73DINGIR 3/2003

MEZINÁBO�ENSKÝ DIALOGZdenìk Vojtí�ek

Motivace ke vstupu do mezinábo�enského dialogu v zemi, která netrpí nábo-�enskými rozbroji, je rùzná: pro nìkoho je to touha po poznání jiné spirituality,jiný mù�e chtít pøedstavit vìøící jako tolerantní lidi, a tak vylep�it obraz nábo-�enství v oèích tìch, kdo je vidí pøedev�ím jako pøíèinu násilností. Pro nábo-�enské men�iny mù�e být vstup do dialogu pøíle�itostí ke zviditelnìnía zároveò vstupem mezi obecnì respektované nábo�enské skupiny. A nìkdosnad má na mysli budoucnost celého lidstva a vylep�ováním vztahù mezipøíslu�níky nábo�enství se pokou�í pracovat pro smíøení a pro pøedcházeníkonfliktù.

A� tak èi onak, mezinábo�enský dialog se od pøelomového chicagskéhokongresu svìtových nábo�enství v roce 1893 stále rychleji rozvíjí a roz�iøuje.Jeho hybateli jsou pøedev�ím køes�an�tí teologové a rozhodující impuls muposkytl II. vatikánský koncil øímskokatolické církve v letech 1962-1965. Dvìdùle�ité pasá�e z dokumentù koncilu ètenáø mù�e nalézt na 3. stranì obálky.

Zásadní vklad køes�anù do mezinábo�enského dialogu se odrá�í i v na�emèasopise. Kmenový èlánek napsal teolog a religionista Ivan �tampach podnázvem Mezinábo�enské vztahy. Stejný autor zkoumá v ponìkud star�í prácimo�nosti tzv. Abrahamovské ekumény, tedy svazku tøí monoteistických ná-bo�enství, která - snad také díky spoleènì respektované osobì Abrahama -jsou si zpravidla v mezinábo�enských rozhovorech nejblí�e.

Téma mezinábo�enských vztahù nemù�e pominout osobnost katolickéhoteologa Hanse Künga. V Dingiru o nìm referují protestanté: Pavel Ho�ek veshrnující studii Hans Küng a dialog nábo�enství a Pavel �íma ve zprávìz Tübingen a tamního Ekumenického institutu Hanse Künga. Nìkolik Kün-gových knih vy�lo i v èeských pøekladech a díky filozofu Karlu Flossovipùsobí Küngova nadace Svìtový étos také u nás.

Pluralitu postojù k mezinábo�enskému dialogu v rámci nejvìt�í køes�anskécírkve dokumentuje èlánek Køes�ané v dialogu C. V. Pospí�ila a jeden z hlasùtìch, kdo jsou Kritiètí k dialogu. V Dingiru tyto hlasy reprezentuje MichalSemín. Téma pak zavr�uje rozhovor s Tomá�em Halíkem, z nìho� - kromìjiného - prosvítá, �e z vnitrocírkevních i mezinábo�enských rozhovorù mù�eèlovìk vyjít S poøádnì odøenou kù�í.

Vìt�ina impulsù pro mezinábo�enský dialog sice vìt�inou pøichází z køes-�anství, ale ka�dá snaha by vy�la naprázdno bez odezvy na nekøes�anskéstranì. Se svými postoji k dialogu se proto na stránkách tohoto Dingirukrátce svìøují pøedstavitelé èeského judaismu a islámu Karol Sidon a VladimírSáòka. S podobnými otázkami byli osloveni i zástupci men�inových nábo-�enských skupin, které o dialogu, èi dokonce sjednocení nábo�enství èastohovoøí (unitáøi, bahá´isté, Jóga v denním �ivotì, munisté). Ze zástupcù odmítlvyjádøení pouze mluvèí Církve sjednocení (munistù), ov�em o postojích tétonábo�enské skupiny mù�eme být dostateènì informováni díky konferenci,kterou v srpnu v Praze poøádala pod názvem Svìt v bodì obratu. Stejnýspoleèný název mají i dva referáty z této konference, které pro Dingir napsalijeho redaktoøi Tomá� Novotný a Jiøí Koubek.

Zmínka o redaktorech pøipomíná je�tì jednu skuteènost, která by nemìlav editorialu chybìt: redakèní rada Dingiru je od nynìj�ka posílena o dvapouèené a výkonné pracovníky, kteøí se ji� nìkolikrát na stránkách èasopisuosvìdèili: Martina Koøínka a Milo�e Mrázka. Pøicházejí v dobì, kdy poèetpøedplatitelù stoupá a v redakci se dobøe pracuje. Vítejte na palubì!

n

MEZINÁBO�ENSKÝ DIALOG

PhDr. Zdenìk Vojtí�ek (*1963) je odborným asistentem na katedøe psychosociálních vìd Husitskéteologické fakulty UK, mluvèím Spoleènosti pro studium sekt a nových nábo�enských smìrù a �éfredak-torem Dingiru.

OBSAHMezinábo�enský dialog (Zdenìk Vojtí�ek) .......73

Fundamentalismus jinak (Ale� Prázný) ............74

Abrahamovská ekuména (Ivan �tampach) ......76

Zahranièí

Ekumenický institut Hanse Künga ............78

(Pavel �íma)

Summum bonum (Milo� Mrázek) ............79

Z domova

Svìt v bodì obratu ............81

(Tomá� Novotný / Jiøí Koubek)

Svìtový étos u nás (Karel Floss) ............83

Téma

Mezinábo�enské vztahy (Ivan �tampach) .......84

Hans Küng a dialog nábo�enství ............89

(Pavel Ho�ek)

Køes�ané v dialogu (Ctirad V. Pospí�il) ............93

Kritiètí k dialogu (Michal Semín) ............95

Rozhovor

S poøádnì odøenou kù�í ............97

(Pavel Ho�ek)

rozhovor s Tomá�em Halíkem

Info-servis ..........100

Recenze

O mesiá�ových pøevrácencích ..........102

(Prokop Reme�)

Potøebná pøíruèka s chybami ..........103

(Ivan �tampach)

Zprávy ..........104

Reflexe

Nový vìk není tak nový ..........105

(Andrea Hudáková)

Dopisy ..........107

74 DINGIR 3/2003

FUNDAMENTALISMUSJINAK

Hledání vlastního základu jako�to orientace ve svìtì a v dìjinách

Ale� Prázný

V souèasnosti se èasto hovoøí o fundamentalismu. Tento pojem se objevuje ve spojení s mnohýmioblastmi lidského pùsobení. Mluví se o fundamentalismu ekologickém, pedagogickém, politickém,scientistickém, ekonomickém a v neposlední øadì o fundamentalismu nábo�enském. - Toto zamy�le-ní nepojednává o konkrétních jednotlivých projevech fundamentalismu. Nepojednává ani o funda-mentalismu jako�to ideologickém systému, který v�dy ví, jak se to s námi a se svìtem má. Budespí�e polo�ena otázka, co je fundamentalismus v podstatì: Co je to fundamentalismus jako lidskýzpùsob vztahování se ke svìtu? Jak je mo�né fundamentalismus identifikovat právì jako�to funda-mentalismus? Tedy, co je kritériem fundamentalismu a èeho je fundamentalismus momentem?

FUNDAMENTALISMUSJINAK

Samotné slovo fundamentalismus etymo-logicky odkazuje k latinskému slovu funda-mentum - �základ�. Problém fundamenta-lismu nás pøivádí k problematice otázky pozákladu a k problematice na�eho vztahuk tomuto základu.

Tázání po fundamentuO jaký základ zde jde? Je to základ toto�nostismyslu na�eho �ivota a smyslu vìcí, s nimi�se setkáváme. Z takového základu pramenína�e identita; zpùsob, jakým si rozumíme.

Ka�dý èlovìk je ve svìtì nìjak zako-øenìn. První zpùsob na�eho zalo�ení je tìles-nost. Tìlo, kterým jsme spolu s tìlesnýmipotøebami konkrétnì (srostitì) úèastni v dì-ní, je na�í prvotní pøítomností v �ivlu svìta.Dále jsme zalo�eni tím, co mù�eme nazvatduchovním základem. To je zpùsob, jakýmrozumíme své tìlesnosti, své úloze, svémumístu mezi jinými tvory. Právì tak, jako ne-jsme schopni být ve svìtì jinak ne� tìles-nì, není mo�né vyøadit na�e duchovní zá-zemí. Tento ná� vzmach k sobì samým, kesvìtu, ke spoleèenství bytostí, tvorù a vìcí,je v�dy nìjak zalo�en a toto zalo�ení nenív�dy stejné. K tomuto zalo�ení nále�í pøed-poklady, které se skrývají a mají charaktersamozøejmosti.

V tázání je základ zpochybnìn; tzn.nenahlí�íme jej jako samozøejmý, jednouprov�dy daný, ale jako dìjinnì promìòujícíse svými tvary, jako nìco, co má svùj po-èátek a konec. Základ odhalujeme jako dìjin-ný. Nejde o to dr�et základ jako nemìnnétvary. Zpùsob �dr�ení� základu se nazývátradice (tradere - latinsky �pøedávat�). Tra-dice je tím, èím jsme spjati se svým základem,jakým zpùsobem o základ peèujeme (kultu-ra) a jak o nìm víme. Vìrnost základùm je

zároveò vìrností tradicím. Tradice je pøede-v�ím vìrností smyslu tradic, nikoli jejich uza-vøené formì. K tradicím se nelze vracet jakok vìci - k faktu, která se pouze uctívá, èidokonce zbo���uje, nýbr� jako k celkovésituaèní atmosféøe, je� má svou dìjinnoudynamiku se svými nároky. V tradici jde tedyo �cosi�, co se pøedává jako�to odkaz k zá-kladu.

Tázání po základu je zále�itostí velmistarou. Na rùzných úrovních na ni odpovídámýtus, nábo�enství, vìda i filosofie. Tázáníje neseno motivem rozumìt svému místu vesvìtì. Toto tázání usiluje o pravdivý náhled�ivotních základù. Pravda se v na�í my�len-kové tradici vá�e na pravdivé jedno, odtudi snaha o uni-verzální platnost jednoho zá-kladu (arché, princip, mono-teismus) v�e-ho. Základ je v této tradici základem vlád-noucím (idea, Bùh, bytí), proto je otázka pozákladu nejen kontemplací, ale té� otázkouinterpretace na�í moci (potence) a na�ichmo�ností. Tu se setkává hledání základus pedagogikou, etikou a politikou, v nich�jde o jeho praktickou interpretaci a aplikaci.

V pomíjivém toku událostí se základ jevíjako nadèasový, av�ak nikoli neèasový. Toznamená nadèasovì platný a platný právìve vztahu k èasovosti, jako nìco, co námpomáhá zvládat (ovládat) èas na�eho �ivo-ta.

Ka�dý vycházíme do svìta z jiného zá-kladu, z jiného fundamentu - z jinak kon-stituovaného domova (na�í jeskynì). Skrzetento základ, ve kterém jsme doma, vnímámesvìt, skrze tento základ ve svìtì potvrzu-jeme èi vyvracíme urèité hodnoty. Skrze tentozáklad rozumíme sami sobì a svìtu. A zdáse, �e svìtu nejsme s to rozumìt jinak ne�právì skrze tento ná� domovský základ,

kterým si v�dy nìjak (a� u� vìdomì èi ne-uvìdomìle) konstituujeme kosmos a jehoøád. Tímto na�ím zalo�ením se ke svìtuvztahujeme v�dy u� s nìjakým celkovýmnárokem. V tomto smyslu jsme ka�dý nìjaksamozøejmì fundován. Na�e anga�ovanostve svìtì pro nás proto není problémem.

Pro�ívaný fundamentProblémem se pro nás naopak stává jinézalo�ení druhého. To vnímáme tím více jakonesamozøejmé, èím více je jiné ne� na�e. Pro-blém fundamentalismu se objevuje teprvepøi setkání s jinakostí druhého, s jinakostíjeho pro�itkové roviny. Fundamentalistouv tomto smyslu je v�dy nìkdo jiný ne� my.V�dy je to ten jiný, kdo naru�uje samozøej-most na�eho svìta (závislého na na�em fun-damentu), v nìm� si pøirozenì v �ádném pøí-padì nerozumíme jako reprezentantùm fun-damentalismu. Fundamentalista je pro násten, pro koho platí jiná samozøejmost kos-mu, a tedy jiná samozøejmost a jiné zalo�eníhodnot. Jakákoli na�e výpovìï o funda-mentu jiných je zároveò výpovìdí o na�emfundamentu, o kterém vìt�inou nemámeproblematické vìdomí. Absolutizace funda-mentu a jeho nekritická fixace je obecnìvnímána jako fundamentalismus toho dru-hého - a v tomto smyslu je fundamentalis-mus pejorativním pojmem.

Problém fundamentalismu v obecnémpovìdomí se ukazuje být fenoménem vnìj�ídeskripce. Opomíjí se tu odli�nost vnitøníhorozumìní a pro�ívání. Jsou to v�dy ti druzí,kdo jiné nazývají fundamentalisty. Je tui podezøení, �e takové oznaèení je mocen-ským zámìrem; pojmenováním se projevu-je snaha ovládnout a �vyøe�it�, ale nikoliporozumìt. V této situaci se mohou skrý-

75DINGIR 3/2003

vat obavy z odli�ného rozumìní (xenofobie)a z odli�né interpretace svìta u druhého.

Dìjinné a nedìjinnéFundamentalismem nazýváme také takovýzpùsob vztahu ke svìtu, který �je zalo�en�nedìjinnì; napøíklad na základì víry v ab-solutní nábo�enské zjevení, jeho� poselstvíse pova�uje za nad-dìjinnì platné, a v tomtosvém absolutním �zalo�ení� je nedìjinné.Svoji legitimitu pova�uje za nadøazenìj�ílegitimitì jiných. Takovýto diskurs výluè-nosti se pak automaticky dostane do roz-poru se v�ím, co si rozumí právì dìjinnì.Problému fundamentalismu lze v tomto pøí-padì rozumìt jako konfliktu dìjinného (his-torického) a nedìjinného (ahistorického)rozumìní vlastní situaci, vlastnímu funda-mentu. V tomto smyslu je fundamentalismusneøe�itelný, proto�e je konfliktem dvou in-terpretaèních �ifer lidské existence.

V na�í dobì, která se ráda nazývá post-moderní, nabyl termín fundamentalismupejorativního významu právì vzhledemk svému totalitnímu nároku, který postrádáreflexi své totalitárnosti. Zvlá�tì francouz-ská filosofie vybízí k pluralitì svým po�a-davkem dekonstrukce celkù kvùli jejichmocenským intencím. Odli�nost je pak dánav rámci plurality stejnosti (plurality tého�),a tedy ztrácí význam jako�to singulárníodli�nost. Jakýkoli celkový nárok na svìtse ukazuje jako pøíli� troufalý, pøíli� prob-lematický. Tázání po základech je tématemdekonstrukce.1

Nebezpeèným momentem fundamenta-lismu mù�e být i jeho schopnost �fungo-vat� jako náhra�ka nedostaèivosti vlastníchkoøenù v moderním svìtì. Tento momentpøiná�í riziko instantního a rozhodnéhoodmítnutí jakéhokoli jiného pohledu na svìta jeho výkladu; ve�kerá síla se potom vìnujekonzervaci novì nabytých èi pouze restau-rovaných hodnot.

V tom, co se nazývá fundamentalismus,mù�eme spatøovat té� protest proti anonym-nímu spokojenému �ivotu moderní civili-zace, která se v mnohém uzavøela dìjinám,a tak snad vytvoøila pøedpoklady krize fun-damentalismu. Uzavøenost dìjinám je vlast-nì rezignací na interpretaci (smyslu?) dìjina svého místa v nich. Fundamentalismusjako konec dìjin, jako alternativa dìjin, jakorezignace na dìjiny. Proè? Snad kvùli stra-chu, �e bychom interpretací, tematizacía komunikací vlastních základù o nì mohlipøijít.

Fundamentalismus mù�eme mimo jinévnímat jako urèitý pohyb proti zplo��ování

a rozmìlòování hodnot, z nich�vyprchává �ivotní - dìjinotvorný ná-boj. Èím bude ono zplo��ování a roz-mìlòování hodnot na jedné stranì�fundamentalistiètìj�í�, tím více sebude objevovat touha po radikálnímnávratu k urèitým hodnotám a jejichradikální artikulaci. Ona artikulacebude v takové situaci v�dy vnímána�radikálnì�, �extrémnì� a snad �mili-tantnì�, nebo� fundamentalismusmìlkosti nebude schopen ve svémzaujetí reprodukcí stejného sly�et ji-nakost nároku druhých jiným zpù-sobem. V jistém smyslu je fundamen-talismus svádivým diskursem v rámcikomunikaèního monopolu tzv. éryprázdnoty celkového smyslu, kterýmje mo�né pro�ít svoji ohro�enou jina-kost. Paradoxnì tak fundamentalis-mus je i není tím, co na�i jinakostohro�uje, a proto se nedá jednoznaè-nì obecnì hodnotit jako dobrý èi zlý.

Fundamentalismus je pro násznamením pluralizace souèasnéstruktury svìta, která je støetem rùz-ných fundamentù a jejich hledání. Fenoménfundamentalismu je technicky neøe�itelný,nebo� jde o problém lidské niternosti, kteráse nìjak vymezuje vùèi dìjinám. Nabízí sesnaha rozumìt fundamentalismu dìjinnìjako hledání vlastního fundamentu, základu.Toto hledání fundamentu na�í niternostinese v�dy riziko, �e ustrne a stane se tota-lizující koncepcí pouze mého základu. V tom-to smyslu je ka�dý fundamentalismus v ne-bezpeèí, které pøedstavuje jeho uzavøenost,definitivnost, bytostná nekomunikativnost.Hledání vlastního základu se pak zvrátív hledání mocenské pøevahy a mù�e muto-vat v represivní  totalitní (a tedy nekomu-nikativní) systémy. Jde o to umìt rozli�itfundament jako zainteresované vidìní, jako�ivot z vlastních koøenù na jedné stranìa na druhé situaci, kdy chceme svými koøenyzastínit koøeny jiných. To se pak projevujezjednodu�enými nábo�enskými a politic-kými koncepty, které nejsou schopné tole-rance, a to jak pokud se týká porozumìnídruhému, tak nábo�enského cítìní druhých,nebo� pøitom nejde o vìc samu.

Fundament a váháníV ka�dodenním provozu je v�ak zároveòtøeba citlivé fixace urèitých postojù a roz-hodnutí. Fundamentalismus je tak nesenambivalencí mezi váháním a rozhodnutím.Jde o to, aby uèinìná rozhodnutí nebylaabsolutizována, ale mìla v�dy citlivý vztah

(odpovìdnost) k celkovým souvislostem.Pøi hledání vlastních koøenù je tedy v�dyriziko absolutizace tìchto vlastních koøenù,vlastního fundamentu a ztráty schopnostikomunikovat s jiným, který v�dy pøicházíodjinud. Hledání vlastního fundamentu jakovlastního koøene, zdroje identity, má smysltehdy, jestli�e jsme schopni jisté dìjinnéotevøenosti tak, �e nikdy pøesnì nevíme, jakdál v tom èi onom. Jestli�e své základynepova�ujeme za jednou prov�dy defini-tivnì urèené, nýbr� v ka�dé situaci v�dynovì dìjinnì uchopitelné - pak je mo�nésetkání s jiným. Ka�dé hledání se mù�e státtotalizující koncepcí svého základu, která sev�dy nakonec projeví jako neschopnosttolerance a respektu k jinakosti druhého.

n

Poznámka1 Zde pou�ívám pojem Derridova diskursu dekonstruk-

tivismu. Právì dekonstrukcí myslí Derrida tázání pozákladech (právních, politických aj.). Ptá se na pod-mínky, v nich� se konstituovaly a fixovaly urèité inter-pretaèní a legalizující diskursy. V tomto tázání se paktyto diskursy ukazují jako problematické. Toto tázánípo základech není ani fundamentalistické ani antifun-damentalistické. Dokonce se toto tázání nevzdává mo�-nosti problematizovat samo sebe jako�to tázání. Tímtodekonstruktivním tázáním po základech je mo�ná spra-vedlnost. Dekonstrukce je spravedlností, a proto nelzedekonstruovat dekonsrukci. Spravedlnost je tak nede-konstruovatelná, nebo� není konstrukcí, ale je zku�e-ností - aporií - nemo�ného.

Její fundament ji� existuje. Dosud se na nìj alenetá�e. Foto: archiv.

Mgr. Ale� Prázný (*1974) pøedná�í filosofii na katedøereligionistiky a filosofie Fakulty humanitních studiíUniverzity Pardubice.

76 DINGIR 3/2003

ABRAHAMOVSKÁEKUMÉNA

Pøíslu�níci judaismu, køes�anství a islámu tvoøí jádro pro rozhovor celého svìtového domu

Ivan �tampach

O ekumenismu se pùvodnì mluvilo, jen kdy� byla øeè o jednotlivých køes�anských církvích. �loo jednotu mezi nimi v podobì jejich plného vzájemného uznání, sdílení a spolupráce. Proto�e aleslovo samo naznaèuje, �e jde o spoleèný dùm (z øeckého oikos, �dùm�), mù�eme také myslet naekuménu mezi rùznými nábo�enstvími. Jako �idé, køes�ané a muslimové a s námi pøíslu�níci ostat-ních nábo�enství sdílíme spoleèný dùm, a� se nám to líbí nebo ne. Potøebujeme se uèit èinit ze svìta,do nìj� jsme postaveni, obyvatelný svìt.

ABRAHAMOVSKÁEKUMÉNA

Mezinábo�enská ekuména se od vnitro-køes�anských mezicírkevních vztahù li�í tím,�e v ní nejde o jednotu. Poèítá se s tím, �eka�dé ze zúèastnìných nábo�enství zùstáváplnì samo sebou. Jednotlivá nábo�enstvíse mohou mezi sebou lépe poznávat, tímodstraòovat pøedsudky a z nich plynoucínedùvìru a podílet se na spoleèné slu�bìlidem. Je ale také mo�né, aby se nábo�enstvíod sebe pouèila, pøijala podnìty a zaøadilado své praxe nìco, co objevila u jiných. Pro-tagonisté mezinábo�enských vztahù, napøí-klad køes�ané, rádi øíkají, �e díky pøátelskýmvztahùm se �idy a muslimy mohou být lep-�ími køes�any. A i to mù�e platit navzájem.

Myslíme-li na ekuménu tøí monoteistic-kých nábo�enství Západu, musíme si uvì-domit, �e nejde o vztahy institucí. �ádné

z tìchto nábo�enství jako celek není repre-zentováno jedinou institucí. �idovské obcemají znaènou míru autonomie, samostatnénejvy��í autority mají Sefardi a A�kenázové.Rùzné obce v Evropì a Americe pova�ujístanoviska vrcholných autorit judaismu zarùznì závazné. �e existuje mnoho køes�an-ských církví a �e ani taková instituce jakoSvìtová rada církví nereprezentuje celekkøes�anstva, ba dokonce ani jeho vìt�inu,je dostateènì známo. Islám se hned v po-èátcích rozdìlil na �í´itský a sunnitský smìr,pøièem� druhý ze smìrù, vìt�inový, ztratiltradièní nejvy��í autoritu definitivnì zá-nikem tureckého sultanátu roku 1922.

Skuteènými úèastníky ekumény jsoujednotlivá uskupení uvnitø v�ech tøí smìrù,nebo i jednotlivci nad�ení a kvalifikovaní

pro dialog. Ten se neode-hrává zdaleka jen v podobìoficiálních stykù. Dìje setaké v ka�dodenním sou�itíjednotlivcù, rodin a obcí.Jeho výrazem je také zpù-sob, jak se ká�e a uèí v jed-notlivých spoleèenstvích,a také literatura, která se ji-ným nábo�enstvím vìnuje.

Ji� pár desetiletí pro-bíhají rùzné praktické kon-takty mezi køes�any a �idy.Mnohem ménì se toho dìjemezi køes�any a muslimy.Muslimsko-�idovské vztahyjsou více ne� jiné pozna-menány politickými okol-nostmi, zejména palestin-skou otázkou. Tyto dvou-stranné vztahy jsou ale po-noøeny právì do abrahá-movské ekumény, do tøí-stranných vztahù mezi ná-

bo�enstvími, která se odvolávají na praotceAbrahama.

Judaismus, køes�anství a islám se set-kávají v �ir�ím okruhu spolu s jinými nábo-�enstvími. Jejich zaèínající spolupráce nemámít charakter spojenectví proti nìkomu tøetí-mu, napøíklad spojenectví monoteistickýchnábo�enství proti nábo�enstvím neteis-tickým (zejména buddhismu) èi polyteis-tickým. Nebylo by ��astné uzavírat pakttradièních nábo�enství proti novým, alter-nativním duchovním smìrùm. Dùvodem set-kávání a spolupráce nemá být ani odporproti nenábo�enským smìrùm. Svìtskýhumanismus by mìl být spí�e dal�ím spo-leèníkem v dialogu a ve slu�bì.

Výrazem tohoto zapojení abrahamov-ských nábo�enství do �ir�í souvislosti bylod zaèátku devadesátých let minulého sto-letí a je nadále pøedev�ím projekt Svìtovýétos inspirovaný nìmeckým teologem a re-ligionistou Hansem Küngem. �lo o studiumspoleèných etických hodnot a norem a cílemmá být prosazení lidskosti, trpìlivosti, sná-�enlivosti, respektu k �ivotu, cti a svébyt-nosti ka�dého èlovìka. Úèastníci tohotoprocesu se zavazují ke kultuøe bez násilí,která by byla naplnìna spravedlností a mí-rem. Výrazem spoleèné práce zástupcù ab-rahamovských a ostatních zúèastnìnýchnábo�enství byla kromì jiného série knihvìnovaná vztahùm køes�anství k nìkterýmnábo�enstvím. Tyto knihy sepsané Küngema spolupracovníky vy�ly v posledním dese-tiletí i v èe�tinì ve vydavatelství Vy�ehrad.

Významným výsledkem spolupráce bylParlament svìtových nábo�enství od 28.srpna do 4. záøí 1993 v Chicagu. Na jednáníse podílely desítky konzervativních i refor-movaných �idù, sunnitských i �í�itskýchmuslimù a køes�anù z rùzných církví. Poz-dìj�ím vyjádøením výsledkù studií a jednání

Abraham pøed oltáøem na ilustraci dìtské knihy holandskéhomalíøe Kees de Korta.

77DINGIR 3/2003

je Küngova kniha v èeské verzi pod názvemSvìtový étos pro politiku a hospodáøství.Souèástí spoleèného projektu je toti� sna-ha o spravedlivý sociální a hospodáøskýøád.

Speciálnì vztahùm tøí abrahamovskýchnábo�enství v tomto �ir�ím rámci se vìnujeKüngùv blízký spolupracovník Karl-JosefKuschel v knize Spor o Abraháma. Co �idy,køes�any a muslimy rozdìluje a co je spo-juje (Vy�ehrad, Praha 1997). Právì tato tøinábo�enství cítí ka�dé za sebe i spoleènìodpovìdnost za sociálnì etický aspekt ve-øejného �ivota. Je to souèást prorockéhoposlání zdùraznìného ve v�ech tøech smì-rech.

V Izraeli bylo na konci padesátých letzalo�eno Sdru�ení pro mezinábo�enskésetkávání (Intefaith Encounter Associa-tion, IEA). U jeho zrodu stál spolu se skupi-nou nad�encù teoretik a praktik dialoguv mnoha jeho podobách, �idovský filosofMartin Buber. Sdru�ení má dnes kolem �est-nácti set individuálních èlenù ze v�ech tøínábo�enství z Izraele i z rùzných jiných èástísvìta. IEA se nezabývá jen teologickýmiaspekty vztahù. Chce mezikulturními a mezi-nábo�enskými studiemi a rozhovory pøispí-vat k sou�ití národních a nábo�enskýchkomunit na Støedním Východì. Jeho cílemnení mí�ení kultur a nábo�enství, nýbr�vytváøení prostoru pro bezpeènou koexis-tenci a samostatný rozvoj v�ech tøí nábo-�enství a spolu s nimi také drúzù a bahá�istù.

IEA spolupracuje s podobnými organi-zacemi v jiných, zejména blízkovýchodníchzemích. Organizuje ka�doroènì Støedový-chodní abrahamovské fórum, konferencimladých lidí o mezikulturních a mezinábo-�enských otázkách. Dal�í formou jeho èin-nosti jsou víkendová setkání zamìøená najednotlivá témata jako modlitba, vzdìlání,proroci, svátky, Jeruzalém, Svatá zemì. IEApøispívá jako mimopolitická organizace zesvé strany k poøádání rùzných izraelsko-palestinských setkání, kde se diskutujeo praktických tématech ka�dodenního sou-�ití. Té� se organizují spoleèné náv�tìvy namístech významných pro nìkteré z nábo-�enství nebo tøeba pro v�echna tøi.

I uprostøed násilného konfliktu setkánípokraèují a snad tím pøispívají k jeho zmír-nìní nebo i budoucímu pøekonání. V posled-ních mìsících napøíklad probìhl v Nazaretustudijní den s tématem Rùzní a sobì rovní� Vstøíc humánní globalizaci. Hlavnímiøeèníky byli rabín David Bigman, �ejk HamedKiwan a katolický teolog (východního ritu)George Khoury. Pøed Vánoci se konalomezinábo�enské setkání �en s výkladem ra-madánu, chanuky a Vánoc a samozøejmìs diskusí.

Významné studijní a diskusní aktivitys praktickými dùsledky organizuje jordán-ský korunní princ Hassan bin Talal v am-mánském studijním centru otevøeném zájem-cùm ze v�ech tøí nábo�enství a z rùznýchzemí. Kontakt s ním navázala té� èeská na-dace Svìtový étos � centrum Prokopiosv Sázavì. Spoleènì s princem Philipem,vévodou z Edinburghu, organizoval jordán-ský princ v osmdesátých a devadesátých

Doc. ThDr. Ivan O. �tampach (*1946) je vedoucím ka-tedry religionistiky a filozofie na Fakultì humanitníchstudií Univerzity Pardubice.

SDÍLENÍ - mezinábo�enský dialog ,,zdola�

Jsme skupina vìøících lidí rùzných tradic, která usiluje o hledání hodnot spoleènýchna�im nábo�enstvím. Ve vzájemném dialogu jsme na�li nìkolik dobrých pøátel, se kterýmise rádi jednou za èas setkáváme, abychom lépe poznali na�e nábo�enská pojetía zku�enosti, spoleènì se modlili èi meditovali, nìkdy také uvaøili èi provedli nìjakourecesi. Mnì osobnì v�dycky takové setkání dalo pìkné pocity blízkosti s lidmi jinéhopøesvìdèení, nové pohledy na jejich i vlastní pojetí Boha, svìta anebo morálky, a takéocenìní vlastní tradice a chu� jít v ní dále a hloubìji.

Na zaèátku stála iniciativa Víta Machálka, Milo�e Mrázka, Muhammada Abbásea Martina Fárka. Setkávali jsme se od roku 1994 a dosti rychle jsme zaèali vyávatèasopis pro mezinábo�enský dialog s názvem Sdílení. Mìli jsme i jiné dost ambiciozníplány, ale nakonec jsme pøestali i s èasopisem. Není divu, tøi z nás tehdy studovalinároèné obory a také osobní i duchovní cesty si �ádaly své. Pøesto jsme zùstávalialespoò v pøátelském kontaktu. Setkávání se skupinkou zájemcù o dialog organizovalpo nejménì ètyøi roky Muhammad Abbás a Vít Machálek.

O�ivení nastalo na podzim v roce 2001, kdy jsme se se�li v brnìnském bytì VítaMachálka s novými tváøemi: Karimem Oumounakem z Al�íru a Kateøinou, Pavlou, Te-rezií a Honzou, tehdy studenty biskupského gymnázia v Brnì. Z brnìnských setkánímoc rád vzpomínám na sdílení oblíbené pasá�e z vlastního písma. Ka�dý pøeèetl nìjakýúryvek a øekl, co se mu na tom líbí, v èem je to pro nìj silné a inspirující. Oblíbenýmtématem do diskuse bylo mnoho�enství v islámu, kterou pøítomní muslimové koøenilidobrým humorem. Objevila se i témata hodnì kontroverzní, ale rùzné názory patøík vìci.Vít Machálek zalo�il i internetovou konferenci Sdílení. V souèasné dobì mámekontakt na podobnì zamìøenou skupinu a vìøíme, �e bude mo�né podnikat nìcospoleènì. Tímto také dìkuji dal�ím lidem, kteøí se pøíle�itostnì dialogu Sdílení úèastnilia nejsou zde jmenováni. Martin Fárek. Autor je vi�nuista.

V mezinábo�enském dialogu u nás

je patrnì nejviditelnìj�í Spoleènost køes�anù a �idù (SK�)díky kvalitnímu èasopisu �Zpravodaj SK��. PøedsedouSpoleènosti je Robert Øehák, místopøedsedou David Bier-not, �éfredaktorem èasopisu Ladislav Pur�l. Se Spoleènostíje mo�no se setkat na adrese Èajkovského 22, Praha 3,nebo na http://www.etf.cuni. cz/skz. Zdenìk Vojtí�ek

letech minulého století konzultace. Jejichvýsledkem je Etický kodex mezinárodníhoobchodu pro køes�any, muslimy a �idy.

V Èesku se zatím setkávali iniciativníjednotlivci ze v�ech tøí nábo�enství pouzev rámci �ir�ích setkání, jejich� organizováníse ujala Èeská køes�anská akademie v Praze.Poté, co jí organizovaná setkání ustala, sepokou�í o jejich obnovu pra�ské buddhis-tické centrum Lotus. Zástupce rùzných ná-bo�enství èasto zve na svá setkání organi-zace Jóga v denním �ivotì. Spolu s �idy,muslimy a køes�any bývají nìkdy pøítomnije�tì zástupci kr�novského hnutí jako�toindického nábo�enského smìru a buddhis-tiètí mni�i. Islám má u nás mezi domácímobyvatelstvem snad jen stovky pøíslu�níkù,èasto pøíslu�níkù smí�ených rodin. Mo�nái proto zatím nebylo bilaterální setkávánína pùdì Spoleènosti køes�anù a �idù do-plnìno o systematická setkání té� za úèastimuslimù. Je ale mo�né, �e peripetie politic-kého vývoje ve svìtì a diskuse o tomtovývoji u nás povedou i k pøíle�itostným tøí-stranným setkáváním zástupcù abrahamov-ských nábo�enství v na�em prostøedí,i kdy� by to jistì byl nepatrný pøíspìvekk jejich klidné a tvoøivé koexistenci. n

78 DINGIR 3/2003

EKUMENICKÝ INSTITUTHANSE KÜNGA

Institut pro ekumenické studium v Tübingen je �ivotním dílem významného katolického teologa

Pavel �íma

Dialog v katolické církvi, mezi køes�anskými konfesemi a mezi svìtovými nábo�enstvími je �ivotnímdílem teologa a religionisty Hanse Künga. Dìjiny Institutu pro ekumenické studium, který Küngzalo�il v Tübingen, mají tøi etapy.

EKUMENICKÝ INSTITUTHANSE KÜNGA

z a h r a n i è í

Logo ekumenického institutu znázoròující tøihlavní køes�anské tradice a jejich orientacipøesahující hranice církví.

1. fáze: 1964 - 1980Na Katolickou teologickou fakultu Eber-hard-Karls-Universität v Tübingen nastu-puje Hans Küng jako profesor fundamentál-ní teologie v roce 1960. O ètyøi roky pozdìjizakládá katedru dogmatické a ekumenickéteologie a zøizuje v rámci katolické fakultyInstitut pro ekumenické studium (Institutfür Ökumenische Forschung) a stává se je-ho prvním øeditelem.

Do roku 1980 se èinnost institutu zamì-øuje pøedev�ím na oblast dogmatiky a vnitro-køes�anskou ekuménu. V popøedí zájmu zdebyla témata umo�òující porozumìní mezicírkví katolickou a církvemi reformaèními -církev a církevní ustanovení, milost a ospra-vedlnìní, svátosti a bohoslu�ba, teologievýchodních církví, �ena a køes�anství a eku-menická teologie a teorie paradigmat.

Poèetné publikace zabývající se tìmitotématy vydává Hans Küng spoleènì s Jo-sephem Ratzingerem v øadì �Ekumenickéstudie�. Od roku 1978 je øada vydávána podnázvem �Ekumenická teologie� spoleènìs Eberhardem Jüngelem, Jürgenem Molt-mannem a Walterem Kasperem.

K rozvoji ekumenické spolupráce pøi-spìlo v roce 1971 i zalo�ení organizace �Ar-beitsgemeinschaft ökumenischer Univer-sitätsinstitute� a Evropské spoleènosti pro

ekumenické studium �Societas oecumeni-ca�, na kterém se ekumenický institut HanseKünga významnì podílel.1

2. fáze: 1980 - 1996- mimo katolickou fakultuNová situace nastává pro Hanse Küngaa ekumenický institut v roce 1980. V tomtoroce pape� Jan Pavel II. na základì tezízpochybòujících dogma o pape�ské ne-omylnosti ve vìcech víry a mravù (v knize�Unfehlbar? Eine Anfrage�) odebírá HansiKüngovi missio canonica, povolení vyuèo-vat jako katolický teolog. Katedra ekume-nické teologie i ekumenický institut jsouz katolické fakulty vylouèeny a existují na-dále jako nezávislý ústav v rámci univerzi-ty.

Práce institutu se dále vìnuje oblastiekumenické teologie, ale k tomu pøibývái oblast vztahu k jiným nábo�enstvím a pro-blémy kultury a duchovní situace souèas-né doby. Hlavním a asi nejznámnìj�ím pro-jektem tohoto období je od roku 1990 pro-jekt �Svìtový étos� (Weltethos),2 vycháze-jící ze základního pøesvìdèení, �e1. není mo�ný mír mezi národy bez mírumezi nábo�enstvími;2. není mo�ný mír mezi nábo�enstvími bezmezinábo�enského dialogu;3. není mo�ný mezinábo�enský dialog bezdùkladného studia jednotlivých nábo�en-ství.

V roce 1995 vzniká na základì tohotoprojetku nadace Weltethos (Stiftung Welt-ethos) vedená Hansem Küngem, která pod-

poruje projekty a iniciativy souvisejícís my�lenkou svìtového étosu.3

3. fáze: od roku 1996- zpìtné zaèlenìní do katolické fakulty

Dal�ím pøelomem v dìjinách ekumenic-kého institutu je rok 1996, kdy je Hans Küngemeritován a opou�tí místo øeditele institu-tu. I nadále v�ak zùstává øeditelem na insti-tutu nezávislé nadace Weltethos. Díky ji�døíve zapoèatým jednáním je institut opìtzaèlenìn do Katolické teologické fakultya novým øeditelem se stává prof. BerndJochen Hilberath pùsobící rovnì� na kated-øe dogmatické teologie a dìjin dogmatu. Jehospolupracovníky na institutu jsou prof. UrsBaumann a prof. Karl-Josef Kuschel.

V rámci nové orientace institutu vznika-jí i nové projekty a dále se rozvíjí spoluprá-ce s církevními a univerzitními institucemi.

Projekty vedené B. J. Hilberathem:- Teologický komentáø ke 2. vatikánské-

mu koncilu- Communio- Komunikativní theologie

Projekty vedené K.-J. Kuschelem:- Literatura a svìtová nábo�enství- Køes�anská víra v rozhovoru s �idov-

stvím a islámem

Projekty vedené U. Baumannem:- Dialog v konkrétní praxi- Nový obraz svìta - teologie v rozhovoru

s fyzikou, biologií, psychologií a socio-logií

Z prohlá�ení Katolické teologické fakulty v Tübingen ze dne 11. února 1996

�Hans Küng rozvíjel své teze a otázky v�dy na základì katolické konfese a církve�Poté, co kvùli emeritování Hanse Künga vznikla zcela nová situace, prosíme církevníinstance, obzvlá�tì biskupa diecéze Rottenburt-Stuttgart, pana dr. Waltera Kaspera,a øímskou Kongregaci pro víru, aby novì zhodnotily souèasnou situaci. My jakoKatolická teologická fakulta po�adujeme plnou rehabilitaci Hanse Künga jakokatolického teologa.�

79DINGIR 3/2003

SUMMUMBONUM

z a h r a n i è í

- Feministická hermeneutika a feminis-tická teologie

- Víra lidu a køes�anství - projekt Credo

Ke vzniku poslednì uvedeného projek-tu dal podnìt Hans Küng svou knihou Cre-do - Apo�tolské vyznání víry vylo�eno sou-èasníkùm z roku 1992. Cílem projektu je zjis-tit, v co lidé vìøí, kdy� øíkají, �e vìøí. Zá-kladem práce byla analýza asi 2000 vlast-ních vyznání víry, které zaslali ètenáøi doredakce èasopisu �Publik Forum�, s cílemodpovìdìt na tøi základní otázky:1. jaká témata popøípadì obsahy víry dneskøes�ané uvádìjí, kdy� chtìjí øíci, v co vìøí?2. jaké obrazy Boha, metafory a symbolyse pou�ívají pro vyjádøení zku�enosti trans-cendence?3. existují v jazyce dne�ních køes�anù spo-leèné prvky, které by mohly poukazovat navnik nových forem komunikace v oblastispirituality a teologie?

Nejnovìj�ím produktem ekumenickéhoinstitutu je publikace �Abendsmahlgemein-schat ist möglich - Thesen zur Eucharisti-schen Gastfreundschaft�, vydaná v dubnu2003 spoleènì s Centre d´Études Oecumé-niques ve Straßburgu (luteránské církve)a s Konfessionskundliches Institut v Ben-sheim (evangelické církve v Nìmecku).

Obsahem publikace je sedm tezí s ko-mentáøi, které tvrdí, �e spoleèné slaveníVeèeøe Pánì mezi køes�any rùzných konfesíje mo�né. I kdy� to není v publikaci uvede-no, domnívám se, �e se jedná o zøejmou reak-ci na nejnovìj�í encykliku Ecclesia de eu-charistia, která právì pøipomíná, �e totomo�né není. n

Poznámky1 Výsledky práce z tohoto období jsou napø. knihy �Gott

und das Leid� (1967), �Die Kirche� (1967), �Mensch-werdung Gottes - Eine Einführung in Hegels theologi-sches Denken als Prolegomena zu einer künftigen Chris-tologie� (1970), �Unfehlbar? Eine Anfrage� (1970),�Was ist Kirche?� (1970), �Wozu Priester? Eine Hilfe�(1971) �Christ sein� (1974), �20 Thesen zum Christ-sein� (1975), �Gottesdienst - warum?� (1976), �Exis-tiert Gott?� (1978), �24 Thesen zur Gottesfrage� (1979).

2 Publikace vycházející z tohoto projektu jsou napø.�Projekt Weltethos� (1990), �Weltfrieden durch Reli-gionsfrieden� (1993), �Erklärung zum Weltethos�(1993), �Weltethos für Weltpolitik und Weltwirtschaft�(1997), �Wissenschaft und Weltethos� (1998).

3 Dal�ími publikacemi z tohoto období jsou napø: �DasJudentum� (1981), �Ewiges Leben?� (1982), �Chris-tentum und Weltreligionen� (1984), �Katholische Kir-che - wohin?� (1986), �Theologie im Aufbruch� (1987),�Christentum und Chinesische Religion� (1988), �Cre-do� (1992), �Das Christentum - Wesen und Geschich-te� (1994), �Menschwürdig sterben� (1995).

PodìkováníPetøe Skálové, asistentce profesora Baumanna, za poskytnutínejnovìj�ích informací o práci ekumenického institutu.

Pavel �íma (*1974) je studentem Evangelické teologic-ké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

V�echna nábo�enství jsou správná, to na�e je nejvy��í

Milo� Mrázek

Salt Lake City je proslavené nejen nedávnou olympiádou, ale mno-hem døíve svou specifickou, na americké pomìry unikátní, reli-giozitou. Je to hlavní mìsto státu, který je od svých poèátkù a� dosouèasnosti vytváøen jednou výraznou denominací � Církví Je�í�eKrista Svatých Posledních dnù (mormony). Pøesto má Utah a zvlá�tìSalt Lake City daleko k nábo�enské uniformitì. I zde naleznemenábo�enskou scénu, která je stále pestøej�í. Pùsobí zde samozøej-mì rùzné køes�anské denominace èi jiná svìtová nábo�enství, alesetkáme se i s novým èi alternativním nábo�enstvím, které má svùjzrod a své centrum právì zde. Je nazváno SUMMUM.

SUMMUMBONUM

Na poli tzv. hnutí New Age je pomìrnì tì�képøijít s nìèím, co by jednu skupinu nìjakvýraznì odli�ilo od jiných. Nicménì vzhle-dem k tomu, �e v oblasti této nábo�enskésubkultury je potøeba chovat se maximálnìtr�nì, je tøeba se o originalitu maximálnì sna-�it. Zda je tato tr�ní logika i za nápadem, sekterým pøi�la skupina Summum, mù�e po-soudit ka�dý, kdo se s ní setká.

ZjeveníZaèalo to pøed více ne� ètvrt stoletím. V roce1975 Claude Nowell, mana�er dodavatelskéfirmy a duchovní mormonské církve, zaèalmít - v dobì svých vá�ných osobních pro-blémù, jak sám uvádí - vize. Ty ho pøe-svìdèily, �e byl vyvolen ke speciálnímuúkolu tìmi, které nazývá Nejvy��í bytosti(�Summum Individuals�) èi Nebeské byto-sti a kteøí se sami identifikovali jako egypt-�tí bohové. Tyto bytosti dovedly jehoducha do budovy ve tvaru egyptské pyra-midy a zasvìtili jej do základních tajemstvífungování vesmíru a lidského �ivota.

Jak Nowell (který od Bytostí obdr�eljméno Summum Bonum Amon/Amen Ra)vypravuje, mìl nejdøíve tendenci tentoprvotní zá�itek skrývat, nicménì pozdìji sepøece jen zaèal svìøovat svým pøátelùm. Nì-kteøí z nich uvìøili, �e Nowell je skuteènì vestyku s vy��ími bytostmi. A s nimi vytvoøilorganizaci, kterou nazval nikoliv egyptským,ale latinským slovem Summum (�to nej-vy��í�). Dnes se k ní podle jejích údajù hlásívíce ne� 200 tisíc lidí po celém svìtì.

Uèení a praxeZmínil jsem se, �e Summum pøi�lo s nìèím

originálním. To se ov�em netýká jeho uèení.Jde o intelektuálnì nenároènou filozofiia módní radikálnì relativistickou etiku,s jakou se setkáme i v jiných skupinách,øazených do proudu New Age. Kdo listujepublikacemi Summum, odhaluje tajemstvípoèátku vzniku vesmíru, putování lidskédu�e v nìm, dozvídá se o vy��ích bytostech,které zasvìcují vybrané jedince do tìchtotajemství atd.

Summum se nepova�uje za zcela novénábo�enství, ale za obnovení dávné du-chovní tradice, je� prochází v�emi nábo�en-skými tradicemi, ale které své specificképodoby nabralo právì v nábo�enství egypt-ském. Pøi meditacích se mù�e èíst z  Bible,Bhagavadgíty, Knihy Mormon (pamatujme,�e jsme v Utahu) ale tøeba i z Osha, proto�e�v�echny tyto knihy jsou o tom samém�.Nicménì tyto texty stoupenci hnutí nechá-pou jako bo�ská zjevení, ale jako knihy, kterénapsali lidé s urèitou duchovní zku�eností.A o získání vlastní duchovní zku�enostipodle vyznavaèù Summum jde pøedev�ím.�Nevìøte, ale získávejte zku�enost.� To jeèastý pokyn pro praktikující tohoto nábo-�enství.

Hlavním prostøedkem pro získání du-chovních zku�eností jsou meditace. Zakla-datel tohoto hnutí vypracoval nìkolik me-ditaèních technik a zdá se, �e nejvíce je hrdýna �Meditaci sexuální extáze�. Dozvídámese, �e skrze sex èlovìk mù�e souznít s ryt-mem vesmíru, jeliko� i on vzniká z �kopu-lace Velkých protikladù�. Extáze pak je �stavjednoty s Bohem�. Teï u� nepøekvapí, �ese mezi vý�e uvedenou meditaèní literaturouobjevil i Osho. I kdy� - alespoò vnìj�ímu

80 DINGIR 3/2003

upozornìní, �e na svatou pùdu nesmívstoupit nikdo s jakoukoliv zbraní.

Zájem o pyramidy je ov�em spoleènýmnohým alternativním nábo�enstvím, ne-jen tìm tzv. esoterickým (vzpomeòme na-pøíklad na zednáøskou symboliku jedno-dolarové bankovky). Pamatujeme napøíkladna zakladatele spoleènosti svìdkù Jeho-vových Russela, který podle pyramid vy-poèítával datum konce svìta. V mnohýchsmìrech New Age se hovoøí o léèivé sílepyramid díky údajným specifickým vibra-cím.

Ale pyramidy byly pøedev�ím hrobka-mi, v nich� odpoèívala mumifikovaná tìlabo�ských faraónù. K pyramidám patøí mu-mie a Summum chce být ve svém návratuk egyptskému nábo�enství (resp. ve svésnaze nabídnout nábo�enskému trhu sku-teènì nìco originálního) dùsledné. Zhrubaod poloviny osmdesátých let zavádí do svéduchovní praxe mumifikování, je� má du�ièlovìka, ale i zvíøete pomoci pøi pøechodudo jiné duchovní dimenze.

Summum má u� nìkolik �objednávek�na mumifikaci. Experimentálnì u� tato skupi-na provedla nìkolik lidských mumifikací,av�ak nikdo ze ètrnácti set lidí, kteøí si tentoponìkud extravagantní zpùsob posledníhopøechodového rituálu podle údajù hnutí ob-jednali (a pøesvìdèili své rodinné pøíslu�-níky, proto�e to si Summum klade jako pod-mínku), zatím nezesnul. Proto se v pyramidìs �ádnou skuteènou mumií zatím nesetkáme.Tedy s �ádnou lidskou. Zvíøecích bronzo-vých mumií domácích mazlíèkù je zde hnednìkolik.

Mumifikace v�ak není jen zachovávánítìlesné schránky, ale i genetické informace,která takto mù�e být kdykoliv vyvolána.Summum patøí k organizacím, které oficiál-nì podporují experimenty s klonováním èlo-vìka (nejznámìj�í takovou organizací jsouraëliáni). V Summum je tato podpora v kon-textu eugenického programu, tedy mezi sna-hami o vytvoøení dokonalej�ího èlovìka.

Bronzové mumie psa a koèky spolu se so�-kou Buddhy v pyramidì Summum.

Foto: Milo� Mrázek.

Bo�í orákulum

�Jsem zobrazován jako mu�, zatímco jiní mne vidí jako �enu. Jsem oznaèován jako Nica jsem nazýván jako Ve�kerá Mo�nost. Mám mnoho jmen � elohim, jahve, je�í�, kristus,vi�nu, brahma, alláh, �ekína, buddha, osho, zenový mistr, velký bílý duch. A jednoz nejpopulárnìj�ích jmen je BÙH. Já je mám rád v�echny, jeliko� v�echny jsem, jak víte,vytvoøil já. A nyní máte �anci zeptat se mne skrze tento portál, skrze mé orákulum.

Já jsem,JÁ JSEM �ivý,JÁ JSEM a pøicházím,JÁ JSEM SUMMUM BONUM � AMEN.�

Z úvodních slov internetové stránky otázek a odpovìdí Summum Bonum Amen Ra.

pozorovateli - je zdùraznìno, �e pøedpo-kladem této soukromé praxe �pro pokroèi-lé� je pevný monogamní svazek, který mábýt touto meditací prohlouben. V kontexturelativistického morálního kréda (�Neexis-tuje nejvy��í dobro ... v�e je výsledkem pro-tikladù�) ale zní tento morální po�adavekponìkud podezøele.

Souèástí veøejných meditaèních setkáníje pøijímání posvátného vinného nektaru,který pro�el procesem �transsubstanciace�(skuteènì je pou�it pojem z katolické sakra-mentologie), tedy �pøemìna obyèejných lá-tek v �ivé poznání�.

Pyramida a mumieZatím jsme tedy nenalezli nic originálního.Co ale meditovat ve skuteèné pyramidì se-stavené podle vzoru pyramid egyptskýcha podle návodu Nebeských bytostí? Sum-mum Bonum Amon (èi Amen) Ra v okrajo-vé èásti Salt Lake City vybudoval hned dvì:jednu men�í (vysokou nìco málo pøes 2 m)a druhou asi trojnásobnou a  nechal je vy-zdobit egyptským hieroglyfy, kopií Tutan-chámova sarkofágu, ale také nìkolika so�ka-mi Buddhy.

Proè právì Buddhy? �Vá�íme si v�echnábo�enských vùdcù, ale Buddhy si cenímezvlá�tì, proto�e byl nejvìt�í pacifista�, do-zvíte se, kdy� takovou otázku polo�íte. Opacifistickém postoji stoupencù Summumje novì pøíchozí informován hned pøi vstu-pu na pozemek hnutí. Na vrátkách je toti�

Spojuje tedy, jak Summum samo øíká, sta-rou moudrost a moderní vìdu.

V Summum se setkáme s tím, co je propostmoderní americkou nábo�enskou scénutypické - s vyhýbáním se oznaèení �nábo-�enství� ve prospìch �spirituality� èi �filo-zofie�. �Pøesto�e jsme úøednì registrovánijako nezisková nábo�enská organizace, jsmespí�e filozofickou organizací, a proto jsmeotevøeni pro pøíslu�níky jiných nábo�en-ství,� øíká v rozhovoru jeden z pøedstavitelù.Tak se v centrální skupinì v Salt Lake Citysetkáme i s nìkolika (formálními) èleny mor-monské církve.

Nábo�enství, nebo obchod?O tom, �e jde o neziskovou nábo�enskouorganizaci, tj. organizaci s daòovými výjim-kami, zapochybujeme, kdy� si napø. na in-ternetových stránkách hnutí nalistujeme�ceník slu�eb�. Jsou zde rozepsány jednot-livé polo�ky, které je za mumifikaci potøebazaplatit. Celková cena mumifikace maléhozvíøátka pøijde na pouhé ètyøi tisíce dolarù,mumifikace èlovìka na více ne� sedmdesáttisíc. Za vlastní mumifikaci by si èlovìl mìlèást této vysoké sumy zaplatit dopøedu.Vzhledem k tomu, �e Summum nyní regis-truje více ne� tisícovku zájemcù o mumifika-ci, tedy mo�ná nejde o uplatnìní jen na trhunábo�enském...

Nezvedené dítì mormonské církve?V mormonském Salt Lake City je Summumnábo�enskou minoritou, kterou náv�tìvníki pøes atraktivnost architektury posvátnýchstaveb spí�e pøehlédne. Nicménì se mù�e-me ptát, zda takové excentrické hnutí nemáse svým mateøským nábo�enským prostøe-dím pøece jen nìco spoleèného.

Nìkteré podobnosti mezi mormonstvíma Summum se zdají být jasné. Zaprvé je topoèáteèní zjevení, které zakladatele instruo-valo k opu�tìní etablovaného nábo�enstvía k zalo�ení nábo�enství nového. V oboupøípadech má zakladatel mo�nost promlou-

z a h r a n i è í

81DINGIR 3/2003

SVÌTV BODÌ OBRATU

Pyramida Summum v Salt Lake City. Foto: Milo� Mrázek.

Mgr. Milo� Mrázek (*1974) vystudoval psychosociálnívìdy, teologii a religionistiku na Husitské teologickéfakultì a religionistiku na Filozofické fakultì Univerzi-ty Karlovy v Praze. Je uèitelem na støední �kole.

vat s bo�skou autoritou. Ale zatímco v pøí-padì zakladatele mormonù Josepha Smithe�lo o zjevení, �e v�echna nábo�enství jsou�patná a �e je tøeba zalo�it církev novou,typické postmoderní zjevení Nowelovinaopak hovoøí o tom, �e v�echna nábo�en-ství jsou správná, by� to jeho je �summum�(tedy nejvy��í).

Zadruhé je to technika onoho zjevení.V obou pøípadech hrály roli �tajemné krys-taly�, které Nowell stejnì jako Smith identi-fikuje jako Urim a Thummim z biblické knihyExodus. Pøi setkání s touto doktrínou mù�evnìj�í pozorovatel pojmout podezøení, �ecelé Summum je pouze �ertováním na úèetmormonù.

A nakonec je to výsledek zjevení. Teore-ticky výsledkem nebylo zalo�ení novéhonábo�enství, ale obnovení èi znovuzalo�ení.Ústøedním pojmem mormonské teologie je�restauration� - znovuzbudování prvotníkøes�anské církve, která v prùbìhu staletíúdajnì zcela vymizela, stejnì jako znovu-vybudování kmenù izraelských kolem nové-ho jeruzalémského chrámu v Salt Lake City.Summum je svými stoupenci prezentovánojako obnovené staré univerzální nábo�en-ství, které po dlouhou dobu existovalo podrou�kou rùzných nábo�enských tradic, a�bylo docela zapomenuto.

O pøátelských vztazích mezi mormon-skou vìt�inou a men�inou v Summum v�aknemù�e být ani øeè. Hnutí Summum se mno-hokrát z nejrùznìj�ích dùvodù dostalo dokonfliktu s uta�skými úøady. Nìkteré mìlyi soudní dohru. Jeden konflikt nastal napø.ohlednì u�ívání posvátného nektaru (vína),které se støetlo s pomìrnì pøísnými uta�-skými pøedpisy o distribuci alkoholu. V sou-vislosti s tím se Summum muselo zaregis-trovat jako firma vyrábìjící alkohol. Nicménìv oèích pøísných mormonských abstinentùstoupenci Summum zùstávají zvrhlíky a pi-jany. Mormoni se proto zdráhají spoluprácenapø. na humanitárních aktivitách, ke kterýmse Summum pøihlásilo.

Èlenové Summum zase stát Utah pro-hla�ují za nedemokratickou mormonskouteokracii. Dokonce si stì�ují na to, �e jimpolicie bránila v misionáøské èinnosti, èi najiné pøípady diskrimainace. A� u� jsou tatoobvinìní pravdivá èi pøehnaná, opìt námto mù�e pøipomenout poèátky mormonis-mu, jeho� stoupenci se dostali do konfliktuse svým okolím také kvùli obvinìním z ne-mravnosti.

Nicménì ani Summum není bezbrannéve svém boji za prosazení. Na nìkolikamístech v Utahu se pokusilo na obecní pùdì

vztyèit monument shrnující jeho uèení (tzv.Sedm aforismù). Uta�ské úøady se protitomu v�dy postavily a nìkde radìji obìtova-ly monumenty s Desaterem pøikázání. Ad-vokátùm Summum se toti� podaøilo prosa-dit, �e existence mormonských monumentùje v rozporu s nábo�enskou neutralitou stá-tu, jestli�e úøady neumo�ní stejná práva naveøejnou prezentaciv�em nábo�enským sku-pinám bez rozdílu. StátUtah a mìsto Salt LakeCity je rozhodnì velmizvlá�tní místo.

nPrameny

1 Vlastní internetové stránkySummum: www.summum.org.

2 Hannah Wolfson:�It´s a Wrap�, ABC News,27. 6. 2000, online http://www.rickross.com/reference/general/general237.html.

3 A. Perkins: �Summite Sum-mary�, Coast News, datumnezji�tìno, online http://www. coastnews.com/sf/summum.htm.

4 �Utah Ten Commandments Monuments to Move�, 12.7.2003, online http://atheism.about.com/b/a/007161.htm.

5 Osobní diskuse se èleny.

z d o m o v a

Ta by mìla být reprezentativním orgánemnábo�enských pøedstavitelù co nejvìt�íhopoètu nábo�enství z celého svìta. Svýmspecifickým zamìøením by mìla pomoci øe�itnejrùznìj�í lokální konflikty a pøispìt takk �íøení míru.

Tak byl i v pra�ském pìtihvìzdièkovémhotelu Praha 20. srpna uspoøádán semináøna podporu této my�lenky. Na semináøi sepodílela veliká �kála osobností: celé jednáníbylo zahájeno vystoupením pana poslanceKohlíèka (KSÈM), jen� se právì vrátil z ji-hokorejského Soulu, kde se zúèastnil (spo-lu s evangelickým faráøem dr. Hromádkou)na semináøi pøipravujícím dokumenty pod-

porující tuto iniciativu Rev. Son-MjongMuna. K úèastníkùm promluvili i dal�ípøíznivci munistického hnutí, jako napø.prodìkan Fakulty jaderné a fyzikálnì-in�e-nýrské ÈVUT prof. Milan Kálal nebo spi-sovatel Jan Bene�. Hlavní postavou semi-náøe v�ak byl bezesporu Rev. Takenori Ha-shimoto, viceprezident evropské poboèkyMezinábo�enské a mezinárodní federace zasvìtový mír. Ten také pøeèetl hlavní projevsemináøe. K dal�ím významným øeèníkùmpatøili napø. prezident Federace rodin za svì-tový mír a sjednocení v ÈR Mgr. Martin

Pøíznivci Son-Mjong Muna uspoøádali dal�í konferenci

Tomá� Novotný / Jiøí Koubek

Mezinábo�enská a mezinárodní federace za svìtový mír (Interreli-gious and International Federation for World Peace) je jednou z ne-sèetných organizací, které zalo�il korejský nábo�enský vùdce Rev.Son-Mjong Mun. A právì tato organizace zorganizovala v srpnu2003 na mnohých místech svìta semináøe s jediným zámìrem: pod-poøit návrh reverenda Muna a jeho man�elky na zøízení Mezinábo-�enské rady v OSN.

SVÌTV BODÌ OBRATU

ð Dokonèení na následující stranì.

82 DINGIR 3/2003

zájem, mù�e dostat certifikát. Pøipravili jsmepouze ètyøi reprezentativní.�

Reverendem Munem a jeho �enou bylirozpoznáni jako velvyslanci míru z Èeskérepubliky had�i Roman Raczynski, faráøMiroslav Matou�, jeho man�elka JarmilaMatou�ová a paní Magda Pýchová. Násle-dovala krátká porada organizátorù. Slovase opìt ujal dr. Lajda: �Pøineseme dal�í cer-tifikáty a já kdo bude mít zájem, tomu jejpo�leme po�tou, souhlasíte?� Po dal�í krát-ké poradì pøi�la dal�í zmìna: �Ti kteøí bu-dou mít zájem, a� zanechají kontakt v re-cepci,� oznámil koneènou verzi dr. Lajda.

Po tomto pøedání-nepøedání certifikátùnásledovalo pøeètení deklarace èerstvì dele-govanou ambasadarkou míru Magdou Pý-chovou. Pak byli úèastníci vyzváni, aby de-klaraci podepsali. Vìt�ina tak - za dopro-vodu �ivé cimbálové hudby - uèinila. nJiøí Koubek

z d o m o v a

Slezák nebo prezident Fóra za nábo�enskousvobodu z Rakouska Rev. Petr Zöhrer.

Pozvána byla ale i celá øada zástupcùnejrùznìj�ích spoleèenských organizací a�po zástupce Spoleènosti pro studium sekta nových nábo�enských hnutí. Na závìr ce-lodenního jednání byli úèastníci moderá-torem celé akce dr. Jurajem Lajdou vyzvánik podepsání Prohlá�ení na podporu zalo�eníMezinábo�enské rady v OSN a vyhlá�eníroku 2004 Mezinárodním rokem pro mezi-nábo�enskou spolupráci za mír a bez-peènost.

Úèastníkùm bylo té� nabídnuto stát setzv. velvyslanci míru z povìøení Rev. Muna.Tak se stal tento semináø dal�ím doklademneutuchající invence a aktivity tohoto ji�dvaaosmdesátiletého mu�e a jeho vyzna-vaèù. nTomá� Novotný

Pøedná�ková èást semináøe byla ukonèenaasi ètvrthodinovou videoprezentací u pøí-le�itosti 20. výroèí zalo�ení novin �TheWashington Times�, které se naplnilo v roce2002. Po skonèení této prezentace se mikro-fonu ujal opìt dr. Juraj Lajda, který pøistoupilk ohlá�eným závìreèným bodùm programu.Bylo to jednak jmenování velvyslancù mírua jednak signatace spoleèného prohlá�ení.

Plánované jmenování ambasadorù mírubylo ov�em ponìkud rozpaèité: dr. Lajda nej-prve sdìlil, jaké by ambasador míru mìl mítvlastnosti: �Ambasador míru je èlovìk, kterýusiluje o vytvoøení míru ve svìtì, má býtpøíkladem pro jiné, chce praktikovat ideály,o kterých se dnes mluvilo, to znamená: uni-verzální morální hodnoty, kvalitní rodinný�ivot, mezinábo�enská spolupráce, mezi-národní harmonie, obnova OSN, zodpovìd-né sdìlovací prostøedky, pøekraèování ra-sových, nábo�enských a národních bariér.Pokud vás tyto zásady oslovily, bude pronás ctí vám tyto certifikáty pøedat. Kdo sechce stát ambasadorem, nebo kdo se ne-

chce stát ambasa-dorem míru?� ze-ptal se úèastníkù.�Máme pøipravenépro úèastníky ten-to certifikát, alekdyby se nìkdonechtìl stát, nebu-deme mu jej vnu-covat.�

�A co to obná-�í stát se ambasa-dorem míru? Jaképovinnosti z tohovyplývají? Zatímje to krásná zará-movaná vìc, alenevíme, co od toho máme oèekávat,� ozvalse star�í mu�.

�To je dobrá otázka,� odpovìdìl dr. Laj-da: �Závazky jsou takové, �e èlovìk musísám zjistit ve svém okolí, ve své práci, comá dìlat, aby naplnil poslání ambasadora,ale mù�e tak èinit s vìdomím, �e není sám,�e jeho kolega v práci nebo v jiném mìstì,na jiném kontinentu je té� ambasador.�

Vzápìtí byli vyzváni ti ambasadoøi, kteøíji� byli jmenováni v minulosti, aby poho-voøili o tom, co to pro nì znamená. Prof.Milan Kálal pøidal vtipnou historku, jak jed-nou tento certifikát uplatnil, kdy� �ádalo vízum do Spojených Státù a mohl tedys velvyslancem USA jednat v pozici: Vy vel-vyslanec, já velvyslanec.

Slova po nìm se ujal Rev. Hashimoto,který úèastníkùm polo�il nìkolik sugestiv-ních otázek a výzev: �Ka�dý má zájem pøinéstdo svìta mír, nemyslíte si to? Byl jsem pøí-tomen na konferenci v Londýnì a v�ichniúèastníci byli rádi, �e byli poctìni stát seambasadory míru. Víte kolik je na celém svìtìambasadorù míru?� ptal se s nad�ením. Vícene� deset tisíc lidí!� pøekvapil posluchaèe.Reverend Hashimoto dále vyslovil domnìn-ku, �e se v�ichniúèastníci mohoustát ambasadorymíru.

Vzápìtí byl alepøekvapen sám.Zeptal se organi-zátorù, kolik majípøipraveno certi-fikátù. Odpovìï simusel nechat zo-pakovat. �Pouzeètyøi?� Slova seopìt ujal dr. Lajda:�Kdo bude mít

O pøestávce konference: zcela vlevo Raku�an Peter Zöhrer, zcela vpra-vo Juraj Lajda, Slovák �ijící v Praze. Foto: Jiøí Koubek.

Hlavní øeèník konference - Takenori Hashi-moto. Foto: Jiøí Koubek.

Jeden z certifikátù, které nesou podpis Son-Mjong Muna a jeho man�elky.Foto: Jiøí Koubek.

Doc. ThDr. Tomá� Novotný (*1952) pùsobí na katedøefilozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a nakatedøe religionistiky Evangelické teologické fakultyUniverzity Karlovy v Praze. Je pøedsedou Spoleènostipro studium sekt a nových nábo�enských smìrù.Jiøí Koubek (*1976) je absolventem Jaboku, vy��í so-ciálnì pedagogické a teologické �koly.

83DINGIR 3/2003

SVÌTOVÝ ÉTOSU NÁS

Nadace svìtový étos - centrum Prokopios sídlí v Sázavì

Karel Floss

Èasto bývá úèinným vstupem do krat�ího pojednání, ale i rozsáh-lej�ího textu volba pøiléhavého mota. Máme mo�nost vyu�ít tohotoprostøedku i v tomto na�em náèrtu zrodu a èinnosti nadace, a touvedením nìkolika pøíznaèných výrokù pøedních osobností na�íi zahranièní kultury.

SVÌTOVÝ ÉTOSU NÁS

Petr Pi�ha: V Sázavì se po listopadu 1989vynoøilo pozoruhodné hnutí: sjí�dìjí se semmladí lidé, aby poslouchali pøedná�ky pøed-ních na�ich i zahranièních osobností, pøi-èem� mimoøádné jsou v nadaci dvì vìci:dopoledne studenti pracují fyzicky ve pro-spìch obce a odpolední my�lenkové setkáníse mimo jiné zamìøuje také na vztahy meziVýchodem a Západem. Obojím se silnì na-vazuje na Prokopùv odkaz.Stanislav Sousedík: Zaradoval jsem se, �eskrytý, zdánlivì jakoby definitivnì vyschlýpramen duchovního �ivota, vytryskl znovua budí mladou i star�í generaci k nové nadìji.Hans Küng: Èasem budeme s to vybudo-vat i sí� institucí, je� se chtìjí obzvlá�� za-sazovat o svìtový étos; �e pøi tom budei nadace Prokopios je pro mne samozøej-mostí.Zdenìk Neubauer: Iniciativa nadace Proko-pios je nepøeslechnutelným slovem, vybíze-jícím k duchovní obnovì na�í zemì.

Na�e nadace navázala na tradici by-tových semináøù z Olomouce, Prahy a Sá-zavy a byla zaregistrována v roce 1993 podnázvem Prokopios - vzdìlávací a ekologic-ké centrum. Po registraci nadací podle no-vého zákona zmìnila ponìkud svùj název:v rámci dlouholeté spolupráce s nìmeckounadací Weltethos z Tübingen, její� du�í jesvìtoznámý teolog Hans Küng, nese názevNadace svìtový étos - centrum Prokopios.

Hlavním cílem je pøispívat novými in-tenzivními metodami k formování vzdìla-ných, nezi�tných a stateèných osobností(staronová charakteristika svatosti), kteréjsou tolik potøebné pro zdárný rozvoj novésvobodné èeské spoleènosti. Benediktovaa tedy i Prokopova stará výzva �ora et la-bora� (modli se a pracuj) se provìøuje v no-vých podmínkách, jak se o nich zmiòuje PetrPi�ha. V tom smyslu vychází nadace nejen

z d o m o v a

z ducha Platónova kréda, �e správný zaèátekje postarat se o mladé lidi, aby byli co nej-lep�í, ale také z Platónova pøesvìdèení, �efilosofie, tj. pravá moudrost, vzniká z hoj-ného soubytí a sou�ití. Tak se dá obsahi zpùsob èinnosti nadace vyjádøit nejstruè-nìji ve tøech zásadách:- mezikulturní a mezinábo�enské bádání,vzdìlávání a setkávání;- synergie filosofie, vìdy a výtvarnéhoumìní;- periodické soubytí a sou�ití jako kata-lyzátor duchovního rùstu.

V prvním bodì navazuje èeská nadacena svùj nìmecký vzor, pøedev�ím pokud jdeo pøekládání dìl tübingenských autorù(z celé øady smìrodatných prací upozornìmealespoò na spisy H. Künga � Svìtový étos- projekt� a �Svìtový étos pro politikua hospodáøství�). Tì�í nás, �e na�e pøevodypatøily alespoò doposud k prvním na svìtì.

V druhém bodì se nadaci zøejmì podaøi-lo propojit tvùrèím zpùsobem v nastupujícípostmoderní dobì filosofické a teologickébádání s exaktní vìdou (konkrétnì ma-tematikou a fyzikou) a vý-tvarným umìním (konkrét-nì malíøstvím). Zásluhuna tom mají vedle Z. Neu-bauera a I. M. Havla zejmé-na matematik P. Vopìnkaa malíø R. Kutra, kteøí ote-vírají nové obzory ve vidì-ní skuteènosti (Vopìnkùvpojem tvarotvorného ho-rizontu, Kutrova ��kola vi-dìní�).

Tak se letos ji� potøi-nácté konala v Sázavì Let-ní filosofická �kola a osmá�kola vidìní - právì v du-chu tøetí zásady o soubytía sou�ití. Opìt bylo mo�no

spatøit kruhy filozofù a v jejich blízkostimalující mladé lidi, aby se naveèer obìskupiny - alespoò obèas - se�ly ke spoleè-ným úvahám a výhledùm.

Ale nejde jen o obì hlavní letní �koly.Stále èastìji se v nadaci scházejí k inten-zívní práci men�í èi vìt�í skupiny studentùv prùbìhu celého roku (filozofové, logiko-vé, religionisté, historikové, literáti a vý-tvarní umìlci). V�e se zamìøuje na výchovuk demokratickému dialogu v rámci co nej-�ir�ího ekumenismu. V tomto smìru spolu-pracuje nadace kromì ji� zmínìné �StiftungWeltethos� (Tübingen) také se �výcarskou�Stiftung für gesellschaftliche Lebensquali-tät� (Basel), dal�í nìmeckou aktivitou �Krea-tiver Friede durch Begegnung der Weltkul-turen� (Bamberg) a �výcarskou �Schule desSehens� (Luzern).

Tak se v místì, které - vyjádøeno slovysázavského rodáka J. Voskovce - bylo a jeohniskem mezi Východem a Západem, po-kou�íme o nové tvùrèí vazby mezi vìdou,filozofií, tvorbou a ústøedními prvky køes-�anské zvìsti - v�e v duchu nej�ir�ího mezi-kulturního a mezinábo�enského dialogu,o nìj� se tak soustavnì a pøíkladnì zasazu-je právì Hans Küng.

Skonèíme opìt dvìma výroky, je� ho-voøí za mnohé.Petr Vopìnka: Kontinuitu ducha zvídavostia touhy po vzdìlání jsem opìt na�el - je jimiprodchnut Prokopios.Tomá� Halík: Pobývá zde spoleèenství,které naplòuje pùvodní zámìr univerzityjako�to pracovního a �ivotního spoleèen-ství uèitelù a �ákù - spoleènì hledají pravdu.

n

Sídlo Nadace svìtový étos - centrum Prokopios v Sázavì nadSázavou.

Doc. PhDr. Karel Floss (*1926) je filozof a pøedsedasprávní rady Nadace svìtový étos - centrum Prokopios.

84 DINGIR 3/2003

MEZINÁBO�ENSKÉVZTAHY

Souèasná doba nás vyzývá k hledání nového modelu mezinábo�enských vztahù

Ivan �tampach

Dne�ní lidstvo má nesrovnatelnì vìt�í mo�nosti cestování; té� informace proudí v�emi smìry mno-hem rychleji a v obrovském rozsahu. To staví nábo�enství dne�ního svìta do zcela jiných vztahù ne�v minulosti.

MEZINÁBO�ENSKÉVZTAHY

t é m a

Pouèení z historie?Historii mezinábo�enských vztahù tu nelzepøedstavit ani náznakovì. Je zøejmé, �e na�ipøedkové mìli chabé mo�nosti komunikace.Civilizace (a v jejich rámci zemì a národy)byly více izolované ne� dnes. Znalosti jinýchnábo�enství byly chabé. V kanonickýcha jiných záva�ných textech najdeme neuvì-øitelné omyly, ba snad i dezinformace.Z neznalosti pak vyrùstaly v �iroké veøej-nosti pøedsudky a z nich nedùvìra. Víme v�ak také, �e nábo�enství se nutnìgeograficky dotýkala a uprostøed religióznìvymezené kultury èasto �ily nábo�enskémen�iny. Pøíkladem ze vzdálenìj�í minulostimohou být minority zoroastrovcù (pársù)a køes�anù ze starobylých východních círk-ví v hinduistickém moøi nebo notoricky zná-má pøítomnost �idù ve støedovìkém a novo-vìkém køes�anstvu.

Jedno nábo�enství na jednom území èiu jednoho etnika, izolované od okolí - tobyla v minulosti vlastnì dost neobvyklá si-tuace. V severní èásti Indie koexistovalyvíce ne� tisíc let hinduismus a buddhismus.Pak tam byl buddhismus vystøídán islámema to pro èást dne�ní Indické republiky platí

dodnes. V Èínì témìø dva tisíce let existujevedle sebe importovaný buddhismus s kla-sickým nábo�enstvím rozdìleným na kon-fuciánskou a taoistickou vìtev. Podobnìv sousedním Japonsku buddhistické smìryvedle pùvodního domácího �intó.

Kdy� u� se nìkdy v minulosti spontán-nì prolomily informaèní bariéry, formovalse vztah dvojím mo�ným zpùsobem. Tam,kde byl spí�e pøátelský, do�lo k nábo�en-skému synkretismu. �lo o mí�ení prvkù vícenábo�enství. Nìkdy �lo o jakési pohlceníslab�ího nábo�enství silnìj�ím. Nepøispíva-lo to pøíli� ke zjednodu�ení nábo�enskéscény. Spí�e vznikaly nové proudy vedlepùvodních �èistých� smìrù. Mohutné syn-kretické tendence spatøujeme v duchovním�ivotì pozdního helénismu. V novoplato-nismu, gnosticismu, mitraismu, hermetismua manicheismu se mísí rùzné prvky a tytosmìry se navzájem ovlivòují a prolínají.

Varující zku�eností minulosti jsou me-zinábo�enské konflikty. Zejména køes�an-ství a islám oslavují (ka�dý ponìkud v jinémsmyslu) muèednický postoj. Oddanost jedi-nému pravému Bohu vede k ochotì prolítposlední kapku krve. Kritici rádi poukazujína to, �e v nábo�enském extremismu se pojí

ochota k muèednictví s agresivitou vùèilidem jiných pøesvìdèení. Poukazuje se nato, �e pøi sporech o pragmatické zájmy bý-vají strany sporu ochotnìj�í ke kompromisu.Od poèátku 20. století jsou vnitrostátní nebomezistátní ozbrojené konflikty s výraznounábo�enskou komponentou vzácné, ale ví-me, jak kruté jsou (Severní Irsko, Libanon,Balkán, Indie, Pákistán) a jaké obavy veøej-nosti vzbuzují.

Je-li aspoò èásteènì historia magistravitae,1 mù�eme navázat na vzácné, ale in-spirující zku�enosti s programovì pøátel-skými vztahy nábo�enství, napø. mezi ju-daismem, køes�anstvím a islámem na Pyre-nejském poloostrovì od 8. do 13. století,zejména v Córodbském chalífátu, nebo meziislámem a hinduismem v Mughalské øí�i naseveru Indie zhruba od poloviny 16. do polo-viny 18. století, zejména zásluhou sultánaAkbara.

Subjekty mezinábo�enských vztahùMezinábo�enské vztahy nemusí mít podo-bu nìjakého jednání a oficiální spoluprácenábo�enských organizací. Ostatnì �ádnéz významných nábo�enství souèasnéhosvìta není reprezentováno jedinou institucí.

Rozhovor s øeditelem Islámského centra v Praze, Vladimírem Sáòkou:

Pøed èasem jsme se setkali na poli tehdyje�tì u nás zaèínajícího mezinábo�en-ského dialogu. Mohl bys, prosím, shrnout,s èím jsi do nìj vstupoval?  Pøípadnì jakho nyní hodnotí�?

Zpoèátku bylo pro mì pøínosné poznatnové lidi, seznámit se s jejich vírou a opra-vit si nìkteré zkreslené názory. Základníinformace o hlavních nábo�enstvích jsemsice mìl i døíve, ale mnoho vìcí bylo no-vých. Za krátkou dobu jsem zaèal spatøo-vat hlavní význam dialogu v tom, abychom�íøili spoleènì sdílené duchovní a mravníhodnoty v na�í povìt�inì ateistické spo-

leènosti, ukázali jí, �e si doká�eme sednoutza jeden stùl a �e vztahy mezi nábo�enstvímimohou a mají být korektní a bez nenávisti.

Nakolik je dnes pro muslimy mezinábo-�enský dialog dùle�itý? Mám na mysli pøe-dev�ím muslimy �ijící na Západì.

Nemám mnoho informací, jak mezinábo�en-ský dialog probíhá v zemích západní Evro-py. Vím jen, �e probíhá a �e se jej úèastníi pøedstavitelé muslimských organizací. Po-dle mého názoru muslimové mezinábo�en-ský dialog málokdy iniciují, ale témìø nikdyjej neodmítají. Nìkdy radìji vystupují sami

a význam dialogu mo�ná trochu podceòu-jí, to je ale vìc názoru.

Nìkteøí pozorovatelé tvrdí, �e pro mnohémuslimy, kteøí se anga�ují v mezinábo�en-ském dialogu, jde ve skuteènosti o pøípra-vu pùdy pro masivní islamizaci Západu. 

Nemluvil bych o masívní islamizaci Zá-padu. Islám sice je misijní nábo�enstvía ka�dý muslim by mìl, alespoò svým do-brým pøíkladem a chováním, ukazovat pøed-nosti islámu svému okolí. Korán vybízík �íøení víry moudrostí a dobrým slovem.Souèasnì pøísnì zakazuje jakékoliv donu-

85DINGIR 3/2003

pomocí modelù.Konkrétní situace semodelùm pøibli�ují,nejsou v�ak s nimitoto�né. Vztahy setaké mìní v èase.Model mù�e býtvyjádøen z hlediskajednoho konkrétníhonábo�enství pøede-v�ím tím, jak se stavík tématùm pravdya spásy. Ostatní cha-rakteristiky jsou do-plòkové.

Nábo�enskýexkluzivizmusPokud jde o pravdi-vostní nárok, je proexkluzivní model ty-pické pøesvìdèení, �ena�e nábo�enství je jediné pravdivé. Je sesvou pravdou výluèné. Je to celá, a protoprávì jediná pravda. Vyskytují-li se v jinýchnábo�enstvích výpovìdi stejného obsahujako v na�em, je jejich pravdivost problema-tická. Bývají pokládány za vytr�ené ze sou-vislosti, tedy vlastnì polopravdy. A ty jsou,jak známo, hor�í ne� l�i nebo omyly. Nábo-�enský exkluzivizmus se tì�ko sná�í s po-litickým pluralismem. Tradiènì k nìmu patøípøesvìdèení, �e pouze pravda má nárok naveøejný prostor, i kdy� obzvlá�� tolerantníexkluzivisté dovolí ostatním veøejnì se mý-lit.

Analogické je to s tématem spásy. Proexkluzivistu smìøuje ke spáse jen jeho ná-bo�enství. Ostatní se �enou k jeho polito-vání (nebo potì�ení) do záhuby, nejlépevìèné. Pokud exkluzivista pøece jen pøipustímo�nost spásy pøíslu�níka jiného nábo�en-

Ilustraèní foto: archiv.

t é m a

Institucionalizace se zdá být nejpokro-èilej�í v køes�anství. Církve jsou jasnì vy-mezenými celky se zøejmými pravidly o tom,kdo je uvnitø a kdo venku, a s jasnì formu-lovanými pravidly podøízenosti a nadøíze-nosti. Více ne� polovina v�ech køes�anù2

je centralisticky a absolutisticky organizová-na v øímskokatolické církvi. �idovské nábo-�enské obce jsou autonomní a sdru�ují sepodle územního principu a nìkde podle smì-rù v judaismu. A�kenázové a Sefardi jakodvì významné historicky vzniklé vìtve �i-dovského etnika mají vlastní nejvy��í auto-rity, plnì se jim v�ak podøizují pouze klasic-ky ortodoxní obce. Islámské nábo�enskéobce, kromì zemí, kde jsou výraznou men�i-nou, splývají s politickou strukturou. Nosi-telem autority v sunnitském islámu bývala� do zaèátku 20. století chalífa, který bylchápán jako hlava ummy.3 Jeho role (ne�byla redukována) v�ak byla podobná spí�eroli císaøe ne� pape�e ve støedovìkém zá-padním køes�anstvu, resp. role podobná pa-pe�ské se nevyskytovala. V hinduismu sot-va najdeme nìjakou oficiální reprezentaci.V buddhismu je a� na lokální výjimky orga-nizována jen sangha,4 ale ani tu jako celeknikdo oficiálnì nereprezentuje.

Nejèastìj�ími aktéry mezinábo�enskýchaktivit jsou iniciativní jednotlivci a skupiny.Vztah daného nábo�enství k jiným se pro-jevuje v kázání èi vyuèování, ve víceménìneformálních setkáních, v decentralizovanéindividuální a skupinové praxi. Øímsko-katolická církev jako zøejmì nejvìt�í jednot-nì øízená nábo�enská organizace svìta mána úrovni øímského vedení církve Pape�-skou radu pro mezinábo�enský dialog.

Modely mezinábo�enských vztahù5

Charakter vztahù, a� existujících nebo oèe-kávaných, je mo�no schematicky vyjádøit

ství, mù�e se to stát jen navzdory této jehopøíslu�nosti.

Tato forma vztahu k jiným nábo�enstvímbyla charakteristická pro køes�anství. Je sicepravda, �e ka�dý monoteismus má tendenciøadit k sobì tøi pøesvìdèení: jediný Bùh �jediná pravda � jediná pozemská reprezen-tace pravdy. Leè islám (u� v Koránu a takév pramenech ni��í závaznosti) kolísá meziinkluzí (zahrnutím) �idù a køes�anù do�ir�ího okruhu nábo�enství Knihy a jejichexkluzí (vylouèením) pro pøedpokládaná zá-va�ná zkreslení nauky. �idé zjevenými pra-vidly �ivota a pøípadnì i pøesvìdèeními za-vazují v plném smyslu jen sebe. Neupírajív�ak mo�nost spásy (resp. úèasti na po�eh-nání budoucího vìku) lidem jiných národù,dodr�ují-li noemovskou smlouvu.6 V hindu-ismu a buddhismu jsou exkluzivistické ten-dence øídké.7

cování ve vìcech nábo�enství. Proto bu-de-li na Západì docházet k postupnému�íøení islámu, nebude to jinou cestou, ne��e si jej lidé svobodnì zvolí. Pro muslimaje dùle�ité podat správnou informaci. Os-tatní nechá na uvá�ení tomu èlovìku a naBohu, zda ho k víøe dovede. Podle mnohanázorù je islám v poslední dobì nejrychle-ji se �íøícím nábo�enstvím na svìtì, a týkáse to i Západu.

Dokázal bys popsat, jak by mìla vypadatideální spoleènost a jakými prostøedkyje mo�né se jí alespoò pøiblí�it?

Ideální spoleènost si pøedstavuji napros-to konkrétnì: je to islámská spoleènost

s islámskou vládou. Bohu-�el pøíklad takové spoleè-nosti nemù�eme v dne�nídobì spatøit v �ádné mus-limské zemi. Ale v historiitakové pøíklady byly, pøe-dev�ím za �ivota prorokaMuhammada, za vlády prv-ních ètyø chalífù a nìkolikadal�ích, napøíklad Omaraibn Abdalazíze. Islám serychle �íøil v nej�ir�ích vrst-vách, proto�e osvobozovallidi, postupnì je zbavovalotroctví, naøizoval solidaritu s chudými alenebral lidem majetky, dával práva �enám,

jasnì definoval lidská prá-va apod. To nebylo a ne-bude pøekonáno. Takovéspoleènosti lze docílit tam,kde je vìt�ina muslimù,a to takových, kteøí islámjako svùj zpùsob �ivotaznají a praktikují. Rovnì�pøíslu�níci jiných vyznánímusejí mít v islámskémstátì prostor a zachovánasvá práva svobody.

Pøipravil Milo� Mrázek.

86 DINGIR 3/2003

t é m a

Nábo�enský pluralismusNábo�enský pluralismus bychom nemìlizamìòovat s politickým pluralismem ve vìcinábo�enství. Musíme ho zde té� charakte-rizovat prostøednictvím tématu pravdya spásy. Vystihuje ho lidové rèení �ka�dýmá svou pravdu�. Co se týèe spásy, od-povídá tomu pøesvìdèení, �e v�echny ces-ty vedou (stejnì) ke spáse (èi jinak formu-lovanému duchovnímu cíli). Dílèí výkladtéto otázky mù�e být rùzný. Podle star�íhopojetí se nábo�enské smìry li�í jen povr-chovì, ale ve skuteènosti ve v�ech jdeo toté�. Novìj�í koncepce oznaèovaná jakopostmoderní prostì naukové a praktickédivergence neøe�í. Nikdo nemá druhé ob-

tì�ovat svými názo-ry.

Pluralismus spja-tý s nábo�enským li-beralismem navazujena osvícenství a jekritikou tradièníhoexkluzivizmu. V tomje osvobodivý. Jehopotí� je v tom, �e to,co se jeví jako tole-rance, mù�e být lhos-tejností. Exkluzivistaani postmoderní plu-ralista nebere vá�nìdruhého èlovìka s je-ho pøesvìdèením, �estojí v pravdì a �ejde správnou cestou.Je k takovému ná-roku ironický. I kdy�je protìj�kem pøed-chozího modelu, se-

tkává se s ním v tom, �e znemo�òuje sku-teèný dialog. Exkluzivista má prostì pravdua nepotøebuje s nikým vést rozpravu. Staèí,kdy� druhá strana pozná a odmítne svùjomyl a pøikloní se k pravdì. Pro dnes pøe-vládající pojetí pluralismu je dialog zbyteè-ný, proto�e si ka�dý jedinec a ka�dé usku-pení staèí.8

Nábo�enský inkluzivizmusInkluzivista je si vìdom odli�nosti druhých,respektuje ji, ale má k tomu zvlá�tní dùvod.Vidí nábo�enství druhého jako ne zcela vì-domé a ne zcela rozvinuté nábo�enství vlast-ní. Pravda druhého je dílèí a je zahrnutaa pøesnìji vyjádøena v mém nábo�enství.

Pøíslu�ník jiného nábo�enství mù�e býtspasen bez ohledu na své nábo�enství nebodíky jeho jistým aspektùm, je� jsou ve shodìs nábo�enstvím na�ím.

Inkluzivizmus tedy zahrnuje jiná nábo-�enství. Jsem-li køes�an, mohu akceptovatdruhé, proto�e jsou anonymními køes�any.Jsem-li muslim a jsem-li ochoten si v�ímatspí�e pøíznivých výrokù Koránu o �idecha køes�anech, mohu je pøijmout proto, �eAdam, Abrahám, Moj�í� i Je�í� hlásali is-lám. Zkreslení, jeho� se jejich uèedníci do-pustili, není snad tak záva�né, aby zabráni-lo doufat v jejich koneènou rajskou bla�e-nost. Jsem-li hinduistický inkluzivista, mohutøeba takového Buddhu, Je�í�e nebo Mu-hammada pokládat napø. za Vi�nuovy ava-táry.9

Rizikem inkluzivizmu je to, �e zahrnutíse mù�e stát pohlcením. �e neberu vá�nìdruhé v tom, �e jsou jiní. Nedovolím jim, abybyli sví. Dìlám mezi vyznavaèi druhého ná-bo�enství selekci. Jsem ochoten se nìjaksdílet s tìmi, kteøí se blí�í mému nábo�en-ství, ostatní nechávám stranou.

Dialogický modelObvykle se uvádìjí dva nebo tøi modelyvztahù. Zku�enosti s jejich praktickýmuplatòováním a podrobný teoretický roz-bor ukazují, �e pluralismus a inkluzivizmusjsou pochopitelnými reakcemi na tradiènínábo�enskou nesná�enlivost. Mohou za-bránit násilí. Mohou nás uèit sná�enlivostik druhým. Ale mají i potí�e, o nich� tu bylaøeè. Je èas formulovat model, který se vyhnerizikùm a pøevezme dobré my�lenky jinýchmodelù. V praxi se bì�nì mluví o dialogumezi nábo�enstvími, ale dialogický model

Od roku 1973 na�i zemi nav�tìvuje výraznýpøedstavitel hinduismu a mistr jógy param-hans svámí Mahé�varánanda. Za svojecelosvìtové úsilí o propagaci základníchetických a morálních hodnot, �íøení my�-lenek advaita védanty, sanátan dharmy,sociální a ekologické aktivity obdr�el vy-soký hinduistický titul vi�vaguru a jednuz nejvy��ích církevních hodností hindu-ismu - post mahámandalé�vara. Kromìuznání ve vlasti se mu dostalo i mezinárod-ních ocenìní, naposledy prostøednictvímøádu Danice Chorvatské, který mu udìlilchorvatský prezident Stjepan Mesiæ.

Mezi jeho nejvýraznìj�í aktivity souèas-né doby patøí úèast na konferencích a mezi-nábo�enských setkáních a sám je také ini-

ciátorem konferencís tématy udr�itelnéhorozvoje, míru a tole-rance ve svìtì, harmo-nie v mezilidskýchvztazích a zlep�ování�ivotního prostøedí.Nejbli��í mezinábo�en-ské setkání poøádanév ÈR bude v rámci mí-rové konference na téma �Jak mù�e ka�dýz nás pøispìt k míru a harmonii ve svìtì�,která se uskuteèní 25. øíjna 2003 v evange-lickém kostele svatého Salvátora a v PaláciLucerna.

Následující odstavce obsahují úryvkyz vystoupení svámího Mahé�varánandy na

nìkolika takovýchtoakcích.

�Svìtový mír je mo�nýpouze tehdy, budou-liv�ichni nábo�en�tía politiètí pøedstaviteléna této planetì hlásattoleranci, uznání a res-pektování v�ech kul-

tur, tradic, jazykù, ras, národností a ná-bo�enství. Jejich prvoøadou povinnostíje vést lidstvo k odpu�tìní a bratrstvía kázat, �e v�ichni jsme dìti jednohoBoha. Na této zemi je jen jedno nábo�en-ství, ke kterému patøíme v�ichni - tímnábo�enstvím je lidskost.�

Paramhans svámí Mahé�varánanda: Mezinábo�enský dialog - nadìje pro svìtový mír

Ilustraèní foto: archiv.

87DINGIR 3/2003

t é m a

nebyl zatím pøijat a vysvìtlen jako reálnáalternativa.

Mohu uznat pluralistickou tezi, �e ka�dýmá svou pravdu, ale mohu ji rozebrat a kon-frontovat se zku�eností. Mohu pak dojít kezji�tìní, �e nikdo si sám se svou pravdounestaèí. Pravdu nemáme v tom smyslu, �ebychom ji �vlastnili�. Jsme spí�e pravdì za-vázáni a mù�eme se jí blí�it. Nemìlo by sepodceòovat to, �e o transcendentní skuteè-nosti se hovoøí jazykem pøizpùsobeným ima-nenci. To je mo�né v�dy jen s relativní plat-ností. V�dy jen analogicky. Mù�e jít o prav-divé výpovìdi, leè nikoli plnì výsti�né.

Konfrontací dílèích pravd mohu svénedokonalé pochopení bo�ské skuteènostidoplnit a rozvinout. A mohu prospìt dru-hým svými podnìty. Svìdectví o vlastnívíøe není v tomto pojetí obtì�ováním dru-hých. Druzí mé svìdectví potøebují. Nemu-sím být výluèný, ale mohu své sdìlení po-kládat za jedineèné a univerzální. Dialog pakmù�e usnadnit spoleènou cestu k duchov-nímu cíli. Mohu cestu druhých interpreto-vat podobnì jako inkluzivisté, ale musímpøipustit vzájemné zahrnutí.

Praktická podobamezinábo�enského dialoguMezinábo�enské vztahy zabarvené dialo-gicky neèekají na teoretické rozpracovánítakového modelu vztahù. Spí�e poskytujízku�enost a umo�òují reflexi. Mù�eme siv�imnout nìkolika jejich podob.

Nìkteøí køes�an�tí, hinduistiètí a bud-dhistiètí pøíznivci dialogu do�li k závìru, �ena doktrinální úrovni je sblí�ení nepravdìpo-dobné. Mù�e tu v�ak být spoleèná nebopodobná duchovní zku�enost. Øeholníci,

zejména mni�i zúèastnìných stran, jako�profesionálové� duchovního �ivota prak-ticky studovali a uplatòovali metody part-nerù. Do�lo k výmìnným pobytùm v klá�-terech, pøièem� hostující komunita pøevzalaz praxe hostitelù v�e, co bylo mo�né. Nakatolické stranì se vytvoøila s opatrnoupodporou Apo�tolského stolce Mezinárod-ní komise pro monastický mezinábo�enskýdialog, která se sna�í toto meditativní hnutíkoordinovat a shrnovat zku�enosti.10

Nìmecký katolický teolog a pozdìji spí�eteologicky ladìný religionista Hans Küngzaèal od konce osmdesátých let minuléhostoletí rozvíjet mohutný studijní a praktickýprojekt pod názvem Weltethos (Svìtovýétos). �lo o to nahradit dosavadní domnìn-ky o jiných nábo�enstvích peèlivì získaný-mi a zpracovanými informacemi. Protago-nisté si polo�ili otázku, mohou-li nábo�en-ství spolupracovat v etice, zejména sociál-ní etice. Spojené nábo�enské síly by mìlypodle nich �anci prosadit v politice a hos-podáøství rovnost lidí, respekt ke ka�démujedinci, ochranu zdraví a bezpeèí pracov-níkù, spravedlivou odmìnu za práci a dal�ízásady. Nej�ir�í podpory se tìmto my�len-kám dostalo na Svìtovém parlamentu nábo-�enství roku 1993 v Chicagu za úèasti dele-gací hlásících se ke ètrnácti nábo�enstvím.U nás se tìmito otázkami zabývá nadaceSvìtový étos � centrum Prokopios se sídlemv Sázavì a pod vedením doc. Karla Flosse.11

Køes�ané a �idé spolu pro�ívají vlastnìtémìø 2000 let spoleèných dìjin. Køes�anstvízaèíná oddìlením od �idovskéhonábo�enského spoleèenství. Nesouhlasv tom, je-li nebo není-li Je�í� s NazaretuMesiá�em, je nezbytný, mají-li obì nábo-

�enství zùstat tím, èím jsou. Køes�anstvíkolísalo od samých svých poèátkù mezipostojem apo�tola Pavla, který chápal církevjako novou vìtev naroubovanou na dávnýkmen (i kdy� mluví také o vylomených vìt-vích), a postojem vyjádøeným napø. ve Zje-vení Janovì výrazem �synagoga Satano-va�.12 V organizacích, jako je u nás Spo-leènost køes�anù a �idù, sdru�enýchv �International Council of Christians andJews� (ICCJ) spolupracují jednotlivci z oboustran na pøekonávání nedùvìry, sbli�ovánípo staletích nesná�enlivosti a odstraòováníantijudaistických pøedsudkù ve veøejnosti.�idé køes�any a pøípadnì i køes�ané �idyseznamují se svým nábo�enstvím. �idov-sko-køes�anský dialog vedl dokonce i k re-vizi nìkterých, zejména køes�anských teo-logických stanovisek.13

Køes�any spojuje se �idy a muslimyøada spoleèných motivù, které symbolizujepostava biblického praotce Abrahama,k nìmu� se výslovnì hlásí v�echna tøi tatonábo�enství. Podobná agenda jako mezikøes�any a �idy je i mezi tìmito tøemi ná-bo�enstvími. Jeho konkrétní aktivity se sna�ípøispívat ke zmírnìní �idovsko-palestin-ského konfliktu v Izraeli. V èeském prostøedíje islám zastoupen nepatrnì, a proto tripar-titní hnutí zvané abrahamovská ekuména,14

u nás nemáme.15

Kolem poloviny 20. století vzniká hnutíoznaèované jako tradicionalistické neboté� perennialistické.16 Za jednotlivými ná-bo�enstvími spatøuje spoleèný proud tra-dice. Rozrùznìné systémy spojuje podlenich sapienciální,17 resp. gnostické pro�ívá-ní nábo�enství. Je to vnitøní (esoterní) rovi-na v kontrastu s vnìj�í (exoterní) dimenzí.

�Nevím, jaké nábo�enství bych mìl vlast-nì reprezentovat, tak reprezentuji huma-nitu. Já nejsem hinduista ani buddhistaani køes�an, já jsem lidská bytost. Kde-koli najdu vodu, abych uhasil �ízeò, tamse napiji. V mém srdci mají v�echna nábo-�enství stejné místo.�

�Jóga nevznikla jako souèást hinduis-mu nebo buddhismu, je mnohem star�í ne�tato nábo�enství. Je zalo�ena na princi-pech víry v Boha, modlitby, odevzdání se,lásky, odpou�tìní a nezi�tné slu�by bli�-ním. Posledních tøicet let jsem pracovalna �íøení tìchto principù po celém svìtì.Pøicházejí ke mnì vìøící z mnoha zemí,lidé rùzných vyznání, a zji��ují, �e jógajim pomáhá vrátit se k jejich církvi a k ví-

øe v Boha. V�ichni lidé by mìli �ít v har-monii, míru, zdraví a �tìstí. Jdeme mo�nárùznými cestami, ale Bùh je jediný.�

Na podzim roku 2001 po tragické události11. záøí v USA inicioval paramhans svámíMahé�váránanda mezinárodní modlitby zasvìtový mír za úèasti pøedstavitelù rùznýchnábo�enství v mnoha mìstech svìta. Totosetkání se uskuteènilo i na pra�ském Støe-leckém ostrovì. Svoje poselství, ve kterémpopøál tomuto shromá�dìní mnoho krás-ných a hlubokých duchovních zá�itkù,zaslal i tehdej�í prezident Václav Havel.

Svámí Mahé�varánanda: �Tyto modlitbynepatøí urèitému nábo�enství, ani urèitézemi, politické èi nábo�enské stranì. Patøína�í krásné planetì a v�em �ivým bytostem.

Drazí bratøi a sestry, tyto modlitby patøíjim: miliónùm dìtí, které ztratily svérodièe, miliónùm �en, které ztratily svéman�ely a miliónùm mu�ù, kteøí trpí veválkách. Pøichází krásný èas Vánoc. Ké�by celý svìt pøijal poselství Je�í�e, poslamíru a lásky. Bùh Kri�na øíká v Bhaga-vadgítì: �Kdykoliv se objeví temnotaa negativní energie, tu se zjevuji na tom-to svìtì, abych z nìj odstranil zlo a ob-novil duchovnost a vìdomí Boha.�

Vìøíme, �e milosrdný Pán, kterého nazý-váme Kri�na, Ráma, Brahma, Svatý otec,Buddha, Je�í� nebo Alláh, vysly�í na�emodlitby. Ké� nás po�ehná mírem a har-monií v na�í rodinì, v na�í spoleènosti,v na�í zemi a na celém svìtì.�

Jan Lajka, Spoleènost Jóga v denním �ivotì

88 DINGIR 3/2003

t é m a

Nejde v�ak o liberální pluralismus, proto�ecestou k hlub�í zku�enosti je ortodoxnípro�ití vlastního nábo�enství. Na poèátkuhnutí stojí euromuslimové Francouz RenéGuénon a �výcar Frithjof Schuon. Dal�ígeneraci tvoøí úzce spolupracující lidé rùz-ných vyznání èi sympatií, kteøí pùsobili èipùsobí hlavnì na religionistických praco-vi�tích rùzných amerických a evropskýchuniverzit. Z nich stojí za zvlá�tní pøipome-nutí tøetí pokraèovatel slavné �výcarskéintelektuální rodiny Titus Burckhardta Amerièan Huston Smith.18

Antroposofové vidí cestu k obnovì du-chovního �ivota v duchovní vìdì, která máslepou víru nahradit poznáním duchovníhosvìta. Jejímu zakladateli Rudolfu Steinerovise jeví jako centrální událost vývoje �mys-térium Golgoty�.19 Kdo nepøijal odtud pøi-cházející impuls, je mimo hlavní vývojovoulinii; zùstává u atavistických kultù nebo sek nim vrací. To je ov�em motiv køes�anský.Steiner se ke køes�anským motivùm propra-coval postupnì. Nepøedpokládá, �e byduchovní vìda vedla lidi do církví. Dal im-puls k obnovì køes�anství, z nìj� vze�ladne�ní Obec køes�anù. Nejde v�ak o pouhýinkluzivizmus. Antroposofické podnìtydnes uplatòují lidé, kteøí plným pøesvìdèe-ním zùstávají napø. �idy, muslimy nebo bud-dhisty. Antroposofie je pro nì prostoremhledání spoleèných prvkù a praktické spo-lupráce.20

Spoleèný prostor s jinými nábo�en-stvími, zejména s alternativními spiritualita-mi souèasnosti vytváøí americký, pùvodnìkatolický, dnes episkopální knìz a plodnýautor Matthew Fox. Polemizoval s jistoukøes�anskou neurotickou posedlostí vina-mi a na poèátek lidských cest klade zku�e-nost s Bo�ím po�ehnáním. A� tam se èlovìkmù�e vyrovnávat se svými chybami a høí�-

nými sklony, prodìlat vnitøní transformaci.Jeho hlubinnému ekumenismu21 nevadírùznost nábo�enství. Nemá tendenci je spì�-nì pøevádìt na spoleèného jmenovatele.Nábo�enství nemusí mezi sebou vyjedná-vat a hledat kompromisy. Setkávají se v me-ditaci, oslavì a ve slu�bì lidem. KolemFoxem zalo�ené �Univerzita spirituality stvo-øení� �ije rozsáhlé sdílení a kooperace ne-formálních pøedstavitelù rùzných nábo�en-ství. n

Poznámky1 Historie uèitelkou �ivota (lat.).2 Pøesnìj�í údaj není k dispozici, odhady o poètu èlenù

jednotlivých køes�anských vyznání se v encyklopediícha jiné literatuøe a v internetových zdrojích výraznì li�í.Za spolehlivý pramen se pokládá nezávislá internetováiniciativa sbírající - jak uvádí - podklady o poètechpøívr�encù jednotlivých nábo�enství a v tom i køes�an-ských vyznání z tisícù zdrojù:http://www.adherents.com/index.html.

3 Spoleèenství v�ech muslimù.4 Spoleèenství mnichù a mni�ek, jako� i laikù, kteøí slo�ili

nìkteré ze slibù.5 Zde navazuji na kapitolu 12 Mezinábo�enské vztahy

(s. 178-197) své knihy Nábo�enství v dialogu, s tím, �evnitøní rozli�ení uvedené v kapitole 12.4.3 (s. 182-183)vìnované inkluzívnímu modelu posouvám tak, �e for-muluji modely dva, inkluzívní a dialogický.

6 Podle textu z biblické knihy Genesis o smlouvì meziBohem a praotcem Noem a jeho potomstvem (Gn 9, 1-17), který �idé vztahují na v�echny lidi. Tento úryvekI. knihy Moj�í�ovy výslovnì zakazuje prolévat krevèlovìka a jíst maso s krví.

7 Nedávný politický vývoj v Indii vedl k posílení pole�micky ladìného hinduismu, který poukazuje na to, �elidé mimo kast nemohou být úèastníky Sanatana Dhar-ma (Vìèného Zákona). V buddhismu má exkluzivistickéa politické ambice Nièirenova vìtev japonského ami-dovského buddhismu. Té� na Srí Lance se odpor vìt�i-nových buddhistických Sinhálcù proti separatistickýmhinduistickým Tamilùm projevuje nábo�enskou nesná-�enlivostí, nìkdy násilím.

8 V souèasné èeské literatuøe sotva najdeme reprezenta-tivní výklad nábo�enského pluralismu. Intenzivní libe-ralismus star�ího typu s køes�anským základem pìstova-la a pìstuje v na�em prostøedí Nábo�enská spoleènostèeských unitáøù.

9 Vlastnì �sestoupení�; mají to být lidé (ale jiné bytos-ti), ve kterých je Bùh pøítomen jedineèným zpùsobempro dobro v�ech hledajících.

10 Informace èerpány z polského interního periodika (bezISSN) pod názvem Medytacja i dialog; vydává v bene-diktinském opatství v Lubinu Jan M. Bereza.

11 K Parlamentu svìtových nábo�enství nutno uvéstpøedev�ím publikaci Küng, Hans, Kuschel, Karl-Josef:Prohlá�ení ke svìtovému étosu. Deklarace parlamen-tu svìtových nábo�enství, CDK, Brno 1997. Jde o vlast-ní prohlá�ení a rozsáhlý komentáø. Za plodem dlouho-dobé práce v rámci projektu je mo�no pokládat publika-ci Hanse Künga Svìtový étos pro politiku a hospo-dáøství, Vy�ehrad, Praha 2000 a dále ov�em projekt�kolního vzdìlávání a výchovy, jejich� zatímní vyu�itív èeské situaci zprostøedkovává v textu zmínìná èeskánadace.

12 Bible, list Øímanùm 11, 13-24 a Zjevení Jana 2,9.13 Aktivity èeské Spoleènosti køes�anù a �idù pøedstavu-

je souhrnnì publikace Dialog køes�anù a �idù, SK� veVy�ehradu, Praha 1999; jde o výbìr èlánkù ze Zpravo-daje Spoleènosti køes�anù a �idù.

14 Výrazy �ekuména�, �ekumenické hnutí� jsou doma mezikøes�anskými církvemi, v �ir�ím smyslu je jich u�ívánoi o vztahu mezi nábo�enstvími.

15 Informace o abrahámovské ekuménì na:http://www.iccj.org/abr_forum.htm

16 Od latinského perennis, vìèný.17 Od latinského sapientia, moudrost.18 Reprezentativní publikací tohoto hnutí je Smith, Hus-

ton: Svìtová nábo�enství. Po stopách moudrosti pøed-kù, Kni�ní klub, neuveden rok vydání, snad 1995 nebo1996. Východiska tradicionalistické �koly jsou naznaèe-na v kapitolách I. Východisko, s. 8-14 a X. Závìreènáúvaha, s. 245-249.

19 Míní vnitøní smysl událostí, k nim� do�lo, kdy� byl Je�í�Kristus ukøi�ován na Golgotì (Kalvárii).

20 Jednu verzi tohoto pojetí reprezentuje svými spisy PietroArchiati, antroposoficky ladìné pøíspìvky autorù rùz-ných nábo�enství obsahuje napø. kniha Leber Stefan(Hrsg): Anthroposophie und Waldorfpädagogik in denKulturen der Welt.

21 Ohlednì u�ití výrazu �ekumenismus� viz poznámku 12.Brnìnské vydavatelství CDK pøipravuje k vydání kni-hu Matthewa Foxe obsahující témata hlubinného eku-menismu pod názvem Pøíchod kosmického Krista. Po-drobnì je tato tematika pojednána u tého� autora v kni-ze zatím nedostupné v èe�tinì: One River, Many Wells,Tarcher/Putnam, New York 2000.

Co si pøedstavujete pod pojmem �mezi-nábo�enský dialog�?

Buï na úrovni církví a nábo�enskýchspoleèností vybraní pøedstavitelé disku-tují o tématech, která mohou být spoleèná,a hledají spoleèné odpovìdi, nebo se sa-motní èlenové setkávají na rùzných ak-cích. Tedy dialog mù�e probíhat na rùz-ných úrovních.

Vstoupili jste nìkdy do mezinábo�en-ského dialogu a s jakým výsledkem?

Jako èe�tí unitáøi jsme mnoho let èlenyIARF (Mezinárodní asociace pro nábo�en-

skou svobodu) a zde probíhámezinábo�enský dialog vevelice �irokém mìøítku. Schá-zíme se jednou roènì, aby-chom se zabývali místnímii celosvìtovými otázkamia problémy.

Mù�ete osobnì uvést nìjakýpøíklad z na�í zemì?

Pominu-li, �e jsem se víceménì omylempoèátkem devadesátých let ocitl na konfe-renci Církve sjednocení, o které jsem ten-krát je�tì mnoho nevìdìl, se organizova-

ných mezinábo�enskýchsetkání osobnì neúèast-ním.

Jaký by byl podle Vásideální stav lidstva, pokudjde o jeho nábo�enství?

Osobnì si myslím, �e nenímo�né mít jedno unifiko-vané nábo�enství, ve kte-

rém by se ostatní nábo�enství sjednotila.Vìøím, �e duchovní cesta ka�dého èlovì-ka je unikátní s rùznými formami dle potøebjedince. Nìkdo potøebuje rituál, nìkdo zase

Rozhovor s duchovním pra�ské obce Unitáøù, Rev. Petrem Samojským

89DINGIR 3/2003

HANS KÜNGA DIALOG NÁBO�ENSTVÍ

Na cestì ke svìtovému étosu

Pavel Ho�ek

Jednou z nejvýznamnìj�ích postav mezinábo�enského dialogu souèasnosti je bezesporu kontro-verzní katolický teolog Hans Küng.1 Abychom získali ucelenou pøedstavu o jeho pojetí vztahukøes�anství a jiných nábo�enství, musíme se dùslednì zabývat jeho originální teologickou tvorbou:Küngova stanoviska nejsou toti� odvoditelná z oficiálních vyjádøení uèitelského úøadu øímskokatolickécírkve, jako je tomu u konzervativnìj�ích katolických bohoslovcù.2 Küng si vùèi prohlá�ením Magis-teria zachovává vnitøní odstup a svobodu (nezøídka je dokonce ostøe kritizuje a problematizuje).3

Küngovo pojetí mimokøes�anských nábo�enství tedy nezapadá pøesnì do souøadnic vytyèenýchdokumenty II. Vatikánského koncilu (aè Küng sám z povìøení pape�e pracoval od r. 1962 jako teolo-gický konzultant pøi pøípravì tìchto dokumentù). Küng se také ostøe vymezuje vùèi pojetí KarlaRahnera,4 dal�ího ideového otce výnosù II. Vaticana ohlednì mimokøes�anských nábo�enství. Rah-nerovu tezi o stoupencích jiných nábo�enství jako�to �anonymních køes�anech� rezolutnì odmítáa kritizuje jí jako nevítaný kompliment a snahu o �pøemo�ení objetím�5 . Kde tedy Küng sám stojív otázce mezinábo�enského dialogu?

HANS KÜNGA DIALOG NÁBO�ENSTVÍ

t é m a

Ve svých knihách se Küng vyjadøuje kri-ticky ke v�em tøem základním alternativámteologického pojetí mezinábo�enskýchvztahù: exkluzivismus (�jen mé nábo�enstvíje pravé�) odmítá jako naprosto neudr�itelnýpostoj a ostøe kritizuje vlastní církev za nì-kdej�í teologii v duchu slavného Cypriáno-va sloganu �mimo církev není spásy�. Inklu-zivismus (�nábo�enství mají podíl na prav-dì, jen mé nábo�enství ji v�ak vyjadøujeplnì, tj. normativnì�) kritizuje jako apriornípøedpoklad vlastní nadøazenosti, který èas-to znemo�òuje autentický dialog. Pluralis-mus (�v�echna nábo�enství jsou si rovna�)odmítá jako lacinou rezignaci na otázkupravdy.6

Küng a spása jinovìrcùKam tedy Künga samotného zaøadit?Osobnì souhlasím s tìmi kritiky jeho díla,kteøí jej øadí mezi inkluzivisty,7 aèkoli v tétovìci je u Künga patrný vývoj smìrem k nì-kterým dùrazùm pluralistického paradigma-tu.8 Küng (v duchu katolického pokoncil-ního inklusivismu) hovoøí o stoupencíchjiných nábo�enství jako o køes�anech inspe, kteøí se mají stát køes�any in re, jakoo Bo�ím lidu de iure, který se má stát Bo�ímlidem de facto,9 o spásonosné hodnotìjiných nábo�enství hovoøí jako o �øádné�cestì spasení a zakládá tuto my�lenku nav�eobecném Bo�ím zjevení.10 Køes�anéjako�to pøíjemci zvlá�tního zjevení se paktì�í �mimoøádné� cestì spasení.11 Küng kri-tizuje protestantské teology (mj. Svìtovou

radu církví) za jejich rozpaky v otázce za-ujetí jasného stanoviska ohlednì spásy ji-novìrcù12 . Pro Künga je tøeba se zde jed-noznaènì vyslovit: jinovìrci jsou zahrnutiv Bo�ím plánu spásy. Küng tedy (zdá se)není a� tak vzdálen od církevního pravovìøí,ba ani od koncepce anonymních køes�anù,kterou kategoricky odmítá13 - to je mu vy-týkáno nìkterými kritiky.

Podle P. Knittera, katolického stoupencepluralismu, se Küng stále dr�í jedineènostia výluènosti Krista a nemá tudí� odvahu�pøekroèit teologický Rubikon�14 a pøijmoutpluralistické paradigma. Küng ov�em nenív �ádném pøípadì èítankovým pøíklademinklusivisty. Inkluzivistické pojetí dr�í zcelapøedbì�nì a nedogmaticky. Namísto v�eza-hrnujících teorií a systémù navrhuje pokor-

spí� meditaci, jiný více osamìní, jiný zasespoleènost, nìkdo �ádá, aby ho nábo�en-ství vedlo za sociální spravedlností, atd.Nedomnívám se proto, �e by bylo mo�névytvoøit nìjaké univerzální nábo�enství,je potøeba rùznosti.

Jakým zpùsobem o tento ideální stav usi-lujete?

My unitáøi preferujeme názorovou plura-litu a jednotu v rùznosti. Neèekáme, �e na�ièlenové budou mít na jednu vìc stejné ná-zory, ale pøesto mù�eme nacházet rùznéspojitosti. A zde vidím potøebu dialogua porozumìní. �ivot v unitáøské obci je

vlastnì pokraèujícím mezinábo�enským di-alogem v malém a osobním mìøítku, dalo byse øíci. Ideální stav - lidé si uvìdomí, �e druzímají jiné cítìní a potøeby a �e pøesto mohoubýt pospolu a nacházet spoleènou cestu.

Zkusme to je�tì konkrétnì, prosím. Pøed-stavte si, �e na pustém ostrovì bude ka-tolík, �id, buddhista, munista a Vy unitáø.Jak by po roce mìlo vypadat spoleènésou�ití z nábo�enského hlediska, abystetím naplnil své vlastní nábo�enské prin-cipy?

To by byla situace, v ní� by do�lo na �lámáníchleba�. Proto bych byl pøedev�ím rád, kdy-

bychom se tam neutloukli kvùli rozdílnýmnábo�enským ideálùm. Nábo�en�tí lidéjsou toti� leckdy nebezpeènìj�í ne� lidébez vyznání, jak nám ukazuje lidská histo-rie i souèasnost. Pokud by nìkdo v rámcimezinábo�enského dialogu pøesvìdèoval,ostatní, �e se mají vydat jeho cestou, po-kládal bych to za chybu. Naopak bychpova�oval za u�iteèné, kdyby se mi ostat-ní podaøilo pøesvìdèit o tom, �e køes�anse mù�e modlit, buddhista vìøit v reinkar-naci, ale já si mohu myslet svoje. Aby tona�e sou�ití na pustém ostrovì bylo v mírua v pohodì.

Pøipravil Jiøí Koubek

90 DINGIR 3/2003

nou a trpìlivou práci na poli mezinábo�en-ského dialogu, a to v duchu �globálníhoekumenického povìdomí�.15 Jak si Küngtuto práci pøedstavuje a v èem spatøuje spe-cifickou roli køes�anství?

Dialog podle Hanse KüngaPoté, co oznaèil v�echna tøi standardní po-jetí mezinábo�enských vztahù (exkluzivis-mus, inklusivismus, pluralismus) za nevy-hovující,16 navrhuje zaèít skromnìji - a tohledáním kritérií, která by v rámci mezi-nábo�enského dialogu platila obecnì: Küngnavrhuje dvì obecná a jedno specifickykøes�anské kritérium:1) kritérium pùvodu17 - v�echna nábo�en-ství by mìla být pomìøována vlastním po-èátkem, tedy normativní zakládající událostíèi tradicií (Bible, Korán, Bhagavadgíta, etc.).2) etické kritérium18 - kritériem pravostika�dého nábo�enství by mìla být lidskost(humanum), tedy otázka, co v dané tradicinapomáhá a co naopak brání lidskosti.3) specificky køes�anské kritérium:19 v køes-�anství je tøeba v�e pomìøovat z hlediska�kristovského principu� - zda to èi ono od-povídá duchu Je�í�e Krista.

Vedle tìchto kritérií Küng navrhuje kom-binaci dvojí perspektivy:20

1) zvnìj�ku - tj. z pohledu religionisty, a2) zevnitø - tj. z pohledu vlastní tradice.

Mezi tìmito pohledy je nutnì dialektickénapìtí, které Küng pøipou�tí a dokonce vítá.Chce zachovat objektivitu vìdeckého pøís-tupu a zároveò jako køes�anský teolog trvána jedineènosti, normativitì a �jinakosti�Je�í�e Krista uprostøed nábo�enských tra-dic lidstva.21

Vybaven tìmito kritérii a kombinacídvou perspektiv chce Küng rozvíjet meziná-

bo�enský dialog. Tento dialog se nesmí vejménu laciného pluralismu èi synkretismuvzdát otázky pravdivosti.22 Küng (a v tomzùstává napoøád ovlivnìn Karlem Bar-them23) klade hlavní dùraz na vìrouènéposelství. Nechce vycházet (jako jiní teo-logové) z hlubinné nábo�enské zku�e-nosti.24 Pluralistický pøedpoklad, �e na ro-vinì této mystické zku�enosti se v�echnanábo�enství dotýkají té�e Reality a �e vìro-uèná reflexe této univerzální zku�enosti jesekundárním (kulturovì podmínìným) se-dimentem, je podle Künga spekulativnía nedokazatelný.25

Ov�em hranice pravdy a klamu ne-probíhá podle Künga mezi køes�anstvíma ostatními tradicemi, ale protíná napøíèv�echna nábo�enství.26 Právì proto mù�ejít v mezinábo�enském dialogu o vzájemnoutransformaci, obohacování, doplòovánía korekci.27 Køes�an má k takovému dialogupøistupovat s ochotou k sebekritice28 i kekladení kritických otázek.29 Køes�anství jakotakové mù�e plnit univerzální funkci kata-lyzátoru a krystalizaèního jádra,30 pomáha-jícího kritické sebereflexi ostatních nábo-�enství, proto�e jedinì køes�anství (spoluse �idovstvím) pro�lo ohnìm sekularizacea humanistické kritiky.31 Køes�ané takénemohou rezignovat na svùj úkol být Kris-tovými svìdky, a to i v rámci mezinábo�en-ského dialogu, ov�em nikoli v duchu kul-turního èi nábo�enského imperialismu (jakse zhusta dìlo v minulosti) ale právì v du-chu pokorné svìdecké slu�by.32

Küng odmítá pøedstavu, �e dialog po-vede k postupnému zaèlenìní ostatníchnábo�enství pod køídla køes�anstva èi círk-ve. Výhled do budoucna ponechává otevøe-ný (odmítá hegelovské poku�ení vytváøet

teologii dìjin).33 Vyslovuje nicménì svoji vizizavr�ení dìjin, kdy u� nebude jednotlivýchnábo�enství, ani jednotlivých zakladatel-ských osobností, ale v�ichni vìøící budoustát pøed Tím, k nìmu� se v rámci své víryvztahovali a - podle slov Bible - �pak budeBùh v�echno ve v�em�.34 Küng takto na-

t é m a

Hans Küng. Foto: archiv.

Co si pøedstavujete pod pojmem �mezi-nábo�enský dialog�?

Dialog je rozhovor, který pøedpokládáoboustranné naslouchání, toleranci, alepøedev�ím vzájemnou úctu. Vztáhneme-litento pojem na oblast nábo�enství, ne-zbytnou podmínkou k nábo�enskému dia-logu je vùle hledat spoleèná témata pøesv�echny mo�né rozdíly, je� mohou mezijednotlivými nábo�enstvími existovat. Ná-bo�enský dialog Bahá�í pova�ují v kon-textu souèasného svìta za naprostou nut-nost, nebo� na v�ech vìøících dobré vùlele�í odpovìdnost obhájit úlohu nábo�en-ství v dne�ní spoleènosti a její neoceni-

telnou hodnotu pøi lidském hledání smyslu�ivota.

Vstoupil jste nìkdy do mezinábo�enskéhodialogu?

Bahá�í se úèastní mezinábo�enského dia-logu snad ji� od samotných prvopoèátkùtéto nábo�enské zvìsti. Základní tezí na�e-ho uèení je, �e v�echna známá svìtová ná-bo�enství pocházejí z jednoho Zdroje,a tudí� v jejich duchovní podstatì neexis-tuje rozdíl. Forma jejich vyjádøení se li�í dlepodmínek a po�adavkù doby zjevení, nic-ménì tyto rozdíly jsou ve srovnání s jejichpodstatou podru�né. Posledním dùle�itýmpoèinem Bahá�í mezinárodního spoleèen-

ství bylo vydání a distribuce dokumentu�Poselství nábo�enským pøedstavitelùmsvìta�, v nìm� mimo jiné vyzýváme kespoleènému dialogu a zodpovìdnému pøí-stupu k øe�ení problémù, které nejednotaa rivalita mezi rùznými nábo�enskými sys-témy v souèasném svìtì vytváøí. Ka�dénárodní spoleèenství Bahá�í zaslalo èiosobnì pøedalo Poselství hlavám a pøed-stavitelùm nábo�enství a církví v danézemi. Na mnoha místech svìta do�lo k ne-smírnì zajímavým reakcím, které - jak pev-nì vìøíme - pøinesou i konkrétní plody.

Jaký by byl podle Vás ideální stav lid-stva, pokud jde o jeho nábo�enství?

Rozhovor s Romanem Boháèkem, èlenem Národní duchovní rady Bahá�í Èeské republiky

91DINGIR 3/2003

konec pøece jen nabízí ucelený pohled najednotné (!) dìjiny nábo�enství (plurál)a odvolává se v této vìci na pojetí W. Cant-wella Smithe.35 Pøipojuje takto nakonec (vevíøe) ke dvìma metodickým perspektivám(zvnìj�ku a zevnitø) je�tì perspektivu tøetí,vertikální, perspektivu Absolutna.36

Dialog mezi kritikou a sebekritikouPraktickou ukázkou aplikace Küngovy me-tody je pøedná�ková a posléze kni�ní øadaKøes�anství a svìtová nábo�enství. Ka�dýsvazek je vìnován kritickému dialogu mezikøes�anstvím (které pøedstavuje Küng)a jedním svìtovým nábo�enstvím (které re-prezentuje specialista v daném oboru reli-gionistiky). Küng v tìchto pracích stavíkøes�anství a jiné tradice do kriticko-sebe-kritické polarity, nechává klíèové dùrazy jed-né tradice problematizovat, korigovat, dopl-òovat a obohacovat komplementární prvkyv tradici druhé a naopak.37 Výsledkem není�ádný synkretistický kompromis èi systém,ale dynamická vzájemnì obohacující sym-bióza jednotlivých tradic. Vedle jednoznaè-ných konvergencí a paralel pøicházejí keslovu právì tak jednoznaèné divergencea protiklady. Dochází tak k velmi ký�enémuvzájemnému poznávání.38 Kritický dialogs religionisty pova�uje Küng za nezbytnýpøedstupeò k dialogu se samotnými stou-penci jiných nábo�enství.39

S podobným cílem se Küng také rozhodlposlou�it mezinábo�enskému dialogu pracína obsáhlých monografiích, reflektujícíchjednotlivá svìtová nábo�enství z pohledukøes�anského teologa.

Cílem je svìtový mírVe v�ech svých teologických pracích se

Küng dùslednì dr�í metodického pøedpokla-du, který sdílí se svým souvìrcem K. Rah-nerem: nezaèínat shora, tj. od hotovýchzjevených dogmat (která jsou souèasníkùmvesmìs cizí a nesrozumitelná), ale zaèínatdùslednì zdola, od èlovìka, jeho potøeb,jeho otázek, jeho otevøenosti vùèi Trans-cendenci.40 Právì z tohoto dùvodu je proKünga nejvhodnìj�í spoleènou platformoumezinábo�enského dialogu sdílené lidství,humanum, tedy vlastnì etická existenceèlovìka.41

Küng si je palèivì vìdom toho, �e poro-zumìní a spolupráci mezi jednotlivými kul-turami nemù�eme odkládat do doby, kdy sevyøe�í vìrouèné rozpory svìtových nábo-�enství. Na rovinì etické spatøuje dalekovhodnìj�í odrazový mùstek - v�dy� �irokýkonsensus mezi nábo�enskými tradicemizde u� existuje.42 (Jako pøíklad uvádí Küngtzv. Zlaté pravidlo, vyjádøené tak èi onak vevìt�inì nábo�enských tradic.43) Küngovijde o nalezení spoleèného etického minima,které by mohlo být spoleènì artikulováno,potvrzeno a pøedlo�eno vìøícím i nevìøícímjako nosné východisko úsilí o svìtový míra spolupráci. Nejedná se v �ádném pøípadìo synkretickou snahu vytvoøit jedno �svì-tové nábo�enství�.44 Jednotlivé tradice zù-stávají zcela autonomní. Cílem není synkre-ze, cílem je pøátelská koexistence a svìtovýmír.45

Küngovi nejde samozøejmì o nìjakouèistì akademickou zále�itost, vzhledem keglobálnímu ohro�ení (ekologickému, eko-nomickému, nukleárnímu atd.) je tøeba jed-nat a jednat rychle. �ádné nábo�enství sidnes u� nemù�e dovolit �splendid isola-tion�.46 Je tøeba nabídnout lidstvu vizi svì-tového étosu, jakkoli se mù�e podobné úsilí

t é m a

Èeská bibliografie Hanse Künga

Küng, H., Být køes�anem, CDK, Brno,2000

Küng, H., Co je církev, Cesta, Brno, 2000Küng, H. a Bechert, H., Køes�anství

a buddhismus, Vy�ehrad, Praha, 1998Küng, H. a von Stietencron, H., Køes�an-

ství a hinduismus, Vy�ehrad, Praha,1997

Küng, H. a van Ess, J., Køes�anství a is-lám, Vy�ehrad, Praha, 1998

Küng, H. a Ching, J., Køes�anství a nábo-�enství Èíny, Vy�ehrad, Praha, 1999

Küng, H., Svìtový étos. Projekt, Archa,Zlín, 1992

Küng, H. a Kuschel, K. J., Prohlá�ení kesvìtovému étosu. Deklarace Parlamen-tu svìtových nábo�enství, CDK, Brno,1997

Küng, H., Svìtový étos pro politikua hospodáøství, Vy�ehrad, Praha, 2000

jevit donkichotské a naivní.47 VýhodouKüngova projektu je bezesporu fakt, �e nenínikterak podmínìn shodou na rovinì vìro-uèné, je na ní takøíkajíc nezávislý. Doklademmù�e být podepsání Prohlá�ení ke svìtové-mu étosu48 na Svìtovém parlamentu nábo-�enství v Chicagu roku 1993, a to pøed-staviteli v�ech zúèastnìných nábo�enství.Mezinárodní organizace Èervený køí� èiSpoleènost národù mìly také skromné za-èátky, podotýká Küng, a pøesto byl jejichdopad na dìní ve svìtì nedozírný.49

Küng se proto nedává odradit naøèení-mi z naivity a idealismu50 a promý�lí svùjprojekt svìtového étosu dále, a to i do ob-lasti politiky a hospodáøství.51 Ve své knizena toto téma u� mù�e zmínit tøi konkrétní

Souèasný stav lidské spoleènosti volá pospolupráci ve v�ech oblastech materiál-ního i duchovního �ivota. Dvacáté stoletíse stalo svìdkem obrovského pokrokuv mnoha oblastech, nicménì ve vztahuk nábo�enství jako by lidstvo setrvávalove starých kolejích. Nábo�enství, které odpoèátku vìkù slou�í my�lence mezilid-ského sbratøení, míru a pokoje, se stáleèastìji stává pøíèinou konfliktù po celémsvìtì. Situace je natolik vá�ná, �e stálevíce lidí oznaèuje nábo�enství jako pøe�itek,který zbyteènì rozdìluje lidstvo a pro kterýv moderní spoleènosti ji� není místo. Jeproto na èase, aby v�echna nábo�enstvíbez rozdílu opustila zhoubnou doktrínu

vlastní duchovní výluènosti a soustøedilase na to, co je navzájem spojuje. Rozdíly,které vznikly pùsobením vìkù a nejrùznìj-�ích okolností, nemá nikdo právo zneu�ívatjako dùvod pro vytváøení pøehrad a bariérmezi jednotlivými vìrovyznáními. Úctak duchovnímu sna�ení druhých, respektk jejich zpùsobu uctívání Stvoøitele a sna-ha toho druhého pochopit neznamená zpro-nevìøení se vlastnímu nábo�enskému pøe-svìdèení. Je to naopak pøirozená reakce nato, co nyní v dùsledku globalizace vnímástále více lidí - pøes vzájemné rozdíly násv�echny spojuje jedna spoleèná a vìènáVíra, ale i duchovní zodpovìdnost.

Jak o tento ideální stav usilujete?

V jednom z Bahá�u�lláhových spisù (Skry-tá slova, pers. 76) se doèteme, �e zatímcominulost byla urèována slovy, souèasnostvy�aduje konkrétní èiny. Bahá�í se v�e-mo�nì sna�í svým �ivotem, chováními jednáním pøispívat k vzájemné meziná-bo�enské toleranci a porozumìní mezivìøícími v�ech vyznání. Sna�íme se v ka�-dodenním �ivotì øídit duchem pøikázání,které nám Bahá�u�lláh ulo�il v Desce Bi-�árát (Radostné zvìsti): �Stýkejte se s ná-sledovníky v�ech nábo�enství v duchupøátelství a dru�nosti.�

Pøipravila Andrea Hudáková

92 DINGIR 3/2003

vovaného násilí v dne�ním svìtì je radnose ptát, zda vùbec máme jinou �anci, má-lilidstvo na této planetì pøe�ít a �ít v míru.Küngova snaha se pak jeví jako naprostorealistická, støízlivá a hlavnì nanejvý� po-tøebná. Události posledních let ukazují, jakmnoho pravdy se skrývá za Küngovýmiprogramatickými slovy: �Není pøe�ití bezsvìtového étosu. Není svìtový mír bez mírumezi nábo�enstvími. Není mír mezi nábo-�enstvími bez mezinábo�enského dialo-gu.�57

n

t é m a

Literatura

Èeská bibliografie H. Künga je uvedena na pøedchozí stranì.

Anderson N., Christianity and World Religions, IVP, Leices-ter, 1984.

Duran K., �Interreligious Dialogue and the Islamic �Origi-nal Sin�, in Swidler L., Towards a Universal Theologyof Religions, Orbis, Maryknoll, New York, 1988.

Charry Zubrack E., �A Step Toward �Ecumenical Esperan-to��, in Swidler L., Towards a Universal Theology ofReligions, Orbis, Maryknoll, New York, 1988.

Knitter P., �Hans Küng�s Theological Rubicon�, in SwidlerL., Towards a Universal Theology of Religions, Orbis,Maryknoll, New York, 1988.

Küng H., Katolícka cirkev. Struèné dejiny, Slovart, Bratisla-va, 2003.

Küng H., �What is True Religion? Toward an EcumenicalCriteriology�, in Swidler L., Towards a Universal The-ology of Religions, Orbis, Maryknoll, New York, 1988.

Race A., Christians and Religious Pluralism, SCM Press,London, 1983.

Rejchrt D., �Problematika lidských práv ve Svìtovém étosuHanse Künga�, in Køes�anská revue, 3/2001.

Richards G., Towards a Theology of Religions, Routledge,London, 1989.

Sinkinson Ch., The Universe of Faiths, Paternoster Press,Carlisle, 2001.

Poznámky

1 Kontroverzní proto, �e od roku 1979 Küng z rozhodnutíKongregace pro nauku víry nesmí pøedná�et na katolic-kých teologických uèili�tích (tj. byla mu odebrána mis-sio canonica).

2 G. Richards oznaèuje Künga za typicky �liberálníhokatolíka�, Richards, Towards a Theology of Religions,53.

3 Viz napø. Küng, Køes�anství a nábo�enství Èíny , 54, 232,237-8, dále tý�, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství,168, 173, 188. O svém slo�itém, ale pøece zásadnì klad-ném (aè kritickém) vztahu k øímskokatolické církvi ho-voøí Küng v knize Být køes�anem, str. 273n, a takév práci Katolícka cirkev. Struèné dejiny.

4 Napø. Küng, Køes�anství a hinduismus, 78.5 Napø. Küng, Být køes�anem, 43.6 Küng, Svìtový étos. Projekt, 97-98.7 Tak napø. Knitter, Hans Küng�s Theological Rubicon,

228. Knitterovi se Küngùv inklusivismus nelíbí a po-va�uje jej za nebezpeèný. Podobnì Richards kritizujeskrytý pøedpoklad nadøazenosti v Küngovì inkluzivis-mu, Richards, Towards a Theology of Religion, 60, 109,Race chválí Künga za to, �e jeho inkluzivismus je mno-hem skromnìj�í a pokornìj�í ne� inkluzivismus Rah-nerùv, viz Race, Christians and Religious Pluralism,63.

8 Sinkinson hodnotí Küngovu teologii nábo�enství jakovelmi blízkou pluralismu, viz Sinkinson, The Universeof Faiths, 166. Knitter té� uznává Küngùv posun blí�ek pluralistickému paradigmatu, a to právì vlivem osob-ní mnohaleté zku�enosti mezinábo�enského dialogu, vizKnitter, Hans Küng�s Theological Rubicon, 228.

9 Viz k tomu Richards, Towards a Theology of Religions,57.

10 Viz k tomu Richards, tamté�, 54.11 Toto Küngovo pojetí analyzuje Anderson, Christiani-

ty and World Religions, 24, a také Race, Christians andReligious Pluralism, 50.

12 Küng, What is True Religion? Toward an EcumenicalCriteriology, 235. Odpovìï na tuto Küngovu kritikunabízí Anderson, Christianity and World Religions,147nn.

13 Tak soudí Knitter, Hans Küng�s Theological Rubicon,228.

14 Knitter, Hans Küng�s Theological Rubicon, 224, 227.15 Küng, Køes�anství a hinduismus, 11.16 Küng, Svìtový étos. Projekt, 77-79.17 Küng, Svìtový étos. Projekt, 83.18 Küng, Svìtový étos. Projekt, 84.19 Küng, Svìtový étos. Projekt, 95.20 Küng, What is True Religion? Toward an Ecumenical

Criteriology, 249, té� Svìtový étos. Projekt, 96.21 Küng, Být køes�anem, 86-87, 195, Svìtový étos. Pro-

jekt, 96.22 Küng, Svìtový étos. Projekt, 77, té� What is True Reli-

gion? Toward an Ecumenical Criteriology , 237.23 K tomuto vlivu viz Race, Christians and Religious

Pluralism, 49. Race podotýká, �e tento vliv je patrnýhlavnì v rané fázi Küngova díla. Richards si v�ímá, �eKüng se posléze do znaèné míry (nikdy v�ak úplnì)roze�el s neoortodoxním pojetím nábo�enství, viz Ri-chards, Towards a Theology of Religion, 54.

24 K tomu viz Richards, Towards a Theology of Religions,54.

25 K tomu viz Richards, tamté�, 111, 140.26 Küng, Køes�anství a hinduismus, 17.27 Küng, What is True Religion? Toward an Ecumenical

Criteriology, 250.28 Küng, Køes�anství a hinduismus, 16-17.29 Dialog má vést ke �kriticko-sebekritické diferenciaci�,

Küng, Svìtový étos. Projekt, 122.30 Küng, Být køes�anem, 250.31 K této Küngovì my�lence viz Race, Christians and Re-

ligious Pluralism, 92.32 Küng, Co je církev, 10, té� Svìtový étos. Projekt, 98. Viz

také Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství,191.

33 Küng, Svìtový étos. Projekt, 105.

Pavel Ho�ek, Th.D., je absolventem postgraduálního stu-dia religionistiky na Evangelické teologické fakultì UKa pøedná�í teologii a etiku na Evangelikálním teologic-kém semináøi v Praze.

Co si pøedstavujete pod pojmem �mezi-nábo�enský dialog�?

Lidé, kteøí vìdomì zastávají rùzné názory,si o nich vykládají, aèkoliv na nich nemo-hou nic mìnit.

Vstoupil jste nìkdy do mezinábo�enskéhodialogu?

Vý�e uvedeným �vstupùm� se sna�ím vy-hýbat, seè mohu, ale s mizernými výsled-ky.

Jaký by byl podle Vás ideální stav lidstva,pokud jde o jeho nábo�enství?

O to se postará, kdo ví, co dìlá. Lidské sna-hy o zøízení jednotného nábo�enství jsouhistoricky èitelné jako genocidy.

Jak o tento ideální stav usilujete?

Sna�ím se omezit na to, co mi pøikazuje Tóra,nenechat si vymývat mozek a nevymývatho nikomu jinému.

Pøipravila Martina Dvoøáková

Rozhovor s pra�ským rabínem, Karolem Sidonem:

výsledky svého úsilí.52 Rozhodující dùrazklade Küng na nutnost støízlivé rovnováhymezi utopickým vizionáøstvím53 a pragma-tickou politikou (s prvky nezbytného �ma-chiavellismu�).54 Tuto rovnováhu umo�òujepouze dùkladná fundovanost a informo-vanost v politicko-ekonomické problema-tice, ov�em kombinovaná s teologickýmnadhledem a perspektivou nadìje a víry.Nezbytnou souèástí politicko-ekonomic-kých úvah dne�ka musí být �globální od-povìdnost�.55 Politika národních zájmùv duchu Nietzscheovy �vùle k moci� musíustoupit politice spojující pragmatický kal-kul s etickou soudností.56 I v této oblastimù�e spoleèné úsilí vìøících v�ech tradic,sjednocené programem svìtového étosu,poskytovat motivaèní zdroje a inspirující

vizi, k ní� jsou samozøejmì pozváni i nevìøícíhumanisté.

Küngovo originální pojetí mezinábo�en-ského dialogu (které jsem se pokusil kritickyanalyzovat v tomto èlánku) a jeho neúnav-nou anga�ovanost v uskuteèòování vizesvìtového étosu, lze jistì kritizovat jakonaivní a po�etilé úsilí. Vedle vý�e uvede-ných kritických námitek je namístì také otáz-ka, zda se svìtová nábo�enství opravdu mo-hou dohodnout na tom, co znamená hu-manum (lidskost). Antropologické pøedpo-klady jednotlivých tradic jsou právì tak roz-manité a konfliktní, jako pøedpoklady meta-fyzické (teologické). Právì zde spatøuji nej-vìt�í slabinu Küngova projektu.

Nicménì, ve svìtle mnohostrannéhoglobálního ohro�ení a nábo�ensky moti-

93DINGIR 3/2003

KØES�ANÉV DIALOGU

Mezinábo�enský dialog podle katolického teologa

Ctirad Václav Pospí�il

Otázka mezinábo�enského dialogu se dnes z mnoha celkem po-chopitelných dùvodù dostává do popøedí zájmu. Tento zájem v�akmá více podob. Valná vìt�ina lidí v Evropì a v severní Americe sipøeje mír a klid, a proto vnímá mezinábo�enský dialog jako prostøe-dek pøedcházení nábo�enských tøenic a nevra�ivostí. Lze tedy øíci,�e mezinábo�enský dialog má tedy stále vìt�í politický význam.Osvícenìj�í pøedstavitelé jednotlivých nábo�enství si uvìdomují,�e vedení dialogu zvy�uje v oèích spoleènosti vìrohodnost jejichpøesvìdèení a pøíslu�ných nábo�enských uskupení. Pro duchovnílidi je takový dialog na prvním místì cestou k vzájemnému oboha-cení, k hledání Boha nebo smyslu �ivota, k prohloubení vlastní iden-tity, která se mìøí právì schopností vnímat toho druhého a mítk nìmu patøiènou úctu.

KØES�ANÉV DIALOGU

t é m a

Zdá se, �e køes�anství má z teoretického hle-diska ty nejlep�í pøedpoklady k úspì�némuvedení mezinábo�enského dialogu. V prvníøadì je to pøikázání lásky, která nesmí vy-luèovat nikoho. Kristus po svých uèední-cích vy�aduje lásku dokonce k nepøátelùmi k tìm, kdo jim �kodí a kdo je pronásledují.Dal�ím imperativem køes�anství je úcta kesvìdomí èlovìka, i kdy� se køes�anovi mù�ejevit jako objektivnì ne zcela správnì for-mované.

Vedle tìchto mravních základù existujítaké významné vìrouèné pøedpoklady provedení mezinábo�enského dialogu. Zde jetøeba zmínit bipolární strukturu základníchstavebních prvkù køes�anovy víry. Posled-ní výrok je tøeba vysvìtlit a konkretizovat.

Jako pøíklad bych zvolil to, co ve ètvrtémstoletí napsal ve svém díle �Velká katecheze�

Øehoø z Nyssy. Tento autor øíká, �e zatímco�idé vyznávali jediného Boha a ostatní náro-dy mnoho bohù, køes�anská víra smiøuje obanázory ve svém uèení o Bo�í trojjedinosti.Køes�anský Bùh tedy není pouze sjednocu-jícím principem kosmu, ale je zároveò zdro-jem urèenosti jednotlivých jsoucen a pøede-v�ím lidských osob.

Dal�ím pøíkladem by mohl být spor, kterýpár desítek let pøed Kristem vedli na jed-nom setkání v Øímì pøedstavitel epikurejské�koly na jedné stranì a zastánce stoicismuna druhé stranì. Velmi hezky tuto diskusipopsal slavný øeèník a spisovatel Cicero vesvém spisu �O pøirozenosti bohù�. Pro prv-ního byl Bùh pøedev�ím bezbøehým poko-jem a nemìnností, pro druhého zase pøede-v�ím pùsobivou dynamickou silou, která po-hybuje celým kosmem. V køes�anském po-

34 Küng, What is True Religion? Toward an EcumenicalCriteriology, 250. K tomu té� J. Munzar v doslovu keKüngovì knize Být køes�anem, 279.

35 Napø. in Küng, Køes�anství a nábo�enství Èíny, 11, a namnoha jiných místech se Küng hlásí ke Smithovì idejijednìch univerzálních dìjin nábo�enství.

36 Küng, What is True Religion? Toward an EcumenicalCriteriology, 250.

37 Pro pøíklad a názornost uveïme: V dialogu s hinduis-mem klade Küng do dynamického napìtí prorockoua mystickou zbo�nost, Küng, Køes�anství a hinduis-mus, 75, dále monistickou a teistickou ontologii, cyklic-ké a lineární pojetí èasu atd., v dialogu s islámem kladeotázky, zda Mohamed je Bo�í prorok, Küng, Køes�anstvía islám, 46, zda je islám cestou spásy, tamté�, 44 a zda jeKorán Bo�ím slovem, tamté�, 51, a na v�echny odpovídávíce ménì kladnì. Dále ov�em problematizuje postavení�eny v islámských spoleènostech, tamté�, 121, korán-ský portrét Je�í�e, tamté�, 155, èi pojetí Trojice, tamté�,157. V dialogu s buddhismem klade vedle sebe bádánío historickém Je�í�i a o historickém Buddhovi, Küng,Køes�anství a buddhismus, 50nn, srovnává køes�anskoueschatologii s pojetím nirvány, tamté�, 67 a jinde, køes-�anské a buddhistické pojetí mni�ství, tamté� 87 atd.Klade zároveò buddhismu kritické otázky, týkající senapøíklad pohledu na hodnotu èlovìka a pøírody, tamté�,136nn. V dialogu s nábo�enstvím Èíny se zamìøuje nalegitimitu archaických a lidových prvkù v souèasné re-ligiozitì, Küng, Køes�anství a nábo�enství Èíny, 50, 68,opìt porovnává bádání o historickém Je�í�i s bádánímo historickém Konfuciovi, tamté�, 111nn, zamìøuje sena porovnání konceptu Tao s biblickou Moudrostí,tamté�, 160, a s biblickým pojetím Boha, tamté�, 174nn.Problematizuje typicky èínskou pøíslu�nost ke dvìmaèi více nábo�enstvím zároveò, tamté�, 262, 270-271.

38 Küng, Køes�anství a hinduismus, 18.39 Küng, Køes�anství a hinduismus, 13.40 K tomuto Küngovu programu viz Küng, Být køes�anem,

9nn. K antropologickému východisku jako�to nej-vhodnìj�ímu metodickému pøedpokladu mezinábo�en-ského dialogu viz E. Zubrack Charry, A Step Toward�Ecumenical Esperanto�, 218-219, která Künga za jehometodu �zdola� výslovnì chválí.

41 Küng, Svìtový étos. Projekt, 60.42 Küng a Kuschel, Prohlá�ení ke svìtovému étosu, 14.43 Küng, Svìtový étos. Projekt, 64, dále Küng a Kuschel,

Prohlá�ení ke svìtovému étosu, 17. Küng vedle Zlatéhopravidla zmiòuje také ètyøi univerzální pøikázání: neza-bije�, nepokrade�, nezcizolo�í�, nebude� lhát.

44 Proti podobné my�lence hovoøí Küng in Svìtový étos.Projekt, 59.

45 Küng, Svìtový étos. Projekt, 124.46 Küng, Køes�anství a hinduismus, 14.47 K tomu viz Munzar v doslovu ke Küngovì knize Být

køes�anem, 280. K problematiènosti Küngovy vize té�Rejchrt, Problematika lidských práv ve Svìtovém étosuHanse Künga, 80. Souhlasím s Rejchrtovou námitkou,�e svìtový étos má �anci, jedinì bude-li vycházet zdola,není nikterak vynutitelný nejvy��ími pøedstaviteli jed-notlivých nábo�enství, ti jej mohou maximálnì doporuèit.

48 Küng byl po�ádán o pøípravu tohoto prohlá�ení admi-nistrátorem Parlamentu svìtových nábo�enství, viz k to-mu Küng a Kuschel, Prohlá�ení ke svìtovému étosu,34.

49 Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, 263.50 Jistou �odzbrojující naivitu� ohlednì mezinábo�en-

ského dialogu vùbec Küngovi vytýká Duran in Inter-religious Dialogue and the Islamic �Original Sin�,212. S touto Duranovou výhradou musím souhlasit.Küng sám ov�em ví o napadnutelnosti své vize, srov.Küng, Svìtový étos. Projekt, 11.

51 Küng, Svìtový étos. Projekt, 126.52 Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, 266-

275. Jedná se o tøi závazné dokumenty, podepsané mezi-národními komisemi, obsahující ideje svìtového étosu.

53 Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, 58nn.54 Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, 27nn.55 Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, 85nn.

O této �planetární odpovìdnosti� hovoøí u� ve své pro-gramové knize Svìtový étos. Projekt, str. 37

56 Küng, Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, 100.57 Küng, Svìtový étos. Projekt, 5.

Rozhovor èeských køes�anù a �idù. Foto: archiv.

94 DINGIR 3/2003

jetí platí obojí. Køes�anský Bùh je jak nasvìtì nezávislý, tak v nìm ustaviènì pù-sobí.

Uvedený výèet nemù�e být úplný, alepostaèuje k tomu, abychom si uvìdomili, �estruktura základních stavebních prvkùkøes�anské víry skýtá nebývalé mo�nostik integrování celé øady rùzných názorovýchproudù a spiritualit. Tato jednota v mno-hosti je pak pøedpokladem pro vnitrokøes-�anský dialog, který je zase podmínkou prosmysluplné vedení mezinábo�enského dia-logu.

Není tajemstvím, �e køes�anství nabízínesmírné integraèní mo�nosti. Napøíklad vestøedovìku byl v nìkterých køes�anskýchknihách Buddha pøedstavován jako køes-�anský asketa. Misionáøi èasto zdatnì vy-u�ívali této integraèní kapacity køes�anství.Zmínìný postup nabyl v posledních deseti-letích stále �ir�ích a promy�lenìj�ích roz-mìrù, a tak hovoøíme o inkulturaci, kterápøedstavuje praxi vyjadøování a pro�íváníkøes�anství na základì rùzných kulturníchpozadí.

Jestli�e køes�anství disponuje tak obrov-ským dialogickým potenciálem, pak se nelzedivit, �e mnozí jeho vyznavaèi dnes hrajívelmi aktivní roli právì na poli mezinábo�en-ského dialogu. Je ale tøeba hovoøit konkrét-nì, proto�e dialog je setkáním konkrétníchlidí, a nikoli abstraktních vìrouèných sys-témù.

U pøíle�itosti své leto�ní náv�tìvy v Itáliijsem mìl mo�nost setkat se s franti�kánemIgnazio Mancinim, který se narodil ve Feren-tinu v roce 1922. Kdy� mu bylo osmnáct let,stal se franti�kánem. V letech 1935-1986 �ila pracoval ve Palestinì. Je doktorem morál-ní teologie a pøedná�el na teologickém stu-diu v Palestinì. S tímto úctyhodným mu�ems velmi bohatou �ivotní zku�eností jsem ho-voøil také o problematice dialogu mezi �idy,køes�any a muslimy. Jeho odpovìï znìlanásledovnì:

�Poøádáme rùzná setkání a také dny stu-dia. Zalo�ili jsme Køes�anské informaènícentrum. Judaistù pøichází celá øada, s nimito jde velmi pìknì. S muslimy je potí�, pro-to�e nejsou organizováni jako my. Problémje, s kým vlastnì vést dialog. Obèas pøijdenìjaký uèený muslim, ale oni moc na dialognejsou. Vzpomínám si na jistého právníka,který se jako muslim na na�ich setkáníchobjevoval pravidelnì. Byl to ale jenom jehoosobní zájem.�

Skuteènou otázkou je, nakolik jsouk dialogu otevøení ti druzí a jestli vùbec majíochotu tento zpùsob komunikace provozo-

vat. Bylo by ale chybou domnívat se, �esituace je v�ude stejná.

�Dal�ím zajímavým èlovìkem, s ním� jsem sesetkal, byl Gianfrancesco Sisto. Tento vel-mi pøíjemný èlovìk se narodil v roce 1967nedaleko italského mìsta Bari. Stal ze zub-ním technikem a po maturitì v roce 1986vstoupil mezi men�í bratry. V dobì svýchstudií se setkal s jedním misionáøem, kterýtehdy pracoval v subsaharské Africe. Set-kání na nìj zapùsobilo tak silnì, �e se roz-hodl stát se také nositelem radostné zvìstiv zemích na jih od Sahary. Pár mìsícù popøijetí knì�ského svìcení se odebral do Tan-zanie a �il tam nìkolik let. Od roku 1997 doroku 2000 pùsobil v Ugandì. Nyní dokonèu-je specializované studium a nemù�e se doè-kat, a� bude zase v Africe. Kdy� jsme hovo-øili o sou�ití køes�anù a muslimù v subsa-harské Africe, dozvìdìl jsem se, �e je po-mìrnì klidné, proto�e tamní islám je dalekopacifiètìj�í ne� ten arabský. Kolega vydali velmi pìkné svìdectví o spoleèném na�í-vání:

�Ve mìstì Mbarara v Ugandì �ije na�ekomunita shodou okolností v muslimskéètvrti. Pøijali nás tam velmi hezky. Pøedsta-vitelé ètvrti k nám dokonce obèas zajdouna veèeøi. Kdy� se setkávám s opravdu du-chovními lidmi jiných nábo�enství, zji��uji,�e to hlavní máme spoleèné: schopnost pøi-jmout druhého, být slu�ný, respektovatdruhého, dokonce i urèité tíhnutí k lásce.To je, podle mne, na�e spoleèná báze zdravélidskosti, která je také mírou opravdovézbo�nosti.�

Tato hluboce pravdivá slova otvírajídruhou èást na�ich úvah. Ukazuje se, �eopravdový mezinábo�enský dialog májeden základní pøedpoklad, jím� je lidskáopravdovost a zralost spolu s hlub�ím du-chovním �ivotem. Z tohoto hlediska u� køes-�anství, zejména to na�e prùmìrné a jenomna nedìli, tolik mo�ností k plodnému mezi-nábo�enskému dialogu neskýtá.

Prvním indikátorem schopností k vedenímezinábo�enského dialogu je to, jak køes-�ané doká�í vést dialog uvnitø svých spole-èenství. Nechci malovat èerta na zeï, alev nìkterých komunitách to nevypadá zrov-na vábnì. Dal�ím �lakmusovým papírkem�je ekumenický dialog, který v posledníchletech bohu�el prochází pomìrnì hlubokoukrizí. Deziluze a v nìkterých pøípadech do-konce rezignace na rùzné formy vnitro-køes�anského dialogu ukazují, �e zámìry,s nimi� mnozí do tohoto dìní vstupovali,nebyly zcela v duchu Bo�ího království.

Dialog musí být nesen zájmem o dru-hého. Køes�an by mìl respektovat základnípravidlo vtìlení. Bo�í Syn nejprve pøijal na�elidství a urèitou konkrétní lidskou kulturu,uèil se být èlovìk po více ne� tøicet let. Kdy�pøijal, pak si zcela oprávnìnì mohl dovolitvy�adovat to, aby byl pøijímán. Zde je skry-to také tajemství pomìru mezi dialogema hlásáním. Køes�an nemù�e rezignovat nahlásání. Toto hlásání ale musí být v souladus úctou k druhému a k jeho svìdomí, musíbýt neseno zájmem o dobro toho druhého.Pokud chce køes�an být pøijat, musí nejprvesám pøijímat druhého. Právì to se dìjev upøímném dialogu, který je prvním pøed-pokladem nabídnutí køes�anství jako cestyspásy. Hlásání musí být dialogické, jinaknemá �anci a není køes�ansky ani lidskyopravdové.

Jsme u posledního bodu na�ich úvah.Nìkomu by se mohlo zdát, �e právì identitakøes�anství pøedstavuje pøeká�ku proúspì�né vedení mezinábo�enského dia-logu. To je ale nedomy�lené. Naopak, oprav-dový dialog pøímo vy�aduje také opravdovépøesvìdèení a opravdovou identitu na jed-né i druhé stranì. Je ale otázkou, nakolik jena�e køes�anství opravdové. Nezapomíne-jme, �e pravda køes�anství je pravdou toho,kdo se ve slu�bì druhým a v lásce k nimbezvýhradnì vydává.

Kristùv køí� ukazuje, �e totální sebe-zmaøení je paradoxnì také vrcholným zpù-sobem seberealizace - identity, která se pro-jevuje v oslaveném Kristu. Køes�ané se aletéto køestní logiky ponoøení do Kristovysmrti bojí a ve své praxi tuto cestu tak èastopopírají. Ukazuje se, �e existenciální pøijetíKristova køí�e je stra�livým pohor�ením,s ním� se musí potýkat Èech stejnì jako Indnebo Japonec. Pohor�ení køí�e je ale para-doxnì velkou výhodou, proto�e jeho pøijetívy�aduje po èlovìku krok nad svou vlastnípartikularitu, nad svou kulturu.

Køí� po nás tedy vy�aduje cosi velmipodobného jakým bylo ono Abrahámovskévyjití z rodného mìsta. Správnì vedený me-zinábo�enský dialog je tedy cestou k tomu,abychom zejména my køes�ané opravdu bylitím, èím v tomto svìtì máme být, toti� pù-sobivým znamením v�eobecného smíøení.

n

Prof. Ctirad Václav Pospí�il, Th.D. OFM (*1958), vy-uèuje systematickou teologii na Cyrilometodìjské teo-logické fakultì UP v Olomouci, na Katolické teologickéfakultì a Husitské teologické fakultì UK v Praze

t é m a

95DINGIR 3/2003

KRITIÈTÍK DIALOGU

Konzervativní katolicismus mezinábo�enský dialog odmítá

Michal Semín

Fenomén �mezinábo�enského dialogu� je tak starý, jak je starýnábo�enský synkretismus. Patøí ale tyto pojmy �mezinábo�enský�a �dialog� vùbec k sobì?

KRITIÈTÍK DIALOGU

V�imnìme si nejprve zpùsobu, jak se dneszachází s pojmem �dialog�. Patøi jistì k nej-frekventovanìj�ím výrazùm moderní reli-gionistiky a z pohledu vývoje mentalitykatolického prostøedí, z nìho� vycházím,i k èasto u�ívaným v soudobé církevní a teo-logické rozpravì. Zatímco se tento pojemnevyskytuje v dokumentech koncilù èipape�ských encyklik z doby pøed Druhýmvatikánským koncilem (1962 - 1965), v tex-tech Druhého vatikánského koncilu se ji�vyskytuje osmadvacetkrát, z toho dvanáct-krát v dokumentu o ekumenismu Unitatisredintegratio. Aèkoli není nikde pøesnìdefinován, patøí v moderním my�lení

k základním východiskùm teologickéhobádání.

S tímto pojmem se nesetkáváme jenv pøípadì �dialogu� mezinábo�enského èiekumenického, hovoøí se té� o dialogucírkve se svìtem, vnitrocírkevním dialogu,dialogická struktura je pøipisována kateche-zi, teologii svátostí, eklesiologii, pedago-gice, nauce o vykoupení, základnímu vzta-hu èlovìka a Boha a mnoha dal�ím aspektùmnábo�enského �ivota.

Domnívá-li se nìkdo, �e je pojem �dia-log� v soudobém kontextu u�íván sokra-tovsky, toti� jako metoda odhalování prav-dy, bude nepøíjemnì pøekvapen intenzitou

odporu, která vùèi hodnotìpravdy (objektivity) v �díl-nách dialogu� panuje. �Dialo-gická struktura skuteènosti�údajnì vyluèuje objektivizacipoznání a jeho následnou�monopolizaci� skupinou�majitelù pravdy�. Ka�dý, kdoby k partnerovi v diskusi pøi-stupoval z pozice toho, kdopøedává urèité vìdomosti jakopravdivé, a tedy univerzálnìplatné, je podezírán z �intelek-tuálního terorismu�, je snad-no obvinìn z nerespektovánínázorù a zku�eností oponen-ta. V �dialogu� prý dochází kevzájemnému obohacení, ne-bo� není v mo�nostech jedinéosoby poznat tøebas jen dílèískuteènost bez asistence ji-ného pohledu, ne� jaký jedi-nec zastává.

Zatímco �sokratovský dia-log� byl zamìøen k poznánípravdy a odmítnutí omylu,nová mentalita odmítá pole-miku jako neplodnou, neslu-èitelnou s po�adavkem vlíd-nosti a pøikázáním lásky.

Tento �duch dialogu� se projevuje ne-jen ve filozofii, ale i v nábo�enství. Vý�epopsaný model je typický pro tzv. �meziná-bo�enský dialog�, jak jej známe na pøíkladumezinábo�enských setkání u pøíle�itostiHavlova symposia �Forum 2000�, my�leníHanse Künga, Raimunda Pannikara, Zdeò-ka Neubauera, Tomá�e Halíka èi v subtilnìj�ípoloze na pøíkladu mezinábo�enských mod-liteb za mír v Assisi, iniciovaných JanemPavlem II.

Jaký je základní pøedpoklad pro moder-ní formu �mezinábo�enského dialogu�? Jejím rezignace na pravdu v nábo�enství, od-mítnutí striktního rozdìlení na nábo�enstvípravé a nábo�enství nepravá. U�ívání kri-téria pravdivosti v nábo�enství má pøitomdalekosáhlé dùsledky - nábo�enství, kteréje uznáno jako pravé, musí být co do tétosvé vlastnosti jediné a výluèné. Jiné nábo-�enské systémy nutnì obsahují omyly,a proto na nì nelze pohlí�et jako na nábo-�enství, je� mají pùvod u Boha. Kdyby toti�omyly neobsahovaly, nièím by se od pra-vého nábo�enství neodli�ovaly, jinými slo-vy, nebylo by mo�né hovoøit o nábo�ensképluralitì. Mezinábo�enský dialog v�ak plu-ralitu pøedpokládá, proto je tøeba mít napamìti, �e se zde pomìøují nábo�enství ne-pravá s pravým.

K podobnì záva�ným dùsledkùm vederezignace na pravdu v nábo�enství. Odmít-nutí existence pravého nábo�enství èi pøed-poklad jeho nepoznatelnosti vede k radi-kální subjektivizaci nábo�enského �ivota,snadné manipulaci vyznavaèù rùzných du-chovních smìrù jejich charismatickými pøed-staviteli a nevyzpytatelného iracionalismuv nejzákladnìj�ích otázkách lidského �ivota(díky této mentalitì vzniká dostateèné mno�-ství podkladù pro èasopis, jakým je právìDingir).

Klasické katolické my�lení a soudobépojetí dialogu jsou tedy ve zøejmém rozporu.Z katolického hlediska nemù�e být cíl dia-logu heuristický, nebo� katolická stranahypotetického �mezinábo�enského dialo-gu� vystupuje z pozice vlastníka nábo�en-ských pravd (tento postoj vychází z vìrouè-ného stanoviska, �e Bohoèlovìk Kristuszalo�il církev jako spoleènost spásy a jípøedal a svìøil øádné prostøedky k dosa�enícíle lidského �ivota, vèetnì tzv. pokladu víry,který obsahuje pro ka�dý lidský �ivot urèu-jící pravdy, urèené k celo�ivotní orientacise stálým zamìøením na Boha). Kdy� øadasouèasných církevních pøedstavitelù (kardi-nálové Kasper, Cassidy, König, Vlk aj.) totopøesvìdèení nesdílí, èiní tak v rozporu se

t é m a

Ilustraèní foto: archiv.

96 DINGIR 3/2003

t é m a

základním východiskem katolické víry, kte-rým je obsahová pravdivost a formální je-dinost v øádu pravdy. Pro bli��í vysvìtleníkonstatuji, �e tradièní katolické hlediskonepopírá pøítomnost dílèích pravd v nepra-vých nábo�enstvích, tyto dílèí pravdy v�aknepatøí do jejich vlastnictví. Nepravá nábo-�enství jsou definovatelná omylem, nikolivtím, co je v nich pravdivé.

Cílem katolicky motivovaného �dialo-gu� není ani argumentaèní pøevaha a vítìz-ství nad oponentem, nebo� jeho motivemje nadpøirozená láska. Skuteèný dialog usilu-je o demonstraci pravdy a o výsledné obrá-cení druhé osoby.

Po Druhém vatikánském koncilu v�akdùraz na apologetiku a konverzi ustoupildo pozadí a byl nahrazen dialogem, jeho�zámìrem je �vzájemné obohacení�. Je v�akdialog pro èlovìka v�dy pøínosný? Pøednì,tak jako dialog mù�e vést ke konverzi,smìøuje také k perverzi, kdy je nìkterá z osobuvádìna v omyl. Dal�ím pøíkladem, kdy dia-log není pøínosem a obohacením, je dialog,který postrádá spoleènì sdílené základníprincipy a východiska my�lení (vhodnýmpøíkladem je dnes velice roz�íøený voluntár-nì zalo�ený agnosticismus). Takový dialogje vìt�inou neproduktivní a nikoho neobo-hacuje.

Soudobý mezinábo�enský dialog vy-chází z pøedpokladu, �e autentické nábo�en-ství je mo�né pouze jako výsledek vzájem-ného obohacování, prolínání a inspirace.I v tomto aspektu je rozpoznatelný nábo�en-ský irenismus a praktický synkretismus,

nebo� tento pøedpoklad opìt vyluèuje exis-tenci jediného pravého nábo�enství. Exis-tuje-li pravé nábo�enství, mající svùj pùvodod Boha, pak jistì obsahuje v�e, co vedeèlovìka ke spáse. V tomto smyslu nemajínepravá nábo�enství nábo�enství pravémuco nabídnout.

Nové pojetí dialogu není katolické, ne-bo� se v nìm pøedstírá, �e církev nevlastnípravdu a teprve ji za pomoci druhých hledá,èi od vlastnictví pravdy úèelovì odhlí�í.Neuznává nejvy��í autoritu zjevené pravdy,èím� relativizuje rozdíl mezi øádem pøiroze-ným a nadpøirozeným. Vyvolává zdání, �eobì strany dialogu jsou na stejné úrovnia �e v nábo�enských obsazích mù�e nepravénábo�enství doplòovat èi pouèovat nábo-�enství pravé.

Výrazným projevem soudobého mezi-nábo�enského dialogu je shroma�ïovánípøedstavitelù rùzných nábo�enství k mod-litbì. Mezi nejznámìj�í setkání tohoto druhupatøí modlitební shromá�dìní v italské As-sisi, pøíle�itostnì svolávané pape�em JanemPavlem II. V èeských pomìrech si mnozíètenáøi jistì vzpomenou na multinábo�en-ská setkání v katedrále sv. Víta konanáu pøíle�itosti konferencí Fórum 2000.

Také tato shromá�dìní pøispívají, na-vzdory uji�tìní poøadatelù, �e takový cíl ne-sledují, k roz�íøení nábo�enského irenismua synkretismu. Je tøeba si pøednì uvìdomit,�e pøedmìtem této kritiky není individuálnímodlitba, vycházející ze vztahu èlovìka kesvému Stvoøiteli a Posvìtiteli, ale oficiálnímodlitby a souhrnný kult rozmanitých ná-

bo�enství, zamìøených k uctívání èi usmí-øení vlastních bo�stev.

Jak se mohou spoleènì obracet k pravé-mu Bohu, kdy� nepravá nábo�enství majío Bohu fale�né pøedstavy? Jak mohou pøi-spìt k vybudování �civilizace lásky�, kdy�mnohé z nich ospravedlòují uctívání tvorù,potraty, podøadné postavení �eny, mnoho-�enství a jiná zla? Modlí-li se muslim za mír,pøedstavuje si mír jako roz�íøení islámu pocelém svìtì. Modlí-li se za mír hinduista,prosí své bohy o to, aby se pøí�tí reinkar-nací nepropadl do nejni��í kasty, o jejich�pøíslu�níky se s prakticky projevovaným mi-losrdenstvím zajímají pouze sestry z øáduMatky Terezy. Modlí-li se afriètí pohané, paktøeba za to, aby jejich zvíøecí obìti ukojilynenasytný hnìv �Velkého Palce�. Je vùbecmo�né, �e tyto modlitby �tì�í� pravéhoBoha jenom proto, �e jsou �upøímné�? Pokudano, proè Bùh ve starozákonních dìjináchBo�ího lidu trestá modloslu�bu bez ohleduna to, �e je výrazem �svobody svìdomí�?

Názor, �e ka�dé nábo�enství je svýmzpùsobem zamìøeno ke spáse a �e má podílna Bo�ím zjevení, patøí mezi explicitnì od-souzené v Syllabus errorum (1864) blaho-slaveného Pia IX. i v encyklice svatého PiaX. proti modernismu Pascendi dominicigregis (1910). První vatikánský koncil uèí,�e �pouze katolické církvi nále�ejí ty mnohéa nádherné vìci, které byly bo�skou silouuspoøádány za úèelem zøejmé dùvìryhod-

URÁ�KA BOHAKa�dá modlitba, vèetnì prosebné, jeúkonem bohopocty. Jako taková má býtzamìøena podle principu spravedlnosti�ka�dému, co mu nále�í� a to pravým zpù-sobem. Komu modlitba nále�í: jedinémupravému Bohu, Stvoøiteli a Pánu v�ech lidí,Tomu, ke komu Pán Je�í� Kristus pøivádízpìt (1 Jan 5, 20) svým stvrzením prvníhopøikázání Zákona. �Já jsem Hospodin, tvùjBùh�nebude� mít jiného boha mimomne�Nebude� se nièemu takovému kla-nìt ani tomu slou�it.� (Ex 20:2-5) Pravýmzpùsobem: modlitba musí korespondovats plností Zjevení bez pøímìsi omylu: �Alepøichází hodina, ano ji� je tu, kdy ti, kteøíBoha opravdovì ctí, budou ho uctívatv Duchu a v pravdì.� (Jan 4:23)

Modlitba, je� je urèena fale�ným bohùmèi je inspirována nábo�enskými pøedsta-vami, zèásti èi zcela odli�nými od Bo�íhoZjevení, není úkonem bohopocty, nýbr�povìry. ...

NEBEZPEÈÍ A POHOR�ENÍPRO KATOLÍKYPravá víra je pro spásu nutná. Proto jsoukatolíci povinni vyhýbat se ka�dému pøí-mému nebezpeèí pro víru. Mezi vnìj�í ne-bezpeèí patøí kontakt s nevìøícími, není-liodùvodnìn spoleèenskou nutností. Tako-vý kontakt je nedovolený z dùvodu bo�-ského i pøirozeného zákona (viz Tit 3:10).

Navíc, Církev z mateøské lásky v�dy od-mítala nejen to, co je nebezpeèím pro víru,ale i to, co je pøíle�itostí k pohor�ení. Pokudjde o fale�ná nábo�enství, Církev jim ni-

Výhrady k mezinábo�enskému dialogu (konkrétnì ke shromá�dìním v Assisi)podle italského mìsíèníku pro katolickou tradici SiSiNoNo:

kdy nedovolovala právo na veøejné pùso-bení. Bylo-li to nutné, pak je tolerovalaa dùslednì se vyhýbala jakémukoliv sou-hlasu s nekatolickými kulty.

To, k èemu dochází v Assisi, je výrazempøinejmen�ím vnìj�ího souhlasu s 1) fale�-nými nábo�enskými systémy, kterým v�dyCírkev upírala práva vlastní nábo�enstvípravému; 2) nábo�enský subjektivismus,který v�dy odsuzovala pod hesly indife-rentismu èi latitudinarianismu a který�usiluje o svoje ospravedlnìní na základìpøedstíraného po�adavku svobody, ani�si uvìdomuje výluèná práva objektivnípravdy, zøejmé ve svìtle pøirozeného ro-zumu èi ve svìtle Zjevení�. ...

Pøelo�il Michal Semín.V redakci znaènì zkráceno.

ð Dokonèení na následující stranìvpravo dole.

97DINGIR 3/2003

S POØÁDNÌODØENOU KÙ�Í

nosti køes�anské víry� Proto není v �ád-ném pøípadì stav tìch, kteøí skrze nebeskýdar víry vyznávají katolickou víru, shodnýse stavem tìch, kteøí se pøidr�ují, vedeni lid-ským mínìním, nepravých nábo�enství.�

Poøádání mezinábo�enských konferencíje také výslovnì odsouzeno encyklikou PiaIX. Mortalium animos (1928): �Za tímúèelem poøádají kongresy, shromá�dìní,konference a zvou na nì bez výbìru osobyz nej�ir�ích kruhù k diskusi: pohany v�echodstínù, køes�any a dokonce i ne��astné

r o z h o v o r

odpadlíky a zatvrzelé popìraèe bo�stvíJe�í�e Krista a jeho bo�ského poslání. Ka-tolíci rozhodnì nemohou schvalovat tako-vé pokusy, které vycházejí z bludné nauky,podle ní� v�echna nábo�enství jsou víceménì stejnì chvályhodná a dobrá, ponì-vad� prý jen rùznými zpùsoby vyjadøujív�em spoleèné cítìní, které nás povzná�ík Bohu a vede k uznání jeho nejvy��í svr-chovanosti. Pøívr�enci takové teorie v�aknejsou jen obìtí klamu a omylu, ale odmítajítaké pravé nábo�enství, fal�ují jeho pojema propadají bezdìènì naturalismu a atheis-mu. Z toho zøejmì vyplývá, �e v�ichni, kteøí

Tomá� Halík. Foto: archiv.

Rozhovor s profesorem Tomá�em Halíkem

Pavel Ho�ek

Tomá� Halík (*1948) je filozof, sociolog a katolický teolog, profesorÚstavu filozofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Kar-lovy, rektor pra�ského univerzitního kostela Nejsvìtìj�ího Salvá-tora, prezident Èeské køes�anské akademie a autor øady odbornýchi populárních publikací.

S POØÁDNÌODØENOU KÙ�Í

takové teorie a pokusy bezvýhradnì schva-lují, zøíkají se zcela nábo�enství Bohem zje-veného�.

Je symptomem moderní doby, �e výluè-nost v otázce pravdy, nato� nábo�enské, jepova�ována za cosi nepatøièného. Pluralit-ní pojetí v�ak vede k mnoha záva�ným roz-porùm a v praxi k triumfu voluntarismu nadpoznáním. Je ov�em tragédií této doby, �eje vùèi tìmto diskvalifikujícím skuteènos-tem lhostejná.

n

ð Dokonèení èlánkuz pøedchozích dvou stran.

Pane profesore, ná� rozhovor bych ráduvedl prostou otázkou, která se týká téma-tu tohoto èísla èasopisu Dingir. Proè je dù-le�ité, aby se dne�ní teologové i laiètí vìøícízabývali mezinábo�enským dialogem?

Proto�e �ijeme uprostøed svìta, procháze-jícího radikální sociokulturní promìnou

(chcete-li, revolucí, není-li uplatnìní tohotopùvodnì astronomického výrazu na spole-èenské zmìny pøíli� zprofanované), kterounazýváme globalizace. Ta mìní tváønostsvìta i postavení nábo�enství podobnì,jako ji mìnil proces modernizace a sekula-rizace, který v uplynulých staletích zmìnilZápad.

Typickým projevem globalizace jeprorùstání a propojení lidí a velkých skupinrùzných národù, ras, kultur a nábo�enství,vèetnì tìch, které dosud �ily relativnì od-dìlenì. Toto srùstání pochopitelnì nenía nebude idylické, mù�e vyústit v øadu kon-fliktù men�ího (osobního), ale i planetárníhorozsahu (�støet civilizací�) - a v tomto novémcivilizaèním kontextu nabývá nábo�enstvínové dùle�itosti a nové sociální role.

V procesu globalizace toti� øada velkýchsociálních celkù cítí obavu ze ztráty své iden-tity a právì nábo�enství se stává hlavnímvýrazem této identity a nástrojem zápasuo její uchování. Jsme mnohdy svìdky toho,�e pocity frustrace a køivdy a hledání viní-ka, které v devatenáctém a dvacátém sto-letí nalezly výraz v jazyce národnostní, ra-

sové a tøídní nenávisti (v ideologiích nacis-mu, fa�ismu a komunismu a jejich pokusecho alternativu vùèi západnímu svìtu, vyrost-lému ze syntézy  judeo-køes�anství a osví-cenského humanismu), nyní nacházejí výrazv jazyce nábo�enské nenávisti. Zatímcov dobì modernizace a sekularizace se Zá-padu zdálo, �e celý svìt bude následovatjeho model mizení nábo�enství z veøejnéhoprostoru, jsme v na�í dobì celosvìtovìsvìdky radikálního nástupu nábo�enství dopolitiky. Nemìli bychom se v�ak nechatuhranout jen jedním z mnoha projevù tétotendence, radikálním islamismem - je mno-ho jiných, naprosto odli�ných projevù po-litického znovuo�ivení nábo�enství, napø.role katolické církve pøi pokojném pøechoduod autoritativních re�imù k demokracii (napø.Na Filipínách, v Chile, ve �panìlsku, v Pol-sku aj.). Skuteènost, �e nábo�enství se mo-hou stát tøaskavinami v mezinárodních kon-fliktech nebo mosty pøi pøekonávání �globál-ních propastí�, je snad dostateèným dùvo-dem, proè vidìt v mezinábo�enském dialogujeden z nejdùle�itìj�ích, ne-li vùbec nejdùle-�itìj�í úkol na�í doby.

V èem vidíte hlavní pøeká�ky (na cestìk dialogu) na stranì prùmìrného støedo-evropského køes�ana? Jsou to pøedsudky,fundamentalistické lpìní na liteøe, neuro-tické psychické bloky, xenofobie, nedo-statek informací, èi neochota roz�íøit siobzory?

Mohou to být v�echny dùvody, které jsteprávì zmínil, ale je�tì mnoho jiného.Prùmìrný støedo- a západoevropský køes-�an �ije v nejsekularizovanìj�í èásti plane-ty a má k ní (ale pøiznejme si: i ke své køes-�anské identitì) stále ponìkud ambivaletnípostoj. Vìt�inou si je vìdom výhod moder-ního �ivota, málokdy by se opravdu chtìlvrátit do tradièní autoritativní spoleènosti,

Mgr. Michal Semín (*1967) pracuje v Obèanském insti-tutu. Je redaktorem mìsíèníku Mezinárodní report.

98 DINGIR 3/2003

r o z h o v o r

�ané zas obèas trpívají obvyklými obran-nými komplexy men�in, nìkdy s nádechemsektáøského fanatismu.

Jak byste tedy uklidnil upøímné obavy vìøí-cího èlovìka, �e mezinábo�enský dialog jeteologicky pochybný, �e se jedná o lacinývýprodej, motivovaný mìlkou pøizpùsobi-vostí duchu doby, pøípadnì �e dialog ne-zøídka vede k synkretismu a vytváøení �du-chovního gulá�e�?

Jistì bych nejprve pøiznal, �e leckdy podmódní nálepkou �mezinábo�enského dia-logu� k takovému lacinému synkretismua �duchovnímu gulá�i� skuteènì dochází -kritikové mají èást pravdy. Ale pak bych sepokusil jim ukázat, �e to není pravda celá,�e nemohou �s vanièkou vylévat dítì� neboodsoudit �iroký (a pøedev�ím nevyhnutel-ný) proud dialogických iniciativ kvùli nìko-lika pokleslým podobám. Ukázal bych jimautory (jedním z nich je napø. Panikkar), kteøírozhodnì nejsou povrchní, a sna�il se jimtaké z dìjin dolo�it, �e snaha po �chemickyèistém� køes�anství je a v�dy byla iluze.A nejradìji bych jim dopøál zku�enost in-spirujícího lidského setkání s vìøícími ostat-ních tradic.

I osobní zku�enost dialogu ale mù�e zahr-novat jistá úskalí. Èasto se hovoøí o dia-logu na tøech rovinách: na rovinì vìrouèné,prakticko-sociální a na rovinì duchovní.Dialog na této tøetí rovinì bývá èasto terèemkritiky: mù�eme se snad s jinovìrci bavito teologii, mù�eme s nimi probírat otázkyetické, ekologické èi sociální, ale nemù�e-me se s nimi modlit. I známé multireli-giózní setkání v Assisi v roce 1986, inicio-vané pape�em, bývá v této souvislosti kriti-zováno, podobnì jako u nás zasedání Fóra

2000 v sakrálních prostorách. Jak se naotázku spoleèné spirituální praxe díváte vy?

Pova�uji zku�enost spoleèenství spirituál-ní blízkosti v mlèení a otevøenosti srdce vùèiTajemství, které pøesahuje rùznost lidský-ch pojmenování, nejen za nejvzácnìj�í pra-men a základní kámen skuteèné (nejen po-vrchnì pragmatické, úèelové) spoluprácevìøících pøes hranice duchovních tradic,nýbr� za jednu z nejvzácnìj�ích lidskýchzku�eností vùbec.

Pro køes�ana to ov�em pøedpokládá zra-lost a hlubokou zakoøenìnost v celku tra-dice køes�anské modlitby a duchovního�ivota. Kdo z �irokého, mnohotvárnéhoøeèi�tì a bohatství køes�anské modlitby tres-tuhodnì vylouèil mystický proud, kterýsahá od apo�tolù Pavla a Jana pøes øeckéotce a nìmecké a �panìlské mystiky a� Teil-hardovi a dne�ku, a zredukoval ho jen namalý pramínek a naivnì se domnívá, �e mápatent na �køes�anskost� modlitby, ten asiopravdu tì�ko pochopí, co to znamená se-stoupit na hlubinu a tam zakou�et pravdi-vost biblických slov, �e �Duch vane, kamchce�. A� se køes�ané nauèí zas hlubocemeditovat, jako to umìli velcí svìdkové na�ívíry ve v�ech staletích (a v rùzných køes-�anských denominacích, nejen v klá�ternítradici katolické a pravoslavné), najdou jakodpovìï na opravdovou duchovní �ízeòna�í doby, tak padnou mnohé pøedsudkyvùèi vzne�eným a starobylým cestám ote-vøenosti vùèi Nejvy��ímu i tam, kde neznajína�e svatá jména, kde v�ak - jak praví apo�-tol Pavel - �Duch mluví vzdechy nevypra-vitelnými�.

Kdybych se domníval, �e upøímná mod-litba �ida, muslima èi buddhisty - a� jsoujeho �nábo�enské pøedstavy� jakékoliv - ve

ale obèas si uchovává romantickou nostal-gii po �køes�anské Evropì� støedovìku;jeho víra je vìt�inou znaènì individuali-stická a synkretická a nezøídka si uchovávákritický odstup od jejího institucionálníhovyjádøení, církevních struktur. Patøí spí�k tolerantní èásti lidstva a znervózòuje hopomy�lení, �e dnes je nìkdo pøipraven za�víru� prolévat vlastní èi cizí krev. (I ti nej-vá�nivìj�í zastánci køi�áckých tradic bojov-ného køes�anství jsou ochotni prolévat na-nejvý� mno�ství inkoustu.) Proti vlastnísekulární civilizaci má prùmìrný støedo-a západoevropský køes�an v zásobárnì párkazatelnicových frází o konzumní spoleè-nosti, ale vìt�inou si na tuto spoleènostzvykl a konzumuje její verzi �nábo�enstvív mezích mírného pokroku�. Jinak øeèeno:�prùmìrné støedoevropské køes�anstvo� jedosti unavené a zmì��áètìlé.

Køes�ané, kteøí svou víru �ijí zásadnìjinak, nepatøí k �prùmìru�, nýbr� k minoritì,a v rámci této minority zas mù�eme rozli�itøadu variant, které se èasto mezi sebou nepøí-li� dobøe sná�ejí (patøí tam jak zmínìní �fun-damentalisté�, tak tradièní vìøící z oblastírelativnì málo zasa�ených moderní indus-triální spoleèností, tak pøíslu�níci rùznýchprobuzeneckých hnutí a komunit). Vìt�i-noví (�prùmìrní�) køes�ané v zásadì nemajínic proti pomìrnì nezávaznému intelektuál-nímu dialogu s východními spiritualitami,av�ak zneklidòuje je kontakt s tìmi, kteøí be-rou své nábo�enství �vá�nìji� ne� oni svékøes�anství; �radikální� (men�inoví) køes-

Ze spoleèné meditace køes�anù a buddhistùpøi náv�tìvì mnichù z hory Hieie u Kjotav kostele Nejsvìtìj�ího Salvátora roku 1997.

Foto: archiv Tomá�e Halíka.

Tomá� Halík s dalajlamou. Foto: archiv Tomá�e Halíka.

99DINGIR 3/2003

r o z h o v o r

skuteènosti stoupá k �jinému bohu�, ne� jeBùh, v nìho� vìøím, co� bych tím právìnedìlal z Hospodina lokálního bù�ka v kom-petenci jedné lidské skupiny a její tradice?Mù�e si nìkdo monopolizovat Boha a zaka-zovat mu, aby vzbudil �syny Abrahamovytøeba z kamení�?

Co� nejsou evangelia plná Je�í�ovýchpoukazù k tomu, �e Bo�í panství sahá mno-hem dál, ne� si pøedstavovali ti, kdo samisebe pova�ovali za jediné Bo�í vyvolené?Právì jako uèedník Je�í�ùv vìøím v jednohosvrchovaného  Boha, Pána v�ech lidí, �i-vých i mrtvých, blízkých i vzdálených, �idù,køes�anù i pohanù, vìøících i nevìøících.

Nìkteøí stoupenci mezinábo�enského dia-logu mají za to, �e toto úsilí nepøinese trvaléovoce, dokud se nepøesune z oficiálníchgrémií a mezinárodních konferencí naúroveò místních spoleèenství. Jak by po-dle vás mìl vypadat mezinábo�enský dia-log na neoficiální, laické úrovni? Co bysteporadil jednotlivým vìøícím a faráøùm?

Ano, mnohé mezinábo�enské summity sestávají formálním rituálem, který nebude mítvýznam a reálný dopad na tváønost na�ehosvìta, pokud nebude signálem a impulsempro dìní �na bázi� - a pøiznejme si, �e tamtento signál zpravidla vùbec nedoléhá. Jetøeba boøit pøedsudky a spojovat dvì vìci:vzdìlání a osobní setkávání. Studium pra-menù bez osobního setkání mù�e být suchéa nepøesvìdèivé, ale pouhý osobní kontaktbez znalostí �kontextù� mù�e uváznout namìlèinì nahodilých emocionálních dojmù.Je tøeba taková setkání zbavit jak atmosféry�pøetahování� a polemické konfrontace, taknimbu lacinì fascinující exotiky. Je tøeba jítcestou dùvìry, respektu a vìcnosti.

Pøejdìme nyní k vìrouèné rovinì dialogu.Teologické postoje k jiným nábo�enstvímbývají klasifikovány jako exkluzivismus,inkluzivismus a pluralismus. V poslednídobì se ov�em mno�í kritické hlasy vùèitéto tradièní typologii. Jaký je vá� názorna tyto kategorie a kam byste se v tomtospektru zaøadil?

Z mých pøedchozích odpovìdí se mù�e zdát,�e se - alespoò v oblasti spirituální teologiea praxe - nejvíc blí�ím k inkluzivismu. Veskuteènosti se má pozice vymyká tìm tøemtradièním a nazval bych ji �perspektivis-mem�. Hovoøím-li o nábo�enství na rovinìreligionistické, pak hájím perpektivismusjako alternativu vùèi naivní pozitivistickésnaze hovoøit o nábo�enství z nìjakéhoodstupu a nadhledu �vìdecké objektivity�:

èlovìk si musí uvìdomit, �e nikdy (a nikdo)nemluví o nábo�enství �nezaujatì� a ne-mù�e si nárokovat �bo�skou� pozici, z ní�by mohl suverénnì udìlovat známky tìmdruhým. Dokonce i oblíbená výpovìï, �e�v�echna nábo�enství mají stejnou hodno-tu, v�echna vlastnì vypovídají o tomté�,v�echna jsou si rovna� je jedním z naivníchprojevù této po�etilé �hry na pánaboha�.Kdo zná v�echna nábo�enství natolik, abytoto mohl tvrdit?

Perspektivismus není toté� co relativis-mus, který je èastým doprovodným jevempluralistického pøístupu k nábo�enství. Per-spektivismus respektuje nevyèerpatelnosttrancendentního Tajemství. Je alternativouvùèi v�em arogantním stanoviskùm �maji-telù celé pravdy�, a� u� mezi militantnímiateisty, sebevìdomými pozitivisty nebofundamentalistickými, nesná�enlivými vìøí-cími té èi oné tradice. Pokornì pøiznává, �ese dívá na Boha (èi �celek skuteènosti�)z urèité perspektivy, odli�né od perspektivydruhé tradice; vìøí, �e je mo�ná urèitá komu-nikace a vìdomí komplementárnosti mezipozorovateli z rùzných úhlù, ale nikdy do-sa�ení pozice, z ní� bych dokonale vidìlcelek èi mohl bezchybnì posuzovat jednot-livé pohledy.

Vìøím, �e perspektivismus je hájitelnýnejen jako religionistické metodologické vý-chodisko, ale i v køes�anské teologii, kteráje pochopitelnì jinou rovinou pohledu, ne-bo� je interpretací køes�anské víry a vìdomìa pøiznanì se pohybuje v prostoru urèitéjedné tradice. Pøedpokládá to ov�em teo-logii, která dùslednì rozli�uje mezi Bo�ímZjevením a lidskou podobou chápání to-hoto zjevení. Pokud tohoto rozli�ení neníschopna, není to teologie, nýbr� �køes�an-ská ideologie� - a s tím opravdu nechci mítnic spoleèného.

Co si tedy myslíte o Swidlerovì projektu�ekumenického esperanta�, tedy jakého-si univerzálního metajazyka, jeho� pro-støednictvím by se mìli stoupenci jednot-

livých nábo�enských tradic dorozumívato obsahu své víry? Je nìco takového mo�-né? Bylo by to �ádoucí?

Myslím si, �e je to naprostá iluze a zavádìjícícesta, která nikam nevede, typický produktpøekonaného osvícenského my�lení - ostat-nì podobnì jako esperanto. Nechci se do-tknout esperantistù, snahy jejich zakladatelei v�ech jeho následovníkù byly nespornìvelmi u�lechtilé. Ale jazyk, stejnì jako ná-bo�enství, nelze z dobré vùle umìle vytvoøit,jsou to �svìty�, které �ijí svým vlastním�ivotem a pøekonávají v�echny, i ty nejlépemy�lené umìliny. I kdyby esperantisté vy-jmenovali sto výhod a pøedností umìléhojazyka, pøece musí vidìt, �e angliètinu, èín-�tinu èi nìmèinu �ádné esperanto v mezi-národní komunikaci na jakékoliv dùle�itéúrovni prostì nikdy nenahradí. Perpekti-vismus, stojící na pluralitì doplòujících sea navzájem nezastupitelných �úhlù pohle-du�, je pravým opakem v�ech pokusù o kul-turní a nábo�enské �esperanto�.

Polo�ím teï otázku z jiného soudku. Jed-ním z nejspornìj�ích témat v diskusi o teo-logických pøedpokladech mezinábo�en-ského dialogu je pro køes�any bezesporutradièní pojetí jedineènosti, normativitya univerzálního významu Je�í�e Krista. Nì-kteøí ètenáøi postrádají ve va�ich kniháchpodrobnìj�í a hlavnì zøetelnìj�í zaujetístanoviska.

To je pøíli� delikátní téma na struènou èa-sopiseckou odpovìï a znovu zdùrazòuji,�e své stanovisko nepokládám za �hotové�.To je hlavní dùvod, �e o nìm ve svých kni-hách pí�u tak, jak pí�u. Opírám se hlavnìo patristické chápání Krista (vycházející u�ze star�í �idovské teologie a filozofie, ze-jména z Filóna), pro nì� je Kristus Logos,jeho� semínka (spermata) jsou rozesetav�ude tam, kde lidé upøímnì hledají pravdua smysl, a také o Rahnerovu teologickou

Pøi jednání Fora 2000 s prezidentem Havlem a dalajlamou roku 2002. Foto: archiv T. Halíka.

ðDokonèení rozhovoru na dal�í stranì dole.

100 DINGIR 3/2003

i n f o - s e r v i s

ð Dokonèení rozhovoruz pøedchozí dvoustrany.

Hinduistický guru udìlovalv Senátu medaileza pozvedání svìta

PRAHA 23. èervna - Své ceny, které nesounázev Pozvedání svìta srdcem své jedno-ty, dnes rozdìloval v sídle Senátu indicko-americký duchovní vùdce Sri Chinmoy. Pomeditaci si medaile na duhové stu�ce odnes-la jedenáctka vybraných. Patøili mezi nì na-pøíklad poslankynì ODS Alena Páralová,bývalý ministr zemìdìlství Jan Fencl(ÈSSD), komunistický senátor JaroslavDoubrava a jeho lidovecký kolega Jaroslav�ula.

Hinduistický guru je ov�em pøed pøedá-ním medaile �provìøil�, kdy� je nadzvedl nastroji, který trochu pøipomínal zaøízení z posi-lovny. Pod freskami v barokní Vald�tejnskézahradì, kde se pøedávání cen konalo, pù-sobilo podle mínìní kolemjdoucích ponìkudnepatøiènì jako pou�ová atrakce.

�Jste vynikající atlet,� veøejnì ocenilFencl výkon údajnì ji� jednasedmdesáti-letého Chinmoye. Oznaèil ho za dobréhoèlovìka, který pod heslem �Od srdce k srd-ci� spojuje lidi na celém svìtì. �Hluboce seskláním pøed kulturou, kterou tu reprezen-tujete,� pøidala se Páralová. Nazvala Chin-moye v blankytnì modrém rouchu �Jeho ex-celencí�, �ula pou�il oslovení �Vá�ený mis-tøe�.

Aèkoli spolu s ním akci poøádal pøedse-da horní komory Petr Pithart (KDU-ÈSL),do sluncem rozpálené Vald�tejnské zahrady

antropologii, podle ní� se ka�dý èlovìk(i �nevìøící� èi �jinak vìøící�) dotýká Kris-ta natolik, nakolik �bere na sebe své lid-ství�. Rozhodnì odmítám jak naivní fun-damentalistickou christologii, pou�ívajícívìtu �Je�í� Kristus je Bùh� jako zaklínad-lo, tak liberální relativistické zaøazováníKrista do galerie �avatarù� èi �nábo�en-ských géniù lidstva�.

Jako vìrný (aè kritický) syn øímsko-katolické církve jste se jistì vyrovnávals autoritativními prohlá�eními koncilù natéma spásy jinovìrcù. Mezi dùslednýmuplatòováním Cypriánovy vìty �mimocírkev není spásy� na konci støedovìkua dokumenty II. vatikánského koncilu jezøetelný rozpor. Jak je mo�né se s toutorozporností �neomylných� výrokù vy-rovnat a zachovat intelektuální poctivost?

Jsem opravdu rád, �e II. vatikánský konciløekl o spáse jinovìrcù to, co øekl. Tato ote-vøenost je pro mou katolickou identitunaprosto zásadní. Stále mne zará�í a mrzí,jak relativnì málo katolíkù (zejména u nás)toto stanovisko své církve zná a �vstøeba-lo�. Nechci soudit køes�any, kteøí mysleliv minulosti v logice Cypriánova výroku -pomáhá mi komentáø, upozoròující na to, �ei Cypriánovu vìtu �mimo církev není spásy�je tøeba chápat v urèitém dìjinném kontex-tu, a to jako povzbuzení køes�anù k vìrnosticírkvi v èase pronásledování, spí�e ne� jakoautoritativní soud o pekelném osudu neka-tolíkù.

Nedìlá mi v�ak nepøekonatelné obtí�euznat pohyb a vývoj v prohlubujícím se teo-logickém chápání køes�anù bìhem dìjin -vìøím pøece v èinnost Ducha svatého, kterýuèedníky podle Mistrových slov �uvádí docelé pravdy�. Staèí si srovnat nìkteré pøí-�erné výroky v Syllabu (blahoslaveného)

Pia IX. s koncilním dokumentem Radosta nadìje a uvidíte, �e �uvádìní do plnostipravdy� se nezastavilo v �ádném okam�ikucírkevních dìjin.

Pøi èetbì va�ich kní�ek si nejeden ètenáøpolo�í otázku, jaké publikum vlastnì oslo-vujete, kdy� hovoøíte o nábo�enských tra-dicích a vztazích mezi nimi. Místy se zdá,�e hovoøíte jako knìz, jindy spí�e jakoreligionista, co� je jistì velmi plodná(a ètivá) dialektika. Mám ale nìkdy pocit,�e nejdete úplnì s kù�í na trh. Pro seku-lární ètenáøe zní va�e úvahy jako jasnévyjádøení pluralistického paradigmatu(�má katolická víra není o nic lep�í, ne�víra mého pøítele hinduisty, buddhisty,muslima�). Va�i ètenáøi z øad teologickybdìlých katolíkù v�ak stále je�tì mohouVa�e my�lenky zaøadit do �iroce pojatéhopravovìrného pokoncilního inkluzivismu.Nemohu se ubránit domnìnce, �e to èiníte

nepøi�el. Pamìtní medaili ale dostal �éf jehokanceláøe Milan Kupka; stejné ocenìní ob-dr�el i kancléø Senátu Pavel Pelant, indickývelvyslanec v Praze, sestra øádu klarisek èimana�erka jednoho pra�ského hotelu.

Sri Chinmoy, který je oznaèován za míro-vého filozofa, hudebníka, výtvarníka a jogí-na, nebyl v Praze poprvé. Pøed ètyømi letykoncertoval v pra�ské Sportovní hale, pøilá-kal asi 12.000 lidí. Dnes se v barokní zahradì,její� èást si Chinmoyùv poèetný �táb pro-najal, se�ly jen zhruba dvì stovky jeho pøí-znivcù.

Podle køes�anských hnutí Chinmoy svépùsobení fale�nì vydává za mírové, propa-guje ve skuteènosti východní nábo�enskékulty. Shodný názor ji� døíve prezentovalaSpoleènost pro studium sekt a nových ná-bo�enských smìrù, podle ní� je tento gurupøedmìtem kultu osobnosti a manipuluje sesvými �áky. Podle religionistù se mu daøíbudit zdání svìtového významu svých akti-vit i díky úspì�nému vyu�ívání vlivu zná-mých osobností, s nimi� se nechává fotogra-fovat. Sami hinduisté prý pova�ují Chin-moye za komercionalizovaného odpadlíka.

Do Prahy pøijel pìvecký sborpøíznivcù víry bahá�í

PRAHA 4. èervence - Pìvecký sbor slo�enýze 150 zpìvákù z 30 zemí a vystupující podanglickým názvem The Voices of Bahá(pøekládaným jako Hlasy Slávy) pøijel dnesdo Prahy, aby se pøedstavil s Èeským národ-

ním symfonickým orchestrem v Obecnímdomì. Reprezentuje mezinárodní nábo�en-ské spoleèenství víry bahá�í, která vzniklav 19. století v Bagdádu a má hlavní svatynina hoøe Karmel v izraelském pøístavnímmìstì Haifa.

Repertoár souboru, který vyjí�dí na tur-né ka�doroènì, zahrnuje �irokou �kálu �ánrùod afroamerických spirituálù pøes gospely,tradièní perské písnì, country a pop a� poklasiku. Jeho sbormistrem a dirigentem jeskladatel Tom Price.

Víra bahá�í neèiní rozdíl mezi jádremv�ech velkých svìtových nábo�enstvía oznaèuje za jednu z hlavních hodnot mír.Bahá�í je se stopadesátiletou tradicí a s nì-kolika miliony vìøících nejmlad�ím a nejmen-�ím monoteistickým nábo�enstvím. Bud-dha, Je�í� Kristus, Moj�í� i Mohamed, �za-kladatelé� buddhismu, køes�anství, judais-mu a islámu, jsou jako bo�í synové v pos-tupném zjevování bo�í vùle a bo�skéhovzdìlávání podle víry bahá�í proroky a pos-ly jediného stvoøitele svìta.

Pøed deseti lety nav�tívila Prahu Rú-hiyyih Rabbani, vdova po pravnukovi za-kladatele víry bahá�í. Zakladatel tohotonábo�enství Per�an Bahá�u�lláh (1817-1892)psal z vìzení o blí�ícím se sjednocení lidst-va a vzniku celosvìtové civilizace a vyzý-val krále, vládce a prezidenty, aby omezilizbrojení a vìnovali své síly vytvoøení svì-tového míru. Hnutí nemá rituály ani dogma-ta, ale nabízí globální perspektivu, svìtovýnázor i ekologické projekty.

101DINGIR 3/2003

i n f o - s e r v i s

zámìrnì, abyste oslovil co nej�ir�í okruhlidí. Je to tak?

Respektuji vá� dojem, ale pøesto se dom-nívám, �e - jakkoli jistì chci oslovit �ir�íokruh lidí - neskrývám z �ádných pragma-tických dùvodù svou pozici. Myslím, �eve svých kní�kách nosím (mo�ná a� pøíli�)�vlastní kù�i na trh�. Je leckdy poøádnìodøená, proto�e se sna�ím projít úzkou bra-nou a zachovat odpovìdnost a vìrnostjak vùèi tradici církve, kterou jsem svo-bodnì a po zralé úvaze pøijal jako svìøenýpoklad, tak vùèi poznání, které mi skýtáreligionistické vzdìlání a zku�enosti z me-zinábo�enského dialogu. Není to úplnìjednoduché, ale jsem pøesvìdèen, �e per-spektivistické stanovisko, které jsem na-znaèil a na nìm� dále pracuji, mi umo�òujeakceptovat pozitivní prvky jak z �inkluzi-vismu�, tak �pluralismu�, ani� bych upadldo krajností jednoho èi druhého, a tak

udr�et pozici, v ní� se mohu pova�ovat jakza pravovìrného katolíka, tak za vìdeckystøízlivého religionistického badatele a kri-tického filozofa nábo�enství.

Máte nìjakou pøedstavu nebo sen ohlednìbudoucích vztahù a sou�ití mezi nábo�en-skými tradicemi lidstva, kterou byste rádnabídl ètenáøùm Dingiru k zamy�lení?

Myslím, �e bychom se mìli nejprve vzdátpøedstavy, �e na svìtì nìkdy zavládnenábo�enská jednota a uniformita, a� u� vesmyslu naprostého pøevládnutí jedné tra-dice nebo ve smyslu nalezení nìjakého v�e-objímajícího nábo�enského �esperanta�.Romanticko-osvícenská pøedstava o �pù-vodním pøirozeném nábo�enství�, z nìho�se postupným ka�ením vyvinula jednotlivánábo�enství a k ní� bychom se mìli nìjakvrátit, je historická fikce - nikdy nic tako-vého zøejmì neexistovalo a vracet se neníkam. Patrnì v lidských dìjinách v�dy byla,

je a bude velká pestrost nábo�enství,odpovídající pestrosti a rùznosti zrcadel,v nich� se sna�íme zachytit to, co �je vìt-�í ne� na�e srdce�, co �oèi nevidìly, u�inesly�ely a na lidskou mysl nevstoupi-lo�. Neøíká u� svatý Pavel, �e v tomto�ivotì Bo�í vìci vidíme jen jako v zrcadlea �e teprve po skonèení na�eho vezdej-�ího putování Ho uvidíme �tváøí v tváø�?

Moc bych si pøál, aby poznání této�rùznosti zrcadel� nevedlo èlovìka k to-mu, �e se stane lhostejným, nedbalýma nevìrným vùèi tomu, co mu bylo dopøá-no zahlédnout, ani k pohrdání a ignoran-ci vùèi tomu, co uvidìli ti druzí - nýbr�k chvále Toho, jeho� krásu u� z té pest-rosti na�ich zábleskù mù�eme velebita na její� �plné patøení� se mù�eme spoleè-nì tì�it, nakolik na�e touha a nadìje umo�-ní na�í víøe (a na�im vyznáním) pøekroèithranici pøedstavitelného a myslitelného.Dìkuji vám za rozhovor. n

V plzeòské borské vìznicise køtili svìdkové Jehovovi

PLZEÒ 8. srpna - V plzeòské borské vìznicise nechali pokøtít dva svìdkové Jehovovi.Proto�e se vyznavaèi tohoto nábo�enstvímusejí pøi køtu ponoøit celí do vody, pou�ilive vìznici nafukovací bazén. �Vìzni chtìlikøtem vyjádøit, �e zavrhli minulý zpùsob �i-vota a chtìjí se v budoucnu pøidr�et biblic-kých morálních mìøítek,� øekl ÈTK jehovis-ta Ludìk Müller.

Zástupce øeditele vìznice Josef Havelpoznamenal, �e to byla ojedinìlá událost.�Vìzòové se chtìli nechat pùvodnì pokøtítpøi hromadném køtu, který se uskuteènil nì-kolik dnù pøedtím v Praze na Strahovì,a �ádali kvùli tomu o pøeru�ení trestu. Tojsme jim sice nepovolili, ale umo�nili jsme,aby se nechali pokøtít ve vìznici,� uvedl.Proti pøípadným dal�ím køtùm nemá vedenínámitky.

Hromadný køest jehovistù se uskuteènil19. èervence v Praze na Ro�ického stadio-nu. Ve dvou bazénech se køtilo 160 vìøících.Slavnostnímu aktu pøihlí�elo 14.000 lidí.Køest se zde koná od roku 1991 ka�doroènì.

Místo kurzuo vìdomém umíráníbudou buddhisté meditovat

PLZEÒ/TÌNOVICE 5. srpna - Stovky lidíabsolvují od 11. do 15. srpna na pravidel-ném buddhistickém setkání v Tìnovicích

na Plzeòsku meditaèní praxe. Pùvodnì mìlatisícovka lidí z celé Evropy studovat phowu- umìní vìdomého umírání. Jejich uèitel OleNydahl z Dánska si ale pøi seskoku padákemzlomil nohu a program setkání se muselzmìnit, øekla dnes ÈTK jedna z organizá-torek Dana Homolková.

Velké kurzy poøádají buddhisté v pøírod-ním areálu u Tìnovic ji� nìkolik let. Letoszde chtìjí dostavìt budovu evropskéhobuddhistického centra pro poøádání pøed-ná�ek, meditací a setkání.

Meditaèní kurz povedou cestující uèi-telé. �Jde o dlouholeté �áky lamy OlehoNydahla z Èech, Polska, Nìmecka a Maïar-ska, kteøí pøedstaví buddhistické meditaènípraxe a jejich propojení s ka�dodenním �ivo-tem,� popsala Homolková.

Phowa, praxe vìdomého umírání je po-dle internetových stránek buddhistù jed-

ním z nejhlub�ích uèení diamantové cesty.Bìhem této praxe se lidé uèí v okam�ikusmrti pøená�et vìdomí do stavu nejvy��íbla�enosti, který ji� nelze ztratit. Phowa nenípodle buddhistù jen prùpravou pro posled-ní chvíle �ivota - zmìna pohledu na smrtvede podle nich i k vìt�ímu pro�ívání �ivotaa k rozvoji vnitøního bohatství.

Ve velkých stanech na louce u skálys výhledem do kraje budou zájemci o bud-dhistickou filozofii poslouchat dennì nìko-lik tlumoèených pøedná�ek. V Tìnovicíchje témìø pøed dokonèením stavba medi-taèního centra buddhismu diamantové ces-ty. Buddhisté zde koupili zhruba 11 hektarùpùdy. Staví budovu s velkou meditaèní míst-ností, spoleèenskou místností, kanceláøe-mi, sociálním zaøízením a v podkroví s lo�nicía� pro 50 lidí.

Polsko se doèká první faráøky

VAR�AVA 11. srpna - Polsko se u� v záøídoèká první faráøky. Stane se jí v reformo-vané evangelické církvi Wiera Jelinek zeZelowa u Lod�e (v enklávì èeské protestant-ské men�iny v Polsku). �Pro mne je to uzná-ní a potvrzení v�eho, co jsem dosud dìla-la,� øíká pøí�tí faráøka, vystudovaná teolo�-ka, která jednadvacet let pomáhá svémuchoti Miroslawu Jelinkovi vést farnost, pí�ednes polský list Rzeczpospolita.

n

Z informaèního servisu ÈTK vybrala poslední zprávu zkrátil Zdenìk Vojtí�ek.

Lama Ole Nydahl.

102 DINGIR 3/2003

r e c e n z e

o mesiá�ovýchpøevrácencích

Jan Dietrich Dvorský:Mesiá�ovi pøevrácenci mìní svìtNakladatelství �imon Ry�avý, Brno 2003

Je tomu témìø deset let, co se v Èeské repub-lice probudil velký mediální zájem o pøípadsektáøské komunity Jana Dietricha Dvor-ského. V krátkosti ho shrnu: Dvorský sepoèátkem devadesátých let prohlásil za pøe-vtìlení zakladatele nábo�enského hnutíGrálu Oskara Bernharda (Abd-ru-shina),a tím se nepøímo prohlásil i za �Mesiá�e�,který má na Zemi nastolit Tisíciletou øí�ivìèné bla�enosti a uvést do ní své násle-dovníky.

Bìhem krátké doby kolem sebe Dvor-ský shromá�dil skupinku oddaných ctitelùa �ákù, kteøí uvìøili jeho vizi blí�ícího sekonce svìta, opustili svá zamìstnání, ode�liod rodin a pøíbuzných, prodali své majetkya utr�ené peníze pøinesli svému duchovní-mu Mistru. Ten pak s nimi (s penìzi i ctitelisamými), se svou dru�kou Lucií a svými dìt-mi ode�el �ít a oèekávat konec svìta donìkolika vesnic v okolí mìsta Hoøovic vestøedních Èechách. Pøedpovìdi znièujícíchpovodní (oèekávaných v záøí 1994), demon-strace na nádvoøí Pra�ského hradu protiúdajnému poru�ování svobody svìdomí,dramatické zásahy policie, únosy èlenù sek-ty jejich rodinnými pøíslu�níky a jejich hos-pitalizace na psychiatrii, to v�e naplòovalostránky tehdej�ího renomovaného i bulvár-ního tisku.

Nakonec Dvorského skupina nevydr-�ela velký mediální zájem a policejní tlaka rozpadla se. V�ichni její èlenové byli svýmMesiá�em vylouèeni (proto�e mìli �patnouosobní auru) a Mesiá� sám se svojí rodi-nou a penìzi zmizel na neznámém místì,snad dokonce mimo republiku. Pøes opako-vanì vyhla�ovaná policejní pátrání (proto�eDvorský odmítal posílat své dìti do �koly)není a� dodnes místo jeho pobytu oficiálnìznámo.

Navzdory Dvorského ilegalitì ov�emnakladatelství �imona Ry�avého vydává

jeho spisy. V roce 2003je to �humoristická no-vela� Mesiá�ovi pøe-vrácenci mìní svìt.Podle údajù v závìruknihy byla novela na-psána ji� v roce 1997.Nutno øíci, �e humoris-tickou èetbou skuteè-

Chalupa v Hvozdci na Hoøovicku: centrum dramatu imanuelitù i Imanuelovy humoristickéknihy. Foto: Zdenìk Vojtí�ek

nì je: je psána vtipnì, lehkou rukou a ètenáøse pøi jejím ètení èasto od srdce zasmìje.

Dùle�itá ale není forma, nýbr� obsah.Dvorský pí�e s nadhledem a ironií o velmio�ehavém tématu - o sobì, o své dru�ceLucii a zejména o své sektáøské komunitìimanuelitù (Poselství Grálu). Jeho knihaje vzpomínkovou knihou popisující obdobívrcholících skandálù kolem jeho osobya kolem rozpadu jeho komunity. Kdyby tohonebylo, bylo by mo�né øíct, �e Mesiá�ovipøevrácenci mìní svìt je zdaøilá beletrie,která se dobøe hodí na dovolenou k Mácho-vu jezeru. V pøípadì Dvorského knihy v�akjde o literaturu faktu svého druhu.

Dvorského novela vypovídá o skuteè-nostech, které byly ji� nìkolikrát religionis-ticky i novináøsky popsány (nejznámìji asiv Sekta útoèí Pavla Køemena). Srovnánímlehkého stylu novely s dramatickou reali-tou, jak ji poznáváme z jiných zdrojù, v�akotvírá ètenáøi zcela neèekané pohledy.Struènì øeèeno, kdyby kní�ka byla jen hu-moristickou novelou, bylo by mo�né se jísmát. Proto�e je v�ak i svìdectvím, a to svì-dectvím protagonisty, tedy vùdce (�Pána�)jedné z nejradikálnìj�ích nábo�enskýchskupin u nás, pøebíhá z ní obèas mráz pozádech. Pokusím se to blí�e vysvìtlit:

V Dvorského novele se protínají dvìzákladní roviny: svìdectví o lidech a sektìna jedné stranì a svìdectví o autorovi nastranì druhé. V prvním plánu jsou Mesiá-�ovi pøevrácenci svìdectvím o �ivotì v sek-tì. Jde o dìsivé svìdectví, ale i to je tøebavysvìtlit. �ivot v Dvorského sektì stavìldo znaèné míry na neuvìøitelné naivitì lidí.Lidé v jeho skupinì se zabývali bizarními

hloupostmi, sami ze své iniciativy vnuco-vali svému vùdci peníze, byli na nìm zcelazávislí a èím arogantnìji se k nim choval,tím více jej milovali. �ivot v Dvorského sektìbyl v zásadì smì�nou zále�itostí ... ale právìz toho nyní pøebíhá mráz po zádech. Z toho,�e v sektách obecnì èlovìk nejen vìøí ne-uvìøitelným vìcem, ale i tím, �e jim vìøí zce-la vá�nì a s plným osobním nasazením.A tím objektivnì vzato se stává nejenv oèích ostatních lidí, ale - jak vidno - i vùd-cù samotných smì�nou figurkou, jakýmsiposmívaným paòácou èi klaunem.

Dvorského novela se tímto stává sou-èasnì svìdectvím o aroganci moci. Dvor-ský popisuje �ivot ve své komunitì jakohumornou zále�itost, která zesmì�òujev�echno a v�echny, øadové èleny i jeho sa-mého (!). Na první pohled to pùsobí skrom-nì a sympaticky, leè - jde o humor? Smì�-nost své knihy staví Dvorský na ironizovánínejintimnìj�ích zále�itostí �ivota lidí, kteøího (sice naivnì, ale s naprostou dùvìrou)následovali a otevírali mu svá srdce. Ka�dýèlovìk se bojí zranìní a ka�dý èlovìk se bojí

Dal�í Dvorského knihy,vydané v dobì jeho ilegality

Zákony køiklounství a øvounství,nakladatelství Ma�a 1999

666, nakladatelství �imon Ry�avý, 2002Kacíøské povídky,

nakladatelství �imon Ry�avý, 2002Táta Ivan Hrozný

(Odvá�ná kní�ka pro odvá�né dìti),nakladatelství �imon Ry�avý, 2002

Podle inzerátu v knize Mesiá�ovi pøevrácenci

103DINGIR 3/2003

r e c e n z e

sebeodhalení. V Dvorského novele neníproblém za jednotlivými pøezdívkami roz-poznat jeho konkrétní bývalé �áky. Uvá�í-me-li nadìje a dùvìru, které novì pøicháze-jící zájemci vkládali do svého �Mesiá�e�,pak jejich nynìj�í veøejné ironizování a ze-smì�òování vypovídá pøedev�ím o Dvor-ském samém, o jeho aroganci, narcismua kdoví o èem je�tì.

Koneènì je Dvorského novela obecnýmsvìdectvím o nebezpeènosti v�ech druhùtotalitnì fungujících skupin. O nebezpeè-nosti psychické manipulace, která v nichprobíhá, o nebezpeènosti bezvýhradnézávislosti na vùdcích jakéhokoliv druhu.Právì pro svoji bizarnost (aroganci vùdcùa smì�nost øadových èlenù v kontrastus dùvìrou, kterou tito lidé do vize nového��astného �ivota kladou), navozuje Dvor-ského novela v myslích ètenáøù otázku, cov�echno jen je èlovìk schopen v rukách�ikovného manipulátora ze sebe udìlat.Znamená to, �e se to týká ka�dého z nás?Znamená to, �e se to týká nejen oblasti ná-bo�enství, ale i tøeba oblasti politiky (volebníkampanì), ekonomiky (reklama), oblasti me-diálního pùsobení (fenomén �nováctví�)?

Velkou otázkou samozøejmì zùstává,jaký cíl autor napsáním své novely sledoval.Zdá se pravdìpodobné, �e se Dvorský pros-tì sna�il zlehèit pøedstavu, �e jeho skupinaimanuelitù byla sektou v pravém slovasmyslu, a to dokonce sektou nebezpeènou.Udìlat z celé zále�itosti vtipnou epizodkutypu �Èeského snu� se mù�e na první po-hled zdát vcelku zdaøilá difamace. Ale jenna první pohled. Do té doby, ne� si èlovìkuvìdomí, �e se zde nepopisuje smy�lenka,ale realita! Pak se v�e pøevrací - právì pro-to, �e JE Dvorského novela smì�ná a leg-raèní, navozuje její bizarnost pocity deziluze.Urèitì stojí za to si ji pøeèíst. Jsem ale pøes-vìdèen, �e v ka�dém ètenáøi její pøeètenív posledku posílí dojem, �e v pøípadì ima-nuelitù se jednalo o nebezpeènou a psy-chopatickou sektu. nProkop Reme�

POTØEBNÁ PØÍRUÈKAS CHYBAMI

Michael Keene:Svìtová nábo�enstvíKni�ní klub, Praha 2003

Nábo�enství se u nás zøejmì nesetkávajís tak malým zájmem, jak by se zdálo, kdy�neustále vycházejí knihy zastupující pøímo

rùzné smìry i pøehledy od víceménì nepøed-pojatých autorù, nìkolikrát té� v podobìslovníkù.

Nová publikace pøelo�ená z anglickéhooriginálu je populárním, nepøíli� rozsáhlým(192 stránek, ale spí�e men�ího formátu)pøehledem jedenácti nábo�enských smìrùv samostatných kapitolách. Kapitoly obsa-hují vedle výkladu krátké ukázky z význam-ných textù, rùzné libovolnì vybrané dílèíinformace mimo hlavní text v barevnì odli-�ených rámeècích nebo ve sloupeècích ve-dle hlavního textu jiným typem písma. Nakvalitním papíøe najdeme i mnoho desítekbarevných fotografických ilustrací, nìkterés konkrétními popisy zobrazeného a jiné,snad spí�e mínìné jako ilustrativní, s neur-èitými úvahovými texty (s. 82, 104, 105, 112-113). Zvolená grafická úprava vèetnìobálky pùsobí zvlá�tnì neuspoøádaným do-jmem.

Pøíruèka by nahradila podobné publi-kace, které jsou ji� rozprodány a mohla byzájemcùm poskytnout potøebné informace.Bohu�el je v ní mnoho jednostranných zjed-nodu�ených tvrzení, nepøesností, chyb-ných názvù a vìcných chyb. Je nesnadnézjistit, co pochází z originálu a co je tøebapøipsat na vrub èeskému vydání.

Tak respektovaný autor, znalý nejensvé �domácí� indologie, ale i religionistiky,jako je Du�an Zbavitel, by nemìl pustit doobìhu takové novotvary, jako je druhý pádkøestu (s. 105) vedle správného køtu na ji-ných místech, nemìl by (pokud je také pù-vodcem èeských popiskù k obrázkùm) ozna-èovat baptisty výrazem babtisté (dvakrátna s. 109). Zavádìjící na více místech v ka-pitole o køes�anství je oznaèování evange-likálních køes�anù výrazem evangeliètí,co� má jiný význam. Nemìl by reformaènícírkve oznaèovat jako reformované (s. 96,107), proto�e i tento výraz dostal postupemèasu jiný smysl. Luterské církve jsou ne-rady oznaèovány jako luteránské (napø. s.105); pro ty, je� pøekladatel oznaèuje na vícemístech jako ortodoxní, je v èe�tinì v�it ná-zev pravoslavní. Koncil èi snìm by nemìlbýt oznaèován výrazem rada biskupù (s.96), proto�e pak není zøejmé, jakou událostmá text knihy vlastnì na mysli.

Øada chyb má zøejmì pùvod ji� v ang-lickém originálu. Je napø. nepochopitelné,proè se �aháda (muslimské vyznání víry)na s. 132 uvádí ve znìní: Není Boha kromìAlláha�, kdy� v arabském znìní je pou�itodvakrát stejné slovo v pøíslu�ných tvarech.Takto se ètenáøi zdá, jakoby muslimové mìlizvlá�tního boha Alláha narozdíl od Boha

�idù a køes�anù. Pøi-mìøený pøeklad bybyl: Není boha kromìBoha� Muhamma-dùv bratranec (a ze�)se nejmenoval �í´atAlí, jak by se zdálopodle strany 126.Tento výraz znamenáv arab�tinì stranaAlího.

To v�e by bylo mo�no pokládat za maliè-kosti. Rozebereme-li jako pøíklad pár od-stavcù, jimi� zaèíná kapitola Jedna církev -mnoho církví (s. 96), nalezneme spornáa vìcnì nepøesná tvrzení. První vìta v èes-kém znìní je stylisticky tak pozoruhodná,�e chvíli váháme nad jejím obsahem. Jde-liv�ak o to, �e nìkteøí biskupové byli pro snìmkonaný v Chalcedonu r. 451 nepøijatelní,není jasné, jaký vztah to má k rozkolu meziVýchodem a Západem, jak se zdá podle tex-tu (snìm se konal na Východì a to z vý-chodní iniciativy). Chce-li autor být religio-nisticky neutrální, pøekvapuje tvrzení, �eortodoxní církev pøeru�ila ve�keré spojenís øímskokatolickou církví. Co kdy� to bylonaopak a co� kdy� je historicky korektnìj�íøíci, �e církve ztrácely spojení mezi sebou?Dále se uvádìjí hlavní neshody mezi nimi.Tvrdí se, �e jsou tøi, pøièem� první dvì jsouv�ak jen ponìkud jinými slovy øeèeno toté�.V dal�ím odstavci autor beze v�eho pøejímálegendu o pøibití tezí na dveøe kostela veWittenberku roku 1517.

I dále se o køes�anství tvrdí pozoruhod-né vìci. Køes�anská Trojice nejsou tøi oso-by v jedné (s. 100), vtìlení není chápáno jakozrození Boha v lidském tìle v podobì Je-�í�e (tamté�). Mariino nanebevzetí pravo-slavní spí�e v liturgii naznaèují, ale oficiál-nì neuèí, katolíci oficiálnì neuèí, �e bylavzata na nebe, ani� za�ila smrt (s. 101). Biø-mování v øímskokatolické církvi urèitì nenípøijetím za plnoprávného èlena církve(srov. s. 103). Radìji ne� o posledním poma-zání (tamté�) mluví katolíci o pomazánínemocných a v protikladu k tvrzení autorazdùrazòují, �e není urèena hlavnì umírajícím.Svátost man�elství nemusí zahrnovat pøi-jímání, a pokud ho zahrnuje, není pravda, �esi mu� a �ena výjimeènì podávají slo�kychleba a vína vzájemnì (tamté�), alespoòne podle liturgických pøedpisù.

Toto je jen nìkolik pøíkladù, vìt�inouz jediné kapitoly. Pøíruèka v této podobìsotva mù�e plnit cíl, který zamý�lel autor,pøekladatel a nakladatel. nIvan O. �tampach

104 DINGIR 3/2003

Oheò pro Jarovítovùm obøad byl rozdìlán tak, jak ho snad kdysi rozdìlávali staøí Slované.Foto: Zdenìk Vojtí�ek.

z p r á v y

Slovanévítali JarovítaKdo se poslední dubnovou sobotu vydalZbraslavským údolím, mìl pøíle�itost potkatzvlá�tní prùvod. Slamìná Morana na tyèi,údery bubnù, zvuky pí��alky a jekot dud.Vesmìs mladí lidé, z nich� nìkteøí byli odìniv prostý bílý odìv, vyrazili tìsnì pøed poled-nem, provázeni zraky zvìøe zbraslavské pøí-rodní zoo, uvítat slovanského boha Jaroví-ta.

Úèastníky pochodu èekal asi sedmikilo-metrový úsek lesem, k dnes ji� jen tu�enýmzbytkùm hradi�tì Zlièanù. Neformálníorganizátor hnutí, vysoko�kolský uèitel ital-ského pùvodu, jen� pøijal jméno Dervan,ochotnì odpovídal v prùbìhu cesty na do-tazy ohlednì spoleèenství Rodná víra, kterécelou akci poøádalo.

Na místì hradi�tì èekala zbylá èást sym-patizantù Rodné víry, kteøí pøed pøíchodemprùvodu pøipravili obìtní kruh s kultickýmipøedmìty a za�ehli oheò pod seletem naro�ni, jednou z pochoutek odpoledne. Pøí-chozí byli uvítáni pokøikem s otázkou, zdanejsou køes�ané. Po stejnì hlasitém ubezpe-èení, �e jde o pohany, byli poutníci vpu�tì-ni do prostoru hradi�tì. Následovala pro-hlídka pozemku s výkladem o slabých a sil-ných stránkách slovanského opevnìní.

Samotný obøad zahrnoval modlitbya pøímluvy ke slovanským bohùm. Dále mìlka�dý z tìch, kdo stáli v kruhu, �anci podì-kovat za uplynulé období, za pøízeò svéhobo�stva a po�ádat jej o podporu i v mìsícíchpøí�tích. Vrcholem obøadu bylo upálení Mo-rany zapíchnuté v zemi uprostøed kruhu.Ohoøelá vládkynì zimy byla za pokøiku vy-hozena z kruhu ven a� za bývalý val hradi�-

tì. Mezi pøítomnými pak kolovalo jídlo z ko-pøiv a pohár medoviny. Spoleèenstvo bylotvoøeno i rodinami s dìtmi a náv�tìvou zespøáteleného hnutí ze Slovenska.

Slunce plálo. Èas obøadu se naplnila pøi�el èas oslav. Zahájily jej soutì�e v hodubalvanem vhodné pro v�echny vìkové kate-gorie. No a pak u� se jen jedlo, pilo a vese-lilo�

nLuká� Halfar

Svìdkové jehovovivs. reme�Kdy� Prokop Reme�, jeden ze zakládajícíchèlenù Spoleènosti pro studium sekt a no-vých nábo�enských smìrù, v novinách Re-gion Karvinsko 21. 10. 2002 uvedl: �konec-koncù svìdkové Jehovovi se tehdy v roce1993 uchýlili pøi registraci k podvodu, kdy�popøeli nìkteré dùle�ité èlánky svého uèení�a �bez ohledu na registraci vykazují prvkytotalitnì fungující nábo�enské skupiny�,vlastnì jen zopakoval to, co prohlásila Spo-leènost pro studium sekt ji� roku 1993. Byloto její první prohlá�ení, krátce po registraciNábo�enské spoleènosti svìdkové Jehovo-vi (NSSJ) státem. O tom, �e svìdkové Je-hovovi o otázce krevních transfúzí zpraviliministerstvo kultury nepravdivì, informovalrovnì� Dingir a dal�í média. Pøesto se svìd-kové Jehovovi ozvali a� nyní, v reakci naReme�ovy výroky.

Advokát Lubomír Müller podal na návrh�posti�ených osob� - èlenù pøípravnéhovýboru NSSJ Ondøeje Kadlece a EduardaSobièky - oznámení o podezøení z pøestup-ku urá�ky na cti, jeho� se Reme� mìl do-pustit �nedùvodným veøejným obviòová-

ním z podvodu�. Pøi obèanskoprávnímsporu si Prokop Reme� na obhajobu svýchvýrokù pozval jako svìdky bývalé svìdkyJehovovy Ondøeje Novotného a Petra Ve-lechovského.

Novotný ve své výpovìdi mimo jinéuvedl, �e �kopie dopisù NSSJ pro minister-stvo se dostaly do rukou prostých svìd-kù� a pokraèoval: �Z osobní zku�enosti mo-hu øíci, �e 80% svìdkù s odpovìïmi na do-tazy ministerstva nesouhlasilo a nechápalo,proè pøedstavitelé veøejnì l�ou� Osobnìjsem se tehdy setkal se svým pøítelem JanemEttelem, který zastával funkci krajského do-zorce a pøi�el do na�eho sboru. Zeptal jsemse ho: �Myslí� si, �e jednání s ministerstvema odpovìdi na jejich otázky jsou le�?� On mik mému pøekvapení bez obalu øekl: �To ví�,to je jasný, �e je to le�. Ale, jak oni na nás,tak my na nì�.�

Velechovský pak potvrdil, �e doktrína,podle ní� �pokøtìný èlen NSSJ má odmít-nout krevní transfúzi pro sebe a pro svédítì, je i dnes, tj. v roce 2003, platná�.

Poté co se vedoucí obèanskoprávníhovýboru mìstské èásti Prahy 14 Kry�tofa jeho zástupce Chobot seznámili s prùbì-hem registrace NSSJ i s oficiálnì prezen-tovaným uèením této organizace, uznaliøízení vedené proti Prokopovi Reme�ovi zaneodùvodnìné a jako takové jej zastavili.V odùvodnìní svého rozhodnutí uvádìjí:�Provedeným øízením nebyl obvinìnémuprokázán úmysl urazit výrokem v novináchRegion Karvinsko pány dr. Kadlece a So-bièku, nebo� tímto výrokem obvinìný sdì-lil pouze svùj osobní pohled na prùbìh re-gistrace NSSJ v r. 1993 a tento svùj názoropírá o dokument, z kterého je patrné, �e nadotaz MK ÈR pøi øízení o registraci NSSJpodali svìdci Jehovovi Ministerstvu jinéúdaje, ne� které pak ve svém uèení NSSJtehdy praktikovala.�

Obèanskoprávní odbor ulo�il navrho-vateli Lubomíru Müllerovi uhradit nákladyøízení. nMartin Koøínek

S tebou, lásko,

kvete láskaJana Kyslíková je sedmaètyøicetiletá matkadvou dospìlých dìtí, profesí uèitelka. Totopovolání v�ak opustila v roce 1992 kvùlipodnikání v multi-level marketingu (pyra-midovém prodeji), který je podle jejích slov�nejú�asnìj�ím prodejním systémem na pla-netì, seslaným pøímo od Boha�. Bohu�elbìhem svého podnikání s firmou Vanilla prý

105DINGIR 3/2003

NOVÝ VÌKNENÍ TAK NOVÝ

r e f l e x e

Esoterická vlna se na�í spoleèností ji� (nejménì jednou) pøelila

Andrea Hudáková

V minulém èísle Dingiru tematicky zamìøeném na Hnutí New Agepøedstavil Zdenìk Vojtí�ek ve svém èlánku s názvem Hnutí Novéhovìku dvì nové charakteristiky této vlny esoterismu v 80. letech 20.století: demokratizaci esoterických tradic a oèekávání nové, kvali-tativnì lep�í doby. Ve svém pøíspìvku se pokusím naznaèit, �ezmínìné jevy jsou v jisté podobì sledovatelné ji� døíve.

NOVÝ VÌKNENÍ TAK NOVÝ

Zdenìk Vojtí�ek uvádí jako první ze dvouvýrazných charakteristik hnutí Novéhovìku, �e �západní esoterismus je ve vlnìNového vìku poprvé v historii skuteènìdemokratizován� 1 . Demokratizací pakv této souvislosti oznaèuje jev, kdy esote-rismus �pøestává být výsadou (�) tajnýchspolkù, uzavøených bratrstev nebo jednot-livcù�2 . Popsání této tendence je velmi vý-sti�né, nesouhlasím ov�em s tím, �e byk tomu do�lo �poprvé v historii�.

Ji� ve 20. letech 20. století zaèalo do-cházet k postupnému otevírání se tajnýchèi uzavøených spolkù veøejnosti. Napøíkladspiritisté byli je�tì v poèáteèních letech 20.století (v dobách Rakouska-Uherska) nu-ceni scházet se na svých seancích tajnì,�aby o tom nikdo nezasvìcený nevìdìl,�v období první republiky se v�ak stal spiri-tismus doslova módou. Podobnì jako spiri-

Paní Kyslíková pøijímá gratulace na autogramiádì v klubu Lávka. Foto: Luká� Halfar.

ð Dokonèení na následující stranì.

narazila na nesprávné lidi a její dluhy dosáh-ly miliónu korun.

Koncem roku 2002 si pøeèetla knihuN. D. Walsche �Pøátelství s Bohem�. Nato-lik ji uchvátila, �e se její du�e zaèala �pro-bouzet� a �rozpomínat� na své poslání. Za-èala komunikovat s Bohem. Nejprve skrzekøi��álové kyvadlo, pak pomocí písma a na-konec - na vlastní �ádost - i telepaticky. Tatosdìlení vy�la pod názvem �Hovory s Bo-hem. S tebou, lásko, kvete láska kolem nás�ve Chvojkovì nakladatelství. Knihu autor-ka pøedstavila asi ètyøiceti zájemcùm na auto-gramiádì v klubu Lávka 28. srpna 2003. JanaKyslíková nezastírá, �e èást tr�by za knihubude pou�ita na splácení jejích dluhù.

�Je to jednoduché, staèí vypnout mo-zek,� popsal zpùsob telepatické komunikacepøi prezentaci knihy mecená�, podnikatelEmanuel Krása. Údajnì ji� s Bohem komu-nikuje také. Do tria kontaktéry doplòuje je�tìHanka Hájková, ctitelka uèení Satja SaiBaby a ruské prorokynì Anastázie. Ta mábýt známa svým sou�itím s pøítelkyní med-vìdicí v zemljance. Paní Hájková pøítomnénabádá, aby se �otevøeli sami sobì�, a infor-muje o pøíchodu nového platónského roku,dlouhého dva tisíce let.

Jana Kyslíková má podle svého sdìleníza sebou bohatý �ivot, resp. �ivoty. Øádnìv nich vynikala! Ve starovìkém Egyptì bylasamotnou bohyní Isis, v 19. století �ila veFrancii jako svatá Bernadetta. V pøítomném�ivotì byla pøed revolucí èlenkou KSÈ. Bùhmá pro tuto stranu prý pochopení a její ka-riérismus obhajuje vìtou: �Ka�dý èlovìk,který chtìl v komunistickém re�imu vynik-nout, mìl dvì mo�nosti: mít funkci v KSÈ

nebo být úspì�ný sportovec, zpìvák, hereca reprezentovat socialistický stát v zahrani-èí.�

Aèkoli Úvod knihy Jany Kyslíkové kon-èí tvrzením, �e �Zemi hrozí v roce 2012 ka-tastrofa nedozírných následkù�, autorkaúèastníky autogramiády uklidòuje: �Nebu-deme stra�it, �e konec svìta pøijde. Nepøijde.Já to vím. V�e se dá zmìnit.� Paní Jana toti�zná Bo�í poselství pro autogramiádu a rádaho sdìluje:

�Milí lidé, jsem rád, �e jste tady s námi.Jste první, kteøí chápou, �e tento svìt ji�nemù�e jít stejnou cestou, jako �el dopo-

sud. Za mìsíc, 28. záøí, se zjevím v hmotì naPra�ském hradì. Této obrovské události,která nemá obdoby v dìjinách tohoto svì-ta, pomù�u Janì Kyslíkové, svojí mesiá�ce,mamince mého syna Je�í�e Krista, který senarodí 6. bøezna 2004, a jejím dal�ím spolu-pracovníkùm na celém svìtì, aby lidé ko-neènì pochopili, �e jsem, �e vám chci po-máhat a �e jsem láska. Dìkuji vám.�

S recenzí knihy tedy radìji poèkáme dopøí�tího èísla Dingiru. Po 28. záøí toho toti�budeme vìdìt o kontaktech Jany Kyslíko-vé s Bohem je�tì více. nLuká� HalfarPoselství, které pøedává Jana Kyslíková.

106 DINGIR 3/2003

r e f l e x e

tismu se daøilo i theosofii èi zednáøskýmló�ím.

Spoleènost pro psychická studia, kterábyla zalo�ena krátce pøed 1. svìtovou vál-kou, si vzala si za cíl �theoretické, pøesnìvìdecké zkoumání spiritismu, okultismu,somnambulismu a jiných v obor pokus-ného du�esloví spadajících jevù psychic-kých.3 Od roku 1921 vydávala mìsíèníkOkultní a spiritualistická revue, který sepod vedením mystika Karla Weinfurtera4

pravdìpodobnì jako první ve své dobì po-kusil o syntézu rùzných esoterních5 tradic.Zdá se, �e Weinfurter narozdíl od pùvod-ního vìdeckého zámìru Spoleènosti prosa-zoval mnohem vìt�í dùraz na vnitøní pro-�itky, duchovní rozvoj a praxi jednotlivce.Sám se vymezoval vùèi pøíli�nému teoreti-zování �kavárenských pseudookultistùa pseudomagikù�.6 Redakce èasopisu podjeho vedením dokonce zøídila �Odbor proexperimentální magii�, jakýsi druh poraden-ství v praktickém výcviku, a zásilkovouslu�bou zaèala k tomuto úèelu nabízet svýmètenáøùm rùzné pomùcky.7

Otevøenì se zaèalo psát a pøedná�eto mystice, magii, magnetismu, telepatii,astrologii, vì�tìní z ruky, z karet, o symbo-lice snù, rùzných nadpøirozených jevech(vodnících, lesních �ínkách, vílách, skøít-cích�), moderními se stávaly i alternativnípøístupy k výchovì, �ivotosprávì èi léèenínemocí.

Weinfurter velmi brzy zalo�il vlastníspoleènost Psyché a zaèal vydávat i stejno-jmenný èasopis,8 který v této tendenci po-kraèoval (zatímco Okultní a spiritualistickárevue se bez charismatu jeho osobnosti sta-la dost nezá�ivným ètením).

O silném zájmu veøejnosti o esoterismussvìdèí pomìrnì pestrá nabídka periodika a� pøekvapivì vysoká produkce literaturyv tomto oboru. Z èeských autorù byl ve svépublikaèní aktivitì naprosto bezkonkurenè-ní Karel Weinfurter,9 velké oblibì se tì�ili spiritista Karel Sezemský nebo BøetislavKafka.10 Ze zahranièní literatury to byly ze-jména s napìtím oèekávané pøeklady knihPaula Bruntona. Nìkterá nakladatelství sepøímo specializovala na vydávání této lite-

ratury, jako napøíklad Zmatlík a Palièkav Praze na Letné,11 Sfinx v Praze na Vino-hradech, nìkolik let fungovalo i Ústøednínakladatelství okultních dìl.

Popularizace esoterismu v období prvnírepubliky sice nenabírala tak masovýcha bulvárních rozmìrù, jako je tomu dnes, alerozhodnì mù�eme tvrdit, �e u� tehdy do-cházelo ke zlidovìní tìchto pùvodnì taj-ných tradic (k prùniku nauk z uzavøenýchspolkù na veøejnost), a dokonce i k vytvá-øení urèité subkultury, o které se hovoøíi v souvislosti s hnutím Nového vìku.

Jako druhou charakteristiku hnutí No-vého vìku uvádí Zdenìk Vojtí�ek �oèeká-vání zlomu v evoluci lidstva i planety Zemìa pøíchod kvalitativnì zcela jiného, pod-statnì lep�ího období�.12 I v pøípadì oèe-kávání ale nacházíme star�í analogii. Násle-dující Weinfurterova slova jsou velmi vý-mluvná: �Vìda a rozum samy by nemohlyvésti lidstvo dále. Ve�kerá civilisace skla-mala (�). Proto musí pøijíti pøevrat, alene zevní, nýbr� z nitra jednotlivcù, pøevratdu�evní, po nìm� vstoupí na trùn morální

V rubrice �reflexe� uveøejòujeme té� názory, které nemusejí zcela vyjadøovat stanovisko redakce.

107DINGIR 3/2003

d o p i s y

hodin auditingu (konzultací) stojí kolem5 000,- pro zaèínající a 30 000 korun propokroèilé. Ceny základních kurzù se pohy-bují od 600,- do 2 500,- korun, pokroèilé kurzylze poøídit asi za 20 000,-. Ceny jsou pouzepøibli�né, ponìvad� aktuální ceník není ve-øejnì k dispozici.

Existuje velmi komplikovaný systémslev. O Vánocích lze koupit nìkterou slu�bulevnìji. Jednou za celou dobu studia lze zís-kat jednu èi více slu�eb za 50% jejich nomi-nální ceny. Existují také mno�stevní slevy.Na tom stále není nic �patného.

O pøihla�ování lidí na kurzy se stará tzv.registrátor. Jeho úkolem je provádìt tzv.tvrdý prodej - to znamená pou�ít na èlovì-ka jakékoliv formy nátlaku, aby si slu�buzakoupil. Pro neznalého je situace o to hor�í,�e registrátor byl pro tuto èinnost dlouho-dobì speciálnì �kolen.

Rozhovor o prodeji vìt�inou zaèíná tím,�e si s vámi registrátor chce o �nìèem� pro-mluvit, potøebuje �nìco� objasnit, chce po-radit èi pomoci. Za tím úèelem jste pozvánido jeho kanceláøe. Pokud vás pøesto zajímá,o co konkrétnì jde, dostanete vyhýbavouodpovìï.

V praxi prodej vypadá tak, �e pøed vámiregistrátor �ongluje s cenami, neustále vy-tváøí nové a je�tì lep�í nabídky. Dále vámukazuje citace z textù L. Ron Hubbarda,vytrhané z kontextu. Pokud nemáte peníze,navrhne vám, �e mù�ete splácet mìsíènì tøe-ba po 500,- korunách a a� si takto na�etøíte,slu�bu dostanete. První splátku chce vìt�i-nou hned. Pokroèilej�ím studentùm,u nich� není riziko, �e na církev okam�itìrezignují, navrhuje, �e mohou prodat auto,dùm atd. Pokud nechcete zakoupit slu�buhned, nutí vás k podpisu dohody, �e slu�buzakoupíte do urèitého data.

Chtìl bych upozornit, �e konkrétníscénáø prodeje nemusí být úplnì shodnýs vý�e popsaným a závisí také do urèitémíry na osobì registrátora samotného.

Zajímavé je, �e ani zaplacení slu�by ne-znamená automaticky, �e danou slu�bu do-stanete. Èasto se vynoøí problém, jeho�zvládnutí vy�aduje novou slu�bu, kterousamozøejmì musíte dodateènì zaplatit. Nì-kdy zjistíte, �e jste si sice zakoupili slu�bu,ale je potøeba doplatit. Abych byl konkrét-nìj�í: u èi�tìní tìla v saunì (u tzv. �purifu�)zjistíte, �e jste nezaplatili za vitamíny (asi2 500,-), u studijní techniky �objasòováníslov� zase potøebujete vlastní E-metr(20 000,-).

Pokud ji� máte E-metr, za nìkolik tisíc jejmusíte ka�doroènì posílat na seøízení, jinak

Scientologiea finance

V tomto èlánku bych si pøál poukázat nanìkteré ne pøíli� známé praktiky, kterýmiScientologové získávají finanèní prostøed-ky. Pøál bych si tímto textem také varovatètenáøe aby si dal pozor na tyto postupy.V �ádném pøípadì se zde nehodlám zabývatfunkèností èi nefunkèností technik pou�í-vaných v Scientologické církvi.

O financování Scientologie se �íøí mno-ho kritiky. Pokusme se nyní trochu pood-halit, co se ve skuteènosti v této církvi dìje.

Bì�ný èlovìk by se nejspí�e chtìl infor-movat od nìkterého èlena církve o otázcepenìz. Dostal by odpovìï velmi podobnoutéto: �Systém financování Scientologie jeten nejspravedlivìj�í na svìtì. Platí pouzeti, kteøí nìco studují. Správné by bylo, kdy-by v�echny slu�by byly zadarmo. Bohu�elpokud si uvìdomíme, �e církev vlastní nìja-ké budovy a pozemky a její zamìstnancimusí jíst, tak je potøeba placení náhle jas-ná.�

Tímto by mohl být plnì uspokojen.Bohu�el tato odpovìï byla nacvièena a ne-má toho s realitou mnoho spoleèného, jakse pokusím ukázat v následujícím textu.

Podívejme se nejprve na to, jakým zpù-sobem je organizována církev uvnitø. Vlast-ní organizace je uspoøádána jako tzv. �kolícístøedisko. Poskytuje jednotlivá placená �ko-lení (kurzy) a poradenství (auditing). 12,5

Andrea Hudáková (*1976) absolvovala Evangelikálníteologický semináø a nyní je studentkou 5. roèníku Evan-gelické teologické fakulty UK V Praze.

cit na místì nemorální uèenosti.�13 Zkrát-ka: vlna zájmu o esoterismus a oèekávánínového vìku nejsou zas a� tak nové. n

Poznámky1 Vojtí�ek, Z.: Hnutí Nového vìku, Dingir 6 (2), 2003,

s. 46.2 Tamté�.3 Okultní a spiritualistická revue 1 (1), 1921, s. 37.4 Karel Weinfurter (1867-1942), asi nejznámìj�í mystik

pøedváleèného Èeskoslovenska; jeho osoba byla v Din-giru ji� zmínìna v èlánku Martiny Pekárkové: Pøímástezka (�kola Kvìtoslava Minaøíka), Dingir 5 (4), 2002,s. 8.-9; také v èlánku Ivana Breziny: Spiritismus meziválkami, Dingir 5 (4), 2002, s. 30-31.

5 V té dobì se mluví o �hermetismu� (zahrnuje spiritua-lismus, theosofii, mystiku, magii, magnetismus a jinésmìry), èastìj�í byl ale souhrnný pojem �okultismus�,bì�nì pou�ívaný v názvech periodik a kni�ních titulù.

6 Okultní a spiritualistická revue 1 (1), 1921, s. 5.7 Kromì rùzných tiskovin stojí za zmínku �talismany

a pentakle, pøesnì ritualnì zhotovené (�) ke v�emúkonùm magickým, ku vyvolávání, k obøadùm, k ochra-nì proti nebezpeèí, k získání úspìchu (�), ku zvìt�enípochopení metafysických záhad, pro zvý�ení psychic-kých schopností, k získání lásky (�), k ochranì protinebezpeèným duchùm, pro zvý�ení jasnovidosti�, in:Okultní a spiritualistická revue 1 (1), 1921, inzerce.

8 Psyché - revue vìnovaná mystice, okultismu a metapsy-chice vycházela od roku 1922.

9 Ve 20. a 30. letech 20. století mu vy�lo v rùzných nakla-datelstvích nìkolik desítek vlastních spisù. Zájem o to-hoto mystika byl obnoven v 90. letech, kdy jeho dílozaèalo znovu vydávat vydavatelství Psyché v Jabloncinad Nisou.

10 Kafkovo Svítání v du�i se doèkalo v letech 1924 � 1938kromì nìkolika nìmeckých i sedmi èeských vydání(zdroj: databáze Národní knihovny).

11 Vydávalo i Okultní a spiritualistickou revui a nìkteréknihy Karla Weinfurtera.

12 Vojtí�ek, Zdenìk, Hnutí Nového vìku, Dingir ...13 Okultní a spiritualistická revue 1 (1), 1921, s. 3, úvod-

ník Karla Weinfurtera.

Scientologie má povìst velmi bohatého terapeutického a nábo�enského hnutí. Na obrázkujedna z jejích budov v Clearwater na Floridì. Foto: archiv.

108 DINGIR 3/2003

DINGIRèasopis o souèasné nábo�enské scénì

6. roèník

Èíslo 3/2003 vychází 18. záøí 2003.

Vydává DINGIR, s.r.o.,Nádra�ní 17, 150 00 Praha 5

tel.: 257 32 14 14; fax: 2 57 31 46 46e-mail: dingir@dingir.czinternet: www.dingir.cz

�éfredaktor:Zdenìk Vojtí�ektel.: 257 31 46 46

e-mail: vojtisek@dingir.cz

Redakèní rada:Martina Dvoøáková, Martin Koøínek,

Jiøí Koubek, Milo� Mrázek,Tomá� Novotný, Prokop Reme�,

Ivan O. �tampach.

Grafický návrh: Richard BobùrkaZlom: Zdenìk Vojtí�ek

Osvit: CDS - Petr JandíkTisk: VS ÈR, Praha 4

Cena: 39,- Kè

Objednávky a urgence:SEND - pøedplatné, P.O. BOX 141Antala Sta�ka 80, 140 21 Praha 4

tel: 02 / 6100 6608; 6100 6609fax: 02 / 6100 6563; e-mail: send@send.cz

http://www.send.cz

ISSN: 1212-1371

Registrace:MK ÈR 7943 z 30. 3. 1998

d o p i s y

není v církvi pou�itelný. Máte-li dost penìz,tak vám navrhnou vlastnictví dvou E-metrù.

U auditingù se pravidelnì stává, �e jepotøeba daleko více hodin, ne� jste si za-koupili. Tyto dodateèné hodiny musíte sa-mozøejmì doplatit. O tìchto skuteènostechvás registrátor pøedem vùbec neinformuje.

Jste-li v církvi del�í dobu, budete jistìpotøebovat pokroèilej�í slu�by, které sev na�í zemi neposkytují. Jejich ceny jsoupro na�ince témìø astronomické. Cituji in-terní èasopis Scientologické církve �Sour-ce� è. 133: intensiv (12,5 hodin) ve Flagustojí 8 700 $, pøíprava na OT 8 470 $.

Nejrozsáhlej�í kurz SHSBC lze v základ-ní cenì poøídit za 364 532 DKr (dle èasopisu�The auditor issue� è. 289). Jedná se o vel-mi rozsáhlý kurz s prùmìrnou dobou studiajeden rok. Kurz SHSBC mù�e být zjednodu-�enì prezentován jako vysvìcení na knìzea je urèen pouze velmi pokroèilým Scien-tologùm. Ponechám ètenáøi na zvá�ení, zdaje pro nìj v pøepoètu více ne� jeden miliónKè za rok studia hodnì èi málo.

Nìkdy je prodáváno i tzv. èlenstvív Scientologické církvi. Roèní stojí kolem

osmi tisíc a celo�ivotní stodvacet pìt tisíc.

Zajímavá situace nasta-ne, pokud ji� máte zaplacenoa �nemù�ete� daný kurz do-stat, proto�e døíve potøebu-jete jinou slu�bu. Podle vy-jádøení právníka tím církevnaplòuje skutkovou pod-statu trestného èinu podvo-du. Realita je ale trochu jiná.

Od registrátora vìt�inoudostanete pouze úètenkuo zaplacení. Kurzy jsou po-dle na�eho právního systé-mu na úrovni slu�eb a tedynejsou vymahatelné, pokud

nebyla vyhotovena dodateèná smlouva.Podle na�eho právního øádu vám mù�e býtkurz dodán tøeba a� za 10 let a v�e je v poøád-ku.

V zásadì jsou tøi mo�nosti, co v takovésituaci dìlat: A) obrátit se na obèansko-právní soud; B) po�ádat církev o navrácenípenìz za nedodané slu�by (pøièem� vás po-øádnì o�kube); C) zaplatit nìkolik set tisíckorun za doporuèený kurz a nastudovat jej.

Mo�nosti A) a B) vás bohu�el naprostovyøadí z církve, a proto vìt�ina èlenù volívariantu C). Nìkdy èasem zjistíte, �e ten vý-jimeènì drahý kurz nebyl ani nutný.

Mo�ná si øeknete, jak jsou na tom za-mìstnanci takovéto organizace. Zamìstnan-ci podepisují kontrakty na dva roky, na pìtlet a na do�ivotí.

Zavázali se, �e budou pracovat 5 dnív týdnu. �estý den by mìli mít vyhrazenpro své vlastní studium. Mají právo studo-vat kurzy zdarma a� po zvládnutí pomìrnìrozsáhlého kurzu SS2 (úroveò zamìstnan-ce 2).

Realita je nìkdy taková, �e pracují 7 dnív týdnu a na své vlastní studium ji� nemajípøíli� mnoho èasu. Nìkteøí z nich si museli(døíve ne� se stali zamìstnanci) zaplatit kurzyv hodnotì nìkolika desítek tisíc korun. Ji-ným je navr�ena 50% sleva za kurzy, ne� sestanou zamìstnancem úrovnì 2.

Jim to ov�em nevadí, ponìvad� jsoupøesvìdèeni, �e dìlají tu neju�iteènìj�í vìcna na�í Zemi.

Mo�ná by bylo dobré trochu upravit na-�e právní zøízení, které není na podobnétypy jednání pøipraveno. Nakonec také pøejiv�em scientologùm, aby za své peníze do-stali ty slu�by, které si zaplatili a které jenejvíce duchovnì pozvednou.

Autor si pøál zùstat v anonymitì;jeho jméno je redakci známo.

Vá�ená redakceDingiru!

Dostalo se mi do rukou èíslo 4/2002 s ústøed-ním tématem jóga. Nehledì na to, �e Dingirse vìnoval józe z rùzných pohledù, je totoèíslo velice hutným ètením, a� takovým, �ese mi pøi ètení zaèali plést v�echny ty po-jmy svámí, jógy a dal�í. A potom bum!Zdenìk Vojtí�ek pøichází se svou reflexí�Chytráctví s jógou� a jako by mi mluvilz du�e. Ano, toto jsem mìl na mysli, kdy�jsem vám psal své názory na toto �ducho-vní cvièební�. A tak vám, pane Vojtí�ku,dìkuji za tuto velmi potøebnou kritiku.

Kdo øíká, �e józe lze odpárat ono du-chovno, øíká vlastnì, �e by mu nevadilo,kdyby nosil kabát bez límce!

Zklamaly mì rozhovory s pøíznivci jógy,které jsou o nièem. V novém roce Vám v�empøeji dobrou mysl pøi psaní.

S pozdravemLeon Kollár

Scientologický auditing podle propagaèních materiálù.

NA PØÍ�TÌMezinábo�enský dialog, o nìm� hovoøí-me v tomto èísle Dingiru, má i politickývýznam. (Küngova slova znìjí u� skorojako mantra: �Není svìtový mír bez mírumezi nábo�enstvími.�) Ale pojïme uva-�ovat nad dal�ími styènými body du-chovního a politického �ivota. Pøipojtese k pøemý�lení v dal�ím Dingiru

4 / 2003

s tématemnábo�enství a politika.

109DINGIR 3/2003

PROÈ DINGIR

POZVÁNÍA KONTAKTY

PROÈ DINGIRNìkteré starovìké jazyky mìly zajímavý zvyk,který spoèíval v tom, �e do psaného textu vklá-daly tzv. ideogramy. Byly to znaèky, které pøed-

jímaly vlastnosti následného slova. A tak se napø. v klíno-pisných textech vkládal pøed ka�dou vìc ze døeva (napø.strom, ale i stùl nebo �idli) znak pro døevo. Pøed rybníky,øeky apod. se vkládal znak pro vodu atd. Podobnì exis-toval i zvlá�tní znak, který se musel napsat pøed jménojakékoli bo�ské bytosti nebo boha. Této znaèce, upozoròu-jící na bo�skost toho, co bude následovat, se vìt�inou øíkápodle starého sumerského oznaèení pro boha, DINGIR.Toto slovo je pak zároveò i pravdìpodobnì vùbec nejstar-�ím oznaèením pro bo�skou bytost, jaké známe.

Zajímavé je, �e klínový znak, který se jakooznaèení DINGIR pou�ívá, je ve skuteènostiobrázkem hvìzdy, která pøedstavuje smìr, k nì-

mu� èlovìk hledí a k nìmu� se upíná. Znak DINGIR setak mù�e pro nás stát symbolem jistì nezanedbatelnéhorozmìru lidství, který hledá nìco, co ho pøesahuje, na èemse mù�e orientovat a k èemu mù�e smìøovat. Tato lidskátouha nachází nejrozmanitìj�í podoby v nejrùznìj�ích kul-turách a sociálních skupinách. A tak i v na�í souèasnéspoleènosti se setkáváme s desítkami nejrùznìj�ích nábo-�enských a pseudonábo�enských skupin, je� jsou výrazemtohoto rozmìru èlovìka.

Chtìli bychom se tedy rozhlí�et kolem sebe,pozorovat tuto nábo�enskou scénu a zamý�letse nad tím, kdo nebo co je DINGIRem tìch, kdo

se k tìmto skupinám hlásí, jak právì jejich DINGIR ovliv-òuje jejich �ivot a jaké formy jejich cesta za tímto cílemnabývá. Èasopis DINGIR by tak mìl pomoci porozumìtoblasti, která je od pradávna neodmyslitelnou souèástí�ivota lidstva, a pøesto zùstává pro mnohé nezmapovanoukrajinou. tn

Dal�í veøejné semináøe Spoleènosti pro studium sekta nových nábo�enských smìrù: 25. 9. 2003 (host: MojmírKallus z Køes�anského velvyslanectví Jeruzalém, téma:tzv. køes�anský sionismus), 30. 10. 2003 (host: Irenaa Vojtìch Havlovi a dal�í, téma: Jóga v denním �ivotì),27. 11. 2003 (host je�tì nepotvrdil úèast). V�dy od 17,30h. v Pastoraèním støedisku pøi Arcibiskupství pra�ském,Kolejní 4, Praha 6.

Spoleènost pro studium sekt a nových nábo�enskýchsmìrù, Nádra�ní 17, 150 00 Praha 5, hodiny pro veøej-nost: ètvrtek 15,30 - 17,30, tel/fax: 2 57 31 46 46, e-mail:sssnns@volny.cz, internet: www.sekty.cz.

POZVÁNÍA KONTAKTY

Na závìr konference Mezinábo�enské a mezinárodní federace za svìtový mír za-hrála cimbálová muzika �Kulí�ek�. Zprávy o konferenci najdete na stranách 81 a 82.

Foto: Jiøí Koubek.

Na autogramiádì 28. srpna pøedpovìdìla kontaktérka Jana Kyslíková zjevení Bohana Pra�ském hradì dne 28. záøí a narození mesiá�e 6. bøezna 2004. Více na stranách104 a 105. Foto: Luká� Halfar.

Tomá� Halík s patriarchou japonského buddhismu v klá�teøe na hoøe Koja v Japon-sku roku 1998. K rozhovoru na stranách 97-101. Foto: archiv Tomá�e Halíka.

Na 1. stranì obálky je anglikánský knìz a oddanýKr�ny. - Fotografie z èasopisu �Back to Godhead�(sv. 14, è. 4).

110 DINGIR 3/2003

DEKLARACE O POMÌRU CÍRKVE K NEKØES�ANSKÝM NÁBO�ENSTVÍM28. 10. 1965

Biskup Pavel, slu�ebník slu�ebníkù Bo�ích, spolu s otci posvátného snìmu na trvalou památku

/RÙZNÁ NEKØES�ANSKÁ NÁBO�ENSTVÍ/

... Od pradávna a� dodnes nalézáme u rùzných národù jakési vnímání tajemné moci, která je pøítomna v bìhu vìcí a v událostechlidského �ivota, nìkdy i uznání nejvy��ího Bo�ství nebo i Otce. Toto vnímání a uznání proniká jejich �ivot hlubokým nábo�enskýmsmyslem. Av�ak ta nábo�enství, která jsou spjata s pokroèilou kulturou, sna�í se odpovìdìt na tyto otázky propracovanìj�ímipojmy a kultivovanìj�ím jazykem. Tak v hinduismu zkoumají lidé bo�ské tajemství a vyjadøují je nevyèerpatelným bohatstvímmýtù a pronikavými filozofickými pokusy. Hledají osvobození od úzkostí na�í existence buï v rùzných formách asketického�ivota nebo v hluboké meditaci nebo v tom, �e se uchylují k Bohu s láskou a dùvìrou. Buddhismus ve svých rozmanitých formáchuznává radikální nedostateènost tohoto promìnlivého svìta. Uèí, jakou cestou mohou lidé se zbo�nou a dùvìøivou myslí buïdojít stavu dokonalého osvobození, anebo - a� vlastním úsilím, a� s vy��í pomocí - dospìt k vrcholnému osvícení. Takto sei ostatní nábo�enství, roz�íøená po celém svìtì, sna�í rùznými zpùsoby vycházet vstøíc neklidu lidského srdce tím, �e nabízejícesty: nauky a �ivotní pravidla i posvátné obøady.

Katolická církev neodmítá nic, co je v tìchto nábo�enstvích pravdivé a svaté. S upøímnou vá�ností se dívá na jejich zpùsobychování a �ivota, pravidla a nauky. Aèkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona vìøí a k vìøení pøedkládá, pøece jsou nezøídkaodrazem Pravdy, která osvìcuje v�echny lidi. Sama v�ak hlásá a je povinna neustále hlásat Krista, který je �cesta, pravda a �ivot�(Jan 14,6), v nìm� lidé nalézají plnost nábo�enského �ivota a skrze nìho� Bùh v�echno smíøil se sebou.

Proto církev nabádá své vìøící, aby s rozvá�ností a láskou, prostøednictvím dialogu a spolupráce se stoupenci jinýchnábo�enství uznávali, chránili a podporovali duchovní a mravní dobro i spoleèensko-kulturní hodnoty, které u nich jsou, a pøitomaby svìdèili o køes�anské víøe a �ivotì. ...

VÌROUÈNÁ KONSTITUCE O CÍRKVI21. 11. 1964

Biskup Pavel, slu�ebník slu�ebníkù Bo�ích, spolu s otci posvátného snìmu na trvalou památku

/NEKØES�ANÉ/... Ba i lidé, kteøí je�tì nepøijali evangelium, jsou rùznými zpùsoby zamìøení k Bo�ímu lidu. Patøí sem na prvním místì národ, s ním�byla uzavøena smlouva, jemu� byla dána zaslíbení, a z nìho� se zrodil Kristus podle tìla (srov. Øím 9,4-5), vyvolený národ, takdrahý Bohu kvùli praotcùm: v�dy� Bùh nelituje, �e nìco daroval, ani �e nìkoho povolal (srov. Øím 11,28-29). Plán spásy se v�akvztahuje i na ty, kteøí uznávají Stvoøitele, a mezi nimi pøedev�ím na muslimy, kteøí prohla�ují, �e se dr�í víry Abrahamovy, a klaní sejako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit. Bùh není daleko ani od tìch, kteøí hledají neznáméhoBoha v mlhavých stopách a obrazech, v�dy� v�em dává �ivot, dech a v�echno (srov. Sk 17,25-28) a jako spasitel chce, aby v�ichnilidé byli spaseni (srov. 1 Tim 2,4). Vìèné spásy mohou toti� dosáhnout v�ichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangeliuma jeho církev, av�ak s upøímným srdcem hledají Boha a sna�í se pod vlivem milosti skuteènì plnit jeho vùli, jak ji poznávají z hlasusvìdomí. Bo�ská prozøetelnost neodpírá pomoc nutnou k spáse tìm, kteøí bez vlastní viny je�tì nedo�li k výslovnému uznáníBoha, ale sna�í se, ne bez Bo�í milosti, o dobrý �ivot. Nebo� cokoli je u nich dobré a pravdivé, pova�uje církev za pøípravu naevangelium, za dar od Boha, jen� osvìcuje ka�dého èlovìka, aby nakonec mìl �ivot. Èasto ov�em lidé, oklamaní Zlým, upadli dopo�etilých my�lenek, zamìnili Bo�í pravdu za le� a slou�ili radìji tvorùm ne� Stvoøiteli (srov. Øím 1,21 a 25), anebo �ijí a umírají natomto svìtì bez Boha a jsou vydáni napospas meznímu zoufalství. Proto církev stále horlivìji podporuje misijní èinnost k slávìBo�í a k spáse tìchto lidí. Má pøitom na pamìti pøíkaz pána, jen� øekl: �Hlásejte evangelium v�emu tvorstvu� (Mk 16,15).

Úryvky ze dvou dokumentù II. vatikánského koncilu øímskokatolické církve pøeti�tìny z knihy�Dokumenty II. vatikánského koncilu�, z latiny pøelo�ila skupina pod vedením Oto Mádra, Zvon, Praha 1995.

Stránku doplòují starokøes�anské symboly ètyø autorù køes�anských posvátných spisù - evangelií.Jako (okøídlený) èlovìk vyobrazen evangelista Matou�, jako lev Marek, jako býk Luká� a jako orel evangelista Jan.

NOSTRA AETATE

LUMEN GENTIUM