NOVOSLOVIENSKIJ JAZYK

NSNS

НОВОСЛОВІЕНСКІЙ ІАЗЫК НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЪИК

ΝΟΒΟΣΛΟΒΙΕΝΣΚΙΪ ΙΑΖΥΚ

Praga, Februar 2010

- 2 -

Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D. Novoslovienskij jazyk (Novoslověnský jazyk) monografie, druhé opravené a doplněné vydání 811.163 – Slovanské jazyky recenzovali Doc. PhDr. Marie Fenclová, CSc. Mgr. Jiří Fišer, Ph.D. Dr. Jan Kotlan, CSc. Tato kniha je registrovaná jako publikace podílející se na řešení výzkumného záměru Spolupráce vědců ČR s laboratořemi CERN - LA08015 Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR. vydala Nová Forma, s. r. o. tř. 28 října 1308/24 370 01 České Budějovice www.novaforma.cz jako svou 187. publikaci náklad 400 výtisků počet stran 129 (112 normostran) publikace neprošla grafickou a jazykovou korekturou 2009, Vojtěch Merunka 2009, Nová Forma s. r. o. ISBN 978-80-87313-51-0 obrázek na obálce knihy je koláž ze dvou fotografií Asemanského breviáře z počátku 11. století ( Codex Assemanus, Vatikánská knihovna) a z jedné fotografie středověké chorvatské hlaholice ( RADAN, V. Missale Romanum Glagolitice Editio Princeps 1483, San Jose State University 2006).

- 3 -

Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut Your knowledge is nothing when no one else knows that you know it.

Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27

za moju ženu Ivetu, dietiatie Jana i Aničku i vsi prijateli slovienskoj kultury

Vojtieh

Predslovie Tuta kniga jest moj projekt novoslovienskego jazyka. Čitajte ju i pošlite drugom svojim, ako li oni hočut ju vidieti. Vieruju, že novoslovienskij jazyk pomože vsim, iže hočut komunikovati s členy roz‛ličnih slovienskih narodov Europy i imajut interes v slovienskoj kulturie i istorii. Projekt novoslovienskego jazyka demonstruje zajedni koreny vsih slovienskih jazykov, jakože i jih ot‛nosy ot najstarejšej istorii do sustvienego vremene. Mnogo mi bude prijatno, ako li mi napišete, jako budete novoslovienskij jazyk prisvojili i upotrebili. Takože predlοgaju v‛kupie s Vami dielati napravienie jego nedostatkov za jego bolše roz‛vitie. Novoslovienskij jazyk ima svoje webove stranicy na Internetie na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij.

Vojtieh

- 6 -

Тоута книга іест мой пройект новословіенскегω іазыка. Читайте йоу и пошлите дроугωм свойим, ако ли они хочоут йоу видіети. Віероуйоу, же новословіенскій іазык поможе всим, иже хочоут комоуниковати с члены розъличних словіенских народωв Еуропы и имайоут интерес в словіенской коултоуріе и історіі. Пройект новословіенскегω іазыка демонстроуйе заіедни корены всих словіенских іазыкωв, іакоже и йих отъносы от найстарейшей історіі до соуствіенегω времене. Многω мі боуде приіатнω, ако ли мі напишете, іако боудете новословіенскій іазык присвойили и оупотребили. Такоже предълогайоу въкоупіе с Вами діелати направіеніе іегω недостаткωв за іегω болше розъвитіе. Новословіенскій іазык има своіе web-ове страницы на адресіе http://sites.google.com/site/novoslovienskij.

Войтіех Τουτα κνηγα ιεστ μοϊ προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα. Τζηταϊτε ϊου η ποσζλητε δρουγωμ σβοϊημ, ακο λη ονη χοτζουτ ϊου βηδιετη. Βιερουϊου, ζχε νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ πομοζχε βσημ, ηζχε χοτζουτ κουμουνηκοβατη ς τζλενυ ροζ‛λητζνηχ σλοβιενσκηχ ναροδωβ Ευροπυ η ημαϊουτ ηντερες β σλοβιενσκοϊ κουλτουριε η ιστοριι. Προϊεκτ νοβοσλοβιενσκεγω ιαζυκα δεμονστρουϊε ζαιεδνη κορενυ βσηχ σλοβιενσκηχ ιαζυκωβ, ιακοζχε η ϊηχ οτ‛νοσυ οτ ναϊσταρεϊσζεϊ ιστοριι δο σουστβιενεγω βρεμενε. Μνογω μι μπουδε πρηϊατνω, ακο λη μι ναπισζετε, ιακο μπουδετε νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ πρησβοϊηλη η ουποτρεμπηλη. Τακοζχε πρεδ‛λογαϊου β‛κουπιε ς Βαμη διελατη ναπραβιενιε ιεγω νεδοστατκωβ ζα ιεγω μπολσζε ροζ‛βητιε. Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ ημα σβοιε web-οβε στρανητσυ να αδρεσιε http://sites.google.com/site/novoslovienskij.

Βοϊτιεχ

Slovo ot recenzentov (P‛lne texty uloženi sut na adresie http://sites.google.com/site/novoslovienskij) Těžištěm práce je popis systému „novoslovanského jazyka“, tak jak jej navrhuje Vojtěch Merunka. … Práce je dalším zajímavým pokusem vytvořit umělý univerzální slovanský jazyk. Každé úsilí, směřující k porozumění mezi nositeli slovanských jazyků, pokládám za cenné. Proto tuto práci doporučuji k publikaci.

Marie Fenclová Vytváření umělých jazyků se v období globální internetové komunikace stále více rozšiřuje. Hnací silou však už není snaha o vytvoření univerzálního celosvětového jazyka, ale spíše snaha o hlubší porozumění současným jazykům a mnohem obecněji pojatá mezijazyková komunikace. Můžeme se tak setkat s formálními jazyky, zaměřenými na formalizaci základních jazykových konstrukcí (Lojban), jazyky využívající exotických a distinktivních jazykových konstrukcí (klingonština), jazyky spojující lingvistické charakteristiky většího počtu jazyků nebo jazyky zaměřené na specializované řečové akty (s neúplnou syntaxí a gramatikou). Cíle také mohou být různé od jazykových her, komunikaci v rámci vymezených skupin (sociálních, jazykových, apod.), pomocné jazyky pro překlady, výuku nebo analýzu přirozených jazyků (metajazyky), komunikace s umělou inteligencí. Novoslověnský jazyk je součástí této nové vrstvy umělých jazyků. I když primárním cílem je usnadnění komunikace mezi uživateli slovanských jazyků, autor zohlednil i cíle, které nejsou sice tak ambiciózní, ale rozhodně přínosné. Jako pomocný jazyk umožňuje sjednotit pohled na slovanské jazyky a jejich strukturu, ukázat možnosti vytvoření jednotného jazyka na základě historické příbuznosti jazyků i současné konvergence slovanských jazyků dané stálým ovlivňováním v rámci jazykového kontinua.

Jiří Fišer Oceňuji koherenci předložené práce, její logickou strukturu, kterou lze oprávněně očekávat od člena české pedagogické a akademické obce. Zřetelně vnímám autorovu zásadní oporu na analýzu geneze a stavu národních forem církevní slovanštiny s podstatným přihlédnutím i ke komparaci existujících slovanských jazyků. Cíl autorovy práce je nepochybně všeslovanský, směřující ke kvalitnějšímu vjemu kulturně historické sounáležitosti v rodícím se společenském systému Evropské unie, ve kterém lze oprávněně předpokládat integrační orientaci vývoje jednotlivých jazyků i vědeckou tvorbu nových verbálních nosičů komunikace. Samozřejmě, že novoslověnština nenahradí a nemůže nahradit moderní národní jazyky západních a jižních Slovanů, ale příbuznost jejích kořenů, podobné tendence formovavší dnešní jazyky Slovanstva, a především její užitečnost, to vše a mnoho dalšího dává novoslověnštině velkou šanci. Práce zavádí čtenáře in-medias-res rovnou do gramatiky, což připomíná intelektuála, který si dvacet let po univerzitě otevře před spaním na libovolném místě Kantovu

- 8 -

Kritiku čistého rozumu a zbytek noci stráví v chmurné meditaci o normalitě reality, reálnosti jejího obrazu či o kvalitách vlastního úsudku. Pro mne ze všeho uvedeného vyplývá, že adresátem práce jsou subjekty schopné v reálné potenci udělat ze Slova sílu, například slovanští intelektuálové, vědci a studenti, pravoslavné církve slovanských zemí Evropské unie a polští humanisté. Tedy souhrnně a obecněji evropská intelektuální ekuména. K roli východních Slovanů a především dnešního Ruska: Ukrajince a Bělorusy považuji za slovanský etnos nehledě k násilí jeho vikingských vládců, kteří kmenové svazy vyvraždili (Drevjané), jiné rozbili (Poljané) a staletí exportovali jako vojenské otroky a veslaře na byzantská bojiště či jako harémové otrokyně do islámského světa; nebo je ponechali jako poddanou sběř na práci a množení (Smerdi). Dnešní Rusy ale nepovažuji za evropský slovanský etnos, neboť kromě uvedených praktik vládců a jejich poslužné aristokracie, byly zbytky původního etnika rozmělněny Chazary, při tatarských nájezdech a poté disimilovány pětisetletým imperiálním kolonialismem. Jediné, co spojuje novoruské národy s jejich předchůdci, je přísně vertikální struktura politické moci a nevyvratitelné přesvědčení, že právě oni mají globální historické poslání. ... Noví Rusové jsou jiný národ. Nehledě na to, co si o své úloze v dějinách myslí, jsou národ, kterého se idea Slovanů žijících v Evropě už netýká. Rusko se také stále rychleji stává muslimskou zemí a je neúprosně neřešitelné, že již za pár let se počty křesťanského a muslimského obyvatelstva vyrovnají. Tendence k muslimizaci bude působit dál a Kreml se jí zřejmě přizpůsobí, neboť již dnes hlásá Vladimír Vladimírovič Putin, že je Ruská federace islámskou velmocí. ... Co když budoucí Rusko nebude ani slovanské ani křesťanské? Je to vážná otázka nejen pro Rusko, ale i pro Evropu. V každém případě stále více slovanských občanů Evropské unie chápe, že „záře nad Slovanstvem“ nevychází ani z Kremlu, ani z Vasilije blaženého1, ale z jejich vlastních vzájemných vazeb, vlastní kultury a historie. V kontextu uvedeného jsem přesvědčen, že funkční kulturně historická vzájemnost, a to i na bázi novoslověnského jazyka je možná, pokud se slovanská etnika v Evropě zbaví rusofilního panslovanství jako nástroje ruského imperialismu, a když se kromě jiného také naše evropské pravoslavné církve osvobodí od ruských pozlátek a zdůrazní optimismus dobrého Slova v nové evropské ekuméně. Tento svůj postoj a odpovídající teorii v jeho základu nazývám „euroslavismem“ a dokazuji silný vývojový potenciál těchto reálných jevů v objektivní společenské existenci Evropské unie. Je třeba cíleného vývoje, aby se potenciál změnil v plnohodnotné bytí. Těmto procesům Vojtěch Merunka svou prací pootevřel dveře. Děkuji a blahopřeji.

Jan Kotlan 1 Poznámka autora: Jméno tohoto moskevského chrámu je odvozeno z řeckého slova Βασιλιάς = král.

S‛stav 1 Motivacia.........................................................................................................................15

1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij? ......................................................................16

1.2 S‛vremena realna upotreba....................................................................................17

1.3 Srovnanie staroslovienskego i c‛rkvenoslovianskego jazyka s novoslovienskim ................................................................................................................18

1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski ......................................19

1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky ........................................19

1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda ................................................19

1.7 Blagodarienie ...........................................................................................................20

2 Novoslovienska abeceda..............................................................................................21

3 Orthografia i fonetika...................................................................................................22

3.1 Megki i tv‛rdi s‛glasni.............................................................................................24

3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie .........................................................................24

3.3 Problema e, ie i problema ie, jať............................................................................25

3.4 Dvie orthografie ......................................................................................................25

3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie ..........................................................25

3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie............................................................25

3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie .....................................25

4 Grammatika....................................................................................................................29

4.1 Suštestveni imena ...................................................................................................29

4.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi ....................30

4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji .................30

4.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy .............................................................31

4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši.............................................................31

4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša)..............................31

4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti ..........................................31

4.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova...........................................................32

4.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka..................................................32

4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola.............................................................32

4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole) .............32

4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene..................33

4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere............................................33

4.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese ...........................................33

4.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate.........................................33

4.2 Miestoimena ............................................................................................................34

4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena .......................................................................34

4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono ........................................................................35

4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen .........................................................36

- 10 -

4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen .... 37

4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se ............................................................. 37

4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš ..................................... 38

4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego ....................................................... 38

4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što .............. 38

4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže .......................................................... 39

4.3 Prilagatielni imena ................................................................................................. 40

4.3.1 Završenia prilagatielnih imen ....................................................................... 40

4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen ........................................................................ 41

4.3.3 Neredovni prilagatelni imena ....................................................................... 41

4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena.................. 41

4.4 Čisla .......................................................................................................................... 42

4.4.1 Osnovni čisla.................................................................................................... 42

4.4.2 Serijni čisla........................................................................................................ 43

4.4.3 Umnožitielni čisla ........................................................................................... 43

4.4.4 Frakcie............................................................................................................... 43

4.4.5 Pokazyvatielni čisla ........................................................................................ 43

4.4.6 Pytatielni čisla.................................................................................................. 43

4.5 Glagoly..................................................................................................................... 44

4.5.1 Systematicke v‛gledienie na novoslovienski glagoly................................. 45

4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly .......................................................................... 46

4.5.3 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj ........................... 47

4.5.4 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši...................................... 48

4.5.5 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesі ..................................... 49

4.5.6 Primier glagola 3ej klassy: slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij................................ 50

4.5.7 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij .................................. 51

4.5.8 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči ................................. 52

4.5.9 Primier glagola 4ej klassy: variti, variu, variš, varij ................................... 53

4.5.10 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij ............................................. 54

4.5.11 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni........................... 55

4.5.12 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj......................................... 56

4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi ............................................................... 57

4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi ...................................................... 58

4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl ....................... 59

4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s‛vazieh............................................... 59

4.5.17 Budušte vreme................................................................................................. 60

4.5.18 S‛stavieni prošli vremena – pred‛prošli, pred‛sustvieni i pred‛budušti.. 60

4.5.19 S‛pisek vsih glagolnih vremen ...................................................................... 61

4.5.20 Kondicional ...................................................................................................... 61

4.5.21 Konjunktiv........................................................................................................ 61

4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum......................................................................... 61

4.5.23 Pasivnij rod ...................................................................................................... 62

4.5.24 Transformacia aktivnego iz‛rečenia na pasivne i nazad ........................... 62

4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti ......................................................................... 62

- 11 -

4.5.26 Reflexivni glagoli, medium ............................................................................63

4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen ....................................................................63

4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov .......................................................................63

4.6 Narečia......................................................................................................................64

4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen.........................................................64

4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s‛vazov...............................................................64

4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako.............................................64

4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato ...........................................64

4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen......................................................................65

4.6.6 Eskalacia narečiej .............................................................................................66

4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij .........66

4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen .......................................66

4.6.9 Pričastia ot glagolov ........................................................................................66

4.7 Pred‛logy ..................................................................................................................67

4.8 S‛jednienia ................................................................................................................68

4.9 Časticy ......................................................................................................................68

4.10 Meždumetia .........................................................................................................68

4.11 Morfologia ............................................................................................................69

4.11.1 Nes‛glasnij atribut............................................................................................69

4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen ........................................................................70

4.11.3 Atribut nes‛jednienij ........................................................................................71

4.11.4 Ženskij rod ........................................................................................................71

4.11.5 Umenšienia .......................................................................................................71

4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov..........................................................................71

4.11.7 S‛stavieni slova.................................................................................................72

4.12 Slovnij red.............................................................................................................73

4.12.1 Modernij i arhaičnij s‛stav iz‛rečenij .............................................................73

4.12.2 S‛glas subjekta s glagolom..............................................................................73

4.12.3 Syntakticka dekompozicia .............................................................................74

4.12.4 Negacia..............................................................................................................74

4.13 Proste iz‛rečenie...................................................................................................75

4.13.1 Iz‛rečenie uviedomienia..................................................................................75

4.13.2 Iz‛rečenie nakazania ........................................................................................75

4.13.3 Iz‛rečenie pytania.............................................................................................75

4.14 Rozvite iz‛rečie.....................................................................................................75

4.14.1 S‛jednieni iz‛rečia .............................................................................................75

4.14.2 Nes‛jednieni iz‛rečia ........................................................................................76

5 Texty po novoslovienskem jazyku ............................................................................77

5.1 Otče naš ....................................................................................................................77

5.2 O pismenech ............................................................................................................78

5.3 Pismo Rastislava cesaru Michailu ........................................................................79

5.4 Slovieni na svietie ...................................................................................................80

5.5 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie ............................................................81

5.6 Kyjevski listy............................................................................................................82

- 12 -

5.7 Molitva svatego Efrema......................................................................................... 83

5.8 Proslovia i citaty ..................................................................................................... 84

6 Appendix – Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii.................................. 85

6.1 Suštestveni imena................................................................................................... 86

6.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi ................... 86

6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji................. 86

6.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy............................................................. 87

6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši ............................................................ 87

6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša) ............................. 87

6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti.......................................... 87

6.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova .......................................................... 88

6.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka ................................................. 88

6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola ............................................................ 88

6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole)............. 88

6.1.11 Neredovnij strednij tv‛rdij vzor: ime, imene; kamen, kamene ................ 89

6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere ........................................... 89

6.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese........................................... 89

6.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate ........................................ 89

6.2 Miestoimena ............................................................................................................ 90

6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena ....................................................................... 90

6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono........................................................................ 91

6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen......................................................... 92

6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen .... 93

6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se ............................................................. 94

6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš ..................................... 94

6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego ....................................................... 95

6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što .............. 95

6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže ........................................................... 96

6.2.10 Završenia prilagatielnih imen ....................................................................... 97

6.3 Čisla .......................................................................................................................... 98

6.3.1 Osnovni čisla.................................................................................................... 98

6.3.2 Serijni čisla........................................................................................................ 99

6.3.3 Umnožitielni čisla ........................................................................................... 99

6.3.4 Frakcie............................................................................................................... 99

6.3.5 Pokazyvatielni čisla ........................................................................................ 99

6.3.6 Pytatielni čisla.................................................................................................. 99

6.4 Glagoly................................................................................................................... 100

6.4.1 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj ......................... 101

6.4.2 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši.................................... 102

6.4.3 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesi ................................... 103

6.4.4 Primier glagola 3ej klassy: slyšu, slyšiš, slyšij........................................... 104

6.4.5 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij ................................ 105

6.4.6 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči ............................... 106

6.4.7 Primier glagola 4ej klassy: variti, varju, variš, varij ................................. 107

- 13 -

6.4.8 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij ...........................................108

6.4.9 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni .........................109

6.4.10 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj .......................................110

6.4.11 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi..............................................................111

6.4.12 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi.....................................................112

6.4.13 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl......................113

7 Novosloviensko-čehskij slovniček ..........................................................................115

8 Literatura.......................................................................................................................131

9 Index ..............................................................................................................................132

1 Motivacia Název Novoslovienskij jazyk pochází z označení velkomoravských Slovanů z 9. století, jak bylo jimi samotnými zaznamenáno v původních pramenech (Slovieni). Novoslověnský jazyk je pokusem o vytvoření umělého univerzálního slovanského jazyka na základě historicky doložených fází vývoje slovanských jazyků. Myšlenka umělého univerzálního jazyka není ve světě nová. Od 19. století vznikla celá řada umělých jazyků, z nichž významná část je slovanského (nebo baltoslovanského, slavogermánského nebo slavoiránského) základu. Vznik novoslověnštiny byl přímo inspirován následujícími panslovanskými jazyky:

• Uměle vytvořené Slovio od Marka Hučka (www.slovio.com), které je redukované až téměř na úroveň Esperanta,

• uměle vytvořená Glagolica od Slavoboje Richarda Ruibara (www.matica.org), která má na rozdíl od Slovia úplnou flexi,

• uměle vytvořené Slovianski (ve variantě s flexí i bez flexe) od Ondreje Rečnika a Gabriela Svobody (slovianski.narod.ru) a

• současná mluvená církevní slovanština, která přímo vychází z původního živého staroslověnského jazyka a má několik dialektů (především ukrajinský, ruský, srbský a bulharský).

Novoslověnština je další uměle vytvořený indoevropský jazyk podobně jako Esperanto, Ido, Interligua, Latino sine flexione, Lingua terrana, Occidental, Volapük, Slovio, Glagolica, Slovianski, Slavisk, Seversk, a další. Ve všech uvedených jazycích je sice přítomná žádoucí jednoduchost, ale podle mého názoru použitelnost jazyka2 nespočívá pouze v maximálním zjednodušení (které např. u Esperanta působí až komickým dojmem). Univerzální jazyk musí mít především logickou stavbu, jasná, srozumitelná ale morfologicky bohatá pravidla a co nejméně výjimek a idiomů a umělých novotvarů. Univerzální jazyk by ani neměl být příliš zkratkovitý a naopak by měl z důvodu lepší srozumitelnosti upřednostňovat slova v plnějších tvarech. (Zde například podle mého názoru selhalo Esperanto ve svém systému zájmen a příslovcí.) Tento požadavek je naléhavější než snaha o co nejnižší počet koncovek. Novoslověnština byla vytvořena jako experimentální jazyk, který by se měl velmi podobat živým jazykům a který by mohl sloužit k následujícím účelům:

• K porozumění staroslověnštině a dnešní církevní slovanštině na konverzační úrovni – zde jde nejen o určitou míru zjednodušení a modernizace, ale

2 V novoslověnštině jsem využil svoje znalosti z následujících přirozených jazyků: čeština, staročeština, slovenština, srbochorvatština, ruština, bulharština, staroslověnština, latina, italština, novořečtina, arabština a hebrejština.

- 16 -

zároveň také o sjednocení rozkolísané flexe v různých dialektech staroslověnštiny (především u přídavných jmen a zájmen),

• k porozumění textům ve středověkých slovanských jazycích z období těsně po rozpadu slovanské jazykové jednoty (např. stará ruština nebo staročeština).

• k porozumění mezi dnešními Slovany navzájem (podobně jako Slovio a především Glagolica a Slovianski) a také

• k základní konverzaci cizinců se Slovany bez nutnosti se učit jednotlivé konkrétní slovanské jazyky (podobně jako jiné umělé panslovanské jazyky).

Novoslověnština je rovněž zajímavým experimentem alternativní historie. Nebýt protislovanských aktivit některých protagonistů bavorské církve (především nitranského Wichinga), invaze Maďarů do střední Evropy a následného rozpadu kontaktů mezi moravským (později českým) a bulharským, srbským a kyjevským (později ruským) státem, mohla by se historie vyvíjet jinak. Možná by tak došlo k podobnému jevu, který známe z arabského světa: Po rozpadu jazykové jednoty v průběhu středověku došlo v moderní době k celoarabskému národnímu obrození a došlo k ustanovení moderní spisovné arabštiny na základě jazyka Koránu. Tento umělý jazyk, kterým se sice živě nemluví v žádné arabské zemi, je uznávaným standardem pro vzájemnou komunikaci Arabů a pro styk arabských národů s cizinci.

1.1 Zašto novoslovienskij a ne russkij? V této problematice nelze opominout existenci ruského jazyka. Je to nejpočetnější slovanský jazyk a množství jeho nositelů dohromady převyšuje počet všech nositelů ostatních slovanských jazyků. Ruština si vydobyla také silnou mezinárodní pozici. Je jedním ze světových jazyků, je jednacím jazykem OSN. Ruština se vyučuje například v USA, Číně, Indii, arabských zemích a Íránu. Je třeba přiznat, že ve většině případů se pod rouškou slavistiky na zahraničních univerzitách skrývá pouze ruština. Jako Slované jsme hrdí na to, že Ruská federace je největším státem na světě a že v minulosti byla Ruská říše mnohdy jediným státem na světě, ve kterém se její vládnoucí vrstva hlásila ke slovanství. Velmi nás také těší ruské výkony v oblasti vědy a kultury a koneckonců i sportu. Na druhou stranu nemáme radost z častého ruského vnímání neruských Slovanů, které lze ve zkratce navzdory kulturně historické realitě popsat: „Jiní Slované jsou podle nás jen takoví pokažení Rusové.“ Ruština sice plynule navazuje na zjednodušenou staroslověnštinu, ale na druhou stranu obsahuje celou řadu jevů, které komplikují její použití jako „univerzálního slovanského mezijazyka“. Ruština je velmi specifickým východoslovanským jazykem, který je od západoslovanských a jihoslovanských jazyků poměrně vzdálen. Ruština se od jiných evropských slovanských jazyků liší především v následujícím:

• Ztrátou sloves být a mít. (např. он большой, у меня ...), • nadužíváním osobních zájmen u sloves (např. я делаю, ты делаешь, ...), • vokalizací a аkavou výslovností (např. окно = [akno], молоко = [malako]) a • neslovanskou slovní zásobou (např. собака, лошадь, туман, бумага, ...).

- 17 -

1.2 S‛vremena realna upotreba Nelze reálně očekávat, že by se tento umělý novoslověnský jazyk stal dalším slovanským esperantem nebo že by se nějak masově používal ke komunikaci. V realitě moderního světa však více než kdy jindy dochází k migraci obyvatel (turistika, cestování za zaměstnáním, ...). V této realitě dneška je velmi naléhavá potřeba se umět co nejrychleji domluvit alespoň na základní úrovni konverzace a poté zvládnout opět co nejrychleji a nejefektivněji místní jazyk. Kromě toho lze očekávat vlivem těchto faktorů určité integrační tendence mezi jazyky a to například v oblasti tvorby slovní zásoby pro nově vznikající pojmy nebo pod vlivem vzájemného kulturního přibližování národů sdílejících společný prostor. Je skutečností, že v prostoru Evropské unie se již dnes nachází polovina slovanských národů. Jsou to Bulhaři, Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci, Slovinci a Rusíni a ve formě imigrantů také všechny zbývající slovanské národy (Bělorusové, Bosňáci, Chorvati, Slavomakedonci, Srbové, Ukrajinci a také Rusové). Přestože se slovanské jazyky již tisíc let vyvíjejí jako samostatné jazyky samostatných národů, tak je dodnes stále patrná jejich velká příbuznost, která se ve všech uvedených oblastech komunikace samozřejmě projevuje. Novoslověnský jazyk je proto originální reakcí na popsané tendence. Svoje místo si tento jazyk již získal v následujících oblastech:

• Jako pomocný jazykový nástroj, jehož znalost usnadňuje rychlé osvojení si slovanských jazyků receptívní metodou, kdy se osoba (především vědec nebo student na stáži v zahraničí) znající velmi dobře jiný slovanský jazyk se učí čtení a poslechu jiného příbuzného jazyka tak, že je postupně schopna tento jiný slovanský jazyk přijímat. Receptívní metoda byla vypracována frankofonními lingvisty a používá se v mnohonárodnostních komunitách Evropské unie (například v Evropských laboratořích jaderného výzkumu CERN). Novoslověnština, která na začátku pomáhá jako mezijazyk nastartovat porozumění jinému slovanskému jazyku a schopnost se domluvit, může být postupně nahrazována konkrétními znalostmi osvojovaného jazyka.

• Jako univerzální společný jazyk napodobující kulturně historickou realitu pro zájemce z řad experimentální archeologie, kde se spolu setkávají nadšenci z různých slovanských národů.

• Jako prakticky použitelný jazyk pro domluvu na úrovni základní konverzace s mnohonárodnostní slovanskou komunitou Pravoslavné církve (například v monastýrech jihovýchodní Evropy).

• Jako doplněk k výuce vlastivědy na základních školách například při školních exkurzích do archeoskanzenů nebo při školních besídkách a představeních na historická témata, kde novoslověnština imituje původní staroslověnský jazyk.

• Jako praktická pomůcka k demonstraci příbuznosti dnešních slovanských jazyků. Například dnešní mladý Čech a Bulhar si jen obtížně rozumí, ale novoslověnština je pro oba dva mnohem srozumitelnější.

- 18 -

1.3 Srovnanie staroslovienskego i c‛rkvenoslovianskego jazyka s novoslovienskim

Novoslověnštinu lze považovat za velmi blízký dialekt staroslověnštiny a dialektů dodnes používané církevní slovanštiny. Největší odlišnosti novoslověnštiny od církevní slovanštiny jsou jen v samohláskách jinak shodných slabik a používání jotace ve zjednodušeném pravopisu. Novoslověnština může sloužit jako náhradní jazyk za církevní slovanštinu a staroslověnštinu. Odlišnosti novoslověnštiny téměř nekomplikují vzájemnou komunikaci s partnery ovládajícími tyto původní jazyky. Partneři při hovoru většinou rozdíly nepoznají nebo je tolerují, protože i samotné dnes používané církevněslovanské dialekty (srbochorvatský, bulharský, srbochorvatský, ukrajinskorusínský, československý, ruský, …) se mezi sebou liší ve výslovnosti, slovní zásobě i gramatice, jak jsem si sám ověřil v pravoslavných klášterech, při bohoslužbách a v muzejích. Novoslověnština se od svých zdrojů liší v následujícím:

1. Na rozdíl od církevního jazyka není tak posunuta do východního dialektu a snaží se zůstat vyváženěji více mezi západoslovanskými a jihoslovanskými jazykovými jevy. Proto může místy působit překvapivě „česky“.

2. Novoslověnština obsahuje fonetické změny, které nastaly již v církevní slovanštině a které jsou uměle prodlouženy, protože sledují shodný nebo podobný vývoj v živých slovanských jazycích.

3. Došlo ke splynutí jednoduchého minulého času a aoristu. (Již v církevní slovanštině je patrný jev splývání koncovek aoristu a imperfekta.)

4. Novoslověnština má na první pohled méně jerů. Jery slouží jen k označení slabikotvorných souhlásek, oddělení předpon a kmene, měkčení a pro rozlišení pádových a časovacích koncovek. Náhradou za jery je vynechávané е podobně jako ve většině dnešních evropských jazyků (např. отец, отца).

5. Došlo ke splynutí určité a neurčité formy přídavných jmen. (Podobně jako ve většině živých slovanských jazyků.)

6. Nosové samohlásky (ѧ, ѫ), ligatury (я, ю, ѥ, ѩ, ѭ, ѹ) a písmeno jať (ѣ) byly nahrazeny obyčejnými samohláskami nebo jejich spřežkami.

7. Zmenšení počtu skloňovacích a časovacích vzorů, což vede v omezených případech k odlišným koncovkám u některých pádů nebo slovesných osob.

8. Sjednocení odlišného způsobu časování tematických a atematických sloves. 9. Samohláska v koncovkách minulého času se řídí samohláskou v koncovce

infinitivu. (Jako například ve staročeštině.) 10. Sjednocení supina a infinitivu do jednoho tvaru. (Jako u dnešních slovanských

jazyků kromě slovinštiny.) 11. Nepřítomnost druhé palatizace ve skloňování podstatných jmen. (Jako

například ve slovenštině.) 12. Příslovce vytvořené ze slovesných participií se používá jako přechodníky.

- 19 -

1.4 Novoslovienskij jazyk i jazyky Glagolica i Slovianski Vzhledem k podobnosti projektu novoslověnštiny a jazyků Glagolica (www.matica.org) a Slovianski, navrhuji pro všechny jazyky používat stejný slovník. Novoslověnština bude mít pouze svůj základní vokabulář odvozený z klasické staroslověnštiny a církevní slovanštiny, ale všechna slova týkající se moderního života budou shodná se Slovianski, případně Glagolicí. Velmi cenné jsou především principy tvorby slovní zásoby (http://steen.free.fr/slovianski/voting_machine.html) ze současných jazyků od tvůrců Slovianski a morfologie Glagolicy. Novoslověnštinu lze proto považovat za gramaticky bohatší (ale také složitější) formu stejného panslovanského jazyka. Z tohoto důvodu, že si neklade za hlavní cíl být jen „všeslovanským esperantem“, ale především přiblížit porozumění současných i minulých živých slovanských jazyků.

1.5 Novoslovienskij jazyk i s‛vremeni slovienski jazyky Novoslověnština je umělým jazykem, který je pravidelnější než současné mluvené slovanské jazyky, ale není zjednodušen na takovou úroveň umělých jazyků, která by působila rušivě. Jazyk obsahuje gramatické formy shodné nebo podobné současným slovanským jazykům. Proto by porozumění v novoslověnštině nemělo bránit nedodržení gramatických pravidel použitím jiných rodů nebo flexe podle současných mluvených jazyků. Slované různých národů to tak dnes běžně činí při komunikaci mezi sebou (např. mluví-li Ukrajinec česky nebo Čech chorvatsky atd.).

1.6 Latinska, glagolska, kyrillska i grečska abeceda Latinka v různých variantách diakritiky nebo spřežek je hlavním kndidátem na novoslověnské písmo. Hlaholice (odvozená z její chorvatské verze) je s ohledem na nesrozumitelnost použitelná pouze pro různé dekorativní příležitosti. Nejen z úcty k historii je také vhodným písmem novoslověnská Cyrilice. Toto písmo možná existovalo dříve3 než hlaholice a bylo zavedeno v Bulharsku učenci vyhnanými z Moravy podle řecké abecedy. Pravopis v Cyrilici využívá různé varianty zápisu zvukově stejných samohlásek k odlišení různých gramatických útvarů, které mají stejnou zvukovou podobu a má proto i gramatickou funkci. Jde o vynález z konce 9. století, který pravděpodobně učinil již Klimentův tým v Ochridu. Zajímavou možností je ještě použití současného řeckého písma. K tomu mě vedl fakt, že Řekové nemají standardizovaný způsob zápisu slovanských slov a jmen, přestože jsou v dlouhodobém historickém kontaktu se Slovany. Proto je návrh transkripce do řeckého písma zároveň návrhem pro jednotný přepis slovanské fonetiky. 3 Viz. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti a BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community.

- 20 -

1.7 Blagodarienie Při práci na novoslověnštině jsem využil zkušenosti s tvorbou mezinárodního umělého jazyka Lingua Terrana, kterou jsem se zabýval v minulých letech. Práce na novoslověnštině byla pro mě velkým zážitkem, protože jsem se pravděpodobně v malé míře dotknul podobných problémů, jaké v minulosti řešili naši slovanští obrozenci (Josef Dobrovský, Josef Jungmann a další při restauraci českého jazyka, Antonín Bernolák, Ľudovít Štúr při konstrukci slovenského jazyka, a z dalších národů Vuk Karadžić, Konstantin Maladinov a Partenij Zografski) a panslavisté (Bohuslav Balbín, Pavel Šafařík, Ján Kollár a další). Proto nelituji vynaloženého času ani v případě, kdyby se tento projekt nijak nevyužil. A našim obrozencům vyslovuji upřímnou úctu a obdiv. Je mojí povinností poděkovat všem, kteří se zasloužili o vznik, rozvoj a uchování slovanského jazyka a kultury: Je to především geniální Konstantin (Cyril) řečený filozof, profesor Manaurské univerzity v Konstantinupoli, filogog, tvůrce hlaholice, spolu s bratrem Metodějem – prvním slovanským arcibiskupem, překladatelem Bible a autorem řady dalších církevních i světských publikací. Bratři Cyril a Metoděj, kteří za svého působení na Veliké Moravě povznesli tehdejší Slovanské národy do výšin civilizace, jsou po zásluze prohlášeni západní i východní církví za jedny ze svatých patronů dnešní sjednocující se Evropy. K nim všichni, kteří jim v jejich díle pomáhali: učedníci a pokračovatelé Gorazd, Angelár, Sáva, Lazar, Naum řečený Chrabr a Kliment Ochridský – tvůrce Cyrilice. Východořímský císař Michailos III. , konstantinupolský patriarcha Fotios – učitel Konstantinův, knížata Rostislav, Kocel a Bořivoj a král Svatopluk. A v neposlední řadě osvícený římský papež Hadrianus II. a jeho bibliotekář Anastasius. Dále všichni, kteří v různých místech Evropy pokračovali v započatém díle, slovanskou kulturu rozvíjeli a pomohli ji uchovat. Jsou to kromě mnoha dalších bratři a sestry z Preslavi, Ochridu, chorvatských ostrovů, Sázavského kláštera, Svaté Hory Athos a mnoho dalších v různých slovanských národech až do dnešních dnů. Děkuji také Slavoboji Richardu Ruibarovi za úsilí, které věnuje jazyku Glagolica, Ondreji Rečnikovi a Gabrielu Svobodovi za jazyk Slovianski a Rumjanu Lazovu za překrásný font cyrilského písma, které používám.

SLАVU SLАVOM ! СЛАВУ СЛАВОМ ! СЛАВОУ СЛАВѠМ !

СΛАВОY СΛАВОМ ! ΣΛΑΒΟY ΣΛΑΒΩΜ !

2 Novoslovienska abeceda Novoslovienskij jazyk se može pisati latinskoj, grečskoj, kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj. Novoslovienskij jazyk se mozhe pisati latinskoj, greczskoj, kyrillskoj ili glagolskoj abecedoj. Νοβοσλοβιενσκιϊ ιαζυκ σε μοζχε πησατη λατινσκοϊ, γρετζσκοϊ, κυριλλσκοϊ ηλη γλαγολσκοϊ αμπετσεδοϊ. Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской, куріллской или глаголской абецедой. Новословіенскій іазык се може писати латінской, гречской, куріллской или глаголской абецедой. НОВОСЛОВИЕНСКИІ ІАЗЫК СЕ МОЖЕ ПИСАТИ ЛАТИНСКОІ, ГРЕЧСКОІ, К�РИЛЛСКОІ ИЛИ ГЛАГОЛСКОІ АБЕЦЕДОІ.

znak latinica ime stari znaky А а а az, αλφα Б б b buky В в v viedi, βητα Г г g glagol, γαμμα Д д d dobro, δελτα Е е e jest, εψιλον э Ж ж ž, ż, zh živiete З з z zemia, ζητα Ѕ ѕ dz dzielo дз І і i, j iže, ιοτα ї Й й j ije И и i ita, ητα К к k kako, καππα Л л l liudie, λαμδα М м m myslite, μυ Н н n naš, νυ Ѯ ѯ ξ x ksi, ξι кс О о o on, ομικρον П п p pokoj, πι

Р р r rieci, ρω С с s slovo, σιγμα Т т t tvrdo, ταυ У у y yžica, υψιλον ѵ ОУоу u uk ѹ, ѫ Ф ф f fert, φι Ч ч č, cz červ Ѳ ѳ th thita, θητα Х х h hier, χι Щ щ št, szt šta шт Ц ц c ci Ш ш š, sz ša Ъ ъ ‛ tvrdij jer Ы ы y jery Ь ь ’ megkij jer ІЕ іе ie, je je, ě ѥ, ѣ ІОУіоу iu, ju ju ю, ѭ ІА іа ia, ja ja я, ѧ, ѩ Ѱ ѱ ps psi, ψι пс Ѡ ѡ o ot, ωμεγα Novoslověnština zachovává latinský a řecký pravopis cizích slov). Proto obsahuje i písmena řecké abecedy, která se pro domácí slova nepoužívají. Slova z ostatních jazyků je možné přepisovat foneticky (jako např. v chorvatštině nebo ruštině), ale vlastní jména by měla vždy zůstávat v původním pravopise.

- 22 -

3 Orthografia i fonetika novoslovienski International Phonetic Alphabet latinica азбука αλφαβήτα а А ʌ a А а Α α б Б b (nezněle jako p) b Б б ΜΠ μπ в В v (také na konci slova) v Б в Β β г Г g (nezněle jako ɣ) g Г г Γ γ д Д d (nezněle jako t, дь,ді = ɟ) d Д д Δ δ е Е ɛ e Е е Ε ε ж Ж ȝ ž Ж ж ΖΧ ζχ з З z z З з Ζ ζ ӡѕ Ѕ ʣ dz ДЗ дз, Ѕ ѕ ΔΖ δζ і И (І) i (mezi samohl. a na zač. slova j) i І і Ι ι й І j j Й й, J j Ϊ ϊ и И i i И и, I i Η η к К k k К к Κ κ л Л l (alternativně ль = ʎ) l Л л Λ λ м М m (před souhláskou ɱ) m М м Μ μ н Н n (před souhl. ŋ, нь,ні =ɲ) n Н н Ν ν ҩѯ Ѯ ks x КС кс Ξ ξ о О ɔ o О о Ο ο п П p p П п Π π р Р r (alternativně рь = r̝2) r Р р Ρ ρ с С s (v cizích slovech také z) s С с Σ σ т Т t (ть,ті = c) t Т т Τ τ у � i (po а a е jako ʊ) y У у Υ υ оу У ʊ u ОУ оу ΟΥ ου ф Ф f f Ф ф Φ φ ч Ч ʧ č Ч ч ΤΖ τζ х Х x h Х х Χ χ щ Щ ʃt (alternativně ʃʧ nebo ʦ) št Щ щ ΣΖΤ σζτ ц Ц ʦ c Ц ц ΤΣ τσ ш Ш ʃ š Ш ш ΣΖ σζ ъ Ъ jen mezi souhláskami slabý vokál ɜ ‛ Ъ ъ ‛ ы ЪИ y y Ы ы Υ υ ь Ь jen po více souhl. slabý vokál i ’ Ь ь ’ іе ИЕ (#) jɛ ie, je ІЕ іе ΙΕ ιε іоу ИУ (Ю) jʊ iu, ju ІОУіоу ю ΙΟΥ ιου іа ИА ( ) ja ia, ja ІА іа я ΙΑ ια ѱ ПС ps ps ПС пс Ψ ψ ѡ О ɔ o О о Ω ω

1. Přízvuk je vždy na první slabice (jako ve slovenštině a češtině) a u slov s více než třemi slabikami je ještě slabší přízvuk na lichých slabikách uvnitř slova.

- 23 -

2. Samohlásky se vyslovují krátce. Mírně prodloužené jsou jen samohlásky před třemi a více souhláskami (např. grēkskij, prāzdnij, cesārstvie).

3. Novoslověnština má zachovány slabikotvorné souhlásky л, р shodně jako čeština a slovenština. Před takovou slabikotvornou souhláskou se píše tvrdý jer ъ (ъл, ър). Tvrdý jer také slouží jako vokalizační spojka. Jery zde zůstaly proto, že jejich výslovnost může v závislosti na mluvčím kolísat od téměř plného [o,e] (podle ruštiny) až po téměř žádný zvuk jako v srbochorvatštině.

4. Měkký jer se píše ke změkčení souhlásek д, т, н, л, р na дь, ть, нь, ль, рь. Vyslovovat měkké varianty рь, ль jako české [ř] nebo slovenské [ľ] se nemusí.

5. Oba jery ъ, ь jsou také pravopisnou součástí pádových a časovacích koncovek. 6. Výslovnost щ může kolísat od [št] jako v jihoslovanských jazycích přes [c]

v západoslovanských jazycích až ke [šč] ve východoslovanských jazycích. 7. Výslovnost г je u domácích slov v neznělé formě téměř jako [h] (jako např.

v češtině, ukrajinštině nebo novořečtině). Důsledně znělé ostré [g] se píše гк. Dvojhláska гг se vyslovuje [ng] a v latince se přepisuje ng.

8. Výslovnost х (latinkou h) je jako české [ch] (Stejně jako např. v chorvatštině). 9. Samohlásky і, и, іе, іа, іо, іі, оу měkčí předchozí souhlásky д, т, н, л, р. Ostatní

samohlásky (pozor, ani samohláska е) včetně koncovky –ій nic neměkčí. Мěkčení je nepovinné a ve slovech cizího původu se nedělá.

10. Rozlišuje se tvrdé е a měkké іе (a podobně i další jotované samohlásky). Tvrdé е se vyslovuje jako э [ε] v ruštině a nic neměkčí. Měkké іе se vyslovuje krátce a lehce stejně jako e [jε] v ruštině. Větší chyba je іе (a ostatní jotované samohlásky) vyslovit dlouze jako samostatnou slabiku [i-j-ε], než výslovnost іе stlačit na samotné neměkčené [ε].

11. Tvrdé ы se vyslovuje na rozdíl od měkkého і,и tvrdě (jako v polštině či francouzštině). Znak у se ale ve slovech řeckého původu tvrdě nevyslovuje.

12. Novoslověnština není „akavá“ jako ruština. Samohláska o se vyslovuje [o]. 13. První palatizace ve skloňování a časování je tvořena dvojicemi г→ж, к→ч, х→ш. Např. дроуг→дроуже, око→очи, гріех→гріешити. 14. Novoslověnština nemá druhou palatizaci. (Podobně jako ruština nebo

slovinština). Proto například 1. p.j.č.: ruka, 2. p.j.č.: ruky, 3. p.j.č.: rukie. 15. Koncovka -ов, -ѡв je bilabiální jako slovenské [ov] a ne jako české [of]. 16. V zápisu dvojhlásek ie, ia, ое, ie apod. se nevkládá písmeno j. Stejně jako

v latině a řečtině a tedy jinak než např. v chorvatštině, slovinštině a srbštině. Na začátku slova nebo po samohlásce se v latince píší jako je, ju, ja.

17. Dvojhlásky еу, ау se vyslovují [eu], [au] a v latince se také přepisují eu, au. 18. Různé cyrilské znaky pro zvuky [i] a [o] se používají v pádových koncovkách

a předložkách k rozlišení pádu a čísla. (і,о pro jednotné číslo či akuzativ; и, ѡ pro množné číslo či genitiv). Proto například 7.p.j.č. оком, ale 3.p.mn.č. окѡм.

- 24 -

3.1 Megki i tv‛rdi s‛glasni Měkké a tvrdé souhlásky tvoří devět párů. Kromě toho má novoslověnština dalších devět souhlásek, které jsou obojetné. tvrdá. г д к л н р т х ц měkká ж дь ч ль нь рь ть ш ч б в з ӡѕ м п с ѳ ф

3.2 Samoglasni i jotacia v gramatikie Systém šesti novoslověnských samohlásek: Jotované formy pěti samohlásek, které měkčí souhlásky д, т, н, л, р shodně jako і, и:

а (a) е (e) о,ѡ (o) і,и (i) оу (u) ы (y) іа (ia, ja) іе (ie, je) іо (io, jo) іі (ii, ji) іоу (iu, ju)

Novoslověnština má v cyrilském a řeckém písmu na rozdíl od latinky a novoslověnské hlaholice tři různé znaky pro dva zvuky měkké [i] a polosamohlásku [j]. Jsou to znaky і, и, й (v alfabetě ι, η, ϊ). Do latinky se přepisují takto: і ι Většinou jako i (И), ale na začátku slova a mezi samohláskami jako j (І). и η Vždy jako i (И). й ϊ Vždy jako j (І).

Použití znaků і, и a й stejně jako použití znaků о, ѡ v pádových nebo časovacích koncovkách se v cyrilici a alfabetě řídí následujícím pravopisným pravidlem:

singulár nebo akuzativ singuláru

duál nebo plurál nebo genitiv singuláru

zvuk „j“ і й zvuk „i“ і и zvuk „o“ о ѡ

Proto například моіе = moje (střední rod, jedn. č., akuzativ), ale мойе = moje (střední rod, množné číslo, akuzativ). Dva zápisy polosamohlásky [j] se využívají také k rozlišení synonym. Například u slovesa йаде, йе = jade, je (іасти=jíst) a slovesa іест, іе = jest, je (быти=být). Znak і se v kmenech slov pro zvuk [j] a také na konci slov nepoužívá. Proto například край = kraj nebo мой = moj.

- 25 -

3.3 Problema e, ie i problema ie, jať Dnešní východoslovanské jazyky a bulharština používají ve zvýšené míře jotované ѥ a zapisují ho v cyrilici i latince jako obyčejné e. V novoslověnštině se ale zvuky [ε] a [jε] důsledně rozlišují ve výslovnosti i zápisu (jako е a іе). Ve staroslověnštině (i hlaholsky psané staročeštině) se zvuk [jε] a samohláska [jať] zapisovala stejným znakem %., což asi znamená, že rozdíl mezi nimi byl malý nebo žádný. V cyrilici se ale zvuk [jε] zapisuje jako ѥ a [jať] jako ѣ. Čeští jazykovědci někdy přepisují obě samohlásky shodně jako ě, slovenští používají pro [jε] zápis ie a pro [jať] používají zápis ä. Novoslověnština tyto samohlásky ve výslovnosti nerozlišuje a zapisuje obě jako іе.

3.4 Dvie orthografie 3.4.1 Plna orthografia v kyrillskoj abecedie V této publikaci se používá pravopis, ve kterém se rozlišují v cyrilském písmu (azbuce) dva znaky і,и pro měkké [i] a dva znaky о,ѡ pro [o]. Tento pravopis je takzvaný plný a slouží k přesnějšímu vymezení gramatického tvaru u synonym. Podobně tomu je pro případ využití řeckého písma, kde jsou shodně jako v cyrilském písmu různé znaky pro dvě zvukově stejná [i] a [o] jako v cyrilici, a kde je tvrdý a měkký znak jednoznačně nahrazen dvěma různými apostrofy (normální apostrof pro měkký znak a obrácený apostrof pro tvrdý znak) a měkké souhlásky jsou opět jednoznačně vyjádřeny spřežkami. 3.4.2 Plna orthografia v latinskoj abecedie Plná verze cyrilského (nebo řeckého) písma je schopna úplně zaznamenat fonetickou podobu novoslověnského jazyka a navíc s sebou nese i gramatickou informaci pro rozlišení různých synonymních gramatických tvarů. Novoslověnský jazyk proto potřebuje mít i v latinském písmu přepis, který by byl vzájemně jednoznačným zobrazením do cyrilského písma. Není to možné udělat jinak, než s pomocí speciálních diakritických znamének. Pro znak ѡ bylo zvoleno v novoslověnštině nepoužívané dvojité w, které se omeze hodně podobá. (Pro zajímavost: v keltských jazycích psaných latinkou znak w také označuje samohlásku.) 3.4.3 Legka orthografia v kyrillskoj i latinskoj abecedie Plná verze cyrilice je bohužel jen záležitostí speciálního lingvistického softwaru. Na obyčejné4 ruské, ukrajinské, bulharské nebo srbské klávesnici chybí potřebné znaky. Stejné to je i pro případ latinky na počítači s polskou, československou nebo slovinskochorvatskou podporou. Praktická situace je taková, že při běžném psaní na 4 Proto jsem naprogramoval vlastní ovladač klávesnice pro psaní plnou verzí Cyrilice. Ovladač je volně ke stažení na webové adrese novoslověnštiny.

- 26 -

konkrétním počítači s nainstalovanou podporou písma a klávesnice pro dnešní živé jazyky5 bohužel nejde použít ani plnou cyrilskou verzi ani plnou latinskou verzi. Tvrdé a měkké znaky je sice možné jednoznačně nahradit apostrofy, ale v latinské abecedě chybí znaky, které by odpovídaly řeckým η, ω nebo cyrilským и, ω a samozřejmě v latince chybí všechny měkké souhlásky. Proto je novoslověnský pravopis v konkrétní národní cyrilici i národní latince zjednodušený, různá [i] a [o] se zapisují jen jedním znakem a měkčené souhlásky se píší s pomocí diakritických znamének nebo spřežkami. Z praktických důvodů je potřeba zavést hned několik zjednodušených pravopisů jak v latinském písmu, tak i v cyrilici. Jsou to tyto následující

1. Ukrajinský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ω, θ, ψ, ξ. Tento pravopis je doporučený pro psaní s použitím azbuky. Je ho možné použít i na ruské a bulharské klávesnici, kde lze v ruštině nepoužívaný znak i psát dočasným přepnutím do latinky (podržením klávesy pravý Alt).

2. Bulharskoruský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky і, ω, θ, ψ, ξ. 3. Srbský přepis do cyrilice. Zde chybí znaky ы, и, ω, θ, ψ, ξ. 4. Polský přepis do latinky. Zde chybí znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké

souhlásky je možné využít polská diakritická znaménka nebo spřežky. 5. Československo a zároveň slovinskochorvatský přepis do latinky. Zde chybí

znaky и, ω, θ, ψ, ξ a pro všechny měkké souhlásky je možné využít háčky jako diakritická znaménka. Tento pravopis je doporučený pro latinku.

6. Latinský přepis pro ostatní neslovanské jazyky s využitím základní znakové sady, kde se můžou využít pouze spřežky ze znaků ASCII. Tento pravopis, který vychází z polského pravopisu, je doporučený všude tam, kde není k dispozici podpora pro diakritická znaménka.

Ruština (a ostatní východoslovanské jazyky) má svůj vlastní přepis z azbuky do latinky. Tato transkripce vznikla v USA, je odvozená z interpretace latinských písmen a spřežek v angličtině6, a používá se například pro přepis jmen v cestovních dokladech apod. Tento způsob transkripce pro novoslověnštinu ani pro jiné slovanské jazyky nedoporučuji z následujících důvodů:

1. Ruská transkripce do latinky ignoruje dlouhodobě zavedený způsob používání latinky v západních a jižních slovanských národech (Polské a staročeské spřežky, nebo háčky a jiná diakritická znaménka).

2. Ruská transkripce je vůči azbuce nejednoznačná a vychází z aplikace anglického pravopisu na ruštinu (Např. více variant výslovnosti písmena y).

5 Jedinou výjimkou je pouze novořečtina. 6 Možná právě z tohoto důvodu je bohužel skutečností, že velká část dnešních Rusů není schopna s latinkou pracovat jako s univerzálním písmem a proto bez ohledu na podobnost jazyků nedokážou v latince ani přibližně přečíst a pochopit například polský nebo srbochorvatský text.

- 27 -

Doporučené abecedy jsou zvýrazněny silným písmem. plna orthografia lehka orthografia kyrillica latinica αλφαβήτα оукра-

інски боул-гарски и роусски

сърбски polski CZ, HR, SLO i SK

proste ASCII

а a α а а а a a a б b μπ б б б b b b в v β в в в w v v г g γ г г г g g g д d δ д д д d d d е e ε е е е e e e ж ż ζχ ж ж ж ż ž zh з z ζ з з з z z z і ı ι і и и i i i и i η и и и i i i й j ϊ й й ј j j j к k κ к к к k k k л l λ л л л l l l м m μ м м м m m m н n ν н н н n n n ҩѯ x ξ кс кс кс ks x x о o ο о о о o o o п p π п п п p p p р r ρ р р р r r r с s σ с с с s s s т t τ т т т t t t у y υ у у у y y y оу7 u ου оу оу оу u u u ф f φ ф ф ф f f f ч ĉ τζ ч ч ч cz č cz х h χ х х х h h h щ ŝt σζτ щ щ щ szt št szt ц c τσ ц ц ц c c c ш ŝ σζ ш ш ш sz š sz ъ ‛ ‛ nebo nic ъ ъ ‛nebo nic ‛nebo nic ‛nebo nic ‛nebo nic ы ŷ υ ы ы у y y y ь ’ ’ nebo nic ь ь ’nebo nic ’nebo nic ’nebo nic ’nebo nic ѱ ps ψ пс пс пс ps ps ps ѡ w ω о о о o o o

7 Je to původně řecká ligatura O+Y, která má ve znakové sadě UNICODE samostatný kód 0478 a 0479.

4 Grammatika Novoslověnština má následující slovní druhy:

1. suštestveni imena (pod. jména) 2. miestoimena (zájmena) 3. prilagatielni imena (př. jména) 4. čisla (číslovky) 5. glagoly (slovesa)

6. narečia (příslovce) 7. predlogy (předložky) 8. sjednotienia (spojky) 9. časticy (částice) 10. meždumetia (citoslovce)

4.1 Suštestveni imena Podstatná jména jsou trojího rodu (mužský, ženský a střední) shodně jako ve všech slovanských jazycích, latině a řečtině. Podstatná jména mají 7 pádů včetně vokativu. Podstatná jména používají jednotné, dvojné a množné číslo. Dvojné číslo se nemusí používat, slouží hlavně k porozumění textům ve staroslověnštině, některých současných jazycích8 a pro párová slova oči, uši, nogie, rukie. Duál by se neměl používat pro počet větší než 2. Duál má vždy shodný 1.4.5., 2.6. a 3.7. pád. U mužských tvarů se rozlišuje životnost jako například v češtině a staroslověnštině. Jde-li o pojem, který je schopen aktivně vykonávat slovesný děj, je považován za životný. Potom má akuzativ singuláru shodný s genitivem singuláru, jinak je akuzativ singuláru shodný s nominativem singuláru. U některých slov se v koncovkách mimo 1. pád j.č. vynechává samohláska е. (Tato samohláska vznikla náhradou za jer.) Proto se například skloňuje отец, отца, отцоу, отца, отче, ... Skloňovací vzory mají mezi sebou řadu podobností. Platí, že v rámci jednoho rodu se koncovky liší jen tvrdostí samohlásek a souhlásky v pádových koncovkách se nemění. Z důvodu zachování podobnosti se staroslověnštinou jsou do novoslověnštiny zahrnuty 4 nepravidelné vzory (kmeny s vkládanými n, r, s a t souhláskami) ime, imene, mat’, matere, nebo, nebese a dietia, dietiate:

1. Tyto nepravidelné vzory mají shodnou specifickou podobu jednotného čísla. Jejich duál a množné číslo je však na rozdíl od staroslověnštiny shodný s pravidelnými vzory příslušného rodu.

2. Mužská varianta vzoru ime, imene v podobě kamy, kamene však v novoslověnštině chybí a slovo kamen se skloňuje pravidelně.

8 Např. dnešní chorvatština používá pro množné číslo podstatných jmen koncovky podobnější novoslověnskému duálu než plurálu.

- 30 -

4.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nom.) бог хлеб бог-и хлеб-ы бог-а хлеб-а 2.p. (gen.) бог-а хлеб-а бог-ѡв хлеб-ѡв бог-оу хлеб-оу 3.p. (dat.) бог-оу хлеб-оу бог-ѡм хлеб-ѡм бог-ома хлеб-ома 4.p. (akuz.) бог-а хлеб бог-ы хлеб-ы бог-а хлеб-а 5.p. (vok.) бож-е хлеб-е бог-и хлеб-ы бог-а хлеб-а 6.p. (lok.) бог-іе хлеб-іе бог-ех хлеб-ех бог-оу хлеб-оу 7.p. (instr.) бог-ом хлеб-ом бог-ы хлеб-ы бог-ома хлеб-ома Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy 4. p. j. č. a 1. a 5. p. mn. č. podle životnosti. 4.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nom.) моуж край моуж-и край-и моуж-а край-а 2.p. (gen.) моуж-а край-а моуж-ѡв край-ѡв моуж-оу край-оу 3.p. (dat.) моуж-оу край-оу моуж-ам край-ам моуж-ама край-ама 4.p. (akuz.) моуж-а край моуж-е край-е моуж-а край-а 5.p. (vok.) моуж-і край-і моуж-и край-и моуж-а край-а 6.p. (lok.) моуж-і край-і моуж-ах край-ах моуж-оу край-оу 7.p. (instr.) моуж-ем край-ем моуж-и край-и моуж-ама край-ама Jde vlastně o jediný vzor, který má jen dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti. Životnost není založena biologicky a je dána jen schopností vykonávat slovesné děje a generovat výsledky (mluvit, vidět, chodit, dělat, …). (Např. robot a stroj je životný). Poznámka č. 1. Ve staroslověnštině a ve větší míře v církevní slovanštině jsou také mužská podstatná jména s koncovkami ve více pádech množného čísla obsahující –ov– (například –ове, -ов, -овем, ...) podobně, jako v dnešních jihoslovanských jazycích. Je to ale rys specificky jihoslovanský, který se v novoslověnštině nevyskytuje. Poznámka č. 2. Ve staroslověnštině bylo obvyklé, že některé skloňovací vzory se svými koncovkami byly nezávislé na rodu (například platily zároveň pro mužský i ženský rod). Tento jev se v některých současných slovanských jazycích modifikoval do zvláštních vzorů, které míchají koncovky více pravidelných vzorů (např. český vzor předseda jako smíšení koncovek vzorů žena a pán) a nebo ke změně rodu celého slova (např. ruské slovo дедушка). V novoslověnštině se tento jev v omezené míře vyskytuje v původní podobě. Je to například slovo mužského rodu владыка, nebo слоуга či воіевода které se v j.č. skloňuje stejně jako жена, i když zůstává slovem mužského rodu.

- 31 -

4.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) жен-а жен-ы жен-іе 2.p. (genitiv) жен-ы жен-ъ жен-оу 3.p. (dativ) жен-іе жен-ам жен-ама 4.p. (akuzativ) жен-оу жен-ы жен-іе 5.p. (vokativ) жен-о жен-ы жен-іе 6.p. (lokal) жен-іе жен-ах жен-оу 7.p. (instrumental) жен-ой жен-ами жен-ама 4.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) доуш-а доуш-и доуш-е 2.p. (genitiv) доуш-і доуш-ей доуш-оу 3.p. (dativ) доуш-і доуш-ам доуш-ама 4.p. (akuzativ) доуш-оу доуш-и доуш-е 5.p. (vokativ) доуш-е доуш-и доуш-е 6.p. (lokal) доуш-і доуш-ах доуш-оу 7.p. (instrumental) доуш-ей доуш-ами доуш-ама 4.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša) j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) боур-і-а боур-і-и боур-і-е 2.p. (genitiv) боур-і-і боур-і-ей боур-і-оу 3.p. (dativ) боур-і-і боур-і-ам боур-і-ама 4.p. (akuzativ) боур-і-оу боур-і-и боур-і-е 5.p. (vokativ) боур-і-е боур-і-и боур-і-е 6.p. (lokal) боур-і-і боур-і-ах боур-і-оу 7.p. (instrumental) боур-і-ей боур-і-ами боур-і-ама Vzory duša a buria jsou vlastně jediný vzor ve dvou variantách podle tvrdosti poslední souhlásky ve kmeni. 4.1.6 Ženskij rod, oprostenij mehkij vzor: kost, kosti j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) кост кост-и кост-и 2.p. (genitiv) кост-і кост-ій кост-ій 3.p. (dativ) кост-і кост-им кост-има 4.p. (akuzativ) кост кост-и кост-и 5.p. (vokativ) кост-і кост-и кост-и 6.p. (lokal) кост-і кост-их кост-ій 7.p. (instrumental) кост-ій кост-ими кост-има

- 32 -

4.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) слов-о слов-а слов-іе 2.p. (genitiv) слов-а слов-ъ слов-оу 3.p. (dativ) слов-оу слов-ѡм слов-ома 4.p. (akuzativ) слов-о слов-а слов-іе 5.p. (vokativ) слов-о слов-а слов-іе 6.p. (lokal) слов-іе слов-ех слов-оу 7.p. (instrumental) слов-ом слов-ы слов-ома 4.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) ок-о ок-а оч-и 2.p. (genitiv) ок-а ок-ъ оч-ій 3.p. (dativ) ок-оу ок-ѡм оч-има 4.p. (akuzativ) ок-о ок-а оч-и 5.p. (vokativ) ок-о ок-а оч-и 6.p. (lokal) ок-іе ок-ех оч-ій 7.p. (instrumental) ок-ом ок-ы оч-има Tento vzor se od vzoru слово liší jen v duálu, který je shodný se vzorem кост. Podle vzoru око, ока, очи se také skloňuje оухо, оуха, оуши. 4.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) пол-е пол-а пол-и 2.p. (genitiv) пол-а пол-ей пол-оу 3.p. (dativ) пол-оу пол-ем пол-ема 4.p. (akuzativ) пол-е пол-а пол-и 5.p. (vokativ) пол-е пол-а пол-и 6.p. (lokal) пол-і пол-ех пол-оу 7.p. (instrumental) пол-ем пол-еми пол-ема 4.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole) j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) цесарств-і-е цесарств-і-а цесарств-і-и 2.p. (genitiv) цесарств-і-а цесарств-і-ей цесарств-і-оу 3.p. (dativ) цесарств-і-оу цесарств-і-ем цесарств-і-ема 4.p. (akuzativ) цесарств-і-е цесарств-і-а цесарств-і-и 5.p. (vokativ) цесарств-і-е цесарств-і-а цесарств-і-и 6.p. (lokal) цесарств-і-і цесарств-і-ех цесарств-і-оу 7.p. (instrumental) цесарств-і-ем цесарств-і-еми цесарств-і-ема

- 33 -

4.1.11 Neredovnij strednij tvrdij vzor: ime, imene; kamen, kamene j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) име имен-а имен-іе 2.p. (genitiv) име-н-е имен-ъ имен-оу 3.p. (dativ) име-н-і имен-ѡм имен-ома 4.p. (akuzativ) име имен-а имен-іе 5.p. (vokativ) име имен-а имен-іе 6.p. (lokal) име-н-і имен-ех имен-оу 7.p. (instrumental) име-н-ем имен-ы имен-ома Podle vzoru име se v jednotném čísle skloňuje také ден mužského rodu. 4.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) мать мате-р-и мате-р-е 2.p. (genitiv) мате-р-е мате-р-ей мате-р-оу 3.p. (dativ) мате-р-і мате-р-ам мате-р-ама 4.p. (akuzativ) мате-р мате-р-и мате-р-е 5.p. (vokativ) маті мате-р-и мате-р-е 6.p. (lokal) мате-р-і мате-р-ах мате-р-оу 7.p. (instrumental) мате-р-ей мате-р-ами мате-р-ама Podle vzoru мать se skloňuje také доць (dcera). 4.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) небо небе-с-а небе-с-іе 2.p. (genitiv) небе-с-е небе-с-ъ небе-с-оу 3.p. (dativ) небе-с-і небе-с-ѡм небе-с-ома 4.p. (akuzativ) небо небе-с-а небе-с-іе 5.p. (vokativ) небо небе-с-а небе-с-іе 6.p. (lokal) небе-с-і небе-с-ех небе-с-оу 7.p. (instrumental) небе-с-ем небе-с-ы небе-с-ома Podle vzoru небо se skloňuje i тіело а чоудо. 4.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе 2.p. (genitiv) діетіа-т-е діетіа-т-ъ діетіа-т-оу 3.p. (dativ) діетіа-т-і діетіа-т-ѡм діетіа-т-ома 4.p. (akuzativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе 5.p. (vokativ) діетіа діетіа-т-а діетіа-т-іе 6.p. (lokal) діетіа-т-і діетіа-т-ех діетіа-т-оу 7.p. (instrumental) діетіа-т-ем діетіа-т-ы діетіа-т-ома Podle vzoru діетіа se skloňují např. теліа, козліа, жребіа, осліа a další mláďata.

- 34 -

4.2 Miestoimena Zájmena se dělí na

1. osobní 2. zvratné 3. ukazovací 4. přivlastňovací 5. tázací 6. vztažná

4.2.1 Lični i reflexivni miestoimena Osobní zájmena. Zvratné zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem věty. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) аз ты není 2.p. (genitiv) мне тебе себе 3.p. (dativ) мніе, мі тебіе, ті себіе, (jedn.сі, mn.си) 4.p. (akuzativ) мне, ме тебе, те себе, се 5.p. (vokativ) аз ты není 6.p. (lokal) мніе тебіе себіе 7.p. (instrumental) мной тебой себой mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) мы вы мы вы 2.p. (genitiv) нас вас най вай 3.p. (dativ) нам вам нама вама 4.p. (akuzativ) нас, ны вас ны вы 5.p. (vokativ) мы вы мы вы 6.p. (lokal) нас вас най вай 7.p. (instrumental) нами вами нама вама

- 35 -

4.2.2 Lične miestoime on, ona, ono Pádové koncovky zájmen on, ona, ono slouží jako vzor pro pádové koncovky přídavných jmen a některých dalších zájmen a číslovek. Proto hovoříme o skloňovacím vzoru он, она, оно. Podle něj se skloňuje například také staro i novoslověnské zájmeno всій, вса, все (každý, každá, každé; celý, celá celé; úplný, úplná, úplné). j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) он она оно 2.p. (genitiv) іегѡ, ніегѡ іей, ніей іегѡ, ніегѡ 3.p. (dativ) іемоу, ніемоу іей, ніей іемоу, ніемоу 4.p. (akuzativ) го, іего іоу іе 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) ніем ніей ніем 7.p. (instrumental) нім ной нім mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) они 2.p. (genitiv) йих, них 3.p. (dativ) йим, ним 4.p. (akuzativ) йе 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) них 7.p. (instrumental) ними dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) оне 2.p. (genitiv) йоу 3.p. (dativ) йима, нима 4.p. (akuzativ) йе 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) йоу 7.p. (instrumental) нима Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody. Je-li zájmeno v roli podstatného jména s předložkou, přidává se na začátek hláska н (např. к ніемоу, о них). Tvar bez hlásky н je pro situace, kde je zájmeno jen v pomocné roli vedle jiného podstatného jména (např. jako přívlastek: о іегѡ книгіе, на йих слово). Zájmeno он, она, оно může mít ještě variantu овій, ова, ове pro určení osoby méně určité, vzdálenější.

- 36 -

4.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle jednoho vzoru. он, она, оно : j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) -ій -й -а -іа -е -іе 2.p. (genitiv) -егѡ -іегѡ -ей -іей -егѡ -іегѡ 3.p. (dativ) -емоу -іемоу -ей -іей -емоу -іемоу 4.p. (akuzativ) -его -іего -оу -іоу -е -іе 5.p. (vokativ) -ій -й -а -іа -е -іе 6.p. (lokal) -ем -іем -ей -іей -ем -іем 7.p. (instrumental) -ім -йім -ой -й -ім -йім mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) -и -йи 2.p. (genitiv) -их -йих 3.p. (dativ) -им -йим 4.p. (akuzativ) -е -йе 5.p. (vokativ) -и -йи 6.p. (lokal) -их -йих 7.p. (instrumental) -ими -йими dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) -е -йе 2.p. (genitiv) -оу -йоу 3.p. (dativ) -има -йима 4.p. (akuzativ) -е -йе 5.p. (vokativ) -е -йе 6.p. (lokal) -оу -йоу 7.p. (instrumental) -има -йима Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody. Končí-li kmen na souhlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v levém sloupci. Končí-li kmen na samohlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v pravém sloupci. Proto např. наш-а, ale тво-іа. Zájmeno он, она, оно (jako měkký vzor) a zájmeno той, та, то (jako tvrdý vzor) se používají jako vzory pro skloňování.

- 37 -

4.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen Skloňují se podle vlastního vzoru, který je podobný vzoru он, она, оно. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) т-ой т-а т-о 2.p. (genitiv) т-огѡ т-ей т-огѡ 3.p. (dativ) т-омоу т-ей т-омоу 4.p. (akuzativ) т-ого т-оу т-о 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) т-ом т-ей т-ом 7.p. (instrumental) т-ім т-ой т-ім mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) т-и 2.p. (genitiv) т-іех 3.p. (dativ) т-іем 4.p. (akuzativ) т-и 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) т-іех 7.p. (instrumental) т-іеми dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) т-е 2.p. (genitiv) т-оу 3.p. (dativ) т-іема 4.p. (akuzativ) т-е 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) т-оу 7.p. (instrumental) т-іема Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody. Zájmeno той, та, то slouží také k označení určitého členu. Varianta тоутой, тоута, тоуто se používá pro případ označení subjektu na shodném místě (тоу), jako je nositel děje. 4.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se Zájmena сій, са, се (tento, tenhle, tato, tahle, toto, tohle) se skloňují podle měkkého vzoru он, она, оно, jako:

- 38 -

j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) с-ій с-а с-е 2.p. (genitiv) с-егѡ с-ей с-егѡ 3.p. (dativ) с-емоу с-ей с-емоу 4.p. (akuzativ) с-его с-оу с-е 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) с-ем с-ей с-ем 7.p. (instrumental) с-ім с-ой с-ім Poznámka: Příslovce сегѡдніе (doslova: tohoto dne) je významově totožné s příslovcem днес, což je obojí zkratka z původního дне сегѡ. 4.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš Zájmena мой, твой, свой, наш, ваш se skloňují podle vzoru он, она, оно, jako například: j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) мой наш моіа наша моіе наше 2.p. (genitiv) моіегѡ нашегѡ моіей нашей моіегѡ нашегѡ 3.p. (dativ) моіемоу нашемоу моіей нашей моіемоу нашемоу 4.p. (akuzativ) моіего нашего моіоу нашоу моіе наше 5.p. (vokativ) мой наш моіа наша моіе наше 6.p. (lokal) моіем нашем моіей нашей моіем нашем 7.p. (instrumental) мойім нашім мой нашой мойім нашім 4.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego Tato zájmena jsou nesklonná – mají ve všech pádech stejný tvar jako genitiv zájmen on, ona, ono: іегѡ, іей, іегѡ, их, йоу. 4.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što Zájmena кой, коіа, коіе (který, která, které = dotaz na identifikaci) se skloňují podle vzoru он, она, оно. Zájmena іакій, іака, іаке (jaký, jaká, jaké = dotaz na vlastnost) se také skloňují podle vzoru он, она, оно. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) кой іакій коіа іака коіе іаке 2.p. (genitiv) коіегѡ іакегѡ коіей іакей коіегѡ іакегѡ 3.p. (dativ) коіемоу іакемоу коіей іакей коіемоу іакемоу 4.p. (akuzativ) коіего іакего коіоу іакоу коіе іаке 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) коіем іакем коіей іакей коіем іакем 7.p. (instrumental) койім іакім кой іакой койім іакім

- 39 -

Zájmena кто (kdo) a що (co) nemají plurál a duál (tam je zastupuje zájmeno koji, koji, koja) a skloňují se v singuláru кто podle vzoru той a що podle vzoru он takto: j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) кто що, что 2.p. (genitiv) к-огѡ ч-егѡ 3.p. (dativ) к-омоу ч-емоу 4.p. (akuzativ) к-ого что 5.p. (vokativ) není není 6.p. (lokal) к-ом ч-ем 7.p. (instrumental) к-ім ч-ім 4.2.9 Ot‛nosni miestoimena, miestoime iže Vztažná zájmena, která začínají vedlejší věty, se tvoří z libovolných tázacích zájmen přidáním koncovky -же. Například кой → койже. Pro novoslověnštinu je ale typické vztažné zájmeno vzniklé ze zájmen on, ona, ono ve spojení s koncovkou –же, které je v mn.č. a duálu stejné pro všechny rody. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) иже иже иже 2.p. (genitiv) іегѡ-же, ніегѡ-же іей-же, ніей-же іегѡ-же, ніегѡ-же 3.p. (dativ) іемоу-же,ніемоу-же іей-же, ніей-же іемоу-же,ніемоу-же 4.p. (akuzativ) іего-же іоу-же іе-же 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) ніем-же ніей-же ніем-же 7.p. (instrumental) нім-же ной-же нім-же mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) иже 2.p. (genitiv) йих-же, них-же 3.p. (dativ) йим-же, ним-же 4.p. (akuzativ) йе-же 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) них-же 7.p. (instrumental) ними-же dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) иже 2.p. (genitiv) йоу-же 3.p. (dativ) йима-же, нима-же 4.p. (akuzativ) йе-же 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) йоу-же 7.p. (instrumental) нима-же

- 40 -

4.3 Prilagatielni imena Všechna přídavná jména mají pádové koncovky podle jednotného vzoru он, она, оно. Novoslověnština nerozlišuje neurčité a určité tvary přídavných jmen a při skloňování ponechává jen jednu pádovou koncovku. Například:

staroslověnsky neurčitý tvar určitý tvar

novoslověnsky 1.p. (nominativ) добръ рабъ добрый рабъ добрій раб 2.p. (genitiv) добра раба добраіегѡ раба добрегѡ раба 3.p. (dativ) доброу рабоу доброуіемоу рабоу добремоу рабоу 4.p. (akuzativ) добра раба добраіего раба добрего раба 4.3.1 Završenia prilagatielnih imen Přídavná jména (což jsou také participia sloves) mají dva druhy koncovek. První je trojice –ій, -а, -е a druhá je trojice -, -а, -о. Oba druhy se skloňují stejně podle vzoru он, она, оно při dodržení pravidla, že u mužského rodu se podle životnosti rovná 1.p.j.č. nebo 2.p.j.č. a 5.p.j.č. a u středního rodu 1.p.j.č. se vždy rovná 4. а 5. p.j.č. Příklad (jednotné číslo) 1.p. (nominativ) добр-ій добр-а добр-е 2.p. (genitiv) добр-егѡ добр-ей добр-егѡ 3.p. (dativ) добр-емоу добр-ей добр-емоу 4.p. (akuzativ) добр-ій, -его добр-оу добр-е 5.p. (vokativ) добр-ій добр-а добр-е 6.p. (lokal) добр-ем добр-ей добр-ем 7.p. (instrumental) добр-ім добр-ой добр-ім 1.p. (nominativ) петров- петров-а петров-о 2.p. (genitiv) петров-егѡ петров-ей петров-егѡ 3.p. (dativ) петров-емоу петров-ей петров-емоу 4.p. (akuzativ) петров- , -его петров-оу петров-о 5.p. (vokativ) петров- петров-а петров-о 6.p. (lokal) петров-ем петров-ей петров-ем 7.p. (instrumental) петров-ім петров-ой петров-ім

- 41 -

4.3.2 Eskalacia prilagatielnih imen Druhý stupeň (komparativ) se tvoří vložením slabiky –ейш- mezi kmen a pádovou koncovku. Pro porovnání slouží 2.p. bez předložky. Například: богатейшій тебе. bogatejšij tebe Třetí stupeň (superlativ) se tvoří z druhého stupně přidáním předpony най-. Pro vymezení množiny, v rámci které se porovnává, se používá předložka из s 2.p. Například: богатій, богатейшій, найбогатейшій. bogatij, bogatejšij, najbogatejšij V církevní slovanštině se pod vlivem ruštiny nepoužívá superlativ a jeho funkci zastupuje komparativ. Novoslověnština ale používá všechny tři stupně shodně jako staroslověnština a většina dnešních slovanských jazyků nebo jiných evropských jazyků. 4.3.3 Neredovni prilagatelni imena Shodně jako ve staroslověnštině jsou některá přídavná jména nepravidelná. Jsou to především:

první stupeň komparativ (2. stupeň) беликій velikij болшій bolšij добрій dobrij лоучшій lučšij благій blagij оуншій unšij малій malij меншій menšij ӡзлій zlij горшій goršij 4.3.4 Pytatielne prilagatielne ime jakij, nejasni prilagatielni imena Zájmeno іакій se používá se v případě dotazů na vlastnost nějakého subjektu. Jako odpověď lze použít neurčitá přídavná jména:

ніеіакій niejakij nějaký ниіакій nijakij nijaký, žádný инакій inakij jiný такій takij takový всіакій vsiakij každý

- 42 -

4.4 Čisla 4.4.1 Osnovni čisla

1 іедин, іедна, іедно 11 іединнадесіат 21 двадесіат іедин 2 два, двіе, двіе 12 дванадесіат 22 двадесіат два 3 три 13 тринадесіат 23 двадесіат три 4 четыри 14 четыринадесіат 24 двадесіат четыри 5 піат 15 піатънадесіат 25 двадесіат піат 6 шест 16 шестънадесіат 26 двадесіат шест 7 седм 17 седмънадесіат 27 двадесіат седм 8 осм 18 осмънадесіат 28 двадесіат осм 9 девіат 19 девіатънадесіат 29 двадесіат девіат

10 десіат 20 двадесіат 0 ноула

10 десіат 110 сто десіат 2000 двіе тысащіе 20 двадесіат 200 двіе стіе 3000 три тысащы 30 тридесіат 300 три ста 4000 четыри тысащы 40 четыридесіат 400 четыри ста 5000 піат тысащъ 50 піатъдесіат 500 піат сѡт 104 тьма (klasicky) 60 шестъдесіат 600 шест сѡт 105 легеѡн (klasicky) 70 седмъдесіат 700 седм сѡт 106 леѡдр (klasicky) 80 осмъдесіат 800 осм сѡт 106 милион 90 девіатъдесіат 900 девіат сѡт 109 билион

100 сто 1000 тысаща 1012 трилион іедин se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v jednotném čísle, např. іедин хлеб два se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v duálu, např. два хлеба три, четыри se skloňuje jako ukazovací zájmeno той, та, то v množném čísle, např. три хлебы, четыри хлебы піат аž десіат se skloňuje jako podstatné jméno podle vzoru кост. Další číslovky se také skloňují jako podstatná jména (сто → слово, тысаща → жена, милион → хлеб). Počítaný subjekt je u nich v 2.p.mn.č. v neshodném přívlastku. např. піат хлебѡв, осм хлебѡв, сто хлебѡв, тысаща хлебѡв, ...

- 43 -

4.4.2 Serijni čisla Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle vzoru он, она, оно.

1 првій 11 іединнадесіатій 21 двадесіат првій 2 вторій 12 дванадесіатій 22 двадесіат вторій 3 третій 13 тринадесіатій 23 двадесіат третій 4 четвертій 14 четыринадесіатій 24 двадесіатчетвертій 5 піатій 15 піатънадесіатій 25 двадесіат піатій 6 шестій 16 шестънадесіатій 26 двадесіат шестій 7 седмій 17 седмънадесіатій 27 двадесіат седмій 8 осмій 18 осмънадесіатій 28 двадесіат осмій 9 девіатій 19 девіатънадесіатій 29 двадесіат девіатій

10 десіатій 20 двадесіатій 0 ноултій

10 десіатій 110 сто десіатій 2000 двіе тысащній 20 двадесіатій 200 двіе сотній 3000 три тысащній 30 тридесіатій 300 три сотній 4000 четыри тысащній 40 четыридесіатій 400 четыри сотній 5000 піат тысащній 50 піатъдесіатій 500 піат сотній 104 60 шестъдесіатій 600 шест сотній 105 70 седмъдесіатій 700 седм сотній 106 80 осмъдесіатій 800 осм сотній 106 милионтій 90 девіатъдесіатій 900 девіат сотній 109 билионтій

100 сотній 1000 тысащній 1012 трилионтій 4.4.3 Umnožitielni čisla Násobné číslovky se tvoří přidáním koncovky –крат a chová se jako příslovce. Například двакрат, осмъкрат, .... 4.4.4 Frakcie Kromě slova половина se zlomky tvoří z řadových číslovek koncovkou –ина a skloňují se podle vzoru жена. Vyjadřované množství je v 2.p. jako přívlastek neshodný. Například третина, осмина, сѡтнина, ... 4.4.5 Pokazyvatielni čisla толикѡ tolik 4.4.6 Pytatielni čisla коликѡ kolik, коликій kolikátý

- 44 -

4.5 Glagoly Slovesa mají dva vidy: dokonavý (perfektivum) a nedokonavý (imperfektivum) označovaný zkratkou (F jako futurum). U dokonavých sloves slouží přítomný tvar k vyjádření budoucího času a proto tato slovesa nemají přítomný čas. Všechna slovesa mají základní (u nedokonavých přítomný nebo u dokonavých budoucí) a minulý čas. Minulý tvar vznikl splynutím aoristu a imperfekta do jednoho minulého tvaru, který je dokonavý nebo nedokonavý podle typu slovesa. Participia se skloňují podle vzoru он, она, оно včetně minulého -л- participia, které je dáno prvním pádem jednotného, dvojného a množného čísla a rodem, a které se používá ke tvorbě složených minulých časů. Kromě pravidelných sloves je definován i omezený počet nepravidelných sloves a k tomu samostatné sloveso быти (být), které se používá jako existenční, sponové i pomocné. Pro všechna slovesa platí následující pravidla:

1. Každé sloveso má infinitivní kmen (shodný s minulým kmenem nebo odvozeným z infinitivního kmene) a přítomný kmen. Kmeny jednoho slovesa se mohou lišit slabikami a souhláskami. Přítomný kmen je někdy oproti minulému kmeni měkčí (palatizovaný).

2. Imperativ se tvoří z prézentního kmene koncovkou -(і)й, -(і)йме, -(і)йте nebo -и, -име, -ите. 3. Přítomná participia se řídí samohláskami v přítomných tvarech. Činné

přítomné participium podle 1. os. j.č. (a zároveň 3. os. j. č.) a trpné přítomné participium podle 2. os. j. č. (a zbylých osob). Například:

- Participium přítomné činné: пишоу → пишоущій, видоу → видоущій. - Participium přítomné trpné: пишеш → пишемій, видиш → видимій.

4. V minulých osobních tvarech je samohláska koncovky shodná (většinou také v minulých participiích) se samohláskou v koncovce infinitivu (nebo е pokud je koncovka infinitivu bez samohlásky. Například:

- писати → писах, писашій, писаній, нес ти → несех, несешій, несеній. 5. Participia trpná minulá mají u sloves s infinitivem -ити a -оути souhlásku v

koncovce -т-, všechna ostatní souhlásku -н-. (Například коутій, писаній). 6. L-participia se tvoří z infinitivního kmene a tvoří se výhradně jen výměnou

koncovky –ти za koncovku –л∗. 7. U sloves, kde samohláska koncovky minulých tvarů je odlišná od samohlásky

přítomných tvarů, je možné v 3. os. j.č. zkrátit tuto koncovku o -ше. Například віедіеше→віедіе, слышеше→слыше. 8. Platí eufonické pravidlo сіоу→шоу. Např. просіоу→прошоу, просиш, проси. 9. Tvar 2. os. min. času j.č. -ша je navržen uměle, aby se odlišil od 3. os. Ve

staroslověnštině je koncovka druhé osoby a třetí osoby shodná.

- 45 -

4.5.1 Systematicke v‛gledienie na novoslovienski glagoly Pro většinu indoevropských jazyků a proto i pro slovanské jazyky je typické, že mají složitý slovesný systém. Novoslověnština není výjimkou, ale na rozdíl od jiných jazyků lze na slovesné vzory nahlížet jako na kombinace menšího počtu jednodušších vzorů. Oddělíme-li od sebe přítomný a minulý čas a imperativ, tak novoslověnské časování má jen tři druhy časování přítomného času, tři druhy imperativu odvozovaného z prézentního kmene a jeden druh minulého času dohromady jen ve čtyřech kombinacích. (Po staru lze prohlásit, že novoslověnský jazyk má 4 slovesné třídy) Minulý kmen se tvoří z infintivního kmene podle následujícíhо pravidlа: - Slovesa s jednohláskovým infinitivním kmenem mají minulý kmen tvořený z

infinitivního připojením slabiky -йе na jeho konec. Například пити, пийех, пийеше, пийешій nebo коути, коуйех, коуйеше, коуйешій. Ostatní slovesa mají infinitivní a minulý kmen shodný.

Samohláska v koncovce minulých participií je u sloves s koncovkou -ити kromě sloves s jednohláskovým infinitivním kmenem vždy іе. Například варити, варіемій, варіеній. U všech ostatních sloves je samohláska v koncovce minulých tvarů shodná se samohláskou, která je v koncovce infinitivu. Imperativ se tvoří podle následujících pravidel:

1. U prézentního tvaru končícího -й na jsou koncovky -, -ме, -те. 2. Slovesa se samohláskou е v préz. koncovkách mají koncovky -и, -ите, -име. 3. Slovesa se samohláskou и v préz. koncovkách mají koncovky -ій, -ійте, -ійме.

minulý čas ( minulý kmen, znak ∗ nahrazuje různé samohlásky v koncovce)

-∗х -∗хом -∗хова -∗ша -∗сте -∗ста -∗ше -∗хоу -∗сте imperativ přítomný čas (prézentní kmen)

∗й- ∗й-ме ∗й-те -и -име -ите

-ій -ійме -ійте ∗й-оу ∗й-еме ∗й-евіе ∗й-еш ∗й-ете ∗й-ета ∗й-е ∗й-оут ∗й-ете 1) коути, піети, діелати, имати, беседовати, …

-оу -еме -евіе -еш -ете -ета -е -оут -ете 2) нести, писати, хотіети, гибноути, …

-оу -име -ивіе -иш -ите -ита -и -оут -ите 3) слышети, видіети, …

-іоу -име -ивіе -иш -ите -ита -и -іоут -ите 4) варити, говорити, просити, …

K jednoznačnému určení, jak se má sloveso časovat, stačí k infinitivu uvést 1. a 2. os. j.č.přít.č., protože ostatní tvary včetně imperativu, duálů a participií jsou z těchto údajů jednoznačně odvoditelné.

- 46 -

Například: побіедити, F побіедоу, побіедиш jako побіедити, F -оу, -иш nebo піети, піейоу, піейеш jako піети, піейоу, -еш U sloves s prézentním kmenem končícím na -∗й (slovesa 1. třídy) se koncovky přítomného času můžou stáhnout na

-∗йоу → -∗м -∗йеш → -∗ш -∗йе → -∗ -∗йеме → -∗ме -∗йете → -∗те -∗йоут → -∗т

-∗йевіе → -∗віе -∗йета → -∗та -∗йете → -∗те 4.5.2 S‛vršeni i nes‛vršeni glagoly Slovesa jsou ve slovanských jazycích ve dvou videch: dokonavý a nedokonavý. Novoslověnština má pravidla, jak vytvořit z nedokonavého slovesa dokonavé a naopak:

1. Dokonavé sloveso se z nedokonavého tvoří přidáním předpony. (Předpony jsou odvozené z předložek) Končí-li předpona souhláskou, píše se mezi předponu a kmen tvrdý jer (ъ). Nejobvyklejší předpony jsou на- a оу-.

2. Nedokonavé sloveso se z dokonavého slovesa může vytvořit přidáním koncovky -вати za kmen.

3. Koncovka –ати, -ети a koncovka –ноути může tvořit dvojici, která z jednoho kmene tvoří dokonavé i nedokonavé sloveso.

Například: пишоу → напишоу (F) píšu (nedok.) → napíšu (dok.) писати, пишоу → преписати, препишоу (F) → преписовати, преписоуйоу psát (nedok.) → přepsat (dok.) → přepisovat (nedok.) читати, чтоу → пречитати, пречтоу (F) → пречитавати, пречитавайоу číst (nedok.) → přečíst (dok.) → pročítat (nedok.) дати, дайоу(F) → давати, давайоу dát (dok.) → dávat (nedok.) двигати, движоу ↔ двигноути, двигноу (F) pohybovat (nedok.) ↔ pohnout (dok.) лежети, лежоу ↔ легноути, легноу (F) ležet (nedok.) ↔ lehnout (dok.)

- 47 -

4.5.3 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj Jako sloveso діелати, діелайоу, діелаш, діелай se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ати.

infinitiv діел-ати imperativ діелай, -ме, -те participium čin. př. діелай-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. діелай-ем-ій, -а, -е participium čin. min. діел-аш-ій, -а, -е participium trp. min. діел-ан-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba діелай-оу діелай-еме діелай-евіе 2. osoba діелай-еш діелай-ете діелай-ета 3. osoba діелай-е діелай-оут діелай-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba діел-ах діел-ахом діел-ахова 2. osoba діел-аша діел-асте діел-аста 3. osoba діел-аше діел-ахоу діел-асте

složený minulý čas L-participium діел-ал, -ала, -ало, -али, -але

Stejně jako toto sloveso se časuje například дати, F даіоу, даш, дай давати, даваіоу, даваш, давай

- 48 -

4.5.4 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši Jako sloveso писати, пишоу, пишеш, пиши se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ати.

infinitiv пис-ати imperativ пиш-и, -име, -ите participium čin. př. пиш-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. пиш-ем-ій, -а, -е participium čin. min. пис-аш-ій, -а, -е participium trp. min. пис-ан-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba пиш-оу пиш-еме пиш-евіе 2. osoba пиш-еш пиш-ете пиш-ета 3. osoba пиш-е пиш-оут пиш-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba пис-ах пис-ахом пис-ахова 2. osoba пис-аша пис-асте пис-аста 3. osoba пис-аше, пис-а пис-ахоу пис-асте

složený minulý čas L-participium пис-ал, -ала, -ало, -али, -але

Jako toto sloveso se časuje například брати, бероу, береш, бери - brát плакати, плачоу, плачеш, плачи – plakat

- 49 -

4.5.5 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesі Jako sloveso нести, несоу, несеш, неси se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ти po souhlásce (mají potlačené е).

infinitiv нес-ти imperativ нес-и, -име, -ите participium čin. př. нес-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. нес-ем-ій, -а, -е participium čin. min. нес-еш-ій, -а, -е participium trp. min. нес-ен-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba нес-оу нес-еме нес-евіе 2. osoba нес-еш нес-ете нес-ета 3. osoba нес-е нес-оут нес-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba нес-ех нес-ехом нес-ехова 2. osoba нес-еша нес-есте нес-еста 3. osoba нес-еше нес-ехоу нес-есте

složený minulý čas L-participium нес-л, -ла, -ло, -ли, -ле

Jako toto sloveso se časuje například печти, пещи, печоу, печеш, печи s L-participiem пекл, пекла, пекло можти, мощи, могоу, можеш, можи s L-participiem могл, могла, могло

- 50 -

4.5.6 Primier glagola 3ej klassy: slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij Jako sloveso слышети, слышоу, слышиш, слышій se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ети.

infinitiv слыш-ети imperativ слыш-ій, -ійме, -ійте participium čin. př. слыш-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. слыш-им-ій, -а, -е participium čin. min. слыш-еш-ій, -а, -е participium trp. min. слыш-ен-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba слыш-оу слыш-име слыш-ивіе 2. osoba слыш-иш слыш-ите слыш-ита 3. osoba слыш-и слыш-оут слыш-ите

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba слыш-ех слыш-ехом слыш-ехова 2. osoba слыш-еша слыш-есте слыш-еста 3. osoba слыш-еше, слыш-е слыш-ехоу слыш-есте

složený minulý čas L-participium слыш-ел, -ела, -ело, -ели, -еле

- 51 -

4.5.7 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij Jako sloveso видіети, видоу, видиш, видій se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -іети.

infinitiv вид-іети imperativ вид-ій, -ійме, -ійте participium čin. př. вид-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. вид-им-ій, -а, -е participium čin. min. вид-іеш-ій, -а, -е participium trp. min. вид-іен-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál 1. osoba вид-оу вид-име вид-ивіе 2. osoba вид-иш вид-ите вид-ита 3. osoba вид-и вид-оут вид-ите

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba вид-іех вид-іехом вид-іехова 2. osoba вид-іеша вид-іесте вид-іеста 3. osoba вид-іеше, вид-іе вид-іехоу вид-іесте

složený minulý čas L-participium вид-іел, -іела, -іело, -іели, -іеле

Jako toto sloveso se časuje například віедіети, віедоу, віеш, віедій s tím, že v přítomném čase jsou přípustné i zkrácené tvary:

infinitiv віед-іети základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba віед-оу, віем віед-име, віеме віед-ивіе 2. osoba віед-иш, віеш віед-ите, віете віед-ита 3. osoba віед-и, віе віед-оут віед-ите

- 52 -

4.5.8 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči Jako sloveso хотіети, хочоу, хочеш, хочи se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -іети.

infinitiv хот-іети imperativ хоч-и, -име, -ите participium čin. př. хоч-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. хоч-ем-ій, -а, -е participium čin. min. хот-іеш-ій, -а, -е participium trp. min. хот-іен-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál 1. osoba хоч-оу хоч-еме хоч-евіе 2. osoba хоч-еш хоч-ете хоч-ета 3. osoba хоч-е хоч-оут хоч-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba хот-іех хот-іехом хот-іехова 2. osoba хот-іеша хот-іесте хот-іеста 3. osoba хот-іеше, хот-іе хот-іехоу хот-іесте

složený minulý čas L-participium хот-іел, -іела, -іело, -іели, -іеле

- 53 -

4.5.9 Primier glagola 4ej klassy: variti, variu, variš, varij Jako sloveso варити, варіоу, вариш, варій se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ити а-ыти.

infinitiv вар-ити imperativ вар-ій, -ійме, -ійте participium čin. př. вар-іоущ-ій, -әа, -е participium trp. př. вар-им-ій, -а, -е participium čin. min. вар-іеш-ій, -а, -е participium trp. min. вар-іен-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba вар-іоу вар-име вар-ивіе 2. osoba вар-иш вар-ите вар-ита 3. osoba вар-и вар-іоут вар-ите

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba вар-их вар-ихом вар-ихова 2. osoba вар-иша вар-исте вар-иста 3. osoba вар-ише вар-ихоу вар-исте

složený minulý čas L-participium вар-ил, -ила, -ило, -или, -иле

Jako toto sloveso se časuje například бранити, браніоу, браниш, брань творити, творіоу, твориш, творь

- 54 -

4.5.10 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij Jako sloveso пити, пійоу, пійеш, пий se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ити (také -ыти).

infinitiv п-ити imperativ пий, -ме, -те participium čin. př. пий-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. пий-ем-ій, -а, -е participium čin. min. пий-еш-ій, -а, -е participium trp. min. п-ит-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba пий-оу пий-еме пий-евіе 2. osoba пий-еш пий-ете пий-ета 3. osoba пий-е пий-оут пий-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba пий-ех пий-ехом пий-ехова 2. osoba пий-еша пий-есте пий-еста 3. osoba пий-еше пий-ехоу пий-есте

složený minulý čas L-participium п-ил, -ила, -ило, -или, -иле

Jako toto sloveso se časuje například бити, бийоу, бийеш, бий крыти, крыйоу, крыйеш, крый

- 55 -

4.5.11 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni Jako sloveso гибноути, гибноу, гибнеш, гибни se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -оути.

infinitiv гибн-оути imperativ гибн-и, -ите, -име participium čin. př. гибн-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. гибн-ем-ій, -а, -е participium čin. min. гибн-оуш-ій, -а, -е participium trp. min. гибн-оут-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba гибн-оу гибн-еме гибн-евіе 2. osoba гибн-еш гибн-ете гибн-ета 3. osoba гибн-е гибн-оут гибн-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba гибн-оух гибн-оухом гибн-оухова 2. osoba гибн-оуша гибн-оусте гибн-оуста 3. osoba гибн-оуше гибн-оухоу гибн-оусте

složený minulý čas L-participium гибн-оул, -оула, -оуло, -оули, -оуле

Jako toto sloveso se časuje například двигноути, двигноу, двигнеш, двигни – pohybovat

- 56 -

4.5.12 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj Jako sloveso коути, коуйоу, коуйеш, коуй se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –оути.

infinitiv к-оути imperativ коуй, -те, -ме participium čin. př. коуй-ещ-ій, -әа, -е participium trp. př. коуй-ем-ій, -а, -е participium čin. min. коуй-еш-ій, -а, -е participium trp. min. к-оут-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba коуй-оу коуй-еме коуй-евіе 2. osoba коуй-еш коуй-ете коуй-ета 3. osoba коуй-е коуй-оут коуй-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba коуй-ех коуй-ехом коуй-ехова 2. osoba коуй-еша коуй-есте коуй-еста 3. osoba коуй-еше коуй-ехоу коуй-есте

složený minulý čas L-participium к-оул, -оула, -оуло, -оули, -оуле

Jako toto sloveso se časuje například обоути, F обоуйоу, обоуйеш, обоуй

- 57 -

4.5.13 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi Používá se ve smyslu chodit i jezdit. Použití dopravního prostředku se vyjadřuje 7. pádem. Například: идоу аутом = jedu autem, идоу колом = jedu na kole.

infinitiv ити imperativ ид-и, -ите, -име participium čin. př. ид-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. ид-ем-ій, -а, -е participium čin. min. ид-еш-ій, -а, -е participium trp. min. ид-ет-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba ид-оу ид-еме ид-евіе 2. osoba ид-еш ид-ете ид-ета 3. osoba ид-е ид-оут ид-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba ид-ех ид-ехом ид-ехова 2. osoba ид-еша ид-есте ид-еста 3. osoba ид-еше ид-ехоу ид-есте

složený minulý čas L-participium иш-ел, -ла, -ло, -ли, -ле

- 58 -

4.5.14 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi

infinitiv йасти imperativ йад-и, -ите, -име participium čin. př. йад-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. йад-ем-ій, -а, -е participium čin. min. йад-аш-ій, -а, -е participium trp. min. йад-ан-ій, -а, -е

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba йад-оу, й-ем йад-еме, й-еме йад-евіе 2. osoba йад-еш, й-еш йад-ете, й-ете йад-ета 3. osoba йад-е, й-е йад-оут йад-ете

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba йад-ах йад-ахом йад-ахова 2. osoba йад-аша йад-асте йад-аста 3. osoba йад-аше, йад-а йад-ахоу йад-асте

složený minulý čas L-participium йад-л, -ла, -ло, -ли, -ле

- 59 -

4.5.15 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl Je jediné sloveso, které má vlastní jednoduché tvary budoucího času a kondicionálu (původně aoristu). Tyto tvary se používají také ve spojení s jinými slovesy.

infinitiv быти imperativ боуд-и, боуд-име, боуд-ите participium čin. př. с-оущ-ій, -әа, -е participium trp. př. іес-мій, -а, -е participium čin. min. быв-шій, -әа, -е participium trp. min. бы-тій, -а, -е

budoucí čas

singulár plurál duál 1. osoba боуд-оу боуд-еме боуд-евіе 2. osoba боуд-еш боуд-ете боуд-ета 3. osoba боуд-е боуд-оут боуд-ете

přítomný čas singulár plurál duál

1. osoba іес-м, с-оу іес-ме іес-віе 2. osoba іес-и іес-те іес-та 3. osoba іес-т, і-е іесоут, с-оут іес-те

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba б-іех б-іехом б-іехова 2. osoba б-іеша б-іесте б-іеста 3. osoba б-іеше, б-іе б-іехоу б-іесте

kondicionál singulár plurál duál

1. osoba б-ых б-ыхом б-ыхова 2. osoba б-ыс б-ысте б-ыста 3. osoba б-ы б-ыша, б-ы б-ысте

složený minulý čas L-participium бы-л, -ла, -ло, -ли, -ле

4.5.16 Polzovanie glagola byti v rozličnih s‛vazieh 1. Pro vyjádření ekvivalence (něco je něco) jsou oba dva subjekty v 1. pádě.

Například аз іесм оучитіел az jesm učitiel (já jsem učitel). 2. Pro vyjádření příslušnosti k něčemu/někomu. Vlastnící subjekt je v 2. pádě.

Například та книга іест оучитіела ta kniga jest učitiela. 3. Jako pomocné sloveso ve složených tvarech s participii nebo infinitivy jiných

sloves. Tato varianta je gramaticky shodná s variantou č. 1.

- 60 -

4.5.17 Budušte vreme Budoucí čas se u dokonavých sloves, F tvoří základním tvarem (např. напишоу, напишеш, ...). U nedokonavých sloves, se používá kombinace budoucího tvaru slovesa быти s infinitivem příslušného slovesa. Význam budoucího času mají i kombinace sloves хотіети, начинати, ити s infinitivem. Například: боудоу писати budu pisati идоу (на)писати idu (na)pisati хочоу (на)писати hoču (na)pisati 4.5.18 S‛stavieni prošli vremena – pred‛prošli, pred‛sustvieni i pred‛budušti Se tvoří složením minulého, přítomného nebo budoucího tvaru slovesa быти spolu s L-participiem příslušného slovesa. Například:

předbudoucí čas (аз) боудоу діелал (он) боуде діелал předpřítomný čas (аз) іесм діелал, соу діелал (он) іест діелал předminulý čas (аз) біех діелал (он) біеше діелал

L-participium se klade obvykle za tvar slovesa быти, který se na rozdíl od češtiny píše i pro 3. osobu (jako např. v srbštině a chorvatštině). Složený minulý čas se používá jen ve vztahu k nějakému základnímu času (minulého, přítomného nebo budoucího) v hlavní větě souvětí nebo v předchozí větě stejné části textu. Složený minulý čas vyjadřuje události, které předcházejí9 základnímu času z hlavního kontextu. Například: (hlavní čas je podtržený, vedlejší jemu podřízený složený čas je tečkovaný): Заблагодариме, же боудете розъдіелили ѡтъпад. Zablagodarime, že budete rozdielili otpad. Poděkujeme (budoucí čas), že roz-třídíte (před poděkováním) odpad. Благодариме, же іесте розъдіелили ѡтъпад. Blagodarime, že jeste rozdielili otpad. Děkujeme (přítomný čas), že jste roztřídili (před poděkováním) odpad. Благодарихом, же біесте розъдіелили ѡтъпад. Blagodarihom, že bieste rozdielili otpad. Děkovali jsme (minulý čas), že jste roz-třídili (před poděkováním) odpad.

9 Proto se v hlavních větách vyjadřujících minulý děj dává přednost základnímu tvaru minulého času (jako např. v bulharštině nebo novořečtině) před složeným předpřítomným časem (který např. v ruštině a češtině plní úlohu jediného minulého času).

- 61 -

4.5.19 S‛pisek vsih glagolnih vremen напишоу (хочоу/будоу писати) napišu (hoču/budu pisati) budoucí čas

(hlavní čas) будоу писал budu pisal předbudoucí čas

(budoucí předcházející hlavnímu budoucímu času). пишоу pišu přítomný čas

(hlavní čas) іесм писал jesm pisal přepřítomný čas

(minulý vzhledem k hlavnímu přítomnému času) писах pisah minulý čas

(hlavní čas) біех писал bieh pisal předminulý čas

(minulý předcházející hlavnímu minulému času) 4.5.20 Kondicional Se tvoří kondicionálem slovesa быти po L-participiu. Například: (аз) діелал бых, (он) діелал бы (az) dielal byh, (on) dielal by

4.5.21 Konjunktiv Konjunktiv v novoslověnštině významové splývá s imperativem. Tvoří se ze všech oznamovacích tvarů (i trpných) přidáním částice да před sloveso. (Podobně jako se tvoří tázací způsob přidáním částice ли za sloveso.) Například: да пишеш (= пишь) da pišeš (= piš) ať píšeš, piš! да пишоут da pišut ať (oni) píšou! 4.5.22 Infinitiv v objektu - supinum Infinitiv sloves může být v pozici předmětu věty, kde se chová podobně jako předmět, tedy jako podstatné jméno ve 4.p.j.č. Toto „druhé sloveso ve větě“ (ve staroslověnštině supinum) může mít, stejně jako má první sloveso stejné věty, svoje vlastní příslovce, předmět a další větné členy. Má-li toto druhé sloveso jiný podmět než první sloveso, vyjadřuje se 3. pádem k prvnímu slovesu, má-li předmět, vyjadřuje se 2. pádem: Například: добрѡ іест мі вас слышети dobro jest mi vas slyšeti rád vás slyším хочоу тебіе ловити рыбоу hoču tebie loviti rybu chci, abys ty lovil rybu ale хочоу ловити тебіе рыбоу hoču loviti tebie rybu chci pro tebe lovit rybu

- 62 -

4.5.23 Pasivnij rod Trpný rod se tvoří jakýmkoliv oznamovacím tvarem slovesa быти a participiem trpným minulým, které má v mužském rodě 1.p.j.č. zkrácenou koncovku o koncové hlásky –ій, takže má v 1.p.j.č. koncovky -, -а, -о. Ostatní pády jsou podle participia trpného minulého dle vzoru он, она, оно. Například:

budoucí čas (аз) боудоу несен (az) budu nesen

předbudoucí složený čas (аз) боудоу был несен (az) budu byl nesen přítomný čas (аз) іесм несен, соу несен (az) jesm nesen, su nesen předpřítomný složený čas (аз) іесм был несен (az) jesm byl nesen minulý čas (аз) біех несен (az) bieh nesen předminulý složený čas (аз) біех был несен (az) bieh byl nesen

4.5.24 Transformacia aktivnego iz‛rečenia na pasivne i nazad V aktivní větě je činitel děje v 1.p. a případný předmět děje v 4.p. Ostatní pády jsou stejné jako v odpovídající pasívní větě. Např. аз пишоу книгоу az pišu knigu V pasívní větě je předmět děje v 1.p. a případný činitel děje je v 7.p. bez předložky. Ostatní větné členy jsou stejné jako v odpovídající pasívní větě. Např. книга іест мной писана kniga jest mnoj pisana Libovolnou větu je takto možné přeměnit z aktivní na pasívní a naopak. 4.5.25 Dublet glagolov byti a imieti Slovesa быти a имати tvoří dvě formy jediného fiktivního slovesa vyjadřující vztah příslušnosti něčeho/někoho k někomu/něčemu. Sloveso имати si lze představit jako aktivní formu a sloveso быти jako pasivní formu této dvojice. Například: господ има книгоу gospod ima knigu pán má knihu книга іест господа kniga jest gospoda kniha je pána Z tohoto důvodu se namísto trpných participií slovesa imieti dává přednost aktivním participiím slovesa byti.

- 63 -

4.5.26 Reflexivni glagoli, medium Zvratná slovesa jsou slovesa, která jsou ve vazbě se zvratným osobním zájmenem се. Toto zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem (podmětem) věty. V řadě slovanských jazyků se tato vazba používá pro vyjádření trpného rodu. K tomu ale v novoslověnštině přímo slouží trpný rod. Proto by se vazba se zvratným zájmenem měla používat jen pro případ, kdy se použité zvratné zájmeno týká původce děje, což není trpný rod, ale gramatická kategorie medium. Například: мыйоу се myju se (já myju sám sebe) myju se коупил іесм сі книгоу koupil jsem si knihu (pro sebe) kupil jesm si knigu ale ауто іест мыте auto se myje (je někým myto, auto jest myte nemyje se samo) 4.5.27 Upotrebienie ličnih miestoimen Osobní zájmena (аз, ты, он, мы, вы, ...) se používají jen výjimečně pro zdůraznění subjektu slovesného děje. Vzhledem k bohaté flexi sloves nejsou povinnou součástí věty (na rozdíl např. od moderní ruštiny). 4.5.28 Suštestveni imena ot glagolov Podstatná jména slovesná se tvoří koncovkou –іе přidanou k příčestí trpnému minulému. Jsou středního rodu podle vzoru цесарствіе. Například. видіеніе, слышеніе, несеніе vidienie, slyšenie, nesenie

- 64 -

4.6 Narečia 4.6.1 Narečia tvorieni iz prilagatielnih imen Příslovce se tvoří z přídavných jmen koncovkami -ѡ pro přídavná jména končící tvrdými a obojetnými souhláskami, koncovkou -іе pro přídavná jména končící měkkými souhláskami a koncovkou -ски pro přídavná jména končící koncovkou -скій. Například

добрій добрѡ dobro малій малѡ malo новій новѡ novo лоучшій лоучшіе lučšie новословіенскій новословіенски novoslovienski Existují i příslovce, která vznikla jiným způsobem než odvozením z přídavných jmen různými způsoby. 4.6.2 Narečia tvorieni iz slovnih s‛vazov Jsou příslovce, která mají původ v nějakém slovním spojení – najčastěji předložky s podstatným jménem v daném pádě nebo samotným podstatným jménem. Jsou to například:

въкоупіе v‛kupie vcelku въспіать v‛spiat’ zpátky горіе gorie nahoru долоу dolu dolu летіе letie v létě зиміе zimie v zimě оутріе utrie zrána вчера včera včera дома doma doma днес dnes dnes безъпрестани bez‛prestani bezpřestání отныніе otnynie odteď 4.6.3 Pytatielni a pokazyvatielni narečia jako, tako іакѡ (jak) такѡ (tak) jsou příslovce pro dotazy na způsob slovesného děje. 4.6.4 Pytatielni a pokazyvatielni narečia zašto, zato зачтѡ (proč) затѡ (proto) jsou příslovce pro dotazy na příčinu slovesného děje.

- 65 -

4.6.5 Narečia tvorieni iz miestoimen Jsou příslovce týkající se místa, času, způsobu a míry. 4.6.5.1 Narečia ot miesta: kdie, kamo, kadu, ...

кдіе kdie kde сдіе sdie zde, tady (lze ukázat) тоудіе tudie tamtudy ондіе ondie tam овдіе, тоу ovdie, tu tady никдіе nikdie nikde ніекдіе niekdie někde камѡ kamo kam сіемѡ siemo sem (lze ukázat) тамѡ tamo tam онамѡ onamo tam (daleko) овамѡ ovamo tady, sem никамѡ nikamo nikam ніекамѡ niekamo někam

A další jako například индіе = jinde apod. 4.6.5.2 Narečia ot vremene: kogda, ...

когда kogda kdy сегда segda tehdy (lze určit) тогда togda tehdy онегда onegda onehdá овегда ovegda tehdy, někdy всіегда vsiegda vždy, pokaždé никогда nikogda nikdy ніекогда niekogda někdy 4.6.5.3 Narečia ot puta: jako, ...

іакѡ jako jak такѡ tako tak ниіакѡ nijako nijak ніеіакѡ niejako nějak инакѡ inako jinak

- 66 -

4.6.5.4 Narečia ot mierenia: koliko, ... коликѡ koliko kolik толикѡ toliko tolik ничтѡ ničto nic ніеколикѡ niekoliko několik

4.6.6 Eskalacia narečiej Druhý stupeň se tvoří příponou -ейшіе a třetí stupeň přidáním předpony най- ke druhému stupni. Příklad: брзіе, брзейшіе, найбрзейшіе rychle, rychleji, nejrychleji brzie, brzejšie, najbrzejšie

4.6.7 Vremene narečie iz 2.p. sušt. imen s pokazyvatielnym imenem sij Časová příslovce vzniklá spojením ukazovacího zájmena сій jsou: дне сегѡ → днес10 dnes dnes поледне сегѡ → поледнес polednes dnes v poledne йоутра сегѡ → йоутрас jutras dnes ráno вечера сегѡ → вечерас večeras dnes večer нощі сей → нощіс noštis dnes v noci 4.6.8 Vremene narečie iz 6.p. a 7.p. suštestvenih imen Podstatné jméno označující čas v 7.p. bez předložky je příslovcem označujícím periodicitu událostí. Podstatné jméno označující čas v 6.p. (jakoby s předložkou в) je příslovce jednorázového času. Například патком patkom = každý pátek, v pátek pravidelně зиміе zimie = v zimě 4.6.9 Pričastia ot glagolov Příslovce vytvořená z činných příčestí (participií) lze použít jako přechodník přítomný nebo přechodním minulý. Protože se stále gramaticky chová jako příslovce, tak je neohebný a proto nemá osobní tvary jako například přechodníky v češtině. Například: бывшіе, видіешіе, идешіе, ... byvšie, vidiešie, idešie несоущіе, слышоущіе, ... nesuštie, slyšuštie

10 Slovo „dnes“ ve staroslověnštině vzniklo jinak: z baltoslovanského akuzativu s koncovkou –s.

- 67 -

4.7 Pred‛logy Předložky se pojí s různými pády. Většina z nich má také funkci předpon. Jsou to například:

s 2. p. без bez bez ради radi kvůli из iz z, od до do do ѡт ot od оу u u s 3. p. к k k, u близ bliz poblíž посредіе posredie uprostřed мимо mimo mimo кроміе kromie kromě s 4. p. над nad nad (kam) под pod pod (kam) пред pred před (kam) чрез črez skrze в v v (kam) за za za, pro на na na (kam) вніе vnie vně междоу meždu mezi (kam) s 6. p. в v v (kde) ѡ o o по po po, za, podle при pri při на na na (kde) s 7. p. над nad nad (kde) под pod pod (kde) пред pred před (kde) с s s междоу meždu mezi (kde)

- 68 -

4.8 S‛jednienia Základní spojky jsou:

slučovací и i a, i ни ... ни ni...ni ani ... ani odporovací а, но a, no ale vylučovací или ili nebo и или i ili a nebo příčinné ибо ibo protože іакоже jakože protože

Roli spojek mezi hlavní a vedlejší větou mají také různá ukazovací, tázací a vztažná zájmena, číslovky a příslovce vedlejších vět.

4.9 Časticy Částice měly ve staroslověnštině velmi důležitou roli podobně jako v jiných starých jazycích. Novoslověnština proto řadu z nich převzala, ale protože je jazykem moderním, tak je používá v omezenější a přesněji vymezené míře:

souhlasné да da ano, aby, ať ей ej ano, ovšem odporovací не ne ne ни ni ni tázací ли li li (u tázacích sloves) zdůrazňovací же že že оубо ubo proto, tedy, nuže бо bo neboť али ali cožpak аще ašte jestliže, až ако ako jestli, když

4.10 Meždumetia Citoslovce jsou jednotlivá slova nebo ustálená větná spojení jako například: ѡ, ѡх, ах ó, och, ach, се, оува hle, оувы běda, лоутіе škoda Za citoslovce ja také považována přímá řeč v «uvozovkách».

- 69 -

4.11 Morfologia Slova se odvozují pomocí předpon a přípon stejným způsobem jako ve všech současných slovanských jazycích. Předpony jsou shodné s předložkami. Všechny předpony (nejužívanější jsou на- na- a оу- u-) slouží ke změně nedokonavých sloves na dokonavá. Např. написати, оудіелати napisati, udielati. Přípona –овати –ovati mění dokonavá slovesa na nedokonavá. 4.11.1 Nes‛glasnij atribut Neshodný přívlastek si lze představit jako zbytek nějaké věty, ve které byl subjekt, kterému přívlastek patří, podmětem nebo slovesem. 4.11.1.1 Atribut iz subjektu iz‛rečenia s glagolom byti Tento přívlastek vzniká z vět, kde subjekt přívlastku je podmět a slovesem je nějaká forma slovesa быти. Mohou to být i věty, kde sloveso быти vyjadřovalo trpný rod nebo nějaký jiný složený slovesný tvar. Přívlastek se tvoří převzetím větných členů beze změny předložky či pádu a jejich přiřazením za subjekt. Výjimku tvoří původce děje u pasivních vět v 7.p., který se nahrazuje 2.p. s předložkou ѡт. Například: книга іест Петра → книга Петра kniga jest Petra → kniga Petra жена пришла іест из града → жена из града žena prišla jest iz grada (města) → žena iz grada слово іест писане Богом → слово ѡт Бога slovo jest pisane Bogom → slovo ot Boga 4.11.1.2 Atribut iz subjektu iz‛rečenia s drugim glagolom Většina ostatních sloves vyjadřuje nějakou činnost v nějakém místě a čase. Proto lze-li na děj takového slovesa nahlížet podobně jako na existenci vyjádřenou slovesem быти, je možné tvořit přívlastky stejným způsobem jako v předchozím případě. Například: вълк жийе в лесіе → вълк іест в лесіе → вълк в лесіе v‛lk žije v lesie → v‛lk jest v lesie → v‛lk v lesie вълк иде из леса → вълк іест из леса → вълк из леса v‛lk ide iz lesa → v‛lk jest iz lesa → v‛lk iz lesa

- 70 -

4.11.1.3 Atribut iz glagola iz‛rečenia Tento přívlastek je tvořen přeměnou celé věty na jediný rozvitý větný člen.

1. Ze slovesa věty vzniká podstatné jméno slovesné (nebo jeho homonymum), 2. z příslovce věty vzniká přídavné jméno (shodný přívlastek) tohoto

podstatného jména slovesného, 3. z podmětu věty (původce děje v 1.p.) vzniká neshodný přívlastek v 2.p.

s předložkou ѡт, 4. z předmětu věty (v 4.p.) vzniká neshodný přívlastek v 2.p. bez předložky a 5. ostatní větné členy se stávají přívlastkem beze změny pádu či předložky.

Například: ніекто чърта тебе → чъртаніе тебе niekto č‛rta tebe → č‛rtanie tebe (črtati = kreslit) ale ты чърташ ніекого → чъртаніе ѡт тебе ty č‛rtaš niekogo → č‛rtanie ot tebe той чловіек добрѡ види великій град → добре видіеніе великего града ѡт того члобіека toj človiek dobro vidi velikij grad → dobre vidienie velikego grada ot togo človieka 4.11.2 Tvorienie prilagatielnih imen V novoslověnštině se používá především univerzální přípona -скій pro odvození přídavného jména (Např. словіен → словіенскій). Dále platí, že přídavné jméno lze vytvořit použitím pádových koncovek podle vzoru он, она, оно z libovolného příslovce a naopak (Např. добрѡ ↔ добрій). 4.11.2.1 Tvorienie prilagatielnih imen iz nes‛glasnego atributa Pro některé pády či předložková spojení se používají vyhrazené koncovky. Předložky z neshodných přívlastků mohou sloužit také jako předpony: pád a předložka koncovka příklad ѡт s 2.p. -ій, -а, -е доух ѡт бога → божій доух 2.p. bez předložky -ов, -ова, -ово (m. rod) -ин, -ина, -ино (žen. rod) -ен, -ена, -ено (stř. rod)

книга Петра → Петрова книга книга Аны Анина книга 3.p. , 6.p. -овскій, -овска, -овске сбор к Петроу → Петровскій сбор из 2.p., с 7.p. -ній, -на, -не ніечто из железа → железне без 2.p. безъ-ній, -на, -не ніечто без железа → безъжелезне над 7.p. надъ-ній, -на, -не ніечто над земіей → надъземне ostatní tvary předložka-скій,-ска,-ске междоу грады → междоуградскій

- 71 -

4.11.3 Atribut nes‛jednienij Volný přívlastek je tvořen více podstanými jmény (nebo jinými slovy ve jmeném tvaru), která jsou řazena za sebe a jsou všechna ve stejném pádě. Například: Кто іест той філософ оучитіел наш? Kto jest toj filosof učitiel naš? Видиме філософа оучитіела нашего. Vidime filosofa učiela našego.

4.11.4 Ženskij rod Přípona –ица slouží k vytvoření ženského tvaru. Například цесар, цесарица cesar, cesarica (císař, císařovna), лис, лисица lis, lisica (lišák, liška). 4.11.5 Umenšienia U osobních jmen a také některých názvů zvířat a věcí lze na zdrobňování použít následující přípony:

1. pro mužský rod -ек, -ичек 2. pro ženský rod -ка, -ичка 3. pro střední rod -тко

Například: Ана → Анка, Аничка Ana → Anka, Anička слон → слонек, слоничек slon → slonek, sloniček лисица → лисичка lisica → lisička теліа → теліатко telia → teliatko

4.11.6 Tuzi slova iz drugih jazykov Novoslověnština zachovává pravopis cizích slov z latiny a řečtiny (např. акуадукт aquaduct, ѳеатро theatro). Z ostatních jazyků se doporučuje psát slova foneticky (např. лейзр lejzr). V latince se ale původní pravopis toleruje (např. лейзр laser). Slova přejatá z cizích jazyků mají rod a skloňují se. Latinské koncovky -us, -a, -um a řecké koncovky –os, -i/a, -o/on se zachovávají dle potřeby v nominativu a v akuzativu a vokativu, ale v ostatních pádech se odtrhávají, protože nejsou součástí slovního kmene. (Tedy jinak než například v ruštině nebo slovenštině. Proto např. museum, musea, museu, museum, museum, museje, museom podle vzoru slovo) U vlastních jmen a názvů, kde se respektuje zápis u všech jazyků, je možné přidávat fonetický zápis v hranatých závorkách. V cyrilici má přednost tvar z řečtiny, a proto se na rozdíl od latiny rozlišuje znak, kterým se zapisuje zvuk [i]. Proto například Маріа, Маріе, Маріі, ... podle vzoru доуша s jotou (і) namísto ity (и), která je jinak ve slovanštině pro zvuk [i] v domácích i cizích slovech obvyklejší.

- 72 -

4.11.7 S‛stavieni slova Spojení mezi slovy uvnitř složeného slova nemůže být tvořeno dvěma souhláskami. Novoslověnština vyžaduje vokalizaci. Pokud první slovo končí souhláskou, tak je potřeba mezi skládaná slova vložit jer ъ. Pozor, nevkládá se ani е ani о jako například v ruštině. Pokud se spolu skládají slova, která byla součástí nějakého gramatického spojení (například podstatné jméno s přívlastkem neshodným), zachovává se ve spojení příslušná flexe podle původního gramatického tvaru. Například хлебъзавод hleb‛zavod pekárna (pekárenská továrna) металъфабрика metal‛fabrika kovodělná továrna сребро srebro majetek (doslova stříbro) ліоубити liubiti mít rád ліоубіе сребра liubie srebra náklonnost k majetku (srebro je v 2.p.j.č.) сребраліоубіе srebraliubie chamtivost празднѡ prazdno naprázdno (příslovce) празднѡсловіе prazdnoslovie tlachání, plané řeči

- 73 -

4.12 Slovnij red Novoslověnština má volný pořádek slov. Díky pádům a další flexi není význam slova určen jeho polohou ve větě. Proto se na počátek věty mohou klást libovolné větné členy11 za účelem zdůraznění jejich významu. (Shodně jako ve většině současných slovanských jazyků.) 4.12.1 Modernij i arhaičnij s‛stav iz‛rečenij Stavba věty sleduje vývoj podle současných slovanských jazyků. Originální podoba přes tisíc let staré staroslověnštiny by působila příliš archaicky. Archaická skladba je však použitelná pro nadpisy, kratší slavnostní sdělení a podobně. Hlavní rozdíly přináší tabulka: archaická podoba moderní podoba pořádek slov ve větě

subjekt-objekt-sloveso моуж книгоу пише muž knigu piše

subjekt-sloveso-objekt моуж пише книгоу muž piše knigu

přívlastek shodný

podstatné jméno-přídavné jméno жена велика žena velika

přídavné jméno-podstatné jméno велика жена velika žena

určitý člen, přivl. zájm.

subjekt-člen-přívlastek жена та велика žena ta velika

člen-přívlastek-subjekt та велика жена ta velika žena

4.12.2 S‛glas subjekta s glagolom Shodně jako v moderních slovanských jazycích, přísudek v jakémkoliv slovesném tvaru zachovává rod a číslo subjektu (podmětu věty). Například: коупил іесм сі книгоу koupil jsem si knihu (já jsem muž) kupil jesm si knigu коупила іесм сі книгоу koupila jsem si knihu (já jsem žena) kupila jesm si knigu коупили іесме си книгоу koupili/y jsme si knihu (muži nebo ženy) kupili jesme si knigu коупила соут си книгоу koupila si knihu (stř. rod mn. č.) kupila sut si knigu V dnešní době se může v českém jazyce jevit jako problém rozlišování mužských a ženských koncovek L-participia a shoda univerzálního množného tvaru s mužským. V novoslověnštině tento problém není. Koncovky se řídí vzorem on, ona, ono. Množné tvary pro všechy rody jsou shodné (-и) a u duálu také (-е). 11 Podobně jako v jiných soudobých indoevropských jazycích se například v rámci celé věty už neuplatňuje Wackernagelův zákon. Jeho platnost je již jen doporučená pouze v rámci jednoho syntaktického celku věty (např. podmětu).

- 74 -

4.12.3 Syntakticka dekompozicia Novoslověnština se řídí moderními postupy teorie syntaktické analýzy. Každou větu proto musí být možné zleva doprava slovo po slově dekomponovat zásobníkovým automatem do podoby derivačního stromu. Platí zde pravidlo, že přestože je v novoslověnštině volný pořádek slov, tak slova, která tvoří jeden celek, nemohou být „promíchána“ se slovy z jiného celku, jak se to namnoze vyskytuje v historických textech (překlad Koránu, renesanční čeština, biblické citáty). Příklad: не знам, аще ли тамѡ в глубокем лесіе был іест той старій чловіек ne znam, ašte li tamo v glubokem lesie byl jest toj starij človiek nevím, jestli tam v hlubokém lese byl ten starý člověk Dekompozice do derivačního stromu:

souvětí

(az)

hlavní věta vedlejší větaspojka

podmět přísudek

zápor slovesone znam

ašte

podmětpřísudek

příslovce místo sloveso

tamo předložka subjekt

přívlastekvglubokem

lesieparticipium spona

byl jest

člen subjektpřívlastektojstarij

cloviek

li

Stejný derivační strom zapsaný pomocí závorek: ((ne znam) (ašte li) (((tamo)(v (glubokem lesie))(byl jest))(toj (starij človiek)))) Proto nelze pořádek slov promíchat například takto: ne znam, ašte li v glubokem tamo lesie toj starij byl človiek jest 4.12.4 Negacia Novoslověnština respektuje vícenásobný zápor, který se vyvinul ve všech moderních slovanských jazycích. Platí však upřesňující pravidlo, že jednotlivé větné celky stojící vedle sebe jsou nadřazeným celkem interpretovány jako logický součin. Pokud by se v rámci jednoho větného celku uvnitř věty vyskytlo více negací, platí v rámci tohoto celku zákon dvojí negace stejně jako v matematické logice. Příklad: никто ничего не видіеше nikdo nic neviděl ( )vidieszeniecztoniekto ∧∧ nikto ničego ne videše иміех не ничего, но ... měl jsem ne nic, ale ... niecztoniecztoniczego == imieh ne ničego, no …

- 75 -

4.13 Proste iz‛rečenie 4.13.1 Iz‛rečenie uviedomienia Oznamovací věta má volný pořádek slov a sloveso v oznamovacím tvaru. 4.13.2 Iz‛rečenie nakazania Rozkazovací věty jsou dvojího typu:

1. Standardní se slovesem v imperativu. Např. пишь книгоу! = Piš knihu! 2. Přací, které mají sloveso v oznamovacím tvaru (základním nebo kondicionálu)

a na začátku věty je částice да = kéž, ať. Např. да имайеш добре време! = Ať máš dobré počasí!

4.13.3 Iz‛rečenie pytania Tázací věty jsou dvojího typu:

1. Uvozené tázacím zájmenem, přídavným jménem, číslovkou nebo příslovcem. Např. кто іест той чловіек? = Kdo je ten člověk?

2. Oznamovací věta doplněná o částici ли stojící na začátku věty po částici nebo za slovesem. Např. имате ли книгоу? = Máte knihu?

4.14 Rozvite iz‛rečie 4.14.1 S‛jednieni iz‛rečia Věty v souřadném souvětí se oddělují čárkou a jsou od sebe odděleny následujícími spojkami nebo časticemi. Věty ve slučovacím poměru je také možné psát bez spojky jen oddělené čárkou.

slučovací и a, i ни ... ни ani ... ani odporovací а, но ale vylučovací или nebo и или a nebo důvodové ибо neboť důsledkové оубо protože

Příklady vět: Біех дома, но ты тамѡ іеси не был. Byl jsem doma, ale ty jsi tam nebyl. Bieh doma, no ty tamo jesi ne byl.

- 76 -

4.14.2 Nes‛jednieni iz‛rečia Podřadná souvětí se píší s hlavní větou na začátku a vedlejší větou v indikativu nebo kondicionálu, která je vždy nějak uvozena, za touto hlavní větou. V souvětích tvořených jen jednou hlavní a jednou vedlejší větou je také možné postavit řádně uvozenou vedlejší větu jako první a následující hlavní větu oddělit jen čárkou. Druhy vedlejších vět a způsoby jejich uvození jsou uvedeny v tabulce:

vztažné (odkazující se na nějaký pojem z hlavní věty)

иже univerzální vztažné zájmeno např. кто же jakékoliv tázací zájmeno, tázací číslovka

nebo tázací příslovce s částicí же účelové (doplňující předmět hlavní věty)

да aby іакоже že, protože, neboť же že (nepřímá řeč popsaná vedlejší větou) podmínečné ако [... ли] jestliže, když (logická podmínka) аще [... ли] jestliže, až, až by, když (časově)

V souvětích lze použít v hlavní větě ukazovací příslovce. Například такѡ (tak), případně ještě v druhé hlavní větě příslovce инакѡ (jinak). Příklady vět: Отче наш, иже іеси на небесех. Otče náš, jenž jsi na nebesích. Otče naš, iže jesi na nebeseh. Хочоу, да имате доброу цестоу. Chci, ať máte dobrou cestu. Hoču, da imate dobru cestu. Говорише, же был іест дома. Říkal, že byl doma. Govoriše, že byl jest doma. Ако ли боуде зима, боудоу ити аутом. Jestli bude zima, pojedu autem. Ako li bude zima, budu iti autom. Аще боудете богати, достанете то ауто. Až budete bohatí, dostanete to auto. Ašte budete bogati, dostanete to auto. Такѡ то діелай, да быхом то видіели. Tak to dělej, abysme to viděli. Tako to dielaj, da byhom to vidieli.

5 Texty po novoslovienskem jazyku

5.1 Otče naš Pro srovnání zde předkládám i kanonizované znění Otčenáše v současném církevněslovanském jazyce ruské redakce: církevně slovansky v ruské redakci (starý pravopis s diakritikou, ligaturami a zkratkami)

novoslověnsky cyrilicí novoslověnsky latinkou Отче наш, иже іеси на небесех, да свети се име твоіе, да приде цесарствіе твоіе, да боуде воліа твоіа іакѡ на небесі, и на земліі. Хлеб наш насоущій дай нам днес, и ѡтъставій нам длоуги наше, іакѡ и мы ѡтъставліаме длоужникѡм нашим. И не въведи нас в напаст, но изъбавій нас ѡт лоукавегѡ (неприіазни). Іакѡ твоіе іест цесарствіе и сила и слава в віеки. Амин.

Otče naš, iže jesi na nebesech, da sveti se ime tvoje, da pride cesarstvie tvoje, da bude volia tvoja jako na nebesi, i na zemlii. Hleb naš nasuštij daj nam dnes, i ot‛stavij nam dlugi naše, jako i my otstavliame dlužnikom našim. I ne v‛vedi nas v napast, no iz‛bavij nas ot lukavego (neprijazni). Jako tvoje jest cesarstvie i sila i slava v vieki. Amin.

- 78 -

5.2 O pismenech Toto je výtah ze spisu připisovaného Naumovi z Preslavi řečeného Chrabr, žáku Konstantina a Metoděje. Naum, který žil v 2. polovině 9. století a přežil likvidaci slovanského písemnictví na Moravě, byl velký zastánce slovanské literatury a podporoval hlaholici. (Jeho spolužák, Kliment z Ochridu je pravděpodobně vynálezcem nebo standardizátorem cyrilice.)

выбране іест из трактата монаха Храбра О писменех Прежде оубо Словіени не имахоу книгъ, но чъртами и ріезами читахоу и гатахоу, погани соущіе. Римскими и гречскими писмены писахоу словіенскоу реч без оустроіеніа. Но іакѡ може быти добрѡ писане гречскими писмены слово Бог или Живот или Широта или Іазык? И такѡ біехоу многа лета. Потом чловіекаліоубец Бог помиловаше род словіенскій и послаше іемоу сватего Константина Філософа, иже им сътворил іест писменъ три десіате осм по чиноу писмен гречских. Си же соут словіенски писмена. Константін Філософ іест нам писмена сътворил и книгы преложил. И Меѳодій, братр іегѡ. Соут іеще живи, иже соут видіели йих в времена Михаила цесара гречскегѡ и Растица кніаза моравскегѡ. Vybrane jest iz traktata monaha Hrabra O pismeneh Prežde ubo Slovieni ne imahu knig, no črtami i riezami čitahu i gatahu, pogani suštie. Rimskimi i grečskimi pismeny pisahu sloviensku reč bez ustrojenia. No jako može byti dobro pisane grečskimi pismeny slovo Bog ili Život ili Širota ili Jazyk? I tako biehu mnoga leta. Potom človiekaliubec Bog pomilovaše rod slovienskij i poslaše jemu svatego Konstantina Filosofa, iže im s‛tvoril jest pismen tri desiate osm po činu pismen grečskih. Si že sut slovienski pismena. Konstantin Filosof jest nam pismena s‛tvoril i knigy preložil. I Methodij, bratr jego. Sut ješte živi, iže sut vidieli jih v vremena Mihaila cesara grečskego i Rastica kniaza moravskego.

- 79 -

5.3 Pismo Rastislava cesaru Michailu (vybrane i okratiene jest iz žitia svatego Konstantina Filosofa)

Растислав моравскій кніаз послаше к цесароу Михаилоу глаголіе: Ліоудіем нашим поганства се ѡтъвргашим и по христіански се закона държоущим оучитіела не имаме такего, иже бы нам в свой іазык исторіоу віеры христіанскей сказал. Такѡ пошлі нам владыко епископа и оучутіела такего, бо ѡт вас на вси страны добрій закон изъходи. Цесар себраше събор и призваше Константіна Філософа, рекаше іемоу: «Філософе, нам потреба іест тамѡ тебіе ити.» Ѡтъвіетише іемоу Філософ: «С радостій идоу тамѡ, ако имайоут боуквы в іазык свой.» Ѡтъвіетише іемоу цесар: «не имайоут, но аще ли ты хочеш, може то тебіе Бог дати.» Идеше потом Філософ на молитвоу, съставил іест писмена и начаше писати: «Изъкони біе Слово, и Слово біе оу Бога, и Бог біе то Слово ...» Rastislav moravskij kniaz poslaše k cesaru Mihailu glagolie: Liudiem našim poganstva se ot‛vrgašim i po hristianski se zakona d‛ržuštim učitiela ne imame takego, iže by nam v svoj jazyk istoriu viery hristianskej skazal. Tako pošli nam vladyko episkopa i učitiela takego, bo ot vas na vsi strany dobrij zakon izhodi. Cesar sebraše s‛bor i prizvaše Konstantina Filosofa, rekaše jemu: „Filosofe, nam potreba jest tamo tebie iti.“ Ot‛vietiše jemu Filosof: „S radostij idu tamo, ako imajut bukvy v jazyk svoj.“ Ot‛vietiše jemu cesar: „Ne imajut, no ašte li ty hočeš, može to tebie Bog dati.“ Ideše potom Filosof na molitvu, s‛stavil jest pismena i načaše pisati: „Iz‛koni bie Slovo, i Slovo bie u Boga, i Bog bie to Slovo ...“

- 80 -

5.4 Slovieni na svietie (Inspirovane jest staroslovienski pisanimi stranicami na adresie Wikipedie http://cu.wikipedia.org/)

МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв. Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі. На еуропскем северіе и заходіе не жиіоут. Въкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей. Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби свойоу държавоу не имайоут и падаіоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа іест найболша дършава на свіетіе. Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари. Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и Лоужицски Сърби. Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни.

MODERNI SLOVIENSKI NARODY Slovieni sut jedna iz najsilniejših vietviej indoevropskih narodov. Slovieni siedut v južnoj, srednoj i vyhodnoj oblasti Europy i v Azii. Na europskem severie i zahodie ne žijut. V‛kupie na Zemlii žije tri sta milionov slovienskih liudej. Vsi Slovieni imajut svoje d‛ržavy, toliko sami Lužicski S‛rbi svoju d‛ržavu ne imajut i padajut pod Germaniu. Russka d‛ržava Rossia jest najbolša d‛ržava na svietie. Južni slovienski narodi sut Ilyrski Slovieni, H‛rvati, Ilyrski S‛rbi, Bosniaki, Černogorci, Slavomakedonci i Bulgari. Zahodni slovienski narodi sut Čehi, Karpatski Slovieni, Polaki i Lužicski S‛rbi. Vyhodni slovienski narodi sut Rusi, Ukrainci, Bielorusi i Rusyni.

- 81 -

5.5 Slovieni na svietie - v grečskoj abecedie

ΜΟΔΕΡΝΗ ΣΛΟΒΙΕΝΣΚΗ ΝΑΡΟΔY

Σλοβιενη σουτ ιεδνα ηζ ναϊσηξνιεϊσχηχ βιετωιεϊ ηνδοευροπσκηχ ναροδοβ.

Σλοβιενη σιεδουτ β ιουζχνοϊ, σρεδνοϊ η βυχοδνοϊ οβλαστι Ευροπυ η β Αζιι. Να ευροπσκεμ σεβεριε η ζαχοδιε νε ζχηϊουτ.

Βκουπιε να Ζεμλιι ζχηϊε τρη στα μηλιονωβ σλοβιενσκηχ λιουδεϊ.

Βση Σλοβιενη ημαϊουτ σβοϊε δρζχαβυ, τοληκω σαμη Λουζχητσκη Σρμπη σβοιου δρζχαβου νε ημαϊουτ η παδαϊουτ ποδ Γερμανιου. Ρουσσκα δρζχαβα Ρωσσια ιεστ ναϊμπολσχα δρζχαβα να σβιετιε.

Ιουζχνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ηλυρσκη Σλοβιενη, Χρβατη, Ηλυρσκη Σρμπη, Μποσνιακη, Τζερνογορτση, Σλαβομακεδοντση η Βουλγαρη.

Ζαχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Τζεχη, Καρπατσκη Σλοβιενη, Πολακη η Λουζχητσκη Σρμπη.

Βυχοδνη σλοβιενσκη ναροδυ σουτ Ρουση, Ουκραιντση, Μπιελορουση η Ρουσυνη.

МОДЕРНИ СЛОВІЕНСКИ НАРОДЫ

Словіени соут іедна из найсилніейших віетвіей индоеуропских народѡв.

Словіени сіедоут в іоужной, средной и выходной области Еуропы и в Азіі. На еуропскем северіе и заходіе не жийоут.

Вкоупіе на Земліі жийе три ста миліонѡв словіенских ліоудей.

Вси Словіени имайоут свойе държавы, толикѡ сами Лоужицски Сърби своіоу държавоу не имайоут и падайоут под Германіоу. Роусска държава Рѡссіа іест найболша дршава на свіетіе.

Іоужни словіенски народи соут Илурски Словіени, Хървати, Илурски Сърби, Босніаки, Черногорци, Славомакедонци и Боулгари.

Заходни словіенски народи соут Чехи, Карпатски Словіени, Полаки и Лоужицски Сърби.

Выходни словіенски народи соут Роуси, Оукраінци, Біелороуси и Роусыни.

- 82 -

5.6 Kyjevski listy Čast oracii iz glagolskego misala, iže davno napisan jest na Velike Moravie i segda leži v Museu Ukrajinskej Akademii Nauk. (Ramovanij text jest po staroslovienski.)

Cěsar’stvě našem’, Gospodi, milost’jo tvoejo priz’ri, i ne ot‘daz’ našego tuzim‘ i ne obrati nas‘ v‘ plěn‘ narodom‘ pogan’skym‘. Christa radi, Gospodi, našego iže cěsarit‘ s‘ Otьcem’ i s‘ Svěntym’.

Цесарствіе наше Господі милостій твой призри, и не ѡтъдай нашего тоузим и не обратій нас в пліен народѡм поганским. Христа ради, Господа нашего, иже цесари с Отцом и с Сватім ... Cesarstvie naše Gospodi milostij tvoj prizri, i ne ot‛daj našego tuzim i ne obratij nas v plien narodom poganskim. Hrista radi, Gospoda našego, iže cesari s Otcom i s Svatim ...

- 83 -

5.7 Molitva svatego Efrema Svatij Efrem Syrskij umiraše 373 leta. Ta molitva byzantskego rita dodnes na Veliku Pashu rečena jest. Ramovanij text je iz‛prva po grečski i potom po staroslovienski.

Κύριε καὶ Δέσποτα τῆς ζωῆς μου, πνεῦμα ἀργίας, περιεργίας, φιλαρχίας, καὶ

ἀργολογίας μή μοι δῷς. Πνεῦμα δὲ σωφροσύνης, ταπεινοφροσύνης,

ὑπομονῆς, καὶ ἀγάπης χάρισαί μοι τῷ σῷ δούλῳ.

Ναί, Κύριε Βασιλεῦ, δώρησαι μοι τοῦ ὁρᾶν τὰ ἐμὰ πταίσματα,

καὶ μὴ κατακρίνειν τὸν ἀδελφόν μου, ὅτι εὐλογητὸς εἶ, εἰς τοὺς αἰῶνας

τῶν αἰώνων. Ἀμήν

������������������ �����������

�����������������������������������

�������� ����������������

������� !������������������

�"�������

���� �����#����������������

$#���������%���������&������!����

��'�����!(������

�����������������������������

)�������� ��"������

���!�����

*���&

Господі и Владыко живота моіегѡ, доуха оуныніа, небреженіа, сребраліуобіа и празднѡсловіа ѡтъжени ѡт мне.

Доуха ціеломоудріа, съмиреніа, търпіеніа и ліоубві дароуй мі, рабоу твемоу. Ей Господі Цесаре, дай мі зріети мойа съгрешеніа, же не ѡсоуждайоу брата моіегѡ,

іакѡ благословен іеси в віекы. Амин

Gospodi i Vladyko života mojego,

duha unynia, nebreženia, srebraljubia i prazdnoslovia ot‛ženi ot mne.

Duha cielomudria, smirenia, t‛rpienia i ljubvy daruj mi, rabu tvemu.

Ej Gospodi Cesare, daj mi zrieti moja s‛grešenia, že ne osuždaju brata mojego, jako blagosloven jesi v vieky.

Amin

- 84 -

5.8 Proslovia i citaty Tu sut citati i proslovia do novoslovienskego jazyka iz starih knig preloženi. Свіетилник тіелоу іест око. Аще ли око іест просте, все тіело просте іест. Аще ли око твоіе лоукаве іест, все тіело твоіе темне іест. Svietilnik tielu jest oko. Ašte li oko jest proste, vse tielo proste jest. Ašte li oko tvoje lukave jest, vse tielo tvoje temne jest.

Savvina kniga, Mat. 6-22, iz 11. st. (svietilnik = svítilna, ukazatel; lukavij = zlý, špatný; vsij = celý, úplný, každý) Scire tuum nihil est, nisi te scire hoc sciat alter

Ничто іест твоіе віедіеніе, ако ли то дроуги не знайоут. Ničto jest tvoje viedienie, ako li to drugi ne znajut. Tvoje vědění je na nic, pokud to neznají druzí.

Aulus Persius Flaccus, Sat. I-27

6 Appendix – Vybrani tablicy v legkoj latinskoj orthografii

- 86 -

6.1 Suštestveni imena 6.1.1 Mužskij rod, tv‛rdij vzor: bog, boga, bogi; hleb, hleba, hlebi j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nom.) bog hleb bog-i hleb-y bog-a hleb-a 2.p. (gen.) bog-a hleb-a bog-ov hleb-ov bog-u hleb-u 3.p. (dat.) bog-u hleb-u bog-om hleb-om bog-oma hleb-oma 4.p. (akuz.) bog-a hleb bog-y hleb-y bog-a hleb-a 5.p. (vok.) bož-e hleb-e bog-i hleb-y bog-a hleb-a 6.p. (lok.) bog-ie hleb-ie bog-eh hleb-eh bog-u hleb-u 7.p. (instr.) bog-om hleb-om bog-y hleb-y bog-oma hleb-oma Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě podle životnosti. 6.1.2 Mužskij rod, megkij vzor: muž, muža, muži; kraj, kraja, kraji j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nom.) muž kraj muž-i kraj-i muž-a kraj-a 2.p. (gen.) muž-a kraj-a muž-ov kraj-ov muž-u kraj-u 3.p. (dat.) muž-u kraj-u muž-am kraj-am muž-ama kraj-ama 4.p. (akuz.) muž-a kraj muž-e kraj-e muž-a kraj-a 5.p. (vok.) muž-i kraj-i muž-i kraj-i muž-a kraj-a 6.p. (lok.) muž-i kraj-i muž-ah kraj-ah muž-u kraj-u 7.p. (instr.) muž-em kraj-em muž-i kraj-i muž-ama kraj-ama Jde vlastně o jediný vzor, který má dvě formy akuzativu j.č. podle životnosti.

- 87 -

6.1.3 Ženskij rod, tv‛rdij vzor: žena, ženy j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) žen-a žen-y žen-ie 2.p. (genitiv) žen-y žen-‛ žen-u 3.p. (dativ) žen-ie žen-am žen-ama 4.p. (akuzativ) žen-u žen-y žen-ie 5.p. (vokativ) žen-o žen-y žen-ie 6.p. (lokal) žen-ie žen-ah žen-u 7.p. (instrumental) žen-oj žen-ami žen-ama 6.1.4 Ženskij rod, megkij vzor: duša, duši j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) duš-a duš-i duš-e 2.p. (genitiv) duš-i duš-ej duš-u 3.p. (dativ) duš-i duš-am duš-ama 4.p. (akuzativ) duš-u duš-i duš-e 5.p. (vokativ) duš-e duš-i duš-e 6.p. (lokal) duš-i duš-ah duš-u 7.p. (instrumental) duš-ej duš-ami duš-ama 6.1.5 Ženskij rod, megkij vzor: buria, burii (po vzoru duša) j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) bur-i-a bur-i-i bur-i-e 2.p. (genitiv) bur-i-i bur-i-ej bur-i-u 3.p. (dativ) bur-i-i bur-i-am bur-i-ama 4.p. (akuzativ) bur-i-u bur-i-i bur-i-e 5.p. (vokativ) bur-i-e bur-i-i bur-i-e 6.p. (lokal) bur-i-i bur-i-ah bur-i-u 7.p. (instrumental) bur-i-ej bur-i-ami bur-i-ama Vzory duša a buria jsou vlastně jediný vzor ve dvou variantách jotace. 6.1.6 Ženskij rod, oprostenij megkij vzor: kost, kosti j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) kost kost-i kost-i 2.p. (genitiv) kost-i kost-ij kost-ij 3.p. (dativ) kost-i kost-im kost-ima 4.p. (akuzativ) kost kost-i kost-i 5.p. (vokativ) kost-i kost-i kost-i 6.p. (lokal) kost-i kost-ih kost-ij 7.p. (instrumental) kost-ij kost-imi kost-ima

- 88 -

6.1.7 Strednij rod, tv‛rdij vzor: slovo, slova j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) slov-o slov-a slov-ie 2.p. (genitiv) slov-a slov-‛ slov-u 3.p. (dativ) slov-u slov-om slov-oma 4.p. (akuzativ) slov-o slov-a slov-ie 5.p. (vokativ) slov-o slov-a slov-ie 6.p. (lokal) slov-ie slov-eh slov-u 7.p. (instrumental) slov-om slov-y slov-oma 6.1.8 Strednij rod, dualnij tv‛rdij vzor: oko, oka j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) ok-o ok-a oč-i 2.p. (genitiv) ok-a ok-‛ oč-ij 3.p. (dativ) ok-u ok-om oč-ima 4.p. (akuzativ) ok-o ok-a oč-i 5.p. (vokativ) ok-o ok-a oč-i 6.p. (lokal) ok-ie ok-eh oč-ij 7.p. (instrumental) ok-om ok-y oč-ima Tento vzor se od vzoru slovo liší jen v duálu, který je shodný se vzorem kost. Podle vzoru oko, oka, oči se také skloňuje uho, uha, uši. 6.1.9 Strednij rod, megkij vzor: pole, pola j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) pol-e pol-a pol-i 2.p. (genitiv) pol-a pol-ej pol-u 3.p. (dativ) pol-u pol-em pol-ema 4.p. (akuzativ) pol-e pol-a pol-i 5.p. (vokativ) pol-e pol-a pol-i 6.p. (lokal) pol-i pol-eh pol-u 7.p. (instrumental) pol-em pol-emi pol-ema 6.1.10 Strednij rod, megkij vzor: cesarstvie, cesarstvia (po vzoru pole) j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) cesarstv-i-e cesarstv-i-a cesarstv-i-i 2.p. (genitiv) cesarstv-i-a cesarstv-i-ej cesarstv-i-u 3.p. (dativ) cesarstv-i-u cesarstv-i-em cesarstv-i-ema 4.p. (akuzativ) cesarstv-i-e cesarstv-i-a cesarstv-i-i 5.p. (vokativ) cesarstv-i-e cesarstv-i-a cesarstv-i-i 6.p. (lokal) cesarstv-i-i cesarstv-i-eh cesarstv-i-u 7.p. (instrumental) cesarstv-i-em cesarstv-i-emi cesarstv-i-ema

- 89 -

6.1.11 Neredovnij strednij tv‛rdij vzor: ime, imene; kamen, kamene j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) ime imen-a imen-ie 2.p. (genitiv) ime-n-e imen-‛ imen-ou 3.p. (dativ) ime-n-i imen-om imen-oma 4.p. (akuzativ) ime imen-a imen-ie 5.p. (vokativ) ime imen-a imen-ie 6.p. (lokal) ime-n-i imen-eh imen-ou 7.p. (instrumental) ime-n-em imen-y imen-oma Takto se ještě skloňuje také den mužského rodu. 6.1.12 Neredovnij megkij ženskij vzor: mati, matere j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) mati mate-r-i mate-r-e 2.p. (genitiv) mate-r-e mate-r-ej mate-r-u 3.p. (dativ) mate-r-i mate-r-am mate-r-ama 4.p. (akuzativ) mate-r mate-r-i mate-r-e 5.p. (vokativ) mati mate-r-i mate-r-e 6.p. (lokal) mate-r-i mate-r-ah mate-r-u 7.p. (instrumental) mate-r-ej mate-r-ami mate-r-ama Podle vzoru mati se skloňuje také doci (dcera). 6.1.13 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: nebo, nebese j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) nebo nebe-s-a nebe-s-ie 2.p. (genitiv) nebe-s-e nebe-s-‛ nebe-s-u 3.p. (dativ) nebe-s-i nebe-s-om nebe-s-oma 4.p. (akuzativ) nebo nebe-s-a nebe-s-ie 5.p. (vokativ) nebo nebe-s-a nebe-s-ie 6.p. (lokal) nebe-s-i nebe-s-eh nebe-s-u 7.p. (instrumental) nebe-s-em nebe-s-y nebe-s-oma Podle vzoru nebo se skloňuje i tielo a čudo. 6.1.14 Neredovnij tv‛rdij strednij vzor: dietia, dietiate j.č. (singulár) mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie 2.p. (genitiv) dietia-t-e dietia-t-‛ dietia-t-u 3.p. (dativ) dietia-t-i dietia-t-om dietia-t-oma 4.p. (akuzativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie 5.p. (vokativ) dietia dietia-t-a dietia-t-ie 6.p. (lokal) dietia-t-i dietia-t-eh dietia-t-u 7.p. (instrumental) dietia-t-em dieta-t-y dietia-t-oma Podle vzoru dietia se skloňují např. telia, kozlia, žrebia, oslia a další mláďata.

- 90 -

6.2 Miestoimena 6.2.1 Lični i reflexivni miestoimena Zvratné zájmeno zastupuje pojem totožný se subjektem věty. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) az ty není 2.p. (genitiv) mne tebe sebe 3.p. (dativ) mnie, mi tebie, ti sebie, si 4.p. (akuzativ) mne, me tebe, te sebe, se 5.p. (vokativ) az ty není 6.p. (lokal) mnie tebie sebie 7.p. (instrumental) mnoj teboj seboj mn.č. (plurál) dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) my vy my vy 2.p. (genitiv) nas vas naj vaj 3.p. (dativ) nam vam nama vama 4.p. (akuzativ) nas, ny vas ny vy 5.p. (vokativ) my vy my vy 6.p. (lokal) nas vas naj vaj 7.p. (instrumental) nami vami nama vama

- 91 -

6.2.2 Lične miestoime on, ona, ono j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) on ona ono 2.p. (genitiv) jego, niego jej, niej jego, niego 3.p. (dativ) jemu, niemu jej, niej jemu, niemu 4.p. (akuzativ) go, jego ju je 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) niem niej niem 7.p. (instrumental) nim noj nim mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) oni 2.p. (genitiv) jih, nih 3.p. (dativ) jim, nim 4.p. (akuzativ) je 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) nih 7.p. (instrumental) nimi dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) one 2.p. (genitiv) ju 3.p. (dativ) jima, nima 4.p. (akuzativ) je 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) ju 7.p. (instrumental) nima Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody. Je-li zájmeno v roli podstatného jména s předložkou, přidává se na začátek hláska n (např. k niemu, o nih). Tvar bez hlásky n je pro situace, kde je zájmeno jen v pomocné roli vedle jiného podstatného jména (např. jako přívlastek: o jego knigie, na jih slovo). Zájmeno on, ona, ono může mít ještě variantu ovij, ova, ovo pro určení osoby méně určité, vzdálenější.

- 92 -

6.2.3 Flexivni završenia prilagatielnih imen V novoslověnštině je jen jeden druh přídavných jmen, který se skloňuje podle vzoru. on, ona, ono : j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) -ij -j -a -ja -e -je 2.p. (genitiv) -ego -jego -ej -jej -ego -jego 3.p. (dativ) -emu -jemu -ej -jej -emu -jemu 4.p. (akuzativ) -ego -jego -u -ju -e -je 5.p. (vokativ) -ij -j -a -ja -e -je 6.p. (lokal) -em -jem -ej -jej -em -jem 7.p. (instrumental) -im -jim -oj -j -im -jim mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) -i -ji 2.p. (genitiv) -ih -jih 3.p. (dativ) -im -jim 4.p. (akuzativ) -e -je 5.p. (vokativ) -i -ji 6.p. (lokal) -ih -jih 7.p. (instrumental) -imi -jimi dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) -e -je 2.p. (genitiv) -u -ju 3.p. (dativ) -ima -jima 4.p. (akuzativ) -e -je 5.p. (vokativ) -e -je 6.p. (lokal) -u -ju 7.p. (instrumental) -ima -jima Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody. Končí-li kmen na souhlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v levém sloupci. Končí-li kmen na samohlásku, platí při použití tohoto vzoru koncovka v pravém sloupci. Proto např. naš-a, ale tvo-ja. Zájmeno on, ona, ono (jako měkký vzor) a zájmeno toj, ta, to (jako tvrdý vzor) se používají jako vzory pro skloňování.

- 93 -

6.2.4 Pokazyvatielne miestoime toj, ta, to; tutoj, tuta, tuto, ot‛redienij člen Skloňují se podle vlastního vzoru, který je podobný vzoru on, ona, ono. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) t-oj t-a t-o 2.p. (genitiv) t-ogo t-ej t-ogo 3.p. (dativ) t-omu t-ej t-omu 4.p. (akuzativ) t-ogo t-u t-o 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) t-om t-ej t-om 7.p. (instrumental) t-im t-oj t-im mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) t-i 2.p. (genitiv) t-ieh 3.p. (dativ) t-iem 4.p. (akuzativ) t-i 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) t-ieh 7.p. (instrumental) t-iemi dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) t-e 2.p. (genitiv) t-u 3.p. (dativ) t-iema 4.p. (akuzativ) t-e 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) t-u 7.p. (instrumental) t-iema Množné číslo a duál jsou shodné pro všechny rody. Zájmeno toj, ta, to slouží také k označení určitého členu. Varianta tutoj, tuta, tuto se používá pro případ označení subjektu na shodném místě (tu), jako je nositel děje.

- 94 -

6.2.5 Pokazyvatielne miestoime sij, sa, se Zájmena sij, sa, se (tento, tenhle, tato, tahle, toto, tohle) se skloňují podle měkkého vzoru on, ona, ono, jako: j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) s-ij s-a s-e 2.p. (genitiv) s-ego s-ej s-ego 3.p. (dativ) s-emu s-ej s-emu 4.p. (akuzativ) s-ego s-u s-e 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) s-em s-ej s-em 7.p. (instrumental) s-im s-oj s-im Poznámka: Příslovce segodnie (doslova: tohoto dne) je významově totožné s příslovcem dnes, což je obojí zkratka z původního dne sego. 6.2.6 Prisvojitielni miestomena moj, tvoj, svoj, naš, vaš Zájmena moj, tvoj, svoj, naš, vaš se skloňují podle vzoru on, ona, ono, jako například: j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) moj naš moja naša moje naše 2.p. (genitiv) mojego našego mojej našej mojego našego 3.p. (dativ) mojemu našemu mojej našej mojemu našemu 4.p. (akuzativ) mojego našego moju našu moje naše 5.p. (vokativ) moj naš moja naša moje naše 6.p. (lokal) mojem našem mojej našej mojem našem 7.p. (instrumental) mojim našim moj našoj mojim našim

- 95 -

6.2.7 Prisvojitielni miestomena jego, jej, jego Tato zájmena jsou nesklonná – mají ve všech pádech stejný tvar jako genitiv zájmen on, ona, ono: jego, jej, jego, jih, jou. 6.2.8 Pytatielni miestoimena koj, koja, koje, jakij, jaka, jake i kto, što Zájmena koj, koia, koie (který, která, které = dotaz na identifikaci) se skloňují podle vzoru on, ona, ono. Zájmena jakij, jaka, jake (jaký, jaká, jaké = dotaz na vlastnost) se také skloňují podle vzoru on, ona, ono. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) koj jakij koja jaka koje jake 2.p. (genitiv) kojego jakego kojej jakej kojego jakego 3.p. (dativ) kojemu jakemu kojej jakej kojemu jakemu 4.p. (akuzativ) kojego jakego koju jaku koje jake 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) kojem jakem kojej jakej kojem jakem 7.p. (instrumental) kojim jakim koj jakoj kojim jakim Zájmena kto (kdo) a što (co) nemají plurál a duál (tam je zastupuje zájmeno koji, koji, koja) a skloňují se v singuláru kto podle vzoru toj a što podle vzoru on takto: j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) kto što 2.p. (genitiv) k-ogo č-ego 3.p. (dativ) k-omu č-emu 4.p. (akuzativ) k-ogo čto 5.p. (vokativ) není není 6.p. (lokal) k-om č-em 7.p. (instrumental) k-im č-im

- 96 -

6.2.9 Otnosni miestoimena, miestoime iže Vztažná zájmena, která začínají vedlejší věty, se tvoří z libovolných tázacích zájmen přidáním koncovky –že. Například koj → kojže. Pro novoslověnštinu je ale typické vztažné zájmeno vzniklé ze zájmen on, ona, ono ve spojení s koncovkou –že, které je v mn.č. a duálu stejné pro všechny rody. j.č. (singulár) 1.p. (nominativ) iže iže iže 2.p. (genitiv) jego-že, niego-že jej-že, niej-že jego-že, niego-že 3.p. (dativ) jemu-že, niemu-že jej-že, niej-že jemu-že, niemu-že 4.p. (akuzativ) jego-že ju-že je-že 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) nem-že nej-že nem-že 7.p. (instrumental) nim-že noj-že nim-že mn.č. (plurál) 1.p. (nominativ) iže 2.p. (genitiv) jih-že, nih-že 3.p. (dativ) jim-že, nim-že 4.p. (akuzativ) je-že 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) nih-že 7.p. (instrumental) nimi-že dv.č. (duál) 1.p. (nominativ) iže 2.p. (genitiv) ju-že 3.p. (dativ) jima-že, nima-že 4.p. (akuzativ) je-že 5.p. (vokativ) není 6.p. (lokal) ju-že 7.p. (instrumental) nima-že

- 97 -

6.2.10 Završenia prilagatielnih imen Přídavná jména (což jsou také participia sloves) mají dva druhy koncovek. První je trojice –ij, -a, -e a druhá je trojice -, -a, -o. Oba druhy se skloňují stejně podle vzoru on, ona, ono při dodržení pravidla, že u mužského rodu se podle životnosti rovná 1.p.j.č. nebo 2.p.j.č. a 5.p.j.č. a u středního rodu 1.p.j.č. se vždy rovná 4. a 5. p.j.č. Příklad (jednotné číslo) 1.p. (nominativ) dobr-ij dobr-a dobr-e 2.p. (genitiv) dobr-ego dobr-ej dobr-ego 3.p. (dativ) dobr-emu dobr-ej dobr-emu 4.p. (akuzativ) dobr-ij, -ego dobr-u dobr-e 5.p. (vokativ) dobr-ij dobr-a dobr-e 6.p. (lokal) dobr-em dobr-ej dobr-em 7.p. (instrumental) dobr-im dobr-oj dobr-im 1.p. (nominativ) petrov- petrov-a petrov-o 2.p. (genitiv) petrov-ego petrov-ej petrov-ego 3.p. (dativ) petrov-emu petrov-ej petrov-emu 4.p. (akuzativ) petrov- , -ego petrov-u petrov-o 5.p. (vokativ) petrov- petrov-a petrov-o 6.p. (lokal) petrov-em petrov-ej petrov-em 7.p. (instrumental) petrov-im petrov-oj petrov-іm

- 98 -

6.3 Čisla 6.3.1 Osnovni čisla

1 jedin, jedna, jedno 11 iedinnadesiat 21 dvadesiat iedin 2 dva, dvie, dvie 12 dvanadesiat 22 dvadesiat dva 3 tri 13 trinadesiat 23 dvadesiat tri 4 četyri 14 četyrinadesiat 24 dvadesiat četyri 5 piat 15 piat‛nadesiat 25 dvadesiat piat 6 šest 16 šest‛nadesiat 26 dvadesiat šest 7 sedm 17 sedm‛nadesiat 27 dvadesiat sedm 8 osm 18 osm‛nadesiat 28 dvadesiat osm 9 deviat 19 deviat‛nadesiat 29 dvadesiat deviat

10 desiat 20 dvadesiat 0 nula

10 desiat 110 sto desiat 2000 dvie tysaštie 20 dvadesiat 200 dvie stie 3000 tri tysašty 30 tridesiat 300 tri sta 4000 četyri tysašty 40 četyridesiat 400 četyri sta 5000 piat tysašt‛ 50 piat‛desiat 500 piat sot 104 t’ma (klasicky) 60 šest‛desiat 600 šest sot 105 legeon (klasicky) 70 sedm‛desiat 700 sedm sot 106 leodr (klasicky) 80 osm‛desiat 800 osm sot 106 milion 90 deviat‛desiat 900 deviat sot 109 bilion

100 sto 1000 tysašta 1012 trilion jedin se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v jednotném čísle, např. jedin hleb dva se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v duálu, např. dva hleba tri, četyri se skloňuje jako ukazovací zájmeno toj, ta, to v množném čísle, např. tri hleby, četyri hleby piat až desiat se skloňuje jako podstatné jméno podle vzoru kost. Další číslovky se také skloňují jako podstatná jména (sto → slovo, tysaša → žena, milion → hleb). Počítaný subjekt je u nich v 2.p.mn.č. v neshodném přívlastku. např. piat hlebov, osm hlebov, sto hlebov, tysašta hlebov, ...

- 99 -

6.3.2 Serijni čisla Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména podle vzoru on, ona, ono.

1 prvij 11 iedinnadesiatij 21 dvadesiat prvij 2 vtorij 12 dvanadesiatij 22 dvadesiat vtorij 3 tretij 13 trinadesiatij 23 dvadesiat tretij 4 četvertij 14 četyrinadesiatij 24 dvadesiatčetvertij 5 piatij 15 piat‛nadesiatij 25 dvadesiat piatij 6 šestij 16 šest‛nadesiatij 26 dvadesiat šestij 7 sedmij 17 sedm‛nadesiatij 27 dvadesiat sedmij 8 osmij 18 osm‛nadesiatij 28 dvadesiat osmij 9 deviatij 19 deviat‛nadesiatij 29 dvadesiat deviatij

10 desiatij 20 dvadesiatij 0 nultij

10 desiatij 110 sto desiatij 2000 dvie tysaštnij 20 dvadesiatij 200 dvie sotnij 3000 tri tysaštnij 30 tridesiatij 300 tri sotnij 4000 četyri tysaštnij 40 četyridesiatij 400 četyri sotnij 5000 piat tysaštnij 50 piat‛desiatij 500 piat sotnij 104 60 šest‛desiatij 600 šest sotnij 105 70 sedm‛desiatij 700 sedm sotnij 106 80 osm‛desiatij 800 osm sotnij 106 miliontij 90 deviat‛desiatij 900 deviat sotnij 109 biliontij

100 sotnij 1000 tysaštnij 1012 triliontij 6.3.3 Umnožitielni čisla Násobné číslovky se tvoří přidáním koncovky –krat a chová se jako příslovce. Například dvakrat, osm‛krat, .... 6.3.4 Frakcie Kromě slova polovina se zlomky tvoří z řadových číslovek koncovkou –ina a skloňují se podle vzoru žena. Vyjadřované množství je v 2.p. jako přívlastek neshodný. Například tretina, osmina, sotnina, ...

6.3.5 Pokazyvatielni čisla toliko tolik 6.3.6 Pytatielni čisla koliko kolik, kolikij kolikátý

- 100 -

6.4 Glagoly Pro většinu indoevropských jazyků a proto i pro slovanské jazyky je typické, že mají složitý slovesný systém. Novoslověnština není výjimkou, ale na rozdíl od jiných jazyků lze na slovesné vzory nahlížet jako na kombinace menšího počtu jednodušších vzorů, které dohromady skládají 4 slovesné třídy. minulý čas ( minulý kmen, znak ∗ nahrazuje různé samohlásky v koncovce)

-∗h -∗hom -∗hova -∗ša -∗ste -∗sta -∗še -∗hu -∗ste

imperativ přítomný čas (prézentní kmen)

∗j- ∗j-me ∗j-te

-i -ime -ite

-ij -ijme -ijte

∗j-u ∗j-eme ∗j-evie ∗j-eš ∗j-ete ∗j-eta ∗j-e ∗j-ut ∗j-ete

1) kuti, pieti, dielati, imati, besedovati, …

-u -eme -evie -eš -ete -eta -e -ut -ete

2) nesti, pisati, hotieti, gibnuti, …

-u -ime -ivie -iš -ite -ita -i -ut -ite

3) slyšeti, vidieti, …

-iu -ime -ivie -iš -ite -ita -i -iut -ite

4) variti, govoriti, prositi, …

- 101 -

6.4.1 Primier glagola 1ej klassy: dielati, dielaju, dielaš, dielaj Jako sloveso dielati, dielaju, dielaš, dielaj se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ati.

infinitiv diel-ati imperativ dielaj, -me, -te participium čin. př. dielaj-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. dielaj-em-ij, -a, -e participium čin. min. diel-aš-ij, -a, -e participium trp. min. diel-an-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba dielaj-u dielaj-eme dielaj-evie 2. osoba dielaj-eš dielaj-ete dielaj-eta 3. osoba dielaj-e dielaj-ut dielaj-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba diel-ah diel-ahom diel-ahova 2. osoba diel-aša diel-aste diel-asta 3. osoba diel-aše diel-ahu diel-aste

složený minulý čas L-participium diel-al, -ala, -alo, -ali, -ale

Stejně jako toto sloveso se časuje například dati, F daju, daješ, daj davati, davaju, davaješ, davaj imati, imaju, imaješ, imaj

- 102 -

6.4.2 Primier glagola 2ej klassy: pisati, pišu, pišeš, piši Jako sloveso pisati, pišu, pišeš, piši se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ati.

infinitiv pis-ati imperativ piš-i, -ime, -ite participium čin. př. piš-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. piš-em-ij, -a, -e participium čin. min. pis-aš-ij, -a, -e participium trp. min. pis-an-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba piš-u piš-eme piš-evie 2. osoba piš-eš piš-ete piš-eta 3. osoba piš-e piš-ut piš-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba pis-ah pis-ahom pis-ahova 2. osoba pis-aša pis-aste pis-asta 3. osoba pis-aše, pis-a pis-ahu pis-aste

složený minulý čas L-participium pis-al, -ala, -alo, -ali, -ale

Jako toto sloveso se časuje například brati, beru, bereš, beri - brát plakati, plaču, plači – plakat

- 103 -

6.4.3 Primier glagola 2ej klassy: nesti, nesu, neseš, nesi Jako sloveso nesti, nesu, neseš, nesi se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –ti po souhlásce (mají potlačené e).

infinitiv nes-ti imperativ nes-i, -ime, -ite participium čin. př. nes-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. nes-em-ij, -a, -e participium čin. min. nes-eš-ij, -a, -e participium trp. min. nes-en-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba nes-u nes-eme nes-evie 2. osoba nes-eš nes-ete nes-eta 3. osoba nes-e nes-ut nes-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba nes-eh nes-ehom nes-ehova 2. osoba nes-eša nes-este nes-esta 3. osoba nes-eše nes-ehu nes-este

složený minulý čas L-participium nes-l, -la, -lo, -li, -le

Jako toto sloveso se časuje například pečti, pešti, peču, peči s L-participiem pekl, pekla, peklo možti, mošti, možu, moži s L-participiem mogl, mogla, moglo

- 104 -

6.4.4 Primier glagola 3ej klassy: slyšu, slyšiš, slyšij Jako sloveso slyšeti, slyšu, slyšiš, slyšij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -eti.

infinitiv slyš-eti imperativ slyš-ij, -ijme, -ijte participium čin. př. slyš-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. slyš-im-ij, -a, -e participium čin. min. slyš-eš-ij, -a, -e participium trp. min. slyš-en-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba slyš-u slyš-ime slyš-ivie 2. osoba slyš-iš slyš-ite slyš-ita 3. osoba slyš-i slyš-ut slyš-ite

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba slyš-eh slyš-ehom slyš-ehova 2. osoba slyš-eša slyš-este slyš-esta 3. osoba slyš-eše, slyš-e slyš-ehu slyš-este

složený minulý čas L-participium slyš-el, -ela, -elo, -eli, -ele

- 105 -

6.4.5 Primier glagola 3ej klassy: vidieti, vidu, vidiš, vidij Jako sloveso vidieti, vižu, vidiš, vidij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ieti.

infinitiv vid-ieti imperativ vid-ij, -ijme, -ijte participium čin. př. viž-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. vid-im-ij, -a, -e participium čin. min. vid-ieš-ij, -a, -e participium trp. min. vid-ien-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál 1. osoba vid-u vid-ime vid-ivie 2. osoba vid-iš vid-ite vid-ita 3. osoba vid-i vid-ut vid-ite

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba vid-ieh vid-iehom vid-iehova 2. osoba vid-ieša vid-ieste vid-iesta 3. osoba vid-ieše, vid-ie vid-iehu vid-ieste

složený minulý čas L-participium vid-iel, -iela, -ielo, -ieli, -iele

Jako toto sloveso se časuje například viedieti, viedu, viediš, vied’ s tím, že v přítomném čase jsou přípustné i zkrácené tvary:

infinitiv vied-ieti základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba vied-u, viem vied-ime, vieme vied-ivie 2. osoba vied-iš, vieš vied-ite, viete vied-ita 3. osoba vied-i, vie vied-ut vied-ite

- 106 -

6.4.6 Primier glagola 2ej klassy: hotieti, hoču, hočeš, hoči Jako sloveso hotieti, hoču, hočeš, hoči se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -ieti.

infinitiv hot-ieti imperativ hoč-i, -ime, -ite participium čin. př. hoč-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. hoč-em-ij, -a, -e participium čin. min. hot-ieš-ij, -a, -e participium trp. min. hot-ien-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas singulár plurál duál 1. osoba hoč-u hoč-eme hoč-evie 2. osoba hoč-eš hoč-ete hoč-eta 3. osoba hoč-e hoč-ut hoč-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba hot-ieh hot-iehom hot-iehova 2. osoba hot-ieša hot-ieste hot-iesta 3. osoba hot-ieše, hot-ie hot-iehu hot-ieste

složený minulý čas L-participium hot-iel, -iela, -ielo, -ieli, -iele

- 107 -

6.4.7 Primier glagola 4ej klassy: variti, varju, variš, varij Jako sloveso variti, varju, variš, varij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -iti a-yti.

infinitiv var-iti imperativ var-ij, -ijme, -ijte participium čin. př. var-iušt-ij, -a, -e participium trp. př. var-im-ij, -a, -e participium čin. min. var-ieš-ij, -a, -e participium trp. min. var-ien-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba var-iu var-ime var-ivie 2. osoba var-iš var-ite var-ita 3. osoba var-i var-iut var-ite

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba var-ih var-ihom var-ihova 2. osoba var-iša var-iste var-ista 3. osoba var-iše var-ihu var-iste

složený minulý čas L-participium var-il, -ila, -ilo, -ili, -ile

Jako toto sloveso se časuje například braniti, braniu, braniš, branij tvoriti, tvoriu, tvoriš, tvorij

- 108 -

6.4.8 Primier glagola 1ej klassy: piti, piju, piješ, pij Podle vzoru piti, piju, piješ, pij se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -iti (také -yti).

infinitiv p-iti imperativ pij, -me, -te participium čin. př. pij-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. pij-em-ij, -a, -e participium čin. min. pij-eš-ij, -a, -e participium trp. min. p-it-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba pij-u pij-eme pij-evie 2. osoba pij-eš pij-ete pij-eta 3. osoba pij-e pij-ut pij-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba pij-eh pij-ehom pij-ehova 2. osoba pij-eša pij-este pij-esta 3. osoba pij-eše pij-ehu pij-este

složený minulý čas L-participium p-il, -ila, -ilo, -ili, -ile

Jako toto sloveso se časuje například biti, biju, biješ, bij kryti, kryju, kryješ, kryj

- 109 -

6.4.9 Primier glagola 2ej klassy: gibnuti, gibnu, gibneš, gibni Jako sloveso gibnuti, gibnu, gibneš, gibni se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku -uti.

infinitiv gibn-uti imperativ gibn-i, -ite, -ime participium čin. př. gibn-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. gibn-em-ij, -a, -e participium čin. min. gibn-uš-ij, -a, -e participium trp. min. gibn-ut-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba gibn-u gibn-eme gibn-evie 2. osoba gibn-eš gibn-ete gibn-eta 3. osoba gibn-e gibn-ut gibn-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba gibn-uh gibn-uhom gibn-uhova 2. osoba gibn-uša gibn-uste gibn-usta 3. osoba gibn-uše gibn-uhu gibn-uste

složený minulý čas L-participium gibn-ul, -ula, -ulo, -uli, -ule

Jako toto sloveso se časuje například dvignuti, dvignu, dvigneš, dvigni – pohybovat

- 110 -

6.4.10 Primier glagola 1ej klassy: kuti, kuju, kuješ, kuj Jako sloveso kuti, kuju, kuješ, kuj se časují slovesa, která mají v infinitivu koncovku –uti.

infinitiv k-uti imperativ kuj, -te, -me participium čin. př. kuj-ešt-ij, -a, -e participium trp. př. kuj-em-ij, -a, -e participium čin. min. kuj-eš-ij, -a, -e participium trp. min. k-ut-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba kuj-u kuj-eme kuj-evie 2. osoba kuj-eš kuj-ete kuj-eta 3. osoba kuj-e kuj-ut kuj-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba kuj-eh kuj-ehom kuj-ehova 2. osoba kuj-eša kuj-este kuj-esta 3. osoba kuj-eše kuj-ehu kuj-este

složený minulý čas L-participium k-ul, -ula, -ulo, -uli, -ule

Jako toto sloveso se časuje například obuti, F obuju, obuješ, obuj

- 111 -

6.4.11 Neredovnij glagol iti, idu, ideš, idi Používá se ve smyslu chodit i jezdit. Použití dopravního prostředku se vyjadřuje 7. pádem. Například: idu autom = jedu autem, idu kolom = jedu na kole.

infinitiv iti imperativ id-i, -ite, -ime participium čin. př. id-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. id-em-ij, -a, -e participium čin. min. id-eš-ij, -a, -e participium trp. min. id-et-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba id-u id-eme id-evie 2. osoba id-eš id-ete id-eta 3. osoba id-e id-ut id-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba id-eh id-ehom id-ehova 2. osoba id-eša id-este id-esta 3. osoba id-eše id-ehu id-este

složený minulý čas L-participium iš-el, -la, -lo, -li, -le

- 112 -

6.4.12 Neredovnij glagol jasti, jadu, jadeš, jadi

infinitiv jasti imperativ jad-i, -ite, -ime participium čin. př. jad-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. jad-em-ij, -a, -e participium čin. min. jad-aš-ij, -a, -e participium trp. min. jad-an-ij, -a, -e

základní (přítomný nebo budoucí) čas

singulár plurál duál 1. osoba jad-u, jem jad-eme, jeme jad-evie 2. osoba jad-eš, ješ jad-ete, jete jad-eta 3. osoba jad-e, je jad-ut jad-ete

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba jad-ah jad-ahom jad-ahova 2. osoba jad-aša jad-aste jad-asta 3. osoba jad-aše, jad-a jad-ahu jad-aste

složený minulý čas L-participium jad-l, -la, -lo, -li, -le

- 113 -

6.4.13 Neredovnij glagol byti, jesm/su, jesi, budu, biah, byh, byl Je jediné sloveso, které má vlastní jednoduché tvary budoucího času a kondicionálu (původně aoristu). Tyto tvary se používají ve spojení s jinými slovesy.

infinitiv byti imperativ bud-i, bud-ime, bud-ite participium čin. př. s-ušt-ij, -a, -e participium trp. př. ies-mij, -a, -e participium čin. min. byv-šij, -a, -e participium trp. min. by-tij, -a, -e

budoucí čas

singulár plurál duál 1. osoba bud-u bud-eme bud-evie 2. osoba bud-eš bud-ete bud-eta 3. osoba bud-e bud-ut bud-ete

přítomný čas singulár plurál duál

1. osoba jes-m, su jes-me jes-vie 2. osoba jes-i jes-te jes-ta 3. osoba jes-t, je jes-ut, sut jes-te

minulý čas singulár plurál duál

1. osoba b-ieh b-iehom b-iehova 2. osoba b-ieša b-ieste b-iesta 3. osoba b-ieše, b-ie b-iehu b-ieste

kondicionál singulár plurál duál

1. osoba b-yh b-yhom b-yhova 2. osoba b-ys b-yste b-ysta 3. osoba b-y b-yša, b-y b-yste

složený minulý čas L-participium by-l, -la, -lo, -li, -le

7 Novosloviensko-čehskij slovniček абецеда (abeceda), -ы та

abeceda адреса (adresa), -ы та

adresa аз (az)

já Азіа (azia), -і та

Azie ако (ako)

jestliže, když (logická podmínka) активній (aktivnij), -а -е

aktivní, činný али (ali)

cožpak амин (amin)

amen архаичній (arhaičnij), -а -е

archaický, starý атрибоут (atribut), -а той

přívlastek, atribut ауто (auto), -а то

auto ах (ah)

ach аще (ašte)

jestliže, až, až by, když (časově) без (bez)

bez безъпрестани (bez‘prestani)

bezpřestání беседа (beseda), -ы та

rozhovor, beseda, diskuze беседовати (besedovati), -оуйоу -оуйеш

besedovat, diskutovat, hovořit

Біелороус (bielorus), -а той

Bělorus билион (bilion), -а

miliarda бити (biti), бийоу бийеш

bít благій (blagij), -а -е

šťastný, veselý благодарити (blagodariti), -іоу -иш

děkovat благословеній (blagoslovenij), -а -е

blahoslavený близ (bliz)

poblíž бо (bo)

protože Бог (bog), -а той

Bůh богатій (bogatij), -а -е

bohatý болшій (bolšij), -а -е

velký Босна (bosna), -ы та

Bosna Босніак (bosniak), -а той

Bosňák боудоущій (buduštij), -а -е

budoucí боуква (bukva), -ы та

písmeno Боулгар (bulgar), -а той

Bulhar Боулгаріа (bulgaria), -і та

Bulharsko

- 116 -

боуріа (buria), -і та

bouře брат (brat), -а той

bratr брати (brati), бероу -еш

brát бързіе (b‘rzie)

rychle бързій (b‘rzij), -а -е

rychlý быти (byti)

být в (v)

v варити (variti), -іоу -иш

vařit великій (velikij), -а -е

veliký вечерас (večeras)

dnes večer взор (vzor), -а той

vzor віе (vie), віеди

ví (vědět) віедіети (viedieti), віедоу -иш

vědět віек (viek), -а той

věk, doba, čas віера (viera), -ы та

víra віеровати (vierovati), -оуйоу -оуйеш

věřit віетва (vietva), -і та

větev, odnož віеш (vieš), віедиш

víš (vědět) видіеніе (vidienie), -іа то

vidění

видіети (vidieti), -оу -иш

vidět владыка (vladyka), -ы, -и той

vládce, představený, biskup вніе (vnie)

vně воліа (volia), -і та

vůle, záměr време (vreme), времене то

čas, doba, počasí всіакій (vsiakij), -а -е

každý всіегда (vsiegda)

vždy, pokaždé всій (vsij), вса все

celý, úplný, každý вторій (vtorij), -а -е

druhý, další, jiný вчера (včera)

včera въведити (v‘vediti), F -оу -еш

zavést, uvést въгледіеніе (v‘gledienie), -іа то

pohled, názor възаіменій (v‘zaimenij), -а -е

vzájemný въкоупіе (v‘kupie)

dohromady, vcelku, celkem вълк (v‘lk), -а той

vlk въспіать (v‘spiat’)

zpátky въход (v‘hod), -а той

vchod вы (vy)

vy выбрати (vybrati), F выбероу выбереш

vybrat

- 117 -

выход (vyhod), -а той

východ, východ (světová strana) выходній (vyhodnij), -а -е

východní гатати (gatati), -айоу -айеш

počítat, odhadovat гибноути (gibnuti), -оу -еш

hynout, umírat глава (glava), -ы

hlava глагол (glagol), -а той

sloveso горіе (gorie)

nahoru горшій (goršij), -а -е

horší господ (gospod), -а той

pán господа (gospoda), -ы та

paní гост (gost), -а той

host град (grad), -а той

město, osada грамматика (grammatika), -ы та

gramatika гречскій (grečskij), -а -е

řecký гриех (grieh), -а той

hřích да (da)

ano, aby, ať давати (davati), -айоу -айеш

dávat дати (dati), F дайоу дайеш

dát два (dva), -оу

dva

двадесіат (dvadesiat), -і

dvacet двадесіатій (dvadesiatij), -а -е

dvacátý двакрат (dvakrat)

dvakrát дванадесіат (dvanadesiat), -і

dvanáct дванадесіатій (dvanadesiatij), -а -е

dvanáctý двіе (dvie), -оу

dvě, dva двигноути (dvignuti), F -оу -еш

pohnout девіат (deviat), -і

devět девіатій (deviatij), -а -е

devátý девіатъдесіат (deviat‘desiat), -і

devadesát девіатъдесіатій (deviat‘desiatij), -а -е

devadesátý девіатънадесіат (deviat‘nadesiat), -і

devatenáct девіатънадесіатій (deviat‘nadesiatij), -а -е

devatenáctý ден (den), дне той

den десіат (desiat), -і

deset десіатій (desiatij), -а -е

desátý діелати (dielati), -айоу -айеш

dělat діетіа (dietia), -іате

dítě длоуг (dlug), -а той

dluh, hřích, nedostatek

- 118 -

длоужник (dlužnik), -а той

dlužník, hříšník днес (dnes)

dnes до (do)

do добрій (dobrij), -а -е

dobrý добрѡ (dobro)

dobře долоу (dolu)

dolu дома (doma)

doma доставати (dostavati), -айоу -айеш

dostávat достати (dostati), F -аноу -неш

dostat доублет (dublet), -а той

dublet, dvojice доух (duh), -а той

duch, princip доуша (duša), -і та

duše доці (doci), доцере та

dcera дроуг (drug), -а той

přítel, druh, bližní дроугій (drugij), -а -е

jiný, další, ostatní държава (d‘ržava), -ы та

stát, země, území държети (d‘ržeti), -оу -иш

držet ей (ej)

ano, ovšem епископ (episkop), -а той

biskup

ескалаціа (eskalacia), -іі та

stupňování Еуропа (europa), -ы та

Evropa еуропскій (europskij), -а -е

evropský жати (žati), жноу жнеш

sekat, žnout же (že)

že, že (nepřímá řeč popsaná vedlejší větou)

железо (železo), -а то

železo жена (žena), -ы та

žena живій (živij), -а -е

živý живот (život), -а той

život житіе (žitie), -іа то

životopis, žití жити (žiti), жийоу жийеш

žít жребіа (žrebia), -ате то

hříbě за (za)

za, pro заблагодарити (zablagodariti), F -іоу -иш

poděkovat завършити (zav‘ršiti), F -оу -иш

dokončit, ukončit заіедній (zajednij), -а -е

jednotný закон (zakon), -а той

zákon, nařízení затѡ (zato)

proto заход (zahod), -а той

západ

- 119 -

заходній (zahodnij), -а -е

západní зачтѡ (začto)

proč звати (zvati), звоу звеш

zvát Земіа (zemia), -і та

Země зиміе (zimie)

v zimě злато (zlato), -а то

zlato злій (zlij), -а -е

zlý зріети (zrieti), зроу зреш

vidět, zřít, pozorovat іазык (jazyk), -а той

jazyk іакій (jakij), іака іаке

jaký іакоже (jakože)

protože, jakož іакѡ (jako)

jak іегѡ (jego)

jeho (on) іедин (jedin), -огѡ

jeden, sám іединънадесіат (jedin‘nadesiat), -і

jedenáct іединънадесіатій (jedin‘nadesiatij), -а -е

jedenáctý іедна (jedna), -ей

jedna іедно (jedno), огѡ

jedno іей (jej)

jí (ona)

іотаціа (jotacia), -і та

jotace и (i)

i, a и или (i ili)

a nebo ибо (ibo)

protože иже (iže)

který (vztažné zájmeno) из (iz)

z, od изъбавити (iz‘baviti), F -іоу -иш

zbavit изъреченіе (iz‘rečenie), -іа то

věta изъходити (iz‘hoditi), -оу -иш

pocházet, vycházet или (ili)

nebo Илуріа (ilyria), -і та

Ilýrie (Balkán severozápadně od Řecka)

Илурскій Словіен (ilyrskij slovien), -а той

Slovinec Илурскій Сърб (ilyrskij s‘rb), -а той

Srb имати (imati), имайоу имайеш

mít име (ime), имене то

jméno инакій (inakij), -а -е

jiný инакѡ (inako)

jinak индіе (indie)

jinde индоеуропскій (indoeuropskij), -а -е

indoevropský

- 120 -

искони (iskoni)

zpočátku, zkraje исторіа (istoria), -і та

historie, dějiny ити (iti), идоу идеш

jít их (ih)

nich (oni) йад (jad), -а той

jed йаденіе (jadenie), -іа то

jídlo йасти (jasti), йадоу йадеш

jíst йоу (ju)

ji (ona) йоужній (južnij), -а -е

jižní йоутрас (jutras)

dnes ráno к (k)

k, u камен (kamen), камене

kámen камѡ (kamo)

kam Карпатскій Словіен (karpatskij slovien), -а

той

Slovák кдіе (kdie)

kde кніаз (kniaz), -а той

kníže книга (kniga), -ы

kniha когда (kogda)

kdy козліа (kozlia), -іате

kůzle

кой (koj)

kdo коликій (kolikij), -а -е

kolikátý коликѡ (koliko)

kolik конь (kon’), коньа той

kůň корен (koren), -не той

kořen, původ кост (kost), -і та

kost коупити (kupiti), F -іоу -иш

koupit коути (kuti), коуйоу коуйеш

kout, kovat край (kraj), -а той

kraj кроміе (kromie)

kromě крыти (kryti), крыйоу крыйеш

krýt кто (kto)

kdo куриллскій (kyrillskij), -а -е

azbukový, cyrilský лайати (lajati), -оу -еш

nadávat, štěkat латинскій (latinskij), -а -е

latinský легеѡн (legeon), -а той

stotísíc (po staru) легкій (legkij), -а -е

lehký леѡдр (leodr), -а

milón (po staru) лес (les), -а

les

- 121 -

летіе (letie)

v létě лето (leto), -а то

léto ліоубва (liubva), -і та

láska ліоуди (liudi), -их ти

lidé ли (li)

li (u tázacích sloves) лис (lis), -са той

lišák лисица (lisica), -ы та

liška лицо (lico), -а то

tvář, osoba личній (ličnij), -а -е

osobní Лоужица (lužica), -ы та

Lužice Лоужицскій Сърб (lužicskij s‘rb), -а той

Lužický Srb лоукавій (lukavij), -а -е

zlý, špatný лоутіе (lutie)

škoda лоучшіе (lučšie)

lépe лоучшій (lučšij), -а -е

lepší малій (malij), -а -е

malý малѡ (malo)

málo мать (mat’), -ере

matka, máma мегкій (megkij), -а -е

měkký

междоу (meždu)

mezi междоуметіе (meždumetie), -іа то

citoslovce меншій (menšij), -а -е

menší міерити (mieriti), -іоу -иш

měřit міестити (miestiti), -іоу -иш

umisťovat міесто (miesto), -а то

místo, umístění міестоиме (miestoime), -ене то

zájmeno милион (milion), -а

milión милионтій (miliontij), -а -е

milióntý милост (milost), -і та

milost, odpuštění мимо (mimo)

mimo миноути (minuti), F -оу -еш

minout модерній (modernij), -а -е

moderní, soudobý можти (možti), можоу можеш

moci моіа (moja)

moje мой (moj)

můj молитва (molitva), -ы та

modlitba монах (monah), -а той

mnich морфологіа (morfologia), -іі та

morfologie, tvarosloví

- 122 -

мотіваціа (motivacia), -і та

motivace моуж (muž), -а той

muž моусеум (museum), моусеа то

muzeum мы (my)

my мыслети (mysleti), -оу -иш

myslet мыти (myti), мыйоу мыйеш

mýt, omývat на (na)

na над (nad)

nad надълежити (nad‘ležiti), -оу -иш

příslušet, náležet назад (nazad)

zpátky, naopak наказ (nakaz), -а той

příkaz наказати (nakazati), F -жоу -жеш

přikázat напаст (napast), -і та

pokušení, past написати (napisati), F -шоу -шеш

napsat наречіе (narečie), -іа то

příslovce народ (narod), -а той

národ насоущій (nasuštij), -а -е

jsoucí, dnešní начати (načati), F начноу начнеш

začít начинати (načinati), -айоу -айеш

začínat

наш (naš)

náš наша (naša)

naše наше (naše)

naše не (ne)

ne небо (nebo), -есе

nebe, obloha небреженіе (nebreženie), -іа то

nedbalost, lajdáckost нейасній (nejasnij), -а -е

neurčitý неприіазн (nepriiazn), -і та

problém, nepřízeň нередовній (neredovnij), -а -е

nepravidelný, nepořádný несеніе (nesenie), -іа то

nosení нести (nesti), несоу несеш

nést несъвръшеній (nes‘vr‘šenij), -а -е

nedokonavý несъгласній (nes‘glasnij), -а -е

nesouhlasný, neshodný ніеіакій (niejakij), -а -е

nějaký ніеіакѡ (niejako)

nějak ніекамѡ (niekamo)

někam ніекдіе (niekdie)

někde ніекогда (niekogda)

někdy ніеколикѡ (niekoliko)

několik

- 123 -

ни (ni)

ni ни...ни (ni...ni)

ni...ni, ani...ani ниіакій (niiakij), -а -е

nijaký ниіакѡ (niiako)

nijak никамѡ (nikamo)

nikam никдіе (nikdie)

nikde никогда (nikogda)

nikdy ничтѡ (ničto)

nic но (no)

ale новій (novij), -а -е

nový новословіенскій (novoslovienskij), -а -е

novoslověnský новѡ (novo)

nově нога (noga), -ы

noha ноула (nula), -ы

nula ноултій (nultij), -а -е

nultý ношт (nošt), -і

noc нощіс (noštis)

dnes v noci обйект (objekt), -а той

objekt, předmět област (oblast), -і та

oblast, území, kraj обоути (obuti), F обоуйоу обоуйеш

объратити (ob‘ratiti), F -іоу -иш

obrátit ова (ova)

tato, tahle овамѡ (ovamo)

tady, sem овдіе (ovdie)

tady, tu ове (ove)

tito, tihle овегда (ovegda)

tehdy, někdy овій (ovij), ова ове

tento, tamten око (oko), ока очи то

oko он (on), она оно они она

она (ona)

ona онамѡ (onamo)

tam ондіе (ondie)

tam онегда (onegda)

onehdá они (oni)

oni оно (ono)

ono осліа (oslia), -іате

oslátko (mládě osla) осм (osm), -і

osm осмій (osmij), -а -е

osmý осмъдесіат (osm‘desiat), -і

osmdesát осмъдесіатій (osm‘desiatij), -а -е

osmdesátý

- 124 -

осмънадесіат (osm‘nadesiat), -і

osmnáct осмънадесіатій (osm‘nadesiatij), -а -е

osmnáctý основній (osnovnij), -а -е

základní отец (otec), отца той

otec оу (u)

u оубо (ubo)

proto, tedy, nuže оува (uva)

hle оувіедомити (uviedomiti), F -іоу -иш

oznámit, nahlásit оувы (uvy)

běda оудіелати (udielati), F -айоу -айеш

udělat Оукраіна (ukraina), -ы та

Ukrajina оуменшити (umenšiti), -оуйоу -оуйеш

zmenšit, zdrobnit оумрети (umreti), F -оу -еш

umřít оуншій (unšij), -а -е (ѡт благій)

lepší оуныніе (unynie), -іа то

smutek, skleslost, truchlivost оупотреба (upotreba), -ы та

využití, použití оутріе (utrie)

zrána оухо (uho), оуха оуши то

ucho оучитіел (učitiel), -а той

učitel

ѡ (o)

o, ó ѡкратити (okratiti), F -іоу -иш

zkrátit ѡпростити (oprostiti), F -іоу -иш

zjednodušit ѡт (ot)

od ѡтъвіетити (ot‘vietiti), F -іоу -иш

odpovědět ѡтъвргати (ot‘vrgati), -айоу -айеш

zavrhnout, odklonit ѡтъгнати (ot‘gnati), F -женоу -женеш

zahnat ѡтъдати (ot‘dati), F -айоу -айеш

vydat, předat ѡтънос (ot‘nos), -а той

vztah ѡтъныніе (ot‘nynie)

odteď ѡтъпад (ot‘pad), -а той

odpad ѡтъредити (ot‘rediti), -іоу -иш

určit, zařadit ѡтъставити (ot‘staviti), F -іоу -иш

zanechat, nechat ѡх (oh)

och пасивній (pasivnij), -а -е

pasívní, trpný патком (patkom)

každý pátek, v pátek pravidelně печти (pečti), -оу -еш

péci піат (piat), -і

pět піатій (piatij), -а -е

pátý

- 125 -

піатъдесіат (piat‘desiat), -і

padesát піатъдесіатій (piat‘desiatij), -а -е

padesátý піатъкрат (piat‘krat)

pětkrát піатънадесіат (piat‘nadesiat), -і

patnáct піатънадесіатій (piat‘nadesiatij), -а -е

patnáctý піети (pieti), піейоу піейеш піейех

zpívat, pět писати (pisati), пишоу пишеш

psát писмено (pismeno), -а то

písmeno пити (piti), пийоу пийеш пийех

pít плакати (plakati), -чоу -чеш

plakat пліен (plien), -а той

zajetí, vězení по (po)

po, za, podle побіедити (pobiediti), F -оу -иш

zvítězit, porazit поган (pogan), -а той

pohan, analfabet поганство (poganstvo), -а то

pohanství, analfabetismus под (pod)

pod показати (pokazati), F -жоу -жеш

ukázat показывати (pokazyvati), -айоу -айеш

ukazovat Полак (polak), -а той

Polák

поле (pole), -а то

pole поледнес (polednes)

dnes v poledne ползовати (polzovati), -оуйоу -оуйеш

používat половина (polovina), -ы

polovina Полска (polska), -ы та

Polsko послати (poslati), F пошлоу пошлеш

poslat посредіе (posredie)

uprostřed потреба (potreba), -ы та

potřeba, nutnost поут (put), -а той

cesta, způsob празднословіе (prazdnoslovie), -іа то

tlachání, plané řeči првій (prvij), -а -е

první пред (pred)

před предълог (pred‘log), -а той

předložka предъсловіе (pred‘slovie), -іа то

přemluva, úvod прежде (prežde)

před, dříve než преложити (preložiti), F -оу -иш

přeložit преписати (prepisati), F -шоу -шеш

přepsat при (pri)

při призрети (prizreti), -оу -еш -ь

pohlédnout

- 126 -

прилагатіелній (prilagatielnij), -а -е

přídavný прилагати (prilagati), -айоу -айеш

přidávat приміер (primier), -а той

příklad присвойити (prisvojiti), F -оу -иш

přisvojit, přivlastnit прити (priti), F придоу придеш

přijít причастіе (pričastie), -іа то

přechodník, příčestí проблема (problema), -ы та

problém просити (prositi), просіоу просиш

prosit прословіе (proslovie), -іа то

proslov, promluva простій (prostij), -а -е

prostý, čistý (duchovně) прошлій (prošlij), -а -е

minulý пълній (p‘lnij), -а -е

plný пытати (pytati), -айоу -айеш

ptát se, tázat se раб (rab), -а той

otrok, sluha ради (radi)

kvůli радост (radost), -і та

radost ред (red), -а той

řád, pořádek, uspořádání редовній (redovnij), -а -е

pravidelný, řádný рекати (rekati), речоу речеш

říkat, mluvit

рефлексивній (reflexivnij), -а -е

zvratný, odrazový реч (reč), -і та

řeč, mluva ріез (riez), -а той

řez, zářez римскій (rimskij), -а -е

římský род (rod), -а той

rod, pokolení розъвитіе (roz‘vitie), -іа то

rozvoj розъвити (roz‘viti), F -ийоу -ийеш

rozvinout розъдіелити (roz‘dieliti), F -іоу -иш

rozdělit розъличній (roz‘ličnij), -а -е

různý роука (ruka), -ы та

ruka Роус (rus), -а той

Rus Роусын (rusyn), -а той

Rusín Рѡссіа (rossia), -і та

Rusko рыба (ryba), -ы та

ryba с (s)

s са (sa)

ta (ukazovací zájmeno) самій (samij), -а -е

pouhý, samotný, sám самогласен (samoglasen), -на той

samohláska самѡ (samo)

jenom, pouze, jen

- 127 -

събор (s‘bor), -а той

sbor, setkání сватій (svatij), -а -е

svatý светити (svetiti), F -іоу -иш

osvítit, posvítit свіаз (sviaz), -а той

spojení, svaz свіет (sviet), -а той

svět, světlo свіетилник (svietilnik), -а той

svítilna, ukazatel свобода (svoboda), -ы та

svoboda свободній (svobodnij), -а -е

svobodný свой (svoj), сва све

svůj сдіе (sdie)

zde, tady се (se)

hle, ti (ukazovací zájmeno), se (zvratné zájmeno)

себе (sebe)

sebe себіе (sebie)

sobě себрати (sebrati), F себероу себереш

sebrat север (sever), -а той

sever сегда (segda)

tehdy сегѡдніе (segodnie)

dnes, dnešního dne седм (sedm), -і

sedm седмій (sedmij), -а -е

sedmý

седмъдесіат (sedm‘desiat), -і

sedmdesát седмъдесіатій (sedm‘desiatij), -а -е

sedmdesátý седмънадесіат (sedm‘nadesiat), -і

sedmnáct седмънадесіатій (sedm‘nadesiatij), -а -е

edmnáctý серіа (seria), -іі та

řada, série серийній (serijnij), -а -е

řadový, sériový сіедети (siedeti), -оу -иш

sedět, sídlit сіедніеніе (siednienie), -іа то

spojení, spojka сіеднити (siedniti), F -іоу -иш

spojit, sjednotit, sloučit сіемѡ (siemo)

sem сій (sij), са се

ten (ukazovací zájmeno) сила (sila), -ы та

síla, energie Слав -а той (slav -a toj)

Slovan слава (slava), -ы та

sláva Славомакедонец (slavomakedonec), -а

той

Makedonec (slovanský) Словіен (slovien), -а той

Slovan слово (slovo), -а то

slovo сложити (složiti), F -оу -иш

složit, sestavit слон (slon), -а той

slon

- 128 -

слышеніе (slyšenie), -іа то

slyšení, představení слышети (slyšeti), -оу -иш

slyšet смиреніе (smirenie), -іа то

mírnost, tichost, odevzdanost сотній (sotnij), -а -е

stý соубйект (subjekt), -а той

subjekt, podmět соуствіе (sustvie), -іа то

přítomnost соуствіеній (sustvienij), -а -е

přítomný соущественій (suštestvenij), -а -е

podstatný, esenciální сѡтнина (sotnina), -ы

setina списек (spisek), -ска той

seznam, přehled сребралйоубіе (srebraljubie), -іа то

chamtivost, láska k majetku сребро (srebro), -а то

stříbro, majetek, jmění средній (srednij), -а -е

střední сровнаніе (srovnanie), -іа то

srovnání старій (starij), -а -е

starý старословіенскій (staroslovienskij), -а -е

staroslověnský сто (sto), -а

sto страна (strana), -ы та

strana, země страница (stranica), -ы та

stránka

стредній (strednij), -а -е

střední съваз (s‘vaz), -а той

svaz, spojení, unie съвременій (s‘vremenij), -а -е

dnešní съвршеній (s‘vršenij), -а -е

dokonavý съглас (s‘glas), -а той

shoda съгласен (s‘glasen), -на той

souhláska съгласити (s‘glasiti), -іоу -иш

souhlasit съгласній (s‘glasnij), -а -е

shodný, nesouhlasný съгрешеніе (s‘grešenie), іа то

prohřešení, hřích съдржай (s‘držaj), -а той

obsah съказати (s‘kazati), F скажоу скажеш

říci, povědět Сърб (s‘rb), -а той

Srb състав (s‘stav), -ы та

skladba, soustava, složení съставити (s‘staviti), F -іоу -иш

složit, postavit съставовати (s‘stavovati), воуйоу -воуйеш

skládat, stavět сътворити (s‘tvoriti), F -іоу -иш

stvořit, udělat, sestrojit сын (syn), -а той

syn та (ta)

ta, ti такій (takij), -а -е

takový

- 129 -

такѡ (tako)

tak тамѡ (tamo)

tam творити (tvoriti), -іоу -иш

tvořit, vyrábět твърдій (tv‘rdij), -а -е

tvrdý текст (text), -а той

text теліа (telia), -іате

tele темній (temnij), -а -е

temný, zlý, špatný тіело (tielo), тіелесе то

tělo то (to)

to тогда (togda)

tehdy той (toj), та то

ten толикѡ (toliko)

tolik, jenom, pouze, jen тоу (tu)

tady, tu тоудіе (tudie)

tamtudy тоузій (tuzij), -а -е

cizí тоутой (tutoj), -а -о

tento трактат (traktat), -а той

traktát, spis трансформаціа (transformacia), -іі та

transfomace, přeměna третій (tretij), -а -е

třetí

третина (tretina), -ы

třetina три (tri), -их

tři тридесіат (tridesiat), -і

třicet тридесіатій (tridesiatij), -а -е

třicátý трикрат (trikrat)

třikrát трилион (trilion), -а

trilión тринадесіат (trinadesiat), -і

třináct тринадесіатій (trinadesiatij), -а -е

třináctý трпіеніе (trpienie), -іа то

trpělivost ты (ty)

ty тысаща (tysašta), -ы

tisíc тысащній (tysaštnij), -а -е

tisící тьма (t’ma), -ы

desettisíc (po staru) умножити (ymnožiti), -іоу -иш

násobit, rozmnožit філософ (filosof), -а той

filosof фракціа (frakcia), -іі та

zlomek хлеб (hleb), -а той

chléb хотіети (hotieti), хочоу хочеш

chtít христіанскій (hristianskij), -а -е

křesťanský

- 130 -

Хърват (h‘rvat), -а той

Chorvat цесар (cesar), -а той

císař, král, vladař цесарити (cesariti), -іоу -иш

vládnout цесарица (cesarica), -ы та

císařovna, královna цесарствіе (cesarstvie), -іа то

císařství, království ціеломоудріе (cielomudrie), іа то

cudnost, skromnost цітат (citat), -а той

citát част (čast), -и та

část, součástka частица (častica), -ы та

částice Черногорец (černogorec), -горца той

Černohorec четвертій (četvertij), -а -е

čtvrtý четыри (četyri), их

čtyři четыридесіат (četyridesiat), -і

čtyřicet четыридесіатій (četyridesiatij), -а -е

čtyřicátý четырикрат (četyrikrat)

čtyřikrát четырина (četyrina), -ы

čtvrtina четыринадесіат (četyrinadesiat), -і

čtrnáct четыринадесіатій (četyrinadesiatij), -а -е

čtrnáctý Чех (čeh), -а той

Čech

Чехіа (čehia), -і та

Česko, Čechy, České země чин (čin), -а той

čin, dílo число (čislo), -а то

číslo, číslovka чоудо (čudo), -есе

div, kouzlo чрез (črez)

skrze чтіети (čtieti), чтоу чтеш

číst что (čto)

co чърта (č‘rta), -ы та

náčrtek, náčrt, nákres чъртати (č‘rtati), -айоу -айеш

kreslit, črtat шест (šest), -і

šest шестій (šestij), -а -е

šestý шестъдесіат (šest‘desiat), -і

šedesát шестъдесіатій (šest‘desiatij), -а -е

šedesátý шестънадесіат (šest‘nadesiat), -і

šestnáct шестънадесіатій (šest‘nadesiatij), -а -е

šestnáctý широта (širota), -ы та

šířka, prostor що (što)

co ѳеатро (theatro), -а то

divadlo

8 Literatura

1. ALEŠ, Pavel. Biskup Gorazd : z díla. 1. vyd. Brno : Ústřední církevní nakladatelství, 1988. 316 s.

2. BARTOŇ, Josef. Uvedení do klasické staroslověnštiny. 1. dotisk vyd. Praha : Karolinum, 2004. 70 s. ISBN 80-7184-980-4.

3. BOR, Matej et al. Veneti: First Builders of European Community : Temeron Books, Inc. 1996, 533 pages, ISBN 978-0968123607.

4. BARTOŇ, Josef. Uvedení do novozákonní řečtiny. 4. upr. vyd. Praha : Koniash Latin Press, 2004. 164 s. ISBN 80-86791-17-3.

5. DAVIS, Martin D., WEYUKER, Elaine J. Computability, Complexity and Languages (Fundamentals of Theoretical Computer Science). Academic Press Inc. New York, 1983. 425 pp. ISBN 0-12-206380-5.

6. DOSTÁLOVÁ, Růžena, FRANC-SGOURDEOU, Catherine. Základní kurz novořeckého jazyka. 1. dotisk vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 491 s. ISBN 80-210-2395-3.

7. HAUPTOVÁ, Zoe, VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská čítanka. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-246-0478-7.

8. HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. 1. vyd. Vizovice : Lípa, 1991. 318 s. ISBN 80-285-0010-1.

9. KRYŠTOF, Vladyka. Byzantologie I. : Úvod a přehledné dějiny byzantského státu. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1995. 175 s. ISBN 80-7097-325-0.

10. MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. : Písma Evropy, Kavkazu a helénské oblasti. 1. vyd. Praha : LIBRI, 2005. 183 s. ISBN 80-7277-288-0.

11. QUILES, Carlos, LOPEZ-MENCHERO, Fernando. A Grammar of Modern Indo-European. 2nd Edition. Asociación Cultural Dnghu, Academia Byblos, Badajoz, 2009, 824 pp. http://dnghu.org/en/Grammar-Indo-European-Language/ ISBN 1448682061

12. ŠTEC, Mikuláš. Staroslovienčina a Církevná slovančina. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita, 1997. 249 s. ISBN 80-88885-20-5.

13. VEČERKA, Radoslav. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1991. 112 s. ISBN 80-210-1375-3.

14. VONDRÁK, Václav, BARTOŇ, Josef. Vokabulář klasické staroslověnštiny. 1. vyd. Praha : Koniash Latin Press, 2005. 137 s. ISBN 80-85917-60-2.

15. ZERVA, Georgia. Nebojte se řečtiny : průvodce novořeckým jazykem. 2. rozš. vyd. Praha : Athis Europeen, 1999. 118 s. ISBN 80-239-5066-5.

- 132 -

9 Index akavý jazyk, 16, 23 Alfabeta, 19, 24 Anastasius, 20 Angelár, 20 angličtina, 71 aorist, 18, 44, 59 arabské země, 16 arabština, 16 arcibiskup, 20 archeologie experimentální, 17 archeoskanzen, 17 Athos, 20 Balbín Bohuslav, 20 baltoslovanské jazyky, 66 Bernolák Antonín, 20 Bible, 20, 74 bibliotekář, 20 bilabiální, 23 Bořivoj, 20 bulharština, 26 byzantská bojiště, 8 CERN, 17 církevní slovanština, 15, 19, 41, 77 citáty biblické, 74 cizí jazyky, 71 Cyril svatý, 20 Cyrilice, 19, 20, 23, 24, 71, 78 čeština, 23 čeština renesační, 74 Čína, 16

dekorativní příležitosti, 19 derivační strom, 74 Dobrovský Josef, 20 dokonavé sloveso, 44 Drevjané, 8 duál, 29 dvojí negace, 74 e vynechávané, 18, 29 Efrem Syrskij, 83 Esperanto, 15, 19 eufonie, 44 euroslavismus, 8 Evropská unie, 8, 17 Fotios, 20 francouzština, 23 futurum, 44 Glagolica, 15, 16, 19, 20 Gorazd, 20 gramatický pravopis, 25 Hadrianus II., 20 harémové otrokyně, 8 Hlaholice, 19, 20, 24 homonymum, 70 Hučko Marek, 15 Chazaři, 8 Chorvatsko, 20 chorvatština, 21, 23, 60 Chrabr, 20, 78 Ido, 15 imperfektivum, 44

- 133 -

imperfektum, 18 Indie, 16 infinitiv, 18 infinitivní kmen, 44 Interlingua, 15 International Phonetic Alphabet, 22 Internet, 5 Írán, 16 Islám, 8 jať, 18 jihoslovanské jazyky, 23 jihoslovanský plurál, 30 Jungmann Josef, 20 Kant, 7 Karadžić Vuk, 20 keltské jazyky, 25 kláštery, 20 klávesnice, 25 Kliment Ochridský, 20, 78 klingonština, 7 Kocel, 20 Kollár Ján, 20 kolonialismus, 8 komparativ, 41 kondicionál, 59 Konstantin svatý, 20, 78, 79 Konstantinupol, 20 Korán, 16, 74 Kreml, 8 křesťané, 8 latina, 23, 71 Latinka, 71 Latino sine flexione, 15

Lazar, 20 Lazov Rumjan, 20 Lingua Terrana, 15, 20 lingvista frankofonní, 17 lingvistický software, 25 logický součin, 74 Lojban, 7 Maďaři, 16 Maladinov Konstantin, 20 Manaurská univerzita, 20 matematická logika, 74 Metoděj svatý, 20, 78 Michailos III., 20, 79 minulý kmen, 44 Mojdl Lubor, 19 monastýry, 17, 20 muslimové, 8 Naum, 20, 78 nedokonavé sloveso, 44 negace, 74 nepravidelná slovesa, 44 nezávislost skloňování na rodu, 30 n-kmeny, 29 nosové samohlásky, 18 Noví Rusové, 8 novočeština, 23 Occidental, 15 Ochrid, 20 OSN, 16 ostatní jazyky, 71 otroci, 8 palatizace, 18, 23 panslavismus, 19

- 134 -

panslavisté, 20 papež římský, 20 Pasha, 83 patriarcha konstantinupolský, 20 perfektivum, 44 periodicita událostí, 66 Persius, 3, 84 Poljané, 8 polština, 26 Preslav, 20, 78 prézentní kmen, 44 přechodníky, 18, 66 příbuznost slovanských jazyků, 17 přídavná jména neurčitá a určitá, 18 psaní na počítači, 25 Putin Vladimír Vladimírovič, 8 Rastislav, 79 receptívní metoda, 17 Rečnik Ondrej, 15, 20 r-kmeny, 29 Rostislav, 20 Ruibar Slaviboj R., 15, 20 Ruská federace, 8, 16 ruská transkripce do latinky, 26 ruský imperialismus, 8 rusofilní panslovanství, 8 ruština, 16, 21, 23, 41, 63, 72 řečtina, 23, 71 Sáva, 20 Savvina kniga, 84 Sázavský klášter, 20 s-kmeny, 29 slavistika, 16

slavnostní sdělení, 73 slovanská historie, 16 slovenská jazykověda, 25 slovenština, 22 Slovianski, 15, 16, 19, 20 slovinština, 23 Slovio, 15, 16 Smerdi, 8 srbština, 23, 26, 60 stahování koncovek, 46 staroslověnština, 29, 35, 41, 61 superlativ, 41 supinum, 18, 61 Svatá Hora, 20 Svatopluk, 20 Svoboda Gabriel, 15, 20 synonyma, 24 syntaktická analýza, 74 Šafařík Pavel, 20 školní představení, 17 Štúr Ľudovít, 20 Tataři, 8 t-kmeny, 29 trpný rod zvratným slovesem, 63 učení se jazykům, 17 Ukrajinska Akademia Nauk, 82 ukrajinština, 23 umělé jazyky, 15 určitý člen, 37 USA, 16 Vasilij blažený, 8 Velika Morava, 15, 18, 20, 82 veslaři, 8

- 135 -

vlastivěda, 17 vokalizace, 72 Volapük, 15 východoslovanské jazyky, 23 Wackernagelův zákon, 73

Wiching, 16 západoslovanské jazyky, 23 zásobníkový automat, 74 Zografski Partenij, 20 životnost, 29, 30

Vojtěch Merunka se narodil v roce 1967 v Čáslavi a po absolvování čáslavského gymnázia absolvoval inženýrský obor elektronické počítače na FEL ČVUT v Praze. Je doktorem v oboru zpracování dat a matematického modelování a docentem v oboru informační management. Přednáší softwarové inženýrství na PEF ČZU v Praze a na FJFI ČVUT v Praze. Zabývá se objektově orientovaným modelováním systémů, speciálními programovacími jazyky a také historií, jazyky a písmy.