AIRSOFTč a s o p i s p r o v š e c h n y p ř í z n i v c e a i r s o f t u

ročník II. číslo 10 září / říjen 2004 cena 50Kč/70Sk

KlubyKSK PrahaNĚMECKÁ ALIANCE

RecenzeMARUZEN P90MARUI STEYR AUGMARUI VSR - 10 G-SPEC

Akce„IFOR - UNPROFOR“„ŠELMBERK SESSION“

HistorieKANAĎANÉ VAFGHÁNISTÁNU

KlubyKSK PrahaNĚMECKÁ ALIANCE

RecenzeMARUZEN P90MARUI STEYR AUGMARUI VSR - 10 G-SPEC

Akce„IFOR - UNPROFOR“„ŠELMBERK SESSION“

HistorieKANAĎANÉ VAFGHÁNISTÁNU

AIRSOFT

Bližší informace na tel.: 224 94 13 52email: airsoft@anareus.cz

I. Airsoftová prodejnaBělehradská 24, Praha 2

Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků(Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950,

Classic Army, ICS, Maruzen)Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis

Otevřeno: Po - Pá, 12.00 - 18.00

I. Airsoftová prodejnaBělehradská 24, Praha 2

Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků(Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950,

Classic Army, ICS, Maruzen)Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis

Otevřeno: Po - Pá, 12.00 - 18.00Bližší informace na tel.: 224 94 13 52

email: airsoft@anareus.cz

Úvod 3

Obsah AIRSOFTu č.10 3

Kluby - KSK Praha 4

Kluby - Bundeswehr aliance 7

Vzor - KSK - KOMMANDO SPEZIALKRÄFTE 8 - 9

Historie - Kanaďané v Aghánistánu 10 - 11

Historie - Rusko a terorismus 12 - 13

Recenze - Walther P99 (Maruzen) 16 - 17

Recenze - VSR - 10 G - Spec (Tokyo Marui) 19

Konverze - H&K G36 LSW 21

Akce - „ŠELMBERK SESSION 2004“ 23

Akce - „IFOR - UNPROFOR“ 24 - 25

Komunikace - RF 10 26 - 27

Novinky 28

Tak na mne znovu vyšla řada s napsáním Úvodu... Musím na naši redak-ci „prásknout“, že Úvod je článek, který se ve většině případů píše jakoposlední.

Téma, o kterém se s vámi chci v jubilejním desátém čísle podělit není ažtak slavnostní, jak by k výročí příslušelo. Mám na mysli úraz jednoho mlad-šího bojovníka, který se udál přibližně před měsícem na okraji Prahy.Jeden z nováčků se do boje v budově vžil natolik, že při přestřelce zacou-val do výtahové šachty. Při pádu si způsobil velmi vážná zranění. Ostatní hov tom nenechali a přivolali rychlou záchrannou pomoc. Zraněný musel býtdo nemocnice převezen vrtulníkem. Naštěstí vše skončilo dobře.

A proč Vám o tom píši? Chtěl bych apelovat především na mladší či ménězkušené airsofťáky, aby v prostorách, které jim nejsou dobře známé dávalivětší pozor. Ku prospěchu věci je mít s sebou alespoň minimální zdravot-nické a potřeby a především vědět, kde přesně se nacházíte, aby jste to vpřípadě potřeby byli schopni rychle a přesně pospat. Také chci požádat tyzkušenější a starší, aby v tom ty ostatní nenechali samotné. Každý přecinějak začínal. Vždyť špatná reklama uškodí nám všem...

Riggs

ÚVOD

OBSAH

3

obsah

Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, Riggs, grafická úprava a DTP: Riggs,Witus. korektoři: Arnošt, Josef Starý,Email: m.t.jirsa@seznam.cz,riggs@volny.cz, witus77@atlas.cz

Kontaktní místo: I. Airsoftová pro-dejna, Bělehradská 2, Praha 2,120 00, tel.: 224 94 13 52. Časopis vydává společnost AnareusCZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8,181 00, IČ: 25779613, Krajskýobchodní soud v Praze oddíl C,vložka 69519, datum zápisu 13. 7.1999.

Evidenční číslo : MK ČR E 14493.

Rozšiřují společnosti PNS, a.s.

P ř e s t o ž enejsem zakláda-jící člen KSK,rozhodl jsem sedát dohromadyčlánek o vznikunaší jednotky.Období předmým příchodemmi pomáhalz m a p o v a tOberfeldwebelKoMar, kterémutímto děkuji.

Z vyprávěnívím, že napočátku nebylonic, jenomchaos a anar-chie. Nebylavšak náhoda, žez tohoto chaosupovstali zakla-datelé naší jed-notky KoMar,Romanow a

Prsnaj. Ačkoliv si to možná sami neuvědomují, vedla je prozřetelnost, díkykteré se rozhodli pro armádu starého kontinentu, pro armádu, která jepovažována za jednu z nejlepších na světě. Ano, rozhodli se proBundeswehr, armádu, která chrání klidný spánek 80ti milionového náro-da ve středu Evropy! Dnes už si nikdo nevzpomene, jak to přišlo, že vrámci této armády padla volba zrovna na KSK. Brzy však bylo jasné, žeformování týmu, který má jako předlohu jednu z nejelitnějších jednoteksvěta, nebude procházka růžovým sadem.

Jako každý koníček i airsoft vyžaduje větší či menší investice času apeněz, tím víc, čím nadšenější člověk je. Proto si nemyslím, že by se prvníkrůčky naši jednotky lišily významně od začátků u jiných nově zakláda-ných jednotek. Typickou akcí těch dob byl jednodenní lokální výpad skrátkým manuálem a obrovskou dávkou nadšení. Pak přišlo nakupovánívýstroje, zbraní, a rozšiřování členské základny, které probíhalo prostřed-nictvím přímého náboru především na Točné, odkud jsme si odvezli 4

členy, kteří s námi jezdí doposud. Začali jsme získávat hodně informací ojednotce, podle které se jmenujeme, a zjistili, že máme ještě hodně velkýkus práce před sebou. Zbraně se vystřídaly za plynovky, ty za elektriky,na uniformy přibyly nášivky, nakoupily se barety, batohy, klobouky, helmya podobné věci.

Jistý zlom v historii jednotky představovalo moje přistoupení do KSK napodzim 2003. Přinesl jsem do týmu určité inovace a zorganizoval pár prv-ních akcí, včetně několika internacionálních. Byly to především mojeorganizační schopnosti, díky kterým jsem byl nakonec jednomyslně zvo-len velitelem. Tímto milníkem se začala odvíjet nová historie jednotky.Následovala nezbytná čistka, se kterou mi pomohl KoMar. Hodnosti seustálily na inteligentních úrovních, srovnatelné se skutečnými speciálnímijednotkami Bundeswehru. Stanoveny byly také nové cíle jednotky, zaved-ly se členské přispěvky, sloužicí k úhradě dopravy, provozu domény ajiných společných nákladů. Začala se sledovat docházka a v neposlední

řadě byly zavedeny výstrojové standardy. Z posledních významějších udá-lostí nemůžu nezmínit sloučení s kralupským týmem DDT, které se ode-hrálo letos na podzim. Tato fůze nám do jednotky přinesla dobře sehranýtým lidí pod velením Oberfeldwebela Zazwiho.

Dnešní KSK je stabilní airsoftový tým, stojící v čele německé aliance.Počet našich členů se ustálil na čísle 12. Nábor nových členů v součas-né chvíli neprovádíme.

Text: Jürgen, KoMar, foto: archiv jednotky

kluby

4

KSK - PRAHA

5

kluby

Podle germánské mytologie vystavěl Ódin Valhallu, aby v ní shromáž-dil nejlepší válečníky a připravil je na Ragnarok. Do Valhally se válečníkmohl dostat pouze pokud padl hrdinně při bitvě, načež byl valkýrouodveden do Valhally. V samotném paláci válečníci hodovali ale také tré-novali se zbraněmi a připravovali se na osudovou bitvu.

Pokud se sám sebe ptám, jaké pohnutky mě přivedly k vybudováníněmecké aliance musím připustit, že se moc nelišily od těch Ódinovýcha snad je v tom i kousek lidské přirozenosti, když se snažíme sdružovatse ve větší sociální celky.

Na počátku, při zvažování, jak alianci pojmout, mi velmi pomohly kon-zultace s Adalfem, který mi předal zkušenosti a postřehy s formovanímbritské aliance. Chtěl bych mu na tomto místě poděkovat, že mi ukázalslepé uličky a ušetřil mi tím spousty času.

Samotný zrod aliance lze zachytit zhruba ve třech fázích. V první fázijsem zmapoval všechny existující německé jednotky napříč ČR, rozeslalinvestigativní email a čekal na odpovědi. V této fázi jsem odfiltroval jed-notky, které reagovaly velice nepružně nebo se ukázalo, že nemají jed-notné velení. V sítu zůstalo něco málo přes 100 bojovníků, rozdělenýchdo 12 jednotek.

Další fáze spočívala v přípravě a realizaci nebojových akcí, které slou-žily hlavně k vzájemnému poznání a utužení mezitýmových vztahů. Zavelice podařené považuji jedno cvičení v severních Čechách, které bylozakončeno symbolickým stříháním hlav a umocnilo tak jednotu, která je

v každé alianci zapotřebí.Poslední fází byla realizace první alianční bojové akce s názvem

„Reinmachem" (úklid), o které jste si mohli přečíst v devátém čísle toho-to magazínu. Zde se ukázalo, že v rámci aliance jsou zúčastněné jed-notky schopny docilovat výrazných úspěchů a hlavně dokáží fungovatorganizovaně a ukázněně.

V současné chvíli je snaha vybavit každou alianční jednotku radiostani-cí RF10 pro komunikaci na úrovni operačních týmů.

Do budoucna bych chtěl rozhodně rozšířit spolupráci s týmy zNěmecka, případně Slovenska, což by nám umožnilo vyměnit si cennézkušenosti a snad i získat možnost sehnat hůře dostupné součástivýstroje.

Na závěr chci dodat kuráže lidem, kteří spravují či zakládají aliance,aby se obrnili trpělivostí a vytrvali, protože není nic lepšího, než organi-zovaný a jednobarevný protivník! Organizátoři jakékoliv akce jistě vědí, očem je řeč :-)

Text: JürgenFoto: archiv autora

Seznam jednotek sdružených v alianci:1.Falschirmjäger regiment, 2./GebirgsJäger Btl. 231, 4 Pz. Gren. Btl.352 und Werwolf, 38. Pz. Gr. - Nibelungen, 372. Jägerbataillon,Bundeswehr Kompanie, FSK a FBSK, GSG-9, Headhunters, KSK,S.A.C., Troopers.

BUNDESWEHR ALIANCE

Na první fotografii jsou zachyceni dva vojáci v pouštní výstroji KSK(maskovací vzor tropentarn), používanou Bundeswehrem nebo konkrét-ně KSK při cvičení v Egyptě a především při operaci Anakonda a jinýchbojových nasazeních ve válce proti terorismu na území Afghánistánu. Nadruhé fotografii je vzor výstroje, kterou Bundeswehr nosí standardně(maskovací vzor flecktarn). Tuto výstroj jsme v bojovém nasazení mohlividět například na mírových misích na Balkánském poloostrově.

Některé věci najdeme na obou fotografiích. Například protistřepinovávesta z aramidových vláken, která tělo střelce chrání před šrapnely,odraženými kulkami nebo ulámanými kusy zdiva. Před stejným nebez-pečím ochraňují oči taktické brýle a hlavu standardní helma německéarmády, vyrobená z kevlaru. Ta má oproti některým helmám dokonaleprovedené větrání hlavy a samotné ukotvení na hlavě, které je zajištěnotříbodovým systémem s protitrhovou pojistkou. Výhodou tohoto uchyce-ní je, že helma se na hlavě nehýbe ani při běhu nebo slaňováni, zatím-co v případě zásahu kulky nebo nadměrně silného úderu se pojistkauvolní. Člověk přeci jenom ocení když z hlavy odletí helma prázdná a nes jeho hlavou. Některé detaily jsou stejné u většiny elitních jednotek anemění se ani u KSK, například nomexové rukavice, chrániče kolen,hydratační vaky, taktické popruhy, stehenní holstery na pistole a podob-ně. Na obou fotkách vidíme shodný nosný systém, jedná se o stan-dardní řemení bundeswehru, opatřené sumkami dle potřeby každéhočlena jednotky. Tento nosný systém je už sice starý, ale i nadále je pou-žíván vedle různých taktických vest, které se k nám do jednotky taképomalu dostávají. Řemení však poskytuje větší volnost v rozmístění růz-ných sumek a kapes oproti většině taktických vest, také použití součas-ně s batohy není u většiny vest vyřešeno tak dobře jako u řemení. Tytodůvody mnohého přesvědčí, aby si ještě rozmyslil, zda je taktická vestato pravé. Na řemení můžeme vidět útočný nůž bundeswehru, ten však

není povinný, volba nože je na každém členovi, jeho vkusu a požadav-cích. Omezení není ani při výběru pistole, proto u nás můžete vidětGlocka, Berettu či H&K. Další věc, která není unifikována, je batoh. Jena každém zda si koupí standardní batoh bundeswehru o obsahu 60lnebo raději komerčně vyráběný bergen z flecktarnové látky.

Zde už končí popis stejné výstroje a budeme se věnovat vojákům vetropentarnových uniformách. Kolem krku mají „shemag“ - šátek, chrání-cí je před prachem, sluncem, případně zvídavým fotografem, který byrád odhalil jejich totožnost. Obuv je totožná s výstrojí amerických kole-gů, německé armádě asi přišlo zbytečné vyvíjet vlastní pouštní obuv,když americká je odzkoušená a už vyrobená. V rukou jednoho vojákamůžeme vidět útočnou pušku H&K G36C, zatímco druhý voják drží delšíverzi H&K G36 osazenou kolimátorem.

Mezi příslušníky KSK je velmi populární si zvláště v poušti přebarvovatzbraň kamuflážními barvami.

Voják v uniformě vzoru flecktarn, která vychází z druhoválečného hra-chu používaného jednotkami SS, má kolem krku kamuflážní šálu bara-cuda. Takovouto šálu používali britští vojáci už v druhé světové válce.V zimě výborně zahřeje, saje a odvádí od těla pot a případně se dá pou-žít i k zamaskování. Obut je ve výsadkářských kožených botech, nejsouvšak striktně předepsány, mnoho našich členů používá například obuvznačky Magnum nebo boty jiné armády. Důležitá je přeci funkce, nevzhled. Tento střelec má v rukou pušku H&K G36E.

V budoucnu se na nás změní jenom pár věcí, jako proklamované tak-tické vesty, neprůstřelné vesty, do jednotky přibude více pouštních kom-pletů a další věc, na kterou se už pár našich členů třese, jsou černékomplety a vesty.

Text: KoMar, JürgenFoto: archiv jednotky

CO NOSÍME S SEBOU - KSK

výstroj

6

7

výstroj

Pro operace, kterých se účastníme ve výstroji německých speciálníchjednotek, používáme různé kombinace německé, americké a „domoro-dé" výstroje. Vzorem nám byly zvláštní jednotky KSK při operacích vAfghánistánu. Základem uniformy jsou kalhoty v maskování flacktarn (klasické zelenéhrachy) a blůza v maskování deserttarn (tropentarn). Jako pokrývkahlavy je nejčastěji používána klasická polní čepice, klobouk - „BoonieHat“ (oboje v pouštním maskování) nebo šátek. Před akcí pak červenýbaret s německým paragánským odznakem. Na krku je obvyklý „she-mag“, většinou v zeleném či hnědém provedení.

Ohledně taktické výstroje používáme německé malé polní, americká„Ypsilonka" či jiné drobné doplňky a různé druhy bandalírů. Bandalírypoužíváme v maskování flacktarn (originální nebo i ušité svépomocí), aleosvědčily se nám i klasické bandalíry používané na zásobníky proKalašnikovy. Zásobník pro G36 se do nich vejde. Ze začátku mohou přimanipulaci se zásobníky dělat trochu problémy úchytky pro spojení vícezásobníků k sobě, ale je to jen otázka cviku.

Mezi další používané doplňky patří americké nomexové rukavice, oli-vové nebo černé kolenní chrániče značky Hellstorm a BW kožené para-gánské boty se zpevněnou špičkou a patou, které jsou určené provýsadkáře.

Foto č. 1 - operátorOproti standardní výbavě má operátor na zádech baťoh s camelbac-

kem o obsahu 3l. Na boku baťohu je připevněna plynovka Marui HKMK23 SOCOM s tlumičem, která je k pouzdru připevněna šňůrou odBlackhawku. Jako bandalír je použit Chest Rig od firmy Arctis. Chest Rigmá tři kapsy na zásobníky do G3 / G36, jednu malou (ideální pro PMRvysílačku) a dvě velké víceúčelové kapsy a kapsu na mapy.

Operátor je vyzbrojen puškou Marui HK G36K (přestavěný model HKG36C pomocí konverzního RAS kitu od firmy PDC) s optikou G&P4x32.Foto č. 2 - radista

V každé ze tří čet, na které je náš regiment rozdělen, je jeden radistavybavený radiostanicí RF - 10. Jeho úkolem je udržovat spojení s ostat-ními četami, případně jinými spřátelenými týmy. Radiostanice je umístě-na v „náprdeláku“, který je na malé polní umístěn na zádech.

Radista je vyzbrojen puškou Marui HK G36C s rozšířeným předpažbímod First Factory a s tlumičema kolimátorem Royal 1x42. Jako pistolipoužívá KSC HK USP compact. USP je v současné době v naší jedno-tce nejrozšířenější záložní zbraň.

Text: RiggsFoto: Bárt

CO NOSÍME S SEBOU ...1.FALSCHIRMJAGER REGIMENT

vzor

8

Divize Brandenburg a Skorzenyho Jagdverband, možná zde bychomhledali předchůce speciálních jednotek KSK. Vojáci těchto ůtvaru bojo-vali v průběhu druhé světové války ponejví-ce jako diverzanti nebo vyzvědači (nakonci války bojovali už jen jako řadovívojáci). Byli snad na všech bojištích, kdeválčila německá armáda: Polsko, Francie,severní Afrika, Rusko. Během výcviku bylkladen důraz na všestrannost. Vedleseskoků z letadel se cvičili v potápění, vpoužívání široké palety vybavení a výzbro-je. Ovládali většinou několik cizích jazyků.Byly to jednotky, které byly připravenyzasáhout kdekoliv.

Současná speciální jednotka německé-ho Bundeswehru spatřila světlo světa roku1996. Jedná se o jednotku, jejíž historie jerelativně krátká, ale ne zcela nezajímavá.Důvodů, proč má KSK - KommandoSpezialkräfte tak krátké trvání, je několik.Díky situaci, která panovala v Německu poskončení druhé světové války nemělaarmáda z pochopitelných důvodů prioritu atak nemohlo být o nějakých složkách pronekonvenční válku ani řeč. Světlou výjim-kou byla rota Bojových plavců(Kampfschwimmer), která vznikla roku1976 a od tohoto data úzce spolupracujese SEALs hlavně se SEAL TEAM 2, kterýje v SRN dislokován. Po sjednocení zeměbyla vyřešena otázka profesionálních jed-notek, přičemž koncepce speciálních sil armády dostala zelenou.Dalším důvodem byla neschopnost SRN ochránit své občany v zahrani-

čí, což se ukázalo roku 1994, kdy ve Rwandě propukla občanská válkaa 11 německých občanů museli zachraňovat francouzští výsadkáři.

Posledním z důvodů je fakt, že zásahováGSG - 9 je policejní jednotka a v případějejího nasazení mimo Německo při ozbroje-ném konfliktu by došlo k porušení meziná-rodních dohod.

Tyto všechny skutečnosti hrály do karetlobistům prosazujícím novou koncepciarmády, kterou prvně přednesl tehdejšíministr obrany Volker Ruhe 20. 9. 1995.Od tohoto data již nebránilo nic vzniku spe-ciální jednotky. Jejím zformováním bylpověřen brigádní generál Reinhard Gunzel.Tento muž byl v jejím čele až do4. 11. 2003, kdy byl odvolán kvůli otevře-né podpoře politika, jenž se vyjádřil nepři-jatelným způsobem o židovském podílu naválečných zločinech z let 1939 až 1945.Velení převzal brigádní generál CarlHubertus Von Butler.

Jednotka má plnit zvláště úkoly z nichžněkteré jsou již názvem poměrně delikátní -např. likvidace důležitých cílů, získávánídůležitých informací, operace na ochranuzájmů SRN a záchrana osob. Tyto cíle vyža-dují, aby u jednotky sloužili pouze lidé s vel-kou psychickou výdrží, výbornou fyzickoudispozicí, a toho lze docílit pouze nároč-ným výběrovým řízením. Pokud se chcečlověk dostat do kasáren Graf Zeppelin v

městečku Calw, které se nachází ve Schwarzwaldu, musí splňovat tytopožadavky: německé občanství a ochota sloužit minimálně 12 let, věk

KSK - KOMMANDO SPEZIALKRÄFTE

9

vzor

pro důstojníky maximálně 30 leta pro poddůstojníky 32 přižádosti o přijetí, dále úspěšněabsolvovanou střední školu adostatek motivace k tomu, býtten nejlepší.

Výběrové řízení zahrnuje psy-chotesty, které musí být samo-zřejmě úspěšně složeny, dálezkoušky fyzické zdatnosti aposlední perličkou je vytrvalostnítest v trvání necelých čtyř dnů.Každý den mají uchazeči asi třihodiny na spánek a následujeplnění stanovených úkolů. Pocelou dobu sledují rekruty zdra-votníci a psychologové, kteřídohlížejí na chování vojákůběhem testů. Především se sle-duje reakce organismu na nízkýpočet hodin, který je určen k regeneraci. Cílem je vyřadit méně zdatnéjedince. Pokud uchazeč uspěl, nemá ještě zdaleka vyhráno, teprve teďzačíná výcvik a v něm může být odmítnut pokud nebude splňovat krité-ria.

První fází výcviku je základ hloubkového průzkumu ve škole vPfullendorfu, kde se učí vojenským návykům, zacházení s vozidly, muni-

cí, zbraněmi a hloubkovémuprůzkumu. Tato fáze trvá 9měsíců. První kurs pro rot-mistry trvá 3 měsíce. Poté seuchazeč odebere k výcviko-vé jednotce, kde stráví další3 měsíce a další 3 měsíceopět u hloubkového průzku-mu v Pfullendorfu, kde setentokrát školí na veliteleskupiny. Následuje přezkou-šení znalostí a fyzické zdat-nosti, které trvá měsíc.Uchazeč musí podávat výko-ny vysoko nad limity, jinakbude převelen a cesta keKSK pro něj končí. Pokudbyl úspěšný, následuje dal-ších 9 měsíců výcviku přímou jednotky. Poslední tečkou

je 5 měsíců dokončení zkoušekna rotmistra. Jestliže voják pro-šel oněch 33 měsíců výcviku mányní právo nosit červený baret staseným mečem obklopenýdubovými listy. Toto však nezna-mená konec cesty, ta pouzezačíná dalšími školeními a výcvi-kem převážně v používání zbranía vedení nekonvenční války. Vtéto fázi se již úzce spolupracujes kolegy s GSG - 9. Není tajem-stvím, že zde vládne velká rivali-ta. Pro zajímavost lze uvést, žestřelecký výcvik je např. takintenzivní, že voják KSK vystřílívětší množství munice než kole-ga od pěchoty za celou svojislužbu.

Nováček se pravděpodobnězařadí do jedné ze čtyř rot (Kommandokompanie), které KSK tvoří. Rotaje tvořena ze čtyř čet (Kommandozüge) a každá je specializovaná na jinýdruh operací, alekaždý voják ovládá izpůsob boje kolegy odjiné čety.

Dělení je následovné.1. četa pozemní boj2. četa speciálnívýsadkové operace,3. četa obojživelnéoperace, 4. četa boj vklimaticky extrémníchpodmínkách. Četa sedále dělí na čtyři druž-s t v a(Kommandotrupps) a vkaždém družstvu senacházejí vojáci s kvali-fikací spojař, zdravot-ník, průzkumník a zbra-ňový specialista. Roty1 a 2 dosáhly operačnízpůsobilosti v roce1999 a roty 3 a 4 o dvaroky později.

historie

10

Kanadský ministr obrany Arthur Eggleton byl koncem ledna 2002 kri-tizován, že neinformoval ministerského předsedu Jeana Chrétiena akanadský parlament o vyslání kanadských speciálních sil doAfghánistánu a jejich účasti v několikaútočných operacích. Vlna rozhořčeníbyla vyvolána zveřejněním snímku ame-rickou agenturou AP, pořízeného nakandahárském letišti 21. ledna 2002,na němž příslušníci velmi utajované pro-titeroristické jednotky Kanady JTF 2(Joint Task Force Two) eskortovali zajat-ce z oddílů Talibanu nebo Al Kajdy zamerického vrtulníku CH-53. Kanadskávláda však až dosud prohlašovala, že vAfghánistánu bojují pouze vojáci z pravi-delných ozbrojených sil Kanady. Tentosnímek přinutil kanadskou vládu oficál-ně přiznat aktivní bojovou činnost tétospeciální protiteroristické jednotky vAfghánistánu.

Diskuse se však nesoustředila pouzena otázku přítomnosti kanadských com-mandos v Afgánistánu.

Mnohem více bylo poukazováno naskutečnost, že zajatci byli předávániamerickým ozbrojeným silám a že úřady

USA odmítaly uznávat je za válečné zajatce. Kanadští poslanci a obrán-ci lidských práv protestovali proti tomuto postupu a proti špatnémuzacházení amerických vojáků se zajatci, což mohlo podle jejich názoru

KANAĎANÉ V AFGÁNISTÁNU

11

historie

vyvolat dojem, že kanadská vláda je s tím mlčky srozuměna. V reakci nauvedené protesty kanadský ministr obrany nejprve prohlásil, že byl o pří-tomnosti kanadských commandos informován tepr-ve před čtyřmi dny. Pod tlakem sdělovacích pro-středků přiznal, že o této skutečnosti věděl již asitýden. Dodal však, že "kanadské speciální sílyrespektují mezinárodní zákony".

Diskuse pokračovala plnou silou, ale kanadskéspeciální síly nadále operovaly na jihu Afghánistánuspolečně s jejich kolegy z amerických zvláštníchjednotek. Velitelství JTF 2 vyslalo od prosince 2001do Afghánistánu asi 30 z celkového počtu 150 - 200operátorů, kteří tvořili tyto síly. Jejich výzbroj a výstrojbyla stejná jako u Američanů, aby se od nich nelišili.Je třeba poznamenat, že operátoři JTF 2 byli jižvysláni v roce 1994 do Bosny, kde srbské jednotkydržely kanadské vojáky jako rukojmí. Uvedená proti-teroristická jednotka však nikdy nedostala od velenírozkaz k zásahu.

Velitelství JTF 2 je dislokováno v blízkosti Ottawy.Oddíly JTF 2 nikdy nemusely operovat v součinnos-ti s jednotkami 3. praporu kanadské lehké pěchoty

3 PPCLI (3rd battalion of the Princess Patricia´sCanadian Light Infantry). Při cvičení "OperationApollo" jednotky 3 PPCLI operovaly se silami187. brigády amerických pozemních sil. VelitelstvíJTF 2 ovšem vždy podléhalo kanadskému národ-nímu velení (ELC), které bylo tehdy dislokovánona americké letecké základně Mac Dill v Tampěna Floridě. ELC zajišťovalo spojení mezi kanad-ským generálním štábem v Ottawě a americkýmvelitelstvím, úkolujícím v průběhu cvičení různékanadském jednotky. Oddíly JTF 2 však operova-ly téměř naprosto samostatně a po splnění svéhoúkolu pouze informovaly velitelství o výsledcích.Operátoři JTF 2 nikdy „oficiálně“ nespolupracova-li s pravidelnými jednotkami PPCLI, někteří však utěchto jednotek působili jako „protiterorističtíporadci“.

Nový světový rekord ve střelbě na velkou vzdá-lenost

Kanadští odstřelovači vytvořili v Afghánistánunový světový rekord ve střelbě na velkou vzdále-nost. Dvojici odstřelovačů, posílené americkýmseržantem Zevonem Durhamem a vyzbrojené

puškou McMillan ráže .50, se podařilo na druhý pokus zasáhnout členaAl Kajdy, který byl od jejich stanoviště vzdálen 2.430 metrů. První stře-

la zasáhla batoh nic netušícího bojovníka, kráčejícíhopo cestě v údolí Shah - e - Kot. Druhá střela jej zasá-hla do temene hlavy a na místě usmrtila.

Dosavadní „rekord“ držel seržant amerického dělo-střelectva Carlos Hathcock, který před 35 lety veVietnamu smrtelně zasáhl příslušníka Viet Kongu,pohybujícího se ve vzdálenosti 2.250 metrů od jehostanoviště.

Někteří pozorovatelé uvádějí, že kanadští odstřelo-vači usmrtili v průběhu operace „ANACONDA“ asidvacet talibanců. Kanaďanů bylo celkem přibližně pěta vždy operovali ve dvojicích. Jejich nesporné úspě-chy jim zajistily velkou popularitu mezi příslušníkyamerických jednotek, které s nimi operovaly.

Text: RiggsFoto: archiv redakce

historie

12

Moskva , Rusko, noc z 24. na 25. srpna 2004. Skupina lidí čeká na noční autobus. Ozývá se exploze. Výbuch nálože

zranil tři lidi. V té době z moskevského letiště startují dvě letadla. PrvníTU-134 letí do Volgogradu, druhý letoun TU-154 má cílovou stanici vSoči. První stroj se zřítil v Tulské oblasti jižně od Moskvy. O tři minutypozději ztrácí moskevská řídící věž kontakt i s druhým letadlem. Spadlonedaleko Rostova na Donu. V troskách letadel našlo smrt 90 lidí. Poprovedení expertízy bylo zjištěno, že letadla se stala obětí útoku. V letou-nech byly nastraženy výbušniny. Moskva, Rusko, 31. srpna 2004.

Do vestibulu podzemní dráhy ve stanici Rižskaja vstupuje mladá žena.Ve vestibulu si povšimne dvou hlídkujících policistů. Otočí se a rychleodchází opačným směrem než je vstup do podzemí metra. Po několikavteřinách se ozývá výbuch. Žena měla na těle nálož o síle 1 kg TNT. Povýbuchu zůstává na místě sedm lidí, sanitky odvážejí desítky zraněnýchvčetně čtyř dětí. Dvanáct lidí je v kritickém stavu.

Beslan, Rusko - Severní Osetie, 1. září 2004První školní den. Do základní školy v Beslanu přicházejí po prázdni-

nách děti s rodiči. Pro mnohé z nich je to první den ve škole. Nikdo netu-ší, že na tento den již asi nikdy nezapomenou. Ve škole je asi 1500 lidí.V 8.00 hodin ráno přijíždí ke škole autobusem skupina asi 30 ozbrojen-ců. Vnikají do školy. Na chodbách střílí do lidí. Kdo se pokouší o útěk,je nemilosrdně zastřelen. V nastalém zmatku se několika lidem daříuniknout. Teroristé nahnali školáky spolu s rodiči a učiteli do tělocvičny.Budova tělocvičny je zaminována, v basketbalových koších jsou dvěvelké výbušniny, mezi nimi je natažen drát a na něm jsou navěšeny dalšínálože. Mnoho jiných výbušných mechanismů je umístěno po tělocvič-ně mezi rukojmími. Ve skupině teroristů je i několik žen. Jedná se o tzv.černé vdovy. Jsou to manželky padlých čečenských bojovníků. Ženymají na těle připevněny výbušniny. Ozbrojenci rozmisťují okolo okenděti, aby tak zabránili střelbě ruských bezpečnostních jednotek.

V 9.00 hod. je škola obklíčena místními jednotkami ministerstva vnit-ra. Je přítomna i místní jednotka zvláštního určení OMON. U školy jsouzáchranáři a zdravotnický personál. Teroriristé se poprvé ozývají.Požadují přítomnost prezidenta Severní Osetie Alexandra Dzasochova aprezidenta Ingušska Murata Zjazikova. Dále chtějí, aby jednání vedl dět-ský lékař Leonid Rošal, který již dříve jednal s teroristy při obsazení diva-dla na Dubrovce. Další požadavky jsou zastavení bojů v Čečensku, sta-žení ruských vojsk, propuštění vězněných spolubojovníků. PrezidentPutin ruší dovolenou v Soči a vrací se do Moskvy. Po jeho příletu jeihned na letišti uspořádána ministerská porada. S teroristy se mezitímsnaží vyjednávat islámský představitel Severní Osetie Ruslan Valgatov.Po dvaceti minutách opouští neúspěšně budovu školy. Ve 12.11 hod.startuje z Moskvy letoun IL - 76. Jde o speciální látající nemocniciSkalpel. Jak se ukáže, její přítomnost v Beslanu bude opravdu vítaná.

Mezitím v budově školy jsou rukojmí zadržována v tělocvičně. Sedí napodlaze jeden vedle druhého. Teroristé střílí do stropu. Malé děti pláčí.

Skupina mužů je odvedena na chodbu. Ostatní slyší výstřely ze samo-palů a potom výbuch. Těla pobitých otců, kteří přišli vyprovodit své dětiprvní školní den, odklidí až evakuační jednotka za dva dny.Bezpečnostní jednotky přerušují telefonické spojení do školy. Teroristése nemohou spojit s okolním světem. Stejně tak ale i ředitelka školy,která se snaží kontaktovat policii. Ozbrojenci varují bezpečnostní síly, žeza každého zabitého spolubojovníka popraví padesát dětí, za zraněnéhodvacet. Podle agenturních zpráv tráví noc ve škole 354 rukojmích a ztoho 132 dětí.Beslan, Rusko - Severní Osetie, 2.září 2004Do Beslanu přijíždí vyjednavač doktor Leonid Rošal, kterého si únosci

vyžádali. Vyjednavač nabízí, že zajistí dodávky jídla a pití pro vězněné.Teroristé odmítají. Děti jsou unavené, hladové a dehydrované. Naopakjejich únosci jsou odpočatí a svěží. Pravidelně se střídají ve spánku.Pláč vězněných školáků řeší únosci střelbou do stropu tělocvičny.Jeden malý chlapec se natahuje k únosci s prosbou o vodu. Ten hobodá bajonetem svého kalašnikova. Nikdo další se už neodváží žebrat ovodu. Několik dětí zkouší pít vlastní moč. Kontakt moči s rozpraskaný-mi rty má za následek nesnesitelné pálení a pláč. Ten je opět provázenstřelbou. Teroristé pózují mezi zadrženými, fotografují se, natáčejí navideo. Nikdo z nich si nesundává masku. Beslan, Rusko - Severní Osetie, 3.září 2004

V odpoledních hodinách, po krátkém jednání, přijíždí ke škole náklad-ní automobil, jehož posádka má odklidit mrtvá těla, která se povalujíokolo školy již třetí den. Skupinka dětí využívá této situace a okny prcháze svého vězení. Teroristé po nich střílí ze samopalů. Celý prostor jeobklíčen bezpečnostními jednotkami. Policisté, vojáci a přítomní příbuz-ní dětí okamžitě opětují palbu. Není čas na provedení operace nazáchranu rukojmích. Lidé v okolí školy spontánně útočí na budovu.Vojáci, policisté i příbuzní pod palbou běží k budově školy. Z tělocvičnyse ozývá ohromující exploze a po ní ihned druhá. Strop tělocvičny sebortí a padá na uvězněná rukojmí uvnitř. Děti vybíhají z trosek školy vespodním prádle, krvácejí a jsou v šoku. Sanitky, autobusy a civilní vozid-la odvážejí děti do nemocnice. V areálu se stále střílí. Bezpečnostní sílyčistí prostor školy. Na tom se podílí i speciální jednotka Alfa. Rusovéneberou žádné zajatce. Skupina dětí je uvězněna mezi sutinami. Ženistéproto musí odstřelit jednu stěnu budovy a dírou děti vyvádějí ven. Veškole vypuká požár a stále se střílí. Vše je ztíženo tím, že škola je zami-novaná. Pyrotechnici pracují pod palbou a uvolňují cestu úderným jed-notkám. Ve škole jsou nastraženy výbušniny. Jedná se převážně o nálo-že naplněné kovovými střepinami. Několika teroristům se podařilo unik-nout a vmísit se mezi obyvatele. Poté, co jsou odhaleni, zabarikádují sev domě na jihu města. Teroristé jsou zlikvidováni i s domem za použitíobrněných transportérů a bitevních vrtulníků. Všichni ozbrojenci byli zli-kvidováni, pouze jeden byl zajat. Ve škole bylo celkem drženo 1180 lidí,po ukončení bojů bylo z budovy vyneseno 323 mrtvých, z toho 156 dětí.

RUSKO A TERORISMUS

Beslan, Rusko - Severní Osetie, 4. září 2004Úřady vyslýchají jediného přeživšího teroristu. Ruská státní televize při-

nesla záběry, jak dva vojáci vedou v poutech muže, který rusky se sil-ným kavkazským přízvukem opakoval, že nikoho nezabil, že nestřílel. Zjeho výslechu vyplynulo, že po zhroucení stropu propukla mezi teroristyhádka. Někteří únosci požadovali po svém veliteli propuštění dětí. Natovůdce zastřelil jednoho ze svých mužů a odpálil nálože na tělech dvoučerných vdov. Rusko, www.kavkazcenter.com, 17. září 2004

Radikální vůdce čečenských separatistů Šamil Basájev se na interne-

tu přihlásil k útoku na beslanskou školu. Dále přiznal i odpovědnost zadvě zničená ruská dopravní letadla. V prohlášení Basájev uvádí, žebeslanskou akci i útok na letadla provedl Diverzní prapor čečenskýchmučedníků Rijadus - Sachalin, jehož je velitelem. Operaci ve městěpodnikl druhý prapor pod velením plukovníka Orstchojeva. Basájev zmasakru obvinil ruské jednotky, které dle jeho tvrzení útok plánovaly.Skupina, která držela rukojmí, požadovala stažení vojsk z Čečenska, vpřípadě nesplnění podmínek pak rezignaci prezidenta Putina. Basájevdále tvrdil, že ozbrojenci vzkázali bezpečnostním silám, že pokud vyho-ví jejich podmínkám, propustí nejmenší děti a zajatci dostanou jídlo apití. Moskva , Rusko, 18. září 2004

Ruská bezpečnostní služba FBS oznámila, že odhalila přípravy nabombový útok. Během bezpečnostní akce policisté zajistili v centruMoskvy podezřelý automobil VAZ. Řidič odmítl vystoupit a policistůmsdělil, že má ve voze výbušniny, které jsou připravené k odpálení. Potomoznačil druhý zaparkovaný automobil v ulici. I v něm byla nalezena nálož.Řidič byl pod vlivem drog. Za to, že auta převeze a zaparkuje, dostalúdajně odměnu 1000$. Potom dostal srdeční záchvat a ještě před pře-vozem do nemocnice zemřel. Pyrotechnici v odstaveném automobilunalezli nášlapné miny, dva balíky výbušnin a kanystr s benzínem. Nenáhodou bylo vozidlo zaparkované na trase, kudy mohl projíždět prezi-dent Putin.Kdo je Šamil Basájev?

Basájev se narodil 14. ledna 1965 v Čečensku. Vystudoval v Moskvěvysokou školu (Moskevský zemědělský institut). Po jednostrannémvyhlášení nezávislosti Čečenska v roce 1991 se stal poradcem prezi-denta Maschadova a prvním vícepremiérem pro průmysl. V roce 1992vedl v Gruzii skupinu čečenských bojovníků, tzv. Abcházský batalion,který bojuje za nezávislost Abcházie. Po vpádu ruských vojsk v roce1994 se stal vrchním velitelem ozbrojených sil čečenských separatistů.V roce 1995 při bombardování města Věděna, kde se narodil, zemřelajeho manželka, děti a další příbuzní. Basájev se stává velitelem osobníochranky prezidenta Džochara Dudájeva. V roce 1995 přepadla čečen-ská vojska město Buďonnovsk, kde Basájevovi muži drželi tisíc rukoj-mích a tím donutili ruskou stranu jednat. Basájev si vynutil za propuště-ní rukojmí rozhovory o mírovém jednání a stažení ruské armády. Běhemjedné z operací přišel Basájev při výbuchu miny o nohu, kterou máamputovánu pod pravým kolenem. I přes toto je dále aktivním velitelema bojovníkem čečenského džihátu. V roce 1999 byl jmenovándagestánskou Islámskou radou Vůdcem islámského džihátu. Rok potévydává moskevský Národní ústřední úřad Interpolu na Basájeva zatykač,je vypsána odměna 300 miliónů rublů. Skupina čečenských obchodní-

ků již dříve vypsala na jeho hlavu odměnu pět miliónů dolarů. Basájev jei na seznamu nejhledanějších teroristů USA a OSN. Někteří experti upo-zorňují na to, že se někdy hlásí i k teroristickým útokům, které nespá-chal. Basájev má na svědomí i útok na nemocnici v Rostově, kde došlok povraždění 290 nemocných a bylo drženo dalších 60 lidí jako rukoj-mí. A útok a držení rukojmích v letadle na letišti Mineralnyje vody. Českánovinářka Petra Procházková 9. 11. 1999 publikovala v Lidových novi-nách rozhovor s Basájevem. Rozhovor je dodnes publikován na islám-ských internetových stránkách. Dále byl v ČT odvysílán film Čečensko:Černá díra světa, jehož je rozhovor součástí. Jak lze zásah hodnotit?

Je těžké hodnotit akci, která nebyla naplánována a proběhla spontán-ně. Po bitvě je každý generálem a v klidu teplé kanceláře se dobře hle-dají chyby a dobře se kritizuje. Speciální jednotky pravidelně nacvičujíobvyklé scénáře, jako je obsazení autobusu nebo zásah v letadle. V his-torii ještě nikdo nemusel osvobozovat tisíc rukojmích ve škole plnévýbušnin, která je obsazena fanatickými, dobře vycvičenými a hlavněmotivovanými ozbrojenci. Bezpečnostní síly ale udělaly několik chyb. Vprvní řadě měl být prostor neprodyšně uzavřen. Nestalo by se pak, žepříbuzní proniknou ke škole a budou pálit na teroristy, a dále by bylozamezeno možnému útěku únosců. Druhým problémem byl nedostateksanitek, zdravotního personálu a vybavení na místě zásahu. Za uzavře-nou oblastí měl být prostor pro záchranné jednotky. S únosci nikdodlouho oficiálně nevyjednával, telefonické spojení bylo přerušeno.Únosci potom začali být agresivní a odepřeli zadržovaným jídlo a pití.Prezident Putin se ozval až 24 hodin po zásahu. Operaci v Beslanu řídi-li místní a regionální představitelé a pořádkové síly. Jako první útočilmístní OMON, obyčejní policisté a domobrana. Všeho se měla ujmoutFederální bezpečnostní služba. Jak ale uvedl politolog Andrej Rjabov zdeníku Gazeta: „Kde byli lidé z ministerstva vnitra? Vše má racionálnívysvětlení. Čím méně se zapletou, tím menší mají odpovědnost zadůsledek operace“. Speciální jednotka ALFA útočila až dvacet minut

poté, co se strhla přestřelka u školy a pořádkové síly zaútočily na budo-vu. Pro německou ZDF ale uvedl ruský vojenský expert PavelFelganhauer, že vše mohlo být trochu jinak. Kdo zná, jak ALFA pracuje,ví, že její úderné oddíly se často maskují jako zdravotnický personálnebo jako skupina pro odstraňování mrtvol. Útok na školu začal po pří-jezdu vozidla s lidmi, kteří měli odstranit mrtvá těla. Druhý postřeh je ten,že okamžitě po prvních výstřelech byly nad školou bojové vrtulníky. Útokna budovu možná nebyl náhodný. Zásahové oddíly byly špatně koordi-nované, pravděpodobně mezi nimi nebylo spojení. Clive Fairweatheruvedl, že se sice vyskytly závažné chyby, ale při méně jak třetinovýchztrátách se zásah označuje za úspěšný, protože politickým cílem jezáchrana rukojmích. Na věc je třeba nazírat tak, že pokud se tolik rukoj-mích vynoří z tělocvičny prošpikované výbušninami, projde minovýmpolem okolo ní, je to sám o sobě zázrak. Je dost pravděpodobné, ževětšina dětí by byla mrtvá dříve, než by si speciální jednotka prorazilacestu dovnitř. Připomněl také masakr ve skotském Dunblane v roce1996, kdy osamělý ozbrojenec během tří minut zmasakroval 16 dětí ajednoho učitele.

Text: Tom, foto: archiv autora

13

historie

Doufám, že mi znalci odpustí a laik se něco snad i přiučí…Tento článek není psán jako odborná publikace a nemá být chápán

jako pokus o profesionální pojetí problematiky opevnění. Článek sesnaží být pouze shrnutím, pro část AS komunity jistě známých, proněkterou část již méně známých skutečností, dat, faktů. Snaží se pou-kázat nejen na pohnutou historii naší vlasti, ale právě na vznik opevnění,důvody, proč vzniklo, a na soudobou politickou situaci za hranicemi našízemě.

Doufám, že mne nebudete kamenovat, pokud jsem se někde zmýlil.Rád uvítám nové informace, neboť čs. opevnění je mé hobby. Toto jepouze střípek z toho všeho, co o něm lze napsat.

V březnu 1938 obsadilo Německo území Rakouska a tím pádem sepůvodní hranice s neutrálním Rakouskem stala naší další hranicí sNěmeckem. Tento krok Německa znamenal dosti velký zásah do strate-gické koncepce čs. plánování, i když zatím nijak smrtelný.

Dne 20. května 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace jako reakcena přiostření srážek s německými Freikorps a SOS. Opevnění bylaobsazena, ženisti začali zatarasovat komunikace, připravili strategickécíle k vyhození do povětří (mosty, železnice apod). 23. 9. 1938 bylavyhlášena všeobecná mobilizace (30. 9. 1938 byla naše armáda vplném stavu) jako reakce na německé požadavky a srážky na hranicích.Ale jak všichni víme, dne 30. 9. 1938 byla v Mnichově podepsána doho-da o odstoupení pohraničních území českých zemí fašistickémuNěmecku.

Byl to nejhorší den v čs. dějinách, tehdejší události a jejich následkyse s naším národem „táhnou“ celé generace. Byla to největší zrada,jakou tehdejší spojenci mohli udělat.

Jejími signatáři byly nečekaně Velká Británie, Francie, a na stranědruhé samozřejmě Německo a Itálie (vedená Mussolinim). Tyto země onás rozhodly „bez nás“, proti našemu vědomí a naší vůli.

Dne 15. března 1939 byla dokončena okupace Československa, opůl roku později rozpoutána druhá světová válka….

Ovšem Mnichovským diktátem si sami „spojenci“ podřízli větev. Díkysvé krátkozraké politice se to oběma zemím zanedlouho vymstilo ajedné obzvláště.

Když 16. 3. 1935 Německo obnovilo všeobecnou brannou povinnost,obrátil se na francouzského ministra zahraničí Lavala sovětský lidovýkomisař pro věci zahraniční Litvinov s návrhem na uzavření paktu obouzemí s ĆSR. Laval souhlasil a dne 2. května 1935 byla uzavřena sovět-sko - francouzská smlouva. Naše země uzavřela 16. května 1935 sovět-sko - československý pakt, ve kterém bylo obsaženo ustanovení o auto-matické pomoci, bohužel však v našem případě také bod, ve kterémbyla sovětská pomoc podmíněna pomocí francouzskou. Ovšem, jak his-torie ukázala, Francie svoje závazky vyplývající z uvedené smlouvynesplnila a přiklonila se na stranu svého „vlivnějšího“ spojence, VelkéBritánie. Ta zastávala politiku tzv. „Appeasementu“ vůči Německu a děnív celé Evropě. Tyto smlouvy měly být použity jako základ pro tzv."východní pakt", bohužel však k tomu nikdy nedošlo.

Naše všechny naděje tedy skončily 30. 9. 1938. Vláda byla donuce-na postoupit naše území nacistickému Německu. Samozřejmě - naněkterých místech se to neobešlo bez boje, neboť naši vojáci odmítliodevzdat zbraně, svá opevnění a hlavně svou hrdost. Bojovali, i kdyžvěděli, že je to boj marný, politicky prohraný. Tam, kde se nebojovalo,byly odváženy zbraně, munice, vše, co se dalo odvézt. Co se nedalo -zničilo se, zapalovaly se mnohdy tzv. dřevnice (vnitřní obložení bunkru)

atd. I přesto, do té doby nijak moc vyzbrojená Hitlerova armáda získalazásoby, zbraně, některé továrny v našem pohraničí, ale hlavně - našeněkteré technologie a tolik obávané pohraniční pevnosti „bez výstřelu“.

Po záboru Němci většinu kovových částí vytrhali, odvezli a přetavili namunici či zbraně, zbytek využili na stavbu svých opevnění, případnějejich modernizaci.

Některá opevnění odstřelili vzhledem k obavám z případného povstá-ní, na mnoha opevněních zkoušel Wehrmacht své zbraně včetně novýchtypů výzbroje apod. Dokonce zkoušeli obsadit našimi zbraněmi úsek naKrálicku a zjišťovali, jak na tom byla naše obrana.

Na čs. opevnění procvičovali varianty útoku na Maginotovu linii apohyb mezi pevnostmi na francouzské „čáře“. Opevnění měla bohuželještě jednu funkci - na konci 2. světové války jich Němci využívali k obra-ně svých hranic před postupující Rudou armádou.

* * *

V roce 1934 bylo v Československu po dlouhém rozhodování, pláno-vání, geografickém průzkumu a na základě zkušeností našich důstojní-ku z Francie, kde si byli prohlédnout Maginotovu linii, definitivně roz-hodnuto o způsobu obrany čs. státu proti vnějšímu nepříteli a to fortifi-kací (posílením obranyschpnosti) československého pohraničí. Do této

historie

14

Č E S K O S L O V E N S K É O P E V N Ě

15

historie

doby o tom nikdo neuvažoval. Byla to reakce na politickou situaci unašeho souseda - Německa a věčného rivala - Polska.

V letech následujících vyrostly v pohraničí první pevnostní objekty.Vedle pěchotních srubů a objektů lehkého opevnění to byly i tvrze, kterésamozřejmě tvořily páteř naší obrany. Byla to nejmohutnější a nejná-kladnější část československého opevnění.

Citace z knihy Jiřího Nováka „Československá opevnění“: „Tvrz jestuzavřená soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů, dělostřelec-kých a minometných věží, podzemních ubikací pro osádku tvrze, skla-dišť střeliva a různého materiálu. Všechny tyto složky jsou spojeny pod-zemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pás-mem překážek a tvoří tak samostatný celek“ - konec citace.

V roce 1935 byla ustanovena takzvaná RO (Rada Obrany), která mělana starosti veškeré opevňovací práce, vyměřování, plány a průzkumoblastí, nutných opevnit. Díky geografickému rozložení čs. pohraničíbylo bohužel nutno opevnit ho prakticky celé, a zejména mezi Odrou aKrkonošemi (cca 263 km).

Opevnění se skládalo z lehkých a těžkých objektů. Nejprve bylo budo-

váno opevnění (LO vz. 36) na strategických místech (vyvýšené plochy sdobrým výhledem). Později došlo k výstavbě objektů LO vz. 37 v liniích,a to nezávisle na vz. 36. Místa, kde byl očekáván nejsilnější nápor nepří-tele, měla být střežena těžkými objekty. To bylo zejména na Moravě,kde mohl nepřítel nejsnadněji rozdělit republiku na dvě části. Tak mělabýt doslova obestavěna celá republika. Ovšem kvůli vývoji událostínedošlo ani na výstavbu některých objektů, natož na vybavení všech.

Již na podzim roku 1934 bylo rozhodnuto, že opevňování proběhne ve4 vlnách resp. etapách, dle akutnosti. Do první vlny samozřejmě spada-la severní část hranic Čech a Moravy.

Opevňování pokračovalo až do roku 1938. Mnichovskou dohodoujsme přišli o první, nejsilnější opevňovací pásmo (např. zbytky třetíhopásma lze najít podél Berounky, v okolí Prahy atd.) a Sudety. Dále lzejmenovat Plzeňskou čáru, Pražskou čáru atd.

Když vezmu, za jak krátkou dobu bylo naše opevnění vytvořeno, jak

rychle vznikla koncepce, tak mohu jen obdivovat lidi, kteří vytvořili něcojako „národní odkaz“ pro další generace Čechů, ale hlavně v té doběvytvořili monumentální dílo, které svědčí o lásce k vlasti, cti a národníhrdosti (ostatně vzpomeňme si na Legie v Rusku, piloty v Anglii atd.).Tito lidé, kteří od jednoduchých objektů, jež byly kopiemi objektů zMaginotovy linie, dokázali v neuvěřitelně krátké době přejít na vlastníkoncepci a konstrukci lehkých i těžkých opevnění, která měla na svoudobu nejlepší parametry a před nimiž se třásli i Hitlerovi generálové.Bohužel nepřítel byl rychlejší a nedovolil nám ho dokončit, natož vyzkou-šet.

Nejen objekty, ale i jejich vybavení a výzbroj uvnitř jednotlivých objek-tů, systém zásobování, podpory životních funkcí lidí v bunkrech, nemoc-nic, prostě všechno bylo na nejvyšší úrovni.

Musím obdivovat i preciznost, přesnost a rychlost, s jakou dokázali zapomoci tehdejší minimální mechanizace objekty budovat - často vevelmi složitých geologických podmínkách, mrazu, dešti, v místech, kamnevedly cesty - ale vydrželi a budovali něco, čemu věřili.

V dnešní době se vedou diskuze, zda jsme měli bojovat v onom roce1938 nebo ne…

Nechám na vás, do které skupiny se zařadíte, zda-li do skupiny zastán-ců kapitulace, která zachránila jistě statisíce životů, ačkoliv pravděpo-dobně podlomila morálku národa na několik generací, nebo do skupinydruhé, tj. do skupiny, do které patřím i já, která zastává názor, že jsmese měli bránit i za cenu ztráty mnoha životů.

Mohu jen říci...Čest památce lidí, kteří v té době budovali naši vlast ajejí obranyschopnost.

Text: Neo, 1.PSPFoto: archiv autora

Ě N Í V L E T E C H 1 9 3 5 - 1 9 3 8

Kdo z nás by neznal agenta Jejího veličenstva Jamese Bonda. Ti z nás,kdo se zajímají o zbraně vědí, že v posledních dílech přesedlal na stře-livo účinnější ráže 9mm Lugera a tím pádem změnil i zbraň, přestožezůstal věrný výrobku zbrojovky Walther z německého Ulmu. Touto zbra-ní je model P 99.

Když jsem před léty řešil problém, kterou ostrou zbraň zakoupím, donejužšího výběru postoupily pistole Glock 19 a 26 a právě Walther P 99.V okamžiku, kdy jsem vzal Walthera poprvé do ruky, bylo rozhodnuto. Toneznamená, že by byl Glock horší, ale když ten Walther je tak děsně„sexy“. Když jsem později přemýšlel, jakou pistoli si koupím jako záložnína airsoft, padla volba celkem logicky na airsoftovou verzi této zbraně.Nejlepší je plynovka firmy Maruzen a ta je také předmětem této recen-ze.

Hned po otevření lepenkové krabice s logy firmy Walther a uchopenízbraně do ruky jsem zažil pocit „Deja Vu“. Kopie se naprosto dokonalepodobá předloze a zcela identicky padne do ruky.

Pojďme se teď stručně podívat na ostrou verzi. Pistole Walther P 99 ječasto v odborném tisku označována jako pistole pro 3. tisíciletí. Čás-tečně je to díky hojnému využití polymerů v konstrukci zejména rámuzbraně a zčásti díky unikátnímu řešení pojistek zbraně. Co se rámu týče,je po ergonomické stránce naprosto dokonale řešený a navíc se dá při-způsobit velikosti dlaně střelce výměnnými hřbety rukojeti. Co se týčepojistek zbraně, první je pojistka úderníková - k výstřelu nemůže dojítbez stisknutí spouště, to se hodí zejména když vám nabitá zbraň upad-ne na zem. Další pojistkou je spoušťová pojistka velmi podobná systémuGlock, ovšem zde nic nevyčnívá z jazýčku spouště, k výstřelu nedojde,pokud nezmáčknete spoušť přímo v jejím středu, jinak se spoušťzhoupne na jiném čepu. Dále je zbraň vybavena bezpečným vypuštěnímúderníku, hmatovou a optickou signalizací natažení úderníku a hmato-vou a optickou signalizací náboje v komoře.

Co jsem zde doposud popsal, platí téměř bez výhrad (až na signaliza-ci náboje v komoře) i pro airsoftovou verzi od japonského výrobceMaruzen. Ten uzavřel dohodu s firmou Walther o výrobě airsoftovéhomodelu a proto může využívat všech oficiálních značek a log firmyWalther. U Maruzenů se snažili do nejmenšího detailu kopírovat prácikonstruktérů německé firmy a zachovali veškeré funkce, které má jeho„dospělejší“ bratříček. Pistole je stejně jako její skutečná předlohasystému SA/DA (Sigle Action - stiskem spouště pouze vypouštíte úder-ník, Double Action - stiskem spouště natahujete a poté vypouštíte úder-ník). Není zde žádný kohout, úderník je přímoběžný na pružině. Úderníklze bezpečně vypustit stiskem tlačítka, umístěného na levé straně závě-ru v pohodlném dosahu palce střílející ruky. Zde je první rozdíl oprotiostré zbrani - pro opětovné natažení úderníku stačí u pravého Waltheruzatáhnout za závěr zhruba o 8mm, u airsoftového toto není možné apokud bychom to zkoušeli, nabíjeli bychom do komory druhou kuličku,

recenze

16

WALTHER P 99 (MARUZEN)

takže první výstřel s kuličkou v komoře a vypuštěným úderníkem jemožný pouze v DA. Airsoftový model je systému GBB, což znamená, žepo každém výstřelu jde závěr dozadu a při cestě zpět dopředu nabíjídalší kuličku do komory. Po vystřelení poslední kuličky v zásobníkuzůstává závěr vzadu, vypustíme zásobník páčkou umístěnou po oboustranách kořene lučíku, zasuneme plný zásobník a vypustíme závěrdopředu páčkou záchytu závěru, opět umístěnou v pohodlném dosahupalce střílející ruky. Spoušť Waltheru má velmi dlouhý chod a člověk sina ní musí chvíli zvykat - po zmáčknutí spouště se nejdříve poměrně dostdlouho nic neděje, pak narazíte na první doraz, ozve se cvaknutí a mypak již plynulým stiskem spouště odpálíme kuličku. Tento dlouhý chodspouště je označován jako jeden ze způsobů zabezpečení zbraně protinechtěnému výstřelu. Spoušť se dá také namáčknout na první doraz, vekterém již zůstane. Při pokračování ve střelbě stačí pouštět spoušť jen oněkolik milimetrů. Chce to cvik, ale dá se na to zvyknout, poté vás milepřekvapí veliká rychlost střelby, kterou lze docílit. Při DA módu natahu-jete současně kohout a spoušť jde více ztuha po celé dráze svéhochodu. Obecně lze říci, ze při obou módech má zbraň lehký chod spou-ště, o dost lehčí než ostrá zbraň. Na váhu má ostrá zbraň v nenabitém

stavu se zásobníkem 700 gramů, airsoftová 635 gramů. Nejtěžší částíairsoftové zbraně je zásobník, který pojme 24 kuliček a zásoba plynustačí na vystřílení zhruba dvojnásobného množství (záleží na teplotěvzduchu).

Dalším rozdílem oproti ostré zbrani je pojistka v tlačítku rozborky. Kdyžtoto posunete doleva, zajistíte spoušť. Tato pojistka u ostré zbraněchybí. Tím jsme se dostali ke sborce a rozborce zbraně. Pro rozborkunejprve vyjmeme zásobník, vypustíme úderník a tlačítko rozborky umís-těné nad lučíkem stáhneme dolů. Poté vysuneme závěr směrem dopře-du a sejmeme ho z rámu zbraně. Následně můžeme vyjmout hlaveň apružinu závěru na trnu. Sborka probíhá v opačném pořadí, jen je potře-ba dát pozor a stlačit část spoušťového mechanizmu do rámu zbraněpřed úplným nasunutím závěru.

K přesné střelbě nám napomáhají mířidla, složená z pevné mušky astranově posouvatelného hledí. Mířidla jsou zvýrazněna oproti ostrézbrani třemi body, u ostré zbraně je na hledí zezadu hranaté U. Bílábarva u airsoftové zbraně je také méně zřetelná. Zde jsem začal experi-mentovat. Výšková korekce mušky se u ostré zbraně provádí její výmě-nou, se zbraní jich je dodáváno 5. Světe div se, muška z ostré zbraněpadla do airsoftového závěru jako ulitá, tak už tam zůstala. Další experi-

ment jsem prováděl s výměnnými hřbety rukojeti, i ony (s ostrou zbraníjsou dodávány 3, k airsoftové dostanete pouze střední velikost, zbývají-cí dvě si můžete dokoupit) pasují perfektně do airsoftového rámu.Dlužno říci, že kdyby neznalý člověk dostal oba rámy do ruky, měl byobrovský problém poznat který je který.

Airsoftová verze má všechny nápisy a loga na svém místě, na pravéstraně předku závěru je navíc jméno výrobce Maruzen a poznámka olicenci. Každá zbraň má své unikátní sériové číslo na pravém boku závě-ru, čísla na hlavni a na rámu jsou „Bondovská“ 001007.

Nejmarkantnějším rozdílem oproti pravé zbrani (a řekl bych, že nej-slabším místem) je plastový závěr. Je trochu příliš do šeda a chybí muten nepopsatelný kovový omak. To se dá napravit koupí kovového závě-ru, který je však poměrně drahý. Znamená to rovněž koupi silnější pru-žiny s kovovým trnem a High flow válce do zásobníku, což je též za cenuvětší spotřeby plynu.

Po střelecké stránce není zbrani co vytknout, při použití těžších kuliček(v mém případě Excel Eko 0.23) je přiměřeně přesná, což se dá ještězlepšit koupí přesné vnitřní hlavně. Z dalšího příslušenství jmenujmemontáž na kolimátor, kovovou vnější hlaveň s tlumičem a již zmíněnévýměnné hřbety rukojeti. Hopup se seřizuje přiloženým imbusovým klí-čem po sejmutí závěru z rámu imbusovým šroubem v jeho dolní straně.

Co se výkonů týče, P99 nezaostává za ostatními sériovými plynovka-mi, navíc pistole se málokdy používá na větší vzdálenosti.

Pokud mám zbraň hodnotit, tak jako jednoznačné plus je nutnévyzdvihnout naprosto přesnou imitaci originálu, kterou jako jediné mínussráží příliš nemaketově barevný závěr. Já jsem ovšem spokojen, jen dou-fám, že si jednou na akci omylem nevezmu ostrého Walthera :-).

Text a foto: Vašek, ST6

17

recenze

Na začátek jen stručně o tom, jak jsem se dostal k této recenzi.Snažím se soustředit především na recenze o manuálech hlavně proto,že vlastní elektriku ani plynovku nemám a nikdy jsem neměl. Přesto mijednou Martin Jirsa navrhl, abych napsal o nějaké elektrice. Nakonecjsme se shodli na M16A2 k oboustranné spokojenosti, jelikož tato zbraňse mi vždy líbila a navíc se hodí k mé image (dělám US modernu). Tolikna úvod, nyní ke stručné historii zbraně.

V roce 1955 se na scéně objevila útočná puška AR - 10, zbraň kon-struktéra Eugena Stonera. Zbraň sice střílela na náboj 7,62 x 51 mm (vté době standardní náboj NATO), ale jinak se o podobnosti s puškamiM16 nedá pochybovat. O tom, že to ve své době byla vynikající zbraňsvědčí i to, že v roce 1959 získala firma Colt práva na výrobu této zbra-ně. Ta byla přestavěna na nový náboj 5,56 x 45 NATO (náboj M193),protože mnoho armád nakupovalo pušky G3 nebo FN FAL, takže AR -10 nedosahovala obchodních úspěchů. Po přepracování na nový nábojse však zbraň začala dodávat hlavně spojencům Velké Británie (a samot-ným Britům). V roce 1967 byla zbraň zavedena do US Army pod ozna-čením M16. Poté se stala jedním ze symbolů vietnamského konfliktu.Americká armáda později zavedla modernizovanou verzi označenoujako M16A1, podařilo se vyřešit problém častého zadírání plynovéhokanálku a začaly se používat 30 ranné zásobníky. Zbraň dostala novouúsťovou brzdu, jinak se na první pohled od starší M16 neliší. Zbraň seskvělou pověstí dobře sloužila v US Army i jinde, ale po dva-ceti letech služby zbraň prostě zestárla. Díky tomuvznikla druhá modifikace - M16A2.

Ta se od předchozích modelů také přílišneliší, ale už při prvním pohledu je patr-né, že zbraň dostala nové předpažbí,typické i pro M4, Commando atd. UM16A2 je ale toto předpažbí delší.Další viditelnou změnou jeumístění malého výstup-ku mezi prsty napistolové ruko-j e t i .

Posledním vidi-t e l - ným vylepšením jsou mířidla, která jsoun a rozdíl od předchozích verzí nejen stranově,ale i výškově nastavitelná. Ovládací prvky zbraněz ů s t a l y nezměněny, pouze přibyl kovový výstupek zavýhozním okénkem, který odráží vystřelené nábojnice směrem od střel-ce, což je důležité hlavně pro leváky. Snadné, rychlé a bezpečné pou-žívání zbraně pro leváky i praváky je totiž dnes jedním z důležitých poža-davků na moderní vojenské zbraně. Kromě toho je zbraň celkověrobustnější a pevnější. Co se však stalo s vnitřním mechanismempušky? Ten byl přepracován tak, aby zbraň mohla střílet pouze 3 ranný-mi dávkami - protože po zkušenostech z Vietnamu usoudili konstruktéři,že střílení dlouhých dávek je jen plýtvání municí (a měli pravdu). Zbraňtaké dostala těžší hlaveň s jiným stoupáním drážek, aby spolehlivě fun-govala s novým typem nábojů SS109. US Army používala náboj M193,který měl všechny výhody ráže 5,56, tzn. vysokou úsťovou rychlost,malý zpětný ráz, malou hmotnost náboje (takže si vojáci s sebou mohlibrát víc munice), ale střela tohoto náboje byla poměrně lehká, protosnadno změnila směr při kontaktu např. s větvičkami, což vojáci kritizo-vali. Mezitím byl v Evropě vyvinut typ SS109, který má pomalejší a těžšístřelu, takže kromě větší stability má i větší dostřel. Tento typ se nako-nec stal standardem v NATO.

Střelecké kvality AS verze nebudu dlouze popisovat, protože zbraňstřílí podobně jako většina ostatních AEG, a také hodně záleží na upgra-

du apod. Popsal bych tedy hlavně detaily zbraně, klady a zápory.Krabice zbraně je v klasickém AEG designu v barevné kombinacičerná - šedivá s velkým znakem 101st Air Assault Division a s obvyklýminápisy. Uvnitř je zbraň, tlačák na 70 kuliček, klasické dlouhé ládovadlo,červená záslepka hlavně, spousta papírů a návodů jako vždy a speciál-ní šestihran na seřizování mušky. Na samotné zbrani je dost vyraženýchnápisů, na levé straně například „property of u. s. govt. M16A2cal. 5,56 mm“, výrobní číslo 6027597 a pár dalších nápisů, na pravéstraně je vyraženo „made in Japan, Tokyo Marui Co. Ltd.“ atd. Na hlav-ni je vyraženo E MP 5,56 NATO 1/7. Ovládacích prvků je na zbranimnoho, ale použitelné jsou jen některé. Muška je stavitelná výškově,mířidla výškově i stranově. Na těle zbraně se nacházízáchyt zásobníku, natahovací páka ve tvaru T,přepínač reži-mu střelby,rozborný čep a tlačítkona uvolnění z a s e k l é h ozávěru. To však nemá žádnou funk-ci. Při nata- žení zbraně seodklopí krytka výhozního

okénka a lzeseřídit HOP UP.

Systém seřizování jestejný jako u ostatních mode-

lů série M16, tedy trochu nešikov-né ozubené kolečko. Přepínač režimu

střelby má popisky SAFE, SEMI a AUTO. Uoriginálu při režimu AUTO střílí zbraň 3 rannými

dávkami, airsoftová M16A2 však střílí nepřetržitými dáv-kami. Baterie typu L se ukládá do pažby po otevření otvoruna botce pažby a pohání motorek EG1000. Vestavěn jemechabox verze II. Mezi výhody zbraně patří určitě přesnosta dostřel, velká výdrž daná velkou baterkou, různě seřiditelnáa praktická mířidla, velký výběr všemožného příslušenství

(točáky, elektrické zásobníky, kovová těla, spony na zásobníky,montáže optiky, kolimátory, optické zaměřovače atd.) a celkový

vzhled zbraně - její jednoduchý a praktický design, který je však záro-veň velmi pěkný. Zbraň však není úplně dokonalá - její totiž dlouhá téměřmetr a to z ní činí nepříliš vhodnou zbraň pro CQB. Hmotnost 3100 gtaké není zrovna nejmenší (pokud vezmeme v úvahu, že originál je jen o300g těžší). Například „esdéčko“ s pevnou pažbou váží o kilo méně.A ke zbrani bohužel patří i známé viklání hlavně.

Celkově je tedy M16A2 opravdu dobrá zbraň s mnoha klady, kterépodle mě značně převyšují zápory, takže ji i přes větší velikost a hmot-nost nemohu nedoporučit. A cena okolo 12 tisíc (včetně baterky) je vporovnání s ostatními AEG velice slušná. Určitě by to nebyla zbytečnáinvestice.

+ Velká baterka, přesnost, mířidla, celkový vzhled, mnoho příslušenství,cena

- Hmotnost, celková velikost, viklání hlavně Text: Prcek

Foto: Kosák

Airsoftová M16 A2 Skutečná M16 A2délka 999 mm 999 mmhmotnost 3.100 g 3.530 gdélka hlavně 510 mm 536 mmkapacita zásobníku 68 nábojů 30 nábojůnáboje 6 mm kuličky 5.56 x 45 mm (SS109)úsťová rychlost střely 90 m/sec. 948 m/sec.kadence 700 až 850 ran/min. 700 až 940 ran/min.

recenze

18

COLT M16 A2 (TOKYO MARUI)

Třetí sniperka od Tokyo Marui. Jedná se v podstatě o vylepšenou verziodstřelovací pušky VSR - 10 Pro Sniper version. Na tato vylepšení sepodíváme blíže a také na možnosti upgradu zbraní VSR - 10.

V čem se tedy verze G - Spec liší od Pro Sniper? Tak především množ-stvím příslušenství, které je ke zbrani dodáváno v základu. Oproti ProSniper je vybavena tlumičem výstřelu, který je samozřejmě možnéodmontovat. Střelba bez tlumiče je velmi tichá a s jeho použitím je téměřneslyšitelná. Dalším „nadstandardem“ je montáž popruhu a také montážoptiky. Inovace se dočkala natahovací páka závěru a spoušťový mecha-nismus. Vylepšení je tedy požehnaně a za cenu vyšší o 1500 Kč roz-hodně stojí. Vždyť pouze adaptér pro tlumič, montáž popruhu a montáž

optiky pro VSR - 10 stojí dohromady 1.756 Kč. Co se týká střeleckýchvlastností, zbraň se neliší od prvních dvou verzí VSR - 10. Cena VSR -10 G - Spec je 9700 Kč.

A teď se podíváme na upgrade… Většina dostupných dílů je od japon-ské firmy Laylax. Začneme výběrem pružiny. V základu je pružina 90 a

pro upgrade si můžeme vybrat 100, 110, 120, 130, 150 nebo 170.Ceny jsou podobné jako u pružin pro AEG, čili od 500 do 650 Kč. Cose týká dostřelu, jsou pružiny také srovnatelné s pružinami do AEG.

Dalším dílem, bez kterého se pravděpodobně neobejdete je píst.Jedná se o tichý vysokotlaký píst a jeho cena je 1440 Kč. Pokud se roz-hodnete pro upgrade s pružinou 120 a výš, budete muset zakoupit idalší díl. Velikostí je téměř zanedbatelný. Jedná se o pístovou brzdu.Cenově však zanedbatelný bohužel není, stojí 1300 Kč.

Když budete chtít zlepšit přesnost zbraně, doporučuji pořídit precizní

inoxovou hlaveň. Pokud se rozhodnete, že budete používat zbraň vždy stlumičem, můžete použít inoxovou hlaveň délky 555 mm. Jestli o mož-nost používat zbraň bez tlumiče přijít nechcete, použijte hlaveň o délce303 mm. Každé řešení má své pro a proti. Delší hlaveň = větší přesnost,tu však získáte na úkor kompaktnosti zbraně.

S postupem času začínají pro řadu VSR - 10 vyrábět příslušenstvíi další firmy. Můžete si pro svého miláčka pořídit stavitelnou patku pažbynebo lícnici.Technická data:váha: 2090 g, délka: 950 mm (s tlumičem 1135 mm), délka hlavně303 mm, kapacita zásobníku: 30 nábojů, úsťová rychlost: 260 až290 fps se střelivem 0,20g.

Text: RiggsFoto: Riggs

19

konverze

VSR - 10 G - SPEC (TOKYO MARUI)

recenze

20

V roce 1978 dostává rakouská armáda novou pěchotní zbraň ráže5,56mm NATO. Po sedmi letech testování mají vojáci v rukou útočnoupušku netradičních, až futuristických tvarů. Pod služebním označenímStG 77 se skrývá výrobek společnosti Steyr - Mannlicher - další přírůs-tek do zatím nepočetné rodiny zbraní s tzv. uspořádáním bullpup.Zkrátka AUG v překladu znamená armádní univerzální zbraň.Charakterizuje stavebnicové provedení - bez použití nářadí (a násilí) lzezměnit útočnou pušku na krátkou karabinu, lehký kulomet či samopal9 mm (ten je i ve výzbroji Policie ČR). Přes všechny pochybnosti seSteyr AUG, jehož konstrukce se ukázala mimořádně pevnou a odolnoupři všech klimatických podmínkách, v praxi osvědčila. Najdete ji napří-klad v ozbrojených silách Austrálie, Nového Zélandu, Maroka či Irska.My ji známe i jinak. Ano, tuhle útočnou pušku měl terorista Karl (dlou-hovlasý kolega hlavního záporáka Hanse) v akčním filmu Smrtonosnápast I. Přesto ho Bruce dostal…

Protože japonská firma Tokyo Marui jde stále se světovým trendem asnaží se zaplnit „bílá místa“ v sortimentu airsoftových zbraní, nemůžeSteyr AUG chybět v její nabídce. Je dodávána ve dvou základních ver-zích. Černé (policejní) provedení má na nosné rukojeti univerzální lištupro alternativní montáž dalekohledu, military varianta AUG má plastyv zeleném - khaki zbarvení. Místo lišty je standardně namontovánpuškohled TASCO 2x15. Jeho záměrná osnova je pro snažšípoužití v boji tvořena soustřednými kruhy. Hrubě zamířit lze i nou-zovými mechanickými mířidly nad dalekohledem.

Na první pohled nás Steyr AUG zaujme opravdu netra-dičními tvary. I když např. francouzský FAMAS nebobritská L85A1 (SA-80) jsou stejné bullpup kon-strukce, je přesto rakouský (japonský) dale-ko více progresivnější a moderněji vypa- dající. Vmaximální míře jsou zde aplikovány díly z plastu.Na rozdíl od výše jmenovaných pušek však nic„nevrže“ a je velmi kompakt- ní. Dílenské zpracová-ní je také na vysoké úrovni - nikde žádné otřepy čistopy po vyhazovačích nebo licích formách. K maximálnírealističnosti přispívá také možnost rozebírání shodně s originálem.

Díky posunutí nábojové komory až za rukojeť je možné použít delší hla-veň i při malé celkové délce zbraně. V případě rakouské útočné puškyAUG je hlaveň dlouhá 510 mm a délka zbraně je pouhých 805 mm (prosrovnání Colt M16A2: 536 mm / 999 mm). K hlavni je uchycena sklop-ná přední rukojeť ustavitelná ve třech polohách a plášť v originále obsa-hující plynovou trubici s kanálkem. Jako celek se tato sestava zasune dopouzdra závěru s nosnou rukojetí. To je pak uloženo v plastovém těle sergonomickou pistolovou rukojetí, lučíkem a pažbou. Nad spouští je tla-čítko pojistky. Jeho zatlačením vpravo do těla je zbrań odjištěna. K pře-pínání režimu palby slouží přímo spoušť. Při stisknutí na první odpordojde k jednotlivému výstřelu, plným promáčknutím je zbraň uvedena doautomatického režimu. Prostor kolem spouště je dostatečně velký -použití rukavic je bezproblémové. Výhozní okénko nábojnic skrývá „šte-lování“ systému Hop-Up, vtipně se otvírá pouze při natažení závěru a

jeho fixaci v zadní/natažené poloze. Hop je tak chráněn nejen přednechtěným samovolným seřízením, ale i proti nečistotám nebo mecha-nickému poškození. Píst je natahován elektromotorkem EG 700,mechabox je verze III. Pažba je zakončena gumovou botkou, dovnitř sevejde pouze baterie Mini. Svěříte-li se odbornému servisu, není problémpažbu uvnitř mírně upravit a nechat si postavit a nainstalovat baterii svetší kapacitou.

Mezi rukojetí a koncem pažby je šachta na zásobníky. Ty jsou z prů-hledného plastu a v originále obsahují 30 nábojů ráže 5,56mm. Náš sráží 6 mm je standardní tlačák na 80 kuliček, prodává se i velkokapacit-ní „točák“ na 330 ran. Malou nepříjemností je relativně nesnadná výmě-na zásobníků, což je ovšem zápor všech zbraní s konstrukcí bullpup.Zásobníky občas netěsní úplně dobře. To se však dá odstranit pomocílepenky. Stačí zásobník párkrát obtočit, a je to.

Jako skalní přívrženec klasicky řešených zbraní (hlavně řady Colt) jsemvůbec neměl chuť si tuto útočnou pušku prohlédnout, natož koupit. Alejak se říká, odříkané- ho chleba největší krajíc, vše bylojinak. Jednou mi můj milovaný Colt přestal střílet a

putoval do servisu … A co teď?Vstříc mi vyšel Riggs(díky,díky) a já na akci vyrazils jeho Steyr AUGem.Naštěstí jsem nejel v

Namovym, ale v britských DPM- tak mi tato sci-fi :-) (pro mne) zbraň

ani tak moc nevadila. Velmi příjemným pře-kvapením je, jak perfektně padne do ruky.

Zbraň je sice relativně malá, přesto má člověk pocit, žedrží kus pořád- nýho „železa“… Plastu je na AUGu opravduhodně, ale je však perfektně zpracovaný a kompaktní. Žádné vrzání,žádný pocit rozlomení. Ta pevnost a odolnost je jako u pověstného kala-cha, ovšem Steyr mi připadá ještě odolnější. Přístup k Hopu je také bezproblémů. Jediné co mi chvilku dělalo potíže (ano, mám Colt….ano,jsem nemehlo) byla rychlá výměna zásobníků. Nějak jsem si na bullpupnemohl zvyknout :-(. Podle mne je to ale otázka cviku a šikovnosti.Střelba je velice příjemná. Zvlášť když máte Military verzi s vestavěnouoptikou. Vidíte nepřítele, vidíte zásahy, vidíte zkrátka dál. Zbraň střelboupatří k lepšímu průměru. Velkou výhodou je rychlé přecházení z jednot-livých ran na automatickou střelbu. Zbraň totiž nemá přepínač střelby,ale dvoupolohovou spoušť a pojistku. Celkově bych hodnotil Steyr AUGvysoko - podle slov našeho známého (profi voják): Steyr je v současnédobě asi nejlepší bullpup zavedený do výzbroje …

+ celková kompaktnost a odolnost, standardně optika (Military verze),malé rozměry - dlouhá hlaveň- relativně nesnadná výměna zásobníku, malá baterie

Text: MTJFoto: Kosák

STEYR AUG (TOKYO MARUI)

21

konverze

G 36 je standardní zbraň Bundeswehru i naší AS jednotky. Kroměodstřelovačů a několika málo odpadlíků mají G36 všichni. Postupemčasu se začala každá puška individuálně měnit podle představ uživate-le. Na puškách se začaly objevovat kolimátory, optiky, lasery, jiná před-pažbí, granátomet a vůbec cokoliv jde navěsit na lištu R.I.S. Potom, cojsem podvěsil pod svojí třicetšestku granátomet M203 vrhnul jsem se nabratrovu pušku, která měla nestandardní snad jenom odřené předpažbía poškrábaný zásobník. Bráchova představa byla G36 jako karabinanebo útočná puška. Chvíli uvažo- val o odstřelovačce, ale sni-perů už máme v jednotce dost a se zbraněmi, kteréj sou opravdu odstřelovačky

(SG-1, PSG-1, SVD, SR-25). Tak po prohlížení časopisů a

návštěvě internetových stránek firmyHeckler a Koch padla volba na G36

LSW. Jedná se o zbraň v délce útočnépušky (předpažbí má šest větracích

otvorů) s těžkou hlavní, která sepoužívá jako lehká podpůrná

zbraň - lehký kulomet. Na inter-netu lze sice objednat dlouhé

předpažbí s dvojnožkou, alemy jsem se vydali vlastní

cestou. Základem je dlouhé

předpažbí s šesti větracími otvory.To jsem vyrobil ze tří stan-d a r d n í c h kousků z G36 C.Stačilo je řádně seříznout an a v z á - jem poslepovat a spáry vyplnit modelář-s k ý m kytem. Pořádný kulomet musí mít dvojnožku. K tomubyla použita sklápěcí dvojnožka ze samopalu vz. 58. Je celá kovováa na padesátosmičce se chytá pod hlaveň místo bodáku. Dvojnožka sedá sklápět dopředu i dozadu a je opatřena lištou s vodícími drážkami.Pod předpažbím G36 je dlouhá železná lišta, na které je dvojnožkanasunutá a přišroubovaná. Na pravé i levé straně předpažbí jsou dvědlouhé R.I.S. lišty vyrobené z duralu. Na horní části předpažbí je potomtřetí krátká R.I.S. lišta z G36 C. Zbraň je osazena 30 cm dlouhou vněj-ší hlavní z duralu, která je ukončena 10 cm dlouhým tlumičem výšlehutaktéž z duralu. Vnitřní hlaveň zůstala zatím původní krátká , ale postu-pem času bude vyměněna za delší inoxový kousek pro M16. Celkovádélka zbraně je tedy nakonec více než jeden metr oproti původním asi70cm G36 C.

Správný kulomet musí mít velký zásobník. Pro G36 se vyrábí dvojitýbuben poháněný manuálně i elektricky a dále krabicový zásobník, do

kterého si musíte zandat podávací mechanismus z klasického točáku.Nechtělo se mi dávat velké peníze za některý z těchto kousků, tak jsemzačal podle svého. Zásobníky pro G36 mají po stranách spojky a dají seproto vedle sebe připojovat. Na obrázku jsem viděl G36 LSW s třemizásobníky vedle sebe a moc se mi to líbilo. Vzhledem k tomu, že mámes bráchou každý točák i tlačák, bylo hned jasno. Do točáku jsem po stra-nách vyřezal obdélníkové otvory a oba tlačáky dostaly po jednom otvo-ru v boku. Zásobníky jsem dal vedle sebe. Točák uprostřed a po oboustranách tlačáky a z těch jsem skluzavkami z tvrdého kartonu svedl kulič-ky do prostředního zásobníku s točícím mechanismem. Vše potom sta-čilo utěsnit, aby se kulivo nesypalo ven a bylo hotovo. Z tlačáků jsemuřízl vrchní části a na ně nalepil imitace nábojů 5.56 NATO, které bylypůvodně uvnitř. Jinak zůstaly imitace nábojů i v krajních zásobnících,takže skrz plast jsou vidět uvnitř náboje. Kolik kulí se do tohoto trojitéhomonstra vejde jsem nepočítal, ale vzhledem k tomu, že kapacita původ-ního středního točáku se nezměnila, tak to máme uprostřed 470.Kapacita dvou krajních je částečně snížena vložením imitace nábojů ,tak to je asi 2x370 no a něco se vejde do přechodů mezijednotlivými zásobníky tak asi 2x100. Ve finá-le by to tedy mohlo dělat slušných 1400kulí!!! No uvidíme, třeba to někdy spočítám.Vzhledem k tomu, že kulič- ky jsou v krajníchzásobnících pouze do poloviny výšky,do spodní části by se snad mohlnacpat motorek a do druhého bate-rie. Poradíme se s odborníky auvidíme, jestli se p o d a ř ívyrobit elektrickýpohon.

Všechno tožene baterie 12V/1700mAh, která se bohužel dopředpažbí nevešla, tak je ulo-žena v laserovém modulu, který jepůvodně určen pro M4, ale na G36 sedí takédobře. Puška je osazena kolimátorem s regulacísvitu a průměrem 40mm. V pušce je vyměněna pouzepružina (za stodestítku) a ložiska. Oboje od Guarderu.

Po G36K s M203 se nám tedy podařilo vyrobit dalšízajímavý kousek, který se na manévrech jen taknepřehlédne.

Text: TOMFoto: Schwejda

HK G36 LSW

První zářijoví víkend letošního roku se uskutečnil první ročník manévrů,nazvaných Šelmberk Session 2004. Místem konání byla zříceninahradu Šelmberk a jeho rozsáhlé okolí. Jednalo se o akci ryze odpočin-kovou, se spoustem jídla a pití, ale to neznamená, že to vše bylo na úkorbojů. Byl to rovnoměrná kombinace boje a zábavy.

Manévry byly oficiálně zahájeny v sobotu 4. 9. ráno nástupem zúčast-něných jednotek a jejich představením. Po upřesnění všech důležitýchvěcí jsme sdělili dobu začátku prvního scénáře a časy dalších nástupů.

Scénáře:Sobota dopoledne:

Dnes v 6:00 ráno shodilo neznámé letadlo balíky se zbraněmi a záso-bami, určenými pro povstalce. Aliance musí zabránit tomu, aby povstal-ci tyto balíky získali. Vyhrává skupina, která do konce limitu získá větši-nu balíků a dopraví je do svého tábora. Nejdůležitější je balík, kterýspadl na hladinu blízkého rybníka. Obsahuje důležité dokumenty apokyny.

Po rozdělení jednotek na Povstalce a Alianci byl scénář zahájen. Oběstrany se nejprve zaměřily na balík plovoucí na rybníce, který měl hod-notu tří bodů. Byl však hladce získán na stranu Povstalců a odnesen dojejich tábora. Záhy za ním byly dobyty další tři bedny. Zbylých pět uko-řistila Aliance. Na straně Povstalců byla většina bodů, a tak se zakopalive svém táboře. Po krátkých bojích byla však tříbodová bedna dobytaAliancí a Povstalci jí do konce limitu jíž nezískali zpět. Boje skončily 8:3pro Alianci.Sobota odpoledne:

Z velitelství přichází rozkaz dobýt povstalecký tábor. V hlavním stanuPovstalců jsou umístěny mapy a důležité dokumenty. Úkolem Aliance jetyto materiály získat. Kolem tábora jsou rozmístěny 2 pozorovatelny vnichž je umístěna vysílačka. Před samotným útokem na hlavní stan musíbýt tyto pozorovatelny dobyty a vysílačky v nich zneškodněny, aby siPovstalci nemohli přivolat posily. Po jejich zneškodnění se alianční jed-notky vrátí zpět do tábora a sjednotí se k útoku na ležení Povstalců, kdese pokusí dostat ony dokumenty. Na splnění úkolu má Aliance 4 hodiny.

Povstalci dostali asi čtyřicet minut na zakopání a akce mohla začít.Aliance se nejprve vrhla na stanoviště č.1. Po asi půl hodině bojů se jimho podařilo dobýt a zneškodnit ukryté RF. Poté však udělali chybu. Po

zneškodnění jedničky se měli podle scénáře vydat na dvojku. To bylovšak stanoviště umístěné na holém kopci, a tak se po pár neúspěšnýchpokusech vydala asi polovina lidí pro dokumenty. A v tom byl ten pro-blém. Aliance snadno získala dokumenty z nikým nebráněného táboraještě před dobytím dvojky, což bylo proti znění scénáře, a tak si mohliPovstalci zavolat onu imaginární pomoc. Tuto chybu jsme jim všakodpustili a po dobytí druhého stanoviště jsme je uznali jako vítěze.Neděle dopoledne:

Povstalci se nehodlají tak rychle vzdát a rozhodnou se k útoku na leže-ní Aliance. Ležení je umístěno na nádvoří hradní zříceniny. Úkolempovstalců je odnést zpět do tábora ukradené dokumenty a eliminovat conejvětší počet aliančních jednotek.

Po sobotním odpoledním scénáři začali účastníci ze vzdálenějšíchkoutů odjíždět domů, což pokračovalo i v neděli ráno. Tak se stalo, žena nedělní scénář zbylo pouze sedmdesát lidí. Ale co jsme mohli dělat,přece tam nikoho nebudeme držet násilím. Po rozdělení "posledníchmohykánů" započal závěrečný útok na hrad a dobývání dokumentů zpětna stranu P ovstalců. Povstalci se vrhli na hrad, ale moc se jim to neda-řilo, a tak po konci časového limitu opět vyhrála Aliance. Vítěz víkendubyl tudíž jasný. Stala se jím Aliance.

Tento scénář završil Šelmberk Session 2004. Na závěr bych chtělpoděkovat 3rd Inf. Div. (CZ) za velkou pomoc při hlídání prostoru a kas-telánu Michalovi za vše, co pro nás udělal. Doufám, že se všem manév-ry líbily a setkáme se s vámi i příští rok. Nashledanou na ŠelmberkSession 2005.

Zúčastněné jednotky (celkem cca 160 účastníků):115.php - Tábor, Sayeret NAHAL, B/2/75th Ranger reg., BW kompanieTurnov, NAT - Náchod, 96th SOF Unhošť, 1/16/1ID, Speciální JednotkyČR, 1st Ranger bn, 1.Průzkumný Prapor, Rudé Barety Praha,41.Průzkumný prapor, Silent Storm, 3rd Inf. Div. (CZ) „Rock of theMarne“, Green Devils, 173.regimentu BW, 10th Mountain Division, 43.VMP, SAS 22nd Regiment Squadron D, US Navy SEAL (CZ) / TeamThree / Alfa Platoon, 5.DOČsR, B - team, 6.Speciální Brigáda,6.Brigáda Speciálních Sil, A/2/75th Ranger Reg., REBELS, 601.SSS,Spektra, 2.Průzkumný Prapor Písek, Rangers Hradec Králové,Ecoterorist, ARET, US NAVY SEAL Team 2 TRT - Praha a další…

Text: Fali - Strtm. Falada - 115.php Tábor, Foto: 115.php Tábor

akce

22

ŠELMBERK SESSION 2004

Tak jsme se chystali do Lešan na „Tankový den“ a kamarád zGardekorpsu Tomáš povídá: „Nechcete si zabojovat? Potřebujem něja-kou potravu pro kulomety!“ Už mě lákal dlouho a tentokrát jsem jehosvodům podlehl. Aspoň uvidíme všechno pěkně zblízka. Dorazili jsme vpředvečer akce a dostali na vybranou, na jakou stranu se dát. Na výběrbyli hodní - Rudá armáda, nebo zlí - Němci. Okoukli jsme sovětské vaťá-ky a rubášky a zvolili zachvatčiky (ať si dělá potravu pro emgesa někdojinej!). Hodný onkel Thomas zapůjčil oblečky (Honzovi wehrmachťáckouz divize Grossdeutschland a na mě vyšla SS Hohenstauffen). Pak dalšídilema - budeme ženisti (ženy máme rádi) nebo dělostřelci? Ale kdy sičlověk zastřílí z děla? Vítězí dělostřelci. Míval jsem 120 od Škodovky,teď budu mít 105 od Kruppa! Vyzkoušeli jsme nabíjení a odpalování, no,už aby bylo zítra!

Po noci na vojenských bidlech(zavzpomínal jsem na dva rokypodobných noclehů) jsme vysko-čili v sedm hodin a honem oblíkat!Vždyť už ve dvě jdem do boje!Znovu jsme vyzkoušeli přípravuhoufnice, otestovali osobní zbraněa nacvičovali (marně) obratnénástupy a výstupy z hakla, což jeznámý polopásový kabriolet.Samozřejmá je instruktáž o bez-pečnosti (BB 6mm je trochuněkde jinde) a seznámení se scé-nářem bitvy - ústupové bojeněmecké armády v roce 1945.Dopoledne jsme ještě shlédli (díkyuniformám zblízka) dynamickéukázky tankové techniky na nově zbudovaném polygonu. V jízdě sepředstavily tanky počínaje LT38, přes T34/85 a 76, T55, vyprošťovacítank, až po nejmodernější tank AČR T72 M4-CZ. Součástí ukázek byl„souboj“ Škody 100 s tankem. Po několikeré masáži pásy byla stovka„rozpuštěna a vypuštěna“ a nebylo co odklízet.

A už se přiblížila čtrnáctá hodina. Fasujeme zbraně, náboje, připojuje-me dělo za hakla, nasedáme a naše malá kolona - kübelwagen zvanýkaďour s velením a dva hakly s mužstvem se vydávají do akce. Ovívánilehkým větříkem (to víte, kabriolet) jsme se z výšky drsně tvářili do objek-tivů davů diváků. Před vjezdem na bojiště lehce zamaskujeme vozidlavětvemi, jdeme na podlahu a jen kulometčík kontroluje okolí. Vyrážíme!Hakl jede krásně plynule, překvapivě (pro nás) neposkakuje po výmo-lech „vyrobených“ tanky. Najednou zapráská dávka a mezi nás padajíhorké kouřící hilzny (tak tady má airsoft co dohánět). Kulometčík krátký-

mi dávkami kropí ruskou pěchotu a nám zvoní v helmách. Dojíždíme naurčené místo, výstup, odpojení houfnice, otočení na východ a už jsmepřipraveni k palbě! Honza nosí náboje, já obsluhuji závěr a Kóža pálísměrem k Rusům. Naši ženisté kladou protitankové miny a hakly spěchotou mezitím odjely a bojují v přední linii. Proti nám blýskají výstře-ly nepřátelského děla a na scénu vjíždějí dva tanky T34. To budemazec! Obracíme dělo a míříme na ruský tank. Třetí ranou se nám poda-ří zasáhnout věž a tank zneškodnit, jupí!!! Už mám asi propocené SS fil-cáky. Ještě dva výstřely z děla a jsme bez nábojů. Ani jsme si nestačilivšimnout, že druhý tank najel na minu a jeden z našich haklů byl rovněžzasažen. Nabíjíme pušky a běžíme dopředu k zákopům na pomocpěchotě. Střelba z pušek a kulometů nám důkladně masíruje ušní bubín-

ky (další výzva pro Tokyo Marui!).Krčím se do zákopu a nabíjím vystří-lenou pušku a kde se vzal, tu sevzal, za zády nám stojí Rus se Špa-ginem a vyhání nás ven! Ruce sezbraní nad hlavu a „Davaj vpěrjod“!Vidím, že naši skupinu zajaliRusové a Honza ve druhé se vzdá-vá Američanům. Nevypadá to růžo-vě. Rusové nás postaví čelem khaklu s rukama nad hlavou a proša-cují. Tomáš se pokouší uniknout zezajetí, ale ruský námořník v čepici snápisem „Avrora“ ho sprostě střelído zad a chystá se to samé udělat snámi. Dobře mi tak - měl jsem jít doRudé armády nebo sedět doma!Ale je tu konec ukázky a potlesk

diváků. Vracíme se k dělu, opět jej otočíme a připojíme za hakla, nase-dáme a objíždíme čestné kolečko.

Odjíždíme do hlubin lešanského areálu, svlékáme propocené filcáky anadšeně si s Honzou sdělujeme zážitky. Bylo to super (i když zaNěmce)! Jak je vidět, nejen airsoftem živ je člověk. Jako velký plus proti„našemu boji“ vidím hlavně nesrovnatelnou odolnost (v praxi vyzkouše-nou) a zvukovou kulisu reálných zbraní (i když to by nás asi hajnej vyhnalz lesa). A technika (hakly, tanky) má taky něco do sebe!

Tak díky za pozvání, Tome, a snad někdy příště zas!

Text a foto: (opět U.S.) Arnošt a Honza

P.S. Blíží se bitva u Slavkova - že bychom s Gardekorpsem vyzkoušelinapoleonskou armádu?

23

akce

JAK JSME BOJOVALI NA DRUHÉ STRANĚ

akce

24

Bosna - Herzeg 15. - 17. 10. 2004

Pracovní název další „britské“ akce zněl původně IFOR, časem jsmezjistili, že povaha akce odpovídá spíše misi UNPROFOR, nu ale což,nejsme dokonalí. Pro případné četbychtivé pár řádek o tom, co se v říjnuv Milovicích dělo…

Pokusím se s nadhledem britského gentlema-na nekomentovat celý ten týden těsně předakcí, každopádně to minimálně pro některé znás byla velmi zajímavá a poučná zkušenost…

V pátek večer se ve Zbožíčku v hospodě Uvrtule sjela většina účastníků akce, v počtuponěkud převyšujícím původní odhadovanoustovku…(zde nemohu nezmínit moravské „BVP“:-) stylově v barvě UNPROFOR). S lehkým zdr-žením začala asi již tradiční přednáška týkajícíse období, na které je akce zaměřena, v tomtopřípadě tedy na balkánský konflikt. Kdo chtěl,mohl si z přednášky odnést dost informací pronadcházející víkend. Po přednášce se britské ačeské jednotky odebraly na své velitelství, kterébylo dobrovolníky (znovu díky!) již od časnýchodpoledních hodin uklízeno a zametáno a vše-různě zútulňováno. Postavit hlídky a spát (no,spát...mezi noční a ranní poradou velitelů bylomíň hodin, než má normální člověk prstů naruce…)

Ráno už to šlo ráz na ráz … vytroubit budíček, po chvíli svolat briefing,vyhlásit skupiny a jejich úkoly, volací znaky, nástup a rozchod do akce.

1. úkol pro jednotky OSNZajistit všechny (srbské i chorvatské) civilisty v okolí, přestěhovat je do

chráněné vesnice, zde jim vystavit doklady a bránit chorvatským polo-vojenským jednotkám v etnických čistkách Srbů, a obecně všem vpáchání jakékoliv trestné činnosti. Zatýkat, v ohrožení života střílet. Tadyse ukázalo, že coby pořadatelé jsme nedokázali zcela jasně popsat,jakou roli mají hrát vojáci OSN, jakou civilisté a jakou Chorvati. Každýpotom improvizoval podle svého a podle toho to vypadalo - dobře i špat-ně. Otázka zní, zda je lepší nechat lidi uplatnit vlastní fantazii v rámci urči-tých volných pravidel, byť s možnými negativními následky, nebo jesešněrovat přesnými pravidly a nedat jim ani kousek prostoru pro inven-ci. Ať se každý zamyslí sám…Vysypat v lese točák umí každý. My se sna-žíme, aby se u našich akcí muselo myslet, byť to občas bolí.

Každopádně první scénář OSN projelo, Chorvati popravili minimálně2/3 Srbů.

2. úkol pro jednotky OSNPokračovat v kontrolování celé oblasti, a přitom soupeřit s Chorvaty,

kdo jako první najde dva srbské civilisty, kteří jediní přežili masakr svérodiny v jedné ze vzdálených samot, a tudížmohli svědčit proti pachatelům - Chorvatům.Jednoho Srba Britové chytili a uvěznili, i když jimněkolikrát sdělil že je onou hledanou osobou,druhého pro jistotu rovnou zastřelili, snad proto,že měl zbraň… takže taky žádná sláva.

3. úkol pro jednotky OSNZajistit bezpečný pobyt VIP (zmocněnce

OSN), který přijel do oblasti oznámit výsledkymírových jednání. Tohle byl kritický scénář -OSN nevědělo jestli má víc hlídat Chorvaty,nebo Srby. Po vyhlášení, že území se předáváChorvatům a Srby čeká odsun, to některýmdošlo. Některým ne, takže když nespokojenýSrb zaútočil na VIP při nasedání do auta, změnilse scénář v masakr jak Srbů, tak i Chorvatů (ipříslušníků OSN)…

4. úkol pro jednotky OSNAsistovat při vyklízení vesnice a bránit případ-

né čistce, a poté Srby eskortovat nyní již chorvatským územím k silnici,kde čekal konvoj. Chorvati samozřejmě chtěli na rozloučenou pozabíjetco nejvíc Srbů. Jednotky OSN měly těžkou převahu, navíc hned nazačátku díky navigační chybě obešly i část již připravené chorvatskéléčky. Původně organizovaný postup se po chvíli změnil v lov naChorvaty a u Srbů zůstalo jen několik disciplinovaných jednotek...Chorvati byli brzy pobiti a cesta ke konvoji byla volná.

Poslední sobotní scénářNa minu najelo auto novinářů, kteří na vlastní pěst točili v chorvatském

území a pořídili zde záběry masových hrobů. Zranění novináři zhruba nahranici chorvatského území a území pod mandátem OSN vyslali žádosto pomoc. Okamžitě vyrazil rescue team, který však ve snaze pomoci conejrychleji vstoupil do minového pole a se všemi členy zraněnými bylsám nucen vyslat nouzový signál. Začala velká záchranná operace, jed-notky OSN směly vstoupit pouze na území, které prošel pyrotechnik s

„IFOR - UNPROFOR“

25

akce

minohledačkou. Do toho se do OSN naprosto nekompromisně pustiliChorvati, kterým díky obrázkům spáchaných zvěrstev šlo o všechno.Protože OSN bylo limitováno pyrotechnikem zkontrolovanou cestou(kdo tuto cestu opustil, stal se rovněž raněným), byly ztráty vysoké.Přesto se podařilo dokumenty zajistit a větší část raněných evakuovat apoté byl nařízen ústup.

Po celý den probíhaly k tomu všemu dvě speciální operace - malá prů-zkumná skupina pátrala mimo území OSN po chorvatské základně, advoučlenný sniperteam se snažil zlikvidovat určené cíle - vysoké chor-vatské velitele.

Večer se ve Zbožíčku opět rozjelo DPM kino, promítal se Kosminskihofilm Warriors (Peacekeepers) o britské mechanizované jednotce před, v

a po misi UNPROFOR.Opět si tak diváci mohli uvědomit, že to, na co si celý den hráli, mělo

do reality opravdu hodně daleko, a že naše všechny problémy jsou ksmíchu oproti tomu, co se na Balkánu dělo.

Bohužel se nám pořadatelům nepodařilo zajistit prostředí pro ten nej-lepší možný kulturní zážitek, takže mnozí účastníci jeli raději spát či sebavit někam jinam. Omlouváme se jim.

Vzhledem k sobotní aktivitě Chorvatů a nerespektování sil OSN byl naneděli jediný scénář - najít a zničit chorvatskou základnu a s ní všechnyChorvaty, kteří se odmítnou vzdát. Jednotky OSN začaly v několikakoordinovaných proudech pročesávat území, asi za hodinu byl hlášenprvní kontakt, a za další dvě hodiny lítých bojů bylo po všem. Pro OSNnásledoval závěrečný nástup před velitelstvím, obvyklé focení a krátká ,

ale inspirující porada velitelů. Zda se dohodnuté záměry podaří i zreali-zovat, ukáže blízká budoucnost.

Závěr za pořadatele - udělat akci pro takové množství lidí tak, aby selíbila všem, je přetěžké až nemožné. Navíc si myslíme, že po nečekaněpodařených akcích Pebble Island a Derry se většina účastníků namlsa-la a automaticky očekávala totéž i potřetí. Snažili jsme se akci jako vždypřipravit a řídit jak nejlíp umíme. Ovšem úspěch či neúspěch akce závi-sí na každém jednotlivém účastníkovi úplně stejně, jako na přípravěpořadatelů. Tak si to přeberte :-)

Hrát vojáka OSN s mandátem střelby pouze v ohrožení života se uká-zalo být nad síly některých jednotlivců, přesto si myslím, že celkově jed-notky OSN odvedly slušnou práci.

Když však připočtu fakt, že se akce vůbec konala, že jsem nezazna-

menal žádný problém s nepřiznáváním, pouze dva malé s pyrotechni-kou, že přijelo víc než sto Britů, jsem celkově spokojen a těším se napříští akci, která však bude v mnoha směrech zcela zásadně jiná.

Velké díky patří všem těm, jejichž zásluhou se akce konala a dopadlatak jak dopadla.

Účastníci: jednotky OSN - Britové (110) - 2nd Light Infantry, 2nd Para Brno, 2nd ParaPraha, 3rd Para Brno, 3rd Para Olomouc, 4th Para České Budějovice, 5th

SFG (pro rejpaly - jediná to nebritská jednotka převlečená do DPM),22nd SAS Rgt A Sqn Praha, B Sqn Teplice, B Sqn Brno, C Sqn ČeskéBudějovice, D Sqn Hradec Králové, D Sqn Olomouc, D Sqn Žacléř, GSqn Žatec, R Sqn Bratislava, 23rd SAS (TA) Žilina, 42 RMC, 45 RMC,59. Royal Engineers Commando, K.V.H. CMU RMC, SBS M Sqn +řada jednotlivců, AČR (20) - 1.PSP, 6. skupina speciálních sil, 83.PHP,Rudé Barety Praha, URNA PardubiceChorvatské polovojenské oddíly (35) - 1.FJR, KSK, Seal Team 6,OmegablackSrbští a chorvatští civilové (20) - shadowrunnisté kolem Zvířete

Text: LCpl Dráp, 22nd SAS Rgt A Sqn PrahaFoto: 22DHK, Globus, Jerry, MigiMig, Rayla, Vlaštovka, Žid

komunikace

26

V poslední době se začaly na airsoftové scéně rozmáhat vojenské radi-ostanice typu RF-10. V článku bych rád představil tento spojovací pro-středek vyráběný v podniku Tesla Pardubice. V sedmdesátých letechměl nahradit zastaralé stanice typu R-105 a R-109, které se vyznačo-valy vysokou váhou a velikostí, zastaralou elektronikou, nebo napříkladneustálým a hlasitým šumem při přijmu. Vývojáři z Tesly se na svoji dobuopravdu překonali, vyrobili skutečně kvalitní vysílačku. Použitá technolo-gie tenkrát překonala svoji konkurenci. Například náš tehdejší nepřítelUSA používal v sedmdesátých letech stanice typu PRC 77, kterou RF-10 daleko předběhla jak velikostí, spotřebou, hmotností atd. V armáděbyla RF-10 využívána především ke spojení na úrovni četa - rota. Jejívyužití však nekončilo jen zde, ale díky vysoké kompatibilitě se monto-valy do aut, na základny nebo jako telefonní mosty. Využití našly i u slo-žek MV, jako například u hasičů. Pro skladovací a transportní účely jeRF-10 uložena v polyesterové krabici a to vše zabaleno v nepromoka-vém pouzdře. Toto pouzdro bylo navrženo, aby vydrželo například sho-

zení z vrtulníku nebo aby se neponořilo pod vodu. V této krabici je ulo-žen takzvaný „komplet RF-10“, který se skládá ze samotné stanice, mik-rotelefonu neboli sluchátka, krátké a dlouhé antény, závěsné a směrovéantény, brašny s popruhy na stanici a náhradní baterie, šňůry a krabič-ka s náhradími díly. Pro někoho překvapivě není součástí kompletu zdro-jová skříň, ty se totiž skladovaly mimo balení, aby byla zaručena neustá-lá bojeschopnost jejich udržením v nabitém stavu. Váha tohoto komple-tu je zhruba 3 až 4 kg. Ovládání stanice splňovalo základní požadavek,to jest aby bylo velice jednoduché a neomylné. Pokud by se i přestoradistovi zdálo poněkud nesrozumitelné, je na boku vysílačky stručnýmanuál k obsluze. Veškeré ovládací prvky se nachází na horním panelu.Na něm najdeme dva různé konektory, sloužící k připojení antény.Jeden z těchto konektorů je ke krátké prutové (0,5 m) a dlouhé prutové(1,5 m) anténě. K pevnému uchycení nám pomáhá aretační vrtulka, kte-rou po zasunutí antény utáhneme. Vedle tohoto konektoru je v rámu sta-nice očko pro uchycení zemnícího drátu, který nám slouží jako protivá-ha k anténě. U první verze byl tento otvor přímo naproti konektoru, cožmělo občas za následek zkratování kostry a antény. V druhé verzi tentootvor posunuli dál od antény. Pokud se rozhodneme použít buďtozávěsnou (5 m) nebo směrovou anténu (30 m), použijeme vedlejšíkonektor typu BNC. Je třeba si dát pozor na to, aby nebyly připojenyobě antény současně, ale vždy jen jedna. Prutové antény jsou vyrobenyze svazku několika tenkých drátů navzájem provázaných, tento způsob

dělá anténu velice pružnou. Proto je konec antény opatřen plastovoukuličkou a bílým proužkem pro bezpečí lidí pohybujících se kolem radis-ty. Závěsná anténa je rozdělena na dvě části, oddělené cívkou. Nejprveje signál veden koaxiálním kabelem k cívce, označené zelenou barvoua od cívky pokračuje dál už jen jednožilný zářič žluté barvy. Při umístěnítéto antény je zapotřebí, aby žlutá část byla napnutá a v poloze kolmo kzemi, u zelené je to jedno. Nasazení směrové antény, jak už z názvuvyplývá, využíváme k vysílání určitým směrem. Její celou délku natáhne-me požadovaným směrem ve výšce 1 m nad zemí. Pod anténnímikonektory je umístěn volič režimu. Má celkem 6 poloh. Ihned po stavuvypnuto je režim označený symbolem trojúhelníku. V tomto stavu je akti-vovaný takzvaný kompresor hlasu. Často se stane, že operátor potřebu-je odeslat relaci, při které musí šeptat, například z důvodu prozrazení.Aby zpráva byla slyšet a byla srozumitelná, tento kompresor automatic-ky odvysílá signál zesílený. Posluchači pak tuto zprávu slyší celkemnahlas. Operátor si však musí dát pozor na hlasitost slovního projevu,který by neměl být na úrovni běžné komunikace. Toto by mělo za násle-dek nasycení vstupního napětí zesilovače, jeho dočasné vyřazení aefekt se projevuje vypadáváním modulace (řeči). Další dvě polohy jsouklasické úrovně hlasitosti sluchátka, kde citlivost mikrofonu je nastavenana standardní modulaci. Hodnota šumové brány je naladěna na samot-ný okraj. Toto má za následek, že stačí sebeslabší signál a příjem stani-ce se otevře. Právě funkce šumové brány, neboli sqelshe je u RF10zásadním zlepšením proti jejích předchůdcům. Může se možná zdát ažpříliš citlivá, ale spojení je důležitější než pohodlí uživatele. Stanice je cit-livá, proto například ve městě neustále šumí, zatímco hluboko v lese jezcela zticha. Tato brána se deaktivuje při páté poloze, značené vyplně-ným obdélníčkem. Volíme jí v případech, kdy se snažíme přijmout veliceslabý signál, citlivost sluchátka je velice silná. Šestá, poslední poloha, jetest stanice. Rozsvítí se podsvícení frekvencí a při zakličování zelenésvětýlko, sluchátko začne šumět. Při tomto testu nemusí být připojenažádná anténa, protože výstupní výkon je přepojen do umělé zátěže.Dalšími třemi voliči v řadě ladíme frekvenci, prvním megaherce od44 MHz do 53 MHz v kroku po 1 MHz, dále kiloherce po 1 kHz anakonec herce s hodnotami 00, 25, 50,75 Hz. V neposlední řadě

najdeme na panelu také indikátor vybité baterie, což je signalizovánorozsvícením červeného světýlka při poklesu napětí na kritickou hodno-tu. Konečně se dostáváme ke konektoru pro sluchátko, který je opatřenzávitem pro pevné uchycení. Kabel mezi stanicí a sluchátkem je rovný,

RADIOSTANICE RF-10

27

komunikace

nekroucený, jak jsme u ostatních sluchátek zvyklí. Mikrotelefon je tvaruL s klipsem pro zavěšení k výstroji. Pod sluchátkem se nachází dvě tla-čítka sloužící k odeslání tónu neboli výzvě. Tento tón má vysokou frek-venci, proto je velice dobře slyšet a dá se také použít k morseovce. Tolikk ovládání stanice a nyní se podívejme na zdrojovou skříň. Tato baterieje vybavena pěti nabíjecími články typu NICD s napětím 1,2 V a kapaci-tou 4000 mAh. Velikostí jsou shodné s články typu D, neboli buřty.Skřínka stejně jako stanice je vybavena pojistkou proti špatnému nabí-jení nebo přepólování. Na jejím boku je přilepena nálepka, kde obsluhamá možnost zapisovat záznamy o nabíjení, jako data, počty cyklů atd.Nabíjení je řešeno několika způsoby. V nejčastějším případě se jedná otzv. konzervátory na 30 kusů. Toto zařízení akumulátory pravidelně udr-žovalo stále nabité. Protože se jedná o veliké a pomalé zařízení, je k dis-pozici polní nabíječka neboli hodinová, která je schopná nabíjet pouzedvě skřínky najednou, zato vysokým proudem, za hodinu jsou nabity.Třetí způsob umožňuje skřínka A proudem 450 mA. Spotřeba, nebo-livýdrž akumulátorů, je závislá na provozu. Vysílací výkon je 1W, což jepoměrně malý. Pokud vycházím z praxe, tak víkendový provoz není pro-blém. To je v podstatě vše, co se dá ve stručnosti napsat o radiostaniciRF-10. V na konci článku je uvedeno pár technických parametrů. V příš-tím článku bych se rád věnoval příslušenství, jako jsou skřínky A, B, C,D, F a antény.1. Konektor pro připojení prutové antény, krátké a dlouhé.

2. Konektor pro připojení závěsné, směrové a vozidlové antény. 3. Režim provozu: A) Kompresor v případě, že radista potřebuje šep-

tat, tak RF tento slabý hlas automaticky zesiluje,sluchátko je tiché.

B) Sluchátko je v běžné poloze.C) Sluchátko je hlasité.D) Sluchátko je hlasité a šumí, používá se pro příjem

velice slabých signálů.E) Test RF, sluchátko šumí, frekvence jsou podsví

cené, zelená žárovka při zaklíčování svítí.4. Ladění po 1 MHz od 44 do 535. Ladění po 100 kHz od 0 do 96. Ladění po 25 kHz od 00, 25, 50, 757. Konektor pro připojení sluchátka, nebo skřínky A

Text: Adalf, foto: Riggs

S několika členy naší jednotky jsme se rozhodli, že když děláme sou-časné paragány, zkusíme dělat i druhoválečné. Výstroj jsme pomocídobře informovaných kamarádů začali shánět a přišla řada i na výzbroj.Protože zbraní, ze kterých se dá vybírat, není mnoho, rozhodl jsem senapsat tento přehled, aby každý, kdo má podobné nápady jako my, mělurčitý základ při výběru zbraní. Vybíral jsem ty, které jsou dobře dostup-né a jejichž cena nepřesahuje 25.000 Kč.Thompson M1A1Tokyo Marui (včetně baterie 14.431 Kč)

Colt Government M1911Manuální: Tokyo Marui (bez HOPu911, s hopem 1511 Kč), UHC(1200 Kč)Plynová: Tokyo Marui (předpokláda-ná cena 6000 Kč), KWC (3000 Kč),Maruzen (6.590 Kč), Western Arms(od 8000 do 9000 Kč podle typu)

Greasegun M3A1Plynová: Hudson (7500 Kč, 9.100 Kč verze s tlumičem)

KAR98Manuální: Marushin (13.500 Kč)Plynová: Tanaka (24000 Kč, 22000 Kč para verze), Marushin(13.500 Kč, 8mm verze)

M1 CarbinePlynová: Marushin (12.000 Kč)

Luger P08Plynová: STTi (1650 Kč), Tanaka (od7600 do 8500 Kč podle typu)

Walther P38Plynová: Marushin (od 5000 do 7000 Kč podle typu)

Pokud by vám nebylo lítodát za zbraň více než25 tisíc, určitě by vás zaujaliprodukty firmy Shoei. Vjejich nabídce najdeteMP44 (jednak konverzní kit,ale i celou zbraň - AEG) a ikulomety MG42 (plynováverze s blowbackem) čiFG42 typ II (nefunkčnímaketa).

Firma TOP připravujeMP40, ale jeho cena zatímnení známa.

Text: Riggs, foto: Kosák, internet

AIRSOFTOVÉ ZBRANĚ PRO WW II.

1 23

4 5 6 7

ICS Colt M4 A1 RISTřetím typem Coltu vypuštěného do světa taiwnaskou firmou ICS je

RISka. Jedná se v podstatě o zbraň identickou s M4A1, navíc je RISpředpažbí a imitace laseru, která se stejně jako u RISek osatních zna-ček používá pro uložení akumulátoru.Cena: 16.290 Kč včetně baterie

ICS Colt M4 C-15 RifleDalším Coltem je vlastně Colt M4 A1 Rifle s doplněným příslušenstvím.

Navíc je přidán OTS slumič, RIS předpažbí, taktická rukojeť a spona nadva zásobníky. Trasnportní rukojeť schází a místo ní jsou u zbraně při-dána mířidla.Cena: 16.290 Kč včetně baterie

G&P kovové tělo pro M16 VnPo letech nářků a modlení se Vientamistům konečně splnil sen v podo-

bě kovového těla. Jedná se o tělo, které bylo použito u modelu 607. Abynebyla celá věc příliš jednoduchá, namontovat tělo není rozhodně trivi-ální záležitost. Výrobce totiž předpokládá, že společně s tělem použije-te i předpažbí, které vyrábí. Takže k montáži budete potřebovat šikovné-ho technika. Tělo je kvalitně zpracované a dodává se i s kovovýmhopem, kovovou tryskou, kovovým výhozním okénkem a kovovými zad-ními mířidly. Cena: 6.000 Kč

G&P Colt M4 A1, Colt M4 A1 Rifle a Colt M4 CommandoG&P se nespokojila s výrobou příslušenství a náhradních dílů a uvedla

na trh několik AEG. Zbraně jsou osazeny kovovým tělem a působí velmirobustním dojmem. Mezi další přednosti rozhodně patří kovový hop,zesílený mechabox se 7mm ložisky, motor Marui EG700 a tlačný zásob-ník na 130 nábojů. Zbraň již obsahuje silnější pružinu 110 (podle výrob-ce je úsťová rychlost 360 - 380 fps). Na fotografii je Colt M4Commando.Cena: 14.451 Kč (včetně baterie)

STAR konverzní set SL - 9Při montáži tohoto konverzního setu vám z G36 zůstane spousta dílů

na odprodej (v podstatě vše kromě vnitřních součástí). Součástí setu jetělo, vnější hlaveň, pažba, stavitelná lícnice a zásobník na 20 ran.Cena: 11.000 Kč

STAR zásobníky pro AK na 30 ranMáme tu další z nízkokapacitních tlačáků. Doufám, že ty příští už

budou konečně do G36.Cena: 240 Kč

A závěrem několik očekávaných novinek od ICS a Marui. Cena neníprozatím uvedena.

Text: Riggs, Foto: Riggs, internet

28

novinky

29

seznam jednotek

1. mechanizovaná brigáda Milovice 604 71 57 241. průzkumný prapor Litomyšl Svitavsko 732 56 59 451. taktická rota - Olomouc Olomouc, Šternberk 605 74 66 951st Avn. brigade Praha 602 64 24 611st Bn. 10th SFGA Praha 777 34 87 541. průzkumná takt. jednotka Jaroměř 607 13 84 311st Ranger Bn. Army club Jablonec n N. 603 57 59 471st Recon Bn. USMC Praha, Kolín, HK 777 23 65 1310. divize Berserker Most 603 14 02 3811. zpravodajská brigáda Střední Čechy 605 17 99 40104. VDV CCCP Bystřice u Benešova 724 00 37 90121. rota rychlého nasazení Otrokovice 603 21 90 51173rd Abn. Bde. U.S.Army Praha 777 67 62 122. prapor Rangers Praha 603 84 31 272nd S.F.O.D DELTA Praha 737 32 48 5322nd SAS Reg./ A Comp. Praha 606 34 02 7922nd SAS Reg./ B Comp. Teplice 606 91 47 7322nd SAS Reg./ B Comp. Brno 775 26 09 7225th Inf. Div. „Nam Ghosts“ Praha 603 88 62 2625th Tropic Lightning Club Praha 777 94 29 742nd Ranger Bn. Trutnov 603 84 31 273. pěší divize US ARMA Praha 728 502 4584. brigáda rychlého nasazení Praha 723 53 02 424th Infantry Division Olomouc 605 42 99 954. průzkumný prapor Brno 728 05 41 964th PSYOPS Group Praha 608 23 71 1143. mechanizovaný prapor 728 76 99 7943. výsadková jednotka Mladá Boleslav 736 70 94 3045. Commando Royal Marines Olomouc 737 36 95 6245th Royal Marines Commando Praha 723 26 86 005. DOČR Karviná 732 72 78 225th SFG Brno 604 20 29 965. SS Panzerdivision „Wiking“ Sokolov 732 87 44 356. spec. brig. „gen. Moravce“ Praha 4 724 22 27 2461st Infantry Troop: Team BETA Frýdek-Místek 728 12 98 89601. skupina speciálních sil AČR České Budějovice 728 25 75 2875th Ranger Reg. 2nd Bn. České Budějovice 604 64 89 7482nd Abn. Avalanch WW II. Loket nad Ohří 776 38 53 6982nd Abn. Div. Praha 728 58 47 129th Infantry Division „Wild Ones“ Brno 732 68 07 7696th Special Operation Force Unhošť 723 61 63 46Aliance ČR Liberec 736 53 95 34Anti terrorist peace team Třebíč 777 61 23 42Alpha Team, 5th SFG Praha 608 05 41 09B Comp. 1st Bn. 12th SFGA Roudnice n/L 724 08 45 24Bigoši Olomouc 776 20 62 00Black Hunters Černilov 605 86 64 79Blesk Opava 607 57 51 64BTS Blížejov, okr. Domažlice 728 26 40 96CAMU - formation of KSK Holice 721 90 75 37C.A.S. Žamberk 732 55 43 09C Comp. 1/75 Ranger Reg. Praha 737 44 20 32CLAT Vipers Česká Lípa 737 83 28 99DDT Kralupy n/Vltavou 777 72 80 66Delta force Frýdek-Místek 605 55 45 43

Detachment Disposal Terorist Kralupy 607 57 96 69Devil’s Brigade Praha 603 82 74 61Divoké husy 603 92 82 25Dragon Force České Budějovice 606 63 67 60Eagle Team 728 91 45 72Fallschirmjäger div. „Red Devils“ Žamberk 604 26 13 60Fox digomon attack patrol České Budějovice 732 43 47 58FUS Force Brno 723 05 65 52Ghost Recon Kladno 777 89 88 78GIGN Brno 728 91 45 72GSG 9/1 Fallschirmjäger reg. Praha 608 47 40 01Headhunters Praha 606 51 17 96Hraničáři 1938 Ostrava 604 15 95 51Chameleon 1 Blažim/Bn 604 71 50 55 JPP (Jednotka průzkumu Plzeň) Plzeň 606 15 36 25Klub Vojenské Historie C.M.U. Praha 723 87 88 04KSK Praha 607 70 16 01Legie Slezsko Ostrava 604 16 30 59MACV/SOG CCC RT Maryland Praha 603 58 33 05M.O.R. Prostějov 605 42 32 47Navy Seals Velké Hamry Velké Hamry, okr. Jabl. n. N. 776 59 09 17Navy Seals CZ Praha 604 11 20 99OMON Poděbrady Poděbrady, Nymburk 603 21 86 44Panzergrenadier div. Nibelungen Pardubice, Přelouč 603 79 88 47Průzkumné družstvo Praha Praha 604 95 47 12Rudé barety Praha (AČR) Praha 603 27 00 01S.K.O.R.P.I.O Team Mariánské Lázně 606 28 70 66S.O.T. -Alpha Brno 603 30 06 95S.P.A.T. Litoměřice 777 26 04 71S.P.I.T. Kladno 777 09 38 95S.T.A.R.S. Aš 607 66 26 02Sayeret NAHAL Praha 605 54 32 75S.E.A.L. team 3 Praha 728 10 69 83SEAL team 4 Praha 776 26 03 99SEAL TEAM 6 (velitel Toni) Praha 4 737 53 34 71SEAL TEAM 6 (velitel Stevens) Praha 3 608 95 65 62Shadows of trees Praha 4 - Kunratice 607 75 40 24Sharpshooters Roudnice nad Labem 602 95 25 29Silent Storm České Budějovice 728 67 29 55SOG Litoměřice 723 59 02 27Spec Ops Varnsdorf 606 13 84 77Speciální jednotky ČR Kladno / Slaný 605 52 34 35SPECNAZ Praha 4 602 86 14 45Special Forces 732 56 62 12Specnaz SSSR Ml. Boleslav 605 90 20 71Tango Force Piranha Praha 776 69 94 84T.E.T.(Taktický eliminační tým) Havířov 605 48 10 24T.N.T. (Taktický neutralizační tým) Kladno 737 70 43 56The Raptors Team Kladno 737 50 56 63URNACH Chodov u Karlových Varů 603 17 64 27USMC Recon Vietnam Sokolov 603 58 29 94ÚVOD - Ústřední vedení odboje domácího Praha 721 34 18 49Warriors Chomutov, Jirkov 607 73 64 76Zásahová jednotka České Budějovice 607 25 86 72ZERO Team Opava 604 52 71 56

Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12

30

příště...

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE...

Jméno, příjmení

RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)

Ulice

od čísla: 1 2 3 4 5 6 7 8 (označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)

Firma

DIČ

Město, PSČ

Telefon:

Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma. Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Bělehradská 24, Praha 2, 120 00. Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Bělěhradská 24, Praha 2, 120 00.Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU AIRSOFT

Historie: Australané v Afghanistánu

Kluby: 1. průzkumná skupina Praha

Výstroj: Noční vidění

Recenze: Colt M4 commando G&P

Recenze: Kovové tělo na M16 Vn G&P

Recenze: Hi - Capa 5.1 Tokyo Marui

MILITARY ADVENTURE GAMESpro firmy a skupiny

- půjčovnu airsoftových auto-matických a poloautomatic-kých zbraní

- propracované scénáře akcía manévrů

- boj v přírodě i v zastavě-ných oblastech (CQB)

- airsoftovou střelnici

- střelbu na letící balónky

Co Vám můžeme nabídnout?

- jízdy ve vojenských terén-ních vozidlech (např.Mercedes G, FordM151A2 MUTT atd.)

- paravýcvik

- slaňování

- celodenní i víkendové akce

- akce na klíč

- zajištění hodnotných cena upomínkových předmětů

- zajištění videa a fotografiíz akcí

- odborné instuktory

- zajišťění ubytování a cate-ringu

Prostě skvělou zábavu!!!

Kontakt:I. Airsoftová prodejnaBělehradská 24, Praha 2 120 00tel. 224 94 13 52