NĚMECKÁ SPOLKOVÁ REPUBLIKA ( Maturitní otázka ze zeměpisu)

Německo (oficiální název Spolková republika Německo, zkratka SRN, německy: Bundesrepublik Deutschland )

je středoevropský stát. Na severu sousedí s Dánskem, Severním a

Baltským mořem, na východě s Polskem a Českem, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem.

Rozloha Německa je 357 021 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu.

Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie.

Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě

Braniborská brána (Berlín)

Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l.

Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806.

V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení Německa došlo po Prusko-francouzské válce v

roce 1871. V roce 1939 rozpoutalo Německo Druhou světovou válku,

která trvala do roku 1945 a byla největší válkou historie. V roce 1949 Německo rozděleno na dva státy,

Německou demokratickou republiku a Německou spolkovou republiku.

K jejich sjednocení došlo v roce 1990. Západní Německo bylo v roce 1950 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství.

V současnosti je Německo součástí Schengenského prostoru. Německou měnou je Euro, které v roce 2002 nahradilo Německou marku.

Říšský sněm (Berlín)

Německo je federativní demokratickou parlamentní republikou tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (Bundesländer).

Hlavním a zároveň i největším městem je Berlín. Německo je členským státem OSN, NATO, G8 a

signatářem Kjótského protokolu. Na základě nominální hodnoty HDP je německá ekonomika

třetí největší na světě a v roce 2007 byla největším světovým exportérem.

Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě.

Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci.

Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky.

V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového lídra.

Zugspitze (Bavorsko)

Dějiny Německa Po druhé světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních

zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně (a

sektoru) vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod správu

Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a

Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států – Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky.

Dne 23. května 1949 vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo.

Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.

Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949 a do roku 1960 byl jejím prezidentem Wilhelm Pieck.

Spolková republika Německo směřovala svou zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského systému. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie. Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a vyplývaly z Pařížské smlouvy (23. října 1954), byly zrušeny až 3. října 1990.

Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství probíhaly v průběhu padesátých let velice úspěšně. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.

Radnice (Brémy)

Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly vztahy se zeměmi východního bloku, s Československem 11. května 1973 Pražskou smlouvou. Oba německé státy byly v roce 1973 přijaty do OSN a v roce 1974 spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky “glasnosti” byl odstartován proces rozpadu východního bloku – a německo-německého sjednocení.

Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne 3. října 1990 přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny 12. září 1990 v Moskvě na konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.

Rudá radnice v Berlíně

Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU.

Zahraničněpolitickou prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace, spolupráce s mezinárodními organizacemi (včetně nasazení Bundeswehru při mírových misích) a snaha o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.

Mimo vnitropolitických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

Televizní věž (Berlín)

Politický systém

Spolkové republiky Německo

Německý spolkový sněm Sídlo v Berlíně

598 poslanců, zvoleni podle poměrného vol. systému

V čele stojí předseda, který je volen tajně.

Funkční období na 4 roky

Úkolem Spolkového sněmu je zvolit spolkového kancléře a na základě souhlasu s jeho politikou podporovat jeho setrvání ve funkci. Spolkový sněm může kancléře uvolnit z funkce tím, že mu odmítne vyslovit důvěru.

Druhou úlohou sněmu je zákonodárná činnost. Většina návrhů pochází od spolkové vlády. Menší část je předkládána parlamentem (sněm a rada).

Třetí velkou úlohou Spolkového sněmu je kontrola práce vlády. Parlamentní kontrolu viditelnou na veřejnosti vykonává parlamentní opozice.

Schvaluje státní rozpočet. Dále pak se podílí na volbě spol. prezidenta a

spol. ústavních soudců.

Spolková rada Svébytným orgánem

reprezentujícím německý federalismus.

Tvořena 69 zástupci jednotlivých spolkových zemí.

Členové jsou při hlasování vázáni postojem svých zemských vlád.

Spolková rada má za úkol přezkoumávat návrhy zákonů spolkové vlády, které může doplnit, případně pozměnit.

Spolková rada má také právo zákonodárné iniciativy, spolupůsobí při volbě soudců Spolkového ústavního soudu.

Spolková vláda Nejvyšším ústavním orgánem výkonné moci

v Německu. Tvoří ji spolkový kancléř a ministři. Právo zákonodárné iniciativy. Přijímá rozhodnutí v zahraničněpolitických i

vnitropolitických otázkách. Ministři a ministryně jsou jmenováni a

mohou být kdykoli odvoláni prezidentem (na základě návrhu kancléře).

Spolkový kancléř Kancléř předsedá

spolkové vládě a na základě návrhu prezidenta jej volí Spolkový sněm.

Hlavní postava výkonné moci.

Volen na 4 roky, může být odvolán.

Vybírá si ministry, určuje počet ministerstev.

Jmenuje jednoho ministra svým zástupcem, spolkovým vicekancléřem.

Spolkový prezident Reprezentuje Spolkovou

republiku Německo jako hlava státu.

Funkční období je 5 let. Jmenuje členy vlády,

soudce a vysoké úředníky.

Jeho podpisem nabývají zákony právní účinnost.

Má právo navrhnout volbu nového spolkového kancléře, rozpustit parlament.

Uděluje milosti, uzavírá mezinárodní smlouvy.

Spolkový ústavní soud Vůči všem ústavním

orgánům je nezávislý. Skládá se ze dvou

senátů. V každém senátu zasedá

8 soudců, polovinu z nich volí Sněm a Rada.

Funkční období soudců je 12 let, opětovné zvolení je nemožné.

Může ukončit platnost zákonů, pokud se zjistí, že porušují Základní zákon.

Německé spolkové země Kombinování výhod

unitárního státu s výhodami státu federálního.

Školství, vnitřní bezpečnost (policie), komunální samospráva.

Zastoupeny ve Spol. radě (zákonodárství).

Zdroje www.tatsachen-ueber-deutschland.de

/cz/ www.wikipedia.cz www.nemecko.navajo.cz/ www.articles.gourt.com