřila na vymahatelnost práva v této oblasti a udělat něco s dostupností statistických dat,

a zpřístupnit jednotlivá rozhodnutí soudů veřejnosti.

Ve zprávě se také hovoří o zdravotnické reformě, která byla centrálně dokončena teprve

nedávno. Nyní je potřeba ji úspěšně přenést na lokální úroveň. Reforma také přispěla ke zlepšení

administrativních struktur Ministerstva zdravotnictví. V současnosti se také pracuje na Národním

zdravotnickém informačním systému.

Co se týče kontroly tabákových výrobků, Turecko plní požadavky acquis, a také se mu

podařilo dosáhnout snížení procenta dospělých kuřáků o 4,3 procentní body.

Následuje odstavec zasvěcený přenosným chorobám. V této oblasti bylo hojně využíváno

evropských fondů, z nichž byl například založen Systém včasného varování. Příslušné úřady se také

po výtce z loňského hodnocení začaly více věnovat problematice HIV/AIDS a pracují na přípravě

Strategického akčního plánu pro léta 2013-2017.

Země se věnuje také problematice duševního zdraví. Od loňské zprávy přibylo 17 nových

Komunitních center. Na druhou stranu, je potřeba zaměřit se na zdravotní nerovnost. Bylo by vhodné

zajistit všeobecnou dostupnost zdravotnických služeb. A navázat tak na pokrok v oblasti domácí péče

pro starší a invalidní občany.

Souhrnné hodnocení se meziročně příliš nezměnilo. Veřejnému zdraví je věnováno více úsilí,

naopak ochrana spotřebitele pokulhává. Všeobecně jsou ale přípravy této kapitoly na dobré cestě, jak

tvrdí Komise v závěru.

2. 1. 3. 12 Kapitola 32: Finanční kontrola

V této kapitole byl opět zaznamenán mírný pokrok, tak jak tomu bylo i v loňském roce.

Co se týče vnitřní finanční kontroly ve veřejné správě (PIFC), Akční plán pro sjednocení se

34

standardy pro vnitřní kontrolu vstoupil v platnost. Přesto vnitřní audity stále nefungují tak, jak by

měly a počet auditorů prozatím klesl.

Vnitřní finanční kontrola by se měla začít řídit novým strategickým plánem pro léta 2013-

2017. Zatím se tak neděje a bylo by dobré, kdyby se za tímto účelem zvýšil počet pracovníků

kontrolních úřadů.

Se zřetelem na ochranu finančních zájmů Evropských společenství, pokračovalo zlepšování

spolupráce s Evropskou Komisí na téma podvodů. V této souvislosti se Turecko podílí i na Akčním

programu Pericles, který má za cíl spolupráci mezi vnitrostátními, evropskými a mezinárodními

orgány tak, aby společně ochraňovali euro proti padělání.

Celkově došlo meziročně k mírnému pokroku a přípravy této kapitoly jsou v mírně

pokročilém stádiu příprav.

2. 5 Zhodnocení

Pokud se na hodnocení podíváme komplexně, dalo by se říci, že si Turecko vede poměrně

dobře. Ve většině otevřených kapitol došlo alespoň k minimálnímu pokroku. Je důležité vzít v úvahu

fakt, že jednotlivé kapitoly jsou si velmi vzdálené a že je tedy zapotřebí maximálního úsilí státu, aby

se některé kapitoly neopomíjeli. I k tomuto jevu ovšem dochází ať už záměrně, či nevědomky.

Ze všech otevřených kapitol zůstávají 3 téměř rigidní a bez jakéhokoliv významnějšího

posunu vpřed. Jsou to kapitoly Volný pohyb kapitálu, Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární

politika, Životní prostředí a klimatické změny. Přitom tyto kapitoly byly otevřeny již v letech 2005

až 2006. Všechny tři kapitoly jsou teprve v raném stádiu souladu s acquis a jejich přípravě není

věnována přílišná pozornost.

Pak jsou zde také kapitoly, které jsou v mírně pokročilém stádiu příprav a souladu s acquis.

Tyto kapitoly jsou celkem čtyři a dvě z toho jsou problematické. V oblasti daní je problém s

diskriminací dovážených alkoholických nápojů, a v kapitole týkající se médií se zdůrazňuje

problematika svobody slova. Jistě bude trvat nějakou dobu, než se tyto překážky odstraní a v případě

médií dokonce vykoření ze společnosti. Proto ani u těchto 2 specifických kapitol není předpokládán

významný pokrok.

35

Kapitol, které jsou v pokročilém stádiu nebo dokonce na prahu uzavření, je celkem 5. Jedná

se o Právo obchodních společností, Právo duševního vlastnictví, Statistika, Obchodní a průmyslová

politika a Transevropské sítě. Nejblíže uzavření je pravděpodobně kapitola Obchodní a průmyslová

politika, která již dosáhla dostačujícího souladu s acquis a už se jen čeká na implementaci akčního

plánu, kterému chybí do úplnosti okolo 10 %. Také kapitola Právo obchodních společností má dobré

vyhlídky.

Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že současné vyjednávací období bylo odhadováno

na 10 let do roku 2015. Nedá se tedy při tomto tempu předpokládat, že do roku 2015 bude uzavřena

alespoň polovina kapitol, když reálně jsou ve hře zatím 2-4 kapitoly. Situace by se ovšem rapidně

změnila po odblokování a otevření některých kapitol. I mezi těmi zablokovanými jsou totiž kapitoly,

které vychází z hodnocení souladu s acquis velmi dobře. Ale dokud nedojde k vyřešení kyperské

otázky a další problematiky ve vztazích s EU, nebude možné o těchto kapitolách vyjednávat.

36

3 Reálnost vstupu Turecka do EU a jeho kladné a záporné stránky

V předchozích kapitolách jsem představila Tureckou republiku, obecně jsem se podívala na

vývoj vztahů mezi oběma stranami a také jsem provedla analýzu otevřených kapitol vyjednávání.

Nyní je potřeba vyvodit závěr, zda je v dohledné době reálná možnost rozšíření EU o Turecko. Jaké

jsou turecké vyhlídky pro vstup do Unie se dá hodnotit z několika hledisek. Jedno z těchto hledisek

je například vývoj politického a veřejného mínění v souvislosti s touto problematikou.

Toto hledisko jsem vzala v potaz, ale nevěnovala jsem se mu do hloubky, neboť si myslím, že

evropští občané nejsou natolik informováni o dané problematice, aby byl jejich názor směrodatný a

měl mít nějakou významnější vypovídací hodnotu. Mimo jiné, o otázkách rozšíření o určitou danou

zemi se prozatím nikdy nerozhodovalo v referendu. Je možné, že v případě Turecka bude situace

trochu jiná.

Někteří evropští politici již vyjádřili názor, že právě v případě této země by se mělo k

referendu přistoupit. Je to do jisté míry alibismus těchto politiků a snaha vyhnout se případné kritice.

Jedním z dalších důvodů, proč jsem se podrobněji nezaměřila na vývoj veřejného mínění je

ten, že toto veřejné mínění by nemuselo být až tak odrazem postoje evropské společnosti k Turecku,

ale také odrazem postoje směrem k EU samotné.

Je důležité si uvědomit, že poslední krizové roky s sebou přinesly také nedůvěru občanů v EU.

Tato nedůvěra se jistě promítá i do samotného rozšiřování. Unie je v současnosti považována za

nefunkční a nestabilní projekt většinou veřejnosti. Proč by tedy ta samá veřejnost měla vyjadřovat

zájem o další rozšiřování, které by stabilitu mohlo ještě více ohrozit.

Za zmínku stojí jistě i to, že rozšiřování EU není občany členských státu příliš vítané již

mnoho let, a že to není pouze nejaktuálnější názorový trend. Podle dlouhodobých průzkumů

veřejného mínění ve starších členských státech nebyly a často dosud nejsou nové země pro jejich

občany právě vítanými společníky. Jen v sedmi zemích z patnácti byla alespoň těsná nadpoloviční

většina obyvatelstva pro rozšíření, přičemž celkový průměr souhlasu se v evropské patnáctce

dlouhodobě pohyboval jen těsně nad 40 %. V Německu, Rakousku a Lucembursku se dokonce

nadpoloviční většina občanů vyslovila proti přijetí. To jen ukazuje, že obyvatelé „staré“ Evropy

pohlíželi na její rozšíření snad s ještě větší obavou, než jakou měly nově vstupující země.39

Veřejné mínění není tedy to nejdůležitější hledisko, protože kdyby tomu tak bylo,

pravděpodobně ani Česká republika by dnes nebyla členem Unie. Na druhou stranu není úplně

bezvýznamné a Turecku do karet příliš nehraje.

39FIALA, P. Evropský mezičas. Brno: Barrister and Principal, 2010. s. 31.

37

Dalším aspektem, který ovlivňuje to, zda bude Turecko jednou členem EU, jsou kladné a

záporné stránky rozšíření. Pokud budou klady převyšovat zápory, bude pravděpodobnější, že se EU

rozroste. Podíváme se tedy na rozporuplná témata.

3. 1 Geografické hledisko

Jedním z prvních argumentů proti vstupu Turecka do EU je argument geografický. Ten se dá

ale velice snadno vyvrátit, neboť jsme si již říkali, že v článku 237 zakladatelské smlouvy je uvedeno,

že každý evropský stát může požádat o členství. Není zde už však blíže specifikováno, do jaké míry

musí být tento stát evropský, takže i pouhá 3 % rozlohy na evropském kontinentu by měla být

dostačující. Tento argument se také vyloučil už samotným uznáním statutu kandidátské země.

Geograficko-bezpečností argumenty jsou ovšem závažnější. Jestliže vstoupí Turecko do EU,

získá Unie přímé hranice s problematickými státy, jako jsou Sýrie, Írák, Írán, Arménie nebo Gruzie.

Z toho plynou obavy z přílivu imigrantů, infiltrace teroristů, pašování zbraní a drog a jiných

bezpečnostních rizik.40

I toto téma se dá obrátit ve prospěch Turecka. A někteří autoři jsou si toho také vědomi.

Například Emerson41 a Tocciová jsou toho názoru, že Turecko je pro EU významným partnerem v

oblasti globální bezpečnosti. Turecko a Evropa mají v této oblasti Balkánu, Střední Asie a Středního

východu stejné zájmy. Po přijetí do EU by se stalo Turecko geografickým centrem pro regionální

spolupráci. „Turecko se stane hlavní základnou pro bezpečnost a obrannou politiku EU, vojenskou

logistiku a zvyšování důvěryhodnosti EU a její přítomnosti v tomto regionu“. Jinými slovy řečeno by

EU mohla lépe zasahovat a přispívat ke stabilitě tohoto regionu.

Již v současnosti přispívá Turecko k evropské bezpečnosti, neboť je členem NATO. Také

vojenské kapacity, kterými Turecko disponuje, jsou významným argumentem pro přijetí země do

společných struktur.

Svou polohou se Turecko stává také významným partnerem v oblasti dovozu strategických

surovin z oblasti kaspického regionu. Jedná se především o zemní plyn a ropu. Státy západní Evropy

40 QUAISSER, W. - WOOD, S: EU Member Tureky? Preconditions, Consequences, and Integration Alternatives.

München: forost, 2004. s. 42 41 EMERSON, M. - TOCCI, N. Turkey as a Bridgehead and Spearhead: Integrating EU and

Turkish Foreign Policy. CEPS EU-Turkey Working Papers No. 1, 1 August 2004 [online].

38

stejně jako Spojené státy americké mají zájem na diverzifikaci strategických zdrojů. Řešení spatřují

v získání vlivu v kaspicko-středoasijském regionu. V těchto snahách by jim mohlo Turecko výrazně

pomoci. Turecko se také podílí na mnoha energetických projektech, jejichž cílem je znovuoživit

Hedvábnou cestu propojením Číny s Evropou rozvinutými magistrálami a umožnit import kaspických

surovin na evropské trhy. Vliv v tomto regionu by pomohl omezit expanzi Ruska.42

Toto je možná jeden z hlavních důvodů podpory vstupu Turecka do EU ze strany Spojených

států.

3. 2 Ekonomické hledisko

Dalším sporným bodem byla po dlouhou dobu ekonomická situace Turecka, která nebyla na

příliš dobré úrovni.

Jak vyplývá z předchozích kapitol, tato situace není stále perfektní, ale je na velmi dobré cestě

a kapitoly týkající se ekonomických ukazatelů se stávají těmi méně problémovými a pozornost se

přesouvá spíše k demokratickým otázkám.

Okrajově by se do této problematiky dala zařadit i obava z toho, že po přijetí země do Unie

dojde ke snížení úrovně sociální ochrany pracovníků, a to díky přílivu konkurence z nových

členských zemí. Mzdy v nečlenských zemích bývají mnohdy nižší, než v těch členských.

Baldwin a Wyplozs (2008) ale uvádí, že historie ukázala opačný vývoj. Sociální ochrana

pracujících a také mzdy se s hlubší integrací zvyšovaly. Toto se dělo navzdory všem teoretickým

výpočtům a předpokladům.43

Snad jen jediné negativum, které v této kapitole přetrvává a nelze ho tak úplně vyvrátit je

velký podíl zemědělské půdy, kdy až třetina rozlohy státu je obdělávána. Jedná se zhruba o 300 000

km². Takovýto nárůst zemědělské půdy by určitě znamenal nápor na CAP, která je a vždy byla

problematickou kapitolou evropské integrace. Tato politika si ukrajuje až 41 % z evropského rozpočtu.

Dle Bugriho (2011) společná zemědělská politika zatěžovala v průběhu svého vývoje rozpočet

Společenstva o mnoho víc, než všechny ostatní aktivity. A proto ji například francouzský autor

Fabrice Fries44 označuje za „oběť svých vlastních úspěchů“.45

42ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY. Turecko, země na pomezí dvou světů [online]. 43 BALDWIN, R. – WYPLOSZ, Ch. Ekonomie evropské integrace. Praha: EKON, 2008. s.206-207. 44Fabrice Fries působil jako poradce Jasques Delorse, předsedy Komise v letech 1990-1994. 45BUGRI, Š. - PRIBIŠOVÁ, E. Ekonomika Evropské unie I. Brno: Vysoká škola Karla Engliše, 2011. str.44.

39

Také jsem už uváděla, že ekonomická kritéria pro vstup do Unie nejsou nijak kvantifikována

a nejsou tedy měřitelná. Je stanovena pouze podmínka fungující tržní ekonomiky, která bude schopna

odolávat konkurenčním tlakům uvnitř Unie. Z tohoto důvodu je velmi obtížné objektivně zhodnotit,

zda je Turecko dostatečně ekonomicky zralé. A proto se níže podíváme na tabulku s několika

základními ekonomickými ukazateli pro rok 2012.

Tabulka zahrnuje údaje pro Turecko a Chorvatsko. Chorvatsko jsem zvolila proto, že se jedná

od 1. července 2013 o nejnovější přírůstek do evropské rodiny.

Tabulka 1 - Komparace základních ekonomických ukazatelů Turecka a Chorvatska

Turecko Chorvatsko

Růst HDP 2,20% -2,00%

Míra Inflace 6,20% 4,50%

Míra nezaměstnanosti 9,60% 18,00%

Deficit běžného účtu -6,06 % HDP 0,08 % HDP

Deficit vládního rozpočtu 2,00% 4,10%

Zahraniční zadluženost 40 % HDP 99 % HDP

Zdroj: vlastní zpracování

Zeleně jsou znázorněny oblasti, ve kterých si Turecká republika vede lépe, než nový člen EU.

Z tabulky tedy jasně vyplývá, že co se týče ekonomického hlediska, Turecko je na tom

podstatně lépe než čerstvě přistoupivší Chorvatsko. Toto jen potvrzuje fakt, že ekonomické hledisko

dnes už nehraje téměř žádnou roli, co se týče vyjednávacího procesu o vstupu Turecka do EU.

3. 3 Demokratické hledisko

Již několikrát zmiňovaná problematika lidských práv a kurdské menšiny je brzdnou pákou

rozšíření. Toto téma bylo poměrně dobře zhodnoceno ve Zprávě o pokroku Turecka v přípravách na

přijetí do EU.

V Kurdské otázce byl zaznamenán mírný pokrok, ale situace je stále neuspokojivá. Hlavní

obavou zůstává, že by se nevyžádané teroristické snahy mohly přesunout na území unie. I tato

problematika se dá ale zhodnotit ze dvou úhlů.

Po přijetí Turecka do EU by Unie mohla naopak více zasahovat do této problematiky a

přispívat tak k rozvoji demokracie na tomto území. Ba co víc, pokud by se toto sblížení a propojení

40

dvou stran vážně podařilo, existoval by hmatatelný důkaz o tom, že šíření demokracie do světa je

reálné.

3. 4 Náboženské hledisko

Náboženství je pravděpodobně to, co nejvíce ovlivňuje veřejné mínění v souvislosti s

Tureckem. Islám je pro západní svět novodobým strašákem, který nabyl na obrysech po 11. září 2001.

Je nepopiratelné, že Turecká společnost byla vystavěna na jiných základech, než ta čistě

evropská. Na druhou stranu země byla vždy díky své unikátní poloze centrem prolínání kultur a jisté

západní hodnoty jsou zde také čitelné. Přesto se Evropou šíří katastrofické scénáře, kdy islám pohltí

celou evropskou kulturu. Někteří hovoří o demografické časované bombě. V posledních 30 letech

došlo k velkému přílivu muslimů do evropských zemí, což občané nepovažují za přínosné. Obávají

se toho, že pokud se stane Turecko členem EU, bude tento přiliv muslimů ještě masivnější.

Dle mého názoru tento scénář nebude tak dramatický, neboť většina Turků, kteří nebyli ve své

zemi spokojení, už do Evropy odešla. Přijetí země do Evropských struktur by naopak pomohlo tomuto

problému, neboť by se prohloubil dialog a pochopení mezi oběma stranami. Díky demografickému

vývoji Evropy je tento střet kultur nevyhnutelný a přijetí Turecka do EU by jednoznačně prospělo

dialogu mezi oběma světy. Odmítání a předsudky vůči této zemi, která jeví dlouhodobý zájem o

evropské hodnoty, je pošetilé a povede jen k tomu, že se tato země otočí k Evropě zády, i když by jí

mohla být silným partnerem.

Navíc, obavy ze ztráty homogenity EU jsou také nepředložené, neboť skutečnou homogenitu

EU postrádá od začátku. Obzvláště pak, pokud budeme hovořit o nějakém „evropském národu“. Nic

takového jako „evropský národ“ neexistuje. Ani přímé volby do Evropského parlamentu, ani

vytvoření volného trhu s volným pohybem čtyř svobod, ani zavedení eura nevedou k vytváření

evropského národa a evropské identity, ale identifikace občanů je stále primárně spojena s národním

státem.46

3. 5 Kyperská problematika

Kyperská problematika a ochladlé vztahy s Řeckem jsou jedním z mála pádných argumentů,

které se špatně vyvracejí. V souvislosti s tímto vleklým konfliktem bylo zastaveno vyjednávání o

46FIALA, P. Evropský mezičas. Brno: Barrister and Principal, 2010. s. 114.

41

osmi kapitolách acquis. Tyto kapitoly jsou klíčové a souvisí s obchodními vztahy s Kyprem.

Pokud nedojde k uzavření všech kapitol, není možné zvažovat přijetí Turecka do EU.

Rozšiřování EU je také založeno na principu jednomyslnosti a jen stěží by se dalo předpokládat, že

Kypr, jehož samostatnost Turecká republika neuznává, by hlasoval pro vstup země do EU. Na

rozděleném ostrově panuje velmi silný etnický nacionalismus a neexistuje politická vůle, která by

tento problém vyřešila.47

Turecká republika také nejeví žádné známky toho, že by měla v úmyslu v této problematice

ustupovat, a to ani v budoucnu.

3. 6 Politicko-institucionální aspekt

Politicko-institucionální dopady členství v EU jsou dle mého názoru tím skutečným kamenem

úrazu, který nikdy neumožní Turecku stát se plnohodnotným členem. Jedná se především o mocenský

potenciál, který Turecko má. Jelikož je Turecko velkou zemí s ohromným počtem obyvatel, váha jeho

slova by byla poměrně veliká.

Kupříkladu v Evropském parlamentu je k dispozici 751 křesel, což je strop stanovený

Lisabonskou smlouvou. Aby byl tento strop dodržen i po přístupu Chorvatska, ztratí 12 členských

států po jednom křesle ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. V případě Německa dojde

dokonce ke ztrátě 3 křesel.

Toto řešení by mělo zamezit traumatizujícímu přerozdělování křesel, které by znamenalo

dramatické ztráty pro střední a malé členské státy a vysoký nárůst křesel pro velké státy. Jedná se tak

o nejméně nedokonalé z možných řešení.48

Následující tabulka zobrazuje počet křesel pro jednotlivé kandidátské země.

Tabulka 2 - Počet mandátů v EP

Členské státy Stávající počet křesel Navrhovaný počet křesel Rozdíl

Německo 0 96 -3

Francie 74 74 0

Spojené království 73 73 0

Itálie 73 73 0

Španělsko 54 54 0

Polsko 51 51 0

Rumunsko 33 32 -1

Nizozemí 26 26 0

47IHNED.CZ. Turecko chce do EU, Kypr je ale stále velkou překážkou, říká profesor ankarské univerzity [online]. 48EVROPSKÝ PARLAMENT. Kolik poslanců zasedne v Evropském parlamentu po volbách 2014 a odkud budou?

[online].

42

Řecko 22 21 -1

Belgie 22 21 -1

Portugalsko 22 21 -1

Česká republika 22 21 -1

Maďarsko 22 21 -1

Švédsko 20 20 0

Rakousko 19 18 -1

Bulharsko 18 17 -1

Dánsko 13 13 0

Slovensko 13 13 0

Finsko 13 13 0

Irsko 12 11 -1

Chorvatsko 12 11 -1

Litva 12 11 -1

Slovinsko 8 8 0

Lotyšsko 9 8 -1

Estonsko 6 6 0

Kypr 6 6 0

Lucembursko 6 6 0

Malta 6 6 0

CELKEM 766 751 15

Zdroj: Evropský parlament - online49

Rozdělení by mělo vždy respektovat zásadu sestupné poměrnosti, podle které poslanci z

větších členských států zastupují více občanů než poslanci z menších států. Přihlédnuto by mělo být

také k případné změně počtu členských států a k demografickému vývoji jejich obyvatelstva.

Rozdělení by mělo také respektovat systém institucionální rovnováhy.

Pokud by byl tedy současný systém a strop mandátů zachován, po vstupu Turecka do EU by

muselo dojít k významnému přerozdělení těchto mandátů, neboť se svými téměř 75 miliony obyvatel

by se Turecko stalo druhým nejvlivnějším státem v EP hned po Německu. Možná i proto je Německo

prvním státem, který přišel s návrhem alternativního partnerství.

Tak rozdílný stát s tak velkou mocí hned v úvodu členství v EU by mohl vážně ohrožovat

současný mocenský stav v Evropě. EP je totiž velice významný orgán Unie, který vykonává

demokratickou kontrolu nad celou Unií. Má dokonce pravomoc rozpustit Komisi, tak že jí hlasováním

vysloví nedůvěru. Dále také kontroluje řádné řízení a uplatňování politik EU, zkoumá zprávy

Účetního dvora a klade Komisi a radě dotazy.50

Je to tedy pravděpodobně moc, co brání Turecku stát se jedním z členských států. Toto tvrzení

je podporováno i tím, že Evropská unie už není čistě ekonomickou, nýbrž politickou integrací.

49Tamtéž 50KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a Principal, 2006. s.134.

43

Na druhou stranu, jak uvádí Šlošarčík (2005) : „ V oblasti přijímaní legislativy jsou ale

pravomoci EP nastaveny výrazně úžeji než u většiny parlamentů členských zemí. Obzvlášť zřetelné

je toto omezení v procesu přijímání a změn primárního práva51.“52

Dlouhá léta vyjednávání a otevřeného dialogu, který nikam nevede, se dají vysvětlit pouze

tak, že si Evropská unie velice dobře uvědomuje ekonomický a bezpečnostní význam, který pro ni

Turecko má. Tento význam je o to větší, o co je celosvětová ekonomická situace nestabilnější. Proto

pokaždé, když Turecku dojde trpělivost, snaží se EU oživit vztahy. Turecku je také poskytována

předvstupní finanční pomoc, jako určitý druh pojistky. Na druhou stranu, se Unie Turecka obává, a

proto se snaží získat čas, než přijde na diplomatickou alternativu skutečného členství. To je krásně

vidět i na počtu uzavřených acquis kapitol. Jako by v hodnotících zprávách byla snaha psát neutrálním

tónem, který by neměl zavdávat důvod k přílišnému optimismu, ale ani by neměl být odrazující.

Bohužel pro EU, Turecko se za poslední léta stalo velmi sebevědomým státem, což vyvolává

ve většině tamních občanů pocit, že Turecko členství v EU nepotřebuje. Představitelé EU by si také

měli uvědomit, že následující turecká vláda by již nemusela být tak orientovaná směrem k EU, tak

jako byla a je ta Erdoğanova.

Celkově zhodnoceno, Turecko se v nejbližších letech nestane členem EU, a to na základě

počtu uzavřených acquis kapitol. Jedinou uzavřenou kapitolou z 33 je kapitola Věda a výzkum. Toto

uzavření je ke všemu provizorní, což znamená, že může kdykoliv dojít ke znovuotevření. Dle mého

názoru, ke vstupu země do EU nedojde ale nikdy, neboť je Turecko silnou zemí, ze které má západní

svět respekt, a bojí se moci, kterou by Turecko mohlo mít. Ekonomický stav Turecka nehraje v

přístupových jednáních velkou roli. Tato skutečnost jen dokládá, že nyní se jedná spíše o integraci

politickou a už ne tak moc integraci ekonomickou.

51Zakládající smlouvy 52ŠLOSARČÍK, I. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha: EUROPEUM, 2005. s.51.

44

Závěr

Evropská unie bude muset v budoucnu učinit zásadní rozhodnutí o tom, zda mezi své členy

přijme Tureckou republiku. Turecko vyjádřilo svůj zájem o členství v evropských strukturách již v

roce 1959, a tento zájem zatím přetrvává. Cílem této práce je tedy zhodnotit, zda je reálné, že se

Turecko stane plnohodnotným členem Unie.

Přístupová jednání jsou specifická oproti ostatním kandidátským zemím, neboť Turecko je

poměrně odlišná země. Proto jsem považovala za důležité v první kapitole zemi dostatečně dobře

představit.

Jedná se o obrovskou zemi s téměř osmdesáti miliony obyvatel, která se rozkládá na

Evropském kontinentu pouze ze 3 %. Dalším výrazným znakem je to, že Turecká republika je státem,

kde 98 % obyvatel vyznává islám a přesto se jedná o sekulární stát.

V ekonomické oblasti si Turecko v posledních letech vede dobře, což znamená významný

posun vpřed, kdy dříve bylo Turecko spíše spojováno s nestabilním hospodářstvím. Nyní se jedná o

18. největší ekonomiku světa, která i v problematických dobách ekonomické krize dále roste o zhruba

2,2 % HDP. Jako každá ekonomika i tato má své neduhy. Je to především vysoká míra inflace, která

je spojena s ohromným hospodářským růstem, ale také deficit běžného účtu, který je obrovský a

zanechává tak Turecko velmi zranitelné na mezinárodních trzích. Právě odolnost ekonomiky vůči

konkurenčním tlakům je ale jednou z podmínek členství v EU. Proto se také Centrální banka snaží

aplikovat citlivou monetární politiku, která bude účinná i při množství protichůdných cílů, které jsou

v zemi aktuální.

Země má velmi dobré vztahy s Evropskou unií a je dokonce jejím významným obchodním

partnerem, ale jsou zde i témata, která jsou kontroverzní a znesnadňují celý přístupový proces, který

je oficiální teprve od roku 2005, kdy Turecko získalo status kandidátské země. Stav integrace je nyní

ve fázi celní unie, která vznikla 1. ledna 1996. Tato unie přináší harmonizaci a je výhodná pro obě

strany. Pro Turecko ale není tato raná fáze integrace uspokojivá, a ocenilo by další posun vpřed. Pro

tento cíl musí jistě také něco udělat.

Každá země, která se stane zemí kandidátskou, musí plnit soubor kritérií pro vstup do EU.

Tato kritéria se nazývají kodaňská kritéria a jsou rozdělena do tří kategorií: politická, ekonomická a

legislativní. Abych dobře pochopila, jaká je reálnost vstupu Turecka do EU, podrobně jsem se

podívala na Hodnotící zprávu Komise o pokroku Turecka v přípravách na členství v EU za rok 2011

a za rok 2012.

Zprávy obsahují informace o pokroku na politickém, ekonomické a také legislativním poli.

45

Legislativní část je nejrozsáhlejší a je rozdělena do tzv. 33 acquis kapitol podle oblasti zájmu. Acquis

communautaire je legislativa ES, a ve zprávě je hodnoceno, zda je země připravena přejímat tuto

evropskou legislativu do národních struktur. Hodnocení je vypracováváno pro každou kapitolu zvlášť.

K tomu, aby bylo přijetí kandidátské země o něco reálnější, musí dojít k uzavření všech 33 acquis

kapitol. Uzavření kapitoly znamená, že je v určité konkrétní oblasti kandidátská země dostatečně

připravena na členství v Unii. Tudíž to, že Turecko má z 33 kapitol zatím uzavřenou pouze 1,

vypovídá o tom, že členství v EU není zřejmě nejaktuálnější. Vyjednávání probíhá pouze na půdě

dvanácti kapitol, které jsou v současnosti otevřené. Některé kapitoly jsou dokonce suspendované ze

strany EU, dokud se nevyřeší například problém s Kyprem, který Turecko stále neuznává jako

samostatnou republiku a vede vůči tomuto státu diskriminační opatření v rámci celní unie.

Provedla jsem tedy hlubší analýzu dvanácti otevřených kapitol a také komparaci pokroku za

dvě poslední hodnotící období, tak abych zjistila, zda vůbec a jakým tempem Turecko směřuje k

dokončení přístupových jednání.

Výsledkem bylo zjištění, že ve většině oblastí Turecko učinilo alespoň minimální meziroční

pokrok. Pouze tři kapitoly zůstávají opomíjené a není zaznamenán žádný meziroční posun. Jsou to

kapitoly Volný pohyb kapitálu, Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika, Životní

prostředí a klimatické změny. Tyto kapitoly byly otevřeny již před osmi lety a jsou stále na počátku

dlouhé cesty, neboť soulad s evropským acquis je zcela minimální.

Pak jsou zde kapitoly, které jsou v mírně pokročilém stádiu souladu s acquis. To znamená, že

jsou na půli cesty k uzavření. Bohužel, dvě z těchto čtyř kapitol jsou poněkud kontroverzní. Jedna se

týká daní, kde dochází k diskriminaci dovážených alkoholických nápojů. Druhá se týká médií, která

nejsou v Turecku příliš svobodná, což je oprávněně kritizováno, neboť svoboda slova je jeden z pilířů

demokracie.

Ostatní kapitoly jsou v pokročilém stádiu souladu s acquis a jsou tedy uzavření blíže než

ostatní. Problémem je, že Komise se k těmto tématům až na výjimku vyjadřuje obezřetně a nezavdává

důvody k předčasnému optimismu. Největší naději na uzavření v dohledné době má pouze kapitola

Obchodní a průmyslová politika. Ta již dosáhla stupně plného souladu s acquis a Komise nemá žádné

další připomínky. Čeká se už jen na naplnění akčního plánu, který je téměř z 90 % uskutečněn.

Z toho, kolik acquis kapitol je zatím uzavřených a z toho kolik jich je ve stádiu, kdy by měly

naději na brzké uzavření, je jasné, že Turecko se v dohledné době určitě nestane členem EU. Když k

tomu ještě připočteme politická kritéria, která jsou pro Turecko jednoznačně problematickou oblastí,

je tato domněnka ještě více podpořena. Země se sice snaží přibližovat západnímu světu a vypracovala

tzv. Demokratizační balíček, který mimo jiné snižuje 10 % hranici volebních hlasů pro vstup politické

strany do parlamentu. Ale ani tyto kroky nejsou dostatečné vzhledem k tomu, že v zemi byla po

dlouhá léta upírána práva kurdské menšině a i jiným skupinám. Také vliv armády ve státě je sporný.

46

Na ekonomickém poli je hodnocení o něco pozitivnější a obzvláště bankovní sektor je

považován za příkladně stabilní. Bohužel pro Turecko, hlavní ekonomickou podmínkou členství je

odolnost vůči konkurenčním tlakům uvnitř Unie.

I když splnění všech kritérií přibližuje kandidátskou zemi k samotnému členství v EU, není

to záruka. Obzvláště v případě Turecka se může stát, že i po splnění všech podmínek země nakonec

nebude plnohodnotným členem. Je třeba přihlížet i ke kladným a záporným aspektům, které může

členství tak odlišné a zajímavé země přinést. Kladné a záporné aspekty členství Turecka v EU se dají

hodnotit z několika hledisek. Kladným a záporným hlediskům jsem tedy zasvětila třetí kapitolu.

Prvním hlediskem je hledisko geografické, které by se klidně dalo vynechat, neboť sporný

bod, že Turecko není evropskou zemí, byl popřen už samotným přidělením statutu kandidátské země.

Co se popřít nedá je ale fakt, že EU by rozšířením získala přímé hranice s velmi nestabilním a

konfliktním regionem. Na druhou stranu je to ale jistá výhoda, neboť by mohla v tomto regionu lépe

získávat důvěru a přispívat tak ke stabilitě. Poloha Turecka je také významná z hlediska dovozu

strategických surovin z kaspického regionu. Tím se Evropa postupně stává méně závislá na Rusku.

Ekonomické hledisko a obavy z Turecké ekonomiky už začínají být také pozvolna překonané.

Zvlášť když vezmeme v úvahu to, že v ekonomických parametrech několikanásobně překonává

Turecká republika i čerstvě přistoupivší Chorvatsko. Kromě toho, Turecko je pro EU významným

obchodním partnerem.

Pak je tu také demokratické hledisko. Země není příkladem ukázkové demokracie a kurdská

problematika, či nátlak na média jsou neomluvitelné. Ale i tento faktor má druhou stránku mince.

Turecko se chce očividně přiblížit demokratickým ideálům, a pokud by se stalo členem EU, přebírání

demokratických principů by mohlo být ještě efektivnější. Byl by to dokonce světově unikátní důkaz

toho, že šíření demokracie do světa je uskutečnitelné.

Náboženské otázky jsou dle mého názoru nejkontroverznějšího charakteru. Turecko je téměř

čistě islámskou zemí. Toto náboženství je nám vzdálené a většina Evropy se ho dokonce obává. V

dnešním globálním světě a při demografickém vývoji Evropy se ale střetávání s tímto náboženstvím

nevyhneme, a pokud by Turecko bylo členem EU, dialog by byl jistě efektivnější.

Ani kyperská problematika by se neměla opomíjet. Je to jeden z pádných argumentů proti

vstupu Turecka do EU, který se pravděpodobně nedá ani otočit v pozitivum. Turecko Kypr neuznává

jako samostatnou republiku a ani Kypr nepřistupuje k Turecku přátelskou cestou. Dialog je

nedohledný.

A pak nám zbývá ještě politicko-institucionální hledisko, které přihlíží k tomu, jak by asi

vypadalo mocenské rozdělení sil uvnitř EU. Turecko je v současnosti velmi sebevědomá země, která

je také zároveň obrovská. Pokud by se stalo členským státem pravděpodobně by se při současném

47

uspořádání EP stalo druhou nejmocnější zemí v EU.

Neboť převažují spíše pozitivní aspekty Tureckého členství v EU, dá se předpokládat, že je to

právě moc, co brání Turecku v cestě do středu EU. Na druhou stranu si EU uvědomuje ekonomický

a bezpečnostní význam Turecka pro Evropu a proto před ním nezavírá dveře a stále vede rozhovory,

které jsou ale vleklé a bez větších výsledků.

S přihlédnutím na délku celého procesu vyjednávání, na počet kapitol, které jsou ve stádiu,

kdy by se dalo uvažovat o jejich uzavření, a také s přihlédnutím k faktu, že i přesto, že kladné stránky

Tureckého členství v EU převažují nad těmi zápornými a přesto se rozhovory nikam neposouvají, se

dá odvodit, že Turecko se pravděpodobně nikdy nestane členem EU. V tomto případě však není nikdy

nic stoprocentní a teprve čas ukáže, jak to tedy ve skutečnosti s Tureckem a také s celou EU dopadne.

Nezbývá tedy než doufat, že se EU rozhodne jít správným směrem, ať už je to kamkoliv. Tak aby

nebylo ohroženo to, čeho doposud evropská civilizace dosáhla.

48

Summary

European union faces very important question whether to accept Turkey as a member state or

not. Turkey showed its interest in joining the EU already in 1959. The goal of my thesis is to consider

whether is Turkey likely to join the EU.

Accession negotiations with Turkey are not typical because of Turkish different character.

This is why I decided to devote the very fisrt chapter to the introduction of Turkey. It is a vast country

with nearly 80 million inhabitants. Another fact is that only 3 % of counry lie on the european

continent. Another distinguishing mark is that Turkey is purely islamist secular country.

Unlike in the past, Turkey is now doing quite well in terms of economics. It is rated as 18.

worlds biggest economy and it still continues to grow. Of course, there are also negative aspects such

as high inflation rate or huge current account deficit. This is why central bank is trying to apply

sensitive monetary policy.

The Republic of Turkey has good relationship with the EU and it is also important trading

partner of the EU. In 1996 Turkey and the EU established a customs union that is advantageous for

both sides. But customs union is not enough for Turkey and country would be happy if there was

some progress towards accession. It is clear enough that Turkey needs to do something for it as well.

Each country that gained a status of candidate state must fulfill a set of criteria. These criteria

are called Copenhagen criteria and they are divided into htree categories: political, economic and

legislative criteria.

To get to know if it is possible that Turkey will become a member state one day, I went through

two last annual assessments of the progress of Turkey published by the European Comission. Both

reports contain information about turkish progress in political, economic and legislative issues. The

legislative part is the most detailed one and is divided into 33 acquis chapters. If a chapter is closed,

it means that Turkey is already aligned with acquis. Unfortunately, Turkey has managed to

provisionally close only one chapter called Science and research. This fact means only one thing and

that is that Turkish presence in the EU structures is not a hot issue. There are only 12 chapters opened

out of 33. Even more, some chapters can not be opened till a struggle between Turkey and Cyprus is

resolved.

I performed a deeper analysis of opened chapters and also made a comparison of two last

periods to see if there was some annual progress. The result was that Turkey made at least minimum

progress in most areas. Only three chapters remain neglected and there is no annual shift. These

chapters Free movement of capital, Food safety, veterinary and phytosanitary policy and Enviroment

49

and climate change were opened eight years ago and are still at the beginning of a long journey.

Then there are moderately advanced chapters. Unfortunately, two out of four moderately

advanced chapters are rather controversial. One chapter relates to taxation. The Comission criticizes

discrimination which is applied to imported alcohol beverages. The second chapter concerns media

that are not liberal in Turkey.

Other chapters are in an advanced stage of alingment with acquis and are therefore closer to

closure. The problem is that the Comission is very cautious in its comments. Enterprise and industrial

policy chapter is probably the next chapter to be closed. It has already reached the stage of full

alingment with acquis.

If we consider how many chapters need to be closed to have better chances to join the EU, we

have to admit that Turkey will not be a member state of the EU in the near future. And if we add

problematic political criteria, this assumption is supported even more.

Better situation is observed within the economic criteria. Especially the banking sector is

considered to be very stable and resilient. Nevertheless, the main economic criteria is resilient

economy to competitive pressure within the EU.

It should be mentioned here that even after fulfilling of all of the criteria, the country will not

necessarily become a member state. The EU has a right to decide if a country should join the EU or

not. This is why we have to look at pros and cons of Turkey in the EU, if we want to predict whether

it will be a member state or not. Positive and negative aspects of Turkish membership in the EU can

be assessed from several points of view. And this is what is the third chapter about.

Geographic aspect can be easily skipped because the fact that Turkey was given a status of

candidate state made this argument invalid. What can not be skipped is that the EU would gain borders

in very problematic area. On the other hand, the EU would be able to contribute to local stability more

effectively. Moreover, location of Turkey is significant in terms of strategic raw materials imported

from the Caspian region.

Economic situation of Turkey was once a negative aspect, but it has changed as Turkey has

become very prosperous country. I also compared some economic indicators of Turkey and recently

accepted Croatia. The result was that turkey is in much better economic situation than Croatia. In

addition, Turkey is important business partner for the EU.

Then there is a democratic point of view. This is problematic area for Turkey. There exist

wrongdoings in terms of democracy, but Turkey showed that it is interested in western democracy

and Europe should make use of this. This is great opportunity to show that democracy can be spread

worldwide.

Religious issues are, in my opinion, of most controversial character. Islam is not accepted well

50

in Europe. Many inhabitants are afraid of it a try to avoid it. But the clash of cultures is inevitable

because of demographic trends in Europe. If Turkey was one of the EU´s member states, dialogue

between two different worlds would be more efficient.

Neither Cyprus issue should be neglected. It is one of the most compelling arguments against

Turkish membership. Neither Cyprus nor Turkey are likely to try to find compromise. Dialogue is out

of sight.

And then we are left with more political-institutional perspective that takes into account how

would power diatribution in Europe look like. Turkey has become very huge confident country. If it

becomes a member state, it also becomes the second biggest player in the EP. There is no doubt that

EU countries are afraid of Turkish power. The EU member states realize that Turkey is important in

terms of european safety and economic situation. Also pros of Turkish membership are prevailing,

but two cons are too strong arguments to turn Turkey down.

Overall, if we take into account how many years is Turkey trying to become a member state,

and how many chapters are still to be closed, we realize that it is very unlikely that Turkey will one

day become an EU member state. Also fear of Turkish power makes it unlikely that Turkey will

become a member state one day.

51

Seznam použité literatury a pramenů

Knižní publikace a periodika

BALDWIN, Richard. – WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: EKON, 2008.

ISBN: 978-80-247-1807-1.

BUGRI, Štefan - PRIBIŠOVÁ, Emília. Ekonomika Evropské unie I. Brno: Vysoká škola Karla En-

gliše, 2011. ISBN: 978-80-86710-44-0.

DOĞAN, Kutlay. Turkey. Ankara: The Turkish News Agency for Office of the Prime Minister, Di-

rectorate General of Press and Information, 2010. ISBN: 978-975-19-4959-2

EMERSON, Michael - TOCCI, Nathalie. Turkey as a Bridgehead and Spearhead: Integrating EU

and Turkish Foreign Policy. Brusel: CEPS, 2004. ISBN: 92-9079-512-3.

FIALA, Petr. Evropský mezičas. Brno: Barrister and Principal, 2010. ISBN: 978-80-87029-99-2.

KÖNIG, Petr - LACINA, Lubor - PŘENOSIL, Jan. Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister a

Principal, 2006. ISBN: 80-7364-022-8.

PIRICKÝ, Gabriel. Stručná historie států: Turecko. Praha: Libri, 2006. ISBN: 80-7277-323-2

QUAISSER, Wolfgang - WOOD, Steve. EU Member Tureky? Preconditions, Consequences, and

Integration Alternatives. München: forost, 2004. ISBN: 3-9809264-9-4.

ŠLOSARČÍK, Ivo. Politický a právní rámec evropské integrace. Praha: EUROPEUM, 2005. ISBN:

52

VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN:

978-80-7422-183-5.

Internetové zdroje

ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY. Turecko, země na pomezí dvou světů [online]. [cit.

05. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.amo.cz/publikace/turecko-zeme-na-pomezi-

dvou-svetu-geopoliticke-postaveni-turecka.html

BUSINESSINFO. Turecko: Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 13. 03. 2013]. Do-

stupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-ekonomicka-charakteristika-

zeme-19212.html#sec0

CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. [ cit. 04. 03. 2013]. Do-

stupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html

ISSN 1553-8133

CURRENCY THOUGHTS. Turkish monetary policy [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupný na

WWW: http://currencythoughts.com/tag/turkish-monetary-policy/

E15. Plynovod TAP pohřbil Nabucco. Je kratší a vede do Itálie [online]. [cit. 28. 10. 2013]. Do-

stupný na WWW: http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/plynovod-tap-pohrbil-na-

bucco-je-kratsi-a-vede-do-italie-1002000

EKONOM: Turecké hospodářství se změnilo od posměšku k uznání [online]. Poslední aktualizace 1.

1. 2013. [cit. 05. 03. 2013]. Dostupný na WWW: http://byznys.ihned.cz/c1-59029020-turecke-

hospodarstvi-od-posmesku-k-uznani

53

EKONOM: Turecko má krizi za sebou, dnes už jen bohatne [online]. Poslední aktualizace 13. 12.

2012. [cit. 06. 03. 2013]. Dostupný na WWW: http://byznys.ihned.cz/c1-58955770-turecko-ma-

krizi-za-sebou-dnes-uz-jen-bohatne

EUROPEAN COMMISSSION – AGRICULTURE AND RURAL DEVELOPEMENT. Turkey –

Angriculture and Enlargement [online]. [cit. 20. 03. 2013]. Dostupný na WWW: http://ec.eu-

ropa.eu/agriculture/enlargement/countries/turkey/profile_en.pdf

EUROPEAN COMISSION. Turkey 2012 Progress Report [online]. [cit. 20. 10. 2013]. Dostupný na

WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2012/package/tr_rap-

port_2012_en.pdf

EUROPEAN COMISSION. Turkey 2013 Progress Report [online]. s.3. [cit. 20. 10. 2013]. Do-

stupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2013/package/tr_rap-

port_2013.pdf

EUROSKOP. Turecko [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: https://www.euro-

skop.cz/9132/sekce/turecko/

EUROSTAT. Real gdp growth rate [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://epp.eu-

rostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tec00115

EVROPSKÝ PARLAMENT. Kolik poslanců zasedne v Evropském parlamentu po volbách 2014 a

odkud budou? [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.europarl.eu-

ropa.eu/news/cs/news-room/content/20130214STO05853/html/Kolik-poslanc%C5%AF-za-

sedne-v-Evropsk%C3%A9m-parlamentu-po-volb%C3%A1ch-2014-a-odkud-budou

IHNED.CZ. Turecko chce do EU, Kypr je ale stále velkou překážkou, říká profesor ankarské uni-

verzity [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://zpravy.ihned.cz/c1-59963710-

turecko-kypr-evropska-unie

54

KUPEG. Country risk assessment: Turkey [online]. [cit. 13. 03. 2013]. Dostupný na WWW:

http://www.kupeg.cz/uploaded/files/Anal%C3%BDzy%20zem%C3%AD/Turkey%2010-

2012.pdf

LIDOVKY: Klaus: Evropa potřebuje probudit, vstup Turecka by jí mohl zatřást [online]. Poslední

aktualizace 14. 2. 2012. [cit. 3. 9. 2013]. Dstupný na WWW: http://www.lidovky.cz/klaus-sou-

casny-vyvoj-v-eu-brzdi-rozvoj-ceske-ekonomiky-piy-/zpravy-

svet.aspx?c=A120214_191156_ln_zahranici_kim

MINISTERSTVO ZAHNANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Politika rozšiřování Evropské

unie [online]. [cit. 09. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahra-

nicni_vztahy/evropska_unie/rozsireni.html

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ. Vztahy ČR s Tureckem [online]. [cit. 12. 03. 2013].

Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/ankara/cz/vzajemne_vztahy/vztahy_s_tureckem/in-

dex.html

REPUBLIC OF TURKEY MONISTRYFOR EU AFFAIRS. History of Turkey – EU relations [on-

line]. [cit. 01. 11. 2013]. Dostupný na WWW: http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2

TANAP. What is TANAP Project? [online]. [cit. 28. 10. 2013]. Dostupný na WWW:

http://www.tanap.com/en/

THE WALL STREET JOURNAL: Turkey´s Once-Golden Economy Buffeted from All Sides [on-

line]. Poslední aktualizace 06. 09. 2013. [cit. 02. 10. 2013]. Dostupný na WWW: http://on-

line.wsj.com/article/SB10001424127887324886704579052871861015240.html

TRADING ECONOMICS. Turkey Balance of Trade [online]. [cit. 20. 03. 2013]. Dostupný na

WWW: http://www.tradingeconomics.com/turkey/balance-of-trade

55

WIKIPEDIA. List of Countries by Literacy Rate [online]. [ cit. 04. 03. 2013]. Dostupný na WWW:

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_literacy_rate

WORLDWIDE INFLATION DATA. Inflation Turkey 2013 [online]. [cit. 02.10. 2013]. Dostupný

na WWW: http://www.inflation.eu/inflation-rates/turkey/historic-inflation/cpi-inflation-turkey-

2013.aspx

56

Seznam zkratek

AIDS – Acquired Immune Deficiency Syndrome ( Syndrom získaného selhání imunity)

CAP – The Common Agricultural Policy (Společná zemědělská politika)

CPI – consumer price index (index spotřebitelských cen)

EHS – Evropské hospodářské společenství

EIA – Enviromental Impact Assessment (Vyhodnocování vlivů na životní prostředí)

EP – Evropský parlament

ES – Evropská společenství

EU – Evropská unie

FATF – Financial Action Task Force

HDP – hrubý domácí produkt

HIV – Human Immunodeficiency Virus

NATO – Severoantlantická aliance

OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OIC – Organizace islámské spolupráce

OSN – Organizace spojených národů

PEP – Předvstupní ekonomický program

PIFC – Public Internal Financial Control (vnitřní finanční kontrola ve veřejné správě)

RTÜK – Úřád pro regulaci médií

SME – Small and Medium Enterprise (malé a střední podniky)

TAP – Trans Adriatic Pipeline

TANAP – Trans-Anatolian Pipeline Project

UNCCAP – Národní akční plán pro klimatické změny

USA – Spojené státy americké

USD – Americký dolar

57

Seznam grafů

Graf 1 - Vývoj tureckého hospodářství v porovnání s ČR a EU (meziroční změna HDP)

Graf 2 - Vývoj jednotlivých sektorů hospodářství vyjádřený podílem zaměstnanosti

Seznam tabulek Tabulka 1 - Komparace základních ekonomických ukazatelů Turecka a Chorvatska

Tabulka 2 - Počet mandátů v EP