1

2

Milí čtenáři,

tak tu máme další číslo časopisu a já doufám, že se alespoň na měsíc vyhnu otázce typu: „Kdy vyjde časopis?“ Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to vážně dřina… U počítače strávím xy hodin – což je vážně velká zábava… Navíc mi „někteří“ slibují články a ani během měsíce mi je nejsou schopni dodat. Samozřejmě na tom vinu nesu i já, ale ona to vážně není žádná sranda, když do toho musím stíhat ještě školu a jiné aktivity a zájmy.

Zima nám už skončila – no, ona ani vlastně nezačala… Kdo ví, jestli ještě někdy zažijeme tu opravdovou „zimu“! Stavět sněhuláky, házet sněhový koule do oken sousedům, lyžovat, bruslit…. A co teprve takhle při měsíčku na posedu, když na tom sněhu jde tak pěkně vidět, že…! ;-) Takovéto počasí je fakt na draka – ani zima ani teplo….

No, a abych nebyla taky jenom pořád tak pesimistická: Chci poděkovat všem, kteří mi při tvorbě časopisu pomáhají nebo články dodávají včas! Třeba jako Zlatka a Martin, že? Kdežto někteří čtvrťáci – třeba Vítek a Kuba, že? No jo, musím brát v úvahu, že to jsou maturanti… Tak zrovna popřeji všem našim čtvrťákům úspěšnou maturitu, protože kdo ví, kdy další číslo vyjde :-D

Přeji příjemné čtení!

Šárka Jurenková

šéfredaktorka

P. S.: Miss lesačka pro neúčast zrušena – fakt nečekané!!! Lidi prostě nemají smysl pro srandu… � Až na těch pár výjimek, které se přihlásily..

P. P. S.: A zde se můžete pokochat pohledem na obrázek Vítka Rašky!

3

Jak se lovilo během staletí Rád bych přiblížil způsoby lovu, které používali naši předci. Jak řekl jeden chytrý člověk: „Co nemá budoucnost, nemá ani minulost.“ Řekl bych, že o myslivosti to platí dvojnásob. Vrhneme se tedy do víru minulosti do doby kamenné.

„Hu, maso,“ řekl a ukázal prstem. Statný lovec kožešin se se svojí tlupou díval z kopce do údolí na veliké stádo sobů. Smrákalo se, tak se rozhodli přenocovat za kopcem v neveliké jeskyni. Jaké bylo jejich zděšení, když tam stádo ráno nebylo. Stopovali stádo dlouho, a když už ho skoro měli, tak se jim zase vytratilo. Naštěstí podle stop zjistili, že odešlo nedávno a jakým směrem. Vydali se podél stop hnáni jak smečka hladových vlků. Kolem poledního zahlédli členy cizí tlupy, přece se s nimi nebudou dělit o stádo, a tak se rozhodli na ně zaútočit. Kameny létaly, klacky se lámaly, kamenné sekyrky nacházely svůj cíl ve členech cizí tlupy a oštěpy se zabodávaly. Boj netrval dlouho, tlupa ztratila dva členy, ta druhá na tom byla daleko hůř, a kdo přežil, tak utekl. Netruchlili pro své členy dlouho, hlad je nutil pokračovat dál za svojí kořistí. Po pár hodinách dorazili ke svému vytouženému stádu. Našli si slabého soba a toho odřízli od stáda a zahnali do hustého lesa, kde se chudák sob zaklínil svým mohutným parožím a uvízl mezi stromy. Lovci ho zdolali a pár dalších sobů skolili stejně, aby měli dost jídla pro celou tlupu.

Takhle to přibližně bylo, žádné pořádné zbraně jako dnes, kdy na ulovení zvěře stačí jeden člověk s pár náboji a přesnou muškou, ale tenkrát to byla týmová práce. Odpovídaly tomu i zbraně: klacky, kameny, kamenné sekyrky a oštěpy.

Hopík

4

Z historie naší školy

Státní pokusná stanice lesnická v Hranicích

Činnost odborná A) Práce přidělené:

Pro ústav lesní biochemie a pedologie v Praze proveden v uplynulém roce:

1. pokus s hnojením k jasanovým sazenicím stupňovanými dávkami dusíkatých hnojiv ve druhém roce pokusu. Převádí se ještě do třetího roku pokusu;

2. pokus s kompostovým hnojivem v lesní školce a s kompostem doplněným strojenými hnojivy dle rozboru půdy;

3. pokus v lesní školce s hnojením strojenými hnojivy dle rozboru půdy;

4. pozorování vývoje smrkových sazenic po vysazení z půdy přihnojené strojenými hnojivy.

Pro ústav pěstění lesů a lesnické biologie v Brně provedeno:

5. systematické pozorování plodnosti jehličnatých stromů, z nichž vzorky sklizených šišek zaslány k rozboru ústavu do Brna;

6. pokusné vysázení škumpy ocetné v lese;

7. tři zkusné plochy k stanovení rozstupového čísla v smíšených porostech bukových, podle Kreutzera a Kožešníka, založené v roce 1928 a ve stálé evidenci. V roce 1936 nové měření.

Pro zemský výzkumný ústav zemědělský v Brně prováděno:

8. phenologická pozorování a specielní lesnické pozorování phenologické.

Pro komisi pro výchovu lesních porostů při Svazu výzk. Ústavů zemědělských provedena:

9. dotazníková akce o probírkách v zemi Moravskoslezské, jejíž zajímavé výsledky předneseny na pracovní schůzi komise, a po doplnění připravovány k uveřejnění.

A pro komisi pro obnovu lesních porostů při Svazu provedeny:

10. pokusy s modříny různých proveniencí, pro něž stanice opatřila šišky z vhodných porostů školního polesí n. v. 300 m.

11. Se souhlasem Výzkumného ústavu pro ochranu lesů a myslivost v Praze a s nevšedním zájmem mnohých, jimž již zde děkujeme, provedena zdařile dotazníková akce o rozšíření a stavu křepelky a jeřábka v republice Československé. Za zpracování této otázky postila Masarykova Akademie Práce člena stanice Ing Vl. Hendrycha svou cenou. Zpracování se doplňuje pro další jednání v komisi Svazu a pro uveřejnění.

B) Z vlastní iniciativy: 12. provedeny zkoušky v topení dřevem ve stáložárných kamnech zn. „Mora“, jež měla stanice k dispozici; výsledky uveřejněny;

13. pokusně zavedena časová studia při těžbě s použitím pily zn. „EIA“. Prozatímní zkoušky však vyžadují dalších, a hlavně překonání návyků dřevařů na jiné polohy s rovnou domácí pilou „moravskou“;

5

14. vyzkoušen domácí přípravek „Pinal“ proti okusu zvěří. Zjištěny celkem velmi příznivé vlastnosti tohoto přípravku;

15. pokračování v pozorování způsobilosti a plodnosti cizích dřevin: ze šišek v arboretu zdejší škol zastoupených cizích dřevin získané semeno mělo roku 1936 u Picea Omorica 55% klíčivosti, u Picea Orientalis 50 %, u Picea pungens argentea 28 %, u Pseudotsuga Douglasii glauca 55 %, a u Pinus exelsa 35 %. Castanea vesca dává skoro každoročně dobrou sklizeň.

16. pokus s modřínem z různých oblastí a výšek (modřín domácí, alpský a tatranský);

17. evidence dědičnosti habitu Picea excelsa virgata. Ve školce na stromcích do 5 let stáří se zdálo, že podrží vlastnosti mateřské dřeviny 10 % stromků, časem se však některé ještě odchýlily, a dnes je z 500 všech stromů toliko 16 zdárně se vyvinujících ve zmíněném tvaru.

Evidence a studium škod na lesních dřevinách. Pokračováno v činnosti poradnické a informační.

Z připojené stanice meteorologické se zasílají měsíčně obvykle zprávy státnímu meteorologickému ústavu v Praze, hydrologickému oddělení v Brně a zemskému ústavu výzkumnému pro pedologii a metrologii v Brně.

Povětrnostní pomocná hlídka letecká podává hlášení změn počasí pro Správu povětrnostní služby letecké.

Do programu další činnosti kromě trvajících pokusů byly zařazeny zkoušky bakterielní myší nákazy (Státní výzkumný ústav pro bakteriologii zemědělskou v Praze), prozkum edaphonu ve školním polesí, pokusy s těžbou pryskyřice na borovici a s těžbou benátského balsámu z modřínových stromů a pařezů (státnímu výzkumnému ústavu pro lesní těžbu a lesnickou technologii v B. Štiavnici), a zařadí se i další, pokud budou výzkumnými ústavy, pracovními komisemi Svazu výzkumných ústavů zemědělských nebo časovou potřebou žádány a dovolí je prostředky stanice.

Činnost publikační Ing Vl. Henrych: Jak předejíti hmyzím škodám lesním. (Čsl. Háj 1936, str. 148 – 150.) – Ing.: o významu hospodářských programů pro malé obecní a selské lesy (přeneseno do rozhlasu a uveřejněno v Čsl. Zemědělci 1936.) – Ing. St. Juklík uveřejnil v lesnické hlídce poradnické v místním měsíčníku „Zprávy hospodářské“, orgánu okresního hospodářského spolku hranického celkem 13 příspěvků ze všech oborů lesního hospodářství.

Pro HomeLes vybral a uspořádal Ing. Vladimír Šmíd

6

Sportovní přebory domovů mládeže SLŠ Hranice

Sálová kopaná V listopadu a prosinci loňského roku se odehrály přebory DM v sálové kopané. Přihlásilo se 11 družstev, z toho tou nejlepší sestavou byla: Hudeček, Janoštík, Janák, Pelíšek, Hrozek, Klváček.

Dále byli vyhodnoceni: Nejlepší brankář – Klein Tomáš 4. A Nejlepší hráč – Marszalek Jiří 1. A Nejlepší střelec – Macháček Jiří 3. B

Nejlepší tři družstva a jednotlivci obdrželi ceny od nadace školy.

Bench press Celý měsíc prosinec měli borci ze Sigmy možnost ukázat svoji sílu a to se jim také podařilo.

„Bench“ vlastně spočívá v tom, že soutěžící musí dosáhnout co největšího rozdílu mezi vlastní vahou a váhou, kterou zvedne.

Nejlepší ze 40 zúčastněných byl LUKÁŠ MAREČEK ze 4. A, jehož rozdíl činil 24,5 kg – a to je celkem dost. Jen tak pro lepší představu: Lukáš váží 67 kg a zvedl 91,5 kg. Celkem slušné, že?

Organizátorem a rozhodčím byl vychovatel Mgr. Zdeněk Přikryl.

Tenis Od začátku školního roku probíhal turnaj DM v tenise.

Hrálo se na elastinovém povrchu v tenisové hale SOU. Finálové zápasy byly na slušné úrovni a i ve vypjatých situacích se nezapomínalo na „Fair play“ při sporných míčcích. Nakonec po krutém boji zvítězil DAVID IGNA ČÍK ze 3. B.

Drobné ceny věnovala nadace školy.

Zpracoval Martin Havlát, 1. B

7

Osobnosti SLŠ

František Matějka

(1879 – 1946)

Narodil se 1879 v Zaječově u Zbiroha. Po absolvování revírnické školy v Písku v roce 1896 působil v praxi na různých velkostatcích v Čechách. V touze po dalším odborném vzdělání se vrátil roku 1899 znovu do Písku na nově zřízený vyšší lesnický ústav, který v roce 1901 jako jeden z prvých absolvoval s výborným prospěchem. Zůstal pak na škole jako asistent, později jako odborný učitel a po složení zkoušky pro lesní hospodáře a zkoušek učitelské způsobilosti jako profesor obou lesnických škol. Po 18-ti leté pedagogické činnosti se stal ředitelem nejprve v Jemnici a od září 1920 v Hranicích. Zde působil až do roku 1939, kdy odešel do důchodu a vrátil se znovu do Písku, kde 11. prosince roku 1946 zemřel a byl pochován na hřbitově Sv. Václava. Je znám jako český lesnický odborník, pedagog a publicista. Nejvíce jeho odborných článků je očištěno v jednotlivých ročnících časopisu Les a lov. Dlouhá léta byl školským referentem ÚJČsL, členem výboru Čs. matice lesnické, řádným členem lesn. Odboru Čsl. Akademie zemědělské. Je autorem četných učebních skript, přispívatel Čsl. Lesnických rozhledů, Háje, spolkového časopisu ČLJ, časopisu Les a lov. Zasloužil se o založení školního polesí Paršovice (od 1: 1: 1958 Valšovice), které je součástí hranické lesnické školy dodnes jako nezastupitelný objekt praktického vyučování včetně předmětových cvičení většiny finálních předmětů. Jeho velkou láskou bylo pěstování lesů – zakládání nových porostů, přirozená obnova lesů a výchova porostů. Rovněž v arboretu dochází k doplňování starších výsadeb a provádění terénních úprav tak, aby se stalo zelenou učebnou.

Na školním polesí František Matějka uplatňoval bohaté zkušenosti zejména při výchově lesních porostů, při péči o genofond lesních dřevin, při introdukci exot a mimořádné péči o pěstování modřínů vršovické provenience. Vedle pedagogické práce byla některými profesory prováděna na školním polesí práce výzkumnická, zejména v oboru pěstování lesů. František Matějka byl vzácný, ušlechtilý člověk, vynikající odborník, na slovo vzatý pedagog, spravedlivý a laskavý vychovatel lesnické mládeže.

V. Š.

8

Vítejte v říši hmyzu…

1. JASOŇ ČERVENOOKÝ (Parnassius apollo)

Jasoňové jsou motýli hor. Nejsou příliš pestře zbarveni, jejich křídla jsou většinou bílá, s černými nebo červenými skvrnami, ale přesto jsou to motýli velmi krásní. Většina druhů patří k vzácnostem, některé dokonce k největším raritám entomologických sbírek. Zvláštní je způsob letu jasoně. Létá třepetavě, ale dovede kroužit a znehybnět s roztaženými křídly, unášen vzdušnými proudy. Tento způsob létání je častý v ptačí říši, ale u hmyzu je to kuriozita. Létají pomalu a není tedy uměním je chytit. Na mnohých místech proto byli zcela vyhubeni, neboť jasoni byli vždy vyhledávaným objektem sběratelů. V řadě evropských zemí (i u nás) je proto chráněn a je také zařazen do světové Červené knihy ohrožených živočichů.

A jak vlastně poznáme tohoto vzácného motýla?

3 základní rozpoznávací znaky:

a) Velký motýl, křídla špinavě bílá, průsvitná.

b) Přední křídlo se čtyřmi velkými černými skvrnami.

c) Na zadním křídle dvě nápadné, černě lemované červené skvrny.

Obecné znaky:

Slabší pokrytí křídel šupinkami vyvolává jejich pergamenovitý vzhled a průsvitnost, takže motýl vypadá jako olétaný. Nápadné jsou velké černé skvrny na bělavém podkladu zaoblených křídel a pomalý, třepotavý let, často nízko nad zemí. Při podrobnější prohlídce si můžeme také povšimnout drobných bílých skvrnek uvnitř velkých červených ok na zadních křídlech i užších tmavých pruhů přes křídla. Tento značně proměnlivý druh se vyskytuje v početných poddruzích a lokálních formách, které obývají jen velmi omezené území a více či méně se odlišují kresbou křídel. Tykadla jsou tmavě šedě kroužkovaná.

Výskyt:

Celkový areál druhu začíná v západní Evropě, zasahuje všechna evropská pohoří včetně Karpat, Kavkazu a končí v Asii ve východním Zabajkalí. Ve východní Asii je zastoupen jinými druhy. Jasoň červenooký obývá horská údolí a horské louky, přednost dává skalnatým biotopům a vápencovému podloží. Na příhodných stanovištích se s ním můžeme setkat i velmi nízko, pouze 200 m. n. m., ale žije také vysoko v horách, např. v Alpách do 2200 m. n. m. Ostrůvkovitý charakter výskytu a malá pohyblivost druhu daly vznik mnoha místním rasám, jichž je v Evropě popsáno několik desítek.

Tento druh je velice citlivý na změny životního prostředí. Na mnoha místech, kde se ještě nedávno hojně vyskytoval, již vymizel a tam, kde dosud žije, je stále vzácnější. Ještě na počátku 20. století se objevoval i v Čechách v Podkrkonoší a na Moravě v Podyjí; dnes už je původní jen na Slovensku. Čas od času se objeví zprávy o jeho výskytu na Šumavě, ale zřejmě jsou to jen jedinci zanesení vzdušnými proudy z bavorských nalezišť.

9

Bionomie:

Létá na rozkvetlých horských loukách, v kotlinách nebo ve vysoko položených říčních údolích; vždy jedna generace, jejíž doba výskytu se liší dle nadmořské výšky. Housenka žije na rozchodníku bílém a rozchodníku velkém, jejichž přítomnost je pro výskyt tohoto jasoně určující. Potravu přijímá jen při silnějším slunečním svitu.

2. TESAŘÍK ALPSKÝ

(Rosalia alpina)

Tesaříci jsou nápadní dlouhými tykadly. Skládají je ladným obloukem buď podél těla, nebo jimi míří kupředu. Tím se odlišují od jiných brouků tak výrazně, že ani laik je s žádným jiným druhem nezamění. Tesaříci představují čeleď na druhy velmi bohatou. Dnes známe asi čtvrt milionu druhů, které ovšem žijí převážně v tropech. Mezi entomology a sběrateli patří k nejvyhledávanějším broukům. Larvy tesaříků žijí ve dřevě. Jednotlivé druhy vyhlodávají různě dlouhé chodbičky, některé ve dřevě suchém, jiné ve dřevě živého stromu. V některých případech jsou tedy tesaříci vážnými škůdci lesa. Jedním z nejkrásnějších evropských tesaříků je tesařík alpský. Žije vzácně ve starých bukových lesích. Vášeň sběratelů a hlavně zánik starých bukových porostů způsobily, že tesařík alpský zmizel z mnohých míst nadobro. Tam, kde se dosud vyskytuje, je přísně chráněn. Bylo by ovšem zbytečné chránit tohoto brouka a nechránit zároveň staré buky, v nichž tesaříkovy larvy prodělávají celý vývoj.

2 základní rozpoznávací znaky:

a) Modrošedý se sametově černými skvrnami

b) Dlouhá tykadla s černými štětičkami chloupků

Obecné znaky:

Délka těla tesaříka alpského je od 15 do 38 mm. Samičky mají tykadla dlouhá asi jako tělo, u samečků jsou tykadla podstatně delší.

Je to jeden z nejkrásnějších tesaříků u nás.

Výskyt:

Tesařík se vyskytuje ve starých bukových lesích alpských předhůří, v Karpatech, u nás vzácně v Beskydech, hojnější je na Slovensku. Je kriticky ohroženým druhem.

Bionomie: Larvy žijí v odumřelém bukovém dřevě, dospělci létají v červnu až září.

Díky ochraně a vysazování smíšených porostů má naději na přežití.

10

Jasoň červenooký

Tesařík alpský

© Z. Matysová, leden 2008

11

Básničky… DÍVKA V KRAJIN Ě

Jdu si tak krajinou, lesem a pustinou, dívám se na hvězdy, které jsou vidinou.

Vidinou dívky s dlouhými vlasy, když jsem byl okouzlen

z té její krásy. Cítil jsem u srdce hřejivý pocit, ovšem ta dívka neměla soucit.

Jeden den myslel jsem, že už je moje, ale pak v zápalu tvrdého boje

prohrál jsem kratičký dvoudenní zápas, cítil jsem do srdce strašlivý náraz.

Že už s tou slečnou s dlouhými vlasy nebudu trávit překrásné časy.

A tak se vrátím do krajiny pusté, kde hvězdy svítí a nic není jisté.

Tyson

BÁSEŇ NA DOBROU NOC

Ahoj, milé děti, chci vidět vaše vzlyky. Ve se mě bojíte? To je dobře, nastává hodiny fyziky.

Jsem ten hlas, který vás budí ze spaní. Ani nemoc ani Bůh vás přede mnou neuchrání.

Jsem váš šéf, váš král! Cože? Ty ses mi smál?

Pojďte k tabuli, milí páni, Uvidíme, jak umíte tuhnutí a tání!

Ha! My máme ale bonusy! Jo? Nevadí, stejně vás už čekají funusy!

Jsem zlý sen všech prváků! Nikdy mě nebudeš mít na háku. Teď vás, moji zlatí, čeká trest.

Že nevíte proč? Vždyť jsme si slíbili test. Probereme spolu vše zajímavé, potřebné.

No, všem vám to asi nesedne… Chemie a fyzika je to, co vás zaměstná,

já jsem ten, který vás potrestá. Tuto báseň složil jeden váš fanda,

Mimochodem, jmenuji se Otvírák Standa I když … LHAL JSEM!

Anonym

12

Pasování

Tak se rok s rokem sešel a proběhlo opět pasování prvních ročníků. A jelikož mi v počítači už od prváku leží tento článek, rozhodla jsem se, že ho při této příležitosti využiji… Nezapomeňte, že jsem ho psala asi tak před rokem… Ale nikde uveřejněn ještě nebyl, tak proč ne, že? Každý si z této události odnesl nějaké zážitky… Např. jeden můj spolužák se nemohl nikomu podívat do očí, aby nedostal nezvladatelný záchvat smíchu… Nebo třeba vzpomínám na našeho spolužáka, který si špatně klekl a všichni kantoři se mu „nenápadně“ smáli… No, zážitky vždycky byly, jsou a budou…

Vzpomínka na 9. únor 2007

Tak rok se s rokem sešel a po škole se zase začaly trousit zástupy rodičů doprovázející své ratolesti k onomu slavnému obřadu. Rodiče nadšených prváků, připravených na pasování. Svých milovaných dětí… Podpořili nás nejen naši rodiče, ale i sourozenci, prarodiče, přátelé a ostatní rodinní příslušníci. Ať už s foťáky, kamerami, nebo s kapesníčky pro slzy ronící senzibily…

Netrpěliví, nervózní a rozechvělí jsme se postavili před aulu, abychom mohli slavnostně vejít do „oné“ místnosti.

Když začaly hrát horny trubačů, naše nervozita značně stoupla (pozn.: nikdo nemá tucha jak tam nervy tečú). Všem se klepala kolena, potily ruce, těžce se polykalo… V místnosti se špatně dýchalo… Snažili jsme se zpocené a třesoucí se ruce nějak uklidnit…

No, a když jsem uslyšela své jméno – všechno to ze mě spadlo… Člověk se prostě jen postavil, došel k tomu „špalku“, klekl si a nechal na sebe třikrát klepnout, pak jen přešel ke starostovi města Hranice, k řediteli naší Almae matris viridis Hraniciensis – potřásl si s nimi rukou, rozdal pár zářivých úsměvů obecenstvu a dosedl na židli s pocitem, že nic nepokazil…

Dobře - přiznávám, že tak hrozný to nebylo, ale nervozita je prostě prevít… Ve skutečnosti se to každému líbilo. Nedovedu si naši školu představit bez takovýchto slavnostních, tradičních obřadů, jako je pasování, stužkování maturantů, pohřbívání semestru… Kdyby se mi to nelíbilo, tak radši půjdu na gympl, ne?!

Ať už to beru z pohledu účinkujícího nebo diváka, můžu si být jistá, že se nikdo nenudil (zvlášť při té jazyky lámající latině, popravdě já bych tam nic kváknout latinsky nedokázala, pokud se nepočítá bubo bubo)

No, abych to shrnula – každému se to líbilo, herecké výkony by hollywoodské kritiky nadchly… A tímto způsobem bych chtěla poděkovat celé naší škole, kantorům a všem, kdo se na tomto rituálu podíleli, že nám dodali této cti a my se můžeme hrdě hlásit k tomu, že jsme fámulové stavu lesnickému a oprávněně nosíme větvičky na uniformě.

Šárka

13

Perličky ze školních lavic…

Výklad v Občanské nauce: Učitelka: Teď se mají scházet důležité osobnosti jako Dalajláma… Ze třídy: …Usáma bin Ládin

Při ústním zkoušení z literatury: Učitel: O čem Kosmas v kronice nepsal, co neměl rád? Student: Jó… On neměl rád… komunisty, né?

Během referátu o díle Borise Viana: Student: Naplivu na vaše hroby – to je asi tak vše, co bych vám k tomu řekl.

Před písemným zkoušením příkladů z učebnice: Student: Pane učiteli, my se obáváme, že nikdo z naší skupiny, která píše písemku, nemá sbírku…

Fyzika - kontrola domácího úkolu: Student: A co s tím? Učitel: No, jak co s tím!? Píšu si pět!

Třídnická hodina – téma kouření: Učitel: Není lepší dát ty peníze místo za kouření na vlasy, oblečení, parfémy…. Ze třídy: …za pivo!!!

Matematika: Student: Mě už to nebaví! Učitelka: Mě nezajímá, že vás to nebaví! Student: Ale vy za to dostáváte peníze, my ne!

Chemie a názvosloví: Učitel: Vždycky si vzpomenete, za 15 let, až budete ve 3. ročníku, na křížové pravidlo!

V úvodu hodiny českého jazyka: Student: Pane profesore, prosím, omluvte mě, já jsem si zapomněl jazyk.

Při referátu z literatury: Student: Ačkoliv moc nečtu, tak jsem to přečetl na jeden nádech…

Anglický jazyk, téma - My hobbies: Učitelka: Vy jezdíte na koni? Studentka: No… Ze třídy: …na dřevěným!

Po zkoušení z biologie: Učitel: Do čeho ses učil? Student: Do ničeho. Učitel: Do čeho? Student: Do fyziky!

14

Zkoušení z anglického jazyka – po stálém vyrušování: Učitelka: A dost! On se musí soustředit!

Ze třídy: Já mu to neberu… Sesbírali: Šárka (2. B), J. Beláň

…a pár pravopisných perliček navíc Z písemných prací a zápisů v hodinách dějepisu vybral p. prof. Hub:

Kelcké obytlí; litské obidlí; zbrojníci (= zbrojíři); spůsob pohřbívání mrtvích; piramida, hropka a svinga; pravydelné schromáždění; ruzné zavlažovací kanáli; lidé mohlý…;

Oběvení bronsu s cínu; vyspělí národ; živyny; přemíšlení; (trojboj:) Egypt - Sírie - Švícarsko; kniha mrtvích se zabívá…; légie a pylník; hystorik; ……………

Pochutnejte si… … na vybraných jazykových „lahůdkách“ z přijímacích zkoušek nanečisto:

* Utvoř tvar 7.p. množného čísla sousloví „dvě malé bílé vlajky“:

- dvěmy malýmy bílýmy vlajky

* Užij dva různé významy slova „země“ v krátkých větách: - Země je kulatá živá koule. - Země to nedostaneš ani násilím.

* Pojmenujte jedním slovem: člověk, který se učí sám – - samotář - samoučenlivec - naučný

15

Strom

Nad jednou krásnou dědinou stával strom. Nádherný rozložitý starý akát… A pod ním byla stará lavička. Po delší době jsem se na to místo opět dostal. Našel jsem pouze zbytky lavičky a po akátu velký pařez. V té chvíli jsem začal přemýšlet nad tím, jaký měl ten strom vlastně osud…

Jednoho dne dopadlo jedno šťastné semínko do úrodné půdy. Na jaře, až nastal jeho čas, odstartovalo svůj závod o život. Začalo klíčit… Pomaličku se draly nesměle zelené lístky za světlem. Svůj závod vyhrálo… Ze semínka se stal semenáček a ze semenáčku malý stromek… Kolem něho pobíhaly děti pasoucí husy. Mezi nimi byl i Janíček s Aničkou… Běhali tam jen tak bosi mezi husami kolem toho akátku. To bylo snad ještě v dobách, kdy zloděje honili četníci a pan učitel byl nejváženější osobu ve vesnici... Spadlo několikero toho podzimního listí. Povyrostl strom a povyrostli ti dva. Janíček a Anička. Byl to vlahý večer, nad krajinou visela omamná akátová vůně a ti dva holúbci si slíbili lásku… Slibovali a stvrzovali tak dlouho, až se jim narodil malý Jenda… A i teď chodili shlížet na náš milovaný jihomoravský kraj, na linky vinohradů, kaňky remízků… Pomalu plynul čas, strom měl o několik letokruhů víc, Janíčkovi se už ve vlasech třpytilo stříbro. Vzal pilečku a sekerku a vydal se k vrásčité dřevině. Z několika prkének udělal lavečku, na kterou pak s Aničkou usedal… Byli jako ten strom… Do hladké kůry se začaly vrývat vrásky, postava se pod tíhou práce shrbila a v očích se jim zřela laskavost a moudrost… A jak se čas nedá zastavit, tak i smrt přišla… Zastihla Janíčka, Aničku i ten akát…

Na tom místě jsem si uvědomil, že teprve až nám něco zmizí, tak zjistíme, jak nám to bylo blízké a drahé. V dnešní uspěchané době si nedokážeme udělat čas ani na to malé pozastavení a zamyšlení se nad i úplně obyčejnými věcmi…

Minulost

Jako bych už toho neměl dost, opět jsem si položil otázku… Opět stejně absurdní jako vždy. Co je těžší - minulost, přítomnost, nebo budoucnost? Udělal jsem takovou chronologickou inverzi a začal od budoucnosti. Je budoucnost těžká? Podle mě nikoliv. Ptáte se proč? Milerád vám odpovím. Budoucnost je časový úsek, přesně nedefinovatelný, který si sami tvoříme. Jsou to čisté listy, které ještě nebyly popsány. Na některých je sice tenkou čárou předepsáno, co máme psát, ale my se podle toho vůbec nemusíme řídit a tlustou čarou to přepsat. Tudíž tyto stránky čekají, co do nich napíšeme. Můžeme ještě zvrátit průběh některých událostí. Přítomnost… Vůbec nevím, jak si to můžu představit. Podle mne je to nejkratší časová jednotka. I když čtete tento článek, tak si říkáte, čtu to v přítomnosti… Opravdu? Ten otazník už je minulostí… Ale to by mohlo být námětem na několikaset- stránkové dílo a na to nemám čas (opět ten relativní pojem) ani já, ani vy. A co tedy ta minulost… Ta je podle mne nejtěžší… Protože v minulosti jsou uloženy události, které ovlivňují přítomnost i budoucnost. A nejhorší je to, že s minulostí už nic neuděláme. Můžeme se s ní pouze smířit, anebo stále žít silně jí ovlivněni. Srovnat se s minulostí je věc, kterou každý nedokáže. A neustále se mu minulost vrací. Je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku.

A co si myslíte vy? Co je těžší - minulost, přítomnost či budoucnost?

Morchack

16

Sen? (přání, představy)

Mám bílé šaty, načesané vlasy a zdá se mi, že nic lepšího už se mnou udělat nešlo. Tím myslím obličej, ty vlasy a tak, ale nechci tím říct, že jsem snad nějaká hvězda. To právě spíš naopak.

Jsem na místě a vcházím do sálu. Nečekám nic nečekaného. Potkávám pár přátel a známých, zastavuji se s nimi na kousek řeči. Usadím se na své předem objednané místo, sleduji parket a na něm páry nechávající se unášet tóny různých, rozmanitých melodií. Přestávám přemýšlet. Podívám se ke dveřím a najednou zjišťuji, že všechno je jen sen. Nejkrásnější sen, který se mi kdy mohl zdát. Stojí tam! Ten, kterého bych tam nejméně čekala. Ale ve snu je přece možné všechno. Tudíž se těmhle představám nebráním. Dívám se stále ke dveřím a on směrem ke mně. Nemůžu se ubránit mírnému úsměvu. Ten se obratem vrací ode dveří. Po několika odeslaných úsměvech se začíná pohybovat směrem ke mně. Nemůžu tomu stále uvěřit. Přestávám dýchat. Po pár vteřinách se vzpamatuji a nevnímám nic jiného než tuhle situaci. Nedávám však nic najevo (nebo se alespoň snažím) a tvářím se jako by nic. Přijde až ke mně, s úsměvem na rtech pozdraví a zeptá se, zda si může na chvíli přisednout. A já se stejným, snad ještě blaženějším úsměvem odpovím, že je to samozřejmé. Chvíli se na sebe jen tak díváme, čekajíce, kdo se první odváží k navázání nějaké věcné konverzace. Promluví první a hned úvodem řeči oznámí, že mě nemohl ze začátku vůbec poznat a že jsem se hodně změnila. K lepšímu, či horšímu? To už si asi musím domyslet sama. Ale stále se, ještě krásněji než z té dálky, usmívá. „Je to už pár let, co jsme se neviděli,“ odpovím mu obratem. Přikyvuje. Asi po deseti minutách vzájemného sdělování informací o tom, co se všechno změnilo a nového stalo, se zažínám cítit trapně, díky úsměvu, který mě stále neopouští. Cítím, že se snad i trochu červenám. Po důkladnějším pozorování jeho výrazu ve tváři se mi však zdá, že v tom nespíš nejsem sama. Řeč nestojí ani chvíli. Najednou zhasnou v sále skoro všechna světla, která až dosud osvětlovala páry točící se na parketu, a já po částečném procitnutí začnu konečně vnímat okolí. Hudba zvolní, páry se přitisknou blíž k sobě a pokračují v tanci. Podívá se na mě, svou ruku přiblíží k mé a lehkým úsměvem naznačí to, co mi bylo jasné ve zlomku vteřiny. Pomalu se zvedáme a svou chůzi směřujeme mezi ploužící páry. Pomalu a zlehka mě obejme. Udělám to samé, zavřu oči a s neustávajícím úsměvem se nechávám vést a v duchu prosím, aby si čas zlomil nohy. Nebo alespoň jednu. Na svých zádech stále cítím doteky, které se až do teď objevovaly jen v mých představách. Moje štěstí končí až někde v nekonečném vesmíru. Něco se musí stát. Znovu se narodím? Nebo umřu? Nevím. Ale něco velikého. Hudba neustává. Odkloní hlavu od mé, podívá se na mě a naše pohledy se poprvé za tanec setkají! Usměje se a opře čelo o mé. Tuším, co přijde, proto zavírám oči. Stejně jako všechno, končí i tanec. Ruku mou však nepouští. Odcházíme ke stolu, beru své věci a kráčíme do předsálí. Bere si bundu. Vycházíme ven a ruku v ruce odcházíme směrem k náměstí. Touláme se městem, stále si povídáme a smějeme se…avšak…stále se neprobouzím.

Chobotnice

17

Já chtěl být původně popelář!

Pan profesor Jan Beláň je ženatý a má dva syny. Jednomu je sedm a druhému přes dva roky. S manželkou nejprve bydleli v západočeském Lokti a pak se přestěhovali na Moravu do vesničky Olšovec. Mezi jeho oblíbené režiséry patří Buňuel, Lynch, Spielberg a další. Naposledy viděl film Minority Report a líbil se. V současně době pan profesor čte převážně odborné knihy. V nejbližší době se však chystá na román Nikdo není ostrov od Simmela.

Mezi jeho oblíbené barvy patří modrá a zelená, které jsou podle něj nejkrásnější v přírodě. Je pro něho důležité, aby se učil vést své děti k nesobeckému a slušnému jednání a k tomu, aby se měly navzájem rády.

Pan profesor není znalcem nejmodernějších technologií, ale rád je pro běžný život používá. Co nemá rád na domácích pracích, je umývání nádobí, ale naopak zase rád luxuje – když na to najde čas.

Když se poprvé seznámil s naší školou, byl doslova unesen tím, jak je jiná než školy ostatní - udržováním tradic, nošením uniforem, lesnickými pozdravy, slušností žáků, prostě celkovou atmosférou.

Jak jste se dostal k učitelování?

Já jsem chtěl být původně popelář!

To jako doopravdy?

No jasně, ale už ve třech čtyřech letech.☺ Nejspíš jsem na to neměl vlohy, a tak jsem šel později na gympl. A tam, někdy ve třeťáku, když jsme nevěděli kam dál, tak za námi přišli psychologové a dělali s námi psychologický testy. A na základě výsledků pak řekli: ty budeš lékař, ty budeš učitel… A tak jsem šel.

Jak jste se seznámil se svojí ženou?

No, v Rumunsku na dovolený. V jedné české vesnici, ona bydlela u baptistů – abstinentů, já u katolíků – alkoholiků, takže jsme se tam moc neviděli, ale občas jsme se setkávali. A potom, když jsme jeli zpátky domů, tak jsme se dali více do řeči a pak jsme si začali psát.

Nevadila vám ta dálka? Z Čech na Moravu?

Tak nejdřív vadila ta dálka ženě, ona žila několik let po svatbě se mnou v Čechách, a pak jsme se přestěhovali sem. Kdybychom nebydleli v panelákovém prostředí, tak bychom tam snad i zůstali. Ale protože nás tady lákala příroda, venkov, prostředí, tak…

Jaký byl váš nejsilnější zážitek na vysoké?

V prváku to byla jednoznačně svoboda. Skoro absolutní svoboda a volnost - takže hospody.

Ve druháku to byly holky - a s tím zase často spojený deprese a komplikace.

No a ve třeťáku byl asi nejsilnější zážitek v tom, jak udělat těžký zkoušky. Jelikož to bylo někdy hustý.

A ve čtvrťáku: jednoznačně revoluce - nebo převrat.

18

Co říkáte na svou první maturitní třídu na lesnické škole?

No je to škola života - jsou věci, ze kterých jsem měl a mám mezi vámi radost a ze kterých se pořád těším, a jsou taky věci, které mě někdy stresují a do kterých se mi ani moc nechce, jako třeba když se mají řešit nějaký konflikty, falešný omluvenky a podobně…

Máte už nějaký plány na důchod?

Tak to je ještě velká dálka.☺ Já ani nevím, ale co tak slyším od lidí, kterým se to už blíží, tak oni se těší a říkají, že budou mít konečně čas, volnost, pohodu, že vlastně budou prožívat své druhé mládí. Jsem tak těmito názory ovlivněn, že se asi i docela těším. Pokud se toho ale dožiju, vzhledem k tomu, jak se nám posouvá a bude posouvat hranice odchodu.

Jaký byl váš nejvíce nepříjemný zážitek na škole nebo ve školství?

Na jedné škole jsem učil občanku a češtinu studenty, kteří měli asi jediný zájem - kluci akorát o hokejový zápasy místního klubu, a holky? Maximálně o nějaký dívčí nebo módní časopisy pod lavicí anebo o diskotéky. A zkuste pak učit třeba občanku někoho, kdo kouká s prázdným výrazem ve tváři, a snažit se s ním o čemkoliv diskutovat. Vím, že takových lidí je spousta i na jiných školách, není to jen vina té školy, ale taková odtažitá lhostejnost byla něčím, co mě deptalo. Tehdy jsem odešel ze školství na pár let pryč. Raději jsem šel k důchodcům, k babičkám a dědečkům, i k bývalým bezdomovcům. Tam jsem se o ně snažil pečovat a to mi přinášelo něco nového - vnitřní radost a naplnění.

Jakou teď studujete školu?

Evangelikální seminář. Je to vlastně škola biblická. Jsem věřící, křesťan, a mám chuť se tímto zabývat.

A jak dostudujete, to byste mohl být třeba i kazatel?

No, taky bych mohl, ale já ty poznatky využívám i tady ve škole. Například spoustu zajímavých věcí z filozofie, etiky, dějin církve a náboženství…Hodí se mi to do občanky i do češtiny.

Jaké myšlenkové pochody vás ovlivňovaly v našem věku - kolem 18 a 19 let?

No tak v tomhle věku jsem třeba hodně poslouchal západní rozhlasový stanice vysílající v češtině, tzv. diverzní vysílače. A hodně jsem se tu snažil pochytit takové věci, které nebyly dovolené - z rádií, jako je Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, Volá Londýn apod., a potom taky ze zakázaných knížek. Taky jsme dost poslouchali nepovolený písničkáře nebo kapely, sháněli si je, půjčovali, nahrávali na kazety. A když jsem byl na přelomu střední školy a výšky, tak jsem se stále více dostával mezi kluky, kteří byli stejně negativně naladění proti režimu. Hodně jsme sháněli informace, co se třeba na Západě povídá a píše o našem systému, jak to funguje tady a tam… To se mi hodně líbilo, to mě fakt bavilo.

Vítek Raška a Jakub Rudel (4. C)

19

Škola nezahálí – uskutečněné a plánované projekty SLŠ

Školy mají možnost čerpat finanční prostředky na své projekty z různých dotačních programů. SLŠ Hranice nezahálí a řadí se k úspěšným žadatelům o dotace.

V minulém roce jsme dokončili zahraniční projekt Lesní pedagogiky PAWS z programu Leonardo da Vinci. V rámci tohoto projektu škola spolupracovala s odborníky dalších evropských států (Rakousko, Finsko, Dánsko, Německo a Slovensko).

Ve druhé polovině roku jsme realizovali další dva projekty. Projekt s názvem Za tajemstvím lesa spočíval v pořádání cyklu seminářů pro učitele se zaměřením na environmentální vzdělávání. Na jeho realizaci jsme získali finanční prostředky z Programu podpory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Olomouckém kraji pro rok 2007. Druhý projekt Výukový polygon lesní pedagogiky byl zaměřen na vybavení přírodní učebny na školním polesí. Jeho realizace byla financovaná z Rozvojového programu MŠMT Podpora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve školách v roce 2007.

Jelikož byly uvedené programy vyhlášeny i na letošní rok, hodláme zde opět podat nové projekty. V jednom záměru již máme jasno, půjde o novou terasu na Květoňce včetně zastřešení. Druhý záměr je prozatím v jednání.

Také město Hranice vyhlásilo pro letošní rok Grantový program, kde jsme již předložili žádost s názvem Webové stránky - Arboretum SLŠ Hranice. V rámci tohoto projektu bychom chtěli pořídit kvalitní technické vybavení pro získávání a aktualizaci dat na stránkách arboreta. Zda bude projekt úspěšný a obstojí v konkurenci, se dozvíme, až proběhne hodnocení projektů.

Samozřejmě že víme i o možnostech, které nám nabízí členství v Evropské unii, a chceme toho patřičně využít. V současné době proto probíhá příprava projektů, které plánujeme realizovat z evropských fondů. Za prioritu považujeme výstavbu centra lesní pedagogiky a environmentálního vzdělávání rekonstrukcí hospodářské budovy a hájenky na Rybářích, dále pak projekty zaměřené na zvyšování kvality školního vzdělávání, například na vybudování školícího střediska pro harvestorovou techniku a technologii, a nezapomínáme ani na projekt pro zateplení budovy školy.

Ing. Alena Novotná,

projektová manažerka SLŠ

20

Novinky z webových stránek arboreta SLŠ Hranice

Od loňského dubna jsou zpřístupněné webové stránky věnované arboretu naší školy (odkaz: http://www.arboretum.wz.cz/). Jsme moc rádi, že tyto stránky v uplynulých měsících vešly do povědomí studentů i veřejnosti, o čemž svědčí i rostoucí počet návštěv (v současnosti jde zhruba o 120 zájemců týdně).

Rádi bychom vás seznámili s novinkami, které pro blízkou dobu chystáme:

- Momentálně se pracuje na změně obsahu odkazu Naučná stezka.

- Shromažďujeme a připravujeme materiály k odkazu Historické osobnosti.

- Zamýšlíme vytvořit nový odkaz Verše s lesní tématikou, a zpřístupnit vám tak inspirativní poezii nejen známých básníků, ale např. i tvorbu žáků, studentů, učitelů nebo kohokoliv jiného, kdo má rád přírodu a políbila jej básnická Múza.

- Chystáme se vytvořit i nový odkaz Citáty s lesní tématikou – abyste i z něj čerpali inspiraci k prohloubení svého vztahu k lesu.

Vyzýváme proto všechny milovníky lesa a přírody, a především vás, žáky, učitele a další čtenáře Homelesu:

Zasílejte nám, prosím, verše nebo citáty s lesní tématikou, které vás oslovily, popřípadě jste je sami vytvořili.

Zasílejte nám i nadále jakékoliv příspěvky - nápady, články, SOČky, otázky a odpovědi do testu, fotografie (současné i historické) nebo kresby (současné i historické) týkající se našeho arboreta.

Moc děkujeme všem dosavadním přispěvovatelům za spolupráci – již je vás kolem pětadvaceti! – a těšíme se na spolupráci s dalšími z vás!

Zdeňka Chmelařová (chmelarova@slshranice.cz), Jan Beláň

21

Book box

JULES VERNE – Tajuplný ostrov

Za americké občanské války Severu pro Jihu uprchne balónem z jižanského zajetí skupina pěti seveřanů vedená Cyrusem Smithem. Jejich balón je větrnou smrští zahnán nad moře, kde je velkou bouří zničen, a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v jižním Tichém oceánu, 2 000 km od nejbližšího obydleného místa, ostrovů Polynésie. Na počest amerického prezidenta a bojovníka proti otrokářství Abrahama Lincolna jej nazvou Lincolnův ostrov.

Po zajištění holého života využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek ostrova k vybudování pohodlného sídla. Ve skupině trosečníků jsou zastoupena různá povolání (inženýr, lodní tesař, novinář, přírodopisec), je tu vedle nedospělého chlapce také černoch a později dokonce i bývalý trestanec Ayrton, kterého trosečníci našli na blízkém ostrově Tabor, kde jej za pokus o vzpouru vysadili jeho bývalí přátelé. Ti všichni spojí síly, aby přemohli svízele svého postavení a ovládli přírodu ve svůj prospěch. Verne tím oslavuje lidskou solidaritu, sílu kolektivu a přátelství mezi lidmi.

S románem Dvacet tisíc mil pod mořem spojuje knihu Tajuplný ostrov postava umírajícího kapitána Nema, jehož ponorka Nautilus má na ostrově základnu. Tím se z klasické „robinzonády“ stal vědeckofantastický román. Kapitán Nemo nejprve tajně trosečníkům pomáhá a torpédem zničí loď pirátů, nemůže však odvrátit sopečnou katastrofu, jež ostrov zničí. Po objevení Nema trosečníky seznámí se svou minulostí: Je indický kníže Dakkar, který byl duší povstání sipáhijů v roce 1857. Po rozdrcení povstání s dvaceti nejvěrnějšími vybudoval Nautilus a přijal bojové jméno Nemo (latinsky Nikdo). Muži postupně umírali a osamělý Nemo se uchýlil do jednoho z přístavů, jež tajně vybudoval, a šest let v něm pobýval, dokud se nesetkal s Cyrusem Smithem a jeho přáteli. Nakonec trosečníky obdařil klenoty ze svých sbírek a požádal je, aby ho po jeho smrti nechali v Nautilu a potopili jej otevřením kohoutů, které ponorku umožňují naplnit vodou.

Brzy po potopení Nautilu je ostrov zničen výbuchem sopky. Trosečníci se zachrání na jeho posledním skalisku, které ještě vyčnívá nad vodou. Poslední zásoby, které si s sebou ve spěchu vzali, už došly a po dlouhém týdnu čekání je před smrtí hladem a žízní zachrání jachta Duncan, která přijela vysvobodit Ayrtona z jeho vyhnanství.

Vojta Vrba, 1. B

22

Německý krátkosrstý ohař Německý krátkosrstý ohař je ušlechtilý pes patřící do VII skupiny FCI a podskupiny

kontinentálních ohařů.

Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psi, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosem a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti, kterou dnes předvádějí pointři, setři i kontinentální ohaři, uplynulo několik století. Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní.

Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu - ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský "bracce de punta", v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař.

Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do Velké Británie, kde se stal pointrem, psem který vystavuje (ukazuje) zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsnosrstého (český fousek).

Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalostí, zbarvení byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psi, tzv., tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili nos psem svatohubertským.

Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na níž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů.

Klub chovatelů byl založen v roce 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.

Jeho tělesná stavba zaručuje sílu, rychlost, vytrvalost a oplývá harmonickým pohybem. Hlava je suchá, markantní, není příliš lehká ani příliš těžká, mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. Oči jsou střední velikosti, nevystupují, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Oční víčka dobře přiléhají. Uši jsou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stočení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Nejsou příliš masité. Jsou-li přiloženy k hlavě, měly by končit zhruba u koutku tlamy.

23

Pes oplývá pevnou, vyrovnanou a spolehlivou povahou. Má dobře zvladatelný

temperament, není nervózní, plachý ani agresivní.

Výška:

Pes má v kohoutku 62 až 66 cm.

Fena má v kohoutku 58 až 63 cm.

Váha:

Váží v rozmezí 27 až 32 kg. (Standard FCI váhu neuvádí)

Jakub Rudel

24

A na závěr - povídka nejen pro rybáře

Při náhodném pozorování rybáře sedícího na břehu Moravy jsem viděl i jeho rybářské „nádobíčko“. Když jsem v krabičce uviděl i umělé mušky, připomenulo mi to jednu rybářskou povídku, kterou jsem před dávnými roky četl a ve které byl popsán možný původ této důležité rybářské pomůcky. Večer mi to nedalo a pokusil se tuto povídku najít a znovu si ji přečíst. Protože pointa povídky potvrzuje známé rčení: „Za vším hledej ženu,“ a nedávno jsme si připomněli jarní svátek žen, nabízím čtenářům (nejen příslušníkům Petrova cechu) tuto povídku k přečtení. Jejím autorem je Milan Pohunek. Nic o něm nevím, ale omlouvám se mu tímto za porušení autorského práva a zveřejnění povídky bez jeho souhlasu.

Veliký okamžik

Co na tom, že to bylo před více než dvěma tisíci lety. Její pohyby nezapřely věčnou a prastarou touhu každé ženy, společnou všem věkům a údobím vývoje lidstva. Líbit se.

Oblékla se velmi pečlivě. Dlouho uhlazovala dlaní srst svého pláštíku z kuních kožek, pečlivě sešitých tenkými šlachami tak, že spoje nebylo vidět. Dělala ho sama a každý se mu obdivoval. Když ho vyhladila do jednolitého lesku, začala si po obličeji a krku roztírat jemně vonící narůžovělé květy mateřídoušky. A týmž vláčným pohybem, kterým doprovází úpravu svého účesu i žena jednadvacátého století, připevnila si tato dívka dávných věků květ vodní růže - leknínu – do svých bohatých dlouhých vlasů.

Jak by ne, připravovala se přece k důležité události. K setkání s Velkým lovcem, nejkrásnějším mužem mezi příslušníky osady Bobrů, kteří obývali tuto část Křivé řeky. Jak byl krásný, mužný, statečný a jak zručný lovec! Šťastná ta, která ho dostane za muže! Stane se jednou z prvních v osadě a bude mít nejen nejhezčího muže, ale i hojnost všeho, co ženě přináší radost a povznáší ji nad ostatní družky. Kožešiny, dostatek jídla, krásnou chýši i nejrůznější ozdoby, které je možno získat výměnou za úlovky při občasných návštěvách kupců, kteří přicházejí z dalekých krajin proti proudu Křivé řeky. Jak jí lahodily všechny tyto představy. A jak se jí rozbušilo srdce při vzpomínce na setkání s ním, když šla pro vodu k lesnímu prameni. Jak na ni hleděl s neskrývaným zalíbením! Přirovnal ji k lani, která jde pít k lesní studánce.

Poděkovala mu za jeho slova a řekla, že neví, zda vypadá jako laň, ale tak jako laně i ona ráda přichází na okraj lesa nad Modrým potokem. Zajiskřily mu oči, když řekl, že by rád ulovil laň při západu slunce.

Instinkt jí poradil, aby ho nechala několik dní čekat. Mohl být jakkoli slavným lovcem, tady mu nebyla jeho statečnost moc platná.. Toto byla její hra, její lov. Naučila se jejím pravidlům, ale bezpečně je ovládala a už teď si uvědomovala, že se Velký lovec stává bezmocnou kořistí. Věděla, že teď denně přichází tam, kde Modrý potok tekl ještě otevřenou planinou, než se spojil s Křivou řekou. Velký lovec, tak trpělivý jindy při svých výpravách, nechával teď po sobě známky netrpělivého přecházení po kraji lesa. Jeho druhové si začali i stěžovat, že nedbá na lov a straní se jich.

Dnes se s ním chtěla setkat, byl čas, aby ho získala ona a stala se jeho ženou dříve, než by se to mohlo podařit některé jiné dívce z osady.

Usedla pod strom na vysokém břehu potoka s takovým půvabem, že Velký lovec, který se již od časného odpoledne skrýval opodál, pocítil v hrudi palčivý pocit. Tiše jako

25

rys se k ní přiblížil a uchopil ji za ruku. Odtáhla se od něho a přinutila ho, aby se posadil vedle ní. On, který si nedal poručit snad ani od náčelníka kmene, to poslušně udělal, i když její ruku nepustil. Cítila, že ho ovládá, a hluboce ji to uspokojovalo.

Hltal ji očima, když se jej zeptala, zda již ulovil svoji laň.

Ne, ještě ne, ale už brzo. Ne nadarmo je zván Velkým lovcem. A v přirozené mužské touze ukázat se své vyvolené v nejlepším světle, začal ji přerývanými větami dokazovat svoji dovednost. Vyprávěl jí o přesných zásazích kopím přímo do středu těla kapitálních jelenů , o zápasech s kanci či medvědy, z nichž si odnesl nejednu jizvu. Byly důkazem statečnosti a ona pocítila lehké zamrazení, když mu jemně přejela dlaní medvědími drápy zjizvené rameno.

Dokazoval jí svůj um na zkušenostech z lovu ptáků, divokých kachen a hus, vychytralých pstruhů i šelem, jejichž kožešinami má vystlanou svoji chýši.

Už ho neposlouchala tak pozorně jako na začátku. Byla by chtěla, aby se rozohnil jiným žárem než představou úspěšných lovů. Chtěla, aby ji již objal. Ale i když od ní neodvrátil svůj zrak po celou dobu svého vyprávění, držel ji jenom za ruku a nevyrušilo ho ani to, když ho druhou rukou začala hladit po pernatých ozdobách. Jen se pousmál, když mu – už trochu podrážděně - vytrhla z náramku několik pírek. Přece ho nebudu objímat sama, myslila si, když žmolila vytržená pírka do kuličky. A pak je zlostně odhodila směrem k potoku.

„Šplách!!“ ozvalo se mohutně z pod břehu a pak ještě jednou dále po proudu.

Velký lovec se odmlčel a pustil její ruku. Zavřela oči v blahém očekávání jeho silných paží. Nic!

Když oči opět otevřela, viděla ho, jak se napjatě dívá po potoce. Pak jeho oči zabloudily k ní, k její ruce. Jak je ostražitý, pomyslila si a opět přivřela víčka. Tentokrát ne úplně, a tak mohla vidět, jak se Velký lovec zahleděl na svoje pernaté ozdoby a pak opět na hladinu potoka. Pojednou vytrhl jedno pírko, zežmolil ho a odhodil do vody.

Šplách! Dal se zlákat velký pstruh pod břehem.

To už bylo moc na její trpělivost. Vstala, vztáhla k němu obě paže a pevně zavřela víčka.

Když se nic nedělo, znovu otevřela oči a viděla se v pozici kněžky vztahující ruce, aby požehnala vycházejícímu slunci. Velký lovec seděl na bobku opodál, trhal si pírka ze svých ozdob, žmolil je do kuliček a házel do potoka, kryt trsem vysoké trávy. Okouzleně pozoroval, jak pstruzi skáčí po péřových žmolcích jako po té nejpřirozenější potravě.

Vztekle zadupala a zahrnula ho těmi nejošklivějšími jmény. Pak se zuřivě obrátila k divokému úprku cestou necestou, uražena do nejhlubších zákoutí své ženskosti.

Provázel její výbuch i útěk trochu nepřítomným a trochu nechápavým pohledem. Proč se zlobí? Proč nemá radost z toho, že byla právě vynalezena u mě l á m u š k a ?

Příspěvek zaslal Pavel Sovka

26