institucionální rámec transatlantických vztahů
DESCRIPTION
Institucionální rámec transatlantických vztahů. Transatlantické vztahy EU. Institucionální rámec vztahů. Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální. Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC TRANSATLANTICKÝCH VZTAHŮ
Transatlantické vztahy EU
Institucionální rámec vztahů
Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální.
Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO
Jednání mezi zástupci institucí ES a USA se uskutečňovala pouze ad hoc.
Institucionální rámec vztahů
Změna s Transatlantickou deklarací, která institucionalizovala vzájemné vztahy Setkávání zástupců ES/EU (Komise) a
americké administrativy
Institucionalizace byla prohloubena Novou transatlantickou agendou (NTA). Především v oblasti hospodářské
Institucionální rámec vztahů
Mark Pollack a Greg Shaffer identifikovali tři úrovně vládnutí v transatlantických vztazích:
Úroveň mezivládní (intergovernmental)
Úroveň transvládní (transgovernmental)
Úroveň transnacionální (transnational)
Mezivládní úroveň
Setkávání nejvyšších představitelů vlád a EU
Na nejvyšší úrovni se jedná o: summity EU-USA summity NATO
Mezivládní úroveň
Summit EU-USA: Slouží k tomu, aby se zde činila zásadní rozhodnutí, a
stanovil rozsah spolupráce Funguje jako stabilizační prvek ve vzájemných vztazích Platforma komunikace, agenda-setting, socializace Vysoká publicita → tlak na účastníky, aby se dohody
plnily od r. 2000 probíhají jednou ročně Účastníci: Prezident USA, předseda Komise a předseda
Evropské rady – hlavní představitelé Unie jako celku Součástí jsou i dialogy na ministerské úrovni
(především ministři zahraničí a hospodářství, zástupci Komise)
Mezivládní úroveň Témata:
Bezpečnost (soft security): terorismus, organizovaný zločin, spolupráce policie a tajných služeb, koordinace diplomatických aktivit
Hodnocení NTA Hospodářské otázky: řešení obchodních sporů, spolupráce
na půdě WTO Problémy:
EU dlouhodobě nebyla reprezentovaná jedním zástupcem (rotační předsednictví v Radě EU) → tendence ze strany USA vidět EU jako komplikované a nejednotné těleso
Lisabonská smlouva částečně sjednocuje „hlas“ Unie, ale i přesto má americký prezident mnohem širší mantinely pro vyjednávání než zástupci EU (omezeni mandátem a kompetencemi)
Některé členské státy stále preferují bilaterální vztahy s USA
Mezivládní úroveň
Srovnání přístupu Clintonovy a Bushovy ml. administrativy k EU Clinton – preference jednání se zástupci Unie jako
celku, summity Bush – preference jednání s Unií jako celkem
zejména v otázkách mezinárodního obchodu (obchodní jednání, WTO), též v některých politických a bezpečnostních otázkách (Balkán, Írán, izraelsko-palestinský konflikt) V jiných podstatných otázkách preference bilaterálních
vztahů – např. vojenské akce (Irák) Mimo summity stály tehdy i otázky klimatických změn a ICC Typické zejména pro první administrativu, druhá již více
nakloněna jednat v rámci transatlantických institucí
Mezivládní úroveň
Summity NATO Hlavní témata z vojenské oblasti = hard security
Hlavy států a předsedové vlád všech členů Aliance
Nemají přesný rozvrh → většinou jednou za dva roky
Předznamenávají posuny v politice a strategiích NATO, sílu závazku členských zemí k akcím NATO
Mezivládní úroveň
Ministerská úroveň Hl. zahraničně politická oblast setkávání amerického ministra zahraničí
s ministry zahraničí členských zemí EU a Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku obvykle se konají po summitech
Může dojít k setkávání ad hoc i jiných ministrů
Transvládní úroveň Kontakty mezi úředníky vládních útvarů →
ministerstva USA a DG Komise
Charakterizována jako síť vztahů, která má polopermanentní charakter a ve které se aktéři ne vždy chovají jako zástupci či vyslanci svých vlád
Tyto kontakty ovlivňují celkový charakter vztahů mezi EU-USA → označováno jako „transatlantické vládnutí“ (transatlantic governance)
Hlavním cílem je implementace NTA. Na této úrovni se činí každodenní politická rozhodnutí a zároveň zde dochází ke stanovování nových témat, která jsou následně předložena na summitu.
Transvládní úroveň
Na úrovni státních úředníků: Senior Level Group (SLG): nejvyšší státní úředníciZa USA náměstci pro obchod a
hospodářství a politické záležitosti v rámci ministerstva zahraničí, zástupci Komise a zástupci předsednické země (obchod a zahraničí)
Příprava summitů a diskuze významných otázek
Obvykle dvakrát za půl roku
Transvládní úroveň
Task Force Vysocí státní úředníci z USA, zástupci
Komise a předsednické země Pomocný orgán SLG, identifikuje otázky,
které nemohou být vyřešeny na nižší úrovni a ty postupuje SLG
Setkávání cca pětkrát za půl roku
Transvládní úroveň
Dialog v oblasti spravedlnosti (Justice Dialogue) Ustaven v rámci NTA setkávání zástupců amerického ministerstva
spravedlnosti se zástupci Komise obvykle se koná dvakrát v průběhu předsednictví Témata:
Boj proti financování terorismu, pašování lidí, drog, strategie boje proti organizovanému zločinu, výměna osobních dat a ochrana osobních dat
Hlavní fórum pro uzavírání dohod o vzájemné právní pomoci a extradici
Spojení na Europol a Eurojust
Transvládní úroveň
Politický dialog o hranicích a dopravní bezpečnosti vytvořen po 11/9 otázky vnitřní bezpečnosti, důležitá
instituce v boji proti terorismu zástupci amerického ministerstva vnitra,
spravedlnosti a zahraničí a zástupci Komise, Rady a předsednictví
Transvládní úroveň
Hospodářská oblast (Transatlantické hospodářské partnerství) Transatlantická hospodářská rada
Má dva předsedy: komisaře pro obchod a zástupce prezidenta USA pro mezinárodní hospodářské vztahy
Cíl: Redukovat bariéry investování a podpořit vznik otevřených investičních režimů
Fórum vysokých představitelů EU a USA o spolupráci v oblasti regulace
Transvládní úroveň
Steering Group v rámci Transatlantického hospodářského partnerství (TEP) Zástupci Komise (ředitelé ekonomických úseků
DG), předsednické země a zástupce amerického ministerstva pro obchod a hospodářství
Monitoruje realizaci cílů TEP, vypracovává zprávy, identifikuje nové cíle spolupráce, slaďování strategií pro jednání na WTO
Zjišťují možné oblasti sporu → systém včasného varování
Transvládní úroveň
Pracovní skupiny V oblasti zahraniční politiky→ na úrovni
ředitelů sekcí Nejvýznamnější jsou v hospodářské
oblasti Setkávání i v oblasti životního prostředí
a energetiky, i když jsou technicky mimo rámec NTA
Transnacionální úroveň
Síť vztahů mezi nevládními aktéry
I když zde není vliv vlád, některé sítě jsou úzce spjaty s aktivitami a zájmy národních vlád nebo institucí EU
NTA: cíl vytvořit transatlantickou veřejnou sféru a zároveň získat podporu pro aktivity v rámci transatlantických vztahů
Dialogy existují v oblasti obchodu a ochrany spotřebitele, legislativní dialog
Transnacionální úroveň
Transatlantický obchodní dialog (Transatlantic Business Dialogue, TABD) Mezi americkými a evropskými podnikateli Je nejúspěšnějším dialogem Setkání skutečně probíhají a aktéři
identifikují klíčové otázky, které jsou řešeny na jiných úrovních
Velmi dobré vazby na vládní činitele
Transnacionální úroveň
Transatlantic Consumer Dialogue (TACD) Zástupci organizací na ochranu
spotřebitele Méně úspěšný než TABD Organizace jsou schopné dohodnout se
na společných pozicích, ale nemají tak dobré vazby na vládní činitele jako TADB
Transnacionální úroveň
Transatlantický legislativní dialog (Transatlantic Legislative Dialogue, TALD) Od 70. let probíhají ad hoc setkávání
europoslanců a amerických zákonodárců, ale TALD je výsledkem NTA
Marginální vliv Trpí rozdílným postavením
v institucionálním rámci a v pravomocech přijímat legislativu
Osoby, které se setkávají, obvykle nemají podíl na vytváření klíčové legislativy pro transatlantické vztahy
Transnacionální úroveň
Transatlantický environmentální dialog Transatlantic Environment Dialogue (TAED)
Dialog mezi odbory Oba jsou neaktivní Aktéři preferují globální úroveň
Multilaterální vztahy
přidávají autoři Michael Smith a Steven McGuire Vztahy mezi aktéry v rámci širšího
kontextu, především na půdě mezinárodních institucí
WTO, MMF a G-8
Hodnocení institucionálního rámce
V r. 2005 Komise udělala kompletní zhodnocení fungování NTA
zjištění, že bylo naplněno jen 45 % cílů NTA
v dalších 33 % otázkách byl učiněn alespoň nějaký pokrok
Výsledky jsou smíšené, institucionální rámec nefunguje zcela efektivně
Hodnocení institucionálního rámce
Největší pokroky: hospodářská soutěž vzájemné uznávání standardů Obchod Bezpečnost hranic
Smíšené: ochrana dat regulace finančních služeb
Minimální: biotechnologie
Hodnocení institucionálního rámce Nejvíce problematická je hodnocena
transnacionální úroveň funguje jen TABD a TCD Práce a životní prostředí nefungují vůbec Dialog mezi zákonodárci má marginální
vliv
Hodnocení institucionálního rámce
Problémy: Stále slabé povědomí o NTA
v členských státech EU i v americké administrativě
NTA není přikládána dostatečná politická váha
Je příliš byrokratizovaná Delegace jsou předimenzované a
některé schůzky se redukují na výměnu informací
U.S. Mission to the EU (USEU)
Významná role v realizaci Nové transatlantické agendy
Historické kořeny spadají do pol. 50. let = ustaveno Stálé zastoupení USA u ESUO (1956)
V r. 1961 se Stálé zastoupení přestěhovalo do Bruselu a stalo se z něj Stálé zastoupení USA u Evropských společenství
USA vždy vysílá zkušené diplomaty vystudované v evropských záležitostech
Na fungování zastoupení měly vliv jednotlivé administrativy a jejich přístup k ES
Stálé zastoupení EU v USA Historické kořeny spadají do roku 1954, kdy byla
ustavena informační kancelář ESUO ve Washingtonu (řízena Američany)
Od pol. 50. let Američané vyzývali evropské instituce, aby vyslaly do USA skutečného diplomata proti Francie v ES neexistoval konsensus na koordinaci zahraniční
politiky Haagský summit (1969) → dohoda na EPS Plus ne příliš dobré vztahy s tehdejší
americkou administrativou pod vedením Nixona a Kissingera → V ES pociťována nutnost reprezentovat a prosazovat své zájmy v USA
V r. 1971 vznik Stálého zastoupení
Tvorba zahraniční politiky v USA Prezident a Kongres:
Prezident: vrchní velitel ozbrojených sil, hlavní vyjednavač na mezinárodní scéně
Kongres: legislativní pravomoci (např. mezinárodní smlouvy dojednané prezidentem musí být schváleny 2/3 Senátu) a rozpočtové pravomoci, vyhlašování války
Podobu zahraniční politiky ovlivňují vztahy mezi exekutivou a legislativou Do 60. let 20. století bezpodmínečná podpora
Kongresu – změna především v důsledku války ve Vietnamu
Od 60. let do současnosti Kongres aktivněji vstupuje do formulace ZP
Tvorba zahraniční politiky v USA War Powers Act (1973):
zákon o omezení pravomocí prezidenta ve vedení ozbrojených konfliktů (reakce na válku ve Vietnamu)
Prezident, pokud vstoupí do války, musí o tom do 48 hodin informovat předsedu Sněmovny a Senátu
Kongres musí použití síly schválit do 60 dnů, pokud to neschválí, musí se vojáci stáhnout → pouze pokud by se nemohl Kongres sejít, může prezident pokračovat ve vedení konfliktu
Pokud Kongres nesouhlasí s setrváním armády, tato má 30 dnů na stažení (celkem 90 dnů)
Tvorba zahraniční politiky v USA Na formulování americké zahraniční
politiky mají významný vliv lobby Nejvýznamnější: ropné společnosti (American
Petroleum Institute), zbrojařské společnosti, oceláři, zemědělci
Etnická lobby: Projevují se především v americké blízkovýchodní
politice Izraelská lobby (židé, protestanté) → American-Israel Public
Affairs Comittee (AIPAC) → Izrael je největší příjemce americké vojenské pomoci
Kubánské politice Kubánsko-americké lobby → jiné latinskoamerické nebo
karibské lobby nemají významný vliv na formulování americké zahraniční politiky
Sídlo v Miami, Cuban-American National Foundation (CANF)