Kovalský  •  Essays on ReanimationKovalský  •  Eseje o obnově bytí

„Nemůžeš ptákům trápení zabránit, aby létaly nad tvojí hlavou, ale můžeš zabránit, aby se uhnízdily ve tvých vlasech.“

— Dr. Norman W. Walker

sazba knihy :text :

písmo obálky :písmo hlavního textu :

ilustrace na obálce :počet stran :

Robin Müller bohumil kovalský adobe caslon pro arno pro (řez sm-text) bryan nash gill (woodprint) 26

tiráž

© Kovalský bohumil, 2013

1

prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. začátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. lidská práce a vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. naše ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

obsah

37

1317

prolog

Disciplína se neváže k národu, ani k podmínkám, v nichž vyrůstáte, často jste i vy sami byli ukáznění jen proto, že jste museli. Forma disciplíny, kdy se musíte ukáznit, je ze všech nejjednodušší, zato chvíle, kdy se nemusíte ukáznit a přesto se ukáznit dokážete, jsou ty nejnáročnější. Bohuš Kovalský mohl zůstat v bytě, měl by to jednodušší — měl by, ale neu-dělal to. Zato se rozhodl pro místo, jehož základní kameny byly položeny ještě půl století před tím, než si vůbec lidé začali šeptat o státu Československém. Původní majitelé moc dobře cítili onu tíhu břemene, jehož se zbaví — tíhu, co se pochopitelně plně přenese na majitele nového. Nena-máhám se hledat šílenější příklad touhy žít v novém — vlast-ním, než jaký předvádí Bohuš , hledal bych totiž marně. Vytěžit poslední zbytky vůle a nadobro zapomenout na divný městský šum a postavit se na vlastní nohy (a vlastní půdu) zrovna v době, kdy se začíná hlásit zima a zrovna na místě, které je proti živlům chráněno jen o něco lépe než ve spěchu uplácaný nomádský příbytek . Snad za to může náhoda, snad pomíjivost událostí, ale spíš se přikláním k názoru „pokud pracujete, nemáte čas myslet“, který nako-

3

nec umožnil Bohušovi ustát mráz a přivítat jaro. Pro něj ale bující zeleň nebude mít stejný význam jako pro vás. I teplé letní noci, které přijdou, bude vnímat jaksi intenzivněji. Období vegetace znamená plnohodnotnou odměnu pro toho, kdo nakonec vydržel.

Vržen do nepřízně, s vypětím, starostmi finančními, rodin-nými, o budoucnost, čelit a neustále v hlavě srovnávat, co mělo smysl a jestli vůbec — potíže jako způsob tréninku ? Těžkosti tělo rovnají a zpevňují (nebo taky ničí). Nakonec je to vždycky mysl, co se zlomí jako první. A lámala se neu-stále — jako střídka právě upečeného chleba. Bohuš však zadělal na další těsto . Sotva ze sebe otřepal zbytky mouky, své unavené tělo hnal z rozpálených pecí do místnosti mno-hem chladnější, kde pojem teplo teprve vznikal. Tohle místo na okraji Sedlnic mělo daleko do ideálu bytí. A pro prvních sedm měsíců to platilo nejvíc.

— Robin Müller

4

1 . začátky

Více než polovina ze sedmi měsíců se odehrála s teplotami okolo nuly nebo hluboko pod ní. Za tu dobu jsme se poku-sili sžít s pracemi na vesnici i s úmornou prací na rekon-strukci chalupy. Mimo jiné taky s omezeným rozpočtem. Nejtěžší byl samozřejmě začátek. Na chalupu jsme se rozhodli nastěhovat v době, kdy poslední člověk, co tu žil, odešel před více než deseti lety. Okolí chalupy připomínalo spíš zpustlé Poodří, než zahradu s květinami a plodícími stromy. Plot je ještě dnes v některých místech ve velmi zne-klidňujícím stavu. Samotný objekt připomínal místo, kam se chodilo pouze větrat a celkově byl v podstatě na obtíž. Mladá generace, která chalupu zdědila ani netušila, co se jim podařilo zdědit. Bylo to skladiště, kde se nikdy nedě-lala inventura. Ve spíži jsme nalezli jak věci nové, tak i sto let staré. Bylo to opravdu vzrušující prohrabávat se takhle starými věcmi a přemýšlet nad tím, jak asi vypadali jejich majitelé, jaká byla doba a na co je používali. To bylo asi to lepší z celého začátku. Dalo to opravdu spoustu práce, než jsme chalupu vůbec vyklidili. Poslední dva měsíce byly opravdu o velkém sebezapření, stresu a mála spánku

7

společně s dost namáhavým zaměstnáním. Chtěli jsme vyu-žít vcelku teplého podzimu a udělat co nejvíce pro stavbu, aby přes zimu už tolik netrpěla. Popravdě si už nevzpo-mínám, jaká zde byla první noc, ale byl to určitě velice zvláštní pocit, než jsme si zvykli. Bylo to pro nás nezaby-dlené místo s věcmi tak cizími… Z tohoto místa jsme měli v plánu udělat během několika málo let skutečný domov pro naši rodinu.

Pro náš manželský vztah s Lucií to byla a neustále je obrov-ská zkouška. Díky tomu, že jsme k sobě někdy až moc upřímní a snažíme se věci mezi sebou řešit hned, nám pro-blémy nepřerostou přes hlavu. Samozřejmě bylo něko-lik hádek, z dnešního pohledu skutečně malicherných, které nás na chvíli rozdělovaly a pumpovaly vztekem. Za těch sedm měsíců jsme se již naučili (ale stále učíme) spo-lupracovat a spoléhat se jeden na druhého. Neustále plá-novat, stanovovat a dodržovat rozpočty, studovat materi-ály a technologie pro stavbu, kreslit a navrhovat; dokonce jsem se naučil nebýt zarputilý workoholik, ale skončit práci vždy když už mám dost. Možná je na místě otázka volného času. Když se člověk přestěhuje na vesnici do staré cha-loupky, o volném čase nemůže být téměř žádná řeč. Naštěstí jsem odpočíval vždy aktivně. Práce na našem domečku je pro mě radostí i seberealizací. Pokud jsem cítil, že už potře-buji vypnout, chytl jsem do ruky kytaru a hrál jsem. Když se dnes dívám zpět a hodnotím naše vkročení do tohoto světa těžké dřiny a lopoty, občas si říkám, jak bezstarostný život bychom měli, kdybychom zůstali ve městě. Jak jsem si už dávno řekl: „Život bez starostí není život“. Když vezmu v úvahu to, jakou školou jsme za posledních sedm měsíců

8

prošli, nelituji toho. Jakou školou života, v porovnání s touto, bychom asi prošli ve městě ?

Čekala nás první zima na chalupě, kde jsme nikdy předtím nebyli. Na chalupě s velice pochybným stavem, se zkuše-nostmi tak akorát v dlani. Museli jsme uvažovat již v létě. Chodili jsme sbírat do lesa dříví a šišky na topení. Což nám vystačilo tak do prosince. Museli jsme volit jistější vari-antu — černé uhlí, kterým jsme topili asi do února. Došla nám však trpělivost a více bylo záporu s tímto palivem. Smrad, černý dým, spousta popela, časté čištění kouřo-vodů a nakonec přitížení životnímu prostředí. Opět jsme začali topit dřevem a zkoušet alternativní „ekologická“ paliva — dřevěné a rašelinové brikety. Před zimou jsme si stanovili několik zásadních cílů rekonstrukce, které jsme považovali za nezbytné. Prvním byla střecha ve verandě a její zateplení, následovala severní hydroizolace verandy. Často jsme bojovali s nepřízní počasí. Bylo nutné plán rekonstrukce různě upravovat. Do prvního sněhu se nám podařilo udělat ještě více práce, než jsme počítali. Hned jak začalo mrznout, stáhli jsme své síly do sklepa, spíže a budoucí koupelny. Strategie rekonstrukce byla úzce spo-jena s počasím a našimi rostoucími nároky na stavbu: přes zimní měsíce se věnovat rekonstrukci hospodářské části domu, sklepu, spíži a koupelně včetně všech rozvodů vody, kanalizaci a elektroinstalaci, vyztužování a sanaci kleneb a základů v těchto místnostech. Nejvíce nás zbrzdila zří-cená základová zeď ve sklepě, nad kterou jsme strávili s pře-stávkami na zrání betonu čtyři měsíce. Tady jsme si sáhli opravdu až na dno sil. Na pracích se vystřídalo mnoho mladých lidí a našich přátel. Postupem času, jak plynula

9

rekonstrukce (nutno podotknout, že našim cílem bylo zachovat co nejvěrněji původní dispozice a volbu materi-álů vzhledem ke stáří chalupy — 157 let), jsme cítili nutnost naše společné přátele více sdružit, aby se navzájem poznali a mohli společně s námi debatovat a učit se práci a rozvoji svého myšlení. Na každém, kdo sem přišel, jsme cítili, že tu patří — že ho Sedlnice 9 můžou v osobním rozvoji posu-nout dále. Sedlnice 9 se stalo místem, kde se všichni pří-chozí cítí klidní a bez stresu, který zažívají, jak často říkám tam venku „v  Matrixu“. První oficiální workshop jsme naplánovali na 16. února. Další strategii v plánování workshopů je jejich periodicita — máme v plánu dělat jeden větší workshop každý měsíc. Každý budeme věnovat jiné fázi rekonstrukce a práci na zahradě, budeme se snažit práci lépe organizovat a každý workshop obohatit kultur-ním programem, diskuzemi, opékáním a v letních měsících venkovním promítáním dokumentů a filmů.

Přisuzujeme tomuto místu zvláštní význam. Je to pro nás a pro všechny příchozí oáza klidu ve vyprahlé společnosti. Místo, kde se nemusíme bát říci svůj názor, jedno z mála míst, kde přátelství dostává nový význam, místo, kde se učíme, jak správně žít.

10

2 . lidská práce a vzdělání

Kdybych se mohl pozastavit u lidské práce a její hodnotě v dnešní době a současné společnosti, dala by se charakteri-zovat několika stručnými slovy. Chci je však rozvinout, aby bylo vidět pod povrch této problematiky.

Zastávám ten názor, že člověk má své vzdělání, kterému se věnuje podstatnou část svého života, využívat jako komo-dity k tomu, aby jeho práce a život byl hodnotnější a aby ta léta teorie nesla své úroky. Jako velký problém dnešních mladých lidí (18 — 24) vidím v tom, že většina z nich se ve svém vzdělání věnuje především studiu vysokých škol a oborům, které jen velice zřídka využijí v praktickém životě. Vezmu-li v úvahu politickou situaci v naší zemi a její následný téměř jasný vývoj, musí mi dojít, že finanční sek-tor již svůj boom má za sebou, laboratoře jsou plné vědců v důchodovém věku a vedoucí pozice stále obsazují lidé s vyšší praxí, než mohou mít absolventi. Vzniká tak zástup nezaměstnaných absolventů středních a vysokých škol. Co s nimi ? Manuální zručnost je jim většinou cizí. Schopnost samostatné práce a dlouhodobé plánování se na školách

13

vyučuje jen okrajově, pokud se tedy vyučuje. Kdy dojde na skutečné vzdělávání, které bude mladé lidi učit jak žít — jak využít své vzdělání k práci, která je bude dále roz-víjet ? Dalším, velice těžko řešitelným problémem jsou podniky, které preferují pásovou výrobu. Výrobu soustředě-nou na tvorbu součástek, které se skládají zase v jiné fabrice a z té fabriky se převážejí přes celý svět, aby z nich složili auto, které poté převezou zase zpět, aby ho prodaly. Možná jsem zrovna poukázal na jiný problém, než jsem chtěl. Tako-véto podniky lidi neučí ničemu. Pro práci v nich nepotře-bujeme žádné vzdělání, nemusíme ani umět mluvit. Stačí, když umíme rychle hýbat rukama. Tak rychle, jak jede pás, který nám určuje normu, kterou musíme splnit. Na vstup-ním pohovoru vyplníme dotazník, který hravě zvládne žák páté třídy základní školy. Kde je rozvíjení kreativity ? Roz-voj osobnosti ? Upřímně, když bych se chtěl s někým ve svém zaměstnání bavit o těchto sociálních problémech, nej-spíše se mi vysměje, protože nad tím nikdy neuvažoval. Jen velice málo lidí vidí závažnost tohoto problému postupné demence lidstva. S tak vyspělými technologiemi a techni-kou, divím se, že v těch továrnách jsou stále lidé. Pokud mi chcete oponovat, že je to pro lidi práce, musím se hořce smát. Tohle není práce, tohle je robota.

Našim cílem do budoucna v působení v Sedlnici je jed-nak rozvoj hospodářství, odklon od současného systému v největší možné míře, jak to jen půjde. Osamostatnění se hlavně ve výrobě, zemědělství a chovu. Společně s těmi, kdo k nám přicházejí na pravidelné workshopy, se učíme plánovat, navrhovat, konstruovat využívat svou kreativitu, tím rozvíjet své dovednosti, duševní zdraví, učit se spo-

14

lupráce s lidmi, dokázat se postavit za svůj názor a umět ho obhájit. Aktivně zde využíváme své znalosti z teoretic-kého vzdělání. Pokaždé děláme něco jiného. Jednotlivými workshopy skládáme dohromady celé fungující hospodář-ství. Jsme sice teprve na jeho počátku, ale pokud mohu sám za sebe potvrdit, za posledních sedm měsíců jsem se nau-čil tolik nových věcí, jichž by se mi stěží dostalo od našeho školství či vzdělávacího systému mého zaměstnavatele.

15

3 . naše ekonomika

Ze svých zkušeností s podnikáním jako OSVČ a toho co jsem vypozoroval z ekonomik firem a jak jsem pocho-pil rozdělení jednotlivých rezortů naší vlády, jsem si eko-nomiku našeho hospodářství rozdělil také do několika rezortů: domácnost, doprava, údržba, investice, telekomuni-kace, tuhá paliva, správa úvěrů a hotovostní rezervy. V dal-ších měsících a letech se budou rezorty upravovat a přidá-vat podle aktuálních potřeb a životní úrovně. Pro to, aby ekonomika rodiny fungovala správně, je zapotřebí pevné vůle a disciplíny a několik hodin měsíčně, které strávíme nad rozjímáním a úpravami rozpočtů. Zásadními vlivy jsou příjmy, výše měsíčních výdajů a vztah mezi nimi. Popří-padě schodky v rozpočtech (je mi záhadou, jak může vláda České republiky dokázat předpovídat rozpočet jednotli-vých rezortů na rok dopředu, když i pro naši malou ekono-miku to je velký problém). Základním úkolem v rodin-ném rozpočtu je, aby se udržel vyrovnaný rozpočet. Tudíž se musí sledovat měsíční příjmy rodiny, výše výdajů a podle toho upravovat financování jednotlivých rezortů. Zrovna jsme v situaci, kdy se náš rozpočet bude přibližně za půl

17

roku potýkat s nižšími příjmy. Již nyní jsme rozpočet upra-vili tak, aby byl udržitelný a vyrovnaný. Zvýšili jsme odklad hotovostní rezervy. Rezort dopravy prodal jedno vozidlo, čímž jsme ušetřili měsíčně 2000 korun na pohonné hmoty a 6000 korun ročně na povinné ručení. Prodejem jsme také vytvořili rezervu v rezortu pro servis a údržbu druhého vozidla, popřípadě investice. Protože se náš životní stan-dard zvýšil společně s DPH, navýšili jsme příjem domác-nosti o dalších 1000 korun. Také jsme stanovili rozpočet 1000 korun měsíčně, pro rezort tuhá paliva, ze kterého čer-páme pro nákup dřeva a paliv na topení. Těmito pří-klady naší ekonomiky chci ukázat, že nezáleží na tom, jak velký příjem rodina má, záleží na tom, kolik času věnuje přerozdělování financí na věci, které potřebuje a není schopná si je vyprodukovat sama. Je nutné si uvědomit, že každá rodina funguje jako firma. Má příjem, má výdaje, pro-dává svůj čas a investuje do rozvoje a vybavení, které život usnadňují a pomáhají čas šetřit. Většinou jedinou komodi-tou, kterou rodina disponuje je čas, který prodává svému zaměstnavateli. Je tedy nutné najít správný poměr času, který stráví rodina v práci pro získání finanční hotovosti a času, který stráví v rozvoji svého majetku, hospodářství, rodinných vztahů a celkové prosperity. Chceme mladým lidem, kteří na workshopy přicházejí ukázat, jak hospo-daříme i s financemi. Jak se učíme naši ekonomiku udržet i v případě nižších příjmů a jak se snažíme pružně reagovat na vzniklé situace. Samozřejmě se snažíme všímat i různých vylepšení a postupů, a ty dále obohacovat, zatím tedy jen na papíře nebo myšlenkou. Chceme ve svém hospodaření využívat nové technologie a postupy a skloubit je s tradič-ními. Vždy ruku v ruce s minimálními dopady na životní

18

prostředí a s minimálním plýtváním. Už teď plánujeme, jak využijeme a zužitkujeme všechen odpad, který naší činností vznikne.

Už nyní pozoruji na našich sousedech, jak mnohdy nevě-řícně kroutí hlavami nad tím, co všechno stíháme a jak rychle pracujeme na rekonstrukci chalupy a jejího okolí. Často v boji s nepřízní počasí. Vnímáme toto místo jako celek, proto nepracujeme jen na rekonstrukci chalupy, ale také na zahradě a jejím okolí. Nedávno, když to vypa-dalo, že už příjde jaro, vrhnul jsem se na čištění krajnice na naší ulici kolem našeho pozemku. Bude jen otázkou času, kdy si i sousedé uvědomí, že prostor který využívají k životu, nekončí za jejich ploty, ale spojuje se do většího celku — obce. Řídím se v tomto ohledu jednou zásadou: „Člověk je odpovědný za prostředí, ve kterém žije.“ Nezá-leží na tom, jestli ten plastový sáček nebo ta láhev pohozená v příkopě není moje. Prostě se mi to nelíbí, tak to uklidím a mám radost z toho, že žijeme v relativně čistém prostředí. Práce a finance na úklid obce by byly naprosto zbytečné, kdyby si lidé vážili svého okolí. Toto vynaložené úsilí pro-dražuje chod celé obce a tím pádem zatěžuje občany vyš-šími daněmi. V této problematice je ještě spoustu práce hlavně v předělání myšlení lidí a jejich odpovědnosti za pro-středí, ve kterém žijí.

post Scriptum

Většinu toho, co se snažíme a chceme aplikovat zde v Sedl-nicích, co se týče hospodaření, čerpáme z hospodářství

19

našich blízkých — rodičů a v poslední době především prarodičů. Často jezdíme pro inspiraci do Třince, kde má ještě své hospodářství můj dědeček (85) společně s o pět let mladší babičkou. Toto místo je pro mne obrovskou inspirací v hospodaření na poli a chovu domácích zvířat. Mnoho jsem se toho zde naučil již ve svém dětství, kdy jsem tu dojížděl na prázdniny a víkendové brigády. Tehdy jsem nejspíše plně nechápal smysl těchto zkušeností, které mi moji prarodiče předávali. Neustále mne fascinuje, za jakých politických podmínek dokázali toto hospodářství vybudo-vat. Dědeček byl za své politické a náboženské názory pro-následován a také vězněn. Přitom mu nešlo o nic víc než svobodu vyznání, svobodu mysli a svobodu člověka při práci. Nebyl nikdy žádným extremistou, jen nedokázal žít pod režimem, který mu zakazoval svobodně žít a myslet. Za své názory byl nakonec vyhoštěn ze země a na své hos-podářství a za rodinou zde do Česka chodil více než 25 let na propustku. Neustále mi v uších zní jeho slova: „Lidé dnes neví, co je to pracovat.“ Je to pro nás velikým povzbu-zením, čerpat zkušenosti od člověka, který toho v životě mnoho prožil a vybudoval.

— Bohumil Kovalský

20