Kompozitní je v podstatû jen hlavice, která vznikla kombinací hlavice iónské a korint-ské. Sloup si ponechal zcela podobu korintskou. Nad dvûma fiadami akantÛ je iónsk˘echinus, z nûhoÏ vycházejí voluty podpírající vyklonûná nároÏí abaku.

Toskánsk˘ (tuskánsk˘) fiád pfievzali ¤ímané od EtruskÛ neboli TuskÛ. Aã je nejjedno-du‰‰í ze v‰ech sloupov˘ch antick˘ch fiádÛ, z antického období se vÛbec nedochoval. Po-psal jej Vitrivius v 7. kapitole 4. knihy svého teoretického díla. Na základû jeho informacírekonstruoval toskánsk˘ fiád renesanãní architekt a teoretik Giacomo Barozzi da Vignolave spise Regola delli cinque ordini d’architetture (Pravidla pûti fiádÛ architektury).

Hladk˘ dfiík s entasis (zúÏení o 1/6 dolního polomûru) je tvofien jednoduchou patkou tvo-fienou ãtvercovou podloÏní deskou (plintus), pak rotaãním oblounem pÛlkruhového profilu(torus) a páskou s nábûhem. Také hlavice je ve srovnání s pfiedcházejícími fiády velmi jedno-duchá. Vytváfií ji krãek, echinus a abakus ãtvercového tvaru. Kladí sice zachovává klasickoutrojvrstevnatost (architráv, vlys a fiímsa), ale v hladkém provedení bez ornamentalizace.

Toskánsk˘ fiád byl mimofiádnû oblíben˘ v dobû renesance a v klasicismu. Tehdy se ãas-to pouÏívá v podobû polosloupu a tfiiãtvrtûsloupu v kontextu s pilífiem. Ostatní fiímské fiá-dy pak vedle polosloupÛ uplatÀují ãasto také pilífie a pilastry s obdobn˘m utváfiením a v˘-zdobou jako sloupy.

Zásadním pfiínosem ¤ímanÛ do architektury byl oblouk a valená klenba, které pfiejaliod EtruskÛ. ¤ecká architektura oblouk vÛbec neznala. Pfiisvojením tûchto dÛleÏit˘ch ar-chitektonick˘ch prvkÛ ¤ímané zavr‰ili v˘voj antického stavitelství a pfiivedli jej k doko-nalosti. Vyspûlá antická architektura fiímského císafiství sestala v˘chodiskem pro ranûkfiesÈanskou architekturu,pro architekturu románskou, ale zejména zdrojeminspirací pro renesanci, barok a klasicismus.

Obr. 1 – Nosník a kladí

DV

AN

ÁC

TS

TO

LE

TÍ

NA

·Í

AR

CH

ITE

KT

UR

Y

10

b) nejstar‰í dfievûná podoba fieck˘ch staveb,dórsk˘ sloup a princip konstrukce kladí

c) asijsko-iónské kladí se zubofiezem provedené v kameni

a) nejjednodu‰‰í dfievûná konstrukce

nûné. Mohly tedy kosteljen ãasovû pfiedcházet,coÏ dokládá i tím, Ïezásypy „pilífiov˘ch“ jamleÏí pod podlahou kos-tela. „Pilífie“ tvofiily pa-trnû kamenné podezdív-ky pro vztyãené trámynebo jiné pfiedmûty.Okolnost pfiizpÛsobeníse kfiesÈanského kostelapfiedcházejícímu rozvr-hu star‰ího (pohanské-ho?) objektu ukazuje najeho kultovní v˘znam(Richter V., 1965, 121).

Dispozici „pfiedchÛdce“ kostela v Modré povaÏuje V. Richter sice za ne-obvyklou, ale souãasnû vyslovuje domnûnku urãité souvislosti nebo alespoÀpodobnosti s pÛdorysem zaniklého kostela sv. BlaÏeje v Olomouci (obr. 9).Jeho neobvykl˘ pÛdorys povaÏuje rovnûÏ za „pohanskou“ svatyni, kterápfiedcházela kfiesÈanskému kostelu. Na první pohled se mohou tyto speku-lace zdát fantastické a odváÏné, neodporují v‰ak ani logice, ani obecn˘mznalostem o praktikách christianizace.

Pohansko (okr. Bfieclav), archeologická lokalita

Jedná se o archeologicky zkouman˘ objekt, oznaãen˘ ãíslem 39, zji‰tûn˘na lokalitû Pohansko u Bfieclavi. Nachází se asi 5 m severov˘chodnû odmlad‰ího palisádového opevnûní dvorce a asi 11 m od apsidy základÛ ta-mûj‰ího kostela. Byl umístûn na okraji pohfiebi‰tû rozkládajícího se kolemvelkomoravského kostela. Jeden hrob (ã. 300) dokonce ãásteãnû objekt pfie-kr˘vá. Objekt byl zji‰tûn po odstranûní tmavé humusovité vrstvy v hloubce60–70 cm. R˘soval se tmav˘m zbarvením ve Ïlutém podloÏí. Sestával sez jedné vût‰í kÛlové jámy, kolem níÏ bylo rozmístûno v tûsné blízkosti osmmen‰ích kÛlov˘ch jamek (Dostál B., 1968, 3–6).

P¤

ED

K¤

ES

ËAN

SK

ÉK

ULT

OV

NÍ

STA

VB

Y

15

Obr. 8Rekonstrukce pfiedkfiesÈanského kul-tovního objektu v Modré (V. Richter)

Obr. 9PÛdorysy dnes jiÏ neexistujícího kostelasv. BlaÏeje v Olomouci

AR

CH

ITE

KT

UR

AD

OB

YB

AR

OK

A

104

Nové prÛãelí bylo opatfieno dvojicí barokních vûÏí. Renesanãní vûÏ nad kfií-Ïem kostela musela b˘t snesena a nahrazena mnohem niωí barokní kupolís lucernou. Dvû z pûti románsk˘ch apsid v˘chodního závûru byly zbofieny(opût jen horní partie nad naváÏkou) a místo nich tam byly otevfieny po-mocné vchody do kostela. (Vnitfiní úpravy popisovat nebudeme.) Tfiebav‰ak zdÛraznit, Ïe i pfies citelné zásahy do pÛvodní podoby klá‰terního kos-tela, zÛstaly zachovány jeho nûkdej‰í hmoty a základní proporce. Kosteli pfies bohatou barokní v˘zdobu neztratil v pÛdorysné dispozici, délce(86 m) a v˘‰ce lodi pÛvodní románsko-gotick˘ charakter.

Kdo byl architektem a stavitelem tûchto rozsáhl˘ch úprav, nevíme. Opat Si-laveck˘ z nedobré ekonomické situace nezjednal pro tento úãel osobu zvuã-ného jména, ale spokojil se zfiejmû s ménû zdatn˘mi, a tedy i levnûj‰ími silami.Z písemn˘ch pramenÛ víme, Ïe pfii pfiestavbû byl ãinn˘ olomouck˘ augustini-án, proslul˘ malífi Antonín Martin Lublinsk˘, kter˘ pr˘ „dûlal plány“. Po smrtiLublinského jiÏ musel postaãit jen domácí mnich ¤ehofi ·umick˘, jenÏ „rozu-mûl trochu tûmto vûcem“. Ze slohové kritiky lze barokizaci klá‰terního koste-la, zejména západního prÛãelí s vûÏemi, pfiisoudit pfiednímu architektu 2. polo-

viny 17. století na Moravû GiovanniPietro Tencalovi. Charakter

vnitfiních úprav nejvíceovlivnila dílna Bal-

dassare Fon-tana.

Obr. 115Rekonstrukce klá‰terníhoareálu na Velehradû: pÛvodnístav románského klá‰tera a stav po barokní pfiestavbû

BA

RO

KN

ÍA

KL

AS

ICIS

TN

ÍP

EV

NO

ST

NÍ

AR

CH

ITE

KT

UR

A

136

Olomouc, úplná bastionová barokní pevnostJednou z hlavních pfiíãin, proã se mûsto Olomouc 14. ãervna 1642 vzda-

lo ‰védské armádû generála Torstensona, bylo nedostateãné a po fiadu letzanedbávané opevnûní. Po osmi letech ‰védské okupace byl stav Olomoucevíce neÏ Ïalostn˘. I kdyÏ zprávy o stavu mûsta v roce 1650 se rÛzní, je jisté,Ïe ze 650 domÛ na pfiedmûstích nezÛstal ani jeden. Ze 625 domÛ ve mûstûbyla tfietina zcela zniãena a tfietina neobyvatelná. Podle jiné zprávy byloz uvedeného poãtu mûstsk˘ch domÛ obyvateln˘ch jen 145. Nelze se protodivit, Ïe císafisk˘ generál Raimund Montecuoli navrhoval Olomouc demolo-vat a jiÏ neobnovovat. Naproti tomu doporuãoval opevnit mûsto Uniãovs v˘hodnûj‰ími strategick˘mi podmínkami. Císafi Ferdinad III. v‰ak podle ji-ného návrhu vybral mezi hájiteln˘mi místy na Moravû také Olomouc a de-kretem z 15. záfií 1655 to také potvrdil.

Toto císafiské rozhodnutí lze povaÏovat za poãátek olomoucké baroknípevnosti. Vedle Olomouce mûlo b˘t ze státních prostfiedkÛ opevnûno Br-no se ·pilberkem, Jihlava, Uherské Hradi‰tû a hrad Helf‰t˘n. Prvním veli-telem olomoucké pevnosti jmenoval císafi plukovníka Locatella de Loca-telli, kter˘ se stal nejen vrchním velitelem, ale byl mu svûfien i vrchní

dohled nad v˘stavbou pevnosti. Pro-jekt pfiestavby olomouc-

kého opevnûní v ba-stionovou

Obr. 157PÛdorysnéschemaúplnébastionovépevnostiOlomouc

BA

RO

KN

ÍA

KL

AS

ICIS

TN

ÍP

EV

NO

ST

NÍ

AR

CH

ITE

KT

UR

A

137

pevnost vypracoval v roce 1658 polní mar‰álek Ludvík Raduit de Suches.Podle jeho návrhu bylo vybudováno pfied stfiedovûk˘m opevnûním s ba‰-tami ze 16. století nûkolik mohutn˘ch bastionÛ na severní a v˘chodnístranû mûsta. V 60. letech 17. století vyvolalo turecké nebezpeãí urãité ak-tivity také v Olomouci, ale po vítûzství u Vídnû v záfií 1683 fortifikaãnípráce definitivnû ustaly. Liknavost ve v˘stavbû olomoucké pevnosti pfiine-sla neblahé dÛsledky za válek o habsburské dûdictví po nastoupení MarieTerezie na rakousk˘ trÛn.

Prusk˘ král Friedrich II. bez vût‰ích problémÛ obsadil Slezsko a vojen-sky vyrazil proti Moravû. Dne 27. prosince 1741 byla v klá‰tefie Hradiskudojednána kapitulace olomoucké pevnosti. Po neúspû‰ném pruském oblé-hání Brna zaãátkem následujícího roku a mobilizaci rakousk˘ch vojen-sk˘ch sil na jiÏní Moravû museli Prusové narychlo v noci z 22. na 23. dubna1742 Olomouc opustit. Vratislavsk˘m mírem z 11. ãervna 1742 Rakouskoztratilo Dolní a Horní Slezsko (bez kníÏectví opavského a krnovskéhoa nûkolika dal‰ích men‰ích území) a Kladsko. Státní hranice se tím pováÏli-vû posunula na jih. Za tûchto nov˘ch okolností se Olomouc stala hraniãnívojenskou pevností.

V roce 1742 nechala Marie Terezie vyhotovit plán velkorysé pfiestavbypevnosti. Projekt vypracoval Ïenijní generál Petr Filip Bechade de Rochepi-ne, kter˘ krátce pfied tím budoval brnûnskou pevnost se ‰pilberskou citade-lou. Îenijní fieditel Rochepine vycházel sice z Vaubanova bastionovéhosystému, kter˘ v‰ak musel pfiizpÛsobit místním podmínkám. Ty byly v Olo-mouci o to sloÏitûj‰í, Ïe bylo tfieba respektovat stávající mûstské opevnûnívybudované po tfiicetileté válce. V˘stavbû pevnosti pfiedcházela sloÏitá pfií-prava. Bylo tfieba vykoupit mnoÏství pozemkÛ, zajistit materiálové zdrojei pracovní síly. S vlastní stavbou se zapoãalo asi v roce 1747 rozsáhl˘mizemními pracemi. Docházelo k pfiesunu obrovského mnoÏství zeminy. Najedné stranû se hloubily mohutné pfiíkopy a zemina se na druhé stranû vr‰i-la k vytvofiení souãástí pevnostního valu a koli‰tû. K obezdûní pevnostníchstaveb bylo zapotfiebí milionÛ cihel, které dodávaly cihelny zfiízené v okolípevnosti. Cihlové zdivo pevnostních staveb i objektÛ skladÛ a kasáren v zá-padní linii (tzv. vodní kasematy, jejichÏ jedna ãást je dodnes zachována me-zi ulicemi Pavelãákovou a Lafayettovou), bylo ponecháno v tzv. reÏné úpra-vû, tedy neomítané a pouze vyspárované. Stfiílny, fiímsy a dal‰í prvky bylyzhotovovány z kamene. Brány a pfiedbranní byly dokonce ozdobeny kame-nickou nebo ‰tukovou v˘zdobou.

V letech 1747–57 byla v Olomouci vybudována úplná bastionová pev-nost. Pfied severní a jihov˘chodní pevnostní linií bylo moÏno pomocí speci-álních opevnûn˘ch stavidel zatopit rozsáhlé území do vzdálenosti nejménû1 km od pevnosti. Vzhledem ke konfiguraci terénu byla nejzranitelnûj‰í zá-padní a jihozápadní linie opevnûní. Nedaleko odtud se totiÏ zvedaly dva

Obr. 158Detailzápadní linieolomouckébastionovépevnosti

MO

DE

RN

A–

AR

CH

ITE

KT

UR

A20

. ST

OL

ET

Í

189

Praha 2 – Nové Mûsto ã. p. 1981, Ra‰ínovo nábfieÏí 80, administrativní budo-va poji‰Èovny Nationale-Nederlanden, tzv. Tanãící dÛm

Na frekventované praÏské kfiiÏovatce proti Jiráskovu mostu vznikla v le-tech 1992–96 nová administrativní budova Nationale-Nederlanden, která sestala nejznámûj‰í a zároveÀ nejkontroverznûj‰í souãasnou architekturouv Praze. NároÏní dÛm byl postaven v proluce Ra‰ínova nábfieÏí a Jiráskovanámûstí, která vznikla pfii bombardování Prahy 14. února 1945. Zastavût tu-to plochu umoÏnily teprve spoleãenské zmûny po listopadu 1989. V roce

1990 probûhla jakási abstraktní soutûÏna stránkách odborného tisku, proto-Ïe dosud chybûl investor. NávrhypfiedloÏili Jan Línek, Vlado Miluniã

a Vít Máslo. Nejvût‰í pozornostvzbudily kresby Miluni-

ãovy (obr. 208),které silnû

ovlivnily pozdûj‰í definitivní fie-‰ení. Nová situace nastala kon-cem roku 1991, kdy na základûMiluniãova soutûÏního návrhukoupila pozemek holandská po-ji‰Èovací firma Nationale-Neder-landen Real estate. V ní pÛsobilMiluniãÛv pfiítel Pavel Koch,kter˘ u firmy prosadil tento zá-mûr a souãasnû pÛsobil pfii v˘-bûru projekãního partnera. Byljím v˘znamn˘ americk˘ archi-tekt polského pÛvodu Frank O.Gehry (PaÏout J., 1996, 15).

Obr. 208PÛvodní Miluniãova skicas tanãící dvojicí na nároÏíuvaÏovaného objektu

Obr. 207NároÏí tzv. Tanãícíhodomu v Praze